Milí věřící, P. Dominik

ČERVENEC, SRPEN

Milí věřící, vstupujeme do období prázdnin, kdy mnozí z nás se vydají na cesty za odpočinkem a rekreaci. Prázdniny, nejsou ale časem prázdnoty, jak to je v jejich názvu. Je to čas, kdy vycházíme z rutiny a stereotypu, abychom načerpali nejen fyzických, ale i duševních a duchovních sil. Hned v počátku prázdnin, 5. července, máme slavnost svatých Cyrila a Metoděje, slovanských věrozvěstů. I když počátky křesťanství na našem území se datují již k 5. století, tito dva bratři vdechli nového ducha liturgie, především ustálením nového liturgického jazyka. Jazyk liturgie je sjednocující prvek nejen z hlediska sémantiky. Hlavním sjednocujícím prvkem je Duch Svatý, který promlouvá i skrze vnější prvky a symboly, které doprovází liturgii.

Prázdniny jsou časem větších nebo menších změn, a pro naši farnost je to odchod duchovního správce otce Radoslava, který se s farností rozloučil v pátek 26. června při ranní mši svaté. Také jako „zastupující“ kněz jsem povolán do jiné farnosti. Za období mého zastupování chci Bohu, ale i Vám, milí Bolatičané, vyjádřit veliké díky. A to skutečně všem. Těm, kteří mi méně nebo více pomáhali se službami, aktivitami ve farnosti, ale i těm, kteří poukázali na ty stránky mé osobnosti, na kterých je třeba pracovat. Všem ze srdce vyprošuji ochranu Panny Marie a prosím, abyste si na kněze, kteří působili v naší farnosti, vzpomněli v modlitbě. Bůh žehnej svému lidu!

P. Dominik

731 625 635 www.farnost.bolatice.cz - 1 - [email protected] [email protected]

"Blahoslavení jste, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích." Mt 5,11-12 Není snadné pochopit Ježíšovo kázání na hoře, které shrnuje celé evangelium do blahoslavenství. Nelze se vzdávat úsilí o pochopení Ježíšových slov, ale ani snahy podle nich žít. Výzva k radosti pro odměnu v nebi má svoje opodstatnění v Boží moci, jeho lásce, milosrdenství a věrnosti. Dnešní člověk je často příliš zaujat časnými záležitostmi a ztrácí ze zřetele konečný Kristův příslib nebeské odměny. Slova žalmu "pohleďte k němu (Hospodinu), ať se rozveselíte, vaše tvář se nemusí zardívat hanbou" (Žl 34,6), poukazují na radost ze skutečnosti, kterou Bůh nabízí. Křesťan ji nehledá v cestě ke slávě, moci, úspěchu, vlastnictví, ale v následování Krista, který zve k pravému opaku, k hodnotám podle blahoslavenství. K zamyšlení - Šťastný život V našem jednání (postoji) je zřejmě rozpor, odkazující na vnitřní rozpornost naší existence. Na jedné straně nechceme umřít; především ti, kdo nás milují, nechtějí, abychom zemřeli. Na druhé straně však netoužíme ani po nekonečné existenci; země vlastně ani pro takovou perspektivu stvořena nebyla. Tak co tedy opravdu chceme? Paradox tohoto našeho postoje vyvolává hlubší otázku: co je ve skutečnosti "život"? A co znamená "věčnost"? Máme okamžiky, v nichž z ničeho nic cítíme: ano, takhle vypadá opravdový život - takhle by měl vypadat. Vedle toho ovšem to, čemu každodenně říkáme "život", životem ve skutečnosti není. Sv. Augustin v jednom listu o modlitbě napsal: Nakonec chceme vlastně jen jednu věc - "šťastný život", život, který je prostě životem, prostě "štěstím". O nic jiného nakonec v modlitbě neprosíme, k ničemu jinému vlastně ani ve svém životě nespějeme, jedná se právě jen o toto. Později ale Augustin dodává: pokud se zamyslíme hlouběji, nevíme vlastně ani to, po čem skutečně toužíme, co bychom vlastně chtěli. Dokonce ani tuto skutečnost neznáme; právě v těch okamžicích, když si myslíme, že se jí dotýkáme, jí vůbec nedosahujeme. "Nevím, za co se máme modlit,", vyznává spolu se sv. Pavlem (Řím 8,26). Víme jen to, že to, co známe, to rozhodně není. Nicméně právě v našem nevědění víme, že tato skutečnost určitě existuje. "A tak", píše Augustin, "je v nás jakási učená nevědomost (docta ignorantia)". Nevíme, po čem bychom měli opravdu toužit; "pravý život" nepoznáváme; a přece víme, že určitě existuje něco, co my neznáme a k čemu jsme přitahováni. Encyklika Benedikta XVI. Spe Salvi 11 Shrnutí Začátek Ježíšovy veřejné činnosti odpovídá podle Matoušova evangelia na otázku: Co Ježíš nabízí a co přináší lidem? První z jeho pěti velkých řečí - Horské kázání - začíná osmi blahoslavenstvími. 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz - 2 - [email protected] [email protected]

