Paní ředitelka má velmi dobrý vkus. Skvěle umí kombinovat barvy. Zvolila černý svetřík a k němu bílý rolák, který přizdobila červenými korálky. Kalhoty zvolila šedé, přiléhavé. Je to super komplet, jen místo pohodlných „bačkůrek“ bych obula dámské lodičky. K porovnání jsem vybrala známou herečku a zpěvačku Ivanu Chýlkovou, jelikož mi připadá, že mají něco společného.
Pan učitel Přemysl Kadleček zvolil sportovní typ oblečení, zkombinoval to přesně tak, jak mu to sekne :-) Zvolil šedou mikinu a k ní šedé šusťáky určené ke sportu (objektiv našeho foťáku ho zastihl, když právě odcházel ze 7. tř. z hodiny fyziky). Porovnávám ho s hercem Davidem Suchařípou, jelikož oba mají něco v sobě…
Módní policie … -wety-
POVÍDALI JSME SI s panem učitelem Přemyslem KADLEČKEM 1) Jaké to je vrátit se zpět na stejné místo? V minulosti jsem na této škole působil poměrně dlouhou dobu. Učil jsem některé vaše rodiče i sourozence. Poznal jsme mnoho lidsky bezvadných kolegů a kolegyň. Hodné i zlobivé žáky, nemálo rodičů a kamarádů. Rád se do trmické školy vracím, protože bez nadsázky a s pokorou řečeno, je to pro mě srdeční záležitost. 2) Za kolik vteřin uběhnete 100 metrů? Kolik kliků uděláte za 1 minutu? Stále ještě aktivně sportuji, ale čas na 100 metrů jsem neměřil již hóóódně dlouho. V současné době to nedokážu odhadnout. Kliky občas dělám za sebou, takže konečně nějaké číslo – asi přes těch 30 se dostanu. 3) Ověřil jste si někdy fyzikální jev v běžném životě? A který? Několikrát jsem v životě upadl na ústa, ale zatím jsem se dokázal vždy zvednout. Takže snad mě gravitace v budoucnu neporazí.
4) Jaký jste byl žák? Vzpomenete si na svůj nejhorší průšvih? Učil jsem se dobře, ale někdy jsem byl peskován za své veselé a divoké chování. (Byl jsem prostě živý tvor). Můj nejhorší průšvih bylo snad podmínečné vyloučení z libereckého internátu na střední škole za to, že jsem hrál fotbal po večerce na chodbě budovy, ale nakonec jsem tam šťastně obydlel až do konce čtvrtého ročníku. 5) Jakému sportu se věnujete osobně a jaký sledujete jen v televizi? Sport miluji. Je to pro mě povolená životní droga (měl bych navštívit léčebnu – smích). Hraji fotbal, tenis, lyžuji a jezdím na kole. Samozřejmě mám rád i televizní obrazovku, na které tyto sporty sleduji. (pana učitele zpovídala Gábina Bláhová)
s paní ředitelkou Marií GOTTFRIEDOVOU 1) Jaký je Váš nejoblíbenější koníček? Hudba, knížky, výlety do přírody a dřímá ve mně i docela maličký výtvarný duch. 2) Jaké zvíře máte nejraději? Mám ráda delfíny a všech asi 250 zvířátek v naší škole. 3) Líbí se Vám v naší škole? Líbí se mi tady. Líbí se mi naše stará a už trochu ošuntělá školní budova (ošuntělá snad už dlouho nebude) a především se mi líbí fajn lidé (učitelé, zaměstnanci, žákyně, žáci), kteří sem chodí. Tito lidé dávají tvář naší škole a přeji si, ať je jich stále víc! 4) Jakou máte nejraději květinu? Nejraději mám první jarní kvítí, protože jsou to poslové jara. 5) Co jste dělala, než jste se stala paní ředitelkou? Studovala jsem na univerzitě a po studiích jsem učila – v naší škole, v základní umělecké škole (tam mi tehdy šéfoval můj dnešní pan zástupce Drahoš) a taky na ústecké univerzitě. (paní ředitelku zpovídal Jára Kočí)
Vtipálkov Proč blondýna umrzla v letním kině? Chtěla vidět film s názvem Přes zimu zavřeno! Víte, co dělá několik tisíc blondýnek na dně oceánu???? Hledají Leonarda Di Capria! Víš, proč si s sebou bere blondýna na nákup jednu malou a jednu velkou tašku? V té malé má potvrzení, že není slepice a v té velké má zrní. Jak ušetří blondýnka jízdné za MHD? Jede z nákupu domu taxíkem. TRMICKÉ LISTOPADOVÉ AKTUALITY: Kolem Základní školy Trmice dne 25. 11. 2008 projelo červené Ferrari extrémně rychle a srazilo přitom 3 chodce. Bohužel mezi nimi nebyl žádný z učitelů – příště se řidič musí víc snažit. „Spešl“ pro kluky z 8. třídy – v kabinetě paní učitelky Výborné se hromadí míčky všech barev a velikostí. AMOREK Známý milovník Vašek Lucák při odpolední výuce informatiky stále pokukoval po dvojici dívek: Míša Liseová a Lenka Uxová. Šárka Rohrbacherová lehce žárlila a byla naštvaná, že se nedíval na ni.
