Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. Rusko. Informační materiál. květen 2016 odbor států severní a východní Evropy

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky

Rusko

Informační materiál

květen 2016 odbor států severní a východní Evropy

Rejstřík Základní informace o teritoriu

2

Politický a správní systém Ruské federace

2

Politický systém

2

Administrativně-správní členění RF a regiony

3

Politické spektrum

4

Vnitropolitický vývoj

5

Ekonomická situace

7

Zahraničněpolitická charakteristika

9

Vztahy RF-EU

10

Sýrie a Blízký východ

11

Konflikt v Náhorním Karabachu

12

Konflikt na Ukrajině a sankce

12

Otázka Krymu

12

Konflikt na Ukrajině

12

Sankce EU vůči Ruské federaci

13

Bilaterální vztahy

Ruská federace – informační materiál

14

1

Základní informace o teritoriu Oficiální název:

Ruská federace

Rozloha:

17 098 242 km2

Počet obyvatel:

143,8 mil.

Národnostní složení:

Rusové 81 %, Tataři 3,7 %, Ukrajinci 1,4 %, Baškirové 1,1 %, Čuvaši 1 %, Čečenci 0,8 %, Jiné 11 %

Náboženství:

pravoslaví 41 %; islám 6,5 %; křesťanství 4,1 %

Úřední jazyky:

ruština

Měna:

ruský rubl (RUB), 1 USD = 64,33 RUB, 1 EUR = 73,3 RUB (k 4. 5. 2016)

Politický a správní systém Ruské federace Politický systém Rusko je podle Ústavy RF z r. 1993 federálním státem a skládá se z 83 subjektů. Nositeli státní moci jsou prezident, Federální shromáždění (horní komora - Rada federace a dolní komora - Státní duma), vláda a soudy RF. Hlavou státu je prezident, který určuje zahraničněpolitické a vnitropolitické priority země. Prezident je volen ve všeobecných a přímých volbách na dobu šesti let. Ve své funkci může setrvat dvě volební období v řadě. Prezident na základě dohody se Státní dumou (případně s Radou federace) jmenuje předsedu vlády, předsedu Ústřední banky, soudce Nejvyššího, Ústavního a Nejvyššího arbitrážního soudu a generálního prokurátora. Jako výkonný aparát má k dispozici Administrativu prezidenta. Jeho poradním orgánem je Rada bezpečnosti, ve které jsou zastoupeny hlavně silové resorty. V regionech jeho zájmy prosazují zplnomocnění představitelé. Prezident má právo odvolat volené gubernátory a další představitele subjektů federace. Jednou ročně přednáší zprávu o stavu země, která určuje hlavní vektor politického směřování státu. Při realizaci své politiky v legislativní oblasti může prezident využít své zákonodárné iniciativy, nebo vládnout prostřednictvím výnosů a nařízení, které mají právní účinek na úrovni federálních zákonů. Dne 4. března 2012 se uskutečnily prezidentské volby, které s přehledem vyhrál v prvním kole tehdejší premiér Vladimir Putin se ziskem téměř 64 % hlasů a nastoupil výkon již třetího prezidentského mandátu. Federální vláda má výkonnou moc a je jmenována prezidentem. Podle ústavy vláda “plní povinnosti, které vyplývají z ústavy, z federálních zákonů a z prezidentových výnosů”. Předsedou vlády je bývalý prezident RF v letech 2008-2012 Dmitrij Medveděv. Zákonodárnou moc na federální úrovni reprezentuje Federální shromáždění, tj. dvoukomorový parlament, který se skládá ze Státní dumy a z Rady federace. Státní duma je dolní parlamentní komora, kterou tvoří 450 poslanců. Státní duma je volena na pětileté období. Minimální volební zisk nutný pro to, aby se politická strana do dolní komory dostala, je 5 % hlasů. Předsedou Státní dumy je od prosince 2011 Sergej Naryškin.


2

Státní duma přijímá federální zákony, uděluje souhlasu ke jmenování předsedy vlády, rozhoduje o důvěře vládě, jmenuje a odvolává předsedu Centrální banky Ruské federace, předsedu Účetní komory a poloviny jejích auditorů, Mluvčího pro lidská práva, dále vyhlašuje amnestie, a může podat žalobu proti prezidentovi RF na jeho zproštění funkce. Poslední parlamentní volby se v RF uskutečnily dne 4. prosince 2011. Jednotné Rusko (JR; předseda Dmitrij Medveděv) ztratilo ve Státní dumě ústavní většinu, zachovalo si ovšem prostou většinu mandátů ziskem 49,54 % hlasů a obsadilo 238 křesel z celkových 450. Komunistická strana RF (KPRF; předseda Gennadij Zjuganov) posílila ve srovnání s minulými volbami a obdržela 19 % hlasů (92 mandátů). Spravedlivé Rusko (SR; předseda Sergej Mironov), jehož šance dostat se do parlamentu ještě před volbami mnozí považovali za velmi nízké, obdrželo 13 % hlasů – tímto odsunulo Liberálně-demokratickou stranu Ruska (LDPR; předseda Vladimir Žirinovskij) se ziskem 11,7 % hlasů na pozici nejslabší parlamentní strany. Spravedlivé Rusko získalo 64 křesel ve Státní Dumě oproti současným 37. LDPR zvýšilo svůj počet mandátů ze současných 40 na 56. Další parlamentní volby se uskuteční v září 2016 (na tento termín byly přesunuty z prosince 2016.) Rada federace je 166-členná horní komora Federálního shromáždění reprezentující subjekty RF. Rada federace je průběžně obměňována na základě výsledků voleb v jednotlivých ruských regionech. Dne 21. září 2011 byla zvolena do funkce předsedkyně Rady federace bývalá gubernátorka Sankt-Petěrburgu Valentina Matvijenko. Až do reformy v roce 2000 v Radě federace zasedali nejvyšší představitelé výkonné a zákonodárné moci všech subjektů RF. Nyní jsou gubernátoři a předsedové regionálních parlamentů v senátorských křeslech nahrazeni jejich zmocněnci. Rada federace potvrzuje změny hranic mezi jednotlivými subjekty RF, potvrzuje nařízení prezidenta o vyhlášení válečného a mimořádného stavu, rozhoduje o možnosti použití ozbrojených sil RF za hranicemi RF, vyhlašuje volby prezidenta RF, může odvolat prezidenta RF z funkce, jmenuje soudce Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a Nejvyššího arbitrážního soudu, jmenuje a odvolává generálního prokurátora, jmenuje do funkce a odvolává místopředsedu Nejvyššího kontrolního úřadu. Administrativně-správní členění RF a regiony RF tvoří 83 subjektů federace, které se dělí na 6 typů podle míry politické autonomie:  republika, jejíž právní řád se kromě Ústavy RF řídí i vlastní ústavou – má volený parlament, prezidenta (v některých republikách se neužívá pojem „prezident“, ale „hlava republiky“) a premiéra. Jako jediný subjekt má republika právo stanovit úřední jazyk. Republikami jsou zpravidla (ale ne vždy) subjekty s dominantní národností menšinou (např. Čečenská republika). Republik je celkem 21;  autonomní okruh – nemá ústavu, funguje na základě tzv. stanov. Má volené zákonodárné shromáždění a představitele, kteří však disponují menšími pravomocemi než v republikách. Původně byly autonomní okruhy vytvořeny podle národnostněúzemního principu. V RF jsou 4 autonomní okruhy;  autonomní oblast – disponuje menšími pravomocemi než autonomní okruh. V současnosti existuje jen 1 subjekt této formy – Židovská autonomní oblast. Ostatních 7 autonomních oblastí, které existovaly v dobách SSSR, bylo po jeho rozpadu přetransformováno na republiky;  oblast – má vlastní parlament a přímo voleného gubernátora Nejběžnější forma subjektu federace, je jich celkem 46; Ruská federace – informační materiál

