Modrá a bílá Nblw lwxk

Kachol velavan

10/2009

Říjen 2009 ▪ Zpravodaj pro členy Židovské obce Brno ▪ Tišri - chešvan 5770 ▪ VII. ročník

KACHOL VELAVAN Modrá a bílá ▪ Nblw lwxk Posezení v suce a další svátky ▪ Objevená márnice ▪ Cvičení pro seniory ▪ Shromáždění členů ŽOB ▪ V jednoduchosti je krása ▪ Za rabi Löwem do Prahy ▪ Jeskyně Býčí skála ▪ Jídelníček ▪ Programy▪

Zemský rabín Karol E. Sidon cituje z knihy o kolínských Ţidech. (Foto zp)

ODHALENÍ BUSTY RABÍNA FEDERA Váţený pane doktore! V Brně dne 31. května 1960 Děkuji Vám z plna srdce za laskavé zaslání povídky: „Na schodech k staronové synagoze“, jíţ jste mi otevřel oči, ţe si všímáte těch jednotlivě roztroušených jedinců ţidovských, kteří ztratili všechen kontakt se ţidovskými celky a přece zůstali v nitru svém ţidy. Poznal jsem je teprve, kdyţ v roce 1942 sváţeli nacisté všecky ţidy do Kolína a přivezli 80leté babičky ze zapadlých vesnic, o jejichţ existenci jsme nic nevěděli. Ţily zpravidla u dcer, provdaných za árijce, měly křesťanské vnuky, za svého ţivota nebyly v synagoze, ale přece cítily ţidovsky a přály si býti pochovány na ţid. hřbitově. Takových jedinců si ani Vojta Rakous nevšímal. Jste první a zasluhoval byste za tento objev uznání, kdyby byly tu instance, které by to chápaly. Ale Vaše zásilka mne také do jisté míry poděsila. Váš článek vyšel v evangelické Jiskře a ta snad nepřijímá příspěvky od jinověrců. Není přece myslitelné, ţe byste naše řady opustil, kdyţ jste vţdycky za naši čest bojoval. Snad jsou i páni z evang. řad tolerantnější a rozumnější neţli bývali, neboť měli v sobě hodně luterské averse proti nám. Nicméně jsem poznal pastory, kteří vydávali v době okupace ţidům zcela ochotně a nezištně křticí listy, aniţ by je viděli. Můj pramen vynalézavosti pomalu vysychá a co mám hotového, nehodí se v dnešní době k uveřejnění, a tak uţ se ani nenamáhám, abych psal, ale Vám bych doporučil, abyste napsal román o Jakobu Edelsteinovi a vylíčil jeho poměr k ţidovství, k nacistům v Terezíně, k Seidlovi, Rahmovi, k Altestenratu a k mladým ţidům a jeho tragický konec. Je tu ovšem nebezpečné úskalí, on byl v nitru svém sionista. Myslím, ţe jste jiţ napsal řadu ţid. povídek. Nemohl byste je vydat souborně? Přeji Vám mnoho spisovatelských úspěchů a mnoho zdraví S přátelským pozdravem Váš Dr. Feder (pokračování na straně 2)

1

Kachol velavan Odhalení busty rabína Federa (pokračování ze strany 1)

Shromáţdění ve vstupních prostorách ţidovské obce před Roš hašana bylo vítanou příleţitostí k setkání, kterou vyuţilo několik desítek návštěvníků.

Autor busty Nikos Armutidis (uprostřed), (foto zp)

Odhalení busty, kterou zhotovil Nikos Armutidis, na sebe převzali zemský rabín Karol Sidon a předseda ţidovské obce Pavel Fried. Rabín Sidon citoval z knihy Židé v Kolíně a okolí, aby dokreslil politické ovzduší konce 50. let, ve kterých působil rabín Feder v Kolíně. Poté obecenstvo krátkým vystoupením zaujal Jan Šťáva, kdyţ přednesl dvě písně na biblická témata. Program slavnostního setkání uzavřela Zuzana Peterová (foto) vzpomínkou na rabína Federa, o němţ před několika lety vydala vzpomínkovou publikaci. Náš archiv obohatila o dopis rabína Federa, který uvádíme na první straně. Vzácný dokument jí zatím neznámý pisatel zaslal poštou, aniţ by však připojil jakékoli průvodní sdělení či svou adresu a neuvedl ani jméno někdejšího adresáta dopisu. Zuzana Peterová aţ do současné doby stále ještě netuší, komu rabín Feder odpovídal na předchozí korespondenci. To je, ovšem, z historického hlediska velmi důleţité. Zajímá to také nás a ţádáme proto čtenáře, aby nám pomohli v pátrání po někdejším adresátu listovní zásilky, odeslané rabínem Federem v roce 1960. Jakoukoli stopu, vedoucí k identifikaci obou neznámých, nám laskavě sdělte. (zp)

OHLÉDNUTÍ OBJEVENÁ MÁRNICE? Z dosud známých poznatků vyplynulo, ţe po zaloţení brněnského hřbitova (1852) existovaly v objektu areálu dvě skrovné budovy: obřadní hala a domek hrobníka. Po jejich strţení vyrostly v roce 1900 na původním místě nové velkorysé stavby stejného zaměření. O márnici nebylo zmínky. Kde vlastně brněnští Ţidé od roku 1852 do 1911 měli márnici a kde umývali své mrtvé? Napadaly nás různé varianty, ale pravdu jsme pravděpodobně poodkryli aţ nyní při rekonstrukci bývalé stolárny na kulturní stánek. Do domku hrobníka se původně nevstupovalo z ulice, nýbrţ z nádvoří dvoukřídlými dveřmi přímo do předsálí vydláţdě-

10/2009 ného zdobnou dlaţbou a odtud opět dvoukřídlými dveřmi do haly, v níţ, jak říkají pamětníci, měli Steinerovi velkorysý parádní pokoj, který neuţívali, a v něm klavír. Odtud se jedněmi dveřmi vcházelo do koupelny a druhými vycházelo přímo na hřbitov. Jiných dveří v něm nebylo. Rekonstrukční práce uvnitř budovy odhalily vnitřní sádrové omítky zelené barvy s podstropními černými linkami, snad kopírující výmalbu obřadní haly, a navíc v „parádním pokoji“ s klavírem dokonce i bílý sádrový strop s černě lemovanou štukou. Proč by měl mít zahradník nákladný velkoprostorový byt se sádrovou omítkou, štukovým stropem a dvoukřídlými dveřmi jako na zámku? Nabízí se odpověď: Budova byla původně márnicí s taharou a bytem hrobníka. Teď je třeba zodpovědět, proč byla o 11 let později postavena další márnice? Na přelomu 19. a 20. století se ročně pohřbívalo od sta do sto třiceti lidí, coţ nemohlo vytvářet komplikace vedoucí ke stavbě další márnice. Oříškem zřejmě byly shluky úmrtí. Dva pohřby v jednom dni odpovídaly prostorovým moţnostem sálu márnice. Tři pohřby, případně čtyři pohřby v jednom dni, uţ byl velký problém. Nedostatečná kapacita sálu musela vést k úvahám o márnici s pěti stoly k uloţení neboţtíků. Myšlenku nové budovy si pravděpodobně vynutila i potřeba vybudování technického zázemí hřbitova i další ubytovací kapacity pro rodiny stálých zaměstnanců. Nová budova s místností rituální očisty a márnicí s pěti stoly, bytem hrobníka (nyní správce), technickými prostorami a kanceláří spolku chevra kadiša byla zprovozněna v roce 1911. Původní márnice z roku 1900 byla přestavěna na byt zahradníka a v 80. letech 20. století na stolárnu. Přestavby doznalo i sociální zařízení. Petr Špunar JAN FISCHER V IZRAELI Předseda vlády České republiky Jan Fischer navštívil v červenci Izrael, kde se při slavnostní večeři setkal s prezidentem Šimonem Peresem, předsedou vlády Izraele Benjaminem Netanyahuem, předsedou Knessetu Ruvenem Rivlinem, vedoucí Kadima Cipi Livniovou a dalšími politiky. V programu byla také návštěva v Jad vašem.

Michael Ţantovský a Jan Fischer na velvyslanectví v Tel Avivu. (Foto Pavel Winkler).

