MORAVSKÁ VYSOKÁ ŠKOLA OLOMOUC Ústav ekonomie
Barbora Šmoldasová
Místo a úloha České národní banky v bankovním systému České republiky Role of National Bank of Czech Republic in the banking system of Czech Republic
Bakalářská práce
Vedoucí práce: Ing. Eva Jílková, Ph.D.
Olomouc 2010
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené informační zdroje.
Olomouc 25. dubna 2010
Touto cestou bych ráda poděkovala paní Ing. Evě Jílkové, Ph.D. za cenné rady, připomínky
a
za
odborné
k této bakalářské práci.
vedení,
které
mi
pomohlo
během
konzultací
OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................. 6 1
BANKOVNÍ SYSTÉM........................................................................................ 7
1.1
Vymezení a základní charakteristika bankovního systému ................................... 8
1.1.1 Institucionální složka bankovního systému .......................................................... 8 1.1.2 Funkční složka bankovního systému .................................................................... 8 2
CENTRÁLNÍ BANKA...................................................................................... 11
2.1
Vznik centrální banky na dnešním území České republiky ................................ 11
2.2
Česká národní banka ........................................................................................... 11
2.3
Organizace České národní banky ........................................................................ 13
2.3.1 Bankovní rada...................................................................................................... 13 2.4
Hlavní účetní výkazy centrální banky ................................................................. 14
2.4.1 Bilance centrální banky ...................................................................................... 14 2.4.2 Výkaz zisku a ztráty centrální banky .................................................................. 15 3
ČINNOSTI A FUNKCE CENTRÁLNÍ BANKY ........................................... 16
3.1
Emistní činnost .................................................................................................... 16
3.1.1 Peníze a jejich podstata ....................................................................................... 16 3.1.2 Funkce peněz ....................................................................................................... 17 3.1.3 Vývoj peněz ......................................................................................................... 17 3.1.4 Emise hotovostních peněz centrální bankou ....................................................... 18 3. 2 Měnová politika .................................................................................................. 19 3.2.1 Podstata měnové politiky .................................................................................... 19 3.2.2 Měnové agregáty ................................................................................................. 20 3.2.3 Měnová báze a měnový přehled .......................................................................... 23 3.2.4 Cíle měnové politiky ........................................................................................... 24 3.3
Devizová činnost ................................................................................................. 25
3.3.1 Správa devizových rezerv ................................................................................... 26 3.3.2 Platební bilance ................................................................................................... 26 3.3.3 Devizové rezervy a operace se zlatem ................................................................ 27
4
3.4
Regulace a dohled centrální banky nad bankovním systémem ........................... 28
3.4.1 Prvky systému regulace a dohledu bank ............................................................ 28 3.5
Banka bank .......................................................................................................... 30
3.6
Banka státu .......................................................................................................... 31
3.7
Centrální banka ve funkci reprezentanta státu .................................................... 31
4
NÁSTROJE MĚNOVÉ POLITIKY ................................................................ 32
4.1
Nepřímé nástroje ................................................................................................. 32
4.1.1 Operace na volném trhu ...................................................................................... 33 4.1.2 Diskontní nástroje................................................................................................ 35 4.1.3 Kurzové intervence.............................................................................................. 37 4.1.4 Povinné minimální rezervy ................................................................................. 38 4.2
Přímé nástroje ...................................................................................................... 39
4.2.1 Pravidla likvidity ................................................................................................. 39 4.2.2 Limity úvěrů bank ............................................................................................... 40 4.2.3 Limity úvěrových sazeb bank.............................................................................. 41 4.2.4 Povinné vklady bank ........................................................................................... 41 4.2.5 Doporučení, výzvy a dohody............................................................................... 41 5
MĚNOVĚ-POLITICKÉ NÁSTROJE ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY ........... 43
5.1
Operace na volném trhu ...................................................................................... 43
5.2
Automatické a mimořádné facility ...................................................................... 45
5.3
Povinné minimální rezervy ................................................................................. 46
6
VÝZVY PRO ČESKOU NÁRODNÍ BANKU ................................................ 48
ZÁVĚR ........................................................................................................................ 49 ANOTACE .................................................................................................................. 50 LITERATURA A PRAMENY .................................................................................. 51 SEZNAM OBRÁZKŮ, GRAFŮ A TABULEK ....................................................... 53 SEZNAM PŘÍLOH..................................................................................................... 54 PŘÍLOHY .................................................................................................................... 55 5
ÚVOD
Bankovnictví patří mezi dobře se rozvíjející odvětví každé vyspělé tržní ekonomiky, která pro zajištění rozvoje potřebuje kvalitně fungující systém bank, a naopak. Na tyto bankovní subjekty, tedy na obchodní banky a nebankovní finanční instituce, má podstatný vliv centrální banka, v našem případě Česká národní banka, která pomocí funkcí a nástrojů zabezpečuje stabilitu hospodářského života, a tím se podílí na rozvoji bankovnictví v České republice. Jelikož mezi současné vývojové trendy ve finančním sektoru patří globalizace trhů, stále se zvyšující počet obchodních bank, ale i dalších nebankovních institucí, je za potřebí na tuto situaci neustále dohlížet, regulovat ji. A proto je centrální banka opět
nepostradatelným
subjektem
bankovní
soustavy,
který prostřednictvím
svého postavení na finančním trhu tuto správu do jisté míry umožňuje. Cílem této práce je poskytnout ucelený souhrn informací především o systému centrálního bankovnictví, o České národní bance a o jejím postavení na finančním trhu. Základní ekonomické pojmy v oblasti bankovnictví vytyčuje analytická metoda, která umožňuje určitý rozbor složitých dat na data jednodušší. Jedná se především o historicko-deskriptivní přístup. První část práce se věnuje stručnému popisu bankovní soustavy, vzniku centrálního bankovnictví na českém území a popisu samostatné České národní banky. Navazující část je zaměřena především na činnosti a funkce centrální banky, na měnové nástroje, které Česká národní banka v současnosti využívá. V závěru práce jsou shrnuty závěrečné úsudky o budoucím vývoji centrálního bankovnictví s přihlédnutím na připravovaný vstup České republiky do eurozóny.
6
BANKOVNÍ SYSTÉM
1
Významnými subjekty tržní ekonomiky jsou banky. Ty jsou nejčastěji charakterizovány jako druh „finančního zprostředkovatele, jehož hlavní činnost je zprostředkování pohybu finančních prostředků mezi jednotlivými ekonomickými subjekty. Toto zprostředkování je založeno zejména na tom, že banky přijímají vklady a z nich na vlastní účet poskytují úvěry.“ 1 Jinak řečeno, banky jsou určitým prostředníkem mezi nabídkou peněžních úspor a poptávkou po nich, tzn., shromažďují volné finanční přebytky od podniků, občanů (domácnosti), státu a nabízejí je těm subjektům, které mají finanční nedostatek. Tím zajistí, že peníze nezůstanou nevyužity. Česká národní banka vysvětluje pojem banka jako „akciovou společnost se sídlem na území ČR, která je na základě udělené bankovní licence oprávněna vykonávat bankovní činnost na území České Republiky a při dodržení postupů stanovených právem ES (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES), též na území jiných členských států Evropské unie.“ 2 Bankovnictví jako takové vymezují v České republice dva zákony: -
Zákon o bankách (č. 21/1992 Sb. ze dne 20. prosince 1991)
-
Zákon o České národní bance (č. 6/1993 Sb. ze dne 17. prosince 1992)
Postavení a funkce České národní banky jsou dány Ústavou České republiky (hlava VI. článek 98).
1
REVENDA, Z., aj. Peněžní ekonomie a bankovnictví, s. 111.
2
Dostupný z WWW:
7
1.1
Vymezení a základní charakteristika bankovního systému „Bankovní systém představuje souhrn všech bankovních institucí v daném státě
a uspořádání vztahů mezi nimi. Bankovní systém tedy má dvě vzájemně propojené složky, institucionální s funkční.“ 3
1.1.1 Institucionální složka bankovního systému Do této složky se řadí jednotlivé banky. Jsou rozčleněny podle své náplně činnosti tvořící předmět podnikání banky. Pojem banka lze vymezit pomocí dvou hledisek: ekonomické hledisko – banka chápána jako instituce, která provádí operace s penězi a obchoduje s nimi právní hledisko – z tohoto hlediska je banka chápána jako instituce, která má ke své činnosti udělenou licenci od České národní banky Kdybychom použili jen ekonomické hledisko, za instituci, která provádí peněžní operace, by bylo možné považovat i např. pojišťovny, pošty, finanční společnosti, investiční fondy, aj. Obecné vymezení základních druhů bank viz PŘÍLOHA 1 (str. 55).
1.1.2 Funkční složka bankovního systému Tato složka vyjadřuje členění bankovního systému. Nejčastěji rozlišujeme jednostupňový bankovní systém a dvoustupňový bankovní systém (viz obrázek 1).
3
REVENDA, Z., Centrální bankovnictví, s. 18.
8
BANKOVNÍ SYSTÉM Jednostupňový
I. stupeň
Centrální banka a ostatní banky
Dvoustupňový
I. stupeň
Centrální banka
II. stupeň
Obchodní a další banky
Obr. 1 Jednostupňový a dvoustupňový bankovní systém 4 Jednostupňový bankovní systém „Jednostupňový bankovní systém historicky předcházel bankovnímu systému dvoustupňovému. Znamená, že všechny obchodní činnosti včetně emise peněz zajišťovaly obchodní banky. Rovněž systém využívaný v centrálně plánovaných ekonomikách lze považovat za speciální jednostupňový bankovní systém. Existovala jakási „monobanka“, která zajišťovala mikroekonomické i makroekonomické funkce. Ovšem banky ani peníze nehrály významnou roli – tu hrál státní plán.“ 5 Jednostupňový bankovní systém v České republice fungoval do roku 1989, na finančním trhu působila pouze Státní banka Československá. Dvoustupňový bankovní systém V tomto
systému
je
odděleno
centrální
a
obchodní
bankovnictví,
tzn., že „centrální banka je se svými makroekonomickými funkcemi institucionálně oddělena od obchodních bank, které zajišťují mikroekonomické cíle. Zatímco hlavním cílem centrální banky je zajišťování měnové stability, obchodní banky podnikají na základě ziskového principu.“
6
Tento systém existuje v České republice od roku
1990.
