Mír, komedie o 4 obrazech. Přeložil, upravil a doslov (s. 77-82) napsal Ferdinand Stiebitz. Praha, R. Škeřík 1934. 81 s. (Antická knihovna sv. 10)
MÍR
ARISTOFANES
MÍR Komedie o čtyřech obrazech
1 9 3 4 ANTICKÁ KNIHOVNA PRAHA
O S O B Y :
Trygaios, athénský vinař. První jeho sluha Druhý Dvě dcerky Trygaiovy. Hermes. Běs války. Poplach, jeho sluha. Několik radních. Posel. Svatoslav, prorok. Výrobce srpů. Prodavač zbraní. Sbor mužů. Sousedé, řemeslníci, lid, dvě dívky (Úroda a Slavnost).
P R V N Í
O B R A Z
(Dvůr Trygaiova statku. V pozadí obytné stavení s plochou střechou, vpravo stáj, vlevo východ ze dvora. Dveře stáje jsou pootevřeny, u nich první sluha. Druhý sluha mísí v neckách nedaleko stáje žrádlo.) I. SLUHA: Tak pones, pones rychle hnětýnku sem panu chrobákovi! II. SLUHA (s odporem): Tady máš a dej to bestii té proklaté! Ať nikdy nežere nic lepšího! I. SLUHA (zmizí za dveřmi stáje a hned se zase objeví): Tak další! Z lejna oslího ji vykruž! II. SLUHA: Na, druhou! Ale kde je ta, cos teď mu dával? Což ji nesnědl? I. SLUHA: I kdež! On mi ji vyrval z ruky, pootočil ji v prackách a pak celou pohltil. Tak tři jen dál, a tlusté, pospěš si, ať je jich hodně! II. SLUHA (si zacpává levou rukou nos, pravou hněte; mluví do publika): Páni metaři, ach, při všech bozích, pomozte mi přec a nenechte mě zalknout se tu puchem! I. SLUHA: Jen další, další! Z chlapce »teplého«! Má chuť prý na kus jemně utřený! II. SLUHA: Tu je. (Do publika.) Jsem, panstvo, jedné výtky prost: že při hnětení mlsám, nemůže mi nikdo říci, tím jsem jist!
9
I. SLUHA: Ouvé! Sem honem jinou a pak další zas a stále nové tři! II. SLUHA (zacpávaje si nos, uteče od necek): Ne, pámbuví! Já už to svinstvo dále nesnesu. L SLUHA: Tak mu to svinstvo všecko předhodím. (Donese necky do stáje, tam vše vysype a odklízí necky za stáj.) II. SLUHA: Vem všecko ďas a tebe při tom taky! (Do publika.) A ví-li z vás kdo, rač mi poradit, kde bych si koupil frňák bez dírek! Vždyť není věru práce bídnější než žrádlo hníst a dávat chrobákovi. Pes nebo svině, jak co nakakáš, tím za vděk vezme; ale tenhle fouňa se naparuje, nechce ani žrát, když mu to člověk pěkně celý den sám nehněte a nepředloží pak jak ženám jemně třenou pusinku. Tak jestlipak už přestal konečně ten hltoun žrát? Jdu, dvířka přiotevru a podívám se; snad mne nespatří. (Nahlíží do stáje.) Jen žer a cpi se a dřív nepřestaň, než nevědomky pukneš, proklatče! Hle, jak se sklání, jak si popřává, jak atlet roztahuje čelisti! A kroutí hlavou, motá prackami jak provazníci, tlusté lanoví když pletou pro nákladní koráby! (Zavře stáj a odstupuje.) Jak hnusný, smradlavý a žravý tvor!
10
Jsem zvědav, kterému je zasvěcen as bohu. Afroditě jistě ne. I. SLUHA (přistupuje): A Graciím taky ne. II. SLUHA: Tak kterému? I. SLUHA: Jsem jist, že vydal tuhle příšeru sám hromovládce smradodárný Zeus. II. SLUHA (ukazuje do publika): Už jistě někdo mezi diváky, snad mladík, jenž by rád byl učený, se táže: »Co to je? A nač ten chrobák?« A jeho soused snad mu povídá: »Ten představuje asi politika, že si tak drze svinstvem břicho cpe!« Než, musím jít a brouka napojit. (Jde se vymočit do stáje.) I. SLUHA (do publika): A já chci zatím říci divákům, co se tu děje divného. Náš pán se zbláznil, ale nejančí jak my: on blázní zcela novým způsobem. On s otevřenou hubou celý den se dívá k nebi, laje Diovi a volá: »Die, co to tropíš? Odlož už koště, nevymetej řeckou zem!« (Z domu se ozývají stony.) Pst, tiše! Zdá se mi, že slyším hlas. (Trygaiova hlava obrácená k nebi se objeví na střeše.) TRYGAIOS: Ó, Die, co chceš s lidstvem udělat? Což nevíš, jak jsi státy vymlátil? (Za chvíli zmizí se střechy.) I. SLUHA: Toť ono zlo, jak jsem vám povídal; tu máte příklad jeho bláznění. A poslyšte, co řekl po prvé, když ho to chytlo. Říkal k sobě takto: 11
»Jak bych se dostal přímo k Diovi? Jak bych se dostal přímo do nebe?« A potom stavěl tenké žebříčky a chtěl se po nich šplhat k nebesům, až sletěl pak a natloukl si hlavu. Než včera náhle zmizel, bůhví kam, a obrovského brouka chrobáka si přivedl a mne pak přinutil to zvíře ošetřovat jako koně. A sám ho hladil jako hřibátko a říkal: »Ušlechtilý Pégase, můj okřídlenče, hleď, ať vyletíš a zaneseš mne přímo k Diovi!« (Trygaios vyběhne z domu, maje na zádech tlumok, a vklouzne do stáje.) Co to? Co zamýšlí pán provésti? (Druhý sluha vyběhne zděšeně ze stáje, dveře nechá otevřeny. Je viděti Trygaia sedícího na chrobáku.) II. SLUHA: Ó běda! Pospěšte sem, sousedé! Náš pán se vznáší koňmo do výše a na chrobáku letí do vzduchu! (Trygaios vyjede ze stáje a poletuje na chrobáku po dvoře. Za chvíli přiběhne několik sousedů a provázejí děj svou účastí.) TRYGAIOS: Jen zvolna, jen zvolna komoni můj, pln důvěry v silu ty s počátku hned se přespříliš bouřlivě nepouštěj v let, sic brzy se zpotíš a perutí kmih ti ochromí sílu tvých údů a šlach! A prosím tě: nekaz mi ohavně vzduch svým smradem! Tak-li se chovati chceš, buď doma a bzdi si tu o všecko pryč. I. SLUHA (pobíhá za ním): Můj páne a vládce, ty šílíš! Hned slez! 12
TRYGAIOS: Jen mlč, jen mlč! Mám v pořádku rozum, vím dobře, co chci. I. SLUHA Kam vesluješ do vzdušných výšin a proč? TRYGAIOS: Já za všechny Řeky se k nebi chci vznést, bych provedl veliký titánský plán! I. SLUHA: Nač letíš, nač blázníš? Je nadarmo vše! TRYGAIOS: Nech neblahých slov! Teď špatného nic se nesmí ni ceknout, teď jásat bys měl! A lidem vyřiď, ať zticha jsou teď a rumiště všechna a stoky a hnůj ať zazdí novými cihlami hned a uzavrou zadnice svoje! I. SLUHA: Já nebudu mlčet, nepovíš-li mi kam míníš letět! TRYGAIOS: Kam? Nu, k Diovi chci do nebes! I. SLUHA: A co máš v úmyslu? TRYGAIOS: Chci se ho zeptati , co zamýšlí udělat s celým řeckým národem. I. SLUHA: A nepoví-li? TRYGAIOS: Zažaluji ho, že zrazuje stát cizí velmoci. I. SLUHA (pokouší se ho strhnouti k zemi): Probůh, ty nesmíš, dokud já jsem živ! TRYGAIOS (povyletí): Je rozhodnuto. II. SLUHA (běží a volá do domu): Hrůza! Jój, jajój! Ó děti, otec vás tu zanechal jak sirotky a tajně do nebe 13
chce odejíti! Proste tatínka, vy nešťastnice, dcerky ubohé! (Z domu vyběhnou dvě dcerky Trygaiovy.) I. DCERKA (pateticky): Otče, ach, otče, je pravdivá zpráva, která teď přilétla do našich komnat, že nás chceš opustit, na křídlech odletět do výšin větrných, do říše krkavců? TRYGAIOS: Domýšlet možno se všeho, leč pravda je, dcerušky drahé, bolí mě to, že škemráte o chléb a voláte »tati«, já však nemám doma ni haléře, abych ho koupil. Jestliže však se vrátím a pořídím, můžete dostat kdykoli veliký pecen a zákuskem -- pohlavek k tomu. II. DCERKA: A jakou cestou se tam dostaneš? Vždyť tam tě nedoveze žádná loď. TRYGAIOS: Mne okřídlenec dopraví, ne loď! I. DCERKA: A kdes vzal nápad sebrat chrobáka a jeti na něm k bohům, tatíčku? TRYGAIOS: Tak stojí psáno v bajkách Ezopských: že ze všech okřídlenců pouze on se dostal k bohům. II. DCERKA: Ale otče, ta bajka není k víře! Že by se byl dostal k bohům tvor tak smradlavý? TRYGAIOS: I ano, přišel kdysi pradávno. Orel mu zničil jednou mláďata; i odválel mu za to chrobák vejce, Orel se vznesl k Diovi, a ten mu dovolil, by jemu do klína snes nová vejce. Ale chrobáček 14
tam vyletěl a s mocným bzukotem se honil kolem hlavy Diovy. Zeus ho chtěl chytit, povyskočil, chňap! a orlí vejce byla na kaši. I. DCERKA: Spíš měls však osedlati Pégasa; byl by ses zjevil bohům vznešenějším. TRYGAIOS: Ty bloudku, pak bych dvojí potravu mít musel. Takto tím, co pojím sám, i brouka mohu snadno nakrmit. DCERKA: Dej pozor, abys někde nespadl a nepochroumal kosti! Pak by tě hned básník nějaký dal do veršů. TRYGAIOS: To bude moje starost. Sbohem, dcerky! (K divákům.) Vy, k vůli kterým podstupuji však ta nebezpečí, pamatujte si, že dokud nedoletím do nebes, se zcela mravně chovat musíte: nic neslušného, ani žádné »e - e«! Sic ucítí-li brouk co ve výši, hned shodí mne a poletí se pást. (Vznáší se vzhůru.) Nuž, vzhůru, můj Pégase, vesele výš a zastříhej světlýma ušima! Slyš, jal cinkají rolničky na uzdě zlaté! Hola, co tropíš, ty kolohnáte? Kam skláníš své nozdry za stoky puchem? Do výše zaměř, pluj odvážně vzduchem, perutmi mávej a lehce mě nes, ať Diova paláce dostihnu dnes! Od všeho neřádu odvrať se již: dnes ambrosií se nasytíš! (Ukazuje dolů.) 15
Hej, ty chlape v té nemravné čtvrti, co tam děláš? Jsem synem smrti! Honem, honem to zakopej, mohylu na to naházej, nardovou mastí ji polévej, mateřidouškou posázej! Ouvé, mám strach, a není to jen žert. (Do výše.) Hej, strojníku tam u vytahavadla, dej na mne pozor, abych nespadl! Kol pupku mi už tančí mocný vír, a nedáš-li tam pozor, běda mi! Pan chrobák bude ze mne hody mít! (Vznáší se dále.) Než, zdá se mi už, že se blížím k bohům, a hle, už mohu vidět Diův dům! (Zmizí ve výši.)
16
D R U H Ý
O B R A Z
(V pozadí palác Diův, před ním sluj zasypaná kamením.)
TRYGAIOS (přistal vlevo; sestupuje s chrobáka, jde k vratům paláce a tluče na ně): Hej, kde je vrátný Diův? Otevřte! HERMES (vycházeje z vrat): Kde se tu bere smrtelníkův hlas? (Spatří chrobáka a zděsí se.) Přemocný Herakle, co to tu je za netvora? TRYGAIOS: To je komoň-brouk. HERMES: Ty chlape špatný, drzý, nestoudný, ty lotře, lotrase a pralotře a ze všech lotrů nejzlotřilejší, jak ses k nám dostal? Jak se jmenuješ? Tak povíš? Tvoje jméno! TRYGAIOS: Pralotr. HERMES: A z jakého jsi kmene? TRYGAIOS: Pralotrů. HERMES: A jak slul otec? TRYGAIOS: Otec? Pralotr. HERMES: Ty chlape, při všech bozích, zemřeš hned, jestliže jméno své mi nepovíš! TRYGAIOS: Jsem z Athén Trygaios, vinař počestný, a nejsem sudič ani udavač. HERMES: A proč jsi přišel?
