Milí čtenáři! Tak jsme se zas sešli, zas nás to tu štve a zas si říkáme jak to bude supr, až budem pryč. A ono spíš bude ještě hůř. V Budějicích je fajn. Jako lidé, co tu už jsme osmým rokem můžeme říct, že nabídku restauračních zařízení oceňujeme každým rokem víc. Dokonce se v pár stáváme vskutku denními hosty a máme zde stůl (dokonce i židle pozn. red.) No řekněte, takové vazby nelze v novém městě navázat tak snadno. No nevadí. Zase jsme se pokusili napsat něco aktuálního a zajímavého, co by si student gymnázia mohl přečíst (achá:D). P.S. Nepohoršete se nad Hare krishna mantrami, či obsahy článků. Ze všeho si děláme srandu,poněvadž nám nic není svaté. Děkujeme za pochopení!
Nejhorší na tom je bezmoc. Stáli jsme ke konci dne skupinka lidí před páskou, za ní policisté ze zásahovky i antikonfliktního a novináři. Někteří se s nimi hádali, vysvětlovali už po 150. o co tady jde.. a mezitím, co se tam lidé hádají, tak tam padají stromy. To byla jedna z nejsmutnějších věcí, co jsem kdy viděla. Ten rachot, padající kmen, dutá rána, když dopadne..to je tak HNUSNÝ pohled a i když to není vidět, je to slyšet. ač se zdá, že žijeme v demokratickém státě, není to tak, protože, každý, kdo má moc si tu může dělat, co se mu zlíbí. Demokracie je ideál. Pouze mít demokratický systém neznamená nic. To, co utváří společnost není totiž systém, který si zvolí. Společnost utváří samu sebe. Utváří jí každý z nás. Jaká společnost je, takový je i její systém. A ten dnes rozhodně není demokratický, i když se mu tak říká... Tereza Lehečková
Snad Vám Lístek bude i v tomto roce užitečným čtivem pod lavicí!
Redakce 17 1
Ti u nás byli co by dup a za chvíli i dvě paní z antikonfliktního týmu. S jednou z nich jsem si před pár hodinami hezky popovídala. Až ode mne se dozvěděla, proč tam vlastně jsme. Do té doby si myslela, že jsme jen nějací blázni.
UHÁDNEŠ, CO TO JE?
Paní se nám snažily domluvit a připravovaly nás na to, co se může stát. My jsme zase vysvětlovali proč tam jsme a že prostor dobrovolně neopustíme, protože se zde uskutečňuje trestný čin – nelegální těžba - a místo toho aby policisté zastavili ji, zatýkají nás, kteří se konání trestného činu snažíme bránit. Ti jen odvětili, že tímto trestným činem, (který jsme nahlásili už na začátku!) se zabývá policie Kašperských Hor a oni, jako zásahová jednotka, tu nejsou od toho, aby se tím zaobírali. Byli jsme třikrát vyzváni, zda opustíme prostor těžby dobrovolně. A když jsme i po třetí odmítli, prostě nás popadli a vyvedli. Měli jsme štěstí, protože s námi zacházeli slušně a použili přiměřených prostředků k tomu, dostat nás ven. Jiní ale takové štěstí neměli a ač lidé blokovali nenásilně a kladli pouze pasivní odpor, někteří policisté jim kroutili ruce za zády, když je nesli, pokládali je obličejem do bahna, škrtili.. hodně těchto incidentů je natočených a jsou k vidění na youtubu. Byla proto také podána hromadná stížnost na policejní inspekci. Z lesa nás vyvedli, vzali si naše občanky, posadili do auta a eskortovali nás na stanici do Kašperských Hor, kde s námi sepsali protokol. Tam jsem si také poprvé v životě dýchla do balónku, jestli jsem opilá, a asi po třech hodinách mě pustili.