3

 kraj – z hlediska kompetencí a autonomie se jedná o subjekt velmi podobný oblastem. V čele kraje je přímo volený gubernátor. V RF je 9 krajů;  města federálního významu – v současnosti pouze Moskva a Sankt-Petěrburg. Mají několikavrstvou strukturu municipálních orgánů a větší kompetence než jiná ruská města. Starosta města je volen přímo. Dále existuje osm federálních okruhů, které nemají status subjektu federace, slouží ovšem jako správní jednotka z hlediska federálních úřadů. V každém federálním okruhu funguje zmocněnec prezidenta RF, který jej reprezentuje vůči regionální administraci. (Pozn.: všechny výše zmíněné údaje reflektují pozici ČR, která neuznává anexi Krymu. Ruské zdroje se z tohoto důvodu liší a uvádí celkem 85 subjektů, včetně republiky Krym a města Sevastopol. Zároveň byl po anexi Krymu RF vyhlášen Krymský federální okruh.) Od června 2012 byl opětovně zaveden systém volby gubernátorů (v letech 2006-2012 byl gubernátor jmenován prezidentem). Kandidaturu musí nejdříve písemně schválit minimálně 5-10 % členů (o konkrétním počtu podpisů rozhodují samy regiony) nejméně ¾ komunálních zastupitelstev daného subjektu federace. Pokud kandidáta nenominuje politická strana a kandiduje samostatně, musí navíc získat 0,5-2 % podpisů oprávněných voličů (stanovení požadovaného procenta je taktéž v kompetenci regionu). Kandidáti musí poté svou volební účast „konzultovat“ s prezidentem RF, pokud o to prezident požádá. Prezident má právo odvolat již zvoleného gubernátora. Volba gubernátora je dvoukolová. Politicky významné volby moskevského starosty se uskutečnily 8. září 2013. Vítězem v prvním kole se stal dosavadní starosta Sergej Sobjanin se ziskem 51 %, čímž si zajistil křeslo starosty až do roku 2018. Jeho největší oponent – aktivista a blogger Alexej Navalný získal 27 %, což je obecně hodnoceno jako velmi dobrý výsledek. Volební účast byla nízká – jen 32 %. 9. září 2013 V Jekatěrinburgu opoziční kandidát Jevgenij Roizman (kandidoval s podporou miliardáře Michaila Prochorova) volby starosty dokonce vyhrál. Poslední regionální volby se uskutečnily 13. září 2015. Ve 24 regionech byli zvoleni gubernátoři, v jedenácti regionech bylo vybráno nové zákonodárné shromáždění, v absolutní většině subjektů pak proběhly volby do místních zastupitelských orgánů. Volby na všech úrovních skončily jasným vítězstvím Jednotného Ruska. Politické spektrum Parlamentnímu politickému spektru dominuje strana Jednotné Rusko, která má ve Státní Dumě prostou většinu poslaneckých mandátů. Ve své podstatě se nejedná o klasickou politickou stranu, ale byrokraticko-úřednickou strukturu plně loajální prezidentovi, která v parlamentu prosazuje jeho program. Největší „nezávislost“ na politice prezidenta má Komunistická strana (KPRF), která má po Jednotném Rusku nejpočetnější členskou základnu. Ovšem vedení strany je značně konzervativní, což ve svém důsledku brání vnitrostranické reformě a otevření se mladým voličům. Vliv KPRF se zvýšil v důsledku dosaženého počtu 92 mandátů, užší spolupráci s JR však KPRF odmítá. Liberálně demokratická strana (LDPR) je stranou jednoho muže – V. Žirinovského, který zajišťuje straně voličskou podporu. Strana má nekonzistentní populistický program. LDPR podobně jako další parlamentní strany umožňuje získávat za úplatu místa na stranických kandidátkách, čímž si zajišťuje pravidelný příliv financí ze stranické pokladny a pohodlnou politickou existenci. Po uplynulých parlamentních volbách se začalo hovořit o tom, že v příštích volbách v r. 2016 stranu již nepovede Žirinovskij, který z důvodu věku přenechá svoje předsednické křeslo svému synovi, který je v současnosti předsedou poslaneckého klubu LDPR.


4

Spravedlivé Rusko (SR) je stranou sociálně-demokratického zaměření, která byla původně vytvořena jako alternativa Komunistické straně RF k odlákání jejího elektorátu, v posledních letech je však spíš konkurentem Jednotného Ruska. SR má řadu perspektivních politiků, kteří jsou populární v jednotlivých ruských regionech a u protestně naladěné veřejnosti. Stranické vedení však zůstává loajální V. Putinovi, což pravidelně uvnitř strany vyvolává pnutí. „Nesystémovou opozici“ tvoří opoziční strany, uskupení a jednotlivci, kteří nejsou zastoupeni v parlamentu a aktivně vystupují proti establishmentu. Jejich spektrum je různorodé – od levicových aktivistů (S. Udalcov, Levicová fronta) přes nacionalisty (např. V. Tor) po liberální uskupení (M. Kasjanov, V. Ryžkov, G. Kasparov, hnutí Solidarita, Strana národní svobody apod.) a aktivisty, jako např. prominentní kritik korupce A. Navalný nebo ekologická aktivistka J. Čirikovová. Během masových protestů v prosinci 2011 a v roce 2012 se k nesystémové opozici připojily i liberální intelektuální kruhy – např. populární spisovatelé B. Akunin a D. Bykov nebo legenda ruského rock´n´rollu J. Ševčuk. Nesystémová opozice má nejsilnější podporu zejm. mezi střední třídou a mladými lidmi z velkých měst a lidmi s vyšším vzděláním. Aktuálně nejvýraznějším opozičním politikem je blogger a protikorupční aktivista Alexej Navalnyj, který ve volbách moskevského starosty v září 2013 získal 27 % hlasů a skončil druhý. Ani únorová (2015) vražda jednoho z představitelů nesystémové opozice, Borise Němcova, však nedokázala uskupení dlouhodoběji sjednotit. Naopak tradiční opoziční strana Jabloko oznámila, že nehodlá před volbami do Státní dumy v září 2016 vytvářet žádné koalice, čímž může být ohrožena možnost nesystémové opozice překročit volební práh pro vstup do Státní dumy.

