Milan Milota vítěz zemského závodu ČS CHPH Oostende 2015 Ing.Stanislav Matuška, Milan Milota
Vítězem zemského závodu Oostende 2015 se stal Milan Milota z Albrechtic nad Vltavou (okres Písek). Obvykle nastartuji auto, nabiji foťák a jedu za vítězem do místa jeho bydliště napsat reportáž. Jenže, jak by řekl klasik: „Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným,“ mě se zdá přímo hrozným. Vedra nemám bytostně rád a cestovat do jižních Čech v tomto počasí by pro mne byla přímo muka pekelná. Snad dvou až třídenní výlet s odskočením do některého z jihočeských rybníků by přežít šel, ale já jsem musel kvůli svěřencům z testovací stanice pospíchat domů. A tak jsem se rozhodl pana Milotu požádat o písemné zodpovězení několika otázek. Ten se tohoto úkolu zhostil více jak zodpovědně, za což mu tímto mnohokrát děkuji a aktuální reportáž mohla vzniknou. Milan Milota (52) bydlí Albrechticích nad Vltavou v okrese Písek. Je spolumajitelem strojařské firmy a pracuje zde jako vedoucí výroby. Má dva syny a jednoho vnuka Samuela, který se narodil deset dnů po vítězství ze Zemského závodu Oostende. Jako dárek dostal od dědečka do peřinek holubí peříčko. Co jiného si taky může malý holubář do peřinek přát? Pan Milota samozřejmě nezapomíná ani na svoji drahou manželku, které patří velký dík za pochopení a velkou toleranci jeho záliby. Závodí v ZO Protivín v OS Práche ň, kde, jak pan Milota říká, je úžasná parta holubářů. Nejsou zde žádné dohady a vše funguje….
Josef Szerencsés vítěz zemského závodu ČS CHPH Aschffenburg 2015 Ing.Stanislav Matuška,Josef Szerencsés
V předchozí reportáži s panem Milotou jsem vás informoval, že vzhledem k nezvykle teplému letnímu počasí jsme reportáž udělali písemně „na dálku“. Nejinak tomu bylo i u pana Josefa Szerencsese(48),vítěze zemského závodu ČS CHP z Aschaffenburgu, který žije ve Svobodce, což je malá vesnička mezi Tachovem a hranicemi s Německem. Cesta k němu by pro mne byla ještě delší a namáhavější, než-li za panem Milotou, který bydlí „jen u Tábora“. Bez zajištěného noclehu v některém penzionu by se tento výlet jen tak na otočku zvládnout nedal. Jsem velice rád, že mi oba pánové vyšli vstříc a reportáže tak mohly vzniknout. „Pane Szerencsesi, jak to u Vás začalo? Také byly u vás v mládí pokusy s okrasnými holuby?“ „Zajímat o holuby jsem se začal velmi brzo. Prvního holuba jsem si donesl už v 5ti letech a od té doby jsem je k nelibosti rodičů měl nepřetržitě. Jednalo se o okrasné holuby, mezi které se někdy zatoulal i nějaký ten poštovní. Občas jsem si z nich nějaké mladé odchoval a hrozně se mi líbilo, jak dlouho a krásně létají nad vsí. Tak postupně na holubníku zbyli jen holubi poštovní. V roce 1984 jsem vstoupil do místního ZO v Tachově, kde jsem organizován …
Zachránil jsem holubího šampióna Petr Topič
„Dobrý den, neztratil jste holuba?“, zeptal jsem se po telefonu pána, kterého jsem nikdy neviděl a ani o něm neslyšel. „Jo, modropasýho,“ odpoví Jaroslav Hrubý, když mu ještě navíc nadiktuji číslo z kroužku na nožce.