I7
TRYGAIOS (sňal tlumok a vynímá z něho kus masa): Tohle masíčko ti nesu. HERMES (přijme, ukousne a hltavě pojídá; vlídněji): Ale ty můj chudáku, jak jsi sem přišel? TRYGAIOS: Vida, chamtivče, už se ti nezdám býti pralotrem? Jdi, zavolej mi Dia! HERMES (pojídá stále): Ój, ojój! Zde nejsi, chlapče, bohům nablízku! Ti odtud včera všichni vytáhli! TRYGAIOS: Do které země? HERMES (pohoršeně): Země? TRYGAIOS: Tedy kam? HERMES: Ach, tuze daleko; až v nejzazší se koutek nebes odstěhovali. TRYGAIOS: A cožes tu byl nechán zcela sám? HERMES: Mám zbylé svršky bohům hlídati: židle a hrnce, džbány a tak dále. TRYGAIOS: A proč se bozi vystěhovali? HERMES: Jsou velmi rozzlobeni na Řeky, i usídlili tady Běsa války a tomu dovolili jednat s vámi, jak se mu zachce. Sami pak se šli co nejdále kraj nebes usídlit, by neviděli už váš věčný boj a neslyšeli vaše modlitby o zbraní zdar a zkázu nepřátel. TRYGAIOS: A pročpak nám to udělali? Pověz!
18
HERMES: Že jste vždy válce přednost dávali, ač vás tak často spolu smiřovali. Jak Sparťanům se vedlo trochu Iíp, hned říkali: »Jaj bože, musíme tých Athénčíkov teraz potrestať!« A když zas měli Athéňané zdar, a přišli o mír spartští vyslanci, zas vy jste povídali: »Klamou nás! Ba, při Athéně! Při Diovi! Nelze jim věřit! Však se přibelhají zas, až zemi jejich budem v hrsti mít!« TRYGAIOS: Toť vskutku věrný obraz našich řečí! HERMES: A proto nevím, zdali uzříte kdy ještě Míru bohyni. TRYGAIOS: Kde jest? HERMES: Běs války uvrhl ji do sluje. TRYGAIOS: Do jaké? HERMES: (ukazuje): Tuhle do té hlubiny. Jen pohleď, jakými ji kameny tam zatarasil, abyste ji nikdy už nedostali. TRYGAIOS: Ale pověz mi, co se nám chystá ještě provádět? HERMES: Já vím jen to, že včera navečer si hrozitánský moždíř donesl. TRYGAIOS: A co chce udělat s tím moždířem? HERMES: Chce rozetřít vám všechny vaše obce. TRYGAIOS: Jak, rozetřít? To nechápu. HERMES: Hleď: vše,
19
co rodí u vás pole, sad i luh, má ve svém koši doma války Běs. A vhodí-li co z toho do moždíře a zdrtí palicí svou válečnou, je obec, tejíž plodiny tam vhodí, tam dole rozetřena na kaši. Však zmizím: Pokud mohu souditi (ukazuje na dům) chce vyjít; hřmotí uvnitř. Raději se vyhnu tomu hrubci. (Zmizí v domě.) (Z domu se ozve rána; při ní chrobák uteče, aniž si toho Trygaios všimne.) TRYGAIOS (pobíhá zmateně): Běda mi! Kam prchnout? Sám jsem právě uslyšel zvuk válečného moždíře jako hrom. (Ukryje se stranou.) BĚS VÁLKY (vyběhne z vrat s moždířem, jejž postaví. Ve vratech se objeví Poplach, přivře a vyhlíží.) BĚS (hrozí do publika): Ó trojnásobní smrti synové, vy bídní lidé, třikrát běda vám! Však brzy zuby jektat budete! TRYGAIOS (vyhlíží z úkrytu): Můj Bože, jaká šířka moždíře! Ó, hrůza! A to oko Běsovo! Zdaž je to ten běs, před nímž prcháme, ten strašný hrubec, před nímž strachy bzdíme? BĚS: Hej, kde je Poplach? POPLACH (vyběhne): Pane, tady jsem. BĚS: Přines mi koš s tou řeckou chamradí! Já připravím si řeckou fašírku. POPLACH (odběhne do paláce a přinese koš, v něm česnek, cibuli, konvičku s medem. Podává Běsovi).
20
BĚS: Tak nejprv česnek: - Bídný, přebídný ty Česnekove, dnes tě rozdrtím! (Roztrhává do moždíře česnek.) TRYGAIOS (k divákům): Nu, páni, to nás tuze nebolí; to spartského se týká česneku. BĚS: Cibuli! - Hrome, já jim posvítím, těm Megařanům: zbude z nich jen smrad. (Roztrhává do moždíře cibuli.) TRYGAIOS: Ó, jé, ó jé! Má zlatá Megaro, to bude pláče pro tu cibuli! BĚS: Sicilský sýr! (Drobí do moždíře sýra.) TRYGAIOS: Můj bože, dokonce i Sicílii zničit chce ta stvůra! BĚS: Teď medem athénským vše poliji. (Lije do moždíře medu.) TRYGAIOS: Ty chlape, užij medu jiného, ne athénského - ten je příliš drahý! BĚS: Hej, Poplachu! POPLACH (těsně u něho): Co pane, poroučíš? BĚS: Co stojíš, čumíš tady nečinně? Ty zpláčeš, hňupe! (Dá mu pohlavek.) Kde je palice? (Poplach odběhne do domu.) TRYGAIOS: Hm, ten je ostrý! POPLACH (se vrací s prázdnem): Běda, běda mi! Ach, pane, palici tu nemáme. BĚS: Tak doskoč pro ni honem do Athén!
21
POPLACH: Už letím, sic mne výprask nemine! (Odkvapí vlevo.) TRYGAIOS (k divákům): Co si teď počnem, bídné lidičky? Vždyť vidíte přec, že vám veliké teď hrozí nebezpečí. Jestliže se navrátí ten hlupák s palicí, Běs války snadno všecky státečky vám na maléru rozetře. Dejž bůh, by Poplach někde cestou zlomil vaz! (Poplach se vrací s prázdnem.) BĚS: Tak co? POPLACH: Co, pane? BĚS: Kde máš palici? POPLACH: Ach, tento, pane, byl jsem v Athénách a palice jim brka natáhla, ten jirchář, který smejčil řeckou zem! TRYGAIOS: Hoj, bravo! Mocná paní Athéno, ten natáh brka zrovna v pravý čas! BĚS: Tak pospěš, hrome, Letem do Sparty, a přines druhou! POPLACH: Ihned, pane můj! (Odkvapí vlevo.) BĚS (za ním): A ať se hezky zčerstva navrátíš! TRYGAIOS: Oh, páni, co se nyní semele? Hó, teď je věru bída převelká. Kdo z vás je zbožný občan věřící, rač každý vroucně boha vzývati, ať posel cestou aspoň zabloudí! POPLACH (vraceje se s prázdnou): Já chudák! Běda, běda mému hřbetu! BĚS: Tak co, co neseš? 22
POPLACH: Taky ve Spartě palice právě brka natáhla. BĚS: Co, ničemníku? POPLACH: Oni do Thrákie ji půjčili a tam jí pozbyli. TRYGAIOS: Hej, bravo, dobře udělali, hej! Snad ještě všechno dobře dopadne, jen buďte dobré mysli, lidičky! BĚS (k Poplachu): Ty všechny věci odnes! Půjdu sám a seženu si někde palici. (Odkvapí vlevo. Poplach vše odnáší do domu.) POPLACH: Pryč s tím, a rychle zmizet v kutlochu až za devátým dvorem Diovým! (Odejde do domu.) TRYGAIOS (vystoupí z úkrytu; k divákům): Teď smíme spustit píseň veselou: juch hej, juch hej - mně skáče srdce v těle. Teď můžem krásně, řečtí mužové, se zprostit války, bojů, nesnází a vytáhnouti Míru bohyni, než novou palici Běs sežene. Nuž, rolnici a kupci, tesaři, a kdo se prací rukou živíte, občané, usedlíci, cizinci a ostrované, rychle pospěšte sem všichni národové, kde kdo jste, rychle, rychle s motykami, sochory a provazy: teď ji můžem vytáhnouti, pokud je nám přízniv bůh! (z orchestry se hrne na jeviště sbor; členové mají motyky, sochory, rýče atd.) NÁČELNÍK I. POLOSBORU: Chutě pojďme všichni k němu, přímo cestou ke spáse, Řekové, a pomáhejme jeho dílu ze všech sil! Dnes jsme prosti šiků, bitev, generálů, dresury; 23
dneska zasvitl den štěstí - K ďasu s válkou, chceme mír! SBOR (stoupaje na scénu, zpívá): Juch, míru! Juch, mír! Juch, mír! Nuž, vzhůru, přátelé, kupředu jen a Míru bohyni vyveďme ven! Juch, mír! Juch, mír! Juch, mír! NÁČELNÍK II. POLOSBORU (k Trygaiovi): Pověz nám, co máme dělat, osnuj vše a plány kuj! Dneska nesmíme být chabí, ani dříve povolit, dokud sochory a stroji nevytáhnem na světlo bohyni Míru, milovnici révy, kněžku úrody. (Členové sboru radostně poskakují.) TRYGAIOS: Buďte zticha, nehlučte tak, sice samou radostí přivoláte Běsa války bláznivým svým tartasem! NÁČELNÍK SBORU (poskakuje): Musíme se veseliti nad tou zvěstí radostnou: žádný odvod! Žádná vojna! Žádná mobilisace! TRYGAIOS: Jenom dejte dobrý pozor, aby ňáký politik sakrující, hromující nezabránil naposled osvobodit v pravou chvíli vznešenou tu bohyni! NÁČ. SBORU: Jak ji budeme mít v rukou, nikdo nám ji nevyrve. TRYGAIOS: Nepřestanete-li křičet, zničíte mě, mužové; přižene se netvor války, aby nám vše rozmetal. (Ozve se v dáli hřmění a do něho zvuk polnice.) NÁČ. SBORU: Ať si řádí, po všem šlape, ať si všechno převrací, já se dneska nepřestanu plnou parou radovat! (Všichni tancují.) TRYGAIOS: Hrůza! Co to vyvádíte, mužové? Ach, při bozích, neničte věc nekrásnější tím svým tancem bláznivým! 24
NÁČ. SBORU: Věř mi, ani nechci tančit, ale samou rozkoší moje nohy křepči samy, a já jimi nehýbám. TRYGAIOS (zadržuje jednotlivce): Teď už toho nechte, hrome, přestaň, přestaň tancovat! NÁČ. SBORU: Podívej se, už jsem přestal. (Poskakuje dále.) TRYGAIOS: Říkáš to, a neustals. NÁČ. SBORU: Jenom ještě toto kolo dovol mi, už poslední! TRYGAIOS: Dobrá, tedy ještě jedno; pak už tančit nesmíte! NÁČ. SBORU: Vskutku, nebudeme tančit, můžem-li ti prospěti. TRYGAIOS: Hrome, vždyť jste nepřestali! (Hřmění.) NÁČ. SBORU: Při Diovi, ještě jen vymrštíme pravou nohu, a už toho necháme. TRYGAIOS: To vám ještě povoluji, ale pak už netrapte. NÁČ. SBORU: Ale musím udělati totéž s levou nohou. Juch! Raduji se, veselím se, směji, chechtám, trumfuji víc než kdybych svlékl stáří, že je konec vojny vší! TRYGAIOS: Jen se tolik neradujte! Ještě není jisto vše. Dostanem-li bohyni Míru, potom smíte jásati a smát se a řvát a zůstat či jíti, být vzhůru či spát a cpát se a píti a žehy mít rád a slavnosti slavit, hrou v kostky se bavit a vínky si plést a bujně si vést 25
a volat: Juch, hejsasa, hejsasa hej! (Sbor mezitím ustal tančit.) NÁČ. SBORU: Ó kéž se brzy naplní ten čas! I. ČLEN SBORU: Co bídy a co trudů, svízelů jsme museli až dosud zakoušet! II. ČLEN: Já nebudu už nikdy ukrutný a mrzutý, jak dřív jsem býval vždy. III. ČLEN: A já už nikdy drsně k nikomu se nechci chovat, jak jsem činíval. IV. ČLEN: Teď budu mírný jako beránek a cenu života zas budu znát. V. ČLEN: Ó mládí, mládí! Shodím tíhu let, když budu zbaven hladu, námah, běd. VI. ČLEN: Pryč s trampotami, marši, cvičištěm, s noclehy v dešti, mrazu na zemi. NÁČ. SBORU (k Trygaiovi): Jen pověz, jak ti máme přispěti. Byl osud k tobě přízniv, učinil tě naším vůdcem, tedy poroučej! (Z vrat vyhlíží Hermes.) TRYGAIOS: Zde odvalíme tyto kameny! HERMES (přiběhne): Ty drzý chlape, co to zamýšlíš? TRYGAIOS: Nic špatného: chci dobro vykonat. HERMES: Je veta po tobě, ty nešťastníku!
