Úmysly modliteb Rytířstva Neposkvrněné v jubilejním roce narození. Redakce čtenářům

•> / IC IQ A

Úmysly modliteb

Rytířstva Neposkvrněné v jubilejním roce narození

sv. Maxmiliána Kolbeho: b ř e ze n 1994 “JENŽ JSI NA NEBESÍCH” Dej, aby materiální hodnoty nebránily žádnému v přijímání Božích milostí, d u b en 1994 “POSVĚŤ SE JM ÉNO TVÉ” Dej, aby s Tvou pomocí naplňoval každý křesťan své povolání ke svatosti. Ú k o n o d e v z d á n í se N e p o sk v r n ě n é Neposkvrněná, Královno nebe a země, Útočiště hříšníků a naše nejlaskavější Matko, Tobě svěřil Bůh celý řád milosrdenství. Já,...nehodný hříšník, padám k Tvým nohám a pokorně prosím, abys mě celého a úplně přijala za svou věc a vlastnictví a udělala se mnou, se všemi schopnostmi mé duše a mého těla i s celým mým životem, smrtí a věčností, cokoli se Ti zalíbí. Chceš-li, použij také mne celého bez jakékoliv výhrady k uskutečnění toho, co bylo o Tobě řečeno: “Ona potře tvou hlavu” a též: “Ty sama jsi n a celém světě vyhladila všechny bludy”, abych se stal v Tvých neposkvrněných a nej laskavějších rukou užitečným nástroj en k probuzení a největšímu vzrůstu Tvé slávy v tolika zbloudilých a lhostejných duších a tímto způsobem k co největšímu rozšíření blaženého království Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Neboť kam Ty vejdeš, tam vyprosíš milost obrácení a posvěcení, vždyť Tvýma rukama stékají na nás všechny milosti z nejsladšího Srdce Ježíšova. - Dovol mi, abych Tě chválil, přesvatá Panno. - Dej mi moc zvítězit nad Tvými nepřáteli. O Maria, bez hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k Tobě utíkáme i za všechny, kdo se k Tobě neutíkají, a zvláště za nepřátele církve svaté a za ty, kdo jsou Ti svěřeni.

Redakce čtenářům Toto číslo “Immaculaty” uzavíráme v době, kdy začínáme rozesílat číslo 10 a 11. Ještě stále s pomocí Neposkvrněné překonáváme překážky spojené se stěhováním redakce do Brna a zakládáním nového nakladatelství. Uvědomujeme si, že tato pomoc přichází skrze neposkvrněné ruce Panny Marie hlavně díky Vám všem, kteří toto mariánské dílo podporujete svými modlitbami a oběťmi. Děkujeme Vám za tyto duchovní dary, zvláště pak za utrpení a všechny kříže, které obětujete z lásky k Bohu, aby toto apoštolské dílo Panny Marie stále rostlo. Jsou to poklady, které nelze ničím nahradit. V této době, kdy se zdá, že zlo ve světě triumfuje, je zvláště zapotřebí modlitby, pokání, postu a obětí, aby Pán Bůh mohl mohutněji a viditelněji zasáhnout skrze Pannu Marii, která rozdrtí hlavu pekelného hada stejným způsobem, jak to již v dějinách mnohokrát udělala. M ožná, že se nám zdá, že i přes naše modlitby a oběti, se ve světě nic nelepší a spíše naopak vše se stává horší. Možná slyšíme našeptávání zlého ducha, abychom se nemodlili, protože vše je zbytečné. Nenechme se však zmást. Tato pokušení jsou starou zbraní otce lži, který cítí, že prohrává tam, kde lidé vzývají Ježíše Krista skrze Neposkvrněnou. Pán Bůh je věrný ve svých zaslíbeních a Jeho vítězství nad silami zla bude nakonec zjevné i v tomto světě. Nyní chce však vyzkoušet naši věrnost, lásku a trpělivost, aby nás mohl jednou přijmout do svého královští. Nezapomeňme, že “utrpení tohoto času nejsou nic ve srovnání se slávou, která se na nás v budoucnosti zjeví.” (Řím. 8,18) Děkujeme také všem těm, kteří se zapojují do práce při vydávání časopisu a tuto svou práci přinášejí jako oběť pro našeho Pána. Děkujeme Neposkvrněné, že má všude tolik milých duší ochotných vždy pomáhat, kdy je toho zapotřebí. Přesto bude do budoucna potřeba ještě mnoho rukou, aby toto apoštolské dílo Panny Marie stále rostlo. Obracíme se proto na všechny mladé muže, kteří pocítí ve P o k r a č o v á n í n a str. 3 0

Panno věrná V té v e lk é c h v íli z v ě sto v á n í, k d y ž v y s le c h la j s i anděla, sm ím se T ě zeptat, M atk o B o ž í, na co j s i tenkrát m y slela ? T ě šila se s, že od té ch v íle n esp á ch á n ik d o šp atn ý čin, p ro to že v šic h n i b udou žasnou t, ž e se k n ám sn ížil B o ž í Syn? K d y ž J ež íš sp lá ce l n a še dluhy d o p o sle d n íh o v ý d ech u a ty s tam stála p ln á hoře, ja k o u j s i m ě la ú těch u? Snad ta k o v o u , ž e asp oň n yn í, k d y ž za nás sm ířil B o ž í h něv, kdo zů stal h lu c h ý k Jeho slovů m , tím p o h n e j is t ě Jeho K rev? Pak v id ě la s Jej v e S vátosti v Jan o vých rukou kolikrát a m y sle la j s i, ž e u ž n e lz e ta k o v é lá sc e od olat. K d y ž p o L e tn ic ích rostla C írkev snad j e š t ě pak j s i d ou fala... Jak m ám e h led ět do T vých o čí, k d y ž j s i se v nás tak zklam ala? M y n ad ěji v ša k n eztrácím e, ž e T y nás p řesto n ezk lam eš, ž e T en , je n ž p řišel sk rze T eb e, nás sk rze T e b e p řijm e též! Květa Kotápišová

VnašíduiI Když se zahledíme do nitra vlastní duše, zjistíme, jak mocně zde Neposkvrněná působí od za­ čátku našeho života až po ny­ nější okamžik. Jak mnoho darů jsme dostali ke konání dobra v budoucnu. Z větší části to však je tajemství každé jednotlivé duše. Připomeňme si však, že všechny obdržené milosti, které dostává­ me každý den, každou hodinu a každý okamžik, stékají na nás skrze její milující mateřské srdce. sv.Moxmilián

le n k o v é

Petr našich dnů

p ro u d y

k

a b s o lu tiz a c i

s v ě ta

a

č lo v ě k a . K d o se s n a ž í o b je k tiv n ě o d h a lit ře č s tv o ře n í,

k d y ž b e r e n a z ř e te l

k rá s u ,

a le

i

o m e z e n o s t v ě c í to h o to sv ě ta , t e n si j a s n ě u v ě d o m u je , ž e “N e k lid n é

je n aše

srd c e, d o k u d

sv ě t, i k d y ž s p a n ilý ,

s k u te č n o s tí p o m íje jíc í, k te r á u k a z u je

je na

n e s p o č in e v B o h u ” . T o to p ro s lu lé r č e n í sv.

n e k o n e č n o . Je n ě č ím re la tiv n ím , c o v y ž a d u je

A u g u s tin a m ů ž e m e u p la tn it

a b s o lu tn o . P ouze

n e je n v ů č i

n a š e m u s rd c i, a le ta k é v ů č i s p o le č e n s k é m u ž iv o tu v e v š e c h je h o p ro je v e c h . K d y ž c h y b í

Bůh je A bsolutno, je plností Jsoucna, a proto si zaslouží, abychom se mu klaněli. V p r v n ím p ř ik á z á n í

B ů h , n e n í p o k o j a n i u v n itř, a n i v n ě č lo v ě k a ,

se B ů h n e o m e z u je p o u z e n a to , a b y c h o m

p r o to ž e j e p o r u š e n a z á s a d a j e d n o ty . Č lo v ě k

tu to

u c tív á tis íc e b ů ž k ů a s tá v á se ro z d ě le n sá m v so b ě : o tr o c k y s lo u ž í v ě c e m . M ů ž e m e se p a k d iv it, ž e lid s tv o se s tá v á s m u tn ý m je v i š t ě m

v á le k , n á s ilí a

“Já jsem Pán, tvůj Bůh. N ebudeš mít jin é b oh y m im o m n e.” t r a g é d ií

bez

konce?

P r v n í p ř ik á z á n í d e k a lo g u j e z á k la d e m v š e c h o s ta t­ n íc h a ta k é z á k la d e m s a m o tn é

lid s k é e x ­

is te n c e . N e n í

to

p o ž a d a v e k ty ra n a , a n e b o sv é v o le d e ­ s p o ty . J e to s p íš e s ta ro s tliv ý

h la s

S t v o ř i te l e ,

k te rý

p ra v d u

c h la d n ě p ř ija li.

D o ž a d u je

se

p ře d e v š ím , a b y c h o m m u o d e v z d a li d o b r o ­ v o ln ě

s v á s rd c e . “ B u d e š

m ilo v a t P á n a ,

s v é h o B o h a , c e lý m s rd c e m , c e lo u d u š í a c e lo u s v o u s ilo u .” O n n á s m ilu je ja k o O te c a o č e k á v á o d n á s s y n o v s k o u lá sk u , k te r á j e o d p o v ě d í n a lá s k u . M o h lo b y to m u b ý t j in a k ? B ů h j e lá s k a . O n n á s m ilo v a l ja k o p r v n í a s tá le z ů s tá v á v ě rn ý t é t o lá s c e h ř íc h y

i p ře s

n aše

a n aši n e v d ě č ­

J a k by se z m ě n ila tv á ř n o s t tohoto světa, kdy­ bychom odpověděli na tuto B oží lásku!

n o s t.

S tá le b y c h o m s

no­

n á s p ře s n a še n e ­

v ý m n a d š e n ím o b je ­

v ě r n o s ti n ik d y n e ­

v o v a li k rá s u v e sm íru

p ře s tá v á p o v a ž o ­

- B o ž íh o

d a ru - a

v a t z a sv é sy n y .

ta je m s tv í

č lo v ě k a

U z n a t, ž e O n je

s tv o ř e n é h o k o b ra z u

n aší

S t v o ř i te l e a z a h r n u ­

p r v n í p o v i n n o s t í.

té h o Je h o o d v ě k o u

J e t o z á k la d n í p o d ­

lá s k o u .

Pánem ,

je

m ín k a n a š í sp á sy . J e d in ě

tra g ic k á

ilu z e m o h la

p ři­

v é s t n ě k te r é m y š ­

Jan P avel II. u příležitosti m odlitby "Anděl P á n ě ”

14.3.1993

N e c e lý m ě s íc p o o b d rž e n í k n ě ž s k é h o s v ě c e n í s i s v .M a x m il i á n

M a ria z a p s a l v

m im o o tc o v s k ý

d ů m , a le

ta k é p r o b lé m e m

O t c e , k t e r ý t r p í. T e n t o l a s k a v ý

O t e c se

z á z n a m n í k u : " H l á s a t J e ž íš e K r i s t a , a to

n e m ů ž e d ív a t n a j e h o n e š tě s tí.” J iž p rv n ím

u k ř iž o v a n é h o - p ř ík la d e m a s lo v y ” . O s v íc e n

r o d ič ů m ře k l B ů h v R á ji, k te r ý m ě li z tr a tit,

v íro u p o z n a l, ž e c e s ta k s je d n o c e n í s B o h e m

ž e p o š le S p a s ite le . P o s la l h o s k u te č n ě , n a

vede

sk rz e

n ašeh o

Pána

J e ž íš e

K ris ta ,

p o č á tk u n a š í é ry , v o s o b ě v la s tn íh o j e d n o ­

s k rz e J e h o s m r t a z m rtv ý c h v s tá n í. S á m šel

r o z e n é h o S y n a . 2 5 .b ř e z n a v e le b ím e

v ě rn ě t o u to c e s to u a j i n é n a n i p řiv á d ě l.

Z v ě s to v á n í P á n ě v tě le n í B o h a . N e k o n e č n ý

P o z n e jm e lé p e n a š i c e s tu k e k o n e č ­

B ů h se stá v á

č lo v ě k e m , a b y

ve

o d s tra n il

n é m u c íli a d ů s le d n ě s e j í d r ž m e .P o m o h o u

o h ro m n o u

n á m k to m u s m ě r n ic e a

P r á v ě “ se p ř ib liž u je m e - j a k n a p s a l v e sv é

p ř í k la d s v .M a x ­

p ro p a st z p ů so b e n o u

h ř íc h e m .

m iliá n a a ta k é u č e n í J a n a P a v la II., k te r ý se

p rv n í

od

k te r é ...n á m p ř ip o m e n e a o b n o v í z v lá š tn ím

sv é p rv n í

e n c y k lik y k o n c e n tr u je

na

z p ů s o b e m tu k líč o v o u

J e ž íš e K ris ta . O d v ě k u n a ř ík á po B ohu:

e n c y k l i c e J a n P a v e l II. - k d a tu ,

lid s k é s rd c e to u ž íc í

“ B o ž e m ů j, j e d i n é m é š tě s tí, j a k

p ra v d u v íry , o k te r é

se z m ín il sv. J a n n a z a č á tk u sv é h o E v a n g e lia : S lo v o se s ta lo tě le m a p ř e b ý v a lo m e z i n á m i

T ě m o h u d o k o n a le ji p o z n a t? .. T o u ž ím , d le

(J 1 ,1 4 ), a n a j in é m m ís tě :

T v é v ů le , se T o b ě p o d o b a t, a le j a k ? T y js i

m ilo v a l sv ě t, ž e

n e jč is tš í d u c h a j á m á m tě lo . Ř e k n i, c o a j a k

Syna,

m á m u d ě la t. U k a ž , j a k j á , tě le s n ý č lo v ě k , se

n e z a h y n u l,

m á m z d o k o n a lit, p o d o b a t se T o b ě .” (z e sp is ů

žádný,

kdo

v

něho

v ě ř í,

a le m ě l ž iv o t v ě č n ý (J 3 ,1 6 ) ” .

C o d ě lá K ris tu s , a b y p ř iv e d l č lo v ě k a n a s p r á v n o u c e s tu ? N e j d ř í v e , j a k p í š e o.

o .K o lb e h o ) P rv n í

aby

N e b o ť B ů h ta k

dal sv éh o je d n o ro z e n é h o

lid é p o d l e h l i

ď á b e ls k é m u

K o lb e , “ z á ř í p ř í k la d e m ž iv o t a a v z d ě l á v á

se s ta li j a k o B ů h , p o m o c í

s lo v e m ” . S á m s e b e n a z ý v á “ s v ě tle m s v ě ta ”

v la s tn íc h s il” . ( M .K .) P r v o tn í h říc h v y k o p a l

(J 8 ,1 2 ) a “ c e s to u , p r a v d o u a ž iv o te m ”

p r o p a s t m e z i č lo v ě k e m a B o h e m a p ř i to m

(J 1 4 ,6 ).

p o k u š e n í, “ a b y

o tu p il r o z u m a o s la b il v ů li č lo v ě k a a n a v íc

B o ž í d ě ti m a jí n y n í n a p o d o b o v a t

j e š t ě r o z p o u ta l v n ě m v á š n ě a j e h o to u h u p o

B o h o č lo v ě k a p o d l e e v a n g e li j n íh o u č e n í a

n e jv y š š ím d o b ru n a s m ě ro v a l k e stv o ře n í. Č ím

ta k to s m ě ř o v a t k e s v a to s ti. Č ím lé p e n ě k d o

v íc e s e lid s tv o v z d a lo v a lo B o h u , tím v íc e se

n a p o d o b í J e ž íš e K r is ta , tím v íc e s e p ř ib líž í

s tá v a lo n e š ť a s tn é a b e z r a d n é . N e je d n o u se

k B o h u . S v. M a x m iliá n m ě l p ř i s o b ě v ž d y

č lo v ě k c h tě l o d p o u ta t o d h říc h u a v y n a h ra d it

tři k n íž k y : N o v ý z á k o n , N á s le d o v á n í J e ž íš e

B o h u u rá ž k y , a le ry c h le p o s tře h l, že to h o n e n í

K ris ta a D ě jin y d u š e , k te ré si č a s to p ř e d č íta l,

schopen.

a b y lé p e p o c h o p il c e s tu s v é h o ž iv o ta .