4
REVENDA, Z., Centrální bankovnictví, s. 20.
5
ŠENKÝŘOVÁ, B., Bankovnictví I, s. 52.
6
ŠENKÝŘOVÁ, B., Bankovnictví I, s. 52.
9
Bankovní systém můžeme také členit podle: činnosti universální – obchodní a investiční bankovnictví není odděleno, typické pro všechny státy Evropské unie, rovněž tedy i český bankovní systém je universální specializovaný – rozdělujeme obchodní a investiční bankovnictví, systém je dán příslušnými zákony, existuje např. v Japonsku a Spojených státech amerických míry otevřenosti vysoce otevřený – vysoký podíl zahraničních bank na domácím bankovním trhu málo otevřený – nízký podíl zahraničních bank na domácím trhu; v ČR ve srovnání se zeměmi Evropské unie velmi nízký podíl zahraničních bank uspořádání pobočkový – málo bank, hodně poboček unitární – hodně bank, málo poboček propojený – banky navzájem propojené vlastnickými podíly 7 V české republice převládá pobočkové bankovnictví se stále zvyšujícím se propojováním vlastnických podílů.
7
Srov. REVENDA, Z., Centrální bankovnictví, s. 22,23.
10
2
CENTRÁLNÍ BANKA
2.1 Vznik centrální banky na dnešním území České republiky Centrální bankovnictví nemá v zemi příliš dlouhou historii. Až do období konce první světové války patřilo české území pod rakousko-uherskou monarchii, kde v roce 1816 vznikla Privilegovaná Rakouská národní banka, kterou lze dnes považovat za první centrální banku na českém území. „Jejím prvotním úkolem bylo regulovat oběh bankovek i mincí, zejména zmenšit objem papírových peněz, ustálit jejich cenu. Roku 1878 po překonání řady obtíží byla Rakouská národní banka přeměněna na Rakousko – Uherskou banku s plnými právy centrální banky té doby.“ 8 Po první světové válce vykonávalo některé funkce centrální banky ministerstvo financí. Na základě novely bankovního zákona č. 102/25 Sb. byla založena nová centrální banka a to Národní banka československá. Od roku 1950 plní funkce centrální banky opět nová banka – Státní banka československá. V důsledku rozdělení Československa dne 1. ledna 1993 vzniká na území samostatného českého státu Česká národní banka.
2.2 Česká národní banka „Česká národní banka je ústřední (centrální) bankou České republiky a orgánem vykonávajícím dohled nad finančním trhem. Je zřízena Ústavou České republiky a svou činnost vyvíjí v souladu se zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance a dalšími právními předpisy. Má postavení veřejnoprávního subjektu se sídlem v Praze. Jsou jí svěřeny kompetence správního úřadu v rozsahu stanoveném zákonem.
8
LANDOROVÁ, A., ČECHLOVSKÁ, Š., aj. Centrální bankovnictví, s. 11.
11
Hospodaří samostatně s odbornou péčí s majetkem, který jí byl svěřen státem. Do její činnosti lze zasahovat na základě zákona.“ 9 Její postavení nad ostatními bankami v bankovním systému spočívá v provádění specifických funkcí – např. emisní funkce (vydává bankovky a mince). K vykonávání určité specifické činnosti pověřuje banku stát a to většinou na základě zákona.
„Centrální banku lze definovat jako banku, která má emisní monopol, tj. výsadní právo k emisi hotovostních bankovek, popřípadě i mincí na území daného státu, provádí měnovou politiku daného státu, reguluje bankovní soustavu.“ 10
Hlavním cílem centrální banky je péče o cenovou stabilitu ve státě pomocí daných funkcí. Tyto funkce můžeme shrnout do následujících bodů: měnová politika – reguluje množství peněz v oběhu pomocí nástrojů měnové politiky emisní funkce – emituje nové peníze do oběhu, stahuje z oběhu peníze zničené, poškozené, znehodnocené bankovní dohled – povoluje bankovní licence a vykonává bankovní dohled nad bankovním sektorem, kapitálovým trhem, pojišťovnictvím, penzijním připojištěním, družstevními záložnami, institucemi elektronických peněz a devizový dohled banka bank a banka státu – vede účet státního rozpočtu a různých státních fondů, hlídá státní poklad devizová politika – určuje její pravidla (kurzy měn) reprezentace státu – zastupuje stát na finančním trhu
9 10
Dostupný z WWW: < http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/> PAVLÁT, V., Centrální bankovnictví, s. 7.
12
Funkce centrální banky blíže viz kapitola 3 ČINNOSTI A FUNKCE CENTRÁLNÍ BANKY (str. 16).
2.3 Organizace České národní banky Organizační struktura je tvořena řídícím ústředím v Praze a ostatními pobočkami ve městech Praha, Plzeň, Ústí nad Labem, Hradec Králové, České Budějovice, Brno a Ostrava. V čele organizační struktury stojí bankovní rada, za chod banky pak zodpovídají ředitelé sekcí, ředitelé samostatných odborů ústředí a ředitelé poboček.
2.3.1 Bankovní rada Bankovní rada je nejvyšším řídícím orgánem České národní banky. Řídí ji sedmičlenná rada. Jejími členy jsou guvernér České národní banky, 2 viceguvernéři České národní banky a další 4 členové bankovní rady České národní banky. Všechny členy, tedy guvernéra, viceguvernéry a ostatní členy rady, volí i odvolává prezident České republiky na návrh vlády. Členové bankovní rady jsou jmenováni na dobu 6 let, avšak tuto funkci nesmí vykonávat více jak dvakrát. „Bankovní rada určuje měnovou politiku a nástroje pro její uskutečňování a rozhoduje o zásadních měnově politických opatřeních České národní banky a opatřeních v oblasti dohledu nad finančním trhem. Bankovní rada dále zejména stanoví zásady činnosti a obchodů České národní banky, schvaluje rozpočet České národní banky, stanoví organizační uspořádání a působnost organizačních jednotek České národní banky, 13
stanoví druhy fondů České národní banky, jejich výši a použití, vykonává práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů vůči zaměstnancům České národní banky. Těmito úkony může pověřit jiné osoby z řad zaměstnanců, uděluje souhlas k podnikatelské činnosti zaměstnanců České národní banky, stanoví mzdové a další požitky guvernéra; mzdové a další požitky viceguvernérů a dalších členů bankovní rady stanoví guvernér, rozhoduje o rozkladech proti rozhodnutím České národní banky v prvním stupni.“ 11 Organizační schéma je znázorněno v PŘÍLOZE 2 (str. 56).
2.4 Hlavní účetní výkazy centrální banky Základní informace o činnostech a jejich rozsahu podávají dva účetní výkazy – bilance (účetní rozvaha) a výkaz zisku a ztráty centrální banky.
2.4.1 Bilance centrální banky Bilance centrální banky je rozdílná od bilancí obchodních a dalších bank či nebankovních subjektů. Aktiva centrální banky nelze považovat za způsoby užití zdrojů a její pasiva nelze považovat za zdroje jako u výše uvedených institucí. V podstatě lze říci, že aktiva centrální banky představují hlavní způsoby emise peněz, pasiva představují některé druhy peněz – ty druhy, které jsou do určité míry pod kontrolou centrální banky. 12 Z logiky podvojného účetnictví plyne, že: celková aktiva = celková pasiva.
11
Zákon 6/1993 Sb., o České národní bance. Sbírka zákonů ČR, 1993, § 5.
12
Srov. REVENDA, Z., Centrální bankovnictví, s. 46.
14
Bilance se sestavuje k určitému datu (několikrát do roka) a musí být zveřejňována, bilance ke konci roku musí být ověřena auditorem, bývá součástí výroční zprávy. Struktura bilance se může v různých centrálních bankách mírně lišit, základní položky však musí centrální banky ponechat. Schéma bilance České národní banky pro rok 2008 v PŘÍLOZE 3 (str. 57).
2.4.2 Výkaz zisku a ztráty centrální banky
V tomto výkazu je zachycen přehled o hospodaření centrální banky, stejně jako u jiných společností, hospodářský výsledek je vypočten jako rozdíl výnosů a nákladů. Existuje zde rozdíl, i když centrální banka nepodniká za účelem zisku, používá zisk k rozšíření kapitálu, k úhradě ztráty z minulých let či k doplnění fondů. Jestliže se jedná o centrální banku jako akciovou společnost, je zde rozdělení zisku obdobné jako u jiných akciových společností. Je-li však ve vlastnictví státu, celý zisk převádí na účet státního rozpočtu, a naopak (v případě ztráty stát hradí ze státního rozpočtu). Výkaz zisku a ztráty České národní banky roku 2008 je uveden v (str. 58).
15
PŘÍLOZE 4
3
ČINNOSTI A FUNKCE CENTRÁLNÍ BANKY
Činnosti centrálních bank se ve vyspělých zemích téměř vůbec neliší, proto je můžeme shrnout do dvou v literatuře často uváděných základních funkcí – makroekonomické funkce a mikroekonomické funkce. „Makroekonomická
funkce
centrální
banky spočívá
v emisní
činnosti,
v devizové činnosti a v provádění měnové politiky. Mikroekonomická funkce pak spočívá v regulaci bankovního systému a dohledu nad ním, spočívající ve stanovení základních povinností a pravidel činnosti bank fungujících v rámci bankovní soustavy dané země. V rámci mikroekonomické funkce centrální banka zabezpečuje rovněž hladký průběh platebního styku.“ 13
3.1 Emisní činnost Řadí se mezi historicky nejstarší funkci centrálních bank, které mají výhradní právo emitovat hotovostní peníze (tedy bankovky a mince) daného státu. Tato podkapitola se zaměřuje na pojem peníze, jejich podstatu, funkci a vývoj, emisní činnost centrální banky.
