Bohemia centralis 23: 7-22,1994
MĚKKÝŠI HRADU VALDEKA A POZNÁMKY K MALAKOFAUNĚ BRD Molluscs of the Valdek Castle and comments on the malacofauna of the Brdy Mts
Vojen Ložek Úvod Brdy v poslední době vzbuzují zájem přírodovědců a ochranářů dík částečnému zpřístupnění vojenského výcvikového prostoru, který zaujímá jejich nejvyšší ústřední část. Jde o oblast, která dosud čeká na řádný přírodovědecký výzkum, což plně platí i v případě měkkýší fauny. Ve starší literatuře nenajdeme téměř žádné údaje o měkkýších této oblasti s jedinou výjimkou, kterou je zřícenina hradu Valdek u Hořovic, často navštěvovaná v romantických dobách minulého století. Proto neunikla ani pozornosti spolupracovníků tehdejší malakozoologické sekce Přírodovědeckého klubu, jak se lze přesvědčit ve známém díle o českých měkkýších od J. ULIČNÉHO (1892 - 5), kde se z Valdeka uvádí celá řada druhů plžů, které zde sbírali PETR a NOSEK. Další sběr zde provedl až autor této studie v r. 1945, podrobný výzkum však pochází až z r. 1991, takže dnes lze porovnat stav měkkýší fauny v tomto přesně vymezeném prostoru za období více než 100 let, což má značnou hodnotu z hlediska stavu prostředí. Cílem našeho příspěvku je podat rozbor současné malakofauny Valdeka s ohledem na starší údaje a pokusit se o zhodnocení těchto poznatků v širším rámci brdské oblasti.
7
Stanovištní poměry Zřícenina středověkého hradu Valdek stojí na skalnatém suku kambrických slepenců, který se ostře zdvihá na jinak mírném pravém svahu údolí Červeného potoka stékajícího zhruba severním směrem ze střední části Brd směrem ke Komárovu a Hořovicím. Nadmořská výška dosahuje jen 560 m, tedy o plných 100 m méně než výrazný vrchol Beranec (662 m) tyčící se zhruba o 1 km k VSV a o plných 300 m níže než nejvyšší vrcholy Brd. Jde tedy o místo v chráněné okrajové poloze, jehož klimatické podmínky se nepochybně liší od vysokých poloh pohoří, jak vyšší teplotou, tak nižšími srážkami. Nicméně celý ráz okolí je výrazně brdský: živinami velice chudé tvrdé křemenné slepence vytvářejí balvanité půdy a skalní rozvaliny s osypy blokových sutí v podobě volných drolin se zbytky porostů dubu zimního a borovice. Na hlubších půdách v okolí zde dnes všude naprosto převládají smrkové monokultury. To jsou podmínky z malakozoologického hlediska velice nepříznivé. Valdecký ostroh ovšem korunuje mohutná zřícenina s osypy rozpadlého zdiva obohacenými uhličitanem vápenatým ze zvětralé malty. Je zde ve skále vylámaný příkop představující vlhké chráněné stanoviště, ale i přirozená balvanitá drolina na jižním svahu s mohutnou lípou, jejíž opad velice podporuje rozvoj specifické malakofauny. Celá zřícenina a její nejbližší okolí jsou porostlé starým lesem přirozeného složení, v němž se krom buku a dubu uplatňují i ušlechtilé listnáče, zejména jasan, který roste v hojné míře přímo v prostoru hradu. To jsou podmínky, které nesporně podstatně přispěly k zachování fauny původních smíšených lesů a nadto umožnily i přistěhování některých prvků suchomilných na otevřená místa hradeb, což je pro středověké zříceniny význačné (LOŽEK a SKALICKÝ 1983). Měkkýší fauna Jak jsme se již zmínili, máme z Valdeku po ruce poměrně četné údaje o měkkýších již z konce minulého století a pak orientační sběr autora tohoto článku z r. 1945. Jelikož tyto starší doklady mají značný význam pro porovnání se současným stavem, shrnujeme je v přehledné tabulce: Přehled starších údajů o malakofauně hradu Valdeka ULIČNÝ Nosek + -
Seznam druhů Truncatellina cylindrica (FÉR.) Pupilla muscorum (LINNÉ) Vallonia costata (MÜLLER) Ena montana (DRAP.) Discus ruderatus (FÉR.) Discus rotundatus (MÜLLER)
8
1892-5 Petr + -
LOŽEK 21/7 1945 + + + + +
Arion subfuscus (DRAP.) Vitrina pellucida (MÜLLER) Aegopinella nitens (MICH.) Oxychilus cellarius (MÜLLER) Lehmannia marginata (MÜLLER) Cochlodina laminata (MTG.) Clausilià dubia DRAP. Alinda biplicata (MTG.) Balea perversa (LINNÉ) Monachoides incarnata (MÜLLER) Urticicola umbrosa (C. PFR) Trichia unidentata (DRAP.) Arianta atbustorum (LINNÉ) Helicigona lapicida (LINNÉ) Isognomostoma isognomostoma (SCHR.) Causa holosericea (STUD.)