A v š a k p ro b lé m p r o b lé m e m s y n a , k te r ý

h říc h u n e n í je n se v z e p ře l a s trá d á

“ C írk e v

-

vyznává

S v a tý

o te c

-

n e p ř e s t á v á n a s l o u c h a t K r is to v ý m s lo v ů m ,

s tá le

d o k o n a le ji j e

poznává

a

s v e lk o u

n á m z ís k a l m ilo s t p o s v ě c u jíc í a p o m á h a jíc í

ú c to u r e p r o d u k u je k a ž d o u m a lič k o s t z J e h o

a ta k é p rá v o

ž iv o ta ... T e n to ž iv o t p r o m lo u v á z á r o v e ň k

n e k o n e č n é c e n y b y la

t o li k a lid e m , k te ř í z a tím n e d o k á ž o u ř íc i

B o ž í s p ra v e d ln o s ti a v y k o u p it

s

P e tre m : T y j s i M e s iá š , S y n ž iv é h o B o h a ... P r o m lo u v á J e h o ž iv o t, J e h o

č lo v ě č e n s tv í,

Je h o v ě rn o st p ra v d ě , Je h o

v š e o b j ím a jí c í

v stu p u d o n e b e . Je h o o b ě ť s c h o p n a s p la tit d lu h č lo v ě k a

z

o tr o c tv í h říc h u a sm rti. “ J e ž íš K ris tu s , S y n ž iv é h o B o h a - u č í J a n P a v e l II. - se sta l n a š ím u s m íř e n ím u O tc e . T o p r á v ě O n ,

O n sám

z a d o s tiu č in il té to o d v ě k é lá s c e ” o d s trč e n é č lo v ě k e m . “ K ř í ž o te v ře n ím Bůh

n a G o l g o t ě ...je

novým

B o ž íh o O tc o v s tv í, v e k te r é m se

p ř ib liž u je s k rz e K r is ta k lid s tv u ,

ke

k a ž d é m u č lo v ě k u , a b y m u d a l D u c h a S v a ­ té h o .” T a k to j e J e ž íš K ris tu s je d i n ý m

p ro ­

s tř e d n ík e m m e z i B o h e m a lid m i, j a k to p ř i ­ p o m ín a l ta k é o .K o lb e p a m ě tliv J e h o slo v : “N ik d o n e p ř ic h á z í k O tc i, n e ž s k rz e m n e .” (J 1 4 ,6 ) P o u z e v N ě m m ů ž e m e n a jít s p á s u . P o u z e s k r z e N ě h o m ů ž e m e d ů s to jn ě o s la v it B o h a , n a c o ž c írk e v s tá le p a m a tu je v liturgii,* k d y ž se m o d lí “ s k r z e n a š e h o P á n a J e ž íš e K r is ta .” A v š a k K ris to v o

v y k o u p e n í se

v z ta h u je ta k é n a d ě n í to h o to sv ě ta . Ita ls k ý s p is o v a te l

K a re l

C a s s o la ,

k te r ý

o

sobě

p r o h la š u je , ž e j e n e v ě ř íc í, n a p s a l ro m á n o je d n o m sv ě tc i, k te r ý j d e v ě rn ě p o J e ž íš o v ý c h s to p á c h , a b y d o k o n a le n a p ln il J e h o z á k o n lá sk y , k te rý d o s u d (d le a u to r a ) n ik d o n e v z a l v á ž n ě . “N e u v ě d o m u ji si - s v ě řil se - c o p ro lá s k a . D á le p r o m lo u v á J e h o s m rt n a k říž i, ú ž a s v y v o lá v a jíc í h lo u b k a u tr p e n í a o d e v z ­ d á n í” . Z n á m ý a m e ric k ý z p ě v á k B o b D y la n , sym b ol

v z p o u ry

m lá d e ž e

š e d e s á tý c h

let

m ě z n a m e n á e v a n g e liu m . Jsem však přes­ věd čen, že jsm e se d o sta li k ro zh o ­ dujícím u okam žiku: buď zvítězí K ristovo evangelium , anebo nastane konec sv ěta ”. S ta ro s t o

z p ív á n y n í p r o m ilio n y p o s lu c h a č ů : “ J e n a

dočasný a věčný

o su d

k ř í ž i č lo v ě k , k te r ý b y l u k ř iž o v á n p r o te b e ,

č lo v ě k a

v ě ř v N ě h o , j e to s n a d v š e , c o m á š u d ě la t.”

č lo v ě k a . K d y ž v c h á z ím e d o “ n o v é h o a d v e n ­

K r is tu s u m ír á n a k říž i n e je n ja k o

j e p a t r n á v e n c y k l i c e V y k u p ite l

t u c ír k v e ” a p tá m e se , c o m á m e d ě la t, a b y ­

o b ě ť p r o n á s l e d o v á n i a n e je n p r o t o , a b y

chom

p o tv rd il

k u ” (I z 9 ,6 ), j e j e n j e d n a z á k la d n í o d p o v ě ď .

p ra v d u , k te ro u h lá s a l. O n n ás

u s m ířil s k r z e s v o u k r e v

se svým

se p řib líž ili k

“ O tc i b u d o u c íh o v ě -

O tc e m a

J e d n o o b rá c e n í d u c h a , j e d e n s m ě r ro z u m u ,

z a d o s tiu č in il M u z a A d a m ů v h ř íc h a ta k to

v ů le a srd c e : K e K ris tu , V y k u p ite li č lo v ě k a

a s v ě ta . K n ě m u o b r a c ím e n á š p o h le d a o p a ­

val

k u je m e

s v é h o B o ž s k é h o m is tr a o d e v z d a t sv ů j ž iv o t

se sv . P e tre m :

P an e ke kom u b y ­

c h o m š li? T y m á š s lo v a v ě č n é h o ž iv o ta (J

svým

n a š í c e s to u , a p r o to

se

po

v z o ru

z a ž iv o t s v é h o b liž n íh o .

6 ,6 8 ), p r o to ž e j e n o m v N ě m j e n a š e s p á s a ” . K r is tu s j e

p řík la d e m . N e v á h a l

K ris tu s je

ta k é

n a š ím

ž iv o te m

( J I 1 ,2 5 ) , a p r o t o m á m e ž í t v K r i s t u a s

m á m e d r ž e t v ě r n ě J e h o u č e n í a p ř ík la d u . N a

K ris te m . P o k u d u p a d n e m e d o h ř íc h u , p a k se

V e lk ý

m á m e z n o v u z r o d it v K ris tu . O V e lik o n o c íc h

p á te k

ro k u

1937

p r o m lo u v a l

z a k la d a te l M I n á s le d o v n ě : “V šichni máme

ro k u

a m usíme následovat Ježíše Krista, protože v jin é m p říp a d ě n esp ln ím e ú kol, ke kterém u nás Bůh stvořil. V š ic h n i v ím e ,

z n o v u z r o z e n í ta k to : “ S o u č a s n ý s v ě t h lá s á , ž e j e n u tn á e k o n o m ic k á o b r o d a , p ro to ž e j e k r iz e

j a k t r n it á b y la J e ž íš o v a c e s ta . S a m o z ře jm ě ,

A le to to v š e c h n o j e n e d o s ta č u jíc í.

ž e o d n á s n e p o ž a d u je , a b y c h o m š li ú p ln ě

1 9 3 7 p r o m lo u v a l sv .

M a x m iliá n

o

a p a k ta k é o b r o d a in te le k tu á ln í, k u ltu rn í a p o d .

Zde na této zem i se m ám e znovuzrodit, zm rtvýchvstát duchovně, abychom m ěli podíl na budoucím slavném zm rtvýchvstání. Z d e m u s í p r o b ě h n o u t o b r o d a z d u c h o v n í s m rti a to n e je n n a š ic h d u š í, a le v š e c h d u š í v e s h o d ě s c íli M I .” K o b r o d ě n á m p o s lo u ž í sv á to s ti. Z n o v u z r o z e n i j s m e p ř i k řtu , k te r ý h ř íc h y .

O b ro z en í k

sm ývá

ž iv o tu p r o b íh á

p ři

s v á to s ti sm íře n í. K p o s v ě c o v á n í n á m s lo u ž í N e j s v ě tě jš í s v á to s t o ltá ř n í. V e z ís k á v á m e

s ílu k

s v á to s te c h

p ře k o n á v á n í v šech

p ř e k á ž e k n a c e s tě k B o h u a k e s je d n o c e n í se s B ohem . S o u časn á

te o lo g ie

z d ů r a z ň u je ,

že

se k ře s ť a n s k á s p iritu a lita m á c h a r a k te r iz o v a t z c e la j e d n o z n a č n ě a s r o z u m ite ln ě o s o b n ím , v n itř n ím a trv a lý m s e tk á n ím

s J e ž íš e m

K ris te m , k te r ý a b s o lu tn ím z p ů s o b e m u r č u je náš

ž iv o t a

dává m u

sm y s l “ n a

B o h u , n e jv y š š í s k u te č n o s ti, k te r á

c e s tě k n a s y c u je

n e p o k o jn é s r d c e č lo v ě k a ” ( o .Š tě p á n d e F io re s ). A p r o to “církev chce - d le e n c y k lik y a le p o ž a d u je

J a n a P a v l a II - slo u žit jed in ě tom u, aby

o d n á s , a b y c h o m n e s li sv ů j k a ž d o d e n n í k říž ,

k aždý člověk m ohl n a lézti K rista, aby K ristus m ohl každého d oprovázet na jeho životn í cestě...”

s te jn o u c e s to u , j a k o u še l O n ,

k ř íž n a š ic h p o v in n o s tí a o b ě tí p ř in á š e n ý c h z v la s tn í v ů le ... V la s tn o s tí K ris to v a u č e d n ík a j e lá s k a k B o h u , k te r á

v e d e až k p o h rd á n í

s e b o u s a m ý m ” . J e š tě lé p e to o. K o lb e v y u č o ­

R ytíř N eposkvrněné

Svatý Maxmilián Maria Kolbe životopis - pokračování. O .M a x m iliá n n e jp řís n ě jš íh o

byl p ře v ez en

do

v a r š a v s k é h o v ě z e n í,

do

P a v ia k u . P ř e b ý v a l v

c e le a v e v ě z e ň sk é

K rá tc e

p o té to

u d á lo s ti

m usel

o .M a x m iliá n s u n d a t ř e h o ln í r o u c h o a o b lé c i c iv iln í

ša ty . N e z a p o m n ě l

však

své

kněžské

n ap ad en v ězeň sk ý m

p o v z b u z o v a l, v h o d n é p ř íle ž ito s ti v y u ž ív a l

d o z o r c e m , v z p la n u lo

p o s lá n í. S p o lu v ě z n ě

na

k n ih o v n ě , k d e p ra c o v a l. P o té , c o b y l fy z ic k y

duchovně

u n ě h o o p ě t p líc n í o n e m o c n ě n í, p r o k te r é se

k a p o š to lá tu a

d o s ta l d o n e m o c n ic e . D le o č ité h o s v ě d k a b yl

o p o v á ž il

p ře d V e lik o n o c e m i se

o .M a x m i li á n n a p a d e n d o z o r c e m v b ř e z n u

m ě s tn a n c e k n ih o v n y . K e z p o v ě d i c h o d ili k

r o k u 1 9 4 1 v c e le č .1 0 3 . K d y ž d o z o r c e v

n ě m u i ti, k d o j i ž d lo u h é ro k y n e b y li u sv á to sti

h o d n o s ti S c h a rfú h re ra u v id ě l ře h o ln ík a v h á ­

s m íře n í. O

b itu s k o r u n k o u u p a s u , n a k te ré b y l k říž e k ,

d o p is , k te rý n a p s a l s v ý m s p o lu b r a tr ů m

z e p ta l se ho: “ T y v to v ě říš ? ” O .M a x m iliá n

N ie p o k a la n o v a

o d p o v ě d ě l s k lid e m :“ A n o , v ě řím !” D o z o rc e

" D o v o lm e N e p o s k v r n ě n é , a b y n á s s tá le

u s p o řá d a t e x e rc ic ie p ro z a ­

j e h o d u c h o v n ím s ta v u s v ě d č í do

d n e 1 2 .k v ě tn a 1941 r o k u : '

j e j u h o d il d o tv á ře . P a k se j e š t ě n ě k o lik r á t

d o k o n a le ji v e d la - j a k a k d e n á s c h c e v ž d y

z e p ta l t o té ž a k d y ž u s ly š e l p o k a ž d é s te jn o u

m ít -

o d p o v ě ď , m lá til j e j n e m ilo s rd n ě p o o b lič e ji.

p o v in n o s tí b y ly z a c h r á n ě n y v š e c h n y d u š e ” .

aby sk rz e

o z n á m il, ž e s e n ic

n a š ic h

D n e 2 8 .k v ě tn a b y l o .M a x m iliá n

P říto m n ý m , k te ř í b y li t o u to u d á lo s tí v e lm i ro z ru š e n i,o .M a x m iliá n

d o b ré p ln ě n í

p ře v ez en

s p o lu s 3 0 3 jin ý m i v ě z n i d o

h r o z n é h o n e s ta lo , p r o to ž e j e to v š e c h n o p ro

k o n c e n tr a č n íh o tá b o r a

M a tk u B o ž í.

z p ív a l

v O s v ě tim i. C e s to u

n á ro d n í a n á b o ž e n s k é p ís n ě , a b y

p o v z b u d il sv é s p o lu v ě z n ě . J in í v ě z ň o v é se k n ě m u p řid a li. V O s v ě tim i o .K o lb e o b d r ž e l v ě z e ň s k ý p á s k o v a n ý s te jn o k r o j a č ís lo 16 670.

V p r v n íc h d n e c h p o b y t u v

O s v ě tim i

p ra c o v a l v k o m a n d u B a u h o f , k d e v o z il š tě r k a k a m e n y k e s ta v b ě p lo tu k o le m k r e m a to r ia . P o s le d n í d e n k v ě tn a b y l p ř id ě le n

s jin ý m i

k n ě ž ím i d o k o m a n d a B a b ic e p o d v e le n ím “ k rv a v é h o K r o tta ” , b ý v a lé h o k rim in á ln ík a . Zde

v ě z ň o v é k o n a li

“T ady m áš

ty

ty

n e jtě ž š í

d a r m o ž r o u ty

a

p rá c e . p a r a z it y

s p o le č n o s ti, n a u č j e p r a c o v a t, j a k s e p a tř í .” ře k l

K r o tto v i v e lite l tá b o r a , k d y ž m u j e

p ře d á v a l. K n ě ž í- v ě z ň o v é m u s e li s e k a t a n o s it v ě tv e a ro š tí, k te r é p o u ž ív a li k o h r a z o v á n í

m o k řin . P r á c e tr v a la c e lý tý d e n . B y la o to

a p e lu j i ž n e m o h l

tě ž š í, ž e j i v ě z ň o v é m u s e li k o n a t v p o k lu su .

j e v i l z n á m k y ž iv o ta . “ M ě l r o z b itý n o s a

V n e v e lk ý c h v z d á le n o s te c h

o d s e b e stá li

z k rv a v e n ý o b lič e j” , v z p o m ín á j e d e n z k n ě ž í,

“ v o ra rb e itři” v y z b ro je n i d lo u h ý m i d ře v ě n ý m i

k te r ý m u p o s lo u ž il s v á to s tm i. P r o z á p a l p lic

s tá t, j e n

le ž e l, a le s tá le

h o le m i, k te r ý m i m lá tili v ě z n ě , a b y si v p rá ci

a c e lk o v o u

p o s p íš ili. O .M a x m iliá n k o n a l

t á b o r o v é n e m o c n ic i. T a m p o b ý v a l n ě ja k o u

v še c h n o co

v y č e rp a n o st byl

u m ís tě n v

o s ta tn í, a v š a k s p o d iv n ý m k lid e m . K ro tt si

dobu

n a n ě h o s p e c iá ln ě z a s e d l. N a řiz o v a l m u , a b y

t e p l o t a n e u s tu p o v a la , b y l p ř e d á n n a in fe k č n í

n a in te r n ím o d d ě le n í , a le

p ro to ž e

si n a k lá d a l v íc e v ě tv í n e ž o s ta tn í. K d y ž si

o d d ě le n í s p o d e z ř e n ím n a ty fu s . V e lm i trp ě l,

o .K o lb e c h tě l o d p o č in o u t, b ili j e j d ře v ě n ý m i

a v š a k s v é u t r p e n í s n á š e l v e lm i

h o le m i.

B ě h e m j e d n é z č is te k , k te ro u p r o v e d l v e lite l

T o to

tr ý z n ě n í

trv a lo

p ře s

dva

s t a te č n ě .

tý d n y . K a m a rá d i m u c h tě li n e je d n o u p o m o c i,

n e m o c n ič n íh o

a le

o b á v a l,

z a s e d l n a in te lig e n c i, b y l o .M a x m iliá n

a b y n e b y li k v ů li n ě m u p o tr e s tá n i. V ž d y j im

p ř e n e s e n n a b lo k in v a lid ů , k d e d á v a li j e n

řík a l: “ N e p o s k v r n ě n á m i p o m á h á , n ě ja k si

p o lo v ič n í p o r c e jíd la .

o n p o m o c o d m íta l, p r o to ž e se

b lo k u P e te r, j e n ž si z v lá š ť

p o r a d ím .” T e h d y n a p s a l sv é m a tc e : “ M ilo ­

P ře s to to h ro z n é u tr p e n í o .M a x m iliá n

v a n á m a m in k o n e s ta re j s e o m ě a o m é z d r a ­

d o k á z a l v ž d y z a p o m e n o u t n a s e b e a z c e la se

v í, p r o to ž e d o b r ý B ů h p ř e b ý v á v š u d e a s

o b ě to v a l

p ro b liž n í.

v e lik o u lá s k o u p a m a tu je o v š e m a o v š e c h ” .

považoval

z a v e lk ý ú k o l, k te rý m u s v ě řila

P řiš e l “K r v a v ý

však

K r o tt”

je š tě

tě ž š í

Pobyt v

tá b o ře

den.

N e p o s k v r n ě n á . V m ís tě , k d e v l á d l h l a d ,

s á m n a k lá d a l o .M a x m ili­

n e m o c i a n e n á v is t, k d e m n o h o lid í z to h o

á n o v i c o m o ž n á n e jtě ž š í b ře m e n a a p a k m u

důvodu

n a ř íd il,a b y j e n e s l v p o k lu s u .

upadl

d ů le ž itě jš í o te v ř ít d o k o ř á n s v é s rd c e . K d y ž

p o d j e j i c h tíž i, k o p a l j e j d o b ř ic h a a d o

p ř in á š e li n á d o b y s j íd l e m a k a ž d ý c h tě l b ý t

o b lič e je .

p r v n í, o n se

p o lo ž il

N akonec

mu

K dyž

p řik á z a l,

se

n e tla č il n ik d y , i

když někdy

a n a ř íd il n e j­

z ů s ta l b e z jíd l a . Č a s to se r o z d ě lil s jin ý m i

s iln ě jš ím u d o z o r c i, a b y m u u š tě d řil p a d e s á t

o s v o u s k r o v n o u p o r c i c h le b a č i p o lé v k y , a

ra n . O .K o lb e z tr a til v ě d o m í a K r o tt je j h o d il

p r o to o n ě m m lu v ili, ž e j e d ru h ý m s v a tý m

d o b l á t a a p ř ik r y l r o š tím , p ro to ž e si m y sle l,

M a rtin e m .