Ježíš nezačíná svou činnost poučnými slovy nebo příkazy, ale jednoduše radostným poselstvím, dobrou zprávou o plnosti blahoslavenství. Každé blahoslavenství se skládá ze tří částí. Na prvním místě je ohlášeno blahoslavenství, pak je řečeno, komu je určeno a nakonec je vyjádřeno, v čem spočívá. Základem je vždy Boží činnost, která je jasně vyjádřena a přislíbena. Adresáty blahoslavenství jsou lidé, kteří se nacházejí v určité situaci nebo se chovají určitým způsobem. Blahoslavenství je osud, který Ježíš ohlašuje v plnosti: nevýslovná a bezmezná radost, která objímá, naplňuje a zasahuje zcela člověka. Ježíš je poslem této radosti bez hranic. Lidé, ke kterým se obrací, mají od nynějška pevný základ této radosti - od okamžiku, který má původ v dobrotivém Božím jednání. Ježíš neformuluje náhodně svá blahoslavenství. Pro každé z nich vyjadřuje příslušné zdůvodnění. Třetí část každého blahoslavenství mluví o Boží činnosti. První a osmé blahoslavenství mají stejný základ: "neboť jejich je nebeské království." Jen na několika málo místech Matouš mluví o Božím království, které je jinak obvyklým výrazem v Novém zákoně. Používá spíše výrazu "nebeské království" ve shodě s židovským způsobem vyjadřování. Výrazy "Boží království" a "nebeské království" mají stejný význam. Neoznačují území nebo místo, ale oblast, ve které Bůh vykonává své panování bezprostředně a otevřeně. Formulace "jejich je nebeské království" pak znamená, že Boží královská vláda není pano-váním nějakého tyrana, nýbrž starostlivým a láskyplným působením pastýře. On prosadí svou vládu proti všem ještě nyní vládnoucím mocnostem a silám. Budou mu patřit a on jim bude nablízku se svou mocí a dobrotou. Na této otevřené, neskryté, mocné a milostivé Boží přítomnosti je založena veškerá blaženost. Takto je tedy u prvního a posledního blahosla-venství vyjádřeno to, co je základní a podstatné pro všechna ostatní. Bůh však nechce, abychom my lidé byli pasivní, abychom byli lhostejní, aby pro nás nehrálo žádnou roli, zda jednáme tak či onak. Proto Ježíš říká v každé druhé části blahoslavenství, co je správným jednáním na naší straně, jak se máme otevřít Božímu jednání, abychom jím byli obohaceni. Od chudoby před Bohem až k pronásledovaným pro spravedlnost vyjmenovává Ježíš postoje, které nás činí připravenými pro oblažující Boží jednání. Postoje, které Ježíš uvádí, nejsou výčtem zvláštních sociálních skupin nebo typy lidí, jež jsou oběťmi tragédií. Ježíšova práce s hříšníky a lidmi na okraji společnosti neznamená, že by jejich chudoba byla příznakem svatosti. Byli zvláštními adresáty Ježíšova milosrdenství, protože je potřebovali a jako Boží lid byli hodni milosrdenství. Jejich materiální a sociální nedostatek byl také živým symbolem absolutní potřeby a závislosti, která ve skutečnosti popisuje postoj všech lidí před Bohem. Ježíšovo poselství bylo stejné pro všechny. Modelem a vzorem blahoslavenství je sám Ježíš. ON JE po výtce "chudým", "tichým", "milosrdným", "čistého srdce", "pronásledovaným", "TÍM, kdo působí pokoj a kdo se zasazuje o spravedlnost." 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz - 3 - [email protected] [email protected]

Rozhodující je a zůstává Boží jednání, které tvoří obsah Ježíšova radostného poselství a na kterém se zakládá veškerá blaženost. Skrze toto Boží jednání jsme však též uschopněni a zavázáni k postojům, které Ježíš vyjmenovává. Na samém počátku Horské řeči tedy zaznívá základní téma evangelia: Spása je dar, dar, jehož tvůrčí moc vstupuje do světa bolesti a temnoty, aby nás uzdravila a požehnala nám. Biblické texty: Ž 33,1; Lk 6,22-23; Lk 10,20; Flp 4,4-9; 1Petr 4,12-19; Zj 21,1-27; Zj 22,1-5 Co na závěr? Mít se blaze, být blahoslavený, znamená mít se dobře, být šťastný a mít pocit, že nám nic neschází. Ježíš určitě netvrdí, že se máme dobře, když jsme chudí, smutní, opuštění, když máme hlad a žízeň nebo když nás někdo pronásleduje. Ježíš tím myslí něco úplně jiného. Ježíš se na nás divá Božíma očima a říká: "Nespustím tě z očí ne však proto, abych na tebe dohlížel a trestal tě, ale protože tě mám rád. Zůstávám se všemi, kteří na mě spoléhají a všechno ode mě očekávají. Jsem pro ně stále tady. Nezapomenu na nikoho, kdo je smutný. Utěším ho. Vážím si všech, kteří jsou přehlíženi. Slyším jejich volání. Pro mě jsou důležití všichni, kteří trpí nedostatkem. Rozdělím se s nimi o všechno, co mám. Dobře vím o všech, se kterými se jedná nemilosrdně a tvrdě. Já jim to vynahradím. Vzácní jsou pro mě všichni, kteří mají za všech okolností místo v srdci pro dobro, krásu a pro druhé. Mají místo také v mém srdci. Patří ke mně všichni, kteří trpí následky hádek, nepokojů, konfliktů a válek. Jsou mými dětmi. Ochráním všechny, kteří jsou pronásledováni pro své spravedlivé postoje. Já sám budu jejich přítelem. Raduji se z každého, kdo se ke mně hlásí, i když mu to nepřináší žádné výhody. Dostane ode mě velkou odměnu." Požehnaný čas odpočinku, prázdnin a dovolených přeje a vyprošuje

Za společenství seniorů La vie Montante Magda Jurášková


Utišení bouře Ve středu 10. června naši farnost už podruhé navštívil římskokatolický kněz doc. Petr Chalupa, Th.D., SDB, překladatel a vyučující na teologické fakultě v Olomouci se svou asistentkou PhDr. Marií Klaškovou. Tentokrát se nám snažili ukázat jiný způsob, jak dobře porozumět Božímu slovu. Každý z nás zúčastněných obdržel list papíru, na kterém byly uvedeny úryvky Matoušova, Markova a Lukášova evangelia, kde byla popsána epizoda o tom, jak Ježíš „utišil bouři na moři“. V Matoušově evangeliu se jedná o 8. kapitolu, verš 23 až 27, v Markově evangeliu o 4. kapitolu, verš 35 až 41 a v Lukášově evangeliu o 8. kapitolu, verš 22 až 25. Naším úkolem bylo pozorně si úryvky přečíst a srovnat, v čem se shodují a v čem jsou odlišné. Dalším zadáním bylo vžít se do situace učedníků na lodi, kteří se plaví po Galilejském moři, nečekaně se strhne silná bouře, vlny se valí na loď. Mají sice na palubě Ježíše, ale on spí. Učedníci ho budí a volají: „Pane, zachraň nás, nebo zahyneme!“ Jak bych se v této situaci zachovala já? Věřím Ježíšovi, že mě zachrání? Věřím, že je Všemohoucí? Nebo mám strach, zmalomyslním, dokonce ztratím víru a vše vezmu do svých rukou? Pomůckou k vyjádření toho, co jsme cítili, nám byly biblické postavičky. Evangelium pokračuje tím, že učedníci Ježíše probudili, on vstal, pohrozil větru i moři, bouře rázem ustala a nastalo veliké ticho. Ježíš dokázal poručit živlům. Našim třetím úkolem bylo biblickou postavičkou vyjádřit, jak bychom se v té chvíli cítili my, kdybychom byli účastni tohoto zázraku – zda bychom žasli, měli bázeň, radovali se, byli udiveni a vděčni nebo bychom prosili za odpuštění nedůvěry vůči Ježíši či bychom se chovali zcela jinak. Museli jsme hodně přemýšlet. Toto setkání nás všechny zúčastněné obohatilo o nový pohled na příběhy v evangeliu. Dokonce jsme byli otcem Chalupou pochváleni za to, jak jsme se aktivně zapojovali do zadaných úkolů. Velký dík patří paní učitelce Pavlíkové za zorganizování této akce. Otec Chalupa přislíbil, že v případě zájmu k nám do farnosti zase přijede a můžeme pokračovat ve vzdělávání ve víře. Edita Moravcová

