Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Finanční podnikání
VÝVOJ PRODUKTŮ OBCHODNÍCH BANK V ČESKÉ REPUBLICE
Evolution of Banking Products in the Czech Republic Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Vypracoval:
Ing. Dalibor Pánek
Vratislav Čech
Brno, květen 2006
N á z e v d i p l o m o v é p r á c e : Vývoj produktů obchodních bank v České republice
Jméno a příjmení autora:
Vratislav Čech
Katedra:
Financí
Název práce v angličtině: Vedoucí diplomové práce:
Rok obhajoby:
Evolution of Banking Products in the Czech Republic Ing. Dalibor Pánek
2006
Anotace v češtině
Předmětem bakalářské práce Vývoj produktů obchodních bank v České republice je analýza vývoje vybraných produktů obchodních bank v průběhu privatizace české ekonomiky a popis vlivu současných trendů na tyto produkty. První část práce je zaměřena na charakteristiku bankovních produktů. Druhá část stručně shrnuje vývoj bankovnictví v České republice od počátku transformace ekonomiky až po současnost. Třetí a nejrozsáhlejší část práce je věnována vývoji vybraných bankovních produktů s důrazem na vliv privatizace a vstup České republiky do Evropské unie.
Anotace v angličtině
Object of the bachelor thesis Evolution of Banking Products in the Czech Republic is to analyze development of selected banking products during privatization of the economy and to describe how current trends have influenced these products. First part of the thesis concentrates on characterization of banking products. Second part briefly summarizes evolution of the Czech banking sector commencing at the start of the economic transformation. Third and the most extensive part of the thesis is devoted to development of the banking products with emphasis on influence by the privatization and acceptation of the Czech republic to the European union.
Klíčová slova v češtině
bankovní produkty, obchodní bankovnictví, Česká republika, vývoj
Klíčová slova v angličtině
bank products, retail banking, Czech republic, evolution
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Vývoj produktů obchodních bank v České republice vypracoval samostatně pod vedením Ing. Dalibora Pánka a uvedl v seznamu literatury všechny použité literární a odborné prameny. V Brně dne 17. května 2006 vlastnoruční podpis autora
Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu mé bakalářské práce Ing. Daliboru Pánkovi za odborné konzultace a rady, které mi během zpracování práce poskytl.
Dále bych chtěl poděkovat tiskovým oddělením České spořitelny, a.s., Komerční banky, a.s. a CitiBank a.s. za poskytnuté informace.
Obsah
ÚVOD.............................................................................................................................................................. 9 1
2
3
4
5
6
7
CHARAKTERISTIKA BANKOVNÍCH PRODUKTŮ ....................................................................... 10
1.1 1.2 1.3 1.4
CHARAKTERISTICKÉ RYSY BANKOVNÍCH PRODUKTŮ ........................................................................... 10 VKLADOVÉ (DEPOZITNÍ) PRODUKTY ................................................................................................... 11 FINANČNĚ ÚVĚROVÉ PRODUKTY ......................................................................................................... 12 PLATEBNĚ ZÚČTOVACÍ (MIMOBILANČNÍ) PRODUKTY ........................................................................... 12
STRUČNÝ VÝVOJ BANKOVNICTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE....................................................... 14
2.1 NÁVRAT K TRŽNÍMU BANKOVNICTVÍ (1990–1993).............................................................................. 14 2.2 ČESKÉ BANKOVNICTVÍ 1993-1995...................................................................................................... 14 2.3 DRUHÁ POLOVINA 90. LET .................................................................................................................. 15 2.4 PRIVATIZACE BANKOVNÍHO SEKTORU 1999 - 2001 .............................................................................. 16 2.5 OBDOBÍ STABILIZACE A VSTUPU ČESKÉ REPUBLIKY DO EVROPSKÉ UNIE 2002 - 2005 ........................... 17 2.5.1 Jednotná bankovní licence........................................................................................................ 17 2.5.2 Bankovní poplatky ................................................................................................................... 18 2.5.3 Bankovní registr klientských informací..................................................................................... 18 2.5.4 Nebankovní registry klientských informací............................................................................... 19 2.6 FOND POJIŠTĚNÍ VKLADŮ ................................................................................................................... 19
HYPOTÉKY ......................................................................................................................................... 21
3.1 3.2 3.3
VÝVOJ PŘED PRIVATIZACÍ STÁTNÍHO PODÍLU V BANKÁCH .................................................................... 22 VLIV PRIVATIZACE STÁTNÍHO PODÍLU ................................................................................................. 22 TENDENCE PO VSTUPU DO EVROPSKÉ UNIE ......................................................................................... 24
4.1 4.2 4.3
VÝVOJ PŘED PRIVATIZACÍ BANK ......................................................................................................... 27 VLIV PRIVATIZACE BANK A VSTUPU DO EVROPSKÉ UNIE ...................................................................... 29 NEBANKOVNÍ KONKURENCE SPOTŘEBNÍCH ÚVĚRŮ .............................................................................. 30
5.1 5.2 5.3 5.4
CHARAKTERISTIKA ............................................................................................................................ 31 DŮVODY PROPOJOVÁNÍ ...................................................................................................................... 31 VÝVOJ NABÍDKY PRODUKTŮ ............................................................................................................... 32 KONKURENCE NA TRHU BANKOPOJIŠTĚNÍ ........................................................................................... 33
SPOTŘEBITELSKÉ ÚVĚRY .............................................................................................................. 27
BANKOPOJIŠTĚNÍ ............................................................................................................................. 31
BEZHOTOVOSTNÍ PLATEBNÍ STYK .............................................................................................. 34
6.1 TUZEMSKÝ PLATEBNÍ STYK ................................................................................................................ 34 6.1.1 ABO (Automatizované bankovní operace)................................................................................ 34 6.1.2 Mezibankovní zúčtovací centrum CERTIS ............................................................................... 35 6.2 ZAHRANIČNÍ PLATEBNÍ STYK .............................................................................................................. 37 6.2.1 SWIFT..................................................................................................................................... 37 6.2.2 BIC (Bank Identifier Code) ...................................................................................................... 37 6.3 PŘESHRANIČNÍ PLATEBNÍ STYK........................................................................................................... 38 6.3.1 IBAN (International Bank Account Number)............................................................................ 38 6.3.2 TARGET ................................................................................................................................. 39 6.3.3 TARGET 2 .............................................................................................................................. 39 6.4 SEPA (SINGLE EURO PAYMENT AREA)............................................................................................... 40 PŘÍMÉ BANKOVNICTVÍ ................................................................................................................... 41
7.1 TELEFONNÍ BANKOVNICTVÍ (PHONE BANKING) .................................................................................... 41 7.2 INTERNETOVÉ BANKOVNICTVÍ ............................................................................................................ 41 7.2.1 Vývoj....................................................................................................................................... 42 7.3 HOME BANKING ................................................................................................................................. 43 7.3.1 Vývoj....................................................................................................................................... 43 7.4 GSM (MOBIL) BANKING ..................................................................................................................... 44 7.4.1 Vývoj....................................................................................................................................... 44 7.5 PDA BANKING ................................................................................................................................... 44
7.6 PLATEBNÍ KARTY ............................................................................................................................... 45 7.6.1 Vývoj....................................................................................................................................... 46 7.6.2 Nebankovní konkurence kreditních karet .................................................................................. 48 7.7 ZÁVĚREM K PŘÍMÉMU BANKOVNICTVÍ ................................................................................................ 48
ZÁVĚR ......................................................................................................................................................... 50
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .......................................................................................................... 53
SEZNAM PŘÍLOH....................................................................................................................................... 55 PŘÍLOHY ..................................................................................................................................................... 56
ÚVOD Bankovnictví je nedílnou součástí finančního systému tržních ekonomik a je hnací silou ekonomického rozvoje společnosti i jednotlivce. Banky, podobné těm dnešním, vznikaly již ve 13. století v Itálii a jejich vznik úzce souvisel s obchodem. První instituce podobné dnešním centrálním bankám byly založeny ve století 17. ve Švédsku a Anglii.
Historie bankovnictví v českých zemích je poměrně krátká a zaznamenala rozkvět i pád. České bankovnictví se mohlo plně rozvíjet jen mezi lety 1918–1939 a poté až po roce 1989. Německá okupace, druhá světová válka a etapa centrálního plánování zničily obchodní bankovnictví jako celek a proto je vývoj českého bankovnictví po roce 1989 velice dynamický. Během posledních deseti let došlo v České republice k dramatickému rozvoji bankovnictví a s ním souvisejícímu vývinu produktů a služeb nabízených obchodními bankami. V tomto období jsou ve vývoji českého bankovnictví nejpatrnější dvě události: • •
privatizace státního podílu v českých bankách a vstup České republiky do Evropské unie.
Ve své práci se zaměřím především na vliv těchto událostí na konkrétní produkty obchodních bank.
Vzhledem k všeobecné popularitě jednotlivých produktů, současným diskusím na půdě Evropské unie o bezhotovostním platebním styku a vzhledem k současným tendencím v českém bankovnictví jsem si k podrobnější analýze vybral vývoj následujících bankovních produktů: • • • • •
hypoteční úvěr, spotřebitelský úvěr, produkty bankopojišťovnictví, bezhotovostní platební styk a produkty přímého bankovnictví.
Cílem mé bakalářské práce je popsat a analyzovat vývoj těchto vybraných bankovních produktů v podmínkách privatizace a vstupu České republiky do Evropské unie. Bakalářskou práci jsem rozdělil do sedmi hlavních kapitol a jedné závěrečné: • • •
•
V první kapitole obecně charakterizuji bankovní produkty s využitím kritéria vztahu k bilanci obchodní banky. Ve druhé kapitole stručně přibližuji vývoj bankovnictví od počátku transformace české ekonomiky. Důraz kladu na změny v českém bankovním sektoru v důsledku privatizace bankovního sektoru a na vliv vstupu České republiky do Evropské unie. V následujících pěti kapitolách se podrobně věnuji vývoji konkrétních bankovních produktů. Postupně popisuji vývoj hypotečních a spotřebitelských úvěrů, bankopojišťovnictví, bezhotovostního platebního styku a přímého bankovnictví v České republice v posledních deseti letech. Především analyzuji vliv privatizace a vstupu České republiky do Evropské unie na vývoj těchto bankovních produktů. Věnuji se i očekávaným vývojovým tendencím. V závěrečné kapitole znovu krátce shrnuji výsledky zjištěné v celé mé bakalářské práci.
9
1 CHARAKTERISTIKA BANKOVNÍCH PRODUKTŮ Obchodní banky (dále jen banky) jsou nejvýznamnější finanční zprostředkovatelé v každé tržní ekonomice. Jsou to ekonomické subjekty podnikající na finančním trhu. Specializují se na obchodování s penězi a s peněžním kapitálem a spolu s tím na mnoho dalších služeb spojených s úschovou a pohybem tohoto kapitálu. V právním uspořádání České republiky (ČR) se bankami „…rozumějí právnické osoby založené jako akciová společnost…“ a „…které přijímají vklady od veřejnosti a poskytují úvěry a které k výkonu těchto činností mají bankovní licenci“.1 Dále je v zákoně o bankách ustanoveno, že „…bez bankovní licence nesmí nikdo přijímat vklady od veřejnosti, ani vydávat elektronické peněžní prostředky, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak“.2 Banka může vykonávat činnosti, přesně vyjmenované v zákoně o bankách, má-li je povoleny v udělené bankovní licenci. O udělení bankovní licence rozhoduje centrální banka. Přes všechna omezení uvedená v zákoně o bankách však zůstává maximalizace zisku či tržní ceny akcií jedním ze základních cílů bank a proto na bankovním trhu existuje veliká konkurence.
Obchodní banky členíme podle struktury poskytovaných služeb a nabízených produktů na univerzální a specializované. Univerzální banky poskytují širokou škálu produktů a služeb dle udělené licence. V ČR jsou universální obchodní banky v současnosti základní složkou bankovního systému. Specializované obchodní banky se zaměřují na vybrané druhy produktů (např.: hypotéky, záruky, spořitelní nebo investiční produkty) nebo jen na produkty určené jen pro část potenciální klientely (např. oblasti: zemědělství, těžkého průmyslu, drobného podnikání). Vzhledem k velkému počtu a různorodosti bankovních produktů není jejich systematizace jednoduchá a můžeme se setkat s celou řadou přístupů k členění těchto produktů. Klasickým dělením produktů obchodních bank je dělení podle kritéria vztahu k bilanci banky na pasivní (vkladové), aktivní (úvěrové) a neutrální (mimobilanční).
1.1 CHARAKTERISTICKÉ RYSY BANKOVNÍCH PRODUKTŮ Bankovnictví patří do sféry služeb a jednotlivé služby nabízené bankami klientům se nazývají bankovní produkty. Přestože se jednotlivé bankovní produkty mohou velice odlišovat, můžeme najít i rysy pro všechny společné: •
•
•
Nemateriální (nehmotný) charakter a z něj vyplívající tři významné vlastnosti. Za prvé, bankovní produkty nejsou skladovatelné a tudíž se jimi banka nemůže „předzásobit“. Za druhé jsou abstraktní, tedy neviditelné, a proto je pro úspěšnost banky nezbytná kvalitní reklama. A za třetí nejsou patentovatelné. Nelze je tedy patentově chránit. Dualismus. Většina peněžních činností, včetně bankovních produktů jsou spojením hodnotové a věcné stránky. Hodnotová stránka bankovního produktu je dána jeho finančním objemem (např. objem bankovního převodu) a věcná stránka vyjadřuje počet jednotlivých produktů (např. počet bankovních převodů) Vzájemná propojenost a podmíněnost bankovních produktů vyplývá z vlastní podstaty některých produktů, kdy jeden produkt nemůže existovat bez druhého (banka např. nemůže provádět bezhotovostní platební styk bez existence vkladových účtů). Dochází však i k záměrnému propojování bankovních produktů s cílem vytvořit co nejlepší bankovní prostředí pro klienta.3
Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, v pozdějším znění, § 1. Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, v pozdějším znění, § 2. 3 REVENDA, Zbyněk a kol. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 4. vyd. Praha : Management Press, 2005. ISBN 80-7261-1321. Str. 132-133. 1 2
10
1.2 VKLADOVÉ (DEPOZITNÍ) PRODUKTY Vkladové nebo-li pasivní produkty souvisejí s položkami pasivní (pravé) strany bankovní účetní bilance. Banka je při pasivních obchodech v dlužnické pozici ke svému klientovi a vznikají jí různé závazky. Prostřednictvím těchto obchodů a produktů banka shromažďuje finanční kapitál potřebný pro své úvěrové obchody. Mezi vkladové produkty obchodních bank patří: • •
•
•
•
Vklady na viděnou (na požádání, a vista, at sight nebo on demand) jsou vklady na různých běžných či kontokorentních účtech fyzických i právnických osob, s nimiž může klient disponovat bez časového prodlení. Termínované vklady, kde si klient volné finanční prostředky ukládá u banky na pevně stanovenou dobu a fixně sjednanou úrokovou sazbu. Jedná se o pevné a většinou větší částky. Z hlediska časového omezení dispozice s vkladem rozeznáváme termínované vklady na vklady na pevnou lhůtu a vklady s možností výpovědi. V praxi se setkáváme s úročením fixním i pohyblivým. Banky mohou nabízet i revolvingové termínované vklady. Úsporné vklady jsou vklady na úsporných účtech, proti kterým banka vystavuje doklad. Nejčastěji se jedná o úsporné vklady ve formě vkladních knížek. Banky mohou nabízet i vkladní listy. Manipulace s vkladem je možná jen po předložení příslušného vkladového dokladu. Na rozdíl od termínovaných vkladů se u úsporných vkladů mění výše uložených finančních prostředků v důsledku vkladů a výběrů. Bankovní dluhové cenné papíry. K rozšířeným formám bankovních vkladových produktů patří i emise různých druhů dluhových cenných papírů. Na tyto produkty se na rozdíl od bankovních vkladů nevztahuje zákonné pojištění vkladů.4 Vyskytují se ve několika formách: Bankovní dluhopisy (obligace). Dluhopis je podle zákona o dluhopisech: „...zastupitelný cenný papír, s nímž je spojeno právo na splacení dlužné částky a povinnost emitenta toto právo uspokojit, ...může být vydán v listinné nebo zaknihované podobě.“5 Emise bankovních dluhopisů se řídí stejným zákonem. Banky mohou vydávat dluhopisy na jméno, na řad i na majitele. Bankovní dluhopisy mohou (ale nemusí) být sekundárně obchodovatelné. Hypoteční zástavní listy jsou speciálním druhem dluhopisu. Závazky banky v těchto dluhopisech jsou kryty zástavním právem na nemovitost. Platí zde princip shody, kdy nominální hodnota (hypoteční) bankou vydaných a umístěných hypotečních zástavních listů musí být kryta hypotékami a výnos těchto zastavených nemovitostí musí být shodný s výnosem zástavních listů. Nesoulad musí být dočasného charakteru a je možný cca do 10 %.6 Bankovní depozitní směnka. Pro banku směnka představuje písemný závazek vyplatit uvedenou částku majiteli směnky v uvedeném termínu. Režim směnek nepodléhá zákonu o dluhopisech, ale řídí se zákonem směnečným a šekovým 7. Směnka může být vystavena na jakoukoli částku a dobu splatnosti a je ze zákona převoditelným cenným papírem. Stavební spoření „...je účelové spoření spočívající v přijímání vkladů od účastníků stavebního spoření, v poskytování úvěrů účastníkům stavebního spoření a v poskytování příspěvku fyzickým osobám účastníkům stavebního spoření.“8 Se stavebním spořením jsou v ČR spojeny daňové úspory a státní dotace, což tento bankovní produkt v současnosti činní velice populárním. Průběh stavebního spoření lze rozdělit do tří fází:
Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, v pozdějším znění, ČÁST TŘINÁCTÁ, Pojištění pohledávek z vkladů. Zákon č. 190/2004 Sb. , o dluhopisech, v pozdějším znění. 6 ŠEVČÍK, Aleš. Bankovnictví I., 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210 3019-4. Str. 64. 7 Zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový, v pozdějším znění. 8 Zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, § 1. 4
5
11
Fáze spoření, což je uzavření smlouvy o stavebním spoření a následné spoření na účtu banky (stavební spořitelny). Fáze přidělení úvěru. Pro získání nároku na úvěr musí účastník stavebního spoření k rozhodnému dni splnit určité podmínky včetně minimální doby spoření a minimální naspořené částky. Fáze splácení úvěru. Po splnění uvedených podmínek má účastník právo na čerpání úvěru. Úvěr může být použit jen na bytové potřeby, které vymezuje zákon o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření9. Úvěrové fáze stavebního spoření se promítnou i do aktivní strany bankovní účetní bilance a tudíž se úvěr ze stavebního spoření svojí podstatou řadí mezi finančně úvěrové bankovní produkty.
1.3 FINANČNĚ ÚVĚROVÉ PRODUKTY Úvěrové neboli aktivní produkty souvisejí s položkami aktivní (levé) strany bankovní účetní bilance. Banka je při aktivních obchodech ve věřitelské pozici ke svému klientovi a vznikají jí různé pohledávky nebo jí v jejich důsledku vznikají určitá majetková práva. Prostřednictvím těchto obchodů a produktů banka půjčuje finanční kapitál shromážděný pomocí pasivních obchodů banky. Finančně úvěrové bankovní produkty lze rozdělit do tří základních skupin:10 •
•
•
Peněžní úvěry. Jedná se o skutečné poskytnutí likvidních finančních prostředků většinou v bezhotovostní formě. Příkladem jsou kromě podnikatelských účelových provozních a investičních úvěrů také úvěry kontokorentní, eskontní, lombardní, hypoteční a spotřebitelské. Závazkové úvěry a záruky. Bankovní záruky jsou hojně využívány především v mezinárodním, ale i v tuzemském obchodě. Pro klienta neznamenají příjem likvidních finančních prostředků. Banka se pouze písemně zavazuje za svého klienta splnit jeho závazek, pokud on tak neučiní sám. Plnění vyplývající z bankovní záruky má vždy peněžní formu. Jedná se např. o různé druhy platebních i neplatebních bankovních záruk, akceptační a avalový úvěr. Alternativní formy financování. Do této skupiny patří produkty, které za určitých specifických podmínek umožňují klientovi získat likvidní finanční prostředky. Jedná se zejména o bezregresivní či regresivní faktoring a forfating.
1.4 PLATEBNĚ ZÚČTOVACÍ (MIMOBILANČNÍ) PRODUKTY Tyto produkty nemají přímou vazbu na bankovní účetní bilanci. Banka tedy není v postavení věřitele ani dlužníka. Jedná se především o škálu služeb souvisejících s národním a zahraničním platebním stykem, s obchody s cennými papíry a s devizovými obchody. Tuzemský bezhotovostní platební styk je realizován pomocí účtů jednotlivých bank otevřených u cleringové banky. Bezhotovostní platby v rámci mezinárodního platebního styku jsou realizovány prostřednictvím mezinárodních zúčtovacích systémů, nebo prostřednictvím vzájemných účtů. Nostro účty jsou běžné účty, které má banka otevřené u zahraničních bank. Loro účty jsou běžné účty zahraničních bank otevřené u tuzemské banky. Banky svým klientům k provádění plateb bezhotovostního styku nabízejí řadu produktů, jako jsou například: •
9
Příkazy k úhradě a inkasu, jejichž prostřednictvím v ČR probíhá největší část platebního styku. Příkaz k úhradě je pokynem majitele účtu bance k provedení zadané platby ve prospěch účtu třetí osoby. Příkaz k úhradě prostřednictvím příkazu k inkasu inicializuje příjemce platby
Zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, v pozdějším znění. REVENDA, Zbyněk a kol. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 4. vyd. Praha : Management Press. 2005, str. 139.
