Úmysly modliteb Rytířstva Neposkvrněné v roce 1995

N

^

Úmysly modliteb Rytířstva Neposkvrněné v roce 1995 z á ří - M atko B o ž í- A b y s nás Ty, ó Maria, učila m ilovat vše ch n y lidi be zm ezn é a bez ustání, říje n - P ro s za n á s h ř í š n é - A bychom obdrželi pokoj a v každé chvíli se do káza li s p o lé h a t na v ů li Boží.

Úkon odevzdání se Neposkvrněné Neposkvrněná, Královno nebe a země, Útočiště hříšníků a naše nejlaskavější Matko, Tobě svěřil Bůh celý řád milosrdenství. Já,...nehodný hříšník, padám k Tvým nohám a pokorně prosim, abys mě celého a úplně přijala za svou věc a vlastnictví a udělala se mnou, se všemi schopnostmi mé duše a mého těla i s celým mým životem, smrtí a věčností, cokoliv se Ti zalíbí. Chceš-li, použij také mne celého bez jakékoliv výhrady k uskutečnění toho, co bylo o Tobě řečeno: ,,Ona potře tvou hlavu" a též: „Ty sama jsi na celém světě vyhladila všechny bludy", abych se stal v Tvých neposkvrněných a nejlaskavějších rukou užitečným nástrojem k probuzení a největšímu vzrůstu Tvé slávy v tolika zbloudilých a lhostejných duších a tímto způsobem přispěl k co největšímu rozšíření blaženého království Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Neboť kam Ty vejdeš, tam vyprosíš milost obrácení a posvěcení, vždyť Tvýma rukama stékají na nás všechny milosti z nejsladšího Srdce Ježíšova. - Dovol mi, abych Tě chválil, přesvatá Panno. - Dej mi moc zvítězit nad Tvými nepřáteli. Ó, Maria, bez hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k Tobě utíkáme, i za všechny, kdo se k Tobě neutíkají, a zvláště za nepřátele církve svaté a za ty, kdo jsou Ti svěřeni.

Milí čtenáři / \ ) á š k ř e s ť a n s k ý ž iv o t, k t e r ý d e n z a m im o j i n é t a k é ž i v o t s není d o b ré

p ro

dnem

s

p o m o c í B o ž í n a p lň u je m e , je

n a š im i n e b e s k ý m i p a tr o n y a p ř á te li. P ís m o s v a t é ř ík á , ž e

č lo v ě k a , a b y

byl sá m . P r o to

nám

P án

B ůk

dává

m noko

p o m o c n í k ů a p o m o c n ic ,, k t e ř í n á s d o p r o v á z e j í a p ř i m l o u v a j í s e z a n á s . J s o u t o n a š i s v a ti... J e m o c v ě c í , k t e r é n á s k n im p ř i t a k u j í . J e j i c k ž i v o t p ř e d e v š í m , j e j i c k p o v a k o v é v la s tn o s ti, o slo v u jí n á s i je jic k c k y b y , s e k te rý m i z á p a s i li n a to m to s v ě tě , a t a k é to , ž e je jic k i n a š e z á p o le n í o d o k o n a lo s t j e n ě k d y a ž n á p a d n ě p o d o b n é , y ^ le o n i u ž d o s á k l i v ítě z s tv í. D m y js m e p o z v á n í, a b y c k o m s e s ta li s v a tý m i. J e

lé p e s e ro z k o d n o u t d řív e

n e ž p o z d ě ji, p r o t o ž e c o n e s tik n e m e t a d y n a z e m i, b u d e m u s e t b ý t p ř e ta v e n o v o č is tc i. V š e c k n y n a š e m ilo v a n é k ř íc k y a n e c tn o s ti je d n o k o d n e to tiž v y jd o u n a s v ě tlo . P á n B ů k n á s m á v š e c k n y v e lm i r á d , a t o j e v á ž n ý d ů v o d , a b y c k o m s e r o z k o d l i p ro J e k o

c e s tu .

O n

m á p ro

nás

p o c k o p e n í,

a le s te jn ě ta k

nás

n e u s tá le

p o v z b u z u j e , a b y c k o m m ě li u p ř í m n o u s n a k u . O n n á m t o t i ž n a b í z í n ě c o , c o m á s k u te č n o u c e n u . S v a t í s e č a s t o z n á z o r ň u ji s e s v a t o z á ř í . J e to o p r á v n ě n é , p r o t o ž e j e to s á m B ů k a J e k o d o b ro ta , k te rá z

n ic k v y z a ř u j e d o s v ě t a t r á p e n é k o te m n o ta m i. J e

to D u c k B o ž í, k te r ý s v o u p říto m n o s tí p ro m ě n u j e s r d c e č lo v ě k a . P r o t o p r o s m e P á n a , a b y c k o m s e s t a l i s v a t ý m i — a t o c o n e j d ř í v e . J e t o t o t i ž p ř e s n ě t o , c o si t a k é p ř e j e O n . S v a t í u ž n a n á s č e k a jí a p ř i c k á z e j í n á m n a p o m o c ... o . 3 o n a v e ^ fu ^ a _

N a p ře dn í stra ně o bá lky o braz P an n y M a rie b o le stn é v basilice oo. m ino ritů v K ra kově ________________________________________________

w eposkvK N ŠM Á

1

V M a riin ě srdci n em á m ísta nejistota, J ežíš p ře c e slíbil, že se v rá tí do života! T aké p r o nás je d n o u přijd e, vezm e s i nás k Sobě. B ůh, je n ž v zrn ku živo t budí, n en ech á nás v hrobě! N a s v ě tě zd e n e n í p r o nás trvalého místa. Ježíš v d o m ě svéh o O tce p říb y te k nám chystá. Všechno tady křesťan m ů že n ech at bez zárm utku. N a cestu s i sm ím e vzít je n n á ru č dobrých skutků. Jděte, učte, n ebojte se! Já js e m stále s vám i! B o ž í D uch vás n a p ln í a u čin í z vás chrám y. L ásku, radost, p o k o j neste do všech končin zem ě! P řih lásím se v n ebi k tom u, kdo s e h lá sí ke m ně! Úzká cesta, těsná brána vedou ke spasení. J ežíš vešel do sv é slá vy cestou utrpení. P o n í také Jeho M atka následu je Syna. P ro nás, k te ří ch cem e za N ím , n e n í cesta jin á. S vatý Jan T ě sp a třil v ja s u n adpozem ské slávy, ja k j s i slu n cem ozářená, hvězdy kolem hlavy. Viděl, j a k m áš p ro m ě n livý m ěsíc za podn oží, K rálovn o všech vyvolených, slavn á M atko B oží! Květa Kotápišová

i iu m f t u i i « ® Tábor Osvětim, 7. srpna 1941. Končil druhý týden, druhý věčný týden po onom rudém červencovém západu, kdy železná brána bunkru hladu nelítostně zapadla za zády deseti vězňů z bloku č. 14 odsouzených velitelem Fritschem, aby tak zaplatili za útěk svého druha nejhroznějším ze všech trestů. Poslední známky života pomalu utuchaly i u těch málo, co ještě zůstali naživu, jako každým dnem utuchávalyjejich hlasy, kterými naplňovali podzemní kobky zpěvem ke cti Neposkvrněné Panny a vroucími modlitbami. Bruno Borgowiec byl při každé návštěvní kontrole, kterou esesáci z disciplinární čety denně vykonávali v cele pátera Maxmiliána Kolbeho a ostatních za živa pohřbených. V tomto druhém týdnu pozvolné agónie o hladu a žízni, on, jediný svědek, co to přežil, po

i

mnohých letech bude doslova vypravovat: „Po­ něvadž už byli hrozně zesláblí, říkali si své modlitby šeptem. Při každé kontrolní návštěvě, kdy už skoro všichni leželi bezvládně na podlaze, páter Maxmilián Kolbe byl ještě na nohou anebo na kolenou mezi ostatními a klidně se díval na příchozí. Hlídači věděli, že dobrovolně obětoval svůj život, aby zachránil svého spoluvězně, otce rodiny. Věděli také, že všichni, co byli s ním, umírali nevinní. Proto chovali na dně svého nitra pro pátera Kolbeho pocit úcty a jednou jsem je slyšel, jak si mezi sebou říkali: „Der Pfarrer dort ist doch ein ganz einständiger Mensch. So einen haben wir hier noch nicht gehabt." (Ten farář je docela slušný člověk. Takového jsme tu ještě neměli.) Před čtyřiačtyřiceti lety, v říjnu 1907, páter Maxmilián Kolbe - tehdy se ještě jmenoval Raimund

2 (pro přátele byl „m arm eláda") a byl roztom ilý třin á c tile tý chlapec, co právě opouštěl V yšší obchodní školu v Pabianicích - vstupoval s bratrem Františkem do chlapeckého semináře františkánů ve Lvově, aby si tam doplnil svá humanitní studia. O těchto třech letech probandátu víme velmi málo. Ulicem i toho města, které nyní patří do (bývalého - pozn.red.) Sovětského svazu, se přehnaly od těch dob války a revoluce, a tak přišly nazmar i zápisy konviktu. Známe jen krátké svědectví druha ze studií, rozmarnou poznámku jednoho profesora a několik zajímavostí: a tyto tři až čtyři zprávičky mluví všechny o zvláštním rázu chlapcovy geniálnosti. Je to svědectví pátera Kornélia Czupryka, který si pamatuje Rajmunda „jako velmi schopného pro exaktní vědy a pro m atematiku, takže i starší spolužáci z vyšších ročníků k němu přicházeli, aby jim pomohl vypočítat těžké úkoly". Poznámka pana Bruchala, profesora matematiky (tehdy v chlapeckém semináři ve Lvově vyučovalo i několik profesorů laiků), kterému jednoho dne vyklouzlo z úst: „Škoda, že se tento mladík chce stát fráterem: je tak nadaný!“ Z těch dvou zajímavostí, jedna nám praví, že Rajmund z dlouhé chvíle vypracoval strategický plán na hájení města Lvova, plán velmi důkladný, který řešil všechno do nejmenších podrobností tak skvěle, že by mu mohli závidět důstojníci Hlavního štábu. Druhá z a jím a vo st nám vypra vuje, že m ladý seminarista ve volném čase narýsoval několik plánů na meziplanetární letouny, které nejen předstihly o několik desetiletí nyní oblíbenou vědecko-fantastickou tem atiku, ale spíše dokonce předvídaly s neuvěřitelnou přesností vědecké pokusy našich dnů. Z krá tka a dobře, je s tliž e po třech letech probandátu, páteři, kteří rozhodovali o přijetí nových aspirantů do řádu, neměli žádných námitek k žádosti o přijetí podané Rajmundem, to znamená, že Rajmund mimo skvělou výtečnost svého nadání dával jim dostatečnou záruku své lásky ke ctnosti a své náchylnosti k františkánské kázni, i když dosud jeho náboženské úkony neprojevovaly žádnou osobní výjimečnost. Ale všechno nešlo tak hladce, jak se zdálo. Právě v předvečer 4. září 1910, v den stanovený pro obláčku, Rajmund upadl znenadání do hluboké krize svědomí, či lépe do krize svého povolání. V té to hodině po cho pite lné úzkosti, která předcházela jeho rozloučení se světem, jeho mysl se soustředila na den, kdy v malém kostelíku v Pabianicích se mu zjevila Madona a nabízela mu dva věnce; bílý a rudý. Čas mu to to skvělé

io o c o a c u

La

t a

nezapomenutelné zjevení nedal vyblednout, spíše mu přidal jistější kontury. Od té doby, jak tvrdil, zasvěcoval svůj život den co den zcela Jí, panenské Matce, své „mamuši", jak

M a xm ilián M a ria K olbe

začal něžně nazývat svatou Pannu a jak ji bude nazývat až do konce a tak si vybere ze všech zdrobnělin, kterými oplývá polština ve svém slovníku pro slovo matka - mateezka, matuchna, mateňka, mamuška, atd. - právě tuto zdrobnělinu, které používají malé děti, když volají maminku. Pro Rajmunda nebylo žádné pochyby, že i v budoucnu musí svůj život zasvětit zcela Jí. Ani nepochyboval, že si bude moci zachovat bílý věnec čistotou svého života za jakýchkoliv okolností. Ale jak si bude moci zasloužit rudý věnec? Tu pro Rajmunda nastal zmatek a jeho duch se ocitl v bludišti různých nápadů. Aby získal rudý věnec, musí dojít k mučednictví, to je jasné. Ale právě tak mu bylo jasno, že nedosáhne koruny mučednické, bude-li sedět v klášteře. Musí tedy odejít, sestoupit do boje, do svatého boje, to se rozumí samo sebou, ale musí to přece být boj opravdový, fyzický, krvavý, na obranu své „mamuše" a královny. Nyní pochopil, proč ho Bůh obdařil inteligencí, která dovedla luštit problémy vědy a techniky. Nyní pochopil hluboký důvod své vrozené náklonnosti pro stra­ tegické plány a pro studium taktických manévrů bojujícího vojska. Nyní mu bylo v mysli všechno jasné, jak se domníval. Jen jedno mu připadalo divné, že na to nepřišel dříve. A tak dalece byl přesvědčen, že našel, třebas to bylo in extremis, přesnou směrnici svého povolání,

M C -p O S k V R M ěN Á

že se dostavil k bratru Františkovi a předvedl mu svou vojenskou kariéru s takovou vým luvností, jako jedinou cestu, kterou musí nastoupit, aby dokázal životem a smrtí svou naprostou věrnost Marii Panně, že bratr nejen schválil, aby vystoupil z konviktu, nýbrž mu slíbil, že i on bude s ním sledovat stejný cíl. Nesmí se tedy ztratit ani minuta. Oba musili ihned dojít za páterem provinciálem a oznámit mu, že nehodlají vstoupit do noviciátu z toho a onoho důvodu. Už byli na chodbě, už byli před celou svého představeného, když fráter ve fortně na znamení zvonku přišel a otevřel dveře hovorny. „Rajmunde! Františku!" Marie D^browská právě vcházela, když zahlédla své syny, a nyní běžela k nim s rozpřaženýma rukama. „Mám pro vás úžasnou zprávu, mé děti, úžasnou zprávu..." A vypravovala, plačíc radostí, že také Josef, jejich

M arie D ^b ro w ská - m a tka sv. M axm iliána

nejmladší bratr, se rozhodl stát se řeholníkem „františkánem jako vy", také Julius, jejich tatínek, vstoupil v Krakově do kláštera „také jako františkán" a ona je „zatím ubytována v klášteře u sester benediktinek zde ve Lvově, aby jim byla nablízku; ale potom, až vás pošlou do Krakova, budu u sester františkánek i já." Tato nečekaná návštěva v tomto okamžiku, tak delikátním způsobem, zapůsobila jako blesk z čista jasna: zahnala každou stopu krize z Rajmundovy duše a podobně všechny nápady z duše Františkovy.

3 A když se potom matka s nimi loučila a políbila je na tvář, pocítili, že musí ihned vykonat jednu věc, dříve než vřelost těch polibků vychladne na jejich tvářích. A tu věc provedli: šli za páterem provinciálem mu oznámit, že jsou hotovi vstoupit do noviciátu. „Jak bych mohl zapomenout na okamžik, kdy já a František, právě když jsme se chystali jít k páteru provinciálovi oznámit mu, že nehodláme vstoupit do řádu, jsem zaslechli hlas zvonku u brány?" - napíše za devět let nato páter Kolbe. „I v tom kritickém okamžiku, Prozřetelnost ve svém nekonečném milosrdenství prostřednictvím Neposkvrněné mně poslala maminku..." Druhého dne večer, přesně 4. září 1910, před oltářem Panny Marie v ústavní kapli Rajmund Kolbe oblékl hábit sv. Františka, přepásal svá bedra provazem a zanechal své jméno, které měl od narození, aby přijal jméno Maxmilián, jež označovalo jasně zřetelný program. Jméno význačných postav s pamětihodnými činy, jméno králů, císařů, jméno slavné tradice starého Rakouska, které tehdy mělo obsazenou část Polska. M axm ilián I., T yrolák, který se stal císařem . Maxmilián II: to byli Turci sraženi na kolena pod Bělehradem. Maxmilián ctnostný, statečný a sličný: připomíná trůn a popravčí četu v Mexiku... Je to jméno hrdiny rodící se Církve: svatý Maxmilián, mučedník! Rajmund Kolbe si zvolil jm éno vhodné pro heroický program. Měl sotva šestnáct let, měl život před sebou a chtěl ho prožít pro skvělý cíl. Noviciát má trvat rok: rok, aby novic se obeznámil s řeholí a s řádovými konstitucemi v jejich plném zněni. Ale hned v prvních měsících čím více bratr Maxmilián pronikal do ducha, ja k to vyžadoval Chudáček z Assisi od svých následovníků, tím více měl dojem, že to nesvede. Jinými slovy: zachvátila ho nemoc, která není zrovna řídká u noviců a jež dovede potrápit víc, než si kdo myslí; nemoc, jíž se říká „skrupule", kterou představení dobře znají, a na niž neexistují, jak jsou přesvědčeni, žádné lítostivé léky nebo zmírňující uhýbání, nýbrž jediná rázná m edicína, silná a drastická, nazvaná „poslušnost". Tuto medicínu předepsali také bratru Maxmiliánovi Kolbemu. Otec zpovědník, kterému se svěřil se svými trampotami, ho vyzval, aby jen bez obavy vzal na sebe povinnosti v duchu svatého zakladatele, a ujistil ho, že tak přemůže všechny nesnáze. A pak mu poradil, aby se svěřil páteru novicmistrovi. P áter n o vicm istr ho vyslechl s velkým po­ rozuměním a nakonec jako odpověď mu nařídil, aby

4

iar5cna.cuLa.T3k

od toho okamžiku odhaloval každou svou důvěrnou myšlenku, každou svou sebemenší pochybnost svému starším u spolubratru, který měl solidní duchovní výchovu a větší zkušenost. Bratr Maxmilián uposlechl pátera novicmistra, svěřoval se vždy se vším svému spolubratru, který mu byl přidělen, jednal podle jeho rady a klid se, jak se zdálo, navrátil dó jeho duše. Ale snad tento lék poslušnosti by nebyl tak účinný, kdyby bra tr M axm ilián zároveň s tím to lékem nezakusil nenahraditelný vliv jednoho svatě žijícího muže. V té době totiž poznal řeholníka ještě velmi mladého, kterého ale provázelo odříkání a sužovaly choroby. A přece byl mimořádně jasný v úsudku a oplývající láskou. Jmenoval se páter Venancius Katarzyniec (a nyní je už v proudu proces jeho blahořečení). V těch několika dnech, kdy přechodně pobyl v noviciátu ve Lvově, tento nemocný řeholník řekl bra tru M axm iliá no vi Kolbem u svým osobním svědectvím více, nežli mu mohly vypovědět velké svazky knih, které četl, a přednášky, které musel

vyposlechnout. Onen jednoduchý a prostý příklad mu objevil s naprostou jasností, jak je možno spojit pokoru s mimořádnými vloham i nadání, přísné zachovávání řehole s nedostačujícími zdravotními podmínkami, a fyzické bolesti s velmi otevřeným úsměvem. A kromě tohoto živoucího a vlivného příkladu i příklady jiných, svatých přestaly mít pro bratra Maxmiliána jen knižní příchuť a akademický projev. Jako by tito světci s e sto u p ili z trůnu svých olejomaleb, kde žili jako ve vyhnanství, nedostupní a neskuteční, jak je líčila hagiografie, a znovu nabyli výrazné a přesvědčivé řeči. B ratr M axm ilián Kolbe 5. září 1911 slo žil jednoduché sliby v řeholi sv. Františka z Assisi a slíbil zachovávat konstituce Menších bratří konventuálů. Měl sotva sedmnáct let, ale už věděl s jistotou, že tyto dočasné sliby vyústí jednou ve sliby věčné. Páter Venancius Katarzyniec ho nadobro vyléčil. Každá oběť se mu nyní proměnila v úkon lásky a s láskou - tomu se právě naučil - dovedl dodržet každý slib.

