Migrační potenciál obyvatelstva České republiky (Model migračního potenciálu)

Důsledky vstupu ČR do EU na vztahy s Rakouskem se zaměřením na zaměstnanost, trh práce a migraci Analytická část – svazek 1a

Migrační potenciál obyvatelstva České republiky (Model migračního potenciálu) Analýza vztahů a souvislostí

Řešitel: Ing. Ivo Baštýř

- leden 2001 -

Migrační potenciál obyvatelstva České republiky (Model migračního potenciálu)

Obsah Kapitola I Základní přístupy

1-9

1. Charakteristika mezistátní migrace, stav migračních teorií

1

2. Druhy a motivy mezinárodní migrace (nabídková a poptávková migrace, trvalá a dočasná migrace, pobytová a dojížďková migrace)

2

3. Migrační potenciál a metody jeho odhadu

8

Kapitola II Charakteristika současné migrace občanů ČR do zahraničí

10 - 12

1. Imigrační pozice ČR

10

2. Migrační saldo ČR vůči EU

10

3. Současná migrace občanů ČR za prací do zahraničí

12

Kapitola III Model migračního potenciálu obyvatelstva České republiky

13 - 37

1. Zaměření modelu migračního potenciálu

13

2. Sklon české populace k migraci do zahraničí

13

3. Věk jako dominantní faktor sklonu k migraci do zahraničí

18

4. Prognóza migračního potenciálu populace ČR; demografické a ekonomické faktory

19

5. Pravděpodobný roční rozsah (etalony) kapacity české populace k migraci do zahraničí; kumulativní rozsahy pravděpodobné migrace

28

6. Migrační potenciál okresů hraničících s Rakouskem

30

7. Souhrnný odhad pravděpodobného ročního potenciálu (ročního zájmu o migraci do zahraničí) české populace

33

8. Teritoriální zaměření pravděpodobného migračního potenciálu

37

Poznámky k textu

38

Přílohy Prameny a literatura

I. Základní přístupy 1.

Mezistátní, přeshraniční migrace osob je celosvětově dlouhodobý,

sociálně ekonomicky, demograficky, etnicky i z dalších hledisek značně strukturovaný společenský fenomén. Má protikladné účinky – pro řadu států v některých vývojových etapách znamenal podstatný rozvojový impuls, jindy se stal faktorem zauzlení společenských konfliktů a rozkladu a pádu celých civilizací. V poslední třetině 20. století byly hlavní impulsy migračního pohybu osob mezi státy silněji spojeny se všeobecnými procesy integrace a globalizace ekonomických a sociálních procesů. Vedle mimoekonomických motivací mezistátní migrace, které oscilují od individuálních

osobních

motivů

(příbuzenské

a

partnerské

vztahy,

odlišné

světonázorové orientace apod.) po mezistátní pohyby, vyvolané společenskými a přírodními katastrofami (politicko – ideologický útlak, ozbrojené konflikty a války, dlouhotrvající hlad, sucha, epidemie aj.) se trvale silně prosazují ekonomické impulsy migrace. Pracovní migrace do zahraničí má dva převládající, vzájemně se doplňující a prolínající se motivy – jednak získání zaměstnání v cílové zemi, jednak dosažení vyššího životního standardu (příjmové úrovně), než je dosažitelný (než existuje) v mateřské zemi. O

mnohostranných

aspektech

globální

(celosvětové),

regionální

a

dvoustranné mezistátní migrace existuje rozsáhlá odborná literatura [Blaschke, pramen 5]. Poznatky všeobecně vyúsťují v závěr, že v současné době neexistuje univerzální teorie mezistátní migrace osob, a to ani celkové ani pracovní; vysvětluje se to mnohofaktorálností migračních procesů. Pokud jde o vznik mezistátní migrace za prací, existují teorie osvětlující dílčí aspekty vzniku a reprodukce tohoto migračního pohybu. Šelepová [pramen 13, str. 14 a 19 ] shrnuje dílčí teorie pracovní migrace takto: „Teorie „neoclassical economics“ se soustřeďuje na rozdíly v podmínkách zaměstnanosti v různých zemích a na migrační náklady. Pohyb pojímá jako individuální rozhodnutí z důvodů maximalizace příjmu. Teorie „the new economics of migration“ naopak bere v úvahu podmínky na různých trzích, a nejenom trhu práce. Vidí migraci jako rozhodnutí domácnosti, která chce minimalizovat rizika, pokud jde o příjem rodiny. „Dual labour market theory“ (teorie dvojího trhu) a „world systems theory“ obecně ignorují tyto rozhodovací procesy na mikroúrovni a soustřeďují se na síly podmiňující migraci na makroúrovni. Teorie „neoclassical economics“, „the new economics of migration“ spojují imigraci se strukturálními potřebami moderních průmyslových ekonomik, zatímco další („dual labour market“, „world systems“)

1

vidí imigraci jako přirozený důsledek ekonomické globalizace a pronikání trhu přes státní hranice; je tedy zřejmé, že teorie vysvětlují proces na různých úrovních - individuální, domácnostní, národní a mezinárodní. Rozdíly ve mzdách, relativní rizika, náborová úsilí a pronikání trhů pohyb lidí nejenom iniciují, ale působí i na jeho pokračování. Avšak podmínky, které udržují migraci, mohou být i zcela jiné než ty, které ji iniciují. Vznikají v průběhu migrace a patří mezi ně zejména: vznik sítí migrantů, institucionální podpora migrace a sociální změny v hostitelských zemích“. Podrobněji viz příloha 1: „Stručný přehled teorií pracovní migrace“.

2.

Charakteristika mezistátních migračních toků (se zaměřením na

migraci z kandidátských států střední a východní Evropy do států EU). 2.1

Při absenci resp. odhlédnutí od mezistátní migrace iniciované spole-

čenskými a přírodními katastrofami je z mimoekonomicky motivované emigrace vždy v určitém rozsahu přítomna migrace z osobních (individuálních) důvodů (rodinné, příbuzenské a partnerské vztahy, světonázorové, náboženské, humanitní a obdobné impulsy, často i pouhá touha po poznání ciziny). Jde o migrační pohyby, které probíhají v různé intenzitě navzájem mezi všemi státy a teritorii navzájem, nezávisle na jejich sociální a ekonomické úrovni, jejich vzájemných oficiálních vztazích a vzdálenosti. Intenzita migračních pohybů plynoucích z mimoekonomických impulsů bude pravděpodobně povlovně narůstat. Souvisí to s růstem informační, časové, dopravní a ekonomické dostupnosti jednotlivých států a teritorií navzájem a s omezováním politických a administrativních bariér; vzájemné vztahy mezi obyvateli (občany) různých států a znalosti civilizačních, světonázorových a dalších koncepcích se budou prohlubovat a rozšiřovat.

2.2 Existují různé typy (modality) migrace do zahraničí motivované prioritně nebo podstatně zájmem o zvýšení životního standardu (reálné příjmové úrovně) na základě zaměstnání v cílovém státě. Tyto migrační modality se odlišují druhem potenciálních i faktických migrantů (jejich profesionální úrovní i zaměřením), druhem a délkou migrace, podstatným faktorem jejich odlišnosti je vzorec příjmové motivace. 2.2.1 Podle druhu potenciálních migrantů existuje a) „migrace nabídková“ („na výzvu“, „výběrová“), tj. odchod odborníků (specialistů) z mateřského (chudého) státu do cílového státu (s vyšším životním standardem) na základě nabídky specializovaných pracovních činností. Má převážně charakter „kariérní“, relativně dlouhodobé popř. celoživotní migrace (může ovšem jít i

2

o kratší stáže nebo termínované úkoly). Příjmové zabezpečení těchto migrantů je jen jednou ze složek této migrační modality; podstatné jsou rovněž - rozvoj odbornosti, práce na vrcholových projektech, se špičkovým vybavením apod. V souvislosti s rozvojem ekonomik některých západoevropských států koncem devadesátých let (Irsko, Norsko, NSR, Švédsko) se nabídky na pracovní uplatnění co do počtu migrantů zvětšují a týkají se nejen specialistů, ale též pracovníků se střední kvalifikací a řemeslníků (střední zdravotní personál, strojírenské a stavební odborné profese aj.). Vzniká nejen riziko „odlivu mozků“ ale též „rezervoáru pracovních sil“ (podle kolísání trhu práce vyspělých zemí). b) „migrace poptávková“, tj. odchod (resp. potencionální odchod) migrantů běžné kvalifikace a profesního zaměření na základě získání té či oné úrovně informací o situaci na pracovním trhu, podmínkách získání zaměstnání v cílové zemi a o úrovni příjmů z výdělečné činnosti (v převažujícím rozsahu jsou tyto výdělečné příjmy mzdami, tj. příjmy ze zaměstnaneckých vztahů; proto se nadále používá pojem „mzda“). Migrace na základě poptávky po zaměstnání se může realizovat jako ba) pobytová, tj. migrace, při níž migrant změní místo pobytu a života ze státu mateřského do cílového, bb) dojížďková (pendlerská), tj. migrace, při níž migrantovo místo pobytu a žití zůstává v mateřské zemi. Obě tyto migrační modality mohou mít řadu konkrétních forem. Pobytová migrace může být dlouhodobá, popř. trvalá (celoživotní;obvyklou neformální hranicí dlouhodobosti je pobyt

v cizině delší než 2 až 3letý) nebo

krátkodobá. Rovněž se může odlišovat hierarchií migračních motivů a měnit charakter z migrace návratové (motivované získáním zkušeností, akumulací prostředků pro realizaci životních rozvojových cílů v mateřské zemi nebo přechodným zabezpečováním rodiny do doby zvýšení standardu v mateřské zemi) na celoživotní. Dojížďková (pendlerská) migrace může být založena na denním návratu do (trvalého) bydliště (nebo do místa dočasného pobytu) v mateřské zemi, nebo na krátkém (zpravidla nejvýše týdenním) pobytu v cílové zemi a pravidelných víkendových návratech do mateřské země; případné prodlužování pobytu v cílové zemi znamená postupný přechod do migrace pobytové. Významné rozdíly mezi pobytovou a dojížďkovou migrací existují ve vzorci příjmové motivace k migraci. 3

2.2.2 Migranti orientující se na pobytovou migraci jsou motivováni zejména dosažitelnou reálnou životní úrovní. Toto očekávání je spojeno s produktivitou, resp. celkovou ekonomickou výkonností země – trvalé usídlení v zemi, která má obecně podstatně vyšší ekonomickou výkonnost (produktivitu) slibuje značně vyšší reálný příjem. Sklon k pobytové migraci obyvatel chudších států do států bohatších („migrační spád“, „gravitační síla bohatších států“) je tedy tím větší, čím větší je odstup (rozdíl) mezi reálným (paritním) HDP na obyvatele a od něj odvozený rozdíl mezi reálnou (paritní) úrovní průměrných mezd; prakticky vždy jde o reálnou kupní sílu čistých průměrných mezd. Za příjmový rozdíl, který výrazně působí na překonání bariéry vazeb vážících potenciální migranty k domácímu prostředí, má krýt dostatečně počáteční finanční náklady i další zátěže migrace (informační náklady, náklady na zajištění pracovního místa, na přemístění, překonání jazykové bariéry, psychické zábrany cizince aj.) se obvykle považuje rozdíl, kdy reálný příjem v zahraničí je minimálně dvojnásobný než reálný příjem v mateřské zemi. Odhady migračního potenciálu (počtu osob nebo jen pracovních sil, které by emigrovaly z transformačních států střední a východní Evropy do států EU při uplatnění volného pohybu osob) se odvozují především z těchto poznatků: - rozdíl 10% v hospodářské, životní, příjmové úrovni vyvolává ročně sklon k emigraci u 0,05 až 0,15% obyvatelstva zemí s nižší životní úrovní (jednoduchý, jednorozměrný gravitační model); - se zmenšujícím se odstupem v hospodářské, životní a příjmové úrovni sklon k migraci rychle (progresivně) klesá1). Hranicí motivace k migraci („migračním prahem“) je dosažení zhruba 70 – 75% životní úrovně vyspělého (imigračního) státu (regionu). Pak ekonomická migrace podle empirických zjištění ustává, resp. se zásadně tlumí, protože přetrvávající rozdíly v příjmových úrovních jsou vyrovnány ekonomickými a psychologickými náklady migrace. Vzorec příjmové motivace při pobytové migraci se modifikuje v závislosti na cílech, které potenciální migrant sleduje. Pokud je cílem migranta život s vyšším standardem v cílové zemi, platí výše uvedený mechanismus jako základ příjmové motivace k migraci bez dalších korekcí.

4

Častým cílem migrace je však převod určité části peněžních prostředků získaných ze zaměstnání v zahraničí do mateřské země (tedy vytvoření určitých úspor a jejich převod); konkrétní užití akumulovaných prostředků bývá značně různorodé (investiční nebo spotřební). Modifikace příjmového motivačního mechanismu spočívá v tom, že významným zájmem migranta je úspornost životních nákladů v cílové zemi, aby rozsah převáděných peněžních prostředků byl co největší; migrant tedy nevyužívá vyšší životní standard v cílové zemi, ale náklady na život v této zemi minimalizuje (reálně má často po dobu pobytu v cizině nižší životní standard, než je v mateřské zemi). To má významné důsledky jak pro charakter migrace, tak ekonomické. Jde o omezování výdajů na krytí potřeb (šetření, „nuzování“) a z toho plynoucí stres, rizika napjatých vztahů k občanům cílové země, přechodu k nelegálním aktivitám aj.; typ pobytové migrace s cílem převodu úspor do mateřské země je z těchto zátěžových důvodů převážně dočasný. Míra sklonu k dlouhodobé (trvalé) emigraci obyvatelstva chudších zemí a její faktický dosah není na hospodářském a příjmovém odstupu mateřské a cílové země závislá ani jednostranně (jako na jediném faktoru) ani lineárně. Intenzitu potenciálu k dlouhodobé (trvalé) emigraci ovlivňuje (vedle hospodářského a příjmového odstupu jako podmínky sine qua non) rozsáhlá množina ekonomických, sociálních, demografických, politických, historických a dalších faktorů, které se svou intenzitou liší mezi státy a mění se v čase; část z nich je však přítomna vždy a má podstatných vliv. Základem je charakter migrační politiky imigračního státu. Vliv rozdílu reálné hospodářské a příjmové úrovně se v rozsahu (intenzitě) legální migrace může projevit jen při volném pohybu osob a pracovních sil. Pokud je legální migrace administrativně regulována, projeví se „gravitační přitažlivost“ země v nelegální migraci (která je deformovaná a obvykle méně rozsáhlá). Podstatnými faktory jsou dále zejména rozsah a struktura poptávky po pracovní síle v zemi potenciální imigrace, úroveň a struktura nezaměstnanosti a demografický

vývoj

v obou

státech,

počáteční

náklady

emigrace,

ochota

potenciálního migranta a příjmová přijatelnost převzít i práce vyžadující nižší kvalifikaci než jím dosažená (včetně pomocných a neatraktivních prací na sekundárním trhu práce).

