MINISTRANTSKÝ MĚSÍČNÍK 2 www.ministrant.borec.cz
·
Ročník XVI. ·
Únor 2012
OBSAH Liturgický kalendář................. 2 Informace..................................3 Bodování...................................3 Na slovíčko s H&M..................4 Svatí tohoto měsíce..................4 NEJstarší kříž. cesta................5 Obětní dar.................................6 Rozhovor................................7-8 Rekonstrukce rady....................9 Poznej 8+1..........................10-11 Meditace............................12-13 Vtipy.........................................14 Co kdo slaví?............................15 Komiks....................................16
Ministrantský měsíčník - zpravodaj ministrantů z Brna - Židenic při chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Vychází od roku 1996. Číslo 2/11. Vydáno 1.2.2012 Náklad 40 ks. Redakce: Peťa Janko, Vítek Kobza Stálí spolupracovníci: Ondra Loub, Pavel Loub, Honza Kyzlink, Daniel Kyzlink, Jakub Doležel, Daniel Schnirch, Dominik Janko, Michal Kobza (Datel), Lukáš Holík, Honza Krejčí, Jožka Nehybka a další. Jednotlivé články nemusí vyjadřovat stanovisko redakce. Nevyžádané rukopisy, fotografie a kresby se nevracejí. Za původnost článků ručí autor. Neprošlo jazykovou úpravou. Veškeré kopírování a šíření je povoleno, jen prosíme o uvedení zdroje. Pouze pro vnitřní potřebu židenických ministrantů! Aktuální i starší vydání MM v elektronické podobě je možno si zdarma ke stáhnut na internetové adrese: www.ministrant.borec.cz
2
LITURGICKÝ KALENDÁŘ
Bodování
Informace
ke konci 1. pololetí
Únor Nazdárek chlapíci :-) Čtvrtek 2. února
- svátek Uvedení Páně do chrámu (Hromnice), bílá liturgická barva Pátek 3. února - památka svatého Blažeje, biskupa a mučedníka Neděle 5. února - pátá v liturgickém mezidobí, zelená liturgická barva Sobota 5. února - památka svaté Agáty, panny a mučednice Pondělí 6. února - památka svatého Pavla Miki a druhů Pátek 10. února - památka svaté Scholastiky, panny Sobota 11.února - památka Panny Marie Lurdské Neděle 12. února - šestá v liturgickém mezidobí, zelená liturgická barva Neděle 19. února - sedmá v liturgickém mezidobí, zelená liturgická barva Středa 22. února - popeleční středa, začíná doba postní, fialová barva Čtvrtek 23. února - připomínka svatého Polykarpa, biskupa a mučedníka Neděle 26. února - první postní, fialová liturgická barva
Máme tu únor a s ním řadu informací, které se vám zajisté budou hodit. Tož se trochu soustřeďte a pečlivě čtěte, co že nás to v tom únoru čeká. • Ve čtvrtek 2.2. je Svátek Uvedení Páně do chrámu • Ve středu 22.2. je Popeleční středa – začíná postní doba • V době postní se budeme setkávat nejen na mších svatých, ale i na společných pobožnostech křížové cesty. Vždy v pátek a v neděli v 17:15. • Za vaši účast se připíší 3 body pro kolotočové ministranty. Pro nekolotočové to bude 1 účast. Přeji vám krásný měsíc únor a šťastné vykročení do nového pololetí.
