Módní slova v současné češtině

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav českého jazyka Český jazyk a literatura

Nikol Dundáčková

Módní slova v současné češtině Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Zuzana Děngeová

2015

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. …………………………………………

–2–

Chtěla bych upřímně poděkovat vedoucí své práce, Mgr. Zuzaně Děngeové, za její ohromnou trpělivost, pozitivní motivaci, vstřícný přístup a cenné připomínky a rady, které mi v průběhu psaní diplomové práce poskytla.

–3–

Obsah 1. ÚVOD ............................................................................................................................. 4 2. JAZYK PUBLICISTIKY.......................................... Chyba! Záloţka není definována. 2.1 TYPY SLOV CHARAKTERISTICKÉ PRO PUBLICISTIKU .... Chyba! Záloţka není definována. 3. NEOLOGISMUS ...................................................... Chyba! Záloţka není definována. 4. OKAZIONALISMUS ............................................... Chyba! Záloţka není definována. 5. MÓDNÍ A EFEMÉRNÍ SLOVA .............................. Chyba! Záloţka není definována. 5.1 MÓDNÍ SLOVA ............................................... Chyba! Záloţka není definována. 5.2 EFEMÉRNÍ SLOVA ........................................ Chyba! Záloţka není definována. 6. SLOVO ROKU ......................................................... Chyba! Záloţka není definována. 6.1 TŘÍDENÍ NOMINOVANÝCH SLOV ............. Chyba! Záloţka není definována. 6.1.1 SLOVA UZUALIZOVANÁ ........................ Chyba! Záloţka není definována. 6.1.2 SLOVA NEUZUALIZOVANÁ ................... Chyba! Záloţka není definována. 6.1.2.1 NEOLOGISMY .................................... Chyba! Záloţka není definována. 6.1.2.2 OKAZIONALISMY ............................. Chyba! Záloţka není definována. 6.1.3 SPECIFICKÁ SLOVA ................................. Chyba! Záloţka není definována. 7. ANALÝZA VYBRANÝCH NOMINOVANÝCH SLOV ............Chyba! Záloţka není definována. 7.1 DEPROPRIÁLNÍ POJMENOVÁNÍ ................ Chyba! Záloţka není definována. 7.2 POJMENOVÁNÍ VZNIKLÁ PROSTŘEDNICTVÍM AFIXOIDÁLNÍ DERIVACE/KOMPOZICE .............................. Chyba! Záloţka není definována. 7.3 POJMENOVÁNÍ VZNIKLÁ KOMPOZICÍ .... Chyba! Záloţka není definována. 7.4 POJMENOVÁNÍ VZNIKLÁ DERIVACÍ ....... Chyba! Záloţka není definována. 8. ZÁVĚR ..................................................................... Chyba! Záloţka není definována. 9. POUŢITÁ LITERATURA ....................................... Chyba! Záloţka není definována. 10. POUŢITÉ INTERNETOVÉ ZDROJE ................... Chyba! Záloţka není definována. 11. PŘÍLOHY ............................................................... Chyba! Záloţka není definována.

–4–

1. ÚVOD Bakalářská práce nese název Módní slova v současné češtině. Za módní slova lze povaţovat slova, která jiţ v jazykovém systému existují a uţívání kterých je během určitého časového období velmi módní a populární. Módními slovy však mohou být také slova, která jsou módní a populární v době svého vzniku. Právě těmito slovy, novými lexikálními jednotkami, které lze charakterizovat rysem módnosti jiţ po prvním uţití, se bakalářská práce zabývá. Domnívám se, ţe je problematika nových lexikálních jednotek v současnosti velmi aktuálním tématem, jelikoţ se (zřejmě i díky rozvíjejícím se informačním technologiím) s novými výrazy setkáváme dennodenně, ať uţ díky rádiu, televizi, internetu či mobilnímu telefonu. Kaţdý den se v jazykovém systému objevují nové lexikální jednotky a současně zanikají lexikální jednotky staré. Nová slova však nevznikají pouze z potřeby pojmenovat nově vznikající a objevující se skutečnosti, jevy, předměty atd., v mnohých případech jsou nová slova mluvčími záměrně vytvářena kvůli snaze o neotřelé, neobvyklé, překvapivé a nápadné vyjádření, které by dokázalo upoutat pozornost lidí a vyvolat v nich zájem. Bakalářská práce je tedy zaměřena nejen na neologismy v pravém slova smyslu, které slouţí právě k pojmenovávání nových skutečností, ale také na okazionalismy, jeţ jsou mluvčími či pisateli vyuţívány k ozvláštnění ústních i písemných projevů. Jak jsme zmínili, neologismy a okazionalismy lze mnohdy hodnotit jako módní slova. Ta jsou charakteristická velmi rychlým nástupem a rozšířením mezi uţivateli daného jazyka, bývají uţívána s vysokou frekvencí, nicméně módní slova postupně ztrácejí svůj příznak módnosti a vytrácejí se z uţívání. Pouze minimálně přechází módní slova do běţného uţívání, příkladem můţe být šrotovné, módní slovo roku 2009, které postupně přešlo z periferie slovní zásoby do jejího centra a dosud je jazykovým společenstvím uţíváno. Módní slova se v jazykovém systému zpravidla objevují v souvislosti s aktuálními událostmi, aférami, skandály a kauzami odehrávajícími se jak v České republice, tak v zahraničí. Okazionalismy, které slouţí k ozvláštnění projevů a které mají obvykle velmi krátkou ţivotnost, a neologismy lze v mnohých případech pojmenovat také jako slova efemérní. Taková slova jsou v určitém časovém období velmi významná, avšak v jazykovém společenství fungují pouze krátkodobě.

–5–

Bakalářská práce se skládá ze dvou hlavních částí, z teoretické a praktické. V první (teoretické) části bakalářské práce se nejdříve věnujeme jazyku publicistiky a lexikálním prostředkům, které jsou v rámci publicistiky vyuţívány. Tato část je do bakalářské práce zahrnuta vzhledem ke skutečnosti, ţe se v praktické části bakalářské práce věnujeme analýze lexikálního materiálu získaného z publicistických textů

(konkrétně

z deníku

Lidové

noviny

a

příslušných

článků

na

serveru

http://www.lidovky.cz/). Následující část práce se podrobněji zabývá vlastními neologismy. V této části práce uvedeme definice pojmu neologismus různých autorů a informace o příčinách vzniku neologismů. Dále se zmíníme o kritériích, která se při rozhodování, zda určitou lexikální jednotku nazvat neologismem, či ne, uplatňují, v neposlední řadě budeme hovořit také o procesu začleňování neologismů do běţné slovní zásoby. S pojmem neologismus úzce souvisí pojem okazionalismus a právě tomuto pojmu je další část práce věnována.

Zpočátku opět zmíníme různé definice pojmu

okazionalismus, následně uvedeme informace o vzniku a vlastnostech okazionalismů a v závěru této části zmíníme čtyři hlediska, ze kterých je moţné na okazionalismy nahlíţet. Neologismy a okazionalismy lze, jak jsme jiţ zmínili, v mnohých případech nazvat také slovy módními a efemérními, závěrečný úsek teoretické části práce je z tohoto důvodu věnován definování pojmů módní slovo a efemérní slovo. V úvodu druhé (praktické) části bakalářské práce se zaměřujeme na kaţdoroční soutěţ Slovo roku pořádanou deníkem Lidové noviny od roku 2006, z níţ byl čerpán jazykový materiál slouţící k analýze. Pokusíme se přiblíţit, čeho se tato soutěţ týká a co se skrývá pod pojmem slovo roku, také zmíníme, jak se soutěţ od svého počátku vyvíjela a jaké typy slov do ní bývají z hlediska společenského a jazykového nominovány. Poté následuje samotná analýza lexikálního materiálu, který jsme, jak jsme jiţ uvedli, vyexcerpovali

z tištěných

vydání Lidových

novin

a

článků

na

serveru

http://www.lidovky.cz/, jeţ byly věnovány soutěţi Slovo roku. Nominovanými slovy se v rámci této soutěţe z velké části stávají slova naprosto běţná, uzualizovaná, my se však při podrobnější analýze zaměřujeme na slova neuzualizovaná, tzn. na neologismy a zejména na okazionalismy, které jsou v porovnání s neologismy zajímavější nejen způsobem utvoření, ale také kontextem, jenţ vznik těchto příleţitostných pojmenování podnítil. K analyzování jsme nakonec vybrali patnáct výrazů, které byly do soutěţe

–6–

Slovo roku zařazeny mezi lety 2009–2014. U zvolených výrazů se pokoušíme o vystihnutí jejich lexikálního významu a naznačení kontextu, v rámci kterého dané výrazy vznikly. Dále se zaměřujeme také na způsob utvoření (uvádíme základ slova a formant, pomocí kterého byly výrazy utvořeny) a s pomocí odborné literatury popisujeme jednotlivé typy analyzovaných výrazů.

–7–

2. JAZYK PUBLICISTIKY Jak uvádí B. Junková (2010), nejvýhodnějším zdrojem informací o stavu současné češtiny a jejím vývoji je publicistika, která nejrychleji reflektuje nová pojmenování skutečností, jejichţ vznik je způsoben změnami ve společnosti a politice. Dynamický vývoj současné češtiny se projevuje zejména v rovině lexikální. Hlavními funkcemi publicistických komunikátů jsou funkce získávací, persvazivní (tj. přesvědčovací) a ovlivňovací. Tyto funkce ve velké míře ovlivňují výběr jazykových prostředků. Publicisté musí volit takové lexikální prostředky, které jsou schopné upoutat pozornost a zájem čtenáře či posluchače. Vedle zautomatizovaných vyjádření se tedy v publicistice

objevují

ještě

vyjádření

aktualizovaná.

Automatizace

je

podle Encyklopedického slovníku češtiny (2002) ustálený, stereotypní způsob vyjádření, který nebudí pozornost. Aktualizace je podle E. Lotka (2000) uţití jazykových jednotek, které jsou povaţované za nápadné nebo neobvyklé a které slouţí k ozvláštnění výrazové stránky písemného či ústního projevu. V Encyklopedickém slovníku češtiny (2002) je pojem aktualizace vysvětlen pod heslem automatizace jako záměrné odchýlení se od běţně a standardně uţívaného jazyka. B. Junková (2010) uvádí: „aktualizované prostředky umoţňují osobitý a tvůrčí přístup autora k jazyku“.1 2.1 TYPY SLOV CHARAKTERISTICKÉ PRO PUBLICISTIKU Podle B. Junkové (2010) se v publicistice hojně objevují slova cizího původu, od 90. let se jedná především o slova přejatá z angličtiny. Na zvyšování počtu cizích slov mimo odbornou scénu se podílí zvláště komunikáty publicistického funkčního stylu. Co se týče nově utvořených lexikálních jednotek, jsou v rámci publicistiky vyuţívány jak neologismy (vlastní neologismy cizího i domácího původu, zkratky, zkratková slova a hybridní sloţeniny), tak okazionalismy. Publicistické texty se podle B. Junkové (2010) vyznačují velkým mnoţstvím okazionalismů z toho důvodu, ţe mohou slouţit k jazykové hře se slovy, k aktualizaci výrazové stránky a k neotřelému a neobvyklému pojmenování určitého jevu nebo skutečnosti atd., coţ vede k upoutání pozornosti čtenářů a posluchačů.

1

JUNKOVÁ, Bohumila. Jazyková dynamika současné publicistiky. Praha: ARSCI, 2010, s. 71.

–8–

O. Martincová (1985) zmiňuje, ţe se příleţitostné výrazy v rámci publicistiky objevují jak v projevech psaných, tak mluvených. V projevech psaných jsou okazionalismy vytvářeny prostřednictvím novinářů a reportérů a jejich tvoření je způsobeno snahou o výstiţné a neobvyklé vyjádření. Okazionalismy podle B. Junkové (2010) v mnohých případech

vyjadřují

negativní

postoj

mluvčího

ke sdělovanému

obsahu

(např. antiparoubkismus), některé však mohou vyznívat humorně (např. škudlizace). Vzhledem ke skutečnosti, ţe jsou projevy publicistického funkčního stylu těsně spjaty s dobou, ve které vznikly, se v nich vyskytuje velké mnoţství módních slov. V materiálu, jenţ jsme vyexcerpovali z publicistických textů (konkrétně z Lidových novin a příslušných článků na serveru http://www.lidovky.cz/), se vyskytuje mnoţství slov, které hodnotíme jako neologismy a okazionalismy. Některá z těchto slov byla v době svého vzniku velmi populární, lze je nazvat jako slova módní. Jiná slova v jazykovém systému fungovala pouze velmi krátkou dobu, taková slova lze pojmenovat také jako slova efemérní.