5

Jiné faktory vystupují jen občas a dočasně (např. jazyková a kulturní blízkost nebo bariéra, úroveň kontroly pracovních, mzdových a sociálních standardů v cílové zemi apod.). Některé analýzy docházejí k závěru, že míra odstupu reálné (paritní) úrovně HDP (příjmů) vymezuje horní hranici emigračního potenciálu; působení ostatních faktorů tento potenciál omezuje, a to často výrazně. 2.2.3 Dojížďková migrace jako specifický typ migračního toku se realizuje mezi kandidátskými státy hraničícími se státy EU (Polsko, ČR, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko ve vztahu k Německu a Rakousku). Základem ekonomické motivace při dojížďkové migraci za prací do zahraničí (pendlování) jsou tyto skutečnosti: a) migrant pracuje za mzdu odpovídající mzdové hladině v cílové (vyspělé) zemi (i když převážně v pásmu nižších mezd, resp. mezd „sekundárního“ pracovního trhu); b) tuto mzdu smění za měnu mateřské, chudé země nominálním kurzem této měny k měně cílové země. Kurz je v důsledku širších, z hlediska migrace irelevantních skutečností značně výhodný; c) sumu peněz v měně mateřské země směňuje za spotřební předměty a služby v cenách této (chudé) země. Cenová hladina chudé země je v důsledku širších skutečností značně nižší než cenová hladina cílové země. Migrant dojíždějící za prací do zahraničí tedy kumuluje ve mzdě za tuto práci tři zvýhodnění – mzdu vyspělé, cílové země, výhodný přepočet mzdy směnným kurzem na měnu mateřské, chudé země, kupní sílu přepočtené mzdy v cenové hladině mateřské, chudé země. Příjmová motivace k pendlování je intenzivní, pokud čisté nominální mzdy (mzdy přepočtené směnným kurzem) dosahované v mateřské zemi jsou nižší než 50% mezd dosažitelných v cílové zemi. Po překonání této hranice dochází ke značnému poklesu pendlujících osob. Je to dáno tím, že ne celý velikostní rozdíl ve mzdách a příjmech není pro dojíždění za prací relevantní vzhledem k tomu, že: - aktivní obyvatelstvo ochotné k pendlování může v domácí zemi často dosáhnout i nadprůměrného výdělku a na druhé straně se pendler bude muset

6

(alespoň v počátcích pobytu v přistěhovalecké zemi) spokojit s nižší než průměrnou mzdou; - od svého dosaženého příjmu v zemi dojíždění musí pendler odečíst cestovní náklady a náklady pobytu (stravování, pomocné ubytování, časové ztráty apod.), které mzdový rozdíl snižují. Druhy a rozsah zvýšených nákladů spojených s dojížděním za prací do zahraničí proti obvyklým nákladům vázaným na zaměstnávání v mateřské zemi (v ČR) lze charakterizovat takto: Typ dojížďky A (denní dojížďka z místa trvalého bydliště): (1) Dopravní náklady: převážně lze jako jediný vyhovující dopravní prostředek použít osobní automobil; za zvýšení nákladů proti obvyklým lze pokládat celé náklady s dopravou spojené (dopravní náklady v mateřské zemi jsou pro většinu zaměstnanců nevelké např. při pěší procházce, dojížďce na kole, hromadným dopravním prostředkem, popř. jsou dotovány zaměstnavateli, popř. orgány státní správy). K minimalizaci nákladů na dojíždění lze využít obsazení vozidla více osobami pendlujícími za prací; takový postup je ovšem obtížný jak organizačně (svoz a rozvoz osob), tak z hlediska podmínek zaměstnání v zahraničí (více pracovních míst společnou dojížďkou dostupných). Dopravní náklady tvoří náklady na pohonné hmoty a na úhradu opotřebení vozidla. (2) Osobní náklady pendlera, tj. náklady na stravu, nápoje, osobní hygienu apod. Za zvýšené náklady lze při maximální úspornosti pokládat rozdíl mezi denními osobními náklady v mateřské zemi a náklady v zahraničí plynoucími z rozdílu cenové hladiny. Typ dojížďky B (denní dojížďka z místa dočasného ubytování). (1) Dopravní a osobní náklady jsou shodné jako u typu dojížďky A. (2) Náklady na přechodné ubytování v pohraničí Typ dojížďky C (týdenní dojíždění s dočasným ubytováním v zahraničí) (1) Dopravní a osobní náklady druhově zůstávají, ale podstatně se mění svou náplní a úrovní; dopravní náklady klesají vzhledem ke snížené frekvenci přesunů; osobní náklady rostou vzhledem k délce pobytu v zahraničí a rozdílům cenových hladin. (2) Náklady na ubytování se násobkově zvyšují oproti typu dojížďky B, vzhledem k rozdílu cenové úrovně bydlení mezi mateřskou a cílovou zemí, který je značný.

Na faktický rozsah pendlerství působí množina sociálních, ekonomických, technických a dalších faktorů, které omezují (utlumují) vliv motivačního působení příjmových vztahů. Rozsah potenciálních pendlerů je omezován čistě technicky vzdáleností mezi místem bydliště (pobytu) a pracovištěm v zahraničí; dostupnost je vzhledem k době přepravy u denního dojíždění omezena na maximálně padesátikilometrové pásmo od hranic (tj. denní doba přepravy mezi 2 až 3 hodinami); tím se současně významně omezuje rozsah disponibilních pracovních příležitostí (míst). Dalšími omezujícími faktory jsou kapacita a kvalita dopravních cest a hraničních přechodů. Podstatný vliv má migrační politika přijímajících států. V současné době je regulován rozsah legálních migrantů včetně pendlerů prostřednictvím smluv, administrativních limitů a individuálních povolení. Předpokládaný přechod na volný pohyb pracovních sil bude znamenat, že podstatným faktorem ovlivňujícím pendlerství se stane stav na trhu práce přijímajících zemí, jeho vnitřní regulace a kontrolní mechanismy (zejména v pásmu pendlerské dostupnosti).

7

Významné omezující faktory působí na straně potenciálně migrujícího obyvatelstva. Rozsah pendlerů je omezován především specifickými požadavky a zátěžemi na ekonomické, sociální a osobní podmínky života, které pendlerství (denní i týdenní) přináší. Z ekonomických podmínek jsou to zejména vstupní tlaky (především dostupný dopravní prostředek v dobrém technickém stavu). Sociálněekonomickou zátěží je doba strávená při přepravě (obvykle 2 až 3 hodiny při denním dojíždění); velká časová náročnost vyžaduje přizpůsobení životního stylu (omezení rodinných a širších společenských kontaktů i osobních zájmů). Dojíždění do zaměstnání v zahraničí předpokládá rovněž dobrý zdravotní stav pendlera. Tyto faktory vedou ke zúžení okruhu potenciálních pendlerů (obvykle osoby mladšího a středního věku s dobrým zdravím) a k dočasnosti tohoto způsobu práce v zahraničí (po dobu akumulace prostředků na investování nebo osobní vybavení; tj. zpravidla 2 až 4 roky). 2.3 V menším rozsahu existuje i migrace do zahraničí ekonomicky motivovaná minimalizací životních nákladů. Jde zpravidla o migraci starších osob, často v postaktivním věku, občanů ekonomicky vyspělých států, kteří dlouhodobým popř. trvalým pobytem ve státech s nižší cenovou hladinou zvyšují reálnou úroveň svých příjmů (starobních penzí apod.). 3. Migrační potenciál (potenciál migrace do zahraničí) obyvatelstva státu (jeho části) představuje souhrnný rozsah (kapacitu) počtu osob, které v časově neohraničeném

období

mohou

pod

vlivem

jak

ekonomických,

tak

mimoekonomických impulsů s rozdílnou mírou pravděpodobnosti realizovat ten či onen typ migrace do zahraničí. Zvláštní postavení zaujímá potenciální pracovní emigrace; tato migrace ovlivňuje trh práce a sociálně-ekonomické, popř. širší (demografické, politické aj.) vztahy jak v emigračním, tak v imigračním státě. Odhad migračního potenciálu se realizuje prostřednictvím modelů mezi úrovní (intenzitou působení) faktorů (impulsů) ovlivňujících mezistátní (přeshraniční) reálnou, resp. pravděpodobnou migraci občanů. Modely odhadů migračních potenciálů využívají různé metodické prostředky a jsou propracovány s různou mírou podrobnosti a sofistikovanosti. Podle základních používaných metodických prostředků lze modely migračních potenciálů vydělit na dvě základní skupiny. 3.1 Prvý přístup má sociologický (sociometrický) základ. Je založen na zobecnění postojů a očekávání dostatečného počtu respondentů týkajících se jejich

8

emigračních záměrů a představ. Předností sociologického průzkumu je, že umožňují zjišťovat strukturu migračních potenciálů podle různých sociálně - ekonomických průřezů, zejména: - stupeň reálnosti (míry pravděpodobnosti) resp. – recipročně – míry hypotetičnosti migrace do zahraničí, - migračních potenciálů skupin obyvatelstva (podle věku, vzdělání, jazykové kvalifikace, dílčích územních celků apod.), - rozsahů typů migrace (pobytová trvalá, resp. dlouhodobá a dočasná migrace, migrace dojížďková aj.), - územní orientace migračních toků aj. Všeobecně známa jsou omezení, která jsou se sociometrickými přístupy spojena; subjektivismus postojů a očekávání, častý odraz „nálady posledního dne“. Omezení vypovídací schopnosti sociologických přístupů jsou v současné době zesilována skutečností, že neexistují opakované metodicky srovnatelné průzkumy, které

by

umožňovaly

analýzu

vývoje

vztahů

mezi

sociálně-ekonomickými

charakteristikami a migračními náladami; významným omezením je rovněž skutečnost, že současné postoje a očekávání obyvatelstva mohou jen velmi obtížně anticipovat situace, které v oblasti migrace a v širších souvislostech vzniknou po vstupu České republiky do EU. 3.2

Druhý přístup je metodologicky založen na ekonometrických po-

stupech. Analyzují se vztahy mezi makroekonomickými relacemi výkonnosti a příjmové (mzdové) situace na trhu práce a dalšími souhrnnými charakteristikami porovnávaných států (soustátí) s různou ekonomickou úrovní, které mohou ovlivňovat migraci z méně vyspělých států do výkonnějších. Ekonometrické přístupy umožňují prognózovat souhrnné migrační rozsahy na základě souhrnných ukazatelů; jejich omezení spočívá v neschopnosti podrobněji analyzovat sociálně-ekonomické struktury migrace. 3.3

Za nejvhodnější lze pokládat vhodné propojení obou

přístupů, které zesiluje klady a vyrovnává jednostrannost obou metodik.

9

metodických

II. Charakteristika současné migrace občanů ČR do zahraničí 1.

Česká republika se v průběhu devadesátých let stala zemí výrazně

imigrační, v předchozím poválečném vývoji převažovala silně emigrační pozice. Po 2. světové válce téměř 3 milióny Němců muselo odejít z Československa, zejména z pohraničních oblastí. Tento exodus byl jen nepatrně kompenzován návratem Čechů a Slováků, kteří opustili zemi kvůli válečnému konfliktu (cca 200 tisíc). Druhá masová emigrace se váže k událostem spojeným s únorem 1948. Předpokládá se, že v letech 1948 – 1950 opustilo republiku okolo 250 tisíc lidí. Třetí emigrační hromadná vlna se uskutečnila v souvislosti s událostmi roku 1968 a následným procesem „normalizace“. Odhady migrační ztráty se pohybují opět okolo 250 tisíc. Následující 2 dekády (1971 – 1980, 1981 – 1990) naznačují ztráty každá okolo 50 tisíc; tyto údaje se značně liší od tehdy oficiálně publikovaných údajů. Souhrnně ztratilo Československo v období 1948 – 1990 zahraniční emigrací cca 600 tisíc svých občanů; odhaduje se, že cca tři čtvrtiny z tohoto počtu bylo z České republiky. Odcházeli zejména mladí a ve srovnání s průměrem populace vzdělanější lidé; poměr mužů a žen lze odhadnout na 2:1. Hlavní počty migrantů pocházely z největších sídel (aglomerací) a z některých pohraničních oblastí (migrace obyvatelstva německé národnostní menšiny v 50. až 80. letech činila cca 100 tisíc osob). Počáteční politické motivy migrace se v průběhu 80. let měnily v ekonomické. Přistěhovalecká migrace byla v celém období velmi nízká; rozsah v 50. až 80. letech se pohyboval v řádu do 2,5 tis. osob. Rozsáhlejší byla imigrace za prací a profesní přípravou. V předlistopadovém období bylo ročně zaměstnáno a připravováno v českých zemích řádově několik desítek tisíc zahraničních pracovníků (občané Polska, Vietnamu, Kuby aj.); obvykle se uvádí 50 až 100 tisíc osob. Kladné saldo měla rovněž pracovní migrace (dojížďka) ze Slovenska.

Od roku 1990 začalo hrát přistěhovalectví do České republiky významnější roli v přírůstcích a změnách demografické struktury obyvatelstva. V průběhu let 1990 až 1999 se přistěhovalo do České republiky celkem cca 124 tisíc osob a vystěhovalo se 42 tis. osob. Přírůstek získaný vnější migrací činil cca 81 tisíc obyvatel. K nejvýraznějším pohybům přes hranice státu došlo v letech 1990 – 1992 (tj. ještě za československé federace). Po roce 1993 se migrace postupně stabilizovala a roční počty přistěhovalých se pohybovaly okolo deseti tisíc osob. Přistěhovalectví (trvalé přesídlení) přestalo odrážet celkovou migrační situaci; v současnosti výrazně převažují dočasné migrace (především pracovního charakteru). V roce 1999 se přistěhovalo nejvíce osob ze Slovenska (3 235), Ukrajiny (1 676), Vietnamu (808), Ruska (701), Německa (560), USA (265) a Kazachstánu (237). Naopak nejvíce osob se vystěhovalo do Německa (361) a Slovenské republiky (336).

2. Trvalá emigrace humanitárního a osobního charakteru z a do České republiky v relaci ke státům EU, jejíž větší rozsah po roce 1989 byl důsledkem problémů nahromaděných totalitním režimem, proběhla převážně v období federativního státu. Hönekopp [pramen 19] uvádí rozsah čisté migrace mezi býv. Československem a státy Evropské unie (bez Rakouska, Francie, Itálie, Řecka, Portugalska a Španělska) v souhrnu let 1990 až 1992 v rozsahu 30,1 tis. osob (kladné saldo pro státy EU).

10

V období let 1993 až 1997 bylo migrační saldo ČR z pozice EU záporné (v rozsahu cca 1 tis. osob). Státy střední a východní Evropy (včetně států býv. Sovětského svazu) vykazují za léta 1990 až 1997 čistou migraci do EU 2 407,9 tis. osob, z toho býv. Sov. Svaz 1,8 mil., Rumunsko 270,7 tis., Polsko 250,2 tis. osob; značná část je imigrace občanů německého původu (včetně spojování rodin) do SRN. 3. Od vzniku ČR (1993) má migrace do ciziny téměř plně charakter migrace za prací2). Rozsah migrace občanů ČR za prací v zahraničí se aktuálně pohybuje pod 20 tis. osob (z toho zhruba třetina v Německu a Rakousku), tj. 0,2% obyvatel a cca 0,5% zaměstnaných. Podle údajů české strany [pramen 1] pracovalo koncem roku 1999 v SRN 2 670 osob (z toho na dobu 3 měsíců 2 229 osob); proti roku 1990 jde o pokles na čtvrtinu. Rakouský Úřad služeb zaměstnanosti (AMÖ) uvádí (za říjen 1999; pramen 24) tuto základní strukturu občanů ČR zaměstnaných v Rakousku: v tom celkem muži ženy povolení k zaměstnání 4 149 2 981 1 168 potvrzení o pracovní dohodě 1 108 Podíl z celkového počtu pracovníků – cizinců (244,6 tis.) v Rakousku činí 1,7%. Za prosinec 2000 uvádí AMÖ údaj 3 735 českých pracujících migrantů (Poláků 7 673, Maďarů 9 116, Slovinců 5 508, Slováků 4 020). Podle výběrového šetření ČSÚ [pramen 27] o zaměstnanosti se uvádí v roce 1993 3 700 pracujících občanů v Rakousku a v Německu 16 000, do roku 1999 počet klesl zhruba na 40% a činí v Rakousku 1 600 osob a v SRN 6 900 osob. Podrobněji viz příloha 2. Šetření MPSV za rok 2000 uvádí tyto počty občanů ČR pracujících jako zaměstnanci ve státech EU: 1) Rakousko 3735 Velká Británie 510 1) 1) Belgie 77 Irsko 956 1) Finsko 29 Itálie 2300 1) Francie 870 Nizozemí 625 1) NSR 8800 Portugalsko 2 Švédsko 253 celkem 18175 1) odhad státních orgánů příslušných států

Migrace za prací při volném pohybu je jedním z atributů jednotného vnitřního trhu EU. V roce 1997 žilo trvale v rámci Unie mimo mateřský stát zhruba 5 mil. (1,3%) občanů Unie, z nichž cca 2,9 mil. bylo na těchto teritoriích zaměstnáno (1,9% celkové zaměstnanosti). Hypotetická aplikace těchto „přirozených“ kvót volného pohybu osob a pracovních sil na ČR by znamenala umožnění trvalého (dlouhodobého) pobytu v ostatních státech EU cca 130 tisícům občanů ČR, z nichž by cca 75 až 90 tis. zde vykonávalo své zaměstnání.

11

Podstatnou stránkou váhání některých států EU a negativních postojů (Rakousko) k volnému pohybu osob je efekt „posledních míst ve frontě“ pro občany kandidátských zemí; v Unii žije přes 11 miliónů cizinců z třetích zemí (často se zvláštními podmínkami – francouzské a anglické kolonie, Turci, Kurdové aj.), z nichž cca 5 miliónů je zaměstnáno. 4. Jako promigrační faktor budou u občanů ČR v nejbližších letech i v delším časovém výhledu převažovat ekonomické motivy (migrace za účelem získání zaměstnání zajišťující vyšší příjmovou a celkovou životní úroveň). Z mimoekonomických impulsů migrace absentují v České republice – potlačování základních, politických a dalších práv občanů nedemokratickou (totalitní) politickou mocí i hromadné ohrožení životů ozbrojenými konflikty, které jsou impulsem rozsáhlých a chaotických migračních vln. Chybějí rovněž podněty plynoucí z demografického vývoje (přetlak z přírůstků obyvatelstva). V devadesátých letech přirozený přírůstek obyvatelstva ČR nabývá záporných hodnot. V určitém rozsahu budou trvale působit osobnostní mimoekonomické motivační faktory migrace – rodinné a partnerské vztahy, světonázorová a kulturní orientace; tyto faktory budou s velkou pravděpodobností v České republice zesilovat vzhledem ke geografické poloze státu, velké návštěvnosti země cizinci, rozsahu kontaktů obyvatelstva s nimi, k míře vycestování obyvatelstva do zahraničí apod.