26
TRYGAIOS: Snad nebudem tu kaši jist tak horkou, můj Hermíčku! (Podává mu láhev.) Na, posilni se trochu! HERMES (ochutnav): Je dobré - ale ty jsi zničen, zcela zničen, načisto mrtev! TRYGAIOS: Ale čírn to je, že o své smrti nevím zhola nic? HERMES: Zeus přiřkl tomu smrt, kdo vykopá bohyni Míru! TRYGAIOS: Tedy povídáš, že musím nutně umřít? HERMES: Tím buď jist. TRYGAIOS: A jak se to Zeus doví? HERMES: Ode mne. TRYGAIOS: Ach, pane, při všech bozích, prosím tě, ach, neprozraď to na nás Diovi! HERMES: Já nesmím mlčet. TRYGAIOS: Ale ano, smíš. Hleď, při tom mase, jež jsem ochotně ti přinesl, sám sobě od huby je odtrhnuv, a při tom dobrém truňku! HERMES: Ty bloude, Zeus mě zdrtí na kaši, když mu to pěkně všechno neřeknu! TRYGAIOS: A přec to, prosím tebe, neříkej, můj milý Herme! (K sboru.) Co tu stojíte jak zařezaní? Co se s vámi děje, vy ničemové? Huby otevřte a nemlčte, sic bude mluvit on! SBOR (ČLEN I. :) Ne ne ne! Ne ne ne! 27
Ó Herme, pane můj, nečiň to, nečiň, ach, nečiň a při nás vlídně stůj! ČLEN II.: Jestli sis pochutnal někdy na křehkém selátku, ujmi se nás a zachraň svou zbožnou čeládku! TRYGAIOS: Neslyšíš, ó mocný vládce, hlasy jejich lichotné? SBOR (ČLEN III.:) V srdci svém nechovej zloby, slyš naší modlitby hlas a dopřej, ať bohyně Míru svým pohledem oblaží nás! ČLEN IV.: Ty z bohů nejvlídnější, ty z bohů nejštědřejší: VŠICHNI: Smiluj se, smiluj se! ČLEN V.: Za to tě budeme ctíti, ó pane, po všechen čas, obětmi svatými, průvody slavnými: VŠICHNI: Ulituj nás, ulituj nás! TRYGAIOS: Nuž, prosím tě, měj soucit, vyslyš je, ó Herme, když tě chtějí více ctít než doposud! HERMES: Však budou patrně i vice krást, než kradli doposud. TRYGAIOS: A já ti povím hroznou, velkou věc: vám bohům chystají se úklady! 28
HERMES: Aj, pověz; snad mě přece přemluvíš. TRYGAIOS: Hleď: Luna a s ní šibal Hélios vám strojí úklady už dlouhý čas a zrazují zem řeckou Peršanům. HERMES: A proč to činí? TRYGAIOS: Bože, poněvadž my obětujem vám, a Peršané jen jim. A proto, slyšíš, chtěli by nás všechny Řeky, kteří ctíme vás, mít zcela vyhlazeny, aby se jen jim pak dostávalo božských poct. HERMES: Aj, teď už chápu jejich chování, proč pokaždé se hrnou na východ: to jistě nadbíhají Peršanům! Proč vlastně nikdy nevycházejí ni Helios ni Luna na západě? TRYGAIOS: Tak vidíš! Proto, Herme rozmilý, nám pomoz, aby Řecko nezhynulo. A my teď budem všechny slavnosti k tvé konat poctě, tobě obětovat, a všechna města útrap zbavena tě budou vzývat jako ochránce a spasitele všude po Řecku: A ještě mnoho jiných dobrých věcí máš dostati. (Vytáhne z tlumoku zlatou číši.) Hle, přijmi především můj dárek, abys měl čím ulévat! HERMES (chtivě přijímaje, prohlíží si číši): Co, zlatá číše? (S povzdechem povoluje.) Ach, ach, kterak jsem vždy milosrdný - k věcem ze zlata! (K sboru.) 29
Ostatek je vaše práce, muži. Vlezte do sluje; motyk chopte se a rychle odvalte ty kameny! (Mazlí se s číší.) NÁČELNÍK SBORU: Učiníme tak; a ty zas, nejmoudřejší z bohů všech, při nás stůj a jako mistr při práci nám poroučej; uvidíš, že takto nejsme pomocníky špatnými (Odklidí s částí sboru kameny od sluje.) TRYGAIOS (k Hermovi): Nuž, podrž rychle číši, abychom si na zdar díla vínem ulili! (Nalévá do číše vína z láhve vyňaté předtím z tlumoku.) HERMES: Úlitba! Úlitba! (Sbor odloží nástroje stranou a stojí nábožně.) Zachovejte zbožné ticho! (Ulévá na zem z číše.) TRYGAIOS: Nuž ulévejme bohům nebeským a modleme se, aby dnešní den byl všeho dobra Řekům začátkem; a kdo se chopí s námi horlivě zde provazů, ať nikdy nemusí už do své ruky vzíti meč a štít! NÁČ. SBORU: Ba, nechať život v míru prožije, v náručí dívku, ruku pod sukní! TRYGAIOS: A kdo by si přál války raději, ať nikdy nepřestane vybírat si ze zadnice šípy kalené! NÁČ. SBORU: A kdo má touhu generálem být a nepřeje ti vyjít na světlo,
30
ó mocná bohyně, ať dostane vždy řádně na frak, svede-li kdy boj! TRYGAIOS: A touži-li snad zbraní výrobce či kupec dodavatel po vojně, jen proto, aby lépe prodával, ať zajat lotry válečný jí chléb! NÁČ. SBORU: A kdo by nám snad nechtěl pomáhat, či zběhnouti se chystá od nás pryč TRYGAIOS: Buď vpleten do kola a vymrskán! HERMES: Kdy bude konec toho modlení? (Pozdvihne číši.) Ať zdaří se nám dílo! (Vypije.) SBOR: Hejsa, bum! TRYGAIOS To »bum« si nechte, volejte jen »hej«! SBOR: Nuž: héj a hejsa -! TRYGAIOS: Hejsa Hermovi a Afroditě, Touze, Graciím; však Areovi, zbraní pánovi, a Běsu války, tomu ne! SBOR: Ne, ne! TRYGAIOS: Teď každý se napni a táhni za provaz. (Zapustí do sluje provaz; členové sboru mimo náčelníka se chopí obou konců.) SBOR (táhne): Hej rup! HERMES: Jen více! SBOR: Hej rup! HERMES: Ještě více! SBOR: Hej rup! Hej rup! (Někteří členové si vedou při práci vlažně.) 31
TRYGAIOS: Vždyť netáhnou všichni stejně! Nuž hop! Jen chopte se díla a nečumte tak! (Hrozí části sboru.) Vy, Thébané, zle bude s vámi! HERMES: Tak: hop! SBOR: Hej hop! NÁČ. I. POLOSBORU (k Trygaiovi a náčel. sboru): Tak pojďte a táněte s námi i vy! TRYGAIOS (skočí k provazu a zuřivě táhne): Což netáhnu, nevisím na laně též a nedřu se s vámi jak u pluhu vůl? (Náčelník sboru ho napodobí u druhého konce.) NÁČ. II. POLOSBORU: Proč tedy se nedaří dílo? TRYGAIOS (si prohlíží členy sboru; chytne jednoho, jenž má v záňadří generálský chochol): I pohleďme! Tu je pan generál! Toť kouzlo, jež brzdí nám práci! (Odhodí chochol.) Hned pryč s tím! Ty poctivě napni se též a nechej těch strašáků hloupých! HERMES (ukazuje na jiné členy sboru): Ni tuhle lidé z Argu netáhli, a jen se smáli těm, kdo strádali, ač od obou stran zisky hrabali, ctní, chytří páni neutrálové! TRYGAIOS: Než, Sparťané, brachu, táhnou statečně! HERMES: Nu, horliví jsou ti jen, kterým hoří už koudel; druhým bráni »prestyž státu«! TRYGAIOS: A Megařané taky nemohou nic spravit, ale táhnou jako psi, ač jsou už hladem pošlí, pámbuví! 32
NÁČ. SBORU: Nic nemůžeme spravit, mužové, leč uchopme se díla zas a zas, a všichni svorně jako jeden muž! SBOR: Hej rup! HERMES: Jen více! SBOR: Hej rup! HERMES: Héj himlnájs! (Všichni povolí.) NÁČ. SBORU (nahlíží do sluje): Jen maličko sebou hnula. TRYGAIOS: Toť mužové, zlé, ach, velice zlé! Ti táhnou sem a jiní zas tam! Vy, Argejští, budete biti! HERMES: Tak: rup! SBOR: Hop, hej hop! (Povolí.) NÁČ. SBORU: Jsou špatného smýšlení někteří z nás! TRYGAIOS: Vy všichni, kdož po míru toužíte však, vy táhněte statečně, ze všech sil! NÁČ. SBORU: Než někteří tady nám brání. TRYGAIOS: Pryč, Megařané, k ďasu s vámi už! Bohyně vás má v záští: dobře ví, že vy jste první porušili mír. A Athéňané, odstupte i vy, a nechte provazu, jímž cloumáte! Jste zvyklí nedělat nic jiného než hrdliti se. Toužíte-li vskutku zde vytáhnouti Míru bohyni, 33
hleďte si moře, sporů zanechte! Odstupte všichni kromě rolníků! (Někteří členové sboru ustoupí stranou.) NÁČ. SBORU: Teď jsme tu sami rolníci: nuž, uchopme se díla! HERMES (k táhnoucímu sboru): Vám od ruky jde mnohem líp ta práce, muži drazí! JEDEN (z netáhnoucích členů sboru stranou): Ó bozi, splňte prosbu mou: ať jim ten provaz praskne! NÁČ. SBORU: On praví, že to už jde líp: nuž, přičiňte se každý! (Objeví se hlava sochy.) TRYGAIOS: Jen rolníci jsou vytáhnout ji schopni, jiný nikdo! HERMES: Teď každý se čiň! Jeť opravdu už blízko! SBOR: Jen nepovolme! - Napněme své síly ještě mužněji! Hle touha má se plní! Hej rup, teď všichni, rup, hej rup, hej rup, hej rup, hej rup, hej rup! (Objeví se vysoká socha bohyně Míru. Za ní na podstavci dvě mladé dívky. Pohnutí ve sboru.) TRYGAIOS: Dárkyně hroznů mocná, jak tě mám teď osloviti? Kde mám slovo vzít, jež měřilo by tisíc věder, kde? Nic takového doma nemívám. (Obě dívky si stoupnou s obou stran sochy.) Buď zdráva, Úrodo a Slavnosti! (K soše Míru.) Jak sličnou tvář máš, milá bohyně, jak voníš sladce, až to srdcem hýbe! Přesladký pach, jak masti nardové či konce války! 34
HERMES: Tedy nevoní tak nějak jak tlumok vojenský? TRYGAIOS: Fuj! Voják páchne octem, cibulí a přerůznými smrady jinými. Mír zavání však vůní ovoce a žní a hostinou a slavnostmi a píšťalami, drozdy, písněmi a divadlem a zpěvy básníků TRYGAIOS: Jen nepomlouvej! Míru bohyně ti kašle na moderní lyriku! TRYGAIOS: - a břečťanem, síty, bravu mekotem a ňadry žen, jež běží na pole, a zpitou služkou, převráceným džbánem a mnohým jiným dobrem. (Všichni členové sboru rokují v svorných skupinkách.) HERMES: Pohleď jen, jak všechny státy, opět smířené, si vykládají spolu důvěrně, ač mají tváře hrozně zřízeny a samá rána jsou a modřina! TRYGAIOS: A pohleď také v tváře diváků, bys poznal jejich řemesla! (Ukazuje do publika.) HERMES: I hrome! Hle, jak ten dodavatel přílbic rve si vlasy! TRYGAIOS: A tam rýčů výrobce jak zabzděl na souseda mečíře! HERMES: A tam se směje hotovitel kos a strouhá zbrojířovi mrkvičku! 35
TRYGAIOS: Běž, rozkaž rolníkům, ať odejdou! HERMES (předstoupí před sbor): Slyš, lide! Odejděte, rolníci, zas na svá pole a svých nářadí se chopte zase rolnických: je mír! Nechte mečů, nechte sudlic, nechte střel a oštěpů, neboť na zemi zas kvete mír a pokoj bývalý. Rychle tedy každý kráčej na své pole s jásotern! (Členové sboru představující rolníky chopí se motyk, rýčů, atd. a nesou je vztyčeny.) NÁČ. I. POLOSBORU: Ó dni drahý, vytoužený poctivcům a rolníkům! Jak jsem šťasten, že tě vidím! Nyní půjdu uvítat révu svou, a také fíky, jež jsem sázel ještě mlád, toužím vřele pozdraviti po tolika letech zas! NÁČ. II. POLOSBORU: Nejdřív ovšem, kamarádi, pomodlem se k bohyni, jež nás zbavila všech štítů, přílbic, tlumoků a střel! Potom chutě pospíšíme každý na svůj stateček, ale dřív si obstaráme něco k snědku na trhu. TRYGAIOS: Poseidóne, jak se krásně vyjímá ten jejich dav, jak je hustý, jako kaše o slavnostní hostině! HERMES: Hrome, pohleď, jak jsou skvěle vyčištěny motyky, a jak lopaty se blyští v jasné záři sluneční! Těmi budou krásně zrývat políčka a vinice. TRYGAIOS: Sám už také vroucně toužím vrátiti se na venkov, rýčem po tak dlouhé době rozrývat svůj oudělek. Ale muži, vzpomeňte si na to dávné živobytí: na ty kupy chutných křížal na fíky a plody myrty, na mošt sladký, opojivý, na stín oliv, naši lásku: 36