–9–

3. NEOLOGISMUS O. Martincová (1983) ve své práci uvádí: „termínem neologismus se převáţně označují prostředky lexikální, které se charakterizují jako nové.“ 2 O. Martincová (1983) dále zmiňuje, ţe na neologismy lze pohlíţet z hlediska diachronního i synchronního. Z diachronního pohledu jsou neologismy „ty nové jednotky, které nejsou obsaţeny v repertoáru slovní zásoby minulého období.“3 Z pohledu synchronního O. Martincová (1983) za neologismy povaţuje „ty nové lexikální jednotky, které lze na základě současných lexikálních norem hodnotit z hlediska jejich moţnosti stát se jednotkou langue“4. Jméno Olgy Martincové je spojeno s několika publikacemi, které se zabývají problematikou neologismů a okazionalismů, jmenujme např. díla Problematika neologismů v současné spisovné češtině (1983) či Neologizmy v dnešní češtině (2005). O. Martincová byla také vedoucí autorského kolektivu zpracovávajícího slovníky neologismů Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 1 (1998) či Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 2 (2004), je také autorkou hesel neologismus a okazionalismus v Encyklopedickém slovníku češtiny (2002). V Encyklopedickém slovníku češtiny (2002) se za neologismus pokládá „lexikální jednotka, která se ve vztahu k existujícím jednotkám slovní zásoby současného jazyka vyznačuje novostí, a to jak z hlediska vzniku, tak z hlediska funkčního (funkčně systémového, komunikačního, stylistického).“5 J. Filipec (1985) za neologismy povaţuje „lexikální jednotky jistého úseku slovní zásoby hodnocené z hlediska současných platných jazykových norem ve srovnání s jednotkami běţnými jako časově nové, uţívané a perspektivní. Tyto jednotky jsou kandidáty běţné lexikální zásoby.“6

2

MARTINCOVÁ, Olga. Problematika neologismů v současné spisovné češtině. Praha: Univerzita Karlova,

1983, s. 10. 3

Tamtéţ, s. 11.

4

Tamtéţ, s. 11.

5

KARLÍK, Petr, NEKULA, Marek a PLESKALOVÁ, Jana (eds.). Encyklopedický slovník češtiny. Praha:

Lidové noviny, 2002, s. 284. 6

FILIPEC, Josef a ČERMÁK, František. Česká lexikologie. Praha: Academia, 1985, s. 99.

– 10 –

Nová slova vznikají kaţdý den v souvislosti se změnami kulturních, hospodářských a politických podmínek, neustále se rozvíjí různé obory lidské činnosti a lidé mají potřebu pojmenovávat nové předměty, jevy a skutečnosti. Mohou vznikat také záměrně, a to při vytváření citově či intelektuálně působivého a také originálního vyjádření. Příčiny vzniku neologismů lze podle J. Filipce (1985) rozdělit do dvou skupin, jedná se o vnější příčiny mimojazykové a vnitřní příčiny jazykové. Neologismy, které vznikly z mimojazykových příčin, souvisí se společenskými pojmenovacími potřebami, také vyjadřují generační rozdíly nebo autorovu prestiţ. Neologismy, jejichţ vznik byl vyvolán vnitrojazykovými příčinami, jsou stylistické a strukturní, slouţí k odstranění variant, polysémie a homonymie, mohou být vyuţity také k diferenciaci lexikálních jednotek z hlediska významu a stylu. K těmto příčinám se řadí také tendence k experimentování. Studiem nových lexikálních jednotek se zabývá speciální lingvistická disciplína nesoucí název neologie, vznik této disciplíny se datuje do druhé poloviny 20. století. Tvorbou neologických slovníků se zabývá neografie. Jak vyplývá z definice Encyklopedického slovníku češtiny (2002) a jak uvádí L. Janovec (2013), za neologismy v širším slova smyslu lze pokládat všechny jednotky, které vykazují rys novosti. V uţším slova smyslu se jedná pouze o jednotky, které byly utvořeny systémově a jsou perspektivní, s velkou pravděpodobností se zařadí do běţné slovní zásoby, jedná o tzv. vlastní/lexikální neologismy. Vedle těchto jednotek však v jazykovém systému existují specifické jednotky, které jsou charakterizovány nejen rysem novosti, ale také rysem okazionálnosti a anomálnosti. Při jejich vzniku jsou porušovány jazykové normy a obvykle se uplatňují neproduktivní slovotvorné procesy, takové jednotky jsou výsledkem jazykové kreativity uţivatelů jazyka a zpravidla se nestávají jednotkami běţné slovní zásoby, jde o tzv. okazionalismy. V této kapitole se budeme dále zabývat pouze vlastními neologismy, okazionalismy, tedy pojmenováními, která jsou tvořena a uţívána příleţitostně, se budeme podrobně zabývat v kapitole následující. P. Hauser (1980) uvádí, ţe nové lexikální jednotky nejdříve uţívá malá skupina lidí, někdy dokonce pouze jeden autor. Postupně se mezi uţivateli jazyka šíří, dokud se nezačnou běţně uţívat, poté přestávají být vnímány jako nové a ztrácejí svůj příznak

– 11 –

novosti. Tento proces můţe u různých slov trvat různě dlouhou dobu, někdy proběhne rychleji, jindy pomaleji. Můţe také nastat situace, ţe některé jednotky v jazyce nezakotví a zaniknou, aniţ by se staly součástí běţné slovní zásoby. Neologismy se utvářejí v rámci všech komunikačních sfér a útvarů českého jazyka, v jazyce spisovném i běţně mluveném, v sociálních útvarech (slang, argot) i útvarech teritoriálních (dialekt, interdialekt). Jak zmiňuje Encyklopedický slovník češtiny (2002), vznikají neologismy v určité době a mohou nést určitou stylistickou hodnotu, z tohoto důvodu mohou být v rámci současné slovní zásoby vnímány jako vrstva jazykových prostředků s dobovým příznakem. Pokud se na neologismy díváme z tohoto úhlu pohledu, lze je povaţovat za protipól historismů („slova označující věci, jevy, poměry jiţ zaniklé“7) a archaismů („pojmenování vytlačovaná z uţívání jiným slovem běţným a ţivým“8). Při rozhodování, zda má být určité slovo zařazeno k neologismům, či ne, se uplatňují různá kritéria, a to jazyková i mimojazyková. Encyklopedický slovník češtiny (2002) uvádí kritérium časové (tj. doba vzniku, popřípadě výskytu nové lexikální jednotky), kritérium útvaru (tj. útvar, v němţ nová lexikální jednotka vznikla a v němţ se uplatňuje, např. spisovný jazyk, běţná mluva, slang, argot apod.), kritérium strukturní (toto kritérium je zaloţeno na vztahu formy a obsahu nové lexikální jednotky), kritérium lexikalizace (tj. začlenění nové lexikální jednotky do slovní zásoby) a kritérium uzualizace (tj. zobecnění v úzu). Kromě těchto kritérií je moţné se setkat také s kritériem psychologickým, jehoţ podstatou je pociťování novosti u nové lexikální jednotky ze strany uţivatelů jazyka. K problematice časového kritéria O. Martincová (1972) uvedla, ţe toto kritérium nelze chápat jako základní při zařazování slov k neologismům, jelikoţ současně s proměnou komunikačních potřeb společnosti dochází i ke změně příznaku u slov, která vznikla během určitého časového období. Některá z těchto slov se rychle stanou součástí běţné slovní zásoby, některá stále nesou příznak novosti, další přestávají být uţívána. Lexikální jednotka, která je na základě výše zmíněných kritérií označena jako neologismus, podstupuje proces začleňování do běţné slovní zásoby. O tomto procesu, 7

HAUSER, Přemysl. Nauka o slovní zásobě. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980, s. 42.

8

Tamtéţ, s. 41.

– 12 –

který probíhá v několika fázích, hovoří J. Filipec v České lexikologii (1985). První fází je časový moment, ve kterém se nová jednotka objevuje. V další fázi je nová jednotka uţita v projevu či textu, stojí na periferii slovní zásoby a frekvence výskytu této jednotky je nízká. Následně se jednotka uţívá a ačkoliv stále nese příznak novosti, přechází z periferie slovní zásoby k jejímu centru, většina mluvčích v této fází zná lexikální význam nové jednotky. Poslední fáze představuje běţné uţívání jednotky, ta ztrácí příznak novosti, čímţ se stává jednotkou neutrální. V komunikačním aktu platí za jazykovou a společenskou hodnotu a má vysokou frekvenci výskytu.

– 13 –

4. OKAZIONALISMUS Encyklopedický

slovník

češtiny

(2002)

definuje

okazionalismus

jako

„pojmenování/slovo vznikající příleţitostně v procesu tvoření textu zpravidla pro jedno konkrétní pouţití podmíněné kontextem.“9 D. Svobodová (2011) za okazionalismy povaţuje „neologismy, jeţ jsou výsledkem spontánního tvoření, obvykle jsou to prostředky tvořené a uţívané příleţitostně.“10 Existuje řada dalších pojmenování, kterými mohou být okazionalismy označeny. Podle Encyklopedického slovníku češtiny (2002, s. 293) jde o slova individuálně tvořená, slova autorská či individuálně autorská, hapax legomena 11 , kontextové neologismy, autorské neologismy, umělecké neologismy, básnické neologismy a podle četnosti výskytu také slova řídká. Okazionalismy neboli okazionální/příleţitostná pojmenování jsou jazykové jevy, které vznikly v řečovém aktu příleţitostně. Jejich uţití je zpravidla dáno snahou po aktualizaci, mluvčí nebo pisatelé chtějí ozvláštnit situaci a zaujmout či překvapit čtenáře a posluchače, k čemuţ je vyuţíván také jazykový humor a jazyková hra. Tyto lexikální jednotky pouze minimálně pojmenovávají nové předměty či jevy, obvykle je jiţ pojmenovaná skutečnost vyjádřena nově, neobvykle, zvláštně, nápadně a překvapivě. Takové lexikální jednotky se vyskytují v oblasti umělecké, esejistické, publicistické i odborné, ale také v běţně mluvených komunikátech. Je nutné podotknout, ţe se okazionalismy liší jak od slov uzuálních, tak od neologismů. „Rozdíl mezi neologismy a okazionalismy se spatřuje v tom, ţe okazionalismy nebývají jazykovým společenstvím přijaty do uţívání, uchovávají svou 9



SVOBODOVÁ, Diana. Cizí prvky v češtině jako prostor pro uplatnění jazykové kreativity. In: NOVÁK,

Radomil. Prostor pro češtinu. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Pedagogická fakulta, 2011, s. 9. 11

Hapax legomenon je slovo, jehoţ výskyt je v rámci určitého textu nebo vůbec doloţen pouze jednou

(KARLÍK, Petr, NEKULA, Marek a PLESKALOVÁ, Jana (eds.). Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Lidové noviny, 2002, s. 163).

– 14 –

novost, neobvyklost, výrazovou neotřelost nezávisle na době, kdy byly utvořeny.“ 12 O rozdílu mezi neologismy a okazionalismy hovoří také K. Buzássyová (1990): „Okazionalismy na rozdiel od neologizmov nemôţu zastarávať, novosť je ich trvalou vlastnosťou.“13 D. Svobodová (2011) zmiňuje, ţe okazionalismy obyčejně vznikají na základě komunikačních potřeb jednotlivců jako soukromé příleţitostné výrazy, které přesně a úsporně pojmenovávají skutečnost, jeţ by jinak musela být pojmenována opisným, tradičním a málo inovativním způsobem. K vyjadřování emocí prostřednictvím okazionalismů dochází ve větší míře přirozeně v soukromé komunikaci neţ v komunikaci veřejné. Při uţití emocionálních okazionalismů na veřejnosti roste záměrnost jejich tvoření, slouţí k oţivení a ozvláštnění komunikátů a také sebeprezentaci mluvčích. Podle Encyklopedického slovníku češtiny (2002) jsou okazionalismy dokladem jazykové kreativity a dynamických tendencí v řeči a jazyce, jelikoţ se v řeči či textu skutečně tvoří, na rozdíl od většiny slov, která se v řeči nebo textu zpravidla pouze reprodukují. Okazionalismy bývají ve většině případů lexikálními jednotkami expresivními, při jejich uţívání je patrný citově hodnotící postoj autora (často negativní). Jak zmiňuje V. Staněk (2002), okazionalismy mohou být pojmenování depreciativní (tj. znevaţující), komická a humorná nebo také ironická. O. Martincová (1983) uvádí, ţe jsou okazionalismy lexikální jednotky specifické, periferní aţ mimosystémové, které se do slovní zásoby zařazují jako lexikální jednotky, které se buď zřídka uţívají v rámci jedné stylové vrstvy, nebo jsou prvky umělecké vrstvy (tzv. poetismy), anebo jsou součástí individuálního slovníku autora. B. Junková (2010) zmiňuje, ţe okazionalismy vznikají prostřednictvím obvyklých slovotvorných postupů, při jejich vzniku se uplatňuje odvozování, skládání a zkracování. V mnohých případech však dochází k porušování těchto běţných slovotvorných postupů, často se také vyuţívají neproduktivní slovotvorné typy, čímţ se podle L. Janovce (2013) 12



BUZÁSSYOVÁ, Klára. Okazionálna slovotvorba ako indikátor synchrónnej a diachrónnej dynamiky. In:

Metódy výskumu a opisu lexiky slovanských jazyků. Bratislava, 1990, s. 69.