12

III. Model migračního potenciálu obyvatelstva České republiky 1. Zobecnění výsledků sociologického průzkumu (viz svazky 1b a 2 analytické části grantové studie) a využití elementárních ekonometrických přístupů umožňuje alespoň orientačně vymezit (modelovat) základní parametry potenciální migrace českého obyvatelstva a pracovních sil do zahraničí na podkladě konkrétních aktuálních vztahů roku 2000. Model je zaměřen na -

stanovení orientačního rozsahu souhrnného sklonu české populace (a

specificky obyvatelstva českého příhraničí s Rakouskem) k migraci do zahraničí a míry (pravděpodobnosti) reálnosti takové migrace, - strukturu migračních záměrů z hlediska doby trvání, období, způsobů (typů) realizace

a

teritoriálního

zaměření

a

dominantní

sociálně-demografické

charakteristiky potenciálních migrantů, -

odhad možných změn migračního potenciálu v delším časovém výhledu

v závislosti na změnách intenzity a struktury motivačních impulsů k migraci do zahraničí4). 2. Sklony české populace k migraci do zahraničí Základní informace o orientačním rozsahu souhrnného sklonu populace České republiky k zahraniční migraci obsahuje schéma I:

13

Schéma I

ř

charakteristika

a

počet respondentů absol.

%

1

2

b

1 2 3 4 5

Obyvatelstvo celkem + Obyvatelstvo 0 – 17, 60 Obyvatelstvo 18 - 59 z toho - vylučuje migraci - uvažuje o migraci

6 7 8 9

standardizace populace ČR 2000 procentní strukstruktura procentní tury šetření podle podle struktura věkové struktury sl. 4 (obyvatels2) obyvatelstva tvo celkem = 100,00) 3

4

5

x x 4 770 4 089 681

100,0 85,72 14,28

100,00 84,49 15,51

Migrace zcela hypotetická značně hypotetická pravděpodobná reálná (z ř. 8)

383 197 101 2,3

8,03 4,13 2,12 0,48

9,21 4,17 2,13 0,52

59,38 26,88 13,74 3,35

580 149 262 674 134 171 32 755

5,6 2,6 1,3 0,3

10 Migrace trvalá celkem 11 - zcela hypotetická 12 - pravděpodobná 13 - reálná (z ř. 12)

74 50 24 3

1,55 1,05 0,50 0,06

1,61 1,08 0,53 0,06

10,38 6,96 3,42 0,39

101 416 68 031 33 385 3 779

1,0 0,7 0,3 0,04

607 333 197 77 20

12,73 6,98 4,13 1,61 0,42

13,90 8,13 4,17 1,60 0,46

89,62 52,42 26,88 10,32 2,97

875 578 512 118 262 674 100 786 28 976

8,5 5,0 2,5 1,0 0,3

14 Migrace dočasná celkem 15 - zcela hypotetická 16 - značně hypotetická 17 - pravděpodobná 18 - reálná (z ř. 17)

10 267 668 3 968 548 6 299 120 5 322 126 100,00 976 994

6 100,0 38,7 61,3 51,8 9,5

Prameny: ČSÚ: Projekce obyvatelstva České republiky do roku 2030 (analýza výsledků), 2000 (střední varianta projekce); Šetření VÚPSV, 2000; propočty zpracovatelé studie Poznámky a vysvětlivky: 1) Šetření VÚPSV ve spolupráci s ČSÚ (říjen – listopad 2000) 2) Věková struktura: - v šetření 18 – 24 let 15,30% v projekci obyvatelstva 18 – 24 let 17,88% 25 – 39 let 39,10% 25 – 39 let 35,68% 40 – 59 let 45,60% 40 – 59 let 46,44% 3) Tento rozsah migrace se nazývá „všeobecná migrace“ resp. „celková teoretická migrace“. 4) Údaje z řádků 6,7 a 8 jsou odvozeny z řádku 5.

2.1.

Nejzákladnějším zjištěním plynoucím ze šetření postojů populace ČR

k životní či pracovní migraci do zahraničí je skutečnost, že existuje rozhodující blok obyvatelstva (zhruba 85% v ekonomicky aktivním věku, resp. více jak 90% celkové populace), který vlastní migraci do zahraničí vylučuje; na otázku: „Uvažujete žít a/nebo pracovat v zahraničí“ odpovědělo 4 089 respondentů ve věku 18 až 59 let ze 4 770 záporně. Podrobnější charakteristiky ukazují, že tento hlavní blok populace je mnohostranně spojen se životem v daném místě a regionu; respondenti jsou s osobním mikrosvětem v podstatě spokojeni a nechtějí jej měnit nebo opustit.

14

Nepominutelná část populace migrační životní alternativu nevylučuje; o emigraci z ČR nezávazně (volně) uvažoval zhruba každý šestý dotazovaný. 2.2

Přeměna volných nekonkrétních úvah o práci a životě v zahraničí ve

skutečné kroky k emigraci z ČR je ovlivňována řadou okolností objektivního a subjektivního charakteru. Identifikace rozsahu (podílu) respondentů, kteří s migrací do zahraničí počítají jako s reálným řešením svých životních perspektiv, tj. vymezení rozsahu pravděpodobné migrace, je v průzkumech zajišťován souborem otázek, které charakterizují míru konkrétnosti kroků uskutečněných respondenty k realizaci migrace do zahraničí. V šetření u populace v ČR byly především položeny těm, kteří odpověděli kladně na možnost migrace, vylučovací otázky, a to „migrace není pro mne nyní aktuální, nic pro to nedělám“ a „zatím pro to nic nedělám, ale chystám se k tomu“. Na první z nich odpovědělo kladně přes polovinu respondentů, kteří o migraci uvažují (viz sl. 2, ř. 6); je zřejmé, že záměr této skupiny emigrovat je z oblasti nerealizovaných (nerealizovatelných), často romantických životních představ a přání a prakticky s jistotou nebude uskutečněn; jde o hypotetickou, „snovou“ migraci. Na druhou otázku odpovědělo kladně 4% celkového počtu respondentů (sl. 2, ř. 7). I u této skupiny (představuje zhruba 29% respondentů, kteří o migraci uvažují) je faktická

migrace

značně

hypotetická;

existuje

však

určitá

- nevelká

–

pravděpodobnost, že se uskuteční. Je zřejmé, že odkládání realizace migračních kroků snižuje, resp. tlumí jejich šance na realizaci. Konkrétnější kroky k realizaci migračního záměru uskutečnil v současné době jen poměrně malý podíl dotázaných (cca 2% jejich celkového počtu, resp. jen sedmina těch, kteří souhrnně o migraci v různé úrovni konkrétnosti uvažují). Jde o respondenty, kteří si obstarali informace o zaměstnání v cizině, požádali o povolení k pobytu a zaměstnání, mají zajištěno v zahraničí bydlení a/nebo konkrétní pracovní místo, mají vyřízeny doklady k trvalému pobytu v cizině nebo stanovenu dobu trvalé (dlouhodobé) emigrace do ciziny; rozsah respondentů, kteří uskutečnili takové kroky k migraci, které jsou již prakticky nezvratné, a tedy reálnou migrací, tvoří jen zhruba čtvrtinu počtu osob „pravděpodobné migrace“. Promítnutí výsledků sociologického průzkumu na souhrn obyvatelstva naznačuje, že

15

- rozsah osob, které v současné době nezávazně nebo s určitou mírou pravděpodobnosti uvažují o migraci do zahraničí (přičemž převážná část nečiní žádné praktické kroky k realizaci záměru) se pohybuje okolo miliónu (sl. 5, ř. 5 schématu I), - pravděpodobná migrace činí zhruba 135 tisíc (1,3% obyvatelstva); počet pravděpodobných migrantů se může zvýšit – o několik desítek tisíc – pokud část dosud „značně hypotetických“ migrantů přikročí k aktivnějším realizačním krokům (impulsem pro takové migrační chování by mohlo být např. uvolnění pohybu osob a pracovních sil do členských států EU), - reálná migrace, tj. faktický počet občanů migrujících do zahraničí může dosahovat řádově několik desítek tisíc osob (30 až 35 tisíc). Tyto informace nezbytně vyžadují správnou interpretaci: Za prvé: Jde o rozsahy potenciálních migrantů, které představují určité kapacitní limity zahraniční migrace z České republiky. To platí jak v souhrnném rozsahu všeobecné migrace (ostatní populace s migrací jako životní alternativou nepočítá), tak – i když s nižší „pevností“ – o jednotlivých úrovních pravděpodobnosti; postoje k migraci se zřejmě budou (pokud nedojde k zásadním sociálně-ekonomickým změnám) měnit značně povlovně. Za druhé: Migrační rozsahy jsou jen zobecněním postojů obyvatel a pracovních sil (ta část, která představuje migraci za prací, vyjadřuje souhrnnou poptávku pro zaměstnání v zahraničí). Změna v reálnou migraci je podmíněna řadou předpokladů na straně cílových států, zejména stavem na trhu práce a emigrační politikou (rozsahem nabízených pracovních míst, regulací zahraniční pracovní migrace atd.). Za třetí:

Rozdíly mezi odhady migračních rozsahů s různou pravděpo-

dobností reálné migrace jsou řádové (migrace pravděpodobná činí ve schématu I jen 13,7% všeobecného (teoretického) migračního potenciálu – viz sl. 5 a 6, ř. 5 a 8 schématu). Proto existuje riziko, že odhadované potenciály se podstatně liší podle toho, z jaké hladiny pravděpodobnosti jsou odvozeny. Každý výrok o migračních rozsazích je proto nutno analyzovat jak z hlediska kvality jeho odvození, tak sociálněekonomické struktury, kterou odrážejí. 2.3

Potenciální migranti z populace ČR se převážně orientují na dočasný

migrační pobyt v zahraničí a návrat (resp. opakované návraty) do ČR (dočasnou migraci preferuje 607 dotázaných, tj. cca 89% těch, kteří o migraci uvažují). Jen 16

zhruba desetina respondentů předpokládá migraci trvalou, resp. dlouhodobou; v souvislosti s dalšími postoji osob sledujících tuto životní strategii se dá odvodit, že celoživotní, resp. dlouhodobá emigrace není u poměrně značné části respondentů prioritně motivována zájmem o práci a výdělek, ale osobními (rodinnými, partnerskými) vztahy, resp. jinou kulturně civilizační orientací, než existuje v českém prostředí (tato mimoekonomická motivace je podstatná zhruba u 45% respondentů orientujících se na trvalou migraci). Lze konstatovat, že šetřením zjišťovaný potenciál trvalé migrace obyvatelstva (pravděpodobná cca 33 tis. osob, reálná 3,8 tis.) zhruba odpovídá faktickému vystěhovalectví z České republiky; v devadesátých letech 20. století se z ČR vystěhovalo zhruba 42 tis. osob (ročně okolo 4,5 tis.). Podrobnější struktura dočasné (návratové) migrace je dána těmito údaji z šetření o migračních postojích obyvatelstva: procentní struktura po standardizaci1) dočasná migrace celkem všeobecná pravděpodobná reálná dočasná pobytová pravděpodobná reálná dočasná – pendlerská pravděpodobná reálná 1)

populace abs. v tis. %2)

13,90 1,60 0,46

875,6 100,8 29,0

8,5 1,0 0,3

1,40 0,20

88,2 25,6

0,9 0,2

0,20 0,06

12,6 3,6

0,1 0,04

% z ekonomicky aktivních obyvatel (18 až 59 let věku),

2)

ze souhrnu populace (10 267,7 tis. osob)

Je zřejmé, že v dočasné migraci se česká populace výrazně orientuje na krátkodobou pobytovou migraci v zahraničí; tento charakter má více než 85% respondentů (okolo 90 tis. osob pravděpodobná migrace při aplikaci na obyvatelstvo). 2.3.1 Ze struktury motivů vedoucích respondenty k dočasné pobytové migraci v zahraničí lze dovodit, že se u většiny z nich kombinují impulsy mimoekonomické a ekonomické.

Mimoekonomické

impulsy

(studium

na

školách,

absolvování

specializovaných kurzů, zlepšení jazykových znalostí, stáže různého zaměření apod.) jsou přitom dominantní zhruba u pětiny respondentů; faktor příjmů (a jejich

17

výše) v migračním rozhodování u těchto respondentů buď plně absentuje nebo je jen prostředkem pro dosažení dominantního účelu dočasného pobytu v zahraničí. Z hlediska délky pobytu převažují u dotázaných představy o relativně krátkodobém pobytu v zahraničí (a návratu do ČR); přibližně 45% respondentů předpokládá pobyt do jednoho roku, zhruba stejný podíl (45%) pobyt v rozmezí od jednoho do dvou let a jen desetina pobyt delší než dva roky. 2.32 Jediným faktorem motivujícím pendlerství je ekonomický zájem na realizaci příjmového zvýhodnění, které tento způsob zahraniční pracovní migrace přináší; v současné době znamená v průměrné úrovni mezd mezi ČR, Rakouskem a Německem (po korekci o rozdíly v sazbách daní z příjmů a o náklady dojíždění) zhruba trojnásobnou reálnou úroveň příjmů v ČR. 2.4 Reprezentativní sociologické šetření postojů obyvatelstva ČR o sklonu k pracovní migraci do zahraničí vede k závěru, že v současné době (rok 2000) zcela převažuje orientace na dočasnou (návratovou) migraci za prací, kterou preferuje zhruba devět desetin potenciálních migrantů. Na trvalou (dlouhodobou) migraci se orientuje jen zhruba desetina jejich celkového počtu; impulsem významné části této migrační modality jsou mimoekonomické faktory (osobnostního, rodinného popř. světonázorového charakteru). Rozhodující složku (podíl) dočasné pracovní migrace tvoří krátkodobý pobyt v zahraničí (na tuto formu se orientuje zhruba 85 až 90% celkových preferencí dočasné migrace); přitom z devíti desetin sledují respondenti záměr značně krátkodobého pracovního pobytu v zahraničí s návratem do ČR po několika měsících, maximálně do dvou let. Z těchto souvislostí plyne, že je prakticky vyloučen rozsáhlý pohyb obyvatelstva z České republiky do zahraničí zaměřený na trvalou migraci. Čeští migranti za prací se zřejmě nebudou v zahraničí výrazně kumulovat (budou se, s ohledem na krátkodobý pobyt, ve značné míře vracet a obměňovat), nebude docházet k vytváření minoritních emigračních enkláv a s tím spojených emancipačních problémů v přijímajících státech. 3.

Ze sociálně-demografických faktorů populace má na migrační

potenciál dominantní vliv věk. Ze sociologického šetření plyne, že sklon k migraci 18

do zahraničí je výrazně nejsilnější u nejmladší skupiny ekonomicky aktivního obyvatelstva (18 až 24 let) a s věkem prudce klesá. Tento trend je jednoznačný u trvalé a dočasné - pobytové migrace; u dojížďkové (pendlerské) migrace je průběh poněkud odlišný – maximální sklon k pendlování má střední věková skupina (25 – 39 let). Průběh parciálních migračních pravděpodobností (potenciálů) podle věkových skupin a typů (druhů) migrací do zahraničí odvozených ze šetření (údaje na úrovni všeobecné [teoretické] migrace do zahraničí)3): věkové pásmo

počet respondentů v šetření celkem

počet respondentů uvažujících o migraci pravděpodobnost všeobecné migrace typ migrace celkem v procentech podle typu migrace trvalá dočasná v tom pobytová dojížďková T D Po Pe C T D Po Pe C 18 – 24 730 26 291 276 15 317 3,56 39,86 37,81 2,05 43,42 24 – 39 1 865 34 225 174 52 260 1,82 12,12 9,33 2,79 13,94 39 – 50 2 175 15 116 96 20 131 0,69 5,33 4,41 0,92 6,02 souhrn 4 770 75 633 546 87 708 1,57 13,27 11,45 1,82 14,84 standardizace podle věkové struktury obyvatelstva 1,61 13,90 11,99 1,91 15,51

4. Prognóza migračního potenciálu populace ČR; demografické a ekonomické faktory 4.1 Na vývoj migračního potenciálu české populace v dalším období (ve výhledu 10 až 15 let) budou jako hlavní faktory působit jednak změny ve struktuře populace, jednak ekonomický předpokládaný vývoj především příjmové (mzdové) úrovně a jejich relace vůči státům EU, zejména sousedním. 4.2 Pro populační vývoj v nejbližších 10 až 15 letech bude především charakteristická změna věkové struktury; základní údaje odpovídající střední variantě projekce obyvatelstva (ČSÚ), jsou dány tímto přehledem: celkem rok 2000 2005 2010 2015 2005/2000 % 2010/2000 % 2015/2000 % 2000 struktura 2005 % 2010 2015

A 10 267,7 10 246,7 10 243,5 10 200,4 99,8 99,8 99,3 100,0 100,0 100,0 100,0

0 - 17 + 60 B 3 968,6 3 954,1 4 146,6 4 359,1 99,6 104,5 109,8 38,7 38,6 40,5 42,7

obyvatelstvo v tis. 18 - 59 18 - 24 25 - 39 C 6 299,1 6 292,6 6 096,9 5 841,3 99,9 96,8 92,7 61,3 61,4 59,5 57,3

D 1 126,0 942,4 876,4 759,5 83,7 77,8 67,5 11,0 9,2 8,6 7,4

E 2 247,4 2 419,0 2 421,7 2 209,2 107,6 107,8 98,3 21,9 23,6 23,6 21,7

40 - 59 F 2 925,7 2 931,2 2 798,8 2 872,6 100,1 95,7 98,2 28,4 28,6 27,3 28,2

Pramen: ČSÚ: Projekce obyvatelstva České republiky do roku 2030 (analýza výsledků, 2000; propočty zpracovatelé

19

Je zřejmé, že při prognózované stagnaci celkového počtu obyvatelstva ve výhledu deseti až patnácti let dojde k zásadní změně věkové struktury, a to především uvnitř ekonomicky aktivní věkové skupiny; podíl nejmladšího věkového pásma (18 – 24 let) prudce klesá (nejintenzivněji v nejbližších pěti letech). Vzhledem k tomu, že tato věková skupina má, podle sociologického průzkumu (viz odst. 3), největší sklon k migraci za prací (i k mimopracovní migraci) do zahraničí, to znamená, že, ceteris paribus, sklon k migraci v souhrnu populace, se bude snižovat: souhrnná pravděpodobnost všeobecné migrace (v %) v roce 2000

2005

2010

koeficient redukce 2015 2015/2000

1,61 13,90 12,11 1,79 15,51

1,6 13,1 11,3 1,8 14,7

1,6 13,0 11,2 1,8 14,6

1,5 12,3 10,6 1,8 13,8

typ migrace trvalá dočasná z toho pobytová dojížďková celkem

0,93 0,88 0,87 1,00 0,89

4.3 Ekonomický vývoj může ve výhledu ovlivnit sklon české populace k migraci za prací do zahraničí podstatným způsobem. Z faktorů, které bezprostředně ovlivňují rozsah migrace (viz kapitola I., odst. 2.2.2) jsou rozhodující rozdíly mezi ČR a státy EU v čistých příjmech resp. operacionisticky rozdíly v čistých mzdách (operacionisticky vzhledem k převažujícímu charakteru migrace za prací jako „zaměstnanecké“ migrace a k disponibilním statistickým údajům). Všechny analýzy předchozího vývoje v devadesátých letech (od vzniku samostatné České republiky v roce 1993) a časově různě dimenzované výhledy naznačují, že značně pravděpodobný je takový vývoj, v němž úroveň čistých mezd dosahovaných v ČR se bude postupně přibližovat úrovni ve státech EU (při zásadní podmínce, že jejich vývoj bude nominálně i reálně makroekonomicky proporcionální). To se týká jak reálné kupní síly čistých mezd, která se indikuje prostřednictvím parity kupní síly a ovlivňuje intenzitu příjmové (mzdové) motivace k trvalé a dočasné – pobytové migraci, tak vztahu nominálních mezd (přepočtených směnným kurzem), které jsou podstatné pro motivaci k dojížďkové (pendlerské) migraci.

