Milé mammahelpky, Takové příjemné letní odpoledne

10/2009

ŘÍJEN

Samé dobré zprávy z vašich dopisů Benefiční koncert pro Mamma HELP PROFIMED nás podporuje z Co se děje v MH centrech Zapište si do diáře a přijďte, neseďte doma!

zlom.indd 1

12.10.2009 19:41:42

SLOVO DO DUŠE

Milé mammahelpky, dlouho se mi nedařilo „vtěsnat“ se na toto čestné úvodníkové místo, Jana Zrnečková svými Slovy do duše velmi osobně oslovovala mnohé, jak o tom alespoň svědčí reakce řady z vás, co jste se ozvaly (díky, Jano!) Nicméně dnes si tu příležitost oslovit vás ujít nenechám. Nevím, co se stalo, ale na mém stole (a v mém počítači) přistálo v září neuvěřitelné množství vašich pozdravů, článečků, poděkování, nabídek – no prostě vašich příspěvků do tohoto našeho časopísku (kterému je, mimochodem, letos taky už deset let!). Udělalo mi to ohromnou radost, a tu si nemůžu nechat jen pro sebe. Takže dnešní bulletin je vskutku VÁŠ, a proto jistě prominete, že až na výjimky, (jako tohle Slovo do duše a Programy v MH centrech) jsou pravidelné rubriky pro tentokrát zrušeny! Místo nich by tu mohla být rubrika jediná, s názvem Ženy ženám – ale to bych „ukradla“ AVONU, který už řadu let pod tímto heslem pomáhá ženám svými příspěvky na mamograf. Ostatně, jak zjistíte při čtení těch nejrůznějších vyznání, nemusí v tomto případě vždy jít jen o ženské autorky (a doufám, že vás pozdrav od URSINY pobaví stejně, jako mě). Přesto, z většiny zde napsaného vyčnívá jediná myšlenka – jedna druhé dáváme hodně, ať o tom víme či nikoli. Možná není špatné jednou si to připustit, uvědomit a taky vychutnat – pohlazení po duši není nikdy dost! Víc prozrazovat nehodlám, ale přiznávám, když jsem to dávala celé dohromady, byla jsem dojatá jako už dlouho ne… Hodně příjemné počtení vám přeje Jana Drexlerová

VELKÁ LISTÁRNA

Takové příjemné letní odpoledne

V

historickém prostředí domu „U zvonu“ se konaly v nevšedním (historickém) datu 9.9. 2009 křtiny. Přítomni byli všichni , co při takové akci nesmí chybět – autorka Ingrid Lissniková s rodinou, kmotři Mudr.Pecha, MUDr.Koževnikovová a naše Jana Drexlerová, mammahelpky, další přátelé a spřízněné duše. K tomu všemu a všem nádherně zpívaly dívky z gymnazia Jana Nerudy nezapomenutelné písně z repertoáru Jaroslava Ježka. A co se křtilo? Nový přírůstek do „Mammáčské“ rodiny. Dostal jméno „Deníček č.1“. Je takový „moje, tvoje, naše“ – vypůjčila jsem si tuto průpovídku používanou v případě dětí z nestandardně rozvětvených rodin a někde jsem na to slyšela móóc hezký výraz 3

zlom.indd 3

12.10.2009 19:41:51

„patch-worková“ rodina. No a takovou „patch-workovou“ rodinu si náš deníček vybral a určitě nezůstane sám a brzy bude mít další sourozence. Tak ať je hodně čtený a přináší naději, vzpruhu a povzbuzení. Jana Šrůtková

První z edice Deníčků mammahelpek je na světě

K

řest knížky byl hodně milou záležitostí, měl naprosto domáckou atmosféru. Autorka Deníčku číslo 1, Ingrid, na mne zapůsobila sympaticky, má skvělou rodinu, hezkého syna a dcerku. Samozřejmě jsem si nechala od ní knížku podepsat s věnováním. Hned jsem ji doma jedním dechem přečetla. Příběh Inky se nijak zvlášť neliší od zkušeností mnohých z nás, které prodělaly náročnou léčbu karcinomu prsu. Je úžasnou osobní výpovědí. Inka nám dává nahlédnout do svého soukromí. Každé, každému bych přála hezké rodinné zázemí, jaké, Inko, máš. Život každé z nás je nezaměnitelný a originální. Ne každý je ochoten o sobě něco zveřejnit a napsat, a to z rozmanitých důvodů. Někdo si své soukromí úzkostně chrání, někdo se domnívá, že by to nesvedl atp. Smekám před Inkou, že se odhodlala. Kniha se jí povedla, je čtivá. Myslím, že je vhodným průvodcem pro ženy začínající léčbu. Přínos vidím hlavně v možnosti zorientovat se v průběhu léčby z pohledu pacienta. Vidím navíc lidský rozměr, účast, cit, pocity, jež v odborných brožurách nenajdeme, byť jsou nezastupitelné a pro nás důležité, abychom se s nemocí poznali a poprali. Inko děkuji! Jsem 10 let po operaci. Byla jsem operována také 6. 1. (1999). Ze srdce ti přeji pevné zdraví i tvé rodině. Olga Růžičková

Číše vína v Hradci Králové

V

e středu 2. září 2009 se konalo slavnostní otevření nových prostor Mamma Help centra v Hradci Králové. Protože jsme v hradeckém centru nikdy nebyly, vypravily jsme se s kamarádkou Inge na tuto významnou událost. Jely jsme trochu s obavami, jak budeme přijaty, protože děvčata z Hradce jsme neznaly. Ale byly to obavy zbytečné, protože děvčata se nás hned ujala a cítily jsme se tam velmi dobře. Odpoledne se opravdu vydařilo. Setkaly jsme se s různými významnými osobnostmi města Hradec Králové a taky s panem doktorem Pechou a Janou Drexlerovou. V neposlední řadě i s některými děvčaty z našeho pražského mammáče, které už dobře známe a které tam pomáhaly. V nových prostorách se nám moc líbilo. Působí příjemně, útulně a každý se v nich bude určitě cítit dobře. Děvčata z Hradce Králové si zaslouží velký dík za vše, co pro toto 4

zlom.indd 4

12.10.2009 19:41:51

centrum udělaly. Jejich práce je vidět na každém kroku. Pro tuto slavností příležitost připravily pěknou výzdobu, květiny, pohoštění a symbol celé akce „Číši vína“. O kulturní zážitek se postaral manžel jedné hradecké členky se svou žačkou úžasnou hrou na housle. Strávily jsme opravdu příjemné odpoledne ve společnosti prima lidí, za které moc děkujeme. Ani se nám domů nechtělo. Ale čas se nezastaví a vlak na nás nepočká. Je fajn, že takové sdružení pacientek existuje. Také se mi líbí, že se všechny k sobě chováme hezky i když se třeba potkáme poprvé a vlastně se vůbec neznáme. Náš společný úděl nás sbližuje. Kdo to nezažil, nepochopí. Myslím, že mohu jménem nás všech popřát děvčatům z Hradce Králové aby se jim v novém působišti dařilo, aby i nadále měly sílu pomáhat všem ostatním, které jsou stejně postižené jako my, protože je to určitě velmi záslužný a náročný úkol, za který jim patří velký dík. Věřím, že se zase při nějaké příležitosti s děvčaty z Hradce Králové setkáme a že se všechny rády uvidíme. Alena P. z Kolína

Milé Mamahelpky,

Z

ase jste vylepšily práci, kterou pro nás pacientky děláte krásnou přílohou časopisu Sanquis k bulletinu. Mnoho informací, krásný papír, estetično a krása na každé stránce. Za váš bulletin také děkuji, zvláště za veselé články o zdivočelých babičkách. Sama už léta druhým pomáhám, ale vy zase pomáháte mě. Děkuju, a ať se vám trvale daří a hodně zdraví všem. Soňa Erdélyiová (Novotná)

A

hoj Jano, dnes jsem sloužila a do MHC Zlín volala 47 letá žena která žije v SRN. Je po ablaci a našla si nás na NETU. Hodně jsme si povídaly a myslím že jsem ji snad povzbudila a jak bude v ČR tak nás určitě navštíví. Pochází z Kroměříže. Dnes je to rok, co jsem odvezla maminku do nemocnice, a pak začaly ty smutné chvíle… však víš. Nejsem zrovna v pohodě. Po dnešním hovoru s tou paní jsem ale měla velice příjemný a hřejivý pocit – že ta žena na druhém konci našla velké UCHO, které ji poslouchalo a snad i dalo důležité informace a povzbuzení. Všechna drobná práce v MHC stojí za námahu, když někomu dalšímu pomůže. Jitka ze Zlína 5

zlom.indd 5

12.10.2009 19:41:52

Konec babího léta

J

e konec měsíce září, skončilo babí léto. Trošku dostávám husí kůži, když pomyslím, co nás čeká – podzimní plískanice, zimní sněžení. A právě v tomto nepříjemném čase se v mysli přenesu do času letního. Minulé léto jsem s vnučkou prožila krásných sedmnáct dní na ostrově Thassos. Při našich toulkách jsme se zastavily v místní kapličce a zapálily svíčku s přáním, abychom se sem za rok vrátily. Toto přání se nám splnilo. Bára měla nesmírnou radost, že jeli i její rodiče a malý bráška Martínek. A já jsem měla více času pro sebe. Říká se o Thassosu, že je to ráj na zemi. Tento smaragdový ostrov musí okouzlit všechny. Nádherná příroda, hory, blankytně modré moře, zlatý písek, mnoholetá historie a vlídní, usměvaví obyvatelé. Ranní brouzdání po pláži, mazlení s mořem až do západu slunce, zpěv ptactva a linoucí se vůně mnoha rostlin. To vše mě naplňovalo pocitem štěstí. Zavítala jsem i na největší a nejznámější ženský klášter Archanděla Michaela, svatého ochránce ostrova. Tyčí se jako orlí hnízdo, zavěšené na strmých skalách nad mořskou hladinou. Zde se uchovává část Posvátného hřebu, kterým byl ukřižován Kristus. Ze skály vyvěrá zázračný pramen, léčící všechny nemoci. Tak vás všechny, moje milé mammahelpky, tou léčivou vodou pomyslně kropím, a přeji si: „Buďme zdravé a žijme naplno!“ Vaše Zdena

