Euro jako nástroj Evropské integrace

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Euro jako nástroj Evropské integrace Bakalářská práce

Autor:

Milan Klíma Veřejná správa a Evropská unie

Vedoucí práce:

Praha

Dr. Lenka Kinclová

Duben 2014

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám. Prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze

28. 4. 2014

Milan Klíma

2

Poděkování: Na tomto místě bych rád poděkoval Dr. Lence Kinclové. Za cenné připomínky a odborné rady, které přispěly k vypracování této bakalářské práce. Rovněž také knihovně České Národní banky za poskytnutí publikací International Monetary Fund, ze kterých jsem mohl čerpat statistická data potřebná pro praktickou část výzkumu.

3

Anotace V této bakalářské práci je popsána cesta ke společné měně euro. Vzhledem k tomu, že měnová integrace je velmi složitá, zaměřil jsem se na hlavní části, které nejvíce ovlivnily měnovou integraci. Po následném zavedení společné měny uvádím její kladné a záporné vlastnosti rovněž se současnými argumenty odborníků, kteří se k této měně vyjadřují ve sdělovacích prostředcích. Dále jsem se snažil popsat, jak euro jako nástroj evropské integrace ovlivnilo země eurozóny v oblasti jejich exportu mezinárodního obchodu. Klíčová slova: měnová integrace, euro, eurozóna, Maastritská smlouvá, konvergenční kritéria, měnový had, Marshalův plán.

Annotation In this thesis describes the path to the euro common currency . Given that monetary integration is very complicated, I focused on the main part, which influence monetary integration. Subsequent to the introduction of the common currency mention its positive and negative features are also present arguments experts for this currency expressed in the media. Next, I tried to describe how the euro as an instrument of European integration has affected the euro area countries in their exports to international trade. Key words: monetary integration, Eurozone , Maastritská bargain, convergence criteria , currency snake , the Marshal Plan.

4

Obsah 1. Cesta k zavedení společné měny Eura .................................................................................... 9 1.1. Mezinárodní měnové setkání státníků v Bretton Woods ................................................... 9 1.2. Důvod integrace evropských zemí a hledání vzájemné kooperace ................................. 11 1.3. Evropské hospodářské společenství a jeho vliv na měnovou integraci ........................... 13 1.4. Komplikace Brettonského systému z pohledu USA ....................................................... 14 1.5. Počátky hospodářské a měnové unie ............................................................................... 16 1.6. Neúspěch Wernerovy zprávy........................................................................................... 19 1.7. Zánik „Měnového hada“.................................................................................................. 21 1.8. Evropský měnový systém a jeho vznik (EMS) ............................................................... 24 1.9. Hlavní cíle Evropského měnového systému ................................................................... 25 1.10 Negativa Evropského měnového systému ...................................................................... 28 1.11. Počátek Evropské měnové unie ..................................................................................... 30 1.11.1. Představa EMU Jacques Delorse v podobě jeho zprávy ......................................... 31 1.12. Maastrichtská smlouva neboli Smlouva o evropském společenství .............................. 32 1.12.1. Konvergenční kritéria pro vstup do eurozóny ......................................................... 35 2. Zavádění společné měny euro a její klady a zápory ............................................................. 37 2.1. Postupné zavadění společné měny .................................................................................. 37 2.2. Jednoznačná pozitiva společné měny .............................................................................. 39 2.3. Argumenty pro společnou měnu euro dle odborníků České republiky ........................... 40 2.4. Negativa společné měny euro od odborníků České republiky ........................................ 42 2.5. Argumenty proti společné měně euro od odborníků České republiky ............................ 43 3. Krize eurozóny ..................................................................................................................... 44 3.1. Eurozóna a její krize ........................................................................................................ 44 4. Praktická část ........................................................................................................................ 48 4.1. Seznámení s rozsahem a cílem výzkumu ........................................................................ 48 4.2. Tabulka historického vývoje exportu mezinárodního obchodu evropských zemí .......... 49 4.3. Historický vývoj exportu mezinárodního obchodu evropských zemí ............................. 50 4.4. Tabulka průměrných hodnot mezinárodního exportu obchodu ....................................... 50 4.5. Grafické zobrazení průměrného vývoje exportu zemí eurozóny č. 1 .............................. 51 4.6. Grafické zobrazení průměrného vývoje exportu zemí eurozóny č. 2 .............................. 52 4.7. Vyhodnocení cíle výzkumu ............................................................................................. 54 Seznam použité literatury ......................................................................................................... 57 Seznam použitých grafů: .......................................................................................................... 61 5

Seznam tabulek:........................................................................................................................ 61 Seznam příloh: .......................................................................................................................... 61 Seznam použitých zkratek ........................................................................................................ 62

6

ÚVOD Tématem mé bakalářské práce je „euro jako nástroj evropské integrace“ Má práce začíná v období tak zvané „Studené války“ kdy evropské státy byly těsně po druhé světové válce nebo ještě dokončovaly poslední válečné operace. Když již byla definitivně ukončena druhá světová válka, zjišťovali všichni zúčastnění, že v podstatě nemá jednoznačného vítěze, protože všichni byli značně vysíleni válečnými výdaji. Rovněž se také museli začít obávat narůstající síly Sovětského svazu. Z tohoto důvodu byl v roce 1944 v americkém městě Bretton Woods svolán summit evropských státníků, kde byly zapuštěny prvotní kořeny evropské měnové integrace. Tento summit byl velmi důležitý v tom, že vedle sebe zasedali státníci zemí, kteří ještě před několika měsíci spolu válčili a najednou byli postaveni do situace, aby hledali vzájemnou kooperaci. Následný vývoj v měnové integraci byl jednoznačně podepřen tak zvaným Marshalovým plánem, který nabídl evropským zemím, které byly vysílené válkou, laciné úvěry, aby mohly podpořit svou infrastrukturu a celkovou ekonomiku. Postupem času začínaly evropské státy odbourávat neviditelnou poválečnou zeď a vytvářely si možnosti vzájemné ekonomické a měnové integrace. Integraci evropské státy prohlubovaly ve všech možných sektorech ekonomiky takovým způsobem, aby zabránily opětovnému vzniku války. O několik let později byly položeny základy Evropského sdružení uhlí a oceli, dále také Evropské hospodářské společenství a také byly položeny základy Mezinárodního Fondu a Evropské banky pro obnovu a rozvoj. Avšak ani tímto integrace nekončila. Začínaly být takové ideje, že je třeba prohloubit měnovou integraci, která vyvrcholí společnou měnou. Prvním, kdo se snažil toto prosadit, byl Pierre Werner. Plán měnové integrace, jenž navrhl, nebyl špatný, spíše špatně načasovaný a z tohoto důvodu neuspěl. Následný jeho nástupce Jaques Delors již měl možnosti větší a hlavně vycházel z teorie Pierra Wernera, kterou doplnil o své zkušenosti. Po několika letech se podařilo vytvořit hospodářskou a měnovou unii, jejímž vrcholem se stala společná měna euro. Tato práce je rozdělena do čtyř etap a má dva cíle, přičemž prvním cílem je zmapovat historický vývoj měnové integrace až k samotné společné měně euro a druhý cíl je zjistit jakým způsobem společná měna ovlivnila export zemí eurozóny, zda export vzrostl či poklesl. První část je soustředěna na historický vývoj měnové integrace. Druhá část je zaměřena na pozitivní a negativní vlastnosti společné měny, tak jak je zaznamenávají různí autoři ve svých publikacích. V této části jsou také zahrnuty kladné a záporné argumenty předních českých odborníků, kteří se vyjadřují k pozitivním a negativním vlastnostem společné měny a rovněž také k tomu, zda je Česká republika na zavedení společné měny euro připravena. Třetí část mé 7

práce obsahuje již pojednání o společné měně euro a její současné krizi. Poslední částí je analytická praktická část, kde se zaměřuji na export, kde zobrazuji platební bilanci za období od roku 1994 – do roku 2011. Výzkum je zpracován grafickým způsobem v datových tabulkách a následně z nich vychází graf zobrazující vývoj exportu vypočítaný pomocí aritmetického průměru v zemích eurozóny. Cílem tohoto výzkumu je zjistit, zda euro jako nástroj evropské integrace ovlivnilo kladně či záporně evropské země eurozóny v oblasti jejich mezinárodního obchodu.

8

1.

Cesta k zavedení společné měny Eura

1.1. Mezinárodní měnové setkání státníků v Bretton Woods Přesto, že se v Evropě stále aktivně válčilo a chyběl měsíc do osvobození Francie, tak se v červnu 1944 v americkém městě Bretton Woods ve státě New Hampshire sešli státníci ze 44 spojeneckých zemí, aby společně našli východisko vytvoření stabilního měnového systému, na kterém postaví následné mírové dohody mezi sebou. V úvodu tohoto setkání se projevil tehdejší americký ministr zahraničních věcí Henry Morgenthau, který všem pozvaným státníkům sdělil:1 „My všichni jsme se stali svědky obrovských hospodářských tragédií naší doby. Viděli jsme celosvětovou hospodářskou krizi třicátých let. Viděli jsme, jak se měnový chaos vyvíjí a šíří z jedné země do druhé.. Viděli jsme nezaměstnanost a bídu, neúčinné nástroje a zpustošené majetky. Viděli jsme, jak se jejich oběti stávají v některých zemích oběťmi demagogů a diktátorů. Viděli jsme, jak se rozčarování a hořkost staly živiteli fašismu a nakonec i války.„2 Tento kongres byl velmi důležitý a to nejen z toho pohledu kolik zástupců jednotlivých států se dostavilo k jednání do Bretton Woods, ale také z toho důvodu, co bylo ustanoveno a jakým institucím byly položeny základy, které existují až do dnešního 21. století. Zcela jednoznačně bylo odsouhlaseno, že určitý opěrný bod bude americký dolar, protože vycházel v té době z nejsilnější ekonomiky světa. Rovněž bylo dohodnuto, že měnový systém bude navržen na podobném postupu, jako je zlatý standart s tím rozdílem, že měnový systém byl vázán, jak na zlato, tak na americký dolar a jeho organizaci a regulaci budou řídit dvě nadstátní organizace. Těmi organizacemi byly Mezinárodní měnový fond (IMF) a Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD), které byly založeny 27. prosince 1945. Členské země, které vstoupily do Mezinárodního měnového fondu, byly vázány základními podmínkami, které si kladl Mezinárodní měnový fond jako podstatné a zároveň se tyto členské státy zavazovaly k tomu, že budou mít povinnost pomoci v případě platebních nesnází jinému členskému státu. Na

1

MARSH, David. Euro: boj o osud nové globální měny. 1. vyd. Překlad Vít Mlejnek. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury,

2012, 479 s. ISBN 978-807-3252-779. 2


2012, 479 s. ISBN 978-807-3252-779. strana 51

9

základě výše uvedených skutečností se americký dolar stal světovou rezervní měnou, které byla ustanovena pevná relace ke zlatu - a to v poměru 1 trojská unce zlata byla 35 amerických dolarů. [(„Jedna trojská unce vyjádřená v metrických jednotkách odpovídá přibližně 31,1 gramu. Dvanáct uncí dává jednu trojskou libru (0,373 kg). Trojský váhový systém používá ještě váhovou penci (jedna dvacetina unce) a zrno (jedna čtyřiadvacetina pence)]3. Na tento světový monetární systém, jehož kotvou byl americký dolar, byly ostatní evropské země napojeny pevným kurzem a to tím způsobem, že princip fluktuačního pásma měl velmi úzké rozpětí +/- 1 % od ustanovené rovnocennosti s americkým dolarem. To rozhodnutí se krajně nelíbilo Sovětskému svazu, který tuto dohodu o měnovém systému odmítl.

Stejným

způsobem byl odmítnut Sovětským svazem také takzvaný Marshallův plán, který byl poskytnut evropským zemím k pomoci nastartovat jejich zničené ekonomiky a infrastruktury.4 Graf č. 1 - Vliv historické vlivy působící na kurz amerického dolaru 5

3

DĚDEK, Oldřich. Historie evropské měnové integrace: od národních měn k euru. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2008, xix, 260 s. Beckova

edice ekonomie. ISBN 978-80-7400-076-8. Citace strana 9 4

Brettonský měnový systém Brettonwoodsky měnový system a jeho pád [online]. [cit. 2014-01-01]. Dostupné z

< www.penize.cz/inflace/15160-brettonwoodsky-menovy-system-a-jeho-pad >; DĚDEK, Oldřich. Historie evropské měnové

integrace: od národních měn k euru. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2008, xix, 260 s. Beckova edice ekonomie. ISBN 978-807400-076-8. 5

Brettonský měnový systém[online]. 2012 [cit. 2014-01-01]. Dostupné z
system-a-jeho-pad>

10

1.2. Důvod integrace evropských zemí a hledání vzájemné kooperace Je důležité si připomenout ekonomickou a měnovou integraci, i když se může zdát, že obě položky jsou jasné dány, ale tak tomu jednoznačně není. Když se podíváme zpětně do historie konkrétně na poválečném období, které se nazývalo „ Studená Válka“, bylo to jedno z nejhorších období. Ekonomiky zemí byly rozvrácené, zničená rozbombardovaná města, zničené dopravní infrastruktury, celkově zpustošené přírodní prostředí jednotlivých evropských států zúčastněných ve 2. světové válce. Ekonomiky zemí byly zejména nastavené na armádní výrobu a nikoliv na výrobu základních věcí potřebných pro blahobyt obyvatelstva, takže

docházelo

k tomu,

že

nebyly

splněny

základní

potřeby

obyvatelstva

a

vznikal nedostatek potravin a oblečení. Navíc západoevropské poválečné země řešily neustálou hrozbu Sovětského svazu a konkrétně jeho vůdce Josifa Vissarinoviče Stalina. Spojené státy americké již věděly, že nesmí dojít k jejich izolaci a musí nějakým způsobem zajistit nastartování ekonomik evropských zemí. Po druhé světové válce zákonitě přišla tak zvaná „Studená Válka čili období, kdy se nebojovalo, protože nebylo v podstatě čím a pomalu se zjišťovalo, že ztráty vzniklé druhou světovou válkou jsou pro většinu zemí likvidační. Navíc neustálá hrozba ze Strany Sovětského svazu a východoevropských zemí jen sílila. Spojené státy věděly, že teď je třeba učinit krok, který západoevropským zemím pomůže, krok, který bude rozhodující, jak pro ekonomiky evropských států, tak i pro Spojené státy americké. S konkrétním řešením přišel 5. května 1947 tehdejší tajemník Spojených států amerických George Marshall, který představil svůj plán, kterým zachrání západoevropské země. Marshallův plán byl založen na tom, že Spojené státy americké poskytnou poválečným západoevropským zemím laciné finanční úvěry na obnovu jejich ekonomik s tou podmínkou, že tyto země vytvoří trh se Spojenými státy americkými. Druhá část Marshallova plánu byla ta, že za každou cenu musí zabránit tomu, aby se západoevropské poválečné země dostaly pod vládu Stalinova komunismu. Tento plán byl tedy původně postaven zejména pro západoevropské země, ale byl rovněž navržen i východoevropským zemím a Sovětskému svazu i za předpokladu, že tuto nabídku odmítnou. Avšak opak byl pravdou, Stalin o tomto Marshallově plánu vážně uvažoval a to z toho důvodu, že si to vysvětlil jako určitou možnou německou separaci. Stalin poté vyslal tehdejšího ministra zahraničních věcí Sovětského svazu Molotova na konferenci do Francie, kde se účast východoevropských zemí a západoevropských

v Marshallově

plánu

měla

potvrdit.

Ministr

zahraničních

věcí

západoevropských zemí Molotov nejprve Marshallův plán aktivně podporoval, ale s tím, že doufal, že by se mohl nějak ovlivnit detailní dohled na úvěry od Ameriky a zároveň chtěl 11

zablokovat nezávislou účast Německa v tomto plánu. Když Molotov dorazil na konferenci do Francie, obdržel pokyny z Moskvy, že má okamžitě jménem SSR a všech východoevropských zemí ukončit jednání o Marshallově plánu a vrátit se do Moskvy. Pravou příčinnou, proč Molotov odešel z jednání, bylo to, že špion sovětské rozvědky ve Velké Británii zaznamenal rozhovor mezi Velkou Británií a USA, kde bylo líčeno, že Marshallův plán je jako obrana západní Evropy proti sovětské hrozbě. Jak můžeme vidět z výše uvedeného textu, kooperace mezi evropskými státy se vyvíjela velmi pomalu komplikovaně, ale bylo to právě evropské společenství, které důrazně trvalo na prohloubení integrace a zúžení vztahů obchodní a měnové politiky. I přesto, že myšlenka vytvořit jednotnou společnou měnu poválečných evropských států byla takřka neuvěřitelná6 Graf č. 2 - Marshallův plán

7

Vzhledem k tomu, že Sovětský svaz Marshallův plán striktně odmítl, musely tak učinit i všechny východoevropské země, které byly ve sféře vlivu Sovětského svazu. Nebylo tomu jinak ani u Československa. Jelikož Marshallův plán počítal, že západoevropským zemím bude rozdělena částka 13,5 miliard dolarů, tak toto zapříčinilo, že došlo k enormnímu růstu všech ekonomik západoevropských zemí. Postupem času došlo k tomu, že vznikla určitá propast mezi západoevropskými zeměmi, které měly vysoký ekonomický růst a východoevropskými zeměmi, jejichž ekonomiky zaostávaly a nižší životní úroveň mají 6

Dějiny Evropy. České vyd. 1. Překlad Hana Dvořáčková. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004, 512 s. ISBN 80-718-1132-7.