20

4.3.1 Základní orientací o intenzitě příjmové motivace k jednotlivým typům migrace do zahraničí dává míra přiblížení (resp. odklonu) průměrné čisté reálné a nominální mzdy ČR od hranice „příjmové zralosti“ (tj. takového příjmového rozdílu, který vede k utlumení migrační motivace z tohoto důvodu). Údaje o srovnatelné úrovni průměrných hrubých a čistých hodinových mezd ve zpracovatelském průmyslu států EU a České republiky v roce 1999 (pořadí států EU podle úrovně čisté hodinové mzdy v paritě kupní síly; viz předposlední sloupec)5): hrubá hodinová mzda země v DEM v přepočtu nominálním kurzem Dánsko 35,54 Velká Británie 23,21 Nizozemí 21,85 Německo – st. země 27,11 Irsko 18,87

daně a pojistné z hrubé mzdy DEM na hodinu 14,53 5,25 6,73 10,89 4,79

čistá hodinová mzda v přepočtu směnným kurzem

40,9 22,6 30,8 40,2 25,4

absolutně v DEM 21,01 17,96 15,12 16,22 14,08

ČR/Y2) % 16,6 19,4 23,0 21,5 24,7

%

relativní čistá hodinová mzda hladina v paritě kupní síly DEM spotř.ceny (Německo - st. země ČR/Y2) = 100 absolutně % 114,8 18,30 48,6 100,4 17,88 49,7 91,9 16,46 52,0 100,0 16,22 54,8 87,4 16,11 55,2

Španělsko Rakousko Finsko Švédsko Belgie

14,35 20,16 22,41 23,89 21,97

2,87 5,35 7,33 8,14 9,25

20,0 26,5 32,7 34,1 42,1

11,48 14,81 15,08 15,75 12,72

30,3 23,5 23,1 22,1 27,4

74,1 97,0 104,3 112,0 91,4

15,49 15,27 14,46 14,06 13,91

57,4 58,2 61,5 63,2 63,9

Itálie Francie Řecko Portugalsko

15,35 17,50 9,69 6,76

5,02 5,06 2,23 1,42

32,7 28,9 23,0 21,0

10,33 12,44 7,46 5,34

33,2 28,0 46,6 65,2

81,5 100,0 73,6 67,2

12,67 12,43 10,13 7,95

70,2 71,5 87,8 111,8

4,48

1,00

22,3

3,48

100,0

39,1

8,89

100,0

Česká republika

Prameny: OECD: a) Purchasing power parities and real expenditures, 1999; b) Economic Outlook December, 1999; c) IW Trenas: Industrielle Arbeitskosten im Internationalen Vergleich,1999; d) ČSÚ: Odhad tvorby a užití hrubého domácího produktu, 200; e) VÚPSV Praha: Příjmy a mzdy v zahraničí a v České republice, 1999; f) DIW Wochenbericht 8/2000; propočty M. Fassmann, ČMKOS Poznámky a vysvětlivky: 1) bez Lucemburska; za Německo údaje za spolkové země před sjednocením, 2) Y – absolutní hodnota mzdy v jednotlivých státech EU.

Z přehledu plynou tyto souvislosti: Za prvé: Úroveň reálné paritní kupní síly čisté hodinové mzdy v průmyslu ČR kolísá v roce 1999 v rozmezí mezi cca 49 až 112 procent shodně vymezené mzdy ve státech EU.; hodnota mediánu vztahů vůči státům EU (střední hodnota mezi v pořadí sedmým a osmým státem podle úrovně reálné mzdy tj. Rakouska a Finska) činí 60% a prostý aritmetický průměr vůči státům EU dosahuje cca 64%. Je současně zřejmé, že složená daňová sazba zatěžující hrubé mzdy zaměstnanců je v převážné většině států EU vyšší než v ČR; výrazně nižší daňová zátěž zaměstnance v ČR existuje zejména vůči Belgii, Dánsku a Německu.

21

Vůči části států EU (Itálie, Francie, Řecko, Portugalsko) přesahuje paritní úroveň čisté hodinové mzdy v ČR již koncem devadesátých let hranici 70% jejich vnitrostátní úrovně. Tato hranice je překročena i vůči novým spolkovým zemím (bývalé NDR); průměrná čistá reálná hodinová mzda ČR dosahuje zhruba čtyř pětin úrovně východoněmeckých spolkových zemí. Z hlediska možného rozsahu trvalé a dočasné – pobytové migrace české populace je významný zejména odstup českých mezd

od mzdové úrovně vůči

sousedním státům EU a popř. vůči dalším velkým ekonomikám členských zemí, vůči starým spolkovým zemím Německa je relace cca 55%, vůči Rakousku 58% (a vůči Velké Británii zhruba 50%). Při hodnocení těchto vztahů je potřebné vzít v úvahu, že mezi ČR a EU existuje relativně značný rozdíl v počtu odpracovaných hodin. Vůči průměru EU odpracuje zaměstnanec v průmyslu ČR ročně zhruba o 12% placených hodin více (ročně 1 860 oproti 1 640 hodinám); oproti sousedním členským státům je rozdíl ročního pracovního fondu ještě větší (SRN – západní země činí roční fond pracovních hodin cca 1560 tj. o zhruba 18% méně než v ČR, v Rakousku je fond proti ČR nižší o zhruba 16%). Při zahrnutí tohoto rozdílu ve fondu pracovní doby do příjmového motivačního kalkulu občanů ČR k migraci do zahraničí lze konstatovat, že roční (měsíční) paritní kupní síla čisté mzdy zaměstnanců v průmyslu České republiky, kteří odpracují plný pracovní fond, dosahuje zhruba 72% úrovně kupní síly stejně definovaných mezd a zaměstnanců vůči průměru státu EU, cca dvou třetin vůči západním spolkovým zemím Německa a zhruba 69% vůči Rakousku. Zahrnutí vyššího časového fondu do kalkulu příjmové motivace k migraci za prací u občanů ČR znamená (by znamenalo), že Česká republika se vůči Evropské unii jako celku koncem devadesátých let pohybuje na úrovni prahu motivace k migraci; prakticky s jistotou by bylo možné očekávat, že ve střednědobém horizontu tj. zhruba do 5 let – dojde k dosažení takto kalkulovaných motivačních prahů i vůči jednotlivým nejvyspělejším státům EU. Rozsah ročního fondu pracovní doby v ČR však může být ovlivněn ekonomickými vlivy a právní regulací (např. omezení přesčasové práce stanovené zákoníkem práce). Proto se v této studii opíráme o proporce dosažené v úrovni hodinových mezd (uvedené v přehledu) jako o základní; kritérium včetně vlivu časového fondu je jen doplňující.

Za druhé. Relativní úroveň čisté hodinové nominální mzdy zaměstnanců průmyslu v České republice v přepočtu směnným kurzem se v roce 1999 pohybovala mezi cca 17 až 65% shodně definované mzdové úrovně dosahované v jednotlivých státech EU. Pro dojížďkovou (pendlerskou) migraci za prací jsou prakticky významné vztahy jen mezi srovnatelnou (kurzově přepočtenou) nominální mzdovou úrovní v ČR a sousedními členskými státy EU. Poměr těchto mzdových úrovní je vůči Německu (záp. země) - 21,5% a vůči Rakousku 23,5% (při zohlednění vyššího fondu pracovní doby v ČR by tyto relace nominálních mezd dosahovaly cca 26%, resp. 28%). 22

Náklady, které má pendler s pravidelným dojížděním do zahraničí a které zásadním způsobem převyšují náklady obvykle spojené se zaměstnáním v ČR, se v absolutní výši pohybují zhruba na úrovni průměrné čisté nominální mzdy dosahované v ČR (a budou růst přibližně stejným tempem jako tato mzda, tzn. že jejich vzájemné relace zůstanou v zásadě zachovány). Analýza nákladů spojených s pendlováním na úrovni roku 1997 dává tyto výsledky: Náklady Kč denní měsíční na A) Denní dojížďka z bydliště jednu osobu čtyři osoby (1) Dopravní náklady (a) osobní automobil (Š.- Favorit, Š.- Felicia) vzdálenost tam a zpět celkem 100 km druh benzínu – natural 95,- Kč/l 21,70 spotřeba 6l/100 km náklad (100 x 6 x 21,70; 22 prac. dnů) b) opotřebení vozidla 3 Kč/km c) dopravní náklady celkem měsíčně

130,20 300,00

2 864 6 600 9 464

2 366

2 200

2 200

(3) Celkem na osobu měsíčně při dopravě

11 664

4 566

(4) Průměrný kalkulační náklad měsíčně na osobu (11 664 + 4 566): 2

8 115

(2) Osobní náklady a) obvyklé osobní náklady spojené se zaměstnáním v ČR denně 50 Kč b) denní osobní náklady při pendlování vzhledem k cenové hladině v zahraničí 150 Kč c) zvýšené osobní náklady

100,00

B) Denní dojížďka z místa dočasného ubytování v ČR (1) Průměrný kalkulační náklad typu A

8 115

(2) Náklad na dočasné ubytování

3 000

(3) Celkem na osobu

11 115

C) Souhrnný průměrný kalkulační náklad při odhadované struktuře 70% dojížďky typu A a 30% dojížďky typu B na osobu měsíčně (0,7 x 8 115) + (0,3 x 11 115) na osobu a hodinu 50% (9 015 : 155) x) Průměrná čistá měsíční mzda činila v roce 1997 9 229 Kč

x)

9 015 58,16

Náklady na pendlování snižují příjmovou motivaci (výhodnost) dojížďkové migrace. Faktický vztah mezi úrovní čisté nominální mzdy v České republice, Rakousku a Německu vyžaduje redukci (snížení) zahraniční mzdy o náklady dojížďky; po redukci dosahuje vztah průměrné nominální mzdy ČR vůči NSR (staré země)

23

zhruba 27% a vůči Rakousku 31% (pokud se bere v úvahu rozdíl ročního fondu doby, zvyšují se tyto relace o dalších zhruba 5 až 6 procentních bodů). Je zřejmé, že koncem devadesátých let existuje impuls pro pendlerskou migraci za prací z ČR do sousedních členských států plynoucí z rozdílu úrovně průměrných nominálních mezd. Relativní úroveň průměrné části nominální mzdy nedosahuje (ani při zápočtu rozdílu fondu pracovní doby) prahu „příjmové zralosti“, tj. alespoň 50% srovnatelné průměrné čisté nominální mzdy (po odpočtu pendlerských nákladů) sousedních států EU. Faktická příjmová výhodnost pendlerství je zpravidla méně výrazná. Je to dáno tím, že - pendler zpravidla může v mateřské zemi dosahovat průměrné (popř. i poněkud nadprůměrné) úrovně mzdy vzhledem k tomu, že pendlerství převážně uskutečňují výkonní a zkušení pracovníci mladšího a středního věku, - pendleři převážně (resp. po značnou část pendlování) získávají v zahraničí práce placené v pásmu nízkých (podprůměrných) mezd, resp. často práce na sekundárním pracovním trhu (trh pomocných prací, prakticky nechráněný kolektivním jednáním); úroveň mezd dosahovaných pendlery v zahraničí se se značnou četností pohybuje v pásmu 0,5 až 0,75 tamních průměrných mezd. Relace obvykle dosažitelných srovnatelných čistých nominálních mezd (po odpočtu nákladů na pendlování) jsou pro motivaci k dojíždění méně příznivé než vztahy průměrných mezd; přibližné vztahy v roce 1999 jsou tyto:

ČR (DEM)

ČPM 1,15 x ČPM

3,48 4,00

Rakousko 1) (ČPM = 14,81 DEM) 2) A=ČPM–N 0,75 A 0,5 A 11,33 8,50 5,67 0,31 0,41 0,61 0,35 0,47 0,71

Německo 2) (ČPM = 16,22 DEM) 2) B=ČPM-N 0,75 B 0,5 B 12,74 9,55 6,37 0,27 0,36 0,54 0,31 0,42 0,63

1)

ČPM – čistá hodinová průměrná mzdy ve zpracovatelském průmyslu příslušného státu (1999) 2) přepočtené směnným kurzem na DEM; N – náklady na pendlování (ve výši ČPM dosahované v ČR, tj. 3,48 DEM).

4.3.2 Ve výhledu lze jako nejpravděpodobnější vývojovou variantu předpokládat, že úroveň reálných i nominálních mezd dosahovaných v ČR se bude postupně přibližovat úrovni dosahované v průměru EU i jednotlivých členských států. V průměru lze (při kolísání v čase a podle jednotlivých mzdových charakteristik, 24

v závislosti na velké množině hospodářských a sociálních skutečností působících v jednotlivých porovnávaných státech) očekávat, že pozitivní diferenciál (předstih) dynamiky průměrných mezd (i ukazatelů charakterizujících různé mzdové hladiny) se bude dlouhodoběji pohybovat ve prospěch ČR proti státům EU zhruba o 1 až 1,5 procentního bodu ročně; míra přiblížení mzdových relací ČR státům EU může činit v období 1999 až 2005 6 až 9 procentních bodů (p.b.) a v dalších pětiletích vždy 5 až 7,5 p.b. Předpoklad rozsahu pozitivního diferenciálu ve vývoji mzdových hladin ČR se opírá o dosavadní vývoj relací srovnatelných reálných a nominálních průměrných mezd mezi ČR a státy EU v letech 1993 až 1999 a rovněž o dosavadní střednědobé výhledy hospodářské politiky ČR. Promítnutí tohoto předpokladu do pohybu relací ve výhledu na 10 až 15 let vede k těmto charakteristikám:

rok

2000 2005 2010 2015

předpokládané rozmezí úrovně reálné (paritní) kupní síly průměrné čisté hodinové nominální (přepočetné směnným mzdy ve zpracovatelském průmyslu České republiky kurzem) průměrné čisté hodinové 1) ve vztahu k průměru mzdy ve zpracovatelském průmyslu 1),2) ČR ve vztahu k průměru EU Německo Rakousko Německo Rakousko 64 55 58 27 31 70 - 73 60 - 63 64 - 67 32 - 34 36 – 38 75 - 80 65 - 70 69 - 74 39 - 41 41 - 43 80 - 87 70 - 74 74 - 80 44 - 48 46 – 50

1)

2)

obsahová definice mzdového průměru je pro EU, Německo a Rakousko shodná jako u ČR; úroveň srovnatelné mzdy v Německu a Rakousku je snížena o náklady na pendlování ve výši přepočtení směnným kurzem.