Doba záruční Tu a tam si vzpomenu na dobu, kdy jsem byl krátce po škole a život se jevil v těch nejzářivějších barvách. Nastoupil jsem do svého prvního zaměstnání a říkal si, že mám vše. Přítelkyni, zajímavou práci, skvělou partu přátel, mnoho volnočasových aktivit přes různé sporty až po angažování se v několika spolcích. Nic nenaznačovalo tomu, že bych mohl upadnout do nějakých depresivních stavů, protože jsem měl přece tolik opěrných bodů. A i kdyby jeden vypadl, tak jsou tam přece ještě další. Jenomže v té době jsem vůbec nepočítal, ba dokonce mě ani nenapadla varianta, že je můžu všechny postupně ztratit. A to se taky stalo. Z přítelkyně se stala ex-přítelkyně, firma, ve které jsem pracoval, 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz - 5 - [email protected] [email protected]

skončila a já se přesunul do jiného, méně atraktivního zaměstnání, řady přátel bohužel prořídly a většinu sportovních aktivit jsem musel vypustit, buď z časových, nebo zdravotních důvodů. Stal jsem se naprosto bezprizorním. „Když nevíš, co můžeš mít, tak ti to nechybí. Když víš, co můžeš mít a nemáš to, tak tě to mrzí.“ Naštěstí nic netrvá věčně. Těžké časy vystřídala opět doba růstu. Časem se objevili noví lidé, z nichž se někteří stali přáteli. V rámci volného času jsem se začal věnovat jiným aktivitám. Různé pády a růsty se opakovaly a budou opakovat ještě mockrát. Tak je to v životě zařízeno. Přes tohle všechno jsem si uvědomil, že existuje jen jedna jistota – Bůh. Ten při nás stojí stále. I když občas na Boha „zapomeneme“ a pak se k němu vracíme, nic nám nevyčítá. Můžeme se k němu vždy s důvěrou obrátit. Vyslechne nás, dodá nám sílu a ukáže cestu. Farník z Bolatic

Chválit Boha je velmi prospěšné V našem společenství, kde se scházíme jednou za čtrnáct dnů, si kromě modliteb za naše děti také povídáme a sdělujeme si své radosti a někdy i starosti všedních dnů. I když nás není mnoho, přesto tvoříme pěkné společenství, ve kterém vládne důvěra. Nebojte se maminky pouvažovat a zkusit přijít do našeho společenství, které není nijak závazné. Vždyť modlitba matek, samozřejmě i otců, je našim dětem prospěšná a zvláště pro ně velice důležitá. Vždyť i Ježíš řekl: ,,Kde jsou dva nebo tři, tam jsem já uprostřed nich.“ V posledním setkání jsme, kromě čtení z Bible a povídání si, svými slovy chválily Pána Boha za vše, co nám v uplynulé době dal, anebo za to, že nás nasměroval k něčemu „vyššímu“. Pokud někdo chce chválit Boha a neumí najít ta správná slova, uvádím zde návod, jak se dá Pánu Bohu říct, že ho máme rádi. Chválím Tě Pane za všechno, co jsi stvořil. Za všechno , co je kolem mě, za nebe i zemi, za slunce i hvězdy. Chválím Tě za tvou lásku, za touhu rozdělit se o všechno s člověkem. Děkuji Ti za život, za lásku k Tobě, vždyť bych Tě už nechtěla opustit. Děkuji Ti, že mě máš rád takovou, jaká jsem. Děkuji Ti za tvé milosrdenství, za soucit se mnou, za to, že umíš obvázat mé rány, utěšit mě svým Duchem. Děkuji za svátost manželství, za dar mateřství. Děkuji za všechno dobré i zlé. Děkuji, že nás vedeš ke spáse, že Ti tak záleží na tom, abychom došli do věčného domova. Sláva Otci i Synu i Duchu svatému. Amen. Převzato z knížky modliteb matek

Za společenství modliteb matek Regina Fojtíková 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz - 6 - [email protected] [email protected]