10
12
•
• •
• •
•
11
a k tomu aby banka provedla příkaz k inkasu musí být tento způsob úhrady předem domluvený mezi bankou, dlužníkem i věřitelem. Šeky. V důsledku rozšíření platebních karet význam šeků, klasického prostředku platebního styku, klesá. Šek je krátkodobý cenný papír a jeho náležitosti včetně způsobů použití jsou podrobně upraveny v zákonu směnečném a šekovém.11 Šek je v podstatě příkazem výstavce šeku bance, aby vyplatila z účtu výstavce oprávněnému majiteli šeku uvedenou peněžní částku. Vyskytuje se mnoho druhů šeků, které se rozlišují např. podle převoditelnosti. Cestovní šeky jsou speciálním druhem šeku a je možné je předložit v kterékoli zemi aniž by v ní měl klient otevřený bankovní účet. Platební karty. S plastikovou platební kartou může její oprávněný držitel provádět bezhotovostní platby a výběry hotovosti dle obchodních podmínek pro vydávání a používání platebních karet příslušné banky. Podle kritéria způsobu zúčtování transakcí provedených platební kartou rozlišujeme tři základní druhy karet: Charge karta, nebo-li karta s odloženou platbou. Oprávněný držitel karty provádí úhradu provedených plateb dle měsíčního výpisu vydavatele karty. Kreditní (úvěrová) karta. Oprávněný držitel karty může navíc čerpat revolvingový úvěr do předem sjednané výše. Debetní karta. Provedené platby jsou na účet držitele karty neprodleně zaúčtovány. Přímé bankovnictví představuje další formu komunikace banky s klientem. Za platební produkty přímého bankovnictví lze považovat všechny produkty, při kterých kontakt mezi bankou a klientem probíhá v elektronické podobě. Dokumentární akreditiv představuje písemný závazek banky, že na základě žádosti klienta (kupujícího, příkazce) a na jeho účet poskytne určité plnění oprávněné osobě (prodávajícímu, beneficientovi), jestliže tato osoba do určité doby předá přesně stanovené dokumenty. Akreditiv může být odvolatelný i neodvolatelný, potvrzený (u něhož jsou obě banky zavázány společně beneficientovi) i nepotvrzený, krytý (kdy banka požaduje platbu při otevření akreditivu) i nekrytý. Dokumentární inkaso, jehož prostřednictvím dává příkazce (dodavatel, vývozce) příkaz své bance (vysílající banka), aby pro něj sama či prostřednictvím své korespondenční banky vyinkasovala u třetí osoby (odběratele, dovozce) určitou peněžní částku nebo i jiné plnění na základě od příjemce předaných stanovených dokumentů. U dokumentárního inkasa banka přebírá odpovědnost pouze za provedení inkasních úkonů. Může být dovozní i vývozní.
Zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový, v pozdějším znění.
13
2 STRUČNÝ
REPUBLICE
VÝVOJ
BANKOVNICTVÍ
V ČESKÉ
2.1 NÁVRAT K TRŽNÍMU BANKOVNICTVÍ (1990–1993) Bankovní systém byl v samém počátku 90. let 20. století následkem čtyřicetiletého vývoje v podmínkách centrálního plánování značně nerozvinutý. To se nejvíce projevilo v nízkém počtu bankovních poboček a v málo rozvinuté struktuře produktů nabízených obchodními bankami širokému obyvatelstvu. Avšak ještě před listopadovou revolucí v roce 1989 byly položeny, v důsledku Gorbačovových reforem druhé poloviny 80. let, základy pro dvoustupňové bankovnictví. Byl přijat zákon o Státní bance Československé (SBČS)12, který definoval nový dvoustupňový bankovní systém a SBČS jako centrální banku. Organizační struktura centrální banky však byla vytvořena v duchu socialistického plánováni a byla novým zákonem o SBČS13 z roku 1991 upravena pro podmínky tržního hospodářství. Společně se zákonem o SBČS vstoupil 1. ledna 1990 v platnost i nový zákon o bankách a spořitelnách.14 V prvních letech transformace došlo k prudkému nárůstu počtu bank a s ním došlo i k rozšíření bankovních služeb. V této době také bylo díky nedostatečnému zákonodárství a nezkušenosti manažerů či snad i jejich záměrným zneužíváním svých pravomocí, zakládáno i na pozdější problémy se solventností u malých a středních bank. Tyto problémy se plně projevily až po rozdělení Československa. Mezera v zákonech byla zacelena až po dvou letech (v roce 1992) přijetím nového zákona o bankách15, který výrazně zpřísnil pravidla úvěrové angažovanosti.
Přestože byl Československý bankovní systém koncipován jako univerzální, vznikaly v tomto počátečním období i banky se speciálním zaměřením na určité segmenty bankovního trhu. Především se jednalo o stavební spořitelny, které zákon o bankách a spořitelnách přímo vyčlenil jako specializované banky.16
2.2 ČESKÉ BANKOVNICTVÍ 1993-1995 Rozdělení Československa, vznik samostatné České republiky (ČR), její přijetí do OECD17 a přidružení k Evropské unii (EU) byly obecně pro obyvatele ČR nejvýznamnějšími událostmi první poloviny devadesátých let. Pro sektor bankovnictví bylo významné i příznivé přisouzení investičních stupňů hodnocení od renomovaných zahraničních agentur. Přijetí nového devizového zákona18 a zavedení směnitelnosti koruny sebou přineslo dynamický rozvoj bankovní činnosti. Všechny tyto události umožňovaly intenzivní vývoj bankovních produktů v zásadě stabilních tržních podmínkách. K 31.12.1992 zanikla SBČS19 a ke stejnému datu rozdělením SBČS vznikly Česká národní banka (ČNB)20 a Slovenská národní banka. Zákon o ČNB stanovil, že hlavním cílem ČNB bylo zabezpečovat stabilitu české měny21 a že do její kompetence spadá i bankovní dohled nad obchodními bankami.22
Zákon č. 130/1989 Sb., o SBČS. Zákon č. 22/1992 Sb., o SBČS. 14 Zákon č. 158/1989 Sb., o bankách a spořitelnách. 15 Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách. 16 V roce 2004 bylo vydáno povolení k činnosti 4 stavebním spořitelnám. Pramen: POLOUČEK, Stanislav. Bankovnictví. 1. vyd. Karviná : Slezská univerzita v Opavě, 2005. ISBN 80-7248-287-4. Str. 22-23 17 Světová Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. 18 Zákon č. 219/1995 Sb., devizový. 19 Ústavním zákonem č. 542/1992 Sb., o zániku České a Slovenské federativní republiky. 20 Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, vstoupil v platnost 1.1.1993. 21 Tento cíl byl v roce 2002 po opakovaném projednávání ústavním soudem, v parlamentu i senátu, změněn. Novým hlavním cílem činnosti ČNB se stala péče o cenovou stabilitu. 12 13
14
Nedostatky v činnosti některých bank se v tomto období začaly stále výrazněji negativně projevovat ve finanční situaci těchto bank a v letech 1993 až 1995 bankovní sektor postupně opustily 4 banky. K 31.12.1995 však v ČR stále působilo 55 bank a poboček zahraničních bank. V roce 1994 započal trend ke konsolidaci jednotlivých bank a ozdravění bankovního sektoru od špatných úvěrů.23
Vliv velkých bank, které ve struktuře bilanční sumy k 31.12.1995 představovaly 73,7 %24, na vývoj bankovního sektoru byl značný. Postupně se ale snižoval především ve prospěch zahraničních bank a jejich poboček.
Struktura aktivních obchodů bank v tomto období zaznamenala změny související s rostoucím zapojením bank do obchodování s cennými papíry. Přijatá novela zákona o rezervách navázala tvorbu opravných položek a rezerv přímo na objem klasifikovaných úvěrů v jednotlivých kategoriích. Přesto úvěrové obchody tvořily nejvýznamnější část aktivních obchodů komerčních bank a k 31.12.1995 se na těchto aktivních obchodech podílely téměř 47 %. Objem rychle likvidních aktiv se ale podstatně zvyšoval.
V celkové struktuře pasiv obchodních bank zůstávaly primární vklady pro většinu bank při financování obchodních aktivit rozhodující. Výjimku tvořily zahraniční banky a pobočky zahraničních bank, které se refinancovaly zejména prostřednictvím mezibankovního trhu. V roce 1993 bylo na český burzovní trh postupně uvedeno 622 a posléze 333 emisí akcií z první vlny kupónové privatizace a v roce 1995 dalších 674 emisí akcií, tentokrát ze druhé vlny kupónové privatizace. 25 I toto rozšíření možností pro efektivní zhodnocování volných finančních prostředků obyvatelstva i podnikové sféry prostřednictvím operací na kapitálovém trhu mělo za následek určité zpomalení růstu primárních vkladů u obchodních bank. I samotné banky v tomto období rozvíjely další formy získávání finančních prostředků, například prostřednictvím vydávání vlastních obligací, přijímáním podřízeného dluhu a podobně. Historicky první prodej Global Depository Receipts (GDR)26 na západních trzích uskutečnila 10.7.1995 Komerční banka.
2.3 DRUHÁ POLOVINA 90. LET27 Vývoj bankovního sektoru a tím i bankovních produktů byl ve druhé polovině 90. let podstatně ovlivněn krizí české měny, hospodářskou stagnací a vládní krizí, která v roce 1998 vyvrcholila předčasnými volbami. Byl dále novelizován zákon o bankách a již se připravoval nový zákon, který by zohlednil právní úpravu EU. Pro bankovní sektor byl charakteristický postupný nárůst konkurence ze strany zahraničních bank a prohlubování segmentace bankovního trhu.
Velké a zahraniční banky představovaly 90 % bankovního trhu, ale zahraniční banky a pobočky zahraničních bank postupně zvyšovaly svůj tržní podíl. Pozitivní vliv stále narůstající konkurence měl za následek zkvalitňování a rozšiřování bankovních služeb. Banky i nadále kladly důraz na zvyšování efektivnosti bankovní činnosti a vyšší hospodárnost. V důsledku úsporných opatření a díky narůstající efektivitě začal, i přes neustále narůstající obchodní bilanci bankovního sektoru, počet pracovníků v bankách od roku 1996 klesat. Stabilní a obezřetný vývoj velkých bank sebou přinesl po krátkém období zhoršeného hodnocení opět příznivé hodnocení od ratingových agentur. Malé banky ale stále trpěly v důsledku poskytnutých špatných úvěrů. Proto ČNB na počátku roku 1996 přistoupila ke konsolidaci malých bank, které měly předpoklady k dalšímu setrvání v bankovním sektoru. V zájmu obnovení stability ekonomického vývoje byly vládou ČR připraveny a přijaty dvě novely zákona o bankách, tzv. „malá“ a „velká“ novela zákona. Tyto novely mimo jiné bankám nařizovaly
22 VENCOVSKÝ, František a kol. Dějiny bankovnictví v českých zemích. Praha : Bankovní institut, 1999. ISBN 80-7265030-0. Str. 480. 23 Výroční zpráva ČNB 1995, str. 99. 24 Výroční zpráva ČNB 1995, str. 100. 25 Pramen: http://www.pse.cz, Vznik a vývoj českého burzovnictví – Přehled nejvýznamnějších událostí ve vývoji burzy. 26 Globální depozitní certifikáty (GDR) – představují obchodní podíl na běžných akciích emitenta. Část kmenových akcií domácího emitenta je nahrazena těmito depozitními certifikáty, přičemž práva spojená s vlastnictvím původních akcií přecházejí na vlastníky GDR, kromě práva hlasovacího. Každý majitel GDR má možnost je přeměnit na skutečné akcie. 27 Prameny: výroční zprávy ČNB 1995-1998.
15
určitá omezení propojení bank s podnikovou sférou a důsledné oddělení investičního a komerčního bankovnictví, rozšířily okruh sankčních opatření vůči bankám a akcionářům a také rozšířily informační povinnost vůči veřejnosti. Velká novela zákona a připravovaný nový zákon o bankách již začleňovali do českého bankovnictví platné směrnice EU a ustanovení koncilu Basle I. ČNB přešla na konci roku 1997 k inflačnímu cílení a vyhlásila snížení čisté inflace do roku 2000 na 3,5 - 4,5 %, přičemž ke konci roku 1998 se měla pohybovat v rozmezí 6 - 6,5 %.28 Podrobněji k vývoji inflace v ČR v příloze č. 1.
V důsledku hospodářské stagnace a v neposlední řadě i díky přípravám státních podílů k privatizaci vykázal bankovní sektor v letech 1997 - 1999 znatelnou ztrátu. Aktivita bankovního sektoru se zpomalila. Důvodem zpomalení růstu obchodní bilance byla zejména nízká úvěrová aktivita bank, která byla zapříčiněna i zvýšenou obezřetností bank při rozvoji své úvěrové činnosti. Nižší dynamika růstu obchodní bilance sektoru odpovídala nižší dynamice nárůstu vkladů a sníženému přílivu zahraničního kapitálu. V důsledku konsolidace malých bank došlo k určitému přesunu vkladů z malých do velkých bank v návaznosti na ztrátu důvěry v tento bankovní subsektor. Ve vývoji klasifikovaných úvěrů se v roce 1996 ukázaly pozitivní tendence. Stále výraznější bylo odpisování ztrátových úvěrů, pomocí kterého docházelo k postupnému očišťování bank. Růst objemu úvěrů byl v tomto období nižší, než růst bilanční sumy. Ve struktuře aktiv bank se podíl úvěrů a cenných papírů snížil29 a podíl rychle likvidních aktiv a vkladů u bank se zvýšil.
Ve struktuře pasiv byly i nadále rozhodující vklady klientů a mezibankovní vklady, přestože se podíl primárních vkladů snížil. Stavební spořitelny intenzivně rozvíjely svou činnost zejména ve sběru primárních vkladů. Jejich celkový podíl na aktivitách bankovního sektoru však stále zůstává velmi nízký.
2.4 PRIVATIZACE BANKOVNÍHO SEKTORU 1999 - 200130 Privatizace bank je velice složitou problematikou s nemalým politickým kontextem. V ČR se prakticky od počátku transformace ekonomiky vedly spory týkající se privatizace bank. Proces privatizace byl zahájen již v rámci kupónové privatizace, ale stát si ponechával významné podíly v největších českých bankách. Jako první byla plně privatizována Živnostenská banka a to již v roce 1992. Od té doby se vedly politické diskuse, zda vůbec a komu privatizovat zbývající podíly v Komerční bance, České spořitelně a Československé obchodní bance. Privatizace těchto státních podílů nakonec proběhla a v červenci 1999 byla dokončena privatizace Československé obchodní banky. Roku 2000 následovala privatizace České spořitelny a Komerční banka byla zprivatizována v následujícím roce. Stát si ponechal kontrolní vliv pouze ve dvou specializovaných bankách – České exportní bance a Českomoravské záruční a rozvojové bance. Privatizace s sebou přinesla velké změny ve škále nabízených bankovních produktů a služeb. K 31.12.2001 v České republice působilo 38 bank a poboček zahraničních bank, což je o sedm méně, než tomu bylo v roce 1998. Na českém bankovním trhu v tomto období došlo ke dvěma fúzím, transformaci Konsolidační banky na nebankovní subjekt – Českou konsolidační agenturu, a tři banky ukončily svou činnost. Počet bank na českém bankovním trhu se tímto v podstatě stabilizoval.
Vláda v souvislosti s privatizací státních podílů také rozhodla o poskytnutí pomoci privatizovaným bankám formou odprodeje pohledávek ze ztrátových a pochybných úvěrů Konsolidační bance. I tato pomoc přispěla k celkovému pozitivnímu trendu ve vývoji klasifikovaných úvěrů, ale kvalita úvěrového portfolia a úvěrové riziko stále představovali rozhodující problém českého bankovního sektoru. V tomto období také došlo k postupnému vyčlenění skupiny středně velkých bank.
28 Skutečnost se ale od předpokladu odlišovala. V roce 1998 byla průměrná výše inflace v ČR 10,7% a v roce 1999 2,1%. Přesto se stanoveného cíle pro rok 2000 podařilo dosáhnout a průměrná inflace v tomto roce byla 3,9%. 29 Přes toto snížení ČNB striktně vyžadovala od 1.7.1997 tvorbu opravných položek k pokrytí rozdílu mezi pořizovací a tržní cenou všech cenných papírů v portfoliu bank. 30 Prameny: výroční zprávy ČNB 1999-2001.
16
V tomto období setrvával dynamický růst vkladů. Přetrvávající problémy na poptávkové straně úvěrů vedly banky k alokaci svých zdrojů do jiných aktiv. Pokračoval dynamický růst rychle likvidních aktiv, jako jsou vklady a úvěry u emisních bank, státní pokladniční poukázky, poukázky ČNB, běžné účty zejména u zahraničních bank a pokladní hotovost. Banky investovaly převážně do dluhopisů, které v celkovém objemu cenných papírů představovaly téměř 80 %. Banky se ale stále orientovaly zejména na pevné operace s úrokovými a měnovými nástroji. Nejvíce klientských vkladů bylo soustředěno u velkých bank. Jejich podíl však postupně klesal především ve prospěch nově se formujících středních bank a ve prospěch stavebních spořitelen.31
2.5 OBDOBÍ
STABILIZACE A VSTUPU
2002 - 2005
ČESKÉ
REPUBLIKY DO
EVROPSKÉ
UNIE
Český bankovní sektor prošel výraznou restrukturalizací, která úzce souvisela se vstupem České republiky do Evropské unie v květnu 2004. České bankovnictví prošlo legislativní harmonizací, která byla již během roku 2002 v zásadě dokončena a pokračovala její implementace.
Bankovní sektor pokračoval ve stabilizaci a zlepšování finančních výsledků. Došlo k dalšímu posilování výkonu bankovního dozoru v souvislosti s koncilem Basle II (2003). Pozitivní vývoj se ukazoval především v oblasti kvality úvěrového portfolia. Podíl ohrožených úvěrů na celkových úvěrech během let 2000 - 2004 klesl o více jak 15 % až pod hranici 5 %.32 Toto očištění bylo ale částečně zapříčiněno i již zmíněným zásahem české vlády do úvěrového portfolia velkých bank před jejich privatizací. Mezi rozhodující aktivity bankovního sektoru patří i v tomto období poskytování úvěrů. Ty se sice v roce 2002 na celkové bilanční sumě podílely jen necelými 36 %33, ale v následujících letech bankovní sektor zaznamenal růst objemu poskytnutých úvěrů. Tento růst byl způsoben jak především vysokým nárůstem úvěrů poskytnutých domácnostem tak i zvýšením objemu úvěrů poskytnutých podnikové sféře. Na konci roku 2004 již podíl úvěrů na aktivech bank dosáhl téměř 41 %34. V roce 2003 zaznamenal český bankovní systém mírně nižší zisky, než v předchozím roce. Důvodem byly hlavně nízké úrokové sazby a vysoká konkurence, které vedly ke snížení marží. Více k vývoji úrokových sazeb v ČR v příloze č. 2. Díky nové poplatkové politice komerčních bank však v tomto období prudce stouply zisky z poplatků a provizí.
2.5.1 Jednotná bankovní licence Od vstupu ČR do EU platí i v tuzemsku směrnice EU týkající se „jednotné bankovní licence“. Tato licence pro ČR v praxi znamená, že banky z ostatních zemí EU mají právo provádět bankovní činnosti, k jejichž provádění mají oprávnění ve svém domovském státě, i na území ČR bez toho, že by musely žádat o souhlas. Kterákoli evropská banka tak může svou činnost snadno rozšířit i do dalších zemí EU, a to buď prostřednictvím založení pobočky v dané zemi nebo prostřednictvím přeshraničního (tj. bez založení pobočky) poskytování služeb. Banky však stále podléhají regulaci a dohledu země, ve které mají své sídlo. Zavedením jednotné licence se ještě více prohloubila konkurence na českém bankovním trhu, především v oblastech platebního styku a zúčtování přes hranice, obchodování na účet klienta a poskytování bankovních informací. Možnost poskytování přeshraničních služeb si již v roce 2004 v ČR zaregistrovalo celkem 63 subjektů.35
Ke konci roku 2001 podíl klientských vkladů činil podle výroční zprávy ČNB u velkých bank 69,8%, u středních 16,1% a u stavebních spořitelen 9,0%. 32 Výroční zpráva ČNB 2004, str. 29. 33 Výroční zpráva ČNB 2002, str. 57. 34 Výroční zpráva ČNB 2004, str. 29. 35 Pramen: výroční zpráva ČNB 2004, str. 29. 31
17
2.5.2 Bankovní poplatky V roce 2001 byl také patrný dlouhodobější trend podstatného narůstání bankovních poplatků a provizí, které často bývaly pro klienty i skryté. V roce 2001 na bankovních poplatcích české banky vybraly asi třetinu sumy, která jim plynula z čistých úrokových zisků. Výnosy z poplatků a provizí se ale v roce 2005 u „velké bankovní trojky“36 téměř rovnal jejich čistým ročním ziskům. Podle závěrů cenové studie mezinárodního týmu americké poradenské firmy Boston Consulting Group (BCG) z jara roku 2004, zákazníci českých peněžních domů, kteří často využívali bankovní služby, za ně platili v průměru více, než v té době inkasovaly banky v Německu a Rakousku. Rozdíl byl patrný především v poplatcích za jednotlivé transakce a Marek Hovorka z BCG dále uvedl: „Jedním z faktorů, které ovlivňují vysoké poplatky v ČR, je dominantní postavení tří bank. Ekonomická teorie říká, že taková situace svádí spíše ke kooperaci než ke konkurenci.“37 Bankám s přemrštěnými poplatky nahrával i fakt, že v roce 2004 byly bankovní poplatky jen pro méně než 35 % Čechů při výběru banky důležité. I dnes máme v Evropě jednu z nejmenších tendencí ke změně banky. Dále agentura STEM/MARK ve svém průzkumu zjistila, že jen: „Pětina občanů připouští, že výše poplatků může být u nich důvodem pro změnu banky.“38 Na téma bankovních poplatků se vedly rozsáhlé diskuse i na půdě vlády a Ministerstvo financí vyvinulo regulační tlaky v podobě navržení legislativních změn ve 13 oblastech a pohrozilo bankám zakázáním a omezením určitých poplatků zákonem. Ze zprávy o bankovním sektoru, kterou pro vládu vypracoval ministr financí v roce 2005 vyplývá, že by se mimo jiné měly zakázat poplatky za zrušení účtu. Dále ministr Sobotka na tiskové konferenci, konané 25. října 2005 uvedl, že do roku 2007 by se dokonce měl zřídit institut finančního ombudsmana. Ministerstvo chtělo dále uzákonit, aby se sazebník výkonů povinně přikládal ke smlouvě a aby o každé jeho změně byl klient bankou neprodleně informován.39 Banky obhajovaly nárůst poplatků vstupem zahraničních vlastníků a jejich investováním do nových technologií a rozvoje nových služeb. Kartelová dohoda nebyla Úřadem pro hospodářskou soutěž velkým bankám působícím v ČR prokázána a dialog mezi Ministerstvem financí a Českou bankovní asociací stále probíhá.