Poselství Svatého otce u příležitosti osmistého výročí narození sv. Antonína Paduanského adresované předsedovi Unie františ­ k á n sk ých p ře d s ta v e n ý c h o. L a n fra n c o Serrinimu OFMConv.

teologie, snahou o vnitřní zralost a dokonalost. Ale m ladý kněz Fernando - tako vé jm é no obdržel sv. Antonín při k řtu -s tá le slyšel ve svém srd ci B oží hlas, kte rý ho v yzýva l k d a lším u hledání. V klášteře Svatého kříže v C oim bře se seznám il se skupinou prvních františkánů, kteří cesto vali z A ssisi do M aroka, aby tam m ohli vydávat svědectví Kristu i za cenu m učednictví. V srdci mladého Fernanda se tehdy zrodila nová touha: hlásat evangelium pohanům i přes riziko ztráty vlastního života. Na p o d zim ro ku 1220 o d e š e l ze s v é h o kláštera, připojil se k učedníkům sv. Františka z Assisi a přijal jm é no Antonín. Pak se vydal na cestu do Maroka, ale vážná nem oc ho přinutila, aby se vzdal misijních plánů. Takto započalo poslední období jeho pozem ­ ského života, když ho Bůh vedl zcela nepřed­ vídanou cestou: přiměl ho k odcestování z rodné z e m ě , z a n e c h á n í p lá n ů e v a n g e liz a c e z á ­ m ořských zem í a přivedl jej do Itálie, aby tam usku te čn il ideál živo ta podle e va n g e lia . Sv. Antonín byl ve františkánském řádu jen jedenáct let, ale jeho ideál si přivlastnil v takové míře, že

(...) O slavy osm istého výročí přinesou ovoce v ž iv o tě ce lé c írk v e , po kud bu d o u s p o je n y s je dnohlasnou m odlitbou ke sv. Antonínovi, aby s k rz e s v ů j p řík la d a p řím lu v u p o v z b u z o v a l k ře sťa n y d n e ška k u silo vá n í o stále vyšší a šlechetnější cíle na cestě víry a svatosti. A by se splnilo toto všeobecné očekávání, v š ic h n i p a s tý ři a v ě ř íc í m u s í s u p řím n o u zbožností znovuobjevovat postavu sv. Antonína, p o zn a t je h o d u ch o vn í cestu, usilova t o je h o ctnosti a s pokorou naslouchat poselství, jím ž je prozářen je h o život. Jeho pozem ský živo t trval necelých šesta­ třicet let. Prvních čtrnáct strávil v biskupské škole ve svém městě. Ve věku patnácti let požádal o přijetí do řádu Řeholních kanovníků sv. A ugus­ tin a a v p ě ta d va ce ti letech ob drže l kněžské svěcení: bylo to deset let naplněných horlivým, usilovným hledáním Boha, intenzivním studiem

S.C. Lorit, Kronika jednadvaceti dnů pokračováni

(

me p o s k v R N ě N X

5

Kristus a evangelium se pro něho staly pravidlem každodenního života. V je d n o m k á z á n í řekl: „P ro Tebe js m e všechno opustili a stali js m e se chudobní. Ale Ty j s i bohatý, a proto js e m šli za Tebou, abys nás učinil bohatými. (...) Šli js m e za Tebou tak, ja k o tvorové jd o u za svým Stvořitelem , ja k synové za Otcem, ja k děti za matkou, hledáme Tě tak, ja k hladoví hledají chleba, ja k nem ocní lékaře, j a k u n a ve n í p o s te l a v y h n a n í svou vlast“ (Serm ones II, 484). C e lé je h o p ů s o b e n í b ylo trv a lý m a n e ­ únavným hlásáním evangelia. Hlásáním prav­ divým, odvážným, průhledným. Kazatelství bylo je h o způsobem rozžíhání v duších ohně víry, jejich očišťováním , utěšováním a osvěcováním . Postavil svůj život na Kristu. Evangelní ctnosti - z v lá š tě c h u d o b a du cha , m írnost, pokora, čistota, m ilosrdenství, odvaha k uskutečňování m íru - byly hlavním a trvalým m otivem je h o

C

t

sr*

ř' r G io tto va škola: S va tý A nto nín (P ado va)

působnosti. Jeho svědectví září takovým velikým leskem, že při návštěvě jeho basiliky v Padově dne 12. září 1982 jsem i já toužil ukázat jej církvi - ja k to již učinil papež Pius XII. - ja ko „evangelního č lo v ě k a “ . Sv. A n to n ín to tiž u čil s ta k o v ý m důrazem , že je nutno učinit Krista a evangelium trvalým bodem vztahujícím se ke každodennímu ž iv o tu , k s o u k ro m ý m a v e ře jn ý m m o rá ln ím ro z h o d n u tím ; v š e m ta k é d o p o ru č o v a l, aby z tohoto zdroje čerpali odvahu k důsledném u a

poutavém u hlásání spásonosného poselství. Z c e la p ro n ik n u t lá s k o u ke K ristu a je h o evangeliu sv. Antonín dokázal osvětlit m ilujícím rozum em tu to B oží m ou dro st, kte ro u čerp al z vytrvalé četby Písm a svatého. Písmo svaté bylo pro něho terra parturiens (ro d íc í ze m í), která rodí víru, d á vá p o do bu m orálce a svou sladkostí přitahuje lidské duše (srv. Serm ones, Prolog, I, 1). Duše zahloubaná v lá s k y p ln é m e d ita c i do P ísm a s v a té h o se otevírá - dle jeho slov - ad divinitatis arcanum (na tajem ství božství). Na cestě k Bohu Antonín sytil svůj rozum tou ta je m n o u hlo u b ko u , če rp a l z ní m o u d ro s t a vědění, apoštolskou energii a naději, neúnavnou horlivost a plam ennou lásku. Z tesknoty po Bohu, z touhy po Kristu se rodí te o lo g ie , k te rá b yla p ro sv. A n to n ín a .v y ­ z a řo v á n ím K r is to v y lá s k y : n e o c e n ite ln o u m oudrostí a objevným učením, novou písní in aure D e i důtce resonans e t anim am innovans (znějící sladce v Božích uších a obnovující duši). Sv. A nto nín po užíval te n to zp ů so b stu d ia s velikým nadšením , které ho doprovázelo po celý je h o františkánský život. Sám sv. František ho pověřil, aby vyučoval bratry svatou teologii, i když zároveň napom ínal, aby při tom to úkolu nezhasínal v sobě ducha m odlitby a zbožnosti. Sv. Antonín používal všechny tehdy dostupné v ě d e c k é n á s tro je , a b y p ro h lo u b il z n a lo s ti evangelních pravd a aby je hlásal co m ožná nejsro zum itelně ji. P op ularita je h o kaza telské činnosti svědčí o tom , že dokázal prom louvat ke svým posluchačům jejich vlastní řečí, což mu um ožňovalo účinně jim předávat obsah víry a p ro s y c o v a t e va n g e ln ím i h o d n o ta m i te h d e jš í lidovou kulturu. Toužím z celého srdce, aby oslavy osm istého výročí sv. A ntonína um ožnily celé církvi stále lépe poznávat svědectví, poselství, m oudrost a misijní horlivost tohoto velikého učedníka Krista a C hudáčka z Assisi. Jeho hlásání, písem nosti a p ře d e v š ím s v a to s t ž iv o ta p o s k y tu jí ta k é dnešním u člověku velm i zřetelné ukazatele a p o d n ě ty k p ů s o b e n í, k te ré v y ž a d u je n o v á evangelizace. Tak ja ko tehdy je i nyní potřebná obnovená katecheze vycházející z Božího slova, z v lá š tě z e v a n g e lia , a b y k ře s ť a n s k ý s v ě t pochopil, ja k velikým pokladem je zjevení a víra. S po le čenství věřících si m usí stále znovu uvědom ovat věčnou platnost evangelia a uznat, že její hlásání v dnešní době - obdobně jako

1COOTACULA.TA.

6 hlásání sv. A n to n ín a - nám ukazuje V tělené S lovo ja k o autentickou postavu, skutečnou a blízkou našim dějinám , bohatou na m ilosti a sch o p n o u v z b u z o v a t v srd cích h o jn o st n a d ­ přirozené lásky. Písem nosti sv. A ntonína bohaté na biblické učení a zároveň plné duchovních a morálních pouček, jsou také i dnes vzorem a průvodcem kazatelů. Poskytují krom ě jiného mnoho důkazů

uděluji Vám, celé františkánské rodině a všem ctitelům velikého světce speciální apoštolské požehnaní.

Vatikán, 13. června 1994, Jan Pavel II.

S lo v a s v a té h o A n to n ín a K d y ž křeh ký člo v ě k m á p ře m íru b o h a tstv í a p ř e p y c h u , z a č ín á p o d le to h o ta k é je d n a t. V ko n ečn ém d ů sled ku se v ša k stá v á m alým , protože ztrácí svou svobodu. Starosti o m ajetek z něho dělají otroka. Svém u bohatství se zcela věnuje a ztrá c í seb e sam a. N ešťa stn ík! Jeho m ajetek j e pro něho důležitější než on sám. Místo toho, aby svůj m ajetek p e v n ě uchopil, vydává se zcela do je h o moci. * * *

Ja k mnoho j e těch, kteří by s ochotou přijali na sé b e n a d lo u h o u d o b u ž iv o t v n e jk r a jn ě jš í chudobě, kdyby m ěli jisto tu , že p a k dostanou španělské nebo fra n co u zské království. A vša k v dn ešn í d o b ě n en í nikdo ochoten ž ít v p r a v é ch u d o b ě, a b y m o h l m ít p o d íl n a n eb e sk ém Království. * * *

U b aldo Oppí: F ra n tiše k p ově řu je A n to nín a vyu čová ním teologie.

pro to, že kazatelské hlásání během liturgie se m ůže s tá t pro v ě říc í z k u še n o stí a k tiv n í p ří­ to m n o s ti K risto vy, a b y m u m ohli o d p o v íd a t m o d litb o u a z p ě v e m , (s rv . S a c ro s a n c tu m C oncilium , 33) P o v z b u z u ji p ro to v š e c h n y č le n y v e lik é františkánské rodiny, aby všechny seznam ovali s tím to v e lik ý m s v ě tc e m , k te ré m u je p ro ­ k a z o v á n a ta k v e lik á ú c ta v k ře s ť a n s k ý c h s p o le č e n s tv íc h na c e lé m sv ě tě . K éž m ezi b ra třím i fr a n tiš k á n s k ý c h řá d ů o ž ije d u c h skutečné horlivosti při hlásání autentické víry a zároveň bdělá a odpovědná starost o vhodné h lá s á n í, v ů le p o z n á v a t B o ží s lo v o a je h o hodnotu, připravenost na intenzivní a neúnavnou práci při nové e va n g e liza ci na prahu tře tíh o tisíciletí křesťanství. Prosím Boha, Učitele a Pastýře všech lidí, aby na přím luvu sv. Antonína, velikého kazatele a patrona chudobných, bylo všem dáno zacho­ vávat věrně a velkodušně zásady evangelia a

M ariaje Mořskou Hvězdou. K dyž tato hvězda nad tebou nezáří, js i ja k o slepec, který si hmatem s námahou vyhledává cestu vpřed; tvá lodička bude v bouřích hnána tam a zp ět a nakonec ve vlnách utoneš.

i m

á

u

m

m

Svatý, kterého vzýváme, když ztratím e nějakou věc, svatý, který koná zázraky, jeh o ž socha se nachází v m noha našich kostelích a jehož barevné a sladké obrázky zdobí pulty obchodníků z devocionáliemi? Anebo spíše člověk jako jsm e my - hledající B oha v k a žd o d e n n ím ž iv o tě a zá ro v e ň člověk, který není jako my - nacházející Světlo a rozdělující Ho jiným ? Zkusm e najít odpověď v následujících úryvcích ze života svatého Antonína, které pocházejí z knihy Ž iv o t sv. A n to n ín a od Vergilia Gambosa.

N eposkvK w ěN á.

7

V s o u la d u s p řija tý m i z v y k lo s tm i s lo u ž ili ch la p ci z bisku p ské ško ly při m ši sva té ja ko m inistranti. Při oltáři začal Ferdinand ob je vovat n e jje d n o d u š š í, n e jt a je m n ě jš í a n e jv ě tš í oka m žiky lidskéh o života: křty, pohřby, svatby, k n ě ž s k á s v ě c e n í... N a ro z e n í, lá s k a , sm rt. N e v in n é oči, n e z ra lý ro zu m a n e ro z v in u té n á b o ž e n s k é c ítě n í při styku s ro zh o d u jícím i o ka m žiky živo ta za jišťu jí m noho ne zap om en u­ te ln ých zá žitků , o v liv ň u jí c itliv o s t a hloubku p ro ž itk u , c o ž n e m ů ž e z a jis tit ž á d n á an i ta n e jd o ko n a le jší výchova. *

*

*

Zatím Antonín vyrostl a stal se z něho pěkný m ladík. S p o le če n ství stejn ě starých chlapců, k o n ta k ty s lis a b o n s k ý m i š le ch tickým i rody a každodenní cviky utvrdily jeho charakter i tělo. S ka žd ým dn em se před ním o te v íra l stá le lákavější nový život. A le v tom to spanilém a tolik slibujícím světě postřehl nějakou prázdnotu, zbytečnost. V před­ stavách riskoval život v bojích, zatím co žil stále v trpném očekávání. Nestýkal se se skutečností. Přátelé se utápěli v blaženém nic nedělání a m ilostných příhodách. Pro Ferdinanda se tato atm osféra stávala stále tísnivější. Když později Ferdinand popíše a s horlivostí odsoudí zlozvyky, které charakterizovaly tehdejší společnost, především pýchu, touhu po bohatství anebo m orální nevázanost, přivolá je d in ě své osobní zkušenosti. Bezpochyby svět mu ukázal své pře dn osti, když mu pře dstavil živ o t ja ko p á s m o c h v a lite b n ý c h v ítě z s tv í, s n a h u po rytířském ideálu, lásku bez poskvrny. Nedokázal však před ním skrýt také druhou stranu mince. * * *

P ravd ě p o d o b n ě d u ch o vn í ved en í nějakého osvíce n é h o a učeného řeholníka mu pom ohlo nalézt upokojení je h o vlastního neklidu; později m u p ra v d ě p o d o b n ě d o p o ru č il h le d á n í klidu v k lá š te rn íc h zd e ch . Im p u ls iv n í a šle c h e tn ý F erdina nd se rozhodl rychle. Kdo ví, ja k re a go vali je h o rodiče, když se dověděli, že se chystá obléci hábit. Byli proti to m u ? Byla je jich křesťanská víra do statečně z ra lá , a b y p o c h o p ili a p řija li to to o tře s n é rozh od nutí? V ím e je n je dn o: od toh oto dne se stáhli ze živo ta své h o do spě léh o syna...

A le nebyli to oni, kteří právě ta k vycho vali F e r d in a n d a ? N e u č in ili z n ě h o ry tíř e b e z p o skvrn y a strachu , kte rý je stá le ve stře h u p řip ra ve n ý slyše t B oží hlas a jít za ním bez o h le d u na v š e c h n y p ře k á ž k y ? D íva li se se slzam i v očích na své h o syna, s kterým m ěli to lik plánů a nem ohli mu za b rá n it ve splně ní povolání. * * *

Během za se d á n í sně m u byla na pořádku sam o zřejm ě ne příliš dobrá s itua ce křesťanství v této oblasti. H eretici se do stali na za se d á n í ta k , ž e k ritiz o v a li z lý p řík la d , k te rý d á v a li katoličtí preláti, a po uka zova li na v la stn í přísné z á s a d y , c o ž jim o te v ře lo d v e ře . A n to n ín poslouchal trpělivě m no žství slov, které plynuly z úst přítom ných. E xistova lo nebezpečí, že se sněm zm ěn í v a ka d e m ický sp o r m ezi řečníky, a h la v n í vě c, k te rá m ě la z á s a d n í v ý z n a m z ů sta n e v ú stran í: o b tížn á rozh o d n u tí, která pra m en ila z upřím né sebekritiky. Když byl připu ště n ke slovu, ne ztrá cel čas z b yte čn ým i okolky. Z a ú to č il p ru d ce na a rc i­ biskupa Sullyho, s ku te čn é h o viníka, a pra ný­ řoval v přítom n osti z d ě še n é h o du ch o ve n stva je h o nesm yslnosti, slabosti a viny. Přes velikou pru dko st toh oto ve ře jn é h o ob vin ění bylo vidět, že svatý A ntonín to dělal s ob ava m i o skute čné do bro a s eva n g e ln í horlivostí, která kon ečn ě o te v ře la o č i a r c ib is k u p o v i. T e n p ře k o n a l m a lic h e rn é re a k c e , k te ré m u n a ř iz o v a la u ra ž e n á s e b e lá s k a , p řiz n a l se k v la s tn ím chybám a slíbil, že za čn e ihned od sebe sam a tuto ta k velm i o če káva no u reform u , „Jen zříd ka po u žíve jm e n a po m ín án í, a to te p rv e v p říp a d ě n u tn o sti. P ře d tím se v š a k sam i p o le pšem e " ta ko vo u zá sa d u hlásal sv. A n to n ín v sou la du se svým p ře svě d če n ím a zkuše no stm i. * * * Byl js e m lu piče m . P atřil js e m ke sku p in ě d va n á cti loupežníků. B ydleli js m e v lesích, kde js m e n a p a d a li c e s tu jíc í a o k rá d a li js m e je . J e d n o h o d n e s e d o s ta la s lá v a s v a té h o A n to n ín a ta k é do n a še h o úkrytu. Bylo nám řečeno, že je š tě n ikd o n e ká za l ta k ja k o ten člověk. O debrali js m e se v p ře vle čení tam , kde kázal. K dyž jsm e uslyšeli ieho hlas. zača lo se

8

iío c d a c u

v n a š e m n itru n ě c o v a řit. B y ly to v ý č itk y s v ě d o m í za na še z lé skutky. Z a to u žili js m e po le p šit se a zm ě n it život. P o s k o n č e n í k á z á n í js m e v š ic h n i u p a d li k nohám sv ě tc e a vyzn a li js m e své h řích y plní líto s ti a to u h y po o d č in ě n í zla, k te ré js m e s p á c h a li. O n v y s ly š e l k a ž d é h o z nás, k a ž ­ dé m u určil p o ká n í a sm ířil nás s Bohem . Před tím , než nás opustil, nám řekl proroctví. Říkal, ž e když vytrvá m e , b u de m e spa sen i. T en, kdo se v rá tí k p ů v o d n ím u h a n e b n é m u zp ů so b u ž iv o ta , z a p la tí z a to . P ro ro c tv í se s p ln ilo . Z n ě k te rý c h z n á s se z n o v u s ta li lu p ič i a sk o n č ili tra g icky. Jiní, kteří v ytrva li v dobrém , z e m ře li ja k o s v ě tc i. J e n o m já js e m je š tě zů sta l. S v a tý A n to n ín m i n a říd il za p o k á n í d v a n á c t po utíi do Ř ím a a z ro vn a te ď putuji po dva ná cté . D oufám , že sva tý A nto n ín do drží slo vo a za krá tko u d o bu m ě Bůh o svo b o d í od to h o to b íd n é h o živo ta . *

*

Lä

t ä

Protože se krize pro hlubo vala a nem ohl stát na nohou, bratři mu pom ohli vs tá t a uložili ho na narychlo připraveném lehátku z větví. V ě d o m í, že s e p řib liž u je je h o p o s le d n í hodina, ho trochu posílilo. V yužil toh o ke zpěvu m ilovan éh o hym nu ke cti M atky Boží:

O gloriosa D om ina, excelsa su per sidera! O P a n ípřeveleb n á , n a d hvězdy vznešenější! Jí věnoval poslední sloku lásky vě n čící živo t plný ob ětí a čistoty. K d y ž s k o n č il z p ě v h y m n u , p o z v e d l o či k nebi, ja k to měl ve zvyku, a díval se dlou ho před sebe bez m rknutí. Řeholník, který je j držel, se zeptal, co vidí. O dp ověd ěl: „V id ím m ého P án a.“ Zpracováno podle Gfos sw. Franciszka 7-8/95

*

P átek, 13. č e rv n a roku 1231. V po le d n e m alý zvon po ustevn y ozn am u je čas pro oběd.

