Mobilita pracovní síly jako faktor ekonomické integrace

Provozně ekonomick{ fakulta Mendelova zemědělsk{ a lesnick{ univerzita v Brně

Mobilita pracovní síly jako faktor ekonomické integrace Diplomov{ pr{ce

Vedoucí pr{ce: Ing. Pavel Breinek, Ph.D.

Bc. Jan Dr{bek 2009/2010

Děkuji Ing. Pavlu Breinkovi, Ph.D. za ochotu, pomoc a cenné rady, které mi poskytoval v průběhu zpracov{ní diplomové pr{ce.

Prohlašuji, že jsem tuto pr{ci vypracoval samostatně s použitím literatury, kterou uv{dím v seznamu.

V Brně dne 6. prosince 2009

.<<<..<<<<<< Bc. Jan Dr{bek

Abstrakt Tato diplomov{ pr{ce navazuje a z{roveň si bere za teoretické východisko teorii optim{lních měnových oblastí – OCA. Zaměřuje se na geografickou mobilitu pracovní sily, jako jeden z automatických vyrovn{vacích mechanismů, který by mělo splňovat každé uskupení s vyšší ekonomickou integrací. První č{st je věnov{na studiu souvislostí a problémů spojených s ekonomickou integrací a mobilitou pracovní síly. V druhé č{sti je hodnocena mobilita pracovní síly v r{mci jednotlivých integračních uskupení, na z{kladě ukazatelů migrace a variability měr nezaměstnanosti. Cílem diplomové pr{ce je využít kritéria mobility pracovní síly, pro zhodnocení vhodnosti ekonomické integrace EMU a jejího budoucího rozšíření o další členské země EU.

Klíčov{ slova: ekonomick{ integrace, mobilita pracovní síly, migrace, NAFTA, EU, OECD, asymetrický šok, měnov{ unie.

This thesis follows up as well as prioritizes the theory of optimal currency area - OCA. The main focus is on the geographical mobility of labour as one of the automatic equilibrating mechanisms, which every association with higher economic integration should comply with. First part concentrates on study of correlations and issues related to economic integration and mobility of labour. In the second part the mobility of labour within the frame of particular integrative associations is assessed based on migration indicators and variability of unemployment rates. The goal of the thesis is to use criteria mobility of labour for evaluation of EMU economic integration eligibility and future enlargement of other EU member states. Key words: economic integration, labour mobility, migration, NAFTA, EU, OECD, asymmetric shock, monetary union.

Obsah ÚVOD ............................................................................................................................................ 6 1

CÍL PRÁCE A METODIKA ....................................................................................................... 7 1.1 CÍL ......................................................................................................................................... 7 1.2 METODIKA............................................................................................................................... 8 1.2.1 Poměr imigrace a počtu populace .............................................................................. 8 1.2.2 Variační koeficienty měr nezaměstnanosti ............................................................... 10

2

TEORETICKÁ VÝCHODISKA MOBILITY PRACOVNÍCH SIL A EKONOMICKÉ INTEGRACE ........ 12 2.1 EKONOMICKÁ INTEGRACE ......................................................................................................... 12 2.1.1 Stupně ekonomické integrace .................................................................................. 13 2.1.2 Historie integrace EU, Eurozóna, USA, NAFTA, OECD ............................................... 15 2.2 OPTIMÁLNÍ MĚNOVÉ OBLASTI OCA ............................................................................................ 20 2.2.1 Asymetrické šoky ...................................................................................................... 24 2.2.2 Automatické vyrovnávací mechanismy .................................................................... 25 2.3 MOBILITA PRACOVNÍ SILY.......................................................................................................... 27 2.3.1 Druhy mobility pracovní síly ..................................................................................... 29 2.3.2 Ekonomická teorie geografické mobility pracovních sil ............................................ 30 2.3.3 Historie mobility pracovní síly v Evropě a Americe ................................................... 34

3

ZHODNOCENÍ MOBILITY PRACOVNÍ SÍLY JEDNOTLIVÝCH INTEGRAČNÍCH CELKŮ ............... 41 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6

4

SVĚT..................................................................................................................................... 41 EU ....................................................................................................................................... 42 EUROZÓNA ............................................................................................................................ 50 USA ..................................................................................................................................... 56 NAFTA ................................................................................................................................ 64 OECD .................................................................................................................................. 67 SROVNÁNÍ MOBILITY PRACOVNÍ SÍLY INTEGRAČNÍCH CELKŮ ............................................ 71

DOPORUČENÍ .................................................................................................................................... 79 CÍLOVÉ HODNOTY .............................................................................................................................. 80 ZÁVĚR.......................................................................................................................................... 81 LITERATURA ................................................................................................................................ 83 SEZNAM OBRÁZKŮ ...................................................................................................................... 87 SEZNAM TABULEK ....................................................................................................................... 88 SEZNAM ZKRATEK ....................................................................................................................... 91

Úvod Ekonomick{ integrace se stala od 50. let minulého století velmi důležitým tématem, jak na poli politickém, tak na poli světových ekonomických fór. Za posledních šedes{t let rapidně narostla interdependence jednotlivých subjektů mezin{rodních ekonomických vztahů. Odstraňovaní obchodních bariér, propojov{ní a růst jednotlivých č{stí světové ekonomiky, zvyšov{ní faktorové mobility a zav{dění společných institucion{lních a hospod{řských pravidel nabýv{ od této doby na významu. Na mikroúrovni probíh{ ekonomick{ integrace formou transnacion{lních korporací (funkcion{lní ekonomick{ integrace), jejichž st{le vlivnější a kompaktnější síť vytv{ří jakousi paralelní dimenzi k dimenzi utv{řené systémem n{rodních st{tů (institucion{lní ekonomické integraci). A pr{vě institucion{lní dimenzí světové ekonomické integrace se zabýv{ tato diplomov{ pr{ce. Nabízí pohled na hlavní integrační celky vytvořené na nadn{rodní úrovni ve dvou hlavních makroregionech světové ekonomiky. Pr{ce si klade za hlavní objekt z{jmu Evropskou unii a hlavně EMU, jako nejvyšší integrační celky v r{mci evropského kontinentu, kterou porovn{v{ s ekonomikou Spojených st{tů Amerických, jež býv{ nejčastěji d{v{na za příklad nejvíce a nejlépe integrované č{sti světové ekonomiky. Evropský kontinent v sobě ještě skrýv{ velký integrační potenci{l a to hlavně v rozrůst{ní EU, EMU a jejich možn{ přeměna v budoucí politickou unii ve formě Spojených st{tů evropských1. Jak už bylo výše řečeno, jedním ze směrů prohlubujících ekonomickou integraci, je zvyšov{ní faktorové mobility a především mobility pracovní síly. S přihlédnutím k teorii optim{lních měnových oblastí, je vysok{ mobilita pracovní síly jedním z hlavních kritérií spr{vně fungujících vyšších integračních celků. V současné době, jak uv{dí Janků (2007) charakterizuje mobilitu pracovní síly především změna. Povaha mobility se mění, s měnícími se možnostmi toku zboží, služeb, kapit{lu a lidí, stejně jako se mění vním{ní mobility moderními společnostmi a s tím související politick{ regulace. Ekonomick{ integrace a mobilita pracovní síly jsou pojmy, které se navz{jem ovlivňují a podněcují. S každým stupněm ekonomické integrace se odbour{vají institucion{lní bariéry br{nící pohybu pracovníků v r{mci integračního celku a naopak, rostoucí mobilita pracovníků odbour{v{ psychologické, kulturní a soci{lní bariéry, které díky vytv{ření soci{lních sítí vytv{ří prostor pro další ekonomickou integraci.

1 Cannadien (1989) uv{dí, že tuto myšlenku vyslovil již v roce 1946 Winston Churchill ve svém projevu na univerzitě v Curychu. „Musíme vybudovat jistý druh Spojených st{tů evropských. Jen tímto způsobem se budou stovky milionů pracujících schopny znovu radovat a žít v naději, kter{ činí život smysluplným. Postup je jednoduchý. Zapotřebí je jen odvaha stovek milionů mužů a žen učinit spr{vné rozhodnutí namísto špatného a za odměnu namísto prokletí dos{hnout štěstí.“

6

1 Cíl práce a metodika 1.1 Cíl Pr{ce se zaměřuje na EMU, jako j{dro evropské ekonomické integrace, kterou porovn{v{ s vybranými integračními celky dvou hlavních světových makroregionů2, z hlediska mobility pracovní síly, jako z{kladního kritéria teorie OCA. Finanční krize, kter{ poslední dva roky pohlcuje celou světovou ekonomiku, přiměje mnohé evropské země k zamyšlení nad svým postavením uvnitř Evropy a EU. Mnozí tak budou hledat východisko ve větší ekonomické integraci a vstupu do EMU, ke kterému se většina již dříve zav{zala. Nově přistupující země budou muset naplnit konvergenční kritéria a stanou se objektem zkoum{ní mnoha ekonomů z pohledu otevřenosti ekonomiky, sladěnosti hospod{řských cyklů, variability měnového kurzu a mnohých dalších kritérií OCA. Tato pr{ce se vrací k z{kladům teorie OCA a zaměřuje se na mobilitu pracovní síly, jako z{kladní kritérium optim{lní měnové oblasti, které je ovšem poslední dobou opomíjené. Pomocí toho kritéria bude zhodnocena vhodnost ekonomické integrace EMU a možnost rozšíření o další členské st{ty EU. Tomu také odpovíd{ zvolení hlavního cíle. Hlavním cílem diplomové pr{ce je využít kritéria mobility pracovní síly, pro zhodnocení vhodnosti ekonomické integrace EMU a jejího budoucího rozšíření o další členské země EU. Za integrační celek s nejvyšší mobilitou pracovní síly jsou dlouhodobě považov{ny Spojené st{ty americké, které slouží i jako dokonalý příklad optim{lní měnové oblasti. Ty budou br{ny, jako ide{lní horní hranice pro další zkoum{ní. Dolní hranice byla zvolena v nejméně ekonomicky integrovaném celku rozvinutých ekonomik OECD. Určení pozice EMU a EU mezi těmito hranicemi, n{m napomůže zodpovědět hlavní cíl této pr{ce a proto byl vedlejší cíl a pracovní hypotéza stanoveny n{sledovně. Vedlejším cílem diplomové pr{ce je posoudit míry mobility pracovní síly jednotlivých integračních celků vzhledem k stupni institucion{lní ekonomické integrace, za využití ukazatelů migrace a variability měr nezaměstnanosti. Pracovní hypotéza: Prohlubov{ní ekonomick{ integrace je doprov{zeno růstem mobility pracovní síly, čím vyšší stupeň ekonomické integrace, tím větší mobilita pracovní síly. Předpoklad tedy je, že zkoumané ekonomické integrační celky vymezené v metodice budou řazeny sestupně podle míry mobility pracovní síly takto: Spojené st{ty americké, EMU, EU, NAFTA a OECD. 2 Soudob{ světov{ ekonomika je napříč globalizaci seskupením několika makroregionů. Jak uv{dí Jeníček (2002), klíčové jsou tři makroregiony2 (resp. centra) – Spojené st{ty americké (s vnějším ekonomickým z{zemím v Kanadě, Mexiku a zemích Latinské Ameriky), Evropské unie (se z{zemím v ESVO, přidružených a dalších zemích střední a východní Evropy) a Japonsko (se z{zemím v asijském rozvojovém centru) – označované jako “tri{da”.

7

V první č{sti pr{ce jsou pops{ny tři nejdůležitější oblasti týkající se tématu této pr{ce. Oblast zabývající se ekonomickou integrací, definuje jednotlivé stupně institucion{lní ekonomické integrace a jejich z{kladní znaky. Na ni navazuje č{st o optim{lních měnových oblastech, kter{ vysvětluje důležitost fungující mobility pracovní síly ve vyšších integračních celcích a z pohledu této pr{ce především v EMU. Poslední oblast první č{sti věnuje pozornost impulsům migrace pracovníků a z{kladním migračním teoriím, které jsou důležité pro pochopení motivace a možnosti zvyšov{ní mobility pracovní síly. Druh{ č{st je zaměřen{ na praktické zkoum{ní mobility pracovní síly v r{mci jednotlivých integračních celků, za použití ukazatelů migrace a variability měr nezaměstnanosti. Informace z této č{sti jsou použity pro vz{jemné srovn{ní integračních celků a určení pozice EMU mezi hranicemi, vymezenými USA a OECD. Na z{kladě ukazatelů jsou vyvozeny z{věry a doporučení vztahující se k vhodnosti ekonomické integrace EMU a jejího budoucího rozšíření.

1.2 Metodika Hlavní metodou diplomové pr{ce je analýza, kdy nejdříve získ{me potřebné teoretické poznatky studiem odborné literatury, které budou n{sledně aplikov{ny na vlastní pr{ci. Nedílnou souč{stí metodiky bude využití logické dedukce i indukce, syntézy, metody popisné a metody komparace, které budou stěžejní pro vyhodnocení úrovně mobility pracovní sily, jednotlivých integračních uskupení. Geografické změření pr{ce je na hlavní dva ekonomické makroregiony Severní Ameriku a Evropu. Tomuto geografickému zaměření odpovídají i vybrané integrační celky, kterými jsou EU – jako integrační celek s fungujícím jednotným vnitřním trhem, EMU – jako z{stupce hospod{řské a měnové unie, USA – jako federace a tedy z{stupce politické unie, NAFTA – jako zóna volného obchodu, a OECD jako nejméně integrovaný celek spojující Ameriku a Evropu. Geografickému zaměření odpovídají i zdroje dat pro analýzu a jednotlivé statistické techniky. Vzhledem k absenci světového statistického port{lu budou použity mezin{rodní statistické port{ly Eurostat, OECD statistics a americké statistické port{ly, věnující se oblasti populace a zaměstnanosti, U. S. Census Bureau a Bureau of Labour statistics.

1.2.1 Poměr imigrace a počtu populace Pro účely vyhodnocení mobility pracovní síly v r{mci jednotlivých integračních celků budou využity ukazatele migrace, které dostatečné vypovídají o přesunu pracovní sily. Imigrace a emigrace obyvatelstva do značné míry koresponduje s přílivem a odlivem pracovních sil. Pro zlepšení vypovídací hodnoty vybrané veličiny a možnosti komparace, bude migrace vztažena k populaci daného území. Z důvodu dostupnosti dat migrace a velké 8

absenci dat ohledně emigrace, byla zvolena za srovn{vanou veličinu imigrace. V imigraci byly zohledněné dvě roviny. Rovina geografick{, což dělí imigrace na vnitřní a celkovou, a rovina produktivního věku, jež dělí imigraci na imigraci lidí v produktivním věku a imigraci lidí celkovou. Díky zohlednění obou rovin, vzniknuly čtyři ukazatele mobility pracovní síly (viz. Tabulka č. 1 Ukazatele mobility pracovní sílyTabulka č. 1). Díky dostupnosti dat bude geografick{ rovina zohledněna u všech integračních celků, ovšem rovina produktivního věku jen u regionů USA a Evropských integračních celků. Tabulka č. 1 Ukazatele mobility pracovní síly

Věk celkem Produktivní věk

Celkov{ imigrace 𝐿𝑀(1) 𝐿𝑀(3)

Vnitřní imigrace 𝐿𝑀(2) 𝐿𝑀(4)

Poměr celkové imigrace k celkové populaci 𝐿𝑀(1) =

1+ 𝑖𝑚𝑔𝑜𝑣𝑒𝑟 (𝑡) 1+ 𝑝𝑜𝑝 (𝑡)

Poměr vnitřní imigrace k celkové populaci 1+ 𝑖𝑚𝑔ℎ𝑜𝑚𝑒 (𝑡) 𝐿𝑀(2) = 𝑝𝑜𝑝1+(𝑡)

Poměr celkové imigrace osob v produktivním věku k produktivní populaci 𝐿𝑀(3) =

15−64 𝑖𝑚𝑔𝑜𝑣𝑒𝑟 (𝑡) 15−64 𝑝𝑜𝑝 (𝑡)

Poměr vnitřní imigrace osob v produktivním věku k produktivní populaci 15−64 𝑖𝑚𝑔ℎ𝑜𝑚𝑒 (𝑡) 𝐿𝑀(4) = 𝑝𝑜𝑝15−64 (𝑡)

Na ukazatele imigrace navazuje užití koeficientů korelace, které pom{hají identifikovat hlavní motivační faktory imigrace jednotlivých integračních celků. Těmito faktory byly zvoleny ukazatele bohatství v podobě hrubého dom{cího produktu na osobu a výše potencion{lní šance najít pracovní uplatnění v podobě míry nezaměstnanosti. Korelační koeficienty byly odvozeny na z{kladě pořadí průměrného ukazatele imigrace a pořadí hodnoty sledovaného faktoru v r{mci integračního celku3. Pro výpočet pořadí a koeficientu korelace byl využity funkce MS Excel RANK, CORREL.

3 U HDP na osobu bylo použito řazení sestupně a u míry nezaměstnanosti vzestupně.

9

n

correl 

 x  x  y  y  i

i 1

n

i

n

 x  x    y  y  i 1

2

i

i 1

2

i

1.2.2 Variační koeficienty měr nezaměstnanosti Touto metodou hodnocení mobility pracovní síly se zabývali např. Masson a Taylor (1994). Hlavní myšlenkou tohoto přístupu je předpoklad, že v případě dokonalé mobility pracovní sily, by byly míry nezaměstnanosti ve všech zemích integračního celku přibližně stejné. Pracovní síly by se přemísťovali z míst s větší nezaměstnaností do míst, kde je nižší a tak by se navz{jem z dlouhodobého hlediska vyrovnaly. Pokud tedy integrační celek vyjadřuje velkou rozdílnost měr nezaměstnanosti, vypovíd{ to o jeho nízké mobilitě pracovní síly. Pro variační koeficienty bylo zvoleno období mezi roky 2002 až 2007 a to hlavně z důvodu dostupnosti dat na všech třech port{lech. Rozdíln{ metodika výpočtu měr nezaměstnanosti v r{mci jednotlivých zdrojů nehraje roly, jelikož je vždy rozdílnost zkoum{na v r{mci určitého uskupení, a to ať ve vertik{lní nebo horizont{lní rovině, a tedy v r{mci jednoho zdroje dat. Variační koeficient měr nezaměstnanosti Vyjadřuje rozdílnost měr nezaměstnanosti napříč jednotlivými členskými st{ty během jednoho roku. Při pohledu na hodnoty jednotlivých období, můžeme vypozorovat trend mobility pracovní síly. Variační koeficient měr nezaměstnanosti se počít{ jako podíl směrodatné odchylky k průměru v procentech.

𝑠 𝑉1 𝑢 = ∗ 100 = 𝑢

1 𝑛−1

𝑛 𝑖=1(𝑢𝑖

𝑢

− 𝑢 )2

∗ 100

𝑢 - průměrn{ míry nezaměstnanosti uvnitř integračního uskupení v daném roce ui - míra nezaměstnanosti jednotlivých členských st{tů n - počet členských st{tů Modifikovaný horizontální variační koeficient měr nezaměstnanosti Klasický variační koeficient měr nezaměstnanosti, n{m nabízí pohled na míru mobility pracovní síly napříč zeměmi během daného roku. Druh{ možnost je zkoumat variabilitu měr nezaměstnanosti z horizont{lního hlediska, tedy rozdílnost měr nezaměstnanosti z pohledu jednotlivých st{tů vůči mír{m nezaměstnanosti integračního celku. Z tohoto důvodu bylo nutné modifikovat vzorec pro výpočet variabilního koeficientu. Vych{zí ze stejného předpokladu 10

jako původní variační koeficient, tedy že míry nezaměstnanosti jednotlivých st{tů by měli být podobné a proto by měli vykazovat minim{lní odchýlení od míry nezaměstnanosti celého integračního celku. Proto je v dělenci (směrodatné odchylce) nahrazen průměr měr nezaměstnanosti zemí integračního celku skutečnou mírou nezaměstnanosti integračního celku v daném období. A v děliteli je průměr nezaměstnanosti zemí integračního celku nahrazen celkovou průměrnou mírou nezaměstnanosti integračního celku.

𝑉2 𝑢 = 𝑢𝑐𝑒𝑙𝑘𝑢 𝑢𝑡𝑐𝑒𝑙𝑘𝑢 ut n

1 𝑛−1

𝑛 𝑖=𝑡 (𝑢𝑡

𝑢𝑐𝑒𝑙𝑘𝑢

− 𝑢𝑡𝑐𝑒𝑙𝑘𝑢 )2

∗ 100

- průměrn{ míry nezaměstnanosti integračního uskupení během daného období (t, t+1, <.., t+n) - míra nezaměstnanosti integračního celku v období t - míra nezaměstnanosti členského st{tu v období t - počet období

11

2 Teoretická východiska mobility pracovních sil a ekonomické integrace 2.1 Ekonomická integrace Ekonomick{ integrace je složitý proces vyžadující součinnost všech zúčastněných stran, při kterém se rozdílné ekonomiky různých zemí navz{jem propojují a odstraňují se bariéry vz{jemného obchodu a toku kapit{lu. Ekonomick{ integrace si klade za cíl podporu vz{jemného obchodu, který podpoří růst společného důchodu a potažmo životní úrovně obyvatel. Tuto myšlenku podporuje například teorie komparativních výhod4, kterou jako první vyslovil David Ricardo ve své knize Principy politické ekonomie a zdanění v roce 1815. Podle Mollea (2001) může být ekonomick{ integrace ch{p{na dvojím způsobem. Buď jako cíl s{m osobě (tedy součinnost ekonomik), anebo jako uskutečňov{ní vl{dních z{jmů, ekonomických i politických. Doch{zí k překon{v{ní možností a limitů segmentovaných n{rodních ekonomik, díky specializaci produkce a spolupr{ci při vytv{ření a uplatňov{ní vl{dních politik. Ekonomick{ integrace a tedy rozšiřující se otevřenost a z{vislost ekonomik m{ positivní vliv na bezpečnostní aspekty st{tu, jelikož se snižuje riziko vz{jemného konfliktu a narušení vazeb5. Díky zaručení z{kladních předpokladů, které se v{žou k integračním celkům, jako stabilita st{tu, demokratick{ struktura a respektov{ní lidských pr{v, můžeme oček{vat lepší přístup na integrované trhy, snížení nejistoty oček{v{ní, koordinaci vz{jemného chov{ní, lepší vyjedn{vací pozici ve vztahu k třetím zemím a tedy větší ekonomický rozvoj. Samotný pojem ekonomické integrace byl do poloviny 50. let zřídka použív{n a jeho definice byla nejasn{. Teprve později se objevila jeho charakteristika, jako pojmenov{ní pro situace počínaje ekonomickým sbližov{ním, přes spolupr{ci a solidaritu, až ke spojov{ní, slučov{ní, sjednocov{ní. Formulace a obsah ekonomické integrace byly ovlivněny přístupem neoklasické teorie mezin{rodních ekonomických vztahů, kde mezin{rodní ekonomick{ integrace vyjadřuje těsnější a intenzivnější vazby mezi

4 Jak uv{dí Sojka (2006) teorie komparativních výhod ukazuje, že vz{jemně výhodný zahraniční obchod může probíhat i mezi zeměmi, z nichž jedna m{ absolutní výhodu u všech obchodovaných zboží a druh{ m{ u všech absolutně vyšší n{klady. Jestliže se každ{ ze zemí specializuje na obchod se zbožím, které vyr{bí relativně levněji, tedy na zboží, v jehož výrobě m{ komparativní výhodu, vyrobí tyto země společně více, než kdyby spolu neobchodovaly. 5 To byl také jeden z impulsů ekonomické integrace v Evropě po druhé světové v{lce, kdy vzniklo ESUO (1951). Přijmutí a začlenění Německa, mezi ostatní země z{padní Evropy, mělo předejít dalším případným v{lečným konfliktům. Země s fungující integrovanou ekonomikou, by díky v{lečnému konfliktu s ostatním členy mnohem více ztratili, než získaly.

12

jednotlivými č{stmi světové ekonomiky. Z{kladními formami ekonomické integrace je zde volný či volnější obchod, který s{m o sobě je integrací, i když jejím nejnižším stupněm. Volný obchod je také, podle neoklasiků, hlavním důvodem uskutečňov{ní ekonomické integrace. Pov{lečnou integraci přitom nepovažují neoklasici za výrazně specifickou, ale jde pouze o jednu ze tří integračních vln, počínaje formov{ním n{rodních st{tů, přes růst volného obchodu do konce 19. století a vloženou f{zi dezintegrace ve 30. letech spojenou s krizí mezin{rodních ekonomických vztahů, až po třetí integrační vlnu po 2. světové v{lce. (Jeníček 2002) Z dynamického6 hlediska je ekonomick{ integrace vytv{řením a uplatňov{ním opatření, které vedou k předem daným cílům, při kterých vznikají větší nadn{rodní integrační celky. Přehled cílů a opatření naleznete v Tabulka č. 2 Cíle a opatření ekonomické integrace. Tabulka č. 2 Cíle a opatření ekonomické integrace

Cíle ekonomické integrace 

Ekonomický rozvoj



Růst vz{jemného obchodu



Růst životní úrovně obyvatel



Silnější vyjedn{vací pozice



Přístup na nové trhy



Zvýšení bezpečnosti



Zvýšení důvěryhodnosti

Opatření vedoucí k cílům     

Odstraňov{ní bariér volného obchodu Zvyšov{ní faktorové mobility Zavedení společných hospod{řských pravidel Zavedení společných institucion{lních pravidel Jednotné vystupov{ní ve vztahu k třetím zemím Zdroj: vlastní pr{ce

2.1.1 Stupně ekonomické integrace Ekonomickou integraci je možné dělit na funkcion{lní integraci a institucion{lní integraci. Funkcion{lní integrace je propojov{ní aktivit podnikatelských subjektů a vznik nadn{rodních korporací, touto rovinou ekonomické integrace se však v této pr{ci blíže zabývat nebudeme. Pro tuto pr{ci byla vybr{na rovina ekonomické integrace, a tedy intervencionisticky pojaté sjednocov{ní ekonomik jako výsledek politiky n{rodních a nadn{rodních autorit. Stejně, jako jsou všechny procesy formou postupného

6 Ekonomick{ integrace může být vysvětlov{na ve dvou rovin{ch (dynamické a statické). Dynamick{ rovina – je proces vývoje, kdy dříve samostatné st{ty omezují jednotlivé bariéry a st{vají se nadn{rodním integračním celkem. Statick{ rovina popisuje situaci, kdy už tento jednotný celek vznikl, nepopisuje tedy vývoj, ale st{vající status.

13

vývoje směřovaného k určitému cíli, tak i institucion{lní ekonomick{ integrace se d{ rozdělit na několik vývojových kroků. 1. Zóna volného obchodu (free trade area) – jako nejnižší stupeň integračního procesu znamen{ jen mal{ omezení bariér. Většinou jde o omezení nebo odstranění cel a kvót mezi daným uskupením zemí, ale přitom si každ{ země zachov{v{ svoje cla vůči třetím zemím. Každé zboží nečlenských st{tů je označeno certifik{tem, který ud{v{ informaci o zemi původu. (např. ASEAN, NAFTA, EFTA) 2. Celní unie (custom union) – je dalším krokem, kdy si na rozdíl od zóny volného obchodu země dohodnou i celní politiku vůči třetím zemím a stanoví pro ně jednotné sazby cla a kvóty. Tím odpad{ problém, kdy třetí země dov{žejí zboží přes ty členy, kteří mají nejnižší clo. (Jihoafrick{ celní unie, Evropské společenství od 1968) 3. Společný trh (common market) – se d{ považovat za vyšší stupeň integrace, který navazuje na celní unii a přin{ší tzv. 4 svobody – volný pohyb zboží, služeb, osob a kapit{lu. (EU – od 1993) 4. Hospod{řsk{ unie (economic union) - hospod{řsk{ unie je č{st integračního procesu, kdy se země nejen podílí na společném trhu, ale přen{šejí č{st svých původně n{rodních pravomocí na nadn{rodní instituce. Veškeré ekonomické aktivity jsouc propojené, vz{jemně integrované a koordinované a to i ve vztahu ke třetím zemím. 5. Měnov{ unie (mostary union) – měnov{ unie znamen{, že se členské země zřeknou své autonomní monet{rní politiky a přijmou společnou měnu, ovl{danou společnou centr{lní bankou. Tento integrační krok vyžaduje koordinaci všech hospod{řských politik, společný rozpočet a harmonizaci daní. (Eurozóna) 6. Úpln{ ekonomick{ a politick{ unie – je z{věrečn{ f{ze ekonomické integrace, kdy původně samostatné st{ty splynuly v nový celek, který je řízený z jednoho centra. Společn{ politika se přesouv{ z pouze ekonomické oblasti do sféry zahraniční, bezpečnostní, obranné a vnitřní politiky. Existují dvě z{kladní varianty federace a konfederace. Federace je více v{zan{, vyznačuje se společnou vl{dou a parlamentem, společnou ústavou, ústředními org{ny. (SRN, USA) Konfederace je volnější, je zde uplatňovan{ větší decentralizme než u federace. Jedn{ se volné sdružení st{tů, v němž si členské st{ty zachov{vají suverenitu a volnost jedn{ní. (Spojené arabské emir{ty)

14

Ekonomické integrační celky vnikají již od dob vzniku směny a peněz. Hlavní důvody pro vznik integračního celku jsou uvedeny níže.  Historické – kdy mají jist{ geografick{ území podobné historické kořeny, hlavně v d{vné minulosti se snažila spousta panovníků sjednotit dříve rozdělen{ území např. 1861 sjednocení It{lie Viktorem Emanuelem II.  Politické – jde o spojení jistých území s politickým podtextem. Většinou se pojí s historickými důvody. např. sjednocení Německ{ v roce 1990 po p{du železné opony  Ekonomické – jsou uskupení st{tů, které se spojí hlavně z ekonomického hlediska, většinou jde o uskupení hlavních obchodních partnerů. např. EU nebo NAFTA  Existenční – jedn{ se především o velmi mal{ území, pro kter{ by bylo nepraktické a neefektivní snažit se uplatnit samostatně ve světové ekonomice a raději se spojí se svými většími sousedy, kteří jsou pro jejich malou otevřenou ekonomiku důležití. např. Lichtenštejnsko a EFTA.

2.1.2 Historie integrace EU, Eurozóna, USA, NAFTA, OECD Evropský kontinent a především Evropa jsou tahouny ekonomické integrace posledních pades{ti let. Evropa prošla velmi dynamickým vývojem, kdy během pades{ti let prošla od st{dia zóny volného obchodu, až po hospod{řskou a měnovou unii. Proto bys se budu níže především zabývat vývojem integrace v Evropě a okrajově shrnu vznik federativního uspoř{d{ní Spojených st{tů, zóny volného obchodu mezi Kanadou, Mexikem a Spojenými st{ty a světové organizace OECD.

Evropa Evropa je kontinent s velkou historií a množstvím navz{jem se prolínajících integračních celků. Je považov{na za kolébku z{padní civilizace, kter{ ovl{dala svět od 16. století až po poč{tek století 20., kdy se na první pozice vydraly Spojené st{ty americké. Evropsk{ integrace se naplno rozběhla po konci 2. světové v{lky, kdy měla zabr{nit dalším rozbrojům v srdci Evropy. Také z{padní země pociťovaly velký tlak rostoucího východního bloku a nach{zely útočiště ve sjednocené z{padní Evropě. Naštěstí tyto integrační kroky pokračují i po ukončení studené v{lky a konec východního bloku nastartoval novou éru integrace v Evropě. Integrace na území Evropy m{ podobu několika p{sem, které se navz{jem prolínají. Absolutně nejvíce ekonomicky integrovan{ je eurozóna7, dala by se proto nazvat j{drem a tahounem evropské integrace. Druhým integračním 7 Vysoký stupeň ekonomické integrace, hospod{řsk{ a měnov{ unie.

15

celkem je Evropsk{ unie, kter{ je na úrovní jednotného vnitřního trhu a hospod{řské unie. Více než polovina členských st{tů EU, je členy eurozóny, do budoucna se k ní přid{ i většina zbývajících, jelikož se již při vstupu do EU zav{zali k přijetí společné měny. Výjimku m{ vyjednanou pouze D{nsko, Švédsko a Spojené kr{lovství. Další nižší integrační prvek je Evropsk{ celní unie, do které kromě EU patří ještě Turecko, Monako, San Marino a Andorra. Pro tři malé země je to spíše existenční z{ležitost, jelikož leží ve vnitrozemí obklopeném zeměmi EU. Pro Turecko je to další krok blíže EU, svou přihl{šku tehdy ještě do EHS podalo již v roce 1987, kandid{tský status dostalo o dvan{ct let později, a až v roce 2005 začaly vstupní rozhovory. Pro EU je přijetí Turecka st{le ožehav{ ot{zka, díky velkému počtu obyvatel (70 mil.), by se stalo druhým nejsilnějším členským st{tem hned za Německem, a navíc s velkým zastoupením lidí vyzn{vajících isl{m. Nižším integračním celkem na úrovni zóny volného obchodu je Evropské sdružení volného obchodu (EFTAEuropean free trade area), které vzniklo v šedes{tých letech jako alternativa pro země neúčastnící se evropského hospod{řského společenství. Nyní m{ EFTA pouze 4 členy Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko, všichni bývalí členové8 jsou nyní členy EU. Díky st{le klesajícímu počtu členů EFTA a zavedení JVT v EU bylo nutné vytvořit takový hospod{řský prostor, v r{mci něhož by se členské země EFTA začlenily do JVT Evropských společenství. Proto vznikl v roce 1994 Evropský hospod{řský prostor (EEA – European economic area), který sdružuje EU a všechny země Evropské sdružení volného obchodu, kromě Švýcarska.9 Tato dohoda poskytuje všem zúčastněným výhody jednotného vnitřního trhu a tedy tzv. čtyři svobody ovšem, bez uplatňovaní pravidel celní unie. Skoro celou Evropu pak zastřešuje Rada Evropy, což je mezivl{dní organizace sdružující 47 st{tů Evropy. Členství v této organizaci je podmíněno dodržov{ním z{kladních lidských pr{v a svobod. Rada Evropy patří k nejméně integrovaným uskupením, tvoří periferii více integrovaných celků a svou aktivitu spíše směřuje do kultury a vzděl{v{ní než do ekonomických ot{zek.

8 D{nsko, Finsko, Portugalsko, Rakousko, Švédsko a Velk{ Brit{nie 9 Švýcarsko odmítlo vstoupit na z{kladě neúspěšného referenda a upravuje své vztahy s EU bilater{lními smlouvami.