7

Marshallův plán [online]. 2012 [cit. 2014-01-11] dostupné z

12

dodnes. Lze se domnívat, že zde dochází k ekonomické integraci mezi západoevropskými státy a rovněž také USA, avšak můžeme zde zpozorovat nenápadný vstup měnové integrace v podobě laciných úvěrů od USA evropským státům a určitou nenápadnou závislost a její rozvoj v ekonomice a měně USA, kterou si popíšeme v následujících kapitolách. 8

1.3. Evropské hospodářské společenství a jeho vliv na měnovou integraci Vzhledem k tomu, že oblast měnové politiky byla důležitou oblastí a bylo třeba tuto oblast intenzivně sledovat, tak si tento úkol vzalo na starosti Evropské hospodářské společenství, které bylo založeno 27. března roku 1957 v Římě. Smlouvy tohoto Evropského hospodářského společenství se skládaly z 248 článků a čtyř protokolů včetně Prováděcí úmluvy, která upřesňovala území zámořských zemí, které patřily k Evropskému hospodářskému společenství a Evropskému společenství atomové energie. V souvislosti s pokračujícím měnovým systémem, který byl odsouhlasen v roce 1944 se do těchto základních smluv o Evropském hospodářském společenství (čl. 105 Smlouvy o EHS) vložila oblast koordinovaného postupu, který měl členským zemím usnadnit volný obchod. Na základě vložení tohoto koordinovaného postupu byl vytvořen Měnový výbor, ve kterém měl každý členský stát dva zástupce a zároveň měl dva zástupce v komisi. Měnový výbor byl vytvořen z důvodu toho, aby jeho členové z řad členů evropského hospodářského společenství poskytovali pravidelné informace týkající se jejich politiky měnové a finanční situace. Evropské hospodářské společenství mělo logickou strukturu, kterou tvořila Rada ministrů, která měla na starosti koordinaci hospodářské politiky (čl. 145 Smlouvy o EHS). Vzhledem k tomu, že Rada ministrů měla určitou specifikaci třeba například: rovnováhu platební bilance, nezaměstnanost, atd. tak byly vytvořeny výbory, které rozšiřovaly specializaci Evropského hospodářského společenství. Těmi výbory byly například:9 „Výbor pro střednědobou hospodářskou politiku (1964), Výbor pro krátkodobou hospodářskou politiku (1960), Výbor pro rozpočtovou politiku (1965), Výbor guvernérů centrálních bank (1964)“10

8

Brettonwoodsky měnovy systém [online]. 2012 [cit. 2014-01-11] dostupné z
menovy-system-a-jeho-pad> 9

FIALA, Petr a Markéta PITROVÁ. Evropská unie. 2., dopl. a aktualiz. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2009, 803 s.

ISBN 978-807-3252-236; LACINA, Lubor. Měnová integrace: náklady a přínosy členství v měnové unii. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2007, xxvii, 538 s. ISBN 978-80-7179-560-5. 10

LACINA, Lubor. Měnová integrace: náklady a přínosy členství v měnové unii. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2007, xxvii, 538 s. ISBN 978-

80-7179-560-5. Citace strana 193

13

Na počátku 60 let. 19. století Evropské hospodářské společenství striktně obhajovalo pevný neměnný kurz, avšak zde došlo k rozporu se společnou farmářskou politikou, jejíž základy byly položeny v roce 1962 a tento rozpor byl natolik silný, že hrozilo zhroucení celé rovnováhy Evropy. V tento moment se k celé věci také vyjádřil tehdejší francouzský člen komise Evropského společenství Robert Marjolin, který byl toho názoru, že tato měnová kolize má negativní dopad na společný trh. Následně v říjnu 1964 guvernérům hlavních bank, kteří byli členi evropského hospodářského společenství, sdělil, že měnová unie je „ nevyhnutelným závazkem“11, avšak ne všichni sdíleli stejný názor, jako on. V tuto chvíli se dá říci, že položil základy Hospodářské měnové unie. Robert Marjolin dále předložil Evropskému hospodářskému společenství12 tzv. „ Marjolinův akční plán“

13

, avšak návrhy

komisaře Roberta Marjolina na integraci měnové politiky byly Radou Evropského společenství opakovaně odmítány.14 Konkrétně v roce 1968 se Evropskému hospodářskému společenství podařilo vytvořit celní unii a následně na uskutečněném kongresu dne 1. prosince roku 1969 ve městě Haagu položili členové Evropského hospodářského společenství základy Evropské měnové unie, která měla prohlubovat integraci jednotlivých členských zemí a rovněž měla mít k dispozici nástroje na ovlivňování kurzu.15

1.4. Komplikace Brettonského systému z pohledu USA Avšak zatímco Evropské hospodářské společenství rozšiřovalo svou integraci, tak Brettonský měnový systém poukazoval na to, že již dlouho nebude možné takto hospodařit. Jedním z důvodů byl důsledek války Spojených států amerických ve Vietnamu, která značně postihla rozpočet

americké

vlády.

Zejména

zvýšením

inflace

docházelo

ke

snižování

konkurenceschopnosti vývozu zboží ze Spojených států. Stejně tak byl touto situací Spojených států amerických negativně ovlivněn kurz amerického dolaru, který byl značně 11


2012, 479 s. ISBN 978-807-3252-779. Citace strana 62 12


80-7179-560-5, FIALA, Petr a Markéta PITROVÁ. Evropská unie. 2., dopl. a aktualiz. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2009, 803 s. ISBN 978-807-3252-236. 13


ISBN 978-807-3252-236, citace strana 550 14


2012, 479 s. ISBN 978-807-3252-779., FIALA, Petr a Markéta PITROVÁ. Evropská unie. 2., dopl. a aktualiz. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2009, 803 s. ISBN 978-807-3252-236 15


ISBN 978-807-3252-236.

14

oslaben. Poté již docházelo jen k tomu, že americký dolar nastavený v Brettonském systému jako kotva uspořádání, se čím dál více propadal, čímž sebou stahoval na vratkou polohu i ostatní evropské země, jejichž monetární politika byla závislá na americkém dolaru. Americká vláda si tohoto samozřejmě byla vědoma a tak připravila první krok v srpnu 1971, jehož principem bylo pozastavení směnitelnosti dolaru za zlato z důvodu toho, že byl vytvořen neustálý tlak na zlaté rezervy. Koncem roku 1971 konkrétně v prosinci se americká vláda opětovně pokusila zachránit Brettonský měnový systém a to tím způsobem, že provedla změnu dvou základních nastavení kurzu amerického dolaru. Prvním pokusem zachránit Brettonský systém bylo snížení výše kurzu amerického dolaru o 7,9% v souvislosti se zvýšením poměru zlata (které bylo dosud v poměru jedné trojské unce za 35 amerických dolarů) tak, že byl nově na poměr jedna trojská unce za 38 amerických dolarů. Druhý pokus byl proveden tím způsobem, že došlo k rozšíření procenta fluktuace amerického dolaru. Předchozí nastavení +/-1% bylo nově upravené na výši odchylky +/-2,25 %. Americká vláda se domnívala, že první změna ovlivní americkou obchodní bilanci, která měla dlouhodobé problémy a druhá změna v nastavení amerického dolaru, jakožto zlatého standartu, uvolní určitou flexibilitu doposud pevného kurzu a tím zamezí spekulacím na účet kurzovního režimu. Avšak ani jeden a ani druhý krok k záchraně Brettonského měnového systému nevedl. Docházelo stále ke kurzovnímu poklesu a odchodu další subjektů, které na tomto měnovém systému byly závislí. Následně americká vláda ještě jednou naposledy se pokusila obě části ovlivnit opět a zasáhla do výše amerického dolaru za jednu trojskou unci zlata a také zvýšila fluktuaci amerického dolaru, ale ani tato snaha se nijak neprojevila k lepšímu. Konečné slovo k této věci měl rok 1973, kdy byl ukončen Brettonský měnový systém. Fixní kurzy se staly plovoucími a budoucnost již byla nejistá, protože některé státy posuzovaly plovoucí kurz kladně a zároveň některé státy spíše s negativním výsledkem.16

16


80-7179-560-5; DĚDEK, Oldřich. Historie evropské měnové integrace: od národních měn k euru. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2008, xix, 260 s. Beckova edice ekonomie. ISBN 978-80-7400-076-8

15

Graf č. 3 - Vývoj hodnoty zlata

17

1.5. Počátky hospodářské a měnové unie V říjnu roku 1962 představil Robert Marjolin, který v té době vykonával úřad viceprezidenta Evropské komise, první oficiální dokument, jehož předmětem bylo ustanovení měnové spolupráce mezi členskými zeměmi evropského společenství. Avšak až o sedm let a dva měsíce později došlo určitému impulzu a posunu na téma evropské měnové spolupráce mezi členskými státy.18 Jednalo o jeden z hlavních summitů tehdejší doby, který proběhl dne 1. a 2. prosince roku 1969 v třetím největším městě Nizozemska v Haagu. Na tento summit přijeli jednotliví představitelé vlád členských státu a také prezidenti evropského společenství, aby zde diskutovali o prvotních návrzích ohledně vytvoření hospodářské a měnové unie.19 Jedním z těchto státníků byl i tehdejší francouzský prezident Pompidou, který na Haagském summitu řekl20 „že společný trh by měl získat kontrolu nad svým vlastním osudem.“21

Diskuze

jednotlivých státních zástupců probíhala hlavně na dvě témata, přičemž první bylo projednání

17

Co bude se zlatem, až zkolabuje dolar [online]. 2012 [cit. 2014-01-21] dostupné z < http://www.kitco.cz/co-bude-se-zlatem-az-zkolabuje-

dollar/> 18

DĚDEK, Oldřich. Historie evropské měnové integrace: od národních měn k euru. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2008, xix,

260 s. Beckova edice ekonomie. ISBN 978-80-7400-076-8 19


80-7179-560-5 20


2012, 479 s. ISBN 978-807-3252-779 21


2012, 479 s. ISBN 978-807-3252-779 stran a 76

16

dosud otevřeného tématu celní unie a druhého tématu, jehož předmětem byla neustále se prohlubující integrace evropských trhů a jejich komplikace s autonomním nastavením každého členského státu v oblasti hospodářské a měnové politiky, což vytvářelo určitou blokaci při obchodování a prohlubování dobrých vztahů. V souvislosti s vytvořením této unie docházelo k určitým nezodpovězeným otázkám a to, zda je na toto evropské společenství připraveno a zda je v jeho možnostech zvládnout takový to krok kupředu. Avšak také byly neustále problémy s měnovou politikou jednotlivých států, kde docházelo ke kurzovému riziku při obchodování členských států evropského společenství. Jelikož se jednalo o poměrně citlivé téma, tak bylo o změnách v měnové politice hovořeno vždy velmi opatrně a rovněž s určitými pochybami. Právě proto, že hospodářská měnová unie vycházela z evropského společenství, které bylo považováno jako velmi strukturovaný hospodářský celek s různým množstvím kritérií a podmínek, bylo tedy zřejmé, že proto, aby mohla vzniknout hospodářská a měnová unie v plném rozsahu, bude muset být nejprve vytvořen určitý odborný plán, podle kterého se bude postupovat. Následně po summitu v Haagu byl tímto nelehkým úkolem pověřen tehdejší lucemburský ministr financí Pierre Werner.22

Šestice států evropského

hospodářského společenství požádala Pierra Wernera, aby sestavil komisi z řad evropský specialistů na měnovou politiku, která zjistí aktuální možnosti sestavení měnové unie a také ustanoví, jakým způsobem se bránit proti americké lhostejnosti vůči evropským zájmům. Rovněž bylo také zdůrazněno to, že je třeba najít alternativní řešení pro sílící Spolkovou republiku, jejíž kancléř Brandt na Haagském summitu v prosinci 1969 sdělil: 23 „ Ti, kdo se obávají, že by hospodářská síla Spolkové republiky mohla narušit rovnováhu v rámci Společenství, by už jen z toho důvodu měli upřednostňovat rozšíření“24. V říjnu 1970 tehdejší lucemburský mistr financí Pierre Werner pověřený evropským hospodářským společenstvím zpracováním plánu postupu v budoucím hospodářské a měnové unii přišel s výsledkem svého projektu. Jednalo se o Wernerovu zprávu a její plnohodnotný název byl:25

22


80-7179-560-5 23


2012, 479 s. ISBN 978-807-3252-779 24

MARSH, David. Euro: boj o osud nové globální měny. 1. vyd. Překlad Vít Mlejnek. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012, 479 s. ISBN 978-807-3252-779 strana 77

25

DĚDEK, Oldřich. Historie evropské měnové integrace: od národních měn k euru. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2008, xix, 260 s. Beckova edice ekonomie.

ISBN 978-80-7400-076-8.

17

„Zpráva Radě a Komisi o etapovité realizaci Hospodářské a měnové unie v zemích Společenství (A Report to the Council and the Commission on the Realisation by Stages of Economic and Monetary Union in the Community.)“26 Vzhledem k tomu, že se jednalo o rozsáhlý dokument, který obsahoval spoustu právních aktů v souvislosti se založením evropské hospodářské unie, zabývala se tímto speciální komise Rada Ecofin27. Konečnou podporu dostala Wernova zpráva za dva roky, kdy v Paříži proběhl summit Evropské rady, kam se sjeli státníci ze všech členských zemí a také státní zástupci jednotlivých států, o které se mělo v roce 1973 evropské společenství rozšířit. Konkrétně se jednalo o Dánsko, Irsko a Velkou Británii. Všichni zúčastnění státníci tohoto pařížského summitu se shodili na tom, že Wernerova zpráva odpovídá požadavků na založení evropské hospodářské a měnové unie. Koncepci oficiálního dokumentu, který sepsal Pierre Werner ve spolupráci s jeho specialisty, se stal základním odrazovým můstkem pro vznik hospodářské a měnové unie. Tento dokument také rozdělil tehdejší finanční experty na stoupence ekonomické školy, ke které se hlásily zejména vlády a centrální banky z Německa a Nizozemska včetně podpory Itálie. Druhý směr, jenž byl monetaristický, měl zastánce z řad ekonomů a finančních expertů zejména z Francie a Belgie a také Lucemburska. Rozdíl mezi Ekonomickým směrem a Monetaristickým byl následující: 28 1) Ekonomický směr hlásal, že než státy evropského společenství přistoupí na Wernerovu zprávu je třeba, aby sjednotili své hospodářské politiky a dosáhli stabilních výsledků. Když se toto podaří, lze přikročit k zafixování měnových směnných kurzů. Další problém viděli v tom, že některé členské země mají vysoké deficity a z tohoto důvodu je třeba, aby se jejich ekonomická situace co nejvíce vyrovnala a to všech ekonomických odvětví, kterými jsou například: exportní konkurence, tuzemská konkurence, mzdy a jiné. Následně, co tedy dojde určité stabilizaci, bude teprve členská země připravena na přijmutí společné měny. Stoupenci Ekonomického směru byli také toho názoru, že rozhodující slovo by měli mít nadnárodní organizace, které by vedly ekonomickou a měnovou stabilitu hospodářské a měnové unie (EMU). Tento dokument byl zajímavý v tom, že zde došlo ke střetu zájmů dvou 26

DĚDEK, Oldřich. Historie evropské měnové integrace: od národních měn k euru. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2008, xix, 260 s. Beckova edice ekonomie.

ISBN 978-80-7400-076-8. Strana 18. 27


edice ekonomie. ISBN 978-80-7400-076-8. Strana 18 28


edice ekonomie. ISBN 978-80-7400-076-8.