P. P aietta: U m írající A n to n ín v kru h u svých sp o lu b ra tři (P adova)

A n to n ín s o b tíž e m i s e s to u p il z m ístn o sti na o ře c h u a v z d á lil se s b ra tre m L u k á š e m a R o ge rem . Ja km ile se p o sad il u stolu, začal

S láva Bohu a N epoškvrnenej! D nešný deň, 10. jú n 1995, evidu jú iste v ia c ta m h o re a k o m y na z e m i. Is to is te d n e s z a s p ie v a li a n je li s v o j o s la v n ý h y m n u s na po česť svojej Kráľovnej z vď a čnosti, že si na zem i zria d ila R odinu, ktorú si O na z m ilosti Božej zrodila, ktorú si ved ie plných 20 rokov pod ved en ím svo jh o B ožské ho S n ú b e n ca D ucha Svätého. A kto je to? A ko ste už pri príchode pozorovali, sú to jej choré, sú to je j de fo rm o va n é dietky... D ovoľte, že ich pom enujem takto: Sú to dolá m ané strom čeky, ktoré na priek svojm u zlom eniu, do lá m aniu ve tvičie k, napr. R a d ka tu n e m á c e lé rúčky, an i ce lé nohy. Ľ u b k e sa n a p r. z a s e a n i tie h la v n é v e tv y neob javili - nem á vô b e c svoje nohy ani pravú ruku. Iným to pozrážali rôzne úrazy a zase iným to zničila ťažká choroba. T eda naozaj stro m ­ čeky s polám aným i ve tvička m i. N a prie k tom u ide tu o zázrak života. P rečo? Preto, že tieto stro m če ky kvitnú a stále prinášajú vynikajú ce ovocie obetí a vyná hra dy za našich bra to v a sestry - hriešnikov. O vocia z ich ob etí je stále

via cej a viacej. To sp ô so b u je ne sm ie rn a Božia láska k ľuďom - ob zvlá šť k tým , ktorí sú na tom najhoršie. Cítite, prečo som na začiatku povedala, že

anjeli dnes za sp ie va li oslavn ú hym nu svojej K ráľo vnej? O ni tam do bre evidujú, prečo si ich K ráľo vná založila tú to Rodinu na Slovensku.. C h cela m ať tých „d e sa ť sp ra vo d livých “ podľa A b r a h á m a , k t o r í b y z a m e d z o v a li B o ž e j spra vod livo sti, B ožiem u hnevu. T á m alá s lo v e n s k á „d e s ia tk a “ šíri ď a lšie „d e sia tky“ v suse dn ej M orave, v Č echách, ba od vážila sa aj za veľkú m láku - do Canady, USA, H olandska, R um unska a predovšetkým tam , o d kia ľ sálal č e rve n ý oheň kom unizm u, ktorý gn ia vil celý sve t - do Ruska. Z rod te jto R odiny evid u je m e na T uríce vo svätom ju b ilejnom roku 1975. A ko sa N evesta D ucha Sv. m od lila s ap oštolm i a pritiahla tak b o žský v íc h o r a O he ň lá sky z neba, ta k sa m o d lila aj s h ŕs tk o u p a c ie n to k v m a rtin ske j n e m o c n ic i na o r to p é d ii. S V a tik á n s k y m rozhlasom sa v e če r čo ve če r m odlili dlhodobé

pa cie ntky sv. ruženec. To je ten ča ro vn ý prútik našej M atky, ktorým p re m ieň a duše a ta k celý svet. V te d a jší pápež Pavol VI. do celéh o sveta volal: „M o d lite sa ruženec, aby sa civilizá cia lá sky d o sta la do ce lé h o sveta , a b y p re n ikla v š e tk y k o n tin e n ty !“ B o li s m e s m u tn é , že z nášho S lo ven ska nešla ani je d n a oficiá ln a púť do Ríma. V yna šli sm e sa, že pre dsa aspoň je d n a p ú ť m usí tam ísť. Tá je d n a pu tovala „v o b álke“ ku Sv. O tcovi. My, čo sm e sa m odlievali ruženec, každá sm e sa podpísali: „A by sa V aša m yšlienka, S vätý O tče, vydarila, o b etujem e na ten úm ysel zbyto k živo ta a svoju sm rť ked y­ ko ľve k a a ko ko ľve k.“ S listom sm e poslali aj tieto naše podarúnky. B olo to na T uríce. P o to m do k o n c a ro k a d o s ta l S v. O te c ta kých to d a ro v 860. O z v e n a ? N e bo hý O te c kardinál T o m á še k nám oso bn e pre hlásil (lebo v te d y ta m on b o l): „S v . O te c b o l ú p ln e š o k o v a n ý . H la s n o z v o la l: Z a c e lý ro k som dostal v zácn e dary, ale to, čo prišlo spod T a tie r - o b etova nie živo to v - to neprišlo od in akia ľ iba o d tia ľ!“ P o o d c h o d e s m e si d a li p ro g ra m : „Z a u sku točne nie tejto civilizá cie lásky bu de m e sa m odliť do sm rti denne je de n ruže ne c.“ Dali sm e si aj spo lo čné úm ysly, ku ktorým si každý m ôže p rida ť aj svoje osobné. Z aujím avé, že sa to to sp o lo če n stvo ne roz­ padlo, ale práve naopak. Z a ča lo narastať. Keď sa s ta l p á p e ž o m k ra k o v s k ý k a rd in á l K a ro l W o jtyla , n á la d a sa e š te v ia c ro z ra d o s tn ila . Slovan - na čele sv. C irkvi! O to via c sa nám patrí pom áhať. H n eď pri ná stu p e sa Rodina z v ý š ila na tis íc k u , a le m im o ria d n e d o s ta la rozm ach po je h o atentáte. Bolo to priam šo ku jú ce . P rich á d za li listy, te le fo n á ty : „Z a p íš te nás, p rijm ite nás. M ôj osobný kríž d arujem pápežovi, aby v y z d ra v e l.“ Iný: „M o ju o p u s te n o s ť, a b y on n ikd y n e b o l op usten ý od tých, ktorí mu m ajú p o m á h a ť.“ H neď na začiatku z a u jím a vá perlička. Na on kologickom o d de len í ležal 42. ročný m už na ťa ž k ú k o s tn ú ra k o v in u . Je to je d n a z n a jb o le s te n š íc h d ru h o v. Bol trik rá t ro zve d e n ý. Kňaza, ktorý tam prichádzal, požiadal o knihu na čítanie. Priniesol mu K e ď za kvitn e ru m o ­ visko. Pri najbližšej ná všteve ju hodil kňazovi s k o ro do hla vy so slo va m i: „T a kú a m e rickú rozprávku si ne cha jte pre seba. N everím , že

10 14. ročn é dievča m alo 40 op erá cií za sebou." Pán kaplán m a požiadal o inú. Dala som m u č e rs tv o n a p ís a n ú k n ih u o p rv o s ie n k e R odiny N e p o škvrn e n e j - o A le nke M ačorovej, ktorá m ala tie ž len ešte necelých 14 rokov. Bol to je j živo to p is, ktorý som hn eď po je j sm rti napísala. Ú činok? Dal sa z a p ísa ť do RN. A si o tý ž d e ň m u s e s trič k a h o v o rila : „J o ž o , čo je s V a m i? V y už nebohujete, n e rep cete?“ - N em ôžem ! - A čo stalo ? - P odpísal som pápežovi ako to dievča! P o d p ísa l to tiž Sv. O tco vi tie ž o b e to va n ie živo ta a sm rti. O týždeň zom rel pri návšteve to h o is té h o k ň a z a s ru ž e n c o m v ru k e a od ovzd an e. S tro m č e k bol d o lá m a n ý , ale sa ze le n a l. N aša V e lite ľka - N e po škvrnen á si ho presadila do rajských plání. T akýchto p rípa do v m ám e naozaj veľa. R u ž e n e c , o b e to v a n ie s a za C irk e v , to p rin á š a lo s v o je o v o c ie n a jp rv p re s a m ý c h obetníkov, ale nie m álo aj rodiny a len tam hore u vidím e čo dalo národu, C irkvi a celém u svetu. S väté m u O tco vi po sie lam e každý rok pod v ia n o čn ý s tro m če k svoje obetné dni a ružence. T eší sa tom u ne sm ie rn e a ote c biskup, ktorý m u to na V ia n o c e p rin á š a l, m u s e l n a š u d u ch o vn ú kyticu d rž a ť už v ruke, lebo hneď od vchodu sa pýtal: „Č o mi nesiete zo S lovenska?“ K eď sm e šli do Lúrd, 11 ročném u chlapcovi som sa p riho vorila otázkou: „Č o budeš prosiť v L u rd o ch ? “ - A b y som takto dlho žil. - P rečo dlho? - Lebo keby som krátko žil, m álo by som pom áhal Sv. O tcovi a Panne Márii by som málo poslal h riešn ikov do ne ba !“ R o d ič o m p rik á z a l, že m u n e sm ú p ro s iť zdravie. N ech nám stačia tieto m ini - perličky ako dôkaz, že RN si ved ie sam a N epoškvrnená. K e ď um ieral sta rče k z našej RN, tak si na srd c e tlačil Zlatú knihu Fatim skú a trasľavým hlasom hovoril: „V n e b ijú ukážem . Tam poviem P a n n e M árii, čo mi d á va l de nn e ru že n e c a d e n n é o b e to v a n ie o s o b n é h o kríža . V ne bi bu de m p ro s iť za RN, lebo v nej som našiel o d o vzd a n o sť a rad osť.“ C h o rí a te le s n e p o s tih n u tí sa ta k to pod

io o c o a c u

La

t a

ved en ím N epo škvrnen ej stáva li n a jsú cejším i a p o š to lm i. R o k č o ro k si p r o s ia m n o h í novokňaza, za ktorého sa budú m odliť do smrti. N iektorí si rozdelili aj naše vyso ké školy, za ktoré sa obetujú, iní rozhlas a tele víziu. Teda nie sú to nejakí ufň ukan ci, ale ľu d ia um u a srdca, ktorí ved ia ako po m áh ať najúčinnejšie. N e p o škvrn e n á v yp ro su je od Sv. D u cha pre n ic h s v e tlo , v k to ro m p o z n á v a jú , k d e je najväčšie ne be zpe čenstvo a potom silu ve d ie ť sa o b e to v a ť, a b y to m u to n e b e z p e č e n s tv u do káza li čeliť nie síce silou tela, ale silou lásky a obety. Na záve r m ôžem potvrdiť, ako poznám tento les zeleň ajú cích sa dolám aných strom čeko v: „V nich sp o č ív a z á c h ra n a n á ro d a , C irk v i a sve ta !“ M ám e na posteli 50 rokov M arienku, ktorá je živý úsm ev, rad osť a m im o n á vštev m á iba ruženec. Na posteli v e d ie ruže nco vé ruže. Ku nej cho dí m ládež, starí, zúfajúci. Pre všetkých má čosi na tej svojej 50. ročnej posteli. N a B ie lu s o b o tu n á m u m re l 4 6 ro k o v o ch rnu tý Ervínko. K eď som mu navrhla, aby svoj kríž obetoval za najvä čšieh o hriešn ika na S lo v e n s k u , z a č u d o v a n e na m ň a p o z re l a povedal: „A ký kríž, čo za kríž, pre dsa žiaden nem ám . D ávno som ho da rova l ne be ském u O tcovi. Nech sa s ním hrá alebo zahodí, m ňa to viac nezaujím a. Ja som už len je h o autom at." - Čo si? - Z ve d a vo som sa ho pýtala. - No p re d s a a u to m a t. K e ď O n z a v e lí: „E rv ín k o , tla č ím “ - v y s k o č í d e k u b it (p re ležanina). V yskočil na lopatke. Z ase zavolal: „Ervínko, stláčam , čo mi dá š?“ A vyskočil druhý dekubit, potom tretí, štvrtý, piaty... T eraz ma p re v rá tila m oja d o b rá s e s trič k a n a o p a k. A N e b e ský O te c z a v o la l: „E rvín , s tlá č a m !“ A vyskočil na pravom kolene. Možno, že zajtra na ľavom kolene alebo na lakti. Ja ho nechávam , nech sa len zabýva... V e ď tie d e kub ity m ám kom u rozdávať... Teraz, aby Sv. O te c prišiel zdravý k nám a zdravší ešte odišiel. Nech nám stačí tento úžasný príklad, že v RN si vychováva svoje choré dietky sam a M atka Božia, naša m ilovaná Nepoškvrnená! Prečo? Aby sm e vždy žili a cítili s Cirkvou! Preto naozaj všetci z tej duše je j zavolajm e: Sláva Bohu a Nepoškvrnenej! Sr. M. Bernadeta Pánčiová

W e p O S lí V R N ČK1X

DENNÍ mOUTňa společenství „ŽIVÉHO RŮŽENCE" Matko B oží a M atko naše! Tvůj Syn na kříži nás svěřil Tvé m ateřské p éči a ochraně. Tento úkol jis tě p ln íš a stále se za nás přim louváš. N ám ale dáváš do rukou růženec, abychom Ti pom áhali p ro sit za obrácení světa, abychom měli sílu proti mocnostem zla a varovali se hříchu a stále lépe prožíva li spo jen í s Tvým Synem Ježíšem, s Tebou a celou Církví. K rálovno p o svá tn éh o růžence, n a u č nás se m odlit i tuto Tvou podivuhodnou modlitbu, uváděj nás do jednotlivých tajemství, abychom jim rozuměli a do nich postupně dorůstali. N auč nás milovat Tvého Syna a sloužit mu. N auč nás milovat i své bližní, zvláště ty, se kterými se sdružujem e ja ko Tvůj živý růženec, abychom stáli p e v n ě p ři sobě a dovedli si pomáhat. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

„Každý, kdo se s ním blíže setkal, poznal, že jd e o člověka hluboké víry...“ , ta to slova řekl brněnský O te c biskup mons. V ojtěch C ikrle na p o h řb u J U D r. M e č is la v a R a z ik a d n e 10. červe nce t.r. P okra čova l dále: „K dyž jse m si pře četl je h o živo to pis, ta k bych vů b e c nebyl překvapen, kdyby ten to náš b ra tr zatrpkl a stal se p e s im is to u . O p a k byl p ra vd o u d íky je h o hluboké a silné víře ...“. Hlubokou pravdivost těchto vět m ůže potvrdit k a ž d ý , k d o p o z n a l d r. M e č is la v a R a z ik a , bývalého předúnorového generálního sekretáře stu d e n tské K ato lické akce, po zdě ji de set let v ě z n ě k o m u n is tic k é h o re ž im u a n a k o n e c o rg a n iz á to ra k a to lic k é h o sa m izd a tu v letech no rm alizace a vo lb y Karola W ojtyly papežem , což mu vyne slo novou perzekuci totalitní moci. K rom to h o je š tě z p ív a l v p ě v e c k é m sb o ru M oravan, byl čle ne m III. řádu sv. D om inika, vro u cn ě m iloval a ctil Pannu M arii... a m ohli b y c h o m p o k ra č o v a t. P ro nás v š a k je n e j­ d ů le ž itě jš í je d n o ; to, že byl R azikem , neboť

11 nejm éně tři ge ne race brněnských katolíků vědí, co to jm é n o znam ená. B yli d va b ra tři - kn ě z V á c la v a p rá v n ík M ečislav. O tec V áclav byl v době kolem února 1948 d u ch o vn ím vů d ce m s tu d u jíc í m lá de že v Brně až do svéh o za tče n í v roce 1951; po třiná ctile té m pobytu v kom unistických lágrech, m a n u á ln í p rá c i v p rů m y s lu a p a s to ra c i na ven kově se roku 1968 vrací do Brna, kde opět du cho vně form uje u sv. T om áše další m ladé lidi. P řichází však norm alizace a P. V áclav je přeložen hodně da le ko od Brna, aby m ládež „nekazil". Um írá roku 1984 ve věku 63 let. M e č is la v se sta l výb o rn ý m a p e rfe k tn ím d o p lň k e m s v é h o b ra tra V á c la v a . O b a b yli vyn ika jící se h ran ou s o u ro ze n e cko u dvo jko u: je d e n d u c h o v n ě v e d l a f o r m o v a l, d ru h ý organizoval katolický živo t a inspiroval k nad­ šené práci, k využití hřiven pro Boží království. To byl M ečislav, m ezi přáteli na zývan ý Mětek. Jako představitel ka­ tolickéh o stud entstva po válce úzce spo lu­ pracuje s panem arci­ biskupem (později kar­ d iná lem ) B eranem a b rn ě n s k ý m p a n e m b isku p e m S koupým . R. 1950 je zatče n a deset let pracuje v ura­ nových dolech. V rací se roku 1960 s po d ­ lo m e n ý m z d r a v ím , tě žko sh á n í z a m ě s t­ nání, zbývá pro něho je n n e k v a lifik o v a n á m anuální práce. K to ­ mu přistoupila je ště rána v rodině - v době je h o pobytu ve vězení um írá je h o druhá dcera. Překonal všech no ja k o m už a hlavně věřící katolický křesťan. V elkou oporou mu byla je h o rodina, především m anželka paní Květa. M ětek sám mi je dn ou dů věrn ě sdělil, že bez ní by toto všechno těžko vydržel. Razikovi dali celým svým sp o le čn ým ž iv o te m příkla d, ja k m á vyp a d a t řádná rodina podle Božího plánu, ja k mají věřící m anželé společně sná šet v šech no do bré i zlé. Přišel rok 1968 a M ětek se po uští zno vu s e lá n e m do p rá c e . V z n ik á D ílo k o n c ilo v é obnovy. Po je h o rozpuštění zakládá s podporou

a *

12 O tce b isku p a S ko u p é h o na P e tro vě stu d ijn í skup in u pro publikaci význačných církevních dokum entů. F ungovala do r. 1972, kdy ji úřady zakázaly. T e h d y se projevil M ětkův cha rakter tím n e jk rá s n ě jš ím a pro m ne ja k o m la dé ho in te le k tu á la n e jv íc e o s lo v u jíc ím z p ů so b e m . Z atím co jin í pokrčili ram eny a řekli „nedá se nic dělat, m usím e se je n m odlit a čekat", M ětek n e ustále tvrd il, že se d ě la t dá. V yužil svých k o n ta k tů v P o ls k u (je h o o te c byl P o lá k ) a seznám il nás s prostředím K atolické univerzity v Lublině, klubu katolické inteligence v Krakově, V ra tis la v i a ve V arša vě, ja k o ž i s redakcem i katolických časopisů G osc N iedzielny, Z n a k a Tygodnik Pow szechny. Tam jsm e jezdili a odtud č e r p a li in s p ira c i p ro p rá c i v n e fo rm á ln íc h skupinách, vozili literaturu a překládali. Tady ně kd e je m ožn o h le d a t p o čá te k ka to lické h o sam izda tu sed m de sátých let. D íky M ětkovi byl na vázá n ko n ta kt našeho brn ě n ské h o cen tra s p ro s tře d ím ko le m k ra k o v s k é h o k a rd in á la W ojtyly, o něm ž M ětek už někdy kolem r. 1975 p ro ro k o v a l, že b u d e p a p e že m . Byl do brým prorokem . Po v o lb ě J a n a P a vla II. v y try s k la p rá vě z M ětkovy hluboké m odlitby a dů věry k Panně M arii m yšlenka na sep sán í rozsáhlejší sam i­ zda tové publikace, věn ova né tom uto Sv. Otci, k n ě m u ž js m e m ěli ta k v ře lý vztah . D ílo se podařilo, je h o au tory byli dr. Razik, dr. Perka (dnes zesnulý polistopadový ředitel S ekretariátu p ro v ě c i c írk e v n í) a níže p o d e p sa n ý. T a to aktivita neušla pozornosti S tátní bezpečnosti, sam izda to vý vyda vatel knihy Jo se f A dá m ek byl z a tč e n a s e s v ý m i d a lš ím i č ty řm i s p o lu ­ p ra covn íky odsouzen do vězení. M ětek rovněž neunikl „péči" StB a strávil 48 hodin ve vazbě, po níž násle dova ly série výslechů a výhrůžek. M ě te k b ra l v š e c h n o na se b e a u vá d ě l, že autorem publikace o Janu Pavlu II. je on, aby od vrátil po zorn ost od nás ostatních. U dálosti vša k d o stá va ly už jin ý spád, pan kardinál T om áše k se veřejně ozval proti spolku „Pacem in terris" v červenci r. 1985 na Velehradě u příležitosti 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje a zde projevil i věřící lid otevřeně svůj nesouhlas s k o m u n is tic k ý m ú tla k e m C írk v e . M ě tk ů v zdravotní stav se začal zhoršovat. Přesto ještě stačil k červencové pouti zorganizovat sepsání několika sam izdatových textů a m odliteb.

KrxY)Acu Lata Všechno, co následovalo, už M ětek prožíval na půl tě la o c h rn u tý . Je h o a k tiv ita m u se la ustoupit do pozadí, i když je h o byt nepřestal být c e n tre m , kd e se s c h á z e li p řá te lé z P ra h y (zejm éna zesnulý^ dr. Z věřina) i ze S lovenska (dr. M ikloško, dr. Č arnogurský, dr. Krčm éry, Dr. Jukl). S po m ocí paní K věty, ro d in y a p řá te l podnikl je ště po listopadu 1989 na vozíčku pouť do Lurd a do Říma. N icm éně veře jn ého dění už byl spíše pozorovatelem než aktivním ú ča st­ níkem . O to v ě tš í a in te n z iv n ě jš í se s ta la je h o m odlitba. B enediktinské „O ra et labora“ lze totiž chápat tak, že když příkaz „la bo ra“ není m ožno vyplnit, příkaz „o ra “ je realizovatelný za všech okolností a dokáže plně nahradit to, co chybí stránce „la bo ra“ . K dykoliv jse m za M ětkem v té době přišel, měl před sebou buď breviář, nebo po lsko u m o d lite b n í knížku, rád se m o d lív a l polský k M atce Boží Č e nstochovské v intencích Sv. Otce. V p o sle d n ích týd n e ch ž iv o ta ve lm i trp ě l. Konverzace s ním byla stále obtížnější, působila mu problém y. V žd ycky vša k „o žil“ a ja k o by za p o m n ě l na své utrpení, kdyko liv js m e mu nabídli, že se pom odlím e. Jako u všech mužů a žen hluboké víry ná le žela m od litb a k je h o životu ja ko dýchání. M ětek už není m ezi námi. Z em řel 30. června 1995, pár dní po svých 75. narozeninách. Je u svéh o Pána, v Něhož věřil a kterého m iloval. Jeho úm rtí však signalizuje je de n zne po koju jící aspekt. S ním odchází další z oso bn ostí české a s o u č a s n é k a to lic k é m u č e d n ic k é p le já d y padesátých let. Až odejdou všichni, zm izí celá ta to u š le c h tilá a d u c h o v n ě n o s n á tra d ic e katolického odboje proti bezbožecké totalitě, hrdinského zápasu ducha proti násilí, spjatá se jm é n y ka rd in á lů B era na a T rochty, b isku p ů Hloucha, Skoupého, O tčenáška a dalších, kněží T oufara, Drboly, Buly, katolických intelektuálů Zahradníčka, Renče, atd. Z této tradice m ohou C írkev i národ ž it a ducho vně dýchat. Jestliže jsm e - nikoli náhodou - dnes svědky sna hy tuto tra d ic i n e n á p a d n ě o d su n o u t do za p o m n ě n í, potom nás život a sm rt dr. M ečislava Razika naléhavě vybízejí, abychom to nedopustili. Kéž to Pán dá na přím luvu N eposkvrněné a našich českých patronů! Radomír Malý

,

j

M epO SkV R N Ě M á.