že

n a d ře v ě n ý trá m

aby

z tr á c e l o v ír u , p o v a ž o v a l z a n e j ­

se j i ž n e z v e d n e . M ilo s r d n í

k a m a rá d i

z a n e s li v e č e r o .M a x m iliá n a d o tá b o r a . Při

J iř í D o m a ň sk i

Osobně znal sv. Maxmiliána K oncem m inulého roku k nám p řije l na p o zv á n í 0. J o sefa M aria P etráka bratr Ivo M aria A ch telik nar. roku 19Ú9, který b yl v N iep o ka la n o vě v době, kd y se sv. M axm ilián v rá til z Japonska a p a k je š tě p o celou dobu a ž do za tč en í sv. M axm iliána v r. 1941. Využili js m e této p říležito sti a p o lo žili bra tru Iv o vi n ě ko lik otázek. 1. J a k d lo u h o se z n á te s o .J o se fe m M aria P etrákem ? Z nám e se asi 25 let. P oprvé jsm e se setkali v D rážď anech u našeho společného přítele C lem ense M a ria M ärze, který v m inulém roce zem řel.(P sali jsm e o něm v předchozích číslech Im m aculaty).

2. K dy jste se rozhodl vstou p it do kláštera? M ěli jsm e velm i zbožnou m am inku, k te r á n á m č a s to p ře d č íta la n á b o ž e n sk o u lite ratu ru . K d y ž js e m m ěl 7 let, ře k la nám m a m in k a , že m o ž n á je d n o u až v y ro ste m e , p o jed e m e tak é n ěkam n a m isie. T eh d y jsem po p rv é pocítil povolání k řeholním u životu. Pak

jsem si po nějaké době přečetl v časopise, který vydávali bratři V erbisté, že oženit se je dobré, neo žen it se je lepší a jít do k lá š te ra je to nejlepší. T ato věta m ě utv rd ila v m ém rozhodnutí. 3. J a k jste se dostal do N iep ok alan ova? V N ěm ecku, kde jse m se narodil, jse m znal dva řády: V erbisty a M ilosrdné bratry. Po přestěhování naší rodiny do P olska jsem nevěděl, do k te ré h o řá d u p ů jd u . Po p o ra d ě se sv ý m zpovědníkem jsem se za to stále m odlil, celkem asi 8 let. Jednou mi p oradila m am inka jed o h o bohoslovce, d obrá znám á m é m am inky, abych navštěvoval v první pátky po dobu 9 m ěsíců hrob jedné zbožné ženy, k terá byla za života obdarována zvláštním i dary. Po této době jse m se měl dovědět, kde bude m oje m ísto. D evátý p átek se m i d o s ta l p o p r v é d o ru k o u “ R y tíř N e ­ p o s k v rn ě n é ” , v e k teré m js e m si p ře č e tl, že p řijím a jí b ra try do ře h o le . T e h d y js e m tak é pocítil, že mě tam B ůh volá. D o k lášte ra jse m však nem ohl v stoupit ihned, pro to že přede m nou byla vojenská služba. D o N iepokalanova jsem napsal teprve 11.2.1935 p o skončení vojenské služby. Byl jsem přijat po dvou m ěsících dne 29.5.1935. 4. Jak é p od m ín k y b yly v té d o b ě v N ie p o ­ kalanově? B y d leli js m e v d ře v ě n é m b a rá k u . N a pokoji nás bylo kolem třiceti. V odu n a um ývání jsm e nosili ze studny. V zim ě, když jsm e se probouzeli, byla voda v um yvadlech zam rzlá. M ilost Boží zde však p ů so b ila tak m ocně, že nikoho nenapadlo, aby si na něco stěžoval. 5. K dy jste se setkal s o.M axm ilián em poprvé? P oprvé jse m se s ním setkal teprve po roce pobytu v N iepokalanově, když se o .M ax ­ m ilián vrátil z Japonska v červnu roku 1936.

'

6. Jaký dojem na vás ud ělal sv. M axm ilián? Ještě p ře d je h o příjezdem z Japonska říkali skoro všichni, že o.M axm ilián je světec. Po celou dobu, co jse m byl spolu s ním v N iepokalanově, jse m nezpozoroval na něm nic, co by se mi nelíbilo. V ždy byl plný dobroty, lásky, víry a přejícnosti. Byl to kněz m lčící. N ik d y jsem ho neviděl rozčileného. O n viděl všechny naše chyby, ale n ikdy nás ihned nenapom ínal. T eprve během společných konferencí ke konci týdne nás upozorňoval v podobenstvích n a naše chyby. fv r

i r

. jjji

" li

t

U

ll M

i f f l í , JĚMtx 1 0

T ehdy každý, kdo se provinil, cítil, že se m luví o něm . M ohu říci, že N e p oskvrněná vyzařovala z o.M axm iliána v celé plnosti. N ic zvláštního na o .M a x m iliá n o v i n e b y lo , ale to o b y č ejn é bylo krásné a přitažlivé. 7. C o se dělo v N iep ok alan ově po p ropu kn utí války? P á tý d e n v á lk y js m e d o s ta li p řík a z , abychom opustili N iepokalanov. Tehdy jse m odjel n a východ. T am jse m byl 9 m ěsíců a pak jse m se o pět vrátil do N iepokalanova. 8. M ů žete nám pod rob něji vylíčit, jak došlo k z a tče n í sv.M axm ilián a? Jed n o u v lednu roku 1941 jse m osobně slyšel, ja k o.M axm ilián řekl, že ho brzy zatknou. 17. ú n o ra js e m byl při bráně. N a je d n o u jse m u viděl dvě p o licejn í auta. V ysedli z nich čtyři m uži v u n ifo rm á ch a je d e n civil. V šich n i šli sm ěrem k dom u, kde bydlel o.M axm ilián. Ihned jse m telefonoval o.M axm iliánovi. Řekl jse m m u vše, co se stalo. T ehdy o.M axm ilián řekl po n ě k u d vy šším h lasem : “A no? - ale p a k už klidně - dobře, dobře, dítě, M aria.” P ak šel zcela

klidný naproti gestapákům . Pozval j e k sobě. Ptali se ho n a nové řeholníky. O dpověděl jim , že žádné nepřijím ám e. P ak je o.M axm ilián pozval, aby navštívili dílny. Souhlasili. Po p rohlídce d ílen si n ech ali z av o lat o .P ia I.v ik áře, o. A n to n ín a II. vikáře, o .Ju stý n a ekonom a k láštera, o .U rb an a rektora m enšího sem ináře a n ejstaršího o. Jiřího W ierdaka. O znám ili je n , že nyní bude předsta­ veným k láštera o.W ierdak a první čtyři spolu s o.M axm iliánem zatkli. 9. M o h l b yste nám v y líč it je ště n ějak ou ep izo d u z M a x m iliá n o v a ž iv o ta , která vám utkvěla v pam ěti? V ž d y jse m obdivoval n a sv. M axm iliánu je h o vztah k nepřátelům . N ik d y k nim n e p o ­ ciťoval zlobu nebo nenávist. N a všechny se díval jak o n a děti B oží, které potřebují lásku. Jednou přišel k něm u něm ecký voják a požádal ho, aby se s ním nechal vyfotografovat. O .M axm ilián se pousm ál, šel s ním n a d vůr a nechal se vyfotit. Já jse m byl u toho, a tak m i o. M axm ilián řekl, a b y ch se v y fo til sp o lu s n im i. M n o z í te h d y n e so u h la s ili s tím , co o. M a x m ilián ud ělal. Pochopte, že byla válka a něm ečtí vojáci spáchali m noho zločinů na našich spoluobčanech. O .M axm ilián odpověděl na nám itky, že jej něm ecký vo­ já k n epožádal o nic zlého, a proto m u vyhověl. T uto fotografii nosím u sebe dodnes. V zpom ínám si je ště , že když jse m p a k doprovázel něm ec­ kého v ojáka zpátky, tak m i řekl: “V y m áte ale příjem ného kvardiána.” 10. K d e jste pak pů sob il v d ob ě válk y a po válce? Z bytek války jse m j iž strávil v N ie p o k a ­ lanově, kde jse m také p ůsobil nepřetržitě až do roku 1973. O d roku 1973 působím v N ěm ecku a v současné době pracuji v U elzen. Jm énem čten ářů Im m aculaty vám děku jem e za r o z h o v o r a p řejem e vám B o ž í p o m o c a ochranu N ep osk vrn ěn é v e v a ší službě.

R edakce

Dovolte mi, abych vám vyprávěl o svém

říkali: “Už dodýchává.” - lékaři si mysleli, že jsem

na

v b e z v ě d o m í a že n e sly ším . K d y ž m i s rd c e

přím luvu sedm ibolestné Panny Marie. Chci tento

vynechávalo, m odlil jsem se vroucně: “ Pane Bože,

příběh vyprávět k větší cti a chvále Matky Boží a

když nyní vydechnu naposledy, prosím Tě, vezm i si

pro radost těch, kteří ji m ilují. Byl jsem uzdraven v

mě k sobě.” Jednou, když opět prohlásili, že už je se

zázračném , okam žitém a úplném uzdravení

roce 1950. Jm enuji se A ntonín a v roce 1949 jsem

m nou konec, znovu jsem se vroucně m o d lila těšil

těžce onemocněl - vysychaly mi nervy'. Musel jsem

jsem se, že už uvidím Pána Boha. Bezvědomí trvalo

se podrobit těžké operaci v Bratislavě. Vybrali mi

dlouho.

několik žeber a prestrihali nervy. Můj stav se

ozářená, protože byl krásný sluneční den. V prvním

den ze dne zhoršoval. Nem ohl j sem přij ímat žádnou

okam žiku jsem

stravu. Nem ohl jsem polykat. Ani žaludek stravu

Hlavou mi proběhla myšlenka: “Možná, že už jsem

K dyž jse m se probudil,

byla světnice

si nem ohl uvědom it, kde jsem .

nepřijím al. D ostával jsem um ělou výživu. Často

v nebi.” Ale když jsem pocítil, že m ám ruce, řekl

jsem se dusil, protože m é plíce nefungovaly.

jsem si, že ještě žiji. T ehdyjsem vážil 4 0 a později

Č innost srdce byla velmi slabá. Často jsem upadal

38 kg. Příbuzní přicházeli ke mně, aby se se mnou

do bezvědomí, které bylo dlouhé. Jednou jsem byl

rozloučili. M anželka zůstala při mne několik týdnů.

v bezvědom í 2 dny a 3 noci. Červené krvinky se mi

Z kliniky poslali domů zprávu, že mi dávají již jen

ztrácely (dostal jsem

několik hodin života. Přišla ke mně moje maminka,

5 litrů krve, ale ani to

nepomohlo). Krev se mi m ěnila na vodu. Každou

aby se se m nou rozloučila. Doprovázel ji můj bratr

chvíli čekali mou smrt. M nohokrát jsem slyšel, jak

a sestra. M oje sestra popsala tuto návštěvu takto:

“Antonín ležel na světnici sám. Když jsm e

proto jsem se po čtyřech dostal do kuchyňky. Tehdy

ho uviděli, zdálo se nám, že spí, ale měl jen zavřené

přišla ke mně ošetřovatelka. Zpozoroval jsem , že se

oči. Pohled na něho byl bolestný. Byl jen samá

mě lekla. Zakřičela: “Co tu děláte?” - Sestřičko,

kost a kůže. Obdivovala jsem naši maminku. S

prosím vás, dejte mi jíst, m ám hlad. Sestřička mi

vypětím všech sil se přiblížila k posteli, objala svého

odpověděla ještě více udivena. - Vy sám nejlépe víte,

syna, pozdravila ho. My dva jsm e jen plakali. Pak

kolik,týdnů jste vůbec nic nejedl a nepil. Pak mě

mu m am inka upravila polštáře a když uviděla ty

zvedla a chtěla mě odvést na světnici. Uviděl jsem

hubené ruce a nohy a zhnisanou ránu na zádech,

na sporáku hrníček a v něm segedínský guláš.

zakryla A ntonínovi tvář rukou, aby nepostřehl její

- Prosím vás, sestřičko, dejte m i trochu toho guláše

vzrušení. N ěžně se ho pak zeptala: “Můj drahý synu,

-p ro siljsem .S estřič k a, která byla celá rozrušená,

jsi již zaopatřen?” Antonín odpověděl: “M aminko

mi dala na talíř trochu guláše. K dyž uviděla, s

nebojte se o m oji duši, byl jsem již u svátosti

jakou chutí h o jím , poklekla a s pláčem řekla.

sm íření

a p řija l jse m P án a Ježíše i poslední

pom azání.”

- Toto j e zázrak! - pak iychle vyběhla ven. Já jsem zatím vyprázdnil celý obsah hrníčku. Když jsem

Po této odpovědi se v duši naší maminky

dojedl, cítil jsem se silný jako předtím , když jsem

m íchala radost s bolestí. Bratr byl unavený, museli

byl zdravý. Pak se otevřely dveře a vstoupil docent s

jsm e se vzdálit. M am inka m u před odchodem řekla:

několika lékaři. Pan docent mi řekl.

“Tak ráda bych zůstala při tobě, ale nesmím. Snaž

- Je to pravda, že jste je d l?

se alespoň usnout, to ti pom ůže...nyní půjdu k

- Ano, snědl jse m všechno, co bylo v hrníčku a stále

sedmibolestné M atce Boží a pošlu ti Ji...!” Pak jegtě

mám hlad. Docent byl z toho zmatený. Pak mi řekl:

jednou pohlédla na trpící dítě a tři návštěvníci odešli.

- Řekněte si, na co máte chuť. Seženem e vám to, i

Teprve venku propukla veškerá bolest, kterou m atka

kdybychom to m ěli přivézt letadlem.

před svým synem dokázala skrýt. Maminka se opřela

N epřem ýšlel jsem dlouho.

o stěnu a hořce plakala. Pak šla do kostela, aby se

- M ám chuť na dobrou dom ácí klobásu, rajčata a

tam m odlila k sedmibolestné Panně Marii. V kostele

dom ácí chléb.

m am inka poklekla před oltářem Panny Marie a

Docent dal příkaz sestře, aby mi to všechno

dlouho se modlila. Z ůstala tam více než 6 hodin.

nachystala na šest hodin večer. Sestřička přichystala

V ečer byla v kostele m še svatá. M am inka zůstala

stůl a k uvedeným věcem přidala i jin é dobroty.

na mši a přijala svaté přijím ání. V době, když se

Pustil jsem se do toho. Opět přišel docent, lékaři,

m am inka m odlila v kostele, Antonín spal. Spal celé

sestřičky a ošetřovatelky...světnice byla plná. Byl

odpoledne, celou noc

a následující dopoledne.

jsem šťasten, že m ohu jíst před nimi s takovou chutí.

M atka Boží konala v té době divy v Antonínově

- Chcete m i pom oci? - ptal jse m se jic h se smíchem.

nemocném těle. N a přímluvu pozemské matky dala

Pan docent mávl rukou a řekl.

Panna M aria nem ocném u Antonínovi neviditelné

- Jen jezte, je zte - a dodal

“injekce”, po kterých těžce nemocný spal zdravým

- Zde zasáhla vyšší moc...

spánkem ...” K dyž jse m se probudil, cítil jsem se dobře.

Příští den mě lékaři vyšetřili. A výsledek? Hnisající rána vyhojená, srdce v nej lepším pořádku,

N ic m ě nebolelo. Ihned jse m se posadil a pocítil

p líce čisté,

jse m velký hlad. V stal jse m a chtěl jsem j ít do

n o rm á ln í m n o ž s tv í

kuchyně, k terá byla blízko m é světnice. Byl jse m

norm ální, prostě všechno v nej lepším pořádku. Stal

ale v elm i slabý, a upadl jsem ... H lad byl veliký, a

jse m se d ivadlem kliniky. V šic h n i o b d iv o v ali

zažív ací ú strojí pracuje norm álně, č e rv e n ý c h k rv in e k , tla k

z á z ra č n o u m o c P an n y M a rie a v ěd ci k ro u tili hlavam i. Jed n a o soba ihned všechno pochopila, když se o tom dověděla. B yla to m oje m am inka. M oje sestra o tom napsala: “ D ostali jsm e výzvu k te le fo n u z B ra tisla v y . N ik d o n e ch těl j í t

k

telefonu, p ro to ž e js m e čekali zprávu, že A ntonín zem řel. R o z h o d la jse m se, že

půjdu já . Jaké

A nadto nade všecko toužím po mučednictví, ale to je pošetilé, že toužím nejen po jedněch mukách, nýbrž po všech, aby byla má touha ukojena... Jako Ty m ůj přesvatý Snoubenče, chtěla bych být bičována a křižována. Chtěla bych si dát stáhnout kůži jako sv. Bartoloměj, být ponořena do vroucího oleje jako sv. Jan.... svatá Terezie z Lissieux

překvapení! B ratr Jo s e f telefonoval z B ratislavy, že A ntonín byl zázračně uzdraven. U tík alajsem , abych to ihned řekla m am ince. -M am inko T o n ík je zd rá v. M ám e si pro něho přijet. M a m in k a ihned poklekla a zvolala:

Jsme povolání Ba Mabinn

-V ě d ě la jse m , že m ě M atka B o ží fgstysi.& začala se m odlit: T ebe B ože chválím e. Z ůstal jsem v nem ocnici je š tě dva dny. N a třetí den jse m přišel dom ů úplně zdráv. K dyž jsm e se ptali m am inky, ja k se to za m ě m odlila, odpověděla, že M atka B oží to ví. Po krátké době jsm e se to dověděli ta k é . M a m in k a n a b íd l a sv ů j

ž iv o t z a m e

uzdravení, p rotože po tom to m ém zázračném uzdravení d ostala těžký kříž. Lékaři si m ysleli, že

trp í

rev m atism em

a ta k ji tak é i léčili.