Přísloví Kniha přísloví je knihou Starého zákona. Židé ji řadí ve svém kánonu mezi Spisy. Obsahem knihy jsou moudrá ponaučení, jejichž autorství je tradičně připisováno králi Šalamounovi. Přísloví vznikala jako lidová moudrost a původně se předávala ústně. Pramenem k sepsání knihy Přísloví mohly být také různé pohanské zdroje - především takzvaná nauka Amenemopeho, egyptského krále, která pochází přibližně z roku 1200 před Kristem, jež obsahuje 30 kapitol. Jeden z nejznámějších citátů od Amenemopeho je text, který v podobném znění můžeme najít i v Písmu: „Shledáš-li u chudáka velký dluh, rozděl ho na tři díly – dva promiň a jen jediný ponech; život ti potvrdí, že je to nejlepší způsob jednání.“ Jinou možností, jak Přísloví vznikala, jsou výroky, které vznikly na královském dvoře, kde docházelo k jejich písemnému zaznamenání. Předpokládá se, že se jedná o sbírku přísloví mudrosloví sebranou převážně židovským králem Šalomounem. Ten žil v 10. stol. před Kristem - ale vznik samotné knihy se datuje přibližně až do 3. století před Kristem. Podobně jako u žalmů, vznikaly nejprve dílčí sbírky přísloví. Mohli bychom říci, že základní struktura mudroslovného uvažování se řídí zásadou odplaty. Mezi moudrými v Izraeli vzniká teologie stvoření. Významným pojmem je bázeň před Hospodinem ve smyslu úcty k němu. Svým etickým zaměřením sleduje kniha Přísloví přikázání lásky k Bohu a bližnímu. Uvažování moudrých má univerzální dosah ale i přesah, dotýká se každého z nás i v dnešní době. Kniha Přísloví je jednou z knih Bible, která je zvláštní tím, že ve svých výrocích odráží svým způsobem etiku celé Bible. V knize Přísloví nacházíme hlubokou studnici moudrosti a morálky. V mnohém nám může být dodnes návodem k životu, k postojům a k chování. Dalo by se říci, že řídit se morálkou Bible je v podstatě jednoduché. Stačí k tomu mít správné informace a ochotu přijmout ji za svou morálku. Suma sumárum, mít hluboké a naprosté přesvědčení, mít víru. Víru v autora Písma, v Boha, který dal jejím pisatelům inspiraci. Pak už má člověk před sebou jen celoživotní úkol, žít podle ní. Jedná se samozřejmě o zjednodušený pohled, vždyť kolik lidí již usilovalo o bezúhonný, mravný život, dokonce byli i přesvědčeni, že jej žijí, ale přitom se hluboce mýlili. Člověk sám nedokáže objektivně sám sebe posoudit. Ani v pozitivním, ani v negativním smyslu. Biblická etika předpokládá víru, víru v Boha zahrnující Boží pohled na morálku, Boží pravidla a Boží posouzení jak žijeme. V Písmu nalezneme na mnoha místech a v různých příkladech snad všechny aspekty lidského bytí, jakousi soustavu názorů na mravnost. Jak říká sama Bible: „Kdo chce hledat, nalezne a ještě získá moudrost!“. Pokud budu milovat a poslouchat Boha, pak budu chtít konat dobré skutky, které se řídí biblickými etickými pravidly. Budu se vyhýbat skutkům proti Bohu, lidem a celému Božímu stvoření, tzv. hříchům. Jenže Bůh nestvořil lidi jako 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz - 7 - [email protected] [email protected]

loutky bez vůle, kteří by konali jen dobré skutky, ale dal jim svobodu vůle a rozhodování, učinil je podobnými sobě samému. „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, obrazem Božím." Tak může každý člověk sám rozhodovat o své víře či nevíře, o svých myšlenkách, o svém jednání. Bible nás informuje o tom, že zatímco dobré skutky jsou v budoucnu dobře odměněny, tak naopak zlé skutky, hříchy, jsou potrestány. Všichni budeme postaveni před soud a soudcem bude Bůh. A proto je pro věřící tak dobré slyšet o naději, o tom, že se člověk může od svých zlých skutků odvrátit, litovat jich, napravit je a že mu Bůh může odpustit. Je však důležité, aby lidé dokázali sami sobě navzájem odpouštět. Listujme v knize Přísloví, protože v ní můžeme nalézt jasné a logické odpovědi a návody na naše problémy a trápení, můžeme v ní také hledat cestu k věčné spáse. Není v ní totiž nic tajemného, nic, s čím by si člověk musel příliš lámat hlavu. Docela jasně a jednoznačně verš z Přísloví „uhodí hřebíček na hlavičku“. S přáním hledat a nalézat Boží pravdu

Andrea Pavlíková

KOSTELNÍK ZAS A ZNOVU Jelikož se již asi půl roku hledají v naší farnosti stálí kostelníci, zatím bohužel neúspěšně, rád bych k tomu napsal znovu pár slov a možná objasnil, co se tedy může stát - a pravděpodobně stane - když kostelníky nenajdeme... Když nastala ona situace, že jsme se ocitli bez kostelníků, navrhnul jsem, že dočasně by to šlo vyřešit tím, že se o tuto službu bude dělit více lidí - podle jejich časových možností. Pravidelně se tak v této službě začalo střídat pět lidí: Marek Blokeš, Pavel Bielak, Jan Pavlík, Pavel Kramář, a já. S tím, že pomoc pouze na pohřbech přislíbil p. Pavel Fus. Všem jim patří velké díky za obětavost, ochotu a čas, který tomu věnují. Čas nějak plynul a my jako farnost jsme si asi zvykli, že se situace s kostelníkem vyřešila, že už není potřeba hledat. Bohužel to není pravda, stále se hledají kostelníci. Všichni zmiňovaní jsou totiž zaměstnaní, každý den docházejí do práce, a když přijdou z práce, určitě se chtějí a potřebují věnovat i rodině doma, práci doma, nebo třeba na zahrádce, anebo naplánovat nějaký výlet, dovolenou, atp. Službu kostelníka vykonávají tedy navíc ke svému zaměstnání, a to se mnohdy může nepotkat. Popíšu to ze své zkušenosti: ráno před odjezdem do práce se zastavuju odemknout kostel, otevřít okna a zpřístupnit prostřední vchod kostela. Když dojedu z práce (což bývá cca mezi 16-17 hod.), už se vlastně chystám, abych šel otevřít na večerní mši 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz - 8 - [email protected] [email protected]