– 15 –

„vytváří jejich výrazný stylistický příznak, který jednotku charakterizuje jako příleţitostnou, určenou pro aktualizaci či ozvláštnění textu, v němţ byly uţity.“ 14 O problematice porušování zákonitostí jazykové normy hovoří také K. Buzássyová (1990): „Autori nimi sledujú účinnější spôsob vyjadrenia.“ 15 L. Janovec (2013) dále uvádí, ţe některé slovotvorné prostředky jsou při tvorbě okazionalismů uţívány v odlišném významu, neţ který je v jazykovém systému ukotven, tudíţ mnohdy nelze význam okazionalismů odvodit od jejich slovotvorné struktury. Okazionalismy vznikly v určitém kontextu a uţívají se téměř výhradně v dané situaci, v mnohých případech pouze jednorázově, okazionální výrazy nebyly vytvořeny z toho důvodu, aby obohatily slovní zásobu, nýbrţ kvůli ozvláštnění písemného či ústního projevu. Vzhledem ke skutečnosti, ţe význam okazionalismů je často patrný pouze v souvislosti s kontextem, ve kterém byly utvořeny, je jejich komunikační funkce sníţena. Kontext tedy lze povaţovat za významotvorný faktor, jelikoţ pomáhá pochopit lexikální význam slova. Právě kvůli sníţené komunikační funkci bývají okazionalismy jenom zřídka nadále uţívány a stojí na periferii slovní zásoby. D. Svobodová (2011) popisuje vlastnosti, které jsou pro okazionalismy typické a charakteristické. Jedná se o příslušnost k řeči (okazionalismy se zpravidla uţívají v rámci určitého kontextu, s jazykovým systémem se spojují pouze sekundárně), neuzuálnost (jejich uţívání není běţné při kaţdodenní komunikaci), nenormativnost (okazionalismy v mnohých případech vznikají porušováním jazykové normy), kontextová závislost, nezávaznost (není nutné, aby okazionalismy vznikly, jelikoţ bývají synonymními výrazy výrazů, které jiţ v jazykovém systému existují), expresivita, neprediktabilnost (nelze předpokládat, kdy jaký okazionalismus vznikne), dále „nereprodukovatelnost (jsou to jedinečně utvořená nová pojmenování, nereprodukují se jimi jiţ existující slova), individuálnost (jsou jedinečnými autorskými výtvory jednotlivců).“16 14

JANOVEC, Ladislav. Neologie. In: ADÁMKOVÁ, Petra a kol. Studie k moderní mluvnici češtiny. 4,

Dynamika českého lexika a lexikologie. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, 2013, s. 114. 15

BUZÁSSYOVÁ, Klára. Okazionálna slovotvorba ako indikátor synchrónnej a diachrónnej dynamiky. In:

Metódy výskumu a opisu lexiky slovanských jazyků. Bratislava, 1990, s. 65. 16

SVOBODOVÁ, Diana. Cizí prvky v češtině jako prostor pro uplatnění jazykové kreativity. In: NOVÁK,

Radomil. Prostor pro češtinu. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Pedagogická fakulta, 2011, s. 10.

– 16 –

O. Martincová (1985) zmiňuje, ţe se ke studiu okazionalismů můţe přistupovat ze čtyř hledisek: z hlediska lexikologického, lexikografického, stylistického nebo slovotvorného. Z hlediska lexikologického se za okazionalismy pokládají slova, která vznikla v řeči příleţitostně kvůli potřebě pojmenovat určitou myšlenku či kvůli neobvyklému vyjádření. Taková slova bývají uţita pouze v těch jazykových projevech, ve kterých vznikla, pochopení jejich neobvyklosti zpravidla závisí na kontextu. Z tohoto úhlu pohledu se k okazionalismům řadí jak slova vzniklá záměrně, tak spontánně. Z hlediska lexikografického se za důleţitý faktor povaţuje jednorázové uţití okazionálních pojmenování, při zařazování slov k okazionalismům se uplatňuje kritérium jednoho výskytu. Není však jisté, do jaké míry je toto kritérium určující, jelikoţ stejné okazionalismy mohou vytvořit různí mluvčí na různých místech a v rozdílné době. Z hlediska stylistického jsou okazionalismy vnímány jako prvky slouţící k aktualizaci vyjádření. Otázkou však zůstává, zda by se za ně měla pokládat i pojmenování, která sice slouţí k aktualizaci, ale jsou tvořena podle produktivních slovotvorných typů a nejsou nápadná po sémantické, formální, ani kontextové stránce. Z hlediska slovotvorného se příleţitostně tvořená slova člení na dvě skupiny: na slova okazionální a potenciální. Potenciální slova jsou slova tvořena paradigmaticky podle velmi produktivních slovotvorných typů, nebo slova doplňující prázdná místa slovotvorného paradigmatu (realizace slovotvorného potenciálu slova odvozujícího, např. k adjektivu

ekonomický

dotvořené

výrazy

ekonomicky,

ekonomičnost).

Okazionální slova jsou slova odlišující se po formální i významové stránce od slov, která náleţí k produktivním slovotvorným typům, dále slova utvořená podle neproduktivních slovotvorných typů, nebo slova, která vznikla podle modelu konkrétního slova (např. myšrlátko podle pukrlátko).

– 17 –

5. MÓDNÍ A EFEMÉRNÍ SLOVA Jak jsme jiţ zmínili, v rámci publicistiky (a tudíţ i v rámci námi analyzovaného materiálu, který z publicistiky vychází), se vyskytuje velké mnoţství slov, které lze hodnotit jako slova módní a efemérní. 5.1 MÓDNÍ SLOVA Módní slova jsou podle K. Buzássyové (2008) taková slova, u kterých je moţné během krátkého časového intervalu zaznamenat prudký nárůst frekvence v určité komunikační sféře (v publicistice se v současnosti jedná např. o slova lídr, boss, image či ekologie), uţívání takových slov lze popsat jako vyjadřovací boom. Módnost těchto slov se projevuje také tím, ţe jsou uţívána i na místě jiných, stejně vhodných, synonymních výrazů. Vysoká frekvence uţití v mnohých případech způsobuje ztrátu příznaku novosti módních slov. Některá módní slova se tedy velmi rychle vţijí (např. vytočit někoho = vyvést někoho z rovnováhy), většinu však postihne osud tzv. slov-komet (termín K. Buzássyové, 2008), tzn. ţe se slova z uţívání vytrácí stejně tak rychle, jako se v něm objevila. U módních slov je velmi těţké určit, odkud se začalo nějaké slovo šířit a odkdy je uţíváno. J. V. Bečka (1992) uvádí, ţe se módní slova objevují především ve slangu a běţné hovorové řeči, zejména v řeči mladých lidí. Vzhledem ke skutečnosti, ţe se z velké části jedná o slova expresivní, je nelze uţívat ve spisovných projevech, módní slova se však uţívají v publicistice, kde podle J. V. Bečky (1992) slouţí k tomu, aby zvyšovala pohotovost vyjadřování. Skutečnost, ţe se módní slova vyskytují v publicistice, se potvrdila i při analýze jazykového materiálu, který z publicistických textů vycházel (z deníku Lidové noviny a článků na serveru http://www.lidovky.cz/). Mnohé výrazy nominované do soutěţe Slovo roku jsme vyhodnotili jako výrazy, jeţ byly v určité době módní (zejména v době největšího zájmu o kauzy, se kterými se výrazy spojovaly), v současné době se tyto výrazy zpravidla vůbec neuţívají, případně jsou uţívány pouze zřídka.

– 18 –

5.2 EFEMÉRNÍ SLOVA K. Buzássyová (2008) uvádí, ţe efemérní slova jsou slova, která jsou pro určité období velmi významná, avšak v jazykovém společenství fungují pouze krátkodobě, jejich uţívání rychle pomíjí. K. Buzássyová (2008) efemérní slova nazývá slovy s krátkou kariérou. Taková slova se právě kvůli jejich pomíjivému charakteru jenom málokdy zařazují do slovníků zachycujících současnou slovní zásobu. K. Buzássyová uvádí četné příklady efemérních slov souvisejících s politikou, politickými stranami a jejich přívrţenci. „Niektoré politické strany nielen vznikli, ale aj veľmi rýchlo zanikli a s nimi zanikli (ako krátkodobo fungujúce) aj ich názvy, či uţ v podobe plného názvu alebo aj príslušnej skratky, príp. skratkového slova.“17

17

BUZÁSSYOVÁ, Klára. Jazyk a spoločnosť: krátka „kariéra“ niektorých slov a významov slov

(Príspevok k vymedzeniu pojmu efemérne slovo). In: Jazyk a jazykoveda v pohybe. Bratislava: Veda, 2008, s. 248.

– 19 –

6. SLOVO ROKU Slovo roku je kaţdoroční veřejná soutěţ pořádaná deníkem Lidové noviny od roku 2006. Jedná se o soutěţ, v níţ má být zvoleno slovo roku, slovo, které nejvýstiţněji charakterizuje uplynulý rok, slovo, jenţ výrazně souvisí s politickými, mediálními, kulturními a jinými událostmi, které daný rok velmi poznamenaly. Slova roku však nejsou volena pouze v České republice, podobné soutěţe probíhají také v jiných zemích, např. v Německu (Gesellschaft für deutsche Sprache), ve Spojených státech amerických (společnost Merriam-Webster) či ve Velké Británii (Oxford University Press). Právě německou soutěţí, jeţ nese název Wort des Jahres a má téměř čtyřicetiletou tradici, se nechaly Lidové noviny inspirovat. Poprvé soutěţ Wort des Jahres proběhla v roce 1971, od roku 1977 jiţ probíhá kaţdoročně, a to pod záštitou výše zmíněné Společnosti pro německý jazyk (Gesellschaft für deutsche Sprache). V rámci soutěţe Wort des Jahres vybírají akademici a jazykovědci kaţdoročně čtyři aţ dvanáct slov či slovních spojení, která nejvýrazněji charakterizují veřejnou debatu a politický, hospodářský a sociální ţivot uplynulého roku. Společnost pro německý jazyk se také podílela na vzniku knihy Wörter, die Geschichte machten (2001), která reflektuje slova, jeţ významně poznamenala 20. století. Základem této knihy je sto slov století, která byla odbornou porotou vybrána v roce 1998. Slovy století se v mnohých případech stala slova, která zvítězila v soutěţi Wort des Jahres (např. holocaust, Černobyl, AIDS), některá slova roku však měla okazionální povahu, a tak se nestala pevnou součástí slovní zásoby, nesehrála významnou roli při utváření historie a neměla tak předpoklad pro to stát se slovy století (např. svoboda pohybu). Jak jsme jiţ zmínili, poprvé se soutěţ Lidových novin Slovo roku uskutečnila v roce 2006, tehdy trojici výrazů, které přesně vystihovaly dění v České republice za uplynulých dvanáct měsíců, vybírala porota, která se skládala ze tří redaktorů Lidových novin. Tato porota nakonec zvolila výrazy šibalové (zlehčující výraz, kterým Jiří Paroubek označil údajně zkorumpované úředníky z ČSSD), pat (výraz symbolizující patovou povolební situaci, kdy se ČSSD a ODS nedokázaly dohodnout, kdo bude

– 20 –

vládnout) a bod (reakce na bodový systém, který byl zaveden v českém dopravním systému). V letech 2007 a 2008 nejvýstiţnější slova roku stále vybírala redakce Lidových novin, avšak zajímal ji také názor veřejnosti, proto byl prostřednictvím agentury Median, která se mimo jiné zaměřuje na výzkum veřejného mínění, proveden průzkum, kterého se v roce 2007 zúčastnilo 826 respondentů, v roce 2008 bylo respondentů 900. Účastníci průzkumu měli na výběr tři výrazy zvolené redakcí Lidových novin, mohli ale uvést i jiné slovo, které povaţovali za slovo charakteristické pro daný rok. Podle redakce Lidových novin symbolizují rok 2007 výrazy blob (označení soutěţního návrhu stavby nové budovy Národní knihovny v Praze, který předloţil architekt Jan Kaplický), antiklaus (výraz pro hledání protikandidáta Václava Klause v prezidentských volbách) a milenka (mediální označení Petry Kováčové, přítelkyně tehdy nerozvedeného Jiřího Paroubka, kvůli kterému si zmíněný politik najal jednoho z nejlépe placených českých právníků, chtěl totiţ dosáhnout toho, aby byla Petra Kováčová v médiích označována jako jeho partnerka). Dotazovaní lidé však měli naprosto odlišný názor, za slovo roku nejčastěji označili výraz reforma (reakce na reformu sociálního systému a zdravotnictví). I v roce 2008 byla porotou soutěţe Lidových novin zvolena tři nejvýraznější slova, a to poplatky (reakce na zavedení zdravotnických regulačních poplatků), krize (celosvětová ekonomická/finanční krize, která zasáhla také Českou republiku) a Lisabon (výraz symbolizující boj prezidenta Václava Klause se všemi, kdo podporují Lisabonskou smlouvu). Názor redaktorů Lidových novin a dotazovaných lidí na slovo roku se v tomto roce shodoval, respondenti za slovo symbolické pro rok 2008 rovněţ povaţovali výraz poplatky. Průzkum agentury Median ukázal, ţe tento výraz zvolilo slovem roku celkem 40 % respondentů. Za zmínku stojí také fakt, ţe druhý nejvýstiţnější výraz je velmi blízký německému slovu roku, kterým Společnost pro německý jazyk pro rok 2008 zvolila výraz Finanzkrise (finanční krize). Rok 2009 je pro veřejnou soutěţ Slovo roku rokem přelomovým, od této chvíle totiţ slova roku nevolí pouze redakce Lidových novin, ale také jejich čtenáři, a to prostřednictvím hlasování probíhajícího na serveru http://www.lidovky.cz/. Od roku 2009 je redakcí Lidových novin kaţdoročně nominováno deset aţ patnáct výrazů, z nichţ