16

EU – Evropská unie EU, jak ji zn{me teď, je zn{m{ až od roku 1993, kdy byla podeps{na Maastrichtsk{ smlouva a nahradila evropské společenství. Z{klady evropského společenství byly položeny po druhé světové v{lce, kdy bylo hlavním integračním impulsem zajištění dlouhodobého míru a bezpečí pomocí sjednocené Evropy. Na z{kladě Schumanovy doktríny vznikly v 50. letech Evropské společenství uhlí a oceli (1952), Evropské hospod{řské společenství (1958) a Evropské společenství pro atomovou energii (1958). Zakl{dajícími členy byly Francie, Z{padní Německo, It{lie a země Beneluxu. V roce 1967 se všechny tři společenství spojily slučovací smlouvou v Evropsk{ společenství, s jednotnými řídícími org{ny a společným rozpočtem. Po deseti letech od založení zóny volného obchodu (EHS) byla v roce 1968 dovršena celní unie, kter{ byla prvotním cílem Římské smlouvy. V roce 1985 byla schv{lena Bíl{ kniha dokončení vnitřního trhu, kter{ zmapovala aktu{lní situaci a vymezila všechny přetrv{vající přek{žky volného obchodu a navrhla konkrétní opatření pro jejich odstranění. Tento dokument znamenal veliký krok kupředu směrem k jednotnému vnitřnímu trhu. Další velkou změnou v integračních krocích Evropy bylo podeps{ní „Jednotného evropského aktu“10 (1987), který definoval jednotný vnitřní trh. Jak píše Fiala (2009) měly být odstraněny všechny přetrv{vající přek{žky a liberalizov{n volný pohyb osob. Důraz byl především kladen na mobilitu kapit{lu a další dříve opomíjené oblasti. V n{vaznosti na tento dokument, byl v roce 1993 vytvořen jednotný vnitřní trh, který měl všem členským st{tům poskytovat tzv. 4 svobody (volný pohyb kapit{lu, zboží, služeb a lidí). 1. listopadu 1993 vstoupila v platnost Maastrichtsk{ smlouva tzv. smlouva o Evropské unii, kter{ dala vznik Evropské unii jako dokonalejší formě evropské integrace, když zastřešila evropsk{ společenství a dvě nové neekonomické oblasti spolupr{ce týkající se justice a vnitřní bezpečnosti. Jedn{ se o první velký krok směrem k politické unii. Smlouva o Evropské unii byla několikr{t upravena a zrevidov{na. Poprvé 1997 Amsterdamskou smlouvou, kter{ se snažila připravit EU na budoucí rozšiřov{ní směrem na východ a také stanovila nové priority v oblasti zaměstnanosti a soci{lní politiky. Podruhé byla zrevidov{na v roce 2001 smlouvou z Nice, kter{ upravovala systém hlasov{ní a rozhodov{ní uvnitř EU. Třetí revizí byla Lisabonsk{ smlouva z roku 2007, kter{ představuje v současné době poslední pokus o revizi prim{rního pr{va unie. Z{měrem jejích tvůrců je odstranění demokratického deficitu EU, zajištění 10 Konkrétní opatření navrhovan{ JVT: odstranění kontrol osob a zboží na vnitřních hranicích ES, vz{jemné uzn{ní výrobních norem a standardů, vz{jemn{ větší otevřenost trhů pr{ce a liberalizace v dalších oblastech, odstranění st{tních monopolů

17

transparentnosti a efektivity fungov{ní EU a přispění k podpoře soudržnosti evropských st{tů a podpory role EU jako glob{lního aktéra. Vzhledem k úspěšné ratifikaci ve všech členských st{tech vstoupí v platnost 1. prosince 2009.

Eurozóna Evropské integrační snahy v oblasti monet{rní politiky můžeme zařadit do poč{tku 60. let, kdy byla poprvé vyslovena myšlenka vytvoření Evropské hospod{řské a měnové unie. Podle Římské smlouvy se předpokl{dalo, že hospod{řsk{ unie vznikne do deseti let od zóny volného obchodu. Ovšem až do sedmdes{tých let nebyla přijata ž{dn{ z{sadní opatření. Na konci šedes{tých let proběhla série měnových krizí, především způsoben{ poklesem amerického dolaru, což vyvolalo nové debaty ohledně koordinace měnové politiky členských zemí. Na z{kladě tohoto rozhodnutí vznikla Wernerova zpr{va, kter{ předpokl{dala, že EMU vznikne během tří st{dií do roku 1980. V souvislosti s problémy světové ekonomiky, kdy se rozpadl Bretton-woodksý systém a nastaly ropné šoky, nebyl tento pl{n uveden v praxi. Obava z volně plavoucích kurzů vedla k vytvoření tzv. „měnového hada“, kdy se zúčastněné země dohodly intervenovat ve prospěch měny, tak aby se vz{jemně udržely v oscilačním p{su kolem střední hodnoty (± 2,25%). V roce 1979 se Franci a Německo rozhodli posunout měnovou integraci zase o něco d{le a na jejich popud vznik{ Evropský měnový systém, který se d{ považovat za druhý pokus o vytvoření měnové unie a přetrval až do poč{tku bezhotovostního eura v roce 1999. Důraz byl kladen na koordinaci měnových politik a konvergenci cenové stability, kter{ měla podpořit stabilitu směných kurzů. EMS znamenal velký krok kupředu směrem k EMU, avšak jednotlivé země si st{le zachov{valy svou monet{rní politiku a vlastní měnu. Skutečný poč{tek EMU znamen{ rok 1988, kdy evropsk{ rada potvrdila z{měr zavést hospod{řskou a měnovou unii, na jehož z{kladě vznikla Delorsova zpr{va, kter{ jasně navrhla podmínky, konkrétní opatření a etapy vzniku EMU. V první etapě z poč{tku devades{tých let došlo k zapojení všech zemí do ERM, odstranění veškerých přek{žek v pohybu kapit{lu, k prohloubení hospod{řských a měnových politika k definov{ní Maastrichtských kritérií11. V druhé etapě mezi lety 1994 až 1998 byl vytvořen Evropský měnový institut (EMI), který měl připravit regulační, organizační a logistický r{mec pro budoucí nadn{rodní bankovní systém. Také byl modifikov{n evropský systém směných kurzů na ERM II, kdy byly všechny zúčastněné měny nav{z{ny na euro. V roce 1998 započala svou působnost Evropsk{ centr{lní banka a Evropský systém centr{lních bank. Třetí etapa začala 1. 1. 1999, kdy bylo jeden{ct měn neodvolatelné zafixov{no na euro a v podstatě tak ofici{lně vznikla Evropsk{ měnov{ unie. Nejprve existovalo euro 11 Kritéria, kter{ musejí být splněna přistupujícími st{ty: účast v ERM, měnov{ a fisk{lní kritéria.

18

pouze v bezhotovostní podobě, až v roce 2002 byly původní měny proměněny za euro tzv. velkým třeskem. Nyní tvoří území EMU 16 zemí z celkových 27 členských st{tů Evropské unie. (ECB 2008)

USA Z{rodek Spojených st{tů Amerických se d{ ztotožnit s objevením severní Ameriky Kryštofem Kolumbem v roce 1492. Od této doby se stala severní Amerika cílem koloni{lních snah nejsilnějších evropských st{tů, především Španělska, Nizozemí, Francie a Anglie. Především poslední zmíněn{ měla velký vliv na vznik Spojených st{tů amerických. V roce 1775 vypukla v{lka mezi Anglií a jejími 13 koloniemi, což v roce 1776 vyvrcholilo vyd{ním Deklarace nez{vislosti12 a vznikem Spojených st{tů jako konfederace13. V roce 1787 byl konfederativní charakter Spojených st{tů nahrazen federativním uspoř{d{ním, o dva roky později byl vyd{n dodatek ústavy Bill of rights14. Od poč{tku 19. století expandovaly Spojené st{ty směrem na z{pad a na jih a postupně přijímaly do unie další st{ty od Vermontu (1791) až po Hawai (1959). V polovině 19. století se začaly projevovat desintegrační tlaky mezi severem a jihem, jež vyvrcholily v odtržení 11 st{tů od unie a n{slednou občanskou v{lku. V{lka mezi Konfederací15 a Unií, skončila vítězstvím severu (unie) a federativního uspoř{d{ní. Nyní jsou Spojené st{ty feder{lní republika, kterou tvoří 50 st{tů a D. C. (District of Columbia), tvořící dohromady úplnou ekonomickou a politickou unii, tedy nejvyšší stupeň institucion{lní ekonomické integrace. NAFTA – (North American Free Trade Agreement) Severoamerick{ dohoda o volném obchodu je obchodní dohoda z roku 1994, mezi zeměmi severní Ameriky, Kanadou, Mexikem a Spojenými st{ty, kter{ omezuje mezi členskými st{ty obchodní bariéry, celní omezení a liberalizuje vz{jemný obchod. Původně byla v roce 1988 podeps{na dohoda o volném obchodu mezi USA a Kanadou. Po té začaly spojené st{ty vyjedn{vat podobnou dohodu i s mexickou stranou a Kanada pož{dala o účast na této dohodě, což vyplynulo v podeps{ní trilater{lní smlouvy v roce 1994. Většina cel byla 12 Tímto dokumentem 4. července 1776 deklarovalo svou nez{vislost 13 britských kolonií (Massachusetts, New Jersey, New York, Rhode Island, Connecticut, New Hampshire, Pennsylvania, Delaware, Virginia, Maryland, North Carolina, South Carolina, Georgia) 13 Volné sdružení st{tů, v němž si členské st{ty zachov{vají suverenitu, volnost jedn{ní, samostatnou vnitřní a ekonomickou politiku. 14 Dokument, který definoval z{kladní lidsk{ pr{va a svobody: svoboda vyzn{ní, svoboda sdružov{ní, svoboda volného šíření informací, svoboda vlastnit zbraň, a mnoho dalších. 15 Konfederované st{ty Americké (1861) - , South Carolina, Mississippi, Florida, Alabama, Georgia, Louisiana, Texas, Virginia, Arkansas, North Carolina, Tennessee

19

odstraněna okamžitě, do roku byla skoro polovina Amerického importu z Mexika a více než jedna třetina Amerického exportu do Mexika osvobozena od cel, mezi Kanadou a Amerikou v tu dobu již existovala skoro bezcelní zóna. Zůstala však někter{ omezení, s přechodným obdobím patn{cti let, na zemědělskou produkci a to hlavně s ohledem na mexické zemědělce. V budoucnosti se uvažuje o vytvoření severoamerické měnové unie a použív{ní společné měny amero. (Zahniser 2009) OECD – (Organization for Economic Cooperation Development) Organizace pro hospod{řskou spolupr{ci, vznikla na z{kladě Marshallova pl{nu16 a nyní sdružuje třicet demokratických st{tů s tržní ekonomikou. Činnost OECD pokrýv{ hospod{řské a soci{lní ot{zky od makroekonomiky až po obchod, vzděl{v{ní, rozvoj, vědu a inovace. Vypracov{v{ mezin{rodně uzn{vané instrumenty rozhodnutí a doporučení, jejichž cílem je stanovit pravidla v těch oblastech, kde je pro jednotlivé země nutn{ mnohostrann{ dohoda. Poskytuje mezin{rodní fórum, kde si mohou země porovn{vat a vyměňovat politické zkušenosti, určovat osvědčené postupy a podporovat rozhodnutí a doporučení. OECD se také aktivně podílí na pr{ci s G8, G20 a dalších mezin{rodních fórech, při řešení region{lních problémů v Evropě, Africe, Latinské Americe a asijsko-pacifické oblasti. OECD byla založena ve smyslu úmluvy podepsané 14. prosince 1960, kter{ upravuje mand{t OECD, v r{mci kterého m{ tato organizace podporovat veřejné politiky s cílem: dos{hnout nejvyššího udržitelného hospod{řského růstu a zaměstnanosti a rostoucích životní standardů v členských st{tech při současném upevňov{ní finanční stability, a tak přispět k rozvoji světové ekonomiky; přispívat ke zdravé ekonomické expanzi jak v členských, tak v nečlenských st{tech, v procesu hospod{řského rozvoje; přispívat k rozmachu světového obchodu na multilater{lním z{kladě při zachov{ní principu nediskriminace a v souladu s mezin{rodními z{vazky. (OECD 2009)

2.2 Optimální měnové oblasti OCA Teorie optim{lních měnových oblastí (OCA – Optimum Currency Area) je klasickým příkladem teorie, jejíž vznik a rozvoj těsně souvisí se z{měrem vytvořit vyšší17 formy integrace mezi dvěma nebo více ekonomikami. Proto je také teorie optim{lních měnových oblastí hlavním teoretickým přístupem pro 16 Vyhl{sil jej George C. Marshall 5.6.1948 – pl{n měl pomoci rekonstruovat z{padní Evropu, průmysl, zemědělství a mezin{rodní obchod. Na jeho z{kladě vznikla Organizace pro ekonomickou spolupr{ci (OEEC), kter{ byla v 60. letech nahrazena OECD. 17 Za vyšší formy jsou považov{ny měnovou unie, úpln{ ekonomick{ a politick{ unie.

20

hodnocení ekonomické integrace. Byla vytvořena v 60. letech 20. století ekonomem R. Mundellem (1961) a d{le pak rozvinuta R. McKinnonem (1963) a P.B.Kenenem (1969) a dalšími. Mundell formuloval z{kladní ot{zku s ohledem na pravděpodobnost vzniku asymetrického šoku18, tedy možností, že podobn{ ud{lost (např. růst cen ropy) bude mít na n{rodní ekonomiky rozdílný dopad především na agreg{tní popt{vku. Jednotliví autoři pak řeší potencion{lní zdroje asymetrických šoků a také analyzují efektivnost mechanismů působících při eliminaci dopadů šoků na n{rodní ekonomiky. (Lacina 2007) Literaturu o teorii OCA je možné rozdělit do dvou z{kladních proudů. První proud, vznikající zejména v 60. letech 20. století, se snaží nalézt z{kladní ekonomické charakteristiky, které m{ země (případně region) naplňovat, aby bylo možné určit, kde leží pomyslné hranice optim{lní měnové zóny (prostoru, kde je optim{lní používat jednu měnu). Druhý proud, jehož poč{tky jsou identifikovatelné od 70. let minulého století, předpokl{d{, že ž{dn{ země nenaplňuje všechny atributy optim{lní měnové zóny. Tento proud tedy nepokračuje v hled{ní oněch charakteristik, ale koncentruje se na analýzu přínosů a n{kladů, které vznikají při vytv{ření měnové unie. Ot{zka participov{ní v měnové unii se tak st{v{ více a více empirickou ot{zkou. Později OCA teorie absorbovala i „Lucasovu kritiku“ 19, možnou endogenitu optim{lních měnových zón stejně jako moderní makroekonomické teorie. (Horv{t 2002) Mongelli (2002) dělí vývoj OCA teorie na čtyři hlavní f{ze: F{ze – tzv. „průkopnick{“ 60. – 70. léta, tehdy byly vytvořeny hlavní teoretické předpoklady a kritéria optim{lních měnových oblastí, které slouží jako podklady OCA až dodnes. V tomto raném období se teoretikové především zabývali definov{ním hranic měnové oblasti, prvotní analýzou CBA20 a vyřčením z{kladních vlastností OCA. Ovšem tato f{ze trpěla na nedostatek empirických dat, kter{ by potvrdila z{kladní předpoklady OCA teorie definované v 60. letech. Na průkopnické f{zi se také podepsala doba, kdy vznikala. Blížil se konec Bretton-woodského systému a pohyb kapit{lu byl omezen. F{ze- tzv. „smíření“ 70.- 80. léta, v této době se začaly projevovat snahy o vetší propojenost jednotlivý n{zorů a o vytvoření jednotícího r{mce. I tato f{ze trpěla na nedostatek empirických dat. V tomto období zaznamenala teorie OCA

18 Tento problém je blíže rozebr{n v kapitole 2.2.1 Asymetrické šoky. 19 Lucas tvrdí, že v důsledku racion{lních oček{v{ní ztr{cejí osvědčené makroekonomické modely trvanlivost: co platilo dříve, v budoucnosti platit nemusí, navzdory robustním časovým řad{m a použitým matematickým modelům. 20 Analýza n{kladů a přínosů

21

velký útlum, a to hlavně z důvodu zpomalení integračních procesů v evropském společenství21. F{ze- tzv. „přehodnocení“ 80.-90. léta, v této době doch{zí k zavrhnutí Keynesi{nské makroekonomie22, na které byly vystaveny z{klady teorie OCA, což vedlo k nové teorii optim{lních měnových oblastí. F{ze - tzv. „empirick{“ 90. léta – v této f{zi se projevil rozvoj ekonometrických metod a snahy Evropského společenství o vytvoření měnové unie. Tato doba je charakteristick{ Krugmanovou hypotézou specializace, Frankelovou a Roseovou hypotézou endogenity a Bayoumiho a Eichengreenovími OCA indexy, které vypovídají o připravenosti dané ekonomiky na přijetí společné měny. Kučerov{ (2005) ve své knize Teorie optim{lní měnové oblasti a možnosti její aplikace na země střední a východní Evropy rozlišuje pojmy měnov{ oblast a měnov{ unie. V obou případech je aplikov{n režim fixního měnového kurzu. Rozdíl je v počtu měn používaných v oběhu na daném území. Zatímco měnov{ oblast zahrnuje dvě a více měn navz{jem fixovaných (např. Evropský měnový systém), měnov{ unie je charakteristick{ pouze jednou, společnou měnou (eurozóna). D{le dělí měnové oblasti na tzv. pravé a pseudo měnové oblasti. K pravým měnovým oblastem patří bimetalistický systém či zlatý standard. Příkladem pseudooblasti je pak Bretton-woodksý23 sytém nebo mechanismus měnových kurzů (ERM). Mognelli (2002) ve svém čl{nku Nové pohledy na teorii optim{lní měnové oblasti definoval optim{lní měnovou oblast, jako optim{lní zeměpisnou oblast, kde je použív{na jedin{ měna, nebo několik měn na sebe neodvolatelně nav{zaných. Oblast je d{na územím zemí, které se rozhodli používat jednotnou měnu, nebo se rozhodli své měny na sebe neodvolatelně nav{zat. Optimalita je d{na vlastnostmi OCA obsahující: mobilitu pr{ce a dalších výrobních faktorů, flexibilitu mezd a cen, otevřenost ekonomiky, diverzifikaci v produkci a ve spotřebě, podobnost míry inflace, fisk{lní a politickou integraci, symetričností šoků a korelaci produktu. Výše uvedené vlastnosti by měli napomoci zmírnění dopadů asymetrických šoků a rychlejšímu n{vratu zpět do stavu rovnov{hy. V optim{lní měnové oblasti tedy převyšují přínosy nad n{klady spojené s členstvím v OCA. Optim{lní rozsah měnové unie je definov{n ve smyslu dosažení makroekonomických cílu

21 Neúspěch Wernerovy zpr{vy - definovala atributy hospod{řské a měnové unie: neodvolateln{ konvertibilita měn členských zemí, volný pohyb kapit{lu a pevně stanovené devizové kurzy mezi měnami členských zemí, nebo n{hrada jednotlivých měn měnou jednotnou. Tohoto cíle mělo být dosaženo nejdříve v roce 1980 (Euroskop.cz). 22 Keynesi{nsk{ makroekonomie, zdůvodňovala poklesy ekonomiky nedostatečně efektivní popt{vkou – její doporučení byly snížení úrokové míry a fisk{lní stimuly. 23 Bretton-woodský systém – reguloval vtahy mezin{rodních měn, USD získal status ofici{lní celosvětové rezervní měny, na kterou byly měny ostatních zemí nav{z{ny. (1944-1971).

22

interní rovnov{hy (nízk{ inflace a minim{lní míra nezaměstnanosti) a externí rovnov{hy (únosn{ situace platební bilance). Nyní se blíže podívejme na vlastnosti zaručující optimalitu, které shrnul Mognelli (2002). a) Faktorov{ mobilita – eliminuje ztr{tu v podobě opuštění autonomní monet{rní a kurzové politiky. Při vysoké faktorové mobilitě mezi zeměmi, kles{ potřeba měnit relativní ceny, které napom{hají vyrovn{ní asymetrického šoku. Mobilita pr{ce vyrovn{v{ asymetrické šoky, díky přelév{ní pracovních sil mezi rozdílně postiženými ekonomikami, přelév{ním pracovních sil ze zemí postižených poklesem popt{vky a růstem nezaměstnanosti do zemí, kde růst popt{vky způsobuje růst inflace a nedostatek pracovních sil24. b) Flexibilita cen a mezd – musí fungovat především směrem dolů. Tlumí dopady asymetrického šoku a to jak rostoucí nezaměstnanost, tak i inflační tlaky25. c) Otevřenost ekonomiky - mal{ a otevřen{ ekonomika přejím{ ceny určené silnějšími hr{či a nem{ možnost ani sílu měnit relativní ceny. Proto je pro ni neúčinné nomin{lní znehodnocení měny v dlouhodobém období. d) Diverzifikace produkce a spotřeby – když m{ ekonomika vysoce diverzifikovanou produkci a spotřebu, tak lépe sn{ší šoky v jednotlivých odvětvích. e) Podobné míry inflace – dlouhodobě nízk{ výše inflace mezi zeměmi značí stabilní obchodní směnné relace. Snižuje se tedy potřeba využití směnného kurzu pro vyrovn{ní ekonomiky, díky vyrovnanosti stavu běžných účtů obchodní bilance. f) Fisk{lní integrace – tento systém předpokl{d{ vysoký stupeň integrace ve formě nadn{rodního rozpočtu, z kterého je možno vyrovn{vat případné diference mezi různě postiženými územími pomocí transferů. g) Politick{ integrace – jedn{ se především o existenci dohody mezi všemi účastníky na výši a vývoji hlavních makro ukazatelů (inflace, nezaměstnanost, ekonomický růst atd.), kter{ vytvoří jednotný r{mec vývoje celého území, které se n{sledně promít{ do oček{v{ní spotřebitelů. 24 Blíže k této problematice v kapitole 0, kter{ pojedn{v{ o mobilitě pracovní síly jako o automatickém vyrovn{vacím mechanismu 25 Blíže k této problematice v kapitole 0, kter{ pojedn{v{ o mobilitě pracovní síly jako o automatickém vyrovn{vacím mechanismu

23

Předpoklady pro úspěšné fungov{ní celků s vyšší ekonomickou integrací jsou definov{ny výše. Nikdo již však neřík{ kolik z těchto kritérií a v jaké míře musí být naplněno. Jistou odpověď můžeme naleznout v pr{ci Bayumiho a Eichengreena (1997), kteří se pokusili vytvořit tzv. OCA indexy, které mají pomoci vyhodnotit připravenost jednotlivých ekonomik na vstup do měnové unie. Ovšem rozsah ani zaměření této diplomové pr{ce, n{m nedovoluje se blíže zabývat všemi kritérii najednou. Proto se d{le zaměříme na problematiku asymetrických šoků, možnosti jejích vyrovn{ní pomocí automatických vyrovn{vacích mechanismů a především na mobilitu pracovní síly.

2.2.1 Asymetrické šoky26 Pochopení nebezpečnosti a škodlivosti asymetrických šoků je velmi důležité, pro vysvětlení nutnosti fungujícího kritéria mobility pracovních sil, jež je hlavním tématem této diplomové pr{ce. Asymetrické šoky zvyšují n{klady plynoucí z členství v optim{lní měnové oblasti, a tím snižují vhodnost podobné uspoř{daní vytv{řet. Jak už jeho n{zev napovíd{, jde o různou rekci ekonomik na určitý podnět, který rozdílně působí na agreg{tní popt{vku. Například jak uv{dí L. Lacina (2007) v knize Měnov{ integrace, přesun preferencí spotřebitelů z jedné země do druhé (viz. obr{zek č. 1) Obr{zek č. 1 Popt{vkový asymetrický

D b

Pramen: De Grauwe (2005)

Jde o země A a B (země jsou spolu v měnové unii – používají společnou měnu), kde díky přesunu preferencí spotřebitelů země B ke zboží země A,

26 Asymetrický šok – je výrazn{ změna popt{vky (nabídky), kter{ současně zas{hne více zemí najednou s opačným dopadem na jejich ekonomiky. Za asymetrický šok se d{ považovat i takový šok, kdy je dopad u všech zemí stejný ovšem s různou intenzitou účinku. (Šok idiosynkratický- je šok, kdy se dopad na ekonomiku projeví jen v jedné zemi a ostatní nebyly ovlivněny).

24

dojde k posunu agreg{tní popt{vky země A směrem doprava (tedy k růstu) a k poklesu agreg{tní popt{vky země B (tedy posun doleva). Jaký bude mít asymetrický šok dopad na obě země? Země B se bude muset vyrovnat s poklesem produktu a s rostoucí nezaměstnaností. Naopak v zemi A poroste produkt, ale také cenov{ hladina. A tedy obě země budou muset řešit nastalé problémy, země B rostoucí nezaměstnanost a s ní spjaté rostoucí n{klady na podporu v nezaměstnanosti. Země A bude řešit problém s rostoucí inflací a cenovou nestabilitou. Nast{v{ tedy ot{zka „jak uvést obě ekonomiky zpět do rovnov{hy?“. Země v této situaci mohou využít dva mocné n{stroje (i když o jejich účinnosti se ekonomické školy přou již několik desítek let), a to monet{rní a fisk{lní politiku. Země A bude chtít prov{dět restriktivní politiku a země B expanzivní. Díky členství v měnové unii, odpad{ požití monet{rní politiky, jelikož obě země mají rozdílné cíle, ale společné n{stroje. A tak by u jedné země došlo ke zlepšení situace a navr{cení k rovnov{ze, ale naopak v druhé by došlo k ještě většímu zhoršení. Jak uv{dí L. Lacina (2007) ve své knize Měnov{ integrace, tak existují i jiné cesty jak znovu nastolit rovnov{hu v obou zemích, tzv. automatické vyrovn{vací mechanismy, a to především mobilita pracovních sil a flexibilita mezd. Země také mohou použít svou fisk{lní politiku, ovšem zde se d{ předpokl{dat jisté omezení, jako například „Pakt stability a růstu“ 27 a plnění stabilizačních kritérií v EMU. Další možnost je spíše preventivní opatření, a to korelace hospod{řských cyklů.

2.2.2 Automatické vyrovnávací mechanismy L. Lacina (2007) vysvětluje působení automatických vyrovn{vacích mechanismů takto: Flexibilita mezd – jako automatický vyrovnávací mechanismus V případě dostatečné flexibility mezd by mělo dojít v důsledku rostoucí nezaměstnanosti k poklesu mzdových n{kladů země B, lidé budou ochotni pracovat za méně peněz, jen aby se udrželi v pracovním poměru. Naopak mzdy v zemi A, kde díky růstu popt{vky doch{zí k poklesu nezaměstnanosti a je požadov{no více pracovních síl, porostou nahoru (pokud uvažujeme o konstantní z{kladně pracovních sil). Vzhledem k faktu, že se změní nomin{lní mzdy a tedy cena vstupu, tak na z{kladě této změny se změní i ochota výrobců nabízet. V zemi B, kde mzdy poklesly a výrobci mají levnější výrobu, poroste 27 Pakt stability a růstu je dohoda z roku 1997 mezi zeměmi EMU, omezující expanzivní fisk{lní politiku všech členů. Zabýv{ se koordinace jejich rozpočtových politik tak, aby případnými vysokými schodky st{tních rozpočtů nebo vysokými veřejnými dluhy neohrožovaly stabilitu eura a nezvyšovaly inflaci v EMU. (v roce 2005 byla provedena revize pravidel – zvl{ště pak byly definované případy, kdy mohou být dané limity překročeny)

25

nabídka nahoru. V zemi A, kde díky konstantní z{kladně pracovních sil rostou mzdy nahoru, doch{zí k omezov{ní výroby na z{kladě zvyšující se ceny vstupu. Obr{zek č. 2 Působení flexibility mezd v modelu AS - AD

Pramen: De Grauwe (2005)

Díky flexibilitě mezd se obě země, nez{visle na sobě, dostanou opět na původní hladinu produktu. Ovšem při jiné výši cenové hladiny než byla původní před šokem. Země B se díky poklesu popt{vky a n{slednému růstu nabídky (pokles mezd stimul pro ekonomiku) dostala na původní hladinu produktu a to za nižší cenové hladiny. Naopak země A, kde nastal růst popt{vky, který s sebou také t{hnul růst popt{vky po pracovní síle, což způsobilo n{růst mezd a potažmo pokles nabídky, se dostala na původní hladinu produktu jen za cenu růstu cenové hladiny. Je ovšem důležité zdůraznit, že tento proces je velmi zdlouhavý a působení změny mezd může nastat se zpožděním, kdy aktu{lní asymetrický šok již nemusí působit na ekonomiku. Na druhou stranu procesu vyrovn{v{ní napom{h{ postupně klesající cenov{ hladina v zemi B (rostoucí v A), kdy se zvyšuje konkurence schopnost zboží ze země B oproti zboží ze země A, což ovlivňuje agreg{tní popt{vku v obou zemích.28 Mobilita pracovních sil – jako automatický vyrovnávací mechanismus Druhým zmíněným vyrovn{vacím mechanismem je mobilita pracovních sil, tento mechanismus je také ústředním motivem této diplomové pr{ce. Je z{kladním kritériem teorie optim{lních měnových oblastí. Naplnění tohoto kritéria, pom{h{ zmírňovat dopady asymetrických šoků, díky čemuž odpadnou dodatečné n{klady plynoucí z členství v optim{lní měnové oblasti. 28 Vzhledem k tomu, že země mají společnou monet{rní politiku, budeme tedy předpokl{dat, že absolvovali i nižší integrační procesy (jednotný vnitřní trh), nic tedy nebr{ní volnému pohybu zboží mezi těmito zeměmi. V případě, že zboží země B je díky klesající cenové hladině konkurenceschopnější než zboží země A. V zemi B tedy poroste čistý export (NX) a díky jeho participaci na AD (AD= C+I+G+NX) kladně ovlivní AD.

26

Fungující mobilita pracovních sil m{ za n{sledek, že pracovníci ze země B, díky propadu agreg{tní popt{vky a tedy rostoucí nezaměstnanosti, se budou přemisťovat za prací do země A, kde je pracovních sil nedostatek. Díky tomuto přemístění, budou eliminov{ny dvě hlavní hrozby a to: 1) v zemi B nebude nutné zvyšovat vl{dní výdaje na transferové platby spojené s rostoucí nezaměstnaností. 2) v zemi A se zvýší z{kladna pracovních sil, tím p{dem ustoupí tlaky na růst mezd a potažmo cenové hladiny. L. Lacina zmiňuje ještě jeden pozitivní efekt, že za splnění určitých předpokladů, kdy mobilita pracovní síly ze země B do země A je pouze dočasn{ (pracovníci zanech{vají své rodiny ve své zemi), tak je pravděpodobné, že velkou č{st svých příjmů vyplacených jim v zemi A budou přev{dět svým rodin{m na pokrytí jejich běžné každodenní spotřeby v zemi B. Takový transfer tak zprostředkovaně podpoří růst agreg{tní popt{vky v zemi B. Pokud tedy budou oba vyrovn{vací mechanismy (mobilita pracovních sil a flexibilita mezd) fungovat podle předpokladů, budou schopny n{rodní ekonomiky opět nastolit rovnov{hu i bez možnosti použití společné monet{rní politiky, kter{ v případě asymetrického šoku nedok{že nastolit rovnov{hu v obou zemích najednou. Ovšem oba vyrovn{vací mechanismy, mají svoje slabiny. Flexibilita mezd je do značné míry omezena smluvními vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem, kdy mají většinou uzavřenou pracovní smlouvu na delší dobu (nebo neurčito), než by bylo potřeba k rychlé reakci na vzniklý asymetrický šok. Také mzdy jsou spíše flexibilní směrem nahoru, než směrem dolů. A v neposlední řadě flexibilitu mezd narušuje legislativní klima a nastavení soci{lní politiky v dané n{rodní ekonomice29. U mobility pracovních sil lze shled{vat problém, především v motivaci a ochotě samotných pracovníků přemístit se za prací do jiné země. Na straně pracovníků existuje mnoho přek{žek, jako: jazykov{ bariéra, n{klady na přemístění a na nalezení nové pr{ce, n{rodní hrdost. Další oblast, kter{ omezuje mobilitu pracovních sile je struktura n{rodní ekonomiky. Pokud budou mít n{rodní ekonomiky velmi rozdílnou strukturu hospod{řství, například pokud by strukturu hospod{řství země B tvořilo z velké většiny zemědělství a naopak země A těžký průmysl, bylo velmi těžké dos{hnout rovnov{hy přelitím pracovních sil, při jejich nedostatečné kvalifikaci na daný obor.

2.3 Mobilita pracovní sily Slovník obchodu a managementu (2006 - A Dictionary of Business and Management – volný překlad) definuje mobilitu pracovních sil jako, míru nebo hranici, do které jsou pracovníci ochotni se přesunout z jednoho regionu, či

29 Např. výše minim{lní mzdy, výše podpory v nezaměstnanosti, délka poskytované podpory, možnosti rekvalifikace, aktivita odborů, rozsah pomoci st{tu při hled{ní nového pracovního uplatnění pro nezaměstnané.

27

st{tu do druhého (geographical mobility - zeměpisn{ mobilita) nebo zaměnit jedno povol{ní za druhé (occupational mobility - profesní mobilita). D{le mobilitu pracovních sil rozkl{d{ na horizont{lní a vertik{lní mobilitu, kdy u vertik{lní doch{zí ke změně společenského postavení a u horizont{lní nikoli. Kladn{ vertik{lní mobilita (růst společenského postavení) zvyšuje mobilitu pracovníků a z{porn{ ji snižuje. S rostoucí kvalifikovaností pracovníků kles{ jejich profesní mobilita (occupational mobility) naopak roste jejich zeměpisn{ mobilita (geographical mobility). Nekvalifikovaní pracovníci jsou jak pracovně tak i zeměpisně mobilní. Mobilitu pracovních lze tedy zvýší jak profesní mobilitou (rekvalifikace), tak i zeměpisnou mobilitou (otevřením pracovního trhu). V Oxfordské encyklopedii ekonomické historie (2003 - Oxford Encyclopedia of Economic History) je mobilita pracovních sil popsan{ jako změna pozice pracovníka v r{mci fyzického místa (zeměpisn{ mobilita) a v r{mci pracovní pozice (profesní mobilita). Zeměpisn{ mobilita může být d{le dělena na, mobilitu na kr{tkou (short-distance) a dlouhou (long-distance) vzd{lenost, stejně jako na dobrovolnou či vynucenou migraci. Profesní mobilitu dělí stejně jako slovník obchodu a managementu na horizont{lní a vertik{lní. D{le se zmiňují o imobilitě pracovních sil, kter{ způsobuje selh{ní trhu a negativně ovlivňuje zaměstnanost. Profesní imobilita nastane, když existují bariéry omezující mobilitu výrobních faktorů mezi různými odvětvími hospod{řství, což vede k neúplnému nebo neefektnímu využív{ní výrobních faktorů, což v kontextu s mobilitou pracovních sil vede k růstu nezaměstnanosti, způsobené nesouladem kvalifikačních požadavků na straně popt{vky po pr{ci a kvalifikací volných pracovních sil na straně nabídky pr{ce, jedn{ se tedy o tzv. „struktur{lní nezaměstnanost“. Zeměpisn{ imobilita nastane, pokud existují bariéry pohybu pracovních sil mezi jednotlivými oblastmi. To může být především způsobeno rodinnými a dalšími soci{lními vazbami, n{klady na přestěhov{ní, ceny bytů a domů v nové oblasti, jazykové bariéry, atd. Bariéry můžeme dělit na osobní a systémové. Osobní přek{žky zahrnují geografické umístění, a fyzické a duševní schopnosti. Systémové přek{žky jsou především podmínky pro vzděl{v{ní, legislativa, politický mechanismus a kulturní klima. Obecné principy migrace a potažmo mobility pracovních sil popsal V{vra (2003) ve svém čl{nku Migrace, kde navazoval na německého kartografa G. Ravensteina.