3.1.1 Peníze a jejich podstata Peníze vyjadřují zvláštní druh zboží, které umožňuje směnu za jakékoliv jiné zboží. Mohou mít různou podobu – např. v podobě mincí a bankovek, depozita (bezhotovostní peníze na účtech) nebo cenných papírů. Cenou peněz je zpravidla úrok.
13
PAVLÁT, V., Centrální bankovnictví, s. 8.
16
Revenda uvádí, že „za peníze můžeme teoreticky považovat jakékoliv aktivum, které je všeobecně přijímáno při placení za zboží a služby nebo při úhradě dluhu. Peníze jsou tedy aktivem, o němž lidé věří, že bude jinými lidmi přijímáno při vykonávání platby.“ 14
3.1.2 Funkce peněz Rozlišujeme tři základní funkce peněz: prostředek směny – jak již bylo uvedeno, peníze umožňují placení za zboží a služby a úhradu dluhu, pokud je aktivum v podobě peněz, tuto funkci plní vždy funkce účetní jednotky – díky této funkci můžeme vyjádřit cenu zboží, služeb, práce atd. v penězích
funkce uchovatele hodnoty – pohled na peníze v čase (př. budoucí úrok)
3.1.3 Vývoj peněz Podoba peněz prošla dlouhým historickým vývojem. Za první historickou etapu považujeme uskutečnění obchodu pomocí naturální směny (tzn. zboží za zboží), také označováno jako barterový obchod. Za další významnou etapu se vyznačuje doba tzv. zbožových peněz. Jako prostředek směny zde sloužily statky (např. olej, víno, kožešiny, ale i dobytek či plátno). Za historicky první peníze lze považovat zlaté nebo stříbrné mince. Bylo důležité, kolik množství kovu mince obsahuje, aby bylo možné určit, zda je mince plnohodnotná. Na území českého státu byly jako první používány stříbrné denáry, které razili Přemyslovci.
14
REVENDA, Z., Centrální bankovnictví, s. 60.
17
Další éru tvořily papírové peníze, šlo o tzv. státovky, které se příliš neujaly, směnky a klasické bankovky. „Státovky jsou papírové peníze emitované panovníkem nebo vládou, které mají nucený kurz. K emisi (vydávaní) státovek docházelo obvykle při nedostatku mincí z drahých kovů (zlato, stříbro) a zvýšených výdavcích státního rozpočtu (nejčastěji v období válek). Stát chybějící zlaté a stříbrné mince doplňoval vydáváním papírových státovek. Množství státovek v oběhu určoval panovník, resp. vláda daného státu, např. na základě výšky schodku v státní pokladně.“ 15 Emitovat bankovky mohla každá banka, po nějaké době se však stal tento systém nepřehledný, a proto byla zavedena monopolní banka jako jediný emitující subjekt. O
prvních
bezhotovostních
penězích
se
začíná
mluvit
na
přelomu
19. a 20. století. Vznikají na základě uložených peněz na vkladové účty do bank, kde se přeměňují na zápis na účtu (bezhotovostní peníze). Emitentem bezhotovostních peněz nejsou jen centrální banky, ale i banky další, které přijímají vklady a poskytují úvěry. V současnosti jsou velmi rozvíjejícím se trendem elektronické peníze (např. platební karty, home banking, firm banking,…), jde však jen o formu bezhotovostních peněz.
3.1.4 Emise hotovostních peněz centrální bankou V současné době lze říci, že už bychom nemuseli hovořit o emisi hotovostních peněz, nýbrž o přeměně „dříve emitovaných“ bezhotovostních peněz v peníze hotovostní. Protože centrální banka ve většině případů poskytuje úvěry, nakupuje cenné papíry a zahraniční měnu bezhotovostně. O skutečnou emisi hotovostních peněz by šlo tehdy, pokud by centrální banka poskytla úvěr hotovostně, což je velmi výjimečný případ. 16
15
Dostupný z WWW:
16
Srov. REVENDA, Z., Centrální bankovnictví, s. 75, 76.
18
S emisí hotovostních peněz souvisí celá řada dalších operací. Nejčastějšími jsou: emise a stahování hotovostních peněz – vydávání a přijímání hotovostních peněz, přepočítávání, ověřování pravosti, balíčkování atd. správa zásob hotovostních peněz – úschova výměna opotřebovaných a poškozených hotovostních peněz
další činnosti – stanovení pravidel, dozor, úschova, atd.
3.2 Měnová politika Měnová
politika
patří
mezi
nejdůležitější
činnosti
centrální
banky.
Hlavním cílem je podle Ústavy České republiky a § 2 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance zabezpečit jak cenovou stabilitu, která představuje rovnost nabídky (tedy skutečné množství peněz v oběhu) a poptávky (nutné množství peněz v oběhu)
po
penězích
v ekonomice,
tak
i
udržování
měnového
kurzu.
Po vstupu České republiky do Evropské unie a poté do Eurozóny se Česká národní banka vzdává samostatné měnové politiky ve prospěch Evropské centrální banky.
3.2.1 Podstata měnové politiky Za měnovou politiku můžeme považovat: „vědomou činnost nějakého subjektu, který se prostřednictvím měnových nástrojů (viz kapitola 4 NÁSTROJE MĚNOVÉ POLITIKY, str. 32) snaží regulovat množství peněz v oběhu a tím dosáhnout určitých cílů.“ 17 Existence bezhotovostních peněz komplikuje stanovení skutečného i nutného množství peněz v oběhu, neboť se centrální banka vztahuje jen na hotovostní oběživo. Je tedy téměř nemožné zjistit, kolik peněz skutečně obíhá. Vývoj nabídky a poptávky 17
REVENDA, Z., Centrální bankovnictví, s. 79.
19
po penězích lze sledovat sledováním změn celkové cenové hladiny (tzv. agregátní cenové hladiny) a poté jen usuzovat, zda se ekonomika nalézá ve stavu měnové rovnováhy nebo nikoliv. 18 Abychom mohli stanovit množství peněz v oběhu, definujeme peníze empiricky, znamená to, že sledujeme vazby peněz s jinými makroekonomickými veličinami, kam patří především: agregátní cenová hladina – vyjadřujeme pomocí hrubého domácího produktu agregátní výstup – souhrn cen všech vyrobených finálních produktů, vyjadřujeme pomocí hrubého národního produktu, a to buď nominálního, nebo reálného. Na základě těchto veličin jsou konstruovány měnové a úvěrové agregáty.
3.2.2 Měnové agregáty Základní definice měnových agregátů zní: „měnové agregáty představují souhrn peněžních prostředků s určitým stupněm likvidity. Značí se velkým písmenem M a číslicí 1 - 5. Měnový agregát vyššího stupně zahrnuje předchozí měnový agregát a nějaké jiné, méně likvidní aktivum. Náplň měnových agregátů může být v různých ekonomikách rozdílná a mění se i v čase.“19 Obecné schéma měnových agregátů je v odborné literatuře vymezeno různě, nejčastěji je však uváděno takto: M1 = peněžní zásoba neboli money stock; jde o hotovostní oběživo v rukou nebankovních subjektů a běžné vklady domácích nebankovních subjektů v domácích bankách v domácí měně,
18 19
Srov. PAVLÁT, V., Centrální bankovnictví, s. 46. Dostupný z WWW:
20
M2 = agregát M1 + termínované vklady domácích nebankovních subjektů v domácích bankách v domácí měně + ostatní závazky domácích bank k domácím nebankovním subjektům v domácí měně, M3 = agregát M2 + vklady domácích nebankovních subjektů v domácích bankách v zahraničních měnách, M4 = peníze v nejširším vymezení neboli broad money; = agregát M3 + vklady domácích nebankovních subjektů v domácích nebankovních institucích. Domácími bankami se rozumějí všechny banky v dané zemi, kromě centrální banky, a všechny pobočky zahraničních bank. Peněžní agregáty České národní banky Česká
národní
banka
používá
měnové
agregáty
v odlišné
struktuře.
Agregát M1 není označován jako peněžní zásoba, ale náplň tohoto agregátu zůstává stejná. Názvem „peněžní zásoba“ je v České republice označován agregát M2. Definován je však odlišně. Agregáty M3 a M4 nejsou v České republice používány.20 Blíže uvedeno v obrázku 2.
20
Srov. PAVLÁT, V., Centrální bankovnictví, s. 47.
21
M1 Hotovostní oběživo v rukou nebankovních subjektů Běžné vklady domácích nebankovních subjektů v domácích bankách v domácí měně
Peněžní zásoba
M2 M1
Termínované vklady domácích nebankovních subjektů v domácích bankách v domácí měně Ostatní závazky domácích bank k domácím nebankovním subjektům v domácí měně Vklady domácích nebankovních subjektů v domácích bankách v zahraničních měnách
M3 + M4 Nepoužívá se
Obr. 2 Měnové agregáty České národní banky 21 Po vstupu České republiky do Eurozóny se budou měnové agregáty lišit. Eurosystém, který se skládá z Evropské centrální banky (ECB) a národních centrálních bank členských států, které zavedly společnou měnu euro, bude také mít za hlavní cíl zabezpečit cenovou stabilitu. Eurosystém definuje agregát úzký (M1), střední (M2) a široký (M3). Tyto agregáty se liší podle likvidnosti zahrnutých aktiv.22
21
REVENDA, Z., Centrální bankovnictví, s. 87.
22
Srov. Dostupný z WWW:
22
Pasiva
M1
M2
M3
Emitované oběživo
X
X
X
Jednodenní vklady
X
X
X
Vklady se splatností do 2 let
X
X
Vklady s výpovědní lhůtou do 3 měsíců
X
X
Repo operace
X
Akcie/podílové listy fondů peněžního trhu
X
Emitované dluhové cenné papíry do 2 let
X
Tab. 1 Definice peněžních agregátů Eurozóny Centrální banka používá k vykonávání měnové politiky, tedy k určení množství peněz v oběhu, také úvěrové agregáty a krátkodobou úrokovou míru. V literatuře jsou často uváděny dva úvěrové agregáty. 1. Celkový stav úvěrů poskytnutých bankovními i nebankovními institucemi v domácí měně nebankovním subjektům; 2. Celkový stav úvěrů poskytnutých bankovními institucemi v domácí měně nebankovním subjektům. Krátkodobá úroková míra Krátkodobou
úrokovou
mírou
rozumíme
„vybranou
úrokovou
sazbu
z krátkodobých úvěrů v ekonomice, průměr úrokových sazeb z krátkodobých úvěrů na mezibankovním trhu nebo průměr úrokových sazeb na peněžním trhu.“23
3.2.3 Měnová báze a měnový přehled Centrální banky se snaží regulovat měnové agregáty pomocí tzv. měnové báze, která je dána množstvím oběživa a rezerv.