*

M am ince zhnisaly tři obratle, pak ú plně o chrnula a ležela čtyři roky n a posteli. Z em řela po velkém u trp en í v roce 1955. N yní vím, že nabídla svůj život, aby P án B ůh prodloužil m ůj. K dyž jse m opouštěl kliniku,

ptal jse m se sám sebe,

proč

nastal u m ne tento náhlý obrat? U rčitě m á se m nou Pán B ů h zvláštní plán. K éž bych ho je n splnil! Byl jse m už 15 let ženatý, nem ěli jsm e děti, ale velm i jsm e po nich toužili. K dyž jse m seděl při p o ste li n e m o c n é m am inky, říkal js e m

jí, ja k

bychom byli rádi, kdybychom m ěli alespoň jedno dítě. - B udu se m odlit k M atce B oží - řekla m am inka - abych vám vyprosila alespoň je d n o . P o roce se nám n arodil pěkný chlapeček. Je h o

n a ro z e n í tak é p řip is u ji m o d litb ě d rahé

m am inky. Z a všechno buď chvála a dík Panně M arii! A.F. převzato z M ariánských zvonů

To je je n část výčtu m uk, které svo ­ lává tato světice lásky, m ilující P ána totální v y d a n o s tí d u še , a k te ré v z b u z u jí v sou časn ém člověku zá ch vě v hrůzy a nevole. O dku d se bere v člověku to u h a po utrpe ní? P ředevším z naprostého odevzdání se Kristu a z to u h y m ít podíl na Je h o kříži, n e bo ť odtud ta ké pochází n e u vě řite ln é štěstí a pokoj v srdci. Ve světě je ne sm írn ě m noho bolesti. T rpící lidé, ja k fyzicky ta k duševně, vytvářejí n e kon ečn ě ve lk ý p o te n ciá l m ilostí, které jso u však ve ve lké m íře nevyužity, n e bo ť nevěřící člověk, nebo sla bě věřící není scho pe n sm ysl bolesti chápat. Přiznám se, že i pro m ne byla tato ob la st spíše teo re tickým tabu, n e bo ť člověk to u ží po vě ce ch p říje m n ých a sm yslo vě přitažlivých. N em ůže bez hlubšího zam ě řen í a spo je ní s K ristovým křížem ch á p a t to, co vyjá dřili někteří světci zvlá ště uctívající kříž

- P a s io n is té . V z ta h o v a li k ně m u ru ce s prosbou, aby je je jic h Pán obdařil bolestm i a utrpením i, které jim pů so b ily nevýslovnou radost. Bylo by prim itivní od být podobné projevy s p o uka zem na sexuální úchylky či m a so ch istické d e via ce nervově la bilního je d in c e , ne bo ť existují na pro sto silné a vyrovn an é oso bn osti zcela toužící po utrpení přin á še n é m ja k o sm ír za do nebe vo la jící hřích y lidstva. K aždý, kdo se v ně ja ké m íře odváží to h o to p o s to je a to u h y b ýt ta k to s p ja t s trpícím Ježíše m , však bezprostředně začíná z a k o u š e t ně co, co je n a p ro sto n e vyjá d řite ln é . Je to pro u d ú ža sn é h o v n itřn íh o štěstí a radosti, které dává Pán ja ko odm ěnu těm , kdo takto živě a vážně vním ají a přijím ají Jeh o kříž. D o m n íva t se, že tako vé stře d o ­ věké p ra ktiky se b e ka jících skutků již dnes v to m to m o d e rn ím světě nem ají své m ísto je na pro stý om yl. S tále více přibývá těch, kteří v po hledu na s o u ča sn ý svět, který vykazu je tak hrozné skutky následkem služby S ata­ novi, chtějí naprostým radikalism em a vydan o stí k o n a t s m ír a v y v a ž o v a t m is k y po­ m ysln ých vah do b ra a zla. D esítky m ladých ch la p ců a d íve k v ystu p u jících boso na horu K riž e v a c p o ostrých a špičatých kam enech, m no h a h o d in o vý postoj v úplném odevzdání d u še Bohu, kle čen í na tvrdých kam enech s to u h o u po úp ln é vyda no sti, kající pásy m la dých lidí no šen é za ob ráce ní rodinných příslu šn íků , je ž js o u v zajetí kon zum ism u a m a te ria lis m u , to je je n č á s t m n o h ý c h ne sm írn ě hlub okých postojů k víře dnes. Jsou ta ké i ně které úžasně od ho dla né duše z v lá š tě u m la d ý c h d ív e k , k te ré v n ím a jí dokonce něco podobného ja ko svatá Terezie (viz úvod). Z de js o u jis tě m noha skrytá ne be z­ pečí. M ůže se stát, že m ísto toho, aby byla ve d e n a du še k B ohu, šálí jí S atan a odvádí jin a m , i když su b je ktivn ě se duše cítí být u Boha. V še lze poznat podle projevů a skutků a je ja s n é , ž e d n e s ja k é k o liv p ro je v y v e ře jn é h o fla g e la n tství (seb em rská ní), jso u

ne sp rá vn é a ne be zpe čné. Je proto třeba , aby zde byli zkuše ní du cho vní vůdcové, kteří ne bu do u z h á še t tyto m im o řá d n é dary, je ž někteří do stávájí a přitom budo u db át na sp rá vn ý růst m la dých lidí ke svato sti. C o je zde zvlá ště po zoru hod né , to je to u h a po n a pro sté vyd a n o sti Bohu, sna ha d á t m u vše a zde se ta ké rodí různá gesta a rozhodnutí, která přivádí be zbo žný svě t v úžas. S tále více m la dých lidí se d n e s d o ­ káže m o d lit tak, že zcela za h a n b u je m nohé, kteří se chtě jí p o číta t m ezi elitu d u ch o vn íh o živo ta . Jde to tiž o pro je v hlu b o ké pokory, kd y p o lo h a c e lé h o tě la s p o č ív a jíc íh o na kolen ou s tváří k z em i zn á zo rň u je náš je d in ě m ožný postoj před Bohem . P řiznám se, že ten to ná zor se zrod il v m ém srdci až nyní. T eprve nyní po 8 letech kně žství chápu, ja k d ů le ž ité je při m o d litb ě k le č e n í na kolen ou, sa m o zře jm ě ne jso li zd e z á va žn é fyzické pře kážky věku či nem oci.

O dm ěn ou za n e po ho dlí i za fyzicko u bolest je hlub oké vn ím á n í Boží přítom nosti, d a le ko větší ko n ce n tra ce a up nu tí na Boha, ať už jd e o m od litb u oficia n e bo sva té h o růže nce či rozjím ání. M ed itaci nad utrpe ním Páně na kříži nelze do st dobře ko n a t vsedě. C hci p o d ě ko va t všem ná d h e rn ým m ladým lidem , kteří m ně uka zují hlu b ší p o hled na Je žíšů v kříž a štěstí p o ch á ze jící z to u h y a o d va h y po Jeh o pra ktickém ob ejm utí. Kéž všichni tak činí, aby od le sk Boží slávy se dotkl všech.

P e tr Dokládal

O te c n ik d y n ik o h o n e n u til, a b y se m o d lil. P o d p o r o v a l s n a h u a d o b r o u v ů li, d o v o lil těm m alým , a b y so u těž ili s v ě tším i a k d y ž d o šly j e jic h síly , b e z n a p o m ín á n í je V d o b ě p o s tn í, p o č ín a je P o p e le č n í stř e d o u , js m e se m o d lív a li v e č e r sp o le č n ě rů žen ec. P rv n í d e sá te k p ř e d ř ík á v a l ta tín e k a p o to m p ř e d a l rů ž en ec d o ru k y n ěk o m u z n á s v ě tších d ě tí a sb o ro v á m o d litb a p o k r a ­ č o v a la . K le č eli jsm e n a p rk en n é p o d la ze , z n íž v y s tu p o v a ly su k y n e b o u h la z e n é h la v ič k y la ť o v á k ů . T e d y ž á d n é p o h o d lí. P ř e sto js m e se n a ty to v e č e r y s r ů ž e n c e m tě šív a li. T a k y n aši m en ší a m alí so u ro z e n c i s e c h t ě li z ú č a s t ň o v a t p r o n ě n e o b v y k lé p o b o žn o sti. T a tín e k jim to d ovolil a ta k si

p řip ravili p rostřed k y k tom u, aby to dokázali. P ro to ž e ja k zn á m o ca p a rti se p řes den n ejvíce n a b ě h a jí a jso u tu d íž v e č e r v e lm i u n a v en i, k a ž d ý si n a šel n ě ja k o u p o d p ěru . O p řeli se ru k a m a o sed a d lo žid le n eb o n ěja k ý sch ů d ek či sto ličk u , a b y u d řen é ruce d o k á za li d r ž et se p n u té . N a n ich se d o slo v a sp ln ilo, co je v P ísm u - d u ch z a jisté h o to v , a le tělo je slab é. J e d e n p o d r u h é m p a d a l ú n a v o u . N e jd ř ív e p a d la h la v a n a ž id li a n a k o n ec se ten h rd in a sv a lil n a p o d la h u . T a tín e k b ý v a l v ž d y v z a d u a k d y ž to u v id ěl, v z a l sp á če šetrn ě do n áru če a o d n esl do p o k o je, a b y ho u lo ž il d o p ostele. P o stu p n ě d o p a d li v šic h n i stejn ě. N áš p eleton v š a k p o k ra č o v a l n e r u še n ě a ž do p o sled n íh o Z d r á v a su .

u lo ž il k od p očin k u . O tec n o sív a l n a cesty s se b o u rů žen eček . J a k o ž iv itel p o č e tn é r o d in y c h o d il za ch leb em p ěšk y, m ěl v r u ce c esto v n í h ů l a ak tovečk u . V r a cív a l se d om ů n ě k d y p o z d ě v n o c i. V y p r á v ě l n á m , ž e se m o d lí h la s it ě rů žen ec n eb o si z p ív á m a riá n sk é p ísn ě. U nás n a V y s o č in ě te h d y b ý v a ly h lu b o k é le s y . S tá v a ly se p říp ad y, že b yl p o cestn ý p řep ad en a olou p en . H la sitá m o d litb a n e b o p íseň č íh ajícíh o lo tra z d a lek a u p o zo r n ila , ž e to jd e z b o ž n ý č lo v ě k , a tím ž e z d a le k a n a se b e u p o zo rň u je, d á v á sign ál, že se n em á p roč bát. T a k y se v r a c ív a l o te c v ž d y d o m ů v p o řá d k u . M n o h o n o c í p r o c h o d il a n ik d y se ' m u n ic n esta lo . M ěl s se b o u d o b ro u z b ra ň . R ů žen ec p ř e sv a té P an n y. S b o r o v á m o d litb a z r o d in p o m a lu m izí. V e čer sk o ro d o k a žd é r o d in y v stu p u je n á v štěv a . J e jí jm é n o je televize. N ik o h o n e p o sv ěc u je a n ik o h o n e v y c h o v á v á . J e to v e tře le c , k terý se ro zv a lí v d o m á c n o sti, z a ­ p á lí si m a rih u á n u a tím o m a m n ý m d ým em o b lb u je divák y. D alek o p r o sp ěšn ě jší p ro rů st B o ž íc h d ě tí b y b y la č e tb a p ě k n é k n ih y , k o u sek sp o lečn éh o r ů žen ce, p ísn ičk a nebo b esed a o tom , co k oh o z a jím á n eb o ja k é k oh o trá p í starosti. R od in a b y p rožila klidn ý v e č e r a od p o čin k em by se p o sílila do n o v éh o d n e p o sv ěcen éh o m od litb o u , p o c tiv o u p r a c í a d o b rý m i sk u tk y.

Jaroslav Olšava

I

Jakým způsobem jsem obelhal Ameriku aneb jak jsme stále obelháváni U p říle ž ito s ti zm ěny ústavy Irské republiky na základě referenda vystoupil dne 7.9.1983 v Dublinu americký lékař, bývalý propagátor potratů, gynekolog Dr Bernard N athanson a p o d p o řil za k o tv en í nedotknutelnosti lidského života v ústavě. Jak známo, Irové dvoutřetinovou většinou tuto jisto­ tu odhlasovali. Níže zveřejňujeme podstatnou část zmíněného projevu...

ji s L aurencem Lederem , B etty F reedanovou fem inistkou a s C arol B rightcerovou - ta byla

Ja k víte, právě zde probíhá kam paň za

K dyby tehdy někdo býval provedl reprezentativní

tehdy političk o u v N e w Y orku. S kupina byla zalo žen a v roce 1968. Z aložení takového hnutí, ta k o v é p o litic k é

a k č n í s k u p in y b y lo v e lm i

o p o v á ž liv é . B y li j s m e n e p a t r n á s k u p i n a s rozpočtem 7 500 dolarů pro první rok naší činnosti, a ja k jse m již řekl, bylo tehdy značně drzé byť i je n o m h o v o řit o re fo rm ě p o trato v ý ch z ákonů.

d e fin itiv n ě a

průzkum veřejného m ínění, byli by A m eričané

neodvolatelně uznán z a trestný. Pro ty z vás, kteří

snad z 99,5 % proti neom ezeném u legálním u

jso u proti potratu, avšak také proti dodatku k ústavě a kteří snad m ají pocit, že taková zm ěna

potratu. M y však, tato m alá skupinka s nepat­ rným rozpočtem a pouhým i čtyřm i angažovaným i

ústavy by b y la

p říliš d rastickým a zbytečným

členy, jsm e v krátkém časovém rozpětí dvou let

opatřením , vám bych chtěl uvést něco z historie,

dokázali, že zákon om ezující p otraty sta iý 140 let

část am erických dějin,

byl ve státě N e w Y ork z rušen a tím js m e z N e w Y orku udělali hlavní centrum p otratů v A m erice.

zm ěnu

ú sta v y , a b y byl p o tra t

d ějin práva, abych vás

přesvědčil o m oudrosti této taktiky. M noho z vás kliniky n a světě. N a še klinika byla znám a pod

O tři roky později js m e přesvědčili N ejvyšší tribunál, aby vynesl hanebné soudní rozhodnutí,

k rá sn ý m jm é n e m “ C e n tru m rep ro d u k č n íh o a sexuálního zdraví” . L ežela ve východní části

T ak tedy, ja k jsm e to udělali? Pro m é p osluchače

o m ne slyšelo ja k o o řediteli největší potratové

které legalizovalo potrat ve všech padesátí státech.

tam

zde je velm i důležité, aby pochopili, ja k é taktiky

působil ja k o zakladatel a řed ite l této kliniky, jsm e

jsm e při tom používali. Protože tyto taktiky s e s

p ro v e d li n a

tou či onou m alou obm ěnou používají v celém

N e w Y orku. B ěhem deseti let, kdy jse m

60 000 p o tratů . J á o so b n ě js e m

vlastnoručně provedl je ště asi 15

000 dalších

západním světě. N a še skupina N A R A L v ěděla v

potratů v m é soukrom é praxi, takže nesu osobní

roce

zodpovědnost z a 75 000 potratů. To je statistika,

p ro v e d e n p rů z k u m

n a k terou nejsem právě hrdý, ale m yslím , že m á

potratech, byli bychom utrpěli ja sn o u zničující

p řednáška n a toto tém a tím získ á určitou autoritu

porážku. Podnikli jsm e tedy následující kroky. S dělovacím p ro střed k ů m a veřejn o sti js m e

a věrohodnost. B yl js e m jed n ím ze zakladatelů N árod­ ního sdružení pro odstranění zákona o potratu N A R A L (N ational A ssociation for Repeal o f

1968, že p okud by

byl pečlivě a čestně

sm ý š le n í A m e rič a n ů

o

předali č ísla s prohlášením , že jsm e provedli průzkum veřejného m ínění a že skutečně bylo 50 nebo 60 % A m eričanů pro legalizaci potratu. To

A bortion Law ), k terá se později přejm enovala na

byla sam ozřejm ě velm i výnosná a velm i úspěšná

A kční ligu z a právo n a potrat (A bortion Rights

t a k t i k a p r o r o c tv í

A ction L eague). T o byla první politick á akční

Protože, když

skupina v U S A bojující z a potraty. Z aložili jsm e

am erické veřejnosti, že pro legalizaci potratu je

n a p lň u jíc íh o s a m o se b e .

jste dostatečně

dlouho tvrdili

každý, p a k by autom aticky časem byl skutečně

tribunálu, činil počet potratů v U SA 750 000, je

každý pro potrat. Je je n velm i m álo lidí, kteří js o u rádi v m enšině. T o byla je d n a z našich

toto číslo velm i nízké. Před dvěm a roky, v roce 1980, o něm ž

velm i prospěšných taktik. Používání vym yšle­

m ám e úplné údaje, to bylo 1550 000

ných, nečestných, dvojznačných p růzkum ů m ínění. Svým posluchačům proto naléhavě radím ,

Porovnám e-li počet 100000 potratů před legalizací

aby byli velm i opatrní a velm i kritičtí vůči všem anketám , o kterých se v tisku dočtou a o kteiých

snadno prohlédnem e jis té vým ysly a lži, které jsm e rozšiřovali v am erické veřejnosti. Jinou

potratů.

s p o čtem 1550 000 (p a tn á c tin á s o b n ý v z rů st),

slyší v televizních zprávách. T o je, ja k jse m již

taktikou používanou

řekl, je d n a je š tě dnes velm i používaná taktika

bylo např. tvrzení, že pokud by byl potrat zakázán,

k přesvědčení veřejnosti

propotratového hnutí. Z ro v n a tak js m e věděli, že pokud situaci dostatečně zdra­

stejně by se provádělo zase to lik potratů, je n s tím rozdílem , že by se ta k dělo ile g á ln ě . T o v ů b e c n e n í

m a tiz u je m e , v z b u d ím e d o s t

pravda! Z těchto čísel jasn ě vyplývá, že před tím než byl

sym patií, abychom m ohli pro­ dat náš program legalizace po­ ledující. Z falšovali jsm e počty

p otrat povolen, js m e m ěli 100 000 potratů ročně, dnes

ilegálních potratů, které

jic h m ám e naproti t o m u l ,

tratů. P roto js m e

učinili nás­ se v

prováděly.