V současné době již většina bank ustoupila od některých ožehavých poplatků a například poplatek za zrušení účtu již téměř vymizel. Sazebníky bankovních poplatků se ale u většiny bank mění vícekrát než jednou do roka. Myslím si, že téma bankovních poplatků, které mnohdy zůstávají i nadále skryté, zůstává stále aktuální i v současnosti.
2.5.3 Bankovní registr klientských informací40 Projekt centrálního registru bankovních úvěrů podnikatelských subjektů vznikl již v roce 2000 jako společná iniciativa ČNB a České bankovní asociace. Realizace se povedla během dvou let a po zahájení činnosti koncem roku 2001 vstoupil Bankovní registr klientských informací (BRKI) v polovině roku 2002 do fáze rutinního provozu.
BRKI je informační systém, který soustřeďuje informace o úvěrových závazcích fyzických osob podnikatelů a právnických osob a umožňuje operativní výměnu těchto informací mezi účastníky BRKI. Databáze je aktualizována měsíčně. Předpoklad pozitivního působení na snižování podílu rizikových pohledávek v bankovním sektoru a zkušenosti z dlouhodobého používání podobných registrů v zahraničí byly základním důvodem pro realizaci tohoto projektu. BRKI umožnil komerčním bankám působícím na českém bankovním trhu rychlou výměnu informací o úvěrovém zatížení jednotlivých potenciálních i současných klientů a schopnosti splácení jejich
Česká spořitelna, Komerční banka a Československá obchodní banka BANKOVNICTVÍ 6-7/2004. Platíme v bankách příliš mnoho? Měsíčník hospodářských novin. Praha : Economica, a.s. Ročník XII. ISSN 1212-4273. Str. 5. 38 BANKOVNICTVÍ 5/2004. Poplatky příčinou pro změnu banky. Měsíčník hospodářských novin. Praha : Economica, a.s. Ročník XII. ISSN 1212-4273. Str. 23. 39 BANKOVNICTVÍ 11/2005. České banky patří k nejvýnosnějším. Měsíčník hospodářských novin. Praha : Economica, a.s. Ročník XIII. ISSN 1212-4273. Str. 11. 40 Pramen: http://www.cbcb.cz. 36 37
18
závazků. V databázi BRKI byly v polovině roku 2005 obsaženy informace o 3,5 milionech klientů, kteří si vzali 6,4 milionu půjček.41 V současné době je členy BRKI devatenáct bank a stavebních spořitelen. Informace z této databáze se během čtyř let své dosavadní existence staly důležitou součástí řízení rizika v bankách. V současnosti se pracuje na jejím účinnějším propojení s databázemi registrů nebankovních subjektů.
2.5.4 Nebankovní registry klientských informací Ke konci roku 2004 založilo sedm leasingových a splátkových společností zájmové sdružení právnických osob Leasing & Loan Credit Bureau (LLCB), z.s.p.o. Úkolem nového sdružení bylo zajištění a zprostředkování vzájemné informovanosti o údajích důvěryhodnosti a platební morálce klientů. LLCB, které se rozrostlo v průběhu roku 2005 již na jedenáct členů, shromažďuje od svých členů údaje o klientech. Dále zajišťuje jejich zpracování a provozuje tak Nebankovní registr klientských informací (NRKI). Další společností podílející se na zpracování informací v NRKI je i zajišťovatel BRKI, Czech Credit Bureau, a.s. (CCB). Společné využívání obou databází však skrývá právní problémy v podobě písemného souhlasu v jednotlivých databázích již vedených klientů 42. NRKI stejně jako BRKI shromažďuje o klientech negativní i pozitivní informace.43
Na českém trhu existuje ještě jedno sdružení provozující dlužnický registr, Sdružení na ochranu leasingu a úvěrů spotřebitelů (SOLUS). Toto sdružení se soustředí na shromažďování informací o klientech především splátkových společností. SOLUS o klientech registruje pouze negativní informace. V současné době sdružuje 17 společností, včetně všech tří v ČR působících mobilních operátorů.44
2.6 FOND POJIŠTĚNÍ VKLADŮ Existenci tohoto fondu považuji z pohledu vývoje bankovních produktů za důležitý. Proto jeho vývoji věnuji samostatnou subkapitolu. Fond pojištění vkladů45 (dále jen Fond) poskytuje náhrady vlastníkům vkladů u bank a stavebních spořitelen, které nemohly dostát svým závazkům. Svou činnost začal fakticky vykonávat od 1. ledna 1995. Původně byly pojištěny pouze bankovní vklady fyzických osob vedených v českých korunách a to ve výši 80 % hodnoty pojištěných vkladů, maximálně však do limitu Kč 100 000,- pro jednoho vkladatele u jedné banky. Roční příspěvek banky byl stanoven na 0,5 % z celkového objemu pojištěných vkladů fyzických osob ke dni 31. prosince běžného roku.
Od července 1995 jsou pojištěny i vklady fyzických osob u stavebních spořitelen46 ve stejné výši a se stejným limitem jako u bank. Roční příspěvek stavebních spořitelen do Fondu byl stanoven na 0,1 % ze čtvrtletního průměrného objemu pojištěných vkladů v běžném roce. Maximální limit pro výplatu náhrad vkladatelů bank a stavebních spořitelen byl od února 1998 zvýšen na Kč 300 000,- pro jednoho vkladatele u jedné banky.47 Další novelou zákona o bankách48 jsou od září 1998 navíc pojištěny vklady fyzických osob vedené na identifikační číslo fyzické osoby - podnikatele a pojištění je rozšířeno i na vklady právnických osob vedených v českých korunách. Náhrady se dále poskytují vkladatelům ve výši 90 % hodnoty pojištěných vkladů, maximálně však do limitu Kč 400 000,- pro jednoho vkladatele u jedné banky.
GALLIST, Vladan. Registr úvěrů je plný dat. Lidové noviny, 20.7.2005. Podrobňeji v zákoně č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. 43 Pramen: http://www.llcb.cz. 44 Pramen: http://www.solus.cz. 45 Fond vznikl zákonem č. 156/1994 Sb. a řídí se zákonem č. 21/1992 Sb., o bankách. 46 Zákon č. 83/1995 Sb., upravující zákon č. 96/1993 Sb. o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření. 47 Zákon č. 16/1998 Sb., upravující zákon č. 21/1992 Sb., o bankách. 48 Novela č. 165/1998 Sb. 41
42
19
Podle další novely zákona o bankách49 jsou od září 2001 navíc pojištěny i devizové vklady. Náhrady se nadále poskytují vkladatelům ve výši 90 % hodnoty pojištěných korunových i devizových vkladů, maximálně však do limitu EUR 25 000,- pro jednoho vkladatele u jedné banky. Náhrada se vyplácí vždy v české měně.50
Zatím poslední novela zákona o bankách51, s účinností od května 2002, vymezuje rozhodná data pro výpočet výše dodatečné náhrady úroků z pohledávek z vkladů v případě jednotlivých dotčených bank. Za dobu své existence vyplatil Fond náhrady vkladů klientům 10 bank v celkové výši cca Kč 12,7 mld. Fond pojištění vkladů se stal v květnu 2002 jedním ze zakládajících členů Mezinárodní asociace pojistitelů vkladů (International Association of Deposit Insurers).52
Novela č. 319/2001 Sb. PETRJÁNOŠOVÁ, Božena. Bankovnictví II. 1.vyd. Brno : Masarykova universita v Brně, 2004. ISBN 80-210-3523-4. Str. 33. 51 Novela č. 126/2002 Sb. 52 Pramen: http://www.czech-ba.cz. Fond pojištění vkladů. 49 50
20
3 HYPOTÉKY V České republice je hypoteční úvěr definován jako úvěr, jehož splacení je zajištěno zástavním právem k nemovitosti a to i k nemovitosti rozestavěné. Úvěr se považuje za hypoteční úvěr dnem vzniku právních účinků zástavního práva.53 Finanční prostředky jsou bankou uvolněny až po zapsání zástavního práva do katastru nemovitostí. Hypoteční úvěry jsou poskytovány jak fyzickým tak i právnickým osobám. Fyzickým osobám jsou hypoteční úvěry poskytovány zejména na realizaci jejich potřeb bydlení či rekreace.
Hypoteční úvěry na investice do nemovitostí se týkají vlastnického vztahu k nemovitosti, nejpozději při čerpání úvěru je nutno prokázat účelovost. Objekt úvěru, případně nemovitost k zástavě, musí být možno zapsat do katastru nemovitostí. Zastavovaná nemovitost tedy musí být na území ČR.
Obchodní banky působící v ČR poskytují hypoteční úvěry se splatností 5 až 30 let a mohou mít dobu fixace úroku na 1 až 15 let. Výše úvěru je možná již od Kč 100 000,- a horní hranice úvěru je prakticky neomezená. Všeobecně však platí, že potřebu finanční prostředků do Kč 500 000,- je výhodnější řešit úvěrem ze stavebního spoření než hypotékou. Standardní hypotéky jsou poskytovány až do výše 70 % tržní hodnoty nemovitosti, ale jsou i úvěry až do 100 % tržní hodnoty nemovitosti.54
„Stoprocentní hypotéky“ však nejsou příliš doporučovány vzhledem k vyšším úrokům a především k vyšší náročnosti na ručení. Pokud nejsou finanční prostředky klienta dostatečné, je možné zbytek financovat jinými způsoby. Vše se při schvalování hypotéky bankou odvíjí od bonity klienta.
Atraktivitu hypotékám může dodávat i státní příspěvek, který snižuje úrokovou míru z úvěru. Do září 2002 bylo možné v ČR získat státní příspěvek na pořízení nové bytové jednotky, ale jen do určité výše. Od 1. září 2002 nabylo účinnosti nařízení vlády o státní finanční podpoře hypotečních úvěrů na starší byty. Obě podpory se stanovují na každý rok podle skutečné hladiny sazeb hypotečních úvěrů v předešlém roce. Vzhledem k nízké výši aktuálních hypotečních úrokových sazeb na trhu jsou však obě tyto formy státní podpory hypoték v současné době nulové (na nové nemovitosti od 1. února 2003, na starší nemovitosti od 1. února 2005). Jediná nepřímá forma státní podpory spočívá v odpočtu zaplacených hypotečních úroků z daňového základu až do výše Kč 300 00,- za rok. Více ke státní podpoře hypoték v příloze č. 3. Jak je patrné z grafu č. 1, celkový počet bytů pořízených s přiznanou státní finanční podporou za poslední tři roky výrazně klesl.
Získání hypotečního úvěru není levná záležitost. Největší poplatek si banky účtují za zpracování a vyhodnocení žádosti o úvěr. Pokud je úvěr přidělen, platí se měsíční poplatek za vedení úvěru, popřípadě poplatek za změnu podmínek úvěru. Nemovitost, na kterou je hypoteční úvěr poskytnut, musí být pojištěna (běžné pojištění nemovitostí). Navíc může banka požadovat životní pojištění dlužníka. Pojistka musí být vždy vinkulována ve prospěch banky. Pojistné hradí dlužník, tzn. jedná se v podstatě o náklad navíc. K žádosti o hypoteční úvěr je zapotřebí přiložit celou řadu dokladů. Banky požadují téměř úplnou dokumentaci k zastavované nemovitosti a doklady prokazující ekonomickou situaci žadatele a jeho rodiny, případně i ručitelů. Přehled obvykle vyžadovaných dokumentů je uveden v příloze č. 4. Kromě zástavního práva na nemovitosti se banky jistí také požadavky na minimální příjem. Přehled požadavků vybraných bank působících v ČR je uveden v příloze č. 5.
Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, § 28 odst. 3. Tržní ceny jsou stanovovány odhadci, kteří mají s bankou domluvenou spolupráci. Odhad tržní ceny nemovitosti obvykle hradí klient. 53 54
21
Graf č. 1: Počet bytů pořízených s přiznanou státní finanční podporou 9000 8000
7 149
6000 4000 3000
2 031
2000
7 243
2 761
3 053
2 890 371
00 6
28 .2 .2
20 05
20 04
20 03
20 02
20 01
20 00
do
19 99
126
19 96
0
19 97
1000
7 703
4 765
5000
19 98
počet bytů
7000
6 794
Pramen: http://www.mmr.cz, internetové stránky Ministerstva pro místní rozvoj, vlastní zpracování.
3.1 VÝVOJ PŘED PRIVATIZACÍ STÁTNÍHO PODÍLU V BANKÁCH V roce 1995 bylo schválením příslušných zákonů umožněno provozování hypotečního bankovnictví. Hned ve stejném roce byla licence v tomto směru rozšířena čtyřem bankám (Českomoravská hypoteční banka, Komerční banka, Vereinsbank CZ, a.s., Česká spořitelna).
Ve svých počátcích nebyly hypotéky pro drobné klienty příliš lákavým produktem a to z důvodů zdlouhavého schvalování a vysokých nároků na ručení a bonitu. Banky nabízely široké spektrum sazeb diferencující klienty podle bonity. Z počátku banky nebyly schopny či ochotny se tomuto produktu více věnovat. Nepovažovaly jej totiž za příliš lukrativní. Prioritou bylo sjednávání podnikatelských úvěrů, které byly objemově i ziskově mnohem atraktivnější. V roce 1996 bylo fyzickým osobám poskytnuto jen přibližně 5000 hypotečních úvěrů. Je zajímavé, že ani vysoké státní dotace nezvýšily mezi obyvateli zájem o hypoteční úvěry. Hospodářská stagnace druhé poloviny 90. let a měnová krize z roku 1997 měly negativní vliv na vývoj produktů obchodních bank. Reálná mzda obyvatelstva se díky vysoké inflaci v období stagnace snížila. Úrokové míry byly vysoké55. Celkově na bankovním trhu s úvěry panoval pocit nejistoty.
Pomalé vyřizování žádostí na katastrálních úřadech při poskytování hypoték bylo ve druhé polovině 90. let také palčivým problémem. Od schválení úvěru do vyplacení peněz mohlo uběhnout i více než šest měsíců, což je ve stavebnictví i na realitním trhu velice dlouhá doba. Myslím si, že i vzhledem k problémům způsobeným klasifikovanými úvěry, se banky do zatím nerozvinutého sektoru hypoték pouštěly velice opatrně.
3.2 VLIV PRIVATIZACE STÁTNÍHO PODÍLU S příchodem zahraničních zkušeností v rámci privatizace českých bank se orientace obchodních bank značně změnila. Drobná klientela se pomalu začala dostávat do popředí zájmu managementu bank. Hypotéční úvěry začaly v ČR zažívat boom.
55
Vývoj úrokových sazeb v ČR je uveden v příloze č. 2.
22
Součástí smlouvy o prodeji státního podílu v České spořitelně rakouské Erste bank byl závazek nového vlastníka podpořit českou stagnující ekonomiku zvýhodněnými úvěry pro malé a střední firmy a také úvěry na bydlení. To pro hypoteční úvěry v praxi znamenalo, že byla nabídnuta jednotná úroková sazba všem klientům a bonita hrála roli už jen ve výši poskytnutého úvěru. Úvěrové riziko banka snižovala vyšším počtem poskytnutých úvěrů a snížila vysoké nároky na jejich zajištění.
Hypotéky se staly mnohem dostupnější než dříve a mohli si je dovolit i lidé ze střední příjmové skupiny. K tomu přispívaly jak nízké úrokové sazby, tak i růst reálných příjmů a pocit zvyšující se životní úrovně. Tím rostla ochota lidí zadlužovat se56, přestože v porovnání s vyspělými zeměmi zůstávali lidé v ČR v tomto ohledu stále mnohem konzervativnější.
Na trhu byla po nemovitostech určených k bydlení vysoká poptávka, především ve velkých městech, kam se lidé stěhovali za prací. Ceny novostaveb se tu pohybovaly mezi 20 až 40 tisíci korunami za metr čtvereční. V Praze se například ceny bytů zvýšily během roku 2002 až o čtvrtinu. Jestliže v roce 1996, kdy banky začaly hypotéky poskytovat, stál určitý pražský byt o rozloze 60 metrů čtverečních kolem milionu korun, v roce 2003 to byl dvojnásobek. Lidé kupovali byty i v obavě, že ceny v budoucnu vzrostou tak, že si jejich nákup nebudou moci dovolit. S tímto očekáváním se byty pořizovaly i jako výhodná investice. V této souvislosti se často zmiňoval vstup ČR do EU.
Zvedl se také zájem o nákup bytů do osobního vlastnictví, na jejichž pořízení jsou hypotéky velice vhodným produktem. Měsíční splátky milionové hypotéky byly už nižší, než tržní nájemné v některých místech, a proto si lidé chtěli platit raději své vlastní bydlení, než dávat nájemné majiteli cizího bytu. Přispívala k tomu i nejistota kolem chystané deregulace nájemného. Orientace na pořízení bydlení do osobního vlastnictví přispěla k celkovému nárůstu počtu nově uzavřených hypotečních úvěrů. Družstevní byty z nich zatím financovat nešlo. V následujícím grafu č. 2 je ale patrné, že nákup většiny bytů v ČR již v roce 2003 bylo možné financovat hypotečním úvěrem. Graf č. 2: Podíl bytů na trhu podle typu vlastnictví v roce 2003
Soukromí majitelé 7%
Družstevní byty 20%
Osobní vlastnictví 49%
Obecní byty 24%
Pramen: http://www.fincentrum.idnes.cz.
56
V období let 1995 až 2005 narostlo podle ČNB zadlužení domácností o více než 800%.
23
3.3 TENDENCE PO VSTUPU DO EVROPSKÉ UNIE Zatímco privatizace bankovního sektoru s sebou přinesla zvýšenou konkurenci a přesun od „podnikatelského“ k „drobnému“ bankovnictví, vstup do EU konkurenci ještě zvýšil a dále zkvalitnil legislativní úpravu.
Vzhledem ke stále se snižujícím úrokovým sazbám přestal stát na hypotéky přispívat. Toto opatření se ale na počtu nově vydaných hypoték negativně neprojevilo.V roce 2004 bylo uzavřeno 40 000 nových smluv a hypoteční úvěr se stal klíčovým retailovým produktem na českém bankovním trhu.
Od roku 2004 bylo bankám umožněno poskytování hypotečního úvěru i bez uvedení účelu.57 Tato neúčelová hypotéka se nazývá "americká hypotéka". Na rozdíl od klasických hypoték nemusí být půjčené prostředky využity k nákupu nemovitostí, ale mohou být využity dle potřeb dlužníka. Americká hypotéka má tedy spíš blíže k spotřebitelskému úvěru, protože jde vlastně o neúčelový spotřebitelský úvěr zajištěný nemovitostí. Bankami je nabízena za nižší úrok než klasický spotřebitelský úvěr, ale zpravidla za vyšší než u účelové hypotéky. Bližší přehled různých druhů hypoték a možnosti jejich využití poskytuje následující tabulka č. 1. Tabulka č. 1: Druhy hypoték a možnosti jejich využití HYPOTÉKA
AMERICKÁ HYPOTÉKA
KLASICKÁ HYPOTÉKA
~ účelová • • • • •
•
koupě družstevního bytu úhrada členského podílu do bytového družstva úhrada závazků vůči obci nebo jinému majiteli bytů z veřejné soutěže, vypsané za účelem získání užívacího práva k bytu vypořádání závazků spojených s nemovitostí zaplacení dluhu na nájemném váznoucím na bytě nebo rekonstrukce bytu v majetku obce nebo družstva s cílem získání užívacího práva k bytu refinancování vlastních prostředků prokazatelně použitých k financování bytových potřeb klienta
~ účelová • • • • •
koupě nemovitosti výstavba nemovitosti rekonstrukce nemovitosti refinancování úvěru či půjčky na výše uvedený účel kombinace výše uvedených účelů
~neúčelová •
banka nezkoumá způsob nakládání s finančními prostředky z úvěru
Pramen: http://www.mesec.cz, vlastní zpracování.
Současný prudký růst počtu hypotečních úvěrů je zapříčiněn především dalším nárůstem úspor domácností, poklesem úrokových sazeb a stále, v porovnání s vyspělou Evropou, relativně nízkou mírou vlastnického bydlení v ČR. Také zvýšená konkurence, kterou s sebou přinesl vstup ČR do EU, přispěla k výraznému rozšíření nabídky na poli hypotečních úvěrů. V současnosti jsou již běžné 100 % hypotéky, americké hypotéky, hypotéky s dobou splatnosti na více než 25 let, či s odloženou splátkou jistiny. V poslední době se rozšířily i hypotéky bez dokládání příjmů, které jsou méně výhodné a dražší než hypotéky, u kterých je příjem dokladován. Klient v tomto případě prokazuje bance schopnost splácet úvěr pouze vyplněním žádosti o úvěr obsahující prohlášení o příjmech a majetku. Cílovou 57
Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech.
24
skupinou jsou tedy klienti, kteří příjmy i majetek skutečně mají. Tyto úvěry se poskytují zpravidla jen do výše 50 % odhadní ceny zastavované nemovitosti.