18

ekonomických směrů, jak zastánců takzvané ekonomické školy, tak zastánců takzvané monetaristické školy, kteří hledali a našli společný kompromis, tak aby mohla Wernerova zpráva být užita do praxe.29 2) Stoupenci Monetaristického směru rovněž také souhlasili s tím, že u některých států nelze toto uspěchat a je třeba, aby se některé slabší členské státy na společnou měnu řádně připravily a stabilizovali svá hospodářská odvětví. Rovněž také monetaristé navrhovali, že by silnější státy měly vypomáhat těm slabším za užití měnových intervencí a to na základě zahraničních devizových rezerv.30

1.6. Neúspěch Wernerovy zprávy Wernerova koncepce uváděla, že by se mělo dosáhnout měnové unie během deseti let a to v postupném rozložení jednotlivých kroků tak, aby komplikace byly co nejmenší pro všechny státy. Mělo dojít k založení Evropské centrální banky, která by disponovala evropskými fiskálními pravomocemi. Příprava jednotlivých období této koncepce byla rozdělena do třech období a každé období bylo rozděleno do třech let. Pieere Werner věděl, že je třeba v těchto fázích postupovat co nejpomaleji a co nejopatrněji, protože ne všechny státy evropského společenství byly na tento krok připraveny a bylo třeba, aby vstupovaly co nejvyrovnanějším deficitem, aby se za těch deset let stala hospodářská a měnová unie realitou. Rovněž bylo předpokládáno, že kurzy jednotlivých členských zemí, které na sebe navazovaly vzájemně, musí dosahovat co nejužšího fluktuačního rozpětí, jehož závěrem bude neodvolatelná fixace.31 Problém však spočíval ani tak v realizaci, ale spíš v načasování, kdy přišel Pieere Werner a jeho tým s realizací, protože v roce 1970 již upustily státy (USA, Německo, Kanada a Švýcarsko) od důsledného kontrolování pohybu státního kapitálu. Další problém začal nastávat v tom, že poměrně silně vzrůstala ekonomika států Německa a Japonska, čímž docházelo k tomu, že byla silnější než ekonomika USA a vytvářela tím tlak na americký dolar. Konečnou fází byl neustálý propad amerického dolaru vůči německé marce a následně na to ukončil zlatou éru tehdejší americký prezident Richard M. Nixon, čímž totálně otřásl 29


2012, 479 s. ISBN 978-807-3252-779 ; DĚDEK, Oldřich. Historie evropské měnové integrace: od národních měn k euru. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2008, xix, 260 s. Beckova edice ekonomie. ISBN 978-80-7400-076-8 30


2012, 479 s. ISBN 978-807-3252-779; DĚDEK, Oldřich. Historie evropské měnové integrace: od národních měn k euru. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2008, xix, 260 s. Beckova edice ekonomie. ISBN 978-80-7400-076-8 31

Zavedení evropské měnové integrace [online]. 2012 [cit. 2014-02-15] dostupné z:
menove-integrace/pocatky-menove-spoluprace>

19

mezinárodním měnovým systémem. Z tohoto důvodu následovala v prosinci roku 1971 v americkém městě Washington mezinárodní měnová konference, jejímž předmětem jednání bylo nalézt společné řešení měnové parity. Státníci jednotlivých zemí se po dlouhém jednání dohodli, že se pokusí zachovat současný systém tím, že bude německá marka devalvována a to na Kurz 3,22 DM/USD.32 Graf č. 4 – Historické vlivy působící na kurz amerického dolaru

33

I přesto, že německá banka snižovala úrokové míry, aby zabránila přílivu spekulativního kapitálu do své země, tak se jí toto nepodařilo a příliv spekulativního kapitálu neustával. Německá banka se snažila předcházet tomuto spekulativnímu kapitálu zavedením administrativních překážek, které měly bránit vstup do země, avšak ani toto se moc dobře nedařilo. V březnu roku 1973 došlo k opětovné devalvaci marky a to na 2,90 DM/USD ve snaze zabránit zhroucení Brettonského systému, avšak toto již bylo poslední záchranné řešení, které se nepodařilo a Brettonský systém byl neudržitelný a zaniká.34 Již v roce 1972 se vědělo, že Brettonský systém má značné potíže a zřejmě nebude možné ho dlouhodobě udržet a je třeba vytvořit následující systém, který podpoří stabilitu evropských zemí společenství. 32

Brettonwoodský měnový systém a jeho pád [online]. 2014 [cit. 2014-01-11] dostupné z: < http://www.knihy-

a.cz/6674/brettonwoodsky-menovy-system-a-jeho-pad> 33

Brettonwoodský měnový systém a jeho pád[online]. 2012 [cit. 2014-01-11] dostupné z
menovy-system-a-jeho-pad> 34

Brettonwoodský měnový systém a jeho pád [online]. [cit. 2014-01-11] dostupné z: < http://www.knihy-a.cz/6674/brettonwoodsky-

menovy-system-a-jeho-pad>

20

Dne 10 dubna roku 1972 vstoupila do dějin měnové integrace Balizejská dohoda35 na které se dohodnulo šest centrálních bank a rovněž také kandidátské země (Irsko, Dánsko, Velká Británie, následně také Norsko), že vytvoří systém „Had v tunelu“, jehož princip bude dán tím, že evropské měny budou vázány na sebe s určitým rozpětím a to max. 2,25 procenta a oproti americkému dolaru bude rozpětí dosahovat 4,5 procenta maximálně. Čili bylo předpokládáno, že evropské měny s užším rozpětím se budou pohybovat uprostřed a budou navzájem mít pevný kurz. Plovoucí budou jen oproti americkému dolaru, který bude mít širší rozpětí a bude se pohybovat kolem užšího rozpětí.36 37

Graf č. 5 – Grafické schéma principu měnového hada

1.7. Zánik „Měnového hada“ Příčin proč musel zaniknout „Měnový had“ bylo několik, ale ty hlavní jsou následující: a) Neustálé ideové nesrovnalosti mezi zastánci Ekonomického směru z řad Německa a také na druhé straně zastánci Monetaristického směru z řad Francie b) První ropná krize (1973-1974)

35

SYCHRA, Zdeněk. Jednotná evropská měna: realizace hospodářské a měnové unie v EU. Brno: Masarykova univerzita. Mezinárodní

politologický ústav, 2009, 291 s. Monografie, sv. č. 31. ISBN 978-802-1050-822,strana 52 36


politologický ústav, 2009, 291 s. Monografie, sv. č. 31. ISBN 978-802-1050-822 37


80-7179-560-5. Strana 198

21

Jednou z nejdůležitějších však byla tehdejší ekonomická situace všech států, protože docházelo k mezinárodní měnové krizi a devalvace amerického dolaru k tomu také zrovna kladně nepřispěla. Vzhledem k tomu, že docházelo k vysokým ztrátám v oblasti mezinárodní obchodní konkurenceschopnosti, tak se některé státy (Velká Británie, Itálie, Irsko) rozhodly, že „ Měnového hada“ opustí a v roce 1973 tak opravdu učinily a systém opustily. Avšak tento „Měnový Had“ neskončil z hodiny na hodinu či z minuty na minutu, jeho působení bylo ještě asi 7 let aktivní. Tedy v tuto chvíli, poté co odešly tři státy, tak v „Měnovém hadovi“ zůstaly dva státy, kterými byla Francie a Německo. Tehdejší západoevropská marka byla velmi silná a ve své podstatě neměla konkurenci a nedokázal se k ní přiblížit ani francouzská frank, který zůstal jediný společně s ní v „Měnové hadovi“.38 Graf č. 6 – měnový had a ostatní měny39

Německo tehdy navrhnulo Francii, že jí poskytne 3 milionový úvěr amerických dolarů, kterým by Francii pomohl udržet se v měnovém mechanismu. Tuto nabídku tehdejší francouzský ministr financí Giscard řádně promyslel a následně se jel poradit s tehdejším francouzským prezidentem Pompiduem, který se ho tázal: 40

38


politologický ústav, 2009, 291 s. Monografie, sv. č. 31. ISBN 978-802-1050-822; MARSH, David. Euro: boj o osud nové globální měny. 1. vyd. Překlad Vít Mlejnek. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012, 479 s. ISBN 978-807-3252-779, strana 33 39


edice ekonomie. ISBN 978-80-7400-076-8. strana 33, 40


politologický ústav, 2009, 291 s. Monografie, sv. č. 31. ISBN 978-802-1050-822; MARSH, David. Euro: boj o osud nové globální měny. 1. vyd. Překlad Vít Mlejnek. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012, 479 s. ISBN 978-807-3252-779

22

Pompidou: „ A co se stane, když necháme kurz franku volně kolísat“? Giscard: „ Zajisté nic dramatického. Zachováme naši paritu ke všem ostatním měnám. Ovšem propast mezi frankem a markou se rozšíří a v důsledku zvýšení cen německých výrobků na našem trhu posílí inflační tendence“ Pompidou: „ Můžeme to ještě zastavit“? Giscard: „Na jistou dobu ano, ale časem to pro nás začne být příliš nákladné. A to rozhodně nebudeme schopni franku a marce zabránit, aby se od sebe nadále nevzdalovaly“. Pompidou: „ Pak tedy nemáme na vybranou. Nevyčerpáme přece naše poslední rezervy jenom kvůli tomu, abychom pozdrželi něco co nezřejmě nevyhnutelné. Musíme měnového hada opustit… Na posledním summitu jsem si všiml, že (Němci) nemají pro naši situaci příliš pochopení. Jakmile se s nimi dostanete na měnové otázky, reagují naprosto egoisticky. Rádi zneužívají své nadřazenosti“. 41 Z výše uvedeného rozhovoru dvou významných francouzských státníků je zcela jasné, že došlo k tomu, že Francie v lednu roku 1974 vystoupila taktéž z měnového hada, čímž definitivně rozhodla o jeho konci a taktéž o konci Wernerova plánu. Evropské společenství se smířilo s neúspěchem Wernerova plánu a dne 8. března roku 1975 pověřilo zveřejněním Roberta Marjolina, aby uvedl, proč Wernerův plán selhal a jaké příčiny to konkrétně vyvolaly. V této fázi si ale musíme položit tu otázku „měl Wernerův plán vůbec nějaké pozitiva?“ Ano. Pozitvní byla už jen myšlenka vytvoření jednotné hospodářské a měnové unie, která by prohloubila integrační vztahy a procesy jednotlivých členských zemí evropského společenství. Koncepce byla zpracována časově rozumně do několika období a to tak, aby se jednotlivý členové mohli v klidu připravit na další období. Její příprava byla řádně prodiskutována všemi stranami, kterých se tento plán, byť jen z části týkal. Rovněž i „Měnový had“ po sobě zanechal dvě základní změny: 42 a) Vytvořil pevnou závislost vnitroevropských kurzů na sobě navzájem bez ohledu na okolní světový vývoj

41


2012, 479 s. ISBN 978-807-3252-779, strana 96. 42

BALDWIN, Richard E a Charles WYPLOSZ. Ekonomie evropské integrace. 4. vyd. Překlad Stanislav Šaroch. Praha: Grada, 2013, 580 s.

ISBN 978-80-247-4568-8.; SYCHRA, Zdeněk. Jednotná evropská měna: realizace hospodářské a měnové unie v EU. Brno: Masarykova univerzita. Mezinárodní politologický ústav, 2009, 291 s. Monografie, sv. č. 31. ISBN 978-802-1050-822

23

b) Definitivně ukončil zlatý standart nebo Brettonský systém, kdy evropské měny byly vázány na zlato nebo na americký dolar (evropské měny vázány sami na sebe)43

1.8. Evropský měnový systém a jeho vznik (EMS) Vzhledem k tomu, že v minulosti došlo k fatálním otřesům měnových soustav, které negativně ovlivnily průběhy společných trhů, bylo zcela jasné, že bez nového nastavení měnového systému nelze takto pokračovat. Vytvořit nový měnový systém nebyl lehký úkol, protože se předpokládalo, že Německo nebude chtít se vzdát své silné marky a Francie nebude chtít být neustále ve virtuálním postavení na tom druhé místě za Německem. Rivalita těchto států se neustále stupňovala a k tomu všemu ještě Velká Británie se stavěla negativně k možnosti ustanovení pevných měnových kurzů. 44 V souvislosti s touto věcí rozhodl se v říjnu roku 1978 tehdejší předseda Komise Roy Jenkins uvést koncepci pro nový měnový systém. Evropský měnový systém představoval určitý mechanismus směnných kurzů, jehož podstatou byl systém společně řízených pevných kurzů, které bylo možné upravit na základě zajištěné vzájemné podpoře. Z hlediska politického byl tento evropský měnový systém kladně podpořen také německým kancléřem Helmutem Schmitem a rovněž také tehdejším francouzským prezidentem Giscardem. Avšak konečné rozhodnutí měla v prosinci roku 1978 v Bruselu Evropská komise, která po důkladném prostudování projektu rozhodla, že Evropský měnový systém má být uveden v platnost 13. března roku 1979 a tak se také stalo. Skoro všichni členové evropského společenství vstoupili do Evropského měnového systému. Zcela záměrně uvádím „skoro všichni“, protože tento systém se nelíbil Velké Británii, která vstup odmítla a vstoupila do tohoto systému až o několik let později. Evropský měnový systém vycházel tedy v podstatě ze členů evropského společenství.45

43

BALDWIN, Richard E a Charles WYPLOSZ. Ekonomie evropské integrace. 4. vyd. Překlad Stanislav Šaroch. Praha: Grada, 2013, 580 s.

ISBN 978-80-247-4568-8. 44



Evropský měnový systém [online],[cit. 2014-04-14] dostupné z: < http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/euro-evropsky-menovy-system-

3257.html>; SYCHRA, Zdeněk. Jednotná evropská měna: realizace hospodářské a měnové unie v EU. Brno: Masarykova univerzita. Mezinárodní politologický ústav, 2009, 291 s. Monografie, sv. č. 31. ISBN 978-802-1050-822

24

1.9. Hlavní cíle Evropského měnového systému Hlavním úkolem měnového systému bylo zajistit hospodářskou stabilitu a ekonomický růst všech zúčastněných zemí evropského společenství a zejména, aby došlo ke stabilitě jejich měnového systému. Přesto, že se jednalo o složitý strategický projekt, který byl projednán s jednotlivými členskými zeměmi individuálně na půdě evropského společenství a rovněž byl založen na dohodách centrálních bank zúčastněných členských států, tak neměl žádné sjednocující ambice, které by byly v té době určitě zapotřebí. Z tohoto důvodu byl v roce 1987 schválen Evropský jednotný akt, který byl implementován do Evropského měnového systému a následně byl schválen do primárního práva evropského společenství jako takového. Základní struktura strategického projektu Evropského měnového systému: 46 A) Mechanismus měnových kurzů ERM (Exchange Rate Mechanism) 47 Při zakládání Evropského měnového systému vznikaly také určité obavy z toho, že by mohlo docházet ke zneužívání tohoto systému. Tím způsobem, že by některé členské státy úmyslně devalvovaly svou měnu, čímž by mohly dosahovat nekalé výhody vůči ostatním. Z tohoto důvodu bylo ustanoveno, že jakákoliv bilaterální změna v mechanismu měnových kurzů bude provedena až po souhlasu všech členských zemí. Toto přísné nastavení znamenalo, že každý členský stát se musel vzdát kontroly nad svým měnovým kurzem a zároveň se zapojit do široké diskuze v případě, že mělo dojít k nějaké změně v Evropském kurzovém mechanismu.48 Strategie měnového mechanismu kurzů je taktéž známá i pod názvem jako systém dohodnutých měnových parit, přičemž hlavním cílem tohoto systému byla jednotná společná měna. Srdcem tohoto systému byl intervenční mechanismus, který stanovil každé členské zemi svou centrální paritu vůči zúčtovací jednotce ECU. Na rozdíl od předcházejícího Brettonského systému byl měnový mechanismus kurzů značně složitější. Jednalo se v podstatě o určitou paritní matici, která byla nastavena centrální paritou s horním a dolním limitem.49 Paritní matice z 8. října 199050 , kterou zobrazuje tabulka č. 1.

46


80-7179-560-5; SYCHRA, Zdeněk. Jednotná evropská měna: realizace hospodářské a měnové unie v EU. Brno: Masarykova univerzita. Mezinárodní politologický ústav, 2009, 291 s. Monografie, sv. č. 31. ISBN 978-802-1050-822 47

Evropský měnový systém [online]. 2010 [cit. 2014-04-21] dostupné z:
system-3257.html> 48

BALDWIN, Richard E. Ekonomie evropské integrace. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 478 s. ISBN 978-80-247-1807-1.