550000. A také obráceně.

V ěděli jsm e, že celkový počet

K d y b y c h o m d n e s p o tra t

ilegálních potratů v U S A činil

zakázali, už bychom jic h

z a rok asi 100 000. A však počet, k terý jsm e opakovaně - opako­

nem ěli 1550000. O pět by­

U S A k a žd o ro č n ě

chom se dostali n a 100 000. A z a druhé tato čísla

vaně - předkládali veřejnosti a sdělovacím prostředkům , byl 1000000. A kd yž člověk v e l­

dokazují, že od doby lega­ lizace potratu v A m erice

kou lež opak uje dostatečně

p o k lesl

často, p řesvěd čí veřejnost, že

nosti

se jed n á o pravdu, ja k to v N ěm eck u dokázal náš přítel,

Skok ze 100 000 n a 1550

pan

ta k js m e

u m ě lý p o tr a t se v U S A

v ě d ěli, ž e p o č e t žen , k teré v

používá jak o hlavní pro­ středek regulace porodnosti. A k on ečně neom e­

H itle r. P rá v ě

U S A každoročně um íraly při ilegálních potratech, se pohybuje m ezi 200 a 250. Počet, k te rý jsm e neustále opakovali m y a předkládali jej m édiím , činil 10 000. T ato č ísla z ačala form ovat veřejné

p o c it z o d p o v ěd ­

v oblasti sexuality.

000 ja s n ě do k azu je,

zené a nezřízené provád ěn í potratů ještě větším u m nožství potratů.

že

ved e k

N ejdůležitější a nejpůsobivější taktikou,

m ín ě n í v A m e ric e a b y la tak é nejlep ším pro­

kterou jsm e používali v letech 1968

středkem , ja k přesvědčit A m eriku, že zákony o po tratech m usím e odstranit. K do ví, že jsm e tato

byla katolická karta. To je politika, k terá je pro

č ís la z fa lš o v a li, z v lá š tě p o č e t k a ž d o ro č n íc h

z a jím a v á . D o v o lte m i, a b y ch p o p sa l te h d e jší

m é posluchače

zde a pro tu to zem i

až 1973, nanejvýš

ilegálních potratů v U SA , tom u se derou n a m ysl

situaci. V roce 1968 byla krize, vrcholila válka ve

některé závěry. Z vážím e-li to, ž e v roce 1973,

V ietnam u. V U SA to byl vrchol naprostého odporu

který byl prvním rokem po rozhodnutí N ejvyššího

proti této válce. P ro tiv ále čn é

p ro u d y o v lád ly

m édia. Sdělovací

prostředky byly

úplně proti

štvavá kam paň a propaganda význam ?

válce. N álada zaplavila i m ládež a středoškolské

1) Přesvědčila m édia, že každý,

studenty. O vládla am erické intelektuály. A nyní

proti připuštění potratu, m usí být katolíkem nebo

m y jsm e napadli je d n u větší organizaci v USA,

utajeným katolíkem a je pod vlivem katolické

k te rá

hierarchie.

tu to

n e p o p u lá rn í

v á lk u

stále je š tě

podporovala. B yla to katolická církev a zvláště

2) P řesvědčovala tvrzením , ž e katolíci,

k atolická hierarchie. A tak jsm e katolickou církev

kteří jso u pro

identifikovali s podporováním vietnam ské války

lib eráln ím i, osvíceným i, pokrokovým i lidm i.

a současně jsm e ji označili za hlavního protivníka potratové reform y. T ím to způsobem jsm e získali v š e c h n y sk u p in y , k te ré b y ly p ro ti v á lc e

ve

kdo je

3)

potrat, m usí být

D á le

te n to

dle

definice

intelektuálním i

m a te riá l

tv rd il,

a že

neexistují žádné nekatolické skupiny, které by

V ietnam u. Z ískali jsm e studenty, intelektuály,

b yly p ro ti p o tra tu . T e h d y

a co bylo nejdůležitější

D ále jsm e

jednohlasně proti připuštění potratu východní

udělali to, že jsm e zabránili, abychom všechny katolíky m ěřili jed n ím m etrem , protože to by

pravoslavné církve. C hurches o f C hrist, A m e­ rik án B a p tist A sso c ia tio n , L u te rá n s k á círk e v ,

nám uškodilo.P otřebovali jsm e jisto u podporu -

m etodistické církve, islám , ortodoxní židovství, m orm oni, A ssem blies o f G od - největší letniční

- m édia.

dle našeho m ínění - osvícených, intelektuálních katolíků. 9.1.1971 jse m

se zúčastnil

v C hicagu

b y ly

s tá le

je š tě

hnutí v U S A s počtem 15 m ilionů členů. V doku­ m entech,

k teré js e m vám nyní

p řečetl, js m e

setkání našeho hnutí n a vysoké úrovni. B yla tam

p rohlašovali, že j e

celá naše elita. N avrhovali jsm e způsoby, ja k se

ú s ta v o u ,

postavit proti této opozici - aktivně podporovat

k a to lic k á h iera rch ie a k a to lic k á c írk ev klad o u

nesp ráv n é a

pokud n áb o žen sk é

v ro zp o ru

s

s k u p in y j a k o

odpor potratové reform ě a vm ěšuj í se do věcí, které v zásadě spadají do politické a nikoliv náboženské o b la s ti. C o js m e p řito m ú m y sln ě z a m lč e li a ignorovali, bylo to, že v historii U SA v žádném p říp a d ě

neb y lo

n ic

no v éh o , ž e n á b o že n sk é

skupiny výrazně podporovaly některou politickou stranu. K dyž se n e d áv n o n á ro d n í b isk u p sk á k o n f e re n c e U S A v y s lo v ila p ro z m r a z e n í atom ových zbraní, neřekla m éd ia biskupům , že se m ají starat o své vlastní záležitosti - b a právě n a o p ak

- byli o sla v o v án i a c h v álen i z a svou

pokrokovost. K dyž však tatáž skupina podpořila parlam entní návrh n a zm ěnu zákona, je n ž m ěl zrušit povolení potratu, byla m ohutně kritizována a stala se terčem nejprudších útoků. K atolická karta řím sko-katolické

zákonodárce, kteří zastávají

potratovou reform u a zdůraznit m enšinové názo ry uvnitř církve takových lidí ja k o R obert Drym an, jen ž v té době byl poslancem kongresu a jedním z vůdců potratové reform y. Jaký m ěla celá tato

byla jed n o u z m etod, je jíž pom ocí js m e m anipu­ lovali am erickou veřejnost. K rom ě toho jsm e m ěli je ště další m etody, které jsm e používali při naší kam pani pro potrat. Jednou z nich bylo odm ítání a p otlačován í všech vědeck ých důkazů toho, ž e ž iv o t začíná

p očetím , že to, co se n ach ází v č lo v ě k - o so b a , j e ž v y ž a d u je

děloze, je v ešk erou

k o n c e . J se m

p ř e sv ě d č e n , že p ř ip u ště n í

interrup ce znam ená p lán ovité zn ičen í toho, co

ochranu a bezpečn ost, kterou požívám e my.

j e n e p o p ir a te ln ě a

T řetí taktikou bylo získání sdělovacích prostředků

živ o tem . V ěřím , ž e je to n e o m lu v ite ln ý ak t sm rtelného násilí. Je třeb a přiznat, že nechtěné těhotenství je velm i těžkým dilem atem . A však

p ro

n a še účely. T o byla zřejm ě nejd ů ležitější

k líčová m etoda celé naší kam paně. L idé se často ptají: “P a n e doktore, co vás přivedlo k tom u,

je d n o z n a č n ě lid sk ý m

h le d a t ře š e n í v ú m y sln é m , a k tiv n ím n ič e n í

abyste zm ěnil svůj názor? Jak je m ožné, že se z

znam ená zahodit velké bohatství vynalézavosti

o r g a n iz á to r a a p o litic k é h o a k tiv is ty p rv n í propotratové ligy, z ředitele největší potratové

lid sk éh o d u c h a - a je š tě h ů ře - z n a m e n á to k a p itu la c i v e ře jn é h o je d n á n í p ře d k lá s ic k o u

kliniky n a světě, stal zástupce hnutí Pro život?” O d p o v ě ď je taková, ž e poté, co js e m opustil

o d p o v ě d í ú č e lo v é h o m y šle n í

klin ik u a odstoupil ze svého úřadu, jse m se stal ře d ite le m p o ro d n ic k é h o o d d ě le n í je d n é jin é

Jako vědec vím - nem yslím si, vím to - ž e lidský

n e m o c n ic e v N e w Y o rk u , je ž b y lo n e jv ě tší a

m ám žádné náboženské vyznání, věřím z celého

nejlepší porodnicí ve m ěstě a součástí lékařské

srdce, že existuje nějaká božská existen ce, jež

fakulty K olum bijské university. Jako ředitel jsem

nás žádá, abychom tom uto nekon ečně sm ut­

byl zodpovědný i za prenatální neboli fetologické

ném u

a n evysloviteln ě

oddělení. V roce 1973, kdy jse m nastoupil, jsm e

proti

lidskosti učinili

n a n e p říje m n é

sociální problém y. T o je ostudné život začíná

přijetí násilí.

početím . Přestože form álně ne­

ostu dn ém u

zločinu

přítrž definitivn ím a

se právě stali m ajiteli nové velkolepé technologie,

neodvolatelným “stop !” P okud bychom snad v

kterou dnes denně používám e při vyšetřování

této věci, je ž se nás týká, z tra tili o d vahu nebo zklam ali, pokud bychom zaváhali nebo znejistili,

p lo d u , a b y ch o m z jis tili je h o z d ra v o tn í stav, abychom se přesvědčili, že to, co je v děloze, je

pokud bychom ba i

n a o k a m ž ik z tra tili své

p ln o h o d n o tn á lid sk á bytost. T ech n o lo g iem i, o

pověření v tom to nanejvýš nezištném , nanejvýš

n ich ž zd e

důležitém boji, historie nám to neodpustí. Děkuji

hovořím , jso u

ultrazvuk, vyšetření

plodové vody a elektronické m ěření srdce pom ocí světla. D ru h á taktika(po katolické kartě) spočívá v tom , že m usím e odm ítat vědecký důkaz, jen ž nepopiratelně prokazuje, že život začíná početím. M usím e trvat n a tom , že otázka, kdy začíná život, je otázkou teologickou, právní, etickou nebo také filozofickou - jenom ne vědeckou. To j e opět oblíb en á tak tik a propotratových skupin. T rvají n a tom , že je nem ožné definovat, kdy život začíná, že to nem ůžem e vědět, že tento problém patří jin am , ať už do oblasti právní, teologické apod. M y však m usím e život definovat. Je to n u tn é j a k p ro v ě d ec k é ú č ely , ta k z důvodů právních a m orálních! Ž ivot skutečn ě lze jasně d efin ovat. Z ačín á početím , oplodněním té d o b y je p očatá osob a lid sk ou

a od

b ytostí. V

děloze neexistuje náhlý přechod, a proto je život ko ntinuálním spektrem od svého počátku až do

vám!

“Touto sváto stí js o u m anželé p o síle n i a ja k s i p o svě ce n i k věrném u p ln ě n í sv ; povinností, k uskutečňování svého po vo lán í až k dokonalosti a k vydávání kresťanskí svě d e ctví p ře d světem. Jim Pán svěřuje úkol dát lidem viditelně p o zn a t sva to i vlídnost zákona, kte rý spojuje vzájem nou lásku m anželů a je jic h sp o lu prá ci s lásl Boha, původce lidského živo ta .” (P avel VI.,H um anae Vitae 25)

Katolická rodina ohrožena, liberalizací D le zám ěru B ožího je ro d in ajed n o u z cest

r !r\ /^i d

m

m anželský život v souladu s požadavky v

vedoucích ke spáse a k pozem ském u štěstí. A však

E xistuje n ějaká propast m ezi teorií katoli

so u d o b á ro d in a se zdá být neschopná dosáhout

víry a ž iv o tn í praxí. R o z d íly js o u n ěkdy

tyto cíle. Společenské a kulturní zm ěny ovlivnily

výrazné, že nás Poláky o bviňují z povrchní

žebříček hod n o t natolik, že lidé ztrácejí orientaci.

davového katolictví, které n em á s v o u h lo u t

S oučasná ro d in a p rožívá krizi. S am otné zjištění

Jednou v P aříži n a konferenci věnované o táž i

této sk utečnosti n ic

n a tom nem ění. M nohem

rodiny se m ě zeptal jed e n africký m isionář, zi

z d á b ý t z jiště n í z d ro je to h o to

P olsko je katolickou zem í. K dyž jse m řekla

oh ro žen í. P o z n a n é neb ezp ečí již to lik člověka

ano, zeptal se m ě znovu - p ro č j e ted y v P ol

neohrožuje. Je m ožno se m u vyhnout. Z kušenosti,

povolen potrat? Ano, p roč je je š tě i m noho jin

d ů le ž itě jš í se

k te ré js e m z ís k a la b ě h e m tř ic e tile té p ra x e v

věcí, k teré nejsou v souladu s k ato lick o u etik

p a sto ra c i ro d in v In stitu tu te o lo g ie ro d in y , v

Přece životní praxe, k terá se rozchází s víroi

P o rad n ě pro m ládež a m anželé a ,v poslední době

n e jh lu b ším d ram atem člověka. S vatý otec

i v P apežské radě pro rodinu - mi dovolují, abych

P avel II. stále o p ak u je zvláště,

se k této záležitosti vyjádřila coby poradce. Co je

m ládeži: “Pam atujte, že tento život zde n a zs

tř e b a d ě la t, a b y c h o m z a c h r á n ili o h ro ž e n o u

j e cestou, pouh o u cestou do věčnosti, do n e t

ro d in u ? Z a p rv é j e

“Č lověk byl stvořen

tře b a ja s n ě u rč it, o ja k é

o hrožení se jed n á , protože jso u různé náhledy na

když m luv

pro nebe a ne pro

sv<

A však tato prav d a m izí z vědom í současn;

o tázku ro d in n é krize. O hrožení, o něm ž se chci

lidí a te n to sv ě t a je h o z á le ž ito s ti lidi zc

z m ín it, p o v a ž u ji za n e jp o d s ta tn ě jší. T ý k á se

pohlcují. C írkev

n e jh lu b š íc h v rste v lid s k é h o n itra . R o d in a je

činnosti stále novým i iniciativam i a dokum e

o h ro žen a ve své...svatosti. K dyž zde používám

starost o osud rodin, o spásu rodiny. O hrožen:

p o je m ro d in a , m ín ím

d á ro zd ělit do šesti základních, ja k příčin ta

tím p ře d e v ším ro d in y

projevuje ve

své pastora

vytvořené dvěm a lidmi, kteří věří v B oha a chápou

důsled k ů , k teré vyžad u jí ro z liše n í, aby se j

p o d sta tu svátosti m anželství. Jde především o

m ohlo předcházet.

zjištění, co se stalo s rodinou a p roč tom u tak

l) V e stále širších společenských kruž

je , že sv áto st m anželství, kterou B ůh ustanovil

j e o h ro ž e n a

není zdrojem štěstí, ž iv o ta a lásky. Sam ozřejm ě,

předm anželské čistoty. M ladí lidé si skoro vůl

že bychom m ohli prostě říci, že krize m anželství

neuvědom ují, ja k velm i je je jic h budoucn

je

p řílišn é

ovlivněna m inulostí. Č asto vstupují do m anželi

k te ř í

s přítěží cizoložství a tím vytvářejí v m anžels

k rizí

víry. B ylo

by

to

však

z j e d n o d u š e n í. E x is tu jí p r o s tě lid é ,

neodm ítají víru, avšak nedovedou uskutečňovat

klim a,

z á k la d n í h o d n o ta p a n e n s tv í

které je

velm i vzdáleno

od integrá

vize lásky, ve které dar, dar celého člověka, je

5) S tále

v íce j e o h ro ž e n a m a n ž e lsk á

tak é plně druhou stranou odplácen. “ D ar sebe

věrnost. L áska nespojuje už navždy

sa m a z a ú č elem o b o h a c e n í d ru h é h o

L áskou

č lo v ě k a

se

nazývá

dva

lidi.

i z cela p ovrchní sexuální

seb o u ” - ja k to napsal Pavel VI. v H um anae

prožitek. “M ilovali se” - znam ená: m ěli sexuální

vitae.

styk. V podstatě význam sexuálního spojení, o 2)

Je o h ro ž en a sv á to stn o st m anželství. k teré m

Stále m éně lidí chápe, že civilní sm louva nestačí,

P a v e l V I.

“ p osvátný

m lu v í v H u m a n a e vitae:

akt z aslu h u jící v ěčn o st” - j e nyní

že sv áto st m anželství je sm louvou m ezi třem i

chápán jak o fyziologická p o třeb a nebo relaxační

o sobam i - B ohem a dvojicí m anželů. Stále častěji

činnost.

lidé považují církevní sňatek pouze za m ilou, avšak

m izící tradici.