V roce 2005 na českém bankovním trhu působilo deset hypotečních bank a vedoucí postavení na trhu měla Česká spořitelna, Hypoteční banka a Komerční banka.58 Loni tuzemské banky poskytly hypotéky ve výši 73 miliard korun. Průměrná výše hypotečního úvěru činila 1,4 milionu korun. Letos ekonomové očekávají, že objem poskytnutých hypoték přesáhne 90 miliard korun. Z následujícího grafu č. 3 a grafu č. 4 je ještě více patrné, jak významným bankovním produktem se za posledních šest let hypoteční úvěr stal. Graf č. 3: Počet poskytnutých hypotečních úvěrů celkem (v kusech)
počet uzavřených hypoték
250 000
194 660
200 000
142 272
150 000
100 457
100 000 50 000 0
46 747
31 910
31.12.2000
31.12.2001
68 292
31.12.2002
31.12.2003
31.12.2004
31.12.2005
Pramen: http://www.mmr.cz,, internetové stránky Ministerstva pro místní rozvoj. vlastní zpracování.
Graf č. 4: Celková smluvní jistina hypotečních úvěrů poskytnutých v ČR (v tis. Kč) 400 000 000
327 587 967
350 000 000
jistina v tis. Kč
300 000 000
229 267 568
250 000 000 200 000 000
161 141 563
150 000 000 100 000 000 50 000 000 0
58 424 101
31.12.2000
83 234 450
31.12.2001
113 544 616
31.12.2002
31.12.2003
31.12.2004
31.12.2005
Pramen: http://www.mmr.cz, internetové stránky Ministerstva pro místní rozvoj, vlastní zpracování.
58 BANKOVNICTVÍ 4/2005. KOHOUT, Petr. Zlaté časy hypotéky. Měsíčník hospodářských novin. Praha : Economica, a.s. Ročník XIII. ISSN 1212-4273. Str. 8.
25
Hypoteční úvěr je pro banky poměrně bezpečný produkt, s jehož splácením většina klientů nemá problémy. Podíl klasifikovaných úvěrů na celkovém objemu poskytnutých hypoték v ČR nepřesáhl 5 % v žádném roce.
Většina českých bank se v současnosti již připojila k evropským pravidlům pro poskytování informací klientům při sjednávání úvěrů na bydlení a tím se výběr a sjednávání hypotečního úvěru stal pro klienta ještě jednodušší.
Počet nově uzavřených stavebních spoření v roce 2003 z důvodu snížení státní dotace klesl o ohromujících 85 %. V současnosti mírně stoupá, nikoli však na úkor hypoték. Přetrvávající nízké úrokové sazby, současné tendence k většímu zadlužování českých domácností (podle údajů ČNB lidé dlužili letos ke konci února bankám a jiným finančním institucím 428 miliard korun) a obava ze zdražení nemovitostí po zvýšení DPH na stavební práce od roku 2008 - to vše jsou důvody k předpokladu, že český trh hypotečních úvěrů bude v expanzi i nadále pokračovat.
26
4 SPOTŘEBITELSKÉ ÚVĚRY Spotřebitelské úvěry jsou půjčky fyzickým osobám (domácnostem) sloužící k financování předmětů neprodukujících finanční zdroje. Spotřebitelské úvěry slouží ke krytí spotřebních výdajů, a proto zdroje k financování produkuje běžný příjem subjektu úvěru. Pokud je úvěr čerpán jako neúčelový, lze jej využít k libovolnému účelu. Spotřebitelský úvěr je bankami nabízen výhradně fyzickým osobám starším 18 let, s českým státním občanstvím a trvalým bydlištěm na území ČR. Jen výjimečně je úvěr poskytován cizincům s trvalým pobytem na území ČR. Při žádání o spotřebitelský úvěr musí klient prokázat dostatečně vysoký zdroj příjmů ke splacení úvěru. Banky také často vyžadují, aby u nich měl klient po nějaký čas veden běžný účet. Podle výše a druhu úvěru požadují banky různé formy jeho zajištění. Mezi tyto formy patří ručení fyzickou nebo právnickou osobou, zástavním právem k cenným papírům, movité věci nebo nemovitosti, uzavření životního pojištění, popřípadě jejich kombinace. Lze však získat i úvěr bez zajištění.
Minimální výše spotřebitelského úvěru je zpravidla 20 až 50 tisíc korun. Maximální výše úvěru záleží na jeho charakteru a na solventnosti klienta. Stejně jako hypoteční úvěry mají i spotřebitelské úvěry zpravidla splátkový charakter. Z hlediska doby splatnosti můžeme spotřebitelské úvěry rozdělit na krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé. Pro ochranu klienta a snadnější posouzení spotřebitelských úvěrů jsou některá pravidla úvěrového styku závazně stanovena v zákoně o spotřebitelském úvěru.59 Splácení úvěru začíná dnem poskytnutí úvěru, avšak může být i odloženo. Banky zpravidla účtují poplatek za vyhodnocení žádosti o úvěr (splatný i v případě zamítnutí žádosti) a poplatky za měsíční správu úvěrového účtu. Dále se platí za speciální služby spojené s úvěrem, změnu úvěrové smlouvy, zaslání upomínky apod. Vzhledem k nízké likviditě pohledávek vyplývajících ze spotřebitelských úvěrů (sekundární trh spotřebitelských úvěrů neexistuje) a vyšší rizikovosti těchto úvěrů jsou úrokové sazby relativně vysoké.
4.1 VÝVOJ PŘED PRIVATIZACÍ BANK Podíl spotřebitelských úvěrů na HDP v roce 1997 činil jen 0,3 % (v roce 2004 byl tento podíl 2,5 %). České banky začaly spotřebitelské úvěry domácnostem ve velkém nabízet zpravidla později než úvěry hypoteční.60 Koncem roku 1997 byl objem spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankovním sektorem ve výši Kč 5,2 mld. téměř totožný s objemem hypotéčních úvěrů (Kč 6,2 mld.).61 Následující dva roky bylo možné sledovat vyšší přírůstky u spotřebitelských půjček. Více pro porovnání spotřebních a hypotečních úvěrů a úvěrů ze stavebního spoření v grafu č. 5.
Vývoj spotřebitelských úvěrů byl ovlivněn stejnými faktory jako hypotéční úvěry. Ekonomická stagnace a pokles reálných mezd ovlivnili vývoj spotřebitelských úvěrů ještě významněji než vývoj úvěrů hypotečních. Graf č. 6 přibližuje vývoj reálných mezd v ČR.
Zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. ČSOB začala spotřebitelské úvěry poskytovat až roku 2001 a CitiBank ještě později. Naopak nejrozšířenější nabídku v době před privatizací měli GE Capital Bank a Raiffeisenbank cz. 61 Pramen: výroční zprávy ČNB. 59 60
27
Graf č. 5: Úvěry na bydlení a spotřebitelské úvěry (sektor domácnosti-obyvatelstvo; v mld. Kč) 160 140 120 v mld. Kč
100 80 60 40 20 0 XII.96
XII.97
XII.98
XII.99
XII.00
Úvěry ze stavebního spoření
XII.01
XII.02
Hypoteční úvěry
XII.03
XII.04
Spotřebitelské úvěry
Pramen: http://www.czso.cz, internetové stránky Českého statistického úřadu.
Graf č. 6: Procentuální změny v indexu reálné mzdy v ČR 12,00 10,00
změny v procentech
8,00 6,00 4,00 2,00 0,00 -2,00
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
-4,00 -6,00 -8,00
ČR celkem
Podnikatelská sféra
Nepodnikatelská sféra
Pramen: http://www.czso.cz, internetové stránky Českého statistického úřadu, vlastní zpracování.
28
4.2 VLIV PRIVATIZACE BANK A VSTUPU DO EVROPSKÉ UNIE Spotřebitelské úvěry zažily veliký rozmach na konci roku 2001 a jejich popularita neustále roste i v současnosti. Důvodem tohoto rozmachu byla, stejně jako u hypotečních úvěrů, privatizace a následná orientace bank na drobné klienty. Koncem roku 2004 dosáhl objem spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankovním sektorem Kč 69 mld. a oproti roku 1997 se zvýšil dokonce 13krát.
Vstup do EU přinesl legislativní změny na českém bankovním trhu v podobě nových právních úprav a daňových změn. Již v roce 2001 byl přijat nový zákon o spotřebitelském úvěru62, který vešel v platnost 1. 1. 2002. Tento zákon stanovil některé podmínky smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, v souladu s právem Evropských společenství. Spotřebitelské úvěry se pro většinu obyvatel staly dostupnější a meziroční tempo jejich nárůstu během let 2003 až 2005 přesahovalo 30 %. Nevýhodou spotřebitelských úvěrů je výrazně vyšší úročení. Repo sazba centrální banky v současnosti dosahuje 2,0 %. Menší a střední podniky si dokáží půjčit peníze s roční úrokovou sazbou i od 6 %. Spotřebitelé za neúčelovou hotovostní půjčku kolem dvaceti tisíc korun však v nejlepším případě za rok na úrocích zaplatí 10 %. Banky spotřebitele znevýhodňují i přesto, že úvěry obyvatelstvu doposud patří mezi ty nejbezpečnější. Podle údajů ČNB se podíl klasifikovaných úvěrů na celkových úvěrech obyvatelstvu dlouhodobě pohybuje kolem 6 %. V případě spotřebitelských úvěrů je sice tento podíl dvojnásobný, oproti rizikovosti podniků ale stále nízký. Podíl rizikových úvěrů firem dosahuje zhruba 20 %. Banky vysvětlují svoji nevlídnou úrokovou politiku vůči klientům z řad domácností nepřítomností zástavy. Úroky z hypoték zajištěné nemovitostí jsou proto zhruba na třetině až polovině sazeb půjček na spotřebu. Podnikatelé zajišťují úvěry většinou nemovitostmi, zatímco u půjček domácnostem patří mezi nejběžnější formu zajištění ručitel. Lidé zatím v současnosti spotřebitelské úvěry využívají spíše jako poslední možnost získání finančních prostředků. Pokud jsou nuceni překročit výdaje, použijí raději povolený zůstatek na kreditní či debetní kartě. Podle údajů ČNB je takto rozpůjčováno třikrát více než prostřednictvím klasických spotřebních úvěrů (za prvních jedenáct měsíců 2004 se debetní zůstatky domácností vyšplhaly zhruba na 15 miliard korun, v rámci spotřebitelských úvěrů se do konce listopadu v bankách rozpůjčovalo jen něco málo přes čtyři miliardy). Trendem v poskytování spotřebitelských půjček je především jejich jednodušší vyřízení. Banky budou muset být schopny klientovi umožnit opakované čerpání půjčky bez předkládání další žádosti a bez jakéhokoli dalšího dokladování. V tomto směru zatím existuje větší prostor pro půjčování finančních prostředků prostřednictvím úvěrových karet. Dynamickému růstu spotřebitelských úvěrů v ČR dávají experti ještě pár let. Eurozóna však má již rozkvět tohoto typu půjček za sebou. Meziroční dynamika poptávky v zemích jednotné měny přešla do záporných čísel - v roce 2003 si lidé vypůjčili meziročně o 3 % méně.63
Rychlé tempo zadlužování může v budoucnu zkomplikovat život nejen dlužníkům, ale i bankám. Centrální banka upozorňuje na rizika zejména v oblasti hypotečních úvěrů. Za prvé jich je výrazně víc než spotřebitelských64 a za druhé hrozí, že v případě nenadálého poklesu cen nemovitostí lidé přestanou tak ochotně splácet půjčky, jako doposud. Málokdo bude totiž chtít splácet za dům víc, než jakou má aktuální cenu.
Zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Pramen: http://www.ekonom.ihned.cz, Spotřeba dražší než drahá, 27. 1. 2005, 00:00 64 Nepoměr panuje i v jiném směru – 95 % úvěrů poskytnutých na účely bydlení jsou hypotéky a pouze zbylých 5 % úvěry ze stavebního spoření. 62 63
29
4.3 NEBANKOVNÍ KONKURENCE SPOTŘEBNÍCH ÚVĚRŮ Splátkové společnosti Splátkové společnosti nabízejí nákupy zboží na splátky obvykle prostřednictvím sítě spřízněných prodejců. Splátkový prodej umožňuje rozložení uhrazení ceny kupovaného zboží do delšího časového úseku. Výhodou nákupu na splátky je jeho snadná dostupnost, která ale bývá vykoupena vysokými úroky. Od klasického spotřebitelského úvěru se splátkový prodej liší tím, že hned při koupi zboží musí klient splátkové společnosti zaplatit akontaci. Nevýhody bankovního úvěru jsou vysoké počáteční poplatky za správu úvěru a zdlouhavější administrativa. Úvěrová družstva (družstevní záložny či kampeličky)65
Družstevní záložny jsou svou povahou uzavřenými bankovními ústavy a někteří autoři je dokonce i mezi banky řadí. Litera zákona však říká, že jsou nebankovními institucemi a podléhají jinému režimu než banky.
Záložny mají v ČR specifické postavení. Jejich význam byl patrný především v 90. letech minulého století, tedy v době, kdy se banky soustřeďovaly na větší klientelu a drobné klienty nepovažovaly za dostatečně atraktivní. Záložny svým členům nabízely menší úvěry, které banky poskytovali jen v omezeném množství. Navíc nabízely i vyšší úročení vkladů. V dnešní době nízce úročených a lehce dostupných bankovních úvěrů již existence záložen postrádá svůj původní smysl a postupně zanikají. Překážkou jsou záložnám i špatné zkušenosti z minulých let. Dnešní podíl družstevních záložen na objemu vkladů je zanedbatelný. Leasingové společnosti
Spotřebitelské půjčky poskytují i leasingové společnosti jako doplňkovou službu a vytváří tak konkurenci spotřebitelským bankovním úvěrům. Tento trend je patrný zejména od poloviny roku 2004, tedy od doby, kdy finanční leasing začal doplácet na změnu daňové legislativy v souvislosti se vstupem do EU. Finanční služby se nyní zdaňují normální sazbou daně, což se promítá i do ceny spotřebitele. V roce 2004 půjčily leasingové společnosti svým klientům formou spotřebitelských úvěrů na pořízení předmětu leasingu spolu s devíti vybranými společnostmi splátkového prodeje Kč 29,2 mld., což představuje téměř třetinu všech půjček poskytnutých obyvatelstvu.
Finanční leasing prodělal opačný vývoj ve srovnání s půjčkami na bydlení či spotřebitelskými úvěry. V roce 2004 zaznamenal poprvé meziroční pokles. To bylo způsobeno především již zmíněnou změnou legislativy, ale i nasyceností domácího trhu. Jestliže v 90. letech komerční banky obyvatelstvo prakticky neúvěrovaly a soustřeďovaly se především na velké firmy, pak finanční leasing tento nedostatek částečně kompenzoval.66 Do roku 2002 byla celá třetina movitých věcí pořizovaných na úvěr financována prostřednictvím finančního leasingu.
65 66
Jedná se o sinonima. Pro potřeby této práce budu dále používat výraz záložna. Zejména při pořizování automobilů.
30
5 BANKOPOJIŠTĚNÍ 5.1 CHARAKTERISTIKA Charakteristika „bankopojišťovny“ není jednoznačná. Objevují se různé koncepty a formy, které vymezují odlišné rámce pro zahrnutí či nezahrnutí příslušných finančních institucí pod tento pojem. Nejznámější a také nejužší pojetí představuje integraci pojišťovny a banky do jedné skupiny, kde holdingová společnost kontroluje jak banku, tak pojišťovnu. Kapitálové vazby mezi bankou a pojišťovnou však mohou být jak přímé, tak i nepřímé prostřednictvím mateřských a dceřiných společností. Protipólem k takto úzkému pojetí bankopojišťoven jsou partnerské modely dvou nezávislých subjektů. Vzájemných vazeb mezi bankovní sférou a sektorem pojišťoven opravňující použití termínu bankopojišťovna či bankopojištění, je však mnohem více.
Na českém finančním trhu figurují v současnosti jak struktury holdingového typu, tak i struktury strategických partnerů. Příkladem strategického partnerství je na českém bankovním trhu Česká spořitelna, která v roce 2004 začala rozvíjet spolupráci při prodeji svých produktů s Kooperativou, a také i Komerční banka, která oznámila zahájení prodeje některých majetkových pojistek Allianz. Další domácí bankopojišťovny pak představují různé kombinace kapitálového propojení a smluvních vztahů. Kromě vzájemných majetkových podílů jsou oba sektory propojeny také řetězcem úvěrů a vkladů, prostřednictvím dluhopisů, hypotečních zástavních listů a rovněž i prostřednictvím mimobilančních a jiných nepřímých vztahů. Jednotný trend tvorby univerzálních finančních ústavů, které operují napříč širokým spektrem aktivit s rozhodujícími složkami v bankovnictví a pojišťovnictví, je typický pro celou Evropu. Původní koncept bankopojištění, známý pod názvem "bankassurance", který představoval pouze vazbu mezi bankami a pojišťovnami nabízejícími produkty životního pojištění, byl překonán a podstatně rozšířen na stav, kdy se kombinují bankovní služby se službami životních i neživotních pojišťoven.67
Ačkoli bankovní a pojišťovací činnosti jsou od sebe legislativně odděleny a spadají rovněž do pravomocí odlišných orgánů dohledu, vzniklé vazby jsou natolik silné, že mohou generovat nová rizika a také snáze přenášet rizika objevující se v bankovním sektoru do sektoru pojišťoven a naopak.
5.2 DŮVODY PROPOJOVÁNÍ Mezi nejčastější důvody vytváření bankopojišťovacích struktur patří především snaha o diverzifikace toků příjmů, dosažení růstu výnosů a také úsilí dosáhnout úspory nákladů. Vyšší efektivita využití pracovišť i personálu s sebou úsporu nákladů jistě přináší. Některé bankopojišťovací struktury v ČR začaly rovněž důsledně využívat společný marketing a profilují se před veřejností jako jedna firma společným obchodním názvem. Dobrým příkladem může být ING ČR, která kromě banky a pojišťovny zahrnuje další typy finančních institucí. Pojišťovny vlastněné Českou spořitelnou a Komerční bankou nesou ve svých názvech jména svých mateřských společností a mohou proto těžit ze společného marketingu. Další nespornou výhodu je také rozsáhlá pobočková síť těchto bank. ČSOB pojišťovna se také nachází v podobně výhodné situaci. Novým fenoménem se stávají hybridní a vzájemně podmíněné produkty spojující v sobě prvky jak bankovních, tak pojistných produktů. Banky a pojišťovny jsou schopné společně ve vzájemné spolupráci rychle reagovat na měnící se potřeby a požadavky klientů. Stále aktuálnější se pro klienty stává potřeba vlastního zajištění na penzi a jsou proto často nuceni pozvolna měnit tradičně vžité přístupy ke spoření.
Snížení celkové úrovně potenciálních rizik je jedním z dalších důvodů hovořících ve prospěch vytvoření bankopojišťovací skupiny. 67 Pramen: BANKOVNICTVÍ 6-7/2004. DAVIDOVÁ, Petra. JIRKA, Jiří. ČNB. Bankopojištění v ČR nepatří jen do oblasti teorie. Měsíčník hospodářských novin. Praha : Economica, a.s. Ročník XII. ISSN 1212-4273. Str. 24.
31
5.3 VÝVOJ NABÍDKY PRODUKTŮ Současná podoba bankopojištění v ČR se začala formovat již v polovině 90. let 20. století. Dnes mají na tomto trhu klíčové postavení banky a pojišťovny, které se v té době začaly možným propojením zabývat. Jako první na svých pracovištích nabízela pojišťovací produkty již v roce 1994 Investiční a Poštovní banka (dnes ČSOB). V roce 1995 ji následovala Česká spořitelna s nabídkou životního i neživotního pojištění a také Komerční banka, která nejdříve zahájila pouze prodejem životních pojistek. Produkty neživotního pojištění Komerční banka do své nabídky přidala až v roce 1998. Velké české banky v minulosti reagovaly na možnosti, které nabízela výhodná spolupráce s pojišťovnou přímo ve vlastní skupině, a to buď zřizováním vlastních dceřiných pojišťoven (Komerční banka a IPB) nebo koupí existující pojišťovny (Česká spořitelna a ČSOB). Zahraniční subjekty vstoupily na český trh především prostřednictvím nákupu majoritních podílů a často zastřešují holdingové struktury.68
Privatizace bankovního sektoru v ČR značně ovlivnila dění i na úrovni bankopojišťovacích produktů. Dnes banky a pojišťovny působící v ČR jsou do značné míry vlastněny zahraničními majiteli a proto veškeré strategické a obchodní záležitosti ovlivňuje především dění v zahraničních mateřských společnostech. Také fúze či převzetí v zahraničí ovlivní dění na českém trhu. Nově vznikající vazby v mateřských společnostech přináší změny i do českých poboček.
Vstup ČR do EU pro domácí trh s bankopojištěním znamenal především změny v české legislativě. Došlo k jejímu sladění se směrnicemi Evropských společenství. V roce 2004 v platnost vstoupily novely zákona o pojišťovnictví69 a zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla70. Od počátku roku 2005 dále nabývá účinnosti novela zákona o pojistné smlouvě71 a novela zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí. Klienti se přijatými novelami dočkali dalšího zkvalitnění služeb. Volným vstupem evropských finančních subjektů na český finanční trh se zvýšila konkurence i mezi produkty nabízenými na českém bankopojišťovacím trhu.
Stále větší provázanost bankovních a pojistných produktů je vedle kapitálových vazeb charakteristickým rysem současného vývoje. Tuto provázanost či vzájemnou podmíněnost lze nalézt v několika rovinách. První možností je pojištění bankovního produktu, například bankovních úvěrů či platebních karet. S další formou se klienti setkávají v případě žádosti o hypoteční úvěr nebo větší úvěr stavební spořitelny. Bankovní instituce požadují uzavření životních pojistek dlužníků a pojištění majetku, který slouží jako zástava. Podobným případem je i vinkulace životního pojištění ve prospěch banky pro případ, kdy by klient neplnil své závazky z úvěru čerpaného kreditní kartou. Balíčky služeb jsou další ukázkou kombinace obou druhů produktů. Obecně se u všech kombinovaných produktů vždy nabízí otázka, zda se klientovi nevyplatí raději si stejné služby pořídit samostatně. Na trhu jsou k dispozici nejrůznější kombinované nabídky. Některé se klientovi vyplatí, u jiných je možné pořídit služby levněji samostatně.