za to vše tu bohyni zde vroucí písní pozdravme! SBOR (zpívá před sochou): Vítej, vítej bohyně milá, k radosti naší ses objevila! Po tobě toužil jsem jen každý den, každý den, políčko své jsem v srdci měl, ochraně tvé jsem je poroučel. Vítej, vítej, bohyně milá, k radosti naší ses objevila! Neboť ty, ó toužená, miluješ venkovský lid: v tobě jest má odměna, pod tebou blaze mi žít. Když ty jsi vládla, kvetla a sládla úroda na polích, ovoce v sadě. Lacino bývalo, víno se pívalo, vesele zpívalo ve vinohradě. Vítej, vítej bohyně milá, k radosti naší ses objevila. Bylas nám vždycky ochranou, bylas nám medovým koláčem. Réva se veselí, fíkovník jásá, každičká rostlina úsměvy střásá na pozdrav tobě. Ó chraň naši zem! Vítej, vítej, bohyně milá, k radosti naší ses objevila. (Rolníci ze sboru odcházejí do orchestry; ostatní členové sboru s provazy a sochory tančí klidně před sochou.) 37
TRYGAIOS (bere si svůj tlumok): Já také půjdu. (Jeho pohled se vrací k dívce představující Úrodu; prohlíží si ji.) Ale pámbuví, když se tak dívám na tu Úrodu, ach, Herme, ta je správná se všech stran! Mít doma takovouhle Úrodu, jak rád bych obdělával vinici a kypřil rýčem, zavodňoval, plel! HERMES: Nuž vezmi si ji tedy za ženu - jsi dobrý muž, a zasloužíš si jí: žij s ní, buď pilný na svém statečku a mějte spolu - hroznů jako máku! TRYGAIOS (bere Úrodu do náručí): Má drahá, pojď a dej se políbit! (K Hermovi stranou.) Ach, mocný Herme, nebude mi to moc škodit, když ji budu milovat? Víš, já jsem vdovec - a už dlouhý čas HERMES: I nebude; jen se řádně nacucni! A tuhle Slavnost také odvedeš a odevzdáš ji radě athénské té přece dávno patří -- aby mohla pořádat oslavy a bankety! TRYGAIOS: Ó šťastná rado, jak jsi blažena, že budeš míti Slavnost! Po tři dny teď budeš bendit, břich si cpát a pít! Než, milý Herme, ještě maličkost: tys přítel lidí, řečnit dovedeš a z bohů všech jsi nejobratnější: což kdybys ztratil za nás nějaké to slůvko, až zas přijdeš k Diovi? Ať už se na nás zlobit přestane! 38
HERMES Ach, to je těžké! Zuřil velmi zle TRYGAIOS: Tak poslyš - načpak bys to zapíral, vždyť víš, jak rád si zajde potají Zeus na zem bez vědomí Héřina a pomiluje ženu smrtelnou: nuž, slib mu, že mu rada spolková vždy bude k službám a obstará, co jen si bude přáti, jestliže nám nechá na zemi už navždy Mír. Však nebude-li chtíti souhlasit, tu pohroz, že se nedostane už ni k jedné! ani jako zlatý déšť! HERMES: Nu, dobrá, pokusím se. TRYGAIOS: Ale teď už sbohem, Herme, buď tu zdráv! HERMES: I ty buď sbohem, jdi a měj se dobře! TRYGAIOS (hledá chrobáka): Hej, poletíme domů, chrobáku! HERMES: Ten, brachu, zmizel! TRYGAIOS: Bože můj, a kam? HERMES: Snad Zeus ho přijal k vozu blesknému. TRYGAIOS: A co by chudák jedl na nebi? HERMES (plácne si na zadek): Nu, ambrosii Ganymedovu. TRYGAIOS: A jakpak přijdu dolů? HERMES (ukazuje na sluj): Žádný strach: tu propadlištěm. Míru bohyně se snese sama přímo do Athén, vždyť umí létat. 39
TRYGAIOS (k Úrodě a Slavnosti): Dívky, hola, sem a pojďte se-mnou rychle! Mnoho lidí už na vás čeká s touhou napiatou. (Lezou do propadliště, zatím co padá zadní opona.) SBOR (zbylý na scéně volá za ním): Nuž, ve zdraví jdi a dobře se měj! (Postoupí před spadlou oponu.) JEDEN ČLEN: My zatím zde zůstaneme ještě a povíme divákům několik slov, jež na mysli máme a srdci. Ten komický básník, který si vás chce získati, vážené panstvo, a ústy sboru si chválí kus sám, ten zaslouží notného bití. Však má-li být ctěn vždy po právu ten, kdo vynikl v komických kusech, a nad všechny právem se vyšvihl sám a největší slávy si dobyl, je největší hoden pochvaly ten, kdo tuto hru veselou složil. On umlčel nadobro soupeře své a dokázal jediný z lidí, že přestali z cárů si tropiti smích a bojovat proti blechám a předvádět žroutů a opilců sběř a otroky od pánů bité. Tak všelikou sprostotu zapudil pryč i nevkusné, pitomé žvásty a umění pořádným učinil nám, jak věž je do výše vztyčil, když použil myšlenek, pořádných slov a vtipů nikterak všedních. A ve svých kusech ušetřil žen i nevinných lidiček prostých, však se vztekem Hérákla hodným se hnal 40
vždy po mocných tohoto světa a strachu jsa prost, vždy za vás se bil a pro vaše bojoval dobro. I musíte jemu teď prokázat vděk a povždy ho v paměti chovat. Zvlášť prosí básník mužů plešatých, by přízní svou ho štědře dařili: máť sám sic hezkou tvář, leč hromskou pleš! (Zajdou za oponu .)
41
T Ř E T Í
O B R A Z
(Na polokruhovitém sedátku rokuje 6 radních.) I. RADNÍ: Ví bůh, mně bolem srdce krvácí a tonu v slzách, ale co lze dělat? My nemůžem té války zanechat! II. RADNÍ: V tom zajisté jsme všichni zajedno, toť svatosvatá pravda! III. RADNÍ: Mužové, nač ještě válčit? Jako řezníci jste žilou pustili všem našim obcím. Jsou nepřátelé zakrváceni, jsou zbídačeni všichni spojenci i vlastní lid. Kdy chcete přestati? Proč nepodat si ruce v pokoji a žíti v míru? IV. RADNÍ: K ďasu s pokojem a mírem! Zájem státu poroučí vést válku do poslední kapky krve! V. RADNÍ: Jsme bohy vyvoleni vládnout všem! VI. RADNÍ: A vlast - vlast volá k válce, mužové, a vlast je nade všecko! I. RADNÍ: Chceme moc! II. RADNÍ: Chceme sílu! IV. RADNÍ: Chceme žíti bez soků! V. RADNÍ: A potřebujem osad! VI. RADNÍ: Moře, trhů! III. RADNÍ: Tak nechte války, dohodněte se! I. RADNÍ : Tf! My, a o něčem se dohodnout? II. RADNÍ: Toť šílenství! 42
IV. RADNÍ: A potom, přátelé, co s vojskem, se zbraněmi? V. RADNÍ: Bojovat! VI. RADNÍ: A bít se chrabře za vlast! VŠICHNI (kromě III. radního): Válku! POSEL (předstoupí): Mír! I. RADNÍ: Co? II. RADNÍ: Co je? IV. RADNÍ: Cos to řekl? V. RADNÍ: Co tu chceš? VI. RADNÍ: Co blábolíš tu, chlape, o míru? POSEL: Jen pravdu mluvím. Na sněmoviště se právě snesla Míru bohyně, a město plní jásot, že je mír! (Vše ztichne; posel se vzdálí.) I. RADNÍ Můj bože, to přec není možné! VI. RADNÍ: Vlast je v nebezpečí! II. RADNÍ: Naše prestyž padla! IV: RADNÍ: Co vlast a prestyž: moje peníze! Jsem zničen! V. RADNÍ : A já také! VŠICHNI (kromě III. radního): A my všichni! I. RADNÍ : Co počít? Raďte! II. RADNÍ: Ty nám poraď sám! III. RADNÍ: Jste s radou v koncích, slavní rádcové! IV. RADNÍ: To nemůžem tak nechat! III. RADNÍ: Není-li už pozdě! (Za scénou hluk.) V. RADNÍ : Rychle, rychle do sněmu, snad možno ještě něco zachránit. 43
VI. RADNÍ: Ó bozi, pomozte a spaste nás! (Odbíhají.) III. RADNÍ (zůstane; za nimi): Oh, jste vy ale čistá čeládka!
44
P R O M Ě N A (Athénské sněmoviště s širokým výstupkem, v pozadí na něm socha bohyně Míru. Vzadu silueta Akropole. Sbor představuje občany; několik členů rokuje před sochou, jiní přibíhají volajíce »Mír!«.)
NÁČ. SBORU: Hle, je to pravda: snesla se k nám zas, by oblažila obec athénskou! I: ČLEN: Je krásná, opravdu jak bohyně. II. ČLEN: Jen se mi její úsměv nelíbí: je trochu chladný. III. ČLEN: Snad se ještě hněvá, že jsme ji neznali tak dlouhý čas. IV. ČLEN: Však počkej, brzy se ti bude zdát ten úsměv nejkrásnějším na světě. Jsme zvyklí na úsměvy nevěstek a tváře démagogů úlisných. V. ČLEN: Máš pravdu! Když se dívám na tu tvář, zdá se mi, že v ní vidím podobu své ženy. Vrátil jsem se včera z fronty, a věř mi, nenejprv se mi nezdála ni trochu hezká - byl jsem dlouho pryč, a ona měla v očích žal a strast. A dnes má oči jako perličky a září, o míru jak zaslechla. VI. ČLEN (stranou): Vy bloudi, jen se bavte! Já chci boj! TRYGAIOS (přichází s Úrodou a Slavností): Bohyně Míru už nás předlétla,
45
a přece jsem se činil, seč jsem byl; jsem všecek uondán z té výpravy. (Dívá se do hlediště.) Když jsem vás; lidi, viděl ze vzduchu, s té výše byli jste tak maličcí a zdáli jste se jaksi špatnými; ted vidím, že jste ještě špatnější, než se mi zdálo. (Míří k soše Míru.) Hola, volnou cestu! (Postaví se s Úrodou a Slavností na výstupku vpravo od sochy.) ČÁST SBORU: Buď vítán, spasiteli, Trygaie! TRYGAIOS: Aj, slyším hlas svých milých rolníků! Nuž, lide, máte Mír teď na zemi! Já na chrobáku vzlétl do nebe a vtipem svým a za pomoci sboru a Herma Ochránce a Spásného jsem vysvobodil Míru bohyni. Teď může rolník na svůj statek jít a řemeslník robit v bezpečí a v bezpečí i kupec prodávat a všichni klidně milovat a spát. A aby byla míra dovršena, mám také Slavnost a tu odevzdat chci vaší slavné radě athénské. Zde jest! Nuž, chce ji někdo převzíti, muž poctivý, jenž by ji uhlídal, než bude odevzdána radě? NÁČ. SBORU (prohlíží Slavnost): Ach, toť zadek vskutku zvoucí na slavnost! TRYGAIOS: Co po ní chmatáš? NÁČ. SBORU: Nic, jen k slavnosti
46
si tady pěkné místo vyhlížím. A co ta druhá? (Ukazuje na Úrodu.) TRYGAIOS: Tu jsem vysloužil si za svou žínku. NÁČ. SBORU: Pěkná výslužka. I. ČLEN: Jak šťasten je ten muž! II. ČLEN: A bude se jistě mít dobře. TRYGAIOS: A což, až se vyšňořen vám ukáži jarý jak ženich! III. ČLEN: To vzbudíš závist všech. IV. ČLEN: A jak zas omládneš! V. ČLEN: A budeš vonět nardem. TRYGAIOS: A což, až budu ji mít blíž a ňadra její stisknu! VI. ČLEN: Pak budeš věru šťastnější než na nebesích bozi! TRYGAIOS: Nuž, kdo se zatím ujme Slavnosti a uhlídá ji? NAČ. SBORU: Tamhle v publiku se někdo hlásí. TRYGAIOS: Kdopak? NÁČ. SBORU: Kavalír, má modrou krev. TRYGAIOS: Ty bloude, ten by se jen na ni vrh a vyssál její šťávu! NÁČ. SBORU: Však už sem kvapí radní pánové. (Přispěchá několik radních.) 47