Rekondice v Čapkově kraji „Devatera pohádek“

J

ako vždy, když přijíždím z dovolené nebo z výletu, v tomto případě z letošní rekondice z Malých Svatoňovic, čekalo mě mimo vybalení kufru i třídění mých „suvenýrů“, pod kterými se skrývá vše, co za tu dobu různě sama posbírám,najdu nebo dostanu a i to, co mi uvízne jako vzpomínka v hlavě a co zůstane zachyceno ve fotoaparátu. Tentokráte mě ovšem k napsání této vzpomínky inspiroval pohled z jiné letošní rekondice z Moravy. Moje kamarádky mi poslaly pozdrav ze ZOO v Lešné. Napsaly tam, že mě zdraví i vlaštovky. Vědí, že ráda sleduji ty malé, věčné a nezdolné cestovatele všech druhů po celý rok. A když jsme jeden večer v Malých Svatoňovicích připravovaly večerní táborák, všimla jsem si, že vysoko nad námi létalo velké množství, jak vlaštovek, tak i rorýsů a bylo je dobře slyšet, jak pískají, když v letu loví potravu. A to mě připomnělo, že už se opět budou brzy chystat zase někam na cestu. V tu chvíli mi naše sezení a později zpěv a milá atmosféra večera připadala, že jsme se tam slétly, jako ty vlaštovky. Některé jsme se viděly opět po roce, s některými jsme se setkaly poprvé, ale v houfu nám bylo dobře. Skutečně jsme letos byly jako ten houf ptactva, nejen že jsme statečně každé ráno protáhly svá křídla, nohy a ostatní části těla při rozcvičce, ale potom jsme byly celý den v pohybu, buď individuálně nebo jako hejno, na nějaké rozhledně, na zámcích, v parcích a i na návštěvě u naší milé 6

zlom.indd 6

12.10.2009 19:41:52

kamarádky Jany Šrůtkové na její chalupě v blízkosti Malých Svatoňovic. A to se k nám ještě na jednom výletě stačily přidat i ty, které mají svá „letní stanoviště“v blízkém okolí. Boženka Zámková a Jana Socháňová. Přijely za námi do Ratibořic do Babiččina údolí. V přeletu po Jestřebích Horách a po části Kladska a Náchodska nám pomohl i autobus, což byla ohromná výhoda. Měly jsme jej jen pro sebe, tak jsme nemusely nikde stepovat po autobusových zastávkách a dokonce nám poskytl i bufetové služby během výletu. Pan řidič vařil kávu, čaj a snad by nám namazal i nějaký ten chleba, kdyby bylo nejhůř. Nesmírným přínosem byla pro nás všechny přítomnost naší kolegyně a hlavní hostitelky tohoto pobytu, Marušky Jirouškové, která v Malých Svatoňovicích bydlí a zajistila nám v průběhu roku vše potřebné, abychom zde mohly prožít nezapomenutelný týden. I samy bychom sice poznaly mnoho pamětihodností, ale ona nám ukázala místo kde žije z té jiné, neturistické stránky. Zapůjčila klíče od kostela, provedla nás na vyhlídkovou věž nad Malými Svatoňovicemi, zavedla nás do Lotrandovy sluje, poseděla s námi v malé hospůdce, připravila pro nás zázemí pro večerní táborák, přinesla nám ale i chybějící ramínka na šaty do skříní a byla nám neustále k dispozici. Projevila nám tolik vlídnosti, i když sama byla v situaci, kdy potřebovala zejména psychickou podporu. Vlastní náplň rekondice měla na starosti Jana Zrnečková spolu s fyzioterapeutkou Katkou Vaníkovou. K pěknému pobytu přispěla i Majka Konrádová. Inspirace vhodná k následování, například „harémový tanec“Majky, to byla vysoko posazená laťka a nevím, nevím, kdo se za rok pokusí něco podobného předvést? Stále jsme měly co dělat. Mandaly, ubrousková technika, vyšívání, Zdenčina výuka vyrábění korálkových zvířátek….. Nakonec i klidné individuální posezení s fyzioterapeutkou Katkou bylo jistě pro každou z nás příjemné a její informace nám opět připomněly, abychom se stále o svůj zdravotní stav zajímaly. Měly jsme zde tolik možností, něčemu se ještě přiučit a inspirací, jak překonávat někdy vlastní chmurné chvíle. Není možné popsat jednotlivé aktivity, každá z nás by si na něco vzpomněla. Já si odnáším z tohoto pobytu spíše jistotu toho, že kraj bratří Čapků je zatím pro mne nepoznaná část naší republiky a že je to místo, kde se dá pěkně prožít nejen týden, ale určitě i část prázdnin nebo pár turistických víkendů. Buď jako pěšák, či cykloturista. Historie česko-polského pomezí je spjatá s naší rakouskouherskou minulostí, a pokud jde o památky, těch je tu velmi mnoho. Z pohledu rekondice se toto místo určitě osvědčilo. Vše jsme měly pěkně blízko. Ubytování i jídelnu, venkovní sportoviště, ale i koupaliště, v místě i několik obchodů, cukrárna i hospůdka a pošta. K tomu vlaková zastávka na hlavní trati do Trutnova a příjezd z Prahy rychlíkem bez přesedání až do Malých Svatoňovic. Prostředí v zeleni a bez smogu. A to nejlepší…zdivočelé babičky… nebo čilé vlaštovičky…, jak chcete, dobrá parta, která se dokáže poprat se všemi nesnázemi. A když přeje počasí, tak je to paráda. Tak proč tam nepřiletět příští rok znovu?! Lída Moschnerová , Karlovy Vary

Ú

častnila jsem se rekondičního pobytu v Malých Svatoňovicích, který vedla Jana Zrnečková z Brna. Je třeba ocenit její jemné a přitom rozhodné vedení, které přispělo 7

zlom.indd 7

12.10.2009 19:41:52

k celkové atmosféře pohody. Nezapomenutelná byla její příprava a režie závěrečného večírku. Výlety nám umožnily poznat celý kraj od Broumova přes Náchodsko, Adršpašsko až po Ratibořice. Jana projevila i průvodcovský talent, protože dokázala myslet za nás dopředu, upozornit, co budeme potřebovat, čeho si máme všimnout, jak dlouhé budou pauzy. Že je to samozřejmé? Někdy to nezvládají ani profesionální průvodci. Oprávněný obdiv patří všem účastnicím za jejich zájem o vše kolem, za jejich znalosti a zvídavost.. Mammahelpky se stanou zakrátko nejlépe informovanými turistkami v České republice. Byl to pěkný týden, okořeněný i pozorností mammahelpek, které mají v tomto kraji chalupu – rodina Jany Šrůtkové nám připravila opravdovou hostinu. Vše umocňovala péče další mammahelpky, Marušky z Malých Svatoňovic, která se o nás od našeho příjezdu starala jako pozorná a starostlivá přítelkyně. Marta J. PS. Určitou otázkou všech rekondicí je strava – nejde o to, že někdy je bohatší, jindy chudší. Spíše její skladba. Nebylo by možné uspořádat rekondici věnovanou, třeba i názorně, pokud možno, zdravé výživě? Nemyslím drastickou dietu, ale to, co tělu pomůže a ulehčí, které výstřelky snese a které ne.

Proč mám ráda lázně Luhačovice,

Č

tvrté největší a jedny z nejhezčích lázní u nás. Půvabná poloha, originální architektura (D. Jurkovič – návrh na zařazení na seznam UNESCO). Ano, jsou mojí srdeční záležitostí, nikdy nezklamou (důvěrně jim říkám Luha). Mám na nich ráda to, že jsem tam vlastně jen výhradně za sebe – nejsem v žádné životní roli. Prostě jen jako já, ženská. Jen tam mám čas sama na sebe, čas chodit bezcílně po obchodech – ne se seznamem kup to či ono, tam mám čas denně na sebe patlat výživné krémy (využiji tam vše co se mi za poslední čas nahromadilo v koupelně) a klidně to na sebe plácám v jistotě, že nikdo nezazvoní, když mám zrovna okurku na čele a vypadám jak Haloween. Tam si vezmu na sebe cokoliv, co mě napadne, nacpu si klipsy do uší, „nasadím klobouk“ a vyrazím kamkoliv, aniž bych to vše vracela zpět do skříně s pocitem – „tohle si vzít nemůžu, to se na mě nehodí“. Doma se snažím chodit ven tak, abych nepobuřovala. Tam si také zajdu s partičkou známých (i neznámých) na výlet, bowling, taneček a do hospůdky, kde usrknu 2 sklenky výtečného červeného tramínu. No a tam taky kašlu na všechna stravovací předsevzetí (to je zdravé a to ne), protože k místnímu koloritu patří konzumace výborných domácích klobásek, kozenek v bramboráku a pečených kolen. Také si nikdy nenechám ujít pohár „Černoušek“ nebo dortík „Sen“ na lázeňské kolonádě. Tam mám také čas na nekonečné klábosení se svými letitými přáteli. Tam si vychutnávám i divadlo a koncerty, aniž bych musela neustále sledovat hodinky s tím, že přijdu pozdě a pak po kulturním zážitku se slastně rozervanou duší letět na poslední metro/autobus. 8

zlom.indd 8

12.10.2009 19:41:53

Tak pro tohle všechno a samozřejmě pro mimořádně čistý vzduch a léčivé prameny (s vysokým obsahem minerálních látek, které jsou pro naše dýchací cesty, trávicí ústrojí a pohybový aparát do pravé ořechové), mám Luhačovice ráda. A víte, jak se potom těším domů? Protože tam to přeci nemůže beze mě pořádně fungovat a hlavně se mi začně stýskat po mých blízkých. Proto dámy, nemějte strach z lázní a vyzkoušejte to samy, nemusí se nutně jednat o lázeňský úbor, večerní toalety a nekonečné korzování po kolonádě. Pokud se tam vypravíte, tak Vám přeji alespoň zlomek mých příjemných pocitů, které tam vždy zažívám. PS. Letos jsem měla ke svému lázeňskému pobytu ještě jeden bonus navíc. Příjemné odpoledne ve Zlíně s Vlaďkou M. Ta si pro mě přijela do Luha, odvezla mě do zlínského (malého/milého) Mammáče, pak jsme prošly město (s nezaměnitelnou architekturou baťovské doby), podívaly se do muzea bot a do zrekonstuovaného věžáku „21“, který patří mezi významné zlínské stavby a zároveň je i jednou z jeho dominant. Na střešní terase jsme při kafíčku probraly „jak jde život, a co děti, mají si kde hrát“. Pak jsme pokračovaly k Vlaďce domů, kde jsme sluply uchystané pohoštění a já za pomoci Vladčina manžela (velice milého a příjemného) degustovala „Modrý Portugal“. No a večer mě opět Vlaďka, nerozbitou a příjemně naladěnou, vrátila zpět do lázeňské péče. Vladi, ještě jednou děkuji. Je fajn mít známé (a že my je máme po celé republice!). Jana Šrůtková

Ta jižní Morava je věru krásná věc….