Cílem kombinace produktů bank a pojišťoven je také soustředění výhod původních jednodušších produktů do produktu finálního s kombinovanými rysy. V současné době se v ČR díky možnosti snižování daňových základů daří velmi dobře novým formám životního pojištění, z nichž některé minimalizují pojistnou ochranu a blíží se spíše termínovaným a spořícím účtům. Investiční životní pojištění pak dokonce kombinuje prvky investičních instrumentů v rámci peněžního a kapitálového trhu s prvky životního pojištění. Pro klienta zůstávají zachována daňová zvýhodnění související s životní pojistkou a sám rozhoduje o stupni rizikovosti svých investic.
Bankopojišťovnictví je ve své podstatě vyhovění požadavkům klientů a je tedy v souladu s celkovým trendem prosazujícím se v bankovnictví. Banky se snaží rozšířit nabídku svých produktů a pojišťovny hledají nové cesty k zákazníkům. Jedná se o oboustranně výhodnou spolupráci. Lze očekávat, že nárůst podílu bankopojištění na celkových prodejích pojišťoven bude pokračovat i v dalších letech. Pramen: BANKOVNICTVÍ 6-7/2004. DAVIDOVÁ, Petra. JIRKA, Jiří. ČNB. Bankopojištění v ČR nepatří jen do oblasti teorie. Měsíčník hospodářských novin. Praha : Economica, a.s. Ročník XII. ISSN 1212-4273. Str. 24. 69 Zákon č. 30/2004 Sb, který upravuje zákon č. 369/1999 Sb., o pojišťovnách, v souladu s právem Evropských společenství a sice podmínky provozování pojišťovací a zajišťovací činnosti a podmínky státního dozoru. 70 Zákon č. 47/2004 Sb., upravující zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. 71 Zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě. 68
32
5.4 KONKURENCE NA TRHU BANKOPOJIŠTĚNÍ Komerční pojišťovny Váha jednotlivých typů finančních institucí ve skupině, měřená velikostí jejich aktiv v ČR, velmi často hovoří ve prospěch bank. Bankovní sektor ČR v současné době disponuje aktivy, která tvoří asi desetinásobek aktiv sektoru pojišťoven. Tato kapitálová převaha bank nad pojišťovnami je viditelná i v největších bankopojišťovacích strukturách v ČR. Ve skupině tří největších zřetelně dominují skupiny zastřešené bankami. Při bližším pohledu je patrné, že tyto tři struktury disponují více než 50 % tržním podílem v oblasti aktiv bankovního sektoru a kumulovaných aktiv obou sektorů. Na pojišťovacím trhu jsou však zastoupeny mnohem menšími podíly. Teprve šest největších bankopojišťovacích struktur získává nadpoloviční postavení i mezi pojišťovnami. Výjimkou zůstává předepsané pojistné neživotního pojištění, kde se tato skupina největších hráčů na trhu pouze blíží 50 %. Z pohledu tržního podílu tedy největší konkurence panuje na trhu neživotního pojištění. Pojišťovny a banky si nekonkurují již jen ve svých vlastních sektorech, ale navzájem v rámci širšího trhu finančních služeb. Pojišťovny v ČR se dělí na životní a neživotní. Zatímco oblast neživotních pojistek je stále převážně v rukou pojišťoven, v oblasti životních pojistek se již několik let v ČR prosazuje trend postupného začleňování těchto pojistek do bankovního sektoru. Penzijní fondy
Penzijní fondy jsou pojišťovací instituce, které se řídí ustanovením Zákona o penzijním připojištění se státním příspěvkem.72 Penzijní fondy jsou v ČR podporované a regulované státem a pro občany představují velice atraktivní variantu důchodového spoření. Některé banky penzijní fondy poskytují prostřednictvím svých dceřiných společností.
72
Zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státní příspěvkem.
33
6 BEZHOTOVOSTNÍ PLATEBNÍ STYK Bankovní bezhotovostní platební styk lze stručně definovat jako převod peněz z účtu jednoho klienta na účet druhého klienta. Probíhá prostřednictvím bank a platba je provedena prostřednictvím „účetních peněz“. Bezhotovostní platební styk se dělí na: • • •
Tuzemský platební styk, který probíhá mezi účty vedenými u bank v ČR. Zahraniční platební styk, který je definován v zákoně o platebním styku73. Zahraničním platebním stykem se dá rozumět bezhotovostní pohyb peněžních prostředků z jednoho státu do druhého, obvykle v měně jednoho z nich. Přeshraniční platební styk, který je zákonem o platebním styku definovaný jako: „...převod peněžních prostředků z jednoho členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor do jiného členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor v domácí měně kteréhokoliv členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor až do výše protihodnoty 50 000 eur.“74
Pokud plátce i příjemce platby mají své účty u stejné banky, provede převod peněz (zúčtování na účtech) tato banka ve svém vlastním zúčtovacím centru. V případě, že plátce a příjemce platby mají své účty u různých bank, musí banka plátce použít pro převod peněz mezibankovní zúčtovací centrum.
Privatizace státního podílu v bankách měla na mezibankovní platební styk zanedbatelný vliv. Mezibankovní platební styk je spíše záležitostí makroekonomickou a obchodní banky, jako mikroekonomické subjekty, pravidla pro mezibankovní platební styk nestanovují. Vlastnická otázka obchodních bank v tomto případě nehraje téměř žádnou roli.
Naprosto zásadní pro český mezibankovní platební styk však byl vstup ČR do EU. Většina legislativních změn uskutečněných v ČR po roce 2000 měla svůj původ v legislativě EU. Český mezibankovní platební styk v tomto období prošel mnoha změnami. Tyto změny týkající se automatizovaných platebních systémů, mezibankovních zúčtovacích centrech a nově přijatých evropských standardů přeshraničního platebního styku přibližuji v následujících subkapitolách.
6.1 TUZEMSKÝ PLATEBNÍ STYK Jednoznačná identifikace účtu klienta a banky, ve které je účet veden, probíhá prostřednictvím bankovního spojení. Bankovní spojení tvoří: • •
vlastní číslo účtu a identifikační kód banky.
6.1.1 ABO (Automatizované bankovní operace) Již během 60. a 70. let probíhaly v ČR snahy o automatizaci platebního styku, které vyvrcholily spuštěním systému ABO v roce 1980. Byla stanovena závazná struktura čísla účtu a pravidla pro jejich stanovení dávala tehdejší centrální banka. Struktura čísla účtu byla pevně dána šestnácti pozicemi. V průběhu 90. let doznalo ABO několika legislativních změn. Začátkem roku 1992 byl zaveden kód banky, tak jak ho známe z dnešních tuzemských plateb a byla stanovena nová, také šestnáctimístná, struktura čísla účtu. Díky tomuto systému došlo nejen k výraznému zjednodušení a zrychlení procesu placení, ale i k vytvoření soustavy platebního styku, jejíž přeměna pro potřeby tržní ekonomiky byla bezproblémová a plynulá.
73
74
Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech. Zákon č. 124/2002 Sb., §2, odstavec (2).
34
V rámci zemí EU a EHS (včetně přistupujících zemí) byl v průběhu roku 2000 přijat nový standard – IBAN (International Bank Account Number). ČR přistoupila k vyhlášení IBAN k 1.1.2003. Na základě diskusí mezi ČNB a Českou bankovní asociací však bylo v roce 2003 rozhodnuto, že v domácím platebním styku bude nadále používán domácí formát čísla účtu. Jeho přesnou definici stanovila ČNB ve vyhlášce č. 62/2004 Sb. Například povinnost uvádět konstantní symboly zůstala jen u platebního styku státních institucí napojených na státní rozpočet a u zahraničních plateb. Tato vyhláška dále prohloubila harmonizaci s legislativou EU.
Dnes je ABO interním systémem účetnictví a platebního styku ČNB. V ABO bylo ke 31.12.2005 vedeno přes 45 tisíc účtů, které slouží jak k vedení vnitřního hospodaření centrální banky, tak především k poskytování služeb platebního styku státním institucím napojeným na státní rozpočet.75 Díky specifickým službám a specifické klientele je tento systém jedním z “nejmohutnějších“ v celém státě. Denně je jeho prostřednictvím z účtu na účet převedeno více než dva biliony korun a zpracovány statisíce položek. Prostřednictvím účtů vedených v ČNB jsou přijímány veškeré příjmy státu např. při výběru daní. Stejně tak veškeré výdaje státu, třeba sociální dávky či důchody, jsou zajišťovány díky tomuto systému. Vedle toho vede centrální banka i účty domácím bankám a jejich zahraničním kolegyním. V roce 2005 byla dokončena zásadní dlouholetá etapa vývoje systému. Jejím výsledkem bylo nahrazení distribuovaného zpracování na pobočkách jednotným centralizovaným systémem. Jednotlivé formáty čísla účtu používané v současnosti v ČR jsou znázorněny v následující tabulce č. 2. Tabulka č. 2: Příklad čísla účtu v různých formátech pro Českou republiku Tuzemské bankovní spojení
IBAN - elektronická forma
IBAN - písemná forma
19-2000145399/0800
CZ6508000000192000145399
CZ65 0800 0000 1920 0014 5399
178124-4159/0710
CZ6907101781240000004159
CZ69 0710 1781 2400 0000 4159
Pramen: ČNB
6.1.2 Mezibankovní zúčtovací centrum CERTIS Dne 8 .3. 1992 bylo v bývalém Československu uvedeno do provozu zúčtovací centrum SBČS. Po rozdělení Československa, počátkem roku 1993, bylo na Slovensku vytvořeno nové zúčtovací centrum, zatímco bývalé federální zúčtovací centrum zůstalo v ČNB.76 Zúčtovací centrum ČNB provozuje platební systém CERTIS (Czech Express Real Time Interbank Gross Settlement System), který byl v roce 2005 jediným systémem mezibankovního zúčtování v ČR.
Současné zásady mezibankovního platebního styku jsou stanoveny v novelizaci zákona o bankách z roku 2002.77 Podle tohoto zákona jsou všechny banky v ČR (včetně poboček zahraničních bank) povinny převádět si navzájem peněžní prostředky v české měně prostřednictvím platebních systémů provozovaných v souladu se zvláštním zákonem nebo provozovaných Českou národní bankou. Současná česká legislativa tedy umožňuje provozování mezibankovního zúčtovacího centra i jiným subjektům než ČNB.
ČNB popisuje CERTIS na svých internetových stránkách následovně: „Práva a povinnosti obchodních bank a ČNB v souvislosti s činností platebního systému CERTIS jsou stanoveny vyhláškou SBČS o platebním styku a zúčtování mezi bankami z roku 1992. Účty pro mezibankovní platební styk 75 BANKOVNICTVÍ Č. 4/2006. HLADÍK, Tomáš. „Jaký byl peněžní oběh a platební styk v roce 2005”. Měsíčník hospodářských novin. Praha : Economica, a.s. Ročník XIV. ISSN 1212-4273. Str. 19. 76 Z zákona č.6/1993 Sb., o ČNB, vyplývá, že ČNB řídí platební styk a zúčtování obchodních bank. 77 Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech, ve znění pozdějších novel z roku 2004 a 2006.
35
jsou vedeny v ČNB na základě smluv o účtech uzavřených s bankami podle Obchodního zákoníku. Tyto smlouvy stanoví pro všechny banky jednotné právní a technické podmínky pro vedení účtů a pro předávání a zpracování dat mezibankovního platebního styku.“78 CERTIS je založen na následujících principech: • • • • • • • • • • •
brutto zúčtování v reálném čase „Real-Time Gross Settlement“ (RTGS), povinná přímá účast všech obchodních bank, přímé bilaterální vztahy mezi centrálou dané banky a zúčtovacím centrem ČNB, zúčtování probíhá na účtech mezibankovního platebního styku vedených v ČNB (které slouží zároveň jako účty povinných minimálních rezerv), neodvolatelnost položek akceptovaných zúčtovacím centrem, na účtech mezibankovního platebního styku není povoleno debetní saldo, ČNB poskytuje obchodním bankám „vnitrodenní“ úvěr na jejich plánovaný předpokládaný nedostatek prostředků zajištěný cennými papíry banky v „Systému krátkodobých dluhopisů“ (SKD), nekryté platby nejsou ani realizovány ani odmítnuty, ale drženy ve frontě (V případě, že se bance z jakéhokoliv důvodu nepodaří prostředky do konce účetního dne získat, je příkaz k platbě „čekající“ ve frontě systémem odmítnut a vrácen bance, která jej zaslala.), zpracování různých typů transakcí (úhrady, storna, neúčetní výzvy k inkasu, informační položky), poskytování úvěru přes noc ze strany ČNB a zúčtovací centrum zpracovává pouze transakce v českých korunách.
Zákon o bankách a vyhláška o platebním styku a zúčtování mezi bankami stanoví, že přímými účastníky mezibankovního platebního styku mohou být banky a pobočky zahraničních bank, které od ČNB obdržely licenci (36 bank na začátku roku 2006). Zúčtovací centrum, umístěné v prostorách ústředí ČNB, komunikuje pouze s centrálami jednotlivých bank. Pro každou banku vede ČNB pouze jeden účet mezibankovního platebního styku. Banky musejí interně zpracovávat data svých poboček a vyčleňovat z toho převody do dalších bank. Jen takové platby mohou být předány do zúčtovacího centra. Účastníky se zvláštním statutem mohou být na základě bilaterální smlouvy s ČNB tzv. třetí strany. Jedná se o finanční instituce, které nejsou bankami, ale hrají významnou roli na trhu, jako např. clearingová střediska pro transakce vyplývající z používání platebních karet a společnosti zajišťující zúčtování operací s cennými papíry. Třetí strany nemají v ČNB účet mezibankovního platebního styku, ale mohou zúčtovacímu centru předávat (se souhlasem příslušného přímého účastníka) příkazy k převodům prostředků mezi přímými účastníky.
V roce 2001 byl uveden do provozu Systém přenosu zpráv (SPZ), který zajišťuje zcela automatizované předávání dat mezibankovního platebního styku mezi systémem CERTIS a jeho účastníky a jejich zpracování. Systém pracuje na principu elektronické pošty a využívá privátní linky mezi bankami a zúčtovacím centrem. Dále byl uveden do provozu Systém zabezpečení dat (SZD), který umožňuje předávat data ve formě digitálně podepsané a zašifrované zprávy. Od října 2002 typy položek mezibankovního platebního styku byly rozšířeny o tzv. klientské prioritní položky. Jejich přijímání bankami je nepovinné. Prioritní položka je expresní příkaz k úhradě. Peněžní prostředky poslané touto položkou budou připsány bankou příjemce na účet klienta tentýž účetní den, kdy je tato položka zaúčtována v systému CERTIS.
ČNB stanoví poplatky v návaznosti na skutečné náklady operací zúčtovacího centra. Stanovením cen za služby však zároveň stimuluje banky k optimálnímu rozložení dat předávaných zúčtovacímu centru. Harmonogram účetního dne a s tím související ceny služeb byly za poměrně krátkou existenci systému několikrát měněny. Vzhledem k množství předávaných dat usiluje ČNB o to, aby jednotlivé banky
78
HTTP://WWW.CNB.CZ. „Mezibankovní platební styk - systém CERTIS“. Publikováno: 05.10.2005, 19:34.
36
předávaly svá data co nejdříve, aby v závěru účetního dne nedocházelo k zahlcení systému (jeho propustnost je asi 150 000 až 190 000 transakcí za hodinu). Proto je současný poplatek za zpracování jedné položky na začátku účetního dne velmi nízký. Naopak na konci účetního dne, kdy jsou předpokládány pouze mezibankovní transakce o značných finančních objemech, je cena za jednu položku podstatně vyšší. Ceník peněžních a obchodních služeb České národní banky je k dispozici k nahlédnutí na internetových stránkách ČNB.
V roce 2005 zpracovalo zúčtovací centrum ČNB celkem 356,2 mil. transakcí v celkové hodnotě Kč 123 354 mld. Průměr činil 1,41 mil. transakcí denně. Průměrná denní hodnota transakcí činila Kč 487,6 mld. Maximální počet zpracovaných transakcí v jednom dni byl 4,364 mil.79
6.2 ZAHRANIČNÍ PLATEBNÍ STYK Při realizování zahraničního platebního styku banky využívají celosvětovou síť korespondenčních bank a vzájemného účetního spojení. S převážnou částí korespondenčních bank je vytvořeno účetní spojení, jehož prostřednictvím je možné zúčtovat platby v mezinárodním platebním styku. Účty vedené v korespondenční síti se dělí na nostro účty a loro (vostro) účty. Nostro účet je účet konkrétní české obchodní banky v zahraniční obchodní bance, zatímco loro účet je účet zahraniční banky v české bance.
Podmínky zahraničního platebního styku jsou v ČR odvozeny z devizového zákona80 a pozdějších právních předpisů.81 Důležitou roli plní také bilaterální obchodní a platební dohody s partnerskými státy, které banky musí důsledně dodržovat.
Základním technickým předpokladem provádění mezinárodního platebního styku je existence společnosti a systému zajišťující přenos jednotlivých položek platebního styku. Nejvíce rozšířenou a také nejpoužívanější je společnost SWIFT (Society for Worldwide Financial Telecommunication).
6.2.1 SWIFT
Družstevní Společnost pro celosvětovou mezibankovní finanční komunikaci (SWIFT ) se sídlem v Bruselu byla založena již roku 1973. Systém SWIFT byl poprvé spuštěn v roce 1977 a slouží zejména k mezinárodnímu platebnímu styku. Umožňuje tedy členským bankám rychlý a bezpečný přenos dat (např. platební transakce, dokumentární akreditivy, devizová potvrzení, cenné papíry, či výpisy z účtů) v mezinárodním bankovním obchodě. SWIFTová sít se skládá ze dvou vzájemně propojených operačních středisek v Evropě a v USA a na ně napojených regionálních zpracovatelů pro jednotlivé členské země. Napojení, účastnických bank, kterému předchází podání žádosti o napojení do sítě, může provádět pouze organizace SWIFT.
SWIFT představuje jen komunikační síť mezi bankami. Nemá tedy zúčtovací (clearingovou) funkci. Zúčtování příkazů tedy probíhá pomocí loro a nostro účtů.
6.2.2 BIC (Bank Identifier Code)
K řádné identifikaci stran platebního styku byl společností SWIFT vyvinut, a v roce 1995 spuštěn, BIC (Bank Identifier Code), tzv. swiftový kód, který je unikátní adresou finančních institucí a používá se jako součást mezinárodního bankovního spojení. BIC se skládá z osmi nebo jedenácti znaků a je založen na mezinárodní normě ISO 9362. Je povinností banky klientovi svůj BIC na požádání poskytnout. Od ledna 2007 budou dále všechny kódy BIC publikovány on-line měsíčně, oproti dřívějšímu čtvrtletnímu zveřejňování. Toto opatření jde ruku v ruce se zveřejňováním změn v rámci
Pramen: http://www.cnb.cz, internetové stránky ČNB. Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon. 81 Zejména vyhláška 514/2002 Sb. a vyhláška 183/2003 Sb. 79 80
37
příprav na spuštění nového evropského automatizovaného systému plateb. Konkrétní SWIFT kódy bank (BIC) působících v ČR jsou uvedeny v příloze č. 6.
Databáze BIC se za deset let svého působení projevila jako velice populární. V současnosti je v této databázi zaregistrováno přes 500 uživatelů v 90 zemích světa a obsahuje více než 270 000 finančních institucí. V dnešním světě technologií prochází celý systém databáze neustálou inovací, aby vyhověl i těm nejpřísnějším nárokům svých uživatelů.
6.3 PŘESHRANIČNÍ PLATEBNÍ STYK Základy přeshraničního platebního styku byly v Evropě, a tudíž i v ČR82, položeny schválením Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.2560/2001 z prosince 2001 o evropských platbách v eurech.
Evropský hospodářský prostor, ve kterém se přeshraniční platební styk realizuje, je tvořen státy EU, Norskem, Islandem a Lichtenštejnskem. Realizace přeshraničního platebního styku je zajišťována stejným způsobem jako provádění zahraničního platebního styku nebo také specifickými platebními systémy, které se klientů obchodních bank přímo nedotýkají. Mezi tyto specifické systémy patří např. TARGET (Trans-European Automated Real-time Gross settlement Express Transfer system) nebo EURO I. Každá platba provedená v rámci přeshraničního platebního styku musí obsahovat dvě nutné náležitosti: • •
IBAN (International Bank Account Number) a BIC (Bank Identification Code).
Použití IBANu může s postupující automatizací zahraničního platebního styku zkvalitnit a urychlit i zpracování převodů ze států mimo EHP. Zemí, které používají IBAN, stále přibývá. Jedná se převážně o evropské země.
6.3.1 IBAN (International Bank Account Number)
IBAN je standardizovaný formát čísla účtu definovaný normou vydanou institucí "European Committee for Banking Standards" (ECBS).83 Cílem zavádění IBANu je podpora efektivního přeshraničního platebního styku a jeho automatizace. Formát IBANu pro ČR byl definován Českou národní bankou po diskusi s obchodními bankami v roce 2002. Formát IBANu pro ČR je zaregistrován v dokumentu TR201 a je založen na mezinárodní normě ISO 13616.
Konkrétní podobu čísla účtu ve formátu IBAN vytváří banka, která účet vede. Standard však stanovuje mezinárodní strukturu čísla účtu následovně: • • • •
dva znaky - kód země (CZ pro ČR), dva znaky - kontrolní číslice - umožňuje programovou kontrolu čísla - ochrana proti chybně zadanému číslu účtu, max. třicet znaků - kód banky a číslo účtu v rámci banky, číslo účtu ve formátu IBAN má dvě podoby - elektronickou a písemnou.