Potkal jsem světce... V minulém roce probíhaly v celém světě u příležitosti stého výročí narození svatého Maxmiliána Maria Kolbeho četné slavnosti, během kterých si lidé připomínali významné okamžiky ze světcova života. V jedné rodině z Chorzowa se na sv. Maxmiliána vzpomíná mnohem častěji. Je to rodina pana Wilhelma, b ývaléh o vězn ě ko n cen tra č n íh o táb o ra v Osvětimi, ve které se vzpomíná na svatého Maxmiliána každý den, zvláště během mod­ litby svatého růžence. Tato modlitba, které pan Wilhelm vděčí za mnohé, je právě tím, co je j n e js iln ě ji s p o ju je s osobou svatého Maxmiliána. Ž iv o t v k o n c e n trá k u S e tk a li js m e s e v ro c e 1941 v k o n ce n tra čn ím tá b o ře v O světim i krá tce před on ím zná m ým apelem , při kte ré m o. K olbe se d o b ro vo ln ě r o z h o d l o b ě t o v a t s v ů j ž iv o t z a s p o lu v ě z n ě o d s o u z e n é h o na sm rt h la d e m . P a n W ilh e lm m ě l te h d y n ě c o m á lo p ře s d v a c e t le t a již i p r v n í p o k u s y o d p o r u p r o ti h it ­ le ro vské m u oku pa ntovi. O d začátku vá lk y se sn a žil z a p o jo v a t do všech m o ž n ý c h v la s te n e c k ý c h h n u tí, a p ro to se d o s ta l na lis tin u o d s o u ­ z e n ý c h o k u p a n te m ja k o je d e n z p rv n íc h . D o k o n c e n tra č n íh o tá ­ S tě n a sm rti v bora v O s v ě tim i byl p řiveze n v če rvn u roku 1940. T e h d y o b d rž e l tá b o ro v é č ís lo 1126, kte ré p o tvrzo va lo , že pa třil k je d n é z prvních sku p in o d e sla n ých do táb ora. V y d rž e l ne jtěžší, p rvn í o b d o b í še stitýd e n n í tre s tn í roty. T u to z k o u š k u n e v y d rž e la čá st vě zň ů z je h o tra n s p o rtu . N ě kte ří byli z a v ra ž ­ dě ni, n ě k te ří sp á c h a li s e b e v ra ž d u . U ká za lo s e , ž e o b d o b í n e jd ů le ž it ě jš í z k o u š k y a n e jv ě tš íh o o h ro že n í bylo te p rv e před ním. Na ja ře roku 1941 se sta l o b ě tí kru to s ti je d n o h o e se sm a n a . Byl zm lá ce n tak, že z tra til vě d o m í. M ěl zlá m a n á žeb ra, vy tlu č e n é zuby. Dva tá b o ro v í lé kaři je j o p e ro va li a o d stra n ili z lá m a n á ž e b ra , ale je h o z d ra v o tn í s ta v se

13

stá le víc e zh o rš o v a l. Z v lá š tě teh dy, když byl krá tce na to o d e slá n do p rá ce u řeky, a b y z de s p o lu s jin ý m i s p o lu v ě z n i o s e k á v a l v rb o v é pruty. V zh le d e m k v e lik é v lh k o s ti p ro s tře d í byl p o stiže n těžkým plien im o n e m o cn ě n ím , které je š tě v íc e o s la b ilo o rg a n is m u s již ta k v y ­ č e rp a n ý h la d e m a fy z ic k o u n á m a h o u . V té době v ážil třice t čtyři kilogram y. Před zatče ním vá žil o s m d e s á t kilo g ra m ů . C ítil se stále hůře. Jeh o n a dě je na p ře trv á n í stá le kle sala . T e h d y se ta ké v e s la bé chvíli svěřil je d n o m u ze svých ka m a rá d ů z d o b y před za tče n ím , že u va žu je o s p á c h á n í s e b e v ra ž d y . J e h o k a m a rá d je j v š a k p ře svě d čil, a b y je š tě p o čka l a p o h o v o řil si n e jd říve s ně ja kým kně zem . P rá vě te h d y se pan W ilh e lm se zn á m il s o. M a xm iliá n e m .

ko nce ntračn ím táb o ře v O světim i. M ísto, kd e byli vě zň o vé popra vová n i.

„Ř ík a li js m e m u M a x lik “ , v z p o m ín á pan W ilh e lm . V k o n c e n tr á k u n e b y lo z v y k e m , ab ych o m se n a zývali příjm e ním . V ě d ě l jse m je n , že je to kně z a že se jm e n u je M axm iliá n. P řiše l ke m ně a v y s v ě tlo v a l mi, ab ych se je n s n a ž il, n a k o lik je v m é m o c i, n e p o d d á v a t zo u fa ls tv í. P o vzb u zo va l m ě k m od litb ě, a pak mi d a l s v ů j rů ž e n e c . P ři to m ře k l: „U d ě le j zn a m e n í kříže, m od li se, a když se ti bu de zdát, že je to s te b o u lepší, p a k mi rů že n e c p řin e s zp á tk y , a b ych je j m o h l d á t n ě k o m u jin é m u . “ T o to s e tk á n í s e u s k u te č n ilo na c e s tič c e m e z i b lo k y č. 3 a 11, k d e b y lo d o v o le n o se k ve če ru p ro c h á z e t a kde p rá vě kn ě ží-vě zň o vé z p o v íd a li jin é vězně.

14

T e h d y m i ta k é o. M a x m iliá n v y p rá v ě l o osu de ch je h o růžence. N ěkolik k uliček na něm c h y b ě lo , v n ě k o lik a m ís te c h b yl rů ž e n e c p o trh a n ý a n á s le d n ě s v á z a n ý h n ě d o u nití. K po škoze ní růžence do šlo je š tě v období, kdy o. M axm iliá n byl vězn ěn na Paw iaku. Tehdy je d e n z g e s ta p á k ů , k d y ž u v id ě l, ja k se o. M axm iliá n m odlí, je j na pa dl a p o žad ova l od něho, aby rů že n e c hodil na zem a pošlapal. O. Kolbe odm ítl, a proto mu ge stapá k vytrhl rů ž e n e c z ru k o u , u h o d il jím n ě k o lik rá t o. M axm iliá na a n á sle dně rů že n e c sám pošlapal a o d eše l z cely. O. K olbe posbíral ze zem ě to, co z růžence zůsta lo se snažil opravit pom ocí nití, k te ré vytá h l z vla stn íh o hábitu. P odařilo se mu u ch o va t růže ne c u seb e díky tom u, že jej m ěl s c h o v a n ý v e s p e c iá ln í ka p s ič c e p řišité u vn itř rukávu ko n cen tra čního oblečení. Z a ch rá n ě n m odlitbou S kute čně slova o. Kolbeho a je h o neobvyklý růže nco vý d á re k p o m oh ly zdrceném u vězňovi. Pan W ilh e lm již po krá tké d o b ě m ohl v rá tit rů že n e c je h o vla stn íkovi. A vša k je ště před tím, ne ž k to m u m oh lo d o jít, se u sku te čn il apel, během kteréh o o d ved li o. M axm iliána do cely sm rti v 11. bloku. O d té do by rů že n e c stále d o p ro vá ze l pana W ilhelm a. S růže nce m sv. M axm iliána byl převezen v ro c e 1 9 4 2 z k o n c e n tr á k u na p r á c i do n ě m e c k é Ř íše. P a k je j rů ž e n e c d o p ro vá ze l během útěku do Itálie, kde se připojil k arm ádě, které velil gen. A nd ers. V Itálii přežil s růže n­ ce m v ru k o u n á v ra ty n e m o c í, k te ré z ís k a l b ě h e m p o b y tu v k o n c e n tr á k u . Z to u n e j­ cen ně jší válečn ou pam átkou se vrátil do vlasti. Z d e se m u p o d a řilo p ře ž ít ú to ky ze s tra n y sta lin o vské m oci ta ké díky vytrvalé m odlitbě. M no hd y ja k o v o b d o b í ne jh orších vá lečn ých o k a m ž ik ů b ylo z a p o tře b í o b ra tn o s ti, a b y si z a c h o v a l c e n n o u p a m á tk u , k d y ž ji m u s e l ukrýva t před častým i revizem i. D nes m á pan W ilh e lm již se d m ase dm de sát let, d o sp ě lé syny a spolu se svou m anželkou se tě š í z p říc h o d u d a lš íc h v n u k ů . K d yž je krásně, ch o d í spo lu s m anželkou na zah rád ku a n e p ře m ý š lí již o sm u tn é m in ulo sti. A v š a k je d n o , c o je s p o ju je s m in u lo u d o b o u , je m od litb a růžence: bez ní není ani je din ý den. K dyž se necítí n a tolik dobře, ab y šli do kostela, m o d lí se sp o le č n ě rů že n e c při so šce M atky

icoooa.cuLa.TA Boží, kterou m ají dom a. „T o je naše největší radost, protože díky růženci m ůžem e zd e být nyní spolu," říkají souhlasně. V každ od en ní m odlitbě sv. růžence svěřu jí B ohu v š e c h n y z á le ž ito s ti své ro d in y a js o u přesvědčeni, že m ají v e liké h o přím luvce. Po létech, když byl o. M axm ilián blah ořeče n a pak s v a to ře č e n , p a n W ilh e lm se ro z h o d l, že od evzd á svůj růženec, aby m ohl slo u žit všem ctite lů m ko n c e n tra č n íh o m u če d n íka . V roce 1989 v přítom nosti svědků Ireny P ajako vé a B a rb a ry a O n d ře je K a ta ň s k ý c h o d e v z d a l růže ne c do rukou fa rá ře osvě tim ské farnosti, kněze kan ovn íka S tan isla va G órnego. V roce 1994 zasvě cen ém stém u výro čí na roze ní sv. M a x m iliá n a byl b ě h e m s la v n o s ti s p o je n é s d v a n á c tý m v ý ro č ím k a n o n iz a c e sv. M a x ­ m iliána posvěcen relikviář, ve kterém se nyní nachází kon cen tra ční růže ne c o. K olbeho. M. B. zpracováno podle Gošč Niedzielny 4/199 5

A čko liv je každý světe c originál, přece m ají všich ni je d e n spo le čný rys. N e býva jí m rzutí. I m editativní světec, žijící v ústraní, d o ved l ve stresových situacích za ch o va t trpělivo st, která je opakem m rzutosti. Žili vša k v církvi světci v y s lo v e n ě v e s e lí, se s iln ý m s m y s le m pro hum or, který je ne o p o u ště l ani za o ko ln o stí v e lm i d ra s tic k ý c h . S á h n e m e -li p ro p řík la d hodn ě hlu b o ko do p ro p a d liště křesťa n ských d ě jin , o b je v ím e ta m m la d é h o m u č e d n ík a V a v ř in c e , t r ý z n ě n é h o p o h a n y o tř e s n ý m způsobem . S m ažili je j zaživa ve vrou cím oleji. N a s a d is m u s k a ta n ů o d p o v ě d ě l č e rn ý m hum orem : „Tož, chlapi, na je d n é stra n ě jse m už d o s t o s m a ž e n . M ů ž e te m ě o b r á tit na d ru h o u .“ S v a tý T o m á š M o re byl p o v ě s tn ý s v o u v tip n o s tí. A m e ric k á s p is o v a te lk a B a rb a ra W a rd o vá o něm píše ve své knize „S vatí pro d n e š e k “ , že p ro s v o u v z d ě la n o s t a je m n ý h u m o r byl te n to a n g lic k ý k rá lo v s k ý k a n c lé ř n e o b y č e jn ě p řita ž liv ý . M u ž i ho c tili, ž e n y

M e p O S k V R N GMÁ

z b o žň o va ly. P ře s to v š a k byl v zo rn ým m a n ­ ž e le m a p e č liv ý m o tc e m . P ro to ž e o d m ítl sch vá lit králův rozvod a odloučení A ng lie od Řím a, byl uvě zně n. Již při vstup u do kobky v pověstném T ow eru si s dozorcem zažertoval: „N ebojte se, na stravování si stěžovat nebudu." Jistý dvo řan přišel do věze ní za M orem a pře m lou val ho, aby podepsal, že uznává Annu B o le y n o v o u za p ra v o u k rá lo v n u . V ě z e ň si m lčky hladil plnovous, pak zasn ěn ě prohodil: „Ano, už jse m se rozh od l.“ D vořan uháněl ke králi s radostnou zprávou, ž e b ý v a lý k a n c lé ř p ře c e je n p o s lu š n o s t podepíše. Jin dřich V III. ihned poslal dvořana zp á tky s příslu šno u listinou. A v š a k T om áš ji s úsm ěvem odstrčil. „To ne, já jse m se rozhodl, že se dám oh o lit.“ Král ovše m pro ta k o v ý h u m o r p o ch o p e n í ne m ěl. M ísto h o liče n a p lá n o v a l v ě zn i kata. T om áš byl dlouhou vazb ou natolik vysílen, že si ne tro ufal na p o pra včí lešení vysto u p it bez pom oci. A le i v chorém těle zůstal duch svěží. P o ž á d a l k a ta , a b y m u p o m o h l n a h o ru a s úsm ě vem dodal: „D olů se již skutálím sám .“ A čko liv pro p řítom n é diváky to byla tragédie, když viděli, ja k na m á h a vě pokleká u špalku, pro od ch á ze jícíh o do nebe to byla příležitost k šib e n ičn ím u hum oru. M ore položil hlavu na š p a le k , h n ed ji z a s e zv e d l. „P o č k a t! Je š tě m usím d á t strano u svůj plnovous. Ten přece zrad u n e sp á ch a l.“ Byla v těch slovech ironie, ale ne zloba. To se je n síla du cho vní posm ívala fyzické m u násilí. V roce 1886 bylo pronásledování křesťanů v africkém státě Ugandě. Píše o tom anglický m is io n á ř A .E . H o w e l v e s v é k n iz e „O h n ě v N a m u g o n g u .'1 Z a jím a v é p o d ro b n o s ti mu poskytl záp isn ík m isionáře, který byl svědkem utrpení svých oveček, je ž přivedl ke statečné, p řím o p rv o k ře s ťa n s k é v íře . Č ty řic e t tě c h to černých m učedníků bylo již svatořečeno. Z a tč e n í k ře sťa n é m ěli být u p áleni aneb o popraveni m ečem. Do poslední chvíle neztráceli dobrou náladu. K atolík A tanasius byl zadržen ve z n a č n é v z d á le n o s ti od h la v n íh o m ěsta. O dm ítal tam jít a navrhoval pochopům , aby ho zabili na místě. „P roč se m ám plahočit za sm rtí je ště takovou dálku? V y si ušetříte cestu a já přijdu dříve do nebe. Je to výhodné pro vás i pro m ne.“

15

M a to u š K a le m b a byl před o b rá c e n ím na kato licko u víru ve lm i bohatý. Patřil k noblese, pro to ho vyše třo va l sám m in iste rský p ře dse da .Katikira. M im o jin é se M atou še ptal, zda li je p ra v d a , že ro z p u s til s v ů j h a ré m . M a to u š p řis v ě d č il. K a tik ira na to iro n ic k y : „ P ř e d ­ pokládám , že si nyní i sám v a říš? “ O dso uzen ec obveselil svou od po věd í přítom né: „Jsem snad před tvým sou de m proto, že jse m h u be ný?“ O ndřej K aggw a byl v době p ro ná sled ová ní velitele m bubeníků. M in istr K atikira ho velm i nenáviděl, chtěl, aby byl O nd ře j p o pra ven co nejrychleji. V yjá dřil to důrazně: „N e bu du jíst, dokud K aggw a ne bude m rtev. Po vyko n á n í po p ra vy mi p řin e ste ihned je h o paži na důkaz, že už není m ezi živým i." V elitel po pra včí čety váhal, protože k roz­ sudku je š tě schá zel so u h la s krále. A le bu be ník měl naspěch se dostat do nebe, a tak v rajském hum oru pono uka l katy: „P ro č je š tě otálíte? Neslyšeli jste, co Katikira řík a l? C h ce m ít k v e č e ři m ou paži. T a k ho nenechte h la d o vě t.“ J a k u b B u z u b a lia w o b y l p ře d p o p ra v o u z a v o lá n ke krá li M w a n g o v i. J e lik o ž se o d ­ s o u z e n e c tv á ř il v e s e le , k rá l se m u z a č a l posm ívat: „N a fu ku je š se, ja k o bys byl p rá vě jm e n o vá n náčelníkem ." Jaku b ihned zau ja l ná če ln icko u pózu podle předpisů a vysekl tyrano vi pře hn ano u poklonu, takže o ko lo sto jící pohané m ěli co dělat, aby se nedali do sm íchu. Králi ovše m ta ko vý ž e rt ne byl vh o d , p ro to z a č a l J a k u b a ry c h le o b ­ viňovat, že šířil kře sťa n ství u dvora, ba i jeho, k rá le , s e s n a ž il o b rá tit, a z a to m u s í b ý t popraven. Jaku b na to o d po věd ěl s úsm ěvem , ja k o by byl do stal vyzna m en ání: „Výborně, pane, odejdu do nebe rád a pořád je š tě bych si přál do stat tam i tebe. B uď si jist, že budu za to Boha prosit." Je u žite čné vědět, ja kým i tě žko stm i d o ved li n ě k te ří k ře s ť a n é le h c e p ro c h á z e t. M y se n e d o s tá v á m e do s itu a c í, ta k o s tře v y h r o ­ cených, a ta k js m e z c h o u lo s tiv ě li. I m alé potíže nám dělají velké starosti. Nebylo by lépe naladit svou m ysl tak, abychom d o ved li v id ě t živ o t z té ve se le jší strá n ky? Ja k na to, když nám sm ysl p ro h u m o r n e b y l v r o z e n ? V š im n ě m e si pře d e vším , o d ku d p ra m e n il h u m o r s v ě tc ů ?

i aocn acu La ta

16 T om áš M ore se za ten to da r denně modlil. Také pa pe ž Jan XXIII. A byl jim dán. S větci brali vždy s o u ča sn ě s přítom n ostí i věčnost. Pokud má č lo v ě k na m y s li je n a je n p o z e m s k o u p ří­ tom no st, která rychle pom íjí, narůstá mu každý problém do zn a čn é velikosti. Jakm ile vša k má vě řící ja sn o u pře dstavu radostné budoucnosti, která po trvá na vždy a bez problém u, současné potíže ztrácejí na váze a lépe se snesou. N eboť ze skřivá n čí výše je i balvan pouhým zrnkem písku. Marie Holková

N ový J an K řtíte I O svátku sv. Jana Nepomuckého se církev m odlí prefaci, v n íž děkuje Bohu, že z tohoto našeho světce učinil druhého Jana Křtitele. Tato m ešní modlitba oba svaté srovnává, zvláště se zřetelem k jejich statečnosti a věrnosti pravdě. Pokud však, zvláště v přítom né době, uvažujeme o těchto Kristových mučednících, nemůžeme o p o m e n o u t d a lší, o b d iv u h o d n o u a v e lm i radostnou skutečnost: Ze právě nedávno v naší vlasti, řečeno slovy oné preface, „církev Nového zákona ozdobil novou svatozáří“ další mučedník, n o vý Jan K ř tite l. P o d o b á -li se sv a tý Jan N e p o m u c k ý svým živ o te m a s m r tí svém u nebeskému ochránci Janu Křtiteli, p ak se mu stejně podobá i náš nový svatý, Jan Sarkander. Vždyť oba tito n aši n árodn í světci se svým povoláním, svým i životy, ale zvláště okolnostmi a bezprostředními příčinam i smrti navzájem p o ­ dobají opravdu obdivuhodně. N yn í již Cechy i Morava, Praha i Olomouc, obě naše církevníprovincie m ajípřím o ve svých duchovních centrech svaté kněze, umučené pro spravedlnost na p o za d í politických okolností. P atrně to ani nemá ve světě obdoby, aby jeden, ne příliš velký národ, m ěl dva nebeské ochránce zpovědního tajem ství Podobnostjejich životních cest a vítězných bojů j e natolik zřejmá, že vůbec n en í třeba j i objasňovat nikomu, kdo zná o obou sv a tý c h k n ěžíc h a le sp o ň z á k la d n í údaje.