Vnitropolitický vývoj Hlavními faktory ovlivňující současné Rusko v posledním roce jsou krize na Ukrajině a zhoršující se stav ruské ekonomiky. Rusko nadále samo sebe staví do pozice obležené pevnosti, která se brání nepřátelskému tlaku zvenčí. Euforie, kterou země prožívala po anexi Krymského poloostrova v loňském roce, vyprchala a obyvatelé začínají pociťovat důsledky zpomalujícího se hospodářství a ekonomické krize. Současný ekonomický vývoj podle sociologických průzkumů vadí především obyvatelům velkých měst, zároveň však není hospodářský propad tak silný, aby mohl významněji ovlivnit postoj většiny obyvatelstva vůči současnému režimu, který se podle průzkumů stále těší velké podpoře. Cílem V. Putina je udržet si politickou moc, která jeho nejbližšímu okolí umožňuje udržet si v Rusku moc ekonomickou. Vnitřní politice je věnováno minimum pozornosti, ta je soustředěna na ekonomickou situaci a politiku zahraniční. Jediným významným krokem byl přesun termínu parlamentních voleb z prosince 2016 na září 2016. Důvodů pro tento krok může být několik, jednak je v zářijovém termínu tradičně nižší volební účast, což hraje ve prospěch stávající administrativy, jednak lze očekávat, že se zhoršení ekonomické situace naplno projeví až ve druhém pololetí 2016. V závěru roku 2015 Rusko po delší době zažilo větší sociálně-ekonomické protesty. Jednalo se o demonstrace řidičů a majitelů nákladních automobilů s hmotností vyšší než 12 tun, kteří se bouřili proti zavedení mýtného systému „Platon“. Provozovatelem systému, který vybírá poplatky za využití federálních silnic, je firma, která částečně patří Arkadiji Rotenbergovi, synovi Putinova dávného přítele. Protesty se prohnaly mnohými ruskými regiony, vyvrcholením se měla stát blokáda moskevské okružní dálnice začátkem prosince 2015. Prezident Putin se k protestům vyjádřil až během tradiční tiskové konference, přičemž uvedl, že sám navrhoval zrušení dopravní daně, ale regionální představitelé tuto možnost odmítli. Byly však zrušeny vysoké pokuty za neplacení mýta, sníženy tarify a počátkem roku 2016 se objevila informace, že silniční daň bude pro vozy nad 12 tun zrušena, což de facto znamená, Ruská federace – informační materiál

5

že pro režim je důležitější zisk soukromé společnosti, než příjem regionálních rozpočtů. Opozice neuměla protestů příliš využít, více se na jejich podporu zaměřila jen Komunistická strana Ruské federace. Zda-li se jedná jen o ojedinělou událost, nebo první z řady protestů vyvolaných zhoršující se ekonomickou situací (v Moskvě se v prosinci 2016 konala menší demonstrace proti placenému parkování), ukáže až rok 2016. Pokračujícím trendem je politika potlačování opozice a posilování státní kontroly nad občanskou společností a médii, která v květnu 2012 po nástupu prezidenta Putina do třetího prezidentského období výrazně nabrala na dynamice. Byly přijaty zákony omezující zahraniční kapitál v ruských médiích na 20 %, zavádějící povinnost ukládat data ruských občanů na serverech na území RF a povinnou registraci bloggerů jejichž denní čtenost přesáhne 3 000. Od února 2014 mohou státní úřady blokovat internetové stránky bez soudního příkazu. Mezi prvními blokovanými byly stránky dvou předních kritiků Kremlu (Navalnyj, Kasparov). Pozornost byla také věnována šíření ruského pohledu na aktuální světové dění. Byl spuštěn zpravodajský projekt „Sputnik“, který od 1. ledna 2015 vysílá na radiových vlnách ve 30 jazycích do 34 zemí světa. Pokračuje také represivní politika vůči občanské společnosti, na konci roku 2015 čítal Ministerstvem spravedlnosti RF spravovaný seznam tzv. „zahraničních agentů“ 111 ruských nevládních organizací. V roce 2015 byl přijatý zákon o „nežádoucích organizacích“, který byl poprvé využit v červenci 2015, kdy byla ruskou prokuraturou za nežádoucí označena americká nadace National Endowment for Democracy. Jakákoliv spolupráce s ní bude pro ruské fyzické nebo právnické osoby znamenat tvrdý postih. Ve druhém pololetí byly za „nežádoucí“ označeny další 3 subjekty: US Russia Foundation for Economic Advancement and the Rule of Law, Open Society Foundations, Open Society Foundations Assistance Foundation. Jedná se zatím ale jen o zlomek jmen, které v tzv. patriotickém stop-listu v létě 2015 navrhovala Státní duma. Ústavní soud Ruské federace na základě žádosti poslanců Státní dumy RF rozhodl, že některá rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) nemusí být plněna na území RF, pokud jsou v rozporu s Ústavou RF. V podmínkách ruského právního a hlavně politického systému to znamená, že plnění rozhodnutí ESLP bude spíše výjimkou. Očekává se, že verdikt Ústavního soudu bude mít dopad nejen na „běžná“ rozhodnutí ESLP týkající se například případů ze severního Kavkazu, ale i na jiná, pro Rusko mnohem závažnější rozhodnutí, mj. v otázce kompenzací v kauze Jukos. Státní duma také přijala zákon, který prakticky nadřazuje ruské právo právu mezinárodnímu. Ústavní soud RF dostal možnost posuzovat, zda jsou rozhodnutí mezinárodních soudních dvorů v souladu s ruskou ústavou. Pokud by shledal, že nejsou, nebyla by RF rozsudkem vázána a nemusela by je plnit. Rozhodnutím Ústavního soudu RF se na základě podnětu Výboru pro právní záležitosti Parlamentního shromáždění Rady Evropy zabýval Evropský výbor pro demokracii prostřednictvím práva (Benátská komise) a došel k závěru, že novela zákona je ve zřejmém rozporu s mezinárodními závazky RF. Benátská komise vyzvala RF k nahrazení stávajícího výrazu "nevynutitelnost" formulací "slučitelnost opatření k implementaci mezinárodního rozhodnutí s ruskou ústavou" a k odstranění článků umožňujících nevykonání těch mezinárodních rozhodnutí, které by Ústavní soud vyhodnotil jako protiústavní. Zákon by měl současně jasně konstatovat povinnost ruských orgánů hledat případná alternativní opatření k provedení mezinárodního rozhodnutí a vyjmout individuální opatření uvedená v rozsudku mezinárodního soudu (například placení náhrad) z přezkumu z hlediska jejich ústavnosti. Událostí, která na čas rozvířila vnitropolitické dění v Rusku, byla vražda představitele nesystémové opozice Borise Němcova v únoru 2015. Vyšetřování jeho smrti nadále probíhá, ale všeobecně se má za to, že, stejně jako v případě Anny Politkovské, pokud bude za vraždu