V ČR má délka mezinárodního bankovního spojení délku 24 znaků a žádný nelze vynechat. Toto mezinárodní bankovní číslo se skládá z domácího bankovního spojení a mezinárodní části, která obsahuje kód země a kontrolní číslice. Nařízení Evropského parlamentu a Rady bylo implementováno do české legislativy v podobě přijetí již zmíněného zákona č.124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech. 83 Dokument EBS204. 82
38
Důvodem zavádění IBANu je podpora automatizovaného zpracování přeshraničních příkazů, zrychlení, zjednodušení a zlevnění přeshraničního platebního styku a snížení počtu chyb z důvodu nesprávně zadaného čísla účtu. ČNB v roce 2003 rozhodla, že v domácím platebním styku bude i nadále používán domácí formát čísla účtu. Způsob provádění platebního styku ČNB stanovila ve své vyhlášce č.62/2004 Sb. IBAN není tedy prozatím v domácím platebním styku používán. Banky mohou jeho používání svým klientům umožnit, ale v případě mezibankovních plateb předávaných do zúčtovacího centra ČNB musí banka použít domácí formát čísla účtu. Banky však mají povinnost uvádět číslo účtu ve formátu IBAN na výpisu z účtu.
Časopis Bankovnictví v souvislosti se šířením IBANu v roce 2005 uvedl: „V konečném důsledku jsou národní účetní struktury obchodními bariérami, chránícími národní bankovní systémy před vnější konkurencí.“84 Překážkou v šíření IBANu nejsou pouze technické problémy, ale i určitá nevole ze strany zúčastněných států.
6.3.2 TARGET
Transevropský expresní automatizovaný systém zúčtování plateb v reálném čase (TARGET, TransEuropean Automated Real-time Gross settlement Express Transfer system) je systémem, který se skládá z národních systémů zúčtování jednotlivých plateb v reálném čase (RTGS, Real-Time Gross Settlement), platebního mechanismu Evropské centrální banky (ECB) a systému propojení. Jednotlivé systémy RTGS členských států85, se mohou k TARGETu připojit prostřednictvím systému propojení nebo prostřednictvím dvoustranného spojení. Systémy RTGS nezúčastněných států se mohou připojit, pokud jejich systémy splňují minimální požadavky stanovené v článku 3 vyhlášky ECB/2005/16.
Obecné zásady ECB o TARGETu86 byly od svého přijetí v roce 2001 již několikrát pozměněny. Zatím poslední souhrnné obecné zásady ECB upravující fungování TARGETu, ECB/16/2006, vešly v platnost letos 2. ledna a od 16. března se již používají. Tyto obecné zásady zavádějí několik změn, jež se mimo jiné týkají vyloučení účastníků ze systémů zúčtování jednotlivých plateb RTGS, přístupu subjektů usazených ve třetích zemích, provozních dnů a postupu při řešení sporů. Veškeré přeshraniční platby se provádějí v eurech a cenovou politiku určuje Rada Guvernérů ECB s ohledem na zásady pokrytí nákladů, transparentnosti a nediskriminace. Ceny jsou zájemcům vždy zpřístupněny na internetových stránkách ECB. Český národní systém zúčtování CERTIS není na TARGET napojen přímo a využívá německého národního systému RTGS plus, jehož provozovatelem je Deutsche Bundesbank sídlící ve Frankfurtu.
Řízení, správa a kontrola TARGETu spadá do působnosti Rady guvernérů ECB, které je nápomocen Výbor pro platební a zúčtovací systémy a jeho podskupina složená ze zástupců národních centrálních bank, tj. Pracovní skupina pro správu TARGETu.
6.3.3 TARGET 2
TARGET 2, nově připravovaný evropský RTGS systém, bude spuštěn během druhé poloviny roku 2007 a nahradí tak stávající systém TARGET. TARGET 2 bude založen na tzv. Single Shared Platform (SSP), kterou vyvinula Banca d’Italia společně s Banque de France a Deutsche Bundesbank. Tyto tři banky budou společně systém řídit pro potřeby Eurosystému (Evropskému systému centrálních bank).
Lorenzo Giammo z SSP vývojového týmu, Banca d'Italia k novému systému TARGET 2 dodal: „V souladu s požadavky bankovní komunity a na základě mnoha zkušeností získaných provozováním 84 BANKOVNICTVÍ Č. 6-7/2005. (KM). „Cíle a cestovní mapa vedoucí k SEPA”. Měsíčník hospodářských novin. Praha : Economica, a.s. Ročník XIII. ISSN 1212-4273. Str. 8-9 85 ECB rozhodla o povinném členství všech států eurozóny. Přehled všech členských RTGS je součástí vyhlášky ECB/2005/16. 86 Obecné zásady ECB/2001/3 ze dne 26.dubna 2001.
39
současných RTGS systémů tří zabezpečujících centrálních bank, se Eurosystém rozhodl použít vyspělé a spolehlivé záznamové služby SWIFT ke komunikaci v rámci bankovní komunity a SSP.“87 Účastníci systému TARGET 2 se budou k SSP připojovat pomocí celé řady nově vyvinutých služeb SWIFTNet.88 Jedná se o služby SWIFTNet FIN, FIN Copy, SWIFTNet InterAct, SWIFTNet FileAct a SWIFTNet Browse.
Zavedení systému TARGET II mimo jiné umožní i přímé zúčtování velkoobjemových položek komerčních bank a posune tím Evropu o kousek blíže k jednotnému platebnímu prostoru SEPA.
Rok 2006 tak proběhne ve znamení příprav na spuštění TARGET 2 pro první vlnu zemí, které se mají stát součástí systému v listopadu 2007. Druhá vlna zemí má být připojena v únoru 2008 a třetí v květnu téhož roku.
6.4 SEPA (SINGLE EURO PAYMENT AREA) Diskuse o jednotném evropském platebním prostoru započali již před čtyřmi lety, ale k nejdůležitějším rozhodnutím musí teprve dojít. SEPA je velice důležitým krokem k finanční integraci Evropy. Zavedení eura pro takovou integraci vytvořilo nutné podmínky.
SEPA bude dosaženo tehdy, když lidé budou moci převádět platby z jednoho účtu do celé eurozóny, jako tomu je dnes u tuzemských plateb. Ve své přednášce o krocích ke vzniku SEPA z roku 2005 členka rady guvernérů ECB Gertrude Tumpel-Gugerell tvrdila: „ECB předpokládá dokončení SEPA v plné míře do roku 2010. ECB nemůže akceptovat SEPA, která by se skládala ze dvou paralelních infrastruktur – národní a přeshraniční. To by zachovalo existující fragmentovanou platební strukturu.“89 Regulace ze strany EU ohledně přeshraničních plateb v eurech snížila výši poplatků za tuto službu na úroveň ekvivalentních domácích plateb, ale zatím nejde dostatečně daleko, aby vytvořila jednotnou platební oblast SEPA.
Rozhovor pro http://www.swift.com. SWIFTNet je novou generací systému SWIFT poskytující lepší zabezpečení a vyšší rychlost předávání dat. 89 BANKOVNICTVÍ Č. 6-7/2005. (KM). „Cíle a cestovní mapa vedoucí k SEPA”. Měsíčník hospodářských novin. Praha : Economica, a.s. Ročník XIII. ISSN 1212-4273. Str. 8-9. 87 88
40
7 PŘÍMÉ BANKOVNICTVÍ Přestože přímé bankovnictví proniklo na český bankovní trh až v průběhu 90. let, v současnosti se již stalo běžně nabízenou bankovní službou. Na českém bankovním trhu již několik let není obchodní banka, která by alespoň jednu z forem přímého bankovnictví nenabízela.
Banky stále více nabádají své klienty, aby své finance obsluhovaly způsobem, při kterém není potřeba přímý kontakt s bankéřem na přepážce. Tomu také přizpůsobily i své sazebníky služeb. V současné době banky klientům umožňují obsluhovat své bankovní účty prostřednictvím: • • • • •
telefonu, internetu, mobilního telefonu, kapesního počítače PDA a platebních karet a terminálů.
Přímé bankovnictví je především další formou komunikace banky s klientem. Produkty přímého bankovnictví v podstatě nelze považovat za nové bankovní produkty. Jedná se spíše o klasické bankovní produkty, jejichž proces sjednávání byl převeden do nové, elektronické podoby.
7.1 TELEFONNÍ BANKOVNICTVÍ (PHONE BANKING) Telefonní bankovnictví banky provozují prostřednictvím telefonního (tzv. call) centra banky. S tímto centrem mohou klienti snadno komunikovat prostřednictvím telefonního přístroje. Při telefonátech v rámci ČR i bezplatně prostřednictvím tzv. zelených linek, jejichž používání platí banka.
S telefonním centrem může klient komunikovat dvěma způsoby: • •
pomocí tlačítek telefonu s hlasovým počítačem, s živým operátorem (bankéřem).
Největší rozmach telefonní bankovnictví zaznamenalo po privatizaci českého bankovního sektoru. Příliv nových technologií spojený s privatizací umožnil provozování telefonního bankovnictví na mnohem vyšší úrovni. Banky telefonní bankovnictví upřednostňovaly před zadáváním příkazů na přepážce. Telefonní bankovnictví se však ani zdaleka nestalo tak významnou formou přímého bankovnictví jako bankovnictví internetové. V současnosti jsou v bankách nejběžnější linky s automatickou ústřednou fungující paralelně s bankéři na telefonu. Jednotlivé možnosti telefonního bankovnictví a smluvní podmínky pro jeho provozování se u každé banky liší. Nejvíce možností telefonního bankovnictví na českém bankovním trhu nabízí eBanka. Telefonní bankovnictví zpravidla bývá nejdražší formou přímého bankovnictví.
7.2 INTERNETOVÉ BANKOVNICTVÍ Internetové bankovnictví umožňuje provádět bankovní operace on-line. Všechny účty, u kterých si klient tuto službu vybere, může klient obsluhovat z jakéhokoli počítače připojeného k internetu.
Podmínky pro provozování internetového bankovnictví se u každé banky liší. Vzhledem k velikému rozsahu možností manipulace s účtem a k jednoduchosti přístupu je tato služba velice oblíbená.
Jelikož prostředí internetové sítě nemusí být zcela bezpečné, banky se snaží zajistit při své komunikaci s klientem maximální ochranu přenášených dat. Komunikace klienta s bankou je v internetové síti vždy kódována. Je však otázkou, do jaké míry je tento způsob komunikace bezpečný a kde všude se skrývají rizika jeho zneužití. 41
7.2.1 Vývoj Před privatizací Internetové bankovnictví si našlo cestu na český bankovní trh již v první polovině 90. let. Citibank a.s. poskytovala krátce po svém vstupu na český trh internetové služby, ale pouze podnikové klientele. Jako první začala v roce 1997 soukromým osobám nabízet internetové bankovnictví Expandia banka (dnes eBanka), která se dodnes specializuje na systémy elektronického bankovnictví. Během následujících dvou let obyvatelstvu umožnily využívat výhody internetového bankovnictví i další banky.
V roce 1999 se on-line banking stalo žhavým tématem. Bankám se ale ani zdaleka nedařilo tak rychle své on-line služby především v oblasti malých spotřebitelů nabízet. Hlavním důvodem tohoto stavu byly vysoké náklady na zavedení nových technologií a malé možnosti vydělávat na poplatcích u drobné klientely. Banky však začínaly mít obavy zejména z nově zakládaných institucí, které se přímému bankovnictví věnovaly. Příkladem takové konkurence byla i Expandia Banka, první zástupce skutečného internetového bankovnictví. I samotná Expandia banka se ale ve svých internetových začátcích pohybovala převážně ve finanční ztrátě. Banky v této době nebyly příliš spokojené s velikostí a objemem transakcí probíhajících po internetu. Předpokládaly daleko větší výnosy. Přesto banky hleděly směle do budoucnosti, neboť čekaly na zpřístupnění možnosti vyřizovat placení účtů kompletně on-line. Další rozvoj internetového bankovnictví v ČR naznačoval i obrovský nárůst m-komerce 90 na západních trzích.91
Již před dokončením privatizace bankovního sektoru možnost přístupu k účtu pomocí telefonu, internetu nebo modemu nabízela v podstatě každá finanční instituce v ČR. Podstatné rozdíly byly ovšem ve způsobu tohoto přístupu a jeho ceně. Řada, zejména větších bank, nabízela tyto služby spíše jako nadstavbu, která byla vhodná především pro podniky. Po privatizaci
Internetové bankovnictví se postupně rozvíjelo a zdokonalovalo se i jeho zabezpečení. Veliký význam pro internetové bankovnictví měla privatizace bankovního sektoru. Spolu se zahraničním kapitálem přišly nové zkušenosti a technologie. To umožnilo značně rozšířit nabídku služeb poskytovaných v rámci internetového bankovnictví. Zvýšila se konkurence a banky následovaly lídry trhu ve zlepšování svých internetových služeb. Počet klientů využívající internetové bankovnictví v letech 2002 až 2005 ročně narůstal o desítky procent. Velké změny s sebou přinesl i vstup ČR do EU, kdy se rázem objevila konkurence ze zahraničí. V roce 2005 již internetové bankovnictví nabízely všechny banky působící v ČR. Funkčnost internetového bankovnictví ale v případě jednotlivých bank vykazovala výrazné odchylky, zejména mezi velkými a malými bankami. Současnost
V současné době internetové bankovnictví poskytuje ze všech variant přímého bankovnictví nejvíce možností manipulace s účtem. Nejvíce operací pomocí této služby na českém trhu nabízí eBanka. Pro tuto banku není problém ani založení nového účtu po internetu, či platební příkaz do zahraničí. Lídrem, co do počtu uživatelů internetového bankovnictví, je na českém trhu Česká spořitelna. Svou roli v rozvoji internetového bankovnictví hraje i stále se zlepšující dostupnost internetu. Mladší variantou internetového bankovnictví se stalo WAP banking, kde se klient k internetu připojuje pomocí mobilního telefonu podporující WAP – internetového protokolu pro mobilní telefony.
90 91
M-komerce zahrnuje veškeré bazhotovostní platby provedené pomocí mobilního telefonu. HOSPODÁŘSKÉ NOVINY. ŠALBA, Radek. „Není banky, která ještě nemá přímé bankovnictví“. 13.5.2005.
42
Zatímco počet uživatelů internetového bankovnictví v ČR neustále narůstá a služby na pobočkách jsou na ústupu, na západ od českých hranic je vývoj opačný. Banky v zahraničí po silné vlně přímého bankovnictví, která již odezněla, opět kladou veliký důraz na „kamenné“ pobočky.
7.3 HOME BANKING Pomocí Home banking klient komunikuje s bankou prostřednictvím sítě Internet nebo telefonu. Bankovní operace lze provádět 24 hodin denně, 365 dní v roce. Tato služba umožňuje komunikaci mezi klientem a bankou díky propojení s osobním počítačem klienta, který je vybaven speciálním softwarem banky. Tím se home banking odlišuje od internetového bankovnictví, kde stačí mít pouze přístup k Internetu. Home banking navíc umožňuje provázání s vlastním softwarovým vybavením klienta (např. s účetnictvím). Home banking je ideální služba pro klienty, kteří musí zpracovávat větší objem plateb a potřebují mít neustálý přehled o stavu svého účtu. Dále je vhodná pro ty, kteří nemají v dosahu pobočku své banky a nedůvěřují internetovému prostředí. Home banking umožňuje téměř všechny bezhotovostní operace s běžným účtem a to vše on-line. Kromě toho nabízí i přístup do databáze banky pro vyhledání úrokových sazeb, kurzovních lístků, nabídky služeb atd.
Home banking je poměrně nákladná záležitost, ale mimo větší rozsah služeb nabízí i vůbec nejlepší systém zabezpečení ze všech forem elektronického bankovnictví. Přihlášení do sítě banky probíhá pomocí hesla uživatele a autorizačního certifikátu. Vzájemná komunikace mezi bankou a klientem je navíc obvykle kódována.
Vzhledem k omezením mobility však home banking nebývá nejvýhodnější variantou připojení k bance pomocí osobního počítače.
7.3.1 Vývoj
Banky začaly nabízet home banking ještě před rozšířením Internetu, krátce po zavedení osobních počítačů do velkých firem. Na rozdíl od internetového bankovnictví vyžaduje home banking instalaci komunikačního a ovládacího programu na počítač či síť, kterou bude banka ovládána. Není tedy tak flexibilní co do místa působení. Ze své podstaty má však několik nezanedbatelných výhod zejména pro firmy většího rozsahu. V roce 2002 již byly napsány potřebné programy a prostředí bylo připraveno i pro menší uživatele tohoto „domácího bankovnictví“. Velké firmy spolu s bankami zaplatily jeho vývoj a tím se otevřel prostor i pro malé firmy, včetně fyzických osob – nepodnikatelů. Vliv na vývoj potřebných programů jistě měla i privatizace bankovního sektoru a zahraniční zkušenosti v managementu největších v ČR působících bank vývoj urychlily.
V současnosti řada bank na českém bankovním trhu home banking nabízí. Většina z nich využívá jeden program – MultiCash. Přestože banky využívají totožný software, služby nabízené klientům se značně liší.
MultiCash je nejrozšířenějším PC bankovním programem na našem trhu. Je založen na principu skládání jednotlivých modulů, jež lze do uživatelské aplikace doinstalovat. Podmínkou je, že tyto moduly musí banka, která klientovi MultiCash poskytla, podporovat. Tento modulární produkt je určen pro všechny typy klientů bank zejména pro střední a velké společnosti spolupracující s několika bankami v jedné nebo více zemích. MultiCash dovoluje provádět lokální i mezinárodní platby a získávat informace o stavu a pohybech na účtech. Dále nabízí nástroje pro správu finančních prostředků a řízení finančních toků podniku. Charakteristická je i jeho vysoká úroveň bezpečnosti.
43
7.4 GSM (MOBIL) BANKING GSM banking představuje formu přímého spojení klienta s bankou prostřednictvím klientova mobilního telefonu a technologie SIM Toolkit. Jedná se o komunikaci banky s klientem pomocí zašifrovaných SMS zpráv.
Rozsah možností spravování klientova účtu záleží na technologických možnostech konkrétní banky. Zatímco některé banky nabízejí pouze informace o zůstatku na účtu a kurzech měn, u jiných bank je možné podávat příkazy k úhradě či zakládat termínované vklady.
7.4.1 Vývoj
GSM Banking je poměrně nová bankovní služba, jejíž vznik a vývoj je úzce spjat s vývojem a rozšířením mobilních telefonů v ČR.
Jako první začal službu GSM bankovnictví nabízet již v roce 1998 RadioMobil (dnes T-mobil) ve spojení s Expandia bankou. V letech 2001 a 2002 se postupně přidali i Eurotel a Český mobil (dnes Vodafone) ve spojení s dalšími bankami. Opravdového rozmachu GSM bankovnictví dosáhlo až po roce 2002, tedy v době kdy i internetové bankovnictví zaznamenávalo veliký nárůst klientů.
Na kvalitu a rozšíření nabízených bankovních produktů prostřednictvím mobilního bankovnictví měla veliký vliv nejen privatizace bankovního sektoru, ale i vstup ČR do EU. Privatizace přinesla nové technologie umožňující rozvoj přímého bankovnictví. Vstup do EU zvětšil konkurenci na bankovním trhu a tím pozitivně ovlivnil kvalitu nabízených služeb. Současnost
Díky masivnímu nárůstu používání mobilních telefonů v posledních letech v ČR, již většina bank nabízí i GSM bankovnictví. Dnes všichni tři mobilní operátoři působící v ČR podporují technologii SIM Toolkit, která je přehlednější a bezpečnější než verze pracující výhradně se SMS. Některé banky nabízejí GSM bankovnictví jen pomocí této novější technologie.
Přes své nesporné výhody a lepší zabezpečení však toto „esemeskové“ bankovnictví nenabízí takovou škálu možností jako ostatní způsoby přímého bankovnictví. Nejčastěji je využíváno k základním platebním operacím typu jednorázového platebního příkazu.
Vzhledem k celosvětovému rozšíření mobilních telefonů se nabízí široká škála možností dalšího rozvoje mobilního bankovnictví. Vývoj technologie mobilních telefonů rozšiřuje jejich možnosti. Běžnou součástí mobilních telefonů se stávají různé aplikace, MP3 přehrávače a FM rádia. Již v současnosti je možné pomocí mobilního telefonu zakoupit loga, melodie a nové mobilní hry, či poslat dárcovskou SMS (tzv. DMS). V ČR připravuje půdu pro ještě větší využití mobilních telefonů při platebních transakcích také Asociace pro mobilní platby (MPA). Tuto asociaci společně založili všichni tři čeští mobilní operátoři společně s některými bankami. Myslím si, že je jen otázkou času, kdy bude možné si pomocí mobilního telefonu koupit lístky do kina či jízdenku na autobus, a že mobilní telefon má šanci stát se jakousi elektronickou peněženkou pro menší platby. Limity využití mobilních telefonů záleží především na jednoduchosti případné obsluhy a zda jejich použití bude jednodušší a pohodlnější než použití platební karty či hotovostní transakce.
7.5 PDA BANKING Telefonní, internetové a GSM bankovnictví jsou tradičními kanály přímého elektronického bankovnictví, které klienti nejčastěji vyžívají a banky nejčastěji nabízejí. Tyto formy přímého bankovnictví jsou následovány méně využívanými službami, jako je home banking či WAP banking a možností ovládat svůj účet pomocí kapesního počítače, tedy PDA banking. V současnosti je PDA banking nejmodernější formou přímého bankovnictví. Za jeho vznik jistě vděčíme novým technologickým možnostem a velké konkurenci na českém bankovním trhu, které byly vyvolány privatizací a následným vstupem ČR do EU. 44
Klient může pomocí služby PDA banking ovládat svůj bankovní účet prostřednictvím kapesního PDA počítače (Personal Digital Asistent), napojeného na internet prostřednictvím GPRS a nověji i prostřednictvím WI-FI. GPRS využívá přenosu dat prostřednictvím GSM sítě. WI-FI (Wireless-Fidelity) je bezdrátová rádiová technologie umožňující spojení s internetem. Nevýhodou druhého způsobu spojení je omezení mobility v důsledku rozsahu působení WI-FI tzv. „hotspotu“.