23
REVENDA, Z., Centrální bankovnictví, s. 89.
23
„Měnová báze = hotovostní oběživo v rukách (domácích) nebankovních subjektů + + celkové rezervy domácích bank v domácí měně; = hotovostní oběživo v rukách (domácích) nebankovních subjektů + + povinné minimální rezervy domácích bank v domácí měně + + dobrovolné rezervy domácích bank v domácí měně.“ 24 Měnový přehled slouží jako celková bilance všech bank v určité zemi, které emitují
peníze. Obsahuje
informace,
díky nimž
se
mohou
provádět
různá srovnání, které se využívají ke statistickým účelům. Země patřící ke členům Mezinárodního měnového fondu musí tuto bilanci zveřejňovat a sestavovat podle daných pravidel. Základní bilanční rovnice je dána: zahraniční aktiva + domácí aktiva = peníze + kvazi-peníze Kvazi peníze představují termínované vklady a depozita v bankách. Levou stranu rovnice můžeme považovat za hlavní způsoby emise peněz, pravá strana vyjadřuje druhy peněz v ekonomice. Bilance se vykazuje v domácích měnách.
3.2.4 Cíle měnové politiky Jako hlavní cíl se nejčastěji vyskytuje stabilita cenové hladiny neboli boj proti inflaci. Ale existuje i celá řada dalších důležitých cílů, které měnová politika sleduje, jde např. o: -
podporu zaměstnanosti a ekonomického růstu,
-
stabilitu měnového kursu domácí měny, úrokových sazeb či finančních trhů, atd. K realizaci cílů jsou uplatňovány různé přístupy. Centrální banka má na výběr
ze tří možností.
24
REVENDA, Z., Centrální bankovnictví, s. 88.
24
1.
Restriktivní měnová politika, která je typická zpomalováním tempa růstu množství peněz v oběhu. Provádí se v případě zamezení růstu inflace, někdy i v případě stabilizace měnového kurzu měnové politiky.
2.
Expanzivní měnová politika se používá při podpoře ekonomického růstu nebo růstu zaměstnanosti, bývá spojená se zvyšováním tempa růstu množství peněz v oběhu.
3.
Neutrální měnová politika je realizována při stabilizaci tempa růstu množství peněz v oběhu, která vede k zamezení růstu míry inflace a ke stabilizaci úrokových sazeb, popřípadě měnového kurzu. Pro některé země je typické, že centrální banka nerozhoduje o cílích měnové
politiky zcela sama. Je závislá na rozhodnutích vlády, ministerstva financí či jiných podobných institucí (př. měnový výbor). Obvykle platí: čím více vyspělá tržní ekonomika, tím větší prostor mají centrální banky v rozhodování a vytyčování cílů.
3.3 Devizová činnost Pod pojmem devizová činnost si lze představit soubor určitých činností centrálních institucí, především jsou to emisní banky a vlády, ale i další instituce jak v domácí ekonomice, tak v zahraničí, které jsou spojené se získáváním a používáním deviz neboli zahraničních platebních prostředků. To vše se odehrává na devizovém trhu, kde se směňují národní měny a v rámci této směny se odvozují devizové kurzy. Činnosti, jimiž se devizová politika zabývá, můžeme členit do několika následujících bodů: ovlivňování devizového kursu, regulace platební bilance, devizová regulace, operace s devizovými rezervami na devizovém trhu, 25
operace s devizovými prostředky ve vztahu k dalším subjektům, shromažďování devizových rezerv státu.
3.3.1 Správa devizových rezerv „Devizové rezervy se v centrální bance primárně vytvářejí emisí cenných papírů této banky na zahraničních trzích, přijímáním úvěrů od zahraničních subjektů (především jiných centrálních bank nebo mezinárodních měnových a finančních institucí) a nákupem zahraničních měn od zahraničních bankovních subjektů.“25 V rámci mezinárodního platebního styku přijímá centrální banka prostředky také od státu a operace s nimi můžeme souhrnně označit jako správu devizových rezerv. Tyto operace vedou k: zajišťování potřebné struktury devizových prostředků státu, podle druhů měn a z hlediska vývoje měnových kurzů jednotlivých měn, udržování potřebné likvidity, která závisí na bezprostředních platbách do zahraničí, ale také na tzv. pohotovostní zásobě pro případ devizových intervencí, ovlivňování úrovně pohybů měnového kurzu domácí měny.26 Dále získává zahraniční měnu nákupem od domácích bank a poboček zahraničních bank, v některých případech od nebankovních subjektů a obyvatel.
3.3.2 Platební bilance „Platební
bilance
zachycuje
ekonomické
transakce
se
zahraničím
(tj. mezi rezidenty a nerezidenty) za určité časové období. Základní struktura platební bilance vychází z metodiky Mezinárodního měnového fondu a zahrnuje běžný, 25 26
REVENDA, Z., Centrální bankovnictví, s. 108. Srov. REVENDA, Z., Centrální bankovnictví, s. 109.
26
kapitálový a finanční účet a devizové rezervy.“27 Česká národní banka čerpá z dat celního úřadu. Platební bilance je vždy sestavována tokově za určité období a musí být vždy vyrovnaná, proto se dále člení na další dílčí bilance, které už vyrovnané být nemusí. Jde např. o obchodní bilanci, výkonovou či finanční platební bilanci.
3.3.3 Devizové rezervy a operace se zlatem Mezi
devizové
rezervy
řadíme
zlato,
krátkodobá
zahraniční
aktiva,
která představují vklady u zahraničních bank, zahraniční cenné papíry, valuty a jiná aktiva. Využívají se především jako zdroj k financování vzniklého deficitu (záporného salda „úplné“ platební bilance), to je k úhradě zahraničních plateb, k devizovým zásahům do vývoje měnového kursu domácí měny. Informace o vývoji devizových rezerv České národní banky v letech 2000 – 2009 jsou uvedeny v Grafu 1. Graf 1 – Vývoj devizových rezerv 28
Použití zlata k úhradě zahraničních závazků je velmi složité díky kolísání cen zlata. K jeho ocenění se nabízí dva základní způsoby.
27
Dostupný z WWW:
28
Dostupný z WWW:
27
1.
Lze ocenit stanovenou fixní cenou. Česká národní banka používá různé fixní ceny na různé části zlatých zásob, tzn. zlaté pruty jsou oceněny jinak než zlaté cihly.
2.
Zlaté rezervy jsou vykazovány pomocí aktuální tržní ceny.
3.4 Regulace a dohled centrální banky nad bankovní soustavou Bankovnictví považujeme za nejvíce regulované odvětví v ekonomice. Regulace bankovní soustavy je nezbytná, jelikož zabezpečuje hladké fungování bankovní soustavy, které musí být ekonomicky efektivní, bezpečné a důvěryhodné.
3.4.1 Prvky systému regulace a dohledu bank Základním prvkem systému regulace a dohledu bank jsou podmínky vstupu do bankovní sféry. Povolení k bankovnímu podnikání udělují centrální banky na základě žádosti, po posouzení a splnění kritérií centrální banka rozhodne, zda-li udělí licenci. Mezi tato kritéria obvykle patří: minimální výše základního kapitálu, právní forma vlastnictví a minimální počet zakladatelů, morální způsobilost a kvalifikace osob ve vedení banky, přiměřený kontrolní a účetní vnitrobankovní systém. Tato regulační činnost je doplňována následnou kontrolou dodržování stanovených podmínek. Mezi základní povinnosti bank patří dodržovat přiměřenost kapitálu a likvidity, podmínky úvěrové angažovanosti, povinnost poskytovat stanovené informace,
respektovat
pravidla
ochrany
před
nelegálními
praktikami.
Při neplnění těchto podmínek je centrální banka zmocněná ukládat různá opatření,
28
popřípadě pokuty či jiné sankce a při závažném neplnění může dojít i k odebrání bankovní licence. Dohled se realizuje dvěma způsoby: dohled na dálku – spočívá v prověřování bankovních a statistických výkazů na základě pravidelně zasílaných údajů bankami orgánům dohledu, dohled na místě – bývá zaměřen na prověření správnosti, poctivosti a úplnosti příslušných výkazů a na zjišťování skutečností, které statistické metody nezabezpečí (např. informační toky, organizační struktura a vyplývající pravomoci, pracovní postupy,…). Výsledkem způsobů dohledu je vždy celkové hodnocení banky podle stejných ukazatelů. Nejznámější metodou hodnocení bank je metoda CAMEL, která se používá i v českém bankovním systému. C = capital (kapitál), A = assets (aktiva), M = management (úroveň řízení), E = earnings (výnosy), L = liquidity (likvidita). 29 Dalším důležitým prvkem regulace systému je existence povinného pojištění vkladů v bankách. Pojištění vkladů chápeme jako prostředek ochrany peněz uložených v bankách, které jsou pojištěné prostřednictvím státní pojišťovny nebo státního pojistného fondu. Tento prvek chrání vkladatele před rizikem ztráty vkladů v případě selhání banky. Dále zvyšuje důvěryhodnost a využívá konkurenční výhody nad ostatními
nebankovními
institucemi,
které
nabízejí
bankovní
služby
a na které se povinné pojištění vkladů nevztahuje. Dalším z prvků bankovní regulace je působení centrální banky, kdy za určitých podmínek poskytne pomoc bankám, které se dostaly do vážných potíží. Pomoc spočívá v poskytnutí úvěru v situaci, kdy již nikdo jiný nechce těmto bankám pomoci.
29
Srov. REVENDA, Z., Centrální bankovnictví, s. 124.