- N ěkteří lidé ani nechápou, co to je “m anželská

znam ená n ap ln ěn í D uchem - dar síly k uskuteč­

čistota!” A ntikoncepční m yšlení j e t a k rozšířeno,

ň ov ání o btížné svatosti. K dyž tento dar n epřij­

že lidé

m ou, js o u

rodičovství. T yto neustále opakované sm rtelné

aby

že

6) Je také ohrožena m anželská čistota.

svátost

s la b í,

N echápou,

m o h li n é s t

o b tíž e

už ani neum ějí jin a k u skutečňovat

hříchy člověka zm ění. Č lověk se postupně stává

m anželského života. 3) O h ro ž e n a je životodárná funkce ro ­

stejný jak o je h o činy - neschopen skutečné lásky

diny. M ísto, aby se rodina stávala zdrojem života,

a čistoty.

dochází v ní k usm rcování nenarozených dětí,

o b v iň u je c írk e v z to h o , že m á p ř íliš tv rd é

k teré by m ěly být ovocem vzájem né lásky. D ítě

požadavky a d o m áh á se, aby

je často považováno za vetřelce, vůči kterém u se

v z h le d e m

používají stále m odernější sm rtonosné prostředky.

Sám

ke

sebe chce obhajovat, a proto

sla b o sti

byly

zm ěněny

č lo v ě k a ,

k te rá j e

n edovoluje uskutečňovat. P ráv ě

zde

se

rodí

4) S am ozřejm ě, že v takovém klim atu

tzv.m orální relativism us - sm ěr, který dovoluje

j e o h ro ž e n o c e lo ž iv o tn í trv á n í m a n ž e ls tv í -

člověku, aby zůstal takový, jak ý je. Sm ěr, který

dochází k rozvodům . P očet rozvodů roste nejen

člověka nezatěžuje obtížnou snahou o dosažení

u těch m anželství, k terá m ěla sňatek n a úřadě, ale

svatosti a dovoluje m u, aby... šel třeb a i d o pekla,

tak é u těch, k terá byla uzavřená svátostné. Přísaha

p rotože cesta ke svatosti je p říliš těžká!

ztrácí svou váhu, stává se prázdným slovem ,

i

když p latn o st této svátosti trv á ve skutečnosti n a věky.

Wanda Póltawska

Odvykli jsme od společných rozhovorů. Je mnoho věcf a záležitostí, které nám v tom brání. Každý odchází z domu v jinou dobu, každý se vrací domů v jinou hodinu, každý má své starosti, nikdo nemá čas. Mluvíme spolu, ale nerozmlouváme. Říkáme: “ musíme dítěti koupit boty, dát o p ra v it rádio, ko u p it čaj, za p la tit účty....Možná, že nám chybí místo anebo nálada na rozhovor. Nedostatek prostoru v bytech nás přinutil ke zrušení jídelny a tím jsme ztratili i společný stůl. Vzdali jsme se stolu, který mnoho lidí považuje za zbytečnou překážku a možná i určitý problém: stůl totiž vyžaduje prostírání, správné uložení talířů a příborů, řádné ser­ vírování pokrmů a konečně i určitý způsob sezení, který může být pro unaveného člověka obtížný. Zkusme se trochu přemáhat.

C hci v á m n a p sa t svůj p říb ě h o

to m , j a k mi

p o m o h la M atk a B oží, k tero u n e sm írn ě m iluji a js e m o d h o d lán pro N i c o k o liv udělat. Stalo se to p ře d více n ež d vaceti léty. N a ši ro d ič e nás v ychovávali velm i dobře. V e d li n á s

k P án u

B o h u a P a n n ě M arii. O tec n á m v žd y řík av al: “P ok ud

js te d o m a , b u d e te se d e n n ě m o d lit,

chodit do k o stela n a m š i svatou, k svaté zpovědi a k sv a té m u p řijím á n í. K d y ž js m e v y ro stli a

Ztmhktkeftoh Snažm e se o to, aby se celá rodina shromáždila u společného stolu alespoň jednou denně. Posaďme se u kulatého, hranatého, vysokého, anebo nízkého stolu k večeři. Vypněm e televizi a rádio. A ť pánové odloží noviny, aby měli čas a možnost pohlédnout jeden na druhého: matka, bratr, sestra... Zkusme si najít trochu času u společné večeře pro sebe, pro společný rodinný rozhovor, abychom si více rozuměli, abychom si mohli říci, co si každý myslí, po čem toužíme... Alespoň jednou ve všední den - u večeře a vždy v neděli a svátky - vůbec nezáleží na tom, zdali nás je mnoho nebo jsme tři nebo dva - zase dň em e spolu se svým i nejbližšími ke stolu. J.G. p řevzato z e Zródla A m e rič tí v ě d c i d o š li k záv ě ru , že n ic tak n e p o s ilu je č lo v ě k a , ja k o p ě s to v á n í tr a d ič n íc h r o d in n ý c h z v y k ů - s p o le č n ý c h n á k u p ů , v ý letů , o b ě d ů n e b o s e tk á n í. " P o k u d js i b y l v y c h o v á vá n v ro d in ě , ve k te ré s i tě c h to zv y k ů vážili, p a k s i m ů žeš b ý t jis t, že s i b u d e š v ě d ě t ra d y v d o s p ě lo s ti", říká p s y c h o lo g d r S te p h e n J. W o lín z U n iv e rs ity G e orge W a s h in g to n a .

začali c h o d it do práce, přestali js m e c h o d it do kostela. V elm i těžce js m e n esli, že se nám naši z n á m í p o sm ív a li,

ž e js m e “ p a n b íě k á ř i” . P o

nějaké d o b ě se zeptal náš p á n fa rá ř P .A u g u stý n S p u rn ý n a še h o otce, co se s n á m i stalo, že nás nevidí v kostele. D o m a byl z toho velký p oplach. O tec n á s vyfack o v al a do k o ste la js m e cho d ili všichni spo lečně. O v íru js e m se p ře stal z ajím at už dřív e, je š tě když js e m byl v učení. T a k to šlo se m n o u m o d lit,

p o m alu dolů. P ře stá v al js e m se

p a k js e m se o d stě h o v a l

o d ro d ič ů ,

p ro to že js m e se stále h á d ali a j á se n au čil c h o d it do re stau ra ce a začal pít. M a tk a p lakala, otec zuřil, ale m n ě to bylo v še c h n o je d n o . P a k jse m se zk am arád il s k lukem , který se p řistěh o v a l spolu

s rodiči

do K aro lín k y - K o b lsk é, kde

js m e drive bydleli. Byl o čtyři ro k y m la d ší než já. Je d n o u , když js e m ho navštívil dom a, zahlédl jse m u nich n a skříni v ložnici sk rze o tev ře n é dveře asi půl m etru vysokou so šk u P an n y M arie. B y la

z ro v n a

ta k o v á ,

ja k o

n a Z á z ra č n é

m edailce. Z a u ja la m ě svým k rá sn ý m a n ěžn ý m obličejem . K d y ž js e m se n a N i p o d ív al, p o cítil jse m něco ja k o p ích n u tí u srd ce a celý jse m

zbled l. V šim l si to h o i m ůj k a m a rád , p ro to že se

nam aloval světadíly, ja k jse m to u m ěl a nak o n ec

m ě h n e d zep tal, co se se m n o u děje, že jse m

natřel h n ěd o čern o u b arv o u hada, kterém u M atk a

ta k o v ý b led ý . Ř e k l js e m , c o se v e m n ě o d e ­

B o ž í d rtí hlavu. K dyž byla so šk a h o to v á, c o ž mi

h rá v alo , ale on se sm ál, p ro to že nebyl m oc věřící

d o st

a je h o m a tk a si d a la sošku do p o k o je je n pro

rod ičů m a v š e jim řekl. N ě co se se m n o u stalo,

d e k o ra tiv n í účely. D o m a jse m m yslel stále na

n e b o ť js e m

P a n n u M arii, n eb o ť jse m Ji m ěl stále před očim a.

so u ro zen ci, kteří byli je š tě dom a. V n eděli jse m

P o č a se js e m

n a v še z ap o m n ěl. P a k p řišla

d lo u h o tr v a lo , d o n e s l j s e m

že to

pa k p řijal sv áto st sm ířen í a n ejsv ětější svátost. P řed n e d ěln í b o h o slu ž b o u

b y lo k o le m

js e m se bál, že se otec A ugustýn

8 .p ro sin ce . T eh d y js e m n em ěl ani tu š e n í,

že je

m o d lit s ro d iči a

vše řekl d ů sto jn ém u otci A u g u stý n o v i a

z im a , n a p a d l sn íh a m y js m e šli lyžovat. V z p o m ín á m si,

se začal v e če r

ji u k ázat

b u d e n a m n e zlobit. N eb y l js e m

ta k v e lk ý sv átek .

L yžovali js m e a dělali legraci až

p ře ce ta k d lo u h o u sv até z p o ­

n a je d n o u n a m ě zavolal bratr:

vědi a u sv atéh o p řijím ání.

“F ran to , p o jď sem , n ě co jse m

O n m i ale s n ě h o u a ú sm ě ­

n a še l.”

Sjel js e m

v e m p o m o h l a j á byl

dolů, kde

po

b y lo o b e c n í s m e ti š t ě , v y -

sv a té m p ř ijím á n i š ť a s te n

b a g ro v a n á já m a , k d e se v o ­

ja k o nikdy v životě. K dyž

zilo rů z n é h a ram p ád í. K dyž

js e m

si c h těl

p o n ě ja k é

js e m sjel dolů, p odal m i m ůj

d o b ě v z ít

b ra tr J o s e f n ě ja k o u hlavičku.

M arie, o b a ro d ič e n ě ja k

N e v ím , co

se to

se m n o u

so šk u P anny

z e s m u tn ě li.

stalo. R o z p la k al js e m se a

U v ě d o m il

js e m si, ja k m í ro d iče m ají

u ž js e m ani dál nelyžoval. Šel

n e sm írn ě rádi P a n n u M arii

js e m d o m ů , k d e jse m nechal

a t a k é j a k J i asi m useli m oc

lyže a v rátil se zp ět n a m ísto,

prosit za m é o brácení. S ošku

k d e b ra tr h lav ičk u našel. H ned

js e m jim p ro to p o n e c h a l, i

js e m se tak é zeptal kam aráda, c o u d ě la li

se s o š k o u

když to pro m ě neb y lo lehké.

Panny

N yní jse m n ejšťastnější člověk

M arie. O n je n řekl: “ M ám ě sp ad la

na

n a z e m a ro z b ila se. T a k js e m ji vyh odil n a sm e tiště .” T ři dny m i trvalo

h rab al v e sněhu. S o u sed é si m ysleli, že jse m se

bývám

utrpení. Stále si ale říkám : " V še c h ­

n e ž js e m n ašel v šech n y kusy. B ylo jic h c elk em šest. C h o d il jse m tam vždy po práci a

světě i p ře sto , že

často nem ocen a prožívám chvíle no

p ro T eb e

P an n o M aria,

T ys mi

pom ohla, a tak dělej se m nou, co c h c e š.” M u sím něco o dpykat za tu dob u , co js e m T ě

z b lázn il. N e v ším al js e m si to h o . N a k o n ec se mi

neznal. P a n n u M arii m ám n e sm írn ě rá d a za

p o d a řilo so šk u opravit. D o su d js e m to nikdy

v še Jí děkuji. N e b ý t hlav ičk y o n é sošky, n ev ím ,

n ed ělal, ale s p o m o cí P anny M arie jse m so šk u

k d e bych byl dnes. D íky T i P a n í m á, tisíc e ré

pěkně

díky.

s le p il,

p ra s k lin y ” o š m irg lo v a l” , aby

p o v rc h byl hladký. P a k js e m ji natřel. B ílé šaty, z á v o j a sv ě tlé m o d rý plášť. N a zem ěk o u li jse m

F ra n tiš e k

Na s trá n k á c h Im m a c u la ty js m e o p a k o v a n ě p s a li o ře c k o k a to lic k é cirkvi. M n o z í n a š í č te n á ři u rčitě b u d o u rád i, k d y ž zde te n to p o je m vysvětlím e. S lo v o p ro to dávám e o. M iro s la v o v i, k te rý se to u to o tá z k o u za b ý v a l v ^ č a s o p is e M isio n ár.

Reckokatolíci 1) Vysvetlenie pojmu “Gréckokatolícká cirkev” j e katolícka cirkev byzantského obradu. Rozvediem zo širšia: Kristus založil len jednu Cirkev. Vyplýva to napr. z jeho slov: “Ty si Peter (Skala) a na tejto skale postavím svoju cirkev a brány pekelné ju nepremôžu.”(Mt 16,18) Kristus teda hovorí o svojej Cirkvi a nie o cirkvách. Kristus postavil svoju Cirkev na Petrovi Keďže Peter zomrel nedá sa to myslieť ináč, ako tak, že Kristus hovorí o Petrových nástupcoch, ktorých nazývame pápežmi (papa = otec). Kristus nerobil diela, ktoré by mali trvať len 40-50 rokov. To, čo Kristus dal apoštolskému kolégiu spoločne, dal Petrovi, a len Petrovi osobne: "Čo zviažeš na zemi, bude zviazané na nebi. ” Takáto absolútna jurisdická moc by nemala žiadny zmysel, keby mala trvať len pár rokov. Túto moc vlastnia pápeži. Kto je spojený s pápežom, patri k tajomnému telu Kristovmu - Cirkvi. 2) Vysvetlenie pojmu “katolícky”: Už od prvopočiatku vznikali v Cirkvi bludy a rozkoly. Avšak bludné učenia boli vždy lokálne. Hoci bludy vznikali na mnohých miestach, predsa každý blud bol iný, tj. nielenže sa bludy nezhodovali s učením Cirkvi, ale nezhodovali sa ani medzi sebou navzájom. Kdežto učenie Kristovej Cirkvi bolo na všetkých miestach (Rímskej ríše) to isté, viera bola tá istá. Keď sa teda niekto chcel dozvedieť, do akej komunity prišiel, opýtal sa, či miestna cirkev patrí k Cirkvi, ktorá je všeobecne všade rozšírená. To “všeobecne všade” sa gréckym slovom povie: “katholikos". Kristova pravda

odpovedá všetkým ľuďom, preto sa rozširuje na všetky miesta, nepravda zasiahne len úzky okruh ľudí. Katolicita je preto známkou Kristovej Cirkvi Alebo ináč povedané, Kristova Cirkev je katolícka. 3) Vysvetlenie pojmu “grécko”: Celé vykupiteľské dielo Ježiša Krista je zhrnuté, obsiahnuté v Eucharistii, ktorú Kristus slávil so svojimi apoštolmi pri poslednej večeri Vtedyimdal jesť svoje telo a piť svoju krv a prikázal im: “toto robte na moju pamiatku”. Kresťania sa schádzali od prvopočiatku na “lámaní chleba” - Eucharistii. Kristus nedal nijaké presné inštrukcie ohľadom modlitieb a ceremónii pri slúžení Eucharistie. Dal im len podstatu. Po rozídení sa do celého sveta, každý apoštol, podľa svojho vlastného uváženia a zo svojej apoštolskej autority obklopí centrálny úkon premenenia rozličnými modlitbami a ceremóniami. Tieto sa vyvinuli do samostatných obradov, ktorých je dnes 22 v katolíckej Cirkvi. Tieto obrady sa líšia len rôznosťou modlitieb, ale katolícke cirkvi všetkých obradov veria presne to isté, majú tú istú vieru, učenie. K viere napríklad patri aj pravda o primáte sv. Petra a jeh o nástupcov. V spomínaných 22 obradoch katolíckej Cirkvi najväčšiu časť tvorí latinský obrad, a veriaci, ktorí k nému prislúchajú sa bežne nazývajú rimskokatolíci. Gréckokatolíci ako obrad majú pôvod na východe v Byzancii, či Carihrade, alebo tiež v Konštantinopole. Gréckokatolíkmi sa zvyknú nazývať preto, lebo v dávnych dobách bola ako dorozu­ mievacia reč gréčtina(koiné), na rozdiel od latinčiny, ktorá sa zaužívala na Západe. Najzrozumiteľnejší a najpresnejší názov pre našich gréckokatolíkov je: Katolíci byzantsko-slovenskélio obradu. 4) Vysvetlenie rozdielu medzi gréckokatolíkmi a pravoslávnou cirkvou. V roku 1054 došlo k veľkej schizme, odštie­ peniu Carihradského patriarchátu od Ríma. Inými slovami: Carihradský patriarcha odmietol poslušnosť a podriadenosť Petrovmu nástupcovi, pápežovi Tým odpadol od katolíckej Cirkvi Na tomto mieste je treba uviesť, že v r. 863 k nám na Veľkú Moravu prišli, a to práve z Carihradu, dvaja vierozvestci sv. Cyril a Metod. Prišli teda ešte pred rozkolom. Ich vernosť pápežovije jasne vidieť aj z toho, že v r. 867šli do Ríma,

aby im p á p e ž povo lil s lú ž iť Sv. liturgiu v sta­ roslovanskom jazyku, čo im pápež povolil. My gréckokatolíci túto Sv. liturgiu dodnes slúžime i v staroslovanskom jazyku.

Pro děti

Proč Pán Bůh

5) V y sv e tle n ie p o jm u “ p ra v o s lá v n y - o rto d o x n ý ” .