JEDEN Z RADNÍCH: Kdo vyjednával o mír, aniž se dřív naší rady tázal na radu? TRYGAIOS: Já, Tygaios, zdejší vinař počestný. RADNÍ: Hned půjdeš na soud! To je velezrada! TRYGAIOS: Jak, velezrada - vlasti prospívat? RADNÍ: Jen válka může spasit naši vlast! TRYGAIOS (dívá se na něho pozorně): Aj, už tě znám! - Tys agent Hyperbolův, jenž by nás rád zas k válce donutil, když Kleón padl! A kde je tvůj pán? Chce Běsu války palicí snad být? RADNÍ: Však zpláčeš, chlape, za ta drzá slova! TRYGAIOS: Ó mocný Herme, lidstva příteli, teď v zápase mi přispěj posledním! (Vedle sochy Míru se objeví ozářený Hermes.) NÁČ. SBORU: Buď zbožné ticho všechen teď lid a pokloň se poslovi bohů! HERMES: Chci vám otevříti oči, zvláště vám, ó rolníci, poučím vás, jak jste přišli o mír. Nuže, poslyšte! První, kdo jej začal z obce vyhánět, byl Feidias, zdejší sochař. Uvázlo rnu něco zlata za nehty, vrhli jste ho do žaláře, a on zemřel v okovech. Perikles se také spálil - byl přec jeho kamarád; začal tedy kouti pikle, by vás jinak zaměstnal a tu vaši neurvalost jiným směrem obrátil: aby zachoval svůj život, strhl náš stát do války. Nejprv hodil na Megaru malou jiskru: zakázal jejich cibulím vést obchod s athénskými občany; 48
a tu jiskru rozdmychoval on a jiní Řekové, až pak z ní byl velký oheň, takže kouřem slzely všechny obce v celém Řecku. Náhle prskat začaly vinné keře na rovinách, sud se srazil se sudem, a byl konec: prali jste se, nikdo vám v tom nebránil, nu, a za těch vašich rvaček bohyně Míru zmizela. TRYGAIOS: Hrome, vida, to jsem ještě od nikoho neslyšel, co má vlastně dělat s mírem ctný náš sochař Feidias! NÁČ. SBORU: Ani já, až dnes! A proto socha má tak sličnou tvář, že je spřízněna s tím mužem! Přec jen člověk málo ví! HERMES: Když pak obce, jimž jste vládli, viděly, jak zuřivě mezi sebou vyvádíte, zuby ceníte jak psi, plny strachu, že z nich bude vaše obec jenom ssát daně na vedení války, činily se všemožně, aby se vás mohly zbavit, aby zničily váš stát: odpadaly k nepřátelům, podplácely Sparťany a ti ve své hamižnosti hned se války chopili, proti vám a bohyni Míru vyhodili potupně. Lidé mocní, tam i u vás, měli z války jenom zisk, lidé prostí, na polích i v městech, byli na tom zle. Vy jste posílali lodi na území nepřátel, a ty požírali fíky lidí zcela nevinných. TRYGAIOS: To zas ne, to bylo právem! Jejich vojska žrala zas naši zem! Mně zpustošili všecky fíky v zahradě, a já jsem je s láskou sázel, s láskou jsem je pěstoval. NÁČ. SBORU: Pámbuví, to bylo právem! Ublížili také mně: krásný sud o šesti vědrech rozbili mi kamenem! HERMES: A co vy? Jak jste si vedli? Slepota vás ranila: mocní si vás zaprodali, vy jste neviděli nic! Když se venkovský lid sešel do města a do sněmu, dal se klidně balamutit démagogy řvoucími. 49
Neměl hroznů, neměl fíků, neměl mouky na chleba, proto vzhlížel k politikům, spásy od nich čekaje. Ale ti, ač dobře znali, jak jsou chudí ubiti, odháněli bohyni Míru dvojsečnými jazyky, ač se často ukázala, toužíc vejít v tuto zem; chudině jíst nedávali, neboť zhltli sami vše, zato štvali, zrádcovali zazobané spojence, by je mohli oškubati. A co vy? Jak divá zvěř padali jste na takové muže zradou nařčené, rvali jste je, požírali: obec strachy posedlá, hlady zbídačená, žrala všechno, co kdo předhodil. A ti štvaní zazobanci, vidouce své trápení, ucpávali zlatem hubu těm, kdo po nich lapali. A tak zbohatli ti dravci, ale celá řecká zem byla při tom zpustošena, aniž jste to viděli: Takto s vámi jednal Kleón koželuh! TRYGAIOS: Ach, ustaň již, vládce Herme, nemluv o něrn, dej mu pokoj pod zemí, nepatří už nám, je mrtev, spadá pod tvé komando, provážíš-li do podsvětí vskutku stíny zemřelých. Dokud žil, byl sice šibal, sprostý udavač a mluvka, štváč a ne pokojný bouřil, ale budeš-li ho hanět, haníš jen své poddané! (K bohyni Míru.) Však proč ty mlčíš, mocná bohyně? HERMES: Zde před diváky (ukazuje na sbor i hlediště) mluvit nebude; má na ně za to zlost, co zkusila. TRYGAIOS: Ať aspoň k tobě něco promluví! HERMES (přikloní hlavu k ústům sochy): Rci, co si o nich myslíš, rozmilá, ty odpůrkyně štítů největší!? (Socha otočí napravo hlavu k Hermovi.) 50
Tak - slyším, chápu - to jim vyčítáš? (Do sboru a k divákům, zatím co socha opět hlavu narovná.) Nuž, slyšte, co vám trpce zazlívá. Když po vraždění dlouhých, dlouhých let k vám přišla, nesouc bednu plnou smluv, jež mír všem lidem mohly zaručit, a dala v sněmu návrh, abyste k nim přistoupili, třikrát propadla. TRYGAIOS (k Míru): Ba chybili jsme, ale odpusť nám; náš rozum tenkrát celý zkoženěl. (Mír se otočí k Hermovi; hra se dále opakuje.) HERMES: A poslyš, nač se právě tázala: Kdo prý tu míru nepřítelem byl a kdo prý přítelem byl největším? TRYGAIOS: To první nemohu ti povědět; však míru největším tu přítelem byl dobrý voják, švarný Kleonymos: ten kdykoli se dostal do pole, vždy utekl a štít svůj zahodil. HERMES: A dále zvěděti chce bohyně, kdo je teď nejvlivnějším u lidu, když Kleón mrtev? TRYGAIOS (koktá): Hy-hy-hyperbolos. (Socha otočí hlavu dozadu.) Co to, kam točíš hlavu, bohyně? HERMES: Svou hlavu odvrací; má na lid zlost, že zvolil takového ničemu. TRYGAIOS: Jsme bezradní, ó mocná bohyně; a dáme si teď pozor. Onen muž snad bude obci nějak na prospěch. (Hlava Míru se otočí zas k Hermovi.) 51
HERMES: Ten křikloun - na prospěch? TRYGAIOS: My budeme teď míti lepší rozum. HERMES: Jakpak to? TRYGAIOS: Vyrábí lampy, těmi nacpal nás, a sobě za to kapsy penězi; nu, ale máme světlo! Dříve jsme vždy po všech věcech po tmě hmatali; teď můžeme si na vše posvítit! HERMES (naslouchá Míru): Óh, óh! Co všechno rnám prý ještě vyzvědět! TRYGAIOS: Nuž, co? HERMES: Ach, plno věcí minulých, jež tady opustila před lety. Tak především: co dělá Sofokles! TRYGAIOS: Nu, má se dobře, ale divná věc ho chytla. HERMES: Copak? TRYGAIOS: Vetchý je a stár, a najednou se zlatem pobláznil a chce jet vydělávat do světa; prý bude plouti třebas na stéble! HERMES: A cožpak moudrý básník Kratínos? TRYGAIOS: Ten zemřel, když k nám vpadli Sparťané. HERMES: A jakpak? V poli? TRYGAIOS: V poli zrovna ne: byl ve vinohradě, tam ho trefil šlak. On viděl, jak mu vína plný sud byl rozbit, a tu ránu nepřežil. 52
A kdybys věděla, co ještě jiných věcí se tady přihodilo! Ale dost! Jsi nyní zde, a my tě, bohyně, už nikdy nepustíme od nás pryč! HERMES: A Hermes, dárce zisku, bude vás svou přízní dařit po celý čas míru! (Zmizí.) NÁČ. SBORU (za ním): Dík především tobě, ochránce náš (K Míru.) a tobě, ty bohyně svatá a ctná, žes ráčila zavítat v athénský kraj! (K Trygaiovi): A ty, ó muži, jsi zachránil stát svou moudrostí, umem a odvahou svou: jak chválit tě mám? Buď veleben muž, jenž dobyl chrobákem nebes! TRYGAIOS: Já tuze spěchám domů, přátelé, chci ještě dneska přijít na statek a slavit svatbu se svou Úrodou. A proto nyní, radní pánové, se ujměte již této dívčiny (ukazuje na Slavnost) v obecní prospěch! - Milá Slavnosti, slož se sebe tu výstroj, ukaž se tu občanům, ať vidí, jaká jsi! (Slavnost odloží svrchní šat a stojí v průsvitném rouše. Pohnutí mezi radními.) Ó rado, Athéňané, pohleďte zde na Slavnost, a všichni uvažte, jak velké dobro vám tu odevzdávám. Jen zdvihněte jí nožky do výše, a zažijete opět po letech to nejkrásnější pozdvižení mysli!
53
NÁČ. SBORU: Máš pravdu! Když jen na to pomyslím, už cítím v sobě zbožné pohnutí! TRYGAIOS: A když ji máte, a když už je mír, hned zítra tady slavnost proveďte a pořádejte zápas junácký, jak by se chtěl kdo mužně proslavit: buď křížkovat či koňmo závodit či vozmo - to je vaše věc. A teď, ó rado, přijmi Slavnost ode mne! RADNÍ (přiskočí a uchvátí dívku): Pojď sem! (Vezme ji mezi radní pány, kteří s ní začnou laškovat.) TRYGAIOS: Aj, hleďte, jak se radní pán jí přeochotně ujal, ačkoli se právě na mne katil velmi zle, když slyšel, že jsem obci zjednal mír! NÁČ. I. POLOSBORU: Paže tuž a vlasti služ: toť věru znamenitý muž, náš dobrý Trygaios! TRYGAIOS (vzdaluje se s Úrodou zvolna středem sboru od sochy Míru, k levé straně scény): Až hrozny sbírat budete, zvíš ještě líp, zač stojím! NÁČ. II. POLOSBORU: Dneska již se pyšnit smíš! Jeť zjevno, že si zasloužíš slout spásou lidí všech. TRYGAIOS: To řekni, až zas vyzunkneš holbu nového vína! NÁČ. SBORU: My za prvního po bozích
54
tě budem vždycky míti. Teď pověz, co dál máme činiti? TRYGAIOS (ukazuje na Mír): Zde této slavnou oběť vykonat! A já už půjdu. NÁČ. SBORU: Zdar tě provázej! (K sboru:) Nuž, připravte k slavné oběti vše! (Sbor se zabývá přípravami k oběti. Z levé strany přiskočí k Trygaiovi, nikým nejsa pozorován) HERMES (důvěrě): Hej, poslyš, Trygaie! Zeus souhlasí! (Trygaios se tváří nechápavě.) HERMES: Nu, s těmi smrtelnými ženami! Zeus Mír vám nechá, ale za to žádá tři krásné smrtelnice do roka; však musí to být ženské jako lusk! A -- na mne časem taky nezapomeň! (Zmizí.) TRYGAIOS (se smíchem jde jevištěm kupředu; tam se zastaví, a k sboru): Kdo ze sboru nám na svatbu chce jít, buď vítán, ale rač si pospíšit! (Značná část sboru se k němu přidá, a odcházejí všichni vpravo.) SBOR (zpívá): K domovu kráčej, ženichu šťastný, jásavá píseň ti na cestu zní; kyne ti život blažený, slastný, láska ti osladí noci i dni. K domovu kráčej s nevěstou krásnou, jaro jde nivami, lásky je čas: nežli dnes hvězdy na nebi zhasnou, nového života svitne vám jas!
55
Č T V R T Ý
O B R A Z
(Scéna táž jako v I. obraze, prázdná. Do vrat vchází Trygaios s Úrodou, doprovázený sborem. Z dveří stavení vyjdou oba sluhové.) I. SLUHA (stojí chvíli užasle před Trygaiem, pak): Tys přišel, pane? TRYGAIOS: Ano, povídali. I. SLUHA: A jak ses měl? TRYGAIOS: Nu, rozbolely mě tou dlouhou cestou nohy! I. SLUHA (rozpačitě): Ale TRYGAIOS: Copak chceš? I. SLUHA: Kde je tvůj chrobák? TRYGAIOS: Někde u bohů. I. SLUHA: Tak ty ses přece dostal do nebes? II. SLUHA (dychtivě): A pověz: viděl jsi tam bloudit vzduchem krom sebe nějakého člověka? TRYGAIOS: Člověka ne; jen dvě tři něžné duše lyrických básníků. II. SLUHA: A co tam dělaly? TRYGAIOS: K svým písním sbíraly si motivy.