ZVÍŘECÍ
DEN NA NAŠÍ ŠKOLE
Ne tedy, že by během dne nepobíhalo po škole mnoho různé - zvláště dravé - zvěře, ale tento den byl přece jenom trochu zvláštní... Jistě mě všichni znáte, přesto dovolte, abych se stručně představila a zaštěkala vám něco o události, kterou jsem zorganizovala u nás ve škole. Jmenuji se Nela a jsem školní pes (vlastně fena), hlídající naši trmickou Základní školu. Bydlím v boudě pod ořechem, pravidelně kontroluji školní zahradu i celou školní budovu a hlídám také všechny děti i dospělé, kteří do naší školy chodí. Jednoho dne jsem si řekla, že by nebylo špatné, pozvat do naší školy mé zvířecí kamarády a připravit s nimi program pro budoucí prvňáčky. Všechno jsem domluvila s paní ředitelkou, slíbila jsem, že všechna zvířátka osobně odbleším a všem nakážu, aby nečůrali do rohů a koutů, nýbrž spořádaně a tak nějak po lidsku chodili na WC. Potom jsem rozeslala pozvánky a vypuklo to! Naše škola se ve čtvrtek 23. října proměnila v zoologickou zahradu. Procházely se tu kočky (krásně vyparáděné a vyfintěné), pejskové (ti se opravdu chovali velmi kultivovaně a nečůrali u patníků ani u lavic), berušky (se všemi sedmi puntíky na plášti), myši (domluvila jsem s nimi, že mohou přezimovat v naší kotelně), opice (opičili se úplně po všech a po všem) a další ocasatá i bezocasá sebranka. No a to víte, když se někde sejde taková zvířecí banda, tak je veselo! Děti s námi soutěžily, hrály si, malovaly, zdolávaly překážky a plnily nejrůznější rafinované úkoly. Nakonec jsme se sešli v trmickém Národním divadle a každého, kdo se snažil (a to byl každý a každá) jsme odměnili nějakou sladkostí či malým dárkem. A než jsme se rozešli, stylově jsme si z plna hrdla zazpívali pár zvířecích písniček. No, a pak už jsme si zamávali (předními packami, zadními tlapkami i ocasy, chvosty a křídly) a vydali se na cestu domů. Byl to hezký zvířecí den a já jsem ten večer ve své boudě spokojeně pochrupávala, protože po dobře vykonané práci a po hezkých zážitcích se člověku (i psovi) moc hezky usíná… P. S. Děkuji všem mým čtyřnohým zvířecím kamarádům ze 4. A za skvělé nápady a za to, že udělali něco moc hezkého pro ostatní. Děkuji také dvounohému šaškovi za přípravu programu a překlad mluveného slova ze zvířecí řeči do lidské. A děkuji každému, kdo přiložil ruku (nebo tlapu) k dílu – bylo mi potěšením pracovat s vámi. A na budoucí prvňáčky se už teď v trmické Základní škole moc těšíme!