V ČR mohou klienti ovládat své bankovní účty pomocí kapesního počítače od začátku března 2003, kdy tuto službu začala nabízet eBanka. I v roce 2005 však PDA banking nabízela na českém trhu stále jako jediná. Při srovnání funkčnosti GSM banking a PDA banking se tyto služby liší mimo jiné strukturou informací, které lze získat, a rovněž rozsahem umožněných operací.
7.6 PLATEBNÍ KARTY Platební karta umožňuje svému držiteli vybírat hotovost na přepážkách bank či z bankomatů a platit za zboží u platebních terminálů. Pomocí debetní karty klient může utrácet své peníze do výše zůstatku na jeho běžném účtu (či do výše kontokorentu), ke kterému byla karta vydána. Tím se debetní karty liší od karet kreditních, s kterými se nakupuje výhradně na úvěr. Kreditní karta tedy není vázána na běžný účet, ale na samostatný úvěrový účet.
Zjevnými výhodami platebních karet jsou, že jejich držitel s sebou nemusí nosit velkou hotovost a peníze jsou neustále na účtu v bance zhodnocovány. Princip používání platebních karet je velice jednoduchý. Při výběru hotovosti z bankomatu klient zadá čtyřmístné číslo PIN (Personal Identification Number), které se dozví při převzetí karty. Při placení v obchodě zpravidla stačí podepsat účtenku dle podpisového vzoru na kartě, ale stále častěji bývá vyžadován též PIN.
Zpravidla platí, že čím „lepší“ kartu klient chce, tím přísnější budou bankou stanovené podmínky vydání. K vydání elektronické karty klientovi stačí mít pouze okamžitý zůstatek na účtu ve výši několika tisíc korun. K vydání embosované karty klient musí mít zůstatek v řádu desetitisíců korun za několik posledních měsíců a k vydání karty Gold musí mít dokonce několik měsíců na běžném účtu částku ve výši statisíců korun. Podmínky se ale mezi bankami výrazně liší. Aby banka klientovi vydala kreditní kartu, musí ho většinou „znát“ – tj. musí vést jeho běžný účet, na který si nechává posílat výplatu, po nějakou dobu. U řady kreditních karet však již stačí pouze doložit pravidelný příjem. Od výše klientova příjmu se odvíjí i maximální výše poskytnutého úvěru. Většina bankovních domů má pevně stanovené limity výběrů z bankomatů a limity plateb u obchodníků podle druhu karty. U nákladnějších platebních karet lze stanovit limity individuální, jejichž výše závisí na průměrném zůstatku běžného účtu. Vydání karty bývá u většiny bank zdarma. Platí se ale roční „provozní“ poplatek, jehož výše závisí jak na typu karty, tak na bance, která ji vydala. Zpoplatněny bývají i transakce kartou provedené. Platba v obchodech je však bez poplatků. U kreditních karet banka klientovi zašle vyúčtování jednou za měsíc a klient zpětně úvěr splácí. Každý měsíc musí splatit zpravidla nejméně 10 % z dlužné částky včetně úroků – úvěr lze splatit i jednorázově. U kreditních karet jsou úroky poměrně vysoké. Za kreditní kartu se navíc platí měsíční poplatek za správu úvěru.92 Existuje několik základních typů platebních karet, které banky nabízejí pod nejrůznějšími názvy. Nejběžnější typy platebních karet společností MasterCard a Visa používaných v ČR jsou uvedeny v příloze č. 7. Přehled platebních karet společností American Express a Diners Club je uveden v příloze č. 8. Některé karty také mohou nést loga Cirrus a VISA Plus. Tyto loga se ale postupně přestávají používat.
92
Pramen: http://www.mesec.cz
45
7.6.1 Vývoj V České republice se moderní historie platebních karet začala psát v roce 1992. V únoru tohoto roku Komerční banka zahájila provoz první moderní on-line sítě bankomatů, které byly zapojeny do mezinárodní sítě Eurocard/MasterCard a Cirrus. Jelikož v této době ještě nebyla koruna směnitelná, banky dělily nabídku platebních karet na tuzemské a mezinárodní. Platební karty byly až do druhé poloviny 90. let využívány hlavně v bankomatech. V obchodní síti je používali hlavně cizinci (přes 90 % obratu). To se začalo postupně měnit od roku 1994, kdy Komerční banka začala do vybraných obchodů a čerpacích stanic instalovat elektronické platební terminály.
Privatizace bankovního sektoru měla na vývoj platebních karet významný vliv. Příchod zahraničního kapitálu znamenal i příchod nových zkušeností. Český bankovní trh se začal pomalu přibližovat zvyklostem západních trhů, kde platební karty zaujímají v platebním styku zásadní postavení. Počet vydaných platebních karet v ČR po privatizaci výrazně rostl. Za tímto růstem v posledních letech stojí zejména vzrůstající obliba kreditních karet. V roce 2005 již počet vydaných kreditních karet překročil půl milionu. Podle odhadu HVB Banky počet kreditních karet v ČR do roku 2009 přesáhne 1,165 milionu.93 Blíže k nárůstu počtu platebních karet v následujícím grafu č. 7 a grafu č. 8.
počet platebních karet
Graf č. 7: Platební karty vydané v ČR 8 000 000 6 000 000 4 000 000
3 999 100
5 771 500
4 569 500
6 317 500
6 580 100
2003
2004
7 234 000
2 000 000 0
2000
2001
2002
V ČR vydané platební karety
2005
Pramen: ECB Blue Book, March 2006. SBK. Vlastní zpracování.
Graf č. 8: Meziroční přírůstky platebních karet V ČR 140
113
ppřírůstky v %
120 100
90
80 60 40 20
0
37 14 2001
25
87
8
2002
2003
Kreditní karty (meziroční přírůstek v %)
1 2004
Debetní karty (meziroční přírůstek v %)
Pramen: ECB Blue Book, March 2006, vlastní zpracování.
93 BANKOVNICTVÍ 2/2006. Podle SBK je v ČR již přes půl milionu kreditních karet. Měsíčník hospodářských novin. Praha : Economica, a.s. Ročník XVI. ISSN 1212-4273. Str. 4.
46
Služby bankami poskytované v souvislosti s bezhotovostním platebním stykem také prodělaly veliké změny. Přestože obyvatelé ČR stále více používají platebních karet k placení přímo u obchodníka a objem peněz vybraných na jednu platební kartu v bankomatech klesá, počet bankomatů v ČR neustále narůstá. Z následujícího grafu č. 9 je patrné i to, že i počet on-line platebních terminálů přímo u obchodníků v letech 2000 - 2004 výrazně stoupal. Graf č. 9: Počet platebních terminálů v ČR
platební terminály v kusech
50 000
38 677
40 000 30 000 20 000
25 358
0
17 931
13 187
10 000
2000
2 254
1 923
1 602
30 819
2001
2002
Bankomaty
2 555 2003
Platební terminály v obchodech
2 750 2004
Pramen: ECB Blue Book, March 2006, vlastní zpracování.
Vstup do EU ještě více navýšil již tak dost vysokou konkurenci panující v bankovním sektoru. Tato konkurence se pozitivně dotkla i vývoje platebních karet a služeb s nimi spojených. Součástí platebních karet se staly různé výhody, kterými banky klienty motivují k jejich používání. Takovým příkladem mohou být dárky pro klienty navázané na použití karty či různé jiné výhody v podobě slev u obchodních partnerů. Současnost a nové trendy
Dnes platebních karet využívá více než polovina obyvatel ČR a jen málokdo z nich si dokáže představit, že by byl při nakupování odkázán jen na svou hotovost v peněžence. V roce 2005 bylo v ČR k dispozici téměř 2 900 bankomatů94, 60 000 platebních terminálů a počet platebních karet překročil 6,9 milionu kusů.95 Platební karty a ani bankomaty však stále nevyčerpali svůj potenciál. V letošním roce začnou platební terminály nabízet takzvaný cash-back, což znamená, že při placení platební kartou bude možné na požádání vydávat i hotovost. Může se zdát, že platební terminály přebírají funkci bankomatů, avšak v oblasti technického řešení mají bankomaty neomezený potenciál. Mezi funkce bankomatů může patřit i přístup na další účty či možnost vkládání hotovosti. Již využívanou funkcí je dobíjení mobilních telefonů a placení složenek, které v ČR nabízí především Česká spořitelna.
Informace jednoznačně identifikující platební kartu jsou tradičně zaznamenány na magnetickém proužku, který je značně omezen v množství ukládaných dat. Lepší alternativou platebních karet s magnetickými proužky jsou v karty čipové. Pokud bude vývoj v bankovnictví dále pokračovat dosavadním tempem, lze předpokládat, že do konce roku 2007 začnou bankovní domy v ČR čipové
V roce 2005 bylo v ČR na jeden bankomat asi 3500 obyvatel a v západní Evropě méně než 2000 obyvatel na jeden bankomat. 95 BANKOVNICTVÍ 9/2005. JUŘÍK, Pavel. Rokem 2004 růst nekončí. Měsíčník hospodářských novin. Praha : Economica, a.s. Ročník XIII. ISSN 1212-4273. Str. 8-9. (JA) ATM: co nás čeká a nemine. Str. 12-13. 94
47
karty, popřípadě hybridní karty, standardně vydávat. Je předpoklad, že od roku 2010 by měli všechny platební karty v ČR čipovou technologii podporovat. Výhody čipových karet spočívají především ve snížení provozních nákladů a zvýšení bezpečnosti platebního styku.96
Ani platební karty však ještě zdaleka nevyčerpaly svůj potenciál. V USA se již před dvěma lety objevily platební karty v podobě přívěsků na klíče a je testován způsob bezhotovostního placení bez karty na základě otisků prstů. Platební karty jsou navíc ideálním produktem pro cross-selling (pojištění, asistenční služby a podobně). Na český bankovní trh se postupně propracovávají i firemní karty.
7.6.2 Nebankovní konkurence kreditních karet
Splátkové společnosti jsou v ČR nejtypičtějším vydavatelem kreditních karet z řad nebankovních institucí. Dle odhadů zatím nebankovní instituce v ČR porážejí banky v počtu vydaných kreditních karet v poměru 2:1. Nákupy „bez peněz“ na účet kreditní karty zažívají během posledních tří let v ČR rozmach. Banky se rozhodly dohnat náskok splátkových společností a začaly své produkty na poli kreditních karet zlepšovat. Největšími výhodami bankovní kreditní karty jsou: • • •
bezúročné období, možnost nákupu u širší sítě prodejců a levnější výběry z bankomatu.
• •
jejich větší dostupnost a nižší úrokové sazby než u spotřebitelského úvěru.
Výhodami nebankovních kreditních karet jsou:
Přes rozšiřující se nabídku i zlepšující se kvalitu bankovních kreditních karet si myslím, že nebankovní kreditní karty mají na finančním trhu v ČR své místo. Domnívám se ale, že podíl nebankovních kreditních karet bude v budoucnu na českém trhu postupně klesat.
7.7 ZÁVĚREM K PŘÍMÉMU BANKOVNICTVÍ Banky v ostrém konkurenčním boji hledají cesty ke snižování vlastních nákladů. Jednou z nich je postupná redukce zaměstnanců. Ta spočívá jednak v automatizaci bankovních procesů a transakcí, a jednak v snižování nákladů na „front office“ činnost, tedy přímou obsluhu klientů. Svým nejmovitějším zákazníkům banky nabízejí individuální péči osobních a firemních bankéřů. U těch ostatních (masový trh) se snaží uplatňovat strategii ekonomiky z rozsahu. Pro finanční transakce klientů je pro banky nejúspornější nahradit přepážky jinými nástroji. Ušetří tím hned dvakrát – obchodníky na halách a zázemní pracovníky, kteří ručně odevzdané transakce vkládají do systémů zpracování.
Přímé bankovnictví má v ČR vesměs krátkou, ale bouřlivou historii. Po prvních nesmělých pokusech s předáváním transakcí na disketách a přes BBS (Bulletin Board Service) v první polovině 90. let jsme byli v ČR svědky obrovského rozmachu těchto služeb v posledních letech minulého století. Zrodilo se telefonní, faxové a GSM bankovnictví. Pro firemní klientelu a posléze pro fyzické osoby se stává samozřejmostí internetové bankovnictví. Veliký vliv, vesměs pozitivní, měli na vývoj přímého bankovnictví privatizace státního podílu v největších českých bankách i vstup ČR do EU. Zatímco v ČR počet uživatelů přímého bankovnictví stoupá a služby na pobočkách jsou na ústupu, na západ od českých hranic je vývoj opačný. Banky v zahraničí po silné vlně internetového bankovnictví znovu kladou důraz na pobočky a na vytvoření co nejpřívětivějšího prostředí pro své 96 BANKOVNICTVÍ 9/2005. FRONĚK, Petr Bankovní čipové karty a technologie. Měsíčník hospodářských novin. Praha : Economica, a.s. Ročník XIII. ISSN 1212-4273. Str. 4.
48
klienty. Ve svých pobočkách prodlužují otevírací doby, rozšiřují počet poboček a poradenské služby poskytují i ve večerních hodinách a o víkendech. Myslím si, že vzhledem k množství zahraničního kapitálu v bankách působících v ČR a vzhledem k minulému vývoji českého bankovnictví, který v podstatě kopíroval vývoj na západních bankovních trzích, se tento trend dá během několika let očekávat i v ČR.
49
ZÁVĚR Nejen česká ekonomika, ale i samotné státoprávní uspořádání České republiky, prodělalo v posledních patnácti letech mnoho změn. Česká republika se stala právoplatným členem Evropského společenství a prošla úspěšnou ekonomickou transformací z centrálního plánování na tržní hospodářství. Za vyspělými státy Evropy z ekonomického pohledu stále ještě poněkud zaostáváme, ale rozdíly se pomalu ztrácejí. Česká republika se v letošním roce na půdě OECD zařadila mezi vyspělé státy světa i oficiálně. Samotní obyvatelé České republiky a jejich preference se změnili. Za posledních pět let se finanční bohatství domácností zvyšovalo tempem deseti procent ročně. Průměrný český občan je v dnešní době více otevřen investicím na kapitálovém trhu a je odolnější vůči investičnímu riziku. V současnosti se také z nájemce pomalu stává vlastníkem svého bydlení. Míra zadlužení jednotlivce se pomalu blíží k úrovni, která je ve vyspělých státech západní Evropy obvyklá.
Velikým změnám se v tomto porevolučním období transformace ekonomiky a vstupu České republiky do Evropské unie nevyhnul ani český bankovní sektor. Vývoji, kterým prošly vybrané produkty obchodních bank, je věnována tato práce. V první části práce charakterizuji jednotlivé bankovní produkty. Přestože se od sebe mohou velice odlišovat, mají i rysy společné. Těmito společnými vlastnostmi jsou: • • •
nemateriální charakter, dualismus a vzájemná propojenost a podmíněnost.
• • •
pasivní (vkladové), aktivní (úvěrové) a neutrální (mimobilanční).
Podle klasického třídění podle kritéria vztahu k bilanci banky dělíme produkty obchodních bank na:
Protože problematiku vývoje jednotlivých produktů obchodních bank považuji za až příliš vytrženou z celkového kontextu, ve druhé kapitole se krátce věnuji vývoji českého bankovnictví jako celku.
Již v samém počátku byl český bankovní systém definovaný jako dvoustupňový a Česká národní banka se stala centrální bankou. Páteř českého bankovnictví tvořily univerzální banky a postupně přibyly i banky specializované (např. spořitelny a hypotéční banky). Za nejpalčivější problém celého bankovního sektoru devadesátých let lze považovat klasifikované úvěry. Vláda byla okolnostmi postupně přinucena přistoupit ke dvěma konsolidačním programům a k opakované novelizaci zákona o bankách. Přelom století se pro české bankovnictví nesl ve znamení příchodu zahraničního kapitálu do největších českých bank a zvýšené konkurence ze strany zahraničních bank. Nová orientace bankovního sektoru na drobné klienty přivodila zánik mnoha družstevních záložen. Příchod zahraničních zkušeností a technologií na český bankovní trh s sebou přinesl rychlý rozvoj moderních bankovních produktů. Pod vlivem evropské integrace se od roku 2001 začal Fond pojištění vkladů vztahovat i na devizové vklady. Samotnému vstupu České republiky do Evropské unie předcházely dlouhé přípravy a slaďování právních legislativ. Bankovní sektor v této souvislosti zaznamenal mnoho změn, které byly patrné zejména v oblasti bankovní regulace a výkonu bankovního dozoru. V souvislosti se zavedením principu jednotné bankovní licence se ještě více prohloubila konkurence. České bankovnictví se konečně očistilo od přemíry klasifikovaných úvěrů a v posledních letech bankovní sektor vykazoval narůstající zisky.
50
Privatizaci státního podílu v českých bankách z přelomu století a vstup České republiky do Evropské unie v květnu 2004 lze z pohledu českého bankovnictví právem považovat za nejvýznamnější události posledních deseti let. Vliv těchto dvou událostí na vývoj konkrétních bankovních produktů popisuji v dalších kapitolách. K podrobnější analýze jsem si vybral: • • • • •
hypoteční úvěr, spotřebitelský úvěr, produkty bankopojišťovnictví, bezhotovostní platební styk a produkty přímého bankovnictví.
Hypoteční úvěr je účelový úvěr, jehož splacení je zajištěno zástavním právem k nemovitosti. Provozování hypotečního bankovnictví bylo umožněno schválením příslušných zákonů v roce 1995. Ve svých počátcích nebyly hypotéky příliš lákavým produktem i přes poměrně vysokou státní podporu. Banky nabízely široké spektrum úrokových sazeb diferencující klienty podle bonity. Pro banky bylo v tomto období prioritou sjednávání podnikatelských úvěrů, které byly objemově a ziskově mnohem atraktivnější. Zlomem v poskytování hypotečních úvěrů byl příchod zahraničního kapitálu v rámci privatizace českých bank. Orientace obchodních bank se značně změnila a drobná klientela se pomalu začala dostávat do popředí zájmu managementu bank. Při sjednávání hypotečních úvěrů začaly banky všem klientům nabízet jednotné úrokové sazby a bonita hrála roli už jen ve výši poskytnutého úvěru. Úvěrové riziko banky snižovaly vyšším počtem poskytnutých úvěrů. Privatizace bankovního sektoru s sebou přinesla i zvýšenou konkurenci na trhu hypotečních úvěrů. Vstup do Evropské unie konkurenci ještě zvýšil a dále zkvalitnil legislativní úpravu hypoték ve prospěch klientů. Vzhledem ke stále se snižujícím úrokovým sazbám stát omezil podporování hypotečních úvěrů, ale na počtu nově vydaných hypoték se to negativně neprojevilo. Nová legislativa bankám umožnila poskytovat i hypoteční úvěry bez uvedení účelu čerpání. Současný prudký růst počtu hypotečních úvěrů je zapříčiněn především dalším nárůstem úspor domácností, nízkými úrokovými sazbami a stále, v porovnání s vyspělou Evropou, relativně nízkou mírou vlastnického bydlení. Dá se očekávat, že objem hypotečních úvěrů bude narůstat i následujících letech. Vývoj spotřebitelských úvěrů v České republice byl ovlivněn stejnými faktory jako vývoj hypotečních úvěrů. Spotřebitelské úvěry zažily veliký rozmach v roce 2001 a jejich popularita neustále roste i v současnosti. Důvodem tohoto rozmachu byla, stejně jako u hypotečních úvěrů, privatizace a následná orientace bank na drobné klienty. Vstup České republiky do Evropské unie přinesl legislativní změny v podobě nových právních úprav a daňových změn. Spotřebitelské úvěry se pro většinu obyvatel staly dostupnější a tempo jejich nárůstu bylo v posledních letech velice dynamické. Trendem v poskytování spotřebitelských úvěrů je především zjednodušování jejich vyřízení až na úroveň revolvingových půjček. Nebankovní konkurence ve formě prodeje na splátky v tomto ohledu spotřebitelské půjčky stále předstihuje. Dynamickému růstu spotřebitelských úvěrů v České republice dávají experti ještě pár let. Eurozóna má ale již rozkvět tohoto typu půjček za sebou.
Cílem kombinace produktů bank a pojišťoven je soustředění výhod původních jednodušších produktů do produktu finálního s kombinovanými rysy. Dnešní podoba bankopojištění se v České republice začala formovat již v polovině 90. let 20. století. Privatizace bankovního sektoru značně ovlivnila dění i na úrovni bankopojišťovacích produktů. Veškeré strategické a obchodní záležitosti dnes ovlivňuje dění v zahraničních mateřských společnostech. Vstup České republiky do Evropské unie znamenal především změny v legislativě. Došlo k jejímu sladění se směrnicemi Evropských společenství a klienti se s přijatými novelami dočkali dalšího zkvalitnění poskytovaných služeb. Volným vstupem evropských finančních subjektů na český finanční trh se zvýšila konkurence i mezi produkty nabízenými na českém bankopojišťovacím trhu. Charakteristickým rysem současného vývoje je stále větší provázanost bankovních a pojistných produktů. V současné době se díky možnosti snižování daňového základu velmi dobře daří novým formám životního pojištění. Bankopojišťovnictví je ve své podstatě i odpovědí na nové požadavky klientů a je tedy v souladu s celkovým trendem prosazujícím se v bankovnictví. Lze očekávat, že nárůst podílu bankopojištění na celkovém prodeji pojištění bude pokračovat i v dalších letech. 51
V rámci bezhotovostního platebního styku v České republice rozlišujeme: • • •
tuzemský platební styk, zahraniční platební styk a přeshraniční platební styk.