56
II. SLUHA: Tak není pravda, co se povídá, že člověk, když tu zemře na zemi, se stane hvězdičkou tam ve vzduchu? TRYGAIOS: To ano! I. SLUHA: Pověz, která hvězda tam teď obzvlášť září? TRYGAIOS: Básník Hvězdomil, co napsal o Jitřence dithyramb. Jak se tam po své smrti ukázal, hned říkali mu všichni Jitřenka. II. SLUHA: A jaké to tam hvězdy běhají sem tam, ty hořící? TRYGAIOS: Z hvězd některé to chodí od hostiny bohatých a v noční tmě si svící pochodní. I. SLUHA (důvěrně, ukazuje na Úrodu): A koho sis to, pane, přivedl, tu nastrojenou dívku? Kdes ji vzal? TRYGAIOS: U bohů. I. SLUHA: Cožpak bozi chovají též nevěstky? Toť pěkná čeládka! TRYGAIOS: Ne, nechovají; ale někteří přec mají slušné zisky z nevěstek. Však tahleta je symbol Úrody, a já ji pojmu za choť ještě dnes. (I. sluha spráskne ruce.) Běž, do domu ji zaveď, ohřej vodu a vymyj vanu, ať se vykoupá, 57
a ustel pro nás lůžko svatební! Až budeš hotov, přijď to oznámit! (K II. sluhovi): A ty běž do kuchyně, chystej kvas! (K divákům): Je mír, už máme doma všeho dost. I. SLUHA (chápe se Úrody): Tak pojďme! (Odchází do domu.) II. SLUHA (zastaví se odcházeje): Ale co mám předložit té dívce k snědku? TRYGAIOS: Nic. Ta nebude as jísti naše sprosté pokrmy, když byla přece zvyklá u bohů jen ambrosii stále lízati. II. SLUHA: Nuž, musíme ji připravit i tady cos k lízání. Však rychle do práce! (Jde s Úrodou do domu.) NÁČ. SBORU: A my, muži zanotujme ženichovi pěknou píseň! SBOR (zpívá): Neváhej, ženichu, k dílu se měj, v milostné objetí Úrody spěj! Pochodně z večera zaplanou do šera, na nebi Venušin zjeví se třpyt:. Ženichu, slyš, poskoč si již, spěchej svou ženušku do loktů vzít! 58
Moštu a koláčů štědře nám přej, a my ti provedem svatební rej. Pod okny ložnice vyčkáme Denice, písně nám zaženou od víček sen: Ženichu, spíš? Nevěsto, bdíš? Kohout už zazpíval, budí se den! (Z domu vyjdou Trygaiovy dcerky, za nimi IL sluha.) DCERKA: Ach, otče, vítáme tě doma zas! (Padají mu do náruče.) TRYGAIOS (se vyprostí, sejme tlumok a vytahuje): Hle, tu je nejjemnější placička (dá každé jednu) a místo pohlavků dvě rybičky; a vyspat se dnes běžte k sousedce, dnes nemůžem vás doma potřebovat. (Dcerky odcházejí, vyprovázeny několika členy sboru k vratům.) TRYGAIOS (k II. sluhovi): A ty sem zatím vynes lavice, koš obětní, krb, dříví, měsidlo! (Druhý sluha to obstarává; první sluha mu pak pomáhá.) I. SLUHA (vychází z domu): Vše připraveno, pane; nevěsta jest vykoupána, čistá odzadu i zpředu, také koláč svatební je hotov, posypaný sésamem, a zkrátka, všechno už je v pořádku, už chybí jen - (k divákům) to hlavní o svatbě!
59
NÁČ. SBORU: Jak plní osud zdárně vše, co bozi chtějí dáti! Vše po přání jde, a v pravý čas se jedno k druhému snoubí. TRYGAIOS: Ba, to je zcela jasno: hle, i oltář už je venku! (Byl vynesen krb v podobě oltáře, na němž doutná oheň; Trygaios jej rozdmýchává.) NÁČ. I. POLOSBORU: Nuž, mějte se k dílu, boží když prst teď odvrátil válečné vichřice bouř; jeť zjevno, že z božího úradku dnes se osud k lepšímu mění. TRYGAIOS: Již obětní tu máme koš, v něm zrní, nůž a vínky; a oheň na oltáři vzplál, už chybí jenom žertva. (II. sluha vynesl něco lavic a stolů, měsidlo dá na jeden stůl. Někteří členové sboru se posadí a baví.) NÁČ. II. POLOSBORU: Však pospěšte si lidičky! Jak uslyší pan Tydlitát, že se už chystá žranice, hned s klarinetem přijde sem a spustí tak, že rozpláče psy po celém kraji. TRYGAIOS (k II. sluhovi): Běž, napeč masa, placek, koláčů! (II. sluha odkvapí do domu.) I. SLUHA: Ó pane.! Co mám zabít k oběti? TRYGAIOS: Snad vola krmného?
60
I. SLUHA: Bůh uchovej ! Vůl při svatbě, toť špatné znamení! TRYGAIOS : Či velkou tlustou svini? I. SLUHA: : Ne! TRYGAIOS. A proč? I. SLUHA: Přec nechceš vejít v sňatek se sviní! TRYGAIOS: Tak co si myslíš? I. SLUHA: Ovci zabijme! Máť žena býti jako ovečka. TRYGAIOS: Anebo manžel jako beránek. Tak přiveď rychle ovci k oltáři! (I. sluha přivede ze stáje ovečku.) TRYGAIOS: (vezme z obětního koše vínky a věnčí se. Zatím přinese I. sluha z domu misku s vodou.) Teď vezmi koš a vodu obětní, obejdi rychle oltář napravo! I. SLUHA (vykoná rozkaz, zatím co Trygaios drží ovci): Co dále, pane? Již jsem obešel. TRYGAIOS: Teď živým ohněm vodu posvětím. (Vhodí s oltáře oharek do misky. Potom kropí vodou ovci; k ní:) Ty zatřep hlavou! (K sluhovi.) Ty mi símě dej. (Vezme zrní z koše a posype jím ovci hlavu.) Sem misku s vodou - (sluha mu ji podá) ruce si v ní smoč (vykoná) a házej po divácích semenem! I. SLUHA: Jak poroučíš! (Jde a hodí z koše několik hrstí ječného zrní po sboru a do hlediště.) (Vrátiv se k pánovi, jenž se zatím zabýval dále ovcí:) Tak! TRYGAIOS: Dals jim semene? 61
I. SLUHA: Ví bůh, že není v celém hledišti ni jediného muže, který by byl bez semene. TRYGAIOS: Ale ženy, těm se nedostalo! I. SLUHA: Ženám navečer je dají muži. TRYGAIOS: Nuže k modlitbě! (I. sluha vezme misku a pokropí sbor, stříkne i do hlediště. Potom položí misku na oltář a vezme od Trygaia ovci. Trygaios stojí u oltáře nad ovcí, ruce vztáhne k nebi, dlaně vzhůru.) TRYGAIOS: Nuž, bohyně Míru, ty královno ctná a vznešená, ty, jež chráníš sňatek i taneční rej, rač přijmouti od nás tu oběť - ó, slyš! NÁČ. SBORU (proti němu vztáhne ruce): Tu oběť, ó velebná, přijmouti rač! A proboha prosíme, nejednej tak, jak jednati záletných žen je zvyk! Ty rády si stoupají do kouta vrat a kradmo se z úkrytu dívají ven, a když si jich povšimne nějaký muž, hned couvají zpět. Když odchází, zase se vykloní ven. Tak nikdy, ó nikdy se nechovej k nám! TRYGAIOS: Ne, nikdy! Svou celou nám postavu zjev jak počestné žehny milencům svým: vždyť nyjeme po tobě, bohyně ctná, už třinácte let! I zbav nás bojů a bitevních vřav, sluj bohyní končící války! Vší nedůvěry nás zbaviti rač a chvástavých lží, 62
jež kupíme na sebe z hádavých úst, a všechny nás Řeky zas v jednotu spoj, jak bývalo dřív, tou šťávou lásky, a do duše vlij chuť odpouštěti a mírně si vést! A všelikým dobrem ať zase náš trh se naplní: z Megar ať nanosí k nám svých cibulí, jablek a okurek též; a z Boiótska kéž lze viděti zas sem husy a kachny a holuby jít; a Kopajsko úhořů dodejž a ryb! A okolo nich ať je našinců dav a kupuje vesele, tlačí se, řve! SBOR (celý): Tu prosbu naši splň, ty ctihodná! TRYGAIOS (k I. sluhovi): Vem nůž a jako kuchař dovedný tu ovci píchni! I. SLUHA: To je hřích! TRYGAIOS: A proč? I. SLUHA: Mír nemiluje žertev krvavých, krev nesmí zbrotit oltář. TRYGAIOS: Tedy běž a zabij ovci v domě, vyřízni jí kýty a ty přines potom sem! (I. sluha odejde do domu.) NÁČ. SBORU (k Trygaiovi): Ty tady ovšem zůstaneš: naštípu pěkně třísky a na oheň rychle je polož a vše, co třeba je nadto, si schystej! TRYGAIOS (přinese ze stáje polénka, naštípá třísky a naklade je dovedně na oltář): Hle, neumím jak obětník ty třísky pěkně skládat?
63
NÁČ. I: POLOSBORU: Nu, jak by ne? Vždyť kteroupak věc, jíž třeba je moudrému, neznal bys ty? Jak neznal bys vše, co provádí muž svým vtipem a odvahou? TRYGAIOS: Jak dříví plane! Mnohý kněz závistí jistě bledne! Teď přinesu stůl jak jarý muž: mě není třeba sluhy. (Odběhne do domu a vrací se k oltáři se stolem.) NÁČ. II. POLOSBORU (za odcházejícím): Aj, kdo by chválou nezdobil tak zdatného muže, jako je on? Vždyť mnoho strastí podstoupil a spasil naši svatou vlast. (K vracejícímu se.) Ty budeš vždycky předmětem závisti u všech lidí. I. SLUHA (přináší kýty, klade je na stůl): Hotovo! (K T rygaiovi.) Polož kýty na oheň, já půjdu pro droby a pro placku. TRYGAIOS (za sluhou odcházejícím do domu): Vše obstarám, jen ty se brzy vrať! (Položí kýty na oheň a opéká je. Za chvílí se vrací I. sluha s droby atd., dá to na stůl.) I. SLUHA: Tu jsem! Co myslíš, nejsem dosti rychlý? (Ujme se pečení místo Trygaia:) TRYGAIOS: Nuž, hleď, ať to teď pěkně pečeš! (Vyhlíží k vratům.) Jde sem člověk ověnčený vavřínem. I. SLUHA: Kdo je to? TRYGAIOS: Vypadá jako darmotlach. I. SLUHA: As věštec nějaký. 64
TRYGAIOS: Toť Svatoslav, ten prorok všemi mastmi mazaný a z hlouposti a z války tyjící! I. SLUHA: Co nám chce říci? TRYGAIOS: Jistě přichází sem protestovat proti rníru. I. SLUHA: Ne, to vůně pečinky ho přivedla! TRYGAIOS: Dělejme, jako by tu nebyl! I. SLUHA: Dobře. (Peče droby atd.) SVATOSLAV (přiblíží se k oltáři): Jaká to oběť? Pro kterého boha? TRYGAIOS (k I. sluhovi, tiše): Mlč, smaž dál a nepouštěj ho ke kýtám! SVATOSLAV: Tak mluvte, čí to oběť? TRYGAIOS (k I. sluhovi): Peče se ten ocas dobře? I. SLUHA: Dobře, jakože nám přeje drahá Míru bohyně! SVATOSLAV (nahlíží k Trygaiovi): Již načni prvotiny a dej mi z nich! TRYGAIOS (nevšímaje si ho): Líp dříve péci! SVATOSLAV (ukazuje): Ale to už je přec upečeno! TRYGAIOS (k Svatoslavovi): Co ti po torn, ty --?! (K sluhovi za chvíli:) Tak krájet! Na stůl! Přines úlitbu! (Sluha vybere droby, hlavu atd. na stůl. Trygaios maso krájí s kostí, sluha zatím přichystá číš a pak pomáhá pánovi.) SVATOSLAV: Dřív jazyk ven! 65
TRYGAIOS (nevšímavě): To vím i bez tebe! (K Svat. přímo.) Víš, co bys mohl udělat? SVATOSLAV (horlivě): Ó, mluv! TRYGAIOS: Nic nám tu nežvaň! To je oběť Míru! SVATOSLAV (pateticky, i vše další, co říká): Ubozí bláhoví synové smrti TRYGAIOS: To na tebe padni! SVATOSLAV: - že vy jste v hlouposti své, když neznáte záměrů božích, zjednali mír -- vy, lidé - s tou hordou divokých opic! TRYGAIOS: Chachacha! SVATOSLAV: Co je ti k smíchu? TRYGAIOS: Mám radost z těch divokých opic. SVATOSLAV: Jako ti holubi hloupí jste věřili zchytralým liškám, s myslí lstnou a rozumem lstným a prolhanou duší. Nebyloť souzeno ještě, by Mír byl okovů zbaven, poněvadž dřív je třeba TRYGAIOS (k sluhovi) - zde osolit tohleto maso. SVATOSLAV: Neboť blaženým bohům to není přec doposud milé, sváry skončiti dřiv, než vlk se zasnoubí s ovcí. TRYGAIOS: Proklatče, jak je kdy možno, by vlk se zasnoubil s ovcí? SVATOSLAV: Jakože tchoř vždy ohavně bzdí, když před něčím prchá, jakože honěná čuba vždy slepá mláďata rodí, tak též nebylo doposud souzeno dojíti Míru. TRYGAIOS: Copak jsme měli my dělat? Či neskončit jednou ty boje? 66
Anebo metati los, kdo z obou to odskáče hůře? Když lze uzavřít smír a společně vládnouti Řecku? SVATOSLAV: Nikdy nemůžeš přiměti raka, by kupředu kráčel. TRYGAIOS: Nikdy nemůžeš odčinit nic, co skutkem se stalo. SVATOSLAV: Nemůžeš dosíci nikdy, by pichlavý ježek byl hladký. TRYGAIOS: Ustaneš konečné přec lid athénský hanebně šálit? SVATOSLAV: Pověz, dle které věštby jste pálili bohům ty kýty? TRYGAIOS: Podle těch krásných slov, jež ve verších pronesl Homér: »Války pak protivný mrak když zahnali, s radostí v srdci přijali Mír a v chrám jej uvedli, světíce žertvy. Ale když kýty se v ohni již spálily, pojedli drobů, bohům pak obět lili, a já byl soudruhům vůdcem; nikdo však jiskrnou číš tam nedával proroku věšteb!« SVATOSLAV: Po tom není mi nic: to nejsou mé Sibyly slova! TRYGAIOS: Ale co děl náš moudrý Homér, je dojista vhodné: »Vyhoštěn z rodu i řádu a od krbu onen buď člověk, který po hrozném občanském boji a válčení touží!« SVATOSLAV: Toho však dbej, by luňák tvou mysl ti nezmámil klamnou lstí a neuchvátil TRYGAIOS (k I. sluhovi): Teď pozor, hlídej to maso! Neboť tahleta hrozivá věštba, ta na droby míří! Nyní mi nalij vína a předlož mi drobů - já načnu. (Přistaví si ke stolu lavičku.) SVATOSLAV (pokouší se usednout a vzít si maso): Mohu si posloužit sám, když dovolíš, příteli drahý! (Je Trygaiem odehnán. Sluha z měsidla nalévá vína.) 67