(+) (+) + + + +
+ + + + + + + + + +
+ + + + + + + -
Třeba poznamenat, že u ULIČNÉHO údajů uvedených v závorce není zřejmý sběratel. Jde patrně o materiály Malakozoologické sekce a nelze vyloučit, že na Valdeku sbírali i další její členové. Možno rovněž předpokládat, že již tehdy byly zjištěny i druhy Monachoides incarnata, Discus rotundatus a snad i Vallonia costata, u nichž Uličný neuvádí jednotlivá naleziště. Z Ložkova sběru v r. 1945 byl uveřejněn Discus ruderatus jako nález významný z hlediska biogeografického (LOŽEK 1946). Porovnáme-li údaje z díla J. ULIČNÉHO se sběrem z r. 1945, vidíme, že staří sběratelé věnovali hlavní pozornost větším druhům vázaným na lesní prostředí, nezachytili však drobné plže žijící přímo na zdech zříceniny, především na otevřených místech. Z toho lze usoudit, že již tehdy byl prostor hradu z větší části zarostlý lesem. Nový výzkum pochází z 15/11 1991, kdy byl proveden přímý sběr v celém prostoru zříceniny (P) doplněný odběrem hrabankových vzorků, jednak na jižním až jihozápadním svahu včetně droliny zčásti zastíněné lípou (J), jednak na severní straně na skále pod hradbou a v příkopu pod ní (S). Výsledky shrnuje tabulka: Seznam druhů Carychium tridentatum (RISSO) Cochlicopa lubrica (MÜLLER) Cochlicopa lubricella (PORRO) Columella edentula (DRAPARNAUD) Truncatellina cylindrica (FÉRUSSAC)
P -
9
J 8 117
S 3 2 33 2
Vertigo pusilla (MÜLLER) Vertigo alpestris (ADLER) Pupilla muscorum (LINNÉ) Vallonia costata (MÜLLER) Vallonia pulchella (MÜLLER) Acanthinula aculeata (MÜLLER) Ena montana (DRAPARNAUD) Punctum pygmaeum (DRAPARNAUD) Discus ruderatus (FÉRUSSAC) Discus rotundatus (MÜLLER) Vitrina pellucida (MÜLLER) Vitrea contracta (WESTERLUND) Aegopinella pura (ADLER) Aegopinella nitens (MICHAUD) Aegopinella minor (STABILE) Perpolita hammonis (STRÖM) Oxychilus cellarius (MÜLLER) Euconulus fulvus (MÜLLER) Clausilia dubia (DRAPARNAUD) Clausilia pumila (C. PFEIFER) Alinda biplicata (MOMTAGU) Balea perversa (LINNÉ) Monachoides incarnata (MÜLLER) Urticicola umbrosa (C. PFEIFER) Trichia unidentata bohemica (LOŽEK) Arianta arbustorum (LINNÉ) Helicigona lapicida (LINNÉ) Isognomostoma isognomostoma (SCHROTER) Causa holosericea (STUDER) Cepaea hortensis (MÜLLER)
+ + + + + + + + + + + + + + +
51 55 17 244 57 3 8 17 13 27 2 2 18 1 12 16 20 65 38 9 1 -
15 32 2 43 28 29 11 64 38 29 193 25 1 1 3 11 7 1 8 10 24 2 -
Nový výzkum potvrdil výskyt naprosté většiny druhů zjištěných na Valdeku již před více než 100 lety. Výjimkou je Cochlodina laminata, která nebyla sebrána ani v r. 1945, avšak vzhledem k tomu, že její populace často bývají velmi slabé, jde pravděpodobně o náhodu. Co se týče nahých plžů, lze říci jen to, že v době nového výzkumu panovalo velmi suché a již chladné počasí, tedy podmínky pro jejich ověření nepříznivé. Oba druhy jinak v Brdech žijí a jejich výskyt na Valdeku lze i dnes předpokládat. Malakofauna Valdeku odpovídá pestrému prostředí, které je význačné pro hradní zříceniny. Jde o mozaiku stanovišť, která navazuje na původní soubor mikrobiotopů skalního ostrohu, který doplňuje některými novými prvky, především suchomilnými porosty na otevřených místech hradeb a na jejich úpatí, kde našly náhradní stanoviště takové druhy jako
