MĚNOVÉ POMĚRY VELKÉ BRITÁNIE

Masa rykova un iverz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Finance

MĚNOVÉ POMĚRY VELKÉ BRITÁNIE 1918-1940 Currency relationships in Great Britain 1918-1940 Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Autor:

prof. PhDr. Tomáš KREJČÍK, CSc.

Zuzana Lacková

Brno, 2016

2

3

4

Název bakalářské práce:

Měnové poměry Velké Británie 1918-1940

Název práce v angličtině:

Currency relationships in Great Britain 1918-1940

Katedra:

Financí

Vedoucí bakalářské práce:

prof. PhDr. Tomáš Krejčík, CSc.

Rok obhajoby:

2016

Anotace Tato bakalářská práce se věnuje představení a analýze měnových poměrů ve Velké Británii v meziválečném období, tedy konkrétně období mezi lety 1918-1940. Trendy měnového vývoje daného období jsou determinovány především politickou a hospodářskou situací Velké Británie. Tato byla ovlivněna několika faktory. Poválečným obdobím, kde bylo třeba se vypořádat s následky první světové války. Obdobím meziválečným, ve kterém sice panoval mír, ale svět byl zasaţen Velkou hospodářskou krizí. A v neposlední řadě obdobím předválečným a počátkem druhé světové války. Bakalářská práce udává analýzu daných ekonomicko-politických faktorů v souvislosti s měnovým vývojem a dále představuje např. úlohu cedulové banky a mincoven či zlatý standard. Annotation This thesis deals with the presentation and analysis of the monetary situation in Great Britain in the interwar period, specifically the period between 1918-1940. Monetary trends in this period are determined primarily political and economic situation in Great Britain. This was influenced by several factors. The postwar period, where it was necessary to solve the aftermath of the First World War. Interwar period, in which it was peaceful, but the World was hit by the Great Depression. Finally, the pre-war period and the beginning of World War II. The thesis gives analysis of the economic and political factors in the kontext of monetary developments and also presents for example the role of the bank of issue and mints or gold standard. Klíčová slova Velká Británie, centrální banka, zlatý standard, libra Keywords Great Britain, central bank, gold standard, pound

5

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci Měnové poměry Velké Británie 1918-1940 vypracovala samostatně pod vedením prof. PhDr. Tomáše Krejčíka, CSc. a uvedla v ní všechny pouţité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU.

V Pardubicích dne 31. 3. 2016

--------------------------------------------vlastnoruční podpis autora

6

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala prof. PhDr. Tomáši Krejčíkovi, CSc. za konzultace a odborné rady při vedení této práce. Dále děkuji svému manţelovi za podporu a trpělivost a za pomoc při shánění kniţních zdrojů potřebných k vypracování bakalářské práce.

7

Obsah Úvod .................................................................................................................................................................... 9 1.

Velká Británie ........................................................................................................................................... 12

2.

Peníze ....................................................................................................................................................... 15 2.1.

Britská libra ..................................................................................................................................... 15

2.2.

Zlatý standard .................................................................................................................................. 16

2.3.

Trade Dollar .................................................................................................................................... 17

2.4.

Levantské tolary ............................................................................................................................... 18

3.

Měnové instituce....................................................................................................................................... 19 3.1.

Bank of England............................................................................................................................... 19

3.2.

The Royal Mint ................................................................................................................................ 20

4.

Politická situace ........................................................................................................................................ 22 4.1.

Dvacátá léta ..................................................................................................................................... 22

4.2.

Třicátá léta ....................................................................................................................................... 26

5.

Hospodářská situace ................................................................................................................................. 29 5.1.

Poválečné období ............................................................................................................................. 29

5.2.

Velká hospodářská krize .................................................................................................................. 31

5.3.

Předválečné období ......................................................................................................................... 33

6.

Měnové poměry ........................................................................................................................................ 35

7.

Závěr ......................................................................................................................................................... 39

8.

Seznam pouţitých zdrojů .......................................................................................................................... 41

9.

Seznam obrázků ........................................................................................................................................ 43

10.

Seznam tabulek .................................................................................................................................... 44

11.

Pouţité zdroje ....................................................................................................................................... 45

8

Úvod

Pro svoji bakalářskou práci jsem téma Měnové poměry Velké Británie 1918-1940 zvolila z několika důvodů. Velká Británie mě zaujala kvůli své historii, postavení v Evropě i angličtině, která mi je ze všech cizích jazyků nejbliţší. Měnové poměry v meziválečném období mi pak přinesly moţnost dozvědět se něco nového o měnovém systému jako takovém a zároveň zabrousit do historického období, které formovalo příchod nejhorší války v dějinách lidstva. Téma je tak pro mě zajímavé i poučné zároveň a čas strávený nad zpracováním byl pro mě přínosný. Cílem práce je vyhodnotit měnové trendy daného období, a proto je zde představena Velká Británie a její instituce, které mají nezpochybnitelný vliv na měnové poměry v zemi. Jedná se o cedulovou banku Bank of England a Královskou mincovnu Velké Británie. Prezentována je zde jak Britská libra, která byla oficiální měnou té doby, tak mince, které se razily pro Britské impérium a jeho obchod v zámoří a s koloniemi. Pozornost také věnuji Zlatému standardu, jelikoţ právě Velká Británie je jeho domovinou a celý ho v podstatě zaštiťovala. Dalším cílem je zanalyzovat politicko-hospodářskou situaci, protoţe měnové poměry jako takové jsou určeny především politickou a hospodářskou situací v dané zemi. Z tohoto důvodu je velká část věnována analýze politické situace v obou dekádách daného období a ekonomické situaci, která je rozdělena do tří rámců. Určujícími hospodářskými etapami jsou zde poválečné období, Velká hospodářská krize a předválečné období. Východiskem pro zpracování bakalářské práce je dostupná literatura zaměřená na dějiny Británie, hospodářskou situaci v daném období a určující měnové poměry. Dále pak prameny s informacemi o měnových institucích a měnových trendech rozebíraných v této práci.

9

Velká Británie, potaţmo Britské impérium bylo ještě před první světovou válkou celosvětovou mocností číslo jedna. Po válce však Velkou Británii na pomyslném ţebříčku vystřídaly Spojené státy americké. Británie musela během války čelit měnovým výkyvům v podobě inflace a zadluţení. Z tohoto důvodu byla nucena opustit Zlatý standard. Po válce převládaly snahy opět měnu zafixovat a k částečnému obnovení Zlatého standardu došlo v roce 1925. Tato situace však netrvala dlouho a v období po vypuknutí Velké hospodářské krize, konkrétně v roce 1931, Británie nadobro od Zlatého standardu upustila. Velká hospodářská krize znamenala pro všechny země, které se po první světové válce začaly hospodářsky vzpamatovávat, velkou ránu. Úpadek celosvětového obchodu a nestabilita klíčových měn se podepsaly na celkové hospodářské situaci a ve většině zemí nastalo období deprese. Pro Británii však celé meziválečné období nebylo příliš pozitivní. Těsně po válce se potýkala s válečným zadluţením a inflací. Ve dvacátých letech poté s úpadkem některých průmyslových odvětví a s tím rostoucího nepoměru mezi chudými, především venkovskými, severními oblastmi a bohatšími městskými oblastmi, zejména Londýnem. Obyvatelé těch méně prosperujících oblastí tak byli nuceni buď se z venkova přestěhovat do měst, nebo řešit svoji situaci rekvalifikací na odvětví, která v té době prosperovala, např. stavebnictví. Po vypuknutí krize se i v Británii projevil úpadek výroby, inflace a nezaměstnanost, ale díky drţavě ještě stále velkého počtu kolonií měla Británie oproti ostatním státům výhodu. Mohla totiţ alespoň částečně udrţet výrobní kapacity pro obchod s koloniemi a i díky tomu se v porovnání např. s USA z hospodářské krize dostala poměrně rychle a bez tragických ztrát. Ve druhé polovině třicátých let dvacátého století pak začaly ekonomické ukazatele opět vykazovat poměrně dobré výsledky a hospodářská situace se začala vzpamatovávat. Konkrétně však Británii z tohoto období deprese vytáhlo aţ zbrojení na druhou světovou válku. Tuto však Británie málem zaspala z důvodu politiky appeasementu a po vypuknutí druhé světové války tak nebyla zcela připravena na nastávající situaci.