49

JÍLEK, Josef. Finanční trhy. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 1997, 527 s. ISBN 80-716-9453-3; BALDWIN, Richard E. Ekonomie

evropské integrace. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 478 s. ISBN 978-80-247-1807-1 50

JÍLEK, Josef. Finanční trhy. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 1997, 527 s. ISBN 80-716-9453-3, strana 32

25

Tabulka č. 1 - Paritní kurzová mřížka 51

BEF/LUF

DKK

FRF

DEM

IEP

ITL

NLG

ESP

100

100

100

100

1

1000

100

100

1

553,0000

628,970

2109,50

56,5115

28,1930

1,87215

33,6930

64,6050

540,7230

614,977

2062,55

55,2545

27,5661

7,83054

31,7316

60,8451

528,7000

601,295

2016,55

54,0250

26,9530

1,78985

29,8850

57,3035

18,9143

116,320

390,160

10,4511

5,21400

346,240

6,23100

11,9479

18,4938

113,732

381,443

10,2186

5,09803

338,537

5,86837

11,2526

18,0381

111,200

373,000

9,9913

4,98500

331,020

5,52600

10,5976

BEF/LUP

DKK

FRF

DEM

IEP

ITL

NLG

ESP

GBP

GBP

16,6310

89,9250

343,050

9,18900

4,58450

304,440

5,47850

10,50550

16,2608

87,9257

335,386

8,98480

4,48247

297,661

5,15981

9,89389

15,8999

88,9700

327,920

8,78500

4,38300

291,040

4,85950

9,31800

4,95900

26,8100

30,4950

2,74000

1,36700

90,7700

1,63300

3,1320

4,84837

26,2162

29,8164

2,67894

1,33651

88,7526

1,53847

2,9500

4,74000

25,6300

29,1500

2,61900

1,30650

86,7800

1,44900

2,7780

1,85100

10,00870

11,3830

38,1825

0,510246

33,8868

0,609772

1,16920

1,80981

9,78604

11,1299

37,3281

0,498895

33,1293

0,574281

1,10118

1,76950

9,56830

10,8825

36,4964

0,487799

32,3939

0,540858

1,03710

3,71020

20062,0

22817,0

76540,0

2050,03

67912,0

1222,30

2343,62

3,62764

19615,4

22309,1

74821,7

2004,43

66405,3

1151,11

2207,25

3,54690

19179,0

21813,0

73157,0

1959,84

64928,0

1084,10

2078,79

5,58700

30,2100

34,3600

115,235

3,08700

1,54000

1,84050

3,52950

5,46286

29,5389

33,5953

112,673

3,01848

1,50590

1,73345

3,32389

5,34150

28,8825

332,8475

110,1675

2,95100

1,47250

1,63250

3,13050

334,619

1809,40

2057,80

6901,70

184,892

92,24

6125,30

203,600

315,143

1704,05

1938,06

6500,00

174,131

86,8726

5768,83

191,750

296,802

1604,90

1825,30

6121,70

163,997

81,82

5433,10

1,74510

9,43610

10,732

35,997

0,964240

0,481050

31,9450

0,553740

1,64352

8,88687

10,1073

33,8984

0,908116

0,453053

30,0853

0,521514

1,54790

8,36970

9,519

31,928

0,855260

0,426690

28,3340

0,491160

180,590

Horní číslo označuje měnový kurz, za který banka země v levém sloupci prodá měnu označenou v prvním řádku tabulky. Střední číslo označuje centrální měnový kurz. Spodní číslo označuje měnový kurz, za který centrální banka země v levém sloupci nakoupí měnu označenou v prvním řádku tabulky.52

Tato centrální parita měla určité fluktuační pásmo, ve kterém se vzájemné kurzy pohybovaly a to maximálně ve standardní šířce +/- 2,25%. Také byla stanovena krátkodobá výjimka, které umožňovala dosahování výkyvu +/- 6%. V případě, že došlo k překročení stanoveného limitu, tak tento měnový kurz automaticky řešily dvě centrální banky a to prostřednictvím devizových intervencí, jejichž cílem bylo udržet kurz uvnitř pásma. Toto nastavení bylo velmi důležité, protože na jeho základě byly do intervencí začleněny jak silné tak slabé měny a již se

51


52


26

neopakovalo to, co v minulosti, kdy se problémy týkaly pouze jedné měny. Rovněž veškeré intervence do měnové parity musely vždy potvrdit všechny členské státy.53 B) Evropská měnová jednotka ECU (European Currency Unit)

54

Je jednou ze tří základních

součástí Evropského měnového systému. Tento systém fungoval tím způsobem, že se jednalo o určitý koš všech měn členských zemí Evropského měnového systému a týkalo se to i těch zemí, které nikdy nebyly členy Evropského měnového mechanismu kurzů. Nastavení systému bylo závislé na velikosti dané země, podle tohoto kritéria se této zemi určila její měnová váha, jejíž hlavní význam byl ve vnitrozemském obchodu. Z počátku bylo stanoveno, že 1 ECU bude mít cenu 1 USD. Níže uvedená tabulka č. 4 ukazuje hodnoty národních měn a jejich měnových vah. Zde je vidět rozdíl každých uplynulých pěti let vývoje, kdy došlo k určitému korigování tohoto systému a následnému znovuspuštění. Evropské společenství si ustanovilo ECU jako svou zúčtovací měnovou jednotku a byla využívaná pro všechny tehdejší finanční instrumenty. Přesto, že centrální banky tuto zúčtovací jednotku nevyužívaly a neexistovaly ani žádné hotovostní peníze (bankovky, mince), tak přesto se ECU stala akceptovatelnou jednotkou pro soukromé trhy, které na základě této jednotky začaly obchodovat s dluhovými instrumenty. Zánik jednotky ECU ustanovila dne 4. ledna roku 1999 společná měna Euro, kdy bylo ustanoveno, že vznikem této měny zanikne ECU jako taková a hodnota měny Euro toho dne bude v první kótě přesně 1 ECU.55

53

JÍLEK, Josef. Finanční trhy. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 1997, 527 s. ISBN 80-716-9453-3; BALDWIN, Richard E. Ekonomie

evropské integrace. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 478 s. ISBN 978-80-247-1807-1. 54

Evropský měnový systém [online]. 2014 [cit. 2014-04-21] dostupné z:
system-3257.html> 55


27

Tabulka č. 2 – Složení měnového koše ECU56

Počet jednotek národní měny v 1

Podíl národní měny v 1 ECU v

ECU

procentech

Evropská měnová jednotka

13. 3. 1979 17. 9. 1984 21. 9. 1984 13. 3. 1979 17. 9. 1984 21. 9. 1989 Německá marka

0,828

0,719

0,624

33,00

32,00

30,53

Francouzský frank

1,150

1,310

1,332

19,80

19,00

20,79

Nizozemský gulden

0,286

0,256

0,220

10,50

10,10

10,21

Belgický a lucemburský frank

3,800

3,850

3,301

9,50

8,50

8,91

109,000

140,000

151,800

9,50

10,20

7,21

Dánská koruna

0,217

0,219

0,198

3,00

2,70

2,71

Irská lira

0,008

0,009

0,009

1,10

1,20

1,08

Britská libra

0,089

0,088

0,088

13,60

15,00

11,17

Řecká drachma

-

1,150

1,440

-

1,30

0,49

Španělská peseta

-

-

6,885

-

-

4,24

Portugalské escudo

-

-

1,393

-

-

0,71

Italská lira

1.10 Negativa Evropského měnového systému Vzhledem k tomu, že celá koncepce evropského měnového systému, byla postavena, na fixních měnových kurzech, bylo většině tehdejších odborníků jasné, že tento systému bude mít křehké postavení vůči spekulacím. Jak již jsme se mohli přesvědčit, byly to právě spekulace, které v roce 1973 ukončily Brettonský systém. Evropský měnový systém tedy vykazoval tři základní problémy: 57 1) První problémová situace v Evropském měnovém systému nastávala tím, že centrální banka se nevěnovala pouze jednomu určitému cíli, ale soustředila se i na jiné vnitrozemské cíle, kterými byly například snížení nezaměstnanosti v zemi nebo financování státního schodku. 58

56


80-7179-560-5. strana 202. úprava vlastním zpracováním 57




politologický ústav, 2009, 291 s. Monografie, sv. č. 31. ISBN 978-802-1050-822

28

2) Druhotný problém spočívá již v samotném strukturálním pojetí a to zejména z toho pohledu, kdo konkrétně bude rozhodovat o úrovni peněžní zásoby nebo o výši úrokové míry. Zde dochází ke dvěma možnostem:59 a) asymetrický model, kdy se jedná o jednu centrální banku s jednou zemí, která bude rozhodovat a diktovat ostatním, jak mají ve věci postupovat.60 b) symetrický model, jehož podstatou je vzájemná kooperace všech zúčastněných států. 61 Původně měl být v Evropském měnovém systému nastaven symetrický model, avšak zde došlo ke komplikaci, který spočíval v tom, že německá marka byla značně silná a ostatní země se jí se svou měnou musely přizpůsobovat. Z tohoto důvodu byl v Evropském měnovém systému

ustanoven

asymetrický

strukturální

model.

Docházelo-li k obchodování na devizovém trhu slabších měn, tak silnější německou měnu toto nijak neovlivňovalo. Rozdíl byl v tom, když silná měna obchodovala na devizovém trhu, pak ovlivňovala všechny zúčastněné měny a toto ovlivnění neprobíhalo rovnoměrně. Další problematická situace nastávala v asymetrickém modelu v době, kdy byla vyhlášená recese. Docházelo totiž k tomu, že některé členské země byly stejně silné jako vedoucí země. Z tohoto důvodu některé země byly toho názoru, že tento systém je pro ně nevýhodný a nenaplňuje plně jejich zájmy. 62 3) Třetí problém Evropského měnového systému spočíval v tom, že fixní měnové kurzy byly ještě jemnější a docházelo k určitému sdružování finančních prostředků a následnému přesouvání na jiné místo. Toto znamenalo, že se dalo předpokládat, že na tomto místě dojde k devalvaci. Tato finanční operace následně ovlivnila rozdíly v úrokových sazbách. Také náklady na obranu fixního kurzu vzrůstaly, protože to

59









29

nahrávalo spekulativním útokům a zároveň určitému negativnímu postoji měnových autorit a záměrům tento systém opustit. 63

1.11. Počátek Evropské měnové unie Částečný úspěch evropského měnového systému zapříčinil to, že se komise rozhodla přistoupit k hlubší měnové integraci. Koncem 80. let bylo přistoupeno k novým krokům zejména, kdy mělo dojít ke vzniku společné měny a jedné společné bance. Hlavním průkopníkem byl J. Delors, který se stal v roce 1985 předsedou Komise a ostatním členů prezentoval svou myšlenku, která se jmenovala Hospodářská a měnová unie (HMU). J. Delors jakožto nový předseda Evropského parlamentu, hned při svém prvotním projevu dne 14. ledna Evropskému parlamentu sdělil svou myšlenku Hospodářské měnové unie, a to, jakým způsobem by si představoval prohloubit integrační měnovou unii a jak postavit společný trh s tím, že cílem by byla společná měna všech členských státu. S touto myšlenkou se většina evropských států slučovala, až na Velkou Británii, jejíž tehdejší zástupkyní byla Margaret Thecherová, která byla proti tomu, že by Velká Británie měla přijít o svou suverenitu a zejména o svou měnu a tehdy prohlásila:64 „Co mi to tady vykládáte? Takže po mě chcete, abych šla za Jejím Veličenstvem královnou a vysvětlila jí, že její portrét už za pár let nebude na našich bankovkách?“65 Z tohoto důvodu a ještě několika dalších se tedy premiérka Margaret Thecherová zastupující Velkou Británii stala hlavním oponentem Hospodářské měnové unie a Delorsovy Komise jako takové. Rovněž se nepřipojila k rozvíjení Hospodářské a měnové unie, která se měla stát nadstátní organizací s cílem jednotné měny. 66 Hlavním průkopníkem byl předseda komise Jacques Delors, který značně ovlivnil vývoj budoucí Hospodářské a měnové unie. S touto myšlenkou se však neslučovala Velká Británie a její tehdejší zástupkyně Margaret Thecherová, která byla proti tomu, že by Velká Británie 63




ISBN 978-807-3252-236; MARSH, David. Euro: boj o osud nové globální měny. 1. vyd. Překlad Vít Mlejnek. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012, 479 s. ISBN 978-807-3252-779, SYCHRA, Zdeněk. Jednotná evropská měna: realizace hospodářské a měnové unie v EU. Brno: Masarykova univerzita. Mezinárodní politologický ústav, 2009, 291 s. Monografie, sv. č. 31. ISBN 978-802-1050-822 65


2012, 479 s. ISBN 978-807-3252-779, strana 190 66


ISBN 978-807-3252-236

30

měla přijít o svou národní suverenitu a předat jí nadstátní organizaci Evropskému společenství. Další problém nastával v tom, že bylo třeba najít kompromis mezi Ekonomickým směrem a jeho představy koncepce a Monetární směr a jeho představy koncepce Hospodářské a měnové unie. Z tohoto důvodu se objevovalo několik studií a různých zpráv o řešení celé situace. Jednou z nejvýznamnějších zpráv tehdejší doby byla Delorsova zpráva.67

1.11.1. Představa EMU Jacques Delorse v podobě jeho zprávy Vše začalo na jednání prezidentů evropského společenství a jejich premiéru, kteří stáli v čele svých vlád. Tento summit se stal 27. a 28. června roku 1988 v Hannoveru, kde byl učiněn Evropskou radou prvotní krok, který byl značně důležitý v oblasti měnové integrace. Evropská rada tehdy ustavila 17. členný tým expertů v čele s J. Delorsem, jehož členy byli například: generální ředitel banky pro mezinárodní platby Alexandre Lamfalussy nebo dánský profesor ekonomie Niels Thygesen, ale také tehdejší španělský prezident Banco Exterior a další. Tito státníci a ekonomové zpracovávali plán, podle kterého se mělo postupovat. Celý plán měl J. Delors vypracovat společně se svým týmem během jednoho roku, kde měl jasně stanovit, jakým způsobem se bude pokračovat a čeho se má dosáhnout. Rok po té tedy 12. dubna roku 1989 předložil J. Delors a jeho tým expertů tak zvanou Delorsovu zprávu, která obsahovala plán na další generační postup v měnové integraci.68 Delorsova zpráva byl obsáhlý odborný dokument, který představoval určitou strukturu, jak by asi měla Evropská hospodářská a měnová unie být strukturalizována podle institucí. Zároveň také bylo pohlíženo na hledisko dosavadního stavu hospodářské situace států a s tím souviselo rozložení postupných kroků v evropské hospodářské a měnové unii tak, aby tento krok byl co nejlepší pro všechny státy, které se budou chystat do této unie vstoupit. Když se zaměříme na strukturální pojetí EMU, tak zde můžeme vidět určitou ideinou shodu s Wernerovou zprávou, která taktéž počítala s rozdělením celého cyklu do tří etap. 69

67


2012, 479 s. ISBN 978-807-3252-779; FIALA, Petr a Markéta PITROVÁ. Evropská unie. 2., dopl. a aktualiz. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2009, 803 s. ISBN 978-807-3252-236 68

Jednotná evropská měna realizace hospodářské a měnové unie v EU [online], [cit. 2014-04-11] dostupné z

http://www.ecb.europa.eu/ecb/history/emu/html/index.cs.html; SYCHRA, Zdeněk. Jednotná evropská měna: realizace hospodářské a měnové unie v EU. Brno: Masarykova univerzita. Mezinárodní politologický ústav, 2009, 291 s. Monografie, sv. č. 31. ISBN 978-802-1050822 69



31

Po dlouhém rokování všech zúčastněných státníků se Evropská rada usnesla na závěru a v červnu roku 1989 Delorsovu zprávu ustanovila jako70 „Strategii evropské Hospodářské a měnové unie“71 Následná konference Evropské rady ve Štrasburku 7. prosince 1989 rozhodla o tom, že je třeba v této věci svolat mezinárodní konferenci zaměřenou na evropskou hospodářskou a měnovou unii, jejímž cílem bude vyjednávání různých kompromisů a nastavení pravidel v této unii společně s ostatními evropskými státy. V té době také docházelo k velmi důležitému německému sjednocení a bylo takřka nutností znovu začlenit již jednotné, ale neustále posilující Německo do procesů evropského společenství.72

1.12. Maastrichtská smlouva neboli Smlouva o evropském společenství Velice významný byl prosinec roku 1991, kdy zasedala Evropská rada, jejímž předmětem jednání byla Delorsova zpráva, ve které byla ustanovena struktura hospodářské a měnové unie. Tento plán byl Evropskou radou jednoznačně schválen. Vzhledem k tomu, že struktura byla daná, bylo třeba jí ještě dát právní základ, který tvořil komplex schválený a podepsaný v únoru roku 1992 v Maastrichtu s tím, že tyto dokumenty vstoupí v platnost dne 1. listopadu roku 1993. 73 Maastrichtská smlouva neboli také Smlouva o Evropské unii (SEU) vytvářela zcela nový pohled na evropskou integraci. Tato smlouva obsahovala velmi široké nastavení v různých oblastech nejenom v nastavení měnové integrace, ale také například: bezpečnostní politice (SZBP) nebo také spolupráci ve věcech policejních a soudních, v trestním řízení (SVV) a další. Bylo rozhodnuto, že všechny tyto složky budou podporovat prohlubování integračních vztahů. Aby efektivita této unie byla jednoznačná, byly dány určité cíle74: a) Zvýšit oprávnění institucím b) Zlepšit provoz institucí 70




politologický ústav, 2009, 291 s. Monografie, sv. č. 31. ISBN 978-802-1050-822, strana 69 72

Institutional Afreaties [online], [cit. 2014-04-11] dostupné z
treaties_maastricht_cs.htm>; SYCHRA, Zdeněk. Jednotná evropská měna: realizace hospodářské a měnové unie v EU. Brno: Masarykova univerzita. Mezinárodní politologický ústav, 2009, 291 s. Monografie, sv. č. 31. ISBN 978-802-1050-822 73

ČR a EU integrace [online],2010 [cit. 2014-04-11] dostupné
74

Treaties Maastricht [online]. 2012 [cit. 2014-04-11] dostupné z
treaties_maastricht_cs.htm>

32

c) Zřídit hospodářskou a měnovou unii d) Vytvořit společnou zahraniční a bezpečnostní politiku75 Při vytváření oblasti hospodářské a měnové unie bylo ustanoveno, že cílem bude jednotný společný trh a dosažení jeho stability na základě udržování stabilního vývoje cen. Dále dodržování daných pravidel tržní ekonomiky všech členských států, jejichž povinností je zajistit řízení hospodářské politiky a řídit se jednoznačnými rozhodnutími v oblastech finanční a rozpočtové kázně. Vycházelo se z Delorsovy zprávy, která předpokládala, že je důležitá plynulost celého systému a toho se docílí prostřednictvím třech cyklů, kdy v každém z těchto cyklů bude přesně stanoveno, co se musí splnit v dané etapě. Maastrichtská smlouva z této Delorsovy zprávy vycházela a upravila jí už o jednoznačné časové rozložení jednotlivých etap, které by měly být splněny v nadcházejícím období. Jednalo se o následující etapy:76 1. etapa – (od 1. července roku 1990 – 31. prosince 1993) – ve vývoji hospodářské a měnové unie docházelo k zaměření mimo jiné zejména na bezproblémový pohyb kapitálu mezi členskými státy 2. etapa – (od 1. ledna roku 1994 – 31. prosince 1998) - vývoj evropské hospodářské a měnové unie byla zaměřena na vytvoření evropského měnového institutu, jehož hlavním úkolem byla nastavení kooperace centrálních bank všech členských států. Také byla věnována značná pozornost evropskému systému centrálních bank, kde byly vytvořeny

nové

formy

vzájemné

spolupráce

mezi

nimi,

čímž

docházelo

k prohlubování vztahů v měnové integraci jednotlivých členských států. Zde je třeba podotknout tu skutečnost, že tento systém je plně funkční do současné doby. 3. etapa – (od 1. ledna 1999 roku – 30. června 2002) – Bylo nastaveno neodvolatelné stanovení směnných kurzů a postupná příprava na převzetí měny euro a zahájení

75

Treaties maastricht [online]. 2012 [cit. 2014-04-21] dostupné z
legislation_summaries/institutional_affairs/treaties/treaties_maastricht_cs.htm> 76

Treaties maastricht [online]. 2012 [cit. 2002-04-21] dostupné z
treaties/treaties_maastricht_cs.html>

33

evropského

systému

prostřednictvím

centrálních

bank.