Z charakteristik plyne: Za prvé: Hranice „příjmové zralosti“ (70 až 75%) reálné (paritní) kupní síly průměrné čisté hodinové mzdy, tj. hranice „motivační neutrality“dosáhne ČR v relaci k průměrné úrovni EU s velkou pravděpodobností již okolo roku 2005 (tj. v období vstupu ČR do Unie). Vůči sousedním státům – Německu, Rakousku – lze předpokládat dosažení této hranice okolo roku 2010 (pokud by zůstal zachován vyšší fond pracovní doby v ČR, pak by úroveň roční, resp. měsíční mzdy byla vůči zahraničí příznivější, a to o 8 procentních bodů a k dosažení „neutrální hranice“ příjmové motivace migrace do zahraničí by i vůči těmto státům s vyšší reálnou kupní silou čistých paritních mezd došlo v období vstupu ČR do Unie). Příjmově motivovaná trvalá a dočasná – pobytová – migrace se v prognózovaném období prakticky utlumí, resp. lze očekávat jen nevelký 25

rozsah související se „zbytkovou“ příjmovou motivací ve vztahu k ekonomikám s vysokou úrovní reálných čistých mezd a s nabídkovou migrací do zahraničí („migrací na výzvu“) odborníků z různých oborů. Teoretický, pravděpodobný i reálný příjmově motivovaný migrační potenciál koncem prognózovaného období lze odhadnout, na podkladě pravděpodobnostní analýzy, zhruba na čtvrtinu rozsahu vyplývajícího pro rok 2000 ze sociologického šetření. Za druhé: Srovnatelná úroveň průměrné čisté hodinové nominální mzdy ČR při přepočtu směnným kurzem by nedosáhla v průběhu prognózovaného období (za předpokladu ročního předstihu) růstu o 1 až 1,5 proc. bodu kritické (rovnovážné, neutrální) úrovně v relaci s Německem a Rakouskem (tj. alespoň 50% úrovně shodně definované mzdy v těchto státech); příjmová motivace a výhodnost pendlerství by poněkud klesla, nebyla by však utlumena. Na pokles pendlerství občanů ČR může působit (vedle postupného zmenšování odstupu srovnatelných nominálních příjmů mezi ČR a sousedními státy) zmenšování motivační atraktivity prací (zaměstnání) odměňovaných v Německu a Rakousku v pásmu nízkých (podprůměrných) mezd. Lze tedy předpokládat, že rozsah dojížďkové (pendlerské) migrace bude, s ohledem na příjmovou výhodnost, nejstálejší migrační formou; lze však očekávat, že i tento migrační potenciál populace ČR bude postupně slábnout, v relaci k předpokládanému povlovnému snižování příjmové výhodnosti tohoto typu migrace. 4.3.3 Shrnutí předpokladů budoucího vývoje migračního potenciálu populace ČR uvedených v předchozích částech této kapitoly umožňuje orientačně vyjádřit na bázi sociologického šetření základní souhrnné pravděpodobné tendence; obsahuje je schéma II.

26

Typ migračního potenciálu a druh migrace A. Všeobecná (teoretická) migrace 1. Mimoekonomicky motivovaná migrace trvalá dočasná – pobytová

Migrační potenciál v roce (v tisících osob) 2000 2005 2010 2015

Schéma II. Koeficient redukce 1) 2015/2000 D E C

45,6 153,2

44,5 147,1

43,4 141,0

42,4 134,8

0,93 0,88

-

0,93 0,88

2. Ekonomicky (příjmově) motivovaná migrace trvalá dočasná - pobytová - pendlerská

55,8 613,0 109,5

40,9 459,6 100,4

26,1 306,2 91,3

11,2 134,9 82,1

0,93 0,88 1,00

0,21 0,25 0,75

0,20 0,22 0,75

3. Dílčí souhrny 3.1 mimoekon. motivace celkem 3.2 ekonom. motivované 3.3 trvalá migrace 3.4 dočasná pobytová 3.5 dočasná celkem

198,8 778,3 101,4 766,2 875,7

191,6 600,9 85,4 606,7 707,1

184,4 423,6 69,5 447,2 538,5

177,2 228,2 53,6 269,7 351,8

0,89 -

-

0,89 0,29 0,83 0,35 0,40

4. Souhrn všeobecné (teoretické migrace)

977,0

729,5

608,0

405,4

-

-

0,41

134,2

108,9

83,5

55,7

-

-

0,41

32,8

26,6

20,4

13,4

-

-

0,41

B. Pravděpodobná migrace v tom reálná migrace 1)

D – vliv demografického vývoje (změna struktury populace), E – vliv ekonom. vývoje, C - celkem Při interpretaci schématu je nutno respektovat předpoklady, z nichž vychází. (1) Sklony populace k migraci do zahraničí (pracovní i mimopracovní) zjištěné sociologickým průzkumem 2000 jsou bází výhledu migračního potenciálu. (2) Migrační potenciál populace je „migrační kapacita“, která nevymezuje časové období, v němž se migrace může realizovat (bude realizovat). (3) Výhled ve vývoji migračního potenciálu obyvatelstva ČR je ovlivněn jednak populačním vývojem (s dominantním vlivem stárnutí ekonomicky aktivní skupiny obyvatelstva), jednak prognózovaným ekonomickým vývojem, jehož základním předpokladem je, že makroekonomická proporcionalita dosahovaná po celé období výhledu umožní v průměru meziroční předstih reálné paritní i srovnatelné (směnným kurzem přepočtené) nominální mzdové úrovně ČR proti státům EU. (4) V souhrnu je výhled obsažený ve schématu sice založen na pravděpodobných předpokladech, ale jako každá dlouhodobá prognóza značně nejistý. Zejména ekonomický vývoj (prioritně neproporcionalita makroekonomických vazeb) může předpoklady změnit; změny v migraci české populace do zahraničí by pak byly jen dílčím důsledkem makroekonomické neproporcionality.

Pokud se předpoklady vložené do výhledu budou realizovat, pak ze schématu vyplývá - dojde k postupnému snížení migračního potenciálu české populace; orientačně se za každé pětiletí migrační kapacita sníží zhruba o pětinu,

27

- změní se struktura motivace zahraniční migrace – sníží se podíl ekonomicky (příjmově) motivované migrace, mírněji (v souladu s populačním vývojem) klesne mimoekonomicky motivovaná migrace do zahraničí (a její váha tedy vzroste), - v ekonomicky (příjmově) motivované migraci do zahraničí nejintenzivněji poklesne trvalá a dočasná – pobytová zahraniční migrace; dojížďková (pendlerská) migrace bude relativně nejstabilnější (její vývoj neovlivňují populační změny a vliv příjmových změn je nevelký). 5. Pravděpodobný roční rozsah (etalony) české populace k migraci do zahraničí; kumulativní rozsahy pravděpodobné migrace. Pravděpodobný roční rozsah zahraniční migrace lze odvodit z pravděpodobné souhrnné zahraniční migrace (pravděpodobného migračního potenciálu) populace odvozené ze sociologického šetření 2000. Z výpovědí respondentů o záměrech (představách) časové realizace migrace do zahraničí a u dočasných (návratových) forem migrace též o předpokládané době pobytu v zahraničí, resp. době dojíždění (pendlerství) lze odvodit alespoň hrubá (přibližná) schémata časového průběhu migrace; liší se podle forem (typů, druhů) migrace do zahraničí. 5.1

Pravděpodobný roční rozsah trvalé zahraniční migrace lze zhruba

odvodit z charakteristik výpovědí o časovém průběhu (realizaci) migrace tohoto typu. Respondenti uvažující o trvalé migraci mají jen z jedné třetiny představu o přibližné době realizace svého záměru; z nich zhruba polovina nepředpokládá migraci dříve než zhruba za pět, popř. více let (po vstupu ČR do EU), čtvrtina do jednoho roku a čtvrtina do doby okolo dvou let; neurčitou časovou představu mají zbývající dvě třetiny respondentů. Jako přibližný model časového rozložení migračního potenciálu trvalé migrace lze odvodit rozložení do deseti let. Souhrnný potenciál pravděpodobné trvalé migrace populace ČR do zahraničí (viz schéma I, ř. 12, sl. 6) je cca 33 tis. osob. Roční pravděpodobný rozsah trvalé migrace do zahraničí se tedy pohybuje okolo 3,3 tis. osob (z toho zhruba u 1,5 tis. osob jsou impulsem mimoekonomické, tj. osobní, rodinné, partnerské, popř. světonázorové faktory a zhruba u 1,8 tis. osob faktory ekonomické – příjmová výhodnost).

28

5.2

Pravděpodobný roční rozsah dočasné – pobytové migrace lze

odhadnout z těchto souhrnů odpovědí respondentů a) zhruba třetina z těch, kteří formulovali představu realizace dočasného pobytu v zahraničí, předpokládá počátek tohoto pobytu do jednoho roku, další třetina od jednoho roku do dvou let a zbývající třetina v delším časovém horizontu (zejména po přijetí ČR do EU), b)

dobu pobytu v zahraničí předpokládá zhruba 45% respondentů v řádu

měsíců do jednoho roku, 45% v rozmezí jednoho až dvou let a zbývajících 10% pobyt delší než dva roky (viz též odst. 2.3.1 této kapitoly). Průběh rozsahu dočasné pobytové migrace do zahraničí lze přibližně odvodit z kombinace uvedených výpovědí; dílčí a kumulativní roční koeficienty pravděpodobného rozsahu migrace (migrační potenciál = 1,00) uvádí tento přehled: kalendářní rok (pořadí) 1. 2. 3. 4. . 5.

pravděpodobná doba pobytu v zahraničí v letech do 1 roku 1 až 2 roky 2 a více let do 1 roku 1 až 2 roky 2 a více let do 1 roku 1 až 2 roky 2 a více let do 1 roku 1 až 2 roky 2 a více let do 1 roku 1 až 2 roky 2 a více let

kumulativní součet

kalendářní rok (pořadí) 1. 0,15 0,15 0,03

0,33

2. 0,00 0,11 0,03 0,15 0,15 0,03

0,47

3. 0,00 0,02 0,00 0,11 0,03 0,15 0,15 0,03

0,49

4.

5.

0,01 0,00 0,02 0,00 0,11 0,03 0,15 0,15 0,03

0,50

0,00 0,01 0,00 0,02 0,00 0,11 0,03 0,15 0,15 0,03 0,50

5.3 Pravděpodobný roční rozsah dojížďkové (pendlerské) migrace české populace do sousedních států lze přibližně vymezit na základě odhadu průměrného počtu let, po která pendleři realizují (resp. vzhledem k možnostem zaměstnání a podmínkám dojíždění mohou realizovat) tento způsob pracovní migrace; průměrný počet let dojíždění lze zhruba odhadnout v rozmezí tří až pěti let. Lze tedy kalkulačně předpokládat, že roční rozsah pendlerského migračního potenciálu se bude pohybovat

zhruba

na

úrovni

čtvrtiny

migračního potenciálu.

29

sociologickým

průzkumem

zjištěného

5.4

Pravděpodobný maximální rozsah roční migrace české populace do

zahraničí na úrovni roku 2000 lze tedy odvodit z - pravděpodobného potenciálu jednotlivých typů migrace, jak vyplývá ze sociologického šetření souhrnné populace ČR, -

pravděpodobného počtu roků, do nichž podle zjištěných záměrů

respondentů lze potenciál jednotlivých typů migrace alokovat. Souhrnně lze pravděpodobný maximální rozsah roční migrace charakterizovat takto: pravděpodobný typ migrace migrační potenciál (tis. osob) trvalá 33 dočasná - pobytová 88 dočasná - dojížďková 13 celkem 134

počet alokačních roků 10 6 4 6

pravděpodobná maximální roční migrace 3 300 14 700 3 300 21 300

6. Migrační potenciál okresů hraničících s Rakouskem Na základě sociologického průzkumu (samostatně realizovaného v červnu 2000) byly zjištěny postoje k migraci za prací do zahraničí a migrační záměry obyvatelstva sedmi okresů hraničících s Rakouskem (Prachatice, České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Třebíč, Znojmo, Břeclav). Základní charakteristiky migračního potenciálu zjištěné souhrnem výsledků šetření a jejich aplikací na populaci příhraničních okresů obsahuje schéma III.

30

Schéma III. respondenti ř.

a 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24

b Obyvatelstvo celkem Obyvatelstvo 0 – 17, 60+ Obyvatelstvo 18 - 59 z toho - vylučuje migraci - uvažuje o migraci Migrace hypotetická pravděpodobná z toho reálná (z ř. 7) Migrace trvalá v tom: hypotetická pravděpodobná z toho reálná (z ř. 11) Migrace dočasná v tom: hypotetická pravděpodobná z toho: reálná (z ř. 15) Migrace dočasná - pobytová v tom: hypotetická pravděpodobná z toho: reálná (z ř. 19) Migrace dočasná - dojížďková v tom: hypotetická pravděpodobná z toho: reálná (z ř. 23)

absolutně

v%

1

2

1197 977 220 97 123 43 31 14 17 6 189 83 106 37 129 40 89 31 60 43 17 6

procentní struktura respondentů uvažujících o migraci 3

100,0 81,6 18,4 8,1 10,3 3,6 2,6 1,2 1,4 0,5 15,8 6,9 8,9 3,1 10,8 3,3 7,5 2,6 5,0 3,6 1,4 0,5

100,0 44,1 55,9 19,5 14,1 6,4 7,7 2,7 85,9 37,7 48,2 16,8 58,6 18,2 40,4 14,1 27,3 19,6 7,7 2,7

standardizace procentní struktury šetření podle věkové struktury obyvatelstva ČR 4

5

100,0 80,2 19,2 8,5 10,7 3,8 2,7 1,2 1,5 0,5 16,5 7,2 9,3 3,2 11,3 3,5 7,8 2,7 5,2 3,7 1,5 0,5

100,0 44,3 55,7 19,8 14,1 6,3 7,8 2,6 85,9 37,5 48,4 16,7 58,8 18,2 40,6 14,1 27,1 19,3 7,8 2,6

obyvatelstvo okresů hraničících s Rakouskem1)

6 739 051 285 650 453 401 363 628 89 773 39 769 50 004 17 775 12 358 5 656 7 002 2 334 77 115 33 665 434 450 14 992 527 787 16 339 36 447 12 658 24 328 17 326 7 002 2 334

7 100,0 38,7 61,3 49,2 12,1 5,4 6,8 2,4 1,7 0,8 0,9 0,3 10,4 4,6 5,8 2,0 7,1 22 4,9 1,7 3,3 2,4 0,9 0,3

1)

Okresy: Prachatice, České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Třebíč, Znojmo, Břeclav

6.1 Základní poznatky plynoucí ze schématu III (a dalších zjištění šetření) lze shrnout takto: a) Převážná část respondentů – zhruba necelé čtyři pětiny – neuvažuje o žádné formě migrace do zahraničí; tuto životní alternativu nesledují zejména osoby ve věkovém pásmu ekonomické aktivity středního (25 – 39 let) a vyššího věku (40 – 59 let). Spolu s preaktivním a postaktivním obyvatelstvem (0 až 15, 60 a více let) tvoří podíl populace v příhraničí neuvažující o migraci zhruba 88%. b) Z bloku respondentů, kteří nezávazně připustili možnost migrace do zahraničí, by se jejich zcela převažující část (189 z 220, tj. 86%) orientovala na dočasnou – pobytovou migraci, z nich pak přibližně dvě třetiny na krátkodobou pobytovou migraci ve značné části v délce do jednoho roku; zbývající třetina se orientuje na dojížďkovou (pendlerskou) migraci za prací. c) Významná, nikoliv však převažující, část občanů příhraničí (44%), i když připouští životní alternativu migrace do zahraničí, uvažuje o ní zcela hypoteticky – nepodniká (resp. nepodnikla) žádný krok k realizaci tohoto úmyslu.