10

Pro Velkou Británii znamenalo meziválečné období také ztrátu částí ovládaných území. V Britském impériu docházelo k postupnému vývoji myšlenek na osamostatnění se a v jednotlivých koloniích tak vznikaly hnutí za nezávislost, díky kterým se kolonie postupně odtrhávali od impéria jako celku, příkladem můţe být např. osamostatnění Irska v roce 1922. Přestoţe uvedené období provází nepříznivá slova jako deprese, devalvace či úpadek, Velká Británie se s touto etapou svých dějin vypořádala vcelku obstojně a oproti ostatním státům by se dalo říct, ţe z ní vyšla se vztyčenou hlavou.

11

1. Velká Británie Oficiálním

názvem

z nejvýznamnějších velmocí

je

jedné

evropských

Spojené

království

Velké Británie a Severního Irska (United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland). Spojené království je situováno na ostrově Velká

Británie,

kde

zahrnuje

Anglii, Skotsko a Wales a na severovýchodní části ostrova Irsko, kde je jeho součástí Severní Irsko. Dále

k Británii

Hebridy,

patří

Shetlandy,

ostrovy

Normanské

ostrovy, Orkneje, Man a Wight. Svojí rozlohou zaujímá 244 110 km2. Hlavním městem a zároveň centrem

historických

památek,

vlády a společenského dění Velké Británie je Londýn. Londýnem také protéká

nejdelší

řeka

Británie

Obrázek 1: mapa Velké Británie

Temţe (The Thames), která měří

Zdroj: http://www.zemepis.net/img/mapy/uk-map.gif

340 km a ústí do Severního moře.

Přestoţe se ostrovy nacházejí na severu Evropy, vládne zde díky Golfskému proudu poměrně mírné oceánské podnebí s nízkými teplotními výkyvy.1 1

(Velká Británie, [online]) dostupné z http://www.zemepis.net/zeme-velka-britanie

12

Británii vládne parlamentní demokracie bez psané ústavy, tzv. konstituční monarchie

s dvoukomorovým

parlamentem.

Parlament

je

tvořen

Dolní

sněmovnou (House of Commons), kde je hlavním orgánem předseda a Horní sněmovnou (House of Lords) v čele s lordem kancléřem. Výkonnou moc má vláda v čele s ministerským předsedou. Členové Dolní (poslanecké) sněmovny jsou voleni ve volbách a členové Horní (Sněmovny lordů) jsou jmenováni a část křesel je dokonce dědičná. Hlavou státu je panovník, kterým je v současné době Alţběta II. (přesněji Alţběta II. z milosti boţí královna Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a jeho dalších říší a území, hlava Commonwealthu, obhájkyně víry). Královna představuje nejvyšší soudní orgán, vrchního velitele ozbrojených sil, hlavu anglikánské církve a vůbec ve všech oblastech zosobňuje stát. Při svém rozhodování jedná podle doporučení vlády, která má povinnost ji o všech důleţitých státních záleţitostech informovat.2

Britský panovník je také oficiální hlavou Společenství národů (Commonwealth of Nations), které známe pod všeobecným pojmenováním Commonwealth. Jedná se o volné sdruţení Spojeného království a jeho bývalých dominií a kolonií. Dřívější názvy tohoto společenství jsou Britské impérium nebo Britské společenství národů. V dnešní době řadíme mezi členy 53 zemí a také území pod správou Velké Británie, Austrálie a Nového Zélandu. Commonwealth má přibliţně 2,2 miliardy obyvatel a sídlo jeho hlavního úřadu je v Londýně. Mezi nejznámější země Commonwealthu patří Spojené království, Austrálie, Nový Zéland, Kanada, Indie, Kypr, Malta, Jihoafrická republika atd.3 Historie Británie začíná někdy kolem roku 6500 př. n. l., kdy se oddělila od Evropy průlivem La Manche. Po přelomu našeho letopočtu čelila Británie nájezdům (lépe řečeno vpádům pomocí lodních flotil) Římanů, tato éra je pro

2 3

(Velká Británie, [online]) dostupné z http://www.zemepis.net/zeme-velka-britanie (Commonwealth, [online]) dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Commonwealth

13

Británii důleţitá především zaloţením Londýna. Později kolem roku 400 n. l. sem zavítaly germánské kmeny Anglů a Saxů, kteří se zde usídlili a zanedlouho tvořili většinu místního obyvatelstva. Dokonce ani Vikingské nájezdy kolem roku 800 n. l. je nedokázaly vystrnadit. V jedenáctém století došlo ke krátkému ovládnutí Anglie Francouzi a francouzština se dokonce stala úředním jazykem. Na oplátku poté zabrali Angličané francouzské území a aţ stoletou válkou, která vypukla v roce 1337, došlo k původnímu rozdělení území. Za Vlády Edwarda I. koncem třináctého století byly poloţeny základy demokracie prostřednictvím posílení moci vlády a ustanovení parlamentu. Ve čtrnáctém století postihl Británii mor neboli černá smrt a dle dostupných údajů přišla o ţivot téměř třetina obyvatel. Šestnácté století ve znamení vlády Tudorovců poté přineslo vznik nové církve zvané Anglikánská. Dalším panovníkem na trůně byla Alţběta zvaná Panenská. Období její vlády bylo označováno jako zlaté věky Anglie. V tomto období také působil na anglické scéně jeden z nejslavnějších dramatiků William Shakespeare. Osmnácté a devatenácté století se v Anglii zapsalo do pamětí především vládou Jiřího I., II. a III., kteří místo sebe nechávali vládnout své zástupce a vznikl tak model úřadu premiéra, jak ho v inovované verzi známe dodnes. Předmětné období bylo také érou osídlování Ameriky a s tím spojeného vzniku otroctví, kdy koloniální plantáţníci dováţeli otroky z Afriky. Velice populární bylo následné období aţ do roku 1901, kdy na trůně vládla královna Viktorie, která prosazovala např. všeobecné volební právo. Této době se dodnes říká Viktoriánská doba. Ještě na počátku dvacátého století probíhal rozkvět a sláva britského království. Poté však přišla první světová válka a s ní spojené ekonomické problémy, poté v roce 1921 osamostatnění Irska, Velká hospodářská krize, druhá světová válka, dekolonizace a s tím spojený úpadek Británie jako velmoci číslo jedna na světové scéně. Dodnes však zůstává Británie velice důleţitou mocností, a to především v prostředí Evropy.4 4

(Anglické listy. Damijo, A., 2008, [online]) dostupné z

http://avije.mistecko.cz/rubriky/homepage/dejiny-velke-britanie

14

2. Peníze Notoricky známé pravidlo nám říká, ţe peníze jsou prostředkem směny. Peníze jsou takovým statkem, který představuje v daném státě zákonné platidlo. O emisi peněz se ve vyspělém světě stará centrální neboli cedulová banka. Ve Velké Británii se konkrétně jedná o Bank of England. Dříve byly bankovky vázány tzv. Zlatým standardem, ale v dnešní době je měna kryta pouze zákony dané země. Zákonným platidlem neboli měnou je ve Velké Británii Britská Libra. Jako platidlo se ve většině britských kolonií uţívala zpočátku Libra. Později, nejen z důvodu nedesetinné soustavy Libry, došlo k postupnému přecházení na dolarové měny, a to i díky raţbě Trade dollaru. Z tohoto důvodu většina bývalých britských kolonií jsou dnes země s dolarovými měnami.