6

někdo někdy potrestán, bude se jednat o pouhé vykonavatele a objednatel vraždy nebude ani pojmenován. Michail Chodorkovskij, který po svém předčasném propuštění z vězení odcestoval do Velké Británie a na dálku zůstává aktivní na ruské (opoziční) politické scéně, byl v prosinci 2015 obviněn z účasti na vraždě Vladimira Petuchova, starosty Něftějugansku v ChantyMansijském autonomním okruhu. K vraždě došlo v roce 1998. Na Chodorkovského byl vydán mezinárodní zatykač. V oblasti lidských práv jsou novým fenoménem soudy s ukrajinskými občany. Největší pozornosti se dostalo soudu s ukrajinskou pilotkou Naděždou Savčenko, která byla obviněna z účasti na vraždě dvou ruských novinářů na východní Ukrajině v létě 2014. Soud probíhal v městečku Doněck v Rostovské oblasti a byl navštěvován diplomaty členských zemí EU. Na základě rozsudku z 22. března 2016 byla N. Savčenko odsouzena k 22 letům vězení (a finanční pokutě za nelegální přechod hranic). Už v prosinci 2015 N. Savčenko na protest přestala přijímat tuhou stravu, posléze několikrát i tekutiny, s tím, že požaduje vycestování zpátky do vlasti. Dalším případem bylo odsouzení ukrajinského režiséra Olega Sencova k 20 rokům vězení a aktivisty Alexandra Kolčenka k 10 rokům vězení za údajnou přípravu teroristických útoků na ilegálně anektovaném Krymském poloostrově. V neposlední řadě probíhá v čečenském hlavním městě Grozném soudní líčení s Ukrajinci Nikolajem Karpjukem a Stanislavem Klychem viněným ze zločinů během první čečenské války. Podle obžaloby se měl zločinů účastnit také bývalý ukrajinský premiér Arsenij Jacenjuk. Ekonomická situace Ruská ekonomika se v průběhu roku 2015 nadále nacházela ve stádiu hospodářské recese s poklesem růstu HDP. Meziroční pokles HDP byl podle odhadů okolo 3,8 %, inflace se pohybovala okolo 12,5 – 13 %. Ekonomický růst podkopává především pokles cen ropy na světových trzích spolu s geopolitickou nestabilitou včetně prodloužení sankčního režimu. K negativním tendencím vnitřního charakteru patří dlouhodobě neřešené strukturální problémy, problémy bankovního a finančního sektoru, vysoká úroveň korupce a hospodářské kriminality, nízká konkurenceschopnost aj. Dále pokračují výkyvy v kursu domácí měny. Dopady uvedeného vývoje jsou patrné i na sociálních ukazatelích (pokles reálné mzdy a příjmů obyvatel aj.). Problémem zůstává dosažení finanční stability a vyváženosti rozpočtu. Přestože centrální banka i některá ministerstva učinila v roce 2015 řadu pozitivních zásahů do ekonomiky, jakým byla například prozatímní stabilizace bankovního systému, stále se jedná jen o „hašení“ největších problémů v rámci stávajícího rigidního systému, a ne o modernizaci a transformaci systému jako takového. V souvislosti se sankcemi ruská vláda hovoří o příležitosti rozvoje domácího průmyslu. Vláda však na realizaci programu záměny exportu, nastartování domácí průmyslové výroby a rozvoje ruského venkova a zemědělství nemá dostatek prostředků. Peníze jsou uvolňovány téměř výhradně na velké strategické projekty, mnohdy pochybného ekonomického významu a efektivity. Přes veškerou snahu se do země nedaří přilákat ani významné zahraniční investory. V zemi panuje nedostatek volných finančních prostředků, který se v závěru roku přelil i do nejcitlivější sociální sféry. V mnoha společnostech, a to i státních, dochází k propouštění a zmrazování či snižování platů. Je pozastavena indexace důchodů a sociálních dávek. Reálné mzdy se v Rusku snižují nepřetržitě od listopadu 2014, což podkopává domácí spotřebu. Navíc se zdá, že vláda nebude ani v roce 2016 schopná adekvátně reagovat na ekonomické výzvy a svou ekonomickou a finanční politiku bude podřizovat vnitropolitickým zájmům stávajícího režimu. Tomu odpovídá i navržené rozložení rozpočtu – jediné posílení je u obraných a vojenských položek, naopak jsou dále snižovány náklady na vzdělávání, Ruská federace – informační materiál