O

bklopují ji vinohrady, rybníky, parky, zámky, skleníky, města a vesnice, chrámy, vinné sklepy a sklípky, překrásné staré stromy, louky pokryté ocúny a mnoho, mnoho dalšího, milého a krásného. O tom bych však dnes nechtěla psát. Chtěla bych psát o lidech. O lidech z Moravy i z Čech, o lidech plných pochopení, o lidech se srdcem na pravém místě, o lidech, kteří dokáží druhému pomoci ve všech situacích. Moje povídání má být poděkováním těm, kteří byli přívětiví, milí a ochotní, ale i veselí, plní humoru a odhodlání bojovat. Jistě jste poznali, že se vám snažím něco říci o našem rekondičním pobytu od MAMMA HELPU v Lednici. Myslím, že jsem tam byla nejstarší a předvečer mých kulatých narozenin připadl právě na 11. září 2009. Vy, které se zúčastňujete našich rekondicí, víte, že poslední večer je vždy večerem na rozloučenou. Bylo to také v předvečer svátku Marií a ani na ně se nezapomnělo. Při jízdě kočárem k minaretu mne kamarádka Saša humorně nazvala „královnou mat9

zlom.indd 9

12.10.2009 19:41:53

kou“, jež kyne svým poddaným, a to mi pak již zůstalo. Dostala jsem výtvarně vyzdobené přání s pozoruhodným textem od organizátorek se stejným oslovením. A všechny se ke mně chovaly potom jako ke královně. Všem mnohokrát děkuji za mnoho, přemnoho dárků, kterými mně zahrnuly a které jsou důkazem těch krásných vztahů, o nichž jsem se již zmiňovala. Výborný a neobvykle rozměrný dort a kytice byly Janou dovezeny až z Brna, krásná kniha o jižní Moravě od Hanky mě bude těšit ještě za dlouhých zimních podvečerů a budu vzpomínat, nepřestanu obdivovat korálkový náhrdelník s láskou vyrobený od Slávky, děkuji i za všechny další dárečky od vás, které již nebudu jmenovat, ale kterých si všech nesmírně vážím jako projevu vašich sympatií. Také pozorná a pečlivá paní správcová penzionu Lednice mi dala hodnotný dárek. Snad mi krásné zámky a města Lednice, Valtice a Mikulov a všechny historické památky odpustí, že jsem tentokrát nenapsala o nich, i když nás okouzlovaly, ale o nás. Přeji vám všem na příštích rekondicích tak hluboké a dojemné zážitky. Vaše Olga Procházková

První krůček ke splnění předsevzetí

V

e čtvrtek 17. září jsme my tři – Jana, Jaruška a Líba – vyjely z MAMMA HELP centra z Hradce Králové směrem na Hlinsko. Jana nás bezpečně dovezla na místo. Cesta podzimní krajinou a Vysočinou byla velmi příjemná. Přednáška byla součástí výstavy fotografií z kalendářů Masarykova onkologického ústavu Brno v Hlinsku a paní starostka požádala Mammahelp o preventivní přednášky pro školy i pro veřejnost. V Kulturním centru v Hlinsku nás pořadatelky mile přivítaly a sdělily, že na besedu přijde asi 200 studentek z místního gymnázia. A skutečně. Divadlo bylo nabité, bylo zaplněné hlediště i balkon. Měla jsem trochu obavy, jak bez mikrofonu zvládnu prostor a jak zaujmu 400 očí a 200 duší. Díky mé profesi učitelky, výbornému školení v MAMMA HELP centru v Praze a velmi pěknému DVD se vše vydařilo na výbornou. Vzájemné úsměvy i poděkování od pedagogů gymnázia, dotazy a vyplnění anket, praktická ukázka na modelu, zájem o informační brožury, vše bylo smysluplné, užitečné a příjemné. Odtud můj první krůček ke splnění předsevzetí. Když jsem poprvé navštívila MAMMA HELP centrum v HK při šálku čaje, věděla jsem, že bych chtěla pomoci ženám a hlavně mladým dívkám, aby co nejvíce osvěty, informovanosti, literatury, zajistilo jejich soustavné samosledování. A tak jsem studentkám z gymnázia v Hlinsku pověděla vše, co je důležité a užitečné. Odpoledne jsme měli ještě akci pro veřejnost. Byla to spíše taková příjemná sešlost, bylo nás 11 a dotazy i vyplnění anket nás přesvědčilo o užitečnosti našeho počínání. Naše trojice dobře fungovala. Jana výborně obsluhovala techniku, já jsem rozprávěla, Jaruška pracovala s ženami při nácviku samovyšetřování na modelu. 10

zlom.indd 10

12.10.2009 19:41:53

Že naše přednášky mají nějaký význam jsme se přesvědčili hned odpoledne. Na přednášku pro veřejnost přišla jedna studentka, která po dopolední přednášce přivedla svoji maminku. Hlinsko nás přijalo vlídně, strávily jsme také část dne ve staré idylické části Betlém. Ve staročeské hospůdce jsme si daly halušky se zelím, poseděly v parku a bylo nám spolu dobře. Měly jsme pocit, že naše centra MAMMA HELP jsou velmi, velmi potřebná a užitečná. Zájem o informační brožury nás ujistil o tom, jak závažná je tato problematika. A tak si jenom přejme, aby co nejvíce úsměvů a lidských kontaktů provázelo nás ženy navzájem. Mgr . Libuše Nováková A ještě dovětek koordinátorky Renaty z MHC v Hradci : Byla to první Libuščina přednáška a předvedla se jako špičkový řečník. Naše děvčata Jana i Jarka byly nadšené z jejího projevu i příjemného a jistého vystupování. Jako bývalá paní učitelka si i s tolika mladými děvčaty pohromadě skvěle poradila a rozuměla. Tolik moje pochvala a radost, že máme tak bezvadnou členku a kámošku, která je ochotná vždycky pomoci. A samozřejmě dík patří i Janě a Jarce. Všechny tři se přičinily o dobré jméno Mammahelpu na Vysočině.

Můj první výlet s děvčaty

P

řed dvěma lety jsem dostala k vánocům opravdu „hezký“ dárek. Pozitivní nález na preventivní prohlídce na mamografu. V prvních chvílích se mi zhroutil celý svět. Rakovina je opravdu nejen hrozné slovo ale vše co je s tím spojené převrátí člověku život už navždy. Po prodělané chemoterapii, operaci a ozařování jsem se začínala opatrně a pomalu dostávat do normálního života. Nikdo, kdo si neprošel tímto onemocněním nepochopí, jaké to je. Ne úplně náhodou jsem jednoho letního dne zastavila před domem na hlavní třídě, na kterém byla tabulka s názvem Mamma HELP. Znala jsem toto sdružení zatím jen z doslechu a trochu jsem se ostýchala jít dál. Po velmi milém přijetí, nežli jsem se stačila rozkoukat, už jsem byla pozvána na výlet, který pořádala Liga proti rakovině s Mamma HELP. Uplynulo pár dní a já stojím na místě setkání a seznamuji se s dalšími účastníky zájezdu. Všechny obavy a stud byly ten tam. Nastupujeme do autobusu a ujíždíme směrem Český ráj. Protože v autobusu byly především ženy, tak cesta ubíhala v „drbací“ náladě. Nejprve jsme navštívili středověký hrad Kost nedaleko Nové Paky. Prohlídku nám zajistila průvodkyně a velice hezky nás provedla přes nádvoří i do kaple, která slouží i jako oddací síň. Při poslechu svatebního pochodu, který nám průvodkyně pustila, se každý usmíval, jak jsem si všimla. Asi vzpomínky. Další zastávka byla ve Starých Hradech u Jičína. Velice zajímavá expozice se líbila určitě všem. Pro mne osobně byla i dost poučná. Například jsem nevěděla co je to „štolverk“ a překvapilo mě, že to byly mléčné karamely. Každý našel mezi vystavenými exponáty něco, co si pamatoval z dětství, nebo něco co už 11

zlom.indd 11

12.10.2009 19:41:53

hodně dlouho neviděl. Různé pomůcky do kuchyně, které se používaly před mnoha lety, pochutiny, co už dávno nikdo nevyrábí anebo se vyrábějí dodnes, a mnoho dalších zajímavých věcí. A zase bylo o čem povídat. Další zastávka byla u zámku Dětenice nedaleko Kopidlna. Než začala prohlídka, zavítaly jsme do místní cukrárny a řádně se na prohlídku posilnily. Kávička a dortíček dodaly síly a průvodce po zámku další porci informací. Tento zámek má docela bohatou historii. Založen Templáři, prodán, prohrán v kartách, zabrán a přebudován na ústav pro problémovou mládež, navrácen a zase prodán tentokrát do správných rukou, které mu daly původní krásu a noblesu. Obrazy, sály, plno nábytku, osobní pokoj Emy Destinové, krása a přepych zašlých časů. A potom návrat domů. Šťastný a naplněný den utekl jako voda a nebýt bolavých nohou, ani by se mi nechtělo domů. Počasí nás mělo rádo a dávalo nám to znát. Poznala jsem mnoho milých a hodných lidí a už vím, že nejsem sama. Těším se na další výlety a další zážitky a další a další… Eva Koutníková, Hradec Králové