To bylo tak. Odpoledne poté, co jsem se vrátil z focení jesenických kamzíků, jsem se vydal na Praděd. A když jsem se vracel na Barborku pro auto, upoutal mou pozornost holub, který stál u krajnice.Nebyl to takový ten opelichaný městský, ale okroužkovaný kus s pěknou figurou. Jenže nelétal. Jen tak posedával, turisté ho míjeli a on na ně nijak nereagoval. Podařilo se mi ho chytit a spolu s kolemjdoucími jsme si přečetli číslo na kroužku. „Zkusím zjistit majitele,“ řekl jsem si a zadal číslo z kroužku…
Na návštěvě u Boba Reevese Keith Mott
Nedávno jsem měl velmi příjemný telefonický rozhovor s dlouholetým přítelem Bobem Reevesem z Exeteru, který je jedním z vynikajících chovatelů poštovních holubů. Bob byl nejen se svými holuby úspěšný v závodech, ale zároveň je to člověk, který by bez holubů nemohl žít. Znamená to tedy, že Bob má vše, co by úspěšný chovatel poštovních holubů měl mít. Lásku, cit a moudrost, což beze zbytku předává svým svěřencům. Bob Reeves má nyní 96 roků a s aktivním závoděním již skončil. Jak sám říká, nechal si jen několik vynikajících holubů „na hraní“ . V průběhu své aktivní činnosti získal díky svým aukcím s holuby dosti finančních prostředků a nyní si každý rok dělá v tichosti svůj „Výprodejový den“. Vždy jsme se každý rok scházeli v Blackpoolu na velké holubářské show, ale z osobních a zdravotních důvodů se už Bob této akce asi po čtyři roky nezúčastnil, a tak jsme spolu ztratili kontakt. Do telefonu mi nyní Bob řekl, že jeho milovaná vítězka národního závodu z Nantes, holubička „Moje Peggy“, nedávno zemřela a její pozůstatky jsou nyní uloženy v jeho mrazáku. „Až umřu, chci, aby byla pohřbena se mnou…
Příběhy jednoho holuba Darebáci Antonín Smíšek
Vážení chovatelé! Závody dospělců jsou již minulostí a nyní nastal ten správný čas připravit náš dorost na závody holoubat alespo ň tak dobře, jak to dělá náš šéf Pavel s Jiřinkou. Na zhodnocení výsledků závodů dospělých bude ještě dostatek času. Věřte, že závody mladých vám přinesou stejné potěšení a napětí, jako u dospělých, ne-li větší. My zde ve voliéře budeme se stejným zájmem a napětím sledovat , jak si vedou naše ratolesti a držet jim při jejich snažení všechny drápky. „Tak nám zabili Ferdinanda, paní Müllerová!“ Ne, nebojte se, nebudu citovat pasáže ze Švejka. To jsem jen zaslechli povzdechnutí Pavla, když přišla na návštěvu jedna ze sousedek, paní Müllerová. Jistě mi dáte za pravdu, že každý holubář má na svém holubníku svého oblíbence a ani to nemusí být špičkový závodník. Stejně tak i Pavel si oblíbil červeno kapratého holoubka pro jeho přítulnost, temperament a dovádivost. Pojmenoval ho Ferda. Ten vždy na zapískání přiletěl Pavlovi na rameno a dožadoval se nějaké laskominy, které se mu vždy dostalo. Paní Františka vyzvídala, cože se…
ŽENÁM Milé čtenářky! Letošní vypečené prázdniny jsou u konce. Opět se vše vrátí do normálu a doufejme, že blížící se babí léto nám udělá víc radosti, než-li to normální, které se letos vůbec nepovedlo. Pokud se Vám však i přes velké sucho urodilo na zahrádce díky pravidelnému zalévání něco rajčat, zkuste některou z variant, kterou vám nyní nabízím. Vy ostatní rajčata přeskočte a prostudujte si recept pro romantického alkoholika. Konečný výsledek vám určitě zachutná.
Rajčata Nakládaná 1 kg rajčat, asi 20 stroužků česneku, pepř, bazalka,olivový olej Rajčata nakrájíme na slabší kolečka. Ta skládáme do sklenic a prokládáme tence nakrájeným česnekem. Každou vrstvu osolíme, opepříme a přidáme listy bazalky. Vše zalijeme olivovým olejem. Nádobu uzavřeme a dáme na 4 dny uležet do lednice. Nakládaná rajčata skvěle chutnají k masovým pečením, ale pochutnáte si na nich i jen s krajíčkem chleba pomazaným máslem.
Holubí budíček Bohdana Matušková
V minulém vydání časopisu Letu Zdar jste si mohli přečíst o chovatelích, kteří své holuby chovají v malých holubnících, postavených na střechách domů v New Yorku. Jedním z těchto „střešních“ chovatelů je i Wei Lu, původem ze Šanghaje. Wei Lu se věnuje poštovním holubům již od svých osmi let. Nejdříve pomáhal s chovem svému otci, postupně si ale vybudoval chov svůj. Dá se říci, že celá jeho rodina byla pro holuby nadšena a mezi chovateli v Šanghaji bylo spoustu jeho příbuzných a rodinných přátel. Lu měl 15 let, když jeho otec zemřel a náhle se s matkou ocitli v chudobě. O dva roky později se proto rozhodli opustit rodnou Šanghaj a odstěhovat se do Spojených států, kde žila jejich babička. Lu se nyní ocitl bez holubů a ti mu velice chyběli. Pilně proto pracoval a za několik let si pronajal svůj vlastní byt. Za ušetřené peníze si vybudoval na střeše domu malý holubníček pro 12 chovných holubů a jedno oddělení pro holoubata. Vše se zdálo být bezchybné, když mu však jednoho dne zazvonil telefon a jeden z obyvatelů domu, Michell Quintanill, mu oznámil, musí svůj holubník na střeše okamžitě zrušit…