7

zdravotnictví, bytovou výstavbu, či již zmiňované sociální výdaje. V souvislosti s parlamentními volbami v roce 2016 se dá předpokládat, že vláda uvolní v předvolebním období „jednorázové“ injekce do sociálního systému i některých viditelných federálních či regionálních projektů s přímým dopadem na obyvatelstvo. Tyto projekty bude možné profinancovat však pouze na úkor zvýšení deficitu či přímého uvolnění peněz z rezervních fondů. Plán stabilizace ruské ekonomiky Stejně jako v roce 2015 v reakci na další prohloubení krizových momentů v ekonomické situaci Ruska vypracovala počátkem tohoto roku příslušná odvětvová ministerstva za koordinace Ministerstva pro hospodářský rozvoj RF návrhy opatření ke stabilizaci sociálně hospodářského rozvoje země v roce 2016. Klíčovým směrem stabilizačního plánu se má stát zabezpečení realizace strukturálních opatření s cílem další efektivní diversifikace ruské ekonomiky a vytvoření zásadních předpokladů pro vstup na trajektorii ekonomického růstu. Z hlediska strukturální reformy se předpokládá aktivní využití instrumentáře zabezpečujícího zlepšení podmínek podnikání, náhrady dovozu a podpory nesurovinového exportu. Neoddělitelnou část příslušných opatření představuje také podpora vybraných odvětví a inovačního systému včetně konkrétních organizačně institucionálních opatření. Prioritami v oblasti odvětvové podpory jsou zemědělství, automobilový průmysl, bytové a komunální hospodářství, lehký průmysl a průmysl vyspělých technologií. Poslední schválená verze stabilizačního plánu redukuje objem finančních prostředků na hodnotu 685 mld. rublů, z nichž 465 mld. je fixováno rozpočtovými prostředky a zbylá část by měla být financována z tzv. dalších zdrojů převážně bez jejich další specifikace. Původní verze obsahovala hodnotu protikrizových opatření v celkové sumě 880 mld. rublů, kde se na rozdíl od poslední varianty plánu předpokládalo financování také ze zdrojů tzv. protikrizového fondu (250 mld.). Plán zahrnuje 120 konkrétních opatření, z nichž valná většina není prozatím zajištěna finančními prostředky. Finální specifikace zdrojů a objemu financování především z tzv. ostatních zdrojů schválené verze plánu má být detailizována na základě výsledků ruské ekonomiky za 1. pololetí 2016. Současně s tím není také vyloučena další korekce objemu podpory z rozpočtových zdrojů. Makroekonomické údaje k Rusku 2009 2010

2011

2012

2013

HDP PPP (mil. USD)

2 100 987

2 222 111

2 363 179

2 486 231

2 557 647

HDP PPP per capita USD

19 506

20 564

22 570

24 083

25 247

Růst HDP %

-7.8

4.5

4.3

3.4

1.3

Míra nezaměstnanosti %

8.3

7.3

6.5

5.5

-

Míra inflace %

11,7

6,9

8,4

5,1

6,8

2014 2 677 542 24 764

0,6 -

7,8

Zdroj: World Bank


8

Zahraničněpolitická charakteristika Ruská anexe Krymu a angažovanost ve vojenském konfliktu přivedly k dosud nevětšímu vyhrocení vztahů mezi Ruskem a Západem, které se vně projevuje především obchodními a personálními sankcemi, pozastavením řady formátů spolupráce a komunikace, včetně schůzek na nejvyšší úrovni. Podstatou krize je pak ztráta důvěry: ze strany Západu jako reakce na principiální porušení mezinárodního práva, ze strany Ruska jako reakce na dlouhodobé přehlížení ruských zájmů a vnucování vůle ze strany Západu. V posledním půl roce byla v ruské zahraniční politice upozaděna otázka Ukrajiny a pozornost se přesunula na Blízký Východ. Aktivní zásah Ruska v Sýrii přinesl opětovný vstup Ruska do vrcholné zahraniční politiky a umožnil Rusku vymanit se z mezinárodní izolace v důsledku své politiky na Ukrajině. Nejzřetelněji se tento posun projevil na vztazích Ruska s USA, kdy se od konce léta vztahy dostaly do fáze intenzivnějších kontaktů mezi prezidenty, ministry zahraničí, ale také na pracovní úrovni. Vyšší intenzita schůzek zatím ale nepřinesla příliš mnoho konkrétních výsledků. Hlavním autoritativním celosvětovým fórem mnohostranných vztahů je pro RF Organizace spojených národů, kterou Rusko – zejména ze své pozice stálého člena Rady bezpečnosti – považuje za klíčový prvek stability mezinárodních vztahů. RF je zastáncem „multilateralizace“ mezinárodního režimu na rozdíl od unipolárního (“západocentrického“) světa. RF považuje za důležité své členství (nebo přípravu na členství) v mnoha „integračních uskupeních“ a klubech, ale „pouze na rovnoprávném základě“. V posledním období se soustředilo na "elitní kluby": G8, kterému v roce 2014 mělo předsedat, a na G20, kterému předsedalo v roce 2013. V roce 2014, kdy partneři z G8 fakticky pozastavili ruskou participaci na tomto formátu, Rusko prohlašuje, že jde o formát přežilý a je fakticky nahrazen formátem G20. Rusko aktivně rozvíjí spolupráci v uskupení BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, ČLR, Jihoafrická republika), snaží se upevnit další regionální skupiny s ekonomickou i bezpečnostní složkou. Integrace na postsovětském prostoru („eurasijská integrace“) je nejvyšší ruskou zahraničněpolitickou prioritou. Hlavním nástrojem je v současnosti Eurasijská ekonomická unie (EEU). Přitom Společenství nezávislých států (SNS, CIS) a bezpečnostní organizace OSKB (CSTO; Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti) zůstávají paralelními projekty s vysokou důležitostí. V uplynulém roce bylo nejvýznamnějším krokem rozšíření EEU o Kyrgyzstán. Vzhledem ke složité hospodářské situaci členských států a především Ruska ale zůstává zatím EEU především projektem politickým, nikoliv ekonomickým. Vlivem nestability vztahů mezi Západem a RF dochází k posilování asijského vektoru ruské zahraniční politiky, především směrem k Číně. Politické a ekonomické vztahy mezi RF a Čínou jsou na nejlepší úrovni v historii. Spolupráce se prostřednictvím řady smluv rozvíjí (nebo je alespoň deklarována) v energetice (dodávky zemního plynu). Dle analytiků se ale dohody pohybují na hranici ziskovosti v důsledku vysokých nákladů na rozvoj východních nalezišť a vybudování potřebné infrastruktury. Sbližování probíhá také na vojenské úrovni. Vzájemná spolupráce se však stále jeví jako asymetrická. Na konci r. 2014 došlo ke schválení nové vojenské doktríny RF. Za největší vnější hrozbu je považováno NATO a jeho rozšiřování. Za vnitřní hrozby jsou považovány „destabilizace vnitropolitické a sociální situace, činnosti vedoucí k informačnímu vlivu na obyvatelstvo, které mají za cíl podkopávat historické, duchovní a patriotické tradice v oblasti obrany vlasti a ve využití politických sil a občanských hnutí, která jsou řízena a financována ze zahraničí.“