10
Pupilla muscorum, Truncatellina cylindrica nebo Vallonia costata. Ty nemají v Brdech vhodné podmínky a dostaly se sem druhotně až po zpustnutí hradu. Ostatní druhy pak představují dokonale zachované a druhotně rozvinuté společenstvo suťových lesů v nižším okrajovém pásmu Brd. Z významných nálezů nutno vyzdvihnout montánní Discus ruderatus, který má v Brdech izolovaný areálový ostrov a jehož výskyt potvrzuje správnost zařazení této oblasti do oreofytika. Vertigo alpestris je reliktní prvek, který v Brdech charakterizuje polootevřené droliny, na nichž se místy objevuje i Balea perversa. Zmínky dále zaslouží i výskyt poloterikolní Vitrea contracta v silné populaci, jejíž životnost je bezpochyby příznivě ovlivněna vápnitým prostředím zříceniny. Měkkýši Valdeku v rámci malakofaunistických poměrů Brd Jako většina středověkých hradů má i Valdek značný význam jako stanoviště význačné fauny i flory (LOŽEK & SKALICKÝ 1983). Je to dáno jednak tím, že v prostoru zřícenin a jejich blízkého okolí se často zachovaly podmínky blízké někdejšímu přírodnímu stavu, jednak zpestřením a obohacením stanovištních poměrů druhotnými biotopy, které vytváří rozpadající se zdivo včetně obohacení CaCO3 ze zvětralé malty. To je okolnost, která má mimořádný význam zejména v případě měkkýší fauny, která je takto chráněna proti zkyselení a ochuzení svých stanovišť v důsledku náhrady přirozených listnatých porostů jehličnatými monokulturami. Na Valdeku se tento stav uplatňuje v plné míře, takže lze právem říci, že Valdek v rámci Brd představuje skutečnou malakozoologickou rezervaci, kde se do současné doby udržela nejbohatší lesní společenstva, navíc obohacená o zmíněné druhy osazující suchomilné bylinné porosty na hradním zdivu. Veškeré druhy zjištěné na Valdeku krom zmíněných obyvatel zdí (Pupilla, Truncatellina, Vallonia), žijí i jinde v Brdech, ovšem v druhově daleko chudších společenstvech, často jen jednotlivě, což souvisí především s přeměnou původních lesů na téměř čisté smrkové porosty. Platí to především pro klimaxové horské lesy na krajně oligotrofním podkladě kambrických slepenců, jejichž původní malakofauna se téměř nezachovala s výjimkou některých ojedinělých výskytů, např. Discus ruderatus v údolí Padrťského potoka nad Třemi Trubkami. Jakousi představu o těchto společenstvech poskytují nálezy ze zbytků starých květnatých bučin u Teslín, kde krom hojného D. ruderatus byla zjištěna i Clausilia cruciata STUDER jako další významný doklad montánního charakteru Brd. Zde ovšem již vystupují proterozoické droby, které jsou daleko úživnější než chudé horniny kambria, což se nápadně jeví jak ve vegetaci tak ve složení malakofauny. Prostor, kde stojí Valdek, ovšem nemá ráz klimaxového stanoviště, neboť jde o skalnatý ostroh s mohutnými balvanitými osypy - drolinami, který proto třeba srovnávat s jinými skalnatými stanovišti Brd. Ta se ovšem - na rozdíl od Valdeku - většinou nacházejí ve vrcholových polohách v podobě skalních srubů, rozvalin nebo i izolovaných skalisek. Porovnáváme-li mezi sebou biocenózy těchto stanovišť, že se liší podle nadmořské výšky.