2.1. Britská libra Britská libra, někdy také označovaná jako Libra šterlinků je oficiální měnou Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Značíme ji £ a mezinárodním kódem měny je GBP.5 Od roku 1971 je ve Velké Británii zavedena desítková soustava a jedna libra se dělí na 100 pencí. Dříve však bylo dělení libry jiné. Libra se skládala z 20 šilinků a šilink z 12 pencí. Dnes má britská měna mince v hodnotách 1p, 2p, 5p, 10p, 20p, 50p, £1, £2 a běžně používané bankovky £5, £10, £20, £50 a méně používané bankovky v hodnotách £ 1 a £100.6

5 6

(Historie Britské libry, 2011[online]) dostupné z http://expresni-pujcka.cz/2011/11 (Libra šterlinků, [online]) dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Libra_šterlinků

15

2.2. Zlatý standard V případě, ţe je v zemi uplatňován zlatý standard, je měna tvořena buď mincemi, které jsou vyrobeny z přesně stanoveného mnoţství zlata, nebo mincemi a bankovkami. Centrální banka se jako jejich emitent zavazuje je kdykoli a bez omezení směnit za fixně určené mnoţství zlata. Zlatý standard vznikl právě ve Velké Británii, odkud se později rozšířil do ostatních zemí.7 Většina zemí přestala pouţívat zlatý standard v souvislosti s mezinárodním přijetím Brettonwoodského systému, který byl v platnosti od roku 1945. Jednalo se o dohodu o pevném svázání hlavních měn s dolarem a dolar byl pak vázán na zlato v hodnotě 35 dolarů za unci. Po opuštění uvedeného systému v roce 1971 došlo k transformaci měny na peníze s nuceným oběhem, tedy zákonně určené krytí měny.8 Kvůli velkým válečným výdajům v období první světové války byla většina válčících zemí nucena opustit zlatý standard a krýt tyto výdaje pomocí vyšší emise bankovek. Po roce 1918 se pak mnohé země ještě pokusily na zlatý standard přejít a některým se to i na nějaký čas podařilo (např. Velká Británie), ale následně byl zlatý standard prakticky neudrţitelný a země od něj upustily.9 Ve Velké Británii došlo k opuštění zlatého standardu v roce 1931. V tom momentě byly zlaté i devizové rezervy oficiálně přemístěny do státní pokladny.

7

ŢÍDEK, L. Dějiny světového hospodářství, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o. Plzeň, 2009, 400s. ISBN 978-80-7380-184-7, str. 160-168 8


(Zlatý standard, [online]) dostupné z http://www.zlaty-slitek.cz/page/zlaty-standard/)

16

Jejich správa však byla prozatím ponechána v bance a nakonec je tomu tak dodnes.10

2.3. Trade Dollar

Obrázek 2: Trade Dollar

Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Trade_dollar

Koncem devatenáctého století začala na evropském trhu klesat cena stříbra a v souvislosti s tím se Velká Británie snaţila uplatnit levné stříbro na asijském trhu, kde se jeho cena stále drţela. Nejprve navázala na španělské koloniální osmirealy raţbou stříbrných britských dolarů a poté, co se na trhu osvědčily, zahájila Velká Británie v roce 1895 masovou výrobu takzvaného obchodního dolaru (Trade Dollar). Trade Dollar slouţil jako obchodní stříbro pro asijský a malajský trh a v některých britských koloniích byl díky své desítkové soustavě zvolen jako nová měnová jednotka oproti britské libře, která se v té době dělila na 20 šilinků po 12 pencích. Jeho raţba probíhala aţ do roku 1935, a to např. 10

(Bank of England, [online]) dostupné z

http://www.bankofengland.co.uk/about/Pages/history/timeline.aspx

17

v mincovnách v Londýně, Bombaji nebo Kalkatě.

Na Trade Dollar v mnoha

koloniích navázaly budoucí samostatné dolarové měny a tak většina bývalých britských kolonií dnes platí dolarovou měnou.11

2.4. Levantské tolary V Británii byl v inkriminovaném období také raţen tzv. levantský tolar, a to aţ do roku 1961, kdy byla jeho raţba v Londýně ukončena. Levantský tolar nebo také Tolar Marie Terezie byl obchodní mincí pro Evropu, Orient a Afriku. Velká Británie se stala jeho největším producentem a levantský tolar se stal nejrozšířenější mincí v rámci všech měnových systémů světa. Nutno zmínit, ţe veškeré dolary a tolary mají původ v našem českém tolaru z roku 1520 nazývaným jáchymovský tolar.12

11

VOREL, P. Od českého tolaru ke světovému dolaru, Rybka Publishers, 2003, 304s. ISBN 97880-86182-71-1, str. 206-216 12 VOREL, P. Od českého tolaru ke světovému dolaru, Rybka Publishers, 2003, 304s. ISBN 97880-86182-71-1, str. 200-213

18

3. Měnové instituce 3.1. Bank of England Bank of England známá téţ jako Stará dáma z Threadneedle Street byla zaloţena roku 1694. Její zakladatel skotský bankéř Sir William Paterson tuto banku zřizoval za účelem, ţe se stane vládní bankou. Vládě nabídl půjčku 1,2 miliónů liber a na oplátku poţadoval, aby byla jeho banka jmenována bankou centrální s právem vydávat bankovky. Tato činnost byla dne 27. 7. 1694 povolena vydáním Královského patentu.13 V roce 1844 byl vydán Bank Charter Act (zákon o bankách), který svázal emisi bankovek se zlatými rezervami banky. Dále musela banka účetně oddělit emisi bankovek od svých ostatních bankovních operací. Tento zákon byl také klíčem k postupnému získání monopolu Bank of England na emisi bankovek pro Anglii a Wales, který získala po roce 1921. Během let 1920 – 1944 banka zrušila komerční činnost a specializovala se pouze na oblast centrální banky. V roce 1946 pak došlo k zestátnění Bank of England.14 Skotsko a Severní Irsko si ponechalo právo emitovat bankovky svými bankami. Skotsko má k tomuto účelu tři banky a Severní Irsko dokonce čtyři. Takto vydávané bankovky musí být kryty odpovídajícím mnoţstvím bankovek Anglické banky. Z tohoto důvodu jsou v Bank of England emitovány bankovky s nominální hodnotou milion liber, které se však nikdy neobjevily v oběhu a slouţí pouze pro vnitřní potřebu banky. Výjimku z krytí mají pouze bankovky vydané těmito bankami před rokem 1845.15 13

GIUSEPI, J. The Bank of England: A history from its foundation in 1694, Evans Bros, 1966, 224s. 978-13-1373-265-9, str. 1-15 14 GIUSEPI, J. The Bank of England: A history from its foundation in 1694, Evans Bros, 1966, 224s. 978-13-1373-265-9, str. 196-207 15 (Bank of England, [online]) dostupné z https://cs.wikipedia.org/wiki/Bank_of_England

19

Původní sídlo banky bylo nad antickým Mithrasovým chrámem u Walbrooku a fakt, ţe byl Mithras bohem obchodu, nebude jistě náhodný. V roce 1734 došlo k přestěhování banky na nynější adresu Threadneedle Street.16

Obrázek 3: Bank of England

Zdroj:Bank of England, [online]

3.2. The Royal Mint Raţba mincí jako taková probíhala v Británii uţ přibliţně od 2. století před naším letopočtem a v zemi od té doby vzniklo několik desítek mincoven, např. mincovny v Canterbury nebo v Yorku. Královská mincovna Velké Británie byla zaloţena v 9. století našeho letopočtu v Londýně. Ve 13. století získala mincovna prostory ke své činnosti v Tower of London, kde působila aţ do roku 1809. Nové strojní vybavení a jeho poţadavky na prostory společně s potřebou vyuţití Tower of London pro jiné účely vedly k přesídlení mincovny na East Smithfield. Mince raţené v Královské mincovně mají věhlas po celém světě a to díky své kvalitě i designu. V meziválečném období zde byly raţeny nejenom domácí libry,

16

(TheRoaylMint, 2016,[online]) dostupné z http://www.royalmint.com/

20

ale např. i Trade Dollary pro vývoz především do asijských kolonií. Na kvalitu a zpracování mincí dohlíţí v mincovně poradní výbor, a to od jeho zaloţení v roce 1922. Má na starosti výběr a posouzení umělecké stránky nových vzorů mincí, které jsou poté schvalovány ještě kancléřem státní pokladny a následně královnou.