Zahájení

používání

bezhotovostní měny euro.77 Cesta ke společné měně byla složitá a trnitá hlavně v roce 1992 a v roce 1993, kdy evropské země procházely měnovou krizí. Přesto všechno se země své idey vytvořit společnou měnu nepustily a tvrdě šly za svým cílem. Jedním z důvodů bylo také zakomponování této myšlenky přímo ve smlouvě ES a EU. Postupem času docházelo formálním úpravám Maastrichtské smlouvy. Tou první úpravou byla Amsterdamská Smlouva (1999) a rovněž také Smlouva z Nice (2003), avšak ani jedna z těchto smluv nijak značně neovlivnila problematiku měnové spolupráce a to z důvodu toho, že jejich účinnost měla být zřetelná až bude společná měna formálně zavedena. Z hlediska právního postavení společné měny euro je tato měna upravována Smlouvou o Evropské unii (SEU), která rovněž převzala základní ustanovení od Maastrichtské smlouvy s tím rozdílem, že Smlouva o Evropské unii si některé věci dodatečně poupravila. Evropská unie si dané články, které upravují nastavení společné měny euro, ustanovila přímo do své 78 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a smlouvě o fungování Evropské unie (SFEU)79 například: „ Článek 3 SEU říká: Unie vytváří hospodářskou a měnovou unii, jejíž měnou je euro“, Článek 3 SFEU říká: „ Unie má výlučnou pravomoc v oblasti měnové politiky pro členské státy, jejichž měnou je euro“, Článek 133 SFEU říká: Aniž jsou dotčeny pravomoci Evropské centrální banky, přijmou Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem opatření nezbytná pro používání eura jako jednotné měny. Tato opatření se přijmou po konzultaci s Evropskou centrální bankou“80

77

Krize eurozóny: současný stav a perspektivy: souhrnná publikace z vědeckopopularizačního semináře ... : Brno, 22. listopadu 2013 [v

Moravském zemském muzeu]. 1. vyd. Praha: Newton College ve spolupráci se Vzdělávacím střediskem na podporu demokracie, 2013, 160 s. ISBN 978-808-7764-015.; SYCHRA, Zdeněk. Jednotná evropská měna: realizace hospodářské a měnové unie v EU. Brno: Masarykova univerzita. Mezinárodní politologický ústav, 2009, 291 s. Monografie, sv. č. 31. ISBN 978-802-1050-822; EMU, [online]. 2010 [cit. 201404-21] dostupné z: 78


Moravském zemském muzeu]. 1. vyd. Praha: Newton College ve spolupráci se Vzdělávacím střediskem na podporu demokracie, 2013, 160 s. ISBN 978-808-7764-015. 79


Moravském zemském muzeu]. 1. vyd. Praha: Newton College ve spolupráci se Vzdělávacím střediskem na podporu demokracie, 2013, 160 s. ISBN 978-808-7764-015. strana 146 autor Petr Wawrosz 80


Moravském zemském muzeu]. 1. vyd. Praha: Newton College ve spolupráci se Vzdělávacím střediskem na podporu demokracie, 2013, 160 s. ISBN 978-808-7764-015. strana 146, autor Petr Wawrosz

34

Na danou problematiku je třeba také pohlížet z toho hlediska, kdy nestačily pouze právní aspekty, ale byly zde integrovány konvergenční kritéria, která musela splňovat každá země usilující o společnou měnu.81

1.12.1. Konvergenční kritéria pro vstup do eurozóny Cela věc se odvíjela už od zprávy Delorse, který převzal ideinou myšlenku Wernerovy zprávy, kdy již Pierre Werner předpokládal, že bude třeba při vytváření společně měny pohlížet zejména na ekonomickou a měnovou stabilitu každého státu, který projeví zájem o společnou měnu. Tento krok si převzala Maastrichtská smlouva, která tyto podmínky zařadila do 82smlouvy o fungování Evropské unie ve svém článku 140,kde konstatuje: Alespoň jednou za dva roky, nebo na žádost členského státu, na který se vztahuje výjimka (tj. členského státu, který nezavedl euro a má povinnost jej zavést). 83 Princip přípravy je stanoven tak, že Komise a Evropská centrální banka předkládají jednotlivé vývojové zprávy členských států Radě, která poté ve spolupráci s jejich národních centrálních bank rozhodne, zda daný stát je připraven na zavedení společné měny a zda splnil všechny konvergenční kritéria. Avšak než přistoupíme k samotným kritériím, je třeba si připomenout smlouvu EU, kde je psáno, že každý členský stát EU má povinnost si do dvou let po vstupu do EU zavést společnou měnu, kterou je euro. Většinou se jedná o země, které vstoupily do EU v roce 2004 a 2007 s tím rozdílem, že členská země Evropské unie Švédsko se rozhodlo pro referendum v roce 2003 a z tohoto referenda vyšel výsledek, že obyvatelé Švédska si prozatím nepřejí společnou měnu euro. Už prvotního vyjádření v dřívějších dobách, kdy Margaret Tchecherová jednoznačně odmítla jakoukoliv myšlenku o společné měně, se ani do současné doby nic nezměnilo a Velká Británie stále odmítá společnou měnu euro a Evropskou unii jako takovou společně s Dánskem. 81

84


Moravském zemském muzeu]. 1. vyd. Praha: Newton College ve spolupráci se Vzdělávacím střediskem na podporu demokracie, 2013, 160 s. ISBN 978-808-7764-015. 82

Krize eurozony současný stav a prespektivy souhrnná z vědeckopopularizačního semináře [online]. 2013 [cit. 2014-04-14] dostupné z


Moravském zemském muzeu]. 1. vyd. Praha: Newton College ve spolupráci se Vzdělávacím střediskem na podporu demokracie, 2013, 160 s. ISBN 978-808-7764-015. strana 54 84

EU integrace [online]. 2012 [cit. 2014-06-11] dostupné z
eu_integrace_04.html>; SYCHRA, Zdeněk. Jednotná evropská měna: realizace hospodářské a měnové unie v EU. Brno: Masaryko
35

Co tedy obsahují konvergenční kritéria: 1. Kritérium cenové stability – Jedná se o určitou podmínku, kterou musí splnit stát, jenž žádá společnou měnu. Podstatou tohoto kritéria je index spotřebitelských cen. V tomto harmonizovaném indexu je důležité zejména dlouhé období ekonomické stability, s nímž je sledována hlavně míra inflace a její výkyvy. Celé kritériu je sledované ten daný rok ve srovnání s rokem předešlým. Je důležité, aby míra inflace nebyla překročena maximálně 1, 5 % bodu míry inflace tří států, které mají nejlepší výsledky z pohledu cenové stability. 85 2. Kritériu dlouhodobě udržitelného stavu veřejných financí – hlavní podstatou tohoto kritéria je pohled z různých stran na nadměrný schodek daného státu. Jedná se tedy o dva následující pohledy na státní schodek: 86 a) Kritérium veřejného deficitu – zde je nastaveno na maximálně 3% hranice hrubého tržního domácího produktu, který se nesmí překročit. Princip výpočtu spočívá v tom, že výsledek je vypočítán z plánovaného, ale lze také ze skutečného schodku veřejných financí v poměru k hrubému domácímu produktu uvedeném v tržních cenách. Existují zde i určité výjimky, kdy tento poměr postupně klesá nebo dosáhne takové hodnoty, kterou lze již nazvat referenční. 87 b) Kritérium veřejného dluhu – je ohraničeno 60% limitem, který lze překročit pouze ve výjimkách, a nebo, když se přibližuje k referenční hodnotě. Výpočet tohoto kritéria je dán veřejným dluhem v tržních cenách, který se vypočítává poměrem s hrubým domácím produktem. 88

současný stav a perspektivy: souhrnná publikace z vědeckopopularizačního semináře ... : Brno, 22. listopadu 2013 [v Moravském zemském muzeu]. 1. vyd. Praha: Newton College ve spolupráci se Vzdělávacím střediskem na podporu demokracie, 2013, 160 s. ISBN 978-808-7764015. strana 54 85

Čr a eu integrace [online],[cit. 2014-03-10 dostupné z < https://www.cnb.cz/cs/o_cnb/mezinarodni_vztahy/cr_eu_integrace/

eu_integrace_04.html> 86

Čr a eu integrace [online].[cit. 2014-04-11 dostupné z< https://www.cnb.cz/cs/o_cnb/mezinarodni_vztahy/cr_eu_integrace/


Čr a eu integrace [online][cit. 2014-04-06 dostupné z:

Čr a eu integrace [online],[cit. 2014-01-11]. dostupné z < https://www.cnb.cz/cs/o_cnb/mezinarodni_vztahy/

cr_eu_integrace/eu_integrace_04.html>

36

3. Kritérium stability kurzu měny a účasti na ERM II – V tomto kritériu je důležité, aby stát vykazoval rovnoměrné výsledky v měnové politice, alespoň v posledních dvou letech. Rovněž je pozornost soustředěna také na vlastní aktivitu státu při devalvování bilaterálního směnného kurzu své měny oproti měně jiného evropského členského státu (důraz kladen na období zavedení eura). 89 4. Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb - jedná se zase o určité kritérium, které sleduje roční vývoj daného státu, který nesmí překročit dvou procentní úrokovou sazbu, jejíž hranice je vypočítána z výsledků tří nejlépe postavených států v tomto období. 90

2. Zavádění společné měny euro a její klady a zápory 2.1. Postupné zavadění společné měny Historický vývoj měnové integrace se neustále měnil. V 19. století vedla světovou měnu anglická libra. Následně ve 20 století tuto měnu postupně nahradil americký dolar a postupem času nahradí prvenství amerického dolaru evropská jednotná měna euro.91 Jak již bylo uvedeno, tak Maastrichtská smlouva ustanovila postupné etapy přístupu na společnou měnu členských států a tím ustanovila stanoviska pro budoucí měnovou integraci. Zásadní byla poslední třetí etapa, která byla naplánována od 1. ledna 1999 roku – 30. června 2002. Zde mělo dojít ke všem přípravným operacím, které měly připravit vzhled a materiály nové společné měny.92 V listopadu 1994 Rada evropského měnového institutu pověřila kolektiv odborníků, aby zpracovala grafické zobrazení nové měny s tím, že by měly nové bankovky a mince připomínat významné osobnosti nebo události z dějin, avšak neměly mít národní charakter. Zpracování bankovek bylo rozvrženo do sedmi nominálních tříd. V roce 1996 byli osloveni historikové, grafici, psychologové se žádostí, aby pomohli navrhnout společnou měnu. Bylo požadováno, že by nová měna měla být abstraktní s moderním stylem, anebo vytvářet vztah k určité epoše či slohu. V roce 1996 bylo ze 44 návrhů na novou společnou 89

Čr a eu integrace [online], [cit. 2014-01-11]. dostupné z
cr_eu_integrace/eu_integrace_04.html> 90

Čr a eu integrace [online]. [cit. 2014-03-15]. odstupné z < https://www.cnb.cz/cs/o_cnb/mezinarodni_vztahy/

cr_eu_integrace/eu_integrace_04.html> 91


92

Hotovostní euro [online] 2010 [cit. 2014-04-11] dostupné z < http://www.zavedenieura.cz/cs/euro/historie-eura/hotovostni-euro>

37

měnu vybráno deset nejlepších návrhů, které splňovaly nároky. Vzhledem k tomu, že se jednalo o měnu, tak musela mít nejen společné téma, tak aby oslovila všechny členské státy, ale hlavně musela zcela přesně odpovídat bezpečnostním prvkům proti jejímu kopírování a také musela mít určitou odolnost proti fyzickým podmínkám při používání. Zúžený výběr možných návrhů nové společné měny byl následně představen veřejnosti, kdy vyhrála koncepce připravená rakouským výtvarníkem Robertem Kalinou, který navrhl Epochu se slohem, jenž nejlépe vystihoval složení ducha evropských členských zemí. Následně předseda Alexander Lamfulussy dne 16. prosince roku 1996 uvedl novou koncepci bankovek evropské společné měny Evropské radě v Dublinu. Aby bankovky série Europa mohly uvidět světlo světa, musely být ještě upraveny tak, aby co nejvíce znemožňovaly vytvoření jejich padělků. Tímto úkolem byl pověřen německý návrhář bankovek Reinhold Gerstetter, který provedl nezbytné grafické úpravy a zvýšil tím bezpečnosti bankovek. Série bankovek označená Europa vycházela z historického kontextu podle dávné mytologické bohyně Europy, která zároveň nese jméno evropského kontinentu. 93 V průběhu několika let by se měla společná měna euro rozšířit v sérii Europa o nové bankovky. Mělo by se jednat o bankovku 5 euro (€ - viz příloha), která byla vložena do oběhu dne 2. května 2013. Rovněž je naplánována nová bankovka stejné série Europa v hodnotě 10 euro (€), jenž byla prezentována dne 13. ledna 2014 a obíhat jako hotovostní platidlo začne dne 23. září 201494 Po uplynutí tříletého připravování byla spuštěna hotovostní měna euro dne 1. ledna 2002 a byla odstartována ve všech zemích eurozóny, které byly v eurozóně již od 1. ledna 1999 a doposud platily pouze bezhotovostním eurem. Výměna stávajících měn všech těchto zemí byla kolosální. Jednalo se o akt, který svět ještě nezažil. Staženy z hotovostního oběhu byly všechny národní měny států v eurozóně a byla ustanovena měna euro. Jednalo se tedy o nevěřitelných 14,25 miliard eurových papírových (plastových) bankovek a 56 miliard eurových mincí. 95

93

BALDWIN, Richard E. Ekonomie evropské integrace. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 478 s. ISBN 978-80-247-1807-1.; Historie zavedení

eurobankovek ].dostupné z: < http://www.zavedenieura.cz/cs/euro/eurobankovky-a-euromince/historie-eurobankovek> 94

Euro [online].[cit. 2014-04-11] dostupné z < http://www.ecb.europa.eu/euro/html/index.cs.html>

95

Historie eura [online]. 2010 [cit. 2014-03-11] dostupné z:

38

96

Graf č. 7 - Množství bankovek euro

2.2. Jednoznačná pozitiva společné měny V následující kapitole je důležité si rozdělit, co konkrétně nám společná měna přináší a jaké konkrétní náklady vzniklou jednotlivému státu se zavedením měny euro. Po předchozích kapitolách jsme se již dověděli, že to se samotnou žádostí o vstup do eurozóny není tak jednoduché. Důležitou podmínkou pro vstup do eurozóny je splnění konvergenčních kritérií, avšak co když daný stát již tyto kritéria splňuje, jaké přínosy a jaké náklady ho přesně čekají a jaké trvalé dopady z těchto věcí budou následovat. Jako každá měna i měna euro má své pozitivní, ale taktéž negativní vlastnosti. Ukažme si nejprve ty pozitivní vlastnosti. Tedy jedná se o tyto následující:97 a) eurozóna nevytváří žádná kurzová rizika b)velký rozsah platební různorodosti c) zjednodušení obchodních plateb d) podporuje cestování v rámci eurozóny e) silné zázemí v měnové oblasti 98 f) kladně působí na export v eurozóně (viz. Praktická část výzkum)

96

Eurobankovky a euromince [online]. [cit. 2014-04-11] dostupné z
euromince/historie-eurobankovek 97 98

Obecné dotazy euro [online] [cit. 2014-04-12] dostupné z

39

g) vytváří lepší podmínky pro podnikatele v rámci eurozóny a více příležitostí k podnikání i na straně sousedních států h) vytváří větší hlubší integrace a prohlubuje možnosti finančního trhu ať už jednotlivců nebo podniků, učí lépe využívat úspory z rozsahu produkce ch) domácnosti mají možnost si vybrat z větší nabídky finančních hypotečních úvěrů na nákup 99 Pozitivní vlastnosti společné měny mají své zastánce, kteří jsou toho názoru, že společná měna euro je správný krok v prohloubení integrace. 100