31

6.2 Je zřejmé, že kvalitativně a ve značném rozsahu i kvantitativně se zjištění (výsledky) sociologického šetření u obyvatelstva příhraničních okresů shodují se zjištěními šetření u souhrnu české populace. 6.2.1 Rozdíly mezi výsledky šetření u obou souborů jsou dány především skutečností, že u obyvatelstva příhraničních okresů existuje větší rozsah kroků, které zvyšují pravděpodobnost migrace do zahraničí. Jde zejména o větší míru (rozsah) informací o možnostech zaměstnání v zahraničí, konkrétně v Rakousku, popř. Německu; je zde zřejmý vliv teritoriální polohy (blízkost Rakouska, popř. Německa) a snadnějšího získávání informací (zejména od osob pracujících v zahraničí, o známých v cizině). Tyto skutečnosti vedou k tomu, že zejména podíl pravděpodobných migrantů z populace v příhraničí převyšuje podíl obyvatelstva těchto okresů na souhrnném počtu obyvatelstva České republiky:

ČR obyvatelstvo pravděpodobná migrace trvalá dočasná - pobytová dočasná - dojížďková celkem Vyšší

intenzita

10 267,7

počet osob v tisících příhraniční okresy absolutně podíl na ČR v % 739,1 7,2

33,4 88,2 12,6 134,2

7,0 36,4 7,0 50,0

pravděpodobné

migrace

do

21,0 41,3 55,6 37,3 zahraničí

obyvatelstva

z příhraničních oblastí oproti populaci ČR souvisí s teritoriální polohou okresů; nelze vyloučit i určitý vliv rozdílnosti sklonu k migraci plynoucí z rozdílů obou souborů respondentů. K vysokému rozdílu existujícímu u dočasné – pobytové migrace je vhodné přihlédnout v souhrnném odhadu možného rozsahu celkové a pracovní migrace populace ČR do zahraničí (viz dále odst. 7). 6.2.2 Druhý významný rozdíl mezi výsledky průzkumu u souhrnné populace České republiky a u obyvatelstva příhraničních okresů spočívá v teritoriálním zaměření migračních záměrů. Struktura států, které jsou pro respondenty nejvhodnějším cílovým teritoriem, se znatelně mezi oběma šetřeními liší:

32

stát Rakousko Německo Velká Británie ostatní státy EU USA, Kanada jiné státy světa

podíl (%) respondentů určujících konkrétní stát populace ČR obyv. příhraničí 6,4 23,6 32,4 33,2 15,5 11,8 16,0 6,8 19,0 15,5 10,7 9,1

Odchylky v teritoriálním zaměření mezistátní migrace lze charakterizovat takto: - extrémní rozdíl existuje v preferencích Rakouska. Rakousko označil za cílový stát některé z forem migrace prakticky každý čtvrtý respondent z příhraničních okresů, ale jen zhruba každý dvacátý ze souboru populace České republiky. Tento rozdíl lze jen zčásti vysvětlit teritoriální polohou pohraničí; je pravděpodobné, že snížení přitažlivosti Rakouska pro české potenciální migranty souvisí s napětím ve vztazích mezi oběma státy, které v loňském roce vrcholilo v době, kdy probíhalo šetření o postojích české populace k migraci do zahraničí. Rozdíly v preferencích Rakouska je účelné brát v úvahu ve variantních odhadech pravděpodobného rozsahu migrace (viz odst. 7), - značné rozdíly v územních migračních preferencích mezi oběma soubory jsou i v podílu ostatních nespecifikovaných států – členů EU (populace : příhraničí = 16:7) a rovněž souhrnu anglofonních zemí (Velká Británie, USA, Kanada – 35:27); jde pravděpodobně vliv nabídek v některých státech (Irsko, Itálie, Švédsko) a rovněž rostoucí rozsah znalosti angličtiny v české populaci (v příhraničí je menší). 7. Souhrnný odhad pravděpodobného ročního migračního potenciálu (ročního zájmu o migraci do zahraničí) české populace; teritoriální zaměření potenciálu Na základě poznatků a hodnocení uvedených v předchozí textu lze souhrnně odhadnout rozmezí pravděpodobného ročního rozsahu zájmu české populace o migraci za prací do zahraničí (tj. „poptávky po zaměstnání v cizině“). Souhrnná úvaha vychází z těchto vztahů a souvislostí:

33

a) Současná migrace občanů do zahraničí má převážně charakter dočasné návratové migrace za prací; jako převládající se v ní prolínají migrace s motivací příjmovou a motivací zdokonalení odborných a jazykových znalostí a zkušeností. Rozsah občanů ČR pobývajících a pracujících v zahraničí se v současné době pohybuje okolo 20 tisíc osob, z toho v Rakousku okolo čtyř tisíc, v Německu 6 až 9 tisíc a cca 7 až 10 tisíc rozptýleně ve značném počtu dalších států (nejen EU, ale i Severní Ameriky a v nevelkých počtech i ve státech ostatních kontinentů). Vedle toho emigrovalo v devadesátých letech z ČR natrvalo okolo 4 tisíc osob ročně. ČR měla v tomto období imigrační pozici – trvalé přistěhovalectví činilo okolo 12 tisíc osob ročně; kladné migrační saldo dosahovalo cca 8 tisíc osob ročně.

b)

Hodnocení výsledků šetření o postojích české populace k migraci do

zahraničí (šetření říjen – listopad 2000) vyúsťuje v závěr, že (bez korekcí plynoucích z dalších poznatků) pravděpodobný roční (tj. každoročně) rozsah zájmu českých občanů o pracovní migraci do zahraničí (tj. zájmu, který je ze strany potenciálního migranta podložen alespoň získáním informací o možnostech zaměstnání v cizině, popř. dalšími konkrétními kroky k realizaci migrace) lze na úrovni roku 2000 odhadnout zhruba v rozsahu 20 až 22 tisíc osob ročně (tj. cca 0,2% obyvatelstva). V tom zhruba 3 až 3,5 tisíce osob by mohla činit trvalá (dlouhodobá) migrace (zčásti motivovaná osobními a světonázorovými důvody), 14 až 15 tisíc osob je kapacita zájmu o dočasnou pobytovou migraci a cca 3 až 3,5 tisíc osob počítajících s dojížďkou (pendlováním) do sousedních členských států EU. Vzhledem k převažující dočasné, návratové migraci by kumulativně počet občanů ČR souběžně pobývajících v zahraničí (převážně za účelem zaměstnání) neměl překračovat 50 – 60 tisíc c) Tendence ve vývoji demografické struktury populace a v předpokládaném vývoji reálné a nominální úrovně (hladiny) příjmů, resp. mezd (podmíněném dlouhodobější, makroekonomicky vyváženou prosperitou českého hospodářství) mohou ve výhledu 10 až 15 let znamenat, že sklon obyvatelstva ČR k migraci za prací do zahraničí se bude snižovat, a to s největší pravděpodobností o cca 20% současné aktuální intenzity (tj. situace roku 2000) v průběh každých pěti let. d)

Hodnocení výsledků šetření o postojích populace sedmi okresů ČR

hraničících s Rakouskem k migraci do ciziny (šetření červen - červenec 2000) vede k poznatkům, ke kterým je účelné přihlédnout při souhrnném odhadu pravděpodobného ročního rozsahu zájmu české populace o migraci za prací do zahraničí a korigovat tak odhady založené na výsledcích šetření na celostátní úrovni. 34

Jde zejména o skutečnost, že sklon obyvatelstva v českém příhraničí s Rakouskem k migraci za prací do ciziny je poněkud vyšší než u souhrnu populace ČR. Migrační představy a záměry jsou přitom u obyvatelstva příhraničních okresů konkrétnější než u průměru za republiku; zejména informace o možnostech a podmínkách zaměstnání v sousedních státech získává v příhraničních územích širší okruh populace než je tomu u souhrnu populace ČR. Relativní míra (podíl) pravděpodobné migrace za prací do zahraničí je proto v příhraničí (podle migračního typu) zhruba 3x až 6x vyšší (intenzivnější) než u souhrnu populace ČR. Více než zhruba dvojnásobná intenzita pravděpodobné migrace zřejmě překračuje hranici odůvodnitelnou vyšší informovaností občanů žijících v příhraničí proti obyvatelstvu ostatních regionů o možnostech a podmínkách zaměstnání v zahraničí. Promítnutí tohoto limitu do souhrnných odhadů znamená, že odhad ročního pravděpodobného maximálního rozsahu zájmu české populace o migraci do zahraničí by se zvýšil zhruba o 5 až 6 tis. osob; podle jednotlivých typů migrace by korekce byla v tomto rozsahu1):

typ migrace trvalá dočasná - pobytová - dojížďková celkem

zvýšení pravděpodobného migračního potenciálu 2) (tis. osob) 2,2 23,7 5,2 31,1

korigovaný korigovaná pravděpodobná maximální pravděpodobný roční kapacita zájmu české populace migrační o migraci do zahraničí potenciál (tis.osob) osob zaokrouhleno 35,6 3 560 3 500 111,9 18 650 19 000 17,8 4 450 4 500 165,3 26 660 27 000

1)

2)

Poznámky a vysvětlivky: Počet let, do nichž lze migrační záměry vyložit, viz odst. 5.4; Jde o rozdíl mezi pravděpodobným migračním potenciálem zjištěným sociologickým šetřením v příhraničí ČR a jeho části, která je zahrnuta v pravdě-podobném migračním potenciálu zjištěném šetřením u populace ČR.

Souhrnná maximální pravděpodobná roční „kvóta migrační kapacity“, tj. horní hranice poptávky české populace po práci v zahraničí se tedy aktuálně (rok 2000) pohybuje zhruba mezi 25 až 30 tisíci osob, tj. v rozsahu zhruba 0,25% obyvatelstva a 0,5%

pracovní síly České republiky. V průběhu nejbližších 5 až 10 let se

pravděpodobně tato „roční migrační kapacita“ sníží pod 20 tisíc. e) Existující zásadní rozdíl v míře preferování Rakouska jako cílové migrační země mezi šetřením o postojích k migraci do zahraničí u populace ČR (preference Rakouska 6 – 7% ) a šetřením u obyvatelstva příhraničních okresů (preference Rakouska 23 – 24%) vnáší neurčitost do stanovení orientační migrační kvóty Rakouska

35

a nepřímo i ostatních států. Pokud je důvodný předpoklad, že nízká preference Rakouska v celostátním šetření je vyvolána napětím ve vztazích s ČR v době realizace šetření a může mít proto dočasný charakter, je vhodné překonat rozpor stanovením dvou úrovní horní hranice migrační kvóty Rakouska. f) Dolní hranice pravděpodobného ročního rozsahu zájmu populace ČR o (pracovní) migraci do zahraničí v zásadě odpovídá rozsahu reálné migrace; ta je odvozena z podílu respondentů, kteří učinili značně konkrétní kroky k migraci do zahraničí. Podíl reálné migrace na pravděpodobné u souboru populace ČR činí zhruba 30%;

tento

podíl lze

předpokládat

za

směrný pro odhad dolní hranice

pravděpodobného ročního rozsahu zájmu o migraci u všech migračních typů.

36

8. Na základě uvedených shrnujících východisek lze vymezit orientační hranice pravděpodobného ročního zájmu populace ČR („roční kohorty“) o migraci (převážně za prací) do jednotlivých států (teritorií) a rovněž pravděpodobný počet souběžně žijících a pracujících občanů ČR v těchto státech, pokud by se potenciální roční migrační kvóty skutečně naplnily: pravděpodobný roční migrační potenciál1)

pravděpodobný počet občanů ČR žijících a pracujících na území státu2) min. max. 2 500 6 400 1 800 3 600

Rakousko (z toho pendleři)

min. 700 450

max. 2 000 900

Německo (z toho pendleři)

2 700 1 800

9 000 3 600

9 500 7 200

28 000 14 400

ostatní státy EU

2 400

8 000

6 000

20 000

EU – 15 celkem

5 700

19 000

18 000

54 400

ostatní státy

2 400

8 000

6 000

20 000

celkem

8 100

27 000

24 000

74 400

3)

1)

Poznámky a vysvětlivky: Absolutní rozsahy ročních migračních potenciálů jsou odvozeny ze struktury teritoriálních migračních záměrů (viz odstavec 6.2.2) při zaokrouhlení (zpravidla na 100 osob); podílové koeficienty jsou: Rakousko: 0,064, Německo: 0,324, ostatní státy EU (souhrnně): 2) Předpokládá se u pobytové migrace průměrný pobyt 2,5 roku a u 0,703, ostatní státy: 0,297; 3) dojížďkové migrace (pendlerství) průměrná doba pendlování 4 roky; Pokud by teritoriální zaměření migrace občanů ČR do Rakouska se pohybovalo na úrovni příhraničí, mohl by pravděpodobný roční potenciál být cca 3x vyšší (pravděpodobně při přiměřeném snížení migračních potenciálů ostatních států).

37

Poznámky k textu 1) Přes poměrně jasné vymezení přístupu je nutno posuzovat výsledky zkoumání na základě těchto modelových propočtů jen jako velmi hrubě orientační. S použitím těchto východisek, jak se s nimi setkáváme ve studiích rakouské či německé provenience je spojena celá řada velmi vážných problémů. Např. Elmar Hönekopp (2000) uvádí následující: - jsou zásadně postaveny na rozdílech v příjmech jako zásadním činiteli determinujícím migraci - nezabývají se jinými determinanty, - ve většině případů jsou postaveny na určitých historických paralelách, přičemž se opírají o jeden zdroj, a to o studii Barro/Sala-i-Martina z roku 1991 o migračních proudech mezi USA a Mexikem, - v těchto úvahách je nedostatečně či vůbec zohledněna poptávková stránka problému, - v rakouských studiích nejsou zohledněny různé sklony k migraci v různých kandidujících státech, - studie většinou bazírují na dosti nepevných prognózách konvergence mezi kandidujícími státy a EU, - většinou neobsahují časovou posloupnost migrace a navíc se nerozlišuje mezi místní migrací a celkovou migrací a dále mezi celkovou migrací a migrací zaměstnanců. 2) Pokusy občanů romského původu o získání azylu v řadě států EU a v dalších zemích v posledních letech vyžadují speciální rozbor a nejsou předmětem této studie. 3) Obdobné parciální koeficienty pro pravděpodobnou a reálnou migraci (v %) jsou tyto: typ migrace

věkové skupiny 25 - 39 40 - 59

18 – 24

x)

celkem

pravděpodobná T D Po Pe C

1,179 4,592 4,359 0,233 5,771

0,603 1,391 1,070 0,321 1,993

0,229 0,615 0,508 0,106 0,843

0,533 1,603 1,396 0,206 2,136

reálná T D Po Pe C

0,136 1,322 1,255 0,067 1,458

0,070 0,400 0,308 0,092 0,470

0,026 0,177 0,146 0,031 0,203

0,062 0,461 0,402 0,059 0,523

x)

Po standardizaci na věkovou strukturu obyvatel

4) Dosavadní odhady migračního potenciálu ve středoevropském prostoru jsou značně různorodé co do počtu odhadů, okruhu evropských emigračních i imigračních států i použitých metodik hodnocení. Odhady západoevropských odborníků aplikujících ekonomické (viz předchozí část) i sociometrické metody se orientují na bloky emigračních středo- a východoevropských zemí a neumožňují vymezit migrační potenciál jednotlivých států podle jejich konkrétních podmínek ani podle jejich rozložení v čase. Výsledkem je neadresné vyčíslení migračních proudů, které se značně liší svým rozsahem a z odborné sféry přerůstají do politickoagitační oblasti. Rozsahy ročních migračních potenciálů kolísají od 13 do 721 tis. osob roční migrace do EU. Stručný přehled podle pramene [20]

38

autor, rok Layard 1999 Brücner, Franzmeyer 1997 Fassmann, Hintermann Walterkirchen, Dietz 1998 Bauer, Zimmermann 1999

migrační potenciál 13 000 ročně do západních zemí 340 000 až 680 000 ročně do EU 721 000 celkem, z toho 320 tis.do N, 150 tis.do R 42 000 (volný pohyb 2005) 31 600 (volný pohyb 2015) do A 200 000 ročně do EU

PO, CZ, SK, SL, H, RO, BU

C

max. 41 000 ročně

PO, CZ, SK, H, Est.

C

39 000 celkem za roky 2005 až 2010 do EU

jen CZ

neuvedeno

Salt 1999 Šujanová, Šujan

státy PO, CZ, SK, H

metoda C

PO, CZ, H, SK,SL

A

PO, CZ, SK, H

B A

Metody: A – ekonometrické modely migračního spádu, B – sociologické studie, C – analogie s migrací v rámci EU Státy: N – NSR, R – Rakousko, PO – Polsko, CZ – Česká republika, SK – Slovensko, SL – Slovinsko, H - Maďarsko, BU – Bulharsko, Est - Estonsko 5) Data OECD o měsíčních mzdách, daňovém zatížení (Taxing Wages 1998 – 1999) a cenových hladinách za rok 1998 udávají mírně nižší hodnoty relačních vztahů čistých mezd v paritě kupní síly mezi ČR a Rakouskem (56,2%) a Německem (52,9%); rozdíly ve srovnatelném roce (1999) jsou nevelké a analýza uvedená v textu platí v zásadě i pro tyto údaje (pořadí států podle úrovně čisté měsíční mzdy v paritě kupní síly):

země

Irsko Lucembursko Velká Británie Nizozemí Dánsko Belgie Německo Itálie Rakousko Finsko Španělsko Francie Švédsko Řecko Portugalsko ČR

hrubá daňová mzda kvóta (%) 1) ECU/měs. 1 2121,6 2267,2 2152,4 2157,9 2983,1 2291,9 2518,3 1663,3 1837,5 1958,3 1173,5 1667,3 2017,3 816,4 580,3 352,9

2 24,9 24,7 25,2 34,4 43,5 41,7 42,2 29,1 28,6 35,4 20,2 27,3 34,5 18,3 18,1 22,8

daň ECU/měs. 3 528,3 560,0 542,4 742,3 1297,6 955,7 1062,7 484,0 525,5 693,2 237,0 455,3 696,0 149,4 105,0 80,5

čistá mzda ECU/měs. 4 1593,3 1707,2 1610,0 1415,6 1685,4 1336,2 1455,7 1179,2 1312,0 1265,1 936,4 1212,5 1321,3 667,0 475,3 272,4

hrubá mzda v paritě KS ECU/měs. 5 2249,8 2126,8 2073,6 2157,9 2490,1 2357,9 2301,9 1856,4 1755,0 1821,7 1463,2 1578,0 1739,1 1081,3 879,2 912,0

relativní cenová hladina EU EU 15=1,00 6 0,94 1,07 1,04 1,00 1,20 0,97 1,09 0,90 1,05 1,07 0,80 1,06 1,16 0,76 0,66 0,39

čistá relace relace relace paritní sl.13) sl.43) sl.73) mzda (%) (%) (%) ECU/měs. 7 8 9 10 1689,6 16,6 17,1 41,7 1601,5 15,6 16,0 44,0 1551,0 16,4 17,0 45,4 1415,9 16,3 19,2 49,7 1406,9 11,8 16,2 50,0 1374,7 15,4 20,4 51,2 1330,5 14,0 18,7 52,9 1316,2 21,2 23,1 53,5 1253,1 19,2 20,8 56,2 1176,8 18,0 21,5 59,8 1167,6 30,1 29,1 60,3 1147,1 21,2 22,5 61,4 1139,1 17,5 20,6 61,8 883,4 43,2 40,8 79,7 720,1 60,8 57,3 97,8 704,0 100,0 100,0 100,0

Poznámky a vysvětlivky: 1) Přepočet nominálním směnným kurzem národních měn k ECU (EURU); 2) Cenová hladina EU = 1,00; 3) Relace jsou stanoveny ze vztahu CZ/Y, kde CZ je absolutní mzda v ČR a Y absolutní mzda příslušného státu.