Poslední den se setkal Jan Fischer na českém velvyslanectví v Tel Avivu se zástupci průmyslu Česka a Izraele. Této schůzky se zúčastnili Milan Hovorka z ministerstva průmyslu ČR a Arie Zief z ministerstva průmyslu Izraele. Setkání vedl velvyslanec Michael Ţantovský. Po skončení oficiální části jsem se představil a řekl mu, ţe pocházím z Brna. Bylo velice milé, ţe si vzpomněl, ţe byl pozván J. Bauerem na brněnskou obec, kde měl přednášku o statistice. P. Winkler PODĚKOVÁNÍ ZA DARY OBCI Naše obec dostala darem v okolí Brna asi 2 ha zemědělské půdy. Dárci, pánové Michael Zysblat a Philip Garvin tuto

2

Kachol velavan

10/2009

půdu zdědili po paní Gertrudě Meanry. Transakce to nebyla jednoduchá, na britské straně se o hladký průběh zaslouţil JUDr. Thomas Salamon, jinak rabín westminsterské synagogy a z naší strany JUDr. Jáchym Kanarek, oba pánové bez nároku na odměnu. Jim i dárcům srdečně děkujeme.

OZNÁMENÍ Představenstvo ŢOB se oficiálně distancuje od projevů a pomluv paní Magdalény Šeborové, která tímto soustavně poškozuje dobré jméno ŢOB i jejich jednotlivých členů.

Poděkování patří i paní Alšíkové s maminkou, které potřebovaly konzultace právního charakteru. O to byl poţádán pan JUDr. Jáchym Kanarek, který odkázal dámy s nabízenou platbou za poskytnutou pomoc na naši obec. Obdrţeli jsme dar ve výši 5 000 Kč. Opět všem náš dík. Dva krásné projevy vztahu k naší obci a jejím členům. PF

INFORMACE

PO NÁVRATU Z DUDINCÚ Claims Conference letos opět poskytla pro přeživší příspěvek na rekondiční pobyt v některém lázeňském zařízení. Naše volba padla na malé lázeňské městečko Dudince ve Slovenské republice. Takového rozhodnutí jsme pranic nelitovaly. Očekávala nás moderní lázeňská budova s veškerým zařízením včetně komfortních pokojů a velkého venkovního vyhřívaného bazénu. Tam jsme za nádherného počasí trávily většinu volného času, pokud jsme ovšem nezvolily vířivky s termální vodou, nebo procházky v přilehlém parku. Především jsme však vysoce oceňovaly maximálně vstřícný zdravotní a lázeňský personál. Bylo nás devět. Všechny jsme si užívaly léčivých vod, které svým složením se mohou rovnat jen těm ve Vichy a Japonsku. Podle dochovaných hodnověrných zpráv se v Dudincích s oblibou rádi koupali už staří Římané. Přestože jsme se většinou znaly jen ze seniorklubu, podařilo se nám vytvořit prostředí vzájemné tolerance a porozumění. Odhodily jsme všechny naše problémy a hlavní deviza našeho pobytu - humor a dobrá nálada – nás neopustila po celý ten krásný týden. A slovo závěrem? Děkujeme ŽOB za finanční příspěvek, dopravu z domova až na místo, panu předsedovi, že nelitoval námahy a v neděli za námi přijel, aby se přímo na místě přesvědčil, v jakém prostředí jsme absolvovaly zotavovací péči, a zjistil stupeň naší spokojenosti. Last not least - tedy v neposlední řadě - vřelý dík naší milé Katce za perfektní organizaci a péči, kterou celé akci věnovala. Ptáte-li se po našich jménech, není třeba se podepisovat (bylo by to příliš dlouhé a pro rozsah Kacholu neúnosné). Každý to při našem setkání okamžitě zjistí. Jsme totiž maximálně spokojené a neuvěřitelně jsme omládly. ZÁPIS ZE SCHŮZE PŘEDSTAVENSTVA Představenstvo schválilo: zařazení bodu „Různé“ do programu Shromáţdění členů ŢOB, nový ceník pečovatelských sluţeb ADP JAS, výši cestovného pro zájezd do Prahy na výstavu Cesta ţivota. Rabi Jehuda Lev ben Becalel, započetí příprav pro vznik Mateřského centra, přijetí Sáry Kohoutkové za členku ŢOB, uveřejnit v Kacholu vyjádření představenstva ŢOB, kterým se oficiálně distancuje od pomluv, které M. Šeborová šíří o zaměstnancích a členech ŢOB. Představenstvo projednalo a vzalo na vědomí: návrh pozvánky na Shromáţdění členů včetně programu a zařazených změn, návrh sloţení mandátové a návrhové komise na Shromáţdění členů, které proběhne v neděli 18. 10., přípravu zájezdu do Prahy Představenstvo uloţilo: projednat se členy navrţenými do mandátové a návrhové komise účast na Shromáţdění členů a jejich účast v komisi, pozvat na příští schůzi představenstva J. Kukučku a E. Bezdíčkovou.

POZVÁNKA Váţené členky a členové Ţidovské obce Brno, představenstvo ŢOB svolává na den 18. 10. 10 hod. Řádné shromáţdění členů ŢOB, na které Vás jeho jménem co nejsrdečněji zvu. Shromáţdění se bude konat v naší budově tř. Kpt. Jaroše 3 v Brně. Kaţdý člen obdrţí vlastní pozvánku s úplným programem. Pavel Fried MUZIKOTERAPIE OPĚT ZAHAJUJE Pravidelná muzikoterapie po prázdninové přestávce bude pokračovat ve čtvrtek 15. října v 10.30 hodin ve společenské místnosti ŢOB. Zájemci se mohou přihlásit v sekretariátu, kde do 8.10. zaplatí nevratnou zálohu ve výši 50 Kč. DO SOLNÉ JESKYNĚ V říjnu navštívíme solnou jeskyni ve čtvrtek 8. října v 10.45 a ve čtvrtek 22. října také v 10.45 hodin. Zájemci se mohou hlásit v sekretariátu ŢOB. CVIČENÍ PRO SENIORY Od října zahajujeme pravidelná posilování fyzické aktivity zejména seniorů ŢOB. Sejdeme se poprvé ve středu 7.10. v 10 hodin v sále ŢOB. Cvičitelkou bude v letošním roce paní Libuše Tomšíková. DO PRAHY NEJEN ZA RABI LÖWEM V neděli 25. 10. pořádá ŢOB zájezd do Prahy s průvodkyní Hanou Hrdovou. Program: v 7 hod. odjezd od Janáčkova divadla v Brně, návštěva výstavy Cesta ţivota. Rabi Jehuda Lev ben Becalel, prohlídka Praţského hradu, Hradčanského náměstí přes Malostranské náměstí a Karlův most na Václavské náměstí, kde bude asi ve 14 hodin oběd z vlastních zásob. Po obědě budeme pokračovat na Staroměstské náměstí a dále k Aneţskému klášteru. Předpokládaný návrat do Brna je ve 21 hodin. Zájemci se mohou hlásit v pokladně ŢOB nejpozději do 15. 10. nebo do naplnění kapacity autobusu (40 míst). Nevratná záloha na cestu – členové ŢOB, jejich rodinní příslušníci a zaměstnanci ŢOB 100 Kč, ostatní 200 Kč. Vstupné na výstavu ve výši 160 Kč si uhradí kaţdý sám. kš OTEVÍRACÍ DOBA HŘBITOVA Od 1. října lze navštěvovat hřbitov podle pravidel zimního provozu - od neděle do čtvrtka v době od 9 do 16 a v pátek od 9 do 15 hodin.

RABINÁT V září jsme oslavili Vysoké svátky, začal se počítat rok 5770. Následují svátky Sukot. První dva dny Sukot, které letos připadají na sobotu a neděli, se v diaspoře řídí pravidly pro tzv. „jom tov“, kdy platí podobná omezení jako o šabatu. Osmý den Sukot se světí jako samostatný svátek Šmini aceret („osmý den slavnostního shromáţdění“). Dny mezi nimi, tzv.„chol ha-moed“ mají charakter polosvátku, kdy lze pracovat. Po celou dobu je micvou jíst a pobývat v suce. Ke svátku patří s výjimkou šabatu kaţdodenní mávání a ţehnání čtyřmi druhy rostlin - palmovou ratolestí (lulavem), zvláštním citrusovým plodem zvaným etrog, snítkami myrty a vrbovými větvič-