svatou - pokud tedy zrovna je. Dost často se mi to potkává s tím, že zároveň jsem kostelníkem i varhaníkem najednou, někdy i akolytou v jedné osobě. A večer samozřejmě přicházím zavřít a zamknout kostel. Bohužel na práci doma a na jiné záliby či koníčky moc času nezbývá, navíc do toho občas nastane nějaký pohřeb, svatba, atp. Nechci si tady stěžovat, že mi to vadí, protože to není pravda, ale mrzí mě, když vidím, jak opomíjím ostatní věci. A věřím, že tak to není jen u mne, ale i u ostatních, kteří nyní službu kostelníka vykonávají. Pokud vím, nikdo z daných mužů tuto službu kostelníka okamžitě „nepověsí na hřebík“, ale s ohledem na prázdninový režim se během prázdnin bude kostel otevírat cca 15 minut před jakoukoli mší svatou. A během týdne může nastat, že mše svaté budou bývat tiché. Jak to bude po prázdninách, to si zatím netroufám odhadnout, ale kdo ví - nepřijdeme třeba na mši svatou a kostel bude zavřený? Možná... To, co píšu, není určitě žádnou výhružkou, že se tak určitě stane, ale má být zamyšlením, abychom hledali. Slýchávám názory typu: „Jó, já kdybych měl víc času.“, „Jó, kdybych já byl mladší.“ „No, kdybych na to nebyl sám/sama.“ Nic z toho přece není překážkou. Jak vidno podle nynější situace - jde to zvládat i když člověk pracuje a je zaměstnaný. Rozhodně ale jednodušší je, aby to byl člověk, který je již doma, nepracuje, a bohužel - musím to říct - je na důchodě. A já věřím, že takoví lidé u nás ve farnosti jsou. Bohužel nevím, proč nechtějí. Určitě je - nás všechny - ale k této službě zvu. Pokud vás/nás bude víc, všechno půjde jednodušeji. Prosím tedy - nebojte se. Na závěr ještě pár vět z předchozích článků o kostelníkovi: Rozhodně být kostelníkem není jednoduchý úkol, především je to služba a oběť. Není to povolání, není to povinnost, není to za trest. Je to služba - Bohu, farnosti, knězi. Kostelník obětuje svůj čas, podřizuje svůj denní program, vynechává své koníčky, návštěvy. V tomto ohledu určitě nejvíce ze všech jiných lidí, kteří v naší farnosti pomáhají - slouží. A možná proto se do této služby zatím nikdo moc nežene. Přesto je přece tak krásné sloužit a pomáhat farnosti, pokud člověk může. Na jednoho člověka je ale oněch úkolů mnoho. Možná si to neuvědomujeme, možná to už bereme jako samozřejmost, ale co se může stát, když kostelník třeba onemocní? Nebo prostě pojede na dovolenou? Nebo bude potřebovat zařídit něco osobního? Nastává problém - otevřít kostel, přichystat věci ke mši svaté a také pro kněze, zapalovat svíce, vybírat při mši, a pak zase vše uklidit a zamknout kostel. A co třeba pohřeb? Kdo převezme rakev od pohřební služby, připraví kadidlo, atp.? Mohl bych asi jmenovat víc věcí, ale zbytečně... Myslím, že každý z nás onu důležitost chápe. Patrik Vehovský 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz - 9 - [email protected] [email protected]

Přítomnost Krista při mši svaté Všichni jsme pozváni účastnit se mše svaté. To slyšíme zvláště v úvodních textech, kdy jsme zváni prožít skutečné společenství s Bohem. Přidat se ke společenství Ježíšových učedníků, apoštolů. Mše svatá je slavením, ve kterém věřící mohou v Duchu svatém zakoušet mnohotvárnou přítomnost Krista ve slově a znamení. Kristova přítomnost v liturgickém shromáždění poukazuje na to, že se věřící sešli v jeho jméně. Druhý vatikánský koncil otvírá nový prostor pro chápání mnohočetné Kristovy přítomnosti v liturgii. Při slavení mše, v níž dále trvá oběť kříže, je Kristus skutečně přítomen: 1) Ve shromáždění věřících, kteří slaví liturgii. 2) V osobě kněze při liturgickém dění. Platnost svátostí liturgicky slavených není závislá na osobě a svatosti života liturga. 3) Ve svátostech. 4) V Eucharistii – pod způsobou chleba a vína. 5) V Božím slově, které se čte při liturgii. 6) Ve společné modlitbě a zpěvu. Podle židovského chápání byl Ježíš z Nazaretu považován za laika. V něm kněžství nachází nový význam a současně se ukazuje rozdíl mezi chápáním kněžství ve Starém a Novém zákoně. Kněžství v Izraeli je vázáno na chrám a kult v Jeruzalémě. Nový zákon představuje nové pojetí jak kultu a s ním spojené oběti, tak i kněžství: 1) Oběť – Ježíš naplňuje předobrazy obětí Starého zákona. On sám je obětí, končí Starý zákon oběti a je nastolen nový kult a nová oběť. Dary, které přinášíme a obětujeme na oltáři (chléb a víno), symbolizují Kristův čin spásy; nemáme jinou oběť než tuto Kristovu. Je to oběť nejvýš dokonalá a neopakovatelná, ona se zpřítomňuje a my do ní “vstupujeme”. 2) Kněžství – Kristus je jediný kněz Nového zákona, my máme jen účast na jeho kněžství: a) všichni pokřtění – všeobecné kněžství b) kněží – služebné kněžství. Tato dvě kněžství se liší ne tím, že jedno převyšuje druhé, ale zaměřením; vysvěcený kněz má jiný způsob účasti při liturgii. Jediným chrámem křesťanů je Kristus a v závislosti na něm i všichni křesťané. Naše obětování má význam jen v napojení na Krista (Řím 12,1). Neexistuje žádný jiný kult než osoba bohočlověka, všechno je centrováno na něj. Nemáme jiný chrám, jiného kněze a jinou oběť než Krista. Liturgie je čin Krista, jediného Kněze Nové smlouvy, neboť v ní trvá a je přítomna Kristova láska a odevzdání se Otci a nám. Existuje jediná oběť (Kristova), která dostává liturgickou podobu ve slavení církve, v tomto smyslu Kristova oběť je také naší obětí. Převzato z textů Pavla Kopečka

Za společenství podávajících svaté přijímání Jan Pavlík 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz - 10 - [email protected] [email protected]

Pane, co mi tím chceš říct? Při čtení Nového zákona si můžeme povšimnout jistého jevu. Když Ježíš putoval a kázal, shromažďovalo se okolo něho velké množství lidí, včetně jeho nejbližších. Uzdravoval, vyháněl zlé duchy, činil zázraky, které lidem braly dech. Pokud nechtěl být sám, vždy bylo kolem něho rušno. Jeho slova a činy vzbuzovaly pozornost, údiv, měnily životy… Když Jidáš Ježíše zradil, bylo všechno jinak. Ježíš byl nespravedlivě obviněn, zrazen, opuštěn, osamocen. Všichni se k němu otočili zády, chovali se k němu jako k cizímu. Najednou ho neznali, přestože doposud stáli po jeho boku a moc dobře věděli, že se ničeho zlého nedopustil a proti ničemu se neprovinil. V nejtěžších okamžicích svého života byl sám, nebo s hrstkou blízkých. Mnozí z nás tyto situace znají ze svého každodenního života. Když se nám daří a neprovází nás svízel, setrvávají lidé v naší blízkosti. Když se nám dařit přestane nebo nastane pád, lidé kolem nás prostě nejsou, stáhnou se, utečou. A my v krizích zůstáváme sami… stejně jako Ježíš. Pojďme se společně nyní poohlédnout ne po vznešených teoriích, ale po některých okamžicích praktického života, který denně prožíváme. Příliš mnoho mluvíme… Příliš mnoho mluvíme. Ze všeho se „vykecáme“, všechno „okecáme“, na vhodně používaných verbálních formulích polapíme kdekoho. Vypouštíme ze sebe kvanta slov, která ani vypustit nechceme. Nepřemýšlíme nad jejich obsahem. Ztrácíme se v palbě těchto vyřčených slov. Mně samotné se přihodilo, že jsem před