16
2
A to i přesto, že se před našimi argumenty, že těžba je nezákonná, obhajovali tím, že tam jsou proto, aby se nikomu nic nestalo. Prostor těžby je ohraničený červenobílou páskou. Jsou v něm policisté, kteří se nám snaží zabránit abychom pronikli dovnitř. Opakovaný vstup do tohoto prostoru je hodnocen jako přestupek a můžeme být zadrženi až na 24 hodin pro podání vysvětlení na stanici. Žádoucí tedy je nenechat se zadržet zbytečně. Na stanici nás totiž vozí až do Kašperských Hor a než se člověk dostane zpátky, trvá půl dne. Proto je už od rána v těžebním prostoru i pár statečných, kteří jsou u stromů připoutáni a pouta na rukách mají schovaná uvnitř ocelových trubek. Odpoutat se tedy mohou jen oni sami a alespoň v malém prostoru kolem nich se netěží. Nevýhodou je, že jsou zcela bezmocní. Nemůžou se najíst, napít, dojít si na záchod a v nepohodlné pozici stráví celý den a zcela napospas policistům. Škrcení, vyhrožování, mravenci za krkem a další praktiky byly běžným postupem některých policistů, jak nás za každou cenu dostat pryč, protože pro nemálo mocných lidi, kteří mají raději peníze než přírodu, jsme se stali velmi nepříjemnou komplikací v jejich plánech. S kamarádem jsme hledali místo, kudy bychom se dostali do těžebního prostoru, aniž by nás policisté hned viděli a vyvedli ven. Celý jsme ho tedy obešli a ještě za páskou, mimo prostor, zpozorovali dřevorubce, který začal řezat. Kamarád byl vážně statečný. K dřevorubci se zapnutou pilou vyběhl a začal křičet, aby na sebe přes její hluk upozornil a mohli jsme ten strom obsadit. Dřevorubec nebyl nadšený, ale byli jsme na něj dva a okolo lidi, kteří nás natáčeli, tak pilu vypnul a přivolal policisty. 15
Vás to taky čeká, tak se moc neusmívejte. Hm, tak to je asi tak všechno, co jsem vám chtěla říct. Teda chtěla jsem říct napsat. Nechtěla jsem říct chtít říct napsat, ale chtít napsat že napsat. Ema mele maso. Asi je čas začít nic neříkat ani nic nepsat. Tak já si jdu přepsat jednu maturitní otázku. Čágo bélo šílenci, uvidíme se zítra, těžko říct (napsat?!), jestli to bude lepší nebo horší.“ Kristýna Hulcová
Rubrika Měsíční postřehy Hrabě Dunitcze von Treblinka Léto je pryč. Jeho dozvuky jsou cítit snad jen u posledních minisukní těch nejstatečnějších dívek ve městě a člověk pomalu kupuje zimní bundu a přezůvky do školy, protože v zimě chodí po škole v botách jen prasata. Kupuje alkohol. Pro přicházející depresi, nudu a jemné cukání v pravé ruce se zdá tato varianta jako nejmíň časově i fyzicky náročná. Otázky na večerní program ustupují otázkám maturitním a člověk si začíná uvědomovat návrat do tvrdé reality. Někteří studenti naší školy našli poslední únik z reality v podobě exkurze do divokých evropských končin, kde ještě ví, co je 5
Koordinátorem byl v těch dnech Pinďa, který neustále visel na telefonu a vypadal velmi zaneprázdněn (také byl). Než si na mne jako na nováčka udělal trochu času, poslouchala jsem Aničku – Velkou Ženu a mykoložku – která mluvila o tom, že tu nechce být jen jako blokádnice, ale chce diskutovat o alternativách a hlavně nabízet je neustále druhé straně. Ten den jsem se dozvěděla hodně skutečností o celé kauze a začala si připadat jako ve špatném filmu. O několik dní později už mi to připomínalo noční můru. Už bylo pozdě večer a pršelo, takže nehrozilo, že by dřevorubci ještě ten den přijeli. Pinďa vítězoslavně položil telefon a zajásal, že konečně máme teplé ubytování v chatě jedné sympatizantky (nikdo z majitelů penzionů v