29
Centrální banka je při poskytování této pomoci označována jako tzv. věřitel poslední instance. 30 Regulaci a dohled nad institucemi na finančním trhu provádí v České republice Česká národní banka podle zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance. Česká národní banka se také podílí na vytváření pravidel regulace a dohledu nad finančním
trhem,
proto
úzce
spolupracuje
s Ministerstvem
financí
a dalšími orgány státní správy.
3.5 Banka bank Centrální banka zde vystupuje jako bankéř vůči ostatním bankám v zemi. Funkce banka bank především zahrnuje: přijímání vkladů od bank, poskytování úvěrů bankám, zabezpečení mezibankovního platebního styku a zúčtování mezi bankami. Banky ukládají na účty své volné peněžní prostředky, dobrovolné i povinné rezervy. V České republice má každá banka veden pouze jediný účet u České národní banky. Tyto vklady mohou být v domácí i zahraniční měně. Jak již bylo uvedeno, centrální banka dále poskytuje pomoc obchodním bankám při potížích formou úvěru. Zabezpečení mezibankovního platebního styku spočívá ve vedení účtů a poskytování služeb platebního styku, hlavně pak státu a bankám. Česká národní banka provozuje platební systém CERTIS, který zpracovává veškeré mezibankovní transakce v českých korunách.
30
Srov. PAVLÁT, V., Centrální bankovnictví, s. 41- 42.
30
3.6 Banka státu Centrální banka vede příjmové a výdajové účty a provádí bankovní operace pro stát – vládu a veřejný sektor. Jde o podniky, které jsou napojeny na státní rozpočet a mezi které v České republice především patří finanční a celní úřady, úřady práce, Česká správa sociálního zabezpečení, příspěvkové organizace, státní fondy a některé podnikatelské subjekty. V rámci zajištění platebních služeb pro státní pokladnu Česká národní banka spolupracuje s Ministerstvem financí. Mezi hlavní operace, které provádí centrální banka pro vládu, patří pokladní plnění státního rozpočtu, správa státního dluhu – činnosti spojené s poskytováním a splácením úvěrů státu, platbou úroků, emisi pokladničních poukázek a dluhopisů apod. Funkci banky státu provádí centrální banka na základě zákonných norem, v nichž je stanoven vztah mezi státem a centrální bankou, dále definuje stupeň samostatnosti, rozsah, podmínky a pravidla provádění.
3.7 Centrální banka ve funkci reprezentanta státu Centrální banka vystupuje vůči domácí veřejnosti jako reprezentant státu v otázkách měnové politiky. Činnost spočívá v povinnosti pravidelně informovat veřejnost o měnovém vývoji, jeho hlavních problémech a následných způsobech řešení.
V rámci
vztahu
k zahraničí
rovněž
centrální
banka
reprezentuje
stát v mezinárodních organizacích světového významu, např. v Mezinárodním měnovém fondu, Světové bance, Bance pro mezinárodní platby a další. Představitelé vrcholných orgánů centrální banky (guvernér, viceguvernér, členové bankovní rady) se zúčastňují různých zasedání a jednání, jež přispívají k efektivnímu fungování bankovnictví.31 31
Srov. LANDOROVÁ, A., ČECHLOVSKÁ, Š., aj. Centrální bankovnictví, s. 19-20.
31
NÁSTROJE MĚNOVÉ POLITIKY
4
Centrální
banky
disponují
ve
své
činnosti
celou
řadou
nástrojů,
pomocí kterých prosazují své cíle a měnovou politiku. Nástroje měnové politiky lze členit z několika různých hledisek, zda-li jde o nástroje krátkodobé či dlouhodobé, běžné nebo výjimečné, s okamžitým působením nebo takové, jejichž působení se projeví až po určitém časovém horizontu. Nejčastěji se však setkáváme s členěním na nástroje přímé (nazývané také jako administrativní, direktivní) a nepřímé (tržní, ekonomické, neadministrativní). Česká národní banka používá v současnosti k zabezpečení svých měnověpolitických cílů výhradně tržní, neadministrativní nástroje. Jinými slovy to znamená, že Česká národní banka nevykonává svoji politiku prostřednictvím zákazů a nařízení, ale naopak prostřednictvím tržně formulovaného stanovení podmínek sestavených tak, aby
byly
v danou
chvíli
pro
Českou
národní
a postupně se tak šířily přes další trhy do celé ekonomiky.
banku
měnově
žádoucí
32
Následující podkapitoly se věnují podrobnému vysvětlování jednotlivých nástrojů měnové politiky a jejich vliv na ekonomickou realitu v České republice.
4.1 Nepřímé nástroje Nepřímé nástroje měnové politiky využívají tržních zákonů a působí plošně na celou bankovní soustavu, neboť všem sektorům a jejich subjektům vytvářejí téměř stejné podmínky pro čerpání úvěru. Nepřímé nástroje přímo neomezují samostatnost rozhodování bank a jejich použitím se výrazně nenarušuje tržní prostředí. Z tohoto důvodu jsou používány běžněji než přímé nástroje. Jejich nevýhodou je však nižší účinnost. 32
Srov. POSPÍŠIL, R., Finance a bankovnictví, s. 28.
32
Různé publikace člení přímé a nepřímé nástroje různě, nejčastěji však bývají uváděny takto. Mezi nepřímé nástroje tedy patří: operace na peněžním trhu (tzv. volném trhu), diskontní nástroje, kurzové intervence, povinné minimální rezervy.
4.1.1 Operace na volném trhu Operace na volném trhu představují v současnosti nejpoužívanější nástroj centrálních bank. Za jejich hlavní cíl můžeme považovat: a) regulaci množství peněz v oběhu – regulaci měnové báze, b) regulaci krátkodobé úrokové míry, c) ovlivnění měnového kurzu. Operace na volném trhu provádí centrální banka formou nákupu cenných papírů, která vede k růstu měnové báze, což může způsobit
znehodnocení měny
a tím k ovlivnění
expanzivní
měnového
kurzu.
Hovoříme
tak
o
politice.
Opačný způsob, kde centrální banka cenné papíry prodává, měnovou bázi snižuje a dochází k zhodnocení peněz. Zde hovoříme o protiinflační restriktivní monetární politice. Cennými papíry mohou být např. státní (vládní) dluhopisy, krátkodobé pokladniční poukázky, obligace emitované státem, atd. Centrální banka obchoduje na volném
trhu
společně
s bankovními
subjekty.
Tyto obchody
probíhají
v bezhotovostní formě a v domácí měně. Chce-li mít centrální banka měnovou bázi pod kontrolou, stanoví při nákupu či prodeji pouze objemy transakcí, které chce uskutečnit. Cenu neboli úrok, ale ne objem, stanovuje jen v případě regulace krátkodobé úrokové míry. Operace na volném trhu začínají vyhlášením nabídky centrální bankou, kde centrální banka musí uvést základní informace – zda se bude jednat o nákup 33
či prodej, druh cenných papírů, druh operací, objem cenných papírů určených k obchodování, popřípadě cenu a jiné. Ukázka vyhlášení nabídky (repo tendru) uvedena viz PŘÍLOHA 5 (str. 59). Z pohledu na měnovou bázi rozeznáváme tři základní druhy operací na volném trhu – přímé operace, tzv. REPO operace a switch operace. Přímé operace lze chápat jako přímé obchody, kde centrální banka nakupuje nebo prodává cenné papíry bankám. Dalším druhem jsou REPO operace, kdy jedna smluvní strana prodává druhé smluvní straně cenné papíry a zároveň se zavazuje k budoucímu zpětnému odkupu těchto cenných papírů za předem dohodnutou cenu, která je stanovena jako cena nákupu plus příslušný úrok vypočtený na základě úrokové repo sazby vyhlašované centrální bankou.33 Repo operace dělíme na tzv. prosté (centrální banka prodává cenné papíry a poté je odkupuje zpět) a reverzní (centrální banka cenné papíry prodává). Switch operace spočívá ve výměně cenných papírů za stejné cenné papíry, avšak s jinou lhůtou splatnosti. Switch operace se provádí na základě úhrady úrokového rozdílu. Uvedené operace mají rozdílné dopady. Při přímých operacích lze očekávat nárůst nebo pokles měnové báze. Repo operace působí se stejným účinkem, který ovšem bývá jen dočasný, při dokončení repo operace se vrací zpět na původní úroveň. K ovlivňování úrokové míry slouží switch operace, jejich lhůta je určena dobou splatnosti cenných papírů.
33
Srov. LANDOROVÁ, A., ČECHLOVSKÁ, Š., aj. Centrální bankovnictví, s. 37.
34
4.1.2 Diskontní nástroje Do diskontních nástrojů měnové politiky lze řadit 3 základní druhy úvěrů diskontní, reeskontní a lombardní úvěry. Uplatňují se na regulaci měnové báze a na ovlivňování
krátkodobé
úrokové
míry,
popřípadě
měnového
kurzu.
Jsou nepřímého charakteru, banky se zcela samy rozhodují, zda budou chtít daný úvěr čerpat. Diskontní úvěr Považujeme za základní a nejpoužívanější druh úvěru poskytovaný centrální bankou komerčním bankám. Zpravidla je poskytován za rámcových podmínek, v malých objemech a obvykle bez zajištění. Jedná se o krátkodobý úvěr se lhůtou splatnosti nepřesahující 3 měsíce v domácí měně, který je úročen diskontní sazbou. Diskontní sazba určuje cenu finančních prostředků pro obchodní banky, respektive cenu úvěrů, které tyto banky poskytují svým klientům. Vyhlašuje ji centrální banka a poměrně často se mění. V České republice dosahovala nejvyšší hodnoty v roce 1997 (13 %), její současná hodnota je 0, 25 %, a je tak nejnižší úrokovou sazbou vyhlášenou Českou národní bankou. Zvýšením diskontní sazby „se zdražují úvěrové peníze a oslabují poptávku po úvěrech ze strany obchodních bank a jejich klientů. Jejich vysoká výše má restriktivní účinek, tj. snižuje poptávku po úvěrech a působí protiinflačně. Opačné expanzivní účinky má snižování diskontní sazby – poptávka po úvěrech vzrůstá, tím se oživuje ekonomická aktivita, vzrůstá zaměstnanost a i tempo ekonomického růstu.“ 34 Reeskontní úvěr Obchodní banky od svých klientů eskontují (nakupují) směnky, tím poskytují eskontní úvěr. Potřebuje-li však obchodní banka zvýšit své zdroje, může před lhůtou splatnosti tyto směnky prodat (reeskontovat) centrální bance. V den splatnosti centrální banka převede směnky zpět obchodní bance a automaticky strhne z jejího účtu 34
POSPÍŠIL, R., Finance a bankovnictví, s. 29.