třemi lety v rámci mé palby slov něco unáhleně vypustila z úst, aniž bych si byla vědoma, že jsem tím někoho silně zasáhla. Onen člověk mi to řekl až před nedávnou dobou. Nic nevyčítal, jen potřeboval mou pomoc přesně v oblasti, do které jsem u něho tehdy zasadila ránu. A přišel právě za mnou! Co ho to muselo stát síly a odvahy! V té chvíli jsem věděla naprosto přesně, co mi tím chce Bůh říct. A naopak, když vznikne potřeba mluvit, neřečníme, stáhneme se, uzavíráme se do sebe. Dokážeme být neskonale zbabělí. Namísto vyslechnutí, snahy pochopit a podat pomocnou ruku kritizujeme, poukazujeme, odsunujeme na vedlejší kolej, získáváme na „svou stranu“ další lidi, kterých se daná záležitost absolutně netýká, zrazujeme důvěru, a tak dostáváme náš protějšek do ještě větší izolace. Místo dostatečné a věcné komunikace mezi sebou často spoléháme na to, že druhému to či ono prostě dojde, a domýšlíme si příběh, který je ve svém výsledku nesmyslný a vzdálený realitě. Zatímco ona realita, jádro problému, je někde úplně jinde. Z nepochopení, nedostatku informací, překrucování skutečností a nedostatku empatie pak vznikají rozbroje dalekosáhlého rozsahu a rány různé hloubky. Možná na tento jev z psychologického hlediska existuje příznačný jazykový ekvivalent. Ovšem tady nejde o vznešený termín, tady jde o lidskost. Dokážeme být vysoce citliví na lidskost kolem nás, ale sami často zaujímáme nelidský postoj. Příliš mnoho zraňujeme… Příliš mnoho zraňujeme. A jak víme – rána nejvíc bolí od blízkého člověka


a také se nejdéle hojí. Místo toho, abychom se navzájem podporovali, závidíme si, nepřejeme jeden druhému, a tak se ničíme. Místo toho, abychom se snažili pochopit jeden druhého – včetně pohnutek, které vedly člověka k jeho jednání – snažili se vcítit do dané situace, tak jej zavrhneme. Místo toho, abychom malý kousek pomohli nést někomu kříž, opustíme ho a zbaběle vezmeme nohy na ramena. Obecně platí, že na co poukazujeme u druhých, toho se zpravidla dopouštíme my sami. Mnohé je o respektu a toleranci. Člověk, který jde čas od času do sebe, který si uvědomuje své chyby, poklesky, nedostatky, nedokonalosti, přehmaty, nepoukazuje na chyby u druhých. Ba naopak, je k nim shovívavý. Ačkoli to bude znít jakkoli paradoxně – vlastní nedokonalost je svým způsobem dar ve vztahu k druhému člověku. Proč? Protože Pán si většinou vybírá lidi, kteří mají některé neduhy, nedokonalosti, pochybení, kteří byli nějakým způsobem zasaženi, zraněni, aby pomáhali druhým uzdravit tatáž zranění. Protože jen takový člověk může být soucitný, tolerantní a ohleduplný k nedokonalostem druhých. Příliš mnoho soudíme… Příliš mnoho soudíme. Snad se na mne nebudete, milí bolatičtí farníci, zlobit za přímost mých slov, ale my – lidé na Hlučínsku – máme v lásce, otevřenosti srdce a citové oblasti značné rezervy, máme co dohánět. Už jsem o tom psala ve Studánce před několika lety. Jde o pozůstatek germánského prvku, který je stále v nás silně zakořeněný. Jen připomínám, že území Hlučínska bylo od roku

1742 do roku 1920 pod německou správou. Šest generací je dost dlouhá doba, aby mnohé zapustilo kořeny. Kromě velké spousty kladů, které si s sebou neseme a na které můžeme být právem hrdí, se obecně vyznačujeme nízkou tolerantností k sobě navzájem a vlažností mezilidských vztahů. Zato se rádi připojujeme ke kritice jakéhokoli charakteru. Ať už je to kritika spoluobčanů, nebo vedoucích představitelů světského a duchovního života. Je pravdou, že nejvíce kritizují ti, kteří by nepřiložili ruku k dílu a nepřevzali zodpovědnost. Úcta k druhému člověku začíná úctou k sobě samému. Teprve až přijmu sebe samého ve své celistvosti, pak jsem schopen přijmout druhého člověka. Přijmout neznamená, že schvaluji jeho jednání, ale uvědomuji si jeho jinakost a jsem tolerantní k jeho nedokonalostem. Zpravidla vidíme na lidech jen něco, to nejdůležitější je skryto. Představme si ledovec na moři. Jeho špičky jsou vidět z jedné třetiny – na té úrovni běžně komunikujeme a jednáme, zaujímáme postoje a vyvozujeme závěry, na té úrovni druhé lidi posuzujeme, oceňujeme či zatracujeme. A přitom to opravdu podstatné je skryto pod mořskou hladinou, kam už se zpravidla nepouštíme. Málo odpouštíme… Ježíš řekl, že máme odpustit sedmdesát sedm krát, tj. máme odpouštět stále, znovu a znovu. Vůle odpustit není o citech, ale o rozhodnutí. Když chci odpustit, už jsem odpustil. Odpuštění mne vymaňuje z tíhy zášti, nenávisti, z myšlenkové závislosti na tom, kdo se něčeho vůči mne dopustil, ale i ze sebestřednosti a sebe-