– 21 –

následně jak redaktoři, tak čtenáři Lidových novin vybírají tři nejvýstiţnější pro daný rok. Můţe tedy nastat situace (a skutečně nastává), ţe redaktoři zvolí slovem roku jiný výraz neţ čtenáři. Pro výběr slova určitého roku není rozhodující, kolikrát byl výraz během uplynulého roku uţit, frekvence uţití v tomto případě nehraje zásadní roli. Důleţitější je, do jaké míry se skutečnost, kauza či aféra, se kterou je daný výraz spojen, dotýká české společnosti. Čím více zasahuje do ţivota občanů České republiky, tím větší má šanci, ţe se stane vítězným slovem roku. Zmiňme např. slovo roku 2008: poplatky, třicetikorunový poplatek za návštěvu lékaře v mnohých případech poznamenal finanční rozpočty rodin. Jako další příklad můţeme

uvést slovo roku 2010: fotovoltaika, obyvatelé České

republiky měli velký zájem o energii vyrobenou z obnovitelných zdrojů, ve zmíněném roce se nejen na střechách rodinných domů, ale i na rozsáhlé ploše zemědělské půdy objevilo více neţ jedenáct tisíc solárních panelů. Předpoklad pro vítězství v soutěţi Slovo roku mají také výrazy spojené s tragickými událostmi, které Českou republiku a její občany zasáhly. Jmenujme např. slovo roku 2012: metanol (podle redakce Lidových novin), tuto toxickou chemikálii obsahovaly ilegálně vyrobené lihoviny, po jejichţ poţití zemřelo celkem čtyřicetdva osob, tento trestný čin si však vyţádal i další oběti, několik desítek lidí kvůli jedovatému alkoholu doţivotně osleplo. Metanolová aféra v České republice nakonec vyústila ve čtrnáctidenní částečnou prohibici, která zakazovala prodej lihovin s obsahem alkoholu vyšším neţ 20 %. Šanci na vítězství zvyšuje také komické vyznění slova. Příkladem můţe být slovo roku

2013:

viróza

(podle

čtenářů

Lidových

novin),

tento

výraz

odkazuje

ke slavnostní události, při které měl prezident Miloš Zeman vyzvednout korunovační klenoty v Chrámu svatého Víta v Praze, média se na základě prezidentových nekoordinovaných pohybů domnívala, ţe byl představitel České republiky pod vlivem alkoholu. Ačkoliv mluvčí prezidentovu indispozici omluvila s tím, ţe se jednalo o virózu, začal být výraz viróza uţíván jako humorný ekvivalent pro opilost. Humorné vyznění výrazu je spojeno také se slovem roku 2014: pussy (podle čtenářů Lidových novin), prezident Miloš Zeman v rozhlasovém pořadu Hovory z Lán vulgárně hovořil o kapele Pussy Riot, která ve svých písních kritizovala ruského prezidenta Vladimira Putina, český

– 22 –

prezident velmi nevhodně přeloţil název kapely, přičemţ jeho první část po celou dobu vysílání vyslovoval nesprávně jako [pasy]. Aby mohl být výraz do soutěţe Slovo roku nominovaný, musí se jednat o výraz jednoslovný (na rozdíl od německé soutěţe Wort des Jahres, ve které se slovem roku můţe stát i slovní spojení). Nemusí se však jednat o slovo jako takové, nominována můţe být i zkratka (např. ISIL = Islámský stát v Iráku a Levantě). Z hlediska společenského se nominovanými výrazy obvykle stávají slova spojená s politickými událostmi, českými politiky a dalšími významnými osobnostmi (např. vajíčkiáda, nagygate, sněžit, /ne/atentát, odklonit, viróza, kulich), ne vţdy se však stanou vítěznými slovy roku. V menší míře bývají nominovány výrazy spojené s trestnými činy a tragickými událostmi (např. žhář(ský), metanol/metylalkohol), sportem (např. biatlon), zdravotnictvím (např. poplatky, IZIP, sKarta), školstvím (např. maturita, rychlostudent), kulturou (např. epopej), smrtícími chorobami (např. ebola), výrobou energie z obnovitelných zdrojů (např. solární, fotovoltaika) či sociálním napětím (např. nepřizpůsobiví) apod. Pokud se na nominovaná slova podíváme z hlediska jazykového, zjistíme, ţe se jedná jak o běţně uţívaná slova, tak o slova nová nebo neobvyklá. Jen zřídka se jedná o neologismy v pravém slova smyslu, mnohem častěji jde o okazionalismy. Za okazionalismy povaţujeme výrazy, které v písemném či ústním projevu vystupují jako lexikální aktualizace a strhávají pozornost čtenářů i posluchačů, jelikoţ bývají v mnohých případech utvářeny neobvyklým způsobem. Takové výrazy jsou v souvislosti s určitou politickou, mediální, kulturní nebo jinou kauzou velmi často uţívané, avšak pouze do té doby, dokud je daná kauza aktuální. Po jejím zániku (např. po odchodu politika z politické scény) přestávají být okazionalismy obvykle uţívány, jelikoţ byly utvořeny pouze pro potřeby konkrétní události. Kvůli výše zmíněné skutečnosti, ţe aţ od roku 2009 máme k dispozici kromě tří nejvýstiţnějších slov určitého roku i všechna další nominovaná slova, se při podrobnější analýze budeme zaměřovat na jazykový materiál soutěţe Slovo roku od roku 2009.

– 23 –

6.1 TŘÍDENÍ NOMINOVANÝCH SLOV Nominovaná slova soutěţe Slovo roku z let 2009–2014 jsme zkoumali z jazykového hlediska. Podle skutečnosti, zda se jedná o slova uzualizovaná (slova běţná) nebo neuzualizovaná (slova nová a neobvyklá) jsme je roztřídili do dvou skupin. Pro ověření uzuálnosti/neuzuálnosti jsme vyuţili několik slovníků: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost 18 (dále SSČ), Slovník spisovného jazyka českého 19 (dále SSJČ) a Nový akademický slovník cizích slov20 (dále NASCS). Slova, která jsme nenašli ve výše zmíněných slovnících, jsme zkusili nalézt ve dvou slovnících neologismů: Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 1 a Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 2. Je nutné podotknout, ţe jsme v rámci nominovaných slov vyčlenili skupinu specifických slov, která mezi uzuální/neuzuální slova nezařazujeme. Jedná se například o propriální pojmenování (Rath), přezdívky (kolibřík, mazánek, kotě), cizojazyčný výraz (pussy) či zkratky (ISIL, IZIP).

18

Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost je jednosvazkový výkladový slovník českého jazyka, který

poprvé vyšel v roce 1978, druhé opravené a doplněné vydání vyšlo v roce 1994, třetí opravené vydání v roce 2003. Hlavními redaktory byli Josef Filipec, František Daneš, Jaroslav Machač a Vladimír Mejstřík. Tento slovník obsahuje pasivní slovní zásobu středoškolsky vzdělaného člověka. V SSČ nalezneme výklad zhruba 50 000 slov spolu s informacemi o pravopisu a výslovnosti slov, o skloňování a časování a také o původu přejatých slov. U všech slov je uvedena také jejich stylová, frekvenční a časová charakteristika. SSČ je slovník s kodifikačním statutem. 19

Slovník spisovného jazyka českého je čtyřsvazkový výkladový slovník českého jazyka, který vycházel

v letech 1960–1971, jeho upravené vydání poté vyšlo v roce 1989. Hlavním redaktorem SSJČ byl Bohuslav Havránek. SSJČ podává výklad zhruba 193 000 slov, mimo jiné obsahuje výslovnostní a vazebné údaje, u přejatých slov je uvedena informace o jejich původu. Pro SSJČ jsou typické minimální kontexty, které ilustrují významové, emociální a stylistické odstíny slov. 20

Nový akademický slovník cizích slov vyšel v roce 2005 a uvádí více neţ 100 000 slov a slovních spojení

cizího původu z nejrůznějších oblastí lidské činnosti, které se staly součástí běţně uţívaného jazyka.

– 24 –

6.1.1 SLOVA UZUALIZOVANÁ Úzus je „soubor jazykových prostředků, které jsou ve vţité podobě uţívány jazykovým společenstvím (bez ohledu na to, zda jsou vhodné, nebo nevhodné, správné, nebo nesprávné). Územ se někdy rozumí i běţné uţívání jazykových prostředků.“21 V Encyklopedickém slovníku češtiny (2002) jsou uvedeny dva typy úzu, úzus spisovný a převládající. „Spisovný úzus jazyka byl vymezen jako současná literární praxe, jazykové povědomí pro spisovný jazyk v intelektuálních vrstvách a jejich ústní praxe. Převládající úzus jsou varianty, kterým dává většina mluvčích přednost.“ 22 Je nutné podotknout, ţe pojem úzus uţíváme ve smyslu úzu spisovného. Uzualizovaná slova v takovém případě můţeme vymezit i na základě jazykové normy, za kterou Encyklopedický slovník češtiny (2002) povaţuje „soubor jazykových prostředků, které jsou jazykovým společenstvím pravidelně uţívány a povaţovány za závazné.“23 Do skupiny uzualizovaných slov jsme zařadili všechny ustálené a běţně uţívané výrazy, jejichţ uzuálnost jsme si potvrdili vyhledáním jejich významu v SSČ, SSJČ či NASCS. Taková slova tvoří centrum slovní zásoby a jsou uţívána při kaţdodenní komunikaci. Jedná se o slova jako např. krize, dodatek, maturita, solární, komunisti, biatlon, korupce, restituce, prostě, realizace, metylalkohol či amnestie. Jak jsme jiţ zmínili, do této skupiny řadíme i relativně nová slova, která jsou zaznamenána pouze v NASCS, jedná se však o výrazy, které jsou poměrně běţně uţívány, nikoli však za účelem ozvláštnění projevu. Uveďme např. výrazy euro, rating (NASCS uvádí význam ‚hodnocení úrovně a důvěryhodnosti ekonomického subjektu‘), trafika (podle NASCS ,výnosné místo, post ve státní správě, firmě apod. obsazené obyčejně bývalým politikemʻ) či indemnita (NASCS zmiňuje význam ,beztrestnost poslance za způsob jeho hlasování, za jeho výroky v parlamentěʻ). V rámci

této

tzv. neosémantismy

skupiny /

jsme

sémantické

vyčlenili

neologismy

podskupinu /

výrazy

specifických s novým

slov,

významem.

„Neosémantizmy vymezujeme jako výrazy s novým významem, jako spojení existující 21



Tamtéţ, s. 516.

23

Tamtéţ, s. 288.

– 25 –

(staré) formy a nového významu.“24 Můţe také docházet pouze k modifikaci původního významu. Základní význam slov tedy lze dohledat ve výše uvedených slovnících, není však moţné v nich nalézt významy vzniklé neosémantizačními procesy. Neosémantismy vznikají na základě významových přenosů: metafory (přenesení významu na základě vnější podobnosti) a metonymie (přenesení významu na základě vnitřní souvislosti). Při jejich tvoření se také mohou uplatňovat významové posuny: generalizace (rozšiřování významu) a konkretizace (zuţování významu). Podle A. Rangelové (2005) jsou neosémantismy projevem jazykové kreativity a mohou slouţit k pojmenování nového jevu či skutečnosti nebo k vytvoření výstiţnějšího označení. V soutěţi Slovo roku jsou neosémantismy např. výrazy sněžit/sněžení (SSČ uvádí u výrazu sněží význam ‚padá sníh‘, bývalý ředitel Nemocnice na Homolce Vladimír Dbalý tak však označoval uţívání kokainu) či kulich (v SSČ nalezneme významy ,sýčekʻ a ,přiléhavá zimní čepiceʻ, SSJČ navíc uvádí význam ,člověk, který nosí zlé zprávy, podivín či samotářʻ, ředitel motolské nemocnice Miloslav Ludvík výrazem kuliši označoval protekční pacienty). 6.1.2 SLOVA NEUZUALIZOVANÁ Do skupiny neuzualizovaných slov jsme zařadili všechny nově utvořené lexikální jednotky, jejichţ význam nelze dohledat v SSČ, SSJČ ani v NASCS, pouze dvě z těchto slov (slovo odposlech a univerbát flíska) jsme nalezli v SN1 či SN2, další dvě slova (hidžáb a překlenovací) jsme dohledali v elektronické verzi Slovníku současné češtiny, jedná se o rozšířenou verzi Slovníku současné češtiny, který vydalo nakladatelství Lingea v roce 2011. V podstatě se dá říct, ţe se v rámci neuzualizovaných slov jedná o dva druhy lexikálních jednotek: lexikální jednotky, které jsou v jazykovém systému potřebné, jelikoţ pojmenovávají nové skutečnosti, jevy, předměty atd. a které jsou tvořeny pravidelně (tj. neologismy) a lexikální jednotky, které jsou v rámci slovní zásoby nepotřebné, jelikoţ neslouţí k označování nových skutečností, nýbrţ k ozvláštnění projevu, a které jsou v mnohých případech tvořeny nepravidelně porušováním jazykových norem (tj. okazionalismy).

24

RANGELOVA, Albena. Neosémantizmy a neosémantizační procesy. In: MARTINCOVÁ, Olga a kol.

Neologizmy v dnešní češtině. Praha: Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2005, s. 159.