okolí nás totiž nechtěl ubytovat). Šli jsme tedy pro věci do kempu, kde dobrovolníci mrzli předešlé noci, a pozdě večer se velmi vděční dostali do teplé chaty. Jen co jsme se usušili a pojedli – pro mnoho lidí jediné pořádné jídlo ten den – následoval breafing. Seznamovací kolečko, co se ten den událo, co je nového v médiích, jaké dny hrozí kácení, jak se zítra rozdělit do hlídek, jak zajistit aby aby každá z nich měla O2 kartu, která jediná má signál aspoň občas, jak se zkoordinovat a svolat při případném kácení, dát nově příchozím školení o tom, jak se chovat k policii, dřevorubcům, novinářům a další a další.. Ať breafing začínal sebedřív, před půlnocí většinou neskončil, protože vždy bylo spoustu věcí o kterých bylo třeba a bylo dobré mluvit. Ty dny jsme jen hlídkovali, protože kácení se kvůli naší přítomnosti pozastavilo. Správa parku asi čekala, že nás to po nějaké době omrzí. Jela jsem si po pár dnech odpočinout domů. Tam jsem se ale neohřála dlouho, protože asi dva dny na to dřevorubci přijeli znovu. 13
Později i s posilou zásahové policejní jednotky a antikonfliktního týmu. Když jsem tam znovu přijela a viděla, co se tam během dvou dnů stalo.. byl to hodně smutný pohled a dost odlišný od toho, jak jsem si ten les pamatovala, když jsem odjížděla. Ráno (v noci) kolem čtvrté mě vzbudil budík vedle ležící spoludobrovolnice. Musíme vstávat brzy, protože nás čeká přes hodinu dlouhá cesta na Ptačí potok a chceme tam být dříve než dřevorubci s policií. Spala jsem tak čtyři hodiny, ale z vyprávění ostatních vím, co mě ten den asi čeká a tak na únavu ani nepomyslím. Ještě je tma a naše skupinka asi 60 lidí se rychlým krokem vydala na cestu. Nevyspalí toho moc nenapovídáme a až s přibývajícím světlem přibývá i vzrušených rozhovorů. Já jdu potichu a pozoruji okolí. Přijde mi, že lesy okolo nás jsou upokojené a smířené s tím, že všechno, co se s nimi teď děje, se dít má. Je to součást vývoje, koloběhu. Dorazili jsme na místo. Pro dnešek jsme zvolili novou taktiku a soustředíme se všichni na největší z lokalit, kde se kácí. Naším cílem není zachránit všechny stromy. Vlastně už od začátku je ta blokáda spíše symbolická. Ale i tak se snažíme kácení zdržet, co nejvíce to jde. Podle bezpečnostních předpisů by dřevorubci neměli kácet, pokud se ve dvojnásobné výšce stromu, který kácí, nachází nepovolaná osoba. Tento předpis byl ale dřevorubci hrubě porušován. Motorovými pilami káceli, i když jsme stáli přímo u nich, vyhrožovali nám a stromy někdy padaly opravdu blízko. A i když tam policisté byli a všechno viděli, nedělali nic.
14
„Lepší zítřky
Co vám budu povídat (teda psát, ale mí sportovci mi rozumějí). Není to dobrý. Mohlo by být líp. Stačilo by trochu. Pár maličkostí (třeba boty Louboutin nebo kelímek na pivo Louis Vuitton) a byla bych mnohem spokojenější. Jenže! (Teď samozřejmě příjde pasáž o tom, že si máme vážit toho, co je, protože to, co není, prostě není, že by mohlo být hůř, že by nemuselo být ani to, co je, že se máme radovat, milovat, množit se a tak dál.) Jenže! Já nevěřím Vesmírným lidem! (Sorry, Aštare Šerane – nejsi můj typ.) Na druhou stranu mám ráda nespisovné věty – důvod, proč je celý tento duchaplný článek v uvozovkách je ten, abych se měla čím bránit před biči a kosami češtinářů za prznění našeho krásného jazyka nespisovnými a barbarskými slovními obraty. Protože já teď mám literární seminář a už vím, jak se latinsky řekne oslovujeme, voláme. Kecám. Ale dostala jsem jedničku za básničku. Vrátím