11
Leží-li níže než 600 m, což je i případ Valdeku, objevují se na sutích ušlechtilé listnáče jako lípy, javory a jilmy a v jejich opadu na balvanech kakost smrdutý, kopřivy a jiné byliny. Takové prostředí je příznivé pro měkkýše, kteří žijí jak v meziprostorách sutí (Isognomostoma, Causa, Oxychilus etc.), tak ve vrstvách opadu na balvanech (Vertigo alpestris, V. pusilla, Discus rotundatus, Euconulus fulvus aj.). Suťové lesy tohoto typu se zachovaly na Koníčku, kde byla zjištěna i Trichia sericea (DRAP.) nalezená rovněž na rozsáhlé drolině pod Pyramidou na Plešivci u Rejkovic spolu s Balea perversa. Na Kloboučku byl zjištěn i Oxychilus glaber (ROSSM.). Je pozoruhodné, že na drolinách se objevuje i Discus ruderatus, zjištěný v takovémto prostředí nejen na Valdeku, ale i na Koníčku, pod Krkavčími skalami na Plešivci a na Žďáru u Rokycan. Ve vyšších polohách, tj. mezi 600 - 700 m, ušlechtilé listnáče i bylinný porost na drolinách mizí, balvany jsou porostlé jen mechy a lišejníky, opad pak tvoří hlavně listy jeřábů a bříz, které v okolí drolin rostou. Zde pak je malakofauna již velice chudá - uvnitř drolin se drží ještě Causa holosericea (Lipovsko, skalní rozvalina nad Třemi Trubkami), v porostech mechů a v opadu se objevují jen druhy vysoce odolné proti kyselému prostředí jako Euconulus fulvus (Skládaná skála) nebo Semilimax kotulae (WEST.), třetí význačně montánní prvek zjištěný zatím na drolině nad Třemi Trubkami, na Skládané skále a v kameništích pod vrcholem Kamenné. Ještě vyšší polohy jsou malakozoologicky pravděpodobně téměř sterilní. Z uvedeného je zřejmé, že Valdek je ukázkou suťového stanoviště v chráněné poloze v nižším stupni Brd, kde nacházíme již podobné poměry jako na kopcích za Litavkou (Plešivec, Provazec, Stél, Hradec, Kuchyňka - Ložek 1951) nebo za Strašicemi (Žďár, Trhoň). Význam Valdeku spočívá v tom, že přítomnost zříceniny nejen ochránila toto místo před různými rušivými zásahy lesního hospodářství, ale poskytuje zvětrávající maltou a hojným zastoupením ušlechtilých listnáčů včetně jasanu i účinný ochranný štít proti kyselým srážkám (WAREBORN 1969), které v extrémně oligotrofním kyselém prostředí Brd mohou měkkýší faunu velmi zle postihnout, stejně jako souvislé výsadby smrku.
Závěr Svým složením zapadá malakofauna Valdeku jednoznačně do širšího rámce poberounské oblasti, jak dosvědčuje i přítomnost poberounské endemické rasy druhu Trichia unidentata Tr. unidentata bohemica (LOŽEK) známé i z jižních Brd a z Hřebenů (LOŽEK 1950, 1951). Měkkýší společenstva Valdeku jsou plně rozvinutá i mimořádně dobře zachovalá a žijí ve stanovištních poměrech, které jim i do budoucna zajišťují při nejmenším setrvalý rozvoj, jak ostatně vyplývá ze srovnání se sběry provedenými před více než 100 lety. Valdek je zároveň příkladem dlouhodobého ekologického pokusu, při němž byly lidským zásahem vytvořeny stanovištní podmínky, které po dlouhou dobu příznivě ovlivňují rozmach drobné fauny, nejen měkkýší. Dík tomu se zde zachovala malakoufauna Brd v plném bohatství, což by mohlo být
12
dostatečným důvodem k ochraně celého komplexu Valdeku.