3

Kachol velavan kami. Máváni či třesení čtyřmi druhy do všech světových směrů, na východ, jih, západ, sever, nahoru a dolů, symbolizuje uznání B-ha za Vládce nad všemi ţivly světa. Prorok Zachariáš praví, ţe přijde čas, kdy se všechny národy světa připojí v Jeruzalémě k lidu Izraele, aby společně oslavili svátek Sukot. Pro Šmini aceret jsou charakteristické vzpomínkové modlitby za zemřelé, tzv. “hazkarat nešamot“ a také zvláštní modlitba za déšť, která ohlašuje vsuvku o větru a dešti v kaţdodenních modlitbách, jeţ se říká aţ do následujícího Pesachu. Simchat Tora, doslova „radost z Tóry“, je liturgicky součástí Šmini aceret, ale mimo zemi Izrael se slaví následující den jako samostatný svátek. Připomíná završení ročního cyklu čtení z Tóry, pěti knih Mojţíšových a zároveň zahajuje cyklus nový. Svátek charakterizuje veselí, které vyjadřuje radost nad tímto neustále probíhajícím procesem. Vyjmou se všechny svitky Tóry a během „procesí“ s nimi se odříkávají tradiční verše, následují tance při hebrejských a jidiš písních. Slavnost Simchat Tora je jedinou příleţitostí ţidovského kalendáře, kdy se čtení Tóry koná i v noci. Přeji všem hezké proţití svátků. Josef L. Smělý

SPOLEČENSKÁ KRONIKA Narozeniny oslaví – Susana Urbanová 6.10.1933, Hana Kupská 7.10.1936, Eva Christová 8.10.1948, Irena Švábová 8.10.1975, Marie Sudová 9.10.1939, Michal Pelíšek 9.10.1980, Milada Slunská 14.10.1929, Miluše Kučerová 14.10.1924, Radek Maník 14.10.1967, Helena Dvořáková 15.10.1934, Vít Bartoš 21.10.1963, Eva Hajská 22.10.1965, Jaroslava Ondrová 26.10.1932. Ad mea veesrim šana! ZA JANEM NEUMANNEM V odpoledních hodinách 24. srpna zemřel na embolii plic ve věku 58 let. Se svým manţelem Janem Neumannem jsem se seznámila v práci. Časem se z našeho pracovního vztahu vyvinul vztah hlubší, který jsme stvrdili sňatkem. Manţel byl výjimečný člověk. Nikdy nemyslel sám na sebe, ale napřed na své blízké. Dal mi vše, co manţel dát můţe. Láskou nešetřil, naopak, kaţdý den mi ji prokazoval naplno, a kdyby mohl, nosil by mě na rukou. V ţivotě prošel nelehkými úkoly a já si ho za to vše velice váţím. Je mi hodně těţko a vím, ţe se s jeho smrtí nevyrovnám. Pro mne zůstane navţdy tím jediným a posledním člověkem, kterému jsem dala své srdce celé. Proto se chci i s vámi podělit o svůj bol a své vyznání k manţelovi. Děkuji vám všem za chvilku, kterou jste věnovali mým řádkům. Jaroslava Ester Neumannová ZA JANOU DRÁSKOU Moderní komunikační technologie má i svou odvrácenou tvář – je příliš rychlým poslem špatných zpráv. To ráno bliklo na displeji mobilu „…dnes o šábesu v 6 hodin dodýchala Jana Dráská, pohřeb bude …“. Bliţší i vzdálenější okruh přátel a známých věděl, ţe paní Jana delší dobu zápasí s váţnou chorobou a ten protivník byl nakonec silnější. Před očima se mi rozběhl v tu chvíli film. Jeho první okénka se začala odvíjet počátkem devadesátých let minulého století, kdy hrstka zapálených obětavců (či spíše obětavkyň) začala organizovat v Praze skupinu tzv. „ukrývaných dětí“ (Hidden Child), tedy těch, kdoţ za války přestáli rasové pronásledování díky pomoci neţidovských spoluobčanů, v jejich rodinách či v úkrytech, často za velmi drsných podmínek – ale přeţili. A Jana Dráská byla od počátku u toho. Její nesporný organizační talent, jazyková erudice (nezapřela novinářskou minulost) a hlavně píle a důslednost, to vše plně uplatnila ve výboru HCh a jako první redaktorka zprvu nepravidelného informačního bulletinu a později regulérního zpravodaje „Chanuka“. Po „matce zakladatelce“

10/2009 Evě Benešové převzala od roku 2001 i funkci předsedkyně organizace, kterou spoluzakládala, a stála v jejím čele řadu let, dokud to její zdravotní stav dovolil. Na filmovém pásku je řada zastavení, vzpomeňme jen prvního mezinárodního setkání HCh v Praze v roce 1999, připomeňme nezměrné úsilí ve snaze, nakonec úspěšné, získat i pro tyto „děti“ alespoň určité odškodnění, podařilo se řadu příběhů zachytit dokumentárně v písemné podobě i na videozáznamech, to vše díky drobné a kaţdodenní organizační dřině, a bylo by moţné jmenovat ještě mnohé. Její vlastní příběh byl tak podobný a přece neopakovatelný, ale nechme promluvit ji samu: "Mě odvezli na vesnici z moravské Ostravy někam k Českému Brodu, kde se mne ujala jedna rodina, manţelé. Byli uţ tehdy starší a asi za dva měsíce se z té vesnice stěhovali do další, aby uţ přišli se sirotkem. Pak přišla doba, kdy jsem musela odejít ze školy, takţe uţ jsem se nesměla objevovat nikde na veřejnosti. Mým domovem byla nemocnice v Českém Brodě, kde se o mě velice starali, pak uţ to nešlo, aby mě tam ukrývali. Tak mě v noci odvezli zpět a čekaly mě dva roky sklepení a v létě půdy. Musím říct, a to asi proţívala většina z nás, ţe v té době jsme byli plní hořkosti vůči své rodině, vůči těm lidem, kteří se o nás starali, protoţe nás omezovali na osobní svobodě, nikam jsme nesměli. Neustále mi říkali, ţe kdyţ se prozradím, tak ţe mě zabijou, ţe zabijou i je a ţe je budu mít na svědomí. Tohle kdyţ říkáte jedenáctiletému dítěti, které v těch dobách ne-mělo takový rozhled, jako mají dnešní děti v tom věku, tak to bylo velice těţké." (Z rozhovoru pro Český rozhlas při odhalení pamětní desky v Pinkasově synagoze v lednu 2007).

(Ilustrační foto, Jana Dráská na protinacistickém shromáţdění na Staroměstském náměstí 10.11. 2007, foto ŢLU)

Profesně i rodinně byla ve svém aktivním věku spjata s Mladou Boleslaví, ta dvě poslední desetiletí uţ ji ale potkáváme převáţně v Praze, kde v domově ŢOP nalezla tolik potřebnou péči. Ač s váţným a stále se horšícím pohybovým handicapem, nešetřila se a seč mohla, účastnila se i vnitřního „politického“ ţivota praţské ţidovské pospolitosti. Byla členkou RFŢO a podařilo se jí to, co je u naší „předválečné“ generace dosti vzácné, vtáhnout do společenského dění a funkcionářského chomoutu i vlastní rodinu, v Radě zasedala spolu se svou vnučkou Jolanou. A jako by ani to nestačilo, kdyţ jako odraz praţských ţidovských turbulencí před pěti lety vznikl další ţidovský občasník „Ţidovské listy“ sdruţení Magen (jeho předsedou byl a je nynější český premiér Jan Fischer), vedení redakce se neujímá nikdo jiný neţ – Jana Dráská. V sobotu 12. září (23. Elul 5769) malé velké srdce dotlouklo naposledy. O dva dny později PhDr. Jana Dráská byla pohřbena na novém ţidovském hřbitově v PrazeStrašnicích, smuteční obřad provedl rabín praţského Chabadu Manis Barash a kantor ŢLU (jejíţ členkou byla zesnulá téţ) ing. Viktor D. Schwarcz. Ano, uţ se kácí i v našem lese, musíme my dříve narození odevzdaně konstatovat. Ale proč kaţdá ta tříska tak bolí? Petr Weber

4

Kachol velavan TRAGICKÁ NEHODA 13. ZÁŘÍ 2009 „Je to strašná tragédie pro Ronu Ramon, celou Ramonovu rodinu a celý národ. Je výjimkou, aby soukromá tragédie zasáhla srdce národa takovou silou. Dnes my všichni truchlíme nad smrtí Asafa, který spadl z nebes jako jeho otec Ilan…“ Těmito slovy Benjamin Netanjahu, předseda izraelské vlády a strany Likud, reagoval na zprávu o tragické smrti Asafa Ramona, který 13. září 2009 při cvičném letu v oblasti hebronských hor havaroval se svým letounem F 18. Asaf byl synem zesnulého izraelského kosmonauta Ilana Ramona, jenţ zahynul na palubě amerického raketoplánu Columbia v roce 2003. Na jeho památku byl v témţe roce na našem hřbitově zasazen modřín Koach. (r)

10/2009 Děkuji také všem seniorům, za zakoupení keramického dţbánu, který mi přivezli. Tento dárek zajisté ocení i slunečnice od tatínka, které budou mít konečně důstojnou vázu. Katka Ševčíková

Říjen 1.10. 2.10. 3.10. 6.10. 8.10.