39

Přílohy

Příloha 1 Teorie mezinárodní pracovní migracex) 1. Zahájení mezinárodní migrace Proč mezinárodní migrace začíná, vysvětlují různé teoretické modely. Je zajímavé, že jde o radikálně různé koncepty a modely. Teorie „neoclassical economies“ se soustřeďuje na rozdíly ve mzdách a podmínkách zaměstnanosti v různých zemích a na migrační náklady. Pohyb pojímá jako individuální rozhodnutí z důvodu maximalizace příjmu. Teorie „the new economics of migration“ naopak bere v úvahu podmínky na různých trzích a nejenom trhu práce. Vidí migraci jako rozhodnutí domácnosti, která chce minimalizovat rizika pokud jde o příjem rodiny. „Dual labour market theory“ (teorie dvojího trhu) a „world systems theory“ obecně ignorují tyto rozhodovací procesy na mikroúrovni a soustřeďují se na síly podmiňující migraci na makroúrovni. Dříve uvedené teorie („neoclassical economics“, „the new economics of migration“) spojují imigraci se strukturálními potřebami moderních průmyslových ekonomik, zatímco ty další („dual labor market", „world systems“) vidí imigraci jako přirozený důsledek ekonomické globalizace a pronikání trhu přes státní hranice. Tedy z analýz různorodých teoretických konceptů je zřejmé, že teorie vysvětlují proces na různých úrovních – individuální, domácnosti, národní a mezinárodní. 1.1 „Neoclassical economies: macro theory“ Pravděpodobně nejstarší a nejznámější teorie mezinárodní migrace byla vyvinuta pro vysvětlení pracovní migrace v procesu ekonomického rozvoje. V souladu s touto teorií je mezinárodní migrace zapříčiněna geografickými rozdíly v nabídce a poptávce po pracovní síle. Země s nadbytkem pracovní síly a malým množstvím kapitálu mají nízkou tržní mzdu, zatímco země s limitovaným množstvím pracovní síly a velkou akumulací kapitálu jsou charakterizovány vysokou tržní mzdou. Rozdíl ve mzdách podněcuje pracovníky ze zemí s nízkou hladinou mezd migrovat do zemí s vysokou hladinou mezd. Výsledek tohoto pohybu je, že v relativně chudších zemích nabídka pracovní síly klesá a mzdy rostou, zatímco v bohatších zemích nabídka pracovních sil roste a mzdy klesají. To teoreticky pokračuje tak dlouho, dokud se úroveň mezd nevyrovná. Opakem pohybů pracovníků ze zemí s dostatkem pracovní síly do zemí, kde tato síla chybí, je pohyb kapitálu ze zemí bohatých do zemí chudších. Pohyb kapitálu zahrnuje také lidský kapitál, který se pohybuje současně s vysoce kvalifikovanými pracovníky (odborníci, manažeři, poradci) do relativně chudších zemí. Shrneme-li hlavní konceptuální principy této teorie, pak [ Massey a kol. 1993]: 1. Příčinou mezinárodní pracovní migrace jsou rozdíly ve mzdách pracovníků zemí emigračních a imigračních. 2. Eliminací mzdových rozdílů skončí pohyb pracovní síly, při absenci těchto rozdílů nebude pokračovat. 3. Trhy práce podmiňují mezinárodní roky pracovní síly. Jiné typy trhů nemají ne mezinárodní pracovní migraci zásadní vliv. x)

Tento přehled je převzat z práce P.Šelepové [pramen 13] 1

4. Způsob kontroly migrace spočívá v regulaci nebo vlivu na trhy práce ve zdrojových a hostitelských zemích. 1.2 „Neoclassical economics: micro theory“ Mikroekonomická teorie je „modelem individuální volby“. V tomto systému se jedinec rozhodne migrovat, protože jeho kalkulace zisků a ztrát ho přiměje jít tam, kde je podle něj očekávaný zisk nejvyšší. Lidé migrují tam, kde mohou být nejvíce produktivní ve vztahu ke své kvalifikaci a zkušenostem. Současně však zvažují i možné investice, které zahrnují: výdaje na dopravu, náklady během pobytu a hledání práce, úsilí zahrnující přizpůsobení se novému jazyku a kultuře, těžkosti s adaptací na novém trhu práce a psychologickou zátěž spojenou s přetrháním starých a vytvořením nových sociálních vazeb. Nelegální migranti musí mít na mysli i možnost vyhoštění ze země. Základ teorie je, že potenciální migrant jde tam, kde jsou čisté zisky z migraced největší. Ve zkratce lze charakterizovat teorii těmito postuláty [Massey a kol. 1993]: 1. Migrační pohyby vycházejí z mezinárodních rozdílů ve výdělcích a míře zaměstnanosti, výše rozdílů determinuje předpokládaný výdělek. 2. Charakteristiky lidského kapitálu, které zvyšují pravděpodobnou míru odměny za vykonanou práci nebo možnost získat zaměstnání v místě mimo domov (vzdělání, zkušenosti, jazykové znalosti), zvyšují pravděpodobnost mezinárodního pohybu. 3. Individuální charakteristiky, např. sociální podmínky, kontakty v místě imigrace nebo způsoby, které snižují migrační náklady, zvedají čisté zisky z migrace a podporují pravděpodobnost mezinárodního pohybu. 4. Celkové migrační proudy mezi zeměmi odpovídají množství jedinců, kteří migrují na základě individuální kalkulace zisků a ztrát. 5. Na mezinárodní pohyby mají vliv rozdíly ve výdělcích a mírách zaměstnanosti mezi zeměmi. Migrace pokračuje, dokud očekávané výdělky nejsou vyrovnány. 6. Výše předpokládaného zisku v době odjezdu (po odečtení všech nákladů a možnosti zaměstnání v zemi původu) udává velikost mezinárodních proudů. 7. Migrační rozhodnutí pramení z nerovnováhy mezi trhy práce, další trhy jen nepřímo ovlivňují rozhodnutí k migraci. 8. Přesto, že mohou být podmínky v hostitelských zemích pro případné migranty psychologicky atraktivní, rozdíl migračních nákladů a zisků může být negativní. V tomto případě může záporný rozdíl migraci zastavit. 1.3 „The new excconomics of migration“ Klíčovým atributem tohoto přístupu je, že migrační rozhodnutí nedělá jedinec, ale celá jednotka spřízněných osob, většinou rodina nebo domácnost, Právě zde se totiž lidé rozhodují kolektivně, a to nikoliv pouze aby maximalizovali zisky, ale také minimalizovali svá rizika. Na rozdíl od jedince, pro domácnosti je migrace prostředkem pro diverzifikaci zdrojů rodinných příjmů. Proto někteří členové pracují v domácí ekonomice a jiní naopak odcházejí pracovat na zahraniční trhy práce, kde jsou mzdy a podmínky v zaměstnání odlišné od těch v zemi původního pobytu.

2

Jestliže se zhorší podmínky v ekonomice země původu migranta a aktivity nepřinesou dostatečný zisk, domácnost se spolehne na migrantovu podporu. V rozvinutých zemích jsou rizika domácností minimalizována pojištěním u soukromých společností nebo vládními programy. V rozvojových zemích tyto insitucionální mechanismy chybějí, nebo jsou nedokonalé. Na závěr jsou shrnuty základní myšlenky teorie [Massey a kol. 1993]: 1. Rodiny a domácnosti nebo jinak definované skupiny jsou vhodné jednotky pro výzkum migrace (nejen jednotlivci). 2. Rozdíly ve mzdách mezi zeměmi nejsou nutnou podmínkou pro mezinárodní migraci. Domácnosti mohou mít důvod rozdělit rizika mezinárodním pohybem i při absenci mzdových rozdílů. 3. Mezinárodní pohyby neskončí, když budou eliminovány rozdíly ve mzdách. Podněty pro migraci mohou pokračovat, když další trhy ve zdrojové zemi nejsou perfektní nebo jsou v nerovnováze. 4. Stejný předpokládaný příjem nebude mít stejný efekt na možnosti migrace v domácnostech umístěných na různém stupni příjmové úrovně nebo umístěných v komunitách s různou úrovní příjmu. 5. Vlády mohou ovlivnit míru migrace nejenom politikou, která ovlivňuje trh práce, ale také podmínkami pro vytváření pojišťovacího trhu, trhu s kapitálem ad. Vládní pojišťovací programy, především pojištění v nezaměstnanosti, mohou významnou měrou působit na mezinárodní pohyb. 1.4 „Dual labor market theory“ (teorie dvojího trhu) Zastánci teorie dvojího trhu argumentují tím, že mezinárodní migrace vychází v moderních průmyslových společnostech ze skutečné poptávky po práci. Imigrace není zapříčiněna „push“ faktory ve zdrojových zemích (nízké mzdy nebo vysoká nezaměstnanost), ale „pull“ faktory v hostitelských zemích (chronická potřeba zahraniční pracovní síly). Vyspělé ekonomiky jsou charakterizovány rozdvojeným pracovním trhem, protože existuje základní dualita mezi pracovní silou a kapitálem. V těchto ekonomikách můžeme identifikovat dva základní sektory. Primární pracovní sektor, který zaměstnává kvalifikované pracovníky, dobře je platí a poskytuje jim např. i další vzdělání. Pro sekundární sektor jsou typické nízké platy, nestabilní pracovní podmínky, malá šance postupu po žebříčku kariéry. Dříve zde pracovali především ženy, mladiství a etnické menšiny. V současné době se tyto skupiny posunují do primárního sektoru a sekundární sektor tvoří z velké části zahraniční pracovníci [Drbohlav 1997]. Hlavní teze lze shrnout takto [Massey a kol. 1993]: 1. Mezinárodní pracovní migrace je založena na poptávce a je iniciována náborem ze strany zaměstnavatelů nebo vlád potenciálních imigračních zemí. 2. Protože poptávka po imigrantech vychází ze strukturálních potřeb ekonomiky a je realizována nábory spíše než nabídkou mezd, nejsou mezinárodní mzdové rozdíly ani nutnou, ani postačující podmínkou pro vznik pracovní migrace. 3. Nízká úroveň mezd ve společnostech, které přijímají imigranty, se nezvyšuje jako odezva na snížení příslibu imigrantů. Drží se na nízké úrovni především sociálními mechanismy. Naopak nízká úroveň mezd může klesat jako důsledek

3

vzrůstu nabídky pracovní síly imigrantů a sociální a institucionální překážky tomu nejsou schopny zabránit. 4. Vlády nemají podstatný vliv na mezinárodní migraci uplatňováním opatření, která mohou způsobit pouze malé změny platů. Imigranti vyplňují poptávku po pracovní síle, která je způsobena strukturálními změnami v moderní, postindustriální společnosti. 1.5 „World systems theory“ Podle této teorie je mobilní populace, která je náchylná k migraci do zahraničí, vytvářena pronikáním kapitalistických vztahů do periferních nekapitalisitických společností. Vlastníci a manažeři velkých společností ve snaze dosáhnout vyšší ekonomické stability svých společností, vyšších zisků a celkového bohatství hledají v chudých zemích půdu, suroviny, lidskou pracovní sílu a v neposlední řadě odbytiště pro své výrobky. Jakmile se všechny tyto faktory dostávají do vlivu tržních mechanismů, nevyhnutelně vytvářejí migrační toky jak uvnitř těchto rozvojových zemí, tak i směrem do zahraničí. Dále je uvedeno několik hlavních postulátů této teorie [Massey 1993]: 1. Mezinárodní migrace je přirozený důsledek pronikání globální ekonomiky do periferních regionů. 2. Mezinárodní tok pracovní síly následuje mezinárodní tok zboží a kapitálu, ale v opačném směru. Proto mohou vlády rozvinutých zemí ovlivňovat migrační pohyb regulací kapitálových toků do rozvojových oblastí. 3. Rozdíly v platech a v zaměstnanosti jednotlivých zemí nejsou pro mezinárodní migraci podstatné, protože ta primárně sleduje dynamiku vytváření trhů a strukturu globální ekonomiky. Z uvedených postulátů je patrné, že teorie byla vytvořena na základě jiných podmínek, než jaké existují v našem regionu. Pravděpodobně zejména na základě zkušeností z migračních pohybů mezi bývalými koloniálními mocnostmi a jejich koloniemi s již vytvořenými kulturami, investičními a obecně komunikačními vazbami.

2. Kontinuita mezinárodní migrace V souladu s výše popsanými teoriemi může migrace začínat z velmi rozličných důvodů. Mezi tyto důvody mohou patřit například přání zvýšení individuálního příjmu, pokus o diverzifikaci rizik příjmu domácnosti, programy náboru pracovníků, mezinárodní přemísťování pracovních sil díky průniku trhů do ekonomicky periferních regionů nebo kombinace těchto faktorů. Rozdíly ve mzdách, relativní rizika, náborová úsilí a pronikání trhů pohyb lidí nejenom iniciují, ale působí i na jeho pokračování. Avšak podmínky, které udržují migraci, mohou být i zcela jiné, než ty, které ji iniciují. Vznikají v průběhu migrace a patří mezi ně zejména: vznik sítí migrantů, institucionální podpora migrace a sociální změny v hostitelských zemích, [Massey a kol. 1993]. Následující odstavce jsou věnovány teoriím vzniku sítí migrantů a rozvoje institucí. 2.1 „Network theory“ (teorie sítí)

4

Sítě migrantů jsou tvořeny mezilidskými svazky, které spojují migranty, dřívější migranty a nemigranty v zemích původu a hostitelských zemích pouty, jako je příbuzenství nebo přátelství. To zvyšuje pravděpodobnost mezinárodní migrace, protože tyto vazby snižují náklady a rizika pohybu a zvyšují očekávaný čistý zisk migrace. Pokles nákladů První migranti, kteří odejdou do nového působiště, nemají navázány žádné sociální vazby. Proto je pro ně migrace nákladnější, zejména tehdy, když vstoupí do jiné země bez dokumentů. Poté, co první migranti opustí svoji zemi, potenciální náklady na migraci pro jejich přátelé a příbuzné se sníží. Díky povaze příbuzenských a přátelských struktur si každý nový migrant vytváří skupinu lidí se sociální vazbou k místu působiště. Migranti jsou nevyhnutelně vázáni i na neemigranty. Závazky vyplývající z jejich vztahů (přátelství, příbuzenství) zajistí potenciálním migrantům jednodušší přístup k zaměstnání a podporu v místě nového bydliště. Když počet propojení ve zdrojové zemi dosáhne kritického prahu, migrace se stává „samoživitelnou“ a v podstatě „neovlivnitelnou“ a faktor sítí svým vlivem setře význam mnoha jiných původních motivů emigrace. Každý nový pohyb opět redukuje náklady následující migrace pro příbuzné a známé. Klesající rizika Sítě také zapřičiňují, že mezinárodní migrace je velmi atraktivní jako strategie pro rozptýlení rizik. „Samoživitelný“ růst sítí může být vysvětlen nejenom progresivní redukcí nákladů, ale též progresivní redukcí rizik. Každý nový migrant rozšiřuje síť a redukuje rizika pohybu pro ty, kteří jsou s ním příbuzensky nebo jinak spojeni. Podle teorie sítí [Massey a kol. 1993]: 1. Mezinárodní migrace směřuje k tomu, že stále větším rozšiřováním sítí dojde ve zdrojových zemích k tomu, že všichni lidé, kteří si přejí migrovat, mohou migrovat bez potíží. Poté se objem migrace začne zmenšovat. 2. Velikost migračního toku mezi dvěma zeměmi nemusí významně korelovat s rozdílností mezd nebo mírou nezaměstnanosti, protože jakékoliv efekty těchto proměnných v podpoře nebo omezení migrace jsou zastíněny klesajícími náklady a riziky pramenícími z růstu sítí. 3. Tak, jak se mezinárodní organizace stává institucionalizovanou formováním sítí, stává se také postupně nezávislou na faktorech, které ji zapříčiňují. 2.2 „Institutional theory“ (institucionální teorie) S nárůstem mezinárodní migrace začínají v každé zemi vznikat soukromé i humanitární (vládní i nevládní) organizace, aby uspokojily poptávku tvořící se z nerovnováhy mezi velkým množstvím lidí hledajících vstup do vyspělých zemí a limitovaným počtem imigračních víz, která tyto země nabízejí. Tato nerovnováha a bariéry, které tyto země budují, vytvářejí lukrativní ekonomický prostor (a to ve sféře legální i nelegální) pro instituce a podnikatele, kteří podnikají na tomto poli. Ilegální trh vytváří podmínky, které vedou k využívání i zneužívání imigrantů. Na druhé straně dobrovolné humanitární organizace vznikají ve vyspělých zemích proto, aby pro legální i nelegální imigranty vymohly práva a zlepšily jejich základní životní podmínky.