21

4. Politická situace 4.1. Dvacátá léta Ještě po první světové válce byla Británie mocností číslo jedna ve světě. Po krátkou dobu pokračoval její rozmach v oblasti expanze Britského impéria, které se tak stalo největší koloniální říší v dějinách lidstva. Jeho rozloha v roce 1921 činila 33 milionů km², tedy cca čtvrtinu celkové rozlohy zemské souše. I počet obyvatel odpovídal se svými 458 miliony čtvrtině celkové světové populace. Británie však byla vyčerpána nedávnou ukončenou válkou a její schopnost spravovat tak velké impérium se tenčila. Pro lepší představu o obrovském impériu uvádím mapu tehdejšího koloniálního území a výčet předmětných kolonií v daných světových oblastech.

Obrázek 4: Rozsah britského impéria v roce 192117

17

(Britské impérium, [online]) dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Britské_impérium

22

Afrika Ascension

Keňa

Bečuánsko (Botswana)

Mauritius

Britské Somálsko

Nigérie

Britské Togo

Nyasaland (Malawi)

Egypt

Severní Rhodésie (Zambie)

Gambie

Sierra Leone

Jihoafrická unie - včetně Lesotha

Súdán

Britská

Svazijsko

Jihozápadní

Afrika

(Namibie)

Tanganika (Tanzanie

Jiţní Rhodésie (Zimbabwe)

Uganda

Kamerun

Zlaté pobřeţí – Gold Coast (Ghana)

Amerika a Atlantik Anguilla

Kanada

Antigua a Barbuda

Jamajka

Bahamy

Jiţní Georgie

Barbados

Montserrat

Bermudy

Newfoundland

Britské Panenské ostrovy

Svatý Kryštof a Nevis

Britský Honduras (Belize)

Svatá Helena

Dominika

Svatá Lucie

Falklandské ostrovy

Svatý Vincenc a Grenadiny

Grenada

Trinidad a Tobago

Britská Guyana (Guyana)

Tristan da Cunha

Kajmanské ostrovy

Turks a Caicos

Antarktida Britské antarktické území Asie Aden (část Jemenu)

Britská Nová Guinea (Papua Nová

Barma

Guinea)

Bhútán

Brunej

Britská Indie

Cejlon

23

Hongkong

Britský mandát Palestina

Irák

Sarawak (západ Bornea)

Katar

Singapur

Kuvajt

Severní Borneo

Malaya (část Malajsie)

Smluvní státy (Spojené arabské

Maledivy

emiráty)

Nepál

Weihaiwei (Wej-chaj v Číně)

Omán

Zajordánsko (Jordánsko)

Gibraltar

Malta

Kypr

Spojené království

Evropa

Oceánie Austrálie Fidţi Kiribati Nauru Nový Zéland Pitcairnovy ostrovy Šalamounovy ostrovy Tonga Tuvalu

24

Od roku 1922 začal díky předchozí občanské válce existovat Irský svobodný stát, který zahrnoval větší jiţní část Irska. Severní Irsko zůstalo ve Spojeném Království a toto spojení trvá dodnes. Ve většině ostatních kolonií a dominií proběhl v první polovině 20. století vznik hnutí za nezávislost a jejich osvobození probíhalo prakticky během celého dvacátého století, nejvíce však v období po druhé světové válce. Hodně bývalých kolonií však dnes funguje pospolu ve volném sdruţení s názvem Commonwealth, jak se můţeme dočíst v následujícím textu. Na politické scéně po první světové válce vévodil v Británii ministerský předseda David Lloyd George. Vláda postupně vracela průmyslová odvětví do soukromých rukou a prosadila reformy, které měly vést k lepšímu zdravotnictví, vzdělání a sociální

zajištění

obyvatel

pomocí

řešení

otázek

penzí,

podpory

v nezaměstnanosti, ale také např. program podpory bydlení z veřejných prostředků. Veřejnost však byla znepokojena rostoucím státním dluhem a poţadovala návrat k vyrovnanému rozpočtu. Navíc se po roce 1920 především na venkově rychle zvedala nezaměstnanost a tato neblahá situace vyvrcholila celonárodními stávkami např. horníků, policistů či ţelezničářů. Britové namísto příslibu vlády, která podporuje sociální jednotu a národní solidaritu, byli ještě více rozděleni do sociálních tříd a to vedlo ke konci vlády Lloyda George v roce 1922. Na jeho místo se poté na skoro celé inkriminované období dostal Ramsay MacDonald, kterému veřejnost věřila, ţe v zemi nastolí opět sociální smír.

I přesto však nadále docházelo k průmyslovému úpadku a především ve stěţejním těţebním průmyslu docházelo k úpadku postupným sniţováním mezd a propouštěním. Dělnické rodiny čelily velmi nízké ţivotní úrovni a vzrůstala u nich nespokojenost. V roce 1926 pak Baldwin odmítl pokračovat ve vyjednávání s odbory a ty odpověděly generální stávkou. Po devíti dnech této

25

masové stávky, která měla neblahý dopad na ekonomiku celé země, se odbory vzdaly a ustoupily tak Baldwinově vládě. Toto mělo za následek další sniţování mezd a celkových pracovních podmínek dělnického obyvatelstva a mezi obyvateli se tak tvořily obrovské třídní rozdíly. Zatímco střední třída soustředěná především kolem velkých měst na jihu Anglie a Midlands, která pracovala na pozicích manaţerů, úředníků, učitelů atd., zaţívala období spokojenosti, dělníci soustředění především na severu země a na venkově bojovali na hranici chudoby. Někteří venkované řešili krajní situaci přestěhováním a zvyšováním kvalifikace, coţ mělo za následek odliv obyvatel z venkova do měst. Jiní se snaţili zoufalá léta přeţít na venkově a to za pomocí hypoték a bankovních půjček. Vláda se sice pokusila pomocí návratu zlatého standardu situaci zlepšit, ale došlo pouze k dalšímu zhoršení dělnických podmínek. Rozdíly byly natolik velké, ţe dvě třetiny národního jmění vlastnilo pouze jedno procento obyvatel. Toto byl obrázek doby 20. let v Británii.18

4.2. Třicátá léta Třicátá léta poté odstartoval krach americké burzy v říjnu roku 1929, který se postupně počátkem třicátých let projevil ve všech evropských ekonomikách a zaslouţil si tak název Velká hospodářská krize. Následkem krize došlo k poklesu obchodu a obrovskému růstu nezaměstnanosti. Přestoţe ţádná vláda zřejmě neměla šanci stagnaci zvrátit, veřejnost musela někoho označit jako viníka a tak v roce 1937 Baldwin skončil na politické scéně. Úlohu v podobě tahouna vládní ekonomiky převzal Sir Neville Chamberlain, kterému se podařilo alespoň částečně oţivit ekonomiku prostřednictvím podpory vyspělých průmyslových oblastí na jihu Británie. Dále podporoval rozvoj lehkého 18