– 26 –

6.1.2.1 NEOLOGISMY Jak vyplývá z definice J. Filipce (1985) uvedené v teoretické části práce, jsou neologismy v porovnání s běţnými lexikálními jednotkami výrazy novými. Jsou jazykovým společenstvím uţívány, jsou funkční a perspektivní, tzn. ţe ačkoliv dosud nebyly součástí běţné slovní zásoby, mají moţnost se jí stát, jelikoţ jsou komunikačně důleţité, neboť pojmenovávají skutečnosti, které jsou pro českou společnost podstatné. Jako příklad můţeme uvést slova šrotovné, ekotendr, euroval, ebola, strestest či flíska. 6.1.2.2 OKAZIONALISMY Na základě definic D. Svobodové (2011) a Encyklopedického slovníku češtiny (2002) uvedenými v teoretické části práce za okazionalismy povaţujeme neobvyklé lexikální jednotky, které vznikají příleţitostně v průběhu tvoření textu či promluvy a jsou velmi těsně spjaty s kontextem, ve kterém vznikly. Bez znalosti širšího kontextu bývají okazionalismy nesrozumitelné. V mnohých případech jde o jednotky expresivně zabarvené, o lexikální aktualizace, jeţ jsou uţívány za účelem ozvláštnění ústních či písemných projevů a upoutání pozornosti jejich adresátů. Takové lexikální jednotky se zpravidla nestávají součástí běţné slovní zásoby, neuţívá je celé jazykové společenství, pouze individuální mluvčí, a proto zůstávají na periferii slovní zásoby. Okazionalismy se velmi často vztahují k různým mediálním kauzám, po jejichţ pominutí se okazionální pojmenování přestávají uţívat. Jmenujme např. slova vajíčkiáda, perokrat, rychlostudent, nagygate, superguru, deabelizace, véčkaři, haškování, šnajdroid či homosexualismus. 6.1.3 SPECIFICKÁ SLOVA Jak jsme jiţ uvedli, nepatrná část nominovaných slov stojí mimo výše uvedené skupiny. Uveďme např. proprium Rath (David Rath v souvislosti s korupční aférou rezignoval na funkci hejtmana), přezdívky kolibřík, mazánek a kotě (expresivně zabarvená familiární oslovení podnikatele Romana Janouška a exprimátora Prahy Pavla Béma), vulgární anglický výraz pussy (prezident Miloš Zeman jej při kritice kapely Pussy Riot nevhodně překládal a špatně vyslovoval jako [pasy]) či zkratky ISIL (Islámský stát v Iráku a Levantě) a IZIP (tato zkratka souvisí s elektronickou zdravotní kníţkou, původ této zkratky se nám však nepodařilo dohledat).

– 27 –

7. ANALÝZA VYBRANÝCH NOMINOVANÝCH SLOV Při analyzování lexikálních jednotek nominovaných do soutěţe Slovo roku mezi lety 2009 a 2014 se zaměřujeme na neologismy a zejména na pojmenování okazionální, která jsou zajímavá nejen neobvyklým způsobem tvoření, ale také kontextem, na pozadí kterého byla vytvořena. Analyzované lexikální jednotky jsme rozdělili do několika skupin, přičemţ jednou z nejpočetnějších je skupina depropriálních lexikálních jednotek, jeţ byly motivovány vlastním jménem (tj. propriem). Ostatní výrazy jsme rozčlenili na pojmenování vzniklá pomocí prefixoidů/sufixoidů, pojmenování vzniklá kompozicí a derivací. Jsme si vědomi skutečnosti, ţe v některých případech lze jeden výraz zařadit do více skupin, za takové situace je tato informace u analyzovaných slov uvedena. 7.1 DEPROPRIÁLNÍ POJMENOVÁNÍ Pojem deproprializace nebo také apelativizace označuje proces, při kterém propria, tj. vlastní jména, přechází k apelativům, tj. obecným pojmenováním, a ztrácí tak svou propriální funkci. Encyklopedický slovník češtiny (2002) a E. Pokorná (1978) uvádí, ţe deproprializace můţe být přímá a odvozovací. Při přímé deproprializaci vzniká apelativum z propria přímo, aniţ by změnilo formu (např. Švejk => švejk), při deproprializaci odvozovací je apelativum odvozeno od propria prostřednictvím určitého formantu (např. Švejk => švejkovina). Proces deproprializace se velmi často uplatňuje při tvoření okazionalismů, výhodou pojmenování utvořených tímto způsobem je, ţe jsou přímo spojena s aktéry kauzy nebo aféry, coţ napomáhá identifikování lexikálního významu daného pojmenování. Co se týče depropriálního tvoření pojmenování příslušenských jmen, zmiňuje L. Janovec (2013), ţe se jedná o velice produktivní typ. Zatímco dříve byla příslušenská jména tvořena pouze od vlastních jmen předních českých politiků, v současnosti bývají utvářena i od vlastních jmen politiků méně známých a méně významných.

– 28 –

Deabelizace25 Dějové abstraktum deabelizace se jedním z nominovaných slov soutěţe Slovo roku stalo v roce 2011. Označuje proces zbavení se vlivu bezpečnostní agentury ABL (Agentury Bílého lva) na českou politiku. Spoluvlastníkem této agentury byl ministr dopravy a člen Věcí veřejných Vít Bárta. Lexikální jednotka deabelizace je verbální substantivum, které vzniklo na základě nerealizovaného (námi nedohledaného) slovesa abelizovat, jeţ bylo utvořeno ze zkratky ABL. K slovnímu základu -abel- byl připojen sufix -izace,

čímţ vzniklo verbální

abstraktum abelizace, které označuje moţný vliv Věcí veřejných a lidí spjatých s agenturou ABL na politiku České republiky (sledování politiků, zneuţívání informací od policie). Prostřednictvím slovesného prefixu de- připojenému k výrazu abelizace následně

vzniklo

slovo

deabelizace,

jedná

se

o

výraz

prefixálně-sufixální.

„Tento slovotvorný způsob se v neologické slovní zásobě uplatňuje okrajově. Výjimku představuje formující se slovotvorný typ kombinující internacionální prvky de+ -izace.“26 Při tvoření dějových abstrakt se tedy mj. uplatňuje formant -izace, jenţ je spolu s formantem -fikace variantou formantu -ace. „Uplatňují se především ve sféře publicistické (zejména v politické publicistice), v oblasti ekonomiky a politiky, často s expresivním zabarvením, někdy záporným (hanlivým).“ 27 Abstraktní pojmenování se sufixem -izace vznikají zpravidla na základě sloves končících na -izovat a slouţí k pojmenování procesů či změn stavu. Jako příklady můţeme uvést lexikální jednotky extremizace28, digitalizace, hamburgerizace či hollywoodizace. Co se týče prefixu de-, O. Martincová (1998) uvádí, ţe má tato předpona význam ‚zbavit se něčeho, odstranit působení, vliv něčeho či někoho‘. Variantou tohoto prefixu latinského původu je prefix 25

Slovo deabelizace můţe být zařazeno také k pojmenováním vzniklým prostřednictvím derivace.

26

KOCHOVÁ, Pavla. Prefixace u nových substantiv. In: MARTINCOVÁ, Olga a kol. Neologizmy v dnešní

češtině. Praha: Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2005, s. 83. 27

SVĚTLÁ, Jindra. Nová abstraktní pojmenování. In: MARTINCOVÁ, Olga a kol. Neologizmy v dnešní


Příklady, které nejsou slovy ze soutěţe Slovo roku, jsme dohledávali na serveru http://neologismy.cz či

ve sborníku studií MARTINCOVÁ, Olga a kol. Neologizmy v dnešní češtině. Praha: Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2005.

– 29 –

francouzského původu des-/dez-, jejich uţití bylo dříve dáno slovním základem, ke kterému se připojovaly. „Předpona de- se spojovala se slovními základy počínajícími souhláskou, předpona des-/dez- se spojovala se slovními základy počínajícími samohláskou.“29 Důkazem, ţe toto pravidlo není stoprocentně dodrţováno, je např. výše uvedené slovo deabelizace, ve kterém je předpona de- připojena ke slovnímu základu začínajícímu na samohlásku. Lexikální jednotka deabelizace byla uţívána pouze minimálně, okazionálně, coţ dokazuje i skutečnost, ţe při čtenářském hlasování získala pouhých 20 hlasů.30 Haškování31 Slovo haškování se jedním z nominovaných slov soutěţe Slovo roku stalo v roce 2013. Toto depropriální pojmenování označuje chování politika Michala Haška, který nejdříve popíral, ţe se sešel s prezidentem Milošem Zemanem v Lánech, následující den však přiznal, ţe se jejich schůzka uskutečnila. Pro svou leţ měl však Michal Hašek omluvu, údajně se na popírání schůzky s českým prezidentem dohodl s kolegy z ČSSD. Haškování je pojmenování činnosti na základě vlastního jména osoby, pro kterou je tato činnost charakteristická, tento výraz tedy lze pouţívat při popisování člověka, který bezostyšně lţe. Lexikální jednotka haškování je verbálním substantivem zakončeným na sufix -ní. „Podstatná jména slovesná na -ní se nejčastěji pojí se slovesy na -ovat (typu kupovat), a to jak dokonavými předponovými slovesy, tak slovesy nedokonavými.“

32

Slovo

haškování bylo derivováno z nerealizovaného (námi nedohledaného) nedokonavého slovesa haškovat, jeţ bylo utvořeno z příjmení výše zmíněného politika Michala Haška. Základem výrazu haškování je haškován-, k tomuto základu byla připojena koncovka -í.

29



Srov. Slovo roku 2011 odklonit získalo 2339 hlasů.

31

Slovo haškování můţe být také zařazeno k pojmenováním vzniklým prostřednictvím derivace.

32


češtině. Praha: Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2005, s. 55.

– 30 –

U sloves zakončených na -at a -ovat dochází při tvoření podstatných jmen slovesných k dlouţení -a- (haškovat – haškování). Verbální substantivum haškování bylo jazykovým společenstvím uţíváno pouze příleţitostně, můţe však poslouţit jako vzor pro tvoření dalších substantiv popisující určité chování českých politiků (např. zemanování = pronášení vulgárních projevů). Havlismus33 Jedním z nominovaných slov soutěţe Slovo roku se v roce 2014 stalo slovo havlismus. Poprvé bylo toto slovo uţito jiţ v roce 2009 Václavem Klausem, který jím nazval „nepolitickou politiku, abstraktní lidsko-právní humanismus, občanskou společnost.“34 O pět let později byl havlismus na určitou dobu oţiven, a to v souvislosti s 25letým výročím sametové revoluce, při kterém se opět hovořilo a odkazu Václava Havla a jeho přínosu. Tehdy se o Havlově pojetí lidských práv kriticky vyjádřil první náměstek ministra zahraničí Petr Drulák: „To, ţe je něco jasné a jednoduché, neznamená, ţe je to správné. Já povaţuji dosavadní politiku za chybnou.“35 Slovo havlismus bylo odvozeno od jména Václav Havel pomocí sufixu -ismus. Nová pojmenování, která jsou utvořena pomocí sufixu -ismus/-izmus36, mohou vznikat na základě jmen vlastních i obecných. „Substantiva s formantem -ismus v obecném významu označují různé názvy hnutí a směrů a nové názvy osob na -ista (označující příslušníky nějakého směru) vznikají často ve spojení s nimi.“ 37 Nová abstraktní pojmenování zakončená na -ismus, která vznikla na základě obecných jmen, „vyjadřují globální příznak, většinou se vztahují k obecným jevům ve společnosti a označují 33

Slovo havlismus můţe být také zařazeno k pojmenováním vzniklým prostřednictví derivace.

34

'Havlismus' prorostl českou pravicí, píše Klaus v nové knize [online]. 2009 [cit. 10. března 2015].

Dostupné

z:

/lide.aspx?c=A091110_200417_lide_mev>. 35

Hlasujte v tradiční anketě: Jaké slovo nejlépe vystihuje rok 2014 [online]. 2014 [cit. 10. března 2015].

Dostupné z: . 36

37

Dále pouze -ismus. SVĚTLÁ, Jindra. Nová abstraktní pojmenování. In: MARTINCOVÁ, Olga a kol. Neologizmy v dnešní


– 31 –

politické a jiné směry a ideologie (ekologismus), názorové proudy (femalismus), hnutí (satanismus), společenské jevy a tendence (globalismus), ţivotní styl (vitarianismus) či činnosti určité skupiny osob (hackerismus).“38 Nová abstraktní pojmenování s formantem -ismus zaloţená na osobních jménech bývají spojena s důleţitými jmény jak zahraniční, tak domácí politické scény. „Představují názvy politických doktrín, koncepcí vládní politiky, politických směrů a proudů a způsobů jejich prosazování.“39 Abstraktní substantivum havlismus má charakter okazionalismu, u osob, jimiţ bylo toto substantivum uţito, je patrný negativní postoj ke skutečnosti, kterou výraz označuje. Nagygate40 Lexikální jednotka nagygate byla do soutěţe Slovo roku nominována v roce 2013, vznikla v témţe roce v souvislosti s červnovou politickou kauzou, kdy Útvar pro odhalování organizovaného zločinu zasahoval v nejvyšších politických kruzích kvůli podezření z korupce a zneuţívání pravomocí úřední osoby. Zadrţeno bylo celkem sedm osob, jednou z nich byla Jana Nagyová, jejíţ jméno dalo označení celé kauzy vzniknout. Jednotka nagygate vznikla připojením sufixoidu -gate k vlastnímu jménu Nagy-. Výraz nagygate tedy patří ke skupině sloţenin, které byly (zřejmě pod vlivem angličtiny) utvořeny za pomoci internacionálního sufixoidu -gate, jenţ vznikl „osamostatněním koncové části přejatých slov, která na domácí půdě získává nové slovotvorné moţnosti.“ 41 Tento sufixoid, jenţ do češtiny pronikl v souvislosti s aférou Watergate, zpravidla označuje skandál spojený s určitým politikem či politickou situací a můţe se pojit jak s vlastními jmény (např. grossgate, klausgate), tak jmény obecnými 38


češtině. Praha: Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2005, s. 66. 39 40

Tamtéţ, s. 66. Slovo nagygate můţe být také zařazeno k pojmenováním vzniklým prostřednictvím afixoidální

derivace/kompozice. 41

JANOVEC, Ladislav a RANGELOVA, Albena. Sufixoidy a sufixoidní lexémy u substantivních kompozit.

In: MARTINCOVÁ, Olga a kol. Neologizmy v dnešní češtině. Praha: Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2005, s. 94.