2.3. Argumenty pro společnou měnu euro dle odborníků České republiky Jak už vypovídá z mého provedeného výzkumu tak je zcela evidentní, že jedním z hlavních pozitiv společné měny euro je v importu a exportu eurozóny. V roce 2010 dne 6. listopadu proběhla na rádiu Praha diskuze se zastánci společné měny a s jejich odpůrci. K vyjádření na téma: „ Roste skepse Čechů k euru, jeho zastánci se nevzdávají“101 Zde se vyjádřil k tomuto tématu za členy Svazu průmyslu a dopravy generální ředitel Ing. Boris Dlouhý CSc., který na toto téma sdělil: 102 „Velmi

pozorně sledujeme procesy v eurozóně. Vůbec tyto problémy nepodceňujeme, nicméně

nepovažujeme je za zásadní, nepovažujeme je za problémy, které souvisí přímo s podstatou fungování společné měny. Spíše je vidíme ve vymáhání určité disciplíny, dodržování určité disciplíny. To znamená, my máme stále svůj postoj a své stanovisko přijmout evropskou měnu Českou republikou. Za prvé si myslíme, že přijetí společné měny, respektive vytvoření podmínek pro její přijetí, je velmi důležité jako určitá orientační linie pro ozdravení veřejných financí, jako určitý stimul, popud. A to je určitě jeden z vážných problémů hospodářské politiky v současné době.“103„ „Za druhé si myslíme, že pokud Česká republika přijme společnou měnu, bude podstatně atraktivnější pro vstup zahraničních investorů. A důvod asi 99

Ecb facts[online]. 2012 [cit. 2014-03-11] dostupné z
citace pozitiv společné měny> 100

Ecb facts [online]. 2012 [cit. 2014-04-14] dostupné z

101

Roste skepse čechů k euru jeho zastánci se nevzdávají [online]. 2012 [cit. 2014-04-11] dostupné z< http://www.radio.cz/cz/rubrika/

ekonomika/roste-skepse-cechu-k-euru-jeho-zastanci-se-nevzdavaji>, přesný název diskuze na rádiu Praha 102

Roste skepse čechů k euru jeho zastánci se nevzdávají [online]. [cit. 2014-04-10] dostupné z < http://www.radio.cz/cz/rubrika/

ekonomika/roste-skepse-cechu-k-euru-jeho-zastanci-se-nevzdavaji> 103

Roste skepse čechů k euru, jeho zastanci se nevzdávají, [online].[cit. 2014-03-11] dostupné z
ekonomika/roste-skepse-cechu-k-euru-jeho-zastanci-se-nevzdavaji> přesná citace generálního ředitele svazu dopravců Borise Dlouhého na rádiu Praha

40

nejvážnější souvisí s exportním výkonem ekonomiky, která představuje dominantní sektor. Export je rozhodujícím faktorem v ekonomickém růstu a my se obáváme, že česká měna může podléhat určitým atakům, zaznamenává v poslední době silnou volatilitou. Dalším důvodem je také eliminace transakčních nákladů a samozřejmě jsou tam i určité faktory technické – účtování mezi mateřskými společnostmi a dceřinými společnostmi, které fungují v České republice."104 Z předchozího textu, lze tedy jasně usuzovat, že tehdejší generální ředitel Svazu průmyslu a dopravy byl pozitivně nakloněný společné měně euro. Poté ještě na závěr k celé diskuzi uvedl následující: 105 "Myslím si, že je potřeba přijetí společné měny nevytrhovat z kontextu celkové hospodářské politiky. A je potřeba mít na paměti i to, že k ozdravění veřejných financí musí dojít v každém případě, i kdyby Česká republika o přijetí společné měny v dohledné době neuvažovala."106 V předchozích letech byl prezidentem Václav Klaus CSc., ten odmítal užší spolupráci s Evropskou unií, dokonce nevyvěsil na Pražském hradě vlajku Evropské unie. Avšak jeho následný nástupce současný prezident ČR Ing. Miloš Zeman CSc. vyvěsil okamžitě po svém nástupu do prezidentského křesla České republiky vlajku Evropské unie. Následně asi rok po svém zvolení na Evropském parlamentu ve Štrasburku dne 26. února 2014 sdělil následující na téma euro: 107

104

Roste skepse čechů k euru jeho zastánci se nevzdávají, [online].[cit. 2014-04-11] dostupné z < http://www.radio.cz/cz/rubrika/ekonomika/

roste-skepse-cechu-k-euru-jeho-zastanci-se-nevzdavaji>, přesná citace generálního ředitele Borise Dlouhého na rádiu Praha 105

Roste skepse čechů k euru, jeho zastánci se nevzdávají, [online]. 2012 [cit. 2014-04-11] dostupné z < http://www.radio.cz/cz/rubrika/

ekonomika/ roste-skepse-cechu-k-euru-jeho-zastanci-se-nevzdavaji> 106

Roste skepse čechů k euru, jeho zastánci se nezvdávají, [online]. 2012 [cit. 2014-04-11] dostupné z < http://www.radio.cz/

cz/rubrika/ekonomika/roste-skepse-cechu-k-euru-jeho-zastanci-se-nevzdavaji, přesná citace slov Borise Dlouhého. 107

Zeman vyvěsí s Barrosem na hradě vlaku evropské unie, [online]. 2012 [cit. 2014-04-11] dostupné z < http://zpravy.idnes.cz/zeman-

vyvesi-s-barrosem-na-hrade-vlajku-evropske-unie-pdv-/domaci.aspx?c=A130402_101343_domaci_kop>; Klaus nevyvěsí vlaku evropské unie na hradě ani během předsednictví, [online]. [cit. 2014-02-11] dostupné z < http://zpravy.idnes.cz/klaus-nevyvesi-vlajku-eu-na-hradeani-behem-predsednictvi-pm0-/domaci.aspx?c=A081013_184043_domaci_dp>

41

„Už v tomto roce splňuje Česká republika všechna tři maastrichtská kritéria, která jsou nutná pro přijetí eura. Z toho vyplývá, že jako minimální vzdálenost pro přijetí eura jsou dva roky“108

2.4. Negativa společné měny euro od odborníků České republiky Opačným protipólem jsou negativa společné měny euro. Avšak i tato strana euroskeptiků má své neúnavné odpůrce. Pojďme se tedy podívat na negativa společné měny, které jsou následující:109 1) ukončení samostatného rozhodování ohledně měnové politiky – centrální banka v daném státu, jenž má vstoupit do eurozóny nebude již mít veškeré měnové pravomoci nad měnou, protože se bude jednat o společnou měnu s několika dalšími státy. Rozhodující pravomoc bude mít Centrální Evropská banka, která je hlavní bankou v eurozóně pro všechny členské země eurozóny. 2) nebezpečí vycházející z míry inflace – jedná se o hrozbu, která vzniká po zavedení společné měny euro v dané zemi z pohledu na jednotlivé obchodní sektory se službami například: pohostinství, kadeřnictví anebo jiné služby zaměřené třeba na opravu různých zařízení. 3) přípravná fáze na zavedení společné měny a sní spojené náklady – vzhledem k tomu, že zavést společnou měnu není lehký a levným krokem může dojít k vysokým nákladům pro stát spojených s touto operací. Je třeba si uvědomit, že stát musí nastavit veškeré své složky veřejné správy a s nimi upravit, jak softwarovou připravenost daných služeb pro veřejnost, tak i samotné zaměstnance ve veřejných službách. Rovněž také banky a soukromý sektor se musí naučit s novou měnou obchodovat. 4) lze do negativ nové měny zahrnout i pohled samotných občanů na novou společnou měnu, hlavně na jejich zvyklosti k měně předcházející. Může poté docházet k tomu, že

108

Zeman k europoslancům jsem proti společnému evropskému sýru a pivu [online]. 2012 [cit. 2014-04-11] dostupné z <

http://www.lidovky.cz/zeman-k-europoslancum-jsem-proti-spolecnemu-evropskemu-syru-a-pivu-1g3-/zpravydomov.aspx?c=A140226_113635_ln_domov_jzl>, přesná citace prezidenta republiky Miloše Zemana 109

Euro v čr [online]. 2012 [cit. 2014-04-11] dostupné z

42

někteří z řad občanů daného státu neustále budou nové euro bankovky přepočítávat složitě na svou předchozí měnu. 110

2.5. Argumenty proti společné měně euro od odborníků České republiky Většina politiků a ekonomů řeší hlavní otázku, zda je euro, jakož to nástroj evropské integrace nástrojem politickým či nikoliv. K celé věci, zda je euro nástrojem, který sjednotil Evropu či nikoliv sdělil Newletteru Institutu Václava Klause v lednu roku 2014 přímo profesor Václav Klaus následující111: „Euro nejen Evropu nesjednotilo, ale zbavilo ji tolik potřebné pozornosti jednotlivých zemí k vlastním financím. Teze, že nic nedává zemím takový pocit disciplíny jako vlastní měna, je určitě pravdivá. Dluhová krize je toho důkazem. „112 Dne 17. února roku 2014 se na portálu idnes.cz projevil ekonom Jaroslav Borovička (New York Univerzity), který spatřuje hlavní negativa společné měny euro ve 4 bodech tedy jedná se o tyto následující:113 1)„Ztráta nezávislé monetární politiky, která umožňuje centrální bance aktivně reagovat na domácí hospodářskou situaci. Ačkoliv se nyní můžou bulvární média i domácí komentáře přetrhnout, aby rozcupovaly guvernéra za depreciaci koruny, jejímž cílem byla podpora domácí ekonomiky, dokážeme si představit to pozdvižení, až by něco takového za nás udělala ECB, a to ještě kvůli nějaké jiné zemi eurozóny? 2)Ztráta plovoucího měnového kurzu vůči evropským zemím, který se přizpůsobuje ekonomické výkonnosti obou stran. Stejně tak měnový kurz vůči obchodním partnerům stojícím mimo eurozónu bude reflektovat celkovou ekonomickou situaci v eurozóně, nikoliv česká specifika. 3)Přechod na euro bude spojen s dvouletou povinností zafixovat měnový kurz, který bude centrální banka nucena bránit proti

110

Euro v čr, [online] [cit. 2014-04-11] dostupné z < https://www.euroskop.cz/786/sekce/euro-v-cr/

111

Václav Klaus: Sjednotilo euro Evropu[online]. 2012 [cit. 2014-04-21] dostupné z
112

Václav Klaus: Sjednotilo euro Evropu? , [online] [cit. 2014-03-11] dostupné z < http://www.klaus.cz/clanky/3510, přesná citace Václav

Klaus 113

Přijetí eura bude převážně politickým rozhodnutím, [online] [cit. 2014-04-11] dostupné z< http://dialog.ihned.cz/machacek-reakce/c1-

61695770-prijeti-eura-bude-prevazne-politickym-rozhodnutim,

43

neočekávaným událostem. 4) Zafixování kurzu na určité úrovni představuje velmi zásadní rozhodnutí o tom, jaká bude hodnota úspor a závazků českých subjektů po přechodu na euro.114

3. Krize eurozóny 3.1. Eurozóna a její krize V roce 1999 1. ledna byla ustanovena eurozóna, která byla vytvořena ze států, které splnily konvergenční kritéria a tyto státy nejdříve obchodovaly s bezhotovostním platebním stykem v měně euro a poté 1. ledna 2002 přešly všichni kompletně na hotovostní společnou měnu euro. Jednalo se o následující státy: 115 Tabulka č. 3 – Zakládající země eurozony 116

Přepočítávací

Členská země

Dřívější měna

Belgie

Frank

40,3399

Finsko

Marka

5,94573

Francie

Frank

6,55957

Irsko

Libra

0,787564

Itálie

Lira

1936,27

Lucembusko

Frank

40,3399

Německo

Marka

1,95583

Nizozemsko

Gulden

2,20371

Portugalsko

Escudo

200,482

Rakousko

Šilink

13,7603

Španělsko

peseta

166,386

koeficient

Postupným vývojem eurozóny dochází k tomu, že se skupina evropských státu postupně rozšiřuje o státy, které jsou součástí evropské unie a žádají o povolení vstoupit do eurozóny a 114

Přijetí eura bude převážně politickým rozhodnutím [online] [cit. 2014-04-11] dostupné z < http://dialog.ihned.cz/machacek-reakce/c1-

61695770-prijeti-eura-bude-prevazne-politickym-rozhodnutim, přesná citace odborníka Jaroslava Borovičky, který toto shrnul do 4 bodů. 115

Hotovostní euro[online] [cit. 2014-04-11] dostupné z < http://www.zavedenieura.cz/cs/euro/historie-eura/hotovostni-euro>

116

Základní státy eurozóny [online] [cit. 2014-04-11] dostupné z < http://www.zavedenieura.cz/cs/euro/eurozona/clenske-staty-eurozony>,

vlastní zpracování tabulky

44

mít taktéž společnou měnu. Velmi důležitou a nepřehlédnutelnou roly, zde sehrávají konvergenční kritéria, která jasně říkají, která země má nárok a která země musí ještě nějaký ten rok počkat. V roce 2001 vstupuje do eurozóny Řecko a stává se dvanáctou zemím eurozóny. Jelikož 31. března již nebylo možné národní měny států eurozóny směnit za euro, můžeme říci, že došlo k definitivnímu rozhodnutí o společné měně. Následný rok 2007 přinesl do eurozóny nového člena, kterým bylo Slovinsko a stalo tak třináctou zemí, která si ustanovila bezhotovostní a hotovostní platební styk společnou měnou euro. Kypr a Malta se do eurozóny přidaly následujícího roku 2008 a navýšily počet členů na 15. Dalším členem se stalo Slovensko v roce 2009 a předposlední evropskou zemí platící eurem se stalo Estonsko, které přistoupilo v roce 2011. Úplně poslední zemí, která vstoupila v roce 2014 do eurozóny bylo Lotyšsko a navýšilo tím počet členů v eurozóně na celkových osmnáct.117 Na základě měnové strategie, kterou ustanovila Evropská banka, dosáhla spotřebitelská inflace harmonizovaného indexu 2,2 % za období let 1999 až 2008. Podařilo se poměrně dobře ukotvit inflační rovnováhu. Rovněž se upevnilo postavení eura jako takového. I přesto, že o proti americkému dolaru či japonskému jenu euro posílilo jen o pouhých 30%. 118 Graf č. 8 - Zobrazující inflační skoky

119

Přesto se stalo druhou nerozšířenější a nejužívanější měnou. V řadě dalších hledisek euro pozitivně působilo například: obchodní balance importu a exportu zemí eurozóny. V první dekádě lze říct, že se dosahovalo kladného hodnocení I v oblasti vládních deficitů, kde stabilita a růst nepřekročoval 3% HDP na rozdíl od ostatních zemí, kterými byly například: USA nebo Japonsko. Určité zklamání, ale přicházelo v tom, že společná měna nijak nepřispěla na zrychlení růstu hrubého domácího produktu a ani nijak zvlášť neovlivnila růst 117

Členské státy eurozony [online] [cit. 2014-04-11] dostupné z < http://www.zavedenieura.cz/cs/euro/eurozona/clenske-staty-eurozony>

118

Platit, či neplatit eurem?: analýza vývoje zemí uvnitř a vně eurozóny = To pay or not to pay with Euro? : analysis of development in

countries outside and inside the Eurozone. Vyd. 1. Praha: CEVRO Institut, 71, 71 s. Policy studies. ISBN 978-80-87125-06-9.; první dekáda eura [online] [cit. 2014-04-11] dostupné z 119

BALDWIN, Richard E a Charles WYPLOSZ. Ekonomie evropské integrace. 4. vyd. Praha: Grada, 2013, 580 s. ISBN 978-80-

247-4568-8. strana 554, grafy mají různé měřítka zobrazení.