MORGAN, K., O. a kol. Dějiny Británie. Přeloţil Šmoldas, I. a kol. Nakladatelství Lidové

noviny. Praha, 2010, 656 s. ISBN 978-80-7106-432-9., str. 466-475

26

průmyslu a růst nových čtvrtí okolo míst, kde byla práce. Staré průmyslové oblasti, které měly kdysi věhlas, tím sice nezachránil, ale napomohl přeorientování a přesídlení pracovních sil do oblastí, které se po ekonomické stránce rozvíjely. K faktickému růstu zaměstnanosti i přesto došlo aţ na základě nového zbrojení v období před druhou světovou válkou. Paradoxně tak aţ přicházející válka dostala lidi zpátky do pracovního procesu. Nutno však podotknout, ţe i přes všechny problémy a třídní rozdíly zůstala Británie jednou z nejstabilnějších zemí v meziválečné Evropě. Střední třída byla prakticky spokojena a dělnické obyvatelstvo mělo neskutečnou dávku elánu, se kterou zvládalo kaţdodenní strasti a tak nepropadalo většímu zoufalství i navzdory své tíţivé ekonomické situaci. Nejvýznamnější osobností ekonomického světa v meziválečném období byl bezpochyby John Maynard Keynes, který svými pracemi poukazoval na systémy a schémata, která prakticky vyuţívá ekonomie dodnes. Z daného období byla nejvýznamnější díla Ekonomické následky míru z roku 1919 nebo Obecná teorie zaměstnanosti, úroků a peněz z roku 1936. Tato doslova vyvolala revoluci v pohledu na ekonomii v tehdejším i dnešním světě. Zahraniční politika Velké Británie na počátku třicátých let byla navzdory blíţícím se událostem velice laxní. Obyvatelé se po zkušenostech z první světové války jiţ nechtěli plést do zahraničních konfliktů a vláda jim šla na ruku. Byla prosazována politika appeasementu, tedy politika, která uznává zásady nevměšování se a neovlivňování vnitřních záleţitostí jiných států. Smířlivá politika Británie vůči Hitlerovi tak přispěla k likvidaci tehdejšího Československa a přispěla k vypuknutí druhé světové války. V roce 1937 však došlo k náhlému obratu pasivního přístupu Britů k dění v Evropě a to v důsledku k nastalým zahraničním událostem, které uţ nebylo moţné přehlíţet. Tehdy neoblíbený Winston Churchill volal po vojenské

27

odpovědi Británie na porušení versailleské dohody v podobě vpádu Hitlera do Porýní roku 1936. Chamberlain si nejprve odmítal připustit moţnost světové války a za cenu ústupků dále vyjednával s Hitlerem. V roce 1938 pak podepsal Mnichovskou dohodu a přispěl tak k likvidaci tehdejšího Československa. Zprvu se zdálo, ţe britská veřejnost s tímto tahem souhlasí, ale kdyţ později v roce 1939 vypukla druhá světová válka, Britové se opět sjednotili napříč regiony a třídami a do války vstoupili jako jednotný národ bojující za svobodu utlačovaných ras a národů.19

19

MORGAN, K., O. a kol. Dějiny Británie. Přeloţil Šmoldas, I. a kol. Nakladatelství Lidové noviny. Praha, 2010, 656 s. ISBN 978-80-7106-432-9., str 475-485

28

5. Hospodářská situace 5.1. Poválečné období První světová válka znamenala pro Brity ztrátu asi 700 000 lidských ţivotů. Co se týče ekonomiky, představovaly ztráty 5% muţské pracovní síly. Ţeny proto byly nuceny vykonávat muţské práce a nastalá situace tak přispěla k jejich emancipaci. Velká Británie ztratila v průběhu války své vůdčí postavení a jiţ ho nikdy neobnovila. Válku financovala zvýšením daní, prodejem zahraničních aktiv a zadluţením se u USA. Došlo dokonce i na opuštění zlatého standardu a financování války pomocí tištění dalších peněz.20

Tabulka 1: Inflace ve Velké Británii po první světové válce, měřeno CPI* (1914 = 100)

Rok Inflace

1914 100

1915 124

1916 143

1917

1918

176

200

1919 219

1920 248

1921 224

1922

1923

181

176

Vlastní zpracování dle: ŢÍDEK, L. Dějiny světového hospodářství, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o. Plzeň, 2009, 400s. ISBN 978-80-7380-184-7, str. 48 *CPI – Index spotřebitelských cen, zachycuje dopady růstu cen na domácnosti

Jako většina zemí po válce čelila i Velká Británie přerodu válečného hospodářství na mírové hospodářské podmínky. Během války se rozvinul průmysl v zámoří (především USA, ale i Japonsko a Kanada) a tyto státy se tak z odběratele výrobků a dodavatele surovin, kterým byly před válkou, vyšvihly na průmyslové velmoci, konkrétně USA byly první průmyslovou velmocí té doby. Industrializace zámořských zemí znamenala vznik nových tendencí na světovém trhu, jimţ bylo třeba se přizpůsobit. Tyto změny se dotkly tradičních vývozních odvětví evropských zemí. V Británii klesá vývoz výrobků zpracovatelského průmyslu a produkce textilního průmyslu, zejména pak bavlnářského. 20

ŢÍDEK, L. Dějiny světového hospodářství, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o. Plzeň, 2009, 400s. ISBN 978-80-7380-184-7, str. 43-47

29

Deprese vývozu, ať jiţ způsobená strukturálními změnami světové výroby nebo cenovou politikou monopolů, znamenala nevyuţitou výrobní kapacitu, ochabnutí investiční činnosti i nezaměstnanost. Technický pokrok ve výrobě elektřiny i oceli a stagnace některých spotřebitelských odvětví sníţili spotřebu uhlí. Dále byla stagnace uhelného průmyslu způsobena nahrazováním uhlí naftou v námořní dopravě. Uhelná velmoc, jakou ještě před válkou Velká Británie byla, tak zaostávala před svou předválečnou úrovní produkce. Mnohé uhelné oblasti ve Velké Británii se potýkaly se stavem úpadku a s tím spojenou nezaměstnaností, velmi nízkou ţivotní úrovní a nízkými mzdami. Uhelné oblasti se tak staly centry hospodářské paralýzy. Váţné problémy mělo i ocelářství a zemědělství. Špatná situace na trhu vedla nakonec aţ ke krizi, která byla zapříčiněna také měnovými otázkami. Válka rozvrátila finanční i úvěrovou soustavu v podobě přistoupení k inflaci, jelikoţ příjmy nestačily na krytí válečných výdajů a bylo tak třeba opustit zlatý standard. Měnový systém se tak po válce nacházel v nerovnováze. K obnově hospodářství a mezinárodního obchodu bylo však třeba zajistit stabilní měnu a tak Velká Británie přistoupila k reformám, např. dočasným návratem k zlaté měně v upravené podobě, kdy byla cedulová banka zavázána směňovat bankovky za zlaté slitky, tzv. Zlatý slitkový standard. V úvěrové soustavě pak bylo největší změnou to, ţe USA byly na vzestupu a měnily se z dluţnické země v zemi věřitelskou. Londýn tak přestává být finančním centrem světa a je nahrazen New Yorkem.21

21

Setínský, Jiří. Teorie krizí v Československu. Vyd. 1. V Praze: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, pp. 101-107