Za kulturou přes La Manche

K

aždý máme své sny a každý víme, jak je příjemné si je plnit. Jedním ze snů mé dcery – vozíčkářky, studentky Divadelních věd na FF UK – bylo vidět muzikál Andrew Lloyd Webbera FANTOM OPERY v Londýně. A když jsem zcela náhodou viděla ve výloze nabídku jedné cestovní kanceláře, zájezd Muzikálový Londýn, ani minutu jsem nezaváhala. A tak jsme se asi tři měsíce těšily, sháněly informace, „chlapa – asistenta“ a najednou tady byl konec září a den D. 24.9. ráno jsme stáli na letišti, já, Petra a „náš táta“ – kulturní barbar, který nesnáší město. Do Londýna ideální. Plni očekávání – cestování s vozíčkářem se rovná zaručené dobrodružství. Kolem 14. hodiny jsme už měli zavazadla v příjemném hotýlku a vyrazili na odpolední procházku – tedy spíše dostihy. Buckinghamský palác, Westminster Abbey, Parlament, Big Ben, Trafalgarské nám., Piccadilly Circus, Covent Garden… Druhý den po vydatné snídani – naštěstí (to jsme ještě netušili, že na jídlo během dne čas nebude) – jsme pokračovali v prohlídce města, Greenwich, křižník Belfast, TowerBridge, Tower… Pak následoval úprk na hotel se „načančat“ a v 19 hodin jsme stáli před HER MAJESTY’S THEATRE. Muzikál napsal pan Webber inspirován hlasem své druhé manželky, britské sopranistky a tanečnice Sarah Brightman. Premiéra se konala roku 1986 a muzikál se hraje v Londýně i na Broadwayi dodnes. The Phantom of the Opera – FANTOM OPERY – předčil naše očekávání!!! Nádherná výprava, skvělí protagonisté, úžasná melodičnost Webberových písní, vynikající symfonický orchestr. Brilantní výkon. Po 2,5hod jsme odcházeli nadšeni, se šťastnou Petrou. Ten večer jsme uspokojili i našeho tátu, zašli jsme na výborný steak. 12

zlom.indd 12

12.10.2009 19:41:54

Třetí den již byl klidný. Procházka po Hyde Parku, Kensingtonský palác, Muzeum Madam Tussaud, obchodní dům Harrods, Čínská čtvrť, SOHO… Vychutnali jsme si volné tempo, čas na „čaj o páté“. Čtvrtý den – den odjezdu – jsme zjistili, že se začínáme orientovat v metru i ve městě, že jsme nestihli skoro nic z toho, co jsme měli v plánu, že jsem nezaběhla na dva doporučené hřbitovy… Ale tak to prostě je, všechno krásné jednou končí. Odpustili jsme Londýnu děsně bariérové metro, to množství lidiček a tlačenice v metru, na Oxford Street…, ušlapané nohy, vytahané ruce. Londýn je krásný a chceme se tam vrátit. Alespoň my dvě, já a Petra, a s námi nějaký nový,silný (mladý, chytrý, krásný a bohatý) „chlap – asistent“. Vždyť Andrew Lloyd Webber představil nový projekt, volné pokračování Fantoma opery a již zanedlouho se chystá premiéra. Zvládli jsme bez újmy i přísnou prohlídku na londýnském letišti, let do Prahy, cestu na Žižkov a zapojení se do běžného života. To nikdy není jednoduché, ale na druhou stranu ZASE MŮŽEME SNÍT !!! Marta Hynková

Mohou za to Turci

Ř

íká se, že závin je česká klasika, ale jen málokdo ví, že tento způsob pečení pochází až z Cařihradu. Do střední Evropy ho s sebou ve středověku přivezli při svých ničivých nájezdech Turci. A tak se také říká, že v Čechách sice pečeme opravdu vynikající štrúdly, ale ve Vídni jsou lepší, ještě jemnější se dají ochutnat v Maďarsku a ty bezkonkurenčně nejlepší vám údajně upečou v Řecku a v Turecku. Tamní těsta jsou prý jemná jako vánek a náplně sladké jako sen. Těžko už dnes někdo vystopuje, jak to bylo na samém začátku doopravdy, ale jedno je v každém případě jisté: slovo štrůdl české dvakrát není. Výraz „apfel strudel“ je daleko bližší zmiňované Vídni. Na druhou stranu ale platí, že o věhlas vídeňské kuchyně se v minulosti zasloužily v první řadě české panské kuchařky. A tak to máte ve vztahu mezi Českem a Rakouskem se vším… Tak toto poučení jsem si přečetla v časopisu Recepty – To nejlepší z jablek. Jsou zde recepty na těsta, jogurtové, kynuté, listové, pivní,křehké domácí, vše s jablky. Určitě každá z nás má své vyzkoušené těsto, které nikdy nezklame. Taky takové mám. Po své mamince a babičce. Dělá se z rozpuštěného sádla, hladké mouky, vajíčka, trochu studené vody a hněte, hněte až se dělají puchýřky. Babička mívala v ložnici na skříni vždy plno jablek. Panenská jablka a kožuchy. Vzpomínáte si ještě na ně? Dnes tyto jabloně určitě nikdo na zahrádce nemá, ale na vůni panenských jablek, tak na ni se zapomenout nedá. Zaujal mě koláč s jablky a ostružinami. Letos jsem ostružin měla opravdu hodně, mražák je plný pytlíčků ostružin a ve sklepě je hodně sklenic s marmeládou. Určitě ho vyzkouším. Tady je popis. 13

zlom.indd 13

12.10.2009 19:41:54

Jablečný koláč s ostružinami: 250 g hladké mouky, 125 g másla, 75 g moučkového cukru, 1 vejce, špetku prášku do pečiva, náplň: nakrájená oloupaná jablka, ostružiny, mleté ořechy, cukr se skořicí, vanilkový cukr. Mouku smícháme s práškem do pečiva, přidáme cukr, máslo a vajíčko. Zadělejte těsto, které necháte chvíli odpočinout. Na vále je rozdělte na dvě poloviny a každou postupně rozválejte na velikost plechu. Na válečku přeneste první plát na máslem vytřené dno, upravte po obvodu, posypte strouhanými ořechy, přidejte nakrájená jablka, cukr se skořicí, vanilkový cukr a nakonec povrch hustě posázejte ostružinami. Přikryjte druhým plátem těsta. Povrch propíchejte vidličkou, aby mohla unikat pára při pečení, potřete vajíčkem a upečte v troubě při 175°C. A tak mně napadá. Co takové středeční štrůdlování na Mamáči? Majka z Brna

Džem z rajčat? Proč ne…

Z

dravím všechny mammahelpky a přeji krásný den. Tady Věra z Prahy. V září jsem byla s úžasnou partou bab na rekondičáku v Lednici. Měly jsme úžasné počasí, úžasné vedoucí, úžasný program – prostě pro mě úžasný odpočinkový a drbací týden! Tím dík naší Hance z Prahy, Marcele z Plzně a brněnské Zrnečce za jejich pevné nervy s námi! Mezi pokecem jsem slíbila, že pošlu do éteru recept na rajčatový džem – tady je: 1 kg rajčat rozvaříme, rozmixujeme a přepasírujeme. Dáme do hrnce, přivedeme k varu s 1 kg cukru krystalu (nebo želírovací cukr – je lepší), přidáme 1 pektol (nebo něco podobného), 2 sáčky vanilkového cukru, 1 lžíce kyseliny citronové a 1/2 dcl rumu. Plníme do skleniček, horké otočíme dnem vzhůru a necháme zatáhnout. Nedá se poznat, že je to z rajčat!!! Džem není tolik sladký a je výborný na vdolky i na slepování vánočního cukroví! Vyzkoušejte, rajčat je teď všude dostatek. Nechte si chutnat!!! Ahojky Věra

A

hojky…zdraví Vás opět Věra. Protože jsem skleróza, posílám raději hned recept na bezinkový likér, co si mlaskly ženský v Praze na babinci! Takže bezinkový likér: 1 kg bobulek a 2 litr vody vařit tak půl hodiny, aby se daly bobulky rozmačkat – já jsem pohodlná, tak je mám i se šťopkama a pak přes cedník sliju šťávu a přepasíruju zbytek. Přidám 1 kg krystalového cukru, 1 sáček vanilkového cukru – nemusí být a povaříme tak 5 minut. Necháme úplně vychladnout – klidně do druhého dne a přidáme 1/4 l rumu. Doporučuje se dát si malého frťana po ránu !!!!!!!!!!

14

zlom.indd 14

12.10.2009 19:41:54

Houby – dojde na ně?

Z

dravím a posílám krátké podzimní rozjímání na téma houby (kdybyste náhodou potřebovali vyplnit bílou stránku v bulletinu.) Je to důsledek mé výpravy do lesa, kam jsem si šla užít pár chvil ticha po třídenní invazi příbuzných na chalupě. Byl to náročný víkend. Jelikož se u nás přemnožili Václavové, Michalové a rovněž zimní měsíce přinesly v září docela kvalitní úrodu (narozeniny), tak jsme zvolili tento víkend jako slavící. To, že jsem byla Retigová, Koukrová a Nany v jedné osobě vám ani nemusím říkat. No, ale zas to nebylo tak dramatické, v tom lesním tichu jsem si vlastně uvědomila, že jsem ráda , že jsme se tak všichni sešli. Jo a sucho je opravdu kruté, nevzpomínám si, že bych viděla jak vadnou v přírodě i takové hodně odolné/plevelové keře. Přestože je u nás téměř všude již delší dobu velké sucho a jedlé houby se vykytují jen vzácně, určitě se už mnohé z nás těší na pořádnou podzimní houbařskou sezonu. (Já tedy určitě). Mám ráda, když houby musím hledat, než když je najdu na jednom místě. Musí tam být trochu toho chození a pátrání, je z toho pak větší radost. Co už ale nemusím, je jejich čištění. No ale co si člověk sám nasbírá, musí si také očistit. On potom takový obalovaný suchohříbek nemá chybu. A když se urodí, ráda ho připravím pro celou rodinu či kamarády. Tak tedy přeji úspěšný lov a pokud máte někdo na tyto dary přírody (maso chudých) nějaký mimořádně dobrý a osvědčený recept, určitě se s ním pochlubte v bulletinu. Navzdory počasí houby určitě porostou a šikovný houbař najde vždycky. Upozornění: současně začínají lovit i myslivci, což někdy znamená zvýšené nebezpečí pohybu v lese (většina lovů je dána zákonem – probíhají individuálně a není možné se všemi seznamovat veřejnost). Obce nemají povinnost o lovech/honech informovat. Takže pozor na myslivce – jsou občas nebezpeční (a nejen v lese)! Jana Šrůtková V Praze dne 6. 9. 2009