Haf, haf! Vaše Nela
Cesta do pravěku aneb Malé ohlédnutí v čase Litoměřice – výstava dinosaurů Sešli jsme se takhle jednou ve čtvrtek před školou v počtu 48 žáků a 2 učitelů. Před osmou hodinou pro nás přijel autobus, do kterého jsme se postupně naskládali a v osm hodin vyrazili vstříc novým zážitkům. Cesta na určené místo trvala půl hodiny, vystoupili jsme z autobusu a šli jsme na výstaviště, ale k naší smůle tam otevíraly až v devět hodin. Tak abychom se nějak zabavili, tak jsme se šli projít do města. Sešli jsme se po půl hodině a vrátily jsme se zpátky na výstaviště. Když jsme vkročili na území dinosaurů, hned jsme ho uviděli – „fešáka“ - Triceratopse. Pak jsme se vyfotili u vystavených exponátů a následně se stavili v 3D kině, kde jsme se podívali na krátký „večerníček“ o životě pravěkých tvorů. Po filmové produkci jsme navštívili další sál, ve kterém měli velmi zajímavé exponáty všech pravěkých „příšerek“, dokonce nezapomněli ani na jejich vajíčka( přesněji obr vejce, do kterých jsem se celý vešel). Přítomné dívky se opakovně lekly, když nějaký ten obr impozantně zařval, nebo pohnul ocasem, paní učitelku Matouškovou nejvíc zaujalo, jak opravdově exponáty vypadaly , protože někteří dinosauři dokonce i dýchali a svačili (škoda, že si nedali k obědu někoho z mých spolužáků). Nejlepší byl ovšem „fotosaurus“, v rodinném albu mi zcela určitě chyběla fotka mojí maličkosti v dinosauří tlamě. (Pokud ji také chcete vidět – podívejte se na www.zstrmice.cz). (Marek Podaný)
FUTSALOVÝ TURNAJ Také milovníci sportovních her si v průběhu letošního podzimu přišli na své. Po fotbalovém utkání mezi týmem učitelů a žáků 9. třídy (zvítězili učitelé v poměru 12:2) a florbalovém klání, ve kterém se opětovně utkal učitelský a žákovský tým (tentokrát vyznělo závěrečné skóre 11:10 ve prospěch žáků), se ke slovu dostal také futsal (halová podoba fotbalu). Dne 19. 11. proběhl v tělocvičně futsalový turnaj za účasti 6 družstev z naší školy. V divácky bouřlivé atmosféře se bojovalo nejprve o umístění ve skupinách a poté o pořadí celkové. Utkání byla dramatická a napínavá až do závěrečných minut. Jak to už ale ve sportu bývá, vítězem se většinou stává jenom jeden. Zasloužené vítězství si z turnaje odneslo bez ztráty jediného bodu družstvo Black Tigers. Poděkování však patří všem, kteří se sportovního odpoledne zúčastnili. Turnaj ve výsledcích: 1. Blafl Tigers, 2. FC Křivonožky, 3. Gold Plejr, 4. FK Swater, 5. AC Milan, 6. Barca. Složení vítězů: David Čonka, Dan Prokopec, Denis Beránek, David Vršecký. Nejlepší brankář: Roman Puky Nejlepší střelec: Dominik Džudža Nejlepší hráč: Denis Beránek Hrající (jediná dívka): Klára Splítková
Miss aerobik Soutěž Miss aerobik proběhla ve čtvrtek 13. listopadu. Moderátorka Lucie Deimlingová představila publiku všechny soutěžící a porotu, která bedlivým okem sledovala jednotlivá vystoupení. Desítku statečných bojovnic tvořily: Dominika Matoušková, Šárka Rohrbacherová, Věra Veselá, Klára Krausová, Veronika Matoušková, Lucie Škrancová, Martina Berestková, Veronika Tynková, Simona Šťastná a Tereza Tůmová. V porotě zasedli: paní učitelka Vlaďka Adámková, páni učitelé Přemysl Kadleček a Martin Nosek a děvčata Michaela Wedrichová a Adéla Martincová z 9. třídy. Děvčata prokázala nejen znamenité pohybové dovednosti, ale také fantazii při tvorbě sestavy či úpravě svého zevnějšku. Nechyběly nápadité soutěžní dresy a zajímavé doplňky či rekvizity. Každá z dívek předvedla výborný výkon a odměnou jim byl zasloužený potlesk obecenstva. Porota neměla své rozhodování jednoduché. Radila se dlouho a nakonec z deseti statečných vybrala tři nejstatečnější. A tady máme výsledek:
1. Klára Krausová 2. Veronika Matoušková 3. Dominika Matoušková
„PERLIČKY“
Michal se ptá: „Paní učitelko, co mám do opravy diktátu napsat, když mi chybí jen čárka??“ Paní učitelka odpoví: „Tak tu větu opiš celou i s tou čárkou.“ Michal: „A proč jste mi to zapsala jako minus bod, to přece není hrubá chyba!!“ Paní učitelka: „Ale Míšo, to není hrubá chyba, to je DEBILNÍ CHYBA.“ Učitelka: Kdo to byli Slavníkovci a kdo mezi ně patřil? Žák: To byla skupina umělců, co večer přespávali na slamnících a patřil tam třeba slavný Kajetán Tyl. ŠOTEK VYHLAŠUJE SOUTĚŽ O NEJLEPŠÍ VÁNOČNÍ PŘÍBĚH!!!!! NÁŠ ŠKOLNÍ KAJMAN JE STÁLE BEZ JMÉNA, ŽE SE NESTYDÍTE! NÁVRHY JMEN VHAZUJTE DO SCHRÁNKY DŮVĚRY. NEJLEPŠÍ OCENÍME.
11. 11. Na svatého Martina, drž se synku komína ! Svátek svatého Martina byl a je jedním z nejoblíbenějších svátků roku. Děti i hospodáři čekali na první sníh, hospodyně pekly posvícenskou martinskou husu a martinské rohlíky nebo podkovy, zvané martiny, roháče, zahýbáky – prostě posvícení jak se patří. Svatomartinský den měl v Čechách bohatou tradici: Čeledi končívala sjednaná služba, dostávala mzdu a hledala nového hospodáře, případně o rok prodlužovala dohodu. V tento den se uzavíraly smlouvy mezi obcí a obecním pastýřem, ovčákem, ponocným a dalšími lidmi. Konávaly se dobytčí či výroční trhy. Na mnoha místech se konaly poutě, neboť sv. Martin byl patronem koní. Hojně se pořádala martinská posvícení. Toho dne se hodně slavilo a existují hojné záznamy o rozpustilostech, ba i výtržnostech, prováděných “martínky” – čeledí. Tradici, zvláště ve vinařských oblastech neb je Martin také patronem vinařů, má v tento den také slavnost nového vína. Legenda o husách Legenda říká, že svatý Martin byl původně římským vojákem. Později přijal křesťanskou víru a stal se misionářem a následně biskupem v Tours. Tomu ale předcházela tato příhoda: Martin, při své skromnosti, nechtěl biskupskou hodnost přijmout a schoval se před vyslanci do husince mezi hejno hus. Ty jej však svým silným kejháním prozradily. Jiná verze říká, že ho při kázání tak rušily svým kejháním, že je za to odsoudil, aby v den jeho památky pykaly za svoje provinění na pekáči. Svatý Martin Tourský patří mezi světce, jejichž památka se rozšířila po celém světě, neboť vykonal mnoho nejen jako doručitel osvícení, ale pro křesťanskou kulturu znamená jednu z největších postav středověké misie. Patří mezi první vyznavače (ne mučedníky), které církev označila za svaté, jimž patří i liturgická úcta. Tato úcta se například ve Francii rozšířila tak, že vzniklo více jak 3600 kostelů a klášterů zasvěcených svatému Martinovi. Velké úcty se dočkal v Itálii, Německu, Rakousku, v Česku i Slovensku. Kromě toho, že mu je zasvěceno několik tisíc kostelů a klášterů, jmenují se podle něj města, hrady, ostrovy (např. v karibské oblasti) a další lokality (např. alpská vesnice u Salzburgu). Na Slovensku je to především dóm sv. Martina v Bratislavě a katedrála sv. Martina ve Spišské Kapitule. V Praze máme chrám Svatého Martina ve zdi. Kostel byl založen v první polovině 12.století jako farní chrám vesnice Újezd sv. Martina a po zbudování hradeb Starého Města pražského se octl v jejich těsném sousedství, což mu dalo jméno. V roce 1787 byl chrám zrušen a jeho prostory sloužily postupně jako skladiště, dílna, krámy, obchody a obytný dům, aby se v letech 1905 – 1906 dočkal obnovy. Na slavném Vyšehradě se nachází neméně slavná rotunda svatého Martina. Kostelík pochází ze druhé poloviny 11. století. Je to okrouhlá stavba s apsidou a lucernou, která byla po zřízení pevnosti v 17. století užívána jako prachárna a v 19. století jako skladiště. V roce 1878 ji nechala vyšehradská kapitula obnovit. V