45

ekonomiky jednotlivých členských států eurozóny, tak jak bylo očekáváno. Navzdory celosvětovým ekonomickým krizím se eurozóna neustále rozšiřovala o nové zájemce o společnou měnu. Z hlediska makroekonomie zde docházelo za uplynulých deset let zejména k zanedbávání nerovnováh. Systém eura v eurozóně vytváří opačné motivace. Zavedení eura totiž vytváří možnosti využívat právě těchto zvrácených motivací. Daný stát musí doufat, že se mu podaří těmto zvráceným motivacím vyhnout, protože pokud by se tak nestalo a on jich využil, pak dochází k tomu, že bude mít opakované deficity. A následně bude závislý na okolních státech eurozóny, které mu s deficitem pomohou, a on následně bude profitovat z monetární redistribuce. Po vstupu do eurozóny se dostaly do značných potíží následující státy: Portugalsko, Řecko, Španělsko. Jejich problém spočíval ve vysokých obchodních deficitech. Španělsko ještě k tomu společně s Irskem procházelo krizí realitních bublin a také Řecko se neustále společně s Itálií prodíralo nadměrným vládním dluhem. Padaly vždy otázky „vystoupit z eurozóny, nevystoupit z eurozóny.“ Doposud žádný z výše uvedených států, které se potýkaly hospodářskou krizí, neučinily vystoupení z eurozóny. Také mnoho odborníků se domnívalo, že toto tempo je vratké a smrt eura samotného je velmi blízko, avšak ani toto se ještě nenaplnilo a euro a eurozóna je stále v plném provozu.120 121

Graf č. 9 – Porovnání eurozony USA a Japonska v HDP

Pokud se zaměříme na rozvoj zemí eurozóny v následujícím roku čili v roce 2012, tak ani zde nedochází ke zlepšení, recese stále pokračuje. Až následný rok 2013 a pravděpodobně rok 2014 by mělo docházet ke znatelnému zlepšení. 122 120

První dekáda eura [online] [cit. 2014-04-11] dostupné z < http://www.zavedenieura.cz/cs/euro/historie-eura/prvni-dekada-eura>, Platit, či

neplatit eurem?: analýza vývoje zemí uvnitř a vně eurozóny = To pay or not to pay with Euro? : analysis of development in countries outside and inside the Eurozone. Vyd. 1. Praha: CEVRO Institut, 71, 71 s. Policy studies. ISBN 978-80-87125-06-9. 121

Evropská komise, Generální ředitelství pro komunikaci, publikace 1049 Brusel Belgie, 16 stránek – 21 x 29, 7 cm, ISBN: 978-922-79-

23920-5. Strana 8 – data zpracovány do vlastního grafu

46

Graf č. 10 – Eurozóna a předpokládaný vývoj inflace123

Graf č. 11 – Eurozóna a předpokládaný vývoj HDP124

122

Evropská komise, Generální ředitelství pro komunikaci, publikace 1049 Brusel Belgie, 16 stráne – 21 x 29, 7 cm, ISBN: 978-922-79-

23920-5. Strana 8 123

Česká Národní banka, Globální ekonomický výhled [online] [cit. 2014-04-11] dostupné z < http://www.cnb.cz/miranda2/

export/sites/www.cnb.cz/cs/menova_politika/gev/gev_2014/gev_2014_03.pdf, strana 3 graf> 124

Česká Národní banka, Globální ekonomický výhled, [online] [cit. 2014-04-11] dostupné z < http://www.cnb.cz/miranda2/

export/sites/www.cnb.cz/cs/menova_politika/gev/gev_2014/gev_2014_03.pdf, strana 3 graf>

47

4. Praktická část 4.1. Seznámení s rozsahem a cílem výzkumu Předmětem výzkumu je zjistit, zda společná měna euro ovlivnila kladně či záporně export zemí, které vstoupily do eurozóny. Zkoumány byly souhrnné údaje o mezinárodním obchodu jednotlivých evropských zemí. Jedná se o statistiku platební bilance, která je sestavována z obecné celní statistiky vykazovanou generálním obchodním systémem v souladu s podmínkami mezinárodní obchodní statistiky OSN koncepcí a definic z roku 1998. Mnoho zemí používá celní údaje a záznamy pro zaznamenávání své platební bilance.

Pro

analyzování výzkumu byly vyhledány statistické data exportu mezinárodního obchodu se zbožím a následně graficky porovnány se záměrem, zda společná měna euro kladně působila na vývoj zemí eurozóny či nikoliv. Celý výzkum vychází z tabulky č. 1, ze které je vytvořen situační historický graf. Pro lepší vyjádření historického vývoje, tak byly vyhledány statistické data mezinárodního obchodu se zbožím od roku 1994 až do roku 2011. Následně byl z tabulky č. 1 vypočítán aritmetický průměr každé země, která byla členem od vzniku eurozóny nebo se za několik let tímto členem stala. V tabulce č. 2 je již spočítán aritmetický průměr každé země a to tím způsobem, že spočítán aritmetický průměr období, jenž bylo před vstupem do eurozóny a následně období, kdy předmětná zem vstoupila do eurozóny. Z této tabulky č. 2 následně vychází dvě grafické zobrazení, jak společná měna euro ovlivnila průběh měnové integrace a vývoj exportu všech zemí. Veškerá zdrojová data o exportu evropských zemí byly převzaty z publikace International financial statistics, Washingoton D. C., International Monetary Fund,125 (2011, 1995). Tuto statistickou publikaci odebírá Česká národní banka a to v počtu čtyřech kusů za roky. Jedná statistické vykázání hospodaření států celého světa za čtvrtletní a roční období. Předmětný výzkum vycházel z ročníkových zdrojů výše uvedené statistické publikace.126 125

International financial statistics. Washington, D.C: International Monetary Fund, 2007. ISBN 978-158-9066-

557, citace přesného názvu publikace 126

International financial statistics. Washington, D.C: International Monetary Fund, 2007. ISBN 978-158-9066-

557.

48

4.2. Tabulka historického vývoje exportu mezinárodního obchodu evropských zemí Tabulka č. 4 - Historická tabulka exportu evropských zemí eurozóny.127

Země/rok

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

Belgie

144

176

175

172

179

179

187,8

190,3

215,8

255,5

307,7

335,7

366,7

431,1

477,3

370,5

409,3

476,3

Estonsko

1,3

1,8

2,1

2,1

3,1

2,9

3,2

3,3,

3,4

4,5

5,9

7,7

9,7

11

12,5

9

11,6

16,8

Finsko

29,7

39,6

38,4

39,3

43

41,8

45,5

42,8

44,7

52,5

60,9

65,2

77,3

90,1

96,9

62,9

69,5

78,9

Francie

236

287

288

290

306

302

298,7

297,8

311

367,2

422,2

443,6

490,7

550,5

609

475,8

515,4

581,6

Irsko

34,1

44,6

48,7

53,5

64,5

71,2

77,1

83

87,4

92,4

104,2

109,6

104,9

122,6

126,1

117,1

118,3

128,9

Italie

191

234

252

240

246

235

239,9

244,2

254,2

299,8

353,4

372,9

417,2

500,2

545

406,7

446,9

523,2

Kypr

0,97

1,23

1,4

1,1

1,06

1

1

1

0,8

0,8

1,1

1,5

1,4

1,5

1,7

1,3

1,5

2

7

8

7

7

8

8

7,9

8,2

8,5

10

12,2

12,7

14,2

16,1

17,6

12,8

14,3

16,7

Malta

1,57

1,91

1,73

1,63

1,83

1,98

2,4

2

2,2

2,5

2,6

2,4

2,7

3

3,1

2,3

3

5

Německo

430

524

524

512

543

543

550

571,4

615,4

751,7

902,2

977,9

1122,1

1323,8

1451,4

1120,7

1261,6

1475,5

Nizozemsko

156

196

197

195

201

200

213,4

216,1

219,8

264,8

318

349,8

399,6

476,8

541,4

431,8

492,4

563,1

Portugalsko

18

23,2

24,6

24

24,8

25,2

23,3

24,4

25,6

30,7

33,1

32,2

42,9

50,2

57,6

44,3

48,7

58,7

Rakousko

45

57,6

57,8

58,6

62,7

64,1

64,2

66,5

73,1

89,2

111,7

117,7

130,4

157,3

173,4

130,8

144,6

169,7

Řecko

8,8

11

11,9

11,1

10,7

10,5

10,7

10,3

10,3

13,5

15,5

17,4

20,8

23,5

26,3

20,5

21,7

30,6

Slovensko

7

9

9

8

11

10

11,9

12,6

14,5

22

27,6

32

41,9

57,8

71,1

55,2

63,9

78,4

Slovinsko

7

8

8

8

9

9

8,7

9,3

10,4

12,8

15,9

17,9

21

26,6

28,6

22,3

24,2

28,5

Španělsko

72,9

91

102

104,4

109,2

110

113,3

115,2

123,5

156

182,1

191

213,3

248,9

277,7

220,8

246,3

298,5

Lucembursko

Pozn.: Červeně je vyznačeno období před eurozónou a zeleně je vyznačeno období po vstupu evropských zemí do eurozóny. Všechny data exportu tabulky č. 4 jsou uvedeny v bilionech amerických dolarů 127

International financial statistics. Washington, D.C: International Monetary Fund, 2007. ISBN 978-158-9066-557

49

4.3. Historický vývoj exportu mezinárodního obchodu evropských zemí Graf č. 12 – Grafický vývoj historického exportu evropských zemí eurozóny 128

Historický vývoj exportu v letech 1994 až 2011 5000 4500 4000 3500 3000 2500 2000 1500 1000 500 0 1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2008

Belgie

Estonsko

Finsko

Francie

Irsko

Italie

Kypr

Lucembursko

Německo

Nizozemsko

Portugalsko

Rakousko

Řecko

Slovensko

Slovinsko

Španělsko

Výše uvedený graf vychází z tabulky č. 4 skutečných hospodářských výsledků

4.4. Tabulka průměrných hodnot mezinárodního exportu obchodu 128

2007


50

2009 Malta

2010

2011

Tabulka č. 5 – Průměrný vývoj exportu evropských zemí (před a po) vstupu do eurozóny 129

země

Estonsko Aritmetický průměr

Kypr Aritmetický průměr

Malta Aritmetický průměr

Řecko Aritmetický průměr

Slovensko Aritmetický průměr

Období před eurozonou

Období po eurozoně

země

1994 - 2010 8,36

2011 16,8

Aritmetický průměr

Belgie

1994 - 2007 1,13

2008-2011 1,65


1994 - 2007 2,17

2008-2011 3,35


1994 - 2001 10,62

2002-2011 20,01


1994 - 2006 23,02

2007-2011 65,83


Finsko

Francie

Irsko

Italie


Období země

po eurozoně

1994 - 1998 169,2

1999-2011 323,3


Německo

1994 - 1998 38

1999-2011 63,76


1994 - 1998 281,4

1999-2011 435,8


1994 - 1998 49,08

1999-2011 103,29


1994 - 1998 232,6

1999-2011 372,2


Nizozemsko

Portugalsko

Rakousko

Španělsko


Období po eurozoně

1994 - 1998 506,6

1999-2011 974,36

1994 - 1998 189

1999-2011 360,53

1994 - 1998 22,92

1999-2011 38,22

1994 - 1998 56,34

1999-2011 114,82

1994 - 1998 95,9

1999-2011 192,04

Aritmetický průměr vypočten podle tohoto vzorce:

Slovinsko Aritmetický průměr

1994 - 2006 11,15

2007-2011 26,04

Lucembursko Aritmetický průměr

1994 - 1998 7,4

1999-2011 12,24

Pozn.: Tabulka č. 5 je zpracován za užití výpočtu aritmetického průměru z dat tabulky č. 4, která je uvedena v bilionech amerických dolarů. Z této tabulky následně vychází grafické zobrazení č. 13 a č.14 exportu mezinárodního obchodu.

4.5. Grafické zobrazení průměrného vývoje exportu zemí eurozóny č. 1 129

International financial statistics. Washington, D.C: International Monetary Fund, 2007. ISBN 978-158-9066-557, zpracování vlastní tabulky, Výpočet aritmetického

průměru, online] [cit. 2014-04-11] dostupné z www < http://www.matematika.cz/zaklady-statistiky.cz>

51

Graf č. 13 – Vývoj průměrného exportu (před a po) vstupu zemí do eurozóny č. 1130

Vývoj průměrného exportu let 1994 - 2011 160 140

2010

120

2006

100

2007

2001

80 60 40 20 0 1994

2011

Estonsko (1994 - 2010)

kypr (1994 - 2007)

Malta (1994 - 2007)

Řecko (1994 - 2001)

Slovensko (1994 - 2006)

Slovinsko (1994 - 2006)

Pozn.: Jedná se o evropské země eurozóny, které zavedly společnou měnu v následujících letech nezávisle na sobě. Legenda zobrazuje u každého evropského státu rok 1994 a poslední rok, kdy země ještě nevstoupily do eurozóny. Vše zdůrazňuje červená šipka v grafu, která ukazuje vývoj exportu mezinárodního obchodu po vstupu do eurozóny evropských zemí. Graf č. 13 vychází z tabulky č. 5, jejíž data exportu zemí jsou analyzována výpočtem aritmetického průměru.

4.6. Grafické zobrazení průměrného vývoje exportu zemí eurozóny č. 2 130

International financial statistics. Washington, D.C: International Monetary Fund, 2007. ISBN 978-158-9066-557, zpracování vlastního grafu

52

Graf č. 14 – Vývoj průměrného exportu (před a po) vstupu zemí do eurozóny č. 2 131

Vývoj průměrného exportu let 1994 - 2011 3500 3000 2500 1998 -1999

2000 1500 1000 500 0 Belgie (1994 - 1998)1994

Finsko (1994 - 1998)

Francie (1994 - 1998)

2011(1994 - 1998) Irsko

Italie (1994 - 1998)

Lucembursko (1994 - 1998)

Německo (1994 - 1998)

Nizozemsko (1994 - 1998)

Portugalsko (1994 - 1998)

Rakousko (1994 - 1998)

Španělsko (1994 - 1998)

Pozn.: Jedná se o evropské země eurozóny, které zavedly společnou měnu v roce 1999. Legenda zobrazuje u každého evropského státu rok 1994 – 1998 z důvodu, aby zdůraznila období před eurozónou. Červená šipka v grafu ještě upřesňuje následný vývoj exportu mezinárodního obchodu po vstupu do eurozóny evropských zemí. Graf č. 14 vychází z tabulky č. 5, jejíž data exportu zemí jsou analyzována výpočtem aritmetického průměru.

131


53

4.7. Vyhodnocení cíle výzkumu Cílem tohoto výzkum bylo, zda společná měna euro ovlivnila kladně či záporně růst exportu zemí eurozóny. Základní datovou tabulkou je tabulka č. 4. Z této tabulky vychází celý výzkum, jehož data byla převzata z odborné publikace International financial statistics z roku 1995 a 2009, kterou zapůjčila Česká Národní banka k tomuto výzkumu. Statistické data exportu byly seřazeny nejprve podle zemí zakládající eurozónu. Následně k těmto zemím byly přidány evropské země, které vstoupily do eurozóny o několik let později. Tato tabulka č. 4 konkrétně zaznamenává mezinárodní obchodní bilanci, z níž vychází graf č. 13, který přehledně analyzuje historický vývoj u každé země. Při zpracování výzkumu bylo důležité brát na vědomí, že k celé analýze historického vývoje je třeba vzít v úvahu i dobu před tím než země vstoupily do eurozóny. Z tohoto důvodu začíná výzkum již od roku 1994 až do roku 2011. Podle grafického zobrazení č. 13 je zcela evidentní, že export bilance mezinárodního obchodu po roce 1999 značně vzrůstal a můžeme zde zpozorovat určitou negativní reakci v podobě razantního propadu z konce roku 2008 až do počátku roku 2009, kdy probíhala celosvětová hospodářská recese. Avšak tento negativní pokles je v průběhu roku 2009 střídán vzestupem, který stoupá až do roku 2011. Aby analýza byla co nejobjektivnější, byl za užití aritmetického průměru spočítán průměr exportu obchodní bilance a to nejprve v období před vstupem dané země do eurozóny, ale rovněž také v období po vstupu eurozóny až po rok 2011. Jednotlivé výpočty byly zpracovány do datové tabulky č. 5, (zde je i uveden vzorec aritmetického průměru, z něhož byly výsledky provedeny). Z tabulky č. 5 byly sestaveny dva grafy, přičemž graf č. 13 zobrazuje aritmetické průměry evropských zemí, které vstoupily do eurozóny později než v roce 1999 a rovněž také zobrazuje červenou šipkou jednotlivé roky vstupu. Graf č. 14 je jednoduší, protože graficky zobrazuje evropské země, které vstoupily do eurozóny v roce 1999, i zde se nachází červená šipka, která zobrazuje zlom roků 1998 (před vstupem) a 1999 (po vstupu) evropských zemí do eurozóny. Graf č. 13 a Graf č. 14 zobrazují rostoucí křivky každé země eurozóny. Lze tedy z těchto grafů č. 13 a grafu č. 14 rovněž také grafu č. 12 usuzovat, že společná měna euro působí kladně a to tím způsobem, že vzrůstá mezinárodní obchodní bilance exportu zemí eurozóny.

54

Závěr Tématem této bakalářské práce je „euro jako nástroj evropské integrace“. Když se v roce 1944 sešli zástupci evropských států na jednání v americkém městě Brettoon Woods, určitě nikoho z nich nenapadlo, jak významný krok v oblasti ekonomické a měnové integrace učinili. Velmi důležitý byl také Marshallův plán, který poskytl poválečným státům pomocnou ruku v jejich rozvoji. Následný historický vývoj, který očekával měnovou integraci, byl neustále obměňován. Evropské státy od té doby ušly obrovský kus cesty. Odpoutaly se od období zlatého standartu a vytvářely si vlastní podmínky pro měnové operace. Finálním vyvrcholením bylo vytvoření vlastní společné měny, kterou nazvaly po svém kontinentu euro (Evropa).