 Množství migrantů kles{ úměrně s rostoucí vzd{lenosti.  Čím je vzd{lenost větší, tím je menší pravděpodobnost n{vratu do původní země.

28

 Čím je vzd{lenost větší, tím je pravděpodobnější, že se usadí ve velkém centru.  Migrace se objevuje ve vln{ch.  Pravděpodobnost migrace je vetší, u obyvatel měst, než vesnic.  Migranti st{le více cestují z vesnic do měst.  Většina migrantů je ve věku 20 – 35 let.

2.3.1 Druhy mobility pracovní síly Geografickou mobilitou pracovních sil se také zabýval Baštýř (2005), který ji rozdělil do 4 skupin podle popudů migrantů a cílových zemí. POBÍDKOVÁ je vyvolan{ cílovou zemí, z důvodu chybějících kvalifikovaných pracovních sil. Většinou se jedn{ o přesun pracovních sil z méně vyspělých zemí, do zemí s vyšším životním standardem, kde mají možnost získat daleko vyšší finanční odměnu a lepší možnost budoucího kariérního růstu. V souvislosti s globalizací, vzdělanostní strukturou obyvatelstva, zvýšenou potřebou fundovaných odborníků a stagnujícím populačním vývojem v ekonomicky vyspělých zemích lze re{lně předpokl{dat, že rozsah této migrace se bude co do počtu nad{le zvyšovat a bude rozšiřov{n o nabídky dalších nedostatkových profesních uplatnění. Již v současnosti se nabídkov{ migrace netýk{ pouze špičkových specialistů, ale pracovní nabídky jsou rozšiřov{ny i na profese středního person{lu, nebo zdatných řemeslníků (viz zdravotní person{l, soci{lní služby atd. – Irsko, Norsko, Švédsko). V zemi původu pak může nastat tzv. „brain drain“ neboli odliv mozků a inteligence. (například systém zelených karet v Německu pro IT specialisty) POPTÁVKOVÁ je vyvol{na na straně migranta, ekonomickými i mimoekonomickými impulsy. Často býv{ způsobena velkým mzdovým diferenci{lem, nebo politickými a soci{lními tlaky. Migrace popt{vkov{ je realizov{na ve formě pobytu nebo dojížďky. U této varianty existuje nebezpečí pro cílovou zemi, kdy velký příliv levné pracovní síly způsobuje růst nezaměstnanosti a neleg{lního pracovního trhu. (migrace pracovníků z východní Evropy do z{padních zemí s otevřeným pracovním trhem po roce 2004) POBYTOVÁ je vyvolan{ opět na straně migranta a to z důvodu, že chce na trvalo změnit místo svého pobytu a pr{ce. Klíčovou roli zde hraje příjmový rozdíl a rozdíl v životním standardu. Charakter pobytové migrace může být

29

dlouhodobý (zpravidla delší než 2 až 3 roky), nebo kr{tkodobý (s pobytem v zahraničí do jednoho roku, případně do 2 let). DOJÍŽĎKOVÁ (PENDLERSKÁ) migrantovo místo pobytu a života zůst{v{ stejné. Probíh{ buď formou každodenního dojíždění, nebo že se migrant navrací do země původu opakovaně v nějakém kratším intervalu (týdně). S ohledem na dojezdovou vzd{lenost se jedn{ většinou o sousední st{ty. Baštýř (2005) poukazuje na fakt, že migrant kumuluje tři výhody: m{ mzdu bohatší cílové země, výhodný přepočet mzdy směnným kurzem na měnu mateřské chudší země a kupní sílu přepočtené mzdy v cenové hladině mateřské chudší země. Pro naplnění kritéria mobility pracovních sil je především důležit{ intenzita a rychlost n{stupu přesunu pracovních sil. Předch{zející kategorie n{m pom{hají pochopit impulzy pohybu pracovní síly, které musí být využity pro její rozpohybov{ní v případě asymetrického šoku.

2.3.2 Ekonomická teorie geografické mobility pracovních sil V předchozí kapitole byl definov{n pojem mobilita pracovních sil. Jak bylo uvedeno, mobilita pracovních sil se dělí na dvě z{kladní č{sti, profesní a geografickou mobilitu. Vzhledem k faktu, že podkladovou teorií této pr{ce je teorie optim{lní měnové oblasti, a ta se spíše v{že ke geografické mobilitě, pokusím se zde nastínit z{kladní teoretické přístupy ke geografické mobilitě pracovních sil. Existuje mnoho teorií, které byly vyvinuty nez{visle na sobě a v r{mci různých oborů. Každ{ z nich vysvětluje určitý aspekt nebo typ geografické mobility podle toho, v které době vznikala, kterými migračními proudy a příčinami se zabývala a často i v r{mci kterého oboru vznikala. Některé teorie analyzují geografickou migraci na makro jiné na mikro úrovni. Teorie se často liší především v tom, kterou příčinu považují za hlavní při vzniku geografické mobility a na které ot{zky hledají vysvětlení. Baršov{ (2005) ve své knize, Přistěhovalectví a liber{lní st{t, a Henig (2007) popsali devět z{kladních teorií zabývajících se geografickou mobilitou. V neoklasické ekonomii je geografick{ mobilita ch{p{na, jako disbalance mezi nabídkou a popt{vkou na pracovním trhu, kter{ je způsobena tzv. pull a push faktory30 (zejména rozdíl ve mzd{ch). Jedn{ se o socioekonomickou nerovnov{hu mezi jednotlivými územími, kdy jedno území svými podmínkami odrazuje z{jemce o pr{ci – push31 faktory (nízké mzdy), nebo naopak jiné území 30 Pull and Push teorii popsal Donal J. Bongue v knize Techniques and Hypotheses for the study of differential migration v roce 1963, myšlenkově navazoval na svého předchůdce Ernesta G. Ravensteina a jeho knihu The laws of migration 1885. 31 Dalšími push faktory mohou být: nedostatek pracovních příležitostí, špatn{ životní úroveň, politické klima, demografick{ situace, ekonomick{ recese atd.

30

m{ přitažlivé podmínky pro pracující – pull32 faktory (vysoké mzdy). Působení pull a push faktorů by mělo z dlouhodobého hlediska přinést rovnov{hu na společném trhu pr{ce, kdy úbytek pracovníků v zemi s nižšími mzdami povede k úbytku pracovních sil (potažmo k jejich nedostatku) a to bude působit tlak na růst mezd, naopak v zemi s vyšší mzdovou hladinou bude příliv nových zaměstnanců působit přesah nabídky pr{ce nad popt{vkou a lidé budou ochotni pracovat s nižšími mzdovými n{roky. S postupným přibližov{ním mzdových hladin v obou zemích, budou opadat i pull a push faktory a mobilita se tak sníží. Důsledek nerovnov{hy v příjmech mezi jednotlivými území je makro33 pohled, jehož vyústěním je nastolení rovnov{hy a eliminace mobility. Mikro pohled pak ch{pe geografickou mobilitu jako souhrn individu{lních rozhodnutí jedinců, kteří v{ží mezi n{klady a výnosy přesunu za prací. Jejich rozhodov{ní je ovlivněno asymetrií pracovních trhů mezi jednotlivými oblastmi. Nová ekonomie migrace navazuje na neoklasickou teorii. Na rozdíl od neoklasické teorie, ale nech{pe geografickou mobilitu jako čistě individu{lní rozhodnutí přemýšlejícího a kalkulujícího jedince, nýbrž jako proces spolurozhodov{ní větších soci{lních jednotek (rodina, dom{cnosti). V prostředí dom{cností a rodin, se už neporovn{v{ pouze užitek a ztr{ta, n{klady a výnosy mezi variantou zůstat a přestěhovat se za prací, ale i identifikace potenci{lních rizik a jejich eliminace. Mincer (1978) ve svém čl{nku Family migration decisions, vyslovil myšlenku o negativním vlivu rodinných vztahů na geografickou mobilitu, kdy považuje vztahy a vazby mezi členy rodiny za negativní externality. Ti členové rodiny či skupiny v{zaných osob, kteří se nepřemisťují na jiné území na z{kladě vlastního rozhodnutí, ale jsou donuceni okolnostmi, vzdorují zpravidla nižším příjmům v cílové zemi, než pokud by zůstali na st{vajícím místě. Jejich omezen{ schopnost adaptability na nové podmínky pracovního trhu cílové oblasti, snižuje i možnost získ{ní nového zaměstn{ní. Rodina nebo jiné soci{lní uskupení bude tedy podle Mincera ochotno změnit své působiště pouze v případě, že zisky jedněch členů internalizují ztráty ostatních. Ekonomické hledisko, tedy rozdíl v možných příjmech, nejsou podle této teorie to nejdůležitější, co udržuje geografickou mobilitu. V pojetí nové ekonomie migrace můžeme tedy ch{pat geografickou mobilitu jako důsledek úsilí minimalizovat riziko a diverzifikovat zdroje příjmu.

32 Dalšími push faktory mohou být: demokratický politický režim, vysok{ kvalita života, životní prostředí, seberealizace. 33 Makro pohled neoklasické ekonomie na geografickou mobilitu pracovních sil rozebral Arthur W. Lewis v knize Economic development with unlimited supplies of labour (1954)

31

Teorie dvojího trhu (Dual labour market theory)34, Henig (2007) uv{dí, že teorie vych{zí také z neoklasického pojetí geografické mobility. Neorientuje se ale na racion{lní volbu jedinců ochotných migrovat, ale na popt{vku v cílové zemi a na rekrutov{ní pracovních sil z rozvojových zemí. Z pohledu této teorie vych{zí impuls geografické mobility pr{ce ze struktur{lních potřeb ekonomiky, kter{ řeší nedostatek pracovní síly ve vybraných oblastech svého hospod{řství a zaplňuje svoje pr{zdn{ místa migranty. Jedn{ se o logické vústění struktur{lních změn ekonomik cílových zemí a na ně navazujících změn pracovních trhů v post industri{lních ekonomik{ch. Populace v cílových zemích je přeorientov{na na postindustri{lní mód produkce a tím vznik{ nedostatek kvalifikovaných sil v řadě servisních profesí. To vede k navýšení popt{vky směrem za hranice st{tu. Rabušič a Burj{nek (2003) k tomuto tématu napsali, že geografick{ mobilita je inherentně zabudov{na v z{kladních charakteristik{ch moderní industri{lní společnosti, takže je vyvol{na ne faktory vypuzov{ní, to je nízkými mzdami nebo vysokou nezaměstnaností, nýbrž faktory přitahov{ní, to je chronickou a nevyhnutelnou popt{vkou po imigrující pracovní síle. Tato popt{vka po laciných a flexibilních dělnících je zabudov{na do samotné existence vyspělých ekonomik. Teorie světového systému35 vykl{d{ geografickou mobilitu pracovních sil jako, výsledek vyústění historického uspoř{daní vztahů a vazeb v r{mci glob{lního světového systému. Hlavní myšlenkou této teorie je, že geografick{ mobilita, její směr a intenzita, vych{zí z historického uspoř{d{ní světového tržního systému. Prolín{ní kapitalistických a komunistických struktur čímž podněcují pohyb pracovníků. Podobný pohyb pracovníků je snadno patrný i mezi koloniemi a evropskými st{ty. Mobilitu pracovních sil lze podle této teorie popsat jako důsledek nerovnosti mezi ekonomicky vyvinutým j{drem a chudší periferií na z{kladě historických kořenů. Teorie sítí (network theory)36 vych{zí z učení manchesterské školy, kter{ vytvořila metodu soci{lní sítě. Tato metoda byla úspěšně aplikovan{ na pohyb pracovníků mezi vesnicemi a městy, přinesla s sebou také mnoho nových pojmů jako „síťový přístup“, „soci{lní kapit{l“ a „koncept silných a slabých vazeb“. Daný přístup odhaluje, že migranti generují své soci{lní vazby na z{kladě, příbuzenských, kamar{dských, n{rodnostních a jiných soci{lních vazeb. Tyto vazby jsou klíčové v procesu rozhodov{ní, zdali odejít za prací, či

34 Zakladatelem teorie dvojího trhu byla Michaela J. Piore, poprvé se o ní zmínila ve své knize Birds of passage: Migrant labour in industrial society (1979) 35 Zakladatelem teorie světového systému je Immanuel Wallertein, z{klady této teorie popsal ve svých knih{ch The modern Word systém (1974) 36 Zakladatelem teorie sítí je Graeme J. Hugo, Village-community ties, village norms, anf ohnic and social network: A rewiew of evidence from the third world

32

nikoli. Soci{lní sítě jsou využív{ny pří přemisťov{ní za prací k minimalizaci rizik a potíží a fungují jako z{chrann{ síť před případným rizikem. Do jisté míry se jedn{ o individu{lní akty přemístění, ale s narůstajícím počtem individu{lních aktů se síť postupně rozrůst{ a propojuje a migrace se tak st{v{ snazší. Henig (2007) Institucionální teorie37 nevysvětluje příčiny migrace, ale soustředí se na procesy, které s ní souvisejí. V důsledku geografické mobility pracovních sil vznikají nové instituce, a to jak vl{dní, tak i nevl{dní, dobrovolnické, neziskové. Migrace se tedy sama o sobě st{v{ trhem, na kterém mohou prosperovat různé další instituce. Daný teoretický proud pak studuje, jakou roli hrají instituce, nakolik se tyto instituce samotné podílejí na institucionalizaci migračních proudů. Henig (2007) Teorie klientelistické politiky se soustředí na problematiku geografické mobility a pojím{ ji jako efekt klientelistictického vztahu mezi zaměstnaneckou lobby a vysokými úředníky st{tu a přijetí „antipopulistické normy“ liber{lními elitami. Tato teorie si klade za úkol objasnit rozpor mezi tendencemi národního státu bránit své hranice před přílivem imigrantů a jeho liberálními imigračními politikami. Baršov{ (2005) Teorie migračních systémů38podle Baršové (2005), teorie migračních systémů definuje geografickou mobilitu jako souč{st historicky utvořených region{lních systémů ekonomické směny a polické, kulturní a informační interakce mezi různými soci{lními skupinami z různých n{rodních společností. Teorii migračních sítí a transnacionálního prostoru popisuje Baršov{ (2005) jako projev vz{jemné pomoci, z{vazků a informací, které permanentně propojují migranty v hostitelské zemi s jejich př{teli, příbuznými, krajany či etnickými soukmenovci ve vysílající zemi či dalších hostitelských zemích. Tato teorie poskytla zcela nový pohled na geografickou mobilitu, nesnaží se již popsat impulsy mobility, ale zaměřuje se na faktory, které ji udržují, a prohlubuji. Soci{lní vazby mezi migranty a členy rodiny, či jinými s přízněnými osobami, poskytují pozitivní externalitu jejich potencion{lním n{sledovníkům, což napom{h{ eliminovat rizika a n{klady spojené se změnou působiště. Transnacion{lní systém, je úzce spojen s globalizací. Technicko-technologický boom v dopravě i komunikaci, zkracuje vním{ní vzd{lenosti a to umožňuje daleko pevnější vazby mezi emigranty a cílovou zemí. S rostoucími možnostmi 37 Zakladatelem institucion{lní teorie je Douglas S. Massney Theories of international migration: A rewiew and appraisal 38 Teorii migračních systému jako první pospal James T. Fawcett ve své knize Networks, linkages and migratin systems

33

opadají i obavy z možných rizik, což napom{h{ prohlubov{ní geografické mobility, kter{ již není jednor{zovým aktem, ale permanentní akcí.

2.3.3 Historie mobility pracovní síly v Evropě a Americe V této kapitole se budeme zabývat historií migrace hlavních migračních center a to především Evropu a Amerikou. Ve světové migraci mají své nezastupitelné místo i ostatní migrační centra jako Jižní Amerika, Afrika a Asie. Ovšem vzhledem k faktu, že se tato pr{ce zabýv{ ekonomickou integrací a mobilitou pracovních sil především na americkém (NAFTA, USA) a evropském kontinentu (EU, Eurozóna), ponech{m tyto migrační centra mimo tento výklad. Také při pohledu na obr{zek č. 5, kde je zn{zorněn{ relativní úroveň světové imigrace39 je patrné, že hlavní imigrační proudy vedou především do Ameriky a Evropy, kde počet imigrantů převyšuje několikan{sobně počet emigrantů. Dokonce v roce 2008 tyto dvě území pojaly 65,2% všech světových imigrantů.

39 Relativní vyj{dření migrace znamen{, že země s větším počtem imigrantů, než emigrantů jsou poměrně větší než ve skutečnosti a naopak.

34

Obr{zek č. 3 Relativní úroveň světové imigrace v roce 2008

Zdroj: http://www.worldmapper.org/display.php?selected=17

Historie mobility pracovní síly v Evropě Informace o mobilitě pracovních sil, na území Evropy z období před 19. stoletím našeho letopočtu, jsou velmi vz{cné. Omezené informace o mobilitě lze získat z farních z{znamů, které poukazují na vysokou region{lní mobilitu před příchodem průmyslové revoluce, kdy spousta mladých pracovníků v zemědělství odjížděla mimo své domovské farmy, kde se pohybovali od jihu na sever podle období sklizně. Po zač{tku průmyslové revoluce nastal velký pohyb pracovníků směrem do měst, kde se začal rozvíjet těžký průmysl. Díky průmyslové revoluci se nastartovaly i trans n{rodní migrační vlny za prací a to především Irsko – Britsk{, Belgicko – Francouzsk{ a Polsko – Německ{. Jak tvrdí Long a Ferrie ( 2003) evropsk{ populace byla na poč{tku 19. století velmi mobilní, bariéry br{nící mobilitě pracovních sil vznikly až na poč{tku 20. století, kdy se začaly vytv{řet první programy soci{lní péče. V devaten{ctém 35

století byla také markantní geografick{ migrace na dlouhé vzd{lenosti a to především do Ameriky, Kanady a Austr{lie. Mezi migranty patřili především mladí, svobodní a muži. Přelom 19. a 20. století byl typický přílivem venkovských obyvatel do měst, kdy se více jak jeden ze tří obyvatel vesnických oblastí přestěhoval do města. V tomto období byla geografick{ mobilita na daleko vyšší úrovni než profesní mobilita. V této době byl výběr povol{ní z valné většiny generační z{ležitost a pracovní skoro neměnili svou profesi. Profesní mobilita byla omezena jak v horizont{lní tak vertik{lní úrovni, a to i v mezigenerační úrovni. Soci{lně-ekonomický status a povol{ní otce měly silný vliv na soci{lně-ekonomický status syna. Podle Vavrejnové (2004) byla až do poč{tku 70. let prov{děna proimigrační politika pro získ{ní cizích pracovníků v hlavních imigračních zemích Evropy, tedy Spolkové republice Německo a Francii. V každé z těchto zemí pracovalo v 70. letech okolo dvou miliónů cizinců, a v hlavních evropských zemích pracovalo okolo 6 miliónu cizinců, poch{zejících především z It{lie, Jugosl{vie, Turecka, Španělska a Portugalska, tedy z méně ekonomicky vyvinutých zemí. Ze zemí východního bloku, byl příliv minim{lní a to z důvodu uzavření hranic. Od 70. let začaly vch{zet v platnost někter{ opatření, kter{ omezovala imigrační tlaky v z{padní Evropě. K Německu a Francii se přidalo Švédsko, Švýcarsko, Rakousko. Hlavní obrat v imigrační politice těchto zemí nastal v letech 1973 a 1974, během n{sledujících 6 let poklesl počet zahraničních pracovníků v průměru o 12%. Současné trendy pohybu pracovních sil na území EU popisuje Anna Triandafyllidou (2007) v knize Evropsk{ migrace. Mezi hlavní důvody, proč se lidé stěhují za prací z jedné země do druhé, řadí v prvé řadě touhu po větším výdělku, možnost zlepšit si jazykové dovednosti a získat nové zkušenosti. A pr{vě rozdíly ve mzdových podmínk{ch jsou hlavní hybnou silou evropské pracovní síly. Hlavní proudy evropských migrantů jsou především z jihu na sever (např. z Řecka a It{lie do Německa) a z východu na z{pad (především země přistoupivší v roce 2004, Rumuni a Bulhaři po roce 2007, kteří směřují do zemí východní Evropy). V z{padních zemích (EU 15) tvoří největší pohyb pracovních sil tzv. pendlerství, tedy pohyb pracovních sil v pohraničních oblastech, kdy pracovníci dojíždějí za prací do příhraniční země (např. země Beneluxu a Německo). Dnešní bariéry v Evropě nejsou již hranice, ale spíše jazyky, kultura, rodina, n{klady na přestěhov{ní a přechodn{ období. Proto také přibližně jen 2% Evropanů v produktivním věku, žijí v jiné zemi, než je jejich země původu. Paradoxně se v Evropě nezaměstnanost drží okolo 9%, přestože více než 3 milióny pracovních nabídek zůst{v{ neobsazených. Jak řekl, eurokomisař pro zaměstnanost, Vladimír Špidla v rozhovoru EurActiv: „Obr{zek je poněkud odlišný pro mobilitu od jednoho zaměstn{ní k druhému. Kolem 8% pracovníků mění zaměstn{ní každý rok a nepatrně více než čtvrtina všech pracovníků je v té samé společnosti méně než 24 měsíců. Na druhé straně kolem 40% 36

pracovníků zůst{v{ u stejného zaměstnavatele přes deset let, v některých zemích je to dokonce kolem 50%. Dalším zajímavým údajem je, že 25% evropské pracovní síly nikdy nezměnilo svého zaměstnavatele, ať už jde o jakoukoli věkovou skupinu. Průměrné setrv{ní v té samé pr{ci je o téměř 50% vyšší v Evropě než ve Spojených st{tech.“ Evropsk{ unie se čím d{l více zaměřuje na zvýšení mobility pracovních sil a to především v korelaci na prohlubující se ekonomickou integraci a rozšiřov{ní měnové unie40. Podle serveru Europass41 se EU snaží podporovat studijní a pracovní mobilitu obyvatel na všech úrovních. Podpora mobility obyvatel je přímou souč{stí strategických dokumentů, doporučení i konkrétních programů. Na n{rodní úrovni je mobilita obyvatel jedním z cílů N{rodního rozvojového pl{nu (NRP)42. Např. mezi hlavní z{věry stockholmského zased{ní Evropské rady (březen 2001) patří: znalostní ekonomika (předpokl{d{ dobrou úroveň všeobecného vzděl{ní), podpora mobility pracovních sil, celoživotní učení a otevír{ní nových evropských trhů pr{ce. Mobilita pracovníků by se měla zvýšit několika způsoby:  pružnějším uzn{v{ním kvalifikace a doby studia, 

snazším převodem důchodů,



zavedení evropské čipové zdravotní karty,



lepší dostupností informací prostřednictvím Evropského centra pro mobilitu,



praktické odstranění administrativních přek{žek,



koordinace soci{lního zabezpečení migrujících pracovníků,



podpora programu Leonardo da Vinci43 a Erasmus.

Historie mobility pracovních sil v Americe Hlavními znaky migrace pracovních sil v prvních století osidlov{ní severní Ameriky, byl příliv bílých emigrantů z Evropy a nucené pracovní sily – černochů z Afriky. Tato doba nahr{vala jak geografické, tak profesní mobilitě. Neust{lý příliv emigrantů na východní pobřeží a jejich rozšiřov{ní směrem d{le na z{pad, také příchozí pracovníci nebyli zatíženi svou socioekonomickou 40 Za hlavní teoretické východisko pro vznik a rozšiřov{ní EMU je považov{na teorie optim{lní oblasti, kter{ pokl{d{ mobilitu pracovních sil za jedno ze stěžejních kritérií, které musí být splněno, aby přínosy ze vstupu do MU přes{hly n{klady, s ní spojené. 41 http://www.europass.cz/index.php?page=eu&subpage=subpage_mob 42 NRP je východiskem pro strategické dokumenty ČR, na z{kladě kterých probíh{ čerp{ní prostředků ze Struktur{lních fondů EU. 43 V jehož r{mci lze získat podporu na tzv. projekt mobilit (IVT, PLM, VETPRO)

37

historií, a tak zde byl prostor jak pro horizont{lní tak i vertik{lní profesní mobilitu. Tento rozmach pokračoval až do konce devaten{ctého století. Do roku 1900 nebyl pracovní trh a imigrační politika nijak omezov{ny. Od poč{tku 20. století začaly působit řemeslnické cechy a pr{ce začala být více organizov{na a omezov{na. V čl{nku mobilita pracovních sil od Longa a Ferriee (2003) se můžeme dočíst, že mezi lety 1850 – 1860 se dva ze tři mužů přestěhovali mezi st{ty, a od roku 1840 začal velký příliv pracovníků z farm do měst, hlavně mladých žen, dětí a mladší synové zemědělských dom{cností, jejichž vyhlídky v zemědělství nebyly zrovna příznivé. Od 1865 začala také migrační vlna osvobozených černochů, kteří odch{zeli z vesnic do měst a hlavně z jihu na sever. Od poč{tku 20. století se geografick{ i profesní mobilita začala snižovat, ale i tak je dnes na vyšší úrovní než v Evropě. Světovou imigraci do Ameriky můžeme rozdělit na čtyři etapy. Koloni{lní, kdy doch{zelo k velkému přílivu imigrantů, kteří osidlovali severní Ameriku. Druh{ etapa z přelomu osmn{ctého a devaten{ctého století je charakteristick{ vlnou migrantů ze severu a z{padu Evropy. Třetí etapa z poč{tku dvac{tého století naopak vlnou imigrantů z jižní a východní Evropy44. Poslední etapa, kter{ probíh{ od roku 1965 až do dnešních dnů je charakteristick{ hlavně imigranty z jižní Ameriky a Asie. Jak je vidět na Obr{zek č. 4 Původ amerických imigrantů v roce 2000původ amerických imigrantů v roce 2002, největší imigrace do spojených st{tů poch{zí z Kanady a Mexika, kteří jsou jeho nejbližšími sousedy. D{le zde m{ velké zastoupení cel{ jižní Amerika a hlavně Asie v čele s Čínou, Indií a Ruskem. Obr{zek č. 4 Původ amerických imigrantů v roce 2000

Zdroj: http://www.oecd.org

Srovnání trhu práce v Evropě a USA Podle serveru týdeníku Respekt (9/2008) je hlavní rozdíl mezi pracovním trhem v Evropě a USA, v homogenitě jednotlivých zemí a jejich pracovních 44 Mezi lety 1836-1914 emigrovalo do Ameriky přes 30 miliónů lidí z celé Evropy.

38

trhů. Pracovní trh USA je mnohem homogennější než ten evropský, společné normy vymezují jeho pr{vní r{mec. Normy regulující trh v EU jsou specifické pro každý ze členských st{tů. Pohyb pracovníků je tedy složitější v EU. Srovn{ní růstu ekonomiky USA a ekonomiky EU vyznív{ příznivěji pro USA. Menší diferenci růstu budeme sledovat, pokud vzt{hneme toto srovn{ní k demografickému vývoji. USA m{ vyšší přirozený přírůstek obyvatelstva a ten je do určité míry příčinou rychlejšího hospod{řského růstu. Naopak Evropa trpí st{rnutím populace, do roku 2050 vzroste počet obyvatel starších 65 let o 65% a počet lidí v produktivním věku klesne o 20%. Obr{zek č. 5 Věkov{ pyramida EU-25 pro roky 2005 a 2050

Zdroj: www.respektinstitut.cz/wp-content/uploads/prilohy/FS_RI.pdf

Pracovní trh EU trpí problémy, které jsou již dostatečně zn{my. Na straně popt{vky je nepružný pracovní trh ovlivněn silnou úlohou odborů, které prosazují politiku relativně vysokých mezd i obtížné propouštění zaměstnanců. Na straně nabídky je rozs{hl{ masa lidí uvyklých relativnímu soci{lnímu komfortu, neschopn{ dostatečné adaptace na rychle se měnící profesní a kvalifikační požadavky moderní ekonomiky. Adaptační úsilí je podvazov{no st{le relativně štědrým soci{lním systémem. Flexibilita pracovní síly samozřejmě souvisí i se st{rnutím populace - flexibilita a adaptabilita se s rostoucím věkem snižuje. Soci{lní komfort z{padní Evropy je patrný i v tom, že evropské země mají ve srovn{ní s USA podstatně nižší pracovní dobu. Rozdíl v průměrném počtu ročně odpracovaných hodin byl přitom mezi USA a z{padoevropskými zeměmi s nejnižší pracovní dobou dosti výrazný: v roce 2002 činil rozdíl mezi USA a SRN více než 350 hodin ročně. Nabízí se ot{zka,

39

zda snižov{ní pracovní doby nebylo v některých zemích nadměrné a nemělo vliv na podv{z{ní hospod{řského růstu. Nejkratší pracovní dobu m{ Nizozemsko a Německo, tedy země, v nichž růst HDP v roce 2003 přešel do z{porných čísel. Evropský pracovní trh je konkurenceschopný v oborech, ve kterých je vyžadov{na kvalifikovan{ pracovní síla. Konkurenceschopný není v oborech s velkým podílem manu{lní pr{ce, v oborech s nízkou přidanou hodnotou, ale velkým podílem lidské pr{ce. Pro evropskou ekonomiku je charakteristické, že podíl kapit{lu vůči pracovní síle je v porovn{ní s USA v obecné rovině vyšší.

40

3 Zhodnocení mobility pracovní síly jednotlivých integračních celků Soudob{ světov{ ekonomika je i přes postupující globalizaci seskupením několika makroregionů. Jak uv{dí Jeníček (2002), klíčové jsou tři makroregiony45 (resp. centra) – Spojené st{ty americké (s vnějším ekonomickým z{zemím v Kanadě, Mexiku a zemích Latinské Ameriky), Evropské unie (se z{zemím v ESVO, přidružených a dalších zemích střední a východní Evropy) a Japonsko (se z{zemím v asijském rozvojovém centru) – označované jako “tri{da”. Proto bude n{sledující č{st zaměřen{ na první dva zmíněné makroregiony, Severní Ameriku a Evropu a jejich integrační uskupení USA federace, Eurozóna – hospod{řsk{ měnov{ unie, Evropsk{ unie – jednotný vnitřní trh, NAFTA – zóna volného obchodu, OECD – ekonomick{ organizace sdružující světové ekonomiky především severní Ameriku a Evropu. Asijsk{ č{st v čele s Japonském nebude vzhledem k malé dostupnosti dat zohledněna. N{sledující text se zaměřuje na zhodnocení mobility pracovní síly u jednotlivých integračních celků na z{kladě ukazatelů imigrace a variability měr nezaměstnanosti.

3.1 Svět Podívejme se, jak vypadaly absolutní počty světové migrace (geografické mobility) v ned{vné minulosti. Metodika OSN rozděluje světovou populaci, do tří oblastí podle míry jejich rozvinutí. Za více rozvinuté oblasti jsou považov{ny země Evropy, Severní Ameriky, Austr{lie, Nového Zélandu a Japonska. Mezi méně rozvinuté řadí země Asie, Afriky a Jižní Ameriky. Za nejméně rozvinuté považují asi pades{t zemí v čele s Afgh{nist{nem a Zambií. Migrant je podle OSN každý, kdo žije mimo svou rodnou zemi. Z tabulky je jasně patrné, že největší geografickou mobilitu pracovní síly vykazují více rozvinuté oblasti, v poměru k celkové mu počtu populace je to více než osmin{sobně oproti zbytku světa. Téměř každý 10. obyvatel rozvinuté oblasti se narodil v jiné zemi, než žije moment{lně. Z tabulky plyne, že hlavním faktorem světové imigrace, potažmo mobility pracovní síly, je bohatství cílové oblasti. Lidé jsou především motivov{ni možností zlepšení své životní situace.

45 prostorov{ struktura, kter{ se utv{ří soustředně okolo rozvinutého (vyspělého) j{dra a jednotlivé ekonomiky staví do funkčních souvislostí, tedy do vz{jemné z{vislosti

41

Tabulka č. 3 Poměr zaznamenaných migrujících ve světové populaci (OSN 2006 a 2009)

Počty lidí v tis.

Počet lidí 2006

Počet %

Z celkového počtu migrantů 2006

Počet % 2006

Z celkového počtu migrantů 2009

Počet % 2009

Světov{ populace

6 464 750

100

177 165

2,7

225 474

3,1

759 389

11

8 055

1,1

11 531

1,3

5 253 484

72

64 469

1,2

86 232

1,5

1 211 265

17

112 696

9,3

127 711

10,3

Nejméně rozvinuté oblasti Méně rozvinuté oblasti Více rozvinuté oblasti

Zdorj: OSN (2006) a OSN (2009)

3.2 EU Mobilita pracovní síly Evropské unie bude zkoum{na v r{mci dvou celků. EU-1546 a EU-2547. EU-27 nebude zohledněna, především z důvodu absence dat pro Rumunsko a Bulharsko do roku 2006 a časového zaměření pr{ce. Pro kontrolu byly provedeny výpočty pro roky 2006 a 2007, které vykazovaly přibližně identické hodnoty jako EU-25. Rozdělením Evropské unie na EU-25 a EU-15 byl zohledněn předpoklad, že země s dlouhodobým členstvím v EU budou více integrované a budou vykazovat větší mobilitu pracovní síly. Na druhou stranu země, které přistoupily po roce 2004, mají omezenou mobilitu pracovní síly v r{mci EU díky uplatňov{ní přechodných opatření48.