30

5.2. Velká hospodářská krize V USA v důsledku prohlubování rozporu mezi výrobou a spotřebou dochází k hromadění zásob a schyluje se tak ke krizi z nadvýroby. Kapitálový trh je v důsledku spekulací velmi pokřiven a tak dne 24. Října 1929, téţ označován jako Černý pátek, burza dramaticky propadá a kolabuje.22 Po vypuknutí krize začala výroba rapidně klesat. Celkový pokles světové průmyslové výroby v roce 1932 oproti roku 1929 činil 36%. Z USA se krize přesouvá do Evropy a v důsledku toho dochází ve Velké Británii k bankovním úpadkům, odlivu kapitálu z Londýna, poklesu zásob zlata a s tím spojeným zrušením povinnosti cedulové banky směňovat bankovky za zlato. Tabulka 2: Světový obchod 1929-1932 (1929 = 100)

1929

1930

1931

1932

V běžných cenách

100

81

58

39

Objem

100

93

85

75

Ceny

100

87

68

52

Vlastní zpracování dle: ŢÍDEK, L. Dějiny světového hospodářství, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o. Plzeň, 2009, 400s. ISBN 978-80-7380-184-7, str. 71

Podoba úpadku spočívala i v tom, ţe Velká Británie zastavila platby státních půjček vůči USA a zavedla ochranná cla. Všechna tato opatření vedla k úpadku mezinárodního obchodu mezi evropskými a zámořskými lokalitami. Velkou Británii drţel v této době nad vodou obchod s koloniemi a k oţivení ekonomiky došlo poměrně brzy i díky ustoupení od zlatého standardu. V důsledku toho se dá

22


31

říct, ţe Velká Británie nebyla Velkou hospodářskou krizí zasaţena tak, jako např. USA či Německo.23 Tabulka 3: Průmyslová výroba ve vybraných zemích (1929 = 100)

Země/rok

1928

1929

1930

1931

1932

1933

1934

1935

Francie

91

100

100

89

69

77

71

67

Německo

99

100

86

68

53

61

80

94

Itálie

92

100

92

78

67

74

81

92

Japonsko

90

100

95

92

98

113

129

142

100

100

82

70

54

56

63

66

Velká Británie

94

100

92

84

84

88

99

106

USA

93

100

81

68

54

64

66

76

Polsko


Toto období se vyznačovalo především krizí kapitalismu v podobě sociálních bojů, stávek, politických otřesů a konfliktů. Depresí byla nejvíce zasaţena severní Anglie a Skotsko, kde pobírala podporu aţ čtvrtina obyvatel. Naproti tomu Londýn táhl celková ekonomická čísla nahoru. V důsledku krize také došlo v Evropě k radikalizaci a nástupu myšlenek jako je např. nacionální socialismus.

23

Setínský, Jiří. Teorie krizí v Československu. Vyd. 1. V Praze: Státní pedagogické

nakladatelství, 1964, str. 107-111

32

5.3. Předválečné období Období po devalvaci se ve Velké Británii vyvíjelo poměrně příznivě, k čemuţ přispělo sníţení úrokových sazeb a monetární expanze. V hospodářství byly velké rozdíly. Zatímco některé obory jako např. výroba automobilů, stavebnictví nebo chemická výroba byly na vzestupu, textilní a loďařský průmysl se propadal. Nepříliš příznivá byla také míra nezaměstnanosti.24 Tabulka 4: Nezaměstnanost ve Velké Británii jako procento pracovní síly v letech 1929-1938

Nezaměstnanost

1929

1930

1931

1932

1933

1934

1935

1936

1937

1938

7,2

11,1

14,8

15,3

13,9

11,7

10,8

9,2

7,7

9,2


Po krizi převládly v některých zemích jako v Německu, Itálii nebo Japonsku diktátorské tendence a daly tak vzniknout fašistickým či šovinistickým diktaturám. Tyto nedemokratické země vydávaly na zbrojení vyšší výdaje, neţ západní demokracie a ty jim pak v prvních válečných letech nedokázaly účinně vzdorovat.25

24



33

Tabulka 5: Národní důchod velmocí (v mld. dolarů) a jeho podíl vydaný na obranu v roce 1937

Národní důchod

% výdajů na obranu

mld. dolarů

USA

68

1,5

1,0

Britské impérium

22

5,7

1,3

Francie

10

9,1

0,9

Německo

17

23,5

4,0

Itálie

6

14,5

0,9

SSSR

19

26,4

5,0

4

28,2

1,1

Japonsko


Jak jiţ bylo zmíněno, nebyla Velká Británie na II. světovou válku z počátku připravena.

Do poslední chvíle uplatňovala politiku appeasementu a doufala

v mír. Po nástupu W. Churchilla do pozice premiéra a přechodu na válečné hospodářství bylo opět potřeba přistoupit k financování války pomocí zadluţení a vyššího zdanění, protoţe vlastní zdroje nebyly dostačující a to i přes pomoc dominií a podpory z USA.

34

6. Měnové poměry Jak víme z předchozího textu, libra se v inkriminované době skládala z 20 šilinků a šilink z 12 pencí. Dokonce byly do roku 1928 bankovky s černým potiskem pouze lícní strany a rubová strana zůstávala bílá. Z tohoto důvodu byly tyto bankovky označovány jako White Notes neboli bílé bankovky. Po roce 1921 byla Bank of England jediným emitentem bankovek v zemi. Měla tedy úlohu cedulové banky, vrcholného článku bankovní soustavy s monopolem na emisi bankovek a právě ona začala s tiskem barevných bankovek. Takto např. vypadala bankovka hodnoty 10 šilinků vydaná v roce 1928.

Obrázek 5: bankovka 10 šilinků z r. 1928 zdroj: Bank ofEngland, [online]

Guvernérem Bank of England byl mezi lety 1918-1920 Cokayne Brien a poté mezi lety 1920-1944 Norman Montagu. Vzhledem k tomu, ţe téměř celé období, které se snaţím popsat v této práci, byl guvernérem banky Norman Montagu, uvádím níţe jeho podobiznu, jak je vyobrazena na oficiálních stránkách Bank of England.

35

Obrázek 6: Norman Montagu, guvernér Bank ofEngland zdroj: Bank ofEngland, [online]

Počátkem dvacátého století vysilovala zemi válka a to i z finančního hlediska. Velká Británie tak byla nucena opustit zlatý standard, aby měla válku z čeho financovat. Od roku 1919 do roku 1925 nebyla libra vázána zlatým standardem, ale fungovala na bázi pohyblivého směnného kurzu neboli floatingu. V důsledku odlišného pohybu kurzu na burzách a reálné cenové hladiny v zemi, však vznikaly rozdíly mezi nominálním a reálným kurzem. Pokus o částečné obnovení zlatého standardu proběhl právě v roce 1925, kdy byla banka opět povinna vyměňovat bankovky na poţádání za zlato. Tentokrát však tato výměna neprobíhala bez omezení, ale byla limitována jen na násobky 400 uncí nebo víc. V meziválečném období britské hospodářství poškodil návrat libry k předválečné zlaté paritě. Konečné opuštění zlatého standardu poté proběhlo v roce 1931.26 Vznik finančních problémů Velké Británie lze datovat do počátku období, které je rozebíráno v této práci, tedy do období po první světové válce. Přestoţe Velká Británie společně s Francií a Ruskem první světovou válku vyhrála, byla po ní značně finančně vyčerpána. Hlavní důvodem byly půjčky, které byla Británie 26

Kníţka: McCLOSKEY, DEIDRE, N.The economic history of Britain since 1700, volume 2: 1860-1939. Cambridge: Cambridge University Press, 1994. ISBN 0-521-42521-2, str. 218 - 234

36

nucena na financování válečných aktivit půjčit cca 75% hodnoty HDP, coţ tehdy představovalo částku více neţ 2 mld. liber. Přestoţe ještě před válkou se impérium Velké Británie pyšnilo pozicí číslo jedna ve světovém měřítku, z válečného zadluţení se uţ prakticky nikdy nevzpamatovalo.27 Tabulka 6: Národní dluh Velké Británie v milionech liber, vždy k 1.3.