P e ť a n 3
Na slovíčko s H&M Ahoj kluci, první pololetí nám uteklo jako voda v potoce. V úterý si přineseme domů vysvědčení ze školy a ukážeme rodičům, jak se nám celý ten půlrok dařilo ve škole. A copak náš milý kolotoč? No to víte, že vysvědčení tu máme také. Je ovšem trochu jinačí, než to, které dostáváme ve škole. Naše vysvědčení za ministrantskou službu je rozděleno na několik částí. Jednu část už jsme dávno dostali a ani jsme si to možná neuvědomili. Prožili jsme krásné svátky vánoční a jako ministranti jsme se velkým dílem podíleli na tom, jak proběhli letošní vánoce. Věřím, že nejen naši rodiče viděli, jak oddaně a pečlivě sloužíme u oltáře. Ta druhá část vysvědčení se už trochu podobá tomu, co dostanete toho úterý ve škole. Není to ale tak, že byste každý dostali vysvědčení se známkami z různých předmětů. Vaše společné vysvědčení se nachází na ministrantské nástěnce v podobě celkového bodování za 1. pololetí. Najdete jej také v únorovém čísle MM. Zde jsou vaše výsledky za celý půlrok. Teď už je na vás, jak si to kdo přebere. Já si to už dávno přebral a výsledek je takový, že bych vám chtěl všem moc poděkovat. Poděkovat za vaši službu, kterou berete zcela vážně. Chodíte pravidelně ministrovat v den své služby i ve dnech, kdy službu nemáte. A za to vám z celého srdce děkuji. Jsem si jistý, že neministrujete kvůli mně nebo kvůli bodům. Ale ministrujete pro Pána Ježíše! Ministrant je Boží služebník a slouží Bohu. Být ministrantem znamená být předurčen a poslán k tomu, abych sloužil Bohu. Přeji vám všem krásné a příjemné prožití blížících se pololetní+jarních prázdnin. A těším se na další společná setkání u oltáře. Peťan
Svatí tohoto měsíce 3. 2. svatý Blažej Žil ve 3. století. Byl biskupem v maloasijském městě Sebastě. Měl velké lékařské znalosti, kterých používal, aby co nejvíce pomohl lidem, jemu svěřeným, i jejich zvířatům. V roce 313 vydali císařové Konstantin a Licinius v Miláně prohlášení, že křesťané mají úplnou svobodu. Licinius to však nedodržel a v Sebastě jeho místodržící Agricola dál pronásledoval křesťany. Blažej uprchl z města na horu Aegeus, kde žil v modlitbách a jeho společností byla lesní zvěř. Jednou honili lovci divokou zvěř a během lovu si našli úkryt v Blažejově jeskyni. Blažej byl zajat, odvlečen do žaláře a zde byl strašlivě mučen. Jedné ženě vlk odnesl vepře. Řekla to Blažejovi, on se pomodlil a ženě se podařilo dostat vepře zpátky. Za to mu pak nosila do vězení svíčky. Když Blažej odmítl obětovat bohům, rozdrásali jeho tělo železnými hřebeny a pak vedli na popravu. Provázelo ho prý pět zbožných žen, které byly spolu s ním později sťaty jako křesťanky. Cestou na popravu přistoupila k Blažejovi vdova s polomrtvým chlapcem, kterému uvízla v krku rybí kost. Světec na něj 4
vložil ruce, pomodlil se a dítě se hned probralo a uzdravilo se. Proto se v den svatého Blažeje uděluje požehnání dvěma zkříženými svícemi slovy: „Na přímluvu svatého Blažeje, biskupa a mučedníka, uchovej tě Bůh ode vší choroby hrdla a od kteréhokoli jiného zla“. Blažej byl sťat roku 316. Je patronem : proti krčním bolestem, proti kašli, proti nemocem měchýře, krvácení, vředům, kolikám, bolestem zubů, proti moru; kameníků, česáčů vlny, stavebních dělníků, zedníků, lékařů, obchodníků s vlnou, obuvníků, krejčích, sádrařů, tkalců, koželuhů, pekařů, kloboučníků, hudebníků; za dobrou zpověď; ochránce domácích zvířat a koní; za dobré počasí. Atributy: hořící nebo zkřížené svíce, lesní zvířata, ptáci, hřeben, kniha, vlk, vepř; je znázorňován s vlnitými vlasy a vousy; jak je sťat; jako biskup; výjevy ze života. Ondra Loub
NEJstarší křížová cesta Náš krásný jihomoravský kraj má svoje chlouby. Jedna z nich se nachází u Mikulova. Jedná se o Svatý kopeček u Mikulova a k němu vedoucí nejstarší křížová cesta na jižní Moravě, v českých zemích a jedna z nejstarších ve střední Evropě. Také se řadí mezi první poutní místa na jihu Moravy. Podnětem pro celou stavbu křížové cesty na nejvyšším kopci široko daleko Tanzberga, tzv. Taneční vrch, byla snaha po vyjádření vděčnosti Bohu za překonání morové epidemie, která sužovala Mikulov v roce 1622. Zakladatelem byl majitel mikulovského panství, olomoucký biskup a kardinál František z Dietrichsteina, který nechal vysvětit 7. července 1623 základní kámen budoucího kostela sv. Šebestiána. Roku 1630 byla celá stavba kostela dokončena. Předpokládá se, že křížová cesta vznikla do skočení stavby kostela sv. Šebestiána. Tradice zřizování křížových cest vznikají už od počátku 15. století, kdy počet zastavení značně kolísal. Pohyboval se v rozmezí od 7 až po 31 zastavení. Dnešní podoba 14 zastavení vznikla později až v 17. století ve Španělsku, odkud se rozšířila do dalších zemí. Křížová cesta vedoucí na Svatý kopeček měla pouze 7 zastavení, tedy kapliček, která představovala sedm bolestí Panny Marie, nebo sedm smrtelných hříchů člověka. Roku 1692 byl soubor staveb kostela sv. Šebestiána, zvonice, kaple Božího hrobu a sedmi kapliček doplněn stavbou kaple sv. Rozálie, která je umístěna na opačném konci cesty vedoucí na Svatý kopeček ze severu. V této podobě se vzhled Svatého kopečku nezměnil až do poloviny 18. století. V letech 1750-1776 bylo potom vybudováno dalších sedm kapliček, čímž byl naplněn v té době již závazný počet 14 zastavení. Celá nová křížová cesta byla slavnostně vysvěcena 1. září 1776.