TRYGAIOS: K úlitbě, k úlitbě! (Vše ztichne a vstane.) SVATOSLAV (zmocniv se jiné číše, k sluhovi): Nalij vína i mně a z drobů můj podíl mi podej! TRYGAIOS (vezme mu číši a odežene ho): Ne! Vždyť blaženým bohům to není přec doposud milé: vína třeba nám ulíti dřív a potom - hleď zmizet! (Ulévá ze své číše na zem.) Velebná bohyně Míru, rač navždy už zůstati s námi! (Usedne k stolu a jí; vypije číši. Sluha ji nalije.) SVATOSLAV: Podej mi jazyk té ovce! TRYGAIOS: Jen ty svůj vlastní si odnes! I. SLUHA: K úlitbě! (Ulévá; usadí se u stolu.) TRYGAIOS (k sluhovi): Tady si vem to masíčko, jako svůj podíl! SVATOSLAV: Nikdo mi nepodá drobů? TRYGAIOS: Vždyť nikterak nemůžem tobě drobů podati dřív, než vlk se zasnoubí s ovcí! SVATOSLAV: Při tvých kolenou prosím! TRYGAIOS: Leč žadoníš nadarmo, brachu! Nemůžeš dosíci nikdy, by pichlavý ježek byl hladký! (Do publika.) Má-li kdo chuť, rač s námi na droby! SVATOSLAV: A já, co já? TRYGAIOS: Své Sibyly se najez! SVATOSLAV: Ví bůh, ty droby sami nesníte, já si z nich vezmu -jsou tu pro všechny (Chce ukrásti maso, ale Trygaios mu zabrání; sluha popadne kus dřeva, bije ho a žene pryč.) 68
TRYGAIOS: Jen bij a bij ho, toho zloděje! (Svatoslav uteče.) A já se půjdu nyní ustrojit. (Odejde se sluhou do domu. Nálada ve sboru se uvolní, očichávají maso atd.) NÁČ. I. POLOSBORU: Jak jsem rád, jak jsem rád, že jsem zbaven přílbice, vojenského sýra a cibulí! Boje mi nejsou po chuti. Raději popíjím u ohně s kamarády, když jsem pěkně rozdmýchal suché dřevo, co jsem v létě nasekal. Nebo si pražím na ohni hrách, anebo si rozsvěcuju svou svíčičku a líbám se s thráckou služkou, když se žena právě koupe. NÁČ. SBORU: Opravdu není nic příjemnějšího, než když už je zaseto, pámbu na to krásně prší a soused řekne: »Jářku, Komarchido, co teď máme dělat? Mám chuť si popít, když nám Pámbu dává tak pěkně!« Notak, ženo, povídám, navař tři mírky bobů, přidej pšeničné mouky, vyber nejlepší fíky, a naše Syra ať zavolá taky Manéta z vinice domů. Dneska to přece nejde klestit a hnojit révu, když je půda tak namoklá! - »A od nás z domu,« řekne soused, ať mi sem někdo přinese drozda a dvě kvíčaly! A taky tam bylo v komoře čerstvé mléko a čtyři kousky zajíce, jestli včera nějaký kočka neodnesla; alespoň tam bylo slyšet šramot a hluk. Z těch nám tedy, hochu, tři přines, a jeden dej otci. A u Aischinadů si vyžádej tři myrty ze zahrady, a při tom pozvi taky cestou Charinada, aby si s námi popil, když pámbu tak přeje a prospívá našemu osení.« NÁČ. II. POLOSBORU: A když začne cvrček svou milou písničku, jak mě to těší prohlížet své révy, jestli už zrají - mám totiž raný druh - a dívat se na fíky, jak se nalévají! A když už jsou zralé, pojídám je plnou hubou a říkám si při tom: »Ó milé bohyně Hóry!« Potom si utřu 69
tymiánu se solí, tím si spravím žaludek, a tak přes léto pěkně ztloustnu. NÁČ. SBORU: Jistě víc, než když se člověk dívá na plukovníka protivného bohům, co nosí na přilbě tři chocholy a ostře nachový plášť - on o něm říká, že je napuštěn pravým sardským purpurem. Ale když má někdy bojovat v tom svém nachovém plášti, hned si ho sám napustí nefalšovanýrn purpurem ze svého zadku, a potom první utíká jako koráb pouště, až se mu všechny chocholy třepotají - a já zatím zůstanu v kaši. A když pak přijdou z pole domů, vyvádějí, že už to není možná snášet. Zapíšou někoho do seznamu, že má rukovat, pak ho zase vyškrtnou a zase zapíšou; tak ho udělají kolikrát. Najednou vyhlásí: »Zítra se táhne do pole.« Nikdo si nic neopatřil, protože nevěděl, že potáhne pryč - zastaví se na náměstí, a tam vidí na vyhlášce své jméno; tak běží s kyselou tváří domů. To vyvádějí nám venkovským, měšťákům už míň, ti štítometci bohům odporní! Však nám to ještě odpykají, dá-li bůh! Už nám mnoho ublížily ty stvůry - doma jsou lvi ale v bitvě se dovedou ztratit! TRYGAIOS (vychází z domu v svatebním šatě, v ruce nese vojenský plášť; dívá se k vratům): Ajta, ajta! Co lidí jde sem na svatební kvas! (Za ním L sluha. Trygaios mu podá plášť.) Na, očisť stoly tím hadrem vojenským, když už to beztak není k ničemu. (Volá do domu.) A vy sem noste placky, kvíčaly a zaječího dost a pečiva! (I. sluha otře stoly. II. sluha přináší Trygaiovi kvíčaly, jenž se je chystá péci v ohni. Pak oba sluhové chvílemi přinášejí na stoly jídla a číše. Přichází srpař, nese srpy, kosy atd. s hrnčířem, jenž nese hrnce a jiné nářadí.) 70
SRPAŘ (udýchaně): Kde, kde je Trygaios? TRYGAIOS: Peku kvíčaly. SRPAŘ: Trygaie drahý, jaks nás oblažil, žes nám dal Mír! Věř, dříve nebyl by tu nikdo koupil srp ni za findu; dnes za pět stříbrných je prodávám, a tenhle (ukazuje na hrnčíře) za tři džbánek na venkov. Z těch srpů, Trygaie, džbánů, nářadí a všeho vem si zdarma, co jen chceš! Že máme hodně zisku z prodeje, ty dary neseme ti na svatbu. TRYGAIOS: Tak složte to tam u zdi, jděte dál a rychle k jídlu! Právě přichází sem pohoršeně zbraní prodavač. (Srpař a hrnčíř uloží věci u domu a vejdou dovnitř.) (Přichází prodavač zbraní, nese v každé ruce chochol. Za ním: výrobce brnění s dvěma pláty pancíře, výrobce trub s dlouhou rovnou polnicí; výrobce přílbic s přílbicí; výrobce oštěpů s dvěma oštěpy asi 3 m dlouhými. PRODAVAČ ZBRANÍ (předstoupí před Trygaia, šermuje chocholy.) Ach, tys mě ruinoval, Trygaie! TRYGAIOS: Co je, ty nešťastníku? Blázníš snad? PRODAVAČ: Má řemesla, mou výživu jsi zničil, a tomu též a tomu, tomu, také! TRYGAIOS: Zač prodáš tyhlety dva chocholy? PRODAVAČ: Co za ně dáš? (Podá mu je.) TRYGAIOS (prohlíží si je): Co dáti? Stydím se; 71
ta kobylka však dala hodně práce; tři mírky fíků bych ti za ně dal. PRODAVAČ: Tak jdi a přines mi ty fíky hned! Líp dostat něco, brachu, nežli nic. TRYGAIOS (ometá chocholy stůl a zahodí je): Pryč mimi, k ďasu odtud! Padají z nich chlupy, oba za nic nestojí a nedal bych ti za ně ani fík! (Chocholů se zmocní sbor a žertuje s nimi.) PRODAVAČ: Ach, co si počnu s tímto brněním, já chudák? Stojí tisíc stříbrných, a padne k tělu jako ulité! (Přistoupí muž s brněním; prodavač vezme oba kusy, postaví je na zem a spojí.) TRYGAIOS (radostně): Ach, z toho škodu mít nebudeš! Dej mi je za tolik, co stálo tebe: jeť zcela vhodné jako stolice! (Vyhrne si šat, posadí se na horní otvor brnění a napodobuje kadícího.) PRODAVAČ: Ty, přestaň moje zboží tupiti! Chceš kadit v to, co stojí tisícovku? TRYGAIOS: Bať, ovšem, darebáku! Myslíš si, že nestojí můj zadek za více? PRODAVAČ: Tak dej sem stříbro! TRYGAIOS (vstává a ohmatává si s bolestnou tváří svůj zadek): Příteli, kde pak! To řeže do zadku - běž - nekoupím! (Odkopne brnění, tak i někteří ze sboru, až se ho zase zmocní výrobce.)
72
PRODAVAČ: A co si počnu s touhle polnicí mne stála na šedesát stříbrných! TRYGAIOS: Hle, nalij semhle dolů (ukazuje na rozšířený konec a postaví troubu) olova, a nahoře k ní váhy přidělej, a hned je z polnice věc potřebná! Tou važ svým sluhům fíky na poli! (Podobné žerty s polnicí.) PRODAVAČ (pateticky): Ó kleté božstvo, jaks mně zničilo! (Předstoupí muž s přílbicí.) Sto stříbrných jsem za tu přilbu dal; co teď s tím počnu, kdo to odkoupí? TRYGAIOS (ukazuje na přílbaře): Ten neutrpěl dosud nic. PRODAVAČ: Jak to? Nač bude komu třeba přílbice? TRYGAIOS: Ať přidělá k ní ucha s obou stran, a pak ji dobře prodá na nočník, ba, víc než dosud z přílbic vydělá. (Žerty s přílbou.) PRODAVAČ (k výrobci oštěpů): Ty, oštěpaři, raděj pojďme už! TRYGAIOS: Ne! Odkoupím mu jeho oštěpy. PRODAVAČ: A zač? TRYGAIOS: Když rozpůlím je, mohu mít dost tyček na plot. Za sto - stříbrňák! (Žerty s oštěpy.) PRODAVAČ: Ha, vysmívá se! Pojďme, přátelé! 73
(Odcházejí v komicky důstojném průvodě i s chocholy. Zatím se stmívá. II. sluha připravuje pochodně, klade jídla na stoly.) TRYGAIOS (ke sboru): Jdu nyní dohlédnouti do domu. Vás, kteří zůstanete zde, teď čeká ještě práce: zde se stolů vše vysmejčit a nestát s prázdnou hubou. Hej, chutě, mužně do toho a plnou hubou žvýkejte! Vždyť, načpak, ubožáci, má člověk zuby běloučké, když nemají co kousat? NÁČ. SBORU: My si to vezmem na starost; jsi hodný, že to říkáš. TRYGAIOS (vejde do domu. Sotva zajde, pustí se členové sboru hltavě do jídla a pití). NÁČ. SBORU: Nuž, kdož jste dosud lačněli, dejte se do zajíce. Ne každý den se povede nám setkat s koláči bez pána, jimiž se stoly hemží. A proto statně dlabejte, sic vás to bude mrzet! (II. sluha rozžehne od oltáře několik pochodní a zatkne je na zdi. Nalévá vína.) (Žerty a smích, výkřiky ve sboru.) (Za chvíli vychází z domu Trygaios, za ním srpař a hrnčíř, oba mají pochodně. Trygaios se zastaví nedaleko ode dveří.) TRYGAíOS: Buď zbožné ticho! A nevěstu již sem vyveďte ze síně před dům, a chopte se pochodní, všechen pak lid 74
se s námi tu vesel a jásej! Teď třeba je rolnické nářadí vzít a na pole všecko je odnést, však zatančit dřív a úlitbu dát a vyhnati válečné štváče a vroucně se pomodlit k bohům všem, ať Řekům bohatství dávají vždy, a nám ať se ječmene urodí dost, a vína a fíků ať každičký z nás má dosyta vždy, a ženy ať rodí nám potomků houf, a statků, jež válka nám odňala, všech ať nabudem zas - vše budiž jak dřív, jen vraždící ocel ať zmizí! (I. sluha za té řeči vyvedl, drže pochodeň, Úrodu v svatebním šatě zahalenou závojem. Někteří členové sboru se chopí pochodní ve zdi. Průvod, při tom tančení, poskakování, výskání atd.) TRYGAIOS (podávaje ruku Úrodě): Pojď, žínko má, pojď na pole, ty krásná - krásně spočineš tam v mém náručí plném lásky. SBOR (zpívá): Juch hejsa té svatbě! (Průvod obchází zvolna dvůr.) NAČ. SBORU: Ty třikráte blažený, jak právem jsi šťasten dnes! POLOSBOR L Juch hejsa té svatbě! POLOSBOR II.: Juch hejsa té svatbě! POLOSBOR I.: Co budeme s ní činit? POLOSBOR II.: Aj, co budem činit? POLOSBOR I.: Ji úrodnou činit! 75
POLOSBOR IL: Aj, úrodnou činit! NÁČ. SBORU: Vy muži tam vpředu, hej, teď zdvihněte ženicha i nevěstu milou! (Několik členů to provede a nesou je.) POLOSBOR I.: Juch hejsa té svatbě! POLOSBOR II.: Juch hejsa té svatbě! NÁČ. SBORU: Jak krásně tu budete žit, žít bez trudů, trampot všech a sklízeti fíky! POLOSBOR I: Juch hejsa té svatbě! POLOSBOR II.: Juch hejsa té svatbě! Fík jeho je šťávy pln! POLOSBOR II.: Fík její je sladký! TRYGAIOS: To poznáš, až budeš je jíst a z korbele vína pít. POLOSBOR I.: Juch hejsa té svatbě! POLOSBOR II.: Juch hejsa té svatbě! (Průvod se zastaví s Trygaiem uprostřed proti hledišti.) TRYGAIOS (k divákům): Nuž sbohem, sbohem již, ó lidé, a koláčů se pojďte k nám najíst! (Jdou dále. - Opona.)