Rok Dluh

1913 717

1914 708

1915 1166

1916 2397

1917 4054

1918 5921

1919 7481

1920 7878

1921 7634


Vláda zavedla finanční politiku, kterou se snaţila pomocí deflačních opatření a postupným stahováním „válečných bankovek“ vrátit ke zlatému standardu. Po inflačních letech 1918 – 1920 to byla pro obyvatele a jejich peněţenky jistě velká úleva. Své válečné půjčky se vláda snaţila sjednotit pomocí vydání dluhopisů. Británie investorům nabídla dva druhy dluhopisů, jeden se 4 % úrokem osvobozený od daní a druhý s 5 % úrokem, ale podléhající zdanění. Téměř všichni investoři zvolili vyšší úrok spojený se zdaněním. Následné události však zvýšili daně a investoři tím na svém výběru daněných příjmů z dluhopisů prodělávali. Británie navíc měla jisté problémy s hrazením úroků z vydaných dluhopisů, protoţe se potýkala s ekonomickými problémy. Zasáhly ji celosvětové ekonomické problémy spojené s Velkou hospodářskou krizí a Británie byla nucena zrušit směnitelnost libry za zlato, to mělo za následek oslabení libry z 5 USD za libru na 3,5 USD za libru. Všechny tyto neblahé okolnosti donutili britskou vládu k financování potřeb pomocí tištění většího mnoţství bankovek. Bank of England v roce 1932 poskytla ostatním bankám velké mnoţství likvidity pomocí nákupu vládních obligací. Úrokové sazby tak klesly na 2%. Hodnotu cenných papírů však časem zničila inflace. Investoři tedy prodělali na svých

27

(Jak se po I. světové válce zbavila Velká Británie svých dluhů?, 2012, [online]) dostupné z http://fakebug.cz/zamysleni/historie-velka-britanie/

37

investicích a ostatní lidé byli zasaţeni inflací a prodělávali tak oproti předchozím rokům také. Británie se tak sice částečně dostala z válečného zadluţení, ale toto mělo dopad na její obyvatele a jejich úroveň ţití.28 Na obyvatelstvo Británie jako celku ekonomická deprese se svým šestiprocentním poklesem nedolehla tolik, jako například na Německo nebo na USA, které zaznamenaly pokles o 35 procent. Nesmíme však zapomínat, ţe tomu tak bylo pouze v celkovém měřítku, kdy Londýn a jeho okolí jako centrum tehdejšího průmyslu táhl vzhůru ekonomické výsledky celé země. Naproti tomu severní Anglie a Skotsko se potýkali s aţ čtvrtinovou nezaměstnaností a s tím spojenou bídou. Vysoká nezaměstnanost také přispěla k prohloubení deficitu. Co Británii v období krize pomohlo, bylo opuštění zlatého standardu. Nebyla pak tolik zasaţena propadem v USA. Vláda také sníţila úrokové sazby s cílem podpořit investice. Ekonomice se po nějakou dobu dařilo a zaţila cyklický vzestup, který trval aţ do roku 1937. Poté ho vystřídal propad v podobě poklesu průmyslové výroby, který však netrval dlouho a to především z důvodu nadcházející války.29 Po vypuknutí druhé světové války v roce 1939 se převáţně volná trţní ekonomika postupně přetransformovávala na centrálně řízenou ekonomiku, coţ bylo pro vedení a financování války nezbytné. Výdaje na válku tak vzrostly z 7% v roce 1938 na 44% v roce 1940. Díky těmto výdajům také rapidně rostl hrubý domácí produkt. V roce 1940 byl dokonce o 16% vyšší, neţ v roce předchozím. K růstu však docházelo i na poli daní a země se v průběhu války potýkala také se stoupající inflací.30

28

(Jak se po I. světové válce zbavila Velká Británie svých dluhů?, 2012, [online]) dostupné z http://fakebug.cz/zamysleni/historie-velka-britanie/ 29

McCLOSKEY, DEIDRE, N.The economic history of Britain since 1700, volume 2: 1860-1939. Cambridge: Cambridge University Press, 1994. ISBN 0-521-42521-2, str. 234- 246 30

McCLOSKEY, DEIDRE, N.The economic history of Britain since 1700, volume 3: 1939-1992. Cambridge: Cambridge University Press, 1994. ISBN 0-521-42522-0, str. 1-17

38

7. Závěr Velká Británie vţdy byla a nejspíš i do budoucna bude patřit mezi hlavní aktéry světového dění, ať uţ se jedná o působení mocenské či hospodářské. Británie si za dobu své existence vybudovala takové postavení a velikost ovládaného území, ţe před první světovou válkou bylo Britské impérium mocností číslo jedna na celosvětovém ţebříčku. O prvenství ji připravila právě zmiňovaná válka, kdy přestoţe válku vyhrála, potýkala se po ní s hospodářskými problémy, válečným zadluţením a dalšími následky, které způsobily roky bojů. Válka byla v určitém poměru financována pomocí tisku peněz a tak se v období po první světové válce země vypořádávala s nestabilitou měny a inflací. Británie válečné zadluţení řešila částečně i vydáním dluhopisů a vládních obligací, ale inflace jejich hodnotu zničila a investoři prodělali. Ti, kteří neprodělali na investování, přicházeli o své peníze právě díky zmiňované inflaci. Velká Británie se také potýkala s lokálními problémy způsobenými úpadkem některých průmyslových odvětví. Zároveň však v jiných odvětvích a lokalitách dosahovala úspěchů a rostoucího potenciálu. Globálně vzato tak nedosahovala tragických propadů, jako některé jiné evropské země. Británii v této sloţité době pomáhal i obchod s jejími koloniemi. I přesto byla uvedená doba pro Británii sloţitá. S příchodem Velké hospodářské krize se problémy ještě prohloubily a Británie byla nucena roku 1931 nadobro upustit od Zlatého standardu, který se jí po válce podařilo alespoň částečně obnovit. Poté, co se země začala díky krizovým měnovým opatřením vzpamatovávat, přišla další rána v podobě druhé světové války. Velká Británie, přestoţe byla k nadcházejícím událostem velmi laxní a snaţila se do poslední chvíle uplatňovat politiku nevměšování se, pak byla nucena financovat válku pomocí dalšího zadluţení a zvýšení daní.

39

Cílem mé práce bylo vyhodnotit hospodářskou, politickou a měnovou situaci Velké Británie v období mezi válkami, tedy konkrétně v letech 1918-1940 a určit tak aspekty měnového vývoje v předmětné zemi. Dále pak představit úlohu cedulové banky, Zlatého standardu a dalších trendů ovlivňujících měnové poměry v dané zemi. Stanovený cíl se mi podařilo naplnit.