35
příslušnou částku. Zpravidla se nemůže stát, že by úvěr nebyl uhrazen, protože si centrální banka vybírá jen směnky „kvalitních dlužníků“. V opačném případě, při nezaplacení uděluje centrální banka vysoké sankce, hrozí i riziko neposkytnutí dalšího reeskontního úvěru obchodní bance v budoucnu. Jedná se opět o krátkodobý úvěr,
který bývá
úročen
diskontní
nebo
reeskontní
sazbou,
která je o něco vyšší. Zvýšení či snížení sazby má stejné účinky dopadu jako u diskontních nástrojů. Česká národní banka reeskontovala směnky za diskontní sazbu, avšak v roce 1997 bylo poskytování reeskontního úvěru Českou národní bankou zrušeno. Lombardní úvěr Lombardní úvěr lze také charakterizovat jako úvěr nouzový, krátkodobý. Je poskytován bankám obvykle proti zástavě cenných papírů, které je (zpravidla za přesně
specifikovaných
podmínek)
centrální
banka
ochotna
přijmout.
Centrální banky poskytují lombardní úvěry jen do určité výše hodnoty zástavy, aby snížily riziko při neuhrazení dlužné částky. Lhůta splatnosti u těchto úvěrů nepřevyšuje 90 dní. Je úročen lombardní sazbou, která patří mezi nejvyšší. Poskytnutím lombardního úvěru dochází k růstu a při splácení k poklesu rezerv bank a vypůjčené měnové báze. 35 Změny těchto 3 úrokových sazeb mohou být na sobě zcela nezávislé. Hrozí zde však riziko příliš velkých rozdílů mezi jednotlivými sazbami, a proto některé země zavedly tzv. pevnou výši těchto rozdílů. Např. V České republice tvoří diskontní a lombardní sazba koridor pro pohyb krátkodobých sazeb peněžního trhu. Při úpravě repo sazby, která stojí uprostřed, se automaticky změní diskontní i lombardní sazba.
35
Srov. LANDOROVÁ, A., ČECHLOVSKÁ, Š., aj. Centrální bankovnictví, s. 40.
36
4.1.3 Kurzové intervence
Tento nepřímý nástroj, nazývaný také někdy jako devizové intervence, si neklade za hlavní cíl ovlivnit měnovou bázi či krátkodobou úrokovou míru, ale kurzové intervence se provádějí hlavně za účelem regulovat měnový kurz domácí měny. Hodnota měnového kurzu je dána především vztahem mezi poptávkou a nabídkou zahraničních měn a domácí měny na devizových trzích, tj. nákupem nebo prodejem měny. Ovlivní-li centrální banka tento vztah, mění tím i měnový kurz. Rozlišujeme 2 druhy intervencí – přímé a nepřímé. Přímé intervence jsou prováděny centrální bankou nejčastěji. Centrální banka nakupuje nebo prodává na devizových trzích zahraniční měny za měny domácí, kdy v případě domácího devizového trhu vystupují jako účastníci obchodu tuzemské banky. Transakce probíhají v bezhotovostní formě, a to jako tzv. konverze – přeměna zahraniční měny za
domácí měnu za aktuální kurz
na spotovém trhu,
nebo za termínovaný (forwardový) kurz na termínovaném trhu. Tato operace se nazývá jako jednosměrná. Další způsob je obchodování prostřednictvím tzv. měnových swapů (dvojsměrných operací), kdy nejprve probíhá prodej nebo nákup zahraniční měny za domácí měnu a později v předem dohodnutém termínu za dohodnutý kurz proběhne zpětná transakce. 36 Nepřímé intervence působí na měnový kurz změnou úrokových sazeb (především diskontní sazby) a ovlivňují tak pohyb růstu nebo poklesu zahraničního kapitálu. Centrální banka může dopady přímých intervencí omezit tzv. sterilizací, kdy současně s kurzovými intervencemi provádí také operace na volném trhu,
36
Srov. PAVLÁT, V., Centrální bankovnictví, s. 54.
37
tj. nakupuje nebo prodává cenné papíry za domácí měnu formou tendrů, a tím působí opačným směrem než samotné intervence.
4.1.4 Povinné minimální rezervy Každá banka (včetně stavebních spořitelen i poboček zahraničních bank) musí mít uložené určité procento primárních vkladů u centrální banky jako rezervu. Nedodržení této povinnosti vede k sankcím až k riziku případného ukončení činnosti banky. Tento nástroj slouží především k ovlivňování tzv. peněžních multiplikátorů, které vyjadřují poměr mezi peněžní zásobou a peněžní bází. Při zvýšení sazby povinných minimálních rezerv dochází ke zdražení peněz, zpomalování oběhu peněz (peníze se stahují z oběhu) a ke snížení peněžního multiplikátoru. Naopak při snížení sazby povinných minimálních rezerv se peníze zlevňují, zrychluje se oběh peněz (peníze se tak do oběhu opět vrací) a peněžní multiplikátory se zvyšují. Sazby se zvyšují při restriktivní měnové politice a snižují při expanzivní měnové politice. Při změně sazby (hlavně při zvýšení) musí dát centrální banka ostatním bankám čas k adaptaci. „Skutečná výše povinných minimálních rezerv se počítá jako průměrný stav povinných minimálních rezerv na příslušném účtu u centrální banky za určité období počítaný ze zůstatků na účtu na konci každého dne“
37
, nebo například v určitou
odpolední hodinu. Banky mají povinnost zasílat tyto údaje pravidelně v určitých intervalech centrální bance. Povinné minimální rezervy patří v bilanci banky do aktiv a v bilanci centrální banky do pasiv. Vklady jsou často zcela bezúročné nebo jsou úročené velmi nízkou sazbou. Důvody využití povinných minimálních rezerv jsou následující: důvod likvidity – povinnost ze zákona vytvářet základní výši rezervy, některé banky však vytvářejí i rezervy dobrovolné nad rámec povinných rezerv, 37
REVENDA, Z., Centrální bankovnictví, s. 313.
38
měnový důvod – rezervy mohou mít kladný vliv na stabilizaci krátkodobých úrokových sazeb a odhadnutelnost multiplikace bankovních depozit, daňový důvod -
povinnost bank odvádět rezervy je „jistou daní“,
neboť se tak snižují potencionální výnosy banky a tím, že se snižují zisky, se současně snižují i konkurenční schopnosti bank oproti nebankovním finančním institucím a omezují tak rozvoj, výplatu dividend, apod. 38 Mnohé země (Kanada, Belgie, Nizozemí, Švýcarsko, Austrálie,…) tento nástroj již vůbec nepoužívají.
4.2 Přímé nástroje
Přímé nástroje jsou chápány jako různá administrativní nařízení, příkazy, zákazy či
normy,
které
omezují
podnikatelskou
samostatnost
bankovního
trhu,
a proto jich centrální banka využívá jen výjimečně. K těmto nástrojům patří: pravidla likvidity, limity úvěrů bank, limity úvěrových sazeb bank, povinné vklady bank, doporučení, výzvy a dohody.
4.2.1 Pravidla likvidity Tento přímý nástroj se používá za účelem regulace likvidity bank, která vede k podpoře stability bankovního systému. Centrální banka určuje obchodním bankám, jaká má být struktura aktiv a pasiv, a dále také stanovuje i vazby mezi nimi uvnitř
38
Srov. POSPÍŠIL, R., Finance a bankovnictví, s.30.
39
této struktury.
Řadíme
sem
například
ukazatel
kapitálové
přiměřenosti,
jehož minimální povolená hodnota je mezinárodně stanovena na 8 %. Pravidla likvidity mohou mít vliv na vývoj měnové báze, na krátkodobou úrokovou míru (stanoví-li se poměr mezi střednědobými úvěry a vklady) i na měnový kurz domácí měny (stanoví-li se poměr mezi krátkodobými devizovými aktivy a pasivy).
4.2.2 Limity úvěrů bank Limity úvěrů bank, nazývané také jako absolutní úvěrové stropy či úvěrové kontingenty,
lze
označit
za
nejúčinnější
přímý
nástroj
měnové
politiky,
ačkoliv se jim banky brání, protože zasahují do samostatnosti v rozhodování bank. Tento nástroj spočívá v tom, že centrální banka stanoví maximální výši úvěru, které mohou banky poskytnout svým klientům bez schválení centrální bankou. Výše úvěrového limitu lze stanovit absolutně nebo relativně. Pospíšil uvádí, že absolutně lze úvěrové limity stanovit například omezením výše poskytnutých úvěrů, přírůstkem úvěrů za určité období nebo i poměrem stavu úvěrů k výši bankovního kapitálu. Relativně mohou být úvěrové limity stanoveny například omezením diskontních a lombardních úvěrů centrální banky. 39 V České republice nemusí žádat banky o sválení úvěru do výše úvěrového limitu, která činí: - u jednoho klienta 500 mil. Kč, - u skupiny klientů (kapitálově propojených) 1600 mil. Kč. Úvěry přesahující 25 % bankovního kapitálu musí být s Českou národní bankou prokonzultovány.
39
POSPÍŠIL, R., Finance a bankovnictví, s. 35.
40
4.2.3 Limity úvěrových sazeb bank Pojmem limity úvěrových sazeb bank se dle Revendy rozumí „stanovení maximálních úrokových sazeb bank z úvěrů a maximálních nebo minimálních úrokových sazeb bank z vkladů za účelem regulace, respektive stabilizace krátkodobé úrokové míry.“ úrokové
40
míry
Zvýšení sazby úvěrových limitů působí také na zvýšení krátkodobé a naopak.