Komplex tak dostal svou konečnou podobu, která od tohoto roku čítá celkem 18 zděných objektů. Dokončený komplex však bohužel na Svatém kopečku sloužil pouze deset let. Za vlády císaře Josefa II. byla v roce 1786 odsvěcen kostel sv. Šebestiána a společně s ní přestala věřícím sloužit i křížová cesta. Celý soubor staveb byl určen k likvidaci a od definitivní zkázy jej zachránila skutečnost, že byl soukromým majetkem rodu Dietrichsteinů. Ten se rozhodl objekty zachovat a využívat je pro soukromé účely. Nicméně celý areál začal postupně chátrat. Až nástupem A u g u s t i n a Bartensteina do úřadu mikulovského probošta se toto poutní místo dočkalo obnovení zašlé slávy. V letech 18621865 byla celá křížová cesta včetně kostela sv. Šebestiána a zvonice opravena. Na svátek Narození Panny Marie (8. září) byl kostel sv. Šebestiána znovu vysvěcen. Od roku 1865 tedy došlo ke spojení dvou tradic – křížové cesty na Svatý kopeček a pouti k mikulovské Černé madoně loretánské, jejíž soška byla původně umístěna v loretánské kapli kostela sv. Anny (dnešní Dietrichsteinská hrobka). Tradice mariánských poutí započatá v roce 1865, kdy je soška mikulovské madony vynášena na Svatý kopeček, byla přerušena zatím jen jednou, a to v letech 1938-1945, kdy byly pouti zakázány. V závěru druhé světové války byla celá křížová cesta značně poškozena, ovšem ihned po skončení války byly zahájeny práce na její obnově. Tak se mohla v září 1946 konat první poválečná pouť na Svatý kopeček. Jakub Doležel
5
Obětní dary, dát či nedat ... Kočičí pracka Honzy Krejčího
Krocaní křídlo Štěpána Horkého
Obětní dary! Obětní dary! Kdo chce? Nebo spíš, kdo nechce? Ministrantská Bílá Hora, černý puntík v žákovské nebo také nevypraná rocheta (už n e bílá), tak by se tento problém dal nazvat. Je to noční můra každého vedoucího (kromě Danka, který má z této funkce nesmírné potěšení). O co jde? Vybrat dvě tváře a čtyři ruce z lidu, které budou ochotné nést dary. Podmínka? Nesmí se tyto oběti moc opakovat, musí se střídat generačně, musí nést dary dobrovolně! Dost katolíků zamrazí, když se zpoza sakristie pět minut přede mší vynoří bílá postava s jasným úkolem. Snad to nebudu já, ať je to soused, ale ne já, honí se některým hlavou. Ale o co vlastně jde? Vadí lidem pohledy ostatních? Myslí si, že po cestě upadnou? No a co. Kašlete na to. Budete aspoň na týden středem pozornosti židenických chatovacích salónů a někteří zkostnatělí farníci se konečně od srdce zasmějí. Vadí vám vybírání peněz? Stopadesáté zamručení „PánBůZaplať“. Nic neříkejte anebo buďte kreativní. Řekněte třeba: „Sdružení přátel židenického kostela a farnost Brno Židenice si vám dovolují poděkovat za váš příspěvek.“ A co vy, milí ministranti, jak vám pomoct? Osobně dávám přednost, když dávají dary mladší kolegové. Důvod? Lidé jsou na ně přívětivější a dokáží se jasně vyjádřit. Myslím tím, že řeknou jasné ne, když opravdu nechtějí. To víte, když přijde habán ministrant, kterého všichni zmerčí, je to pro některé lidi těžké. Ti nešťastníci si pak možná říkají: Ostatní vidí, že je ten dlouhán u mě. Nemůžu odmítnout, to by pak kolem mě bylo řečí, říkalo by se, aha ten nechce chodit s dary, atd. Mou poslední myšlenkou jsou tzv. ministranti v civilu. Nejenže by dokázali velice diskrétně někomu „dát dar“, ale mohli by také vybírat nové a neokoukané tváře, které se trousí do kostela minutu před začátkem a jsou tudíž tohoto osudí ušetřeni. A to jste ještě neviděli, jak by tento civil mohl zatočit s odcizováním ministrantského oblečení. To by bylo děkovných dopisů od SPOMO! 6