Věc: Ráda bych se stala vaší členkou

V

ážené Mammahelpky, dovolte, abych se představila. Jmenuji se Ursi z Hofjaru, pocházím ze severních Čech z obce Chrastava nedaleko Liberce. Můj rodokmen sahá až za hranice naší republiky. Můj otec byl urostlý Holanďan, matka Češka. Jsem černá střední kníračka. Oslovil mne váš veselý projekt „Umíme žít naplno!“. Krásné ženy v kloboucích jsou zajisté dámami. Já se cítím být dámou nejen pro svůj rodokmen. Povahou jsem svá: trochu paní opatrná, plachá, psychicky labilní, jemná, umanutá. V hlavě zkoumám smysluplnost rozkazů. Přemýšlím, zda je vůbec plnit. Jsem náladová, zadumaná, nosím 15

zlom.indd 15

12.10.2009 19:41:54

si své smutky. Vím ale, že je léčí veselé skutky. Jakákoliv činnost, která smutky zažene. Například běhat na louce od jedné myší díry ke druhé a zírat jak myši prchají. Chodit po módním molu bych však neuměla. Haf, haf. Jsem hovorná – štěkavá. Pokud vyžaduji pozornost vyloudím neuvěřitelné zvuky. Kňourám, vrním, jódluji dokud nedosáhnu svého. Miluji jídlo. Potrpím si na dietní vařenou stravu 3x denně. Již v dětsví jsem trpěla zažívacími problémy. Mám i přes svůj vysoký věk (13,5 roku, tj. 75 let věku lidského) stále pěknou postavu. Jsem Dámička s velkým D, značka jemné zacházení. Nikomu se nepodbízím. Mazlení není moje hobby. Dobře však vím, že má vyjádřená přízeň přináší ovoce v podobě různých pamlsků. Proto se s paničkou a páníčkem za kus žvance poňuchám. Ale krátce. Všeho je příliš. Má přátelství jsou ojedinělá. Své psí přátele jsem vždy vybírala i s ohledem na jejich pány. Byli a jsou to vesměs sympatičtí lidé. Pokud mi jako bonus nabídnou občas piškůtek jsou ještě sympatičtější. Jednou jsem se seznámila s velice galantním bíglem. Bylo to v mládí, kdy jsem nosila na každou procházku gumový kroužek. Milovala jsem aport. Kroužek byl můj neodmyslitelný doplněk. Asi tak jako když, každá z vás, dámy, nosíte kabelku. Bez kabelky ani ránu. Bígl byl fešák. Byl do mne paf. Běhali jsme spolu pro kroužek. Pokud by byl u aportu dříve než já, počkal až tam doběhnu. Jednou se stalo něco neuvěřitelného. Položil mi kroužek k nohám. Jeho páníček a moje panička byli tou něžností unešeni a vyprávěli doma o tom svým polovičkám. Jednoho dne se můj kamarád odstěhoval do Modřan. Laskavějšího psího přítele jsem již nepoznala. Mám závažný důvod proč se stát mammahelpkou. Před šesti lety se mi objevila bulka v prsu (cecíku). Pan MVDr. Ondřich, můj osobní lékař, mne operoval. Musel provést ablaci celé levé prsní lišty. Sňal všechny cecíky na levé straně. Byla to dlouhá jizva. Cítila jsem se pod psa. Celou noc jsem prostála a proseděla, nespala jsem. Jizva táhla a bolela. Po narkóze jsem byla jako opilá. Brzy jsem se dala dohromady. Dobře jsem se hojila. Vidíte, dámy, ani nás zvířátka život nešetří. Nebyla to má první ani poslední operace. Dvakrát mi amputovali prst. Nejprve na přední noze, pak na zadní pro nebezpečí sarkomu v drápech. Naučila jsem se chodit ihned bez problémů bez chybějících prstů. Nic nepoznáte. Aby toho na jednoho psa nebylo málo musela jsem ve zralém věku podstoupit kastraci. Nyní jsem „zdravá“ úměrně svému věku. Za kroužkem již neběhám, to jsem přenechala mladším. Z krátké procházky spěchám domů a těším se na dlabanec. Když přichází panička domů, těším se na dlabanec. Když ráno vstáváme, třu se o postele a těším se na dlabanec. Mám radost z obyčejných věcí. Z dlabance. Haf, haf! Všechno pro dlabanec! Radujte se z maličkostí všedního dne! Například z dlabance.... Odpusťte, jsem dáma přehnaně sebestředná. Každá máme své klady a zápory. Taky máte rády dlabanec? Mammahelpky stále na sobě pracují, aby jejich klady převládaly, aby v jejich společenství bylo dobře. Je pozitivní, že si nelížete své rány samy, ale společně a navzájem. Je pozitivní čelit nepřízni aktivitou. Když se poštěstí, že je aktivita navíc veselá, blahodárná na duši jako je projekt „Umíme žít naplno!“ je to skvělé. 16

zlom.indd 16

12.10.2009 19:41:54

Jste krásné! No, víte, já jsem taky krásná. Mohla bych být vaší členkou a maskotem pro štěstí? Oslavte 10 let od vzniku Mammahelpu přijetím nového netradičního člena. Finanční příspěvek pošlu prostřenictvím své paničky Olgy. V příloze přikládám svou podobenku v klobouku. Všem vám přeji pevné zdraví, hodně štěstí a radosti. Zdraví vás vaše psí dáma Ursi z Hofjaru alias Ursi Růžičková / Růženka

První milovník

N

áš Mefisto je na holky. Ví to celý Žižkov, a nejen tam. Velká – malá, stará – mladá, černá – bílá… Je to jedno, Mefíkovi se prostě líbí všechny. Ale jinak je to miláček. Pravidelně se mnou chodí do práce, v Mamma Helpu má roli vítače, vítá každou klientku, takže k naší pomoci přidáváme bonus ve formě porce canisterapie. A jak to tak chodí, vše má i stinné stránky. Jak se říká:„ Jednou na to dojedeš…“ Podařilo se to i Mefíkovi. Koncem července jsme přijeli na chatu a Mefisto natěšeně vyběhl z auta a šel se přivítat se sousedovic retrívrem, Dante jej olízal a Mefík podlezl k dalším sousedům. Přes naše věčné zákazy nemohl odolat. Eby, tmavě hnědá labradorka, je sice krasavice, ale nemá ráda psy. Těžko říct, co jí v té chvíli víc vadilo, zda to, že jí Mef vlezl do teritoria či že si dovoluje se jí dvořit takový prcek. Vše ostatní si jen domýšlíme, za pár minut nám sousedka přinesla bezvládné tělíčko Mefa. Mefík měl srdeční zástavu, nedýchal, měl proraženou lebku a následně otok mozku… Ihned jsme zahájili resuscitaci a jeli na veterinu do Chebu, odtud jsme ho převáželi na veterinární kliniku do Mariánských Lázní. Vypadalo to beznadějně. Po několika hodinách nám telefonicky sdělili první „příznivou“ zprávu – páteř není zlomená. Čekal ho veliký boj, ale věděli jsme, že je Mefík bojovník. Po čtyřech dnech jsme si ho vzali domů, mysleli jsme, že mu prospěje naše péče, naše přítomnost. Mefík jen ležel, nehýbal se, nereagoval, krmili jsme ho stříkačkou. Strávili jsme celé léto péčí o Mefa, věděli jsme, že mu musíme dát šanci. Učili jsme ho chodit, vařili polívčičky, jezdili denně na injekce… A čekali, kdy nám dá najevo, že nás poznává. Pokroky přicházely, pomalu, s odcházejícím otokem mozku. Nejhorší bylo, že nás nikdo nevítal, nemazlil se, nespal s námi v posteli, neštěkal…Dlouho to nebyl ten náš Mefík, rošťák. Ztratil tu svoji jiskru v oku… Po dvou měsících se ten „starý‘‘ Mefík vrací mezi nás. Už zase vrtí ocáskem, vítá, mazlí se a prohání holky. Jen neštěká, ale to nám nevadí. Zůstal mezi námi!!! Děkujeme, že jste na nás myslely, Mefík je už zase v „mamáči‘‘ a posílá vám pomyslné „haf“. Marta Hynková 17

zlom.indd 17

12.10.2009 19:41:55

CO SE DĚLO V MAMMA HELP CENTRECH?

Přidávám tradiční zprávy z MAMMA HELP CENTER:

Spokojenost v novém centru Mohla bych začít stejně, jako Jana Zrnečková ve svém minulém příspěvku: Kdo by si myslel, že jsme o prázdninách lenošily…. Kdepak! Letošní prázdniny to vůbec nebylo možné. A ani by nám to pocit příslušnosti k té velké rodině mammahelpek a naše svědomí nedovolilo. Splnil se nám sen. Stalo se skutečností, že jsme po 4 letech existence centra v Hradci Králové výrobní halu továrny na silonová vlákna měnily za prvorepublikovou vilu na hlavní třídě. Veliká výloha vkusně naaranžovaná poutá kolemjdoucí (to vidíme zevnitř, jak se u ní někdo zastaví) a přivedla k nám už několik nových tváří. Když vejdete do domu, zazvoníte (už máme i zvonek), přijde vám otevřít usměvavá Jarka, Jana, Alča nebo já (všechny usměvavé). A zůstanete stát v úžasu. Že, vy, co jste nás už navštívili? Prostornou místnost s nádhernou galerií kolem jsme zařídily tak, že je rozdělena do jednotlivých zón. Informační koutek s tiskovinami a nástěnkami, koutek pro intimní rozhovory klientky s terapeutkou, pro cvičení a setkávání skupiny, dokonce i koutek s počítačem pro veřejnost jsme zřídily. Jen nám chybí ten počítač, vlastně především finance. Takže v tom koutku je zatím jen stolek a 2 židle a na počítač se zatím jen těšíme. Od první návštěvy se mi líbilo v Brně, že mají velký stůl uprostřed. Vždycky jsem si tak představovala místnost pro setkávání lidí, kteří si mají co říci. Jenže protože se v u nás každý týden cvičí jóga, je potřeba prostor snadno vyklidit. Nic lepšího nás nenapadalo, než stůl na kolečkách. A jako deus ex machina se objevil pan Koutník, manžel naší nové klientky Evy, ohromně šikovný a neuvěřitelně ochotný. A ten pro nás vyrobil (a jen za cenu nakoupeného materiálu) dva lehce přenosné osmihranné stoly, které se ještě dají propojit s obdélníkovým stolkem. Vypadá to fantasticky, je to mobilní a účelné. Tak tímto mu moc a moc děkujeme za jeho šikovné ruce a dobré srdce. Na galerii plánujeme artedílnu a pak tu máme ještě kancelář a kuchyňku. A velký trezor (pozůstatek po bývalé spořitelně), do kterého se vejdou klidně i 3 lidi. (Někdy mě děsí pomyšlení, že by se v něm někdo omylem zavřel .) Na úklid a zařizování kromě pomoci Šimona a Matouše (to jsou Janiny vnuci) s nábytkem do galerie jsme vystačily s vlastními silami a musím za to mým děvčatům moc a moc poděkovat. A pak také aranžérce Míle za výlohu i našim pražským pomocnicím Marcele a Jarmile, které nám pomohly s dekoracemi. Největší dík patří zástupcům královéhradeckého magistrátu, kteří nám prostory přidělili. Osobní dík za Mammahelp patří náměstkům primátora ing. Finfrlové a ing. Soukupovi. O jejich vstřícnosti a pochopení pro naši činnost jsem se už několikrát s uznáním vyjádřila jak v našem bulletinu, tak v médiích. Přála bych i ostatním centrům takovou podporu, jakou nám poskytuje magistrát u nás v Hradci. Věříme, že nová adresa centra k nám přivede více žen pro radu, pomoc i potřebné informace. A těšíme se na vás všechny ostatní, že nás přijedete navštívit. Renata 18