40

8. Seznam použitých zdrojů [1] (Velká Británie, [online]) dostupné z http://www.zemepis.net/zeme-velka-britanie [2] (Velká Británie, [online]) dostupné z http://www.zemepis.net/zeme-velka-britanie [3] (Commonwealth, [online]) dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Commonwealth [4] (Anglické listy. Damijo, A., 2008, [online]) dostupné z http://avije.mistecko.cz/rubriky/homepage/dejiny-velke-britanie [5] (Historie Britské libry, 10/2011 [online]) dostupné z http://smenarny.net/historie-britskelibry/ [6] (Libra šterlinků, [online]) dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Libra_šterlinků [7] ŢÍDEK, L. Dějiny světového hospodářství, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o. Plzeň, 2009, 400s. ISBN 978-80-7380-184-7, str. 160-168 [8] ŢÍDEK, L. Dějiny světového hospodářství, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o. Plzeň, 2009, 400s. ISBN 978-80-7380-184-7, str. 169-171 [9] (Zlatý standard, [online]) dostupné z http://www.zlaty-slitek.cz/page/zlaty-standard/) [10] (Bank of England, [online]) dostupné z http://www.bankofengland.co.uk/about/Pages/history/timeline.aspx [11] VOREL, P. Od českého tolaru ke světovému dolaru, Rybka Publishers, 2003, 304s. ISBN 978-80-86182-71-1, str. 206-216 [12] VOREL, P. Od českého tolaru ke světovému dolaru, Rybka Publishers, 2003, 304s. ISBN 978-80-86182-71-1, str. 200-213 [13] GIUSEPI, J. The Bank of England: A history from its foundation in 1694, Evans Bros, 1966, 224s. 978-13-1373-265-9, str. 1-15 [14] GIUSEPI, J. The Bank of England: A history from its foundation in 1694, Evans Bros, 1966, 224s. 978-13-1373-265-9, str. 196-207 [15] (Bank of England, [online]) dostupné z https://cs.wikipedia.org/wiki/Bank_of_England [16] (TheRoaylMint, 2016,[online]) dostupné z http://www.royalmint.com/ [17] (Britské impérium, [online]) dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Britské_impérium [18] MORGAN, K., O. a kol. Dějiny Británie. Přeloţil Šmoldas, I. a kol. Nakladatelství Lidové noviny. Praha, 2010, 656 s. ISBN 978-80-7106-432-9., str. 466-475 [19] MORGAN, K., O. a kol. Dějiny Británie. Přeloţil Šmoldas, I. a kol. Nakladatelství Lidové noviny. Praha, 2010, 656 s. ISBN 978-80-7106-432-9., str 475-485 [20] ŢÍDEK, L. Dějiny světového hospodářství, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o. Plzeň, 2009, 400s. ISBN 978-80-7380-184-7, str. 43-47

41

[21] Setínský, Jiří. Teorie krizí v Československu. Vyd. 1. V Praze: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, pp. 101-107 [22] ŢÍDEK, L. Dějiny světového hospodářství, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o. Plzeň, 2009, 400s. ISBN 978-80-7380-184-7, str. 65-67 [23] Setínský, Jiří. Teorie krizí v Československu. Vyd. 1. V Praze: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, str. 107-111 [24] ŢÍDEK, L. Dějiny světového hospodářství, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o. Plzeň, 2009, 400s. ISBN 978-80-7380-184-7, str. 77-80 [25] ŢÍDEK, L. Dějiny světového hospodářství, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o. Plzeň, 2009, 400s. ISBN 978-80-7380-184-7, str. 87-88 [26] Kníţka: McCLOSKEY, DEIDRE, N.The economic history of Britain since 1700, volume 2: 1860-1939. Cambridge: Cambridge University Press, 1994. ISBN 0-521-42521-2, str. 218 – 234 [27] (Jak se po I. světové válce zbavila Velká Británie svých dluhů?, 2012, [online]) dostupné z http://fakebug.cz/zamysleni/historie-velka-britanie/ [28] (Jak se po I. světové válce zbavila Velká Británie svých dluhů?, 2012, [online]) dostupné z http://fakebug.cz/zamysleni/historie-velka-britanie/ [29] McCLOSKEY, DEIDRE, N.The economic history of Britain since 1700, volume 2: 1860-1939. Cambridge: Cambridge University Press, 1994. ISBN 0-521-42521-2, str. 234- 246 [30] McCLOSKEY, DEIDRE, N.The economic history of Britain since 1700, volume 3: 1939-1992. Cambridge: Cambridge University Press, 1994. ISBN 0-521-42522-0, str. 1-17

42

9. Seznam obrázků Obrázek 1: mapa Velké Británie ..................................................................................................... 12 Obrázek 2: Trade Dollar.................................................................................................................. 17 Obrázek 3: Bank of England ........................................................................................................... 20 Obrázek 4: Rozsah britského impéria v roce 1921 .......................................................................... 22 Obrázek 5: bankovka 10 šilinků z r. 1928 zdroj: Bank of England, [online] .................................. 35 Obrázek 7: Norman Montagu, guvernér Bank of England zdroj: Bank of England, [online] ......... 36

43

10.

Seznam tabulek

Tabulka 1: Inflace ve Velké Británii po první světové válce, měřeno CPI* (1914 = 100).............. 29 Tabulka 2: Světový obchod 1929-1932 (1929 = 100) ..................................................................... 31 Tabulka 3: Průmyslová výroba ve vybraných zemích (1929 = 100) ............................................... 32 Tabulka 4: Nezaměstnanost ve Velké Británii jako procento pracovní síly v letech 1929-1938 .... 33 Tabulka 5: Národní důchod velmocí (v mld. dolarů) a jeho podíl vydaný na obranu v roce 1937 . 34 Tabulka 6: Národní dluh Velké Británie v milionech liber, vţdy k 1.3. ......................................... 37

44

11.

Použité zdroje

MORGAN, K., O. a kol. Dějiny Británie. Přeloţil Šmoldas, I. a kol. Nakladatelství Lidové noviny. Praha, 2010, 656 s. ISBN 978-80-7106-432-9. ŢÍDEK, L. Dějiny světového hospodářství, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o. Plzeň, 2009, 400s. ISBN 978-80-7380-184-7. VOREL, P. Od českého tolaru ke světovému dolaru, Rybka Publishers, 2003, 304s. ISBN 978-8086182-71-1. GIUSEPI, J. The Bank of England: A history from its foundation in 1694, Evans Bros, 1966, 224s. 978-13-1373-265-9. SETINSKÝ, J. Teorie krizí v Československu. Vyd. 1. Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1964, McCLOSKEY, DEIDRE, N.The economic history of Britain since 1700, volume 2: 1860-1939. Cambridge: Cambridge University Press, 1994. ISBN 0-521-42521-2. McCLOSKEY, DEIDRE, N.The economic history of Britain since 1700, volume 3: 1939-1992. Cambridge: Cambridge University Press, 1994. ISBN 0-521-42522-0.

Elektronické zdroje Britské impérium, [online]. Wikipedie. Poslední změna 22.02.2016 19:55 [cit. 15.2.2016] dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Britské_impérium TheRoaylMint,[online]. 2016. dostupné z http://www.royalmint.com/ Dějiny Velké Británie[online]. Anglické listy. Damijo, A., 2008, [online]. [cit. 15.2.2016] dostupné z http://avije.mistecko.cz/rubriky/homepage/dejiny-velke-britanie Jak se po I. světové válce zbavila Velká Británie svých dluhů?, [online].Lubinew, 2012 [cit. 07.03.2016] dostupné z http://fakebug.cz/zamysleni/historie-velka-britanie/ History – Timeline. Bank of England, [online]. [cit. 22.9.2015] dostupné z http://www.bankofengland.co.uk/about/Pages/history/timeline.aspx Historie britské libry,[online]. Fišerová, I., 2011,.[cit. 22.9.2015] dostupné z http://expresnipujcka.cz/2011/11/.

45

Zlatý standard, [online]. 2016. [cit. 22.2.2016] dostupné z http://www.zlaty-slitek.cz/page/zlaty-standard/ Libra šterlinků, [online]. Poslední změna 29.12.2015 [cit. 15.2.2016] dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Libra_šterlinků (Velká Británie, [online]) dostupné z http://www.zemepis.net/zeme-velka-britanie (Commonwealth, [online]) dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Commonwealth (Bank of England, [online]) dostupné z https://cs.wikipedia.org/wiki/Bank_of_England

46

MĚNOVÉ POMĚRY VELKÉ BRITÁNIE

Recommend Documents