V poslední době jsem sledoval průběh několika mší v našem kostele pouze z lavice a tak jsem si mohl uvědomit, jak v praxi platí přísloví „Bez peněz do kostela nelez“. U chlapců v černobílém se totiž nikdo nezastaví se slaměnou ošatkou a tázavým pohledem – až na pár vtipálků, samozřejmě… Přede mší svatou jsem byl několikrát pověřen vybíráním dobrovolníků, kteří mají nést dary, a musím říct, že se jedná o úkol nelehký. V prvé řadě je oněch pět minut před začátkem bohoslužby v kostele přítomno výrazně jiné množství věřících, než v celou a tito farníci většinou o naši nabídku zájem nemají. V počátcích, kdy bylo takovéto úkolování nově zavedeno, se ještě našly nějaké slečny, které byly nabídkou poctěny a se zájmem překvapily farní obec délkou své sukně při promenádě středem kostela, ale kde jsou ty loňské sněhy… Zdá se, že trnem v oku věřících není ani tak samotné přinášení konviček a misky, jako spíš následné vybírání peněz. Často se ministrantům podaří pár dobrovolníků přemluvit pouze s příslibem, že kostel oběhne s onou slaměnou ošatkou některý z nich. Díky tomu jsem se k této bohulibé aktivitě několikrát dostal a musím říct, že přes počáteční odpor, jsem si časem k vybírání našel stejně jako k držení pateny kladný vztah - obě činnosti totiž nabízí příležitost k nezaměnitelnému kontaktu s farní rodinou. Touto formou bych tedy chtěl apelovat na všechny členy židenické farnosti, aby všemožně podporovali nosičské povolání a vás vážení věřící, kteří stíháte úvodní modlitbu i po příjezdu autobusu číslo 58 k zastávce u lékárny v 9:59, bych rád povzbudil, abyste se nebáli přijít dřív a s nadšením se přihlásili o nošení darů a svou činností následně podpořili ekonomickou situaci naší farnosti.
,,Tak si nastavím budíček na 5:30..“ Vítejte! Od komentátorského stanoviště Vás zdraví Lukin a Dan! Dnes budeme mít tu možnost, potkat se s člověkem velice zajímavým! (Představte si zvyšující se, nadšený hlas…) A proto tu vítáme našeho skvělého, schopného, důkladného – prostě vynikajícího Martinaaa Hamplaa! Ahoj Martine! Jak se máš? Nevim :-( A konkrétněji? Nevim? :-) Tak jak bylo na horách? Byl sníh? Dobrý. Jo. Byl. Moc málo. ...a kam chodíš do školy? Chodím do školy. A do jaké? Do velké.
A kolik má pater? A jak se jmenuje? Čtyři patra. A název? Že by Lerchova? A je to ústav? To nevim, ale něco podobnýho jo, podle naší paní učitelky. A kolik ti je let a co tě baví? Deeeseeeet. (pauza-pozn.red) Rád sportuju… hraju florbal, fotbal… A pinec nehraješ? Nejseš po taťkovi? Hraju, ale nejde mi to. Marťas. My jsme na tebe slyšeli takovou informaci, že jsi byl skoro na všech rorátech, kromě dvou. Je to pravda? Néé! Kromě jednoho! A jaký je to pocit – každý ráno vstávat na roráty? Hrůznej! Protože se nemůžeš pořádně vyspat! A proč jsi nespal? Hm… Abych ti udělal radost, Dane! :-D Ale když to máš do kostela ani ne 200 metrů, tak to je v pohodě. Vstával sem až o půl šestý. A proč jsi nebyl i na těch jedněch rorátech? Protože jsem musel jet do Prahy. Takže Praha může za všechno? Ano. Praha je moc zlá. Nic se mi tam nelíbilo. Brno je lepší! Supr! To jsme potřebovali slyšet! :-) A dělal jsi už někdy rozhovor do měsíčníku? (začal se klepat strachy-pozn.red) …Takže to je tvoje premiéra? (…začal se klepat strachy dvojnásobně-pozn.red). A bojíš se? Jo! Že mě zabijete! No, tak snad to přežiješ… Jak dlouho už ministruješ? Tři roky…si myslím.