46 Členské země EU-15: Belgie, D{nsko, Finsko, Francie, Irsko, It{lie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Spojené kr{lovství, Španělsko a Švédsko. 47 Členské země EU-25: členské země EU-15 a země, které přistoupily po roce 2004(Česko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko.) v roce 2007 přistoupilo Bulharsko a Rumunsko, které společně se zeměmi EU-25 tvoří EU-27. 48 Některé země z původní EU-15 zavedly ochrann{ opatření svého pracovního trhu tzv. 2+3+2. Tedy původní omezení trv{ po dobu dvou let, po uplynutí této doby musejí ozn{mit komisi zda budou pokračovat v omezení svého pracovního trhu, nebo liberalizují svůj pracovní trh. A pokud budou i po uplynutí 5 let d{le existovat odůvodněné pochybnosti o narušení n{rodního trhu, mohou prodloužit přechodné opatření o další 3 roky. Belgie zrušení po 1.5.2009, D{nsko zrušení po 1.5.2009, Finsko zrušení po 30.4.2006, Francie zrušení po 1.7.2008, Irsko neuplatňuje, It{lie zrušeno po 1.7.2006, Lucembursko zrušeno po 1.11.2007, Německo účinností od 1.11.2007 uvolněn pracovní trh pro určené profese a absolventy německých VŠ. Od 1.1.2009 platí zjednodušený postup pro získ{ní povolení k zaměstn{ní pro absolventy VŠ., Nizozemsko zrušeno od 1.5.2007, Portugalsko neuplatňuje od 30.4.2005, Rakousko od 1.1.2008 vyd{n seznam profesí, pro které je zjednodušený postup pro získ{ní povolení k zaměstn{ní., Řecko neuplatňuje, Spojené kr{lovství od poč{tku neuplatňuje, Španělsko neuplatňuje od 30.4.2005 a Švédsko od poč{tku neuplatňuje. (www.mpsv.cz)

42

Nejprve bude zhodnocena mobilita pracovní síly z pohledu ukazatele migrace (LM(1); LM(2); LM(3); LM(4))a srovn{me jí v r{mci EU-15 a EU-25. Napříč všemi ukazateli imigrace se projevuje významný vliv výše hrubého dom{cího produktu na její směr, to potvrzují i korelační koeficienty uvedené v tabulce č. 4. Poměrně nejvíce imigrantů směřuje do oblastí s vyšším hrubým dom{cím produktem na osobu. Jasně se tento trend promít{ na nejbohatších (Lucembursko, Irsko, D{nsko) a nejchudších (Polsko, Litva, Lotyško) st{tech. Za zmínku stojí případ Slovinska a Estonska. Kdy je celkov{ průměrn{ imigrace Slovinka na mnohem vyšší úrovní a vykazuje vetší z{vislost na hrubém dom{cím produktu, než vnitřní imigrace. Naopak v případě Estonska jde o opačný případ. Z toho lze usuzovat, že velk{ č{st imigrace směřující do Slovinska poch{zí mimo Evropskou unii především ze zemí bývalé Jugoslavie, zvl{ště pak Chorvatska a Bosny a Hercegoviny. U Estonska je naopak poměrně větší vnitřní migrace než celkov{, stejně jako u všech ostatních pobaltských st{tů. Stejnou rozdílnost můžeme sledovat i u skandin{vských st{tů, které také vykazují vyšší poměrnou vnitřní imigraci než celkovou. Jižní č{st Evropy Kypr, Portugalsko, Řecko, It{lie a Francie naopak od severu vykazuje větší celkovou imigraci, než vnitřní. Což je d{no příznivou polohou subtropického p{su a blízkostí Afriky s velkým emigračním potenci{lem (viz. Příloha Obr{zek č. 49 Čist{ světov{ emigrace v roce 2005). Zajímavý je i případ Francie, vzhledem k výši hrubého dom{cího produktu na osobu by se dala oček{vat vyšší míra imigrace, ale Francie již od roku 1993 zpřísňuje49 imigrační politiku a přechodn{ opatření zrušila, až v roce 1.7.2008. Malta jako jediný st{t vykazuje velkou rozdílnost v rovině produktivního věku, kdy produktivní č{st imigrace tvoří méně než 60% (průměr EU-25 je mezi 83% až 86%).

49 V roce 1993 Francie zavedla tzv. Pasquovy z{kony, zpřísňující podmínky získ{ní občanství a imigrace. Tímto z{konem se z neleg{lních imigrantů prakticky stali zločinci. V roce 1997 byla imigrační politika d{le zpřísněna tzv. Debréovým z{konem. V dubnu roku 2003 byl přijat další z{kon, z{kon číslo 20031119 z 26. listopadu 2003 o kontrole imigrace, pobytu cizinců ve Francii a o n{rodnosti

43

pořadí přůměru LM(1,2,3,4) 02-06

Graf č. 6 Vztah mezi pořadím průměru LM (1,2,3,4) 02-06 a pořadí GDP na os. 2006 EU-25 30

CY

DK

ESP

25

CZ 15

M

LIT HU

10

AUS

GER

GR

20

LM(1) LM(2)

P

B

0

LM(3) LM(4)

F

SK EST 5

SWE NL FIN

UK

I POL LAT

L

SLO

5 0

IRL

10

15

20

25

30

pořadí GDP na os. 2006 Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

V EU-15 se také projevuje vliv hrubého dom{cího produktu na hlavu, ovšem v daleko menší míře u celkové migrace. Z toho lze usuzovat, že vnitřní imigrace je daleko více citliv{ na velikost hrubého dom{cího produktu na hlavu než celkov{. Nejvíce je pak citliv{, stejně jako v případě EU-25, vnitřní produktivní imigrace. U některých zemí je také patrné zrušení, či neuplatňov{ní přechodných opatření po rozšíření v roce 2004. Jasný rozdíl n{růstu LM(2) mezi EU-25 a EU-15 je patrný u tří zemí neuplatňujících přechodn{ opatření od poč{tku, Irsko, Spojené kr{lovství a Švédsko. Řecko, které také neuplatňovalo přechodn{ opatření od poč{tku, m{ znatelný n{růst až v roce 2007. Španělsko a Portugalsko uvolnily svůj pracovní trh 30.4.2005, , u Španělska je patrný n{růst už od roku 2005, Portugalsko uvolněním pracovního trhu příliv imigrantů nezískalo, dokonce se relativní počet imigrantů z nových zemí snížil hlavně z důvodu nízké úrovně důchodu a otevřením trhu bohatších zemí EU. V roce 2006 uvolnily své trhy Finsko (30.4) a It{lie (1.7.2006), n{růst imigrace z nových členských st{tů mezi lety 2004 a 2006 byl u Finska 60% a It{lie skoro 100%. Ostatní země EU-15, zrušily sv{ přechodn{ opatření mezi lety 2007 a 2009 a tak není n{růst rozeznatelný, díky časovému zaměření pr{ce, jist{ přechodn{ opatření přetrv{vají v Německu a Rakousku.

44

Graf č. 7 Vztah mezi pořadím průměru LM (1,2,3,4) 02-06 a pořadí GDP na os. 2006 EU-15

pořadí přůměru LM(1,2,3,4) 02-06

20

IRL

ESP

15

L

AUS 10

NL

B

GER

GR

EU-15 LM(1)

DK

EU-15 LM(2)

I

EU-15 LM(3)

SWE

EU-15 LM(4)

5

F

P

UK 0 0

5

FIN

10 Pořadi GDP na os. v 2006

15

20 Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

Tabulka č. 4 Koeficient korelace pořadí GDP na osobu a podílu imigrace na populaci a Koeficient korelace pořadí míry nezaměstnanosti a podílu imigrace na populaci EU

Korelační koeficient GDP na os.

Korelační koeficient míra nezam.

EU-25

EU-15

EU-25

EU-15

LM(1)

0,716

0,393

0,484

0,236

LM(2)

0,732

0,725

0,531

0,525

LM(3)

0,742

0,425

0,505

0,257

LM(4)

0,748

0,789

0,546

0,582 Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

Při pohledu na v{žené průměry jednotlivých podílů imigrace a populace vidíme, že rovina produktivního věku odpovíd{ původnímu předpokladu50 ovšem geografick{ rovina nikoli. U LM(1) a LM(3), tedy celkové imigrace, je poměr imigrace a populace vyšší u EU-15, než u EU-25. U LM(2) a LM(4), imigrace vnitřní, je poměr imigrace a populace menší u EU-15, než u EU-25, to značí velký rozdíl ve vnější imigraci51. V případě EU-25 vnější imigrace stagnuje na úrovni 0,5%, v EU-15 vnější imigrace stabilně roste v průměru 7% ročně a mezi lety 2002-2007 se pohybovala na úrovni 0,58%-0,74%. To znamen{, že 50 Původní předpoklad – více integrované celky mají vyšší mobilitu pracovní síly EU-15 více než EU-25. 51 LM(1) a LM(3) značí celkovou imigraci, rozdíl je pouze v rovině produktivního věku (EU-15 > EU-25). LM(2) a LM(4) značí vnitřní imigraci, rozdíl je pouze v rovině produktivního věku (EU-15 < EU-25). To znamen{, že je rozdíl v geografické rovině, kdyby se jednalo a rovinu produktivního věku, byl by rozdíl mezi LM(1) a LM(3) a mezi LM(2) a LM(4).

45

imigranti z třetích zemí daleko častěji míří do EU-15 než EU-25, k čemuž je především motivuje možnost vyššího příjmu. Uvnitř unie také silně působí rozdílnost HDP na hlavu, především pak na vnitřní imigraci, jak bylo dok{z{no v Tabulka č. 4 . V r{mci EU-25 se projevuje daleko větší fluktuace osob (vnitřní imigrace), než v EU-15. Je to zapříčiněno především faktem, že z 15ti nejbohatších zemí EU-25 je 14 z EU-15, v roce 2007 dosahoval průměrný HDP v EU-15 29200 eur na osobu a ve zbývajících 10 zemích, které přistoupily po roce 2004 9600 eur na osobu. Z tohoto důvodu imigruje velk{ většina osob z 10 nových zemí pr{vě do zemí bývalé 15-ky. Při srovn{ní roviny produktivního věku, tedy LM(1) s LM(3) a LM(2) s LM(4), obě uskupení vykazují vyšší míry mobility pracovní síly pro produktivní č{st obyvatelstva, než pro celkovou52. U celkové imigrace se navýšení pohybuje průměrně okolo 29% u obou integračních celků. V případě vnitřní imigrace je navýšení u EU-25 průměrně 30% a EU-15 19%. Jak je vidět v na Graf č. 9 Podíly produktivní populace a vnitřní a celkové imigrace EU) je podíl produktivní populace u obou integračních celků stabilně na 67%, podíl celkové produktivní imigrace se pohybuje průměrně na 86%, ovšem u vnitřní imigrace je znatelný rozdíl, kdy EU-25 dosahuje 87% a EU-15 79% podílu vnitřní produktivní imigrace na celkové vnitřní imigraci. Z toho lze usuzovat, že z nově přistupujících zemí je valn{ většina imigrantů v produktivním věku, podle kontrolních propočtů je to v průměru 96%. Nově členské st{ty chrlí do zbytku unie velký počet pracovní síly, 40% vnitřních imigrantů EU-25 přech{zí z nových členských st{tů do st{tů EU-15 (48% procent vnitřní produktivní imigrace). Všechny podíly imigrace a populace EU-25 kopírují vývoj EU-15, což je především způsobeno faktem, že země EU-15 tvoří 3/5 st{tů a 5/6 populace EU25. Všechny podíly vykazují dlouhodobý rostoucí trend. Obě uskupení dosahují podobných měr růstu v celkové imigraci (LM(1,3)). U vnitřní imigrace (LM(2,4)) se projevuje rychlejší růst EU-25 a to především díky vstupu nových členských st{tů v roce 2004 a postupným rušením přechodných opatření.

52 LM(3) je vyšší než LM(1) a LM(4) je vyšší než LM(2).

46

Graf č. 8 Vývoj LM (1,2,3,4) v EU-25 a EU-15 1,20%

0,75%

1,00%

0,65% EU-25 LM(1) 0,55% 0,45%

0,60% 0,35% 0,40%

EU-15 LM(1)

LM(2,4)

LM(1,3)

0,80%

EU-25 LM(3) EU-15 LM(3) EU-25 LM(2)

0,25%

EU-15 LM(2)

0,20%

0,15%

EU-25 LM(4)

0,00%

0,05%

EU-15 LM(4) 2002

2003

2004

2005

2006

2007 Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

Tabulka č. 5 Změny LM(1,2,3,4) v letech 2002-2006 EU 2003/2002 2004/2003 2005/2004 2006/2005 2006/2002 Průměr 02-06 EU-25 LM(1) EU-15 LM(1) EU-25 LM(2) EU-15 LM(2) EU-25 LM(3) EU-15 LM(3) EU-25 LM(4) EU-15 LM(4)

14,59% 14,07% 2,25% 5,33% 15,11% 14,52% -0,12% 7,71%

2,50% 2,26% 7,19% -3,05% 5,14% 5,09% 12,38% -1,06%

-4,02% -4,87% 9,13% 4,61% -4,47% -5,25% 10,31% 4,29%

10,68% 10,96% 5,20% -1,69% 11,44% 11,85% 5,15% 2,49%

24,77% 23,13% 25,82% 5,02% 28,85% 27,55% 30,21% 13,91%

5,94% 5,61% 5,94% 1,30% 6,81% 6,55% 6,93% 3,36%

Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

47

Graf č. 9 Podíly produktivní populace a vnitřní a celkové imigrace EU

Podíl na populaci, podíl na imigraci

90,00% Podíl vnitřní produktivní imigrace EU-25

85,00%

Podíl celkové produktivní imigrace EU-25

80,00%

Podíl celkové produktivní imigrace EU-15 Podíl vnitřní produktivní imigrace EU-15

75,00%

Podíl produktivní populace EU-25

70,00%

Podíl produktivní populace EU-15 65,00% 2002

2003

2004

2005

2006 Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

Zkoum{ní mobility pracovní síly pomocí variačních koeficientů měr nezaměstnanosti vych{zí z předpokladu, že pokud bude existovat dokonal{ mobilita pracovní síly, budou v r{mci celého uskupení jednotlivé země vykazovat přibližně stejné míry nezaměstnanosti. Z tohoto předpokladu vych{zí i V1(u), který zkoum{ variabilitu měr nezaměstnanosti v r{mci jednotlivých roků. Čím méně se od sebe míry nezaměstnanosti navz{jem liší, tím vyšší mobilitu pracovních sil mezi sebou mají. Pokud budeme vych{zet z těchto předpokladů, můžeme tvrdit že EU-15 vykazuje větší mobilitu pracovních sil než EU-25, což odpovíd{ původnímu předpokladu. Variační koeficienty pro oba integrační celky, vykazují rostoucí trend. EU-15 stagnuje od roku 2004 těsně na nad hranicí 30, naopak koeficient pro EU-25 rychle kles{ v průměru 9% ročně. Tímto tempem by se EU-25 měla dostat na úroveň EU-15 v roce 2008. Ovšem od roku 2008 pohlcuje světovou ekonomiku finanční krize, což se projevuje i na ekonomice EU. Nelze proto odhadnout přesný směr tohoto ukazatele do budoucna. Mnoho st{tů se potýk{ s velkým n{růstem nezaměstnanosti a poklesem HDP53. Na mír{ch nezaměstnanosti EU se také promítají stabilizační opatření politik jednotlivých členů. Také propouštění zahraničních pracovníků, kteří se navracejí do původních zemí, zamích{ nepředpokl{datelně mírami nezaměstnanosti. D{ se předpokl{dat, že všeobecný trend bude vykazovat růst nezaměstnanosti v celé EU, to potvrzují předběžn{ čísla za rok 2009, kdy se za 10 měsíců zvedla nezaměstnanost o 1,3% z 8% na 9,3%. Předběžný výpočet V1(u) pro EU-25 vykazoval v roce 2008 pokles na předpokl{danou hodnotu k hranici 30ti (31,53), v roce 2009 se 53 Především pobaltské republiky a jižní st{ty Španělsko a Řecko.

48

postupně zhoršoval a od dubna stagnuje na hranici 40ti. EU-15 vykazovala již od roku 2008 n{růst koeficientu a dostala se nad EU-25, do února se dostala na hranici 40ti a tak jsou od dubna na přibližně stejné hranici. Podle předchozího předpokladu vykazují obě uskupení stejnou mobilitu pracovních sil.

Variační koeficient V1(u)

Graf č. 10 Vývoj variačního koeficientu V1(u) pro EU 60,0 55,0 50,0 45,0 40,0 35,0 30,0 25,0 20,0 15,0 10,0

EU-25 EU-15 EU-25 (est) EU-15 (est)

2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 I.09 II.09 III.09 IV.09 V.09 VI.09 Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

D{le byl pro potřeby pr{ce vytvořen modifikovaný horizont{lní variační koeficient V2(u), který pom{h{ identifikovat, země které vykazují relativně vysokou rozdílnost oproti hodnot{m integračního celku, které by bylo v ide{lním případě dosaženo ve všech členských st{tech. Počít{ se pro jednotlivé st{ty integračního celku za dané období (2002-2007). Pro EU-15 vyšel průměrný V2(u) 29,5 a v{žený průměr podle počtu obyvatel 25,6, u EU-25 nabývají tyto hodnoty 35,7 a 31. To potvrzuje n{š původní předpoklad, že EU15 vykazuje větší mobilitu pracovní síly než EU-25. V EU-15 zhoršují variační koeficient hlavně země s příliš vysokou (Španělsko, Řecko), nebo nízkou (Holandsko, Lucembursko, Irsko) nezaměstnaností. V EU-25 pak vysokou Polsko a Slovensko a s nízkou Kypr, Lucembursko a Holandsko.

60

30

50

25

40

20

30

15

20

10

10

5

0

0

míra nezaměstnanosti %

Variační koeficient V2(u)

Graf č. 11 Variační koeficient V2(u) pro EU-15

Koef.

Průměrný koef. Průměrná nezam. Průměrná nezam. EU-15

Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

49

Graf č. 12 Variační koeficient V2(u) pro EU-25

100

30 25

80

20 60 15 40

10

20

5

0

0

Koef. míra nezaměstnanosti %

35

Variační koeficient V2(u)

120

Průměrný koef.

Průměrná nezam.

Průměrná nezam. EU-25

Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

3.3 Eurozóna Mobilita pracovní síly Eurozóny bude zkoum{na v r{mci dvou celků. Tzv. EURO-1254 a EURO-1655. Rozdělením Eurozóny na EURO-16 a EURO-12 byl zohledněn předpoklad, že země s dlouhodobým členstvím v EMU budou více integrované a budou vykazovat větší mobilitu pracovní síly. Imigrace v obou uskupeních vykazuje č{stečnou z{vislost na výši hrubého dom{cího produktu na osobu, zvl{ště vnitřní produktivní imigrace (LM(4)), u které se korelační koeficient56 blíží v obou případech hodnotě 0,7. V obou uskupeních jsou korelační koeficienty přibližně stejné, menší rozdíly lze sledovat u celkové imigrace a to jak produktivní (LM(1)), tak i celkové (LM(3)). Rozdílnost těchto korelačních koeficientů je patrn{ i u EU-25 a EU-15, ovšem v daleko větší míře. EU-15, EURO-16 a EURO-12 vykazují menší variabilitu hrubého dom{cího produktu na osobu, než EU-25, proto vykazují menší korelační koeficienty. Větší rozdílnost korelačních koeficientů u celkové imigrace LM(1,3) znamen{ menší citlivost imigrantů z třetích zemí na HDP na osobu pro EURO-12, 54 Členské země EURO-12: Belgie, Finsko, Francie, Irsko, It{lie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko a Španělsko. 55 Členské země EURO-12: země EURO-16 a země, které přistoupily do EMU po roce 2002 (Slovinsko 1.1.2007, Kypr a Malta 1.1.2008, Slovensko 1.1.2009) 56 Jedn{ se o korelační koeficient pořadí průměrných LM(1,2,3,4) za období 2002-2006 a pořadí hrubého dom{cího produktu na osobu v roce 2006. Přehled korelačních koeficientů viz. Tabulka č. 6

50

imigranti z třetích zemí směřují především do z{padní Evropy jako celku přes tranzitní země, jako jsou Španělsko, It{lie a Irsko57. Pro EURO-16 je další transportní zemí Slovinsko, které je cílovou zemí pro mnoho imigrantů ze zemí bývalé Jugosl{vie. Graf č. 13 Vztah mezi pořadím průměru LM (1,2,3,4) 02-06 a pořadí GDP na os. 2006 EURO-16 18 pořadí průměru LM(1,2,3,4)

16 14

B

ESP

CY

AUS L

GER

12

GR

10

SLO

M

8 6

EURO-16 LM(2)

F

P

SK

EURO-16 LM(1)

IRL

EURO-16 LM(3)

4

NL

I

EURO-16 LM(4)

FIN

2 0 0

2

4

6

8

10

12

14

16

18

Pořadí GDP na os. 2006 Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

pořadí průměru LM(1,2,3,4) 02-06

Graf č. 14 Vztah mezi pořadím průměru LM (1,2,3,4) 02-06 a pořadí GDP na os. 2006 EURO-12

14

ESP

12

AUS

B

L

10

GER

GR

8

EURO-12 LM(1)

I

6 4

EURO-12 LM(2)

IRL

F

P

2

FIN

0 0

2

4

6

8

10

EURO-12 LM(3) EURO-12 LM(4)

NL 12

14

pořadí GDP na os. V 2006 Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

57 V grafu je znatelný rozdíl mezi LM(1,3) a LM(2,4), tedy celkovou a vnitřní migrací.

51

Tabulka č. 6 Koeficient korelace pořadí GDP na osobu a podílu imigrace na populaci a Koeficient korelace pořadí míry nezaměstnanosti a podílu imigrace na populaci EURO

Korelační koeficient GDP na os. EURO-16 EURO-12

Korelační koeficient míra nezam. EURO-16

EURO-12

LM(1)

0,456

0,403

0,412

0,180

LM(2)

0,571

0,575

0,521

0,413

LM(3)

0,509

0,420

0,335

0,126

LM(4)

0,691

0,693

0,503

0,427 Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

V{žené průměry jednotlivých podílů imigrace a populace, mají podobný průběh jako v případě EU. Rovina produktivního věku odpovíd{ původnímu předpokladu58 ovšem geografick{ rovina nikoli. U LM(1) a LM(3), tedy celkové imigrace, je poměr imigrace a populace vyšší u EURO-12, než u EURO-16. U LM(2) a LM(4), imigrace vnitřní, je poměr imigrace a populace menší u EURO12, než u EURO-16, to značí velký rozdíl ve vnější imigraci59. Vnější imigrace m{ v obou uskupeních rostoucí trend a v obou případech se průměrně drží jen těsně pod hranicí 0,7%. U EURO-12 je průměrně o 0,2% větší než v případě EURO-16, což jsou asi 2% z celkové imigrace. Vnitřní imigrace je větší u EURO16, průměrně 0,007% (v přepočtu na vnitřní imigraci EURO-12 je to více než 7%). To znamen{, že původní EURO-12 m{ poměrně vyšší imigraci ze třetích zemí, pro které jsou l{kavější země s vyšším HDP na osobu, v roce 2007 dosahoval průměr u EURO-12 33 000 eur na osobu a EURO-16 29 000 eur na osobu. Výše HDP na osobu působí jako impuls i pro vnitřní imigraci v r{mci EURO-16, kter{ je na vyšší úrovni než EURO-12. N{růst imigrantů z Malty, Kypru, Slovinska a Slovenska se významně projevuje na imigraci Německa, Rakouska, Řecka, Nizozemí a Irska. U celkové imigrace se projevuje výrazný pokles mezi lety 2004 a 2005, na vnitřní imigraci se tento pokles neprojevuje. D{ se tedy usuzovat, že pokles je způsoben vývojem vnější imigrace, při bližším prozkoum{ní lze tento pokles pozorovat u Francie, It{lie a Řecka. Tyto země před oček{vaným přílivem imigrantů z nových členských st{tů omezily příliv imigrantů z třetích zemí. Při pohledu na produktivní rovinu, tedy porovn{ní LM(1) s LM(3) a LM(2) s LM(4), obě uskupení vykazují vyšší míry mobility pracovní síly pro produktivní č{st obyvatelstva, než pro celkovou60. U celkové imigrace se 58 Původní předpoklad – více integrované celky mají vyšší mobilitu pracovní síly, EURO-12 více než EURO-16. 59 LM(1) a LM(3) značí celkovou imigraci, rozdíl je pouze v rovině produktivního věku (EURO-12 > EURO-16). LM(2) a LM(4) značí vnitřní imigraci, rozdíl je pouze v rovině produktivního věku (EURO-12 < EURO-16). To znamen{, že je rozdíl v geografické rovině, kdyby se jednalo a rovinu produktivního věku, byl by rozdíl mezi LM(1) a LM(3) a mezi LM(2) a LM(4). 60 LM(3) je vyšší než LM(1) a LM(4) je vyšší než LM(2).

52

navýšení pohybuje průměrně okolo 27% u obou integračních celků. V případě vnitřní imigrace je navýšení u EURO-16 průměrně 23% a EURO-12 17%. Jak je vidět na Graf č. 16 Podíly produktivní populace a vnitřní a celkové imigrace EURO, je podíl produktivní populace u obou integračních celků stabilně na 67%, podíl celkové produktivní imigrace se pohybuje průměrně na 85%, ovšem u vnitřní imigrace je znatelný rozdíl, kdy EURO-16 dosahuje 82% a EURO-12 78% podílu vnitřní produktivní imigrace na celkové vnitřní imigraci. Z toho lze usuzovat, že z nových zemí je více imigrantů v produktivním věku, podle kontrolních propočtů je to v průměru 97%. Ovšem k počtu obyvatel nových členských st{tů, tvoří imigrace asi 7% vnitřní imigrace EURO-16. Vývoj EURO-16 velmi těsně koresponduje s vývojem EURO-12, což je především d{no složením obou uskupení. EURO-12 tvoří něco přes 97% populace EURO-16 a ¾ st{tů. Všechny podíly vykazují dlouhodobý rostoucí trend. Obě uskupení dosahují podobných měr růstu v celkové imigraci (LM(1,3)) i vnitřní imigraci (LM(2,4)). Graf č. 15 Vývoj LM (1,2,3,4) v EURO-16 a EURO-12 1,20%

0,30%

1,10% 0,25%

LM(1,2,3,4)

1,00%

EURO-16 LM(1) EURO-12 LM(1)

0,90% 0,20%

0,80%

EURO-16 LM(3) EURO-12 LM(3)

0,70%

0,15%

0,60%

EURO-16 LM(2) EURO-12 LM(2)

0,50%

0,10%

0,40%

EURO-16 LM(4) EURO-12 LM(4)

0,30%

0,05% 2002

2003

2004

2005

2006

2007 Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

Tabulka č. 7 Změny LM(1,2,3,4) v letech 2002-2006 EURO 2003/2002 2004/2003 2005/2004 2006/2005 2006/2002

Průměr 0206

EURO-16 LM(1)

15,60%

-0,10%

-4,99%

10,93%

21,72%

5,36%

EURO-12 LM(1)

15,47%

-0,48%

-5,32%

11,12%

20,90%

5,20%

EURO-16 LM(2)

3,11%

-0,38%

6,14%

3,30%

12,62%

3,04%

EURO-12 LM(2)

0,92%

-0,71%

7,03%

5,07%

12,69%

3,08%

EURO-16 LM(3)

16,43%

2,60%

-5,92%

12,36%

26,27%

6,37%

EURO-12 LM(3)

16,33%

2,20%

-6,25%

12,66%

25,57%

6,23%

EURO-16 LM(4)

3,81%

0,46%

5,69%

4,20%

14,85%

3,54%

EURO-12 LM(4)

0,68%

1,86%

7,06%

7,16%

17,65%

4,19%

Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

53

Graf č. 16 Podíly produktivní populace a vnitřní a celkové imigrace EURO

Podíl na populaci, podíl na imigraci

90,00% Podíl vnitřní produktivní imigrace EURO-16

85,00%

Podíl celkové produktivní imigrace EURO-16

80,00%

Podíl celkové produktivní imigrace EURO-12

75,00%

Podíl vnitřní produktivní imigrace EURO-12

70,00%

Podíl produktivní populace EURO-16

65,00%

Podíl produktivní populace EURO-12 2002

2003

2004

2005

2006 Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

Variační koeficienty měr nezaměstnanosti, by měli být v ide{lním případě co nejmenší a limitně se blížit nule. Při pohledu na vývoj variačního koeficientu V1(u) pro Eurozónu, můžeme sledovat u obou celků klesající trend v období 2002 – 2007, což znamen{ rostoucí mobilitu pracovní síly. Před n{stupem dopadů61 světové finanční krize se vyvíjel tento ukazatel přesně podle předpokladu, EURO-12 vykazovalo nižší variační koeficient než EURO-16. V1(u) pro EURO-12 zaznamen{val až do roku 2004 strmý pokles, průměrně o 14% ročně, kdy mezi lety 2002-2004 poklesl o 12 bodů až někam blízko hranici 30ti bodů, kolem které osciloval až do konce sledovaného období. EURO-16 po celou dobu sledovaného období vykazuje klesající trend V1(u), průměrný roční pokles se pohybuje lehce nad 9% ročně. Pokud by nastolený trend a průměrný poklesu pokračoval i v dalších letech, EURO-16 by se během roku 2008 dostalo na úroveň EURO-16, s ohledem na klesající intenzitu poklesu by se obě uskupení dostaly na stejnou úroveň nejpozději do konce roku 2009. Ovšem stejně jako v případě EU, se i na mobilitě pracovní síly Eurozóny promítnuly dopady celosvětové ekonomické krize. Eskalující nezaměstnanost ve Španělsku, a Irsku rapidně zhoršila variabilitu měr nezaměstnanosti v EURO-12, kter{ již v lednu 2009 dos{hla úrovně EURO-16, ovšem ne na původní přijatelné hodnotě okolo 30ti bodů, ale na lehce nad hranicí 41 bodů. Nové st{ty Eurozóny nezaznamenaly tak velký n{růst nezaměstnanosti, jako Španělsko a Irsko, které t{hly nezaměstnanost nahoru v celé Eurozóně62. Přestože, n{růst byl vyšší než ve zbytku uskupení, byly Malta, Kypr a Slovinsko pod průměrem 61 Pokles hrubého dom{cího produktu a růst nezaměstnanosti. 62 Během období I.-VI. 2009 stoupla nezaměstnanost v Eurozóně z 8,5% na 9,4%: ve Španělsku z 15,7% na 18,1%, v Irsku z 9,3% na 12,2%.

54

EURO-16 a díky vyššímu n{růstu snižovaly variabilní koeficient, čímž vyrovn{vali i růst nezaměstnanosti ve Slovensku. Díky tomuto pozitivnímu efektu, se v březnu dostalo EURO-16 pod úroveň EURO-12 a v nastoleném trendu nad{le pokračovalo, až do poloviny roku 2009. Pokud doplníme v{hy odchylek variačního koeficientu podle počtu obyvatel, dostaneme odlišný pohled na srovn{vané ekonomiky. Jelikož stejně jako v případě podílů imigrace, tvoří populace EURO-12 97% EURO-16, proto vykazuje v{žený V1(u) daleko větší line{rní korelaci EURO-16 na EURO-12. V1(u) splňuje předpoklad i v období krize, kdy se st{le drží V1(u) pro EURO-12 drží pod V1(u) EURO16. Graf č. 17 Vývoj variačního koeficientu V2(u) EURO

Variační koeficient V1(u)

60,0 55,0 50,0 45,0

Euro-16

40,0

Euro-12

35,0

Euro-16 (est)

30,0

Euro-12 (est)

25,0

Euro-16 váž. Euro-12 váž.

20,0 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 I.09 II.09 III.09 IV.09 V.09 VI.09

Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

V2(u) pro Eurozónu dosahuje lepších výsledků než EU, což odpovíd{ původnímu předpokladu. Pro EURO-12 vych{zí průměr z V2(u) 27,5 bodu a v{žený průměr podle počtu obyvatel 18. U EURO-16 je průměr 33 a v{žený průměr 19. Rozdílnost je způsobena především dlouhodobě vysokou nezaměstnaností Slovenska a také ostatní nové členské země se pohybují přev{žně mezi zeměmi s vyšším variačním koeficientem (zastupují 7., 10., 13. a 16. místo). Velké rozdíly v{žených V2(u) oproti EU jsou d{ny, především absencí Spojeného kr{lovství, lepším koeficientem Německa a velké zastoupení malých ekonomik mezi zeměmi s vysokým koeficientem.

55

70

40

60

35

50

30

míra nezaměstnanosti %

Variační koeficient V2(u)

Graf č. 18 Variační koeficient V2(u) pro EURO-12

25

40

20

30

15

20

10

10

5

0

0

Koef.

Průměrný koef.

Průměrná nezam.

Průměrná nezam. Euro-12

Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

120

40 35

100

30 80

25

60

20 15

40

10 20

5

0

míra nezaměstnanosti %

Variační koeficient V2(u)

Graf č. 19 Variační koeficient V2(u) pro EURO-16

Koef.

Průměrný koef. Průměrná nezam.

0 Průměrná nezam. Euro16

Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

3.4 USA Ekonomika USA je dominující světovou ekonomikou ovlivňující světové dění a mající nepopiratelný vliv na celý americký kontinent a především na severní Ameriku. V oblasti mobility pracovních sil zaujím{ světové prvenství a je v tomto ohledu d{v{na ostatním integračním celkům za příklad (viz. Lacina 2007). Z toho předpokladu budeme vych{zet při komparaci výsledků jednotlivých integračních celků. USA bude zkoum{no ze dvou pohledů. První pohled bude zkoumat USA jako uskupení čtyř regionů, Severovýchod, Středoz{pad, Jih a Z{pad (viz. Obr{zek č. 46 USA - dělení na st{ty a regiony). Druhý pohled bude zkoumat USA jako uskupení 50 st{tů a feder{lního území

56

District of Columbia63. Vzhledem k absenci některých dat pro jednotlivé st{ty, bude u druhého pohledu zkoum{na jen vnitřní imigrace (bez zohlednění produktivního věku) a oba variační koeficienty. Vnitřní imigrace st{tů USA je na velmi vysoké úrovni, pohybuje se okolo 3%, což je více než 12x tolik co v EU-25, dokonce je na několika n{sobně větší úrovni, než celkov{ imigrace v jakémkoli uskupení Evropy. Překvapivé je, že vnitřní imigrace st{tů nevykazuje skoro ž{dnou z{vislost na výši hrubého dom{cího produktu na osobu. Korelační koeficient pořadí LM(2) v roce 2007 a HDP na osobu v roce 2007 m{ hodnotu -0,06, jistý vliv na tuto skutečnost m{ variabilita LM(2) (variační koeficient 32,1) a HDP na osobu (variační koeficient 18,1), kter{ je velmi nízk{ oproti ostatním integračním celkům. Naopak vnitrní imigrace v r{mci st{tů vykazuje z{vislost na míře nezaměstnanosti, čím nižší je míra nezaměstnanosti, tím vyšší je poměr vnitřní imigrace a populace daného st{tu. Z toho faktu lze usuzovat, že lidé v USA nejsou motivov{ní výší hrubého dom{cího produktu na osobu, ale mírou nezaměstnanosti. Lidé odch{zí za prací do st{tů s menší mírou nezaměstnanosti, kde mají větší potencion{lní šanci najít zaměstn{ní. Rekordmanem v podílu vnitřní imigrace je feder{lní území District of Columbia, kde se nach{zí hlavní město Washington D.C. LM(2) se pro toto území pohybuje okolo osmi procent, průměr za období 20052007 je 7,6%, což je asi 30x více než m{ Belgie a Lucembursko dohromady, jakož sídlo hlavních evropských institucí64. Další zajímavostí je, že v „TOP 10“65 st{tech s největší poměrnou vnitřní imigrací, se nach{zí 9 st{tů z celkových 13 st{tů z{padního regionu (W). To se také projevuje na průměrném umístění st{tů (bez D.C.), kde z{padní region zaujím{ průměrně 40. místo, jižní region 26, severovýchod a středoz{pad se pohybují kolem 16 místa. Mezi nejlepšími deseti jsou i dva st{ty, které přímo nesousedí s ostatními st{ty unie a jejich vzd{lenost od středu severní Ameriky je značn{. Aljaška je vzd{len{ 2 000 km a je na třetím místě s 5,19% LM(2) a Hawaii je vzd{len 4 000 km je na čtvrtém místě s 4,24%, to značí velkou ochotu lidí stěhovat se i na velké vzd{leností.

