MĚŠICKÝ ZPRAVODAJ
Únor 2006 1
Únor Únor bílý – pole sílí, meluzína ještě kvílí, sníh před sebou mete, v zahrádkách však -čemeřiceuž odvážně kvete.
Kos však nad ní nezajásá. Není mu do zpívání! Smutně sedí pod keři – neměl včera večeři a dnes nemá snídani.
A lýkovec opodál, růžový si závoj vzal. Hned po ránu z něžných kvítků nazdobil si každou snítku. Nám se líbí tahle krása!
Pohleďme na malou Jitku- právě běží ke krmítku! Vymetá z něj všechen sníh.
A už chystá do krmítka samé dobré zobání, aby měli všichni ptáčci, pestrou snídani. Lůj, semínka slunečnice, vločky, krupky, hrstku máčku, všem těm ptáčkům do zobáčku. Je prostřeno. – Začíná – skvělá ptačí hostina. Jarmila Ptáková
SLOVO REDAKCE ČTENÁŘŮM Vážení čtenáři, milí spoluobčané, dnešním číslem otevíráme další, již třetí ročník Zpravodaje. V tomto roce neuvažujeme o žádných zásadních změnách vzhledu ani obsahu časopisu, nejvýš přidáme nějaké nové rubriky. Do příštího roku neplánujeme už vůbec, protože to už bude jiné zastupitelstvo a jaké bude jeho pojetí lokálního tisku, nemůžeme tušit. Můžeme čtenáře, kteří si list oblíbili ujistit jen o tom, že pramen inspirace nám nevyschne - to může být jen zbožným přáním nějakého duchaprostého jedince. Dokud totiž pokvete lidská hloupost, a naopak, dokud obec žije a rozvíjí se pod vedením schopných lidí, bude stále o čem psát. Co si tedy dnes můžete přečíst? Obecních záležitostí si všímá pravidelné „Slovo starosty“ a bilancí uplynulého roku se zabýváme v článku „Obec v roce 2005“. Nechybí pravidelné „Toulky minulostí“, již XX. část z období 1. světové války, obvyklý „Sloupek stavební komise“, obsah oživují pravidelné paměti profesora Andryska, místopisná stať o kostele v Kojeticích a připomínka památky velké postavy českých dějin Josefa Dobrovského, příležitostného obyvatele obce. V bloku informací nepřehlédněte naši upoutávku na nově vyšlou knihu kolektivu autorů „Povodím Mratínského potoka.“ Kniha vyšla již začátkem února, bohužel náš interval 2
vycházení nám dovolil informovat o ní až nyní. Nezbývá než doufat, že teď ještě nějaké výtisky ke koupi budou. Knížku si můžete koupit výhradně na obecních úřadech dotyčných obcí, nebude v prodejní síti a díky tomu je prodejní cena jen 350,- Kč. Publikace tohoto typu se jinak prodávají za 900 - 1200 Kč. Publikace má výpravný, dárkový charakter trvalé hodnoty a jako dar k narozeninám či Vánocům je to přesně to pravé. A kdyby nám snad někdo vytkl, že děláme neplacenou reklamu vydavatelům, tak případný zisk z prodeje jde na charitativní účely a reklamu děláme nejvýš sami sobě pro dobrou věc. I úvaha „Kam co patří“ a informace o opravě zámeckých hodin jsou součástí tohoto bloku. V rubrice „Kultura a sport“ se dočtete o nových aktivitách „Spolku rybářů“ vyvolaných nákupem měšického Velkého rybníka do majetku obce, dále zajímavosti z dějin lyžování a další zprávy. To je asi to nejpodstatnější, o čem se dnes dočtete, ale zdaleka ne všechno. Nakonec jsme si nechali stručné připomenutí událostí, které nás letos neminou a to jsou na prvním místě volby. Jednak volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, ty proběhnou 2. a 3. června a pro nás neméně důležité, volby obecní, na podzim, nejspíš v listopadu. Tato skutečnost ovlivní, a to již od příštího čísla, obsah našeho listu. Budeme zveřejňovat potřebné informace organizačního a technického rázu v duchu volebního zákona. Před parlamentními volbami pak dáme prostor na stránkách našeho Zpravodaje volebním stranám, které o to projeví zájem, k prezentaci jejich volebních programů a kandidátů ve stručné formě, a to jako placenou inzerci. Na tu možnost upozorňujeme jejich volební štáby již nyní. Před obecními volbami pak poskytneme možnost všem kandidátům do zastupitelstva ve vymezeném rozsahu informovat voliče o sobě a svém volebním programu - to již bezplatně. Zájemcům o kandidaturu do Zastupitelstva obce sdělujeme, že všechny potřebné informace, jak postupovat, chce-li se někdo o mandát zastupitele ucházet, poskytuje volební zákon, Obecní úřad a také sekretariáty volebních stran. Končíme obvyklou výzvou: volit přijďte, protože svou neúčastí ani nikoho nepotrestáte ani nedáte najevo nějaký postoj. Umožníte jen, aby byli zvoleni ti, které tam nechcete a nevolili byste je. A že není koho volit? Naše chyba, nás všech - nikoho správného jsme tam tedy asi nenavrhli. Přejeme příjemné očekávání jara a hezké dny. Vaše redakční rada