76
A R I S T O F A N Ů V
M Í R
Aristofanova komedie Mír (Eiréné) náleží mezi ta dramata starého athénského básníka, kterým lze za všech dob, i dnes po tolika létech, porozuměti bez značných potíží; tím spíše, že jest politické pozadí této komedie zcela jasné a tendence také. Válka peloponéská se už vlekla se střídavým štěstím přes deset roků. Poněvadž jí trpěli zejména zemědělci attičtí, sužovaní vpády Sparťanů, nabývaly v Athénách hlasy volající po míru stále větší síly. Strana přející válce, jíž stál v čele vůdce lidu Kleon, nechtěla o míru slyšet. Ale Sparťané, vedení Brasidou, napadli úspěšně r. 424 př. Kr. athénské osady v Thrákii na severním pobřeží Egejského moře, a zejména se zmocnili významné kolonie Amfipole. Kleon se vypravil proti Brasidovi, byl však r. 422 poražen. Ale při tom Kleon i Brasidas pozbyli života, a tak ztratili Athéňané i Sparťané hlavní vůdce bojovných stran (své v á l e č n é p a l i c e ), a poněvadž se jevila válečná únava i u Sparťanů, bylo zahájeno jednání o mír. Vskutku pak byl r. 421 uzavřen přičiněním athénského vojevůdce Nikia mír, jenž je nazýván po něm. Aristofanes se již několikráte s athénského jeviště ozval ve prospěch míru, ještě za doby, kdy byl Kleon všemocným pánem. Podle starověkých zpráv se zdá, že už r. 422, ještě za života Kleonova, provozoval komedii nazvanou Mír. Ale to není ta komedie, která se nám zachovala. Tato byla provozována až roku 421, po smrti Kleonově, kdy už byla jistá naděje, že k míru dojde. Jaký byl poměr mezi starší a mladší Aristofanovou komedií o Míru, nevíme. Snad je zachovaný Mír přepracováním starší komedie, přizpůsobeným nové situaci v obci. Aristofanes již neútočí na Kleona, jemuž nemohl dříve přijít na jméno, naopak, přimlouvá se, aby se o něm mluvilo šetrně, když už je mrtev. Zato několika ostrými
77
šlehy stíhá výrobce lamp Hyperbola, jenž se snažil strhnouti po Kleonovi na sebe moc a rozmýchával v lidu válečné vášně. A asi u vědomí toho, jak jest athénský lid a vůbec řecká povaha vrtkavá, domlouvá jak spoluobčanům, tak všem Řekům vřele, aby usilovali o mír poctivý a trvanlivý, jenž by všechny navždy spojil »vzácnou šťávou lásky«. K tomu směřují jeho krásné verše, líčící požehnání míru, i modlitby, v nichž vedle tónů rozmarných dovede nalézti i tóny opravdové a vroucí. Snad se optimisticky odvážil doufati, že bude jeho slov slyšeno. To očekávání se ovšem nesplnilo. Mír Nikiův byl ujednán na padesát let, ale vydržel sotva několik roků. A básníkovi bylo ještě několikráte souzeno vystoupiti proti válce a pro mír. Nakonec se dožil úplné porážky své vlasti, jejíž politikové nedovedli v pravý čas přijmouti od zkrušených nepřátel výhodný mír. Komedie Mír se rozpadá - jako většina Aristofanových komedií - na dvě hlavní části. V první předvádí, jak počestný attický vinař Trygaios vzlétl na nebe a osvobodil bohyni Míru, zahrabanou Běsem války; v druhé předvádí rozmarně dozvuky toho, že se Mír opět dostal na svět, a zakončuje se sňatkem Trygaiovým s nebeskou dívkou, představující Úrodu, již spolu s bohyní Slavnosti přivedl s nebe. Jádro kusu je v první části. Motiv k Trygaiovu vzletu do nebes získal Aristofanes vtipnou parodií básníka Euripida, na něhož měl tak často spadeno. Ten zbásnil v nedochované tragedii mytus o Bellerofontovi, vznášejícím se vzduchem na okřídleném koni Pegasu; s tou bájí Aristofanes zkřížil lidovou šprýmovnou bajku o chrobákovi, jenž vzlétne do nebes za orlem. Jako při leckterých vtipech komedií Aristofanových musí tu míti moderní divák v pořádku nervy a konečně i žaludek; nevázané vtipy vztahující se na chrobáka nejsou právě salonní. Ale dojista nejsou sprosté a svou jadrnou bujností (v úpravě zmírněnou) hodily se k veselí dionyskému. V postavě vinaře Trygaia nakreslil básník zdařile pří78
slušníka onoho typu prostých lidí, kteří vrozeným vtipem a chytrostí vítězí. Trygaios překoná dokonce i Herma, posla nebešťanů, boha vší chytrosti, kupců a zlodějů. Že tohoto boha básník chvílemí snižuje, není v antické komedii nic divného: ta ráda, a leckdy bezohledně, travestovala bohy. Ale ani ho zase nezbavuje vší důstojnosti - ta se projevuje zejména v tom, jak vytýká Hermes Řekům jejich provinění a povahové chyby. Při té příležitosti si dovoluje básník, jako častěji, travestovat i historii, když rozmarně vykládá, kdo vlastně zavinil peloponéskou válku a vyhnání Míru z Řecka. Slavný sochař Feidias prý při výzdobě athénské Akropole odcizil něco zlata, byl za to uvržen do vězení a tam zemřel. Státník Perikles byl prý do Feidiovy zpronevěry také zapleten a z obavy, aby nepykal stejně jako on, roznítil prý válku. To je ovšem jen zjednodušující persifláž komikova, jenž chce ukázati, jak osobní a malicherné příčiny často vedou k válkám a vraždění. Hlavní jednající osobou se pak v první části kusu stává sbor. Představuje zástupce hlavních řeckých států, a básník na opravdovosti úsilí, jež jednotlivci vynakládají na osvobození bohyně Míru, vtipně ilustruje upřímnost mírových snah jednotlivých států. Ukáže-li se nakonec, že to s mírem nejupřímněji myslí rolníci a vůbec venkované, nesmíme ten závěr zevšeobecňovati a souditi, že Aristofanes chce označiti rolníky vůbec za jediný mírový stav. Je to prostě ohlas skutečnosti, že attičtí zemědělci válkou peloponéskou nejvíce trpěli. Druhá část komedie má ráz fraškovitý. Po návratu na zem odevzdá Trygaios athénské radě bohyni Slavnost a chystá se k sňatku s Úrodou. Za příprav k svatbě, z nichž poznáváme nejeden zajímavý rys řeckého soukromého i náboženského života, přicházejí zástupci různých stavů a cechů, a ukazuje se, kdo měl z války škodu a kdo prospěch. S nastalým mírem se karta obrací. Žertovně Trygaios naznačuje, jak by bylo lze nástroje války přeměniti v nástroje míru, a za prostého venkovského
79
veselí se zasnubuje s Úrodou, aby s ní měl hodně -- hroznů a fíků. Aristofanův Mír není projevem zásadního pacifismu jest omylem kteroukoli jeho komedii tepoucí válku tak chápati, - ale je dojista upřímným projevem touhy po ukončení bratrovražedných bojů mezi Řeky a po svorném soužití, sbratření všech řeckých obcí a kmenů. Je to takřka oslavná píseň míru a jeho požehnání. Přes výtečnou invenci, jadrné vtipy, rozmarné situace, bodrý humor a půvabné písně má Aristofanův Mír dosti slabin, zejména komposičních. Sbor se sice v první části činně účastní děje, později však dosti odpadá, ač by bylo jisté velmi účinné, kdyby svou vůdčí úlohu s Trygaiem dohrál až do konce. Ale vadí tu i to, že jej máme chápati brzy jako zástupce všech Řeků, brzy zase jako občany athénské nebo dokonce jen jako athénskou radu. Tím také vznikají průběhem hry situace dosti nejasné. V první části kusu rozpředl básník několik význačných námětů. Tak tu je zejména dobrá myšlenka, že se bozi pro stálé válčení na Řeky rozhněvali a vydali je Běsu války, aby je úplně zničil. Ale když pak rolníci osvobodili bohyni Míru, nestará se už básník ani o Běsa války ani o hněv Diův, a vůbec téměř zanechává přediva, načatého v první části. Druhá část komedie souvisí pak s první jen velice volně: není tu jednotného soustředěného děje, který by držel celou komedii pohromadě. S hlediska staré attické komedie nebyly tyto závady nijak významné; dnešní divák by je pociťoval nelibě. Úprava komedie, provedená pro scénu brněnského Národního divadla, musela tedy jednak dbáti toho, aby odklidila z hry věci a narážky příliš časové a odbornické, kterým by průměrný divák nerozuměl, dále aby zmírnila příliš nevázané vtipy, nesrozumitelné obměnila, pokud to lze, nebo nahradila atd. Tu jde o změny celkem jen drobné, byť dosti početné. Ale bylo putno zasáhnouti do kusu také radikálněji, aby byly aspoň částečně zmírněny závady komposiční. Hlavní změna tu byla provedena
80
tím, že byla z první části komedie (zde rozdělené na dva obrazy) vyňata scéna, v níž Hermes vykládá sboru před sochou bohyně Míru o válce. Tato scéna, dějící se podle originálu na nebi, byla přemístěna do Athén a (vedle nutných doplňků) spojena s tou scénou druhé části komedie, v které Trygaios odevzdává radě bohyni Slavnost. Tak vznikl samostatný obraz (třetí), jehož účelem je zorganisovati poněkud děj využitím první části dějově bohaté a překlenouti rozpor mezi první a druhou částí kusu. Žertovným nápadem o Diových záletech na konci třetího obrazu má býti aspoň jakž takž odklizeno napětí mezi Řeky a rozhněvanými bohy. Kdo upravuje nějakou Aristofanovu komedii pro dnešní jeviště, nemůže se vyhnouti tomu, aby ji aspoň částečně nemodernisoval a nevkládal do ní anachronismy. Spor může být o přípustnou míru modernisace. Ale chce-li divadlo hráti A r i s t o f a n a , je povinností upravovatelovou zachovati z Aristofana, co nejvíce lze, dodržeti jeho styl a prostředí. V komedii Mír je plno příležitostí, které lákají k narážkám na současné poměry, k obměně situací pro dnešek. Pokusil jsem se odolati takovým svodům, třebas slibovaly vnější úspěch, a zachovati míru v anachronismech, tak aby nevybočovaly příliš z aristofanovkého prostředí. Tu a tam jsem byl nucen učinit ústupky naději jeviště ve vnější efekt; snad ani to nebylo nutné, a z těchto přídavků jsem vyloučil z knižního vydání píseň proti válce v 4. obraze. Aristofanův Mír má dosti své vlastní účinnosti. A nepochybuji, že si vnímavý divák tendenci a obsah této komedie, vycházející z malých, ale výrazných poměrů dávného Řecka, dovede promítnout do dnešní světové situace, do její tragiky i tragikomedie, a že v něm za veselého smíchu vzbudí antický básník takový ohlas, jaký chtěl vzbuditi u svých spoluobčanů svou radostnou písní o míru. Poznamenávám-li na konci, že bylo letos zakázáno v Praze provozovati Aristofanův Mír, když už přešel přes scénu brněnskou i přes scénu čsl. rozhlasu, činím tak 81
jen proto, abych vzdal úctu athénské demokracii, jež dovolovala Aristofanovi říkati se scény občanům i politikům pravdy mnohem trpčí, než jaké obsahuje nevinný jeho Mír. Také tentokráte vděčím za mnoho dobrého prvnímu českému překladateli Míru Aug. Krejčímu. V Brně v červnu 1934. F. S.
ARISTOFANES
MÍR Komedie o čtyřech obrazech. Přeložil a upravil Ferdinand Stiebitz. ----------Typem Garamondovým vytiskla tiskárna Müller a spol. v Turnově Vydal na podzim r. 1934 Rudolf Škeřík, Praha - Na Perštýně č. 2 v 500 výtiscích na papíru »Antik« a v 200 číslovaných výtiscích na domácím »Simili Japanu« jako 10. svazek.
ANTICKÉ KNIHOVNY Tento svazek má číslo
-------