63 District of Columbia – je feder{lní území unie, kde se nach{zí hlavní město USA Washington D.C. 64 Evropský parlament zased{ ve Štrasburku, Bruselu a Lucemburku. Evropsk{ komise sídlí v Bruselu. V Lucemburku d{le sídlí Evropský soudní dvůr, Evropský účetní dvůr, Evropský investiční fond. 65 TOP 10 – nejlepších deset st{tu s nejvyšším LM(2), bez District of Columbia. Nevada (W), Wyoming (W),Alaska (W), Idaho (W), Arizona (W), Hawaii (W), Delaware (S), Colorado (W), Oregon (W), Montana (W)

57

Graf č. 20 Vztah mezi pořadím průměru LM(2) 2007 a pořadí GDP na os. 2007 USA-st{ty

Pořadí průměru LM(2) 2007

60 50 40 30 20 10 0 0

10

20

30

40

pořadí GDP na os. 2007

50

60

USA staty LM(2) Zdroj: U.S. Census Bureau, vlastní výpočty

St{ty Spojených st{tů se dělí do čtyř regionů, na jižní, z{padní, severovýchodní a středoz{padní. Všechny podíly imigrace a celkové populace vykazují negativní z{vislost na výši hrubého dom{cího produktu na osobu. Koeficienty korelace u regionů musíme br{t s mírou, jelikož je jich počet velmi malý a dosahuje nízkých variačních koeficientů pro hrubý dom{cí produkt (11,0) a pro všechny podíly imigrace (průměrně 19 bez větších odchylek). Regiony vykazují velmi podobné hodnoty a i minim{lní změny se mohou razantně podepsat na výši korelačního koeficientu. Regiony ovšem vykazují č{stečnou z{vislost na výši měr nezaměstnanosti, v případě vnitřní imigrace (produktivní i neproduktivní). Při porovn{ní s korelačními koeficienty st{tů, které jsou mnohem méně n{chylné na změny, můžeme přijmout z{věr, že stejně jako v případě st{tů je vnitřní imigrace z{visl{ na výši měr nezaměstnanosti a lidé se více stěhují do regionů, kde je nižší míra nezaměstnanosti a mají větší šanci najít si pr{ci. Jasně je tento fakt vidět na jižním regionu, který patří mezi nejchudší, ovšem m{ nejnižší nezaměstnanost a ve všech podílech migrace dosahuje nejlepších výsledků. Regiony dosahují ve vnitřní imigraci horších výsledků než st{ty, což je především způsobeno nezapočít{v{ním imigrace uvnitř regionu, kter{ dosahuje ve všech případech více jak jednoho procenta populace. Ve všech regionech přesahuje imigrace v r{mci regionu imigraci z ostatních regionů. Nejmarkantnější rozdíl lze pozorovat u jižního a z{padního regionu, kde dosahuje skoro dvojn{sobné hodnoty.

58

Tabulka č. 8 Imigrace uvnitř regionů

Průměr 05-07

Vnitřní imigrace regiony 1,09% 0,91% 0,93% 0,61%

S W MW NE

Vnitřní imigrace státy 3,05% 2,66% 2,01% 1,83%

Imigrace v rámci regionu 1,95% 1,75% 1,08% 1,22% Zdroj: U.S. Census Bureau, vlastní výpočty

Graf č. 21 Vztah mezi pořadím průměru LM (1,2,3,4) 02-06 a pořadí GDP na os. 2006 USA-Regiony 5 Pořadí průměru LM(1,2,3,4)

S

W

4 3

USA regiony LM(1)

MW

USA regiony LM(2)

2

USA regiony LM(3)

NE

USA regiony LM(4)

1 0 0

1

2 3 pořadí GDP na os. 2006

4

5 Zdroj: U.S. Census Bureau, vlastní výpočty

Tabulka č. 9 Koeficient korelace pořadí GDP na osobu a podílu imigrace na populaci a Koeficient korelace pořadí míry nezaměstnanosti a podílu imigrace na populaci USA

Korelační koeficient GDP na os. Regiony

Státy

Korelační koeficient míra nezam. Regiony

LM(1)

-0,4

LM(2)

-0,8

LM(3)

-0,4

0

LM(4)

-0,8

0,4

Státy

0 -0,055

0,4

0,422

Zdroj: U.S. Census Bureau, vlastní výpočty

V{žené průměry jednotlivých podílů imigrace a populace vykazují dlouhodobě pokles. Všechny ukazatele ročně klesají o více jak dvě procenta. Jediným narušením tohoto trendu byl rok 2005, kdy došlo ve všech LM k růstu,

59

což znamen{, že se tento trend objevuje v obou rovin{ch66. U celkové i vnitřní imigrace je tento výkyv nejmarkantnější u z{padního a jižního regionu. Tento skok lze přičíst na vrub skokovému vzrůstu ekonomiky a snížení nezaměstnanosti v roce 2004, což rozpohybovalo obyvatele v r{mci regionů i zahraničí. Z geografického pohledu vykazují vnitřní i vnější imigrace dlouhodobý pokles, vnější imigrace však kles{ o něco pomaleji, než imigrace vnitřní. To znamen{, že imigranti ostatních zemí lehce ztr{cí z{jem o USA, i přestože počet světových imigrantů rok od roku roste, a začínají preferovat jiné oblasti jako z{padní Evropu, Spojené arabské emir{ty a Japonsko. Vnitřní imigrace sice kles{, ale je st{le na velmi vysoké úrovní, kter{ nem{ obdoby nikde jinde ve světě. USA je také jediné uskupení, kde je vnitřní imigrace na vyšší úrovni než imigrace vnější a to skoro dvakr{t takov{. Podíl celkové a vnitřní imigrace se průměrně pohybuje na 66% u celkové populace a na 64% u produktivní č{sti populace. D{ se tedy předpokl{dat, že více produktivních imigrantů přich{zí z oblastí mimo USA. Rovina produktivního věku potvrzuje předchozí předpoklad, že ze zahraničí proudí do USA poměrně více produktivních pracovníků než v r{mci regionů (vnitřní imigrace). Při srovn{ní roviny produktivního věku, tedy LM(1) s LM(3) a LM(2) s LM(4), obě uskupení vykazují vyšší míry mobility pracovní síly pro produktivní č{st obyvatelstva, než pro celkovou. U celkové imigrace se navýšení pohybuje průměrně okolo 10% a u vnitřní okolo 8%, celkov{ imigrace vykazuje vyšší n{růst především díky produktivnější vnější imigraci (16%). Graf č. 22 Vývoj LM (1,2,3,4) v USA 3,00%

2,20% 2,00%

2,50% 1,80% USA - státy LM (2) 1,60% LM(2,4)

LM(1,3)

2,00%

1,40% 1,50%

1,20% 1,00%

1,00% 0,80%

USA - regiony LM (1) USA - regiony LM (3) USA - regiony LM (2) USA - regiony LM (4)

0,50% 0,60% 0,00%

0,40% 2002

2003

2004

2005

2006

2007 Zdroj: U.S. Census Bureau, vlastní výpočty

66 Geografick{ – celkov{ (LM(1,3)) a vnitřní (LM(2,4)), Produktivního věku – celkov{ (LM(1,2)) a produktivní (LM(3,4)).

60

Graf č. 23 Podíly produktivní populace a vnitřní a celkové imigrace USA – regionyjež ukazuje podíly produktivní populace a produktivní imigrace na celkové, vykazuje rostoucí zastoupení produktivního obyvatelstva na celkovém. Mezi lety 2002-2007 vzrostlo zastoupení produktivního obyvatelstva z 67,5% na 68,3%. Přestože podíl produktivní imigrace kles{, přirozené přírůstky rok od roku rostou. To je přesně opačný vývoj, než se odehr{v{ v Evropě.

Podíl na populaci a podíl na imigraci

Graf č. 23 Podíly produktivní populace a vnitřní a celkové imigrace USA – regiony 80,0% 78,0% 76,0% 74,0%

Podíl produktivní populace

72,0% Podíl produktivní celkové imigrace

70,0% 68,0%

Podíl produktivní vnitřní imigrace

66,0% 64,0% 62,0% 2002

2003

2004

2005

2006 Zdroj: U.S. Census Bureau, vlastní výpočty

Variační koeficienty měr nezaměstnanosti vykazují z dlouhodobého hlediska růst, což znamen{ negativní vývoj mobility pracovní síly. V1(u) pro st{ty vrostl za sledované období o 3 body a pro regiony zaznamenal dlouhodobě jen minim{lní změnu o čtyři desetiny bodu. Variační koeficienty pro regiony se pohybují ř{dově níže, než variační koeficienty st{tů. Díky norm{lnímu rozdělení míry nezaměstnanosti st{tů, se při kumulaci do jednotlivých regionů snižuje variabilita souboru, jelikož se vyhlazují extrémní hodnoty. Variační koeficienty v{žené67 v případě regionů jen těsně kopírují vývoj klasického variačního koeficientu V případě st{tů je rozdíl výraznější, především díky menším odchylk{m od průměru u populačně větších st{tů, jako New York, Kalifornie, Pennsylvanie a Texas. I přestože obě uskupení vykazují negativní vývoj mobility pracovní sily, jsou st{le na mnohem vyšší úrovni, než jiné integrační celky. Světov{ finanční krize způsobila stejně jako v Evropě růst variability měr nezaměstnanosti, potažmo pokles mobility pracovní síly. U regionů nebyl tento n{růst tak razantní a od konce roku 2007 osciluje okolo hranice 8 bodů. Variabilita nezaměstnanosti u st{tů se od roku 67 Rozdíl nezaměstnanosti jednotlivých st{tů od průměru, je v{žen podle produktivní populace.

61

2006 držela na hranici 23 bodů a razantní n{růst nezaměstnanosti mezi lety 2008 a 2009 z 5,8% na 10% evokoval n{růst koeficientu nad 25 bodů. V{žený koeficient zaznamenal daleko strmější růst z 20 na 27 bodů, což bylo způsobeno velkým vzrůstem nezaměstnanosti nad r{mec průměru v Kalifornii, Floridě a New Yorku. Negativní vývoj variačního koeficientu koreluje s klesajícím vývojem podílů imigrace na populaci. Obě tyto skutečnosti značí z dlouhodobého hlediska klesající mobilitu pracovní sily v r{mci USA, i přesto zůst{v{ na velmi vysoké úrovni oproti zbytku světa. Graf č. 24 Vývoj variačního koeficientu V1(u) USA regiony a st{ty

Variační koeficient V2(u)

30,0 25,0 Regiony 20,0

Státy Regiony (est.)

15,0

Státy (est.) 10,0

Regiony váž. Státy váž.

5,0 0,0 2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Zdroj: U.S. Bureau of labour, vlastní výpočty

Modifikované variační koeficienty V2(u) pro USA nabývají velmi nízkých hodnot, stejně jako V1(u) a pohybují se ve stejných ř{dech. Zvl{ště variační koeficient pro regiony USA, m{ skoro ide{lní hodnotu pohybující se jen lehce nad 5,7 body (v{žený 5,6 díky nižším odchylk{m největšího jižního regionu). Vykazuje jen velmi malé odchylky od celkové míry nezaměstnanosti USA, v průměru se drží do čtvrt procentního bodu. Při srovn{ní variačních koeficientů a podílů imigrace, z pohledu mobility pracovní síly, můžeme nalézt z{sadní rozdíl. Pokud nabýv{ podíl imigrace nuly, značí dokonalou imobilitu pracovní síly, pokud nabýv{ variační koeficient nuly, značí dokonalou mobilitu pracovní síly. Ovšem podíly imigrace n{m nedok{žou poskytnout informaci, kde se nach{zí bod dokonalé mobility pr{ce, ke kterému by se integrační celky měly přibližovat68. Tuto jistotu ovšem m{me u variačních koeficientů, kde je

68 Dalo by se předpokl{dat, že toto číslo by mohlo být 100%, to by ovšem znamenalo, že veškerou populaci tvoří imigranti, kteří ještě před rokem pobývali v jiné zemi a jsou v produktivním věku. Toto číslo tedy není ani teoreticky dosažitelné.

62

tímto magickým číslem nula, a pr{vě regiony USA jsou nejblíže této dokonalé hranici.

9

30

8

25

7 6

20

5

15

4 3

10

2

5

1 0

0 Northeast

South

Midwest

míra nezaměstnanosti %

Variační koeficient V2(u)

Graf č. 25 Variační koeficient V2(u) pro USA-regiony

Koef. Průměrný koef. Průměrná nezam. Průměrná nezam. USA

West Zdroj: U.S. Bureau of labour, vlastní výpočty

Průměr V2(u) pro st{ty USA nabýv{ mnohem vyšší hodnoty než pro regiony, ovšem i tak je ve srovn{ní s ostatními integračními celky mnohem blíže dokonalé mobilitě pracovní síly. Jeho průměrn{ hodnota za sledované období je 19,5 bodů a v{žený průměr podle počtu obyvatel je necelých 15 bodů69. Populačně větší st{ty dosahují lepších výsledků, což vyplýv{ i z Graf č. 50 V2(u) a populace st{tů USA.

50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

30 25 20 15 10 5 0

míra nezaměstnanosti %

Variační koeficient v2(u)

Graf č. 26 Variační koeficient V2(u) pro USA-st{ty Koef.

Průměrný koef. Průměrná nezam. Průměrná nezam. USA

Zdroj: U.S. Bureau of labour, vlastní výpočty

69 Výrazné zlepšení v{ženého průměru je vyvol{no dobrými výsledky velkých st{tů: Kalifornie - 36 mil. ob. (14,1), Illinois – 12 mil. ob. (12,6), New York – 19 mil. ob. (5,6), Pennsylvanie – 12 mil. ob. (3,8), Texas – 24 mil. ob. (9,8).

63

3.5 NAFTA Oblast severoamerické dohody o volném obchodu je tvořena třemi st{ty, USA, Kanadou a Mexikem. V absolutních číslech je největším příjemcem imigrantů USA, ovšem v poměru k celkové populaci je na prvním místě žebříčku Kanada. Do Kanady proudí nejvíce imigrantů z Asie hlavně Indie a Číny, na dalších místech se drží USA a Spojené kr{lovství a Francie, které mají s Kanadou historické souvislosti. Překvapivě nízko si stojí Mexiko, které je v počtu imigrantů na úrovni Vietnamu a Saudské Ar{bie. USA m{ absolutně nejvíce imigrantů z Mexika, d{le pak z Indie, Číny, Ruska, Kanady, Střední a Jižní Ameriky. Pro Mexiko je typick{ imigrace především z Jižní a Střední Ameriky, USA a Kanady. Vnitřní imigrace je nejvyšší v absolutní i relativní míře v USA, je to především d{no polohou, kdy se USA nach{zí mezi Kanadou a Mexikem, a také v rozdílnosti hrubého dom{cího produktu na osobu. LM(1) i LM(2) vykazují z{vislost70 imigrace na výši hrubého dom{cího produktu na obyvatele, nejvíce se projevuje na vnitřní imigraci.

pořadí přůměru LM(1,2,3,4) 02-06

Graf č. 27 Vztah mezi pořadím průměru LM (1,2) 02-06 a pořadím GDP na os. 2006 NAFTA 4

3

CAN

2

USA 1

NAFTA LM(1) NAFTA LM(2)

MEX

0 0

1

2

3

4

Pořadi GDP na os. v 2006 Zdroj: OECD stat., vlastní výpočty

Vhledem k absenci dat vztahujících se k rozdělení imigrace do věkových skupin, bude u Severoamerické zóny volného obchodu zkoum{na jen rovina geografick{, tedy podíl celkové imigrace (LM(1)) a vnitřní imigrace (LM(2)) na celkové populaci. Tyto podíly jsou překvapivě nízké oproti ostatním integračním uskupením. Výsledky NAFTy jsou především ovlivněny vývojem USA, které tvoří 68% celkové populace. USA se značně podílí na imigraci celkového uskupení, její imigrace tvoří 78% celkové imigrace a 93% imigrace

70 Korelační koeficient pro LM(1) je 0,5 a pro LM(2) 1.

64

vnitřní. Jak již bylo výše zmíněno, Kanada m{ nejvyšší podíl celkové imigrace a populace, avšak její imigranti přich{zejí hlavně mimo zónu volného obchodu z Asie a Evropy. Poměr celkové imigrace a vnitřní imigrace dosahuje u Kanady jen asi něco okolo 4%, těsně nad ní je Mexiko s 5% a nejvíce mají Spojené st{ty s 18%ti procenty. Celkov{ imigrace vykazuje dlouhodobě minim{lní růst a vnitřní imigrace dokonce pokles. Významný pokles v roce 2003 je reakcí na ud{losti z jeden{ctého z{ří 2001, kdy byly značně omezeny imigrační toky směrem do USA. Podobný výkyv lze pozorovat i na celkové imigraci Kanady, avšak vnitřní kontinu{lně roste stejně jako Mexick{ imigrace. Propad je znatelný až v roce 2003, a to z důvodu použív{ní metodiky doporučené OSN, kdy je za imigranta považov{na osoba, kter{ pobýv{ na území rozdílném od předchozího, více jak jeden rok. Proto se dopad ud{losti promítl až v roce 2002, ovšem je mírným snížením, jelikož do konce roku zbýval jeden kvart{l a naplno se efekt projevil až v roce 2003. Tabulka č. 10 Koeficient korelace pořadí GDP na osobu a podílu imigrace na populaci a Koeficient korelace pořadí míry nezaměstnanosti a podílu imigrace na populaci NAFTA

Korelační Korelační koeficient GDP koeficient míra na os. nezam. NAFTA

NAFTA

LM(1)

0,5

-1

LM(2)

1

-0,5 Zdroj: OECD stat., vlastní výpočty

Graf č. 28 Vývoj LM (1,2) NAFTA 0,60%

0,20%

0,50%

0,15%

0,30%

0,10%

0,20%

0,05%

0,10%

NAFTA LM(1) 0,00%

0,00% -0,10%

LM(2)

LM(1)

0,40%

2002

2003

2004

2005

2006

2007

-0,05%

NAFTA LM(2)

Zdroj: OECD stat., vlastní výpočty

65

Variační koeficient měr nezaměstnanosti pro NAFTu vykazuje dlouhodobě klesající trend okolo 10% ročně. V{žený korelační koeficient koresponduje s klasickým koeficientem a jeho, průměrně o deset bodů menší hodnoty, jsou především ovlivněny nízkou rozdílností míry nezaměstnanosti ekonomiky USA od průměru (USA tvoří skoro 70% populace). Klesající trend je podobný vývoji v EU, ovšem hodnoty jsou oproti původnímu předpokladu nižší, než u více integrovaných celků EU a Eurozóny. Relativně nižší variabilita je zapříčiněn{ malým počtem zemi, bez výraznějších odchylek a faktem, že každ{ země se z jedné třetiny podílí na průměru měr nezaměstnanosti. Na korelačních koeficientech NAFTy, stejně jako na evropských uskupeních a Americe, značně promítly dopady světové hospod{řské krize. Klasický variační koeficient ještě do roku 2008 pokračoval v nastoleném klesajícím trendu, ale již v tomto období začala eskalovat míra nezaměstnanosti v USA, což je vidět na v{ženém variačním koeficientu. Míra nezaměstnanosti rostla v USA daleko rychleji než v Kanadě a Mexiku (mezi 2008 a březnem 2009 o 67%), to také vyvolalo růst variačního koeficientu až na hranici 30 bodů, na které z poč{tku roku 2009 stagnovala. Graf č. 29 Vývoj koeficientu V1(u) NAFTA 50 variační koeficient V1(u)

45 40 35 30

NAFTA

25

NAFTA váž.

20

NAFTA (est)

15 10 5 0 2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

I.09

II.09

III.09

Zdroj: OECD stat., vlastní výpočty

Modifikovaný horizont{lní variační koeficient V2(u) je podobně jako V1(u) na velmi nízké úrovni oproti předpokladu. Klasický V1(u) nabýv{ hodnoty 28,5 bodů a v{žený V1(u) 16,5 bodu, díky malé rozdílnosti populačně největší71 USA. Touto hodnotou se přibližuje st{tům USA a vzdaluje se evropským uskupením. Variační koeficient je velmi nízký také proto, že celkov{ míra nezaměstnanosti je z velké č{sti z{visl{ na velikosti míry nezaměstnanosti USA, proto jsou odchylky od celkové míry nezaměstnanosti minim{lní. Vzhledem

71 USA pokrýv{ skoro 70% populace celé NAFTy

66

k tomu, že USA ovlivňuje průměr z 1/3, tah{ z 33% celkový průměr směrem dolů. Ještě intenzivněji se tento jev promít{ na v{žený variační koeficient.

50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

30 25 20 15 10 5

míra nezaměstnanosti %

variační koeficient V2(u)

Graf č. 30 Variační koeficient V2(u) NAFTA

Koef. Průměrný koef. Průměrná nezam. Průměrná nezam. NAFTA

0 United States

Mexico

Canada Zdroj: OECD stat., vlastní výpočty

3.6 OECD OECD je velmi rozs{hl{ oblast, kter{ se rozkl{d{ napříč skoro celým světem. Dala by se rozdělit na čtyři z{kladní oblasti: severní Ameriku, Evropu, východní Asii a jihovýchodní Oce{nii. Vz{jemn{ imigrace probíh{ zejména v těchto regionech. Celkov{ imigrace, stejně jako u předchozích integračních celků, vykazuje znatelnou z{vislost (0,6) na výši hrubého dom{cího produktu. Vnitřní imigrace nikoli, koeficient korelace pro LM(2) a výše hrubého dom{cího produktu na osobu m{ hodnotu -0,22. Podobný rozdíl můžeme sledovat i v z{vislosti na výši míry nezaměstnanosti, kdy celkov{ imigrace dosahuje lehké z{vislosti 0,31 a vnitřní imigrace vykazuje minim{lní z{vislost na úrovni 0,08. U OECD vykazuje vnitřní imigrace několik chybných hodnot, proto ji budeme br{t jako velmi orientační. Nejlepších výsledků v celkové imigraci dosahuje region jihovýchodní Oce{nie (průměrně 7. místo), d{le evropský region (průměrně 14. místo, pokud rozdělíme Evropu na z{padní a východní č{st, dosahuje z{pad (12.) mnohem lepších výsledků než východ (24.)), Amerika a Asie se pohybuje průměrně na 20. místě. Vzhledem k absenci možnosti rozdělení imigrace na věkové skupiny u port{lu OECD statistics, nebude zohledněna rovina produktivního věku. Rovinu produktivního věku lze, u migračních dat na port{lu OECD, aplikovat jen na rozdělení populace podle jejich rodného kontinentu, což m{ jen malou vypovídací hodnotu pro hodnocení mobility pracovní sily.

67

Graf č. 31 Vztah mezi pořadím průměru LM (1,2) 02-06 a pořadím GDP na os. 2006 OECD

pořadí přůměru LM(1,2) 02-06

35 30 25 20 15

OECD LM(1)

10

OECD LM(2)

5 0 0

5

10

15

20

25

30

35

Pořadi GDP na os. v 2006 Zdroj: OECD stat., vlastní výpočty

Tabulka č. 11 Koeficient korelace pořadí GDP na osobu a podílu imigrace na populaci a Koeficient korelace pořadí míry nezaměstnanosti a podílu imigrace na populaci OECD

Korelační Korelační koeficient koeficient GDP na míra os. nezam. OECD

OECD

LM(1)

0,5995

0,3148

LM(2)

-0,2251

0,0828 Zdroj: OECD stat., vlastní výpočty

Vhledem k absenci dat vztahujících se k rozdělení imigrace do věkových skupin, bude u OECD zkoum{na jen rovina geografick{, přesněji podíl celkové imigrace (LM(1)) a vnitřní imigrace (LM(2)) na celkové populaci. Oba ukazatele vykazují růstový trend, kdy rostou přibližně 3% za rok. Také u OECD se promít{ pokles v roce 2003, což je stejně jako v případě NAFTy, způsobeno ud{lostmi z 11. z{ří 2001. Tento jednor{zový pokles je především patrný na USA a Kanadě, jak bylo zmíněno výše, d{le pak skoro u všech skandin{vských st{tů. Nejvíce se na absolutní imigraci podílí USA, Španělsko, Německo a Spojené kr{lovství, které tvoří přes 50% celkové absolutní imigrace. V{žený průměr OECD je především ovlivněn vývojem USA, Japonska, Mexika, a Německa, které tvoří sice jen 2/15 st{tů, ale více jak 50% procent populace.

68

Graf č. 32 Vývoj LM (1,2) OECD 0,60% 0,27% 0,50%

LM(1)

0,17%

0,30% 0,20%

0,12%

0,10%

0,07%

0,00%

0,02% 2002

2003

2004

2005

2006

LM(2)

0,22%

0,40%

OECD LM(1) OECD LM(2)

2007 Zdroj: OECD stat., vlastní výpočty

OECD dosahuje nejvyšších variačních koeficientů v r{mci zkoumaných integračních celků. Tato skutečnost odpovíd{ původnímu předpokladu. OECD je považov{no za nejméně integrovaný celek, a proto u něj předpokl{d{me nejnižší mobilitu pracovní síly. Na velké variabilitě m{ podíl i odlehlost jednotlivých regionů a absence koordinace monet{rní a fisk{lní politiky na vyšší úrovni72. Klasický variační koeficient i v{žený koeficient vykazují dlouhodobě klesající trend, kdy klasický kles{ dlouhodobě o 8% ročně a v{žený 6% ročně. Relativně lepší výsledky u v{žených koeficientů jsou zapříčiněny nižší rozdílností několika populačně větších zemí, USA, Kanada, Francie, It{lie a Spojené kr{lovství. Předpokl{d{me, že stejně jako v Americe a Evropě způsobila světov{ hospod{řsk{ krize, narušení klesajícího trendu a nastartovala růst měr nezaměstnanosti. Mezi 2008 a polovinou roku 2009 stoupla nezaměstnanost z 6,1% na 8,6%. Kompletní data pro všechny ekonomiky OECD jsou dostupn{ jen do března roku 2009. Překvapivé je, že koeficient V1(u) nezaznamenal tak dramatický růst, jako v Americe a Evropě, ale od roku 2007 stagnuje na úrovni 40 bodů (což je přibližně jako EU v době krize).

72 Koordinace jako takov{ v podstatě neexistuje, v r{mci OECD fungují spíše doporučení, poskytov{ní rad a zkušeností.

69

Graf č. 33 Vývoj variačního koeficientu V1(u) OECD

Variační koeficient V1(u)

70,0 60,0 50,0 40,0

OECD

30,0

OECD váž. OECD (est)

20,0 10,0 0,0 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

I.09

II.09

III.09

Zdroj: OECD stat., vlastní výpočty

Modifikovaný horizont{lní variační koeficient, je stejně jako klasický, na velmi vysoké úrovni, což opět odpovíd{ původnímu předpokladu o nízké mobilitě pracovní sily v r{mci OECD. Největší rozdílnost vykazují oček{vaně země s vysokou nezaměstnaností, jako jsou Španělsko, Slovensko a Polsko. Průměrný koeficient V1(u) pro OECD dosahuje 44 bodů a v{žený podle počtu obyvatelstva 40. Na rozdíl od Spojených st{tů nelze u OECD spatřovat větší rozdílnost u populačně menších integračních celků.

180 160 140 120 100 80 60 40 20 0

30 25 20 15 10 5 0

míra nezaměstnanosti %

variační koeficient V2(u)

Graf č. 34 Variační koeficient V2(u) OECD Koef.

Průměrný koef. Průměrná nezam. Průměrná nezam. OECD

Zdroj: OECD stat., vlastní výpočty

70

4 Srovnání mobility pracovní síly integračních celků V předchozí kapitole byly zhodnoceny jednotlivé integrační celky v r{mci ukazatelů definovaných v metodice. Tato kapitola se bude zaměřena na komparaci výsledků jednotlivých uskupení a d{na do souvislosti s jejich stupněm institucion{lní ekonomické integrace. Nejprve budou zhodnoceny ukazatele imigrace a jejich podíl na populaci a n{sledně vývoj a velikost variačních koeficientů měr nezaměstnanosti. Podíl celkové imigrace na celkové populaci LM(1) vypovíd{ o intenzitě světové mobility pracovní sily u zkoumaných celků. Předem musí být podotknuto, že tento ukazatel nesplňuje z{kladní pracovní hypotézu. OECD se pohybuje na mnohem vyšší úrovni, než NAFTA. LM(1) u NAFTy je nízk{ především díky nízké absorpci imigrantů Mexikem, které se skoro z ¼ podíly na v{ženém průměru. Naopak OECD m{ velké zastoupení populačně početných a imigračně l{kavých zemí73, které se pohybují nad průměrem NAFTy. Další skutečností jdoucí oproti původnímu předpokladu je fakt, že EU15 vykazuje mírně lepších výsledků, než obě uskupení Eurozóny. D{nsko, Švédsko a Spojené kr{lovství zajímají skoro 20% populace EU-1574 a vykazují mírně lepší výsledky v podílu celkové imigrace LM(1), proto dosahuje i mírně lepších výsledků. Pokud bychom si integrační celky rozdělily na 3 skupiny USA, evropské integrační celky a méně integrované celky, došlo by k naplnění původního předpokladu. Pro rozšíření Eurozóny, by se ze zvýšení mobility pracovní síly, dal usuzovat pozitivní vliv rozšíření o st{ty EU-15, které doposud nepřijaly společnou měnu. Z nových st{tů připad{ v úvahu pouze Česk{ republika. Všechny tyto st{ty vykazují velký imigrační potenci{l.

73 Španělsko, Austr{lie, Německo, Spojené kr{lovství, Korea, It{lie 74 EU-15 se liší od EURO-12 jen o tyto tři země.

71

Graf č. 35 Vývoj LM(1) 2002-2007 1,80%

LM(1)

1,60% 1,40%

USA - regiony

1,20%

EU-15 EURO-16

1,00%

EURO-12

0,80%

EU-25 0,60%

OECD

0,40%

NAFTA

0,20% 2002

2003

2004

2005

2006

2007

Zdroj: Eurostat, OECD stat., U.S. Census Bureau, vlastní výpočty

Ukazatel celkové imigrace, jako ukazatel mobility pracovní síly, je nutné br{t s rezervou. Větší vypovídací hodnotu, ve vztahu k pracovní síle, m{ ukazatel produktivní imigrace, který porovn{v{ produktivní č{st populace a produktivní imigraci. Tento ukazatel se, až na EU-15, vyvíjí podle předpokladu. U toho ukazatele nejsou uvedeny NAFTA a OECD, z důvodu chybějící možnosti rozdělení dat na věkové skupiny. Charakteristiky vývoje jsou naprosto totožné s LM(1), ovšem všechny uskupení vykazují značně velký n{růst oproti původní LM(1). Tento n{růst je u USA menší než u evropských uskupení, čím se Evropa ještě více přibližuje USA. Všechny uskupení vykazují průměrně 67% zastoupení produktivní populace na celkové, v zastoupení produktivní imigrace se evropské uskupení pohybují někde na úrovní 85% a USA na 75%. Pro Eurozónu, by bylo přínosné, stejně jako v případě LM(1), rozšíření o Švédsko, D{nsko a UK.

72

Graf č. 36 Vývoj LM(3) 2002-2007 2,00% 1,80% 1,60% LM(3)

EU-25 1,40%

EU-15

1,20%

EURO-16 EURO-12

1,00%

USA - regiony

0,80% 0,60% 2002

2003

2004

2005

2006

Zdroj: Eurostat, OECD stat., U.S. Census Bureau, vlastní výpočty

Pro potřeby srovn{ní intenzity mobility pracovní sily v r{mci jednotlivých uskupení byl použit ukazatel vnitřní imigrace LM(2). Tento ukazatel se v oblasti evropských integračních celků naprosto odkloňuje od původního předpokladu, zatímco USA a NAFTA se nach{zejí na předpokl{daných pozicích. Oproti původnímu předpokladu v evropských uskupeních působí hlavně velký příliv imigrantů z nových členských st{tů do původních uskupení. Proto je větší LM(2) u EU-25 oproti EU-15 a EURO-16 oproti EURO12. Rozdílnost EU-15 a Eurozóny je zapříčiněna vytržením D{nska, Švédska a UK jako tradičních imigračních destinací EU-15. Což potvrzuje i Graf č. 7 Vztah mezi pořadím průměru LM (1,2,3,4) 02-06 a pořadí GDP na os. 2006 EU-15, kde je vidět, že tyto země dosahují jasně lepších výsledků u vnitřní imigrace než u celkové. Zvl{ště pak vytržení zemí ze skandin{vského regionu působí na tuto oblast velmi negativně (LM(2) u Finska kleslo mezi EU-15 a EURO-12 více než o polovinu). Z vývoje tohoto ukazatele by se zd{lo, že ide{lním rozšířením EMU, by bylo až na úroveň EU-25. Tento předpoklad je ovšem škodlivý. Čísla sice vykazují mnohem lepší výsledky, než st{vající EMU, ale výsledek EU-15 je hlavně tažen velkou emigrací z nových členských st{tů do bohatších st{tů Evropy. Vzhledem k jejich nízké populační z{kladně (16% EU-25), se může tento efekt rychle vyčerpat. Nové členské země také dosahují nízkých ukazatelů LM(2). To ovšem platí i o Maltě, Slovensku a Slovinsku, které již členy EMU jsou. Rozdílem oproti LM(1), je mnohem větší rozdíl mezi USA a ostatními integračními uskupeními. Imigrace USA je ze 70 procent složen{ z vnitřní imigrace a z 30% imigrace vnější, u ostatních uskupení je tomu přesně naopak. Proto dosahuje vnitřní imigrace USA bezkonkurenčních hodnot a značí vysokou fluktuaci osob v r{mci regionů. V případě st{tů, kde je zohledněna imigrace i v r{mci stejného regionu dosahuje tento rozdíl propastných rozměrů.