P odobn é jso u i dějiny je jic h úcty, která j e mnohými lidm i nesprávně chápána a odmítána jakožto údajná překážka duchovního sjednocení národa a p ro je v katolického trium falism u. Světci, věrnými katolíky milovaní, jso u jinou částí národa považováni za představitele netolerance a násilí. Nesmíme se divit. Vždyť oba zem řeli za dram atických okolností, je ž jso u dodnes různými lidmi různě hodnoceny. Pro nás j e však p odsta tn é, že tito dva č e š tí J a n o vé nezemřeli za nějaké vlastní, tvrdošíjně hájené myšlenky a postoje, nýbrž za skutečnou B o ží pravdu. Svatí nás snad mohou navenek rozdělovat, chybí-li nám pokora. Lidi dobré vůle však budou vždy sjednocovat, a to i přes pozem ské hranice. Jako nás úcta k .sv. Janu Sarkandrovi sbližuje s Poláky, postava sv. Jana Nepomuckého nám otevírá duchovní prostor ve sm ěru opačném, zvláště do Rakouska ajižního Německa. Tím spíše mohou naši Janové vzájemně sjednocovat nás Cechy. Existence světců není dílem náhody, ale dílem Boha. On j e dává národům jako vzácné dary, přičem ž nic nečiní samoúčelně, bez důvodu. Naším úkolem je snaha o chápání těchto znamení času. Božím znamením je i připočtení nového světce k těm dávno svatořečeným. Co asi chce Pán říci dnešním křesťanům, když nám staví p řed oči ty, kdo se Mu stali podobnými, zvláště trpělivostí, statečností, m írností a tichostí, p o slu šn ostí a v ě rn o stí až do sm rti? Co by p ro nás m ělo znamenat nebeské společenství dvou Janů, z nichž jednoho vždy obzvlášť miloval lid český, druhého lid moravský? B u dem e-li se sn a žit o vzájem n ou lásku v našem národě, jednotu Moravy a Cech, jis tě nám v tom rádi pomohou i ti, kdo za své země, za Cechy i Moravu, společně p ro sí v nebi p řed Bohem, tedy oba naši sva ti mučedníci. Jejich vzájem ný vztah, dokonale zakotvený v Bohu, m ůže být pro naši národní jed n o tu mocným zdrojem. Opět je j nelze vyjádřit lépe než slovy sv a to já n sk é p r e fa c e : „ J a k s la v n é j e to to společenstvíjm éna, zápasu i vítězství...!“ V í t P ia á n e k '

M e p O S k V R N G N Á.

So ch y svatého Jana Sarkandra na jih o zá p a d n í Moravě Je škoda, že my katolíci věnujem e pram alou pozornost kulturním u dědictví, které m ám e po předcích. M álokdo si uvědom uje bohatost umění s náboženským obsahem a bohužel je n nem noho věřících dovede rozeznávat nám ěty, s nim iž se běžně setkávám e nejen v kostelích, ale i ve volné krajině. Platí to i o kapličkách, křížích, B ožích m ukách a především sochách světců, jic h ž m á naše vlast pom ěrně m noho, v porovnání s jiným i zem ěm i. Jedním z výtvarných nám ětů, který je zvláště v tom to roce vysoce aktuální, je postava m oravského m učedníka svatého Jana Sarkandra. Tohoto světce nám představuje i pom ěrně dosti bohatý fond kam enných soch, které nacházím e z e jm é n a n a M o ra v ě a ve S le z sk u , a le tak é v P olsku, m éně v Č echách a vý jim ečn ě v R a­ kousku. N ěkolik příkladů z obvodu olom oucké diecéze a výpis z uměleckých pam átek Č ech uvádí i sborník, vydaný ke svatořečení M aticí cyrilo­ m etodějskou. Je však tém ěř neznámé, že se Janovy sochy vyskytují - krom ě severní M oravy, spjaté se sv ě tc o v ý m p ů so b e n ím - ta k é n a Č e sk o ­ m oravské vysočině a v oblasti jižn í M oravy. Jsou v ě tš in o u b a ro k n í a p o c h á z e jí p ře v á ž n ě z 18. století, tedy z doby, k d y ještě ani nebyl dokončen proces blahořečení. Ten začal v roce 1715, ale k o ficiá ln í b eatifikaci došlo až v r. 1860 ústy papeže Pia IX. O to více b y c h o m si m ěli těchto „předkanonizačních“ pam á­ te k p o v a ž o v a t. Js o u d ů le ž itý m i doklady hlubší tra­ dice úcty k mučed­ n ík o v i, k te ré h o , spolu s paní Zdislavou, v letošním M o st v M o ravských B ud ě jovicích (d e ta il) ro ce kanonizoval

v Olomouci papež Jan Pavel II. Svatý Jan Sarkander bývá zo b razo v án ja k o kněz s birätem v klerice, pří­ p a d n ě ro c h e tě , p ře s ra m e n a m á někdy přehozenou štolu. Tím se nápa­ dně p o d o b á sv a ­ tém u Janu N epoI muckému, s ním ž- I si je j lidé často p l e t O U . O b a Ja S ocha sv. Ja n a na m o stě ve S tarči nové jso u m učed­ níky zpovědního tajem ství, m ohou m ít i stejné a trib u ty , ja k o k n ih u (b re v iá ř), k říž , o k o v y , p o c h o d e ň , p alm u , klíč a v is a c í zám e k , sy m ­ bolizující zpovědní tajemství. Svatý Jan Sarkander však, na rozdíl od svatého Jana N epom uckého, který byl kanovníkem , nem á kanovnický kožíšek (almuci). Jeho kolárek ovíjí světlá stužka, užívaná v olom oucké diecézi. Z vláště d ůležitý a častý atribut holešovského faráře je breviář, který se m odlil až do své sm rti. Po krutém m učení, kdy nemohl hýbat vym knutým a rukam a, si listy údajně obracel jazykem . N a rytinách (nejstarší pocházejí už z r . 1620) a obrazech jso u rozvíjeny výjevy z je h o živ o ta. Č asto je to m u čen í n a sk řipci, v z á cn ě ji tak é p o u ť do Č en sto c h o v é , k te rá je vlastně paralelou ke staroboleslavském u putování svatého Jana N epom uckého. K am enné sochy svatého Jana S arkandra se ovšem om ezují na nejjednodušší výjevy stojící nebo klečící světcovy postavy v klerice, případně i s pláštěm , anebo v klerice a rochetě. N ezřídka je vidím e ve společnosti pražského m učedníka. Je tom u tak např. v B udkově u Jem nice, kde stojí barokní svatojánská dvojice n a stráži při schodišti ke kostelu. Rovněž na m ostech v Jarom ěřicích nad

icocna.cuLaxA

18

Rokytnou, M oravských B udějovicích a ve Starči u T řeb íč e v y tv á ře jí p o stav y o b ou m učed n ík ů protějšky. V jarom ěřickém kostele je pak umístěna skleněná rakev s tzv. druhotným tělem svatého Jan a Sarkandra. Je to je d e n z nejzajím avějších projevů barokního kultu. Stařečská socha světce s prstem u úst a atributy okovů a pochodně, které zd ů razň u je andílek, p atří k n ejh ezčím n a V y­ so čin ě. D v o jice Jan ů o b sa d ila i n ik y p rů č e lí m ariánského poutního kostelíka v H ájku u Police (obec K ostníky). Také po stranách vchodu do k o stela ve V ratěníně (okr. Znojm o) představuje jed n a ze dvou protějškových skulptur svatého Jana Sarkandra, který b ývá nesprávně identifikován ja k o svatý František Xaverský. Pěknou prací j e figura moravského mučedníka, um ístěná ve společenství dalších m artyrů a přátel B o žích na m ostě přes B rtničku v B rtnici (okr. Jihlava). Jan Sarkander je tu zobrazen v rochetě s typicky barokním kontrapostem levé nohy. Celek je m im o ch o d em ro zto m ilo u zd ro b n ělo u ko p ií K arlo v a m ostu v Praze. S olitérní sochu, v p o ­ m ěrně statick ém p o sto ji, n ach ázím e (o p ět na m ostě) v O slavanech u Brna. Sedm ičlenná skupina soch, v elm i působivě situovaných n a návrší před nepom ucenskou kaplí v R ešicích (okr. Znojm o), skrývá i postavy obou m u č e d n ík ů zp o v ě d n íh o ta je m stv í. S v atý Jan S a rk a n d e r d rží v ruce krucifix a b re v iá řa tv á ří se jako sv. Jan N ep o m u c k ý . Je n pozorný návště­ vník správně ro­ zezná, o koho se je d n á . V p o d o ­ bném pojetí je i světcova posta­ v a v H ru š o v a ­ n ech nad Je v išo v k o u . V elm i zdařilá je socha . sv. Jana SarkanM o st v Ja ro m ěřicích nad R o kytno u

^

y

^

j jg c e

v D o b ro n ic íc h (o k r. Z n o jm o ). Světec nese v ru­ ce zavřený breviář, na něm ž le­ ží okovy. V Novém Městě n a M oravě m ů­ žem e v id ět sarkandrovskou so­ chu z druhé polo­ viny 19. století, umístěnou na star­ ším sv ato an en ském sloupu na náměstí. Jan Jje tu . P ru ce li ko ste la v H ajku zobrazen v rochetě se štolou přes ramena, jiné atributy zde nenacházíme. Také na dalších místech jižní M oravy nalezneme kamenné statue olomouckého mučedníka: v Brně na p rů č elí m in o ritsk éh o k o ste la (zde tak é so ch a v interiéru na oltáři svatého Jana Nepomuckého), na kostele v Holešově, na svatotrojičním sloupu v K rom ěříži, n a m ostě v D řevohosticích u P ro­ stějova, před kostelem v Bučovicích, v zámeckém parku v Buchlovicích atd. Jejich výčet a popis by vydal na samostatný článek. Podotkněm e jen, že v Brně, v něm ž byl Jan v r. 1609 vysvěcen n a kněze, najdeme kromě zmíněné kvalitní skulptury kostela svatých Janů také pěkný barokní obraz mučedníkův v chrámu svatého Tomáše a dále novější vyobrazení v kostelích v Ž id en icích (socha) a v T u řan ech (malované okno). Z á v ě re m lze říc i, že so c h y sv a té h o Ja n a Sarkandra jso u - stejně jak o barokní zobrazení sv. C y rila a M eto d ěje - typické p ro M oravu. V C echách byl kult těchto světců slabší. V ním avý člověk i v těchto detailech n achází rad o st nad rozm anitou pestrostí krás naší vlasti. V případě svatého Jana Sarkandra se ukazuje, že byl ctěn a m ilo v án našim i předky již dávno p řed sv a to ­ řečením . M ůžem e být tedy právem hrdi n a svého kanonizovaného přímluvce. Svatý Jane Sarkandře, oroduj za nás! J iř í Č erný

N e p O SkVRM Č N Á

Křesťanství začíná okamžikem, kdy nazaretská dívka Maria řekla Andělovi své „ano“ a stala se tak „mocí Ducha Svatého“ matkou Ježíše Krista. Stalo se to před dvěma tisíci lety, v prostoru vytvořeném třem i stěnam i přistavěným i ke vstupu do malé jeskyně. Tato stavba byla domovem rodiny Panny Marie. Jeskynní část této stavby se nachází a je uctívána v bazilice, která byla nad ní v Nazaretu zbudována. Stěny, které kdysi tento malý prostor obklopovaly, se nyní (doplněny čtvrtou stěnou na místě původního napojení těchto stěn na jeskyni) nacházejí v italském Loretu, již od 14. století známém poutním místě. Zde se takto zbudovaná kaple uctívá jako „Sancta Casa", tedy „svatý dům", přenesený sem z Nazaretu anděly, a to v roce 1294. Loreto bylo po staletí známo celému světu jako „mariánské srdce křesťanství", jak to 15. srpna 1993 vyjádřil Jan Pavel II. Nebylo však známo jen jako místo uctívané miliony poutníků, ale i jako místo, kolem něhož se odehrávaly prudké polemiky o jeho „pravosti“, totiž o to, zda sem tento „svatý dům" byl skutečně z Nazaretu přenesen nadpřirozenou mocí, nebo zda je to jen zbožná legenda a ve skutečnosti se jedná o zbytky nějaké středověké kaple. V posledních letech postavily archeologické průzkumy otázku pravosti této loretánské památky do nového světla. Díky studiím Morelliho se značně zvýšila pravděpodobnost hypothésy, tvrdící, že zdivo tohoto domku pochází skutečně z Nazaretu. Morelli zveřejnil v roce 1992 srovnávací studie loretánského domku s podobnými středověkými stavbami v jeho okolí i se stavebními objekty v okolí nazaretské jeskyně. Soustředil se na ony tři stěny, které jsou předm ětem vlastní úcty poutníků, a poukazuje zvláště na spodní části zdí, vystavěné z přírodního kamene, které jsou považovány za původní. Z podobného kam ene jsou vystavěny takřka všechny nazaretské domy, zatímco v lo­ retánském kraji jsou všechny stavby ze zkou­ maného časového období stavěny z pálených cihel. Mariin domek kromě toho nemá žádné základy, zatímco veškeré domky kolem Loreta ano. O tom, že tento „svatý dům" byl již ve středověku uctíván jako relikvie, svědčí skutečnost, zřejmá z průzkumu této stavby, že jeho rozpadající se konstrukce nebyla již tehdy prostě stržena, jak by se tomu jistě stalo u nějaké bezvýznamné kaple. Místo stržení a vystavění kaple nové, což by tehdy bylo tech nicky daleko m éně náročné, se zde přistoupilo k podezdívání a dalším konzervačním

19

zásahům, zřejmě za účelem zachování původní struktury stavby. I celková stavební dispozice je naprosto nezvyklá, od po rující všem zásadám tehdejší výstavby kostelů a kaplí. Tak je zde například je din ý vchod, vybudovaný uprostřed podélné stěny a nikoliv v kratší průčelní stěně. Kromě toho je tento vchod exponován k severu, a tím m im ořádně vystave n nepříznivým vlivům počasí. Okno je exponováno na východ, směrem k horám, snižujícím značně světelnost vnitřního prostoru. Zkrátka a dobře, kdyby byl tento objekt skutečně jako nová stavba vybudován tam, kde dnes stojí, odporovalo by to všem stavebním zásadám. Naproti tomu, představím e-li si tento objekt napojený na nazaretskou „jeskyni zvěstování“, nebylo by na jeho stavební dispozici nic zvláštního. Tady by jeho stěny žádné základy nepotřebovaly, neboť by byly založeny přímo na skalním podloží. O kno by se nacházelo na optim álním m ístě, zaručujícím dostatečné větrání i osvětlení interiéru a vchod by svou východní expozicí poskytoval d o sta te čn o u och ran u před p o le d n ím i ved ry. Nápadné jsou i rozměry stavby. Ty totiž naprosto neodpovídají délkovým měrným modulům použí­ vaným při výstavbě středo věkých stavebních objektů v okolí Loreta, ale jsou přesnými násobky židovské délkové míry „amma". Nejpřesvědčivějšími se však zdají být Morelliho odkazy na techniku opracování stavebních kamenů. Nesou totiž stopy nástrojů, používaných v oblasti nabateické kultury, která měla určitý vliv i v Galilei. Při opracování kamene se v oblasti vlivu této kultury používalo zvláštních nástrojů (jejichž stopy nesou právě stavební kameny z nazaretského domku), které nebyly známy Římanům ani křižákům a které nebyly užívány ani na celém území Itálie. Kromě toho jso u do kam enů vryty ně které sym bo ly z prvokřesťanských dob Palestiny, které se zároveň zdají svědčit o existenci m ariánského kultu již v nejstarších dobách křesťanství. Jestliže však loretánská „S ancta Casa" je skute čně vystavě ná z kam enů pa le stin ské h o původu, zbývá otázka, jak se dostaly do Loreta. Této otázce se s plnou vědeckou zaujatostí věnoval po desítky let P. Giuseppe Santarelli, který o Loretu vydal mnoho knih. Vychází z toho, že loretánská „Sancta Casa" pochází skutečně z Nazaretu a že je jí „přenesení A ndělí" v roce 1294 je velice pravděpodobné. Průběh tohoto přenesení však vysvětluje m éně zázračně. Je přesvědčen, že kam eny tohoto M ariina domu byly částí věna MargerityAngeli (angelus, anděl), manželky Filipa z A njou, syna Karla II. a krále ne apolského.

l(DCDA.CUl_íVTÄ.

20 Notářský seznam věna byl potvrzen na listu 181, spisu zvaného Chartularium culisanense, jehož originál byl, bohužel, zničen v průběhu poslední války. Existuje však jeho opis z roku 1859, pořízený známým byzantologem a paleografem biskupem Benedettem ďAcquisto. A v Chartulariu jsou také jm enovány i „sancta petras ex Domo Dominae Nostrae Deiparae Virginis ablatas" (svaté kameny odebrané z domu naší Panny, Matky Boží). Kameny byly zřejm ě převezeny ze Svaté země křižáky v době, kdy již tito zde ztráceli svoji vojenskou kontrolu a bylo nebezpečí, že by Mariin dům, jako cenná relikvie, mohl být zničen nepřáteli. Sňatek mezi Filipem a Margeritou byl uzavřen na podzim roku 1294 a 8 . prosince téhož roku se podle tradice objevil „Svatý Dům" v Loretu. Není vyloučeno, že se tak toto „dílo rodiny Angeli (Andělů)“ mohlo ústním podáním během celých staletí změnit prostě na „dílo Andělů" - dílo lidských Angeliů (Andělů), v dílo nebeských andělů. Pod zdmi svatého domu našel Santarelli dále nejen dvě dobové mince, potvrzující autentičnost stavby, ale objevil například i zbytky pštrosího vejce a zbytky kříže z červené látky, křižáckého symbolu. Pštrosímu vejci připisovali poutníci do Svaté země hluboký symbolický význam. Protože je pštrosice kladou přímo do písku, měli za to, že slunce je bezprostřední příčinou jejich vyzrávání, a považovali je za symbol Božího Slova, které v lůně Marie bylo oplodněno Svatým Duchem. V ýznam né jsou i různé historické záznam y z poutních cest do Svaté země. Až do roku 1289 se v nich m luví o nazaretském domku (cella), přistaveném k jeskyni, avšak od roku 1291 se v nich již hovoří pouze o jeskyni. Jestliže dnes ve Vatikánském archivu nahlé­ dneme do seznamu Indice Garampi (Miscelanea, II, 118, index 644) a najdeme-li si heslo lauretum, najdem e zde odkaz na dokum ent o přenesení „svatého domu" (De translatione domus lauretanae - B XCI, f. 188). V samotných knihovních regálech však již tento dokument nenajdeme. Neodstranil ho snad nějaký přespříliš horlivý přívrženec zázračné verse události, protože v tomto dokumentu byla obsažena zpráva odporující zbožné legendě? Konec konců existuje i jeden ikonografický dokument, znázorňující lodní přepravu této relikvie. Je to dřevořez z patnáctého století, na kterém je p ře p ra v a re lik v ie p o ja ta ve dvou ro vin á ch . Ústředním tém atem je přenášení celého domu anděly a po straně je znázorněna loď s nákladem stavebních kamenů, nad kterou se v oblacích, jako doprovod této lodi, vznáší Matka Boží. Arnošt Loula (volně podle Tornielli)

N a podzim v roce 1989 se mi od známé rodiny dostala do rukou písemnost, v níž její autor pan J.S. z Prahy popisuje mimořádný zážitek, který způsobil je h o úplné u zd rav en í p ro střed n ictv ím sv ětice Zdislavy. Na písemnosti byla plná adresa autora i číslo telefonu. Písemnost jsem nosil téměř dvě léta u sebe v náprsní tašce, se stálou touhou dopátrati se pravdy, neboť jsem k autentičnosti prohlášení neměl plřiou důvěru. Dne 24. září 1991 v odpoledních hodinách jsem se rozhodl zjistit už konečně pravdu, a proto jsem do Prahy na uvedené telefonní číslo zkusil zavolat. Ozvala se mi skutečně paní S. a v krátkém hovoru mi potvrdila pravdivost popisované události. Přislíbil jsem, že panu manželovi také já napíši o události v naší rodině, kde jsm e rovněž my pocítili zřetelnou přízeň světice Zdislavy. Hned tentýž den večer jsem pak panu S. slíbený dopis napsal.