JAS AGENTURA DOMÁCÍ PÉČE PEČUJETE DOMA O SVÉ BLÍZKÉ? Potom dobře víte, ţe Vám občas některá situace připadá neřešitelná, uvítali byste více informací i nápadů. Na nové webové adrese www.pecujdoma.cz rodinní pečovatelé najdou rady a informace z oblasti ošetřovatelské, medicínské, sociální i právní. Web je informuje, vzdělává, seznamuje s jejich právy a nároky a napomáhá přístupu ke sluţbám. Zdarma ke staţení jsou publikace i zpravodaj o domácí péči. Nezapomeňte prosím, ţe se můţete se ţádostí o pomoc nebo radu obrátit i na ADP JAS – tel. 545 244 138. hš

9.10. 10.10. 13.10. 15.10. 16.10. 17.10. 20.10. 22.10. 23.10.

MACCABI BÝČÍ SKÁLA PŘÍSTUPNÁ Máme jedinečnou příleţitost navštívit jeskyni Býčí skála, známou ve světě archeologie nálezy z doby před 15 000 lety. Uvidíme místo, kde byly jiţ před 2563 roky provozovány rituály dávných předků. Sraz pro zájemce v Josefovském údolí před Býčí skálou v počtu 10-15 osob 25.10. v 10.30, prohlídka trvá 3,5 hodiny. Vzít sebou: teplý horší oděv na převlečení, boty pevné, vhodné i do bláta a malé vody, baterky a náhradní zdroj (baterie), případně náhradní ţárovku, helmu, muţe být i stavební. Vstup na vlastní nebezpečí v doprovodu ČSS, vstupné 50 Kč. Bliţší informace O. Redlich tel. 605257778 nebo J. Bauer. HAKOACH PRAHA 2009 Podrobnou zprávu ze sportovních her Hakoach i s fotografiemi přineseme v příštím čísle KV.

JÍDELNÍČEK KOLÁČKY Z PODOMÍ Pro vzácnou návštěvu, seniory ŢOB, kteří mě přijeli v srpnu navštívit do Podomí, jsem upekla koláčky, které jim zachutnaly tolik, ţe by si je rádi občas udělali i doma. Proto jsem slíbila, ţe recept na ně otiskneme v Kacholu. Zde je. Koláče se dělají ze dvou druhů těsta, která se připraví uţ večer, peče se ráno. 1) 4 dkg kvasnic rozdrtit, 2 lţíce cukru, 3 ţloutky rozmačkat, přidat ½ dl oleje, skleničku (štamprli) rumu, ¼ l studeného mléka, 40 dkg hladké mouky, sůl, těsto vypracujeme 2) ¼ kg másla, ¼ kg hrubé mouky, vypracovat a dát ztuhnout do ledničky Těsta dáme na sebe a 3x rozválíme. Přes noc dáme do ledničky, kde těsto nakyne, ráno ho rozválíme, rádýlkem rozkrájíme na čtverečky a plníme tvarohem.

24.10. 27.10. 29.10. 30.10. 31.10.

boršč, kynuté knedlíky s povidly a mákem, ovoce hovězí polévka, hovězí svíčková pečeně, knedlík, moučník guláš, chala, buchta čočková polévka, kuřecí prsa v bramboráku, zelný salát květáková polévka, špagety s masem a zeleninou, ovoce celerová polévka, pečené kuřecí stehno s kysaným zelím, brambor, moučník těstoviny s kuřecím masem, chala, buchta brokolicová polévka, palačinky s dţemem, ovoce česneková polévka, vařené hovězí, koprová omáčka, knedlík kmínová polévka, kuřecí maso v kukuřici, brambor, salát guláš, chala, buchta bramborová polévka, kuřecí rizoto se ţampiony, salát, puding rajská polévka s rýţí, smaţené rybí filé, bramborový salát, ovoce kapustová polévka, drůbeţí závitky, rýţe, salát, moučník špagety s masem, chala, buchta fazolová polévka, hovězí na ţampionech, rýţe, salát zeleninová polévka, čevapčiči, brambor, tatarská omáčka hovězí polévka s nudlemi, pečené kuřecí stehno, teplá zelenina, opečené brambory, ovoce guláš, chala, buchta

Změna jídelního lístku vyhrazena. Cena oběda: 60 Kč pro členy ŢOB a jejich hosty, zaměstnance ŢOB, klienty ADP JAS a rodinné příslušníky členů ŢOB, 120 Kč pro zahraniční návštěvy Cena páteční večeře: 70 Kč pro členy ŢOB a jejich hosty, zaměstnance ŢOB, klienty ADP JAS a rodinné příslušníky členů ŢOB 200 Kč pro zahraniční návštěvy

V ţidovské tradici ke kaţdému svátku patří nějaké speciální jídlo. Pro vaši inspiraci připravila Olga Seifertová tyto řádky: SUKOT – SVÁTEK STANŮ Je to slavnost sklizně, ale především tento svátek připomíná osudy našich předků, bloudících po čtyřicet let pouští, neţ mohli vstoupit do země zaslíbené. Velkolepost sklizňových slavností z biblických časů se promítá i do skladby pokrmů, typických pro tento svátek. Vyuţívají se v mnoha úpravách a variacích především všechny dostupné druhy ovoce a zeleniny. Na závěr těchto svátků se slaví Simchat Tora – Radost z Tóry, kdy se uzavírá celoroční předčítání pěti knih Tóry a začíná se číst znovu od prvního verše. Tento den se připravuje slavnostní moučník fluden, skládající se z několika vrstev těsta, proloţených různými druhy náplní.

5

Kachol velavan

10/2009

INZERCE ŢIDOVSKÉ LISTY NA BLOGU Po prázdninové pauze najdete na http://zidovskelisty.blog.cz opět řadu aktuálních informací, které budeme doplňovat kaţdý den. Budeme rádi, kdyţ nám i Vy zašlete zprávy, které bychom mohli otisknout. Rádi uveřejníme i fotografie. Těšíme se na Vaše reakce. Redakce Ţidovských listů PODĚKOVÁNÍ Děkujeme manţelům Lendovým z Norska za poskytnutí velmi důleţitých informací o dvojčatech Lustigových z Brna. (r)

Kurzy moderní hebrejštiny pořádané Ţidovskou obcí Brno říjen 2009 – červen 2010 Výuka bude probíhat v budově Ţidovské obce Brno, tř. Kpt. Jaroše 3, v následujících stupních pokročilosti: Začátečníci: vyučující: Jana Valová Mírně pokročilí: vyučující: Jana Valová Středně pokročilí: vyučující: Shay Shemesh Pokročilí: vyučující: Ravit a Efrat

čtvrtek

16.45 – 18.15

čtvrtek

18.30 – 20.00

úterý

17.00 – 18.30

školy pro sluchově postiţené. Svůj vlastní turnaj měla i děvčata. Ač by se mohlo zdát, ţe ţidovské a arabské děti budou mít moţná problémy spolu hrát v jednom týmu, ukázalo se, ţe po několika minutách byly děti schopny výborně spolupracovat, sehrávat si a dávat góly. Dokonce fungovala i komunikace s neslyšícími spoluhráči. Kromě CZ PRES akci spolupořádala radnice města Sachnin a její mluvčí Ghazal Abu Raya, fotbalový klub Bnei Sachnin a fotbalová asociace Medinat HaKaduregel pod vedením Morana Gery. Na konci turnaje všechny děti dostaly zlatou medaili s logem CZ PRES a dárky od ambasád. Díky vynikající atmosféře sportovního dne se všichni účastníci dohodli, ţe se pokusí ţidovsko-arabský fotbalový turnaj mládeţe zopakovat i v příštích letech. Dostálo by se tak vizi slavného (a na turnaji osobně přítomného) reportéra CNN Jerrolda Kessela, který navrhuje udělat turnaj příště vícedenní tak, aby mládeţ měla moţnost strávit více času spolu. Mezi zápasy by pak mohly probíhat diskuze o identitě nad jeho filmem „My téţ nemáme jinou zem", který dokumentuje postavení arabské menšiny uprostřed Izraele. Akce vzbudila velký mediální ohlas. Zdroj: www.mzv.cz/telaviv/cz PAMĚTNÍ MEDAILE V TEL AVIVU Vicepremiér a ministr obrany Martin Barták udělil v pondělí 7. září 2009 v prostorách českého velvyslanectví v Tel Avivu pamětní medaile k zaloţení Československa. Medaile předal společně s velvyslancem ČR v Izraeli Michaelem Ţantovským a ředitelem Vojenského historického ústavu plukovníkem Alešem Kníţkem.