73

Graf č. 37 Vývoj LM(2) 2002-2007 3,00% 2002

2003

2004

2005

2006

2007

0,78%

2,50%

0,39%

2,00%

EU-25

1,50%

0,20% 0,10%

1,00%

0,05%

0,50%

0,02%

0,00%

LM(2) USA-st{ty

LM(2) Evropa, NAFTA, USA-regiony

1,56%

EU-15 EURO-16 EURO-12 USA - regiony NAFTA USA - státy

Zdroj: Eurostat, OECD stat., U.S. Census Bureau, vlastní výpočty

Podíl vnitřní produktivní imigrace a produktivní populace LM(4) svou vypovídací hodnotou nejvíce koresponduje s mobilitou pracovní síly v r{mci integračního celku. Porovn{v{me jen produktivní č{st populace, kter{ se nejvíce shoduje s potencion{lní pracovní silou. Oproti LM(2) doch{zí k menším rozdílům mezi USA a ostatními, ale v r{mci Evropy se rozdíly prohlubují, jelikož se u vnitřní imigrace promítají větší rozdíly v rovině produktivního věku. V USA kles{ produktivní zastoupení celkové imigrace. V Evropě se produktivní zastoupení celkové imigrace drželo ve všech uskupeních na přibližně stejné hodnotě. U vnitřní imigrace jsou rozdíly mnohem větší, což se promít{ na úrovní vnitřní produktivní imigrace. EU-25 se pohybuje na 88%, EU-15- 79%, EURO-16 na 83% a EURO-12 na 73%. Rozdíly jsou způsobeny vysoce produktivním zastoupením imigrace z nových členských st{tů, kter{ se pohybuje nad 96%. EU-25 se proto zd{ ještě v lepší formě, než u LM(2). Doporučení pro EMU, však st{le přetrv{vají a měla by přijmout Švédsko, D{nsko a Spojené kr{lovství. Výrazně jednostrann{ výměna pracovníku v r{mci EU-25 je dlouhodobě neudržiteln{ a mohla by vést k tzv. brain drainu v nových členských st{tech.

74

Graf č. 38 Vývoj LM(4) 2002-2007 3,13% 2002

2003

2004

2005

2006

1,56% EU-25 0,78% LM(4)

EU-15 EURO-16 EURO-12

0,39%

USA - regiony 0,20%

0,10% Zdroj: Eurostat, OECD stat., U.S. Census Bureau, vlastní výpočty

Integrační uskupení vykazují i velké rozdíly v z{vislosti intenzity imigrace na velikost hrubého dom{cího produktu na osobu a míře nezaměstnanosti. St{ty USA75 se, podle předchozích podílů imigrace, dají br{t za premianta v oblasti mobility pracovních sil. Imigrace je zde nez{visl{ na velikosti HDP na osobu a vnitřní imigrace vykazuje č{stečnou z{vislost na velikosti míry nezaměstnanosti76. To značí, že v USA nejsou imigranti motivov{ní bohatstvím daného st{tu, ale spíše potencion{lní šancí získat v nové destinaci pracovní místo. Tyto charakteristiky budou pokl{d{ny za znaky ide{lní mobility pracovní síly. NAFTA je z tohoto pohledu nejméně integrovan{, značí velkou z{vislost na úrovni dom{cího produktu a negativní z{vislost na výši míry nezaměstnanosti. Evropa a OECD patří do skupiny, kter{ vykazuje mnohem větší z{vislost na hrubém dom{cím produktu, než na míře nezaměstnanosti. To znamen{, že imigrace v těchto oblastech je především motivovan{ bohatostí území, než výší šance nalézt potencion{lní místo. Podle toho hodnocení by se dalo označit za nejvíce integrované území oblast EURO-16. Také potencion{lní rozšíření EMU, o zbývající EU-15 se zd{ být pozitivní variantou, kdy by došlo k nejmenšímu zhoršení.

75 Regiony USA nebudeme br{t v potaz, jelikož díky jejich počtu a minim{lní variabilitě všech ukazatelů, jsou velmi n{chylné na chyby. 76 Oblasti s nižší nezaměstnaností vykazují větší míry imigrace.

75

Graf č. 39 Korelační koeficienty podílů imigrace, nezaměstnanosti a GDP na os.

korelační koeficent míra nezaměstnanosti

1 EU-25 0,5

EU-15 EURO-16 EURO-12

0 -1

-0,5

0

0,5

1

Regiony Státy

-0,5

NAFTA OECD

-1 korelační koeficient GDP na os. Zdroj: Eurostat, OECD stat., U.S. Census Bureau, vlastní výpočty

Další variantou, jak zkoumat mobilitu pracovní síly jednotlivých integračních uskupení, je zkoum{ní variability měr nezaměstnanosti. Klasický variační koeficient, nesplňuje z{kladní pracovní hypotézu. NAFTA, jako zóna volného obchodu, se pohybuje mnohem blíže nule, než více integrované evropské celky. Pokud omezíme předpoklad na existující evropské integrační celky, vyhovují předpokladu a EU vykazuje menší mobilitu pracovních sil než EMU. I když jejich původní předchůdci EU-15 a EURO-12, vykazují mnohem lepší hodnoty. Z tohoto pohledu by se zd{lo rozšíření EMU jako chyba. Moment{lní rozpoložení bude br{no jako zpětně nemněný stav. Při pokusu najít země, které by tento koeficient zlepšily a z{roveň vykazovaly dobré míry imigrace, byli nalezeni dva adepti, Švédsko a Česk{ republika. Tyto země by snížily koeficient v průměru o 1,5 bodu. D{nsko a Spojené kr{lovství jsou z tohoto pohledu nevhodné, jelikož by koeficient ještě zhoršily. Při absenci Slovenské vysoké nezaměstnanosti, by však byli ide{lní. Další společn{ skutečnost s podíly imigrace, je klesající nebo stagnující trend mobility pracovní síly u USA a rostoucí trend u ostatních uskupení především.

76

Graf č. 40 Vývoj V1(u) 2002-2007

60,0

EU-25

50,0

EU-15 Euro-16

40,0

Euro-12

30,0

Regiony USA

20,0

OECD

10,0

NAFTA Státy USA

0,0 2002

2003

2004

2005

2006

2007

Zdroj: Eurostat, OECD stat., U.S. Bureau of Labour, vlastní výpočty

Pro zkoum{ní horizont{lního modifikovaného variačního koeficientu byl použit krabicový diagram, který je vynikajícím n{strojem pro vizualizaci rozložení dat ve zkoumaném vzorku. Na první pohled je vidět že EURO-16, EU-25 a OECD vykazují extrémní hodnoty, které t{hnou průměr nahoru. Nositelé těchto extrémních hodnot jsou Slovensko a Polsko, jež se dlouhodobě prezentují velmi vysokou mírou nezaměstnanosti. Velkou variabilitu koeficientů vykazují uskupení EMU a EU-25. OECD vykazuje poměrně malou variabilitu koeficientů, bez extrémních hodnot by dosahovala úrovně EU-25. Ani tento ukazatel nevyhovuje původnímu předpokladu. Pro v{žené průměry vybočuje z řady jen NAFTA. Při rozšíření EMU o zbývající st{ty EU-15 a Českou republiku, by se koeficient vylepšil na 30 bodů, čímž by se přiblížila na hranici EU-15 a došlo by k výraznému zlepšení oproti EURO-16. Graf č. 41 Krabicový diagram V1(u) 2002-2007 100 90 80 70 V1(u)

V1(u)

70,0

60 50 40 30 20 10 0

5,74 5,62

19,48 14,86

27,47 17,95

28,44 16,63

29,52

33,22

25,65

19,06

35,73 30,98

44,03 39,77

Třetí kvartil Median Druhý kvartil Zdroj: Eurostat, OECD stat., U.S. Bureau of Labour, vlastní výpočty

77

Vzhledem k faktu, že ani jeden ukazatel nepotvrdil původní pracovní hypotézu, byl vytvořen graf, který kombinuje dva hlavní vývojové ukazatel. Prvním je vnitřní imigrace LM(2), který je dostupný pro všechna sledovan{ uskupení a dostatečně vypovíd{ o pohybu pracovních sil. Druhým je variační koeficient měr nezaměstnanosti. Pro LM(2) je ide{lní co nejvyšší hodnota a pro V1(u) co nejnižší. To znamen{, že v pravém dolním rohu se nach{zejí uskupení s největší mobilitou pracovní síly a v levém horním s minim{lní mobilitou pracovní síly. Z tohoto pohledu je USA pro mnohé ekonomiky nedosažitelnou metou, ale oproti ostatním uskupením vykazuje pokles míry mobility pracovní síly. Kromě NAFTy můžeme u všech uskupení sledovat značné zlepšení. Zvl{ště EU-15 a uskupení EMU se drží přibližně na stejné úrovni. EU-25 je z tohoto pohledu nejvíce mobilním uskupením. Ovšem v imigraci, o které bylo již výše řečeno, že se jedn{ o jednostrannou imigraci z nových členských st{tů. Graf č. 42 Pohyb V1(u) a LM(2) 2002-2007

60,0 50,0

EU-25 EU-15

V1(u)

40,0

EURO-16 30,0

EURO-12 USA - regiony

20,0

OECD NAFTA

10,0 0,0 0,02%

0,05%

0,10%

0,20% 0,39% LM(2)

0,78%

1,56%

Zdroj: Eurostat, OECD stat., U.S. Bureau of Labour, vlastní výpočty

Výše bylo několikr{t zmíněno, že jako ide{lní možnost rozšíření se nabízí doplnit st{vající EMU o zbývající st{ty EU-15 a Českou republiku. Naopak jako nevhodné se zd{ přijetí Slovenska a Slovinska, které se vyznačují velmi jednostrannou migrací do zemí EMU a Slovensko rušivou mírou nezaměstnanosti. V případě přijetí prvně zmíněných by vzniklo tzv. EURO-20, teoretické vyloučení Slovenska a Slovinska z EMU a přijetí nových zemí vystihuje EURO-18. Celkové změny v jednotlivých ukazatelích dokumentuje Tabulka č. 12 Změna ukazatelů při EURO-20 a EURO-18, kde je zřejmé, že rozšíření EMU na EURO-20 a i jeho snížení na EURO-18, by přineslo zlepšení ve všech ukazatelích.

78

Tabulka č. 12 Změna ukazatelů při EURO-20 a EURO-18

LM(1)

2002

2003

2004

2005

2006

2007

EURO-16

0,70%

0,80%

0,80%

0,76%

0,85%

0,96%

EURO-12

0,71%

0,82%

0,81%

0,77%

0,85%

0,97%

EURO-20

0,87%

0,99%

1,02%

0,97%

1,08%

1,21%

EURO-18

0,87%

0,99%

1,01%

0,97%

1,07%

1,19%

LM(2)

2002

EURO-16

EURO-18

0,10% 0,09% 0,13% 0,13%

V1(u)

2002

EURO-12 EURO-20

2003

0,10% 0,10% 0,14% 0,13% 2003

2004

0,10% 0,10% 0,14% 0,13% 2004

2005

0,11% 0,10% 0,14% 0,13% 2005

2006

0,11% 0,11% 0,14% 0,13% 2006

2007

0,13% 0,12% 0,15% 0,14% 2007

EURO-16

53,9

44,2

42,0

37,2

33,6

32,3

EURO-12

42,4

35,3

30,8

29,8

29,5

29,8

EURO-20

51,4

43,5

41,7

36,7

33,1

31,9

EURO-18

39,4

33,4

30,0

29,0

29,1

29,6

V2(u) EURO-16 EURO-12 EURO-20 EURO-18

normální

vážený

33,2 27,5 31,1 27,9

19,1 17,9 19,0 18,9 Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

Doporučení EMU musí pro zvýšení mobility pracovní síly udělat ještě mnohé. St{le přetrv{vají č{stečn{ přechodn{ období na území Německa77 a Rakouska78. Dalším cílem by mělo být, co největší snížení variability hrubého dom{cího produktu na osobu, aby pro fluktuující pracovníky převažovala motivační složka ve výši míry nezaměstnanosti, potažmo v potencion{lní šanci nalézt v dané zemi pracovní uplatnění. Důležit{ je vetší koordinace daňových, soci{lních a důchodových politik, jejichž rozdílnost deformuje evropský pracovní trh. Především existence štědrých soci{lních systému demotivuje nezaměstnané k změně jejich působiště. Oproti USA m{ EU jednu velkou nevýhodu, a to v neexistenci jednotného úředního jazyka. EU m{ 23 úředních jazyků79. Měl by být stanoven jeden úřední jazyk pro všechny st{ty, nejlépe 77 S účinností od 1.11.2007 uvolněn pracovní trh pro určené profese a absolventy německých VŠ. Od 1.1.2009 platí zjednodušený postup pro získ{ní povolení k zaměstn{ní pro absolventy VŠ. 78 Od 1.1.2008 vyd{n seznam profesí, pro které je zjednodušený postup pro získ{ní povolení k zaměstn{ní. 79 Angličtina, bulharština, čeština, d{nština, estonština, finština, francouzština, irština, italština, litevština, lotyština, maďarština, maltština, němčina, nizozemština, polština, portugalština, rumunština, řečtina, slovenština, slovinština, španělština, švédština.

79

angličtina, kter{ je v evropských zemích velmi rozšířen{. Tím se plynule dost{v{me k politice vzděl{v{ní, kter{ by měla na jednotný jazyk navazovat, a d{le by se měla zaměřovat na prohlubov{ní nadn{rodních znalostí, posilov{ní příslušnosti k evropskému občanství a na větší pohyb studentů v r{mci EU. EU by se měla soustřeďovat na další zdokonalov{ní a zrychlov{ní dopravní obslužnosti, kter{ je důležit{ pro zachov{ní soci{lních vazeb v zemích původu. Ovšem nejdůležitější oblastí by měla být koordinace v oblasti politiky zaměstnanosti a především větší spolupr{ce úřadů pr{ce napříč Evropu, homogenizace trhů v Evropě a věnovat vetší pozornost evropskému port{lu pracovní mobility port{l EURES.

Cílové hodnoty Hodnoty st{vající EMU jsou na úrovni méně integrovaných celků a vykazují velmi nízkou mobilitu pracovní síly. Celkov{ opatření a postupné odstraňov{ní bariér by mělo vést k n{růstu vnitřní imigrace a jejího podílu na celkové imigraci, snížení variability měr nezaměstnanosti a rozdílnosti bohatství jednotlivých členských st{tů. Aby byla opatření měřiteln{, měla by vždy mít stanovenou hranici, ke které by měly jednotlivé ukazatele dospět. Rozumné a dosažitelné hranice pro EMU by se mohly pohybovat na 50% hranici podílu vnitřní imigrace na celkové, d{le by se měla vnitřní imigrace co nejvíce přibližovat hranici 1%80 populace a variační koeficient měr nezaměstnanosti, by měl klesnout pod 2581 bodovou hranici.

80 Nejvyšší roční pokles nezaměstnanosti v EU-25 mezi lety 2002-2007 byl 2,2%, což by mohl být maxim{lní roční pokles nezaměstnanosti. Nezaměstnanost se počít{ z produktivního obyvatelstva, které tvoří v EU přibližně 67%. To znamen{ 1,5% z celkové populace, při zastoupení 86% produktivní imigrace, n{m vych{zí 1,7% imigrace z celkové populace, kterou by měla země absorbovat, aby se dostala na původní míru nezaměstnanosti. S 50% podílem vnitřní imigrace na celkové a 1% podílem vnitřní imigrace na populaci dostaneme 2%, (1,7% < 2%) 81 Ambiciózní cíl na z{kladě výsledků NAFTy.

80

Závěr Pr{ce se zabývala mobilitou pracovní síly, jež je jedním z hlavních kritérií optim{lních měnových oblastí, kterou již v roce 1961 zmínil Mundell ve spojení s automatickými vyrovn{vacími mechanismy. Pr{ce si kladla za cíl zhodnotit vhodnost ekonomické integrace EMU a jejího budoucího rozšíření o další členské země EU, za využití kritéria mobility pracovní síly. Z teorie optim{lních měnových oblastí vyplýv{, že v r{mci integračního uskupení, snižuje vysok{ mobilita pracovní síly n{klady spojené s členstvím v měnové unii, jelikož pom{h{ vyrovn{vat asymetrické šoky. Mobilita pracovní síly EMU, je vzhledem k vysokému stupni integrace na velmi nízké úrovni. Při zasazení EMU mezi ostatní integrační celky, se pohybuje na úrovni mnohem méně integrovaných celků a je velmi vzd{len{ mobilitě pracovní síly ve Spojených st{tech amerických. Rozšíření EMU o Slovensko a Slovinsko se zd{ být, z pohledu mobility pracovní síly, jako chybné. Projevují se nízkým imigračním potenci{lem a narušují variabilitu měr nezaměstnanosti. Naopak jistě pozitivní efekt by nastal při přijetí Švédska, D{nska, Spojeného kr{lovství a překvapivě i České republiky. Pokud budeme br{t moment{lní stav EMU, jako zpětně nemněný, přispělo by přijetí těchto navrhovaných st{tů k zvýšení mobility pracovní síly v r{mci EMU-20, vztaženo ke všem použitým ukazatelům. Dalším pozitivním efektem rozšíření na EMU20, by bylo doplnění klasických, historických migračních regionů s vysokou vnitřní imigraci82. EU-25, se podle ukazatelů imigrace, zd{ jako ide{lní možnost rozšíření, ovšem vykazuje vysokou variabilitu měr nezaměstnanosti a její velk{ vnitřní imigrace je živena jednosměrnou vnitřní imigrací z nových členských st{tů, kter{ je motivov{na možností větších výdělků. Tato jednosměrn{ imigrace odporuje i teorii OCA, jelikož pokud by nastal asymetrický šok, výrazně jednostranný směr pohybu pracovní síly by br{nil obnovení rovnov{hy. Pracovní trh EU trpí problémy, které jsou již dostatečně zn{my. Na straně popt{vky je nepružný pracovní trh ovlivněn silnou úlohou odborů, které prosazují politiku relativně vysokých mezd i obtížné propouštění zaměstnanců. Na straně nabídky je rozs{hl{ masa lidí uvyklých relativnímu soci{lnímu komfortu, neschopn{ dostatečné adaptace na rychle se měnící profesní a kvalifikační požadavky moderní ekonomiky. Z pohledu st{vající EMU a EU, je tedy nutné d{le prohlubovat míru intenzity mobility pracovní síly směrem 82 Švédsko a D{nsko – skandin{vský region, „Česk{ republika – region bývalého Rakouska – Uherska a Německa, Spojené kr{lovství – historick{ migrační destinace evropy.

81

k hodnot{m blížícím se USA. Ve všech vývojových ukazatelích evropských integračních celků se projevuje jasný trend značící rostoucí mobilitu pracovní síly, což odpovíd{ hypotéze endogenity, tedy naplňov{ní kritérií OCA ex post. Aby byl tento trend ještě umocněn, je nutné zaměřit se na odstraňov{ní přetrv{vajících bariér a přijím{ní dalších opatření podporujících mobilitu pracovní síly. Tyto opatření by se měly dotýkat soci{lní, důchodové a daňové politiky, politiky vzděl{v{ní, dopravní politiky a hlavně politiky zaměstnanosti. Vnitřní imigrace by se měla dostat minim{lně na 50% úroveň imigrace celkové, d{le by se měla vnitřní imigrace co nejvíce přibližovat hranici 1% populace a variační koeficient měr nezaměstnanosti, by měl klesnout pod 25 bodovou hranici. Dalším cílem EU politik by mělo být co největší snížení variability hrubého dom{cího produktu na osobu, aby pro fluktuující pracovníky převažovala motivační složka ve výši míry nezaměstnanosti. USA m{ za sebou dvěstěletou historii, kdy doch{zelo k růstu integrace a mobility pracovní síly. Evropa je v porovn{ní se st{ty na zač{tku své integrační historie. Zvl{ště lidé z nových zemí si ještě nestihli přivyknout na možnosti a otevřenost pracovního trhu. Východní č{st žila dlouhou dobu v izolaci, bez možnosti pohybu za hranice svého st{tu. Již teď vidíme, že se na mobilitě pracovní síly z velké č{sti podílí mlad{ generace. Proto předpokl{dejme, že k naplnění kritéria mobility pracovní síly dojde ex-post. Musí dojít k obměně generace, kter{ již nebude zatížena historií a předsudky a bude br{t Evropu jako jednotný prostor pro žití, pr{ci a cestov{ní. Při komparaci z{kladních ukazatelů u všech zkoumaných integračních celků nebyla potvrzena z{kladní pracovní hypotéza ani u jednoho ukazatele. Proti původní hypotéze působí nízk{ variabilita měr nezaměstnanosti u NAFTy, velk{ imigrace obyvatel z nových členských zemí do EU-15 a vynech{ní Švédska, D{nska a UK z účasti na EMU.

82

Literatura [1] BARŠOVÁ, A., BARŠA, P. Přistěhovalectví a liber{lní st{t. 1. kyd. Brno: Masarykova Univerzita v Brně, Mezin{rodní politologický ústav, 2005. 308 s. ISBN 80–210–3875-6. [2] BAŠTÝŘ, I., Soci{lní důsledky vstupu České republiky do Evropské unie, 1.vyd. Brno: Masarykova Univerzita v Brně, 2005. 334 s. ISBN 80–210–3722– 9 [3] BAYOUMI, T. EICHENGREEN, B. Ever Closer to heaven? An Optimum Currency Areas Index for European Countries. European Economic Revue, 1997, vol. 41, p. 761–770. [on-line], c2003, [cit. 2009-11-10+. Dostupné z < http://www.econ.berkeley.edu/~eichengr/research/c96-78.pdf > [4] BRŮŽEK, A. Evropsk{ měnov{ integrace. Praha: VŠE, 1996. 138 s. ISBN 07079-151-9 [5] CANNADINE, D. Speeches of Winston Churchill, United Kingdom: Penguin, 1989. 355 s. ISBN 0-14-012813-1 [6] EUROPEAN CENTRAL BANK, Monthly Bulletin, 10th Anniversary of the ECB, Frankfurt am Main: European Central Bank, 2008. [on-line], c2008, [cit. 2009-06-09+. Dostupné z [7] FIALA, P. a PITROVÁ, M. Evropsk{ unie. 2. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2009. 803 s. ISBN 978-80-7325-180-2 [8] GRAUWE, P. Economics of Monetary Union, 5. vyd. New York: Oxford University Press, 2003. 258 s. ISBN 0-19-925651-9 [9] HENIG, D., Migrace, Centrum aplikované antropologie a terénního výzkumu (CAAT), Přehledov{ studie 07/9, 2007. *on-line], c2009, [cit. 200910-03+. Dostupné z [10] HORVÁTH, R., KOMÁREK, L.: Teorie optim{lních měnových zón: r{mec k diskusím o monet{rní integraci. [on-line], c2002, [cit. 2009-11-10]. Dostupné z < http://www.alumni.cz/2002-horvath.doc >

83

[11] JANKŮ, K. Moderní migrace. Stěhov{ní se zvl{štním významem, Brno: Fakulta soci{lních studií Masarykovy univerzity, 2006. [on-line], c2007, [cit. 2009-12-01]. Dostupné z < http://aa.ecn.cz/img_upload/79a33131c9c4293e0fcefb50bfa263ef/KJanku_Mo dernimigracestehovanisezvlastnimvyznamem.pdf> [12] JENÍČEK, V. Globalizace světového hospod{řství, 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2002. ISBN 80-7179-787-1

[13] KUČEROVÁ, Z. Teorie optim{lní měnové oblasti a možnosti její aplikace nazemě střední a východní Evropy. Praha: N{rodohospod{řský ústav Josefa Hl{vky, 2005. 141 s. ISBN 80-86729-18-4 [14] LACINA, L a kol. Měnov{ integrace: N{klady a přínosy členství v měnové unii. Praha: C. H. Beck, 2007. 538 s. ISBN 978-80-7179-560-5 [15] LONG, J., FERRIE J. Labour mobility, Northwestern: Northwestern University, 2002. [on-line], c2002, [cit. 2009-09-08+. Dostupné z < http://faculty.wcas.northwestern.edu/~fe2r/papers/Labour%20Mobility.pdf > [16] MARKOVÁ, J. Mezin{rodní měnové instituce, 1. vyd., Praha: VŠE 1995, ISBN 80-7079-893-9 [17] MASSON, P., TAYLOR, M. Currency Unions: A Fresh Look at the Traditional Criteria, Varieties of Monetary Reforms, 1994. [on-line], c2003, [cit. 2009-09-03]. [18] MINCER, J., Family migration decisions, Journal of Political Economy, University of Chicago Press, October 1978. vol. 86(5), [on-line], c2002, [cit. 2009-11-03+. Dostupné z [19] MOKYR, J. The Oxford Encyclopedia of Economic History, Oxford: Oxford University Press, 2003. 2730 s. ISBN: 0-19-510507-9. [20] MOLLE, W. The Economics of European Integration. 4. vyd. Aldershot : Ashgate, 2001. 548 s. ISBN 0-7546-2188-x [21] MONGELLI, P. F. New Views on The Optimum Currency Area Theory: What is EMU Telling us? ECB, April 2002, Working Paper No. 138. [online], c2002, [cit. 2009-08-09+. Dostupné z < www.ecb.int/pub/pdf/scpwps/ecbwp138.pdf>

84

[22] MUNDELL, R., A. A Theory of Optimum Currency Areas. The American Economic Review. 1961, vol. 51, no. 4, s. 657–665. [on-line], c2007, [cit. 200908-08+. Dostupné z < http://www.sonoma.edu/users/e/eyler/426/mundell1.pdf> [23] OECD. Annual report 2009, Paris: OECD Publishing, 2009. [on-line], c2009, [cit. 2009-12-09+. Dostupné z < http://www.oecd.org/dataoecd/38/39/43125523.pdf> [24] OSN. International Migration 2006 and 2009, Department of Economic and Social Affairs, Population Division. 2006. United Nations Publication Sales No. E.06.XIII.6. [on-line], c2006, [cit. 2009-08-29+. Dostupné z [25] PALLISTER, J., LAW, J. Dictionary of Business and Management 2006, Oxford: Oxford University Press, 2006. [on-line], c2009, [cit. 2009-11-08]. Dostupné z < http://www.encyclopedia.com/doc/1O18mobilityoflabour.html > [26] POŘÍZKOVÁ, H., Analýza zahraniční zaměstnanosti v České republice; postavení cizinců na trhu pr{ce a podmínky jejich ekonomické integrace, Praha: VÚPSV, 2008. *on-line], c2008, [cit. 2009-09-18+. Dostupné z < http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_251.pdf> [27] RABUŠIC, L., BURJANEK, A., Imigrace a imigrační politika jako prvek řešení české demografické situace?, Praha: VÚPSV, 2003. *on-line], c2003, [cit. 2009-10-18]. Dostupné z < http://www.vupsv.cz/Rabusic_Imigracni_politika.pdf> [28] RESPEKTINSTITUT, Konkurenceschopnost a volný pohyb pracovních sil, Odbor o informov{ní o evropských z{ležitostech Úřadu vl{dy České republiky, 2008. [on-line], c2008, [cit. 2009-08-23+. Dostupné z [29] Ricci, Luca A. A Model of an Optimum Currency Area. „ IMF, June 1997 Working Paper No. 96/97. [on-line], c1997, [cit. 2009-07-08+. Dostupné z < http://www.imf.org/external/pubs/ft/wp/wp9776.pdf> [30] SOJKA, M. Kapitoly z dějin ekonomických teorií. 1. vyd. Brno: MZLU, 2006. 153 s. ISBN 80-7157-935-1 [31] TRIANDAFYLLIDOU, A., GROPAS, R., European immigration, 1. vyd. USA: Ashgate, 2007. 379 s. ISBN 978-0-7546-4894-9

85

[32] U.S. CENSUS BUREAU, For what geographic areas does the Census Bureau produce estimates?, Washington D.C.: U.S. Census Bureau, Population Division, 2000. [on-line], c2009, [cit. 2009-11-03+. Dostupné z < http://www.census.gov/popest/geographic/estimates_geography.html> [33] VÁVRA, J., Migrace (nejen za prací), Brno: Masarykova univerzita Brno, 2003. [on-line], c2003, [cit. 2009-09-14+. Dostupné z [34] VAVREČKOVÁ, J. Prognózy migračního potenci{lu České republiky po rozšíření Evropské unie a metody jeho odhadu, Aplikované pr{vo 1/2005, [on-line], c2008, [cit. 2009-08-13+. Dostupné z [35] VAVREJNOVÁ, M. Mobilita pracovní síly před a po vstupu ČR do EU, Praha: Oeconomica, 2004. [on-line], c2006, [cit. 2009-09-23+. Dostupné z < http://nb.vse.cz/icre/books/sb-027/Vavrejnova.pdf> [36] ZAHNISER, S., ZACHARY, C. Building on free trade, Agriculture and Trade Report No. WRS-09-3, U.S. Department of Agriculture, Economic Research Service [on-line], c2009, [cit. 2009-11-10+. Dostupné z < http://www.ers.usda.gov/Publications/WRS0903/WRS0903.pdf>

86

Seznam obrázků Obr{zek č. 1 Popt{vkový asymetrický ..................................................................... 24 Obr{zek č. 2 Působení flexibility mezd v modelu AS - AD ................................... 26 Obr{zek č. 3 Relativní úroveň světové imigrace v roce 2008 ................................ 35 Obr{zek č. 4 Původ amerických imigrantů v roce 2000 ......................................... 38 Obr{zek č. 5 Věkov{ pyramida EU-25 pro roky 2005 a 2050................................. 39 Graf č. 6 Vztah mezi pořadím průměru LM (1,2,3,4) 02-06 a pořadí GDP na os. 2006 EU-25 .................................................................................................. 44 Graf č. 7 Vztah mezi pořadím průměru LM (1,2,3,4) 02-06 a pořadí GDP na os. 2006 EU-15 .................................................................................................. 45 Graf č. 8 Vývoj LM (1,2,3,4) v EU-25 a EU-15 .......................................................... 47 Graf č. 9 Podíly produktivní populace a vnitřní a celkové imigrace EU ............. 48 Graf č. 10 Vývoj variačního koeficientu V1(u) pro EU ........................................... 49 Graf č. 11 Variační koeficient V2(u) pro EU-15 ....................................................... 49 Graf č. 12 Variační koeficient V2(u) pro EU-25 ....................................................... 50 Graf č. 13 Vztah mezi pořadím průměru LM (1,2,3,4) 02-06 a pořadí GDP na os. 2006 EURO-16 ............................................................................................ 51 Graf č. 14 Vztah mezi pořadím průměru LM (1,2,3,4) 02-06 a pořadí GDP na os. 2006 EURO-12 ............................................................................................ 51 Graf č. 15 Vývoj LM (1,2,3,4) v EURO-16 a EURO-12 ............................................. 53 Graf č. 16 Podíly produktivní populace a vnitřní a celkové imigrace EURO ..... 54 Graf č. 17 Vývoj variačního koeficientu V2(u) EURO ............................................ 55 Graf č. 18 Variační koeficient V2(u) pro EURO-12 .................................................. 56 Graf č. 19 Variační koeficient V2(u) pro EURO-16 .................................................. 56 Graf č. 20 Vztah mezi pořadím průměru LM(2) 2007 a pořadí GDP na os. 2007 USA-st{ty ................................................................................................... 58 Graf č. 21 Vztah mezi pořadím průměru LM (1,2,3,4) 02-06 a pořadí GDP na os. 2006 USA-Regiony .................................................................................... 59 Graf č. 22 Vývoj LM (1,2,3,4) v USA .......................................................................... 60 Graf č. 23 Podíly produktivní populace a vnitřní a celkové imigrace USA – regiony ........................................................................................................ 61 Graf č. 24 Vývoj variačního koeficientu V1(u) USA regiony a st{ty .................... 62 Graf č. 25 Variační koeficient V2(u) pro USA-regiony ........................................... 63 Graf č. 26 Variační koeficient V2(u) pro USA-st{ty ................................................ 63 Graf č. 27 Vztah mezi pořadím průměru LM (1,2) 02-06 a pořadím GDP na os. 2006 NAFTA .............................................................................................. 64 Graf č. 28 Vývoj LM (1,2) NAFTA ............................................................................. 65 Graf č. 29 Vývoj koeficientu V1(u) NAFTA ............................................................. 66 Graf č. 30 Variační koeficient V2(u) NAFTA ........................................................... 67 Graf č. 31 Vztah mezi pořadím průměru LM (1,2) 02-06 a pořadím GDP na os. 2006 OECD ................................................................................................. 68 Graf č. 32 Vývoj LM (1,2) OECD ................................................................................ 69 87

Graf č. 33 Vývoj variačního koeficientu V1(u) OECD ............................................ 70 Graf č. 34 Variační koeficient V2(u) OECD .............................................................. 70 Graf č. 35 Vývoj LM(1) 2002-2007 .............................................................................. 72 Graf č. 36 Vývoj LM(3) 2002-2007 .............................................................................. 73 Graf č. 37 Vývoj LM(2) 2002-2007 .............................................................................. 74 Graf č. 38 Vývoj LM(4) 2002-2007 .............................................................................. 75 Graf č. 39 Korelační koeficienty podílů imigrace, nezaměstnanosti a GDP na os. ...................................................................................................................... 76 Graf č. 40 Vývoj V1(u) 2002-2007 ............................................................................... 77 Graf č. 41 Krabicový diagram V1(u) 2002-2007 ....................................................... 77 Graf č. 42 Pohyb V1(u) a LM(2) 2002-2007 ............................................................... 78 Obr{zek č. 43 Evropsk{ integrační uskupení .......................................................... 93 Obr{zek č. 44 Evropsk{ unie rok 2009 ...................................................................... 93 Obr{zek č. 46 Eurozóna v roce 2009 .......................................................................... 94 Obr{zek č. 47 USA - dělení na st{ty a regiony......................................................... 94 Obr{zek č. 48 Nafta - USA, Kanada a Mexiko ......................................................... 95 Obr{zek č. 49 OECD v roce 2009 ............................................................................... 95 Obr{zek č. 50 Čist{ světov{ emigrace v roce 2005 .................................................. 95 Graf č. 50 V2(u) a populace st{tů USA ..................................................................... 96 Graf č. 51 Vývoj poměru celkové a vnitřní imigrace 2002-2007 ............................ 96