křesťanské ikonografii je svatý Martin nejčastěji zobrazován jako voják, který se dělí se žebrákem o plášť, což má symbolizovat jeho dobrotu nebo jako biskup s knihou, berlou a případně s pohárem (císař mu nabídl při hostině pohár s vínem a Martin jej podal ostatním kněžím u stolu). Atributy sv. Martina jsou žebrák, plášť, pohár, malomocný, kterého podle legendy uzdravil polibkem, kůň, peníze. Jeho individuální atribut - husu - objasňuje výše uvedená legenda. Letitými zkušenostmi lidé zjistili, že největší teplotní rozdíly nastávají právě na svátek sv. Martina a proto tento den spojili s pranostikami: Na svatého Martina, bývá dobrá peřina. (11.11.) Na svatého Martina kouřívá se z komína. Martinův led, bude vodou hned. Svatý Martin přijel na bílém koni. Na svatý Martin, ještě se vrátím, ale na svatého Mikuláš mě tu najisto máš. (6.12) Poslední pranostika je zajímavá v tom, že upozorňuje na značnou nestabilitu trvání tohoto období s tím, od kdy je možné očekávat nástup trvalých mrazů. Je to čas výrazně chladný, pochmurný a mlhavý. Na většině míst České republiky se právě v tomto období objevuje první sněžení. A jak ještě se dá strávit svatomartinská noc??? O tom by vám mohli vyprávět žáci ze 4. A, kteří tuto noc strávili ve škole a určitě si to náležitě užili.
Jedenáctého listopadu vyhlíželi čtvrťaci již od rána ze všech oken, zda odněkud nepřicválá na běloušovi některý z Martinů - nejlépe ten se svatozáří. Nic. Utěšovali se, že to třeba nestihl a tak, aby po setmění neminul vyvolený ústav, vydlabali z dýní velké lucerny, aby koník věděl kudy kam. A vyplatilo se. Martin přijel. Vypadal sice dost podivně - podobal se nápadně Jirkovi Štolbovi. A jeho kůň? To se nedá popsat, to se prostě musí vidět. Všichni účastníci svatomartinské oslavy byli slavnostně oblečeni do bílého a ani jim moc nevadilo, že místo husy se cpali lahodným kuřecím masíčkem a zapíjeli skoro vínem. Vše završili dvojnásobnou stezkou odvahy, na které černočernou tmou problikávaly zářící dýňové obličeje. Díky, Martine. (Jára Kočí)
V podzimním čase přilétá do školy celkem pravidelně hejno draků a dračic. Letos měli malé zpoždění a víte, jak to dopadlo? Inu, musíte si to přečíst! Už jsme si na to celkem zvykli, že se naše škola občas z neznámých důvodů tak trochu zblázní. Někdy si tady uspořádají svůj slet čarodějnice, jindy máme místo dětí ve třídách všelijakou zvířecí havěť, občas se školou prochází král se šaškem a jindy se zas školními chodbami prohání procesí roztodivných masek. No a touhle dobou, v podzimním čase, přilétá do školy celkem pravidelně hejno draků a dračic. Letos měli draci malé zpoždění. Čekali jsme je už na konci října, ale nad Mexickým zálivem je trochu pozdrželo tornádo „Pepin“ a tak k nám přilétli až ve čtvrtek 6. listopadu. O to víc však byli rozdovádění a plní energie. Ačkoli bylo ten den téměř bezvětří, létali nad naší školní zahradou jako rackové. Třepotali se ve vzduchu, dováděli a honili se. Vydatně jim v jejich řádění pomáhaly naše děti, jistily draky ze země a trochu je také navigovaly, aby nedocházelo ke vzdušným haváriím a draci se nám nepotloukli. Navzdory mlze, která všechno kolem halila do svého jemného šedavého závoje, tetelil se vzduch nad naší školní zahradou pestrými barvami dračích kabátů. Když se draci do sytosti vyřádili, zapálili jsme oheň, ohřívali se v jeho teple, zpívali písničky, opékali buřty a povídali si. Bylo nám v dračí společnosti dobře a bylo veselo. Se soumrakem se naši draci a dračice začali chystat na zpáteční cestu. Někteří se ještě naposledy prolétli, urovnali pentle, zamávali na pozdrav a pak frrrrrrrnk! Byli pryč. Ale nesmutněte. Však oni se za rok zase objeví.