lítosti. Odpustit ještě neznamená, že se člověku, který mi ublížil, vrhnu do náruče. To bych trýznil sám sebe. Každá bolest musí přebolet a každé zranění vyžaduje čas ke zhojení. Navíc velké utrpení mnohdy vztah mění. V takových chvílích je dobré položit otázku: „Bože, co jsi mi osobně právě tím chtěl sdělit?“ A co zpravidla děláme? „Řešíme“ druhé… Elias Vella říká: „Bůh nás miluje pro to, co jsme, a ne pro to, co děláme. Nemiluje nás pro naši hříšnost, ale pro to, že jsme jeho synové a dcery.“ Jinak řečeno – v konfliktech s druhými lidmi často neřešíme podstatu konfliktu, nejdeme k jádru problému (nepouštíme se pod hladinu), ale řešíme druhého člověka jako jedince, jeho povahové vlastnosti (nejednou až do sedmého pokolení), charakter, co udělal, co neudělal, jak se tvářil, jak se netvářil, co měl říct a neřekl, co neřekl a měl říct… Sami cítíme, že tady má zlo své velké pole působnosti! Od Boha velmi často dostáváme to, co si vlastním úsilím ani nezasloužíme. Prosme o dar vnímat tyto jeho dary a milosrdenství, rozeznávat je v tomto hlučném světě a především o dar rozlišovat, co pochází od Boha a co už s Bohem nemá nic společného. Co dodat? Otec Dominik v jedné ze svých nedělních promluv při mši svaté řekl, že jsme příliš zaneprázdněni světem a světskými záležitostmi, že v našem srdci není už pro Pána Boha místo. Že Bůh by tam rád vstoupil, ale musíme Mu udělat prostor, musíme chtít Ho do našeho života přijmout. A On pak přijde, On tam vstoupí, On nás naplní.

Milí farníci, má dnešní slova zněla místy tvrdě, jsem si toho vědoma. Přeji si, aby nás společně přiměla k zamyšlení nad sebou samými, nad naším přístupem k druhým lidem a nad naším jednáním. Přeji vám ze srdce, aby prázdninové volno, které je před námi, bylo volnem, kdy načerpáme síly do dalších dnů, a to síly celistvé, tj. fyzické, duchovní i duševní. A ještě něco. My lidé s oblibou říkáváme, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. Trochu bych tento výrok poopravila. Dobrý skutek se často nesetká s pochopením na Zemi. Bude ale štědře odměněn tam, kde odměněn být má, protože u Boha není nic zapomenuto! Nebojme se být takovými, jaké nás Bůh chce mít! Nebojme se plně odevzdat se Mu! Nebojme se zažehnout plamen živé víry v našich srdcích! MODLITBA

Pane Bože, na kříži Pána Ježíše Krista vidíme, jací jsme my lidé. Zapíráme Tě a máme strach, aby nám neublížilo, že o Tobě víme. Umíme zradit, za peníze uděláme leccos. Umíme ublížit druhému, umíme se posmívat, jako bychom neměli srdce. Ale na kříži Pána Ježíše Krista také vidíme, jak velká je Tvoje láska. Jak se nezastaví ani před naší lhostejností, bezcitností a slabostí. Děkujeme Ti za to. Prosíme, ať Tvou lásku vidíme, když se cítíme slabí a křehcí. Prosíme, ať Tvou lásku vidí všichni lidé na celém světě a mají z ní radost. Amen. Pavlína Řehánková


Setkávání farních společenství:

Schola: ..................................................... o prázdninách nebude Ministranti: ............................................... o prázdninách nebude Podávající sv. přijímání: .......................... o prázdninách nebude Společenství matek: ....................... pondělí 29.06. v 19:00 hod. Společenství seniorů „La vie Montante“:…..o prázdninách nebude

Adorace, pobožnosti: 1. pátek v měsíci: 3. července a 7. srpna po večerní mši svaté výstav Nejsvětější Svátosti oltářní, společná modlitba litanií k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a svátostné požehnání.

Katecheze pro dospělé: ........................... o prázdninách nebude Farní klubko dětí: ..................................... o prázdninách nebude

Návštěva nemocných v prázdninových měsících nebude. Se začátkem prázdnin, tedy od 1.7. začíná platit prázdninový pořad bohoslužeb, letos budou mše svaté v pondělí, pátek a sobotu v 18:00 hodin a o nedělích v 08:30 a ve 14:30 hodin.

Mše svatá na Borové: během prázdnin mše svatá na Borové nebude

Měsíční sbírka farnosti na provoz a opravy: sobota 18.07. a neděle 19.07. sobota 15.08. a neděle 16.08.

29.06. – slavnost sv. Petra a Pavla, apoštolů, hlavních patronů brněnské diecéze. Je to doporučený svátek, mše svatá v 18:00 hod. 05.07. – slavnost sv. Cyrila a Metoděje, slovanských věrozvěstů. Odpolední mše sv. v 14:30 hodin bude sloužena ve východním obřadu. Jedná se o platnou mši katolické církve, včetně svátostí, a farníci mohou přistoupit ke svatému přijímání, jak jsou zvyklí. Liturgie trvá cca. 50-60 minut a bude doprovázena zpěvem. 15.08. – slavnost Nanebevzetí Panny Marie, je to slavnost s doporučenou účastí na mši svaté. Mše svatá z této slavnosti bude v našem kostele slavena v 18:00 hod., přičemž tato sobotní večerní mše svatá nemá nedělní platnost. 22.08. – obecní dožínky - mše svatá na poděkování za úrodu bude ve 14:00 hod., večerní bohoslužba v tento den nebude. 30.08. - během odpolední mše svaté ve 14:30 hod., která bude obětovaná za žáky, studenty, učitele a pracovníky školství, bude požehnání aktovek, učebnic a ostatních školních pomůcek. Stále jsou volné úmysly mší svatých na dobu prázdnin. Kdo by měl ještě zájem zapsat intenci, může se zastavit po kterékoli mši svaté do sakristie. Volné termíny jsou uvedeny na poslední straně v úmyslech mší svatých na prázdniny. Zápis intencí pro zbývající měsíce tohoto roku, tj. září - prosinec, proběhne v srpnu. Marek Blokeš 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz - 14 - [email protected] [email protected]