Seznam tabulek Tabulka č. 1 Ukazatele mobility pracovní síly.................................................... 9 Tabulka č. 2 Cíle a opatření ekonomické integrace ......................................... 13 Tabulka č. 3 Poměr zaznamenaných migrujících ve světové populaci (OSN 2006 a 2009) .................................................................................... 42 Tabulka č. 4 Koeficient korelace pořadí GDP na osobu a podílu imigrace na populaci a Koeficient korelace pořadí míry nezaměstnanosti a podílu imigrace na populaci EU ................................................. 45 Tabulka č. 5 Změny LM(1,2,3,4) v letech 2002-2006 EU .................................. 47 Tabulka č. 6 Koeficient korelace pořadí GDP na osobu a podílu imigrace na populaci a Koeficient korelace pořadí míry nezaměstnanosti a podílu imigrace na populaci EURO ........................................... 52 Tabulka č. 7 Změny LM(1,2,3,4) v letech 2002-2006 EURO ............................ 53 Tabulka č. 8 Imigrace uvnitř regionů ................................................................. 59 Tabulka č. 9 Koeficient korelace pořadí GDP na osobu a podílu imigrace na populaci a Koeficient korelace pořadí míry nezaměstnanosti a podílu imigrace na populaci USA .............................................. 59 Tabulka č. 10 Koeficient korelace pořadí GDP na osobu a podílu imigrace na populaci a Koeficient korelace pořadí míry nezaměstnanosti a podílu imigrace na populaci NAFTA ....... 65

88

Tabulka č. 11 Koeficient korelace pořadí GDP na osobu a podílu imigrace na populaci a Koeficient korelace pořadí míry nezaměstnanosti a podílu imigrace na populaci OECD.......... 68 Tabulka č. 12 Změna ukazatelů při EURO-20 a EURO-18 .............................. 79 Tabulka č. 13 Současné měnové prostory ......................................................... 97 Tabulka č. 14 Potenci{lní měnové unie ............................................................. 98 Tabulka č. 15 Podíl celkové imigrace a celkové populace EU–25 v % .......... 99 Tabulka č. 16 Podíl vnitřní imigrace a celkové populace EU–25 v % ......... 100 Tabulka č. 17 Podíl celkové produktivní imigrace a produktivního obyvatelstva EU–25 v % ............................................................. 101 Tabulka č. 18 Podíl vnitřní produktivní imigrace a produktivního obyvatelstva EU-25 v % .............................................................. 102 Tabulka č. 19 Podíl celkové imigrace a celkové populace EU–15 v % ........ 103 Tabulka č. 20 Podíl vnitřní imigrace a celkové populace EU–15 v % ......... 103 Tabulka č. 21 Podíl celkové produktivní imigrace a produktivního obyvatelstva EU–15 v % ............................................................. 104 Tabulka č. 22 Podíl vnitřní produktivní imigrace a produktivního obyvatelstva EU–15 v % ............................................................. 104 Tabulka č. 23 Podíl celkové imigrace a celkové populace Eurozóna v % .. 105 Tabulka č. 24 Podíl vnitřní imigrace a celkové populace Eurozóna v % .... 105 Tabulka č. 25 Podíl celkové produktivní imigrace a produktivního obyvatelstva Eurozóna v % ....................................................... 106 Tabulka č. 26 Podíl vnitřní produktivní imigrace a produktivního obyvatelstva Eurozóna v % ....................................................... 106 Tabulka č. 27 Podíl celkové imigrace a celkové populace Eurozóna(12) v % ........................................................................................................ 107 Tabulka č. 28 Podíl vnitřní imigrace a celkové populace Eurozóna(12) v % ........................................................................................................ 107 Tabulka č. 29 Podíl celkové produktivní imigrace a produktivního obyvatelstva Eurozóna(12) v % ................................................. 108 Tabulka č. 30 Podíl vnitřní produktivní imigrace a produktivního obyvatelstva Eurozóna(12) v % ................................................. 108 Tabulka č. 31 Podíl celkové imigrace a celkové populace USA - regiony v % ........................................................................................................ 109 Tabulka č. 32 Podíl vnitřní imigrace a celkové populace USA - regiony v % ........................................................................................................ 109 Tabulka č. 33 Podíl celkové produktivní imigrace a produktivního obyvatelstva USA - regiony v % ............................................... 109 Tabulka č. 34 Podíl vnitřní produktivní imigrace a produktivního obyvatelstva USA - regiony v % ............................................... 109 Tabulka č. 35 Podíl celkové imigrace a celkové populace OECD v % ........ 110 Tabulka č. 36 Podíl vnitřní imigrace a celkové populace OECD v % ......... 111 Tabulka č. 37 Podíl celkové imigrace a celkové populace NAFTA v % ..... 112 89

Tabulka č. 38 Podíl vnitřní imigrace a celkové populace NAFTA v % ....... 112 Tabulka č. 39 Variační koeficient měr nezaměstnanosti (EU, Eurozóna, USA, NAFTA, OECD)........................................................................... 112 Tabulka č. 40 Míry nezaměstnanosti a V2(u) USA - regiony ....................... 112 Tabulka č. 41 Míry nezaměstnanosti a V2(u) USA - st{ty ............................ 113 Tabulka č. 42 Míry nezaměstnanosti a V2(u) OECD ..................................... 114 Tabulka č. 43 Míry nezaměstnanosti a V2(u) EU-25 ...................................... 115 Tabulka č. 44 Míry nezaměstnanosti a V2(u) EU-15 ...................................... 116 Tabulka č. 45 Míry nezaměstnanosti a V2(u) Eurozóna................................ 117 Tabulka č. 46 Míry nezaměstnanosti a V2(u) Eurozóna(12) ......................... 118 Tabulka č. 47 Míry nezaměstnanosti a V2(u) NAFTA .................................. 118

90

Seznam zkratek ASEAN Sdružení st{tů jihovýchodní Asie AUS

Rakousko

B

Belgie

CAN

Kanada

CY

Kypr

CZ

Česk{ republika

DK

D{nsko

EEA

Evropský hospod{řský prostor

EFTA

Evropské sdružení volného obchodu

EHS

Evropské hospod{řské společenství

EMS

Evropský měnový systém

EMU

Evropsk{ měnov{ unie

ERM

Mechanismus směných kurzů

ESP

Španělsko

EST

Estonsko

EU

Evropsk{ unie

F

Francie

FIN

Finsko

GER

Německo

GR

Řecko

HDP

Hrubý dom{cí produkt

HMU

Hospod{řsk{ a měnov{ unie

HU

Maďarsko

I

It{lie

IRL

Irsko

JVT

Jednotný vnitřní trh

L

Lucembursko

LAT

Lotyšsko

LIT

Litva

M

Malta

MEX

Mexiko

MW

Středoz{padní region USA

NAFTA Severoamerick{ zóna volného obchodu NE

Severovýchodní region USA

NL

Holandsko

OCA

The Theory of Optimum Currency Areas (teorie optim{lních měnových oblastí)

OECD

Organizace pro hospod{řskou spolupr{ci a rozvoj

OSN

Organizace spojených n{rodů

P

Portugalsko

POL

Polsko

UK

Spojené kr{losvství

USA

Spojené st{ty americké

S

Jižní region USA

SLO

Slovinsko

SK

Slovensk{ republika

SRN

Německ{ spolkov{ republika

SWE

Švédsko

W

Z{padní region USA

91

Přílohy

92

Obr{zek č. 43 Evropsk{ integrační uskupení

Zdroj: http://www.ency.tcv.pl/is/ Evr%C3%B3pu.html

Obr{zek č. 44 Evropsk{ unie rok 2009

Zdroj: http://files.zskaznejov.webnode.cz/200000046-4a07c4b019/Mapa%20EU%20-%20450.jpg

93

Obr{zek č. 45 Eurozóna v roce 2009

Zdroj: http://europa.eu/abc/travel/images/map-money.jpg

Obr{zek č. 46 USA - dělení na st{ty a regiony

Zdroj: http://www.digitalcorvettes.com/images/event%20section%20map/event_section_regional_map.jpg

94

Obr{zek č. 47 Nafta - USA, Kanada a Mexiko

Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/3e/Map_of_NAFTA.png/800px-Map_of_NAFTA.png

Obr{zek č. 48 OECD v roce 2009

Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/24/OECD-memberstates.png

Obr{zek č. 49 Čist{ světov{ emigrace v roce 2005

Zdroj: http://www.sasi.group.shef.ac.uk/worldmapper/display.php?selected=18

95

50

40 000

45

35 000

40 30

25 000

25

20 000

20

15 000

15

Populace

30 000

35

10 000

10 5

5 000

0

0

V2(u) Populace Zdroj: U.S. Bureau of labour, vlastní výpočty

Graf č. 51 Vývoj poměru celkové a vnitřní imigrace 2002-2007 70% Podíl vnitřní imigrace na celkové (%)

V2(u)

Tisíce

Graf č. 50 V2(u) a populace st{tů USA

60% 50%

EU-25

40%

EU-15 EURO-16

30%

EURO-12

20%

USA - regiony

10%

NAFTA

0% -10%

2002

2003

2004

2005

2006

Zdroj: Eurostat, OECD stat., U.S. Census Bureau, vlastní výpočty

96

Tabulka č. 13 Současné měnové prostory

N{zev Měnov{ unie francouzských z{mořských území (1945) Z{padní africk{ ekonomick{ a monet{rní unie (1945) Centr{lní africké ekonomické a monet{rní společenství (1945) Východo-karibsk{ měnov{ zóna (1950)

Evropsk{ měnov{ unie (1999)

Měna

CFP frank

CFA frank[4]

CFA frank[4]

Východokaribský dolar[3]

Euro

ISO 4217 kód XPF

XOF

XAF

XCD

EUR

Platnost na území Nov{ Kaledonie Wallis a Futuna

Benin Burkina Faso Guinea-Bissau Pobřeží slonoviny

Kamerun Středoafrick{ republika Republika Kongo Antigua a Barbuda Dominika Grenada Svatý Kryštof a Nevis Belgie Finsko Francie Irsko It{lie Kypr Lucembursko Malta Německo Nizozemsko Portugalsko

Francouzsk{ Polynésie

Mali Niger Senegal Togo Rovníkov{ Guinea Gabon Čad Svat{ Lucie Svatý Vincenc a Grenadiny Anguilla Montserrat Rakousko Řecko Slovensko Slovinsko Španělsko Vatik{n[1] Monako[1] San Marino[1] Kosovo[2] Čern{ Hora[2] Andorra[2]

[1+ Není plnohodnotným členem eurozóny, přesto razí vlastní euromince *2+ Jednostranné přijetí eura za n{rodní měnu, ačkoliv není členem eurozóny *3+ Do 1976 v{zaný na GBP, teď na USD *4+ V{zaný na FRF, nýní na EUR Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/M%C4%9Bnov%C3%A1_unie

97

Tabulka č. 14 Potenci{lní měnové unie

N{zev

Budoucí měna

Před. vznik

Země Nigérie

Z{padoafrick{ měnov{ unie

ECO

2009

Východoafrick{ měnov{ unie

Východoafrický šilink

2010

Severoamerick{ měnov{ unie

AMERO

-

Jihoamerick{ měnov{ unie[1]

-

-

Měnov{ unie mezi st{ty v Perském z{livu

khaleeji

2010

Guinea Sierra Leone Libérie Rwanda Burundi

Ghana Gambie Keňa Tanzanie Uganda USA Kanada Argentina Bolívie Brazílie Ekv{dor Guyana Chile Saúdsk{ Ar{bie

Kolumbie Paraguay Peru Surinam Uruguay Venezuela Bahrajn

Kuvajt

Katar

Mexiko

*1+ Chtějí nav{zat na vzor EMU Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/M%C4%9Bnov%C3%A1_unie

98

Tabulka č. 15 Podíl celkové imigrace a celkové populace EU–25 v % LM(1)

EU-25

EU-25

X

2002 0,61%

2003 0,70%

2004 0,72%

2005 0,69%

2006 0,76%

2007 0,86%

Belgium

EU-25

Czech Republic

EU-25

Denmark

EU-25

Germany

EU-25

Estonia

EU-25

Ireland

EU-25

Greece

EU-25

Spain

EU-25

France

EU-25

Italy

EU-25

Cyprus

EU-25

Latvia

EU-25

Lithuania

EU-25

Luxembourg

EU-25

Hungary

EU-25

Malta

EU-25

Netherlands

EU-25

Austria

EU-25

Poland

EU-25

Portugal

EU-25

Slovenia

EU-25

Slovakia

EU-25

Finland

EU-25

Sweden

EU-25

United Kingdom

EU-25

0,75% 0,44% 0,98% 1,07% 0,13% 1,28% 0,65% 1,17% 0,21% 0,37% 2,02% 0,06% 0,14% 2,71% 0,17% 0,11% 0,75% 1,34% 0,02% 0,16% 0,46% 0,04% 0,35% 0,72% 0,65%

0,79% 0,59% 0,92% 0,93% 0,11% 1,25% 1,09% 1,60% 0,22% 0,76% 2,32% 0,06% 0,14% 2,79% 0,21% 0,12% 0,64% 1,38% 0,02% 0,14% 0,46% 0,12% 0,34% 0,71% 0,72%

0,82% 0,52% 0,92% 0,95% 0,14% 1,72% 0,85% 1,60% 0,22% 0,71% 2,97% 0,07% 0,16% 2,73% 0,24% 0,07% 0,58% 1,50% 0,02% 0,16% 0,51% 0,19% 0,39% 0,69% 0,87%

0,88% 0,59% 0,97% 0,86% 0,22% 2,09% 0,71% 1,66% 0,21% 0,52% 3,22% 0,08% 0,20% 2,90% 0,28% 0,05% 0,57% 1,39% 0,02% 0,47% 0,75% 0,17% 0,41% 0,72% 0,82%

1,13% 0,66% 1,04% 0,80% 0,23% 2,42% 0,78% 1,91% 0,29% 0,75% 2,01% 0,12% 0,23% 3,04% 0,21% 0,45% 0,62% 1,19% 0,03% 0,26% 1,00% 0,23% 0,43% 1,05% 0,87%

1,38% 1,01% 1,18% 0,83% 0,28% 2,04% 1,19% 2,14% 0,31% 0,94% 2,43% 0,16% 0,26% 3,47% 0,24% 1,65% 0,71% 1,28% 0,04% 0,44% 1,45% 0,30% 0,49% 1,09% 0,86%

Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

99

Tabulka č. 16 Podíl vnitřní imigrace a celkové populace EU–25 v %

LM(2)

EU-25

EU-25

X

Belgium

EU-25

Czech Republic

EU-25

Denmark

EU-25

Germany

EU-25

Estonia

EU-25

Ireland

EU-25

Greece

EU-25

Spain

EU-25

France

EU-25

Italy

EU-25

Cyprus

EU-25

Latvia

EU-25

Lithuania

EU-25

Luxembourg

EU-25

Hungary

EU-25

Malta

EU-25

Netherlands

EU-25

Austria

EU-25

Poland

EU-25

Portugal

EU-25

Slovenia

EU-25

Slovakia

EU-25

Finland

EU-25

Sweden

EU-25

United Kingdom

EU-25

2002

0,18% 0,18% 0,20% 0,37% 0,43% 0,11% 0,99% 0,14% 0,16% 0,04% 0,06% 1,06% 0,02% 0,03% 0,55% 0,03% 0,04% 0,23% 0,31% 0,01% 0,06% 0,03% 0,01% 0,18% 0,25% 0,17%

2003

0,18% 0,20% 0,29% 0,36% 0,38% 0,09% 0,94% 0,25% 0,21% 0,04% 0,08% 1,23% 0,02% 0,04% 0,61% 0,03% 0,04% 0,22% 0,36% 0,01% 0,06% 0,02% 0,02% 0,18% 0,24% 0,19%

2004

0,20% 0,21% 0,22% 0,38% 0,38% 0,11% 1,29% 0,15% 0,27% 0,04% 0,07% 1,85% 0,04% 0,07% 0,63% 0,05% 0,03% 0,24% 0,47% 0,01% 0,06% 0,03% 0,04% 0,19% 0,25% 0,21%

2005

0,22% 0,22% 0,14% 0,42% 0,41% 0,15% 1,53% 0,17% 0,29% 0,04% 0,07% 2,05% 0,05% 0,11% 0,64% 0,10% 0,02% 0,25% 0,49% 0,01% 0,05% 0,03% 0,06% 0,21% 0,28% 0,26%

2006

0,23% 0,23% 0,09% 0,48% 0,41% 0,14% 1,71% 0,08% 0,33% 0,06% 0,08% 0,73% 0,06% 0,12% 0,54% 0,07% 0,17% 0,29% 0,49% 0,02% 0,02% 0,03% 0,07% 0,22% 0,36% 0,29%

2007

0,24% 0,26% 0,20% 0,56% 0,41% 0,19% 1,35% 0,27% 0,35% 0,06% 0,09% 0,78% 0,10% 0,14% 0,61% 0,06% 0,52% 0,33% 0,54% 0,03% 0,04% 0,04% 0,08% 0,24% 0,39% 0,31%

Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

100

Tabulka č. 17 Podíl celkové produktivní imigrace a produktivního obyvatelstva EU–25 v %

LM(3)

EU-25

EU-25

X

0,77%

0,89%

0,93%

0,89%

0,99%

Belgium

EU-25

0,94%

0,99%

1,03%

1,10%

1,40%

Czech Republic

EU-25

0,53%

0,76%

0,67%

0,76%

0,88%

Denmark

EU-25

1,20%

1,14%

1,15%

1,23%

1,34%

Germany

EU-25

1,39%

1,18%

1,24%

1,13%

1,08%

Estonia

EU-25

0,14%

0,12%

0,14%

0,21%

0,20%

Ireland

EU-25

1,75%

1,68%

2,35%

2,92%

3,33%

Greece

EU-25

0,77%

1,33%

1,04%

0,89%

1,01%

Spain

EU-25

1,36%

1,87%

1,97%

2,00%

2,29%

France

EU-25

0,25%

0,29%

0,30%

0,28%

0,39%

Italy

EU-25

0,43%

1,01%

0,95%

0,66%

1,00%

Cyprus

EU-25

2,83%

3,30%

4,23%

4,48%

2,62%

Latvia

EU-25

0,07%

0,06%

0,07%

0,08%

0,11%

Lithuania

EU-25

0,15%

0,16%

0,21%

0,25%

0,29%

Luxembourg

EU-25

3,31%

3,43%

3,35%

3,52%

3,69%

Hungary

EU-25

0,21%

0,25%

0,28%

0,31%

0,23%

Malta

EU-25

0,12%

0,12%

0,07%

0,04%

0,39%

Netherlands

EU-25

0,90%

0,77%

0,70%

0,69%

0,76%

Austria

EU-25

1,71%

1,77%

1,92%

1,80%

1,55%

Poland

EU-25

0,02%

0,03%

0,03%

0,03%

0,03%

Portugal

EU-25

0,19%

0,15%

0,18%

0,52%

0,30%

Slovenia

EU-25

0,58%

0,58%

0,65%

0,95%

1,28%

Slovakia

EU-25

0,05%

0,14%

0,23%

0,21%

0,29%

Finland

EU-25

0,40%

0,40%

0,45%

0,48%

0,50%

Sweden

EU-25

0,85%

0,85%

0,82%

0,87%

1,25%

United Kingdom

EU-25

0,91%

1,00%

1,22%

1,19%

1,25%

2002

2003

2004

2005

2006

Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

101

Tabulka č. 18 Podíl vnitřní produktivní imigrace a produktivního obyvatelstva EU-25 v %

LM(4)

EU-25

EU-25

X

Belgium

EU-25

Czech Republic

EU-25

Denmark

EU-25

Germany

EU-25

Estonia

EU-25

Ireland

EU-25

Greece

EU-25

Spain

EU-25

France

EU-25

Italy

EU-25

Cyprus

EU-25

Latvia

EU-25

Lithuania

EU-25

Luxembourg

EU-25

Hungary

EU-25

Malta

EU-25

Netherlands

EU-25

Austria

EU-25

Poland

EU-25

Portugal

EU-25

Slovenia

EU-25

Slovakia

EU-25

Finland

EU-25

Sweden

EU-25

United Kingdom

EU-25

2002

0,23% 0,22% 0,24% 0,45% 0,56% 0,11% 1,35% 0,17% 0,18% 0,05% 0,09% 1,49% 0,03% 0,08% 0,67% 0,03% 0,05% 0,28% 0,39% 0,01% 0,06% 0,04% 0,01% 0,21% 0,29% 0,24%

2003

0,28% 0,25% 0,38% 0,45% 0,48% 0,09% 1,26% 0,30% 0,22% 0,06% 0,09% 1,75% 0,02% 0,08% 0,75% 0,04% 0,05% 0,26% 0,46% 0,01% 0,05% 0,03% 0,02% 0,20% 0,28% 0,26%

2004

0,26% 0,26% 0,29% 0,48% 0,52% 0,11% 1,76% 0,18% 0,31% 0,05% 0,09% 2,63% 0,04% 0,10% 0,77% 0,06% 0,03% 0,30% 0,60% 0,01% 0,05% 0,03% 0,05% 0,23% 0,32% 0,30%

2005

0,29% 0,27% 0,19% 0,55% 0,56% 0,14% 2,14% 0,21% 0,33% 0,05% 0,09% 2,85% 0,05% 0,14% 0,78% 0,11% 0,02% 0,32% 0,64% 0,01% 0,05% 0,04% 0,08% 0,25% 0,34% 0,39%

2006

0,30% 0,29% 0,12% 0,64% 0,57% 0,12% 2,35% 0,11% 0,39% 0,08% 0,10% 0,95% 0,06% 0,15% 0,65% 0,07% 0,15% 0,37% 0,64% 0,02% 0,03% 0,04% 0,09% 0,26% 0,45% 0,41%

Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

102

Tabulka č. 19 Podíl celkové imigrace a celkové populace EU–15 v % LM(1)

EU-15

2002

2003

2004

2005

2006

2007

EU-15

X

0,70%

0,80%

0,82%

0,78%

0,86%

0,96%

Belgium

EU-15

Denmark

EU-15

Germany

EU-15

Ireland

EU-15

Greece

EU-15

Spain

EU-15

France

EU-15

Italy

EU-15

Luxembourg

EU-15

Netherlands

EU-15

Austria

EU-15

Portugal

EU-15

Finland

EU-15

Sweden

EU-15

United Kingdom

EU-15

0,75% 0,98% 1,07% 1,28% 0,65% 1,17% 0,21% 0,37% 2,71% 0,75% 1,34% 0,16% 0,35% 0,72% 0,65%

0,79% 0,92% 0,93% 1,25% 1,09% 1,60% 0,22% 0,76% 2,79% 0,64% 1,38% 0,14% 0,34% 0,71% 0,72%

0,82% 0,92% 0,95% 1,72% 0,85% 1,60% 0,22% 0,71% 2,73% 0,58% 1,50% 0,16% 0,39% 0,69% 0,87%

0,88% 0,97% 0,86% 2,09% 0,71% 1,66% 0,21% 0,52% 2,90% 0,57% 1,39% 0,47% 0,41% 0,72% 0,82%

1,13% 1,04% 0,80% 2,42% 0,78% 1,91% 0,29% 0,75% 3,04% 0,62% 1,19% 0,26% 0,43% 1,05% 0,87%

1,38% 1,18% 0,83% 2,04% 1,19% 2,14% 0,31% 0,94% 3,47% 0,71% 1,28% 0,44% 0,49% 1,09% 0,86%

Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

Tabulka č. 20 Podíl vnitřní imigrace a celkové populace EU–15 v %

LM(2)

EU-15

EU-15

X

Belgium

EU-15

Denmark

EU-15

Germany

EU-15

Ireland

EU-15

Greece

EU-15

Spain

EU-15

France

EU-15

Italy

EU-15

Luxembourg

EU-15

Netherlands

EU-15

Austria

EU-15

Portugal

EU-15

Finland

EU-15

Sweden

EU-15

United Kingdom

EU-15

2002

0,12% 0,16% 0,29% 0,14% 0,34% 0,13% 0,16% 0,04% 0,05% 0,57% 0,20% 0,18% 0,04% 0,13% 0,21% 0,13%

2003

0,13% 0,18% 0,29% 0,13% 0,33% 0,22% 0,18% 0,04% 0,05% 0,64% 0,19% 0,22% 0,03% 0,14% 0,21% 0,15%

2004

0,12% 0,19% 0,30% 0,13% 0,34% 0,13% 0,22% 0,04% 0,05% 0,64% 0,18% 0,25% 0,03% 0,14% 0,20% 0,12%

2005

0,13% 0,20% 0,31% 0,13% 0,37% 0,14% 0,23% 0,04% 0,05% 0,66% 0,19% 0,28% 0,08% 0,15% 0,21% 0,12%

2006

0,12% 0,21% 0,33% 0,13% 0,30% 0,06% 0,25% 0,05% 0,05% 0,56% 0,21% 0,29% 0,02% 0,15% 0,25% 0,09%

2007

0,14% 0,23% 0,37% 0,13% 0,34% 0,22% 0,26% 0,05% 0,05% 0,59% 0,23% 0,32% 0,06% 0,15% 0,27% 0,09%

Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

103

Tabulka č. 21 Podíl celkové produktivní imigrace a produktivního obyvatelstva EU–15 v %

LM(3)

EU-15

EU-15

X

0,89%

1,02%

1,07%

1,01%

1,13%

Belgium

EU-15

0,94%

0,99%

1,03%

1,10%

1,40%

Denmark

EU-15

1,20%

1,14%

1,15%

1,23%

1,34%

Germany

EU-15

1,39%

1,18%

1,24%

1,13%

1,08%

Ireland

EU-15

1,75%

1,68%

2,35%

2,92%

3,33%

Greece

EU-15

0,77%

1,33%

1,04%

0,89%

1,01%

Spain

EU-15

1,36%

1,87%

1,97%

2,00%

2,29%

France

EU-15

0,25%

0,29%

0,30%

0,28%

0,39%

Italy

EU-15

0,43%

1,01%

0,95%

0,66%

1,00%

Luxembourg

EU-15

3,31%

3,43%

3,35%

3,52%

3,69%

Netherlands

EU-15

0,90%

0,77%

0,70%

0,69%

0,76%

Austria

EU-15

1,71%

1,77%

1,92%

1,80%

1,55%

Portugal

EU-15

0,19%

0,15%

0,18%

0,52%

0,30%

Finland

EU-15

0,40%

0,40%

0,45%

0,48%

0,50%

Sweden

EU-15

0,85%

0,85%

0,82%

0,87%

1,25%

United Kingdom

EU-15

0,91%

1,00%

1,22%

1,19%

1,25%

2002

2003

2004

2005

2006

Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

Tabulka č. 22 Podíl vnitřní produktivní imigrace a produktivního obyvatelstva EU–15 v %

LM(4)

EU-15

EU-15

X

Belgium

EU-15

Denmark

EU-15

Germany

EU-15

Ireland

EU-15

Greece

EU-15

Spain

EU-15

France

EU-15

Italy

EU-15

Luxembourg

EU-15

Netherlands

EU-15

Austria

EU-15

Portugal

EU-15

Finland

EU-15

Sweden

EU-15

United Kingdom

EU-15

2002

0,14% 0,19% 0,39% 0,17% 0,41% 0,14% 0,16% 0,05% 0,05% 0,68% 0,26% 0,20% 0,05% 0,16% 0,26% 0,14%

2003

0,15% 0,22% 0,39% 0,17% 0,38% 0,25% 0,19% 0,05% 0,06% 0,76% 0,24% 0,25% 0,04% 0,17% 0,25% 0,16%

2004

0,14% 0,23% 0,39% 0,17% 0,40% 0,14% 0,25% 0,04% 0,06% 0,78% 0,23% 0,29% 0,04% 0,17% 0,25% 0,13%

2005

0,15% 0,25% 0,41% 0,16% 0,45% 0,16% 0,27% 0,04% 0,05% 0,82% 0,23% 0,32% 0,09% 0,18% 0,26% 0,13%

2006

0,15% 0,26% 0,44% 0,17% 0,36% 0,07% 0,29% 0,07% 0,05% 0,68% 0,26% 0,34% 0,02% 0,18% 0,32% 0,13%

Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

104

Tabulka č. 23 Podíl celkové imigrace a celkové populace Eurozóna v % LM(1)

Euro

2002

2003

2004

2005

2006

2007

EURO

X

0,70%

0,80%

0,80%

0,76%

0,85%

0,96%

Belgium

€

Germany

€

Ireland

€

Greece

€

Spain

€

France

€

Italy

€

Cyprus

€

Luxembourg

€

Malta

€

Netherlands

€

Austria

€

Portugal

€

Slovenia

€

Slovakia

€

Finland

€

0,75% 1,07% 1,28% 0,65% 1,17% 0,21% 0,37% 2,02% 2,71% 0,11% 0,75% 1,34% 0,16% 0,46% 0,04% 0,35%

0,79% 0,93% 1,25% 1,09% 1,60% 0,22% 0,76% 2,32% 2,79% 0,12% 0,64% 1,38% 0,14% 0,46% 0,12% 0,34%

0,82% 0,95% 1,72% 0,85% 1,60% 0,22% 0,71% 2,97% 2,73% 0,07% 0,58% 1,50% 0,16% 0,51% 0,19% 0,39%

0,88% 0,86% 2,09% 0,71% 1,66% 0,21% 0,52% 3,22% 2,90% 0,05% 0,57% 1,39% 0,47% 0,75% 0,17% 0,41%

1,13% 0,80% 2,42% 0,78% 1,91% 0,29% 0,75% 2,01% 3,04% 0,45% 0,62% 1,19% 0,26% 1,00% 0,23% 0,43%

1,38% 0,83% 2,04% 1,19% 2,14% 0,31% 0,94% 2,43% 3,47% 1,65% 0,71% 1,28% 0,44% 1,45% 0,30% 0,49%

Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

Tabulka č. 24 Podíl vnitřní imigrace a celkové populace Eurozóna v %

LM(2)

Euro

EURO

X

Belgium

€

Germany

€

Ireland

€

Greece

€

Spain

€

France

€

Italy

€

Cyprus

€

Luxembourg

€

Malta

€

Netherlands

€

Austria

€

Portugal

€

Slovenia

€

Slovakia

€

Finland

€

2002

0,10% 0,16% 0,17% 0,16% 0,12% 0,10% 0,03% 0,04% 0,73% 0,58% 0,02% 0,16% 0,21% 0,03% 0,03% 0,00% 0,05%

2003

2004

0,10% 0,18% 0,16% 0,14% 0,21% 0,11% 0,04% 0,05% 0,77% 0,64% 0,02% 0,15% 0,25% 0,03% 0,02% 0,00% 0,05%

0,10% 0,19% 0,15% 0,14% 0,13% 0,13% 0,04% 0,04% 1,07% 0,64% 0,01% 0,16% 0,30% 0,02% 0,02% 0,02% 0,06%

2005

2006

0,11% 0,20% 0,15% 0,14% 0,13% 0,15% 0,04% 0,04% 1,00% 0,66% 0,01% 0,16% 0,32% 0,08% 0,03% 0,03% 0,06%

0,11% 0,21% 0,15% 0,18% 0,04% 0,18% 0,05% 0,05% 0,34% 0,56% 0,09% 0,19% 0,33% 0,01% 0,03% 0,03% 0,06%

2007

0,13% 0,23% 0,15% 0,15% 0,22% 0,21% 0,06% 0,05% 0,38% 0,59% 0,22% 0,21% 0,38% 0,08% 0,03% 0,03% 0,07%

Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

105

Tabulka č. 25 Podíl celkové produktivní imigrace a produktivního obyvatelstva Eurozóna v %

LM(3)

Euro

EURO

X

0,87%

1,01%

1,04%

0,98%

1,10%

Belgium

€

0,94%

0,99%

1,03%

1,10%

1,40%

Germany

€

1,39%

1,18%

1,24%

1,13%

1,08%

Ireland

€

1,75%

1,68%

2,35%

2,92%

3,33%

Greece

€

0,77%

1,33%

1,04%

0,89%

1,01%

Spain

€

1,36%

1,87%

1,97%

2,00%

2,29%

France

€

0,25%

0,29%

0,30%

0,28%

0,39%

Italy

€

0,43%

1,01%

0,95%

0,66%

1,00%

Cyprus

€

2,83%

3,30%

4,23%

4,48%

2,62%

Luxembourg

€

3,31%

3,43%

3,35%

3,52%

3,69%

Malta

€

0,12%

0,12%

0,07%

0,04%

0,39%

Netherlands

€

0,90%

0,77%

0,70%

0,69%

0,76%

Austria

€

1,71%

1,77%

1,92%

1,80%

1,55%

Portugal

€

0,19%

0,15%

0,18%

0,52%

0,30%

Slovenia

€

0,58%

0,58%

0,65%

0,95%

1,28%

Slovakia

€

0,05%

0,14%

0,23%

0,21%

0,29%

Finland

€

0,40%

0,40%

0,45%

0,48%

0,50%

2002

2003

2004

2005

2006

Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

Tabulka č. 26 Podíl vnitřní produktivní imigrace a produktivního obyvatelstva Eurozóna v %

LM(4)

Euro

EURO

X

Belgium

€

Germany

€

Ireland

€

Greece

€

Spain

€

France

€

Italy

€

Cyprus

€

Luxembourg

€

Malta

€

Netherlands

€

Austria

€

Portugal

€

Slovenia

€

Slovakia

€

Finland

€

2002

0,12% 0,19% 0,22% 0,21% 0,13% 0,11% 0,04% 0,04% 1,02% 0,70% 0,02% 0,20% 0,25% 0,04% 0,02% 0,00% 0,06%

2003

0,13% 0,21% 0,20% 0,18% 0,23% 0,12% 0,05% 0,05% 1,10% 0,78% 0,02% 0,19% 0,30% 0,03% 0,02% 0,00% 0,06%

2004

0,13% 0,23% 0,19% 0,18% 0,14% 0,14% 0,05% 0,05% 1,52% 0,78% 0,01% 0,19% 0,36% 0,03% 0,03% 0,02% 0,06%

2005

0,13% 0,23% 0,19% 0,20% 0,15% 0,17% 0,05% 0,05% 1,38% 0,82% 0,01% 0,20% 0,39% 0,11% 0,02% 0,04% 0,07%

2006

0,14% 0,24% 0,19% 0,23% 0,04% 0,21% 0,07% 0,05% 0,47% 0,68% 0,07% 0,23% 0,41% 0,01% 0,02% 0,04% 0,07%

Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

106

Tabulka č. 27 Podíl celkové imigrace a celkové populace Eurozóna(12) v % LM(1)