7
Líbí se ti ministrovat? Jo. Líbí. Protože je tady Šampónek (Jirka Fed.pozn.red) A protože jsou tady i ostatní kluci. I když s holkama by to taky nemuselo být špatný :-) Marťas, co posloucháš za hudbu? Třeba Tomáše Kluse? Tomáše Kluse taky. To totiž poslouchají sestry, tak to taky musím poslouchat, ale mně se to taky líbí. A potom třeba ještě Martina Haricha. A co čteš? Nějaký románky milostný? No to ještě moc né. Ale už se k tomu blížím. :-) Čtu většinou takový dětský detektivky. A chodíš rád na schůzky? JO. Protože vždycky hrajeme Zabijáčka.
8
Co bys změnil na ministrování? Aby nikdo nebyl jako Dan Schnirch. A pak už to budeš všechno ideální? (přikivuje-pozn.red). No tak uvidíme, co se s tím dá dělat. Martine, děkujeme ti za tvůj cenný nedělní čas, přejeme tobě i vám všem ostatním plno krásných sněžných dní a také příjemné počteníčko ostatních MM článků. Loučí se s Vámi Levicoví Dělníci – L&D. Pijte Mattoni!
Rekonstrukce sváteční rady aneb ani Gandalf ani Bilbo nepřišel, i když jsme se těšili Dělnický dům 17:23 SELČ Hans: „Ahoj Maro, omluv mě, že přijdu o pět minut později, ujel mi autobus.“ Mara: „Ahoj Hansi, já tam budu za čtyři minuty, ale omluvit tě můžu.“ Márnice 17:25:59 Všichni: „Ahoj“ Hans: „Omlouvám se, ujel mi autobus. Jsme všichni?“ Všichni: „Chybí Štěpán!“ Monča: „Opravdu? Ještě dnes mi na desáté říkal, cituji: „Mončo, dnes je přesně v 17:15 hobití rada.“ To je zajímavé.“ Jirka: „Mějte slitování, vždyť musí přeběhnout tu strašnou čtyřproudovku.“ Vítězný křik, „Štěpán je tu“ (17:35) Hans: „Kdo připravil ty chlebíčky?“ Mara: „Já, nevím ale jestli se neotrávíte. Brácha říkal, že ten vlašák je nějakej jetej“ (pronáší v momentě, kdy se do chlebíčku zakusuje Monča :-) S nedůvěrou si ho pak notnou chvíli prohlíží). Hans: „Začneme s programem. Každý řekne, co má na jednotlivé dny připraveno.“ Katka: (něco šeptá Janči. Obě se s hrůzou podívají na Monču). Mara: „Takže máme tady pro každého nějakou roličku (významně se obrací na Štěpána). Ty Štěpo budeš hrát jedlíka, který sežere Bilba. Vezmeš si bryndáček a vidličky a budeš se tvářit hladově (chvíle ticha). Pak potřebujeme Gluma…“ Monča: „Já, já chci být Glum.“ Mara: „No, tadyta rolička je spíš pro nějakého muže.“ Štěpán: (kývá hlavou). „No právě!“ Monča: „Náhodou, vždycky jsem chtěla být muž.“ Mara: „Pak potřebujeme pomatenou stařenu“ (obrací se na Janču). Janča: „Cože, jáá? A co budu dělat?“ Přichází otec Zdeněk. Záznam rozhovoru poskytujeme pouze na písemný souhlas rodičů čtenářů. … Jirka: „Takže oni tam přijdou, setkají se se dvěma elfy a budou muset poznat, který mluví prav-
du“ (jako příklad uvádí logickou hádanku). Štěpán: „To se dá vydedukovat.“ Monča: (šeptá Janči) „Chápeš o čem se baví?“ (zoufalý výraz zúčastněné zračí opak) Janča: (velice potichu): „A jak to ty děti uhádnou, když nerozumí elfsky?“ Dvouminutový smích Jirka: „No a pak se ten elf zahrabe, aby nikdo nepoznal, že tam je.“ Hurónský smích holek… Jirka: „Je zajímavé, jak obyčejné věty mohou vyvolat všeobecné (nebo spíše jednostranné) veselí.“ Katka: (nemůže mluvit) „Zah-ra-be…“ Katka: „Štěpo nechceš si nalít jodíka (Hanáckou kyselku)? Klidně si nenelívej, ale na jodíka (obrázek) se určitě podívej.“ Monča začíná vysvětlovat hru Katka: „Ale počkej, ještě jsi zapomněla na ty pavouky.“ Monča: „Aha, aha, ale večer chci tam mít upíry, kteří pijí krev“ (Mara vyvalí oči). Hans: „Nemyslíte, že těch gastronomických zážitků už je pro dnešek dost?“ Tác s chlebíčky je prázdný Všechna jména v těchto dialozích jsou smyšlená. Jejich podobnost vyvolávající vám některé známé tváře je čistě náhodná. (Za kvalitu chlebíčků ručí kuchař). Hansík Krejčí
9
Poznej naše 8+1
Napadlo tě to?