– 32 –

(např. bobrgate, computergate, sexgate), první částí sloţeniny se můţe stát také zkratka (např. judrgate). První část těchto neologických či okazionálních sloţenin symbolicky naznačuje, čeho se daná kauza týká. Lexikální jednotka nagygate byla jazykovým společenstvím uţívána pouze do té doby, neţ opadl největší mediální zájem o tuto kauzu, jedná se tedy o výraz okazionální povahy. Je pravděpodobné, ţe při další mediální aféře budou analogicky podle tohoto modelu utvořeny další jednotky se sufixoidem -gate. Šnajdroid42 Výraz šnajdroid byl do soutěţe Slovo roku nominován v roce 2014. Tímto výrazem, který jiţ na počátku roku 2014 pouţil politik Jan Ţaloudík, označil ministr financí Andrej Babiš ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka, čímţ chtěl naznačit, ţe vliv na resort má stále bývalý náměstek ministra zdravotnictví Marek Šnajdr. Lexikální jednotka šnajdroid byla vytvořena na základě vlastního jména Šnajdr, došlo však k jeho deproprializaci. K tomuto slovnímu základu byl připojen sufix -oid. Tento sufix v současnosti patří k neproduktivním, dříve byl hojně vyuţíván při tvoření pojmenování např. z oblasti astronomie (např. asteroid), chemie a biologie (např. alkaloid, nukleoid, steroid či kortikoid). V médiích byl v souvislosti s českou politickou scénou zmíněn také výraz zemanoid, sufix -oid tedy můţe být v současné době (zejména v publicistice) vyuţíván pro hanlivé pojmenování označující příslušnost nějaké osoby k politické straně či politické osobnosti. Výraz šnajdroid byl mluvčím uţit pro ozvláštnění projevu, které způsobilo upoutání pozornosti adresátů. Nepředpokládá se, ţe by se stal součástí běţné slovní zásoby, spíše poslouţí jako vzor při analogickém tvoření dalších pojmenování českých politiků.

42

Slovo šnajdroid můţe být také zařazeno k pojmenováním vzniklým prostřednictvím derivace.

– 33 –

Véčkař/véčkaři43 Výraz véčkaři byl do soutěţe Slovo roku nominován v roce 2010, jedná se o pojmenování zástupců politické strany Věci veřejné, která ve zmíněném roce zaznamenala velký úspěch, kdyţ se s dvaceti čtyřmi mandáty dostala do Poslanecké sněmovny i vládní sestavy. Lexikální jednotka véčkař se řadí k názvům členů či příslušníků politické strany nebo organizace. U takových názvů je „motivujícím slovem název politické strany, hnutí, případně jiné organizace (včetně zkratky názvu politické strany, organizace atd.)“ 44 Z. Opavská (2005) uvádí, ţe se při jejich derivování uplatňují různé sufixy, např. -ista (čtyřkoalista), -ník (čtyřkoaličník), -ák (ódéesák), -ovec (natovec) či -ař/-ář (vépéenkář). Jednotka véčkař nebyla motivována názvem politické strany, nýbrţ expresivním slovem véčka (původně vévéčka). Lexikální jednotka véčkař vznikla derivací (připojením sufixu -ař) na základě slova véčka. V souvislosti s předvolební kampaní bylo uţívání slova véčkař/véčkaři velmi frekventované, nicméně poté, co opadl zájem o politickou stranu Věci veřejné, se jazykový prostředek označující její členy přestal uţívat. 7.2

POJMENOVÁNÍ

VZNIKLÁ

PROSTŘEDNICTVÍM

AFIXOIDÁLNÍ

DERIVACE/KOMPOZICE Afixoidy rozumíme přechodné morfémy, které se člení na prefixoidy a sufixoidy. Jedná se o komponenty, které mají dvojí morfémovou platnost. Podle O. Martincové (1998) oscilují prefixoidy mezi kořenem a prefixem (mají vlastnosti jak kořenu, tak prefixu) a sufixoidy mezi kořenem a sufixem (mají vlastnosti jak kořenu, tak sufixu). „Významově se odlišují od kořenných morfémů (jejich původní lexikální význam nabývá nových kvalit, „vyprazdňuje se“) a ve slově mají jinou funkci neţ tradiční afixy na straně jedné a kořenné morfémy na straně druhé.“45 Prefixoidy mohou být současně uţívány 43

Slovo véčkař můţe být také zařazeno k pojmenováním vzniklým prostřednictvím derivace.

44

OPAVSKÁ, Zdeňka. Nová pojmenování osob. In: MARTINCOVÁ, Olga a kol. Neologizmy v dnešní


MARTINCOVÁ, Olga a SAVICKÝ, Nikolaj. Hybridní slova a některé obecné otázky neologie. Slovo a

slovesnost, 1987, roč. 48, č. 2, s. 129.

– 34 –

samostatně jako nesklonná adjektiva, např. super kámoška. Je nutné podotknout, ţe se názory autorů na to, zda je určitý formant prefixoid/sufixoid, či ne, liší. Např. L. Janovec (2013) komponenty euro- a eko- povaţuje za prefixoidy, O. Martincová (1998) nikoliv. Je nutné zmínit, ţe u pojmenování vzniklých prostřednictvím afixoidů lze vzhledem k jejich dvojí morfémové platnosti jen velmi těţce určit, zda se jedná o derivaci/kompozici. Z tohoto důvodu jsme vytvořili samostatnou skupinu výrazů, které byly utvořeny pomocí afixoidů. Domníváme se, ţe odlišení těchto výrazů od výrazů, u kterých je patrné, zda vznikly derivací/kompozicí, povede k větší přehlednosti. Ekotendr Jedním z nominovaných výrazů soutěţe Slovo roku pro rok 2010 byl výraz ekotendr. Tento výraz vznikl jako označení výběrového řízení, které se týká odstranění starých ekologických škod. Lexikální jednotka ekotendr vznikla připojením prefixoidu eko- ke slovu tendr. O. Martincová (2004) uvádí, ţe první část sloţenin eko- nese význam ,ekologickýʻ, podle NASCS nese výraz tendr význam ,výzva k podání nejvýhodnějšího návrhu určité smlouvy, veřejná nabídková soutěţʻ. Tento neologismus získal od čtenářů celkem 125 hlasů, níţe analyzovaný neologismus euroval pouhých 31 hlasů. Z této skutečnosti můţeme usoudit, ţe problematika ekologie je čtenářům Lidových novin bliţší, je pro ně zajímavější neţ finanční mechanismus eurozóny. Euroval Lexikální jednotka euroval byla do soutěţe Slovo roku nominována v roce 2011, představuje dodatek k Lisabonské smlouvě a označuje opatření eurozóny proti finanční krizi. České republiky se však zatím netýká, finanční příspěvek do eurovalu by byl nutný ve chvíli, kdy by Česká republika přijala za svou měnu euro. Slovním základem lexikální jednotky euroval je val-, význam slova val je v SSJČ vymezen jako ,útvar něco ohraničující, popř. chránícíʻ. K tomuto základu byl připojen internacionální prefixoid euro-, který má podle O. Martincové (2004) význam, evropský (v geopolitickém smyslu), týkající se Evropské unie či týkající se euraʻ.

– 35 –

D. Svobodová (2007) tento komponent povaţuje v současnosti za velmi produktivní. „Internacionální komponent euro- se můţe spojovat s velkým počtem druhů slovotvorných základů domácího i cizího původu.“46 Výraz pro označení evropského stabilizačního mechanizmu vznikl jiţ v roce 2010, od té doby byl uţíván zejména v souvislosti s Václavem Klausem, který podepsání dodatku Lisabonské smlouvy odmítal, a také s Milošem Zemanem, který tento dodatek v roce 2013 podepsal. Předpokládáme, ţe pokud by Česká republika přijala za svou měnu euro, byl by neologismus euroval vyuţíván četněji. Ačkoliv má euroval své místo nejen u nás, ale především v zemích eurozóny, získalo toto slovo pouhých 31 hlasů. 47 Tato skutečnost je zřejmě způsobena skutečností, ţe euroval neoznačuje nic, co by bylo pro českou společnost něčím zajímavým. Perokrat Slovo perokrat se jedním ze slov nominovaných do soutěţe Slovo roku stalo v roce 2011, tehdy prezident České republiky Václav Klaus při tiskové konferenci v Chile, zatímco jej vítal prezident Chilské republiky, vyňal psací pero z pouzdra leţícího na stole, schoval jej pod stůl a poté s úsměvem zasunul do kapsy u saka. Motivujícím slovem je slovo pero, k němuţ byl připojen sufixoid -krat. O. Martincová (2005) uvádí, ţe dochází k postupnému uvolňování sufixoidů -krat/-kracie. „Vyskytují se původně jako pevná součást politologických a historických termínů, především přejatých, např. demokracie, demokrat. V současné době se nová slova s těmito komponenty uplatňují v publicistických textech, např. narkokracie, kleptokracie, kleptokrat.“ 48 Pokud jsou slova s komponenty -krat/-kracie vytvořena a uţívána pouze příleţitostně, bývají často negativně zabarvena a kriticky se vyjadřují k danému jevu či skutečnosti.

46

SVOBODOVÁ, Diana. Internacionalizace současné české slovní zásoby. Ostrava: Ostravská univerzita

v Ostravě, Pedagogická fakulta, 2007, s. 95. 47

Srov. slovo roku 2011 odklonit získalo 2339 hlasů.

48

JANOVEC, Ladislav a RANGELOVA, Albena. Sufixoidy a sufixoidní lexémy u substantivních kompozit.

In: MARTINCOVÁ, Olga a kol. Neologizmy v dnešní češtině. Praha: Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2005, s. 94.

– 36 –

U uţivatelů českého jazyka byla lexikální jednotka perokrat populární v době odvysílání záznamu z výše zmíněné tiskové konference, kdyţ však opadl mediální zájem o tuto kauzu, která byla probírána dokonce i v zahraničních médiích, ztratila jednotka svůj význam a přestala být uţívána. Výraz perokrat není výrazem politologickým, ani historickým, nese v sobě negativní náboj a dá se říci, ţe má aţ ironický nádech (jako kdyby prezident České republiky neměl finanční prostředky na psací pero), její hanlivost můţe být způsobena i zvukovou podobností slova perokrat a slovního spojení pero kradl. Superguru Lexikální jednotka superguru byla do soutěţe Slovo roku nominována v roce 2011. Slouţí k označení hodnosti, kterou ve zmíněném roce získal Vít Bárta, tehdy vyšlo najevo, ţe ve Věcech veřejných rozhoduje tajná skupina vyvolených lidí, tzv. guruů, kteří se schází právě u Víta Bárty, jenţ byl nazýván také jako mozek, šedá eminence, faktický šéf či neformální lídr Věcí veřejných. Výraz superguru vznikl spojením prefixoidu super- a slova guru, které označuje indického náboţenského učitele či duchovního vůdce. Podle O. Martincové (2004) má internacionální prefixoid super- význam vyššího/nadřazeného postavení v hierarchii nebo zvyšuje intenzitu významu jména (ať uţ kvality nebo kvantity). „Prefixoid super- se v mnohem větší míře uplatňuje ve významu vyjadřujícím intenzifikaci významu druhé části.“49 Má široké moţnosti vyuţití, můţe se spojovat jak se základy domácího původu (např. superboháč), tak původu cizího (např. supermarket). Slova s prefixoidem superbývají často expresivně zabarvena, podle D. Svobodové (2007) jsou projevem snahy o přehnaně zveličelé expresivní vyjadřování a můţe docházet ke stírání původního významu tohoto prefixoidu, coţ můţe způsobovat negativní konotace daného výrazu. Slovo superguru je slovem okazionálním, bylo uţíváno především v době, kdy se o guruech, kteří se u Víta Bárty scházeli, dozvěděla česká společnost a média, následně toto slovo zaniklo. Prefixoid super- značí, ţe byl Vít Bárta ostatním guruům nadřazen, a vzhledem k situaci, za které výraz superguru vznikl, získává jeho označení negativní aţ ironický nádech. 49



– 37 –

Veletoč V roce 2009 bylo do soutěţe Slovo roku nominováno slovo veletoč. Toto slovo je zaznamenáno v SSJČ, který uvádí význam ,toč na hrazdě, při které cvičenec prochází svisem a stojem na rukouʻ, ve spojení s Jiřím Paroubkem však toto slovo v roce 2009 získalo význam nový (jedná se o neosémantismus), slovo veletoč začalo označovat radikální změnu názorů. Ve zmíněném roce ČSSD v čele s Jiřím Paroubkem nejdříve prosazovala konání předčasných voleb v říjnu, během několika dnů však svůj názor změnila a chtěla konání voleb přesunout aţ na listopad. Jednotka veletoč vznikla spojením domácího prefixoidu vele- a slova toč. Podle O. Martincové (2004) má tento prefixoid expresivní význam, veliký, významný, nadměrný aţ přehnanýʻ a je uţíván především v publicistice, kde slouţí k intenzifikaci projevu a jeho ozvláštnění. Prefixoid vele- „můţe přispívat buď k velmi pozitivnímu hodnocení něčeho (v přeneseném smyslu) velkého, anebo naopak můţe jít o ironizaci.“ 50 Někdy můţe způsobovat expresivní zabarvení slova a slouţit k posměchu. D. Svobodová (2007) uvádí: „Jeho uţívání jako prostředku s kladnou expresivitou (např. velebásník) slábne a stále více sílí tendence k jeho vyuţití pro vyjádření ironického nebo negativního hodnocení označované skutečnosti.“51 Výraz veletoč je ve významu extrémní změna názorů negativně zabarven a pozorovat u něj můţeme i ironický náboj, uţíván byl pouze okazionálně, nový význam výrazu zanikl, jakmile skončila kauza předčasných voleb.