se zpět k původní myšlence, která utekla neznámo kam. Bylo vyhlášeno celostátní pátrání. Jo! Moje oblíbená nespisovná věta : Jaký si to uděláš, takový to máš. To je asi doopravdy jediná myšlenka tohoto čl – tehm. Věci. Já totiž už moc jiných myšlenek nemám, protože jsem zaneprázdněná snažením dobrat se k lepším zítřkům. To jest : vodmaturovat a dostat se na vejšku (což kdyby se mi podařilo, tak to moc k lepším zítřkům nevede, vzhledem k tomu, že bych v mém budoucím zaměstnání měla plat nižší než prodavačka v Globusu, ale tak peníze prej nejsou všechno). 4
ZPÍVEJTE HARE KRISHNA A BUĎTE ŠŤASTNÍ
Jak jsem na Šumavě přišla o ideály O tom, že se na Šumavě něco děje, jsem se poprvé dozvěděla v televizi. V lokalitě zvané Na Ztraceném u Ptačího potoka se začalo kácet, ale aktivisté těžbu zablokovali a dále na místě setrvávají a hlídkují. Už předtím jsem sledovala dění na Ministerstvu životního prostředí a věděla, že kácení kůrovcem napadených stromů plánuje. Tolik obeznámena jsem ale nebyla s odbornou stránkou věci. Když jdou ale lidé blokovat a dostávají se tím do konfliktu s mnoha silami, dělají to většinou z nějakého pádného důvodu, který jim za tu námahu stojí, a tak jsem si o problematice kácení u Ptačího potoka začala zjišťovat více. Kácení je nelegální. Ředitel NP Jan Stráský si nezažádal o nutné výjimky ze zákona, který brání ničení domova zvláště chráněných druhů jako je například tetřev hlušec či datlík tříprstý. Neustále tvrdil, že on žádné výjimky nepotřebuje (!). Šumava navíc není chráněna jen zákony ČR ale patří do mezinárodní soustavy vysoce chráněných území Natura 2000, právě kvůli které nyní vysvětlení žádá i Evropská komise.
Příroda člověka k životu nepotřebuje. Není pravdou, že pokud nevykácíme kůrovcem napadené stromy, Šumava nám uschne před očima. Kůrovec je součástí horských smrčin už tisíce let. Jeden druhého potřebuje. 11
Smrk je pro kůrovce potravou a kůrovec napomáhá obnově lesa. Vybírá si přednostně stromy staré nebo oslabené. Smrt starých stromů poskytuje místo pro mladé. Pravidelně odumírá větší či menší část lesa, ale vždy jsou viditelné mladé smrčky rostoucí díky stínu a živinám, které poskytují stromy uschlé. Říká se tomu schopnost přirozené obnovy. Je pro člověka tak těžké připustit si, že není pánem všeho? Jestli vyjet pomoci jsem se rozhodovala a odhodlávala několik dní. Nakonec jsem ale nevydržela jen nečinně sledovat, co se děje a za deštivého rána vyjela na Modravu. První, co jsem viděla, když jsem vystoupila z autobusu byl velký transparent visící z okna domu na kterém stálo: „HNUTÍ DUHA TÁHNĚTE ZE ŠUMAVY CHCEME JI ZELENOU“. Hmm... tady je něco špatně. Vždyť já i Hnutí Duha chceme Šumavu taky zelenou. V té době jsem ještě netušila, jaká absurdní demagogie ovládla Modravu i další města, a věřila tomu, že jde jen o nedorozumění. Vydala jsem se tedy z Modravy po červené několik kilometrů k Ptačímu potoku. Pršelo, byla zima a jen díky tomu, že jsem se hýbala, mě muchničky, které repelent spíše láká, nesežraly zaživa. Cestou jsem přemýšlela, jací lidé na blokádě vlastně budou. Nerada bych se stala součástí zfanatizované skupiny lidí, kteří nemají co dělat, přišli si jen honit ega a dělat se důležitými. Tahle má obava se ale rozplynula chvilku poté, co jsem zmoklá a zablácená došla ke „dvojce“ - jednomu ze stanovišť kolem Ptačího potoka. Stála tam skupinka promrzlých unavených lidí různého věku i vzezření. Někteří vypadali posmutněle nebo rozhořčeně, jiní vesele vtipkovali.