9

Jako sféru vlivu RF uvádí nově i arktický region a jako spojence (kromě členů OSKB/CSTO) Abcházii a Jižní Osetii. Vztahy RF-EU Rok 2014 byl největším zlomem ve vztazích mezi Ruskem a EU za posledních dvacet let. V důsledku anexe Krymu a eskalace na Ukrajině došlo k prudkému ochlazení vztahů a fakticky k odchodu od koncepce strategického partnerství. Mezi Ruskem a EU jsou prakticky zmraženy programy spolupráce, jednání probíhají omezeně. Obě strany vůči sobě uplatňují sankce, popř. obchodní embarga. Rusko přitom poměrně důsledně odděluje vztahy s EU od vztahů s USA: přes veškerou kritiku a vyhrocení vztahů je patrné, že EU je pro ně partner, se kterým je ochotnější normalizovat vztahy. Jednání mezi EU a Ruskem byla prakticky omezena na jednání týkající se řešení ukrajinské krize a na energetická jednání. EU zaujala po anexi Krymu principiální pozici a přijala balík sankcí, jejichž cílem je přimět Rusko k přehodnocení svého jednání vůči Ukrajině. Jedná se o sankce týkající se jednotlivých fyzických osob angažovaných v aktivitách Ruska vůči Ukrajině a především několikrát rozšiřovaný balík ekonomických sankcí. Výsledkem je široký sankční režim zahrnující obchodní a investiční sankce vůči Krymu, sektorové sankce týkající se infrastrukturních, dopravních, telekomunikačních a energetických projektů (zákaz dodávek vybraných artiklů a financování), zákaz obchodu se zbraněmi, exportu zboží dvojího určení. Adresné sankce se týkají pěti hlavních ruských bank (Sběrbank, VTB, Gazprombank, Vněšekonombank, Rosselchozbank) a vedoucích energetických společností (Rosněfť, Transněfť, GarzpromNěfť) a řady zbrojních podniků. Rusko zavedlo vlastní sankce zaměřené proti zemím, které uplatnily sankce vůči němu. Hlavním prvkem je embargo na dovoz řady potravinových skupin zavedené v srpnu 2014, dále omezení státních nákupů u zahraničních dodavatelů. Rusko systematicky pracuje na bilaterálních vztazích s jednotlivými zeměmi EU a staví je do kontrastu s pozicemi celé EU. Rusko využívá rozdílů v pozicích členských států. V současnosti se zdá být hlavním cílem Ruska obnovení dialogu s EU a následně zrušení sankcí. Vztahy RF-USA Navzdory zvýšené frekvenci setkání na nejvyšší úrovni se rusko-americké vztahy kontinuálně zhoršují. Od konce léta 2015 se rusko-americké vztahy dostaly do fáze intenzivnějších kontaktů mezi prezidenty, ministry zahraničí, ale také na pracovní úrovni. Zatím je ale patrné, že kvantita neznamená kvalitu. Vyšší intenzita schůzek nepřinesla totiž příliš mnoho konkrétních výsledků. Na jednu stranu pokračuje rétorická konfrontace, ale zároveň je deklarována snaha o dialog. Aktivně nicméně pokračují především jednání ministrů zahraničí k otázkám Sýrie, ISIL a Ukrajiny. Naposledy navštívil Moskvu J. Kerry v březnu 2016 a jednalo se opět především o Sýrii a Ukrajině. Rusko nadále hojně využívá příležitosti ke kritice US – např. letecký útok na nemocnici v Kunduzu (AF). Zároveň ale Rusko podniká aktivní kroky (nad rámec reciprocity) - po 22 letech např. ukončilo spolupráci s Americkým centrem. Došlo k uzavření tzv. US Corner knihovny s americkou literaturou a kulturního centra (American Center at M. Rudomino AllRussia State Library of Foreign Literature in Moscow). Centrum mělo v programu 400 kulturních akcí ročně a návštěvnost kolem 50 tis. lidí. Na počátku prosince 2015 došlo k zařazení U.S.-Russia Foundation na seznam tzv. nežádoucích organizací. Jde o fond, který Ruská federace – informační materiál

10

byl založen 15. 7. 2006 na summitu G-8 prezidenty V. Putinem a G. Bushem a měl prosazovat dlouhodobý ekonomický rozvoj a posilovat vazby mezi institucemi a jednotlivci. Ruská prokuratura označila jeho činnost za „hrozbu ústavnímu uspořádání země“. USA rozšířily v prosinci 2015 své sankce. Na aktualizovaném sankčním seznamu, vyhlášeném americkým ministerstvem financí je 34 osob a subjektů. Na seznam byly zařazeny také společnosti a osoby, které obcházejí platná sankční opatření, nebo jsou z 50-ti a více procent vlastněny společnostmi, které již na seznamu byly. Na seznamu jsou uvedeni také představitelé separatistů (např. Zacharčenko aj.) a bývalí představitelé ukrajinské vlády a dále entity z Krymu. Dne 31. prosince 2015 schválil prezident V. Putin „Strategii národní bezpečnosti Ruské federace“. V ní se formuluje vztah k US jako k zemi, která „spolu se spojenci usiluje o zachování svého dominantního postavení ve světových otázkách“ a to v reakci na „provádění samostatné vnější a vnitřní politiky RF.“ RU navíc obviňuje US z vedoucí role v NATO, které porušuje mezinárodní právo. Dle nové doktríny americká a unijní podpora protiústavního státního převratu na Ukrajině vedla k hlubokému rozkolu v ukrajinské společnosti a ke vzniku ozbrojeného konfliktu. Zarážející je konstatování, že „na územích, která hraničí s Ruskem, se rozšiřuje síť vojensko-biologických laboratoří USA.“ Sýrie a Blízký východ I přesto, že Strategie národní bezpečnosti Ruské federace z 31.12.2015 uvádí Blízký východ velice úsporně, se Sýrie stala stěžejním tématem ruské zahraniční politiky. V posledním roce Rusko významně zintenzívnilo své zapojení do konfliktu v Sýrii, a to jednak zapojením do mírového procesu a dále vojenskou kampaní. Rusko se intenzivně zapojilo do Mezinárodní skupiny podpory Sýrie (ISSG), kdy se vzájemným koordinovaným úsilím USA a RF podařilo za jednací stůl posadit všechny hlavní aktéry zainteresované v syrském konfliktu. Ruská intervence do syrského konfliktu byla zahájena dne 30. září 2015, a to na základě žádosti prezidenta Asada, po které ji jednomyslně schválil ruský parlament. Rusko zahájilo bombardování v ohniscích konfliktu (Homs, Rakka, Idlib a Aleppo). Prezident Asad navštívil v říjnu 2015 Moskvu, kdy mj. poděkoval za aktivní zapojení Ruska do konfliktu. Ve druhé polovině roku 2015 byly potvrzeny informace o budování nové ruské letecké základy Hmeimim poblíž města Latakíja, která se stala strategickým centrem ruských vojenských operací. Po sestřelení svého bombardéru SU-24M po narušení tureckého vzdušného prostoru Rusko nasadilo v Sýrii svoji nejmodernější vojenskou techniku. 25.11.2015 byl na letecké základně Hmeimim instalován nejmodernější radarový a raketový komplex S-400 Triumf, který zajistil RU plnou kontrolu nad syrským vzdušným prostorem. 14. března 2016 prezident Putin oznámil počátek stahování ruských sil ze Sýrie, nicméně Hmeimim bude i nadále aktivně využíván jako letecká základna. Ruská intervence trvala 5 měsíců a 14 dnů a zúčastnily se jí letectvo a námořnictvo. Vojenské operace probíhaly od 30.9.2015 do poloviny února 2016, kdy začaly rozhovory o přerušení palby, které začalo platit 27.2.2016. Za tu dobu ruské letectvo uskutečnilo 7,2 tisíce vzletů ze základny Hmeimim, při kterých mělo být zasaženo 12,7 tisíc objektů. Deklarovaným cílem leteckých operací bylo podpořit syrská vládní vojska, aby mohla zastavit teritoriální expanzi teroristických skupin (častokrát se však jednalo o ozbrojenou opozici) a zahájit ofenzívu v provinciích Aleppo, Hamá a Idlib. Rusku se zatím podařilo dosáhnout svých hlavních politických cílů v Sýrii: hrozba svržení B. Asada byla překonána, byl pozměněn poměr sil, Rusko se zbavilo diplomatické blokády a s US nastavilo nový modus operandi.