Okradený jupiterem
Říká se: „Zklidni hormon!“ Napadlo vás vůbec někdy, co to vlastně hormon je? Jednoduše se dá vysvětlit jako chemická látka, která přenáší informaci do živých buněk organismu (našeho těla) a jejich rozvod je zajištěn pomocí oběhové soustavy (v krvi). Ty informace, které přenáší hormony, se pro nás projeví jako pocity, city, atd. Tedy mohu směle říci, že naše city a nálady jsou vlastně chemické látky, které se „vpustí“ do těla z nějakého vnějšího podmětu. Cože? Ano, tedy pro představu dám několik příkladů. Budete psát těžkou písemku. Samozřejmě máte stres. Co se tedy děje v našem těle? Mozek dá povel k výrobě adrenalinu (stresový hormon). Adrenalin vás bohužel vyčerpává, neboť jeho původní účel je, aby organismus, který je v ohrožení života, podal nadměrný fyzický výkon (např.: abyste zdrhnuli medvědovi). Bohužel od písemky neutečete. Pokud budete ve stresu příliš dlouho (neboť stres není jen o adrenalinu), tak vás může poškodit či ve velmi výjimečných případech zabít. Zamilovali jste se? Výborně – hormony s vámi hrají úplné Monopoly (stolní hra, pozn. autora). Například dopamin způsobuje příjemný pocit (a taky může způsobit závislost), navíc ovlivní vaše základní tělesné funkce (zrychlí tep). Noradrenalin má podobné účinky jako adrenalin, ale působí v menší míře. Serotonin vám také dodává dobrou náladu, ale při jeho nedostatku se cítíte zdrceně a podrážděně. Může vám také způsobit poruchy spánku a příjmu potravy. Chytili jste „druhý dech“ nebo měli jste neočekávaný úspěch? Určitě jste se cítili „skvěle“. To se vám zrovna uvolnil endorfin neboli hormon štěstí. Přeji tedy málo adrenalinu před náročnými zkouškami a hodně endorfinu.
Mars – rudá planeta, další cíl v dobývání vesmíru. Objevuje se v mnoha příbězích, filmech či hrách, ale také dnes má záhady a zajímavosti, které nejsou pouhou fantazií. Kamenným planetám roste se vzdáleností od Slunce i velikost, ale Mars – je nějak menší než Země. Proč? Jupiter dříve (řády miliard let) kroužil čím dál blíže Slunci a „ukradl“ Marsu hodně materiálu k formování planety. Pak se začal vzdalovat na dnešní vzdálenost. Měsíc Phobos se stále přibližuje k Marsu. V budoucnu bude roztrhán slapovými silami a vytvoří prstenec kolem planety. Možná vás také překvapí, že pouze asi ½ družic, vyslaných k Marsu, dokončila misi. V roce 2001 byla na Marsu bouře, která obklopila celou planetu (představte si takovou na Zemi!).