to hlad a svrab a Nokia 3310 je pro ně něco jako mezigalaktické křižníky z Hvězdných válek. A když už tudíž po večerech nemůžou sledovat Poštu pro tebe, tak se jim náš věhlasný školní sbor, hnán touhou po levných cigaretách, alkoholu a šunce, rozhodl jet zazpívat. Zbytek naší školy se těší na pomalu se blížící Podzimní prázdniny, které se vůbec neblíží tak rychle jak bychom si představovali, ale stejně z nich máme radost. Sic už nebude teplo, nebudeme mít možnost celý den prosedět na Sokolském ostrově a sledovat Matičku školu z dálky, ale alespoň nebudeme mít co dělat a to máme rádi. Přišli k nám na školu noví studenti. Rád bych o nich napsal nějaký kratičký odstaveček o tom jak přeju jen to nejlepší do budoucího studia, a že se mi zdají jako moc sympatičtí lidé, ale kolem první hodiny ranní píšu pravdu a nic než pravdu, proto zmíním jen to, že v posledních třech letech nepoznávám mezi třídami rozdíl. Třeba zas jaře, kdy začnou krátké sukně, výstřihy a sluneční brýle zas pomalu vyplouvat ze šatníků.
Mirda Počtář Hrabě Dunictz von Treblinka
12 6
Domácí události jako dort pejska a kočičky
Na co do kina? V Kotvě pořád dávají LIDICE – tímhle filmem rozhodně nešlápnete vedle. I když se Vám moc líbit nebude, je to součást historie na kterou bychom neměli zapomínat, tak proč si ji nenechat připomenout Karlem Rodenem. Jedním z nejzajímavějších filmů letošního léta je také nepochybně MELANCHOLIA s Kirsten Dust. Už popisek „Krásný film o konci světa“ leccos napovídá! Ovšem největší peckou léta bych označila film KŮŽE KTEROU NOSÍM španělského režiséra Pedra Almódovara. Ještě nikdy jsem neviděla A. Bandera tak báječně šíleného. Označila bych to i za film letošního 46. Festivalu v Karlových Varech. Například dlouze očekávaný STROM ŽIVOTA lákající na Brada Pitta v jedné z hlavních roli a na přirovnání k filmu FONTÁNA, byl dle mého propadákem. Nebo také do nebe vychvalovaný film CIGÁN, jenž si z Varů odnesl zvláštní ocenění poroty nestál za moc. Ano, bylo krásné, že hlavního hrdinu ztvárnil neherec a obecně se pracovalo více s lidmi mimo branži, ale to neznamená, že je film dobrý. Zrestaurovaná JANE EYEROVÁ sklidila potlesk jako zahajovací film ve Varech a sklízí úspěch i mezi dalšími diváky, podívanou tedy neprohloupíte. Od 1. října se můžeme těšit na velice nadějně vyhlížející český počin – na film ALOIS NEBEL. Film vznikl podle stejnojmenné komiksové trilogie. 11
Člověk se ani nestihl pořádně rozkoukat a už je léto za námi. A kolik se toho stihlo přihodit! Přidali jsme si do slovníčku pojmy jako homosexualismus nebo ekoterorismus (nebezpečnější než AlKáida!!!). A obou se řádně bojíme stejně jako pan prezident. Spolu s vicekancléřem Hájkem vyháníme devianty. Zkrátka vedení našeho státu se podle všech indicií rozhodlo vést tvrdý boj o to, kdo řekne větší hloupost. Na Šumavě jsme se zas dozvěděli, že na kácení v bezzásahových zónách nepotřebujeme výjimky, eh, pan Stráský je nepotřebuje. Chtěli jsme vyhodit Ladislava Bátoru ze školství a místo toho jsme ho povýšili. Ve sněmovně se odhlasovaly sociální a důchodové reformy. Nejen zdravotnické odbory nesouhlasily s nově schválenými zákony ohledně jejich resortu. Chtěly taky dostat přidáno, ale dostanou tak drátem do oka. Ve všech novinách jsme našli zprávu o dvaceti Romech, kteří zaútočili na čtyři mladíky. Nikde už jsme se nedočetli, že mladíci předtím hrdinně chodili ulicemi a křičeli slogany jako „cikáni do plynu“. Tudíž jsme poté společně Tomášem Vandasem a celou DSSS na Šluknovsku pokřikovali a vyhrožovali. Pak se to v médiích prostě zapřelo, i když je toho plný youtube. (Chudák pan Vandas asi trpí výpadky paměti, nebo internetu). Vybírali jsme nového ředitele ČT, a předevčírem jsme ho konečně vybrali. Stal se jím bývalý ředitel Novy Petr Dvořák, ve volném čase kytarista kapely Brumloboys, které fandí miliardář Petr 8