Ewa Farna L.Á.S.K.A. Až náhodou, až náhodou se sejdem Počítej s tím, počítej s tím co přijde Jeden z nás dvou, jeden z nás dvou ne-tuší A z velkých slov, a z velkých slov jen prší Když ti schází sůl cukr nestačí, vím co chceš teď říct, že bude všechno jinačí R: Na tebe sázím ty jsi ten kluk co říká táta teď je mi fuk ! Svět se roztočí ve tvém náručí Na tebe sázím ty jsi ten kluk Nehledej důvod víc ani ťuk eL –Á –eS – Ká – A není žádná hra. Přihořívá děláš , že ne-máš zájem
si prostě TEN i po slepu se najdem Počítej s tím, počítej s tím co přijde Až náhodou až náhodou se sejdem Když ti schází sůl cukr nestačí, chtěla bych ti říct, že ty si ze všech nejlepší
R: Na tebe sázím Ty jsi ten kluk co říká táta teď je mi fuk ! Svět se roztočí ve tvém náručí Na tebe sázím ty jsi ten kluk nehledej důvod Víc ani ťuk eL –Á –eS – Ká – A To jsem prostě já Tak to jsem já Tak to jsem já Tak to jsem já…. Tak to jsem já…. eL –Á –eS – Ká – A To jsem prostě já Jé é
a je mi fuk a je mi fuk a je mi fuk a je mi fuk … chci ti právě říct, že si správnej kluk Když ti schází sůl cukr nestačí, chtěla bych ti říct, že ty si ze všech nejlepší R: Na tebe sázím Ty jsi ten kluk co říká táta teď je mi fuk Svět se roztočí ve tvém náručí Na tebe sázím Ty jsi ten kluk Nehledej důvod Víc ani ťuk eL –Á –eS – Ká – A To jsem prostě já a je mi fuk a je mi fuk a je mi fuk a je mi fuk chci ti právě říct, že si správnej kluk ! Tak to jsem já Tak to jsem já…. Tak to jsem já…. Tak to jsem já…. eL –Á –eS – Ká – A To jsem prostě já
(hudební expert – Veronika Matoušková)
ROZHLAS – TROCHA HUDBY O VELKÝCH PŘESTÁVKÁCH BY NEŠKODILA – chcete mít školní rádio? Podpisová listina bude umístěna na nástěnkách.
UŽ MÁTE VÁNOČNÍ NÁLADU? CHCETE SI DOMA VYROBIT KRÁSNOU VÁNOČNÍ HVĚZDU? POKUD ANO – TADY MÁTE NÁVOD. ORIGAMI TOTIŽ NENÍ BOJOVÉ UMĚNÍ, ALE SKLÁDÁNÍ PAPÍRU, I KDYŽ DUŠEVNÍ SÍLU ROZHODNĚ POTŘEBUJETE – JE TO TAK TROŠKU NA NERVY.