pondělí 19.00 – 20.30

1 500 Kč pro studenty (na základě potvrzení o studiu) a seniory 3 000 Kč pro ostatní Zahájení výuky 5.10. 2009 Cena kurzu:

Kontakt: Kateřina Ševčíková Ţidovská obec Brno tř. Kpt. Jaroše 3, 602 00 Brno tel. 544 509 622 mobil: 739 344 121 e-mail: [email protected]

SVĚT KOLEM NÁS EVROPSKÝ FOTBALOVÝ TURNAJ „Evropský" fotbalový turnaj ţidovské a arabské mládeţe „EU - CUP 2009" inicioval velvyslanec Ţantovský a zorganizoval ZÚ Tel Aviv 26. června 2009 v severoizraelském arabském městě Sachnin v rámci CZ PRES a za spoluúčasti dalších sedmi evropských zemí: Rakouska, Německa, Francie, Maďarska, Portugalska, Rumunska a Švýcarska. Turnaj slavnostně otevřel Michael Ţantovský a starosta města Sachninu Mazen Ghanaim. Skoro 200 ţidovských a arabských dětí bylo rozděleno do smíšených týmů. V rámci týmů děti dostaly „novou" identitu jednoho z evropských států. Kromě ţidovských a arabských spoluhráčů tým tvořily i hluchoněmé děti z jeruzalémské

Mezi oceněnými byli i Jan Chanan Bachrich (třetí zleva), který také přispívá do našeho časopisu z Ramat Ganu a Hugo Marom (Meisel), pocházející z Brna), jedno z ţidovských dětí, které byly zachráněny vlakovým transportem organizovaný sirem Nicholasem Wintonem.

Oceněno bylo 18 československých občanů, kteří po vzniku státu Izrael vstoupili jako dobrovolníci do nově vzniklých Izraelských obranných sil. Na závěr své návštěvy Izraele uctil vicepremiér a ministr obrany Martin Barták památku obětí holocaustu v muzeu Jad vašem v Jeruzalémě. V JEDNODUCHOSTI JE KRÁSA Městská krajina Tel Avivu je plná nádherných příkladů funkcionalismu V Tel Avivu jsou dobré čtyři tisícovky domů ve stylu, kterému se říká nejen v Německu, ale i v celém anglosaském světě převáţně podle jeho zakladatelů – Waltera Gropiuse a Miese van der Rohe – styl Bauhaus. Byly postaveny od třicátých do padesátých let, a jejich jasné a štíhlé linie, doplněné tu a tam balkonem připomínajícím kapitánský můstek, nebo dokonce řadou kulatých oken nad pomyslnou čárou ponoru, vnucují před-stavu zaoceánské flotily, jeţ veplula přístavem a natrvalo zakotvila podél bulvárů dynamického města.

6

Kachol velavan Letos slaví Tel Aviv sto let od svého zaloţení – o důvod víc, aby se jím návštěvníci i domácí pozorně prošli a s potěšením spočinuli okem zejména na těchto zajímavých domech. Architektura je ovšem vţdycky svědectvím doby, v níţ vznikla, a právě funkcionalismus se skvěle hodil k vyjádření zakladatelského sionistického ducha. (Ostatně má naše Brno meziválečného období výmluvnou paralelu – i tady projevují nesčetné funkcionalistické budovy intenzivní vůli mladé republiky dát modernismem najevo euforii z obnovené státnosti.) V Tel Avivu trval tento trend déle. Kdyţ sem začaly ve 30. létech proudit vlny přistěhovalců, prchajících před vzestupem nacismu a pronásledováni v Evropě, muselo město expandovat a najít pro ně místo. Kolem někdejšího arabského přístavu Jaffa, (který býval v Československu synonymem pro nejlepší pomeranče), začali inteligentní ţidovští urbanisté vysušovat baţiny a stabilizovat písečné duny tak, aby na nich mohli budovat sídliště v záměrně rovnostářském stavebním stylu, synchronizovaném se sociálně laděným větrem vanoucím i tehdejší Evropou. (A zase si nemůţeme odpustit připomínku trochu jiného, ale v jádru ne nepodobného stylu Baťovy zlínské architektury.) Urbanisté v Tel Avivu našli vzor ve Walteru Gropiovi (1919 Weimar, posléze hlavně Dessau) – to znamená pryč od ornamentální zdobnosti, pryč od monumentálních stavebních dortů, ve prospěch jednoty formy a obsahu, se zdůrazněním toho, co je moderní, prosté a střídmé, ale také řemeslně dokonalé. Přitom se stal Tel Aviv výtečnou laboratoří Bauhausu. Projekty totiţ bylo třeba přizpůsobit docela jiným podmínkám klimatu. Architekti si sebou přivezli plány budov s prosklenými stěnami, ale tady museli řešit okna malá a nízká. Místo středoevropské zásady "co nejvíc slunce za pošmour-ných podzimů a zim" se museli vypořádat s poţadavkem elegantního a účinného zastínění. Balkony dostaly přesahy, ulice byly koncipovány tak, aby mohla lehká bríza od moře volně meandrovat a přinášet úlevu do rozpálených betonových struktur.

10/2009

NÁŠ ROZHOVOR Velmi obdivuji naše seniory, jak se dokáţí spřátelit s novou technikou. V poslední době skvěle komunikují prostřednictvím e-mailu a nacházejí tak své přátele z mládí, kteří ţijí po celém světě. Tak jsem se díky Pavlu Weiszovi dostala do kontaktu s Evou Goode, rozenou Rothovou. Dnes ţije v USA a já jsem se ptala: Odkud pocházíte a jaký je Váš vztah k Brnu? Můj milý tatínek byl Slovák. Bydleli jsme v Púchově, později v Bratislavě, u mého strýčka, Dr. Oskara Neumanna. Maminka Edita a já jsme byly v koncentráku v Seredi od 1942 aţ do 1945. Po válce jsme se přestěhovaly do Brna, kde ţila maminčina sestra Gertruda Hirshová s dcerou Ruth. My jsme bydlely v Krátké ulici č. 5.

V Brně jsem si našla spoustu kamarádů, chodili jsme na výlety a měli jsme se moc rádi. Nejvíce vzpomínám na Zuzku, Béďu, Maudku, Jitku, Miriam, Pavla a Tomáše Glassovi, Akivu Hermana a Petra Saxla. Jména některých dalších jsem uţ zapomněla.

Společně s maminkou před odchodem do Izraele v roce 1949

Samozřejmě ne všechny budovy odolaly půlstoletí slunečního ţáru a agresívního mořského vzduchu beze změn. Některé byly zase poněkud pokaţeny přístavbami a nadstavbami. Ale kdyţ byl v roce 2003 Tel Aviv zapsán do seznamu světového dědictví UNESCO, učinilo vedení města rozhodnutí, ţe se zasadí o to, aby byla celá tisícovka funkcionalistických domů uvedena do původního stavu. Čisté modernistické linie se vůbec nevyjímají špatně mezi siluetami palem a vodopády červenohnědých a zářivě zlatých bougainvilií a veškerou tou tropickou extravagancí. O něčem podobném se v zimním Výmaru nebo Dessau takovým přísným minimalistům, jako byli Gropius a Mies, nemohlo ani zdát. Ale patrně by tomu byli ochotně přitakali. Volně podle týdeníku TIME 4.6. 2009 zpracovala Pavla Váňová

Jaké byly Vaše další osudy? V 1949 jsme se s maminkou rozhodly odejít do Izraele. Já jsem pracovala jako zdravotní sestra a v roce 1960, jsem odešla do USA. Moje maminka přišla za dva roky za mnou. Profesí jsem zdravotní sestra a bankovní úřednice, to je kombinace, co? Takţe jsem po příchodu do USA pracovala krátkou dobu v nemocnici jako sestra a pak jsem nastoupila do bankovnictví, kde jsem v různých bankách proţila 20 let, ke konci jako provozní ředitelka. Ta práce mě však příliš vyčerpávala, a tak jsem si zřídila vlastní obchůdek, něco jako galanterii. Potřeby pro pletení, vyšívání, šití. Ale nakonec jsem se cítila unavená a tak jsme se s manţelem Vicem rozhodli splnit jeho sen a odstěhovali jsme se do překrásného domu v nádherné přírodě v Idaho. Ta idyla však trvala

7

Kachol velavan jen pět let, manţel zemřel náhle na infarkt a já jsem zůstala sama. Dokonce jsem uvaţovala, ţe se vrátím ke své rodině do Izraele, ale ve svém věku se uţ na to necítím dost silná. Jak trávíte svůj čas dnes? V posledním čase pomáhám v naší synagoze. Naše synagoga je nejstarší synagoga západně od Mississippi. Máme tam také školu, knihovnu a kuchyni. Pořádáme nejrůznější akce. Mezi velice oblíbené patří tzv. Delicatessen Days. To připravíme jednou za rok v naší kuchyni nejrůznější pochoutky ze ţidovské kuchyně, izraelská jídla, moučníky a všechno, co nás napadne a pozveme na ně nejen ţidy z okolí, ale i neţidovské sousedy. Je to ohromná zábava. Nejoblíbenější jídlo jsou kysané okurky. Trvá to tři dny a na konci jsme všichni strašně unavení. Ale také při tom vyděláme nějaké peníze na podporu naší synagogy a školy. Taky miluji psy. Kdyţ jsem vloni přišla o své dva pejsky Ashley a Millie, rozhodla jsem se adoptovat psa z útulku. Je to pudl, kříţený s dalšími jedenácti druhy. Dostal opět jméno Ashley a děláme si radost navzájem.