N e p O SkVR M ČM Á

Zanedlouho mi radostně poděkoval a přiložil dokonce podrobnější popis svého neobyčejného zážitku a uzdravení, přičemž uvedl, že mi jej dává jako prvnímu. Srdečně jsem mu poděkoval. Nyní, téměř po čtyřech letech, kdy dochází ke kanonizaci blahoslavené Zdislavy, jsem pana S. poprosil, zda by souhlasil s uveřejněním svého zážitku ve dvouměsíčníku Immaculata. Ochotně svolil, avšak - zřejmě ze skromnosti - nepřeje si být jmenován. Posílám tedy zmíněný popis události Vaší redakci, a je-li to možné, prosím o jeho uveřejnění. Dodávám ještě, že pan J.S. je od té doby níže uvedeného popisu události, napsaného v roce 1991, dodnes zcela zdráv. Zároveň prohlašuji i s autorem podle ustanovení II. vatikánského koncilu, že článek nechce předcházet úsudek církevních autorit, kterému se bezvýhradně podřizujeme. Uvedený popis události má v tomto případě hodnotu toliko lidského svědectví. květen 1995 Popis události Já, J.S., narozený r. 1925, podávám svědectví o události, kterou jsem prožil v nemocnici Pod Petřínem v úterý dne 2.2.1988 ve dvě hodiny ráno, kde jsem byl hospitalizován po operaci střev, zástavě srdce a následném srdečním infarktu. Ve zmíněnou hodinu jsem se probudil a zjistil jsem, že se nad mým lůžkem sklánějí dvě nebo tři postavy, které jako by se nade mnou o něčem radily. Tváře jsem nerozeznal, byly jen obrysy osob, které byly jasn ě zřetelné proti nouzovém u nočním u osvětlení. Domníval jsem se, že se jedná o noční vizitu, kterou někteří lékaři prováděli. Postavy se rychle vytratily a o způsobu jejich odchodu nemohu nic bližšího říci. Po krátké chvíli, kterou nemohu časově přesně určit, začalo se v místě dveří rozjasňovat a ve zlaté záři jsem spatřil postavujakoby řádové sestry v šedém rouchu. D ržela v obou rukou nádobku v podobě širokého kalichu nebo misky, ve které se to třpytilo, nad ní perlilo a vířilo jako zdroj duhových paprsků. Zjevení neznámé postavy vyvolalo v mé mysli zmatek, neboť jsem člověk reality a s podobným zjevem jsem se ještě nesetkal. Postava se ke mně přiblížila a řekla: „Čeho se bojíš, vždyť se ti nemůže nic stát.“ Načež jsem odpověděl: „Já se nebojím , já je n trpím .“ Současně jsem cítil, že jsem k neznámé přitahován jakoby poutem přátelství. S pousmáním odpověděla: „Nesu ti ten nejlepší lék, který existuje; rozhlédni se a uvidíš kolem sebe zástup lidí, kteří ti dosvědčí, že

21

jsem je uzdravila.“ Ten veliký zástup lidí jsem skutečně viděl a všichni přisvědčovali kýváním hlavy, že je to pravda. Zeptal jsem se: „Kdo jsi?“ A ona s pousm áním odvětila: „Ty mne neznáš; já jsem Zdislava.“ Nevím, byla-li to otázka, či konstatování. Naklonila se nade mnou a přiblížila nádobku k mému hrdlu neb hrudi a zdroj paprsků vnikl do mého těla a pocítil jsem okamžitý ústup bolestí, který se nejdříve šířil k mé hlavě a pak do celého těla. Současně jsem pocítil nepopsatelné štěstí a blaho. Tento nad­ pozemsky krásný pocit ve mně setrval po dobu asi pěti dní a byl jsem velm i nešťasten, když mne pozvolna opouštěl. S odezněním všech bolestí se do mého těla rozproudila obrovská životní síla a já cítil, že jsem naprosto zdráv. Řekl jsem Zdislavě: „Můj soused vedle mne ležící potřebuje také pom oci.“ Usmála se svým milým a krásným úsměvem, pokývala hlavou a vzdalovala se pom alu, stále obrácena obličejem ke mně, do prostoru dveří, kde zmizela současně se zlatou září. Nedovedl jsem si vysvětlit, co se se mnou vlastně stalo; byl jsem velmi rozrušen a cítil jsem se naprosto zdráv, oproštěn od všech bolestí. Hleděl jsem stále na dveře, kudy Zdislava odešla a ty zůstaly po jejím odchodu otevřené. Do rána jsem již neusnul, neboť jsem stále měl před sebou ten neskonale krásný obličej Zdislavin, s oním čtveračivým úsměvem ajiskrným zrakem. Veškeré mně později předložené obrazy se nedaly srovnat s krásou pravé Zdislavy. Při ranním měření teploty sestra konstatovala: „No sláva, tak už jedem e s kopce, máte 36,6 st. C.“ Při dopoledním převazu po odstranění obvazu ošetřující lékař prohlásil: „Toje fantastické, jak rychle se hojíte; rána je zavřená a zaschlá, takže již nebudem e převazovat.“ Další dny jsem strávil na lůžku z důvodu akutního infarktu, který byl prokázán kardiografickým sním kem po provedené operaci, neboť lékařka in tern istk a trv ala na b ezpodm ínečném klid u a odmítala moje tvrzení, že se cítím zdráv. Ve čtvrtek dopoledne byl proveden dlouhý záznam na kardiografu, při kterém se pracovnice (lékařka) mamě snažila zachytit srdeční anomálie. Kardiogram byl předán ošetřující primářce, která se později dostavila k mému lůžku a prohlásila: „Kardiogram je naprosto normální; můžete se pohybovat, nedoporučuji všakještě žádné sp o rto v n í v ý k o n y .“ N á sle d u jíc í den jse m byl propuštěn z nemocnice. Celé moje prohlášení se zakládá na pravdě a jsem ochoten před kýmkoliv toto dosvědčit. Nyní skoro čtyři roky po svém nevysvětlitelném uzdravení žiji

itn m ic c ilA ii

22 opět aktivním životem; jezdím na kole, kajaku i veslici, honím se se svými vnuky a jako zkoušku svého uzdravení jsem letos šel, za přítom nosti svého zpovědníka, zvonit do Svatovítské katedrály a ještě s jedním zvoníkem jsem zvonil ke cti a chvále našeho Pána a blahoslavené Zdislavy na tři a půl tunový zvon Svatý V áclav, takže jsem se přesvědčil, že mé uzdravení je trvalé. Za celé čtyři roky po svém nevysvětlitelném uzdravení jsem nebyl u lékaře, ačkoliv před operací jsem byl již čtyři roky v plném invalidním důchodu pro celkově trvale nepříznivý zdravotní stav, jak zní výrok komise lékařů z roku 1984. Každým rokem jezdím do Jablonného v Podještědí, kde při soukromé mši svaté děkuji předrahé Zdislavě zavše, co jejím prostřednictvím mi poskytl náš Pán aB ůh, dojehož péče jsem se svěřil těsně před svou operací. J.S. Praha, Říjen 1991

Nikdy dosti o nenarozených N ikdo z nás se nestane najednou dobrým n e bo zlým . K ve lké m u dobru, či zlu se vždy postupně přibližujem e podle zvolené orientace. T a k se pom alu m ění je dn otlivci a je š tě pom aleji spo le čnosti. Jak znám o, lidi zu šle ch ťu je práce, oběť, úsilí, kázeň. Jed ná -li někdo dobře, vede ho to k je š tě větším u dobru. L a skavo st vede k v ě tší la skavo sti toho, kdo je laskavý. O běť u s n a d ň u je d a lš í oběť. A ta k to se d a jí cvičit v š e ch n y scho pn osti, ctnosti. T ím roste i láska. Č ím víc se pro ně koh o obětujem e, tím víc ho pak m ám e rádi. M oje láska k někom u neroste tím , že on mi zp říje m ň u je život, ale naopak tím, že já se snažím zle p šo va t živo t jem u. A le bě da , p la tí to i n a o p a k! Z lé je d n á n í po h o ršu je čili zho ršuje, a to především toho, kdo se je j do po uští. I ve zlu se člo věk stává zbě hlým , vycviče ným . Z vlá šť hro zné intenzity m ůže zlo ba dosáh no ut, jsm e -li si plně vědom i té to z lo b y a v ě d o m ě u b liž u je m e d ru h ý m , ze jm é n a nevinným . A ta k i nenarozené děti působí tříbení duchů. V zh le d e m k nim se lidé z vlá šť utvrzují v dobru, n e b o v e zlu. N ě kte ří přijím ají dětí i za cenu o b ě tí. J in í js o u n a o p a k už ta k p o k řiv e n i vla stn ím i zločiny, že fyzickou likvidaci dětí před narozením do kon ce propagují. Zde se m ůžem e

L idský plod: 10. týden po o plodnění

v e lm i č a s to s e tk a t s p ro je v y fa n a tis m u . N esm ím e se vša k dom nívat, že se fa n a tism u s v ž d y p ro je v u je zu řivým c h o v á n ím n a ve n e k. Jeho nejčastějším i projevy jsou neochota uznat rozum né a ja s n é d ů vod y dru hé ho a neoch ota s ním vů b e c seriózn ě m luvit. F ana tism us není to té ž co zu řivo st nebo nejapnost, i když s nimi b ý v á č a s to s p o je n . V p o d s ta tě je to b e z ­ d ů vod né zau je tí pro něco nebo proti něčem u. T a k s p o le č n o s t kvasí, d o z rá v á ke žním . P ostupně se stále více ujasňuje, kde je pšenice a kde plevel. Je to ta k i s různým i národy; i ty m ají různou m ravní úroveň, různě za ch á ze jí s e s v ý m i n e js la b š ím i č le n y . P o d le to h o to zach áze ní se m ravní stav nejen poznává, ale i vytváří. I celé spo le čnosti ved ou sam y seb e d o b rý m je d n á n ím k d o b ru , n e b o n a o p a k . V negativním sm yslu není m ocn ějšíh o im pulsu ke z m ěn ě spo le če n ské úrovně, než je zab íjen í nenarozených. Čím větší zlo, tím silnější zdroj dalšího zla. J d e tu o m a x im á ln í b e z p rá v í, a to ja k s i dvo jn ásob . N ejvětším zlem je to tiž u b ližo va t n e jm e n š ím a z á ro v e ň je n e jv ě tš ím z le m někoho usm rtit. S tojím e-li zde tvá ří v tv á ř zlu, je ž je po všech stránkách je dn ozna čně největší (n e je n s vým c h a ra k te re m , a le i p o č e tn ím

N ep O SkVK N ěN Á

23

rozsahem ), zna m en á to pro nás, že právě zde bychom se m ěli a n ga žova t především . Že je tře b a tím to problém em se co ne jvíc zabývat, co n e jvíc o něm m luvit. Že se nesm ím e nechat o d ra d it těm i, kdo zá va žn o st situa ce nechápou a říkají, že se pře ce nedá m luvit m oc často o p o tra te ch , to že je nevhod né. N eboť neexistuje jin á o b la st, v níž by byla b ě žn á p ra xe to lik v z d á le n a r a c io n á ln ím p o ž a d a v k ů m s p r a ­ ve d ln o sti a lásky. Vit Cigánek

P ro d

it i

" tfc fc fc ý h ř í c h D a le k o na v ý c h o d ě si p o v íd a jí o té to události. Byl je d n o u velm i d o b rý král, ale ten m ě l v e lk é h o n e p ř íte le , k te r ý v y h le d á v a l příležitost, aby králi způ sob il nějakou bolest. J e d n o u se to m u to n e p říte li p o d a řilo u n é s t prince, králova syna. Král byl velm i sm utný, k d y ž s e m u syn z tra til. D al ho h le d a t, ale nikom u se nedařilo ho najít. Z atím je h o nepřítel přem ýšlel, co m á s princem udělat, aby je h o otci zp ů so b il co ne jvě tší bolest. M yslil si, že kdyb y ho zabil a je h o m rtvolu pohodil, král by si p o p la k a l, a le p o to m by na s y n a ča se m z a p o m n ě l a je h o z trá ta by p re b o le la . To neudělá. Kdyby ho prodal do otroctví, král by nevěděl, kde je je h o syn, časem by na něj zap om n ěl a přestal by truchlit. To ta ké neudělá, protože to není to nejhorší, co by krále m ohlo potkat. A přišel na nápad, který mu snad našeptal sám ďábel: zka zí prince, naučí ho kouřit, pít, hrát k a rty a d ě la t je š tě jin é z lé v ě c i a p a k ho ta ko vé h o zkaže né ho pošle je h o otci. Nebude mu již pro radost, ale pro stálou bolest. Král bude plakat tolikrát, kolikrát se na svéh o syna p o d ív á , p ro to ž e te n b u d e d ě la t v ž d y něco zlého. A te n p o d lý n e p říte l p rin c e z k a z il a ta ko vé h o ho poslal zpě t k otci králi. Král byl zprvu šťa stn ý z nale zené ho syna, avša k když poznal, ja k hřeší, co zlé ho dělá, ja k strašně m luví a proklíná, velice se zarm outil. N a po m ín al ho, ale v še ch n y do b ré rady byly z b y te č n é , syn o tc e v ů b e c n e re s p e k to v a l,

od m lo uval mu a tupil ho. A král si pom yslel, že by bylo lépe, kdyb y je h o syn za h yn u l raději tenkrát, když byl je š tě nevinný. Jeh o tě le sn á sm rt by m u n e ud ěla la ta k ve lko u bolest, ja k o u mu způ sob ila je h o du ševn í sm rt. Milé děti, cosi podobného se m ůže stát nám. My jsm e též královští synové a královské dcery, protože náš ne be ský O te c je Králem . V šichni, be z v ý jim k y , js m e d ítk a m i B o ž ím i. A n á š nebeský O tec m á té ž ve lké h o ne přítele a tím je ď á bel, zlý duch. Ď ábel by n e jra d ě ji chtě l u b líž it s a m o tn é m u B o h u , a le to m u u b líž it nem ůže, proto Ho chce za rm o u tit tím , že se mu snaží ukrást je h o děti a zničit v nás všechno krásné, do b ré a ušlech tilé a chce nás naučit všem u, co je zlé, abychom svém u O tci - Bohu nedělali radost, ale abychom mu působili je n z á rm u te k . A ď á b e l m á s v o u ta k tik u i s v é pom ocníky, kteří mu p o m áh ají nás kazit. Proto m u s ím e d á v a t d o b rý p o z o r na n e s lu š n é obrázky, časopisy, knihy, film y i televizi, kde je hodně zla a násilí. T aké se m usím e va ro va t zlých přátel, pro to že to to vše ch n o , co js e m uvedl, používá ďábel ja ko svých pom ocníků, kteří mu pom áhají, aby nás m ohl ukrá st Pánu Bohu, našem u O tci, a zka zit nás. P o d ív e jte se, co d o k á ž e z lý k a m a rá d . V zpo m ínan ý král chtěl svém u synovi pom oci, proto hledal způsob, ja k by ho m ohl napravit. A ž je d e n m o u d rý rá d ce m u p o ra d il, aby ve sv é m p a lá c i s h ro m á ž d il ty n e jle p š í a n e j­ h o d n ě jší ho chy z ce lé h o k rá lo vství, kteří se m ě li s tá t p rin c o v ý m i k a m a rá d y . J is tě p a k zan ech á špa tnéh o cho ván í a o svo jí si do bré návyky, které uvidí u svých přátel. A čím bude tě c h to c h la p c ů víc, tím d ů k la d n ě ji se p rin c napraví. K rálovi se rada zalíb ila a učinil tak. S h ro m á ž d il v e sv é m p a lá c i s to n e jle p š íc h m ladíků a m ezi ně poslal své h o syna. Určil pro ně č á s t p a lá c e , kd e m ěli v š e c h n o , co p o ­ třebovali. N ikdo k nim ne sm ěl chodit, aby je jich výcho vu nenarušil. Po třech m ěsících se přišel král po d íva t na tyto hochy, aby se přesvědčil, ja k se je h o syn p o le p š il. Je n co v s to u p il do ko m n a ty , kde chlap ci byli, z h ro zil se. S e d ě li o ko lo stolu a hřešili. H ráli karty, n e slu šn ě h o vo řili, kle li a dělali je š tě m no ho jin ých zlých věcí. T e h d y si

24

k rá l p o v z d e c h l: „S to d o b rý c h n e n a p ra v ilo je d n o h o zkaže né ho , ale je d e n zkaže ný pokazil sto d o b rých !“ M ilé děti, c h ra ň te se zlých kam a rád ů. A p a m a tu jte , že každý, kdo vá m radí, ab yste u d ě la li ně co zlé ho , n ě ja ký hřích, je p o m o c­ níkem ď á bla a je vaším největším nepřítelem , pro to že vá s chce ukrá st vašem u nebeském u O tci a d á t vás va še m u nepříteli ďáblovi, který vá m nem ůže na bídn ou t nic než peklo a v něm neštěstí, p ro to že nic jin é h o pro vás nem á. Nic ho ršíh o vás v živo tě nem ůže po tkat než těžký hřích, protože je n ten vás m ůže ukrást vašem u ne be ském u O tci a učinit vás nešťastným i na z e m i a p o z d ě ji i na v ě č n o s ti. U ve du d a lš í příklad. Na hřišti si hráli spolužáci. Přiběhl k nim c h la p e c a o z n á m il jim sm u tn o u zp rá vu , že s p o lu ž á k a J a n a z a b ilo a u to . C h la p c i se pom od lili za duši své h o přítele, zam ysleli se a pak tiše rozm louvali. Jeden z nich řekl: „Já bych chtě l um řít, až budu m ít sto roků .“ Druhý zase: „J á b y c h c h tě l z e m ř ít, a ž n ě c o v e lk é h o vy k o n á m .“ T řetí se ozval: „Já bych chtěl z e m řít dřív, než bych spáchal věd om ě a do bro voln ě tě žký h řích .“ A toto je správné. M y nevíme, kdy zem řem e, ale bu de m e šťa stn í i ve sm rti, když js m e se celý živo t chránili těžkého hříchu. Proto se, děti, chra ňte tě žké h o hříchu ja k o svéh o nepřítele. A k d y ž p ře c e je n z h ře š íte , v z b u ď te h n e d d o k o n a lo u líto s t, k te rá s p o č ív á v t o m , že litu jem e všeho, čím js m e dobrého Pána Boha

u n r o A c u Lä i a

u ra z ili a z p ů s o b ili s v ý m i h říc h y nevinném u Pánu Ježíši ukrutnou sm rt na kříži. A pak ve svátosti sm íření upřím ­ ně vyzne jte své hříchy a udělejte p ře d s e v z e tí: „R a d ě ji s m rt, n e ž je d in ý tě žký h řích !“ Děti m oje, buďte veselé, hrejte si, skákejte, běhejte, sportujte, ale nikdy, nikd y se n e d o p u s ťte tě ž ­ kého hříchu. A ť vás ch rá n í P an na M aria a p o m á h á vá m , a b y s te n ik d y n e ­ porušili své pře d se vze tí: „R a d ě ji s m rt, n e ž b ych se m ě l je d n o u d o p u s tit je n je d n o h o , je d in é h o tě žké h o hříchu!“ o. Štefan (Misionár Február 1993)

Ctťoft aUioí)o(ií5mu Za totalitního režimu jsem pracovala v tiskárně u čtyřbarevky, kterou obsluhovali vždy tři lidé. Mistr, který práci nachystal a stroj seřídil, a dva odběrači, které stroj nenechal ani chvíli oddechnout. Byla jsem stálý odběrač, ale moji spolupracovníci se střídali. Snad z recese nebo z trestu mi přidělili vždy bývalého „mukla“. Kdyby byl politický, to by mi nevadilo, ale zloděje a podvodníky vystřídal i vrah. Zvykla jsem si, oni si zvykli na mě a vyprávěli o své minulosti i o svých nepříliš čistých plánech do budoucna. Někdy jsem se cítila jako jejich chůva, která je má uvést na cestu řádných lidí... Zel, k mé lítosti, této možnosti nevyužívali. Nejdéle u mne vydržel, vlastně až do mého odchodu do důchodu, dvaadvacetiletý Mirek, milý kluk s nazrzlými kudrnami a dívčí tváří. „Bručel“ již několikrát za krádeže, práce mu příliš nevoněla, zato mu vonělo pivo. Pil j e rovnou z láhve k snídaní, svačině i k večeři a ruce se mu třásly jako starci. Jednou nám na noční směně vypnuli proud, mistr si šel zdřímnout a my si sedli na rampu. Noční nebe bylo plné hvězd a Mirek mi vyprávěl o svém dětství. Byl jako každý jiný kluk, jen snad více na ulici než doma, protože otec byl stále zavřený a matka mívala mužské návštěvy, ke kterým syna nepotřebovala. Mirek záviděl klukům, které bral táta na fotbal a

N e P O S k V R N ŠM á.