zlom.indd 18

12.10.2009 19:41:55

Plzeňské babí léto Přišlo září a s ním, zdálo by se, i konec léta Školáci zasedli do lavic, poklidná letní idyla ve městě byla ta tam. Ze dne na den se město zaplnilo tisícovkami osobních i nákladních aut, davy spěchajících do zaměstnání, tisícovkami školáků a studentů spěchajícími do školy. Řinčení tramvají, troubení aut, čilý pracovní ruch na stavbách ve městě i vzdálené tlumené zvuky z nedaleké továrny nám opět připomněly, že letní dovolenková atmosféra je ta tam. A že přijde podzim a s ním plačtivé mlhavé dny, chřipky a stresy. Ale počasí je stále jakoby letní a nám je dobře. Je tady babí léto. Co s ním? Rychle je třeba využít posledních slunných dnů k nabrání energie, aby bylo z čeho čerpat později. A my baby máme babí léto nejraději! Delší dobu jsme měly naplánovaný výlet k Ejpovickému jezeru spojený s příjemným posezením u naší čerstvé šedesátnice Broni, která v nedalekých Ejpovicích bydlí. Je 3. září a scházíme se na nádraží. Ze včerejší modré oblohy nezbyl ani kousek, fouká studený vítr a je zataženo. Ještě než jsme si stihly koupit u pokladny jízdenky, už začaly těžké kapky bubnovat na střechu nádraží a než jsme se dostaly na správné nástupiště, začalo lít jako z konve. No co, vyšlo to akorát, už jsme ve vlaku. Celou cestu prší, co prší, lije. Začínáme přemýšlet o tom, že snad ani nevystoupíme a pojedeme courákem do Prahy a zpátky. Vůbec se nám ven do deště nechce. Vlak přijíždí do Ejpovic a už jenom mírně prší. Na nástupišti na nás čeká naše kamarádka Broňa. Pochopitelně s deštníkem. Déšť ustává a my vyrážíme na procházku kolem jezera, přeci to nevzdáme! Přestalo pršet a za tmavými plovoucími mraky občas vystrčí sluníčko svůj nos. Ale to už přicházíme na zasklenou terásku domku naší Broni. Čekají nás samé dobroty a kavárnice Broňa na svém novém kávovaru (dostala jej k 60tinám) kouzlí kávu všeho druhu. Lecjaká kavárna nemá takový výběr. A tak v bříškách máme jako v pokojíčku a ani nepřízeň počasí nám výlet nezkazila. Pěkně jsme si jej užily! Odjížděly jsme až večer a ještě jsme se vezly autem. Naše šoférka mammahelpka Jitka za námi přijela a ještě nás všechny odvezla do Plzně. Díky Broni za krásné odpoledne, díky Jitko za taxi. (Příště řídím já). Marcela z Plzně

Emoce v nás Pomáháme ženám v poradně a ony zase svými příběhy a otázkami často pomáhají nám. Hlavně přemýšlet , o tom všem co nás a je potkalo a jak se se vším vyrovnat. Lidské utrpení je dvojího druhu: takové, kterému lze zabránit a to, jemuž se nelze nijak vyhnout. Rakovina prsu, za podmínky, že je odhalena včas, se nepochybně řadí do první kategorie. Velmi nás těší, že jsme to právě my, které nejen pomáháme ženám v krizových situacích, ale že pomocí preventivních přednášek je nabádáme k pravidelným návštěvám lékaře a učíme je samovyšetřování a zdravému životnímu stylu. Mnohé ženy nám tvrdí, že jejich nemoc pro ně představuje životní zvrat a příležitost přehodnotit, co je pro ně skutečně důležité. Radíme jim, aby dělaly to, co jim přináší nej19

zlom.indd 19

12.10.2009 19:41:55

větší uspokojení. Zda je to například péče o druhé, práce na zahrádce, psaní, učení se němu novému, cvičení a pod. Zkrátka, aby si v životě nalezly znovu svůj cíl. Pomáháme jim při jejich návštěvách v naší poradně zmírnit jejich osobní trauma a doporučujeme, aby nepotlačovaly své emoce (pláč, smích , křik, a pod.) Doufáme, že se nám to daří, protože pomáhat ostatním je zase náš osobní cíl. Protože měsíc říjen je měsícem boje proti rakovině prsu, rozhodly jsme se udělat přednáškový turnus na školách. Preventivní přednášky máme dohodnuty na Střední gastronomické škole služeb pro 3. a 4. ročník. A na Střední živnostenské škole pro 4. ročník. Také budeme přednášet pro zaměstnankyně na MÚ – odboru sociálních věcí a zdravotnictví v Přerově. V týdnu Sociálních služeb budeme mít výstavu a prodej růžové výšivky v Info centru pro tělesně postižené v Přerově, i zde budeme na požádání veřejnost učit samovyšetřování prsou na fantomu. Ostatně, přerovskou veřejnost jsme už poučily, když s námi přerovská kabelová televize natočila 18. 9. krátký spot o práci v naší poradně, kde jsme předvedly ukázku samovyšetřování na fantomovém modelu se slovním doprovodem. Závěrem bych chtěla říci, že v MHC Přerov se řídíme heslem: Jakmile si začneš připadat moc stará na to, abys něco podnikla, tak jdi a podnikni to!! A tak děláme to, co je dobré a důležité i pro ostatní. Za Přerov Jana

Mamma help centrum Zlín – září 2009 A je tu září. Děti musí do školy a pro nás v MHC začíná opět víc práce než v době letního dovolenkového času. Už víc jak dva roky si píšeme do knihy denních záznamů vše důležité, co se u nás událo. Zvykly jsme si na to, a když zpětně zalistujeme, osvěžíme si v paměti dění v našem centru. Stále více žen se na nás obrací s žádostí o informace pro rekondiční pobyt. Z vlastní zkušenosti vím jak je rekondiční pobyt důležitý a proto ho vřele doporučuji. Já letos trochu cestovala, ale příští rok mám v plánu ještě jednou podstoupit lázeňskou léčbu s tím, že mi moje onkoložka napíše lázeňské procedury a já si uhradím pobyt a stravu. Stále častěji si k nám také chodí zdravé ženy pro poukaz na dvěstěkorunový příspěvek na vyšetření od AVONu. Na nástěnkách, které jsou umístěny na onkologii v Baťově krajské nemocni a na poliklinice ve Zlíně neustále nabádáme k preventivnímu vyšetření prsu. Na začátku září nám přišla obálka s výšivkami od Martiny Horné z Rožnova pod Radhoštěm, které chceme moc poděkovat, že nám zůstává stále věrná a vyšívá a vyšívá. Jitka Nevídalová – MHC Zlín 20

zlom.indd 20

12.10.2009 19:41:55

NOVÍ PŘÁTELÉ NÁM POMÁHAJÍ Už několikrát jsem se zmínila o naší letošní dopisové kampani. Mám velkou radost ze zjištění, že díky akci, která slouží zejména k získání finanční podpory od jednotlivých dárců a pomůže nám zajistit provoz MH center, jsme navíc získali i mnoho příznivců a nových přátel. Řada z nich nám nabídla svou pomoc odbornou. Děkujeme jim za to!

Paní ředitelko, dostala jsem domů dopis sdružení Mammahelp s žádostí o finanční podporu. Rozhodla jsem se, místo finanční částky, nabídnout svoji pomoc. Jsem klinický psycholog, zaměstnaný dva dny v týdnu na interní klinice a radioterapeutickém oddělení ve Fakultní nemocnici Motol. V rámci svého úvazku mohu fungovat i pro ambulantní pacienty. Pokud byste tedy potřebovali pomoci s nějakou klientkou apod., jsem k dispozici. Kontakt na mě je: PhDr. Hana Čápová, tel. 604 503 474, mail: [email protected]

Benefiční koncert pro Mamma HELP Plných 15 let jsem zpíval ve skupině Nerez se Zuzanou Navarovou, zpěvačkou, která podlehla nemoci, k jejímuž léčení se snažíte přispět ve společnosti Mamma Help. Napadlo mne, že než posílat 600,- Kč by bylo lepší a mnohem účinnější uspořádat pro Vás koncert, který by byl obdobou 4 koncertů, které jsme připravili letos v červnu k nedožitým padesátým narozeninám Zuzany. Koncerty máme natočené a v říjnu by mělo u EMI Music vyjít album Pocta Zuzaně Navarové. Na albu hrají členové Nerez a pěvecké party Zuzany Navarové zpívá Klára Vytisková. Jako hosté vystupují Marie Rottrová, Vlasta Redl, Jan Smigmator a skupina Toxique. Nabízíme Vám náš koncert bez nároku na honorář, veškerý výtěžek z prodeje vstupenek by šel na Vaše konto. K vydání alba jsme přistoupili proto, abychom zviditelnili talent zpěvačky a skladatelky Zuzany Navarové. Myslíme si, že je dobré, aby její písničky připomenuly tuto výjimečnou osobnost. Zároveň jsme přesvědčeni, že právě spojení s Vaší společností zviditelní tento hudební projekt tím správným směrem. S panem Zdeňkem Vřešťálem, který nám tento dopis poslal, jsme se samozřejmě na všem rychle dohodli a tak vás teď můžeme pozvat na benefiční koncert pro Mamma HELP, kde spolu s Marií Rottrovou pokřtíme Zuzanino CD. Chcete-li být při tom, koncert se koná v pondělí 9. listopadu od 19.00 hodin, v divadle CASA GELMI na Vinohradech, kousek od náměstí Míru (Vinohradská 30). Vstupenky v ceně 500 korun jsou k dostání v pražském MH centru, zavolejte si tam kvůli rezervaci (272 731 000, 21

zlom.indd 21

12.10.2009 19:41:56

nebo Hanku Jírovcovou, tel. 739 632 884. Neodkládejte to, zájem je velký, neboť nabídka již visí na webových stránkách, našich i skupiny Nerez i paní Rottrové.