Eva Goode s kyselými okurkami - největším hitem Dne dobrot

Šana tova! Hodně zdraví a pohody Vám i všem Vašim přátelům v Congregation Ahavath Beth Israel v Idaho. zp

Z NAŠÍ KORESPONDENCE CO JE TO SAR EL (dokončení z minulého čísla)

V průběhu 3 týdnů je poměrně dost volna. Buď jiţ od čtvrtka, nebo pátku do neděle rána do deseti hodin. A tak se volontéři rozeběhnou po Izraeli. Jel jsem do nejsevernějšího cípu země, do Metuly. Nevěděl jsem, je-li obec přístupná, kdyţ leţí vklíněná do hranice s Libanonem. Z Kiriat Šemony zrovna autobus nahoru nejel, a tak jsem šel v horku po silnici doufaje, ţe mně při stopování někdo zastaví. A tak jsem se nadvakrát dostal stopem do krásné vesnice rovnou před Obecní úřad. Na zápraţí stál starosta, který mi poradil, kde se mám ubytovat. Dostal jsem i plán obce s vyznačením hranice kolem Metuly, zůstal jsem 3 noci a byl jsem nadšen. Pro mne neuvěřitelné poznatky – kolem hraničního oplocení chodí místní lidé navečer na procházku, venčí pejsky a běhají. 50 m od hranice je moštárna, kde se zpracovávají jablka, 300 m od hranice hotel Grand Arazim a hotel Alaska. V pátek navečer přijíţdí autobusy a auta s lidmi z vnitrozemí, aby šabat strávili v klimaticky příjemném prostředí ve výšce asi 650 m n. m. A z čeho jsem byl úplně hotový? Kdyţ jsem na hranici vešel do sportovního centra – Canada Center vybudovaného z peněz kanadských ţidovských obcí. Dvě ledová kluziště, z nichţ na jednom se učily malé děti krasobruslit. A hokejová

10/2009 hala. A kluci s hokejkami. A velké nástěnné foto s juniorským hokejovým týmem Izraele. Půjčovnu bruslí a Izraelský dvojbob, který byl na olympiádě v r. 1996 v Naganu (viděli jste americký film „Jamajský bob“ s černošskou posádkou, která před tím nikdy neviděla sníh? To Izraelští bobisté ho mohou vidět snad jen na Hermonu.

Z okna haly je vidět na vápenku na Libanonské straně, kaţdou chvíli jede nahoru náklaďák a bílé transportéry Organizace spojených národů. Rodinné domy jsou podél hranice. Na druhé straně na protějších svazích jsou osvětlené libanonské vesnice. Lítají snad odtamtud rakety Hizballáhu? Libanonci jsou prima, říká mně starší pán, který navečer chodí na procházku se psem podél hranice. Ale ten Hizballáh! Prosím jej, aby šel se mnou dál, protoţe nevím, mohu-li se, jako cizinec ověšený černou taškou, fotoaparátem a v ruce se dvěma mapami, pohybovat podél hranice jen tak. Vţdyť to je část jedné z velmi „horkých“ hranic na světě. Usměje se a říká – tady máme demokracii. Protoţe je „pro mne“ jen prodlouţený víkend, pro ostatní svátek Šavuot a nejezdí doprava, jdu v pátek ráno na konec Metuly a stopuji. Chci se podívat do kibucu Dafna, o kterém píše Leon Uris v románu Exodus. Kousek cesty mne vezou v Oktávii policisté a v bráně mi starší muţ sděluje, ţe Leon Uris v kibucu strávil rok, kdyţ román psal. Kibuc je překrásný, jen oproti románu není na svazích pohoří Hermon, z kterého v roce 1946 bojovníci Hagany v noci za dramatických okolností odváděli děti do bezpečí před útočícími Araby, ale leţí na rovině a aţ v dálce se zvedají kopce. Kibucem protéká říčka a rekreují se u ní jak kibucníci, tak lidé z okolí. Dva mladí manţelé z Kiriat Šemony mne vezou nazpět nahoru do Metuly.

Při návratu na základnu v neděli ráno je na přestupní stanici na Golanské křiţovatce (Golani Junction) velice rušno. Stovky vojáků se vrací ke svým jednotkám. Vedle parkoviště jsou bufety a Mc Donald s nápisem „Pro naše vojáky“. Je

8

Kachol velavan květen, po ránu příjemné počasí a všude kolem hodně školních výletů. Vidím nákladní auto s uzavřenou korbou, k níţ vedou zezadu schůdky do otevřených dveří s plakátem jiţ zesnulého Lubavičského rabína. Na schůdcích se objevuje mladý chasidský rabín a mává na mne, abych šel dovnitř. Kdyţ odmítám, jde ke mně a ptá se, jestli jsem jehudim a vede mne dovnitř. Ve voze je to velmi příjemně zařízeno. Na přední stěně jsou regály s knihami, lavičky a ve schránkách tóry. A přicházejí vojáci se pomodlit. Já ve své neznalosti – jsem těţký amhórec (am ha árec – neznalý, nevzdělané dítě země) si stále ještě myslím, ţe bude chtít náboţenský příspěvek nebo, abych si z krabice vybral a koupil tefilin a řemínky. Byl jsem odhodlán si to koupit, ale moje omyly jsou nekonečné. Nic takového. Ještě jedna otázka, jestli jsem jehudim po mamince a uţ mně váţe řemínky. Předříkává modlitbu, já poměrně lehce opakuji, protoţe mám základní modlitby trochu v uchu ještě z doby pana Neufelda. Po dvou minutách mně řemínky odvazuje a nabízí čaj. Ţádný nákup, aţ je mně to trochu líto. Tak to je ta misie do vlastních řad. No, nevím, jestli bych v prostředí mnoha a mnoha lidí zvláště zde na severu, kde je cítit upřímnost a přirozená potřeba k modlitbám, kdybych se zde v mládí ocitnul, jestli bych se rád misii nepodřídil. Víkendy je také moţné trávit v Tel Avivu v armádním domě pro dobrovolníky, v Domě oddechu – Beit oded. Je na okraji Jaffy, 400m od tel avivské pláţe. V Beit oded je nocování a strava rovněţ zdarma. Byly zde zrovna Francouzi, pár Američanů a lidé z Ruska. Na palandě pode mnou spal lékař od Moskvy. Co říci na závěr? Je důleţité alespoň takto symbolicky projevit vůli pomoci, protoţe, jak řekl gen. Davidi při setkání v r. 2002: „… kdyţ zavolá (tehdy) Arafat, přijde z arabských států miliony dobrovolníků, nás mohou ze světa přijít jen tisíce.“ A řekne-li člověk na cestách, ţe je na práci v armádě jako dobrovolník, dočká se na straně Izraelců výrazu potěšení, protoţe mají aspoň pocit, ţe nejsou sami. A úplně na závěr výzva do našich řad: Pokud se bude Sar El ještě i nadále konat, přihlaste se na něj. Jezdí tam lidé z nejrůznějších vrstev naší české společnosti. Nezištně. Naopak, zaplatí si letenku i jinou útratu. Kromě mladých také důchodci, kteří intenzivně pracují, aby vyjádřili svou podporu Zemi v jejím nekonečném úsilí o přeţití. Petr Mayer Upozornění: Texty v rubrice Z dopisů redakce nerediguje, publikuje je ve znění, ve kterém je čtenáři zaslali redakci. Redakce neručí za obsah dopisů. Své příspěvky posílejte emailem na adresu [email protected]

KAVÁRNA VÝKUPNÉ ZA ŢIVOT (Vývozy a vnucené dary uměleckých předmětů při emigraci ţidů z Čech a Moravy 1938-1942) Úvodem musím poděkovat dvěma dobrým duším z Dvora Králové. Jedné, která mi tuto novou, nákladnou knihu špendýrovala a druhé, která ji vlekla aţ sem. Vţdyť váţí 2.5 kg a z toho můţete usoudit, ţe je tištěna na nejlepším chromovém papíře, aby fotografie porcelánu a skla byly co nejvýstiţnější. Jejich autorem je Mario Vlček, je jich na přes 300 stran, takţe pro milovníka umění je to pastva pro oči. Převáţná část textu je psána Dr. Helenou Krejčovou. Poté, co se mi nedávno dostala do rukou kniha NEJISTÉ ÚTOČIŠTĚ (recenzoval jsem ji v KV IV/2009), cítím uspokojení nad tím, ţe se v českých zemích objevuje potřeba, vypořádat se s tou tmavou částí minulosti, kdy Ţidé (nebo ţidé) byli zde pronásledování, oloupeni, vyhnáni nebo vraţděni.