25

vraceli se k prostřenému stolu k mámě. Uvítal, když se táta vrátil z „lapáku“. Ten ale projevil svou lásku k synovi tím, že ho vodil do hospody, aby se pochlubil „kumpánům“, jakého má syna. Podroušení se vsadili, že kluk vypije na ex půllitr piva. Malému Mirkovi pivo nechutnalo, zdálo se mu hořké, ale nechtěl svého tátu zklamat, tak se přemohl a vypil je. Táta sázku vyhrál, ale opilého chlapce musel odnést domů. Od té doby vodil kluka jako atrakci po hospodách a vyhrával s ním sázky. Výhrou byla kořalka. Mirek vydržel stále více a nakonec mu pivo zachutnalo. Bylo mu chlebem i drogou, ostatně vyučování ve škole prospal, tak raději do školy ani nechodil. Hloupý nebyl, rád četl, co mu přišlo pod ruku, takže jeho znalosti byly poněkud roztříštěné. Tátu zase zavřeli, máma s někým utekla a Mirek neměl peníze, tak začal krást. Dělal byty a vypočítal si to vždy tak, aby byl v létě volný a na zimu zavřený. Pivo mu nechybělo ani v base. Bachaři ho za úplatek sehnali. A tak se z něho stal alkoholik, který žil jen pro tento den a z budoucna si starosti nedělal. Jeho domovem byl kriminál a hospoda. Nedávno jsem ho viděla. Prodával na stánku zahradní trpaslíky. Měl radost, že mne vidí, a povídali jsme si tak zaujatě, že zapomněl i na pivo, které mu stálo u nohy. Chtěl by začít nový život, ale neví jak. Byl vstřícný, ale bezradný. Pověděla jsem mu, že čerpám svoji sílu z lásky a moci Panny Marie, a dala jsem mu její posvěcenou medailku, kterou on s důvěrou přijal. Jen litoval, že se neumí modlit. Utěšila jsem ho, že i modlitba pronesená upřímně svými slovy, najde u Panny Marie vyslyšení. A tak jsem si v duchu řekla, kolik je takových mladých, bezradných a tápajících lidí, kteří měli duši původně čistou a nevinnou jako „kytičku konvalinek“ (jak říkal Kája Mařík), ale zlá výchova špatných rodičů a pedagogů je uvrhla na scestí. A kolik je dnes ubohých trýzněných dětí, na kterých si své životní neúspěchy vylévají jejich rodiče! Co z nich jednou vyroste? Najde se někdo, kdo jim ukáže Krista? Přece Pán Ježíš zemřel na kříži, aby i oni mohli být vysvobozeni z otroctví hříchu, do kterého se dostali špatným vlivem svého okolí. Kdo jiný než my věřící může ukazovat cestu k našemu Spasiteli, Ježíši Kristu. Ukazovat cestu však znamená být pro ně příkladem celým svým životem. Je to vždy dobrý příklad? Vždyť i sklenička alkoholu, kterou nabízíme, se může stát někdy osudnou pro toho, který má sklony k alko­ holismu. Dokážeme odhadnout, kdo to je? Jaroslava Procházková

Od Prokopa ke Zdislavě „Kdo je to?“ zněla nejčastěji otázka obyvatel Třebíčská a Velkom eziříčska ve dnech 6 . - 9. července 1995. Ptáte se proč? V tu dobu totiž procházela povodím řeky Jihlavy a Oslavy skupina asi dvou set sedmdesáti mladých poutníků z br­ něnské diecéze, kteří se účastnili pouti s radostným názvem „Od Prokopa ke Zdislavě“. Spolu s nimi jsem vykročila pod ochranou Panny Marie z poutního místa Přibyslavice. Na tváři nám zářil úsměv, v očích se jiskřily plamínky očekávání a hlavou se honily myšlenky, zda mohu i já pomoci při budování vzájemné důvěry a otevřenosti. V rukou jsme pak tiskli malé dřevěné cihličky. To proto, abychom si uvědomili, že každý z nás je jedním z kamenů stavby jménem církev. A každý kámen má svoji důležitost, ať tvoří základy nebo komín pomyslné stavby. Kvádry byly polepeny papírovými štítky, na které každý v průběhu cesty napsal své poselství. Cesta z Přibyslavic do Třebíče byla pro nás velkou motivací pro další putování nejen krásou přírody, jíž jsme procházeli, ale i četnými rozhovory a novým i kontakty. V T řebíči se stala naším útočištěm nádherná bazilika sv. Prokopa. Zde jsme se spojili při mši sv. ke společné modlitbě, abychom poděkovali za všechna dobrodiní, kterých se nám dostalo. Za zmínku stojí rovněž to, že nám při mši kněží předali velký putovní kříž, který se stal naším průvodcem v následujících dnech. Snad poprvé v životě si každý, kdo se podílel na jeho nesení, uvědomil jeho skutečnou tíhu. Noc jsme strávili v budově jedné z místních škol. Další den, pátek, začal slavením mše svaté. Hlavním tématem kázání generálního vikáře otce Jiřího Mikuláška i celého dne byla kultura. V čem spočívá kulturní úroveň společnosti? Jaké jsou jednotlivé složky kultury jako celku? Tyto a jiné otázky zaměstnávaly naši mysl. Ve chvíli, kdy sluneční paprsky nabíraly na intenzitě, vyrazila od třebíčské baziliky první skupina, označená zelenými šátky. Stejně jako při pěší pouti na Velehrad roku 1992 byli i tentokrát poutníci rozděleni do čtyř skupin „malinoví“, „žluťásci“, „modrásci", „zelení" - podle oblastí, z nichž mladí lidé pocházeli. Trasa tohoto dne byla nejdelší, ale posilovalo nás rozjímání nad jednotlivými zastaveními křížové cesty, a tak si mnozí z nás ani neuvědomovali, kolik kilometrů už „mají v nohách“. Večer došly všechny skupiny do Rudíkova. I zde vedla první cesta zmožených chodců do chrámu, aby povzbudili ducha. Znavené údy pak občerstvila studená sprcha a chutné jídlo v místní škole. Takto

26

všichni nabrali dostatek sil, aby mohli sledovat program vskutku kulturní. Na jeho tvorbě se podílela hudební skupina Lazaři, která jakoby v duchu slov „Kdo zpívá, dvakrát se modlí“ promluvila do srdce nejednoho posluchače. Své přidali i jihomoravští „modráskové". Ti nás ale nenechali ani na chvíli posedět, a tak se všichni protahovali v rytmu nové pohybovky. Ovšem perlou celého večerního dění bylo divadelní představení s výstižným názvem „Soud", které burcovalo naše svědomí. Jaká je moje víra? Jsme schopni vzdát se pro ni svého pohodlí, návyků, dokážem e odhodit závaží sebelásky, abychom viděli v tom druhém, ne snad dokonale upraveném člověku tebe, Pane? Rozbouřenou hladinu naší mysli dokázala ztišit až modlitba před křížem. V průběhu dne si každý mohl uvědomit, kde je jeho slabá stránka, aby nyní svůj problém, napsaný na lístku, položil pod kříž a věřil v sílu společné modlitby. Je sobota - třetí den cesty. Jsme zde, abychom následovali. Slova povzbuzení hltáme při mši svaté. Otec Josef mluví srozumitelně, krátce, výstižně. Tentokrát členové modré skupiny berou na svá bedra putovní kříž a startují, aby hlásali na dalších místech radostnou zvěst. Na trase nás čeká příjem né p řekvapení v podobě koláčů a studené šťávy v nedaleké vesnici Budišově. S plným žaludkem se zdá cíl cesty i přes nesnesitelné horko dostupnější. Po čele stékají potůčky potu. Kříž je těžký a tlačí do ramenou. Jak asi bylo ve tři hodiny ňa Golgotě? Povzbuzuje modlitba růžence. Konečně jsme se dostali z rozpálené silnice do stínu lesa. Chladíme zarudlé tváře vodou z potoka, abychom získali dostatek energie k další části programu, již je půlhodinová cesta se zavázanýma očima. Můžeme se držet za ruku s druhým člověkem, který vidí a naviguje. Učíme se spoléhat jeden na druhého, na Boha. První pocity nejsou příliš příjemné. Navigátor se učí empatii (schopnost vcítění), chodec naslouchání. Ve Velkém Meziříčí, kam všichni ve zdraví dorazili, se setkáváme s otcem biskupem. Opět posíleni chutnou večeří pozorně nasloucháme jeho katechezi na téma Hledání. Když se však zeptá, zda se na nás mladé své diecéze může spolehnout, neozve se, jak by se dalo očekávat, přehlušující ano. Atmosféra, která v tu chvíli vládne, dala by se snad vyjádřit tichým, ale důrazným: „Budeme se snažit!" Nechceme odpovídat bezmyšlenkovitě, davově, ale jako lidé, kteří za svým rozhodnutím stojí. Každý sám za sebe. Posledním dnem pěší pouti je neděle. Vycházíme s požehnáním místního kněze a v doprovodu našeho pastýře biskupa Vojtěcha, abychom se přiblížili cíli - rodišti sv. Zdislavy - městečku Křížanovu. Na půli

1 0 )0 0 Ä.CULA.TA

cesty u malé lesní kaple ve Lhotkách slouží otec biskup všem poutníkům i domácím mši svatou, na jejímž konci předává zástupcům jednotlivých skupin hořící svíci, aby ji bez úhony donesli až do Křížanova. Jedná se o úkol nelehký, ale i přesto se podaří jej splnit. Po příchodu všech poutníků vyrůstá pod klenbou křížanovského kostele z popsaných cihliček dům, aby jej otec biskup mohl znovu rozebrat a všechny povzbudivým přáním obdarovat a rozeslat jako světlo do jejich domovů. Markéta Dosbabová

Bezpečný přístav Letos vzpom íná E vropa i zem ě zám ořských spojenců druhé světové války. Znovu se o ní píše a připomínají se strašné roky, které zavinily hříchy národů. Je přece psáno v Bibli, že není pokoje pro bezbožné. Město Brno zažilo zničující nálet spojeneckých bombardérů, tuším 20. listopadu 1944. Spojenci drtili ze vzduchu válečný prům ysl nacistů a při těchto akcích byli často zasaženi nevinní civilisté. Ani lavina, řítící se v horách do údolí, nedělá rozdílů mezi lidmi. Onoho listopadového rána bylo město ponořeno do husté mlhy, která znemožňovala letcům přesné zásahy. Sypali bomby kobercovitě a bylo zasaženo mnoho budov civilního obyvatelstva. T eologii jsm e studovali na Petrově, protože budovu alumnátu naAntonínské č. 1 zabrali nacisté. P o slu ch árn y p ro p řed n ášk y byly v b isk u p sk é rezidenci a někteří jsm e tam bydleli. Ostatní byli roztroušeni po kanovnických domech. Když toho osudného dopoledne se rozhoukaly sirény, naráz se v městě ruch zastavil a obyvatelé chvátali do podzemních krytů. N a Petrově byla ve skále vyhloubena rozsáhlá jeskyně a my jsm e se tam uchylovali do bezpečí. Po odhoukání sirén bylo dlouho ticho. Bylo to ticho zrádné. Již se zdálo, že to byl planý poplach, když najednou to tísnivé ticho rozčísnul rachot první bom by. P ak se to syp alo ja k o k ru p o b ití. My bohoslovci jsm e se se svými proťesory m odlili v krytu hlasitě růženec. Na stěně byl zavěšen obraz Bohorodičky ajeskyni osvětlovaly svíčky, upevněné na skobách. Okolo našeho modlícího se shrom áž­ dění se tísnili náhodní chodci z ulice. Jako pěny tam stáli němečtí oficíři s brigadýrkami v rukou, tísnily se tam nam alované slečny, nam ačkáni tam byli

N e p O S k V R H ĚM Á

27

dospělí s dětmi. Dunění dopadajících bomb zamklo všem ústa. My jsme, přes rachot venku, nepolevovali v modlitbě a m nozí civilové se modlili s námi. Pro všechny přítom né v krytu jsm e se stali bezpečným přístavem . M elodie m odliteb konejšivě působí, podobně jak o šum ění v přístav u , kde vln o b ití rozbouřeného moře láme se o umělé ochranné hráze. Po růženci jsm e zpívali mariánské písně. V té době bylo ve městě moc zle. Celé ulice byly rozbořeny a zahynulo několik tisíc obyvatel. K dyž jsm e po odhoukání konce náletu vyšli z krytu ven do ulic, šlapali jsm e po hromadách skla, v prachu z omítky, po kamení a cihlách ze zřícených domů. Byly to deprimující dojmy. Přihlásili jsm e se hned jako dobrovolníci a po přednáškách jsm e chodili odklizovat trosky. Lidské slibované jistoty naprosto selhaly. Mnozí se spoléhají na moc peněz i na moc politickou nebo na svůj rozum. Děti Boží vědí, kde mají bezpečný přístav a kdo jim podá pomocnou ruku. Je to M atka Páně a Ježíš ve svatostánku. V upřímném napojení na ně se nemusí ničeho bát.

Pak přichází večer a nastává čas na modlitbu. Klečíme před svatostánkem a ptáme se: „Pane, jaká je má cesta? Dej mi moudrost v rozlišování, ať chápu, co stojí na prvním místě a co je druhořadé.“ Ráno rozebíráme postupně slib čistoty, chudoby a poslušnosti. Při těchto různých rozpravách jsme bratry vystavováni ba přímo až nezodpověditelným otázkam, ale bylo skutečně vidět, že mají zcela jistě srdce na pravém místě.

Jaroslav Olšava

Ve dnech 3.7. - 8.7. letošního roku proběhly u bratří minoritů v Brně exercicie za účelem nejen poznat blíže tento minoritský řád, ale i pomoci dalším lidem nalézti vhodnou cestu životem. V určité době našeho života chcem e znát s absolutní jisto to u své povolání. Někteří lidé nenásledují volání, pokud si nejsou úplně jisti, že je Bůh volá. Jak pozná člověk své povolání? Zkus to. Prožij to. Pokusím se vám tedy krátce přiblížit tyto krásné čtyři dny strávené spolu s bratry minority, a to zejména s bratrem Markem. Denně jsme měli mši svatou, přednášky, dotazy a odpovědi, rekreaci, soukromé studium a volno. E xe rcicie jsm e tu d íž zap oča li mší svatou v loretánském domečku Matky Boží, který je hned vedle kostela sv. Janů. Po mši svaté a také pak v dalších dnech jsme se velmi podrobně seznamovali s minoritským řádem. Sám jsem dobře vypozoroval, že jde o velice činný, aktivní řád, který se snaží co možná nejvíce se otevírat lidem, pomáhá hledat smysl a cíl života a hlavně se snaží vkládat všechny naše starosti a problémy do náručí naší Nebeské Maminky. Duch sv. Františka tu skutečně panuje. Je tu pořád veselo, dobrá nálada nikomu nechybí.

Měli jsme také šanci nahlédnout do redakce časopisu Immaculata. Redakce je velice moderní a praktická. K dispozici mají výkonný počítač a malou tiskárničku. Opravdu krásným zakončením byly večerní chvály a noční adorace, kde jsme se za pomoci přítele Martina opět dokázali ponořit do ticha ro zjím á n í a u vo ln ili průchod m yšlenek k poznání povolání, neboť víme, že Ježíš má plán pro každého, a tomu, kdo hledá Jeho plán, vloží do cesty znamení. Zároveň bych chtěl také vyzvat všechny mladé muže, kteří o tomto způsobu života uvažují, k tomu, touží-li strávit několik dní ve společenství bratří minoritů, ať se obrátí na tuto adresu:

o.Marek M. Duda OFMConv., Minoritská 1, 602 00 Brno Petr Stádeček

icrcoacu La t a

28

Poděkování Milí vydavatelia časopisu Immaculata, chcela by som sa podeliť o radosť, ktorú som prežila toho roku v pôstnej dobe. Mám dva dospelé syny a dcérku. Moja bez­ prostredná výchova pomaly končí. Môžem ich iba napomenúť, povedať svoj názor a to je všetko. Rozhodujú sa sami, či už dobre, lebo špatné. Bývame v Moravskoslezských Beskydoch. Krása prírody nás obklopuje ako v iete tak v zime. Mladší syn Ján má rád prírodu a rozumie jej. Je kamarátsky. V zime bofs kolegami na bežky a spustili sa ku chate, kde si poobedovali a odpočinuli. Samozrejme to nezostalo bez štamprle. Tak sa domov vrátil v dobrej nálade. Vysmiaty porozprával ako strávil deň, a že si na chate objednali stretnutie celej partie z práce. 11.3. sa tam pôjdu pobaviť. Náladu som pokazila otázkou: „V pôstnej dobe?“ Okamžite reagoval zlostnou odpoveďou: „Čo keď je pôst, čo je to pôst?“ Z adržala som ho, lebo chcel odísť z jedálne. Pripomenula, čo je pôst a ako sa má chovať katolík v tomto období. Snažil sa protestovať, ale na koniec zmlknul a odišiel do svojej izby. Práve prišla moja postižena dcérka, ešte školáčka: „Maminka, ideme spať?“ Len som si uložila do skrine prádlo, pokľakla som pod krížom. V myšlienke som Pannu Máriu poprosila: „Nepoškvrnená Panna Mária, prijmi pod svoj materský plášť môjho syna Jána. Prijmi ho takého aký je a vychovaj akého ho chceš mať.“ Prikľakla ku mne dcérka a modlili sme sa desiatok sv. ruženca a modlitbu pred spaním. Môj zármutok zo mňa spadol. Zabudla som termín zábavy môjho syna. Prišlo obdobie pôstu. Jedného dňa zazvonil u vchodu Janíkov spolužiak. Prosil, či by šiel 11.3. pomôcť nášmu bývalému kaplánovi pri oprave fary. Ján sľúbil. A tak za dva dni v sobotu večer, opálený od jarného slniečka usadol upracovaný, ale šťastný v jedálni, s úsmevom a obdivom nám rozprával o živote kňaza v pohraničí. Čo robili, ako sa mali dobre. Keď odchádzal do svojej izby, tak som mu povedala: „Vidíš, Janík, možno teraz by si bol na chate opitý, počúval oplzlé reči a vtipy, možno ich aj hovoril, možno poumýval zvratky po svojich kolegoch. Nebol by si tak šťastný, ako si teraz. Nezabudni za to poďakovať Panne Márii.“ Objal ma a stisnúl so svojimi obvyklými slovami: „Ty mama jedna!“ Som Panne Márii veľmi vďačná a chcem jej verejne poďakovať za pomoc pri výchove detí. Tiež za všetky milosti, ktoré nám vyprosuje u Boha a ktoré si ani neuvedomujeme. Terézia

Při rozvodu mé dcery jsem prožívala velké otřesy. Jelikož mám velmi citlivou povahu, moc mne to trápilo. Mezitím mi zemřela maminka - byla to pro mne veliká srdeční bolest, až to dospělo k zá­ chvatům. Bála jsem se velmi večera a noci, kdy jsem měla zůstat doma sama, protože v záchvatech jsem cítila smrtelnou úzkost. Do kostela chodím nyní, co jsem v důchodu, v neděli, první pátek v měsíci a první soboty a ve významné svátky. Jednou při exhortě vyprávěl pan farář příhodu, jak přišlo děvčátko k babičce na návštěvu a říkalo jí: „Babičko, vy se tady sama nebojíte?“ A babička odpověděla: „Nebojím, já tady nejsem sama, já jsem tadys Pánem Bohem, Pánem Ježíšem, já si tady s nimi povídám.“ Jednoho dne, když se blížil večer a věděla jsem, že budu doma sam a, stra šn ě jse m se bála toh o zá ch va tu , vzpomněla jsem si na tu babičku a srdečně jsem plakala. Prosila jsem: „Pane Bože, Pane Ježíši, Panno Maria, prosím vás, odejměte ode mne ten strach a přebývejte tady se mnou. Když jsem tak prosila a plakala, po cítila jsem něco úžasně krásného, hřejivého po celém těle a ta láska, po které jsem toužila, mi byla dána do srdce a ten strach byl ode mne odejmut. Věřím , že nikdo nemůže takovou lásku dát než Pán Bůh, Pán Ježíš a Panna Maria. Chtěla bych jim veřejně poděkovat za duševní posilu. Každý den se modlím růženec za všechny lidi za obrácení k Bohu, neboť tu lásku bych přála každému člověku. Jiřina

Chtěla bych prostřednictvím Vašeho časopisu Immaculata veřejně poděkovat Pánu Bohu a Panně Marii za dar víry a za všechny obdržené milosti. Nedávno se mi udělal výrůstek na krku. Během lé ka řs k é h o v y š e tře n í jse m m ěla z á z ra čn o u medailku na řetízku na krku nebo jsem ji svírala v dlani a prosila Nebeskou Maminku o pomoc. Také jsme s rodinou navštívili Sloup v Moravském Krasu a tam jsem v poutní den rovněž prosila o pomoc Pannu Marii Bolestnou. Vyšetření dopadlo dobře, jednalo se o normální cystu. Pomoc Neposkvrněné Panny Marie jsem pocítila také první sobotu v měsíci lednu. Byla jsem na mši svaté se svým dvouletým synem a po návratu domů jsem zjistila, že nemám klíčenku s klíči od bytu, do které jsem uschovala dvě zázračné m edailky obdržené den před tím. Vydali jsm e se tedy se synkem klíčenku hledat. Během cesty jsem svěřila své starosti Panně Marii a odevzdala jsem se do její vůle. Také jsem si uvědomila, že bych potom měla poděkovat veřejně, prostřednictvím vašeho časopisu, což teď s radostí činím. Vše dobře

dopadlo, klíče i medailky jsm e v pořádku nalezli. Velmi děkuji Pánu Bohu a Panně Marii za dar víry, za manžela, za narození našich dětí, za zdraví členů naší rodiny, za úspěšné ukončení studia a za všechny ostatní dary. Děkuji z celého srdce za všechny obdržené milosti a prosím o další pomoc pro celou naši rodinu. Též děkuji Vaší redakci za zasílání pěkného časopisu Immaculata a zapsání do knihy Rytířstva Neposkvrněné. Pavla

Moje sestřenice má nevěřícího manžela, který jí bránil vychovávat děti ve víře. Starší dívenka je už pokřtěná v r. 1984 páterem J. Koblihou. Mladší má již čtyři roky a dosud pokřtěna nebyla. Nyní jsem 11.2.1995 vstoupila do Rytířstva Neposkvrněné a prosila jsem za naši malou Pavlínku, aby se i ona stala dítkem Božím ve křtu svatém. Tato moje prosba byla vyslyšena na přímluvu Neposkvrněné, a tak malá Pavlínka přijala sv. křest 2.4.1995. Její tatínek se dal také na lepší cestu. Děkuji Panně Marii za vyslyšení mé prosby. Tereza z Prahy