Upřímné Pán Bůh zaplať patří všem, kteří se podíleli na přípravě Slavnosti Těla a Krve Páně. – Božího Těla – v neděli 7.6.2015.  výzdoba kaplí: pí. Irma Osmančíková s rodinou, sl. Lenka Lasáková, sl. Jana Stuchlíková, pí. Xenie Mazalová, manželé František a Marie Fusovi s rodinou, pí. Marie Slivková s rodinou,  výzdoba břízkami: p. Pavel Fus, p. František Fus, p. Herbert Poruba, p. Karel Pašek, p. Jindřich Pašek,  výzdoba a příprava kostela: pí. Adéla Dudová, pí. Olga Fusová,  hasičům za nesení baldachýnu (p. Josef Ballarin) a také za zajištění bezpečnosti dopravy během průvodu (p. Radek Slivka),  akolytům, ministrantům, varhaníkům a zpěvákům,  všem, kteří vyzdobili své domy výzdobou k průvodu,  všem ostatním, kteří se jakkoli podíleli na přípravě a organizaci. Patrik Vehovský Po prázdninách se začátkem nového školního roku již šéfredaktorkou našeho farního časopisu nebude paní Mgr. Lucie Plačková, ale její úkol převezme slečna Hedvika Kramářová, která kromě jazykové korektury bude mít na starost i grafickou úpravu Studánky. Tímto bych chtěl poděkovat paní Mgr. Lucii Plačkové za dlouholetou službu vykonávanou pro naši farnost, za skvělou spolupráci a především za trpělivost, se kterou mnohdy musela na poslední chvíli opravovat některé články zasílané po termínu uzávěrky. Rovněž děkuji všem, kteří se za tuto dobu podíleli na tvorbě Studánky a pravidelně, či nepravidelně zasílali své články, příspěvky, a tak obsahově a tematicky přispěli k pestrosti farního časopisu. Nově bude také stanovován termín uzávěrky, který nebude jako dříve 2 týdny před vydáním nového čísla Studánky, ale pouze 1 týden. Tímto prosím, abyste dodržovali tyto podmínky. Stávající, ale i nové přispívatele do Studánky bych chtěl informovat, že nadále je v platnosti e-mail [email protected] , na který mohou zasílat své články či jiná sdělení. Slečně Hedvice Kramářové děkuji, že na sebe bere tento nelehký úkol a přeji jí mnoho sil, trpělivosti a nadšení pro dobrou věc, díky které se může dostat Boží slovo do našich domovů a k našim nemocným. Přál bych si, aby se našlo více ochotných a obětavých lidí, kteří by se rádi zapojili do aktivního dění ve farnosti. Marek Blokeš

Po Út Pá So Ne

29.06. 30.06. 03.07. 04.07. 05.07.

Po 06.07.

18:00 - Za + Margarethe Schmidt, za živou rodinu a duše v očistci 06:30 - Za naše farní společenství 18:00 - Za + Annu Bravanskou k 1. výročí úmrtí 18:00 - Za + Jana Březovského k 20. výročí úmrtí, za rodiče z obou stran a živé rodiny 08:30 - Za + Adelhaidu Hluchníkovou, za + Daniela Hluchníka a za živé rodiny 14:30 - Za + Marii Vavřínkovou, rodiče, sourozence a za živé rodiny 18:00 - Za živé rodiny


Pá 10.07. So 11.07. Ne 12.07. Po 13.07. Pá 17.07. So 18.07. Ne 19.07.

Po Pá So Ne

20.07. 24.07. 25.07. 26.07.

Po Pá So Ne

27.07. 31.07. 01.08. 02.08.

Po Pá So Ne

03.08. 07.08. 08.08. 09.08.

Po Pá So Ne

10.08. 14.08. 15.08. 16.08.

Po Pá So Ne

17.08. 21.08. 22.08. 23.08.

Po Pá So Ne

24.08. 28.08. 29.08. 30.08.

18:00 - Za + manžela a živé rodiny 18:00 - Za + Alfréda Švolmu, rodiče z obou stran a za živou rodinu 08:30 - Za + Hedviku Erösovou k 10. výročí úmrtí, zemřelého manžela a rodiče z obou stran 14:30 - Za + Gerharda Rataje, dva bratry a rodiče 18:00 - Za naše farní společenství 18:00 - volný úmysl 11:00 - svatba: Tomáš Rataj a Věra Teichmanová 18:00 - volný úmysl 08:30 - Za + Alžbětu Nawrathovou, manžela, zetě a živou rodinu 14:30 - Na poděkování za 80 let života s prosbou o Boží požehnání a ochranu do dalších let a za zemřelého manžela 18:00 - Za naše farní společenství 18:00 - Za + Marii Dudovou k 1. výročí úmrtí 18:00 - Za + Annu Křivankovou, manžela, dceru, zetě a za živé rodiny 08:30 - Za + Marii Ballarinovou, manžela, zetě a za zemřelé a živé příbuzné 14:30 - volný úmysl 18:00 - volný úmysl 18:00 - Za naše farní společenství 18:00 - volný úmysl 08:30 - Za + Rudolfa Sněhotu a otce 14:30 - Na poděkování za 60 let života s prosbou o Boží požehnání a ochranu do dalších let, za zemřelé rodiče a za živé rodiny 18:00 - Za + Hildegardu Kotíkovou, manžela, syna, zetě a za živé rodiny 18:00 - Za naše farní společenství 18:00 - Za + Lucii Bilonohovou k nedožitým 95 letům, manžela, rodiče, vnuka a za živou rodinu 08:30 - Za + Františka Adamce, rodiče, zetě a za živé rodiny 14:30 - Na poděkování za 60 let života, rodiče a živou rodinu 18:00 - Za naše farní společenství 18:00 - Za + Martu Mikulovou k 1. výročí úmrtí 18:00 - Za + Gertrudu Dudovou k 1. výročí úmrtí 08:30 - Na poděkování za dar života s prosbou o Boží ochranu a požehnání a za živé rodiny 14:30 - Za + Marii Řehánkovou, rodiče, sourozence a za živou rodinu 18:00 - Za + Adolfa Mrkvu, manželku, děti a za Marii Mrkvovou a živé rodiny 18:00 - Za + Helenu Thiemlovou k nedožitým 80. narozeninám 14:00 - Na poděkování za úrodu 08:30 - Za + Adolfa Paška, manželku a živou rodinu 14:30 - Za + Lucii Kolarczikovou, manžela a rodiče z obou stran 18:00 - Za + Helenu Otlíkovou k 1. výročí úmrtí 18:00 - Za naše farní společenství 18:00 - volný úmysl 08:30 - Za + rodiče Ritzkovy a duše v očistci 14:30 - Za Boží požehnání pro školní děti, mládež a pracovníky školství

Omlouváme se za případné chyby ve jménech a úmyslech mší svatých. Naleznete-li takovou chybu, kontaktujte nás, prosím.

Vydává:

Římskokatolická farnost Bolatice, Svobody 13, 747 23 Bolatice

Šéfredaktorka:

Mgr. Lucie Plačková

Uzávěrka příštího čísla:

23. 08. 2015

Edice:

Marek Blokeš

Příští číslo:

30. 08. 2015

Evidenční MK ČR E 14902 650 výtisků 731 625 635číslo: www.farnost.bolatice.cz - 16 -Náklad: [email protected] [email protected]

Milí věřící, P. Dominik

Recommend Documents