10/2009 Dr. Helena Krejčová s příkladnou důkladností studovala námět a uvádí i prameny. Pojednává v kapitolách: Emigrace a dary za vývozní povolení, Ţidovské vystěhovalectví, Vývoz uměleckých předmětů s uvedením zákonů, předpisů, formulářů, jejich historii a praxi, Poválečné řešení problematiky vynucených darů, přičemţ jsou uvedeny jednotlivé případy jako Ing. Oty Sonnenfelda a Dr. Františka Flaschnera. Ta část - asi 75 stran - je pak přeloţena do angličtiny. Od str. 137 následují: Vynucené dary v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze. Zde se pojednává o rodinách a o sbírkách teplických Lechnerů, původně Löwyů (míšenský porcelán), o praţských Porgesech, Hedvice Schickové (sklo), o rodině Petschků a Gellertů (porcelán, listiny, knihy, námořnické přístroje). Téměř na kaţdé straně jsou nádherná vyobrazení těch vynucených artefaktů V předmluvě napsal Tomáš Kraus: " Holocaust …je nejen největší masovou vraţdou, ale také největší masovou loupeţí. Rozplést nitky této loupeţe je práce pro několik generací" Předmětná kniha, kterou vydalo Centrum pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí II. svět. války, je důleţitým krokem v tomto směru. HW LIBANON Tak se jmenuje film izraelského reţiséra Samuela Maoze, který právě vyhrál hlavní cenu – Zlatého lva – na filmovém festivalu v Benátkách. „Ne politicky, ale zcela osobně mluvit o duších vojáků, to je ta nejlepší cesta, jak ukončit války.“ – říká reţisér ke svému dílu, a ví, o čem mluví. Maoz (narozen v roce 1962) uţ měl za sebou uvedení několika kratších filmů, kdyţ v červnu 1982 vypukla válka s Libanonem. Samuel Maoz nastoupil do armády k tankistům. Vrátil se sice fyzicky v pořádku, ale duševně rozloţený. Dvacet let ţil vlastně v prapodivném stavu „nepřítomnosti“, vystudoval filmovou reţii, občas něco menšího natočil, avšak teprve nyní, po letech, se v roce 2007 odhodlal napsat scénář ke svému celovečernímu filmu, který pojmenoval „Lebanon“. Nešetří v něm ani sebe, popisuje dny proţité uvnitř tanku, špínu a smrtelné nebezpečí, den, kdy zastřelil prvního člověka… Maozův film takto vlastně „uzavírá“ trilogii filmů o libanonské válce, které se v posledních letech objevily na velkých evropských festivalech. V Cannes v loňském roce zaujal Ari Folman se svým animovaným filmem „Waltz with Bashir“, rok před tím běţel na Berlinale „Beaufort“ Josepha Cedara. Moaz podotýká: „Libanon, to byl náš Vietnam“. A německá filmová kritička Susan Vahabzadeh shrnuje: „Maozův film nevypráví pouze izraelskou historii, nýbrţ poukazuje na všechna válečná místa, od Afganistánu aţ po Irák.“ (Süddeutsche Zeitung, 14. 9.2009.) Bude určitě zajímavé sledovat jeho budoucí projekty. JP

9

Kachol velavan

10/2009

PO STOPÁCH ZANIKLÝCH OBCÍ Židovská náboženská obec v Dolních Kounicích Počátek osídlení Dolních Kounic ţidovskou komunitou se vztahuje k polovině 15. století. Nejstarší písemná zmínka se váţe k roku 1581. Původní ţidovská osada se nacházela v prostoru dnešních ulic Tovární a Růţová. Po vypálení městečka v roce 1645 švédskými vojsky se ţidovští osadníci rozhodli starou lokalitu opustit a zaloţili si nové sídliště na západním konci náměstí mezi řekou Jihlavou a svahem Šibeničního vrchu. Obyvatelé ghetta museli přestát mnohé pohromy, válečné události, poţáry (zvláště v letech 1799 a 1823) a také povodně (hlavně roku 1862). Ţidé museli odvádět vrchnosti vysoké peněţní dávky a byli ve své existenci limitováni řadou diskriminačních opatření, jako bylo například omezení zaměstnání, místa pobytu, počtu rodin atd. Svízelné poměry přiměly mnohé k emigraci hlavně do Uher. Jejich postavení napravil aţ rok 1848, kdy obdrţeli plná občanská práva. Tehdy dosáhla ţidovská obec svého největšího počtu. Ţilo zde 650 obyvatel, coţ byla čtvrtina celkového počtu obyvatel Dolních Kounic. Za nacistické okupace bylo všechno obyvatelstvo ţidovské obce deportováno do koncentračních táborů. Přeţila pouze jedna ţena – paní Ruth Kopečková-Morgensternová. Ze slavných rodáků ţidovské obce můţeme jmenovat historika a teologa Gotharda Deutsche. Působil zde i rabín a historik Heinrich Flesch a ţila zde rodina rakouského spolkového kancléře Bruno Kreiského.

Interiér synagogy s výstavkou

Ghetto Z původního rozsahu 82 domů dnes stojí 34 v ulicích U synagogy, U škrobárny a Skalní. Řada domů má barokní jádro, ale během věků podléhala různým přestavbám a přístavbám často zapříčiněnými četnými poţáry. Velká část čtvrti byla zbourána v důsledku výstavby autobusového nádraţí. Ze zachovalých staveb si zaslouţí pozornost budova bývalé školy č. p. 581 v ulici U synagogy a portál s vinařským motivem na domě č. p. 577 ve Skalní ulici.

Budova synagogy

Hřbitov Byl zaloţen v roce 1680 ve svahu nad ghettem. Původně byl přístupný ze severní strany pěší cestou. Nynější vchod je z jihu z ulice Trboušanské. Hřbitov je ohrazen masivní kamennou zdí. Nalézá se zde asi 1500 náhrobků nepravidelně rozmístěných. Řada z nich pochází z období baroka a klasicizmu, přičemţ nejstarší se datuje k roku 1688. Případnou návštěvu synagogy a hřbitova je moţno si zajistit na Kulturním a informačním centru Městského úřadu v Dolních Kounicích.

Portál s vinařským motivem

Synagoga byla postavena v letech 1652–1655 v raně barokním slohu a patří k nejstarším synagogám na Moravě. V roce 1851 byla přistavěna ţenská galerie s pavlačí. Od druhé světové války slouţila převáţně jako skladiště. V roce 1988 aţ 2004 byla komplexně zrestaurována a nyní slouţí kulturním a společenským účelům. Do synagogy se vchází hlavním vchodem s tesaným kamenným reliéfem. Stěny v interiéru jsou vyzdobeny stejně jako i v některých dalších synagogách na Moravě cennou barokní výmalbou s liturgickými texty v hebrejštině. Nachází se zde i malá expozice věnovaná historii zdejší ţidovské obce.