Kellner. Tak jsme zvědaví!, (dobře možná jen já) jak to celé dopadne! A co teprve státní maturity, to bude ještě humorná situace. Ale aspoň už tomu jejich systému docela rozumím a tuším, co se ode mě čeká. A doufám, že se mi svaťák nebude krýt s Majálesem. Toť má prozatímní přání. Mějte se krásně, cvičte ať neděláte novému jménu školy od ledna ostudu.(Uf, díkybohu, že už budu pryč…) M.Macháčková
KULTURNÍ PŘEHLED MitOst festival 2011 České Budějovice (28. září – 2. října) MitOst festival je akce založená partou Němců, kteří se rozhodli dělat festival pokaždé v jiné zemi, v jiném městě. Budějovice mají tu čest hostit MitOst festival letos. Těšit se můžete na NAAB stage, ozvěny Fotojatek, divadelní představení Barevných dětí a tak dále a tak dále. Program je opravdu nabitý, takže si každý jistě vybere. Oficiální zahájení festivalu bude na svátek sv. Václava a většina akcí se bude odehrávat ve Slavii, či v jejím blízkém okolí. V tom mají prsty Budějovice kulturní o.s., které budou na této akci pořádat mimo jiné happening „Slavie ožije“. Mottem a tématem letošního MitOstu je „nová angažovanost“, nevíte co si pod tím představit? 9
Přijďte na workshopa diskuzi ve čtvrtek! Celý festival je zadarmo, tak neváhejte a podívejte se na facebookové stránky na přesnější info!
Září? Ve Vaně se paří! V sobotu 23. září můžete do Horké Vany zajít na koncert v rámci podzimního South Bohemia Jazz Festu, a to na Trio Jurkovič Uhlíř Helešic. Hned v neděli (24.) jsou na programu oblíbené pohádky, jak jste je znali ze Solnice. Začínají v 10hodin a děj se bude točit kolem Tří kůzlátek. Sen každého, kdo má v neděli na starosti malého křiklouna. Samozřejmě můžete ale každý den zajít jen příjemně posedět, známé tváře u dalších stolků určitě chybět nebudou. Na úterý 4.října je připraven dokumentární film Hunger o problémech současného světa. (Geneticky modifikované plodiny, technologický pokrok, globální oteplování a poptávka po surovinách. Svět počátku 21. století se dramaticky mění a s touto změnou se v chudých zemích nadále zhoršuje životní úroveň. Zatímco v USA je největším problémem společnosti obezita, o pár tisíc kilometrů dál na jih, na Haiti, jsou lidé tak chudí, že musí prodávat vlastní děti do otroctví a k obědu jedí koláče z bláta…)
10
Muž v bahně Od soboty (18.9.2011) večer ležel v řece, v blátě, kousek od naší školy muž. Muž později uvedl, že se chtěl pouze opláchnout (v bahně?) a že zapadl. Bahno je opravdu nebezpečnější, než vypadá, když se propadnete dostatečně hluboko, bez cizí pomoci téměř nemáte šanci se z něj dostat. Čím více se snažíte, tím více se propadáte. Proto tam i muž, vysílený, nakonec byl nucen přečkat celou noc, dokud si ho někdo nevšimne.V neděli po 13. hodině náhodní kolemjdoucí uviděli zapadlého muže a zavolali městskou policii. Z bahna ho vysvobodili čtyři strážníci, poskytli mu první pomoc a později byl převezen do Českobudějovické nemocnice, v rámci možností by měl být ale v pořádku.Po operaci, kterou prošel, byl dezorientovaný a stěžoval si na bolesti hlavy. Vidím v tomto příběhu poměrně hodně optimismu. Za prvé to, že muž přežil. Za druhé, že mu pomohli cizí lidé (dřív, než bylo pozdě). Dále také to, že řeka za chvíli zamrzne a proto se nejméně několik měsíců nikdo nepropadne. Teda… alespoň do bahna ne. Musíte vždycky vidět to pozitivní, negativisty nemá nikdo rád! Za chvíli jsou podzimní prázdniny!
18