Tento
nástroj
je
centrálními
bankami
využíván
spíše výjimečně, není totiž zcela jistá konečná reakce bank ani reakce jejich klientů.
4.2.4 Povinné vklady bank Centrální banka může určitým subjektům, nejčastěji státním orgánům místní moci a správy, uložit povinnost otevírat běžné účty, ukládat své volné peněžní prostředky a provádět určité operace výhradně prostřednictvím centrální banky. Centrální banka má tak přehled o peněžních prostředcích a o jejich účelovém využívání. Při snížení počtu subjektů, na které se tyto vklady vztahují, dochází k růstu měnové báze, ke zvýšení úvěrových a měnových agregátů, které vedou k znehodnocování
domácí
měny,
a
k poklesu
krátkodobé
úrokové
míry.
Obdobně, ale naopak, funguje i zvýšení počtu subjektů. Ve vyspělých ekonomikách se od tohoto nástroje upouští, zůstává tak na daném subjektu, kam své peníze uloží, za jaký úrok, atd.
4.2.5 Doporučení, výzvy a dohody Doporučení, výzvy a dohody jsou různými opatřeními, domluvami, které bývají písemnou
nebo
ústní
formou,
a
spočívají
v požadavcích
centrální
banky
vůči obchodním bankám. Všeobecně jsou považovány za velmi účinné, i když nejsou pro banky závazné, protože je centrální banka neprovádí na základě žádných právních 40
REVENDA, Z., Centrální bankovnictví, s. 317.
41
norem. Týkají se např. omezení úvěrů, zvýhodnění či vyloučení určitých druhů úvěrů, atd. Doporučení mají charakter vyjádřených a obecných záměrů, představ a přání. Zpravidla nemají písemnou podobu. Také výzvy nemají písemnou podobu, ale mají již důraznější a konkrétnější charakter. Dohody již mají písemnou formu a jsou stvrzeny podpisy zúčastněných stran. Bývají uzavírány i mezi komerčními bankami navzájem. 41 Vhodná kombinace přímých i nepřímých nástrojů umožňuje eliminovat nežádoucí nedostatky a přispívá tak k účinnosti měnové politiky jako celku.
41
Srov. LANDOROVÁ, A., ČECHLOVSKÁ, Š., aj. Centrální bankovnictví, s. 47.
42
5
MĚNOVĚPOLITICKÉ NÁSTROJE ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY
Česká národní banka v současné době ve své měnové politice využívá těchto tržních nástrojů: operace na volném trhu, automatické facility, mimořádné facility, povinné minimální rezervy.
5.1 Operace na volném trhu Hlavní nástroj České národní banky má podobu repo sazby prováděné formou tendrů. Znamená to, že banky neznají podmínky nákupu či prodeje cenných papírů a nemohou tak vlastní návrh upravovat. Spočívá v tom, že „ČNB přijímá od bank přebytečnou likviditu a bankám předává jako kolaterál (zajištění) dohodnuté cenné papíry. Obě strany se zároveň zavazují, že po uplynutí doby splatnosti proběhne reverzní transakce, v níž ČNB jako dlužník vrátí věřitelské bance zapůjčenou jistinu zvýšenou o dohodnutý úrok a věřitelská banka vrátí ČNB poskytnutý kolaterál.“ 42 V České republice trvá doba splatnosti repo operací 14 dní, nazývána také jako dvoutýdenní (2T) repo sazba, vyhlašovaná pravidelně 3krát týdně kolem 9:30. Nabídky bank jsou vypořádávány podle americké aukční procedury, tj. ČNB upřednostňuje nabídky bank s nejnižší požadovanou úrokovou sazbou v daný den. Nabídky za nejvyšší sazby může ČNB zcela odmítnout nebo zkrátit. Minimální akceptovatelný objem je 300 mil. Kč a dále celé násobky 100 mil. Kč.
42
Dostupný z WWW:
43
Vedle výše uvedeného hlavního nástroje Česká národní banka může využít také doplňkový měnový nástroj v podobě tříměsíčního repo tendru. V tomto tendru Česká národní banka přijímá likviditu na období 3 měsíců. Opět probíhá formou americké aukční procedury. Tento nástroj není příliš využívaný, naposledy byl použit na začátku roku 2001. Třetím druhem měnových nástrojů České národní banky jsou nástroje „jemného ladění“, kam se řadí devizové operace či operace s cennými papíry. Těchto nástrojů se využívá jen příležitostně, pokud nastane nečekaný výkyv v likviditě trhu, kdy je ohrožena stabilita vývoje úrokových sazeb. 43 Následující graf popisuje vývoj dvoutýdenní repo sazby od ledna 2005 do ledna 2010. Graf 2 – 2 týdenní repo sazba ke konci měsíce (%) 44
43
Srov. Dostupný z WWW:
44
Dostupný z WWW:
44
5.2 Automatické a mimořádné facility Obdobně jako operace na volném trhu působí i tzv. automatické facility. „Slouží k poskytování nebo ukládání likvidity přes noc (overnight, O/N). Protože se z hlediska bank jedná o permanentní možnost uložení, respektive zapůjčení peněz, vytvářejí úrokové sazby uplatňované u těchto dvou facilit koridor, v němž se pohybují krátkodobé úrokové sazby na peněžním trhu (a také dvoutýdenní repo sazba).“
45
Rozlišujeme na dva druhy - depozitní a marginální facilita. Depozitní facilita umožňuje bankám vložit svou přebytečnou likviditu na účet České národní banky přes noc, ale banky musí požádat o tento obchod nejpozději 15 min před uzávěrkou daného dne v tzv. Zúčtovacím centru České národní banky, vložené peníze jsou poté úročeny diskontní sazbou. Tato operace probíhá bez zajištění. Minimální objem je 100 mil. Kč a dále celé násobky 50 mil. Kč. Vývoj diskontní sazby v letech 2005 – 2010 znázorňuje Graf 3. Graf 3 – Diskontní sazba ke konci měsíce (%) 46
45
PAVLÁT, V., Centrální bankovnictví, s. 55.
46
Dostupný z WWW:
45
V opačném případě marginální facilita umožňuje bankám, které mají s Českou národní bankou uzavřenou tzv. Rámcovou smlouvu o obchodování na finančním trhu, vypůjčit si přes noc od České národní banky finanční prostředky formou repo operace likvidity.
Banky
zde
musí
požádat
nejpozději
25
min
před
uzávěrkou
opět v Zúčtovacím centru. Poskytnutý úvěr je úročen lombardní sazbou. Minimální objem je 10 mil. Kč, další vyšší částky jsou přijímány zcela bez omezení. Vývoj lombardní sazby v letech 2005 – 2010 je popsán v Grafu 4. Graf 4 – Lombardní sazba ke konci měsíce (%) 47
Mimořádné facility zavedla Česká národní banka teprve v roce 2008. Jejich cílem je fungování trhu se státními dluhopisy formou dvoutýdenních i tříměsíčních repo operací.
5.3 Povinné minimální rezervy Jak již bylo výše uvedeno, každá banka musí mít uloženo určité procento svých vkladů u centrální banky. V České republice musí mít banka platnou bankovní licenci
47
Dostupný z WWW:
46
nebo může podnikat na základě „Jednotné licence“. Peníze jsou vkládány na účet v Zúčtovacím účtu České národní banky. „Předepsaný objem povinných minimálních rezerv je stanoven na 2 % ze základny pro výpočet povinných minimálních rezerv. S platností od 12. 7. 2001 je touto základnou objem primárních závazků dané banky (tj. především vkladů od nebankovních subjektů), jejichž splatnost nepřevyšuje 2 roky. Příslušná banka je povinna udržovat na účtech pro držení povinných minimálních rezerv takový denní zůstatek, který je v průměru za udržovací období (přibližně 1 měsíc - začíná první čtvrtek v měsíci a končí ve středu před prvním čtvrtkem v následujícím měsíci) roven minimálně stanovené povinné minimální rezervy pro dané udržovací období. Prostředky na tomto účtu až do výše předepsaného objemu povinných minimálních rezerv jsou počínaje 12. 7. 2001 bankám úročeny dvoutýdenní repo sazbou ČNB (dříve úročeny nebyly).“ 48 Sazba 2 % je v současné době shodná s výší stanovenou pro Evropskou centrální banku pro banky v Hospodářské a měnové unii (EMU).
48
Srov. Dostupný z WWW:
47
6
VÝZVY PRO ČESKOU NÁRODNÍ BANKU
Při vstupu České republiky do Evropské unie si Česká národní banka stanovila motto: profesionalita, transparentnost a efektivnost, které jsou chápány jako hodnoty pro naplnění svých cílů. Aktuální cíle se týkají úkolů měnové politiky, která je orientována především na cílování inflace. Česká národní banka se snaží udržet na úrovni okolo 3 %. Další výzvou je posilování úrovně postavení České národní
banky
v rámci
Evropského
systému
centrálních
bank
a
později
i v Eurosystému. Další náročnou výzvou je postup k integraci dozoru nad finančním trhem a spolupráce se zahraničními subjekty. V posledních letech klade Česká národní banka důraz na odhalení zranitelných míst ve finančním sektoru, aby tak omezila rizik a zvýšila odolnost finančního trhu vůči šokům. Podle stávajících předpokladů přijme Česká republika jednotnou evropskou měnu (euro) a to se stane významnou události pro existenci České národní banky, které bude vyžadovat určité přizpůsobení v organizaci České národní banky, a proto je důležité nadále pečovat o plynulost, bezpečnost a spolehlivost peněžního oběhu a přispívat tak ke zvýšení hospodárnosti. Pro přijetí jednotné měny bude také důležitá příprava určitého postupu, aby tato operace proběhla bez problémů a úzká spolupráce s vládou. Výzvou se může stát i reakce na měnící se potřeby účastníků na finančním trhu, protože Česká národní banka poskytuje široký výběr bankovních, finančních a poradenských služeb. Klíčový význam má i oblast lidských zdrojů. Česká národní banka se snaží pracovníkům poskytnout systém vzdělávání a možnost kariérního postupu. Hlavní výzvou je nadále pro Českou národní banku rozvoj v evropském i globálním kontextu. To se může projevit především ve výzkumu, v pohledu na měnovou politiku a v přistupování k evropské měně.