5

Ziskové organizace a soukromí podnikatelé poskytují mnohdy různé služby za poplatek. Mezi tyto služby patří například i nedovolený přechod hranice, tajný převoz do vnitrozemí, pracovní dohoda mezi zaměstnavatelem a migrantem, padělané doklady a víza, fingované svatby mezi migranty a místními občany, nocleh a další. Humanitární organizace pomáhají migrantům zejména poskytováním např. poradenství, přístřeší a základních životních služeb. Časem se jedinci, firmy i organizace podnikající na poli mezinárodní migrace stabilizují a stávají se mezi migranty dobře známými. Základní teze institucionální teorie lze shrnout [Massey a kol. 1993]: 1. Čím více podporují různé organizace mezinárodní pohyb, tím více se mezinárodní tok migrantů stává institucionalizovanějši a nezávislejší na faktorech, které migraci většinou iniciují. 2. Vlády těžko kontrolují tyto toky, protože proces institucionalizace je těžko regulovatelný.

6

Příloha 2 Vývoj a struktura zaměstnaných občanů ČR pracujících v Rakousku a SRN Podle výběrového šetření ČSÚ byl vývoj pracovních migrací do Rakouska a Německa tento: Ve sledovaném období (1993-1999) došlo k celkovému poklesu počtu migrantů do Rakouska z původních 3700 osob v roce 1993 na 1600 osob v roce 1999. Počet migrujících se tak snížil o 60%. V Německu byl tento trend obdobný. V roce 1993 bylo v Německu přibližně 16000 českých migrantů a v roce 1999 jen asi 6900. Migrace do obou zemí se po roce 1993 stále snižuje a dosahuje zhruba 40% úrovně roku 1993. Věk migrantů: v obou případech jsou rovnoměrně zastoupeny všechny věkové kategorie až do 54 let, kdy počet migrantů prudce klesá. V případě Rakouska je s 34% nejsilněji zastoupena věková skupina 15 – 24 let. Migrace do Německa se nejvíce projevuje ve věkové skupině 25 – 34 let (32% migrantů) těsně sledována věkovou skupinou 35 – 44 let (30%). Ekonomická činnost migrantů: pracovní migrace v Německu je nejčastěji zastoupena ve stavebnictví, ve kterém pracuje cca 27 % migrantů; ve zpracovatelském průmyslu pracuje 19,5% migrantů. V Rakousku první příčku zaujímá zdravotnictví, veterinární a sociální služby (23%) těsně následováno stavebnictvím (18,2%). Klasifikace zaměstnání: zaměstnání, které migranti získávají, je pochopitelně závislé na ekonomické činnosti migrantů. Mezi migranty v Německu převažují tyto profese: řemeslníci, kvalifikovaní výrobní dělníci a opraváři (40,3%) a dále provozní pracovníci ve službách a obchodě ( 23,4%). V Rakousku provozní pracovníci ve službách a obchodě(24,3%), techničtí, zdravotničtí a pedagogičtí pracovníci a řemeslníci (24,1% - je známa skutečnost, že v Rakousku pracuje hodně zdravotních sester), kvalifikovaní dělníci ve výrobě, opraváři (24,1%).

T a b u l k a č. 1 Rakousko

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

Celkem

3,7

3,5

4,2

3,1

2,0

2,4

Rozdíl Index char. /celkem (99-93) 99/93 (%) (%) 1999 1,6 -2,2 41,6

Pohlaví Muž Žena

2,7 1,0

2,8 0,7

2,7 1,5

2,4 0,7

1,9 0,1

1,8 0,6

0,9 0,7

-1,9 -0,3

32,1 67,3

56,2 43,8

Věkové skupiny 15-24 25-34 35-44 45-54 55-64 65+ Jiné

0,4 1,4 1,4 0,6 -

0,4 0,9 1,4 0,8 0,0 -

0,6 1,0 1,7 0,9 0,0 -

0,4 0,6 1,7 0,4 0,0 -

0,0 0,5 1,2 0,2 0,0 -

0,3 0,7 0,8 0,6 -

0,5 0,3 0,2 0,4 0,1 -

0,1 -1,0 -1,1 -0,2 -

117,6 23,4 16,6 70,3 -

33,9 20,6 14,6 24,9 6,0 -

B205A OKEČ A01-Zemědělství a myslivost A02,B-Lesní hospod., rybolov,chov ryb C-Dobývaní nerostných surovin D-Zpracovatelský průmysl E-Výroba a rozvod elektřiny,plynu a vody F-Stavebnictví G-Obchod,opr.mot.voz.a spotřebního zboží H-Pohostinství a ubytování I-Doprava, skladování a spoje J-Peněžnictví a pojišťovnictví K-Nemovitosti,pronájem,služby,výzk.vývoj L-Veř.správa;Obrana;Sociální zabezpečení M-Školství N-Zdravotnictví,veter.a sociální činnost O-Ost.veřejné,sociální a osobní služby P-Soukromé domácnosti s dom.personálem Q-Exteritoriálni organizace a spolky

0,0 1,0 1,0 0,2 0,8 0,3 0,5 -

0,0 0,9 1,3 0,3 0,5 0,3 0,2 -

0,3 1,1 0,8 0,3 0,6 0,2 0,0 0,8 0,0 0,0 -

0,1 0,7 0,8 0,1 0,2 0,3 0,1 0,7 0,1 0,0 -

0,1 0,3 0,6 0,0 0,3 0,3 0,0 0,2 0,0 -

0,1 0,0 0,1 0,3 0,5 0,2 0,2 0,1 0,5 0,2 0,0 -

0,2 0,3 0,3 0,1 0,1 0,1 0,4 0,1 0,1 -

-0,7 -0,7 -0,1 -0,7 -0,2 -0,1 -

26,5 28,9 58,5 9,2 24,5 74,9 -

13,6 16,2 18,2 7,5 4,8 4,4 23,3 4,7 7,3 -

pokračování tabulky č.1 1993 -

1994 -

1995 -

1996 -

1997 -

1998 -

1999 -

99-93 -

Klasifikace zaměstnání Příslušníci armády Zákonodárci,ved.a říd.pracovníci Ved.a odborní duševní pracovníci Techn.,zdrav.,pedag.prac.a v příb.oborech Nižší admin.pracovníci (úředníci) Prov.prac.ve službách a obchodě Kvalif.děln.v zem.,lesn.a příb.oborech Řemeslníci a kvalif.výr.,zprac.,opraváři Obsluha strojů a zařízení Pomocní a nekvalifikovaní pracovníci Neví Jiné

0,2 0,6 0,8 1,7 0,4 0,1 -

0,4 0,2 0,5 0,0 1,9 0,5 0,1 -

0,1 0,7 0,8 1,6 0,7 0,3 -

0,3 0,4 0,3 1,5 0,5 0,1 -

0,2 0,0 0,0 0,3 0,9 0,3 0,3 -

0,2 0,3 0,2 0,3 0,1 1,0 0,1 0,3 -

0,1 0,4 0,0 0,4 0,1 0,4 0,1 0,1 -

-0,2 -0,4 -1,3 -0,3 0,0 -

Nejvyšší dosažené vzdělání Základní Vyučen(a) Střední odborné Vyučen s maturitou Úplné střední odborné Úplné střední všeobecné Vysokoškolské Bez školního vzdělání a nezjištěno

1,5 0,3 0,0 1,2 0,7 -

0,2 1,1 0,7 0,1 1,0 0,4 -

0,2 1,9 0,5 0,0 1,3 0,0 0,2 -

0,1 1,6 0,1 0,8 0,1 0,4 -

0,1 1,2 0,1 0,4 0,2 -

1,3 0,2 0,7 0,0 0,2 -

0,1 0,6 0,1 0,6 0,1 0,1 -

-0,9 -0,2 -0,7 -0,6 -

99/93 char/celkem 0,0 0,0 7,5 67,4 24,1 3,0 48,9 24,3 8,2 22,1 24,1 18,1 4,4 62,3 4,3 -

37,9 39,8 45,1 13,9 -

4,8 35,9 8,2 35,9 9,1 6,0 -

T a b u l k a č. 2 Německo

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

Celkem

16,0

12,4

10,7

10,0

9,9

7,8

Rozdíl Index char. /celkem (99-93) 99/93 (%) (%) 1999 6,9 -9,1 43,1

Pohlaví Muž Žena

13,3 2,7

10,2 2,2

8,9 1,9

7,3 2,7

7,5 2,4

5,1 2,7

4,6 2,3

-8,8 -0,3

34,4 87,2

66,4 33,6

Věkové skupiny 15-24 25-34 35-44 45-54 55-64 65+ Jiné

2,4 4,5 7,0 1,8 0,2 0,1 -

1,9 3,6 5,3 1,3 0,2 0,1 -

2,0 3,7 3,6 1,4 0,1 -

2,2 3,1 3,2 1,5 -

1,7 3,0 3,5 1,6 0,1 -

1,4 2,4 2,4 1,4 0,1 0,0 -

1,3 2,2 2,1 1,2 0,1 0,0 -

-1,2 -2,4 -4,9 -0,6 -0,1 0,0 -

52,6 48,3 29,7 67,0 57,9 77,7 -

18,6 31,9 30,2 17,2 1,5 0,7 -

B205A OKEČ A01-Zemědělství a myslivost A02,B-Lesní hospod., rybolov,chov ryb C-Dobývaní nerostných surovin D-Zpracovatelský průmysl E-Výroba a rozvod elektřiny,plynu a vody F-Stavebnictví G-Obchod,opr.mot.voz.a spotřebního zboží H-Pohostinství a ubytování I-Doprava, skladování a spoje J-Peněžnictví a pojišťovnictví K-Nemovitosti,pronájem,služby,výzk.vývoj L-Veř.správa;Obrana;Sociální zabezpečení M-Školství N-Zdravotnictví,veter.a sociální činnost O-Ost.veřejné,socialní a osobni služby P-Soukromé domácnosti s dom.personálem Q-Exteritoriálni organizace a spolky

0,1 0,7 0,2 4,5 0,0 5,9 0,7 1,8 0,6 0,2 0,1 0,0 0,4 0,6 0,1 -

0,0 0,3 0,2 3,3 0,1 4,5 0,6 1,9 0,4 0,1 0,0 0,3 0,4 0,2 -

0,3 0,2 2,8 0,1 4,6 0,5 0,9 0,2 0,1 0,1 0,2 0,4 0,4 -

0,1 0,3 2,5 0,1 3,6 0,8 1,2 0,0 0,0 0,1 0,4 0,7 0,2 -

0,2 0,1 0,0 2,9 3,0 0,5 1,7 0,2 0,3 0,4 0,3 0,1 -

0,1 0,0 0,1 1,7 0,1 1,9 0,7 1,3 0,5 0,1 0,3 0,5 0,5 -

0,1 0,1 0,1 1,3 0,1 1,8 0,3 1,2 0,7 0,1 0,2 0,1 0,1 0,4 0,4 -

0,0 -0,6 -0,1 -3,2 0,0 -4,0 -0,4 -0,6 0,1 0,0 0,1 -0,2 -0,2 0,2 -

135,8 13,9 34,2 29,6 146,8 31,2 39,5 65,0 116,5 52,4 358,3 33,3 60,6 274,8 -

1,7 1,4 1,0 19,5 0,8 26,6 4,2 16,8 10,4 0,7 2,2 2,2 1,8 5,3 5,3 -

pokračování tabulky č.2 Rakousko Neví Jiné

99/93 char/celkem -

1993 -

1994 -

1995 -

1996 -

1997 -

1998 -

1999 -

99-93 -

Klasifikace zaměstnání Příslušníci armády Zákonodárci,ved.a říd.pracovníci Ved.a odborní duševní pracovníci Techn.,zdrav.,pedag.prac.a v příb.oborech Nižší admin.pracovníci (úředníci) Prov.prac.ve službách a obchodě Kvalif.děln.v zem.,lesn.a příb.oborech Řemeslníci a kvalif.výr.,zprac.,opraváři Obsluha strojů a zařízení Pomocní a nekvalifikovaní pracovníci Neví Jiné

0,0 0,4 1,0 0,3 1,3 0,4 9,2 1,3 2,1 -

0,3 0,8 0,1 1,7 0,2 6,8 0,9 1,7 -

0,3 0,2 0,6 0,1 1,2 0,2 6,0 0,7 1,4 -

0,3 0,8 0,2 2,0 0,2 4,5 0,9 1,1 -

0,4 0,1 1,1 0,1 1,6 0,1 4,4 1,0 0,9 -

0,4 0,2 0,8 0,0 1,9 0,1 2,7 1,1 0,5 -

0,0 0,1 0,2 0,6 0,0 1,6 0,2 2,8 0,8 0,5 -

0,1 -0,2 -0,4 -0,3 0,3 -0,2 -6,4 -0,5 -1,5 -

359,2 40,8 56,7 14,0 127,0 52,3 30,4 63,3 26,3 -

0,5 1,2 2,2 8,4 0,7 23,4 3,1 40,3 12,3 7,9 -

Nejvyšší dosažené vzdělání Základní Vyučen(a) Střední odborné Vyučen s maturitou Úplné střední odborné Úplné střední všeobecné Vysokoškolské Bez školního vzdělání a nezjištěno

1,5 8,7 1,4 0,3 2,7 0,6 0,7 -

1,2 6,4 0,6 0,1 2,9 0,4 0,8 -

0,4 6,2 0,5 2,8 0,2 0,6 -

0,7 5,9 0,5 2,4 0,3 0,3 -

0,4 5,3 0,8 0,2 2,6 0,3 0,3 -

0,3 3,8 0,6 0,3 2,1 0,4 0,4 -

0,5 3,7 0,7 1,4 0,2 0,4 -

-1,0 -4,9 -0,7 -1,4 -0,4 -0,4 -

34,0 42,9 50,4 50,3 30,4 52,9 -

7,5 53,9 10,2 20,0 2,7 5,7 -

Prameny a literatura 1. Mezinárodní pracovní migrace v ČR, bulletin č. 1, 2, 3, 4. VÚPSV, 1998 - 2000 2. HORÁKOVÁ, M. Současný vývoj pracovních migrací v České republice 2000. VÚPSV, 2000. 3. Statistická ročenka trhu práce v ČR 1998. MPSV, 1999 4. Statistická ročenka trhu práce v ČR 1999. MPSV, 2000. 5. KROUPA A. a kol. Nelegální zaměstnávání a podnikání cizinců na českém trhu práce. VÚPSV, 1997. 6. HORÁKOVÁ, M. Srovnávací analýza migračních politik. VÚPSV, 2000. 7. Příjmy a mzdy v zahraničí a v České republice 1999. VÚPSV, 1999. 8. Příjmy a mzdy v zahraničí a v České republice 2000. VÚPSV, 2000. 9. Srovnávání hrubého domácího produktu a cenové úrovně za rok 1996 s členskými státy OECD 1999. ČSÚ, 1999. 10. Statistické ročenky ČR 1999, 2000. ČSÚ. 11. Interní materiály k problematice statistiky cizinců, nepublikováno (projekt harmonizace dat o pracovních silách; cizí pracující státní příslušníci v ČR). ČSÚ, 1999 12. Statistická ročenka SR, 1999. SSÚ. 13. ŠELEPOVÁ, P.: Zahraniční pracovní migrace v České republice. 1998 14. FASMANN, HINDERMANN: Migrationspotential OstMittel Europa, Wien, 1997 15. International Organization for Migration: Migration Potential in Central and East Europe, 1998 16. WALTERKIRCHEN, DIETZ: Účinky rozšíření EU na východ na rakouský trh práce. 1999 17. Intenzifikace vztahů Východ – Západ v procesu rozšíření EU Landesmann. WIIIW, 1999. 18. Seminář o posledním vývoji migrace a trhu práce ve střední a východní Evropě v kontextu rozšiřování EU. OECD: Bratislava, květen 2000, (cca 20 publikovaných dokumentů).

Významné referáty z toho semináře: : VIDOVIC, o základních charakteristikách trhu práce v zemích střední a východní Evropy ALECKE, HUBER, Unie o metodách předpovědí migračních proudů HILLE, o vztazích migrace a ekonomické integrace 19. HÖNEKOPP, E.: The Impact of Migration,1999 20. HÖNEKOPP, E: Skutki roszerzenia EU na wschód dla rynkov pracy krajów EU (Vliv rozšíření EU na východ na trhy práce států EU). 2000 21. Evropská unie a Česká republika – základní sociální a hospodářské charakteristiky. VÚPSV,1999 22. Společné zhodnocení priorit hospodářské politiky České republiky (dokument vlády ČR a EU). 1999 23. Tax Benefit Position of Employees 1995/1996, 1997, Taxing Wages 1998/1999. OECD. 24. Arbeitsmarktservice Österreich: Bewilligungspflichtige beschäftigte Ausländerinnen. Oktober 1999. 25. BLASCHKE: Migration - Ein Bericht über den Forschungsstand unter besonderer Berücksichtigung internationaler Publikationen zur Arbeitsmigration seit 1991. Bundesinstitut für Bevölkenrungsforschung. Wiesbaden, 1997. 26. Arbeitsmarktservice Österreich: Bewilligungspflichtige beschäftigte Ausländerinnen. Dezember, 1999 27. Interní materiál ČSÚ o počtu a struktuře českých občanů pracujících v Rakousku a Německu 28. The Czech Nationals Employed in EU Member States, MPSV (interní materiál) 29. Erweiterung der Europäischen Union und Migration – Mögliche Auswirkungen auf den österreichischen Arbeitsmarkt. 2000 30. European Integration Consortium: The Impact of Eastern Enlargement on Employment and Wages in the EU Member States