Euro-12

2002

2003

2004

2005

2006

2007

EURO-12

X

0,71%

0,82%

0,81%

0,77%

0,85%

0,97%

Belgium

€

Germany

€

Ireland

€

Greece

€

Spain

€

France

€

Italy

€

Luxembourg

€

Netherlands

€

Austria

€

Portugal

€

Finland

€

0,75% 1,07% 1,28% 0,65% 1,17% 0,21% 0,37% 2,71% 0,75% 1,34% 0,16% 0,35%

0,79% 0,93% 1,25% 1,09% 1,60% 0,22% 0,76% 2,79% 0,64% 1,38% 0,14% 0,34%

0,82% 0,95% 1,72% 0,85% 1,60% 0,22% 0,71% 2,73% 0,58% 1,50% 0,16% 0,39%

0,88% 0,86% 2,09% 0,71% 1,66% 0,21% 0,52% 2,90% 0,57% 1,39% 0,47% 0,41%

1,13% 0,80% 2,42% 0,78% 1,91% 0,29% 0,75% 3,04% 0,62% 1,19% 0,26% 0,43%

1,38% 0,83% 2,04% 1,19% 2,14% 0,31% 0,94% 3,47% 0,71% 1,28% 0,44% 0,49%

Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

Tabulka č. 28 Podíl vnitřní imigrace a celkové populace Eurozóna(12) v %

LM(2)

Euro-12

EURO-12

X

Belgium

€

Germany

€

Ireland

€

Greece

€

Spain

€

France

€

Italy

€

Luxembourg

€

Netherlands

€

Austria

€

Portugal

€

Finland

€

2002

0,09% 0,16% 0,15% 0,15% 0,12% 0,10% 0,03% 0,04% 0,58% 0,16% 0,17% 0,03% 0,05%

2003

2004

0,10% 0,18% 0,13% 0,14% 0,20% 0,10% 0,03% 0,04% 0,64% 0,15% 0,21% 0,03% 0,05%

0,10% 0,19% 0,13% 0,13% 0,12% 0,12% 0,03% 0,04% 0,64% 0,15% 0,25% 0,02% 0,05%

2005

0,10% 0,20% 0,13% 0,13% 0,12% 0,15% 0,03% 0,04% 0,66% 0,16% 0,27% 0,08% 0,06%

2006

0,11% 0,21% 0,13% 0,16% 0,03% 0,18% 0,05% 0,05% 0,56% 0,18% 0,28% 0,01% 0,06%

2007

0,12% 0,23% 0,14% 0,14% 0,20% 0,20% 0,05% 0,05% 0,59% 0,20% 0,32% 0,08% 0,07%

Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

107

Tabulka č. 29 Podíl celkové produktivní imigrace a produktivního obyvatelstva Eurozóna(12) v %

LM(3)

Euro-12

2002

2003

2004

2005

2006

EURO-12

X

0,88%

1,02%

1,05%

0,98%

1,11%

Belgium

€

0,94%

0,99%

1,03%

1,10%

1,40%

Germany

€

1,39%

1,18%

1,24%

1,13%

1,08%

Ireland

€

1,75%

1,68%

2,35%

2,92%

3,33%

Greece

€

0,77%

1,33%

1,04%

0,89%

1,01%

Spain

€

1,36%

1,87%

1,97%

2,00%

2,29%

France

€

0,25%

0,29%

0,30%

0,28%

0,39%

Italy

€

0,43%

1,01%

0,95%

0,66%

1,00%

Luxembourg

€

3,31%

3,43%

3,35%

3,52%

3,69%

Netherlands

€

0,90%

0,77%

0,70%

0,69%

0,76%

Austria

€

1,71%

1,77%

1,92%

1,80%

1,55%

Portugal

€

0,19%

0,15%

0,18%

0,52%

0,30%

Finland

€

0,40%

0,40%

0,45%

0,48%

0,50%

Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

Tabulka č. 30 Podíl vnitřní produktivní imigrace a produktivního obyvatelstva Eurozóna(12) v %

LM(4)

Euro-12

EURO-12

X

Belgium

€

Germany

€

Ireland

€

Greece

€

Spain

€

France

€

Italy

€

Luxembourg

€

Netherlands

€

Austria

€

Portugal

€

Finland

€

2002

0,11% 0,19% 0,17% 0,20% 0,13% 0,11% 0,04% 0,04% 0,70% 0,18% 0,21% 0,04% 0,06%

2003

0,11% 0,21% 0,15% 0,17% 0,22% 0,11% 0,05% 0,05% 0,78% 0,17% 0,26% 0,03% 0,06%

2004

0,11% 0,22% 0,15% 0,17% 0,13% 0,14% 0,04% 0,05% 0,78% 0,18% 0,30% 0,03% 0,06%

2005

0,12% 0,23% 0,15% 0,18% 0,14% 0,17% 0,04% 0,05% 0,81% 0,19% 0,33% 0,09% 0,06%

2006

0,13% 0,24% 0,15% 0,21% 0,04% 0,21% 0,07% 0,05% 0,68% 0,21% 0,35% 0,01% 0,07%

Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

108

Tabulka č. 31 Podíl celkové imigrace a celkové populace USA - regiony v %

LM(1) USA Regiony

2002

2003

2004

2005

2006

2007

1,6%

1,4%

1,3%

1,7%

1,4%

1,2%

NE

1,3%

1,0%

1,2%

1,3%

1,0%

1,0%

MW

1,1%

1,2%

1,2%

1,4%

1,1%

1,2%

S

1,8%

1,5%

1,5%

1,9%

1,6%

1,4%

W

2,0%

1,7%

1,4%

2,1%

1,5%

1,2%

Zdroj: U.S. Census Bureau , vlastní výpočty

Tabulka č. 32 Podíl vnitřní imigrace a celkové populace USA - regiony v %

LM(2) USA Regiony

2002

2003

2004

2005

2006

2007

1,0%

0,9%

0,9%

1,0%

0,9%

0,8%

NE

0,8%

0,7%

0,8%

0,7%

0,6%

0,6%

MW

0,8%

0,9%

0,9%

1,0%

0,9%

0,9%

S

1,2%

1,0%

1,1%

1,2%

1,1%

0,9%

W

1,1%

1,1%

0,7%

1,1%

0,9%

0,7%

Zdroj: U.S. Census Bureau , vlastní výpočty

Tabulka č. 33 Podíl celkové produktivní imigrace a produktivního obyvatelstva USA - regiony v %

LM(3) USA Regiony

2002

2003

2004

2005

2006

2007

1,8%

1,5%

1,5%

1,8%

1,5%

1,3%

NE

1,5%

1,1%

1,3%

1,4%

1,0%

1,0%

MW

1,1%

1,3%

1,3%

1,5%

1,2%

1,2%

S

2,0%

1,6%

1,7%

2,0%

1,8%

1,5%

W

2,2%

1,9%

1,6%

2,2%

1,7%

1,4%

Zdroj: U.S. Census Bureau , vlastní výpočty

Tabulka č. 34 Podíl vnitřní produktivní imigrace a produktivního obyvatelstva USA - regiony v %

LM(4) USA Regiony

2002

2003

2004

2005

2006

2007

1,1%

1,0%

1,0%

1,1%

1,0%

0,9%

NE

0,9%

0,8%

0,9%

0,7%

0,6%

0,6%

MW

0,8%

0,9%

0,9%

1,0%

0,9%

0,9%

S

1,4%

1,1%

1,2%

1,3%

1,2%

1,0%

W

1,2%

1,2%

0,8%

1,2%

1,1%

0,8%

Zdroj: U.S. Census Bureau , vlastní výpočty

109

Tabulka č. 35 Podíl celkové imigrace a celkové populace OECD v %

LM(1)

2002

2003

2004

2005

2006

2007

OECD

0,424% 0,62% 1,14% 0,68% 0,74% 0,43% 0,41% 0,19% 0,21% 0,80% 0,65% 0,18% 1,03% 0,68% 0,27% 0,36% 2,47% 0,02% 0,54% 1,21% 0,68% 0,08% 0,70% 0,09% 1,10% 0,53% 1,40% 0,22% 0,49% 0,38%

0,387% 0,63% 1,20% 0,66% 0,71% 0,56% 0,35% 0,18% 0,23% 0,73% 1,10% 0,19% 1,07% 0,65% 0,29% 0,37% 2,80% 0,03% 0,45% 1,07% 0,59% 0,08% 0,31% 0,08% 1,03% 0,54% 1,29% 0,21% 0,55% 0,24%

0,434% 0,75% 1,34% 0,70% 0,75% 0,50% 0,35% 0,22% 0,24% 0,73% 0,85% 0,22% 1,04% 0,55% 0,29% 0,39% 2,71% 0,03% 0,40% 0,89% 0,61% 0,10% 0,33% 0,15% 1,53% 0,53% 1,31% 0,21% 0,73% 0,33%

0,449% 0,82% 1,24% 0,74% 0,82% 0,57% 0,37% 0,24% 0,22% 0,70% 0,71% 0,25% 1,61% 0,35% 0,29% 0,55% 3,02% 0,04% 0,39% 1,32% 0,68% 0,10% 0,27% 0,14% 1,59% 0,57% 1,27% 0,24% 0,67% 0,38%

0,477% 0,87% 1,03% 0,79% 0,78% 0,65% 0,44% 0,26% 0,21% 0,68% 0,78% 0,19% 2,11% 0,31% 0,25% 0,65% 2,93% 0,05% 0,41% 1,20% 0,81% 0,09% 0,21% 0,21% 1,84% 0,89% 1,38% 0,26% 0,75% 0,43%

0,490% 0,91% 1,11% 0,88% 0,73% 1,00% 0,47% 0,33% 0,20% 0,70% 1,19% 0,22% 2,11% 0,43% 0,26% 0,66% 3,31% 0,05% 0,49% 1,11% 1,14% 0,11% 0,31% 0,28% 2,07% 0,92% 1,86% 0,24% 0,75% 0,35%

Australia Austria Belgium Canada Czech Republic Denmark Finland France Germany Greece Hungary Ireland Italy Japan Korea Luxembourg Mexico Netherlands New Zealand Norway Poland Portugal Slovak Republic Spain Sweden Switzerland Turkey United Kingdom United States

Zdroj: OECD.Stat Extracts, vlastní výpočty

110

Tabulka č. 36 Podíl vnitřní imigrace a celkové populace OECD v %

LM(2)

2002

2003

2004

2005

2006

2007

OECD

0,112% 0,04% 0,19% 0,10% 0,11% 0,13% 0,20% 0,19% 0,09% 0,09% 0,23% 0,22% 0,20% 0,09% 0,02% 0,13% 0,29% 0,22% 0,23% 0,46% 0,16% 0,33% 0,28% 0,56% 0,05% 0,15% 0,10% 0,14% 0,19% 0,04%

0,092% 0,03% 0,18% 0,09% 0,08% 0,12% 0,20% 0,17% 0,08% 0,08% 0,20% 0,20% 0,17% 0,08% 0,02% 0,11% 0,27% 0,12% 0,13% 0,36% 0,15% 0,31% 0,32% 0,74% 0,04% 0,13% 0,08% 0,13% 0,20% 0,03%

0,112% 0,04% 0,19% 0,10% 0,10% 0,16% 0,20% 0,16% 0,10% 0,10% 0,19% 0,26% 0,19% 0,08% 0,03% 0,12% 0,30% 0,18% 0,17% 0,42% 0,14% 0,49% 0,35% 0,66% 0,04% 0,14% 0,09% 0,11% 0,24% 0,03%

0,116% 0,04% 0,19% 0,10% 0,12% 0,14% 0,22% 0,16% 0,10% 0,12% 0,18% 0,27% 0,20% 0,08% 0,03% 0,14% 0,38% 0,17% 0,13% 0,49% 0,18% 0,56% 0,36% 0,57% 0,04% 0,15% 0,11% 0,10% 0,26% 0,04%

0,122% 0,06% 0,21% 0,11% 0,12% 0,14% 0,29% 0,16% 0,11% 0,13% 0,18% 0,29% 0,21% 0,09% 0,03% 0,14% 0,49% 0,18% 0,13% 0,55% 0,18% 0,62% 0,44% 0,50% 0,04% 0,17% 0,14% 0,09% 0,25% 0,04%

0,121% 0,06% 0,23% 0,11% 0,10% 0,14% 0,25% 0,17% 0,12% 0,16% 0,16% 0,35% 0,21% 0,10% 0,03% 0,14% 0,60% 0,15% 0,10% 0,65% 0,15% 0,58% 0,53% 0,60% 0,05% 0,17% 0,13% 0,08% 0,24% 0,04%

Australia Austria Belgium Canada Czech Republic Denmark Finland France Germany Greece Hungary Ireland Italy Japan Korea Luxembourg Mexico Netherlands New Zealand Norway Poland Portugal Slovak Republic Spain Sweden Switzerland Turkey United Kingdom United States

Zdroj: OECD.Stat Extracts, vlastní výpočty

111

Tabulka č. 37 Podíl celkové imigrace a celkové populace NAFTA v %

LM(1)

2002

2003

2004

2005

2006

2007

NAFTA

0,294% 0,390% 0,024% 0,382%

0,203% 0,401% 0,028% 0,244%

0,268% 0,478% 0,033% 0,329%

0,309% 0,523% 0,038% 0,381%

0,345% 0,557% 0,046% 0,426%

0,296% 0,588% 0,048% 0,351%

Canada Mexico United States

Zdroj: OECD.Stat Extracts, vlastní výpočty

Tabulka č. 38 Podíl vnitřní imigrace a celkové populace NAFTA v % LM(2)

2002

2003

2004

2005

2006

2007

NAFTA

0,060% 0,023% 0,001% 0,086%

0,032% 0,025% 0,001% 0,044%

0,047% 0,031% 0,001% 0,066%

0,046% 0,038% 0,002% 0,062%

0,048% 0,043% 0,002% 0,065%

0,041% 0,042% 0,002% 0,055%

Canada Mexico United States

Zdroj: OECD.Stat Extracts, vlastní výpočty

Tabulka č. 39 Variační koeficient měr nezaměstnanosti (EU, Eurozóna, USA, NAFTA, OECD)

Regiony USA Státy USA

2002 7,4 19,1

2003 5,7 19,0

2004 5,6 20,2

2005 5,5 22,2

2006 5,0 23,2

NAFTA

43,0

37,4

29,8

31,0

28,2

OECD

59,8

53,6

52,4

49,6

43,6

EU-25 EU-15

54,3

47,7

44,5

40,6

35,8

41,0

34,4

31,1

30,8

30,4

Euro

53,9

44,2

42,0

37,2

33,6

Euro-12

42,4

35,3

30,8

29,8

29,5

V1(u)

2007 Průměr 7,8 6,2 23,0 21,1 32,3 24,3 49,8 39,7 42,5 32,4 33,0 30,1 40,5 32,3 32,9 29,8

Zdroj: Eurostat , U.S. Labour Bureau, OECD.Stat Extracts, vlastní výpočty

Tabulka č. 40 Míry nezaměstnanosti a V2(u) USA - regiony

2002 2003 2004 2005 2006 2007 UNITED STATES Regiony Northeast Midwest South West

5,8 Zkratka NE MW S W

5,6 5,5 5,6 6,5

6 5,9 5,9 5,8 6,5

5,5 5,3 5,8 5,2 5,9

5,1 4,8 5,5 5,0 5,2

4,6 4,6 5,0 4,5 4,6

4,6 4,4 5,2 4,4 4,7

Průměr Průměr V2(u) abs. dif

5,27 5,12 5,47 5,08 5,56

0,1 0,3 0,2 0,3

5,7 3,3 7,5 4,1 8,0

Zdroj: U.S. Labour Bureau, vlastní výpočty

112

Tabulka č. 41 Míry nezaměstnanosti a V2(u) USA - st{ty

2002 2003 2004 2005 2006 2007 UNITED STATES Státy ALABAMA ALASKA ARIZONA ARKANSAS CALIFORNIA COLORADO CONNECTICUT DELAWARE DISTRICT OF COLUMBIA FLORIDA GEORGIA HAWAII IDAHO ILLINOIS INDIANA IOWA KANSAS KENTUCKY LOUISIANA MAINE MARYLAND MASSACHUSETTS MICHIGAN MINNESOTA MISSISSIPPI MISSOURI MONTANA NEBRASKA NEVADA NEW HAMPSHIRE NEW JERSEY NEW MEXICO NEW YORK NORTH CAROLINA NORTH DAKOTA OHIO OKLAHOMA OREGON PENNSYLVANIA SOUTH CAROLINA SOUTH DAKOTA TENNESSEE TEXAS UTAH VERMONT VIRGINIA WASHINGTON WEST VIRGINIA WISCONSIN WYOMING

Průměr Průměr V2(u) abs. dif

5,8

6

5,5

5,1

4,6

4,6

5,27

5,4 7,1 6 5,3 6,7 5,7 4,4 4 6,7 5,7 4,8 4 5,4 6,5 5,2 3,9 5,1 5,7 5,9 4,4 4,5 5,3 6,2 4,5 6,7 5,2 4,5 3,7 5,7 4,5 5,8 5,5 6,2 6,6 3,5 5,7 4,8 7,6 5,6 6 3,3 5,3 6,4 5,8 4 4,2 7,3 5,9 5,3 4,2

5,4 7,7 5,7 5,8 6,8 6,1 5,5 4,2 7 5,3 4,8 3,9 5,2 6,7 5,3 4,4 5,6 6,3 6,2 5 4,5 5,8 7,1 4,9 6,4 5,6 4,3 4 5,2 4,5 5,9 5,9 6,4 6,5 3,6 6,2 5,6 8,1 5,7 6,7 3,5 5,7 6,7 5,7 4,5 4,1 7,4 6 5,6 4,5

5 7,4 5 5,6 6,2 5,6 4,9 3,9 7,5 4,7 4,7 3,2 4,6 6,2 5,3 4,6 5,5 5,6 5,5 4,6 4,3 5,2 7,1 4,6 6,3 5,8 4 3,9 4,4 3,9 4,9 5,8 5,8 5,5 3,5 6,1 5 7,3 5,4 6,8 3,7 5,4 6 5,1 3,7 3,7 6,2 5,3 5 3,9

3,8 6,9 4,6 5,1 5,4 5,1 4,9 4 6,5 3,8 5,2 2,7 3,7 5,8 5,4 4,3 5,1 6,1 6,7 4,9 4,1 4,8 6,8 4,2 7,8 5,4 3,7 3,9 4,5 3,6 4,5 5,2 5 5,3 3,4 5,9 4,5 6,2 5 6,7 3,6 5,6 5,4 4,1 3,5 3,5 5,5 4,9 4,8 3,7

3,5 6,5 4,1 5,2 4,9 4,4 4,4 3,5 5,8 3,4 4,6 2,5 3 4,6 5 3,8 4,3 5,9 3,9 4,6 3,8 4,8 6,9 4,1 6,8 4,8 3,3 3 4,3 3,5 4,6 4,2 4,6 4,8 3,2 5,4 4,1 5,3 4,5 6,3 3,1 5,2 4,9 3 3,7 3 4,9 4,6 4,7 3,3

3,5 6,2 3,8 5,1 5,4 3,9 4,6 3,4 5,5 4,1 4,6 2,6 3 5,1 4,6 3,7 4,1 5,5 3,8 4,6 3,5 4,5 7,1 4,6 6,3 5,1 3,4 2,9 4,7 3,5 4,3 3,5 4,5 4,7 3,1 5,6 4,1 5,1 4,4 5,6 2,9 4,8 4,4 2,7 4 3 4,5 4,3 4,7 2,9

4,43 6,97 4,87 5,35 5,90 5,13 4,78 3,83 6,50 4,50 4,78 3,15 4,15 5,82 5,13 4,12 4,95 5,85 5,33 4,68 4,12 5,07 6,87 4,48 6,72 5,32 3,87 3,57 4,80 3,92 5,00 5,02 5,42 5,57 3,38 5,82 4,68 6,60 5,10 6,35 3,35 5,33 5,63 4,40 3,90 3,58 5,97 5,17 5,02 3,75

Regiony S W W S W W NE S S S S W W MW MW MW MW S S NE S NE MW MW S MW W MW W NE NE W NE S MW MW S W NE S MW S S W NE S W S MW W

19,5 0,8 1,7 0,5 0,3 0,6 0,2 0,5 1,4 1,2 0,8 0,5 2,1 1,1 0,6 0,4 1,2 0,3 0,6 0,6 0,6 1,2 0,3 1,6 0,8 1,5 0,4 1,4 1,7 0,5 1,4 0,3 0,4 0,2 0,3 1,9 0,6 0,6 1,3 0,2 1,1 1,9 0,4 0,4 0,9 1,4 1,7 0,7 0,1 0,3 1,5

18,8 35,6 10,5 8,1 14,1 6,4 13,8 30,5 26,9 18,1 14,9 44,2 25,0 12,6 9,1 25,6 8,4 16,1 16,4 16,6 24,4 6,1 36,4 18,5 34,6 8,4 29,3 35,9 12,9 28,4 7,7 10,6 5,6 8,4 40,0 13,9 12,8 30,4 3,8 25,0 40,8 8,5 9,8 23,1 30,0 35,1 18,9 3,6 7,5 31,7

Zdroj: U.S. Labour Bureau, vlastní výpočty

113

Tabulka č. 42 Míry nezaměstnanosti a V2(u) OECD

OECD Australia Austria Belgium Canada Czech Republic Denmark Finland France Germany Greece Hungary Iceland Ireland Italy Japan Korea Luxembourg Mexico Netherlands New Zealand Norway Poland Portugal Slovak Republic Spain Sweden Switzerland Turkey United Kingdom United States

Průměr Průměr abs. dif

V2(u)

2002

2003

2004

2005

2006

2007

6,9

7,1

6,9

6,7

6,2

5,8

6,6

44,03

6,4 4 7,5 7,7 7,3 4,7 9,1 8,6 8,7 10,3 5,8 3,3 4,5 8,6 5,4 3,3 2,6 3 4,1 5,3 3,9 19,9 5 18,5 11,5 4 3,1 10,3 5,2 5,8

5,9 4,3 8,2 7,6 7,8 5,5 9 8,5 9,6 9,7 5,9 3,4 4,8 8,5 5,3 3,6 3,8 3,4 5,4 4,8 4,5 19,7 6,3 17,5 11,5 4,9 4,1 10,5 5 6

5,4 4,9 8,4 7,2 8,3 5,7 8,8 8,9 9,8 10,5 6,1 3,1 4,5 8,1 4,7 3,7 5 3,9 6,5 4,1 4,5 19 6,6 18,1 11 5,5 4,2 10,3 4,8 5,5

5 5,1 8,4 6,8 7,9 5 8,4 8,9 11,1 9,9 7,2 2,6 4,3 7,7 4,4 3,7 4,6 3,6 6,5 3,8 4,6 17,8 7,6 16,2 9,2 7,1 4,3 10,2 4,8 5,1

4,8 4,8 8,3 6,3 7,2 4,1 7,7 8,8 10,2 8,9 7,5 2,9 4,4 6,8 4,1 3,5 4,6 3,6 5,5 3,9 3,5 13,9 7,7 13,3 8,5 7,1 3,8 9,9 5,4 4,6

4,4 4,4 7,4 6 5,3 4 6,9 8 8,6 8,3 7,4 2,3 4,6 5,9 3,9 3,3 4,2 3,7 4,5 3,7 2,5 9,6 8 11 8,3 6,1 3,5 9,9 5,3 4,6

5,3 4,6 8,0 6,9 7,3 4,8 8,3 8,6 9,7 9,6 6,7 2,9 4,5 7,6 4,6 3,5 4,1 3,5 5,4 4,3 3,9 16,7 6,9 15,8 10,0 5,8 3,8 10,2 5,1 5,3

1,3 22,40 2,0 35,25 1,4 24,77 0,3 6,63 0,8 15,13 1,8 30,03 1,7 28,67 2,0 33,73 3,1 52,56 3,0 49,85 1,1 19,07 3,7 61,13 2,1 35,62 1,0 18,33 2,0 33,14 3,1 51,77 2,5 44,38 3,1 52,09 1,2 24,69 2,3 39,57 2,7 45,12 10,0 174,75 1,3 23,85 9,2 156,13 3,4 58,29 1,4 27,51 2,8 46,91 3,6 59,24 1,5 27,56 1,3 22,65

Zdroj: OECD.Stat Extracts, vlastní výpočty

114

Tabulka č. 43 Míry nezaměstnanosti a V2(u) EU-25 Euro

Euro-12

EU-15

EU-25 Belgium

X €

€

EU-15

Czech Republic

EU-25 EU-25

Denmark Germany

EU-25

€

€

EU-15

EU-25

EU-15

EU-25

Estonia

EU-25

Ireland

€

€

EU-15

EU-25

Greece

€

€

EU-15

EU-25

Spain

€

€

EU-15

EU-25

France

€

€

EU-15

EU-25

Italy

€

€

EU-15

EU-25

Cyprus

€

EU-25

Latvia

EU-25

Lithuania

EU-25

Luxembourg

€

€

EU-15

Hungary

EU-25 EU-25

Malta

€

Netherlands

€

€

EU-15

EU-25

Austria

€

€

EU-15

EU-25

EU-25

Poland

EU-25

Portugal

€

€

Slovenia

€

EU-25

Slovakia

€

EU-25

Finland

€

€

EU-15

EU-25

EU-15

EU-25

Sweden

EU-15

EU-25

United Kingdom

EU-15

EU-25

2002

8,8 7,5 7,3 4,6 8,4 10,3 4,5 10,3 11,1 8,6 8,6 3,6 12,2 13,5 2,6 5,8 7,5 2,8 4,2 20 5,1 6,3 18,7 9,1 6,1 5,1

2003

9,0 8,2 7,8 5,4 9,3 10 4,8 9,7 11,1 9 8,5 4,1 10,5 12,5 3,8 5,9 7,6 3,7 4,3 19,7 6,4 6,7 17,6 9 6,8 5

2004

9,1 8,4 8,3 5,5 9,8 9,7 4,6 10,5 10,6 9,3 8,1 4,7 10,4 11,4 5 6,1 7,4 4,6 4,9 19 6,7 6,3 18,2 8,8 7,7 4,7

2005

9,0 8,5 7,9 4,8 10,7 7,9 4,4 9,9 9,2 9,3 7,7 5,3 8,9 8,3 4,6 7,2 7,2 4,7 5,2 17,8 7,7 6,5 16,3 8,4 7,7 4,8

2006

8,2 8,3 7,2 3,9 9,8 5,9 4,5 8,9 8,5 9,2 6,8 4,6 6,8 5,6 4,6 7,5 7,1 3,9 4,8 13,9 7,8 6 13,4 7,7 7,1 5,4

2007

7,2 7,5 5,3 3,8 8,4 4,7 4,6 8,3 8,3 8,4 6,1 4 6 4,3 4,2 7,4 6,4 3,2 4,4 9,6 8,1 4,9 11,1 6,9 6,2 5,3

Průměr Průměr V2(u) abs. dif

8,6 8,1 7,3 4,7 9,4 8,1 4,6 9,6 9,8 9,0 7,6 4,4 9,1 9,3 4,1 6,7 7,2 3,8 4,6 16,7 7,0 6,1 15,9 8,3 6,9 5,1

35,7

0,6 9,3 1,3 16,7 3,9 50,0 1,0 14,4 1,5 21,2 4,0 51,8 1,1 14,0 1,3 19,1 0,5 8,5 0,9 13,0 4,2 54,2 1,5 22,7 2,8 38,9 4,4 58,2 2,0 29,3 1,4 17,8 4,7 61,3 3,9 50,9 8,1 111,4 1,9 28,1 2,4 31,3 7,3 97,9 0,3 4,9 1,6 22,2 3,5 46,2

Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

115

Tabulka č. 44 Míry nezaměstnanosti a V2(u) EU-15 Euro

Euro-12

EU-15 Belgium

EU-15

EU-25

X €

€

Denmark

EU-15

EU-25

EU-15

EU-25

Germany

€

€

EU-15

EU-25

Ireland

€

€

EU-15

EU-25

Greece

€

€

EU-15

EU-25

Spain

€

€

EU-15

EU-25

France

€

€

EU-15

EU-25

Italy

€

€

EU-15

EU-25

Luxembourg

€

€

EU-15

EU-25

Netherlands

€

€

EU-15

EU-25

Austria

€

€

EU-15

EU-25

Portugal

€

€

EU-15

EU-25

Finland

€

€

EU-15

EU-25

Sweden

EU-15

EU-25

United Kingdom

EU-15

EU-25

2002

7,6 7,5 4,6 8,4 4,5 10,3 11,1 8,6 8,6 2,6 2,8 4,2 5,1 9,1 6,1 5,1

2003

8,0 8,2 5,4 9,3 4,8 9,7 11,1 9 8,5 3,8 3,7 4,3 6,4 9 6,8 5

2004

8,1 8,4 5,5 9,8 4,6 10,5 10,6 9,3 8,1 5 4,6 4,9 6,7 8,8 7,7 4,7

2005

8,1 8,5 4,8 10,7 4,4 9,9 9,2 9,3 7,7 4,6 4,7 5,2 7,7 8,4 7,7 4,8

2006

7,7 8,3 3,9 9,8 4,5 8,9 8,5 9,2 6,8 4,6 3,9 4,8 7,8 7,7 7,1 5,4

2007

7,0 7,5 3,8 8,4 4,6 8,3 8,3 8,4 6,1 4,2 3,2 4,4 8,1 6,9 6,2 5,3

Průměr Průměr V2(u) abs. dif

7,8 8,1 4,7 9,4 4,6 9,6 9,8 9,0 7,6 4,1 3,8 4,6 7,0 8,3 6,9 5,1

29,5

0,4 3,1 1,7 3,2 1,9 2,1 1,2 0,6 3,6 3,9 3,1 1,2 0,6 0,8 2,7

5,5 44,0 24,7 45,4 27,3 32,5 17,4 10,0 52,2 56,0 44,4 20,1 11,3 12,9 39,1

Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

116

Tabulka č. 45 Míry nezaměstnanosti a V2(u) Eurozóna Euro

Euro-12

EU-15

EU-25

2006

2007

EU-25

9,0 8,5 10,7 4,4 9,9 9,2 9,3 7,7 5,3 4,6 7,2 4,7 5,2 7,7 6,5 16,3

8,3 8,3 9,8 4,5 8,9 8,5 9,2 6,8 4,6 4,6 7,1 3,9 4,8 7,8 6 13,4

7,5 7,5 8,4 4,6 8,3 8,3 8,4 6,1 4 4,2 6,4 3,2 4,4 8,1 4,9 11,1

EU-25

9,1

9

8,8

8,4

7,7

6,9

€

€

EU-15

EU-25

Germany

€

€

EU-15

EU-25

Ireland

€

€

EU-15

EU-25

Greece

€

€

EU-15

EU-25

Spain

€

€

EU-15

EU-25

France

€

€

EU-15

EU-25

Italy

€

€

EU-15

EU-25

Cyprus

€

Luxembourg

€

Malta

€

Netherlands

€

€

EU-15

EU-25

Austria

€

€

EU-15

EU-25

Portugal

€

€

EU-15

EU-25

Slovenia

€

EU-25

Slovakia

€

Finland

€

EU-25 EU-25 EU-25

EU-15

2005

9,0 8,4 9,8 4,6 10,5 10,6 9,3 8,1 4,7 5 7,4 4,6 4,9 6,7 6,3 18,2

Belgium

€

2004

8,8 8,2 9,3 4,8 9,7 11,1 9 8,5 4,1 3,8 7,6 3,7 4,3 6,4 6,7 17,6

X

EU-15

2003

8,4 7,5 8,4 4,5 10,3 11,1 8,6 8,6 3,6 2,6 7,5 2,8 4,2 5,1 6,3 18,7

EURO

€

2002

Průměr Průměr abs. dif

V2(u)

8,5 8,1 9,4 4,6 9,6 9,8 9,0 7,6 4,4 4,1 7,2 3,8 4,6 7,0 6,1 15,9

0,4 0,9 3,9 1,1 1,3 0,5 0,9 4,1 4,4 1,3 4,7 3,9 1,7 2,4 7,4

7,0 13,8 51,2 15,3 21,0 7,2 13,8 53,5 57,3 17,2 60,7 50,2 25,9 30,9 99,9

8,3

0,5

6,8

33,2

Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

117

Tabulka č. 46 Míry nezaměstnanosti a V2(u) Eurozóna(12) Euro

Euro-12

EURO-12

EU-15

EU-25

2002

8,3 7,5 8,4 4,5 10,3 11,1 8,6 8,6 2,6 2,8 4,2 5,1 9,1

X

Belgium

€

€

EU-15

EU-25

Germany

€

€

EU-15

EU-25

Ireland

€

€

EU-15

EU-25

Greece

€

€

EU-15

EU-25

Spain

€

€

EU-15

EU-25

France

€

€

EU-15

EU-25

Italy

€

€

EU-15

EU-25

Luxembourg

€

€

EU-15

EU-25

Netherlands

€

€

EU-15

EU-25

Austria

€

€

EU-15

EU-25

Portugal

€

€

EU-15

EU-25

Finland

€

€

EU-15

EU-25

2003

2004

8,7 8,2 9,3 4,8 9,7 11,1 9 8,5 3,8 3,7 4,3 6,4 9

2005

8,8 8,4 9,8 4,6 10,5 10,6 9,3 8,1 5 4,6 4,9 6,7 8,8

2006

8,9 8,5 10,7 4,4 9,9 9,2 9,3 7,7 4,6 4,7 5,2 7,7 8,4

2007

8,3 8,3 9,8 4,5 8,9 8,5 9,2 6,8 4,6 3,9 4,8 7,8 7,7

7,5 7,5 8,4 4,6 8,3 8,3 8,4 6,1 4,2 3,2 4,4 8,1 6,9

Průměr

8,4 8,1 9,4 4,6 9,6 9,8 9,0 7,6 4,1 3,8 4,6 7,0 8,3

Průměr abs. dif

V2(u) 27,5

0,4 1,0 3,9 1,2 1,4 0,6 0,9 4,3 4,6 3,8 1,7 0,5

5,8 14,7 50,5 16,7 22,3 7,9 13,3 56,7 60,2 49,5 24,9 6,9

Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

Tabulka č. 47 Míry nezaměstnanosti a V2(u) NAFTA Průměr Průměr abs. dif

2002

2003

2004

2005

2006

2007

NAFTA

5,2

5,5

5,2

4,9

4,5

4,5

5,0

Canada

7,7 3 5,8

7,6 3,4 6

7,2 3,9 5,5

6,8 3,6 5,1

6,3 3,6 4,6

6 3,7 4,6

6,93 3,53 5,27

Mexico United States

V2(u) 28,44

1,96 1,44 0,30

43,78 33,92 7,63

Zdroj: OECD.Stat Extracts, vlastní výpočty

118