Profimed podporuje Mamma HELP Výrobky označené růžovou stužkou, která se stala symbolem boje proti rakovině prsu, se prodávají po celém světě. Jejich smyslem je podpořit projekty osvětové, preventivní, poradenské a samozřejmě i projekty zaměřené na výzkum rakoviny prsu. Onkologické pacientky se musí vyrovnávat nejen s často velmi vyčerpávající léčbou, ale také s novými situacemi každodenního života, na které si musí zvykat. Toto období je nejen pro ně samotné, ale i pro jejich blízké, psychicky velmi náročné. Nejen proto, že firemní barvou společnosti Profimed je shodou okolností také růžová, jsme se rozhodli podpořit MAMMA HELP – sdružení pacientek s nádorovým onemocněním prsu. Z každé prodané růžové manikúrní sady Japonesque bude věnováno 50 Kč sdružení MAMMA HELP.

Pokud si i Vy či Vaši přátelé chcete koupit Japonesque Manicure Set – manikúrní sada pro Mamma Help, můžete využít e-shop firmy Profimed www.profimed.cz/cs/obchod/

Díky dopisu vás zveme také na tai-chi Je mi 43 let a už deset roků se věnuji tai-chi (a asi 7 let cvičím jógu). Od dětství jsem se věnovala baletu, celý život mě baví různé druhy tance, sport (turistika, lyžování, dříve volejbal, kanoistika apod.) Nabízím vám pro pražské MH centrum tai-chi sestavu, kterou jsem rozdělila do několika kratších částí, aby se je mohl naučit každý, kdo bude mít chuť. Na závěr můžeme procvičit energetické dráhy jednotlivých orgánů. Taichi je pomalé cvičení (tzv. meditace v pohybu), které při pravidelném opakování pomáhá lidem fyzicky (Při rotaci páteře dochází k masáži zádového svalstva, ale i k masáži vnitřních orgánů – tudíž dochází ke zlepšení trávení, peristaltiky – průchod22

zlom.indd 22

12.10.2009 19:41:56

nosti střev, má pozitivní vliv na ženská onemocnění. Protahují se šlachy, zpevňují klouby, zvyšuje celková imunita organismu) i psychicky (zlepšuje náladu, je to dobrá prevence proti stresu). Těším se na společné cvičení v MH centru v Praze každou středu od 16 hodin.

Proč je tolik důležitá změna životního stylu? Chtěla bych vám nabídnout možnost absolvování seminářů pro rozvoj správných návyků vhodných pro zdravou výživu, redukci váhy, podpory organismu při rekonvalescenci. S výsledky napořád, bez jakýchkoliv zdravotních výkyvů a negativních následků na psychice. Pod odborným vedením, s případnými konzultacemi s vaším ošetřujícím lékařem. Nejezme, co nám nechutná, nenuťme se do jídla nebo se naopak netrapme hladem, přesto dopřejme našemu organismu, každé naší buňce, co potřebuje. Motto: “Dovolte potravinám, aby se staly Vaším lékem.” Hippokrates, 4. stol. př. Kristem … a také dodávám, že již staří Římané věděli: „Méně bys chyboval, kdybys věděl, co nevíš.“ Jak se dozvím zrovna já, co je pro mne optimální, když jsme tolik rozdílní? Nemůže být přece všeobecně platný návod, jak se stravovat, odpočívat a jak si dopřát pohyb, aby byl pro mne prospěšný a také mě to bavilo. Základ máme společný, jsme lidé z masa a kostí se svými radostmi, starostmi, neduhy, handicapy… Lišíme se pohlavím, věkem, vzrůstem, váhou, genetickými dispozicemi a momentálním zdravotním a psychickým stavem. Proto je třeba ke každému z nás – jedinečné bytosti přistupovat individuálně. Jsme zvyklí žít určitým způsobem, který a to se dá prakticky generalizovat, je více či méně nevhodným pro náš organizmus a jelikož vše je zvyk a zvyky jsou od toho, abychom je měnili, prakticky není problém tuto změnu uskutečnit. Máme vynikající zkušenosti z tříměsíčních kurzů změny životního stylu, kdy si každý absolvent postupně, nenásilnou formou vyměňuje své nepříliš vhodné zvyky za vhodnější. Postupně si v mozku pozměňujeme obsahy šuplíčků plných chutí. Dnes již jsme schopni s určitostí říci, jaké potraviny v jakém složení a kdy máme jíst, jak se hýbat a odpočívat, abychom byli zdraví, abychom pomohli svému tělu zvládnout nelehké období rekonvalescence po úrazech či při nemoci. Nebojme se toho, dejme našemu organizmu šanci to zkusit. Tělo záhy pozná, co je pro něj to nejlepší a rozhodně nás v tomto procesu podpo23

zlom.indd 23

12.10.2009 19:41:57

ruje svoji pozitivní odezvou. Lépe spíme, ztrácíme chutě na ledascos, vyměňujeme tuky za svalovinu, celkově se cítíme dobře a také dobře vypadáme Žít zdravě by mělo patřit k samozřejmosti. Pomáhá to neuvěřitelným způsobem preventivně natož pak v době, kdy na tom nejsme nejlépe. Tělo nemá rádo náhlé změny, přestože jsou k lepšímu, proto na sebe nespěchejme, postupujme pozvolna. Nezapomínejme na odborné vedení, neexperimentujme s dietami, protože pokud se dá říci něco s určitostí, tak to, že všeobecně diety organizmu nejen neprospívají, většinou škodí. Zpravidla bývají bez výsledku. Moderní doba nám přináší celou řadu vymožeností, avšak i s průvodními jevy, kterých bychom se měli vyvarovat. Patří mezi ně nezřízený rozmach farmaceutického, chemického a potravinářského průmyslu, potažmo trhu s těmito produkty a až zběsilý finanční kolotoč. Ne vše co pozřeme je pro nás dobré. Je na nás, abychom se naučili vybírat, co je pro nás přijatelné a co už ne. Mějme se rádi, mysleme na sebe. Naše babičky vskutku tento problém neřešily, prostě proto, že nebyl. Dnes stejně tak jako počítače potřebují antivirový program, my se učíme orientovat na trhu s potravinami a jejich doplňky, na trhu plném nástrah, na trhu manipulujícím manipulujícím s naším zdravím. Problémem je, že není žádná ucelená publikace o tom, jak na to a není divu, když jsme každý jiný, jaká by musela být, aby nám sedla všem? Výživové poradenství je tu pro Vás, odložte ostych a zkuste najít trochu sil a odhodlání. Vše se Vám po několika týdnech vrátí v úspoře času, energie a financí při nákupech potravin. Jednoznačně vědecky podložený pozitivní vliv na zdraví, fyzický i psychický stav. To stojí za úvahu. V průběhu 3 měsíců se spolu naučíme vše podstatné o stravování, spočítáme si kolik čeho jíst a osvojíme si, jak si vybírat potraviny a jak je připravit. Naučíme se pohybovat se za správné tepové frekvence. Nastartujeme tak v organismu změnu metabolismu do té správné polohy. Budeme znát své optimum pro přísun „těch správných“ sacharidů, bílkovin, tuků, vitaminů, minerálních látek, enzymů… nezapomeneme ani na pitný režim, acidobazickou rovnováhu organismu, všeho, co by nám – našemu tělíčku mělo prospívat. Přeji nám všem hodně zdaru a osobního štěstí a těším se na případné setkání a dotazy od Vás. Hezký den, Vaše www.dorka.org

HORKÁ LINKA

Lepší prevence proti rakovině (Hospodářské noviny) Programy včasného vyhledávání rakoviny se zřejmě od podzimu rozšíří na více lidí: preventivní mamografii zaplatí zdravotní pojišťovny i ženám nad 70 let. V prevenci rakoviny tlustého střeva a konečníku si lidé od 55 let zvolí, zda chtějí test na krev ve stolici 24

zlom.indd 24

12.10.2009 19:41:57

nebo kolonoskopii. Některé pojišťovny již vyšetření v této šíři hradí z preventivních fondů, vyhláška uloží tuto povinnost všem. Řekl to včera náměstek ministryně zdravotnictví Martin Plíšek.