50

ŠTÍCHA, František a kol. Akademická gramatika spisovné češtiny. Praha: Academia, 2013, s. 162.

51

SVOBODOVÁ, Diana. Internacionalizace současné české slovní zásoby. Ostrava: Ostravská univerzita

v Ostravě, Pedagogická fakulta, 2007, s. 81.

– 38 –

7.3 POJMENOVÁNÍ VZNIKLÁ KOMPOZICÍ Při tvoření nových lexikálních jednotek se v češtině nejčastěji uplatňuje derivace, podle D. Svobodové (2007) však v současnosti narůstá počet nových slov vzniklých kompozicí. V rámci kompozit jsou velmi významné tzv. hybridní sloţeniny, které vznikají spojením komponentů cizího a domácího původu (např. elektrospotřebič). Rychlostudent Lexikální jednotka rychlostudent byla do soutěţe Slovo roku nominována v roce 2009 v souvislosti s kauzou na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni, tehdy vyšlo najevo, ţe někteří studenti získali titul Mgr. po méně neţ čtyřech letech a titul Ph.D. po méně neţ třech letech studia. Pojmenování rychlostudent tedy označuje studenta, který určitého vzdělání dosáhl za kratší dobu, neţ je tomu standardně. Sloţenina rychlostudent se začala uţívat v roce 2009, vznikla pravděpodobně analogicky podle jednotek rychlovlak či rychlobruslař. Se slovem student se spojil komponent rychlo-, který má podle O. Martincové (2005) význam ,rychle, v krátkém časovém úseku či intervaluʻ. Významově se rychlostudent blíţí výrazu rychlokvaška, ten v přeneseném slova smyslu označuje člověka, který něčeho dosáhne rychleji neţ ostatní. Slovo rychlostudent bylo u českého jazykového společenství v roce 2009 tak oblíbené, ţe se stalo vítězným slovem roku. Tato skutečnost je zajímavá i z toho důvodu, ţe se vítěznými slovy roku zpravidla stávají slova spojená s českými politiky a politickými událostmi. Povaha výrazu rychlostudent je i přes vítězství v soutěţi Slovo roku okazionální, jeho uţívání bylo omezeno pouze na výše zmíněnou kauzu. Právě pozadí vzniku výrazu rychlostudent zapříčinilo jeho negativní aţ ironické zabarvení.

– 39 –

7.4 POJMENOVÁNÍ VZNIKLÁ DERIVACÍ L. Janovec (2013) uvádí, ţe základním slovotvorným postupem je v českém jazyce právě derivace. Primárně jsou prostřednictvím derivace utvářena substantiva, adjektiva a verba, sekundárně adverbia. V soutěţi Slovo roku vznikají derivací zpravidla substantivní pojmenování. L. Janovec (2013) dále zmiňuje, ţe mezi novými substantivními jednotkami, které vznikly prostřednictvím derivace, dominují jména označující osoby: jména činitelská (např. prezentér) a konatelská (např. saunař) a jména vyjadřující příslušnost k něčemu (např. salámista, havlista). Častý je rovněţ vznik pojmenování

nástrojů a

prostředků,

které

slouţí

k provádění

určité

činnosti

(např. udělátko) a také názvů míst, především se jedná o provozovny a prodejny (např. palačinkárna, bageterie). Objevují se také deverbativní

pojmenování dějů

(např. zevlení). Dalajlamismus52 Abstraktní pojmenování dalajlamismus bylo jedním z nominovaných slov soutěţe Slovo roku v roce 2012, v tomto roce jej uţil Petr Nečas při kritizování přehnaného vzývání tibetského vůdce dalajlámy, coţ označil za módní politickou vlnu. Podle Nečase by taková podpora dalajlámy mohla ohrozit vztahy České republiky s Čínou, která je pro naši zemi velmi důleţitým exportním partnerem. Nečas také uvedl, ţe podporování dalajlamismu není podporou svobody a demokracie, nýbrţ polofeudální teokracie se silnými autoritativními prvky. Lexikální jednotka byla odvozena od obecného jména dalajláma a vznikla prostřednictvím sufixu -ismus. Podrobně o sufixu -ismus viz. analýza slova havlismus. Slovo dalajlamismus bylo v ironickém významu uţito příleţitostně, u Nečase je patrný negativní postoj k přehnanému vzývání dalajlámy.

52

Slovo dalajlamismus by mohlo být zařazeno také k depropriálním pojmenováním (pojmenování

dalajlama má vlastnosti propria, jelikoţ v určité době označuje jednu konkrétní osobu). My však toto pojmenování chápeme jako apelativum, tudíţ slovo dalajlamismus řadíme k pojmenováním vzniklým prostřednictvím derivace.

– 40 –

Šrotovné Výraz šrotovné byl do soutěţe Slovo roku nominován v roce 2009, jelikoţ bylo třeba označit státní finanční příspěvek na nákup nového automobilu, pokud byl současně starý automobil odevzdán na vrakoviště, aby mohl být ekologicky zlikvidován. V současnosti nastává u výrazu šrotovné významový posun, vláda lidem plánuje proplácet příspěvek na likvidaci starého vozu, který však jiţ nebude podmíněn koupí vozu nového. Lexikální jednotka šrotovné se řadí ke skupině názvů označujících různé poplatky, platy, náhrady apod. Ke slovnímu základu šrot- byl připojen formant -ovné, rozšířená varianta formantu -né, jenţ je vyuţívána z výslovnostních důvodů (šrotné vs. šrotovné). Při tvoření různých názvů slouţících k označení odevzdávání či přijímání finančních prostředků, ať uţ pravidelných či příleţitostných (názvy poplatků, platů, odměn, příplatků, dávek, přídavků a náhrad) se nejčastěji uplatňuje slovotvorný způsob. „Nová pojmenování se tvoří odvozováním od základů jmenných (konkrétních, nedějových) i slovesných (popřípadě z dějového substantiva) pomocí multifunkční přípony -né/-ovné na základě analogie s existujícími lexikálními jednotkami.“

53

Z hlediska sémantiky se názvy s příponou -né/-ovné podle J. Světlé (2005) člení na tři skupiny: „názvy poplatků za různé sluţby (např. faxovné), názvy platů, odměn a honorářů (např. reprízné) a názvy poplatků s významem náhrady za utrpěnou škodu, tj. odškodné (např. zádržné).“ 54 Názvy těchto finančních prostředků jsou tradičně povaţovány za substantivizovaná adjektiva, v poslední době se však objevují názory, ţe se jedná o samostatné tvoření substantiv. Jednoslovné názvy poplatků a dalších finančních prostředků vznikají také způsobem sémantickým. „Sémantickým tvořením vznikají neosémantizmy od některých starších názvů poplatků, u nichţ se v poslední době vyhraňuje nový, další význam. Např. u výrazu listovné k významu ,poštovné za listovní zásilkyʻ přibyl další význam ,poplatek placený dodavatelem za zařazení zboţí do prodejeʻ.“55 53

SVĚTLÁ, Jindra. Nové názvy akcí a poplatků. In: MARTINCOVÁ, Olga a kol. Neologizmy v dnešní

češtině. Praha: Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2005, s. 73–74. 54

Tamtéţ, s. 73–74.

55

Tamtéţ, s. 74.

– 41 –

F. Štícha (2013) zmiňuje, ţe některé deriváty tohoto typu bývají utvářeny a uţívány okazionálně s humorným aţ ironickým nábojem, nejedná se však o klasické názvy oficiálních plateb (např. julínkové, ministr Julínek zavedl poplatky za návštěvu lékaře). Vlastní neologismus šrotovné utvořený v roce 2009 byl jazykovou společností přijat a zařadil se tak do běţné slovní zásoby. „Toto slovo se stalo během krátké doby v médiích velmi frekventované a jeho frekvence i módnost přispěly k tomu, ţe se začalo pouţívat i v jiných odvětvích a oborech.“56 Jedná se např. o tzv. bílé šrotovné, finanční příspěvek, který byl poskytnut zákazníkům ČEZ na nákup nového elektrospotřebiče, pokud vrátili elektrospotřebič starý. O tom, ţe výraz šrotovné nebyl v roce 2009 důleţitý pouze v České republice, svědčí vítězství hovorového výrazu Abwrackprämie (šrotovací prémie) v německé anketě Wort des Jahres. 57 Z. Tichá (2010) zmiňuje, ţe české slovo šrotovné zřejmě vzniklo analogicky právě k německému slovu Abwrackprämie. Vajíčkiáda Výraz vajíčkiáda byl utvořen a nominován do soutěţe Slovo roku v roce 2009, jedná se o označení útoků především mladých lidí, kteří po představitelích ČSSD, zejména po Jiřím Paroubkovi, házeli vajíčka, aby vyjádřili svůj nesouhlas s politikou sociálních demokratů. Motivujícím slovem lexikální jednotky vajíčkiáda je slovo vajíčko, k tomuto slovnímu základu byla připojena přípona -iáda, která „vznikla mylným rozloţením slova olympiáda a připojením kmenového -i- k pádové koncovce.“ 58 Podle O. Martincové (2005) jsou prostřednictvím této přípony utvářeny dějové názvy s nejrůznějšími významy, nejčastěji se jedná o názvy akcí. „V současné době se názvy akcí tvoří od základů cizích i

56

TICHÁ, Zdeňka. Šrotovné. Naše řeč, 2010, roč. 93, č. 3, s. 162–163.

57

Pro Německo bylo slovo šrotovné v roce 2009 zásadní, v České republice mělo toto slovo význam menší,

ve čtenářské anketě získalo pouhých 156 hlasů (oproti vítěznému výrazu rychlostudent, který zvítězil s 2982 hlasy). 58



– 42 –

domácích, a to jak v platnosti vlastních jmen, tak i jmen obecných.“59

O. Martincová

(2005) uvádí, ţe nová pojmenování se sufixem -iáda označují sportovní a jiné soutěţe (olympiáda, Pythagoriáda, kuličkiáda), společenské události (oscariáda), akce konané na počest nějaké osobnosti či vzpomínkové akce (Lennoniáda, Werichiáda), nesoutěţní akce zábavního charakteru (tričkiáda), veřejné akce (autogramiáda), aféry (heydrichiáda) či období (bolševiáda). Pojmenování vzniklá prostřednictvím sufixu -iáda bývají v mnohých případech „okazionalismy či výrazy s omezeným územ, resp. s územ vázaným na akce či události lokálního významu nebo dobově vázané a rychle pomíjivé aféry, a jde pak často o výrazy se stylovým potenciálem výrazů expresivních, mnohdy s nábojem ironickým.“60 Slovo vajíčkiáda nelze zařadit do ţádné z výše zmíněných podskupin, ačkoliv by se mohlo zdát, ţe se jedná o název aféry, základem takových názvů je však vţdy vlastní jméno osoby, s níţ je událost spojena, v tomto případě by se jednalo o paroubkiádu, název vajíčkiáda, jehoţ základem je slovo vajíčko, tedy vznikl porušením slovotvorného postupu, coţ je, jak jsme jiţ uvedli, u okazionalismů velmi běţné. Vzhledem ke skutečnosti, se kterou je vajíčkiáda spojena, získává tato jednotka negativní aţ ironický nádech.

59



ŠTÍCHA, František a kol. Akademická gramatika spisovné češtiny. Praha: Academia, 2013, s. 148.

– 43 –

8. ZÁVĚR Při zkoumání lexikálního materiálu vyexcerpovaného z deníku Lidové noviny (z čísel z let 2009–2014 věnovaných veřejné soutěţi Slovo roku) a z příslušných článků na serveru http://www.lidovky.cz/, se ukázalo, ţe je velká část nominovaných slov slovy běţnými, uzualizovanými, přičemţ za uzualizovaná slova povaţujeme taková slova, jejichţ význam lze dohledat v SSČ, SSJČ či NASCS. Jedná se např. o slova maturita, prostě, realizace, epopej, metylalkohol, solární, indemnita, rating nebo komunisti. Ke skupině uzualizovaných slov řadíme i skupinu tzv. neosémantismů, za které pokládáme slova, jeţ se vyskytují ve výše uvedených slovnících, avšak uţívají se v jiných významech, neţ které jsou v těchto slovnících uvedeny (např. kuliši = protekční pacienti, sněžení = uţívání kokainu). V rámci ostatních, neuzualizovaných, slov jsme dále vyčlenili neologismy (např. šrotovné, ekotendr, euroval, flíska, dron, ebola, odposlech) a okazionalismy (např. perokrat, vajíčkiáda, šnajdroid, havlismus, nagygate, haškování). Během analyzování nominovaných slov jsme zjistili, ţe se neologismy a okazionalismy v soutěţi Slovo roku vyskytují v podobné míře. Do povědomí čtenářů se však častěji dostávají okazionalismy. Tato skutečnost je zřejmě způsobena tím, ţe okazionalismy bývají v mnohých případech spjaty s kauzami, skandály a aférami v české politice, s českými politiky či jinými významnými osobnostmi. Takové události mívají po určitou dobu velkou popularitu, avšak bývají pomíjivé, a tak posléze přestávají být aktuální. Podobný osud mají i pojmenování, která byla uţita příleţitostně a vytvořena právě pro potřeby dané kauzy či aféry. Taková pojmenování bývají někdy pojmenována jako slova-komety (termín K. Buzássyové, 2008), jelikoţ zanikají stejně rychle, jako se objevila. Vzhledem k velmi krátkému fungování okazionalismů v jazykovém systému je lze nazvat také jako slova efemérní, jejichţ uţívání bývá velmi pomíjivé, K. Buzássyová (2008) taková slova nazývá jako slova s krátkou kariérou. Okazionalismy nemají šanci se přesunout z periferie slovní zásoby do jejího centra, jelikoţ bývají uţívány pouze v rámci kontextu, ve kterém byly vytvořeny. Mluvčí či pisatelé však okazionalismy netvoří z toho důvodu, aby obohatili slovní zásobu, vytváří je, aby překvapili, aby neobvykle pojmenovali určitou skutečnost a aby těmito pojmenováními upoutali pozornost čtenářů či posluchačů a probudili v nich zájem. I kvůli tomu jsou okazionalismy četně uţívány