Po zavedení měny euro se tato měna stala druhou nejrozšířenější měnou

současnosti. Byla vytvořena jedenácti zakládajícími státy skupina, která byla nazvána eurozóna, do které vstupují na základě splnění konvergenční kritérií další státy Evropské unie. V roce 2014 by měla eurozóna přijmout prozatím posledního člena, kterým je Lotyšsko a završit tak počet členů eurozóny na celkových 18. Před zavedením společné měny euro se předpokládalo, že by její kurz mohl být silnější než kurz amerického dolaru, avšak nestalo se tak. Jako každá měna i společná měna euro má své klady, ale také zápory a mnoho zastánců či odpůrců odborníků z řad státníků či ekonomů nebo občanů. Avšak i přesto, že členské státy splnily dost přísná konvergenční kritéria, dochází ke komplikacím po vstupu země do eurozóny. Asi největší problém bych spatřoval v tom, že země, které byly zvyklé v době recese devalvovat svou měnou, po vstupu do eurozóny toto udělat nemohou. Důvod je jednoduchý, jelikož se jedná o společnou měnu, tak by musely devalvaci měny provést všechny země eurozóny i ty, které dobře prosperují. Zde pak dochází k tomu, že členské země eurozóny se více a více zadlužují a ostatní silnější země jim poskytují finanční prostředky pro provoz a snaží se je z této krize vyvést. Pokud se ale na euro zaměřím z mého pohledu jako občana, tak se můžu těšit nové měně a co víc, v eurozóně nebudu muset řešit kurzová rizika. Pokud na společnou měnu euro pohlédnu z pohledu třeba například: mezinárodní kamionové dopravní společnosti, budu na tom obdobně, také nebudu mít žádná kurzová rizika a budu mít lepší podmínky pro obchod se zahraničními společnostmi. Avšak pokud se podívám na společnou měnu euro z pohledu České Národní banky, tak budu rozhodně proti, protože zavedením společné měny nebudu mít plná práva nad společnou měnou a budu podřízen Evropské Centrální bance. K této bakalářské práci byl vypracován výzkum, zda společná měna ovlivnila pozitivně či negativně export zemí eurozóny. Podle provedeného výzkumu je zcela jednoznačný růst mezinárodní bilance exportu zboží zemí, které jsou členy eurozóny 55

oproti předcházejícímu období. Podle mého názoru je společná měna euro kvalitní měna, kterou bych rozhodně přijal za svou národní a doufám, že se jednou dočkám.

56

Seznam použité literatury Knižní zdroje: 1. BALDWIN, Richard E a Charles WYPLOSZ. Ekonomie evropské integrace. 4. vyd. Překlad Stanislav Šaroch. Praha: Grada, 2013, 580 s. ISBN 978-80-247-4568-8 2. DĚDEK, Oldřich. Historie evropské měnové integrace: od národních měn k euru. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2008, xix, 260 s. Beckova edice ekonomie. ISBN 97880-7400-076-8 3. Dějiny Evropy. České vyd. 1. Překlad Hana Dvořáčková. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004, 512 s. ISBN 80-718-1132-7 4. Evropská komise, Generální ředitelství pro komunikaci, publikace 1049 Brusel Belgie, 16 stránek – 21 x 29, 7 cm, ISBN: 978-922-79-23920-5 5. FIALA, Petr a Markéta PITROVÁ. Evropská unie. 2., dopl. a aktualiz. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2009, 803 s. ISBN 978-807-3252-236 6. International financial statistics. Washington, D.C: International Monetary Fund, 2007. ISBN 978-158-9066-557 7. JÍLEK, Josef. Finanční trhy. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 1997, 527 s. ISBN 80716-9453-3 8. Krize

eurozóny:

současný

stav

a

perspektivy:

souhrnná

publikace

z

vědeckopopularizačního semináře: Brno, 22. listopadu 2013 [v Moravském zemském muzeu]. 1. vyd. Praha: Newton College ve spolupráci se Vzdělávacím střediskem na podporu demokracie, 2013, 160 s. ISBN 978-808-7764-015 9. LACINA, Lubor. Měnová integrace: náklady a přínosy členství v měnové unii. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2007, xxvii, 538 s. ISBN 978-80-7179-560-5 10. MARSH, David. Euro: boj o osud nové globální měny. 1. vyd. Překlad Vít Mlejnek. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012, 479 s. ISBN 978-807-3252779 11. Platit, či neplatit eurem?: analýza vývoje zemí uvnitř a vně eurozóny = To pay or not to pay with Euro? : analysis of development in countries outside and inside the Eurozone. Vyd. 1. Praha: CEVRO Institut, 71, 71 s. Policy studies. ISBN 978-8087125-06-9 12. SYCHRA, Zdeněk. Jednotná evropská měna: realizace hospodářské a měnové unie v EU. Brno: Masarykova univerzita. Mezinárodní politologický ústav, 2009, 291 s. Monografie, sv. č. 31. ISBN 978-802-1050-822 57

Internetové zdroje: 1) Brettonský měnový systém Brettonwoodsky měnový system a jeho pád [online]. [cit. 2014-01-01]. Dostupné z WWW < www.penize.cz/inflace/15160-brettonwoodskymenovy-system-a-jeho-pad >; 2) Brettonský měnový systém[online]. 2012 [cit. 2014-01-01]. Dostupné z WWW 3) Brettonwoodský měnový systém a jeho pád [online]. 2014 [cit. 2014-01-11] dostupné z WWW < http://www.knihy-a.cz/6674/brettonwoodsky-menovy-system-a-jeho-pad> 4) Brettonwoodský měnový systém a jeho pád[online]. 2012 [cit. 2014-01-11] dostupné z WWW 5) Brettonwoodský měnový systém a jeho pád [online]. [cit. 2014-01-11] dostupné z: WWW < http://www.knihy-a.cz/6674/brettonwoodsky-menovy-system-a-jeho-pad> 6) Co bude se zlatem, až zkolabuje dolar [online]. 2012 [cit. 2014-01-21] dostupné z WWW < http://www.kitco.cz/co-bude-se-zlatem-az-zkolabuje-dollar/> 7) Členské

státy

eurozony

[online]

[cit.

2014-04-11]

dostupné

z

WWW

<

http://www.zavedenieura.cz/cs/euro/eurozona/clenske-staty-eurozony> 8) Čr

a

eu

integrace

[online].[cit.

2014-04-11

dostupné

z

WWW<

z

WWW

https://www.cnb.cz/cs/o_cnb/mezinarodni_vztahy/cr_eu_integrace/ eu_integrace_04.html> 9) Ecb

facts[online].

2012

[cit.

2014-03-11]

dostupné

přesná

citace pozitiv společné měny> 10) EU

integrace

[online].

2012

[cit.

2014-06-11]

dostupné

z

WWW

a

eu

integrace

[online],[cit.

2014-03-10

dostupné

z

WWW

<

https://www.cnb.cz/cs/o_cnb/mezinarodni_vztahy/cr_eu_integrace/ eu_integrace_04.html> 12) Eurobankovky

a

euromince

[online]. [cit. 2014-04-11] dostupné

z

WWW

[online].[cit.

2014-04-11]

http://www.ecb.europa.eu/euro/html/index.cs.html> 58

dostupné

z

WWW

<

14) Euro

v čr

[online].

2012

[cit.

2014-04-11]

dostupné

z

WWW

15) Evropský

měnový

systém

[online],[cit.

2014-04-14]

dostupné

z

WWW

<

http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/euro-evropsky-menovy-system-3257.html>; 16) EMU,

[online].

2010

[cit.

2014-04-21]

dostupné

z:

WWW

17) Hotovostní

euro

[online]

2010

[cit.

2014-04-11]

dostupné

z

WWW

<

http://www.zavedenieura.cz/cs/euro/historie-eura/hotovostni-euro> 18) Historie zavedení eurobankovek dostupné [online] 2010 [cit. 2014-04-11] z WWW < http://www.zavedenieura.cz/cs/euro/eurobankovky-a-euromince/historieeurobankovek> 19) Historie

eura

[online].

2010

[cit.

2014-03-11]

dostupné

z:

WWW

z

WWW

20) Institutional

Afreaties

[online],

[cit.

2014-04-11]

dostupné

dostupné

z

WWW

<

http://www.ecb.europa.eu/

ecb/history/emu/html/index.cs.html; > 22) Klaus nevyvěsí vlajku evropské unie na hradě ani během předsednictví, [online]. [cit. 2014-02-11] dostupné z <

http://zpravy.idnes.cz/klaus-nevyvesi-vlajku-eu-na-hrade-

ani-behem-predsednictvi-pm0-/domaci.aspx?c=A081013_184043_domaci_dp> 23) Krize eurozony současný stav a prespektivy souhrnná z vědeckopopularizačního semináře

[online].

2013

[cit.

2014-04-14]

dostupné

z

plán

[online].

2012

[cit.

2014-01-11]

dostupné

z

dostupné

z

26) Obecné

dotazy

euro

[online]

[cit.

2014-04-12]

, přesný název diskuze na rádiu Praha

59

27) Přijetí eura bude převážně politickým rozhodnutím, [online] [cit. 2014-04-11] dostupné z<

http://dialog.ihned.cz/machacek-reakce/c1-61695770-prijeti-eura-bude-prevazne-

politickym-rozhodnutim, 28) první

dekáda

eura

[online]

[cit.

2014-04-11]

dostupné

z

http://www.zavedenieura.cz/cs/euro/historie-eura/prvni-dekada-eura 29) Roste skepse Čechů k euru jeho zastánci se nevzdávají [online]. [cit. 2014-04-10] dostupné z < http://www.radio.cz/cz/rubrika/ ekonomika/roste-skepse-cechu-k-eurujeho-zastanci-se-nevzdavaji> 30) Treaties

Maastricht

[online].

2012

[cit.

2014-04-11]

dostupné

z

institutional_affairs/treaties/

treaties_maastricht_cs.htm> 31) Zavedení evropské měnové integrace [online]. 2012 [cit. 2014-02-15] dostupné z: 32) cz/rubrika/ekonomika/roste-skepse-cechu-k-euru-jeho-zastanci-se-nevzdavaji,

přesná

citace slov Borise Dlouhého. 33) Zeman vyvěsí s Barrosem na hradě vlaku evropské unie, [online]. 2012 [cit. 2014-0411] dostupné z < http://zpravy.idnes.cz/zeman-vyvesi-s-barrosem-na-hrade-vlajkuevropske-unie-pdv-/domaci.aspx?c=A130402_101343_domaci_kop>; 34) Zeman k europoslancům jsem proti společnému evropskému sýru a pivu [online]. 2012 [cit. 2014-04-11] dostupné z < http://www.lidovky.cz/zeman-k-europoslancum-jsemproti-spolecnemu-evropskemu-syru-a-pivu-1g3-/zpravydomov.aspx?c=A140226_113635_ln_domov_jzl>, přesná citace prezidenta republiky Miloše Zemana 35) Základní

státy

eurozóny

[online]

[cit.

2014-04-11]

dostupné

http://www.zavedenieura.cz/cs/euro/eurozona/clenske-staty-eurozony>,

z

<

vlastní

zpracování tabulky 36) Výpočet aritmetického průměru, online] [cit. 2014-04-11] dostupné z www < http://www.matematika.cz/zaklady-statistiky.cz>

60

Seznam použitých grafů: Graf č. 1 - Vliv historické vlivy působící na kurz amerického dolaru .................................... 10 Graf č. 2 - Marshallův plán ...................................................................................................... 12 Graf č. 3 - Vývoj hodnoty zlata ............................................................................................. 16 Graf č. 4 - Historické vlivy působící na kurz amerického dolaru............................................. 20 Graf č. 5 - Grafické schéma principu měnového hada ............................................................. 21 Graf č. 6 - Měnový had a ostatní měny .................................................................................... 22 Graf č. 7 - Množství bankovek euro ......................................................................................... 39 Graf č. 8 - Zobrazující inflační skoky ...................................................................................... 45 Graf č. 9 - Porovnání eurozony USA a Japonska v HDP ......................................................... 46 Graf č. 10 - Eurozóna a předpokládaný vývoj inflace .............................................................. 47 Graf č. 11 - Eurozóna a předpokládaný vývoj HDP ................................................................. 47 Graf č. 12 - Grafický vývoj historického exportu evropských zemí eurozóny ....................... 50 Graf č. 13 – Vývoj průměrného exportu (před a po) vstupu zemí do eurozóny č. 1 ................ 52 Graf č. 14 – Vývoj průměrného exportu (před a po) vstupu zemí do eurozóny č. 2 ............... 53

Seznam tabulek: Tabulka č. 1 - Paritní kurzová mřížka ..................................................................................... 26 Tabulka č. 2 - Složení měnového koše ECU ............................................................................ 28 Tabulka č. 3 - Zakládající země eurozony ............................................................................... 44 Tabulka č. 4 - Historická tabulka exportu evropských zemí eurozóny. ................................... 49 Tabulka č. 5 - Průměrný vývoj exportu evropských zemí (před a po) vstupu do eurozóny .... 51

Seznam příloh: Příloha č. 1 - Eurobankovky ..................................................................................................... 63 Příloha č. 2 - Euromince ........................................................................................................... 64 Příloha č. 3 - Vývoj eurozóny 1999 - 2014 .............................................................................. 72

61

Seznam použitých zkratek ČR – Česká republika ČNB – Česká národní banka ECB – Evropská centrální banka ECU – Evropská měnová jednotka EHS – Evropské hospodářské společenství ¨ EMU – Evropská měnová unie EMS – Evropský měnový systém ERM – Mechanismus směnných kurzů ESUVO – Evropský sdružení uhlí a oceli EUR – Společná měna euro EU – Evropská unie ES – Evropské společenství HDP – Hrubý domácí produkt USD – Americký dolar USA – Spojené státy americké

62

Příloha č. 1 - Eurobankovky

Zdroj:Http://www.ecb.europa.eu/euro/pdf/material/A1_poster_secfeatures_cs.pdf?d09fba9bf2 0eb3c8f167e1837d7dcd18 63

Příloha č. 2 - Euromince

Mince společné měny Euro

1 CENT, Průměr (mm): 16,25 Tloušťka (mm): 1, 67 Hmotnost (g): 2, 30 Tvar: Kruhový Barva: měděná Složení: ocel pokovená mědí Hrana: hladká Zdroj: http://www.nove-eurobankovkycs.eu/Euromince/Euromince2/Spole%C4%8Dn%C3%A9-strany/1-cent

64

2 CENT, Průměr (mm): 18,75 Tloušťka: (mm): 1, 67 Hmotnost (g): 3,06 Tvar: kruhový Barva: měděná Složení: ocel pokovená mědí Zdroj: http://www.nove-eurobankovkycs.eu/Euromince/Euromince2/Spole%C4%8Dn%C3%A9-strany/1-cent

65

5 CENT, Průměr: (mm): 21, 25 Tloušťka (mm): 1, 67 Hmotnost (g): 3, 92 Tvar: Kruhový Barva: měděná Složení: ocel pokovená mědí Hrana: hladká Zdroj: http://www.nove-eurobankovkycs.eu/Euromince/Euromince2/Spole%C4%8Dn%C3%A9-strany/1-cent

66

10 CENT, Průměr (mm): 19,75 Tloušťka (mm): 1,93 Hmotnost (g): 4,10 Barva: žlutá Složení: tzv. severské zlato Hrana: profilovaná s jemnými zoubky Zdroj: http://www.nove-eurobankovkycs.eu/Euromince/Euromince2/Spole%C4%8Dn%C3%A9-strany/1-cent

67

20 CENT, Průměr (mm): 22,25 Tloušťka (mm): 2,14 Tvar: tzv. španělský květ Barva: žlutá Složení: tzv. severské zlato Hrana: Hladká

Zdroj: http://www.nove-eurobankovkycs.eu/Euromince/Euromince2/Spole%C4%8Dn%C3%A9-strany/1-cent

68

50 CENT, Průměr: (mm): 24,25 Tloušťka (mm): 2, 38 Hmotnost (g): 7,80 Tvar: kruhový Barva: žlutá Složení: tzv. severské zlato Hrana: profilovaná s jemnými zoubky Zdroj: http://www.nove-eurobankovkycs.eu/Euromince/Euromince2/Spole%C4%8Dn%C3%A9-strany/1-cent

69

1 EURO (€), Průměr (mm): 23,25 Tloušťka (mm): 2, 33 Hmotnost: (g): 7, 50 Barva mezikruží: žlutá Barva středu: bílá Složení mezikruží: niklová mosaz Složení středu: tři vrstvy: nikl oboustranně pokovený mědiniklem Hrana: střídavě hladká a jemně vroubkovaná Zdroj: http://www.nove-eurobankovkycs.eu/Euromince/Euromince2/Spole%C4%8Dn%C3%A9-strany/1-cent

70

2 EURO (€), Průměr (mm): 25,75 Tloušťka (mm): 2,20 Hmotnost (g): 8, 50 Tvar: kruhový Barva mezikruží: bílá Barva středu: žlutá Složení mezikruží: mědinikl Složení středu: tři vrstvy – nikl oboustranně pokovený niklovou mosazí Hrana: jemně vroubkovaná s texty nebo symboly

Zdroj: http://www.nove-eurobankovkycs.eu/Euromince/Euromince2/Spole%C4%8Dn%C3%A9-strany/1-cent

71

Příloha č. 3 - Vývoj eurozóny 1999 - 2014

Zdroj: http://www.ecb.europa.eu/euro/html/index.en.html

72

Euro jako nástroj Evropské integrace

Recommend Documents