11

Konflikt v Náhorním Karabachu V noci z 1. na 2. dubna t.r. došlo na linii dotyku v oblasti konfliktu o Náhorní Karabach (NK) k největšímu porušení režimu zastavení palby od podpisu příměří. NK je hornatá oblast osídlená převážně Armény, která se v r. 1923 rozhodnutím sovětského vedení stala součástí Ázerbájdžánské SSR. Nepokoje v NK začaly v r. 1988, kdy aktivisté tamějšího Výboru "Karabach" požádali o připojení k Arménii. Po vyhlášení nezávislosti AM a AZ v r.1991 a odchodu ruských vojsk z NK v r. 1992 se mezi oběma státy rozpoutala válka, v rámci které arménská vojska obsadila NK včetně sousedních okresů (jedná se o 7 okresů včetně Lačinu, který je pro NK bezpečnostním a humanitárním koridorem). Dohoda o příměří z května 1994 ukončila válku, nevytvořila však podmínky k urovnání konfliktu. Hlavním mediátorem urovnání je tzv. Minská skupina OBSE pod vedením RU, US a FR. V rámci současné eskalace došlo k masivnímu použití i těžkých zbraní a na obou stranách jsou hlášeny oběti na životech (včetně civilistů). Boje se rozpoutaly v době, kdy se AZ a AM prezidenti účastnili ve Spojených státech summitu o jaderné bezpečnosti. Po více než třech dnech bojů byla v Moskvě náčelníky generálních štábů AM a AZ uzavřena dohoda o zastavení palby, platná od 5.4.2016 12:00. Ačkoliv i poté se obě strany navzájem obviňují z porušování příměří, v zásadě došlo k zastavení bojových operací. Rusko je vojenským a politickým spojencem Arménie a hlavním garantem arménské bezpečnosti. V AM se nachází jedna z ruských zahraničních vojenských základen, RU je AM hlavním investorem, AM je zároveň členem jak Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti, tak Eurasijské ekonomické unie. Rusko se ale zároveň snaží i o rozvoj vztahů s Ázerbájdžánem i vzhledem k jeho rostoucí geopolitické důležitosti (transkontinentální dopravní projekty, tranzit, ropa/plyn apod.). RU od počátku vyzývalo k zastavení bojů a zdrženlivosti, a to na obou stranách, což bylo pro AM jistě zklamáním. V následujících dnech si se svými AM a AZ protějšky volal ministr zahraničí Lavrov, obě země posléze osobně navštívil premiér Medvěděv. Česká republika odsuzuje použití síly a plně podporuje zastavení palby a důsledné dodržování příměří. Podporujeme mírové úsilí Minské skupiny OBSE a jejích tří spolupředsedů. Konflikt na Ukrajině a sankce Otázka Krymu Česká republika podporuje územní celistvost Ukrajiny, obsazení Krymu považuje za flagrantní porušení mezinárodního práva a požaduje stažení ruských jednotek. Referendum o nezávislosti Krymu ze dne 16. března ČR neuznává. Konflikt na Ukrajině V únoru 2014 Rusko obsadilo ukrajinskou Autonomní republiku Krym a 18. března prezident Putin podepsal rozhodnutí o jejím připojení k Rusku. V březnu-dubnu 2014 začaly v Doněcké a Luhanské oblasti Ukrajiny nepokoje podporované Ruskem požadující nezávislost pro tento region. Nepokoje postupně eskalovaly, až přerostly do otevřené války mezi ukrajinskými ozbrojenými silami a separatisty. Přesto, že Rusko odmítá svou angažovanost v konfliktu, existují důkazy o materiální a vojenské podpoře poskytované Ruskem separatistům. V zóně konfliktu se relativní příměří začalo dodržovat až počátkem září 2015, bylo narušované občasnými přestřelkami povětšinou provokačního charakteru. V průběhu listopadu se však počet incidentů na linii dotyku zvýšil, a to i s použitím těžké techniky. Obě strany se navzájem obviňují z přesunů bojové techniky na místa, odkud již měla být stažena. Ruská federace – informační materiál