Jeden z náhrobků ţidovského hřbitova v Dolních Kounicích

zdroj: www. dolnikounice.cz

10

Kachol velavan

10/2009

KVC RABÍNA FEDERA Posezení v suce Tradiční setkání o svátku sukot zahájíme bohosluţbou Šabat a poté společně přivítáme svátek Sukot. Poté bude na dvoře synagogy připraveno tradiční pohoštění v suce. Vstup je volný, místenky není třeba objednávat. Sejdeme se v synagoze v pátek 2. 10. v 18 hodin. Marta Davidová: Putování po Španělsku Ţije v Praze a vystudovala na FF UK, obor španělština-čeština. Od roku 1991 pracuje jako průvodkyně. V Česku pro španělsky mluvící turisty, nebo doprovází naše turisty do Španělska i jiných zemí. Ve svém vyprávění by se ráda zmínila i o vztazích mezi našimi zeměmi. Beseda se uskuteční v pátek 16.10. v 18.30 hod. Setkání s jubilanty Jiţ se stalo tradicí, ţe se s jubilanty setkáváme poslední pátek v měsíci. Z organizačních důvodů se však tentokrát sejdeme jiţ v pátek 23.10. v 18.30 hod. Srdečně zveme! KNIHOVNA Od října bude půjčovní doba v knihovně upravena takto: úterý od 14 do 18 hodin a ve čtvrtek od 8 do 12 hodin.

VKC ŢMP – POBOČKA BRNO tř. Kpt. Jaroše 3 602 00 Brno tel.: 544 509 651 fax: 544 509 652 www.jewishmuseum.cz/brno, [email protected]

neděle 4. 10. v 15 hod.: Sukot čili Svátek stanů. Jaký je význam svátku Sukot? Proč během něj Ţidé přebývají v přechodných příbytcích, tzv. sukách, a jak taková suka vypadá? To vše se dozvíte a svou suku si vyrobíte v naší dílně. Ochutnáme také tradiční jídla. Dílna pro rodiče s dětmi od 3 let. Vstupné 30 Kč. úterý 6. 10. v 18 hod.: Ludvík Aškenazy: Kůţe – nový cyklus rozhlasových her Ludvíka Aškenazyho otevíráme slavnou hrou šedesátých let "Kůţe" (1967, reţie Jiří Horčička). Hra je napsána na základě skutečných událostí, předcházejících lidické tragédii, jde však o poetickou inscenaci, konfrontující romantický a přízemně realistický pohled na mezilidské vztahy. V Horčičkově inscenaci excelují Rudolf Hrušínský, Jiří Adamíra a Růţena Merunková.

Hru přiblíţí a pořadem provede Mgr. Přemysl Hnilička. Vstupné 20 Kč. úterý 13. 10. v 18 hod.: …a pátý jezdec je strach – další film z uváděného cyklu „Filmy smrti, naděje a ţivota – Holocaust ve filmu“. Příběh ţidovského lékaře docenta Brauna se odehrává v době odjezdu prvních transportů. Braun nachází ve své bídě a poníţení poslední zbytky sil a rozhodne se vzdorovat nejnebezpečnějšímu nepříteli – strachu. Natočeno v roce 1964, reţie Zbyněk Brynych. Hrají: Miroslav Macháček, Jiří Adamíra, Jana Březková, Slávka Budínová, Ladislav Potměšil, Ilja Prachař. Vstupné 20 Kč. čtvrtek 15. 10. v 18 hod.: 5x R = večer hudby ţidovských skladatelů pro Broadway a Hollywood: David Raksin, Sigmund Romberg, Harold Rome, Ann Ronell, David Rose – sdruţený večer věnovaný těm, kterým se neuchytilo tolik evergreenů, jak jazzmani říkají standardů… Další pokračování poslechového cyklu „Hudebníci z diaspory“ s podtitulem „Slavní ţidovští skladatelé Broadwaye a Hollywoodu“ uvádí MgA. Jan Beránek. Vstupné 20 Kč. úterý 20. 10. v 17 hod.: Symbolika ţidovských náhrobků – přednáška Mgr. Ivy Steinové, pracovnice Národního památkového ústavu v Praze, kde se dlouhodobě věnuje ţidovským památkám, zejména ţidovským náhrobkům. Pravidelně na toto téma publikuje ve Zprávách památkové péče a ve sborníku Ţidé a Morava a přednáší posluchačům pomaturitního studia památkové péče při Národním památkovém ústavu. V přednášce o symbolice výzdoby ţidovského náhrobku se bude věnovat základním výtvarným typům výzdoby ţidovského náhrobku a jejich interpretaci. Výklad se zaměří na symboly jmen, činností, povolání, znamení smutku, oslavné motivy a další symboly, které uvidíme názorně na fotografiích náhrobků z Čech, Moravy a Slezska. Přednáška je uváděna v rámci cyklu přednášek „Gan chajim – Zahrada ţivota“. Pořádáno ve spolupráci se Ţidovskou obcí Brno. Vstupné 20 Kč. čtvrtek 22. 10. v 18 hod.: Vztah k Ţidům a ţidovství u některých významných osobností literatury 19. století. V úvodní přednášce nového cyklu „Ţidé, ţidovství a antisemitismus v české literatuře 19. a 20. století“ se dozvíte něco obecně k problematice asemitismu, antisemitismu a filosemitismu v české literatuře 19. století a k tématům nazvaným Ţidé a ţidovství v publicistice K. HavlíčkaBorovského, Ţidovské náměty a motivy v díle J. Vrchlického a J. Zeyera, Ţidé v prózách J. S. Machara. Celý cyklus bude spjat s recitacemi a četbou. Přednáší Doc. Dr. Ladislav Soldán, CSc. Vstupné 20 Kč.

Sál je přístupný vţdy 20 minut před zahájením programu. 15 minut po začátku programu není vstup do Vzdělávacího a kulturního centra povolen. Celý měsíc říjen můţete v sále VKC zhlédnout výstavu nazvanou Ţidovské vzdělávání a školství. Výstava vás provede dlouhou historií ţidovského vzdělávání od biblických dob aţ po současnost, seznámí s různými formami ţidovských škol, hlavními obdobími v rozvoji ţidovské vzdělanosti a některými jejími představiteli. Vstup volný.

11

Kachol velavan

10/2009

PŘEHLED AKCÍ V ŘÍJNU pá ne út so út čt pá út čt pá

2.10. 4.10. 6.10. 10.10. 13.10. 15.10. 16.10. 20.10. 22.10. 23.10.

18.00 15.00 18.00 19.00 18.00 18.00 18.30 17.00 18.00 18.30

Sukot Dílna: Sukot Přemysl Hnilička: L. Aškenazy - Kůţe Simchat Tora Film:…a pátý jezdec je strach Jan Beránek: 5xR Marta Davidová: Putování po Španělsku Iva Steinová: Symbolika ţidovských náhrobků Ladislav Soldán: Vztah k ţidům v literatuře Setkání s jubilanty

synagoga sál VKC ŢMP sál VKC ŢMP synagoga sál VKC ŢMP sál VKC ŢMP sál VKC ŢMP sál VKC ŢMP sál VKC ŢMP sál ŢOB

Knihu Závodníci o přeţití společně představily její editorka Milada Slunská (vpravo) a sestra jednoho z protagonistů knihy Anička Hanusová (vlevo). Ta pozvala také Evelinu Merovou, která napsala knihu o svém osudu nazvanou Opoţděné vzpomínky. Verši Michala Flacha doplnila besedu Marianna Štěpitová-Klaučo. (Foto zp)

Ţidovská obec Brno, tř. Kpt. Jaroše 3, Brno, 602 00, [email protected], www.zob.cz Úřední hodiny Telefon, fax E-mail Předseda út a pá: 9–16 h. 544 509 606 [email protected] Sekretariát út: 14–18 h.; st: 9–11 h. 544 509 622 [email protected] Mobil: 739 344 121 fax 544 509 623 Sociální agenda út a pá: 13–16 h. 544 509 622 Agentura JAS po–pá: 7–8 h.; út: 14–16 h. 544 509 670 [email protected], JAKUB s.r.o. út: 14–17 h. 544 509 602 [email protected] Pokladna út: 9–18 h.; čt: 9–16 h. 544 509 643 KVC RF a út: 14–18 h.; čt: 8–12 h.; 544 509 631 [email protected] knihovna Památky po: 9–12 h. 544 509 608 [email protected] VKC ŢMP kancelář 544 509 651 [email protected] Recepce 544 509 600 Otevírací doba hřbitova: ne–čt: 9–16h.; Ţidovský hřbitov pá: 9–15 h. Kontakt se správcem: po 544 526 737 [email protected] tel. domluvě nebo e-mailem KACHOL VELAVAN ■ Zpravodaj pro členy Ţidovské obce Brno je neveřejnou tiskovinou ■ Vydává Kulturní a vzdělávací centrum rabína Federa při ŢOB ■ Redakce: Z. Prudilová, L. Salzmanová, L. Selinger. Distribuce poštou K. Ševčíková ■ Příspěvky a připomínky posílejte na adresu KVC RF, tř. Kpt. Jaroše 3, 602 00 Brno ■ E-mail: [email protected] ■ Uzávěrka příštího čísla je 20. října 2009 ■

12