Na Marsu se také nachází nejvyšší hora sluneční soustavy – Olympus mons s výškou 21 183 m. Zákl. údaje: Otočka: 24,62 h Rok: 686,98 dne Teplota (povrch): -63°C Poloměr: 3 396,2 km Poč. měsíců: 2 Gravitace (Země = 1): 0,38 Jožka Nehybka
Crossword (5/9) Jožka Nehybka 1. tekutina 2. malé souhvězdí 3. alkohol 4. měsíc Marsu 5. země obklopená vodou 6. bojový plyn 7. evropský stát 8. nezaokrouhleně 9.kružnice kolem planety 10. býv. kosmická stanice 11. měsíc Marsu
10
11
Holky nám opět lezou do řemesla Nedávno jsem měl sen a v tom snu jsem vešel do kostela. Na schodech před oltářem klečel Bůh a modlil se k člověkovi. Člověče, jestli existuješ, zjev se mi. Pak mě uviděl a vykřikl: „Hle člověk.“ „Čemu se divíš, vždyť jsi mě stvořil,“ odpověděl jsem. „Tak dlouho už chodím do tohoto opuštěného kostela, že jsem začal pochybovat. Nyní však mohu s jistotou říct, že člověk existuje. Viděl jsem ho.“ O svém snu vypráví kněz v jednom krásném filmu. Ten film se jmenuje Zapomenuté světlo. Jeho život je jedna velká překážka. Kostel, který spravuje, se mu rozpadá pod rukama, jeho nadřízení se mu snaží sebrat souhlas s vykonáváním kněžské služby, jeho nejbližší umírají, pochybuje, jestli je správné, že je kněz, pochybuje o Bohu. Když se mu podaří sehnat peníze na opravu kostela, vypukne požár střechy. Co dál? V nekonečných chvílích samoty kolísá a ztrácí odvahu. Přes zničenou střechu padají potoky vody. Celá oblaka se vylévají. Z kostela se stává loď, která pluje v moři. Začíná se potápět. Kněz se začíná topit. Nedokáže opravit jeden starý kostel. Nedokáže chodit po vodě. Ani mi nedokážeme chodit po vodě. Nedokážeme čelit utrpení. Nedokážeme nebýt někdy smutní. To je ale součástí našeho života. Naše překážky nás otužují, dávají nám sílu jít vždy dál. Podíváme-li se zpátky, uvidíme, kolik špatného se stalo, kolik špatného jsme udělali my, kolik špatného nám udělali jiní. O to silnější je však potěšení z něčeho, c ose nám povede, ze štěstí, z neuvěřitelné příhody, která nás p o vzbudí. Až v porovnání s e vším špatným, je naše štěstí opravdo-
12
vým štěstím. Nelze žít v tom, že se nám bude trvale dařit. To by nás snad ani nebavilo. Život musí někdy jít nahoru a někdy dolů. Jak monotónní je krajina, kterou pozorujeme z vlaku, který jede po rovině. Buď spíme nebo sníme o horách. Každé klopýtnutí, každá bolest je jen dalším povzbuzením. V literatuře se mluví o protikladech, které se přitahují. Mezi protiklady dost často vzniká napětí dodávající život příběhu. Napětí, které dodává rychlost, dynamiku. Je to napětí vytvářející příběh. Vytváří náš život.
kříž, unese i naše starosti. Kdyby nikdo v nás nedoufal, ani rodina, ani kamarádi on v nás stále věří. Modlí se za člověka. My jsme odrazem Jeho. V těch chvílích, kdy pomáháme a podporujeme své blízké, plníme Jeho vůli. V momentě, kdy se modlíme za sílu v těžkých situacích, posílá nám Bůh ty, které máme rádi.
žitelně padáš v řece času, padáš ke dnu. Ale za všecko poděkuj Bohu, za to, žes živý přišel mezi živé, za mléko a chléb, za svou mladost a sílu, za oči, za ruce, za nohy, za slunce a všechnu krásu země, za své srdce, rybník bravný, do kterého čas od času sestupoval rozum: je to veliký dar v tomto věku, neboť kdo ze synů lidských na-
Kolika světcům a svatým se nedařilo. Podívejte se do Bible. Kolika výkřiky jsou lemovány jednotlivé knihy: Z hlubin bezedných tě volám Hospodine/Panovníku vyslyš můj hlas/Tady jsem…(Žalm 130) Tůně propastné je zavalily/ klesli do hlubin jak kámen… (Exodus 15,5) Vznášeli se k nebi/řítili se do propastných tůní/ ztráceli v té spoušti hlavu… (Žalm 107, 26-28). A po všech těch souženích je zase Bůh vyvádí nazpět: Ty jsi mi dal zakusit četná zlá soužení a zase mi život vracíš a z propasti země přivádíš mě nazpět (Žalm 71, 20). Kolikrát jsem nevěřil, že se dostanu na gymnázium, že udělám maturitu. Jak mnoho jsem pochyboval o tolika rozhodnutích v životě. Kdyby mi někdo na základní škole řekl, že budu studovat vysokou školu, zasmál bych se. Co udělat? Jak tomu všemu čelit? Vložte všechny své starosti na ramena Boha. On, který u nesl
Není ostuda šlápnout vedle, není ostuda mít smůlu. Ostuda je nic neudělat, ostuda je nechat všechno být-však ono se to nějak vyřeší. Nebojme se chybovat. V chybách a pádech vznikají ty největší věci.