Dvě minuty na sdělení: Máte rakovinu prsu (Mladá fronta DNES) Každou hodinu se nejméně jedna žena v Česku dozví, že má rakovinu prsu. Jde o to, jak se to dozví. Podle čerstvého výzkumu agentury STEM/MARK je to především rychle. Výzkumníci se ptali 183 pacientek s nádorem prsu a 71 lékařů, kteří jim diagnózu sdělovali. Celých patnáct procent žen se svěřilo, že lékař na ně měl v tak klíčovém okamžiku, kdy se člověku zcela změní život, méně než pět minut času. Jen třiceti procentům se lékař věnoval více než patnáct minut. „Řekl mi, že je to bohužel nádor, který se bude muset operovat, a že mám přijít za týden domluvit se na operaci. Tím to zhaslo. Vyšla jsem ven v šoku a složila jsem se ještě v nemocničním parku,“ popisuje devětačtyřicetiletá Olga Změkčilová, jak jí lékař oznámil její diagnózu. Není divu, že více než třetina pacientek přiznala, že vůbec nezná typ svého nádoru ani stadium nemoci. Což je pro úspěšnou léčbu zásadní informace. Když měli na stejnou otázku odpovídat lékaři, jen tři procenta přiznala, že pacientkám při sdělování diagnózy věnují dvě tři minuty. Naopak každý druhý tvrdí, že to je víc než čtvrthodina. „To všechno je strašně málo,“ kroutí hlavou přednosta onkologie ostravské fakultní nemocnice David Feltl. „Mám vyzkoušeno, že na to, aby lékař pacientovi řekl vše potřebné u tak vážné diagnózy a aby to pacient vstřebal a pochopil a měl šanci se ptát na to, co je mu nejasné, je nutné mít na něj nejméně půl hodiny času,“ říká lékař. Sám to v nemocnici onkologům nařídil. „A kontroluji to. Důležité je, aby lékaři nestálo v čekárně šest dalších lidí, což jde zařídit. Platí, že když si lékař udělá těch třicet minut při první schůzce, o to kratší jsou ostatní návštěvy. A nestane se, že by se žena po dvou měsících léčby divila, proč jí padají vlasy. Za to může špatný přístup lékaře,“ říká. Každý druhý lékař se také domnívá, že pacientky nejsou schopny pochopit víc než polovinu informací, které od něj dostanou. Ženy to ovšem vidí jinak. Téměř 70 procent pacientek říká, že neměly problém pochopit informace lékaře o diagnóze a léčbě nemoci. „Já to dělám tak, že pacientům informace opakuji na další schůzce,“ říká onkoložka Jitka Abrahámová. Zdaleka ne všichni lékaři jsou tak poctiví. I proto ženy s nádorem prsu (nejčastější druh rakoviny u nás, na který ročně zemře dva tisíce pacientek) přiznávají, že informace shánějí jinde. Třeba u žen, které prošly stejnou nemocí. 25

zlom.indd 25

12.10.2009 19:41:57

Komunikace o diagnóze z pohledu pacientek a lékařů Kolik času věnoval lékař vysvětlení informací o nádoru? 1-5 minut 15 % 5-10 minut 25 % 10-15 minut 30 % více než 15 minut 30 % Kolik času věnujete podávání informací o nádoru pacientkám? 1-5 minut 3% 5-10 minut 31 % 10-15 minut 11 % více než 15 minut 55 % Zdroj: Průzkum STEM/MARK

Poděkování Zuzce Kociánové Zuzka Kociánová, čerstvá maminka dcery Terezky, je už dlouhou řadu let naší svědomitou, profesionální a kreativní webmasterkou. Za ta léta k nám má víc než srdeční vztah, a i když je momentálně domovem až v Havířově, ví o všem, co se u nás děje a snaží se to rychle také oznámit ostatním. Že jsou naše stránky vyhledávané právě díky Zuzce, víme už dávno – v současné době se na ně dívá víc jak 9 900 unikátních návštěvníků za měsíc. A na nedávno zřízené diskusi si momentálně vyměňuje názory a pocity skoro dvě stě lidí… Jsem moc ráda, že jsme naše stránky www.mammahelp.cz, kterým Zuzka nedávno dala novou podobu, přihlásili do soutěže Být vidět, kterou pro neziskové organizace každoročně vyhlašuje AGNES. S hrdostí a pýchou oznamuji, že jsme uspěli a získali jsme třetí místo! A dodávám, že před námi jsou jen Nadace Charty 77/Konto bariéry, a Domov Sue Ryder. Zuzka si zaslouží nejen naši gratulaci, ale hlavně obrovské poděkování! 26

zlom.indd 26

12.10.2009 19:41:58

ZAPIŠTE SI DO DIÁŘE

Program MHC Praha čtvrtek, začátky od 17.00 hod. 22.10. Cestovatelské okénko – povídání o Madeiře s fotografiemi – Marta Hynková 29.10 Babinec – přijďte si popovídat a budeme promítat fotografie z rekondic 5.11. Znáte své laboratorní hodnoty? – chcete se naučit, jak se ve výsledcích z laboratoře orientovat? – svojí přednáškou nám pomůže MUDr. Lucie Hubičková z FNKV. 12.11 15.00 Arteterapie se Štěpánkou – přijďte nám pomoci vyrábět předměty na prodej 19.11. zavřeno 26.11 Přednáška výživové poradkyně Theodory Toulcové – poradí nám jak na hubnutí a co všechno máme při stravování dodržovat.

Tělocvična Pondělí 15.00 a 16.30 Rehabilitační cvičení s Helou Středa16.30 Tai chi s Ivou Lhotskou – začínáme 2.11.2009 (svoji sestavu rozdělila Iva do několika kratších částí, aby se je mohl naučit každý, kdo bude mít chuť. Na závěr procvičí energetické dráhy orgánů) Čtvrtek 14.00 a 15.30 Jóga s Irenou. Čtvrtek 19.00 Hodina stepu s Renatou Brožovou. Přijďte i vy, co jste ještě nebyly – zatím se začíná Sobota 24. 10. a 14.11. 9.30 Cvičení s Hankou Vránovou – dvě hodiny rehabilitačního a relaxačního cvičení s přestávkou na občerstvení (konec kolem 11.45)

Internetová kavárna/čajovna Mammanetka po 15.10. už bude nainstalován v Mammanetce počítač Pondělí, úterý: 11.30 – 16.30 s obsluhou, pro začátečníky Středa, čtvrtek, pátek: 10.00 – 14.00 pro pokročilé Cena: 15,– Kč za 2 hodiny pro mammahelpky, 30,– Kč pro ostatní

27

zlom.indd 27

12.10.2009 19:41:58

Personální poradna pro mammahelpky Ve středu od 17.00 do 19.00 hod., 2x měsíčně. Konzultace s personalistkou ing. Michaelou Škodovou (bezplatně!) Praktická pomoc při hledání zaměstnání, zvládnutí změny oboru, pozice, pracovního nasazení a stylu. Orientace na portálech pracovní nabídky a poptávky, sestavení životopisu, příprava na vstupní pohovory.

Výlety 25.10. neděle Procházka Srbsko – Svatý Ján – Karlštejn. Zopakujeme si naši oblíbenou trasu. Sraz na Smíchovském nádraží v 8.50 – vlak odjíždí v 9.11 hodin.

Program MHC Brno středa, začátky od 14.00 hod. 7. 10. Potraviny jako lék? Přednášku, inspirovanou knihou Výživou proti rakovině, nám přednese Božena Šamšulová 14. 10. Artedílna se Štěpánkou 21.10. BVV- Pro Váš úsměv budeme prezentovat na výstavišti Mamma Help a prodávat naše výrobky z artedílen. Odpolední program proto odpadá. 28.10. Zavřeno – státní svátek 4. 11. Babské hody se Zdenkou Drlíkovou. Dozvíme se vše o tomto zvyku a jeho dodržování. 11. 11. Vypravíme se na Náměstí Svobody na ochutnávku Svatomartinského vína. 18. 11. Artedílna – ubrouskování, malování na trička, na textil, nebo hedvábí – každý co jej baví nejvíc. 25. 11. Cestovatelské okénko. Chorvatsko.

MHC Hradec Králové čtvrtek, začátky od 14.00 hod. 15.10. 14.00 hodin. Sraz v MH centru – poznávací procházka po březích Labe a Orlice – Hradecká nábřeží 28

zlom.indd 28

12.10.2009 19:41:58

22. 10.Beseda v MH centru s historikem O vzniku Samostatného Československa. 29. 10. TIMO prádlo pro naše ženy v MH centru 5. 11. Připravujeme naše výrobky na Martinské trhy 12.11. Proč jóga? Všechno o józe. Historie, původ, jóga dnes ve světě, jak nám pomáhá.

Pravidelné cvičení I v nových prostorách cvičíme opět pravidelně jógu. Přijďte každé úterý, začínáme ve 12.30 hodin.

Program MHC Plzeň čtvrtek, začátky od 15.00 hod. 22.10. TIMO – prezentace protetického i obyčejného prádla a plavek s možností nákupu (sdělte předem své míry) Prádlo je krásné, využijte pro sebe tuto příležitost nákupu! 26.10. Artedílna se Štěpánkou (přijďte se s námi naučit ubrouskovou techniku a můžete přijít již ve 12 hod.) Přijďte určitě, Štěpánka k nám přijede až z Prahy! 5. 11. ALOE VERA a její blahodárné účinky na lidský organismus – přednáška a poradna pí.Šefrhansové 26.11. Artedílna s vánoční tématikou – výroba adventních věnců a dalších vánočních dekorací

Pravidelné akce Každý čtvrtek od 15:30 – cvičení jógy s paní Jiřincovou – hodinka pohybu pro všechny, které si chtějí protáhnout svá těla. Každé úterý od 13:00 do 15:00 – příležitost pro mammahelpky, které se chtějí naučit základům práce na počítači. Účast je nutné projednat předem na tel. 377 917 395.

29

zlom.indd 29

12.10.2009 19:41:58

Program MHC Přerov čtvrtek, začátky od 15.00 hod. 22.10. Preventivní přednášky na středních školách – Střední živnostenská škola Přerov, Gastronomická škola služeb Přerov 29.10 Preventivní přednáška na MU Přerov pro ženy. 12.11. Artedílna – podzimní dekorace na balkon a okna 26.11. Výroba ozdob a dekorací na vánoční prodej

Program MHC Zlín začátky od 15.00 hod. 11. 11. Cestovatelské okénko – Na velbloudu do pouště 25.11. Artedílna 9. 12. Cestovatelské okénko – Po Elbě na kole

Gratulace: těm z nás, které oslaví své narozeniny v listopadu Otýlie O. – 1.11., Jana D. Mgr. – 2.11., Jana B. – 3.11., Hana K., Jaroslava Š. a Jana Š. – 4.11., Stanislava D. – 5.11., Věra K. a Jiřina Š. – 6.11., Luďka M. – 7.11., Blanka Š. – 8.11., Věra K. – 11.11., Anna K. – 12.11., Jaroslava F. – 14.11., Marcela Š. (55) – 16.11., Irena N. – 17.11., Michaela S. Ing. a Radka S. – 18.11., Věra J. – 20.11., Hana S. – 21.11., Miloslava č. – 22.11., Eva K., Jana M. (70) a Hana U. – 23.11., Irena N. – 24.11., Marie Ch. – 25.11., Kateřina V. MUDr. a Karla V. – 26.11., Libuše Š. – 27.11., Hana J.,Miroslava a Jitka K. – 29.11., Milada M. – 30.11. 30

zlom.indd 30

12.10.2009 19:41:59