SUMMARY The ruin of the medieval Valdek Castle is situated on the NW slope of the Brdy Mts near the town of Hořovice SW of Prague in central Bohemia. Its elevation is about 560 m. The castle has been built on a rock spur consisting of Cambrian quartz conglomerates which occur in wide surroundings and are covered by spruce plantations. Such conditions are very unfavourable for molluscs, however, in the area of ruins a deciduous forest of original composition has been preserved and, in addition, the mortar firom destructed walls enriches the soil in CaCO3 which supports the development of rich malacocoenoses. First data on snails from Valdek are available from the second half of the 19th Century, at which time several malacologists visited the ruin. Their records have been published in the monograph of Bohemian Mollusca by J. ULIČNÝ (1892 -5). Only in 1945 further snail material was collected by V. LOŽEK. These older records are summarized in the first table in the Czech text. A new detailed investigation was conducted 15/11 1991, partly by direct picking of the snails (P), partly by extracting molluscs from litter samples taken both on the north-facing (S) and south-facing (J) slopes of the locality. The results are summarized in the second table. A peculiar habitat on the southern slope is represented by a semiopen boulder scree partly covered with linden litter, in which Discus ruderatus, Vertigo alpestris, V. pusilla and Balea perversa occur. In other parts of the ruin there lives a woodland assemblage characteristic of the lower zone in the Brdy Mts, whose composition corresponds to woodland malacocoenoses of the Berounka River area as documented for instance by the occurrence of Trichia unidentata bohemica (LOŽEK) which is endemie in this region. Only three species - Pupilla muscorum, Truncatellina cylindrica and Vallonia costata can be considered to be modern immigrants which occupied open places on weathered walls of the ruin, when the castle became deserted. The malacofauna of Valdek is important from two points of view: (1) Its state can be traced within a time-span exceeding one century; (2) the Valdek ruin represents some sort of malacological reserve where original malacocoenoses survived, whereas in other parts of the Brdy Mts they were heavily depauperized or even exterminated by spruce plantations, so that they survived only as locai fragments. For instance, on the boulder scree of the Koníček Mt. there occur both Discus ruderatus and Vertigo alpestris which live also in similar habitats on the Plešivec Mt., where also Balea perversa is present. In addition, in both purely natural localities Trichia sericea (DRAP.) has been recorded. At higher elevation (650 - 850 m) the Brdy Mts are at present very poor in molluscs. Neverthelles, two montane index elements have been found: Semilimax kotulae (WEST.) at Tři Trubky and Kamenná and Clausula
13
cruciata Stud. near Teslíny. Together with Discus ruderatus they provide evidence that the central part of Brdy represents an isolated montane area inside inner Bohemia. As matters now stand, we can conclude that the fully developed woodland malacofauna of Valdek shows a fairly good outlook also for the future. For this reason the whole area of the ruin should be protected as nature reserve.
Literatura: LOŽEK, V., 1946: Některé nové nálezy vzácnějších měkkýšů. - Časopis Národního musea, odd. přírodovědný, CXV, str. 148 - 151. Praha. LOŽEK, V., 1950: Některé přírodní památky v jižních Brdech. - Ochrana přírody, V, 3, str. 52 - 55. Praha. LOŽEK, V., 1951: Několik poznámek o reservaci Kuchyňka a o jejím okolí. - Ochrana přírody, VI, 5. 111 - 112. Praha. LOŽEK V. & SKALICKÝ, V., 1983: Hrady očima přírodovědce. - Památky a Příroda, 8, 6, str. 361 - 369. Praha. ULIČNÝ, J., 1892-5: Měkkýši čeští. - Klub přírodovědecký, 208 str. Praha. WAREBORN, L, 1969: Land molluscs and their environments in an oligotrophic area in southern Sweden. Oikos, 20, 2, str. 461 - 479. Copenhagen.
Adresa autora: RNDr. Vojen Ložek DrSc. Kořenského 1/1055 150 00 Praha 5 - Smíchov
14