12

Na přelomu roku byla intenzita konfliktu nižší, přestože k úplnému zastavení veškeré palby nedošlo. Volný pohyb mezinárodních pozorovatelů podle OBSE omezují obě strany konfliktu. Bezpečnostní hrozbou na obou stranách jsou ozbrojené skupiny, které využívají konfliktu k vlastním zájmům a bude složité je odzbrojit a rozpustit. Riziko provokací a incidentů i v případě urovnání se časem zvyšuje. Už 5. a 20. září 2014 v Minsku Rusko a Ukrajina za přítomnosti OBSE podepsaly protokol, na základě kterého mělo být ustanoveno příměří v zóně konfliktu. Příměří se však od začátku nedodržovalo. Na začátku ledna 2015 zahájili separatisté novou ofenzívu, výsledkem které bylo dobytí doněckého letiště (poslední oblast v Doněcku, kterou ještě držely vládní síly) a ofenziva na Debalceve – důležitou křižovatku. Díky úsilí kancléřky Merkel a prezidenta Hollanda se podařilo na jejich společné schůzce s prezidenty Ukrajiny a Ruska (tzv. normandský formát) 12. února 2015 v Minsku dosáhnout dohody, jež de facto potvrdila předchozí ujednání z Minsku. Dle „Souboru opatření k naplnění Minské dohody“ mělo od půlnoci 15. února začít platit příměří, úplné urovnání mělo být dokončeno do konce roku 2015. Mezi další body dohody patřilo: strany si vymění všechny zajatce, obě strany stáhnou vojska od linie kontaktu, z ukrajinského území se stáhnou veškeré cizí ozbrojené jednotky, vojáci a vojenská technika, na Donbase proběhnou místní volby v souladu s ukrajinskou ústavou, Ukrajina obnoví kontrolu nad svou východní hranicí, Ukrajina bude garantovat plnou amnestii nelegálních ozbrojenců/představitelů tzv. DNR a LNR a změnou ústavy provede decentralizaci včetně zákona o zvláštním statusu některých okresů Doněcké a Luhanské oblasti. Ukrajina se také zavázala ukončit tzv. ekonomickou blokádu Donbasu. Svoji činnost zahájila tzv. Třístranná kontaktní skupina (Ukrajina, Rusko, OBSE), v jejímž rámci později formálně začaly pracovat 4 pracovní podskupiny k implementaci Minských dohod. Během jednání se podařilo dohodnout stažení zbraní (plná verifikace tohoto stavu pozorovateli OBSE je však komplikovaná) nebo částečnou výměnu zajatců. Hlavní problémy projednávané kontaktní skupinou zůstávají nadále otevřené, a to zejména stažení cizích ozbrojených sil, obnovení suverenity Ukrajiny (kontrola hranice), otázka decentralizace Ukrajiny a modality místních voleb. Strany se neshodnou na posloupnosti jednotlivých kroků. Dne 30. prosince 2015 proběhl telefonní rozhovor lídrů zemí Normandské čtyřky, kteří se dohodli, že Minské dohody zůstanou v platnosti i v roce 2016. Sankce EU vůči Ruské federaci V reakci na anexi Krymu a zapojení Ruska do krize na Ukrajině zavedla EU ve 3 fázích restriktivní opatření proti Ruské federaci:  zastavení jednání o vízové facilitaci a nové Dohodě o partnerství a spolupráci (Partnership and Cooperation Agreement, PCA);  restriktivní opatření spočívající ve zmrazení majetku a zákazu vstupu na území EU pro osoby a subjekty, které narušují či těží z narušování teritoriální integrity, suverenity a nezávislosti Ukrajiny (v současné době je na seznamu 151 osob a 37 organizací);  ekonomické sankce ve světle ruské činnosti vedoucí k destabilizaci situace na Ukrajině. Dále EU přijala rozhodnutí, kterým v návaznosti na neuznávání ilegální anexe Krymu a Sevastopolu zakázala dovoz zboží a výrobků z Krymu a Sevastopolu a omezila investice a obchod s Krymem a Sevastopolem. Přehled sankcí: 1. Cílená opatření proti osobám (platí do 15.9.2016) - zmrazení vkladů, zákaz udělování víz do EU – seznam postupně rozšiřován od března 2014, v současné chvíli čítá 146 fyzických a 37 právnických osob.


13

2. Omezující opatření vůči Krymu a Sevastopolu (platí do 23.6.2016) - zákaz nových investic v dopravě, telekomunikacích a energetice a ve vztahu k využívání ropy, zemního plynu. Později rozšířena na celková omezující opatření. 3. Sektorová opatření (platí do 31.7.2016):  Přístup na finanční trhy (omezení přístupu na kapitálové trhy - zákaz obchodování s cennými papíry se splatností delší než 90 dní; 12.9.2014 doplněno o zákaz dalších instrumentů se splatností přes 30 dní a rozšíření na zbrojení a energetické firmy).  Obchod s vojenským materiálem a zbraněmi (embargo na dovoz i vývoz).  Zboží a technologie dvojího užití (zákaz vývozu zboží dle seznamu pro vojenské užití nebo pro vojenské koncové uživatele; 12.9.2014 rozšířeno o seznam smíšených koncových uživatelů). Citlivé technologie (Zákaz vývozu výrobků určených pro hlubinné průzkumy a těžbu ropy, arktický průzkum a těžbu ropy a břidlicové projekty; 12.9.2014 rozšířeno i na poskytování služeb s tím spojených).

Bilaterální vztahy Vzhledem k zapojení Ruska do krize na Ukrajině jsou od března 2014 omezeny česko-ruské politické bilaterální kontakty od úrovně náměstka ministra výše. Premiér P. Nečas uskutečnil oficiální návštěvu RF v květnu 2013. V prosinci 2011 uskutečnil státní návštěvu ČR prezident RF D. Medveděv. Poslední plnohodnotné setkání ministrů zahraničních věcí se uskutečnilo v prosinci 2005 v Moskvě. Velvyslanec Vladimír Remek předal pověřovací listiny prezidentovi RF V. Putinovi dne 16. ledna 2014. Prezident republiky Miloš Zeman jednal bilaterálně s prezidentem Putinem na okraj moskevských oslav 70. výročí konce 2. světové války (9.5.2015) a setkal se s ruským prezidentem také 3.9.2015 v Pekingu na okraj oslav konce 2. světové války. Vzájemný obrat poklesl v roce 2015 na 183,7 mld. Kč z 242,5 mld. Kč roce 2014. Český export ve sledovaném období výrazně poklesl cca o 31 % na 78 mld. Kč oproti 113 mld. Kč v roce 2014. Dovoz zboží z RF do ČR zaznamenal rovněž snížení cca o 18,5 % ve srovnání s rokem 2014. V roce 2015 došlo ke zvýšení záporného salda zahraničního obchodu na úroveň minus 27,4 mld. Kč. Podíl RF na celkovém zahraničně obchodním obratu ČR v roce 2015 činil 2,5 %, což je o 1,1 % méně než v roce 2014. Meziroční srovnání vývoje ZO ČR s RF v roce 2015 a 2014 v mil. CZK 2015

2014

Index 15/14

Vývoz ČR

78 138

113 018

69,1

Dovoz ČR

105 569

129 494

81,5

Obrat

183 708

242 512

75,8

Saldo OB

- 27 430

-16 476

zdroj: ČSÚ březen 2016 Pokračující výrazný pokles českého vývozu do Ruska byl v roce 2015 způsoben především nepříznivou ekonomickou situací Ruska, která byla ovlivněna zejména poklesem cen ropy, Ruská federace – informační materiál

14

sankcemi aj. Také v nadcházejícím roce 2016 lze očekávat pokračování uvedeného trendu ve vzájemné obchodní výměně mezi ČR a RF. Případné oživení bude vázáno na případné ukončení ekonomické recese v Rusku v průběhu roku 2017.


15

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. Rusko. Informační materiál. květen 2016 odbor států severní a východní Evropy

Recommend Documents