Jak to tedy vlastně je ? Josef Pazdera
Několik vědců vypouštělo z kráteru s gravitačními anomáliemi poštovní holuby s GPS baťůžky na zádech. Co zkoumali? Holub domácí je domestikovaná forma holuba skalního. Hodně jich ale znovu zdivočelo a těm se ve městech říká „létající potkani“. Rozšiřují to o nich automobilisté, kteří nemají garáž. Pro nás ostatní velkým rizikem, dokonce ani tím zdravotním, nejsou. Byly doby, kdy jsme je měli i rádi a sdíleli s nimi jeskyně. Holubí bystré smysly nás prý včas varovaly před nebezpečím. Časem ale zlenivěli a začali se přiživovat na výplodech našeho zemědělčení. I pak náš vztah k nim zůstal veskrze kladný. Vraceli jme jim to
pojídáním holoubat. Možná proto z něj pohané udělali kultovní zvíře symbolizující lásku a plodnost. Takové věci se z hlav těžko vyhánějí a tak se posvátné zvíře pohanů převtělilo do symbolu nebeského míru u křesťanství, židovství i islámu. Staří Egypťané měli bohů tolik, až v nich měli zmatek a tak místo mírotvorných snah začali na holubech oceňovat jejich schopnost vracet se na svůj holubník a využívali je ve zpravodajských složkách a v armádě. Římani zase před zbožností dávali…
Katar zažívacích orgánov holubov MVDr. Tomáš Maguš
Katar zažívacích orgánov holubov je chovateľský a zdravotný problém u holubov číslo 1. V podstate ide o zápal slizníc hltana, hrvoľa, žlaznatého žalúdku a čriev. Všeobecne zápalom bývajú postihnuté sliznice očných spojiviek a dýchacích orgánov, menej povšimnutý u pľúcnych a vzdušných vakov. Zápal zažívacích orgánov je následné ochorenie, spôsobené prevážne špecifickými chorobami, mikroorganizmami, parazitmi, primárne chemickými alebo mechanickými škodlivinami, ako je napr. prach, výpary, pliesne. Veľmi často ale aj nesprávnymi liečivami, závadným krmivom a nevhodnými, zle uskladnenými minerálnymi prísadami. Klinický prejav kataru je výrazný spravidla pri akútnom (zápalovom) ochorení, ktoré veľmi často končí úhynom holuba. Zápal slizníc hrvoľa býva prevážne …
Jak se létá na Taiwanu z moře Alan Taylor
Při své návštěva na Taiwanu jsem zavítal i do Kaohsiungu mezi tamější chovatele holubů. S předsedou místního klubu Zhong Zheng sedíme v před jejich chovatelským zařízením a já se snažím přijít alespoň trochu na to, jak holubaření na Taiwanu vypadá. Chovatel holubů, který má svůj holubník hned vedle klubu, poctivě trénuje své svěřence a ti nám létají nad hlavou. Dříve prý k těmto tréninkovým proletům používal petardy, nyní k udržení holubů ve vzduchu používá vlajku. Tato činnost se od evropských zvyků
v zásadě neliší, jen ty petardy u nás, jak se domnívám, ještě nikdo nezkusil. Asi! Na Taiwanu prý závodí asi 2 milióny holubů. Někteří jsou nasazováni na závody již ve věku 4,5 měsíce. Drtivá většina z nich, bohužel, vyčerpávající závody nepřežije. Zůstanou opravdu jen ti nejlepší. Holubi zda mají jen jednu šanci – mohou závodit pouze po jednu sezónu. Pokud se jim nepodaří kvalifikovat se na další závod v sezóně, jsou vyřazeni …
XXV. SETKÁNÍ MISTRŮ VE ŠTERNBERKU 24.10.2015 Sportovní hala v Hluku u Uherského Hradiště Začátek od 9. hodin Závodní sezóna je za námi a mnozí z nás si jistě říkají: „To je fajn, že už je konec!“ Samozřejmě existují fanatici, kteří by závodili až do prvního sněhu, ale my normální se už raději budeme těšit na různá holubářská setkání. Nastává nám totiž doba výstav a samozřejmě i bilancování. Brzy částečně zapomeneme na porážky i na ztráty výborných závodníků a budeme si pamatovat jen to dobré. Ale i s problémy je potřeba svěřit se kamarádům a zjistit, co bylo děláno špatně, či za co třeba mohlo nevlídné počasí či různá onemocnění. A nejlépe to půjde u skleničky dobrého vínka či slivovice a v příjemné společnosti kamarádů
holubářů. A tak vás teď, stejně jako v letech minulých, zase budu přesvědčovat, abyste věnovali svým manželkám a přítelkyním den volna a přijeli do Hluku na „kus holubářské řeči“. A nebo je vezměte s sebou, protože i pro ně to bude v Hluku zajímavé. Již v minulém roce se konalo Setkání mistrů ve Sportovní hale v Hluku. Bylo to z důvodu rekonstrukce, mimochodem stále probíhající, Kulturního zařízení ve Šternberku. Protože se akce v Hluku vydařila, rozhodli jsme se, že ji v těchto nových prostorách již necháme. A v čem bude změna ? Ve stejném termínu konání…