Grécke slovo “orthos”, znamená pravý, správ­ ny, a slovo “doxa - dokein” znamená učenie, vieru, oslava. Filologicky teda slovo "ortodoxia” znamená pravá viera, pravé učenie, správna oslavu (Boha). V prvých storočiach sa celá katolícka Cirkev nazývala ortodoxnou- pravoslávnou. Po veľkej schizme r. 1054 “Carihrad” začal zdôrazňovať, v opozícii k “Rímu", Že on je pravoverný, pravoslávny a nie “Západ”. Avšak nikdy nemôže byť pravoslávie tam, kde je opozícia voči “Petrovi” - pápežovi. Z pravověrnosti im teda zostalo iba slovo, ktoré dnes vyjadruje opak toho, čo vyjadrovalo pôvodne. Z uvedeného teda vyplýva, že obradovo sú gréckokatolíci v podstate to isté, čo pravoslávni (až na nepodstatné odchýlky vzniklé vý­ vojom liturgie po schizme). A le v učení, vierouke sú medzi nami a pravoslávnymi podstatné rozdiely. Sú to hlavne tieto: a) Primát (prvenstvo) rímskeho pápeža. b) Jestvovanie očistca. c) Nebeská blaženosť svätých prv než príde Posledný súd. d) Presný okamih premenenia, transsubstantíácie. e) Platnosť viac než prvých sedem všeobecných snemov. f) Nepoškvrnené počatie Panny Marie. g) Neomylnosť římského pápeža, keď učí “ex caílietlra”. h) Neporušiteľnosť spovedného tajomstva. i) Nerozlučnosť manželstva. 6) V y sv e tle n ie p o s to ja g ré c k o k a to líc k e j c irk v i k iným c irk v á m .

Postoj gréckokatolíckej cirkvi k iným cirkvám je ten istý, ako postoj celej katolíckej Cirkvi k iným cirkvám. Kristova Cirkev môže byť len jedna, teda i pravá Cirkev môže byť len jedna. A k sa niekedy hovorí v rámci katolíckej Cirkvi o cirkvách, myslí sa vždy na územné alebo obradové podelenie. Totoje postoj k iným cirkvám, ale nie k jednotlivým osobám, ktoré sa prípadne nachádzajú v nekatolíckych cirkvách. Katolické učenie je, že každý, kto úprimne nasleduje svoje svedomie môže byť spasený, ale kto poznáva kde sa nachádza pravda a odmietajú, nemôže byť spasený.

A n ič k a b y d lela sp o lu s ro d iči a sourozenci v malém městečku. I když měla pouze devět roků, byla již sm rtelně nemocná. Lékaři zjistili, že m á leukemii rakovinu krve. N em oc se vyvíjela velmi rychle. Rodiče, kteří využili již všechny dostupné možnosti, spoléhali nyní už jen na Boží pomoc. Modlili se velmi často a prosili za uzdravení své dcery. Tatínek, který byl velmi bohatý, avšak měl slabou víru, začal také prosit Pána Boha o zázrak. N em ohl se sm ířit se svou bezm ocností, protože se dosud nesetkal s něčím, co by si sám nezařídil. Začal také slibovat Pánu Bohu, že nechá postavit kapli ke cti M atky Boží, že věnuje část svého m ajetku pro postižené děti, že... Zdálo se, že m odlitba nebyla vyslyšena a všechny sliby byly marné. A nička stihla ještě přijm out první svaté přijímání a pak zem řela před dosa­ žením desátého roku života. M am inka a Aniččini bratři Tomáš a Jakub se smířili s v elk o u b o lestí s B oží vůli a d o k ázali vyslovit během m odlitby O tče náš slova: “buď vůle Tvá” . Tatínek se však proti Pánu Bohu vzbouřil. Přestal chodit do kostela a nemodlil se. Teprve po delší době po velkopostních rekolekcích přišel a vyznal: “Dnes jsem pochopil, proč Pán Bůh nevyslyšel mou m odlitbu. Již vím,

jaký smysl m ěla smrt m é milované dcery. Byl jsem velmi bohatý a myslel jsem si, že všechno mohu koupit za peníze. Ukázalo se, že jsem žil v omylu. Za peníze nelze k o u p it ž iv o t, z d ra v í p ro m ilo v a n é h o člověka. A již vůbec nelze koupit věčné štěstí. Od nynějška budu prosit m ou dceru, která je v nebi blízko Pána Boha, aby mi vyprosila dar větší víry. Proto Pán Bůh nevyslyšel modlitbu za dobrou věc, kterou zajisté bylo zdraví a život m alé Aničky, aby se uskutečnilo ještě větší dobro. A nička

zem řela sm ířen a s Pánem Bohem jen n ě k o lik o k a m ž ik ů po p ř ije tí sv a té h o přijímání. M ůžem e si proto myslet, že byla spasena a j e v nebi. V případě A niččina tatínka Pán Bůh uskutečnil svůj úmysl, aby se obrátil a měl život věčný. N ení to však jediná příčina nevyslyšení našich modliteb.

Stává se dosti často, že křesťané se zlobí na své přátelé a znám é a přitom vzývají jm éno Boží během m odlitby a nedělní mše svaté. D ělají dobře? Budou vyslyšeny jejich m odlitby? N ikoliv. Pán Bůh nám radí: “O m yjte se, očisťte se, odkliďte mi své zlé skutky z očí, přestaňte páchat zlo.”(Iz 1,16) Ježíš nás zase učí: ”Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se roz­ pom eneš, že tvůj bratr m á něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve sm ířit se svým bratrem. Potom teprve přijď a přines svůj dar.”(M t 5,23-24) Podívejm e se je ště na další příčinu nevyslyšení modliteb. Jsou takoví křesťané, kteří chodí do kostela a m odlí se, aby se ukázali před lidm i(M t 6,5), ale ve svém životě neza­ chovávají přikázání lásky k B o h u a k bliž­ nímu. Pro jin é lidi je to velké pohoršení. Pán Bůh takové křesťany varuje: “N e kaž­ dý, kdo m i řík á P ane, P ane, v ejde do království nebeského, ale ten, kdo činí vůli m ého O tce v nebesích.”(M t 7,21) Ježíš je Bohem pravdy a nedá se oklam at zdán­ livě vroucí m odlitbou anebo předstíranou zbožností během nedělní mše svaté. To jsou tři nejčastější příčiny nevyslyšení modliteb a také příklady “vzývání Božího jm én a nadarm o” - snaha využít P ána B oha k uskutečnění vlastních plánů, nedostatek víry spolu se stavem těžkého hříchu a m ar­ nivost spojena s pýchou. Proto svatý Jakub píše p řím o :“ Prosíte sice, ale nedostáváte, protože prosíte ned o b ře.”(Jk 4,3) Proto neobviňujme Pána Boha, ale učme se dobře modlit.

Josef Guzdek převzato ze Zrodia

Jsme vystaveni záplavě charismatických poselství S tále k nám do léh ají z n ek lid ň u jící hlasy o š í ř e n í s e n z a č n íc h p o s e l s t v í. R e in a ld o

P in h e ir o ,

p o r tu g a ls k é h o

vydání

Z e jm é n a

s n a ž iv ý “E c h o ”

v

se n z ač n íc h po selstv í, zv láště jso u -li u rč e n a k to m u ,

aby vyv o láv ala ú z k o st ne

o brácení.

r e d a k to r

Starostlivé naslo u ch án í těm to ap o kalyptickým

B ra s ilii

h lasům , sp o jen é s oček áv án ím , n á s v z d alu je od

u p o z o rň u je n a to , že "rů z n á stře d isk a m odliteb

n a ší

z a m ír se

M a ria - dbát o vlastn í n á p rav u (o b rá c e n í). V

sta la střed isk y n a slo u c h á n í novým

p ra v é úlohy, k te ro u n á m u lo ž ila P a n n a

p ro ro k ů m , k d e se h o v o ří o velk é očistě, k terá

d ů sle d k u to h o h ra je m e h ru sv é h o n e p říte le ,

m á n a stat v to m to ro c e.” V B ello H o riz o n te -

nesetrv ám e-li n a této cestě. P ře d e v ším n e sm ím e

ja k

n a slo u ch a t m ožným d atům a d o b ám , p ro to že -

dodává -

d o š lo k

“v id o u c íc h ” . B yl

se tk á n í b r a s ils k ý c h

to o p r a v d o v ý

B a b y lo n

n a vzdory m rav n ím u ú p ad k u

lidí - n e zn á m e

n e je d n o tn ý ch hlasů. O b á v á se, ja k říká, o ty, kdo

ro z sah m ilo srd e n stv í a trp ěliv o sti B o ží, stejně

n e m a jí k u ltu rn í a n á b o že n sk o u och ran u . T ěm to

ja k o n e z n á m e

úk a zů m

o b ěto v an ý ch n a úm ysl

b ychom se n em ěli pod iv o v at, o těch

c e n u m o d li t e b

a u trp e n í

o d v rá ce n í o h lášen ý ch

h o v o řil j iž Je ž íš, že se b u d o u m n o žit v p o sled n í

trestů. Ještě 4 0 d n ů a N in iv e b u d e zn ič en o . A le

d o b ě ( s r o v .M a t 2 4 ). T a k é n á m u k á z a l, j a k

p a k činil n á ro d pok án í a N in iv e b ylo ušetřeno.

ro z lišo v a t p ra v é p ro ro k y o d falešných: “ P odle

K ro m ě toho: Ja k často bylo v p o sle d n ím století

je jic h o v o c e je p o z n á te .” O voce, k teré sam i ve

o h lašo v án o , že to h o a to h o d n e n e b o m ěsíc e

d ru h ý c h p řin á še jí - o v o c e p ra v d y v e v ě rn o sti

n a stan e k a ta stro fa? A n ic se n estalo! N u tn á je

u č ite lsk é m u ú řa d u církve, p ap eži, E u ch aristii,

p o u z e a je d in ě naše v lastní náp rav a: o b ra ťe se,

M arii, stejně ja k o ovoce svatého života, ovoce

b u ď te stále p řip ra v e n i,

náp rav y duší. M u sím e si d á v at p o z o r n a přem íru

p řijd e v h o d in u , kdy b u d e n e jm é n ě P ro b u ď m e sp á n k u ,

tedy

sv á

n a p ra v u jm e

p ro to ž e Syn č lo v ě k a o čekáván.

srd ce ze sm rteln éh o své

ž iv o ty

a

ž ijm e

ostražitěji v očekávání Pána, k teréh o js m e ztratili ze svého zo rn éh o úhlu. P ísm o svaté nám radí: N e u h ášejte

ducha:

“N e zh á še jte o h e ň D u c h a,

d a r p ro m lo u v á n í z v n u k n u tí n e p o d ce ň u jte , ale všeck o zko u m ejte, a co j e do b ré, to h o se d rž te .”( l T e 5 ,1 9 -2 1 ) V elké n e b ez p eč í sp o čív á v tom ,

když je d e n h las

n e b o n a d p řiro z en é

zjev en í p ro h lásím e z a n e o m e ze n é , je n k n ě m u se upín ám e a tím se iso lu jem e je od je d in é h o zách ran n é h o p ram en e - církve, slo u p u op o ry a pravdy, k terá z d e n a zem i re p re z e n tu je živ éh o B oha. D o n A n g e lo M utti E ch o a u s M ed ju g o rje č. 107

Na stránkách časopisu Trenta giorni, vycházejícího v šesti řečech a prodávaného v deseti zem ích, podává další in fo rm ace o proticírkevní činnosti zednářů G.Cubeddu a to se zvláštním zřetelem k osobě Giuliana di Bernardo, citovaného v lmmaculatěč.9 v článku “Nová evangelizace naráží na překážky ze strany zednářů” . S úctou a uznáním je třeba vystupovat vůči všem náboženstvím, s výjimkou katolického. Církvi neposkytovat žádný prostor! To jsou instrukce velmistra Giuliana di Ber­ nardo, adresované jeho bratřím ze zednářských lóží na Východě. Důkaz o tom přináší autor zmíněného článku, uveřejňující kopii Di B e rn a rd o v ý c h v la s tn o ru č n íc h p o zn á m e k. “ K on kure nce pouze s k a to licko u církví (u ostatních náboženství vzájem ný resp ekt).” Dobře čitelné písmo je písmem Giuliana di Bernardo, bývalého velm istra lóže Velikého Východu Itálie, dnes šéfa regulérní Italské Velkolóže. Tak to formuloval ve svých pozná­ mkách k projevu na zednářském kongresu, konaném v březnu 1992. Tehdy byl ještě velmistrem lóže Velikého Východu Itálie a obsah celého dokum entu je redakce 30 Tage (něměcká mutace Trenta giorni) schopna předložit. Jedná se o poznámky tehdejšího velmistra a sice o kom p le xní schém a o více bodech, hovořících o hodnotových a mravních před­ stavách svobodných zednářů. Mluví se v nich ovšem i o politických stranách a o italském presidentovi, neboť italské parlamentní volby byly tehdy již za dveřmi. V bodě 5 je načrtnut “P rojekt pro zem ě V ýchodu” , ve kterém Di Bernardo dává směrnice pro činnost Velikého Orientu v této oblasti. Na prvém místě, jak již bylo řečeno, je to, ona "konkurence výhradně proti katolické církvi”. Pak následuje výzva, aby lóže V elikého Východu Itálie převzala v zemích Východu "aktivní roli” a sice schva­ lováním nových zákonů a “účastí na společném plánu ze d n á řů , který má z a m e z it vnitřn ím bojům”. A konečně se zde projevuje obava z “desorientace vládnoucích kruhů těchto zem í”, hledajících nové mechanismy řádu, který by m ěl n a h ra d it te n sta rý, k o m u n is tic k ý . Již

Církvi neposkytovat žádný prostor začátkem roku 1992 se v mezinárodním tisku objevovaly zprávy o kolonizování Východu svobodným zednářstvem , zvláště Skotským ritem již n í ju ris d ik c e S po je ných Států. Za starostmi Di Bernarda se zřejmě neskrývá nic jiného než snaha o přiměřené zapojení se do činnosti jiných zednářských lóží se sídlem v Americe i v Evropě (anglických a francouz­ ských). Ty již tehdy znovuobnovovaly sloupy svobodozednářských chrámů v Polsku, Ru­ munsku, bývalém Československu, Maďarsku a bývalém Sovětském svazu a Jugoslávii. V lednu minulého roku zřídil Di Bernardo “sloupy Velikého Východu Rumunska”, následovnické lóže toho slavného “chrámu” - lóže vystupující teh dy pod názvem C o n co rd ia , z a lo ž e n é v Bukurešti poprvé roku 1884. Je evidentní, že boj proti katolické církvi trvá, byť i někteří - i ti stojící na její půdě - z nedostatečné inform ovanosti tuto skutečnost bagatelizují nebo ji i programově popírají. Je ovšem znám o, že pro ďábla je optim ální, podaří-li se mu přesvědčit lidi o své neexistenci. Kardinál Ratzinger, prefekt kongregace víry, říká v knize R apporto sulle fede (u nás vyjde v n e jb liž š í době v n a k la d a te ls tv í Z von pod názvem “O víře dnes”), že “současné mizení vědomí toho ďábelského jen dokazuje dnešní pokles svatosti. Ďábel se může skrývat v pro něho výhodné anonym itě jen proto, že dostatečně nesvítí světlo těch sjednocených s Kristem, které by ho usvědčovalo.” Proto se modleme a pracujme!

A.Loula

Chci poděkovat Pánu Ježíši, Matce Boží Panně Marii a sestře Faustýně za vyslyšení mé prosby. Dne 2 1.1 0 .1 9 9 3 se mé kolegyni .laně narodila dcera Adrianka, která za čtyři dny po porodu velmi vážně onemocněla. Dle sdělení lékařů se jednalo o zápal m ozkových blan. N aděje na přežití byla malá. A drianka byla převezena na dětskou kliniku do Ostravy. Já jsem se o tom dověděla teprve za dva dny, když jse m p řišla do práce. K olegyně mi telefonicky sdělila, co se stalo a já jse m ji utěšovala.