jednou unese skutky celého života? Kdo by si troufal je znát, kdo by měl tolik ducha, aby je uspořádal a posoudil?“ (Podzimní sen) Hans
Kněz a básník, co napsal Zapomenuté světlo, říká: „Nahrbuješ se k zemi, pomalu a nezadr-
13
Vtipy Víš proč blondýnky ječí když sedí u počítače? . . . Protože drží myš.... Je ti smutno? Nikdo tě nechce? Nikdo tě nemá rád? Nikdo tě ani nepolíbí? Nikdo tě nepohladí? Chceš pochovat? Tak nám zavolej! My tě pochováme. Tvůj pohřební ústav.
Jirka zůstane dva dny sám doma, protože jeho rodiče odjeli na služební cestu. Jde do obchodu a ptá se prodavačky: Prosím vás, nemáte tu něco za korunu, čím bych rodiče překvapil? Prodavačka se rozmýšlí a potom praví: Tak tady máš jedny zápalky.
Co kdo slaví - únor Ahoj chlapci světa ministrantského zkušení!
Knihovna je od slova kniha. A Kuba Doležel je od slova knihovník. Tak to Kuba bude mít asi 13. 2. zavřeno, protože bude slavit své devatenácté. Otevřeli jsme poslední balíček, tak zavřeme batoh a zase ho dáme Únoru na záda a pošleme ho o farnost dále, aby jim také přinesl nějaké ty oslavy! Spolu s Únorem přejeme všem oslavencům hodně radosti a hojnost Božího požehnání! Za měsíc se těšíme s Březnem! AHOJ!!!
Pane primáři, co mám dělat, když pacient pořád vykřikuje, že je vlk? ptá se začínající psychiatr. Především nedovolte, aby ho navštívila babička. Máte mimořádně vysoký tlak, sděluje lékař pacientovi. To proto, že chodím na ryby! Neříkejte! Rybolov přece uklidňuje! Ano? Jen to zkuste chytat bez povolení a k tomu ještě na chovném rybníku! Co roste kořenem vzhůru? . . . Horní zuby. Slon jde lesem, přepadnou ho mravenci. Kromě jediného, který mu zůstane na krku, je všechny setřepe. A mravenci na toho posledního kříčí: No tak, uškrť ho, uškrť ho! Jak umírají mozkové buňky blondýnek? ? ? ? Osamoceně!
14
Žena programátora posílá nakupovat manžela: Kup 15 rohlíků a kdyby měli vejce, tak kup 30. Muž přijde do obchodu a ptá se: Máte vejce. - Ano, máme, odpoví prodavačka. - Tak 30 rohlíků.
Manželka natírá střechu a manžel sleduje v televizi fotbal. Kdybych náhodou spadla, volá na něho manželka, mohl bys mi o poločase zavolat sanitku?
Víte, jaký je rozdíl mezi manželkou a žralokem? ? ? ? Žralok Vás žere jenom jednou, ale manželka celej život.
Pane doktore, jaké cviky mi doporučíte na zhubnutí? Vrťte hlavou zleva doprava! A kolikrát to mám dělat? Vždycky, když vám někdo bude nabízet jídlo.
Únor nám vešel do dveří, tak ho pěkně pusťme dovnitř a podívejme se, copak má ve svém „CO KDO SLAVÍ“ batůžku! Jmeniny No, chlapec tady má třeba takového sv. Pioniuse, sv. Benedikta Aniánského, sv. Polykarpa, ale to je asi balíček pro ministranty někde ve vedlejší farnosti. Narozeniny Něco jsme tu přece našli. Tak rychle rozbalovat! A hned 3. 2. Lukáš Buršík oslaví své velkolepé 19. narozeniny. Hned nazítří (4. 2.) se pojedeme podívat, zda-li David Tučka, slavící své 12. narozeniny, už vylezl z postele. Jirka Lang oslaví 10. 2. už své 18. narozeniny, t a k to bude u Langů veliká párty. 15
nakreslil Pavel Loub