I

Pozdravuji Vás a vyprošuji Vám hodně Božího požehnání a hodně zdraví. Také hodně chuti a elánu do další práce. Váš časopis se mi moc líbí a nemohu se dočkat každého dalšího čísla. Chci Vám napsat, ja k jsem byla ja ko dítě zázračně uzdravena na sv. Hostýně. Byla jsem totiž tak nemocná, že jsem se vůbec nepostavila ani neposadila. Lékaři mi nedávali žádnou naději na uzdravení. Ležela jsem a naši jezdili každý rok na sv. Hostýn. Vždy se radili, kdo se mnou zůstane doma - tatínek, nebo maminka. A tak se střídali, jednou on a jednou ona. Když se domlouvali, tak jsem je slyšela, protože zapomněli zavřít světnici. Tehdyjsem řekla, že chci jet také. Maminka nejprve nechtěla, ale když ji tatínek přesvědčil, že mě vezme na záda, svolila. Od nás na vlak je to třičtvrtě hodiny a od vlaku na sv. Hostýn ještě více a k tomu do kopce. Tehdy autobusy ještě nejezdily. Považte tedy, co tatínek zkusil. Ve vlaku mne uložili na lavici. Pak je čekala doslova křížová cesta. Donesli mne k vodě pod sv. Hostýn a tam mi umyli obličej i nohy. Poté jsem se posadila a postavila. Po schodech do kostelíčka jsem již vyšla sama, stejně tak k vlaku a od vlaku domů. Dnes mám již 72 roků a rodiče jsou již dávno po smrti. Ale já se za ně stále modlím a Pannu Marii prosím, aby se za ně přimlouvala. I Jí za všechno děkuji. Nevím, jestli se mám přihlásit za Rytířku, když jsem tak stará a nemocná na srdce a s cukrovkou. Ale cítím k Ní velkou lásku a vděčnost. Štěpánka Svobodová

...vždy jsem se k Panně Marii modlila, ale nedávala jsem tomu takový důraz. Ale od doby, t.j. 3. až 12.10. loňského roku, kdy jsem prožila týden v Medžugorji, se můj vztah k Panně Marii změnil k lepšímu. Na tomto místě je opravdu cítit přítomnost její a Boží. Když mi bylo 32 let, tak jsem těžce onemocněla, ležela jsem šest týdnů na JIP (mým dcerám tehdy bylo 12 a 8 let). Po výrazném zlepšení mého zdravotního stavu jsem při velké vizitě sestře soudružce primářce děkovala za záchranu života. (Říkám sestře soudružce, protože Bůh nedělá rozdíly mezi křesťanem nebo soudruhem a bylo to ještě v době totality). Ona mi na to odpověděla: „Nám neděkujte, to byl zázrak, my jsme nevěřili, že to přežijete..." Skutečně to byl zázrak, neboť všechny spřízněné duše našich řádových sester po celé republice byly v modlitbách za mé uzdravení spojeny. Jsem už sedm let v plném invalidním důchodě. Asi před čtyřmi lety jsem s rodinou jela poděkovat do Lurd Panně Marii za to, že mne vzala pod svůj ochranný plášť a jsem je ště zde. Bylo to tam nádherné, přijela jsem domů povzbuzena. Padla totalita, ale stíhání, potupy, provokace na křesťany a křesťanství vůbec srší ze všech stran dále. Přišly dny, kdy člověk cítil, že nedokáže unést to, co je na něho naloženo. P řišlo bleskové rozhodnutí, snad během čtrnácti dnů a přihlásila jsem se na zájezd s panem Dr. Mráčkem do Medžugorje. Jsem od mala velký strašpytel, všeho se bojím, měla jsem i strach z jízdy, jak to zvládnu. Zdravotní potíže mne stihly ještě před odjezdem a kdy jsem se rozhodovala, jestli vůbec pojedu. Při první mši svaté jsem pozorovala neuvěřitelný pocit radosti, která vyvrcholila při svatém přijím ání. Po cestě bez odpočinku jsem tři hodiny prožívala jako nikdy a vyvrcholením pro mne byla adorace před Nejsvětější Svátostí. Výstupy na první místa zjevení i na kopec Križevac jsem až s neuvěřením zvládala tak dobře, že kdyby mne někdo viděl, ja k jsem „šp lh a la “ kamenitou cestou a zdolala převýšení 1300 m skoro bez obtíží, tak mi neuvěří, že jsem invalida. Až zde jsem si uvědomila, co všechno musel pro každého z nás Pán Ježíš vytrp ě t, když nesl na svém zuboženém a ztýraném těle všechny hříchy celého světa a Panna Maria vše musela snášet a trpět s Ním. Jak je to pro Matku těžké, když neustále snáší neposlušnost, zlobu, pohodlnost, příkoří a hříšnost dětí celého světa, zvláště těch, co se polepšit nechtějí. Hana Bohuslavova

lCDCD2kCULa.TA

30 ...tisíceré díky za zaslání zázračné medailky Panny Marie, diplomu a modliteb. S hlubokým dojetím jsem je přijala a medailku vroucně políbila. Denně se m odlím k Neposkvrněné hlavně za milost pro mé drahé zesnulé rodiče, aby je Bůh přijal na její přímluvu do věčné radosti. Jsem velikou dlužnicí, neboť mi bylo dopřáno m ít tak m im ořádně dlouho dobré, šlechetné, láskyplné a obětavé rodiče. Tento dluh snad nikdy nebudu moci splatit. I to, že mi Nejvyšší ponechal zlatou maminku do požehnaného věku 93 let, i když bolest nad odchodem mého tatíčka ve věku 59 let nikdy neustane. Pláču dnes nad ubohými dětmi, které nikdy nepoznaly, co je to dobrá máma a dobrý táta. Jsem šťastná, že jsem byla přijata do Rytířstva Ne­ poskvrněné, je to pro mne veliká č e s t, povzbuzení a naděje a chci se stát hodna tohoto vyznamenání. Dr. Alena Vaňková

...přijměte srdečné Pán Bůh zaplať za diplom Rytířstva i zázračnou medailku. Mám nesmírnou radost, že jsem se stala členkou. V den zjevení Panny Marie ve Fatimě jsem byla u zpovědi a p řija la jse m i Tělo Páně a poté se Jí zcela odevzdala. Ke sv. přijímání chodím často. Přeji Vám mnoho úspěchů, ochrany přesvaté Panny Marie, hodně členů Rytířstva Neposkvrněné a také čtenářů Immaculaty.

...moje dcera vstoupila 11. února t.r. do Rytířstva Neposkvrněné. Je teď klidnější a vyrovnanější. I já v sobě cítím volání a proto je mým přáním stát se též rytířkou Neposkvrněné. Proto Vás prosím o zaslání diplomu. Olga Žofková

...nedávno se mi dostal do rukou Váš časopis Immaculata. Chtěla bych se stát členkou Rytířstva Neposkvrněné. Nejprve Vám však něco o sobě napíši. Je mi 14 let a letos v červnu jsem ukončila 8 . ročník základní školy. Od září budu studovat na střední průmyslové škole v Letohradě. Na podzim to budou dva roky, kdy jsem vstoupila do Junáka. Skautský slib jsem složila 27.5. a o týden později jsem z rukou Mons. ThDr. Karla Otčenáška přijala svátost biřmování. Naše obec Sobkovice s necelými třemi sty obyvatel, ve které bydlím, patří do farnosti Nekoř. Bohoslužby máme v neděli v 11 hodin a ve čtvrtek v 18 hodin. Nyní však k mé prosbě: Chci se stát Rytířkou Neposkvrněné. Marii mám velmi ráda, a když jsem byla mladší, vždy v květnu mě maminka naučila jednu básničku na počest Královny máje, kterou jsem pak říkala před mariánským oltářem v našem chrámu zasvěceném sv. Prokopu. Chci svůj život zasvětit Panně Marii, protože Ona mě naučí říkat Ježíši: „Buď vůle Tvá!“ Veronika Foglová

...děkuji Vám za zaslání medailek pro mne i pro mé děti. Panna M aria byla v mém životě ochránkyní a pomocnicí. Vždy jsem se obracela k Ní v modlitbě s důvěrou v její nesmírnou lásku a ochranu. Byla mi oporou v těžkostech, jež život přináší. Také mé rodině stále pomáhá. Stále Ji mám v m ysli a m odlím se, aby mí dala sílu pokračovat v dalším přetěžkém životě. Proto se chci stát členkou Rytířstva Neposkvrněné.

...časopis Immaculata znám a čtu teprve od nedávna. Mé první číslo se mi dostalo do rukou díky laskavému člověku, který mi ho daroval. Je to duchaplný časopis a netrvá dlouho, než si jej čtenář oblíbí. On mi pomáhá držet se na té pravé cestě, mířit k nejlaskavějšímu srdci Ježíšovu, skrze naši nejmilejší Pannu Marii. On mi dává sílu k životu skrze skutky mučedníků, které si beru za vzor. Moc a moc bych se chtěla odvděčit Panně Marii za to, co pro mne za mých osmnáct let udělala a stále dělá. Chtěla bych jí poděkovat za každou vteřinu, kterou stojí při mně a promlouvá mi do duše, a om luvit se za každou vteřinu, kdy ji pro své pozem ské m a lich e rn o sti nevním ám a n e p o ­ slouchám. Dovol mi tedy, Přesvatá Panno, abych i já se Ti na své osmnácté narozeniny něčím odvděčila a potěšila tak Tvé zarmoucené srdce: „Přijmi, prosím, moje srdce, moji duši a všechno, co mám!“ Ráda bych se zasvětila Panně Marii a stala se tak mladou Rytířkou Neposkvrněné. Prosím tedy o zapsání do knihy členů a o zaslání diplom u a zázračných medailek, jejichž moc bych chtěla šířit dál a pomáhat jejich darováním a modlitbami těm, kteří jsou v tísni.

Irena Vlčková

Vaše budoucí rytiřka Jana

Marie Machejová

...v neděli 21. května jsem byl v Olomouci na svatořečení Jana Sarkandra a Zdislavy z Lemberka a při této příležitosti jsem se rozhodl, že vstoupím do Rytířstva Neposkvrněné Panny Marie. Jsem křesťan a přiznávám se, že ne moc dobrý, ale chtěl bych se na přím luvu Panny Marie a působením je jí zázračné m edailky stát lepším křesťanem. Prosím Vás proto, dovolte mi vstoupit do řad Rytířů Neposkvrněné Panny Marie a zapište mne do knihy Mi. Je mi 15 let a dosud jsem nebyl biřmován. Aleš Herzig

M e p o s k V R M ČM Á

z p id v y Na Západě sílí modlitební hnutí za čistotu. Ko­ respondent katolického týdeníku Famílie Chrétienne (23.111.) napsal: Američané došli na konec sexuální revoluce a nyní se od ní odvracejí. Dívky, které poprvé v dějinách použily chemické a mechanické prostředky proti otěhotnění, si spálily křídla: psychické poruchy, pohlavní choroby, AIDS. Výsledkem toho je, že předmanželská sexuální aktivita již není moderní. Osud Magie Johnsona je symbolem zvratu v myšlení. Tento světoznámý hráč košíkové, který se vychloubal, že mu nikdy nechyběla partnerka na noc, zanedlouho zemře na AIDS. Magie padl a s ním i „model“, který zosobňoval. Touha po návratu k čistotě je již tak mohutná, že vláda věnovala 300 min dolarů pro školy, aby podporovaly zdrženlivost. Již ve dvou tisících školách byly veřejné pohovory, během kterých byli mladí poučováni, aby říkali „ne“. Před dvěma roky několik desítek mladých lidí podepsalo v Tulip Grove závazek, že budou sexuálně zdrže nliví až do manželství. V krátké době se tato myšlenka začala šířit po celé Americe jako požár na prérii. Přijalo ji patnáct tisíc farností baptistů a čtrnáct jiných církví. Po roce se v Washingtonu shromáždilo dvaadvacet tisíc mladých lidí u příležitosti velkého svátku čistoty a přijalo následující závazek čistoty, který už dříve podepsalo přes dvě stě tisíc mladých: „Věřím, že

pravá láska čeká, a proto se zavazuji před Bohem, sebou samým, svou rodinou, přáteli, mým budoucím celoživotním partnerem a mými budoucími dětmi, že budu zachovávat pohlavní zdrženlivost až do své svatby.“ V katolickém prostředí toto modlitební hnutí za čistotu vede Maria Beth Bonacci. RN „Poprvé slyším, že křest pro Žida je horší ve srovnání s tím, co dělal Hitler“ uvedl v Tel Awiwu kard. JeanMarie Lustiger, pařížský arcibiskup, kterého obvinil ze zrady veliký rabín Izraele Meir Lau. Lustiger byl pokřtěn v roce 1940 ve věku čtrnácti let. La Croix 28 |v Tři světové konference uspořádané Organizací spojených národů (v Káhiře, v Kodani a v Pekingu) mají různá, i když vzájemně související témata, avšak spojuje je stejná ideologie, která slouží novému světovému náboženství: mundialismu (mundus = svět). Tomuto tématu je věnováno dubnové číslo francouzského měsíčníku Le Temps de 1’Eglise (4/95). Hillary Clinton, manželka prezidenta USA, chválila v Kodani nevládní organizace (ONG), které by měly kontrolovat všechny vlády, a tím utvářet více stabilní, spravedlivý a sjednocený svět. Avšak za tímto cílem , kterým je snaha o společnost globální, svobodnou a otevřenou, se skrývá, jak píše Le Temps

31

de 1'Eglise, mundialismus, který směřuje k tomu, aby suverénní státy byly omezeny do role pouhých zdecentralizovaných nástrojů amerických nevládních organizací... Jak uvedl bývalý diplomat OSN, je Organizace spojených národů používána některými skupinami jako konstrukce jediné světovlády. Jejím cílem je dechristianizace křesťanských států a deislamizace islámských států, zavádění nových forem náboženství (New Age) a schva lo vání morálního zla. Nejisté jsou perspektivy chudobných států uvědomujících si nebezpečí, ale bezmocných vůči mohutné armádě severoamerických lobby... Pod rouškou boje s chudobou ukázaly Spojené státy americké v Kodani, že se snaží vnutit politiku, která slouží jejich světovým zájmům. Je to politika, která je v rozporu se základn!mi lidskými právy a spra­ vedlností. RN Ministerstvo zdravotnictví ve Švédsku dalo par­ lamentu návrh zákona, aby prostituce byla uznána za trestný čin vzhledem k jejím neblahým následkům zdravotním a sociálním, které působí obzvláště šířením pohlavních chorob. c a th o iio T im e s 16/4 Světový den mládeže v Manile přináší blažené důsledky: tri mladíci z Hongkongu zanechali kariéry a vstoupili do místního semináře, ve kterém byla jen čtyři povolání. Japonka Junko a Číňanka Qinq Yi, obě pohanky, se přihlásily do výuky katechismu; holandský novinář Jan Dikenberg, přesvědčený ateista pro­ testantského původu, napsal v atheistickém časopisu South China Morning Post, že Jan Pavel II. je Božim mužem, apod. M o n do e M issione 3/95 „Obnovuji vůči Kristu svou připravenost ke službě církvi tak dlouho, jak dlouho On bude chtít... Jemu ponechávám rozhodnutí, jak a kdy bude chtít mne z této služby uvolnit“ uvedl papež Jan Pavel II. během generální audience dne 17. května den před svými pětasedmdesátými narozeninami. Svatý otec také obnovil své zasvěcení Matce Boží: „Nepřestávám prosit o přímluvu Marii, Matku Krista a Matku naši... Jsem Tvůj a všechno je Tvé. Ukaž mi své srdce, O Maria!“ RN O prvních sobotách se konají v Netíně u Panny Marie Usm ívající m odlitby za viru v našich rodinách, kněžská a řeholní povolání, spolupracovníky kněží a pokoj. Mši svatou bude sloužit dne 2. září 1995 v I 8 .0 0 hod. o. Josef Svoboda, kaplan z Valašského Meziříčí a dne 7. října v I 6 .0 0 hod. o. biskup Vojtěch Cikrle. Omlouváme se všem čtenářům, že jsme v minulém čísle Immaculaty nesprávně uvedli 18. duben místo 18. květen jako den narozenin papeže Jana Pavla II. a pana Dr. Zdeňka Hejla. Děkujeme za pochopení. R e dakce

OBSAH

13 14

Stěny, které slyšely Manino „ano" Světice Zdislava pomáhá Nikdy dosti o nenarozených Těžký hřích Otrok alkoholismu Od Prokopa ke Zdislavě Bezpečr.ý přistav V duchu svatého Františka Poděkování

23 24 25 26 27 28

IMGV y J a l i f \fw w »

I CJ

rL/Upf5>y V tru c v W ŕ 'í ixrílw o ť i ií ŕ! i'i u

•feV

Sochy sv.Jana Sarkandra na jíb.-záp Moravě

1.7

Zprávy

31

Slavný růženec V bunkru hladu Cestou svatého Antonína ke svatosti Člověk jako my 20 rokov Rodiny Nepoškvrnenej Denní modlitba společenství .Živého růžence“ Muž viry a modlitby Potkal jsem světce.. Ze skřivánci výše

1 1

4 6 8 11 11

19 20 22

OQ

Immaculata - Neposkvrněná, (dvouměsíčník) 5 /1 9 9 5 , ročník IV., ISSN 1210-5732 S církevním schválením brněnského biskupa Mons. Vojtěcha Cikrleho

č.j. 8 6 8 /9 4 z e d n e 4 . d u b n a l9 9 4

R eg istrační značka: M K Č R 6 2 0 2 , P o d á v á n í n o v in o v ý c h z á s ile k p o v o le n o O b la s tn í s p rá v o u p o š t v B rn ě č .j.: P /2 -4363/93, P o d á v a n ie n o v in o v ý c h z á s ie lo k p o v o lilo Z á p a d o s lo v e n s k é ria d ite ľ s tv o p ô š t B ra tis la v a č.j. 8 4-O P Č dňa 1 1.1.1995. Vydávají: B r a tř í m in o r it é N akladatelství: K o n v e n t m in o r it ů u s v . J a n ů v B rn ě . N e v y ž á d a n é r u k o p iy s e n e v r a c e jí, Čís. konta: V M B 0 0 0 0 9 8 4 0 7 0 / 5 7 0 0

Cena se rovná výrobním nákladům t.j. 9,- K č / 1 vý tis k Předplatné na rok 1995: D obro voln é dary Tyto je možno zasílat na adresu:

Konvent minoritů, M inoritská 1, 602 00 Brno poštovní poukázkou typu C (žlutou) s poznámkou “předplatné Immaculaty” v rubrice “zpráva pro příjemce”. D le fin a n č n íc h m o ž n o s t í b u d e m e p o s í la t n á š č a s o p is i tě m , k t e ř í n e m a jí d o s t a t e k f in a n c í k z a p la c e n í p ř e d p la tn é h o a o č a s o p is s i p o ž á d a jí.

Čtenáři ze Slovenska mohou posílat předplatné na adresu:

Kláštor Minoritov, Košická 2, 054 01 Levoča Zprávy týkající se zm ěny v distribuci časopisu prosíme i nadále posílat na naši adresu v Brně. Stálé předpla titele prosím e, aby p ři poštovním styku s námi uváděli číslo vytištěné v levé horní části svého adresního lístku za zkratkou IČP, anebo aby nám poslali svůj adresní lístek, který obdrželi spolu s naším časopisem.

Fotografie: M essaggero di S. Antonio, ing. J.Černý, RN Niepokalanov, archív.

Všem dobrodincům , k te ří p řisp ěli fin a n čn ím darem na k ry tí výrobních nákladů, vyjadřu jem e srdečn é Pán Bůh zaplať. P rosím e všechn y čtenáře, k te ří o b d rží náš časopis, aby j e j zapů jčili ta k é svým p řá telů m a zn ám ým a takto um ožnili N eposkvrn ěn é získávat srdce lid í p ro Ježíše.

Vatikánský rozhlas vysílá pro Vás denně na středních vlnách 1530 kHz a na krátkých vlnách 6245 kHz (49m) * česky v 5.15 hod a v 19.30 hod *

* slovensky v 5.30 hod a v 19.45 hod *

Chceš se ještě více přiblížit k Pánu Ježíši? Dovol Jeho Mamince, aby se tě ujala. Odevzdej se s důvěrou do jejích neposkvrněných rukou a staň se jejím rytířem. Pokud se rozhodneš, požádej o zapsání do knihy Rytířstva Neposkvrněné v Národním centru MI, Minoritská 1, 602 00 Brno.

Od Prokopa ke Zdislavě ^

P o siln ě n i žá d á neje n om duch a le i tělo.

K říž - zn am en í n aší spásy.

V elebím e Tě, Pane, z a c e lé Tvé stvoření.

„Ř ekl jí R á c h e l... Touto písničkou za č a lo naše se tká n í s o. b iskup e m V ojtěchem .

Kříž Ježíše Krista ať je pro vás radostí a silou.