že všechno bude opět vpořádku. Nevěděla jsem , žc m aláA driankaje ohroženana životě, ale přesto jsem tušila, že to s ní bude opravdu velmi vážné. Chtěla jsem jí pomoci, ale uvědomila jsem si, že sama nezm ohu nic. Pomoci zde může jedině Pán Bůh, kterému jsem také celou žáležitost svěřila. Hned tentýž den večer jsem se začala modlit novénu k Božímu milosrdenství a k sestře Faustýně a prosila jsem o m ilost navrácení zdraví tomuto malému človíčku, kterého jsem zatím neznala, ale kterého jsem měla už ráda. D va dny po skončení novény jsem se dověděla dvě zprávy. Ráno jedna kolegyně přišla s tím, že Adrianka je už mimo nebezpečí a odpoledne další kolegyně řekla, že dítě po 14 dnech života zemřelo. Vnitřně jsem byla přesvědčena, že špatná zpráva

nemůže být pravdivá a dál jsem prosila Pána Ježíše o uzdravení A drianky a je jí navrácení pozem ské mamince. Až další týden jsem se dozvěděla od Jany, že m alá je opravdu mimo nebezpečí a koncem listopadu bude propuštěna z nemocnice. Lékaři řekli Janě, že malá Adrianka jen zázrakem zůstala na živu. Teprve 18. prosince jsem Janu navštívila a poprvé uviděla malou Adrianku. Za tento velký dar děkuji Pánu Ježíši a Panně Marii, ke které se vždy utíkám a také sestře Faustýně, která tento velký dar vyprosila. Eva Bernátková Děkuji za časopis Immaculata. Jsem s ním velmi spokojena. Pracuji jako psychoterapeut u alkoholiků a narkomanů, takže vždy s povděkem si přečtu články a dopisy k tomuto tématu. Sama nosím Zázračnou m edailku již od dětství a m ohu vám potvrdit, že opravdu dělá zázraky. Spolu s manželem jsm e nosili Zázračné m edailky místo zásnubních prstýnků. Panna M aria nás opravdu provází celý život. N a rodinném domku jsm e si v roce 1975 zhotovili výklenek se sochou Panny Marie s Ježíškem. Kvůli tomu jsm e seděli třikrát na lavici obžalovaných u soudu. Protože jsm e Pannu Marii nesundali, dostali jsm e oba exekuci na platy. V rozhodnutí vytrvat nás podpořil pan kardinál Tomášek, který řekl:” Panna Maria zvítězí.” V té době jsem byla na mateřské dovolené poprvé po devíti letech manželství. Manžel mi donesl na výplatu 10 Kčs. Nemusela jsem však jít žebrat, protože při jedné cestě na vánoční zkoušku zpěvu mi jeden pán sám dal obálku. Bylo v ní tolik peněz, kolik jsm e potřebovali do doby, než jsem nastoupila do práce. Přibližně nás výdaje a exekuce vyšla na 30 000 Kčs. Po rodinném nedorozumění jsm e se však museli z bývalého mlýna vystěhovat. Hledali jsm e byt v Jihlavě, kam jsm e oba dojížděli, ale bez úspěchu. Prosila jsem tedy: “Pane, jestliže je to Tvá vůle, tak mi někoho pošli.” Celé záležitosti se ujala Panna Maria. N a noční přišel za mnou pan inženýr spolu se svou manželkou. Byl to inženýr, který nám radil ohledně výklenku. Nyní se přišel zeptat, jak dopadly soudy. Řekla jsem, že komunisté s námi nehnou, ale musíme se odstěhovat. Bylo to v úterý. Paní m i na to

řekla:”můj bratr se v pátek žení a bude odcházet z Jihlavy. Mohli jsm e se tedy přestěhovat do jeho bytu, kde dodnes bydlíme. Další zkušenost s medailkou jsem učinila, když jsem ji tajně dala do peněženky m ém u tchánovi při jeh o převozu do nem ocnice. Prosila jsem Pannu Marii, aby se ho ujala. Co vám mám povídat. Tři dny před jeho smrtí přišel za ním kněz sám, bez zvaní a tchán přijal svátosti. Za všechny tyto m ilosti děkuji P ánu Ježíši a Jeho nejmilejší Mamince Neposkvrněné Panně Marii. Ludmila Výborná

Po přečtení poslední “Jmmaculaty”, na kterou se vždy velmi těším, jsem se rozhodla, že poděkuji Neposkvrněné za její vedení a ochranu v mém životě. Věřím, žen e náhodou jsem se narodila právě v den N eposkvrněného Početí. Jako m alá dívenkajsem velice ráda chodilana m ájovoua měla jsem ráda Pána Ježíše i Jeho Maminku. Tehdy jsem ještě nevěděla, že i Ona je mojí Maminkou a že se o mě bude tolik starat. Mojí rodiče byli zbožní katolíci a všechny nás vychovávali ve víře a v úctě k Panně Marii. Jájsem se však v dospělosti svou vlastní vinou od Pána Boha vzdálila. On však ode mne ne. Až teď vidím, že to byla právě Neposkvrněná, která mě vyprosila milost víry. Postupně jsem začala chápat, že život, který vedu sm ěřuje k mému věčnému zatracení. Začala jsem mít v srdci touhu po svátosti smíření a po eucharistii. Můj proces obrácení trval řadu let, ale Pán Ježíš i Panna M aria trpělivě čekali.Pak přišlo jarní světlo Ducha Svatého, které m ě z c e la prom ěnilo. Čím větší lásku m ám k Neposkvrněné, tím větší lásku mám k eucharis­ tickému Kristu, Jeho Nejsvětějšímu Srdci a také ke svým blížním. Velice mě také mrzí, když vidím, jak někteří naši bratři, zvláště mladí, zavrhují svátost smíření, Eucharistii a Pannu Marii. Je to však i naše chyba, protože jsm e často hodně uzavření. To, co jim chybí u nás, hledají pak u odloučených bratří, kteří je vítají s otevřenou náručí anebo ve světě. Uvědomuji si, že bez veliké milosti Boží a mocných přímluv Panny Marie bych svými silami nedokázala nic. Jsem Jim velmi vděčná a za všechny obdržené milosti ze srdce děkuji. vděčná Kateřinu

Pán Bůh zaplať zato, že jste mě přijali do řad Rytířstva Neposkvrněné!! Ačkoliv jsem už důchodkyně, která příští rok (da-li Pán Bůh) dovrší 70 let. R^da bych, pokud síla stačí pom áhala Panně Marii v jejím úmyslu zachránit lidstvo, které se od Pána Boha odvrátilo. Nevládnu žádným velkým kapitálem, celý život jsem pracovala v zemědělství. Přesto mám oči otevřené a vidím, ja k naléhavá je potřeba modliteb a jiných skutků lásky za obrácení hříšníků! Ať Pán Bůh dá Vaší práci hojné požehnání. M arie Janíčková

Im maculata se mi líbí. Duch Svatý ji vede. Odloučení křesťané přestali uctívat Pannu M arii a to Satan potřeboval. Přímluva Panny M arie je tak mocná, že ten, kdo ji pocítil se nedá odradit. Já jse m byla několikrát vyslyšena hned na m odlitbu “memorare” - “Pomni o nejdobrotivější Panno Maria, že od věků...” Je velmi smutné, že někteří lidé bojují proti církvi a proti uctívání Panny Marie. Velmi útočí také na Svatého otce. Neuvědomují si, že všechno, co od nás požaduje církev, slouží jen k našemu dobru. Není to výmysl Jana Pavla II., ale jsou to požadavky samého Ježíše Krista, kterého musí poslouchat i papež. Skrze církev dostáváme mnoho darů. Svatý Maxmilián Maria Kolbe by nebyl schopen tak velké oběti uprostřed pekla na zemi, kdyby neposlouchal církev a neměl lásku k Bohu a k Neposkvrněné Panně Marii. Tato láska mu umožňovala milovat své blížní až do krajnosti. Byla to láska, která vyzařovala Boha a Pannu Marii. Lidé, kteří považují za nejvyšší hodnotu smyslné požitky, nemohou ani pochopit, co to znam ená m ít v srdci to, co měl sv. Maxmilián a všichni jem u podobní. Přeji Vám, aby Váš časopis našel cestu do každé rodiny. Františka Ryšávková

Zprávy

Papež Jan Pavel II. varoval dne 12.1.94 během pravidelné středeční audience před nebez­ pečím ro z šířen í válečn éh o k o n flik tu v bývalé Jugoslávii na celou Evropu anebo i celý svět. Zródlo

Prof. Jindřich Lestradet, člen Francouzské lékařské akademie prolomil mlčení, které vládlo kolem nespolehlivosti kondomů v boji proti AIDS. V “Le Quotidien du Médecin”(Lékařský deník) z 21 .X .Ž m in . roku píše, že kondom , který je oslavován reklamou “jako bezpečná zbraň”, chrání je n muže. “Dnes je již jisté, že u seropositivního m uže je virus HIV přítomen nejen ve spermatu, ale také ve všech pohlavních sekretech, které auto­ maticky pronikají nazevní povrch kondomu při jeho použití - píše dr Lestradet. Pro ženu je to jako “ruská ruleta” - žena se může stát obětí smrtelné nemoci AIDS i přes používání kondomu. “Není to snad příčina toho, že v heterosexuální skupině se infikuje virem HIV třikrát více žen než mužů a epidemie se šíří i přes anebo právě kvůli špatně chápane prevenci a reklam ě?” Toto prohlášení cituje v otevřeném dopise Filip Oswald, ředitel Francouzské kanceláře pro boj s AIDS. Kritizuje také příručku pro důvtipné m ilence vydanou státními úřady, ve které se lidem namlouvá, že na ochranu před AIDS stačí kondom. Pohlavní zdrženlivost je zde vysmívána a lidem se doporučuje i sodomie (pohlavní styk se zvířaty). Otevřený dopisZje ukončen otázkou: “Jak je možné, že jsou zneužívány peníze daňových poplatníků na propagaci nesmyslů, o kterých by se dalo říci, že unikly z muzejí ateismu bývalého SSSR?” Famille Chréíienne

Uskutečnila se touha a proroctví O. M ax­ miliána Kolbeho, že v církvi jednou vznikne řeholní společenství se jm énem Neposkvrněné Panny Marie, které se bude věnovat stejným ideálům, jaké měl on sám. V den kanonizace sv. M axm iliána se setkala jis tá M arie A lžběta Patrizi s jin o u ženou, která vyjádřila touhu založit spolu s ní řeholní společenství podle směrnic O.Kolbeho. Za několik měsíců dne 14. srpna 1983 dal kardinál Ugo Poletti třem ženám povolení k vytvoření komunity. Začátkem července roku 1993 bylo společenství uznáno za řeholní kongregaci se jménem “Menší sestry Neposkvrněné Panny Marie.” Dnes m á tato kongregace 43 členek z osmi národností. Jejím cílem je přivádět lidi k Bohu prostřednictvím Neposkvrněné Panny Marie. Někteří lidé jsou velmi zlí a válka je dělá ještě bezohlednějším i. V obodobí bojů v Dubrovníku v bývalé Jugoslávii bezbožní vojáci zničili mnoho křížů a soch Panny Marie. Jedné soše Matky Boží vyloupli oči a dítěti, které držela v náručí uřízli hlavu. Ctitelé Panny Marie z Modré armády ve Španělsku koupili za darované peníze krásnou sochu Panny Marie fatimské a poslali ji do Dubrovníka, aby byla postavena nam ísto, kde dříve stála poškozená socha. M ariánské zvony 8/93

P o k r a č o v á n í z d ru h é stra n y o b á lky svém srdci povolání k řeholnímu životu a k této formě apoštolátu, aby se velkoryse nabídli do služeb Neposkvrněné po vzoru sv. M axmiliána. Ostatní čtenáře prosíme o modlitby za nová řeholní a kněžská povolání. Děkujeme také za všechny Vaše dopisy, články a finanční pomoc, kterou nyní potřebujeme na vybavení nového nakladatelství a na vytištění dalších čísel Immaculaty. Věříme, že nyní stejně jako dříve, se Neposkvrněná o všechno postará. Čtenářům ze Slovenska oznamujeme, že své finanční dary mohou nyní posílat na adresu: Konvent Minoritů, Košická 2,054 01 Levoča. Všechny čtenáře opět prosíme, aby na poštovních poukázkách psali čitelně zpětnou adresu a v rubrice “zpráva pro příjemce” uváděli, že se jedná o předplatné “Immaculaty”. Prosíme také, abyste v této rubrice napsali, kolik výtisků jednoho čísla časopisu hodláte odebírat. Pro Vás pro všechny vyprošujeme hojnost darů Ducha Svatého a neustálou mateřskou ochranu naší drahé Neposkvrněné. Znovu prosíme o modlitby za celou redakci.

Je to hnutí, které se vyvinulo v posledních 30-35 letech. Jeho zakladatelem je diecézni kněz František Blachnicky. Jako mladý kněz hledal po svých záporných zkušenostech, - formální víra, vyhlazovací tábor, ztráta víry v člověka, komunistická vláda, atd,-východisko jak oslovit mladého člověka, ja k přispět k autentičnosti víry a ja k zabránit destrukčním vlivům ateistické propagandy. Začal pracovat tam kde m ohl, u oltáře, s m inistranty, scholou, až během let rozvinul hnutí zahrnující lidi nejrůznějších věkových ktegorií. Biblicky nový člověkje cílem formačních snah tohoto hnutí - člověk celistvý (vyznačující se vnitřní integritou, shodou poznání s praxí), člověk, kterém u je vlastní sebedávání (je to dokonalý protiklad člověka spotřebního, který se chce nezištně dávat druhým), člověk, který se realizuje ve službě (nechce být “nad” druhým člověkem, ale spíše “pod”, v postoji služby), člověk osvobozený, (který přijal pravdu osvobozující - Krista, ve kterém je m u dán Duch Svatý - vlastní formovatel nového člověka). Na této formační cestě nového člověka stojí Neposkvrněná - nejdokonalejší vzor vztahu ke Kristu. Jeden z prvků metodiky práce hnutí je tak zvaná OÁZA. Jsou to zvláštní 15ti denní exercicie ve třech základních stupních. Prožití oázy je samozřejmě pouhou epizodou, určitým uměle vytvořeným prožitkem, který se odlišuje od denních životních podmínek. Ale i tento zážitek má pro život všedního dne velký význam jako zkušební model, který inspiruje a zintenzívňuje výchovné a sebevýchovné snahy v běžných podmínkách. Snad budou oázu lépe charakterizovat výpovědí několika účastníků: Bylo by toho hodně, co by se dalo a co bych i chtěla napsat o oáze, protože člověk na takových patnáctidenních rekolekcích mnoho zažije. Nejvíce m ě však asi oslovila “pobožnost Světla a vody," na které se každý kdo chtěl, mohl úplně a bez výhrad odevzdat Pánu Ježíši, přijmout Ho do svého srdce jako Pána a Spasitele a vyjádřit to tak symbolickým ponořením zapálené svíce do pramene, který vyvěral v nedalekém lese. Po cestě jsm e museli zdolávat různé

překážky v podobě spadených stromů větví a ostnatých drátů, ja ko b y nám tím Bůh chtěl říct, že ten, kdo se mu odevzdá, nemůže čekat, že jeh o život bude procházka růžovou zahradou. Nechtěla bych však, aby mi z této pobožnosti zbyla je n krásná vzpomínka, ale abych stejně ja k o Neposkvrněná každým dnem odpovídala Bohu na Jeho volání svým “F iat.” Eva Oáza pro mne představuje jed n u z možných cest za Kristem. Hledáme Boží přítomnost ve stvoření prostřednictvím "výprav otevřených očí, ” v_ "evan­ gelijních rohovorech " poznáváme plán Boží spásy, ve "stanu setká n í” náme možnost být osam otě s naším Pánem a rozmlouvat s Ním. A jv e všem, co děláme se snažíme uskutečňovat B oží vůli a tvořit tak společenství lásky bratří a sester. Bogdan Oáza ja ko duchovní cvičení se m i moc líbí je jí systém, program i prostředí, ve kterém se koná. Nejvíce se m i vždy líbila večerní adorace, stan setkání a také pobožnost světla a vody. Veronika Oázové setkání m ě ukázalo, že není dobré j e n m luvit k Pánu, ale hlavně se naučit mu naslouchat. Tomuto se člověk může naučit p ři stánku setkání, kdy dochází k rozhovoru mezi m nou a Pánem. Hloubka rozhovoru záleží na naší otevřenosti a důvěře. Je to těžké, ale jde to!!! Hana

Oáza to jso u pro mne dny, které měly smysl, byly prožité plně s Ježíšem. Pro mne osobně to hlavně byly dny, kdy jse m od Pána čerpala, abych p a k mohla vyjít mezi lidi, a doma, ve škole, nebo kdekoliv, kam přijdu, abych ukazovala Světlo a Život. Myslím, že právě toj e posláním nás křesťanů. M arkéta V roce 1994 organizují otcové minorité oázu ve dnech 5.8. - 21.8.94 ve Vendryni. Zájemci ve věku od 15-ti do 20-ti let se mohou přihlásit písemně nanaší adrese: Konvent minoritů (oáza) Minoritská 1, 602 00 Brno do konce května t.r..

OBSAH Panno věrná V naši duši Petr našich dnú Skrze Ježiše Krista Sv. Maxmilián Kolbe. - životopis Osobně znal sv. Maxmiliána Nebylo to zázračné uzdraveni ? Jsme povoláni na hlubinu Sborový růženec Jakým způsobem jsem obelhal Ameriku Katolická rodina Ohrožena liberalizaci morálky

i i 2 3

6 8 10

12 14 15 19

Im m a cu la ta (d v o u m čsičn ík ): 2 /1 9 9 4 , ro čn ík III.

Zasedněme ke stolu Jak mě zachránila Neposkvrněná Řeckokatolici Proč Pán Bůh nevyslyšel modlitbu Jsme vystaveni záplavě charismatických poselství Cirkvi neposkytovat žádný prostor Poděkováni Dopisy čtenářů Zprávy Hnutí Světlo • Život Oáza v obrazech

21 21 23 24 26 27 28 29 30 31 33

P ře d p la tn é na ro k 1994: Dobrovolné dary. T y lo je m o ž n o z a s íla l n a a d re su :

ISSN 1210-5732

K onvent minoritů, M inoritská 1, 602 00 Brno

S církevním schválením č.j. 0706/92 O lom ouc 14.4.1992

p o š to v n í p o u k á z k o u ty p u C (ž lu to u ) s p o z n á m k o u

Registrační značka: M K ČR 620

“ předplatné Im m aculaty” v rubrice “zpráva pro příjem ce,”

Podávání novin vých zásilek povoleno O blastn í správou pošt v Brně č.j.: P /2-4363/93

N evyžádané rukopisy se nevracejí. D le finančních m ožností budem e posílat náš časopis i tém , kteří nem ají dostatek financí k zaplacení předplatného, a o časopis si zažádají. Stálé předplatitele prosíme, aby při poštovním styku s námi uvádéli své identifikační číslo vytištěné nad svou adresou z a zkratkou č.

V y d á v a jí:

Bratři minoritě

N a k la d a te lstv í:

Konvent minoritů u sv.Janů v Brně Výrobní náklady na 1'výtisk: 9,-Kč.

Fotografie: J.Planeta, P.Laska, A .M ari, B .H ajduk; G rafiky: J.Z lám alová

Všem dobrodincům, kteří přispěli finančním darem na krytí výrobních nákladů, vyjadřujeme srdečné Pán Bůh zaplať. P ro sím e všechny č te n á ře , k te ří o b d rž í náš časopis, aby je j z ap ů jčili svým p řá te lů m a z n ám ý m ta k to um ožnili N e p o sk v rn ě n é z ísk á v a t srd c e lidí p ro Ježiše.

Chceš se ještě více přiblížit k Pánu Ježíši? Dovol Jeho Mamince, aby se tě ujala. Odevzdej se s důvěrou do jejích neposkvrněných rukou a stan se jejím rytířem. Pokud se rozhodneš, požádej o zapsání do knihy Rytířstva Neposkvrněné

v Národním centru MI, Minoritská 1, 602 00 Brno.

1

Oáza v obrazech (text na str. 31)

A ť naše srdce ozáří světlo Kristova zmrtvýchvstání Radostné a požehnané Velikonoce přeje všem čtenářům redakce