– 44 –

v publicistice, nejčastěji se objevují v titulcích a upoutávkách. Cílem publicistů je, aby si lidé kupovali výtisky novin a časopisů, aby si pustili rádio nebo zapnuli televizi. Co se týče okazionalismů, poměrně hojně jsou mezi nominovanými slovy soutěţe Slovo roku zastoupeny výrazy vzniklé deproprializací, tzn. výrazy, jejichţ vznik byl motivován vlastním jménem (nejčastěji jménem politika, kterého se určitá kauza či aféra dotýká, ale také názvem politické strany). Výhodou depropriálních pojmenování je, ţe jsou přímo spojena s hlavními aktéry kauzy, čímţ usnadňují identifikaci lexikálního významu daného pojmenování a lehce naznačují kontext, v rámci kterého je pojmenování uţíváno. Z patnácti analyzovaných slov se jedná o výrazy haškování, šnajdroid, véčkaři, nagygate, havlismus a deabelizace. Z hlediska slovotvorby jsou okazionalismy a neologismy vybrané pro analýzu v mnohých případech tvořeny prostřednictvím internacionálních prefixoidů a sufixoidů. V rámci analyzovaných slov se jedná o prefixoidy super- (superguru), eko- (ekotendr), euro- (euroval)

a sufixoidy -gate (nagygate), -krat (perokrat), v jednom případě se

jednalo o prefixoid domácího původu vele- (veletoč). Dále se při tvoření vybraných okazionalismů a neologismů uplatňují různé sufixy: -izace (deabelizace), -ař (véčkař), -ní (haškování), -oid (šnajdroid), -ismus (havlismus, dalajlamismus), -iáda (vajíčkiáda), -né (šrotovné) a také jeden prefix: de- (deabelizace). Pouze jeden z analyzovaných výrazů byl utvořen

prostřednictvím

kompozice

(rychlostudent).

Při

vytváření

několika

z analyzovaných výrazů byly porušeny slovotvorné postupy, jedná se o výrazy perokrat, havlismus, dalajlamismus a vajíčkiáda. Jak jsme jiţ uvedli, porušování slovotvorných postupů je pro tvoření okazionalismů typické. Slova nominovaná do soutěţe Slovo roku bylo moţné v určitém období charakterizovat jako slova módní. Jedná se jak o slova, která jiţ v jazykovém systému existovala (např. viróza, kmotr, realizace, metanol, fotovaltaika), tak o slova, která se stala módními ihned po vytvoření a prvním uţití (např. vajíčkiáda, véčkaři, nagygate, zlojed). Popularita slov nominovaných do soutěţe Slovo roku obvykle plyne z kontextu, na pozadí kterého slova vznikla a byla uţívána. Toto se týká zejména okazionalismů, které bývají zpravidla expresivně zabarveny, jedná se o výrazy, jeţ mnohdy vyjadřují negativní postoj k pojmenovávané skutečnosti, okazionalismy bývají velmi často také hanlivě, humorně či ironicky laděny. Domníváme se, ţe je jejich populárnost způsobena také spojitostí s českými politiky, kteří se u české populace netěší příliš velké oblibě.

– 45 –

9. POUŢITÁ LITERATURA ADÁMKOVÁ, Petra a kol. Studie k moderní mluvnici češtiny. 4, Dynamika českého lexika a lexikologie. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, 2013. BEČKA, Josef Václav. Česká stylistika. Praha: Academia, 1992. BUZÁSSYOVÁ, Klára. Ako vznikajú nové slová. Kultúra slova, 1976, roč. 10, č. 5, s. 129–133. BUZÁSSYOVÁ, Klára. Jazyk a spoločnosť: krátka „kariéra“ niektorých slov a významov slov (Príspevok k vymedzeniu pojmu efemérne slovo). In: Jazyk a jazykoveda v pohybe. Bratislava: Veda, 2008, s. 245–255. BUZÁSSYOVÁ, Klára. Okazionálna slovotvorba ako indikátor synchrónnej a diachrónnej dynamiky. In: Metódy výskumu a opisu lexiky slovanských jazyků. Bratislava, 1990, s. 63–73. FILIPEC, Josef a ČERMÁK, František. Česká lexikologie. Praha: Academia, 1985. HAUSER, Přemysl. Nauka o slovní zásobě. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980. JANOVEC, Ladislav. Neologie. In: ADÁMKOVÁ, Petra. Studie k moderní mluvnici češtiny. 4, Dynamika českého lexika a lexikologie. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, 2013, s. 105–130. JANOVEC, Ladislav a RANGELOVA, Albena. Sufixoidy a sufixoidní lexémy u substantivních kompozit. In: MARTINCOVÁ, Olga a kol. Neologizmy v dnešní češtině. Praha: Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2005, s. 85–98.

– 46 –

JUNKOVÁ, Bohumila. Jazyková dynamika současné publicistiky. Praha: ARSCI, 2010. KARLÍK, Petr, NEKULA, Marek a PLESKALOVÁ, Jana (eds.). Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Lidové noviny, 2002. KOCHOVÁ, Pavla. Prefixace u nových substantiv. In: MARTINCOVÁ, Olga a kol. Neologizmy v dnešní češtině. Praha: Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2005, s. 76–84. KRAUS, Jiří. Nový akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2005. Lidové noviny, 2006, roč. 19, č. 302, 30. 12. 2006 – 1. 1. 2007 Lidové noviny, 2007, roč. 20, č. 302, 31. 12. 2007 – 1. 1. 2008 Lidové noviny, 2008, roč. 21, č. 304, 31. 12. Lidové noviny, 2009, roč. 22, č. 302, 31. 12. Lidové noviny, 2010, roč. 23, č. 300, 29. 12. Lidové noviny, 2011, roč. 24, č. 302, 29. 12. Lidové noviny, 2012, roč. 25, č. 301, 28. 12. Lidové noviny, 2013, roč. 26, č. 300, 29. 12. Lidové noviny, 2014, roč. 27, č. 300, 28. 12. LOTKO, Edvard. Slovník lingvistických termínů pro filology. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2000.

– 47 –

MARTINCOVÁ, Olga a SAVICKÝ, Nikolaj. Hybridní slova a některé obecné otázky neologie. Slovo a slovesnost, 1987, roč. 48, č. 2, s. 124–139. MARTINCOVÁ, Olga. K problematice lexikálních neologismů. Slovo a slovesnost, 1972, roč. 33, č. 4, s. 283–293. MARTINCOVÁ, Olga a kol. Neologizmy v dnešní češtině. Praha: Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2005. MARTINCOVÁ, Olga a kol. Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 1. Praha: Academia, 1998. MARTINCOVÁ, Olga a kol. Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 2. Praha: Academia, 2004. MARTINCOVÁ, Olga. Okazionální pojmenování a jejich tvoření v současné češtině. In: Filologické studie XIII. Praha: Univerzita Karlova, 1985, s. 19–31. MARTINCOVÁ, Olga. Problematika neologismů v současné spisovné češtině. Praha: Univerzita Karlova, 1983. OPAVSKÁ, Zdeňka. Nová pojmenování osob. In: MARTINCOVÁ, Olga a kol. Neologizmy v dnešní češtině. Praha: Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2005, s. 19–39. POKORNÁ, Eva. Apelativizovaná jména v české slovní zásobě. Slovo a slovesnost, 1978, roč. 39, č. 2, s. 116–125. RANGELOVA, Albena. Neosémantizmy a neosémantizační procesy. In: MARTINCOVÁ, Olga a kol. Neologizmy v dnešní češtině. Praha: Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2005, s. 159–179.

– 48 –

Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Praha: Academia, 2005. STANĚK, Vladimír. Okazionalismy v současné české publicistice. Naše řeč, 2002, roč. 85, č. 2, s. 57–67. SVĚTLÁ, Jindra. Nová abstraktní pojmenování. In: MARTINCOVÁ, Olga a kol. Neologizmy v dnešní češtině. Praha: Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2005, s. 54–68. SVĚTLÁ, Jindra. Nové názvy akcí a poplatků. In: MARTINCOVÁ, Olga a kol. Neologizmy v dnešní češtině. Praha: Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2005, s. 69–75. SVOBODOVÁ, Diana. Cizí prvky v češtině jako prostor pro uplatnění jazykové kreativity. In: NOVÁK, Radomil. Prostor pro češtinu. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Pedagogická fakulta, 2011, s. 7–28. SVOBODOVÁ, Diana. Internacionalizace současné české slovní zásoby. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Pedagogická fakulta, 2007. ŠTÍCHA, František a kol. Akademická gramatika spisovné češtiny. Praha: Academia, 2013. TICHÁ, Zdeňka. Šrotovné. Naše řeč, 2010, roč. 93, č. 3, s. 162–165. Wörter, die Geschichte machten: Schlüsselbegriffe des 20. Jahrhunderts / Herausgeben von der Gesellschaft für deutsche Sprache. Gütersloh / München: Bertelsmann Lexikon Verlag, 2001.

– 49 –

10. POUŢITÉ INTERNETOVÉ ZDROJE Ekonom: euroval je silná zbraň proti krizi [online]. 2013 [cit. 10. března 2015]. Dostupné z: . 'Havlismus' prorostl českou pravicí, píše Klaus v nové knize [online]. 2009 [cit. 10. března 2015]. Dostupné z: . Hlasujte v tradiční anketě: Jaké slovo nejlépe vystihuje rok 2014 [online]. 2014 [cit. 20. února 2015]. Dostupné z: . Hlasujte v tradiční anketě: Jaké slovo nejlépe vystihuje rok 2014 [online]. 2014 [cit. 10. března 2015]. Dostupné z: . Internetová jazyková příručka [online]. 2008–2015 [cit. 16. března 2015]. Dostupné z: . JUNEK, Adam. Odborník, Nagygate, viróza? Vyberte slovo roku [online]. 2013 [cit. 20. února 2015]. Dostupné z: .

– 50 –

KŘIVKA, Vladimír. Metanol, kolibřík či zlojedi? Pomozte vybrat slovo roku [online]. 2012 [cit. 20. února 2015]. Dostupné z: . KŘIVKA, Vladimír. Odcházení, odklonit, superguru? Boj o slovo roku vrcholí [online]. 2011 [cit. 20. února 2015]. Dostupné z: . Nečas: Dalajlamismus či podpora Pussy Riot škodí českému exportu [online]. 2012 [cit. 20. února 2015]. Dostupné z: . Paroubkův názorový veletoč ve výrocích posledních 14 dní [online]. 2009 [cit. 20. února 2015]. Dostupné z: . Rychlostudent, vajíčkiáda… vyberte Slovo roku 2009 [online]. 2009 [cit. 20. února 2015]. Dostupné z: . Slovník spisovného jazyka českého I–VIII [online]. Praha: Academia, 1960–1971 [cit. 14. dubna 2015]. Dostupné z: . Slovník současné češtiny [online]. Brno: Lingea, 2011 [cit. 14. dubna 2015]. Dostupné z: .

– 51 –

Solární, ekotendr či véčkaři? Zvolte slovo roku [online]. 2010 [cit. 20. února 2015]. Dostupné z: . Stát bude lidem platit šrotovné z aut. Abychom se zbavili starých [online]. 2015 [cit. 20. února 2015]. Dostupné z: . Superguru Bárta se odmlčel, ale vliv stále má [online]. 2011 [cit. 20. února 2015]. Dostupné z: . Utajený superguru nás neřídí, brání se VV [online]. 2011 [cit. 20. února 2015]. Dostupné z: . Vláda definitivně zrušila obří ekotendr [online]. 2011 [cit. 20. února 2015]. Dostupné z: . Webové stránky o německé soutěţi Wort des Jahres [online]. Dostupné z: . Zeman otočil kormidlo do Evropy, podepsal euroval [online]. 2013 [cit. 20. února 2015]. Dostupné z: . Zpravodajský server Lidových novin [online]. Dostupné z: .

– 52 –

11. PŘÍLOHY

2009

Běţná slova dodatek

Neosémantismy

Neologismy

Okazionalismy

kmotr

překlenovací

rychlostudent

veletoč

šrotovné

vajíčkiáda

škrty

ekotendr

véčkaři

korupce

kulich

euroval

deabelizace

mystifikace

odklonit

odposlechy

homosexualismus

strestest

perokrat

exekuce

Specifická slova

krize předsednictví 2010

epopej euro fotovoltaika maturita protikorupční solární ţhář(ský)

2011

nepřizpůsobiví odcházení

IZIP

superguru

rating 2012

komunisti

sKarta

metanol

dalajlamismus

kolibřík

zlojed

kotě

metylalkohol

mazánek

(ne)atentát

Rath

plukovníci prohibice protikorupční restituce

– 53 –

2013

Běţná slova

Neosémantismy

Neologismy

Okazionalismy

amnestie

odborník

matrix

haškování

indemnita

viróza

Specifická slova

nagygate

intervence lustrace popelníček ramlice realizace referendum trafika 2014

biatlon

sněţit

dron

havlismus

ISIL

kůţička

ebola

lumpenkavárna

mazánek

prostě

flíska

šnajdroid

pussy

sankce

hidţáb

– 54 –

Módní slova v současné češtině

Recommend Documents