Tuzemský systém Atomatizovaných bankovních operací (ABO) byl spuštěn již v roce 1980. V průběhu 90. let ABO doznal jen několika legislativních změn a úprav. Privatizace státního podílu v bankách měla na mezibankovní platební styk zanedbatelný vliv. Vlastnická otázka obchodních bank totiž v tomto případě nehraje téměř žádnou roli. Naprosto zásadní pro mezibankovní platební styk však byl vstup České republiky do Evropské unie. Většina legislativních změn v oblasti platebního styku uskutečněných po roce 2000 měla svůj původ právě ve směrnicích Evropské unie. Český mezibankovní platební styk prošel mnoha změnami, které se týkaly automatizovaných platebních systémů i mezibankovních zúčtovacích center. Nově přijatým Nařízením Evropského parlamentu a Rady byly položeny základy pro fungování přeshraničního platebního styku v eurech. Velice důležitým krokem k finanční integraci Evropy je zavedení jednotného platebního prostoru. Diskuse o této integraci započaly již před čtyřmi lety, ale k nejdůležitějším rozhodnutím v této oblasti musí teprve dojít.
Přímé bankovnictví má v České republice vesměs krátkou, ale bouřlivou historii. Přestože na český bankovní trh proniklo až v průběhu 90. let, v současnosti se již stalo běžnou součástí nabízených bankovních služeb. Na českém bankovním trhu je klientům k dispozici několik forem přímého bankovnictví. Platební karty a telefonní, internetové a GSM bankovnictví jsou tradičními kanály přímého elektronického bankovnictví, které klienti nejčastěji vyžívají a banky nejčastěji nabízejí. Tyto formy přímého bankovnictví jsou následovány méně využívanými službami, jako je home banking či WAP banking nebo možnost ovládat svůj účet pomocí kapesního počítače, tedy PDA banking. Na kvalitu a rozšíření nabízených bankovních produktů přímého bankovnictví měla veliký vliv privatizace bankovního sektoru. Spolu se zahraničním kapitálem přišly nové zkušenosti a technologie, které umožnily značně rozšířit nabídku služeb poskytovaných v rámci přímého bankovnictví. Český bankovní trh se po privatizaci začal pomalu přibližovat zvyklostem západních trhů. Na přelomu století všechny banky působící v České republice nabízely alespoň jednu formu přímého bankovnictví. Obyvatelé České republiky stále více využívali platebních karet k placení přímo u obchodníka a počet bankomatů v České republice neustále narůstal. Vstup do Evropské unie ještě více prohloubil konkurenci na trhu přímého bankovnictví. Tím pozitivně ovlivnil kvalitu i rozsah těchto služeb. Internetové bankovnictví nabízely v roce 2005 již všechny banky působící na české trhu. Zatímco v České republice počet uživatelů přímého bankovnictví stoupá a služby na pobočkách jsou na ústupu, na západ od českých hranic je vývoj opačný. Banky v zahraničí po silné vlně internetového bankovnictví znovu kladou důraz na pobočky a na vytvoření co nejpřívětivějšího prostředí pro své klienty. Platební karty a ani platební terminály či bankomaty však ještě zdaleka nevyčerpaly svůj potenciál a dá se předpokládat jejich další rozvoj. V současnosti banky působící v České republice hledají v ostrém konkurenčním boji cesty ke snižování vlastních nákladů. Jednou z nich je postupná redukce zaměstnanců. Ta spočívá v automatizaci bankovních procesů a transakcí nebo ve snižování nákladů na přímou obsluhu klientů. Svým nejmovitějším zákazníkům banky nabízejí individuální péči osobních a firemních bankéřů. U masového trhu se snaží uplatňovat strategii ekonomiky z rozsahu.
Nebankovní instituce na finančním trhu v České republice přispívají ke zlepšování bankovních produktů zvyšováním konkurence. Kapitálově mnohem silnější banky mají výhodu při větším obratu daného produktu, ale nemohou nebankovním institucím konkurovat v rychlosti a flexibilitě.
52
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Monografie
1. BARTOŠEK, Karel. FELSBERGOVÁ, Dana. JAROŠ, Pavel. Bankovnictví v České republice. 3. vyd. Praha : Bankovní institut, a.s., 1998.
2. DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. vyd. Praha : Linde Praha, a.s., 2005. ISBN 80-7201-515-X 3. KALABRIS, Zbyněk. Bankovní služby v praxi. 1. vyd. Brno : Computer Press, a.s., 2005. ISBN 80-251-0882-1 4. PETRJÁNOŠOVÁ, Božena. Bankovnictví II. 1. vyd. Brno : Masarykova universita v Brně, 2004. ISBN 80-210-3523-4
5. POLOUČEK, Stanislav. Bankovnictví. 1. vyd. Karviná : Slezská univerzita v Opavě, 2005. ISBN 80-7248-287-4 6. REVENDA, Zbyněk a kol. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 4. vyd. Praha : Management Press, 2005. ISBN 80-7261-132-1
7. ŠEVČÍK, Aleš. Bankovnictví ISBN 80-210 3019-4
I.
1. vyd.
Brno
:
Masarykova
univerzita,
2002.
8. VELEK, Jan. Základní informace o Českém bankovnictví. 1. vyd. Praha : Bankovní institut, leden 2000. ISBN 80-7265-034-3
9. VENCOVSKÝ, František a kol. Dějiny bankovnictví v českých zemích. Praha : Bankovní institut, 1999. ISBN 80-7265-030-0
Časopisy
1. Bankovnictví. Měsíčník hospodářských novin. Praha : Economica, a.s. Ročníky XI-XIV. ISSN 1212-4273
Zákony
1. Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, v pozdějším znění.
2. Zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, v pozdějším znění. 3. Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, p pozdějším znění.
4. Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech. 5. Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, v pozdějším znění.
6. Zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru.
53
Internetové stránky
1. http://www.banky.cz
11. http://www.ekonom.ihned.cz
3. http://www.cbcb.cz
13. http://www.kb.cz
2. http://www.businessinfo.cz
12. http://www.finance.cz
4. http://www.citibank.cz
14. http://www.llcb.cz
5. http://www.cnb.cz
15. http://www.mesec.cz
7. http://www.csobleasing.cz
17. http://www.pse.cz
9. http://www.czso.cz
19. http://www.solus.cz
6. http://www.csas.cz
16. http://www.mmr.cz
8. http://www.czech-ba.cz
18. http://www.sec.cz
10. http://www.ecb.int
20. http://www.swift.com
54
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Tabulka – Průměrná roční inflace v ČR
Příloha č. 2: Tabulka – Vývoj úrokových sazeb v ČR
Příloha č. 3: Tabulka – Formy státní podpory hypoték v ČR Příloha č. 4: Tabulka – Podklady potřebné k získání úvěru
Příloha č. 5: Tabulka – Požadavky vybraných bank na minimální příjem klienta Příloha č. 6: Tabulka – Swift kódy bank působících v ČR
Příloha č. 7: Tabulka – Typy platebních karet společností MasterCard a Visa v ČR
Příloha č. 8: Tabulka – Typy platebních karet společností American Express a Diners Club v ČR
55
PŘÍLOHY Příloha č. 1:
Tabulka – Průměrná roční inflace v ČR Rok
Inflace (%)
Rok
Inflace (%)
1993
20,8
2000
3,9
1994
10
2001
4,7
1995
9,1
2002
1,8
1996
8,8
2003
0,1
1997
8,5
2004
2,8
1998
10,7
2005
1,9
1999
2,1
2006
-
Pramen: Český statistický úřad, vlastní zpracování.
56
Příloha č. 2: Tabulka – Vývoj úrokových sazeb v ČR Datum změny
2T repo sazba (%)
Diskontní sazba (%)
Lombardní sazba (%)
1.1.1993
-
9,5
14,0
1.2.1993
-
9,5
14,0
10.6.1993
-
8,0
14,0
1.7.1993
-
8,0
14,0
9.8.1993
-
8,0
12,5
17.12.1993
-
8,0
11,5
8.4.1994
-
8,0
10,5
24.10.1994
-
8,5
11,0
2.12.1994
-
8,5
11,5
26.6.1995
-
9,5
12,5
8.12.1995
11,30
9,5
12,5
29.3.1996
11,50
9,5
12,5
29.4.1996
11,60
9,5
12,5
9.5.1996
11,80
9,5
12,5
21.6.1996
12,40
10,5
14,0
16.5.1997
12,40
10,5
50,0
27.5.1997
12,40
13,0
50,0
4.6.1997
39,00
13,0
50,0
11.6.1997
29,00
13,0
50,0
18.6.1997
25,00
13,0
50,0
20.6.1997
22,00
13,0
50,0
23.6.1997
20,00
13,0
50,0
24.6.1997
18,50
13,0
50,0
27.6.1997
18,50
13,0
23,0
30.6.1997
18,20
13,0
23,0
1.7.1997
17,90
13,0
23,0
7.7.1997
17,00
13,0
23,0
57
Datum změny
2T repo sazba (%)
Diskontní sazba (%)
Lombardní sazba (%)
8.7.1997
16,50
13,0
23,0
9.7.1997
16,20
13,0
23,0
16.7.1997
16,00
13,0
23,0
22.7.1997
15,70
13,0
23,0
23.7.1997
15,40
13,0
23,0
24.7.1997
15,20
13,0
23,0
28.7.1997
14,90
13,0
23,0
1.8.1997
14,70
13,0
23,0
4.8.1997
14,50
13,0
23,0
31.10.1997
14,80
13,0
23,0
1.12.1997
18,50
13,0
23,0
2.12.1997
18,00
13,0
23,0
3.12.1997
17,50
13,0
23,0
4.12.1997
16,75
13,0
23,0
9.12.1997
15,50
13,0
23,0
10.12.1997
15,00
13,0
23,0
17.12.1997
14,75
13,0
23,0
23.1.1998
14,75
13,0
19,0
20.3.1998
15,00
13,0
19,0
17.7.1998
14,50
13,0
19,0
14.8.1998
14,00
11,5
16,0
25.9.1998
13,50
11,5
16,0
27.10.1998
12,50
10,0
15,0
13.11.1998
11,50
10,0
15,0
4.12.1998
10,50
10,0
15,0
23.12.1998
9,50
7,5
12,5
18.1.1999
8,75
7,5
12,5
29.1.1999
8,00
7,5
12,5
58
Datum změny
2T repo sazba (%)
Diskontní sazba (%)
Lombardní sazba (%)
12.3.1999
7,50
6,0
10,0
9.4.1999
7,20
6,0
10,0
4.5.1999
6,90
6,0
10,0
25.6.1999
6,50
6,0
10,0
30.7.1999
6,25
6,0
10,0
3.9.1999
6,00
5,5
8,0
5.10.1999
5,75
5,5
8,0
27.10.1999
5,50
5,0
7,5
26.11.1999
5,25
5,0
7,5
rok 2000
Ke změně parametrů měnově-politických nástrojů ČNB nedošlo.
23.2.2001
5,00
4,0
6,0
27.7.2001
5,25
4,25
6,25
30.11.2001
4,75
3,75
5,75
22.1.2002
4,50
3,50
5,50
1.2.2002
4,25
3,25
5,25
26.4.2002
3,75
2,75
4,75
26.7.2002
3,00
2,00
4,00
1.11.2002
2,75
1,75
3,75
31.1.2003
2,50
1,50
3,50
26.6.2003
2,25
1,25
3,25
1.8.2003
2,00
1,00
3,00
25.6.2004
2,25
1,25
3,25
27.8.2004
2,50
1,50
3,50
28.1.2005
2,25
1,25
3,25
1.4.2005
2,00
1,00
3,00
29.4.2005
1,75
0,75
2,75
31.10.2005
2,00
1,00
3,00
Pramen: ČNB, vlastní zpracování.
59
Příloha č. 3:
Tabulka – Formy státní podpory hypoték v ČR STÁTNÍ PŘÍSPĚVEK: • • • • •
V současné době je státní podpora hypotečního úvěru 0 %.
při průměrné sazbě úroku 10 % a více čtyři procentní body při průměrné sazbě úroku nižší než 10 % a vyšší nebo rovné 9 % tři procentní body při průměrné sazbě úroku nižší než 9 % a vyšší nebo rovné 8 % dva procentní body při průměrné sazbě úroku nižší než 8 % a vyšší nebo rovné 7 % jeden procentní bod při průměrné sazbě úroku nižší než 7 % se podpora neposkytuje
Podpora se vztahuje na celý hypoteční úvěr až do limitu: • • • • •
1, 5 mil. Kč, je-li úvěr poskytnut na výstavbu nebo koupi rodinného domu s jedním bytem, 2 mil. Kč, je-li úvěr poskytnut na výstavbu nebo koupi rodinného domu se dvěma byty, 12 000 Kč na 1 m2 podlahové plochy bytu, nejvýše však 800 000 Kč na jeden byt v bytovém nebo rodinném domě s více než dvěma byty, 12 000 Kč na 1 m2 podlahové plochy bytu, nejvýše však 800 000 Kč na jeden byt, pokud přístavbou, vestavbou, půdní nástavbou nebo stavebními úpravami vznikne nový byt s podlahovou plochou nejméně 40 m2, limit může být prvních třech případech zvýšen o částku 200 000 Kč v případě, že hypoteční úvěr bude použit také na zakoupení pozemku k výstavbě.
DAŇOVÉ ODPISY: •
Částku zaplacenou na úrocích z hypotečního úvěru sníženou o státní podporu lze odečíst ze základu daně z příjmu fyzických osob a to až do výše 300 000 Kč ročně
STÁTNÍ PODPORA PRO MLADÉ: • • • •
V současné době je státní podpora hypotečního úvěru 0 %.
Žadatel o příspěvek k hypotečnímu úvěru (v případě manželů ani jeho partner) nesmí v roce podání žádosti dovršit věk 36 let. Žadatel o příspěvek k hypotečnímu úvěru (v případě manželů ani jeho partner) nesmí v době podání žádosti mít ve vlastnictví ani ve spoluvlastnictví byt, bytový dům nebo rodinný dům vyjma bytu nebo rodinného domu s jedním bytem, na jehož koupi je podpora žádána. Byt nebo rodinný dům s jedním bytem, na jehož koupi je žádána tato podpora, musí být starý nejméně dva roky a musí se nacházet na území ČR. Byt nebo rodinný dům s jedním bytem, při jehož koupi byla využita tato podpora, musí po dobu jejího poskytování sloužit výhradně k trvalému bydlení žadatele a musí být v jeho výlučném vlastnictví (popř. v případě manželství ve společném jmění).
Pramen: http://www.mesec.cz.
60
Příloha č. 4:
Tabulka – Podklady potřebné k získání úvěru Obecné dokumenty
- průkaz totožnosti - potvrzení o plné moci - potvrzení o příjmu - výplatní pásky - daňové přiznání
Doklady o příjmu a majetkových poměrech
- potvrzení finančního úřadu o zaplacení daní - výpis z účtu - dohoda o zúžení či zrušení společného jmění manželů - doklad o úhradě rozdílu mezi celkovou výší investice a požadovanou výší úvěru (povinná akontace) - nájemní smlouvy - potvrzení o sociálních dávkách
Doklady o závazcích a pohledávkách
- smlouvy o stavebním spoření - smlouvy o životních a jiných pojistkách - smlouvy o úvěrech, půjčkách, leasingu - ručitelská prohlášení - výpis z katastru nemovitostí - snímek pozemkové mapy či geometrický plán - odhad
Doklady k nemovitosti
- pojistná smlouva k nemovitosti - doklad o vlastnickém právu k nemovitosti (kupní smlouva apod.) - souhlas spoluvlastníků s vkladem zástavního práva na nemovitost - fotografie nemovitosti
KOUPĚ (zvláštní dokumenty)
- kupní smlouva či smlouva o smlouvě budoucí
61
- stavební povolení STAVBA či REKONSTRUKCE (zvláštní dokumenty)
- projektová dokumentace, rozpočet - smlouva o dílo, smlouva o výstavbě - soupis potřebného materiálu a prací svépomocí - časový harmonogram stavby
SPLACENÍ JINÉHO ÚVĚRU (zvláštní dokumenty) Pramen: http://www.mesec.cz.
- původní úvěrová smlouva - původní zástavní smlouva - souhlas původní banky s refinancováním
Příloha č. 5:
Tabulka – Požadavky vybraných bank na minimální příjem klienta Banka
Požadavek
Česká spořitelna
čistý žadatelův příjem musí dosahovat výše dvojnásobku splátky úvěru
Českomoravská hypoteční banka
čistý příjem žadatele musí přesahovat životní minimum plus ostatní výdaje plus měsíční anuitní splátku násobenou koeficientem 1,25
GE Capital Bank
banka má speciální program pro výpočet bonity, který bohužel nezveřejňuje. Proto je u této banky nejlepší dát si udělat prescoring na její pobočce.
HVB Bank Czech Republic
klientovi musí zbýt po zaplacení splátky 20 % přebytku příjmů nad výdaji, min. však 3 000 Kč, pokud však po zaplacení splátky zbude klientovi více než 10 000 Kč jeho procentní vyjádření činit naopak méně než 20 %
Komerční banka
po odečtení 1,2 násobku životního minima, ostatních výdajů a anuitní splátky musí zbýt žadateli minimálně 10 % čistého příjmu
Raiffeisenbank
stanovuje bonitu podle následujícího vzorce - čistý příjem minus životní minimum násobené koeficientem 1,3 pro žadatele z Prahy a 1,2 pro nepražské žadatele, minus ostatní výdaje, minus anuitní splátka násobená 1,2 se rovná minimálně 2000 korun
Živnostenská banka
čistý příjem minus životní náklady krát 1,2 minus anuitní splátka musí dávat v součtu alespoň nulu.
Pramen: http://www.mesec.cz.
62
Příloha č. 6:
Tabulka – Swift kódy bank působících v ČR Název instituce
SWIFT kód
ABN AMRO BANK N.V.
ABNA CZ PP
HVB CZECH REPUBLIC, A. S.
BACX CZ PP
BNP-DRESDNER BANK (ČR) A.S.
BNDB CZ PX
CITIBANK A.S.
CITI CZ PX
COMMERZBANK AG
COBA CZ PX
CREDIT LYONNAIS BANK PRAHA, A. S.
CRLY CZ PP
ČESKÁ EXPORTNI BANKA A.S.
CZEE CZ PP
ČESKÁ SPOŘITELNA A.S.
GIBA CZ PX
ČESKOSLOVENSKÁ OBCHODNÍ BANKA A.S.
CEKO CZ PP
DEUTSCHE BANK A.G.
DEUT CZ PX
EBANKA
EBNK CZ PP
GE CAPITAL BANK, A. S.
AGBA CZ PP
ING BANK N. V.
INGB CZ PP
INTERBANKA A.S.
INPA CZ PP
KOMERČNÍ BANKA A.S.
KOMB CZ PP
KONSOLIDAČNÍ BANKA PRAHA
KOBP CZ PP
PLZEŇSKÁ BANKA A.S.
PLBA CZ PI
J & T BANKA, A. S.
JTBP CZ P1
PPF BANKA A.S.
PMBP CZ PP
RAIFFEISENBANK A.S.
RZBC CZ PP
SOCIETE GENERALE BANKA
SOGE CZ PP
UNION BANKA A.S.
UNBA CZ 22
VOLKSBANK CZ, A. S.
VBOE CZ 2X
ŽIVNOSTENSKÁ BANKA A.S.
ZIBA CZ PP
Pramen: http://www.businessinfo.cz
63
Příloha č. 7:
Tabulka – Typy platebních karet společností MasterCard a Visa v ČR Karty společnosti MasterCard
Karty společnosti VISA VISA Electron
Maestro
elektronická platební karta, použitelná v elektronická platební karta, použitelná v bankomatech a bankomatech a on-line terminálech. Může být on-line terminálech. Může být domácí i mezinárodní. domácí i mezinárodní. Dnes se vydává automaticky k Dnes se vydává automaticky k běžným účtům. běžným účtům. MasterCard
VISA Classic
MC Bussines Card (Silver)
VISA Bussines (Silver)
MC Gold Card
VISA Gold Card
embosovaná platební karta, použitelná v bankomatech a embosovaná platební karta, použitelná v všech obchodech označených logem EC/MC. Může být bankomatech a všech obchodech označených logem domácí i mezinárodní. Karta pro středně bonitní VISA. Může být domácí i mezinárodní. Karta pro klientelu. středně bonitní klientelu. embosovaná platební karta určená výhradně pro firmy k embosovaná platební karta určená výhradně pro úhradě výdajů na služebních a obchodních cestách. firmy k úhradě výdajů na služebních a obchodních Mezinárodní karta. cestách. Mezinárodní karta. embosovaná platební karta pro nejbonitnější klientelu. Pouze mezinárodní. Nabízena s bohatým spektrem doplňkových služeb.
embosovaná platební karta pro nejbonitnější klientelu. Pouze mezinárodní. Nabízena s bohatým spektrem doplňkových služeb. VISA Platinium Card
MasterCard Electronic
embosovaná platební karta pro ty nejnáročnější z náročných. Nepřeberné množství doplňkových služeb. U nás zatím velmi exotická karta.
elektronická kreditní karta. Pramen: http://www.mesec.cz.
64
Příloha č. 8:
Tabulka – Typy platebních karet společností American Express a Diners Club v ČR Karty společnosti American Express
Karta společnosti Diners Club Int.
American Express Card
embosovaná mezinárodní platební karta určená pro středně bonitní klientelu. American Express Company Card
embosovaná mezinárodní platební karta určená výhradně pro firmy k úhradě výdajů na služebních a obchodních cestách. American Express Gold Card
embosovaná mezinárodní platební karta pro nejnáročnější klientelu, bohaté doplňkové služby.
Pramen: http://www.mesec.cz.
65
Diners Club Card
embosovaná mezinárodní platební karta určená výhradně pro nejvyšší příjmové skupiny klientů, nabízí rozsáhlé doplňkové služby. Je nabízena výhradně jako charge card. U nás zatím velmi exotická karta.