48
ZÁVĚR
Cílem této práce byl poskytnout ucelený pohled na centrální bankovnictví, převážně
na
Českou
V práci jsou vysvětleny
národní důležité
banku
a
pojmy a
její definice
měnově-politické centrálního
nástroje.
bankovnictví.
Jednotlivé kapitoly popisují nejprve bankovní soustavu, stručný vývoj bankovnictví na území České republiky, samostatnou Českou národní banku či její činnosti, funkce a nástroje měnové politiky. V poslední kapitole jsou vypsány možné výzvy pro Českou národní banku. Centrální banky si v současné době stále více upevňují své pozice na finančním trhu, především v oblasti samostatnosti a odpovědnosti, která se stále zvyšuje, a proto zatím nic nenasvědčuje tomu, že by jejich existence byla vůbec ohrožena. Samotná Česká národní banka vystupuje jako stabilizovaná a dobře fungující centrální
banka.
Zakládá
si
na
kvalitním
personálu,
infrastruktuře
a hlavně na vystupování před veřejností v České republice, ale i před zahraničními a mezinárodními institucemi. To je důležité pro řešení problémů, úkolů a pro dosažení vytyčených cílů. Jak již bylo uvedeno Česká národní banka má do budoucna jasně stanovený cíl, tím je přijetí společné evropské měny, eura. Přistoupení k euru je výzvou nejen pro Českou národní banku, ale i pro celou Českou republiku, a proto zde zůstává otázkou, jak moc se změní finanční situace a vývoj centrálního bankovnictví v České republice, jestliže tuto jednotnou evropskou měnu skutečně přijme.
49
ANOTACE Příjmení a jméno autora:
Barbora Šmoldasová
Instituce:
Moravská vysoká škola Olomouc
Název práce v českém jazyce:
Místo a úloha České národní banky v bankovním systému České republiky
Název práce v anglickém jazyce: Role of National Bank of Czech Republic in the banking system of Czech Republic Vedoucí práce:
Ing. Eva Jílková, Ph.D.
Počet stran:
59
Počet příloh:
5
Rok obhajoby:
2010
Klíčová slova v českém jazyce:
Bankovní soustava, Česká národní banka, činnosti
a funkce centrální banky, nástroje centrální banky Klíčová slova v anglickém jazyce: Banking system, National Bank of Czech Republic, activities and function of National bank, instruments of National bank Cílem této práce je poskytnout ucelený souhrn informací především o systému centrálního bankovnictví, o České národní bance a o jejím postavení na finančním trhu. Jsou zde vysvětleny důležité pojmy a definice centrálního bankovnictví. Jednotlivé kapitoly popisují nejprve bankovní soustavu, stručný vývoj bankovnictví na území České republiky, samostatnou Českou národní banku či její činnosti, funkce a nástroje měnové politiky. The aim of this paper is to provide a comprehensive summary of information especially on the central banking system, the Czech National Bank and its position in the financial market. There are explanations of important terms and definitions of central banking. Individual chapters describe the first of its banking system, a brief development of banking in the Czech Republic, an independent Czech National Bank and its activities, functions and instruments of monetary policy. 50
LITERATURA A PRAMENY REVENDA, Zdeněk. Centrální bankovnictví. 2. rozšířené vyd. Praha: Management Press, 2001. 784 s. ISBN 80-7261-051-1. LANDOROVÁ, Anděla, ČECHLOVSKÁ, Šárka, a spol. Centrální bankovnictví. 2. přepracované vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007. 109 s. ISBN 97880-7372-190-9. PAVLÁT, Vladislav. Centrální bankovnictví. 1. vyd. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2004. 138 s. ISBN 80-86754-29-4. ŠENKÝŘOVÁ, Bohuslava, a kolektiv. Bankovnictví 1. 3. aktualizované vyd. Praha: Bankovní akademie, 2005. 200 s. ISBN 80-238-9271-1. REVENDA, Zdeněk. Centrální bankovnictví. 1. vyd. Praha: Management Press, 1999. 741 s. ISBN 80-85943-89-1. BRADA, Jaroslav, a spol. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 3. vyd. Praha: Management Press, 2002. 634 s. ISBN 80-7261-031-7. POSPÍŠIL, Richard. Finance a bankovnictví. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. 139 s. ISBN 978-80-244-1712-7.
Banka
[online].
cnb.cz,
[cit.
2010-01-15].
Dostupný
z WWW:
http://www.cnb.cz/cs/obecne/slovnik/b.html O České národní bance [online]. cnb.cz, [cit. 2010-01-15]. Dostupný z WWW: Státovka
[online].
wikipedia.org,
[cit.
2010-01-23].
Dostupný
z WWW:
Měnové agregáty [online]. wikipedia.org, [cit. 2010-01-23]. Dostupný z WWW: Peněžní agregáty Eurozóny [online]. cnb.cz, [cit. 2010-02-14]. Dostupný z WWW: 51
Peněžní
agregáty
[online].
cnb.cz,
[cit.
2010-02-15].
Dostupný
z WWW:
Devizové rezervy České národní banky [online]. finance.cz, [cit. 2010-02-18]. Dostupný z WWW: Historie nastavení základních měnověpolitických nástrojů [online]. cnb.cz, [cit. 201002-18]. Dostupný z WWW: Měnověpolitické nástroje [online]. cnb.cz, [cit. 2010-02-21]. Dostupný z WWW: Graf
[online].
cnb.cz,
[cit.
2010-03-20].
Dostupný
z WWW:
Graf
[online].
cnb.cz,
[cit.
2010-03-20].
Dostupný
z WWW:
Graf
[online].
cnb.cz,
[cit.
2010-03-20].
Dostupný
z WWW:
Měnověpolitické nástroje [online]. cnb.cz, [cit. 2010-03-29]. Dostupný z WWW: Výroční
zpráva
[online].
cnb.cz,
[cit.
2010-04-15].
Dostupný
z WWW:
Repo
tendry
[online].
cnb.cz,
[cit.
2010-04-15].
52
Dostupný
z WWW:
SEZNAM OBRÁZKŮ, GRAFŮ A TABULEK
Obr. 1 – Jednostupňový a dvoustupňový bankovní systém Obr. 2 – Měnové agregáty České národní banky Graf 1 – Vývoj devizových rezerv 2000 - 2009 Graf 2 – Dvoutýdenní repo sazba ke konci měsíce Graf 3 – Diskontní sazba ke konci měsíce Graf 4 – Lombardní sazba ke konci měsíce Tab. 1 – Definice peněžních agregátů Eurozóny
53
SEZNAM PŘÍLOH
PŘÍLOHA 1 – Obecné vymezení základních druhů bank PŘÍLOHA 2 – Organizační struktura České národní banky PŘÍLOHA 3 – Schéma bilance České národní banky k 31. 12. 2008 PŘÍLOHA 4 – Výkaz zisku a ztráty České národní banky k 31. 12. 2008 PŘÍLOHA 5 – Ukázka oznámení repo tendru
54
PŘÍLOHA 1 – Obecné vymezení základních druhů bank 49
CENTRÁLNÍ BANKA Obchodní banky
Nabízejí zejména depozitní a úvěrové operace, mohou být universální i specializované.
Spořitelní banky
Specializují
se
na
depozitní,
úvěrové
a
další
operace
pro obyvatelstvo.
Investiční banky
Jsou dvojího typu – buď investují do cenných papírů, nebo poskytují dlouhodobé úvěry.
Rozvojové banky
Specializují
se
na
účelové,
obvykle
dlouhodobé
úvěry
investičního charakteru.
Specializované vládní banky Hypoteční banky
Zakládány vládou např. za účelem podpory exportu, rozsáhlých investičních úvěrů apod. Specializují
se
na
emisi
hypotečních
zástavních
listů
a poskytování hypotečních úvěrů.
Stavební banky
Přijímají vklady od účastníků stavebního spoření a poskytují jim úvěry s výhodnějšími úrokovými sazbami.
Zemědělské banky Městské a komunální banky
Konzorciální banky Zahraniční banky Bankovní holdingové
Provádějí bankovní operace a nabízejí bankovní služby zejména v zemědělském sektoru. Zakládané městy a obcemi za účelem nabídky bankovních operací a služeb v daném regionu.
Zakládány skupinami bank zejména za účelem poskytování rozsáhlých (konzorciálních) úvěrů. Obchodní a další banky plně ve vlastnictví zahraničních subjektů nebo pobočky těchto bank. Konglomeráty několika institucí, ze kterých alespoň jednou je banka.
společnosti
49
REVENDA, Z., Centrální bankovnictví, s. 19.
55
PŘÍLOHA 2 – Organizační struktura České národní banky 50
50
Dostupný z WWW:
56
PŘÍLOHA 3 – Schéma bilance České národní banky k 31. 12. 2008 51
51
Dostupný z WWW:
57
PŘÍLOHA 4 – Výkaz zisku a ztráty České národní banky k 31. 12. 2008 52
52
Dostupný z WWW:
58
PŘÍLOHA 5 – Ukázka oznámení repo tendru 53
Repo tendry **Oznámení** Den obchodu Směr repo operace Počáteční den Koncový den Min objem objednávky (mil. Kč) Max počet objednávek Limitní repo sazba (% p.a.) Uzávěrka pro příjem objednávek **Výsledky** Min repo sazba (% p.a.) Průměrná repo sazba (% p.a.) Max repo sazba (% p.a.) Koeficient uspokojení (%) Výsledný objem (mld Kč)
53
22. 03. 10 dodávací 24. 03. 10 07. 04. 10
22. 03. 10 stahovací 22. 03. 10 06. 04. 10
22. 03. 10 stahovací 22. 03. 10 06. 04. 10
19. 03.10 dodávací 22. 03. 10 06. 04. 10
10
300
300
10
1 1.10
2 1.00
2 1.00
1 1.10
13:00
10:15
10:00
13:00
1.10 1.10 1.10 100 2.363
1.00 1.00 1.00 100 1.000
1.00 1.00 1.00 100 59.200
--------0.000
Dostupný z WWW:
59