Slovo starosty Vážení spoluobčané, opakovaně se obracíte na své zastupitele se svým nesouhlasem s realizací nových staveb nebo změnou užívání stávajících staveb a očekáváte, že obec dokáže zakázat to, co se někomu z Vás nelíbí. Obec je při svém rozhodování vázána svými schválenými předpisy, lidově řečeno obecními zákony a zákony platnými v ČR. Součástí těchto je Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění pozdějších změn a doplňků a Obecně závazná vyhláška obce Měšice č. 8/2002, o závazných částech územního plánu obce Měšice. 3
Ta určuje ve svých regulativech zastavitelná a nezastavitelná území s určitým druhem využití. Zastupitelé svým rozhodnutím tyto ukazatele nemohou měnit. Změnu územního plánu lze provést pouze schvalovacím procesem, který trvá cca půl roku a oznamuje se veřejnou vyhláškou. Vyjadřují se v něm všechny dotčené orgány a účastníci řízení. Mezi ně patří i všichni občané obce a všichni vlastníci nemovitostí v řešeném území. Ti všichni mohou ovlivnit konečné znění závazné vyhlášky. Pokud tedy nově navrhované stavby nebo změny užívání stávajících staveb jsou v souladu s citovanými předpisy, nemohou zastupitelé svým rozhodnutím měnit to, co bylo schváleno a je v současnosti platné. Seznamte se s platným zněním územního plánu a přijďte si nad ním popovídat. Dozvíte se, co je v našem katastru povoleno a co zakázáno. Na závěr žádám všechny občany, kterým nejsou předávány od obce informace pomocí SMS a mají o toto zájem, aby doručili své přání se jménem a číslem mobilu na OÚ. Zdravím, Petr Lanc
OBEC V ROCE 2005 Přehled činnosti Zastupitelstva obce Měšice za uplynulý rok Zastupitelstvo obce se v roce 2005 sešlo na 20 řádných zasedáních, z toho bylo jedno výroční, veřejné, které nemá pracovní charakter a není uzavřeno usnesením. Na zasedáních bylo projednáno celkem 260 jednacích kapitol, což je v průměru 13 kapitol na jedno zasedání. Usnesení zastupitelstva měla celkem 125 bodů Jaká byla účast zastupitelů na jednáních ? V tabulce uvádíme účast jmenovitě a v procentech. Je třeba dodat, že účast na jednáních je podle zákona o obcích základní povinností každého zastupitele. Zákon ovšem za neúčast neukládá žádné sankce. V přehledu nerozlišujeme neúčast omluvenou a neomluvenou. Jméno Jiří Bejlek Karel Buriánek Antonín Fára ing. Milan Grubauer Vlastimil Hanzl Irena Honsová ing. Antonín Knetl Petr Lanc Václav Lorenc Miroslava Mašková RNDr. Tomáš Renčín Milan Severa
Účast v procentech 100 70 90 75* 80 90 100** 100 80 85 75 30
*/ do odstoupení z funkce, **/ od nastoupení do funkce Jména zastupitelů jsou řazena podle abecedního seznamu. Průměrná účast byla 90,5 %. 4
Jak je patrno z tabulky, došlo od zasedání č. 5 v únoru ke změně ve složení zastupitelstva. Z funkce zastupitele odstoupil ing. Milan Grubauer (stavební komise) a na jeho místo jako volený náhradník přišel ing. Antonín Knetl. O této změně jsme už vloni psali. Přesto se pro osvěžení paměti hodí přidat malou poznámku. Pan Grubauer se funkce vzdal pro nedostatek času, ale další a dost podstatný důvod byl ještě jeden. K odchodu ho přiměla prachobyčejná zloba, závist a nenávist některých na duchu prostých lidí. Pan Grubauer byl jedním z nejaktivnějších a nejpracovitějších členů zastupitelstva. Byl prostě úspěšný, a to se v našem národě neodpouští. Touto cestu mu dodatečně děkujeme. Tato snaha o rozklad zastupitelstva se týkala i ostatních členů. Ti naštěstí vydrželi. Na místo pana Grubauera nastoupil, také naštěstí, další odborník v daném resortu, pan Knetl. Ale pojďme k činnosti zastupitelstva. Mnoho jednacího času v loňském roce zabralo řešení neblahé záležitosti kolem působení firmy Stabilplastik, když se postupně vytratila racionální diskuse kolem řešení jádra problému a nastoupily obstrukce zvenčí s cílem věc uměle nafukovat. Ale o tom jsme psali celý rok a nehodláme se jakýmkoliv hodnocením dále zabývat. Dost času také zabralo projednávání interní záležitosti zastupitelstva - novela jednacího řádu. A teď ke konkrétním výsledkům práce zastupitelstva a Obecního úřadu: Dostalo se kladného hodnocení internetovým stránkám obce, občané s nimi byli seznámeni na veřejném zasedání v zámku. Byla provedena rekonstrukce památníku obětem válek, byla přidána deska obětem 2. světové války. Z opatření v oblasti dopravy jmenujme zejména vyznačení obytných zón, omezení rychlosti v obci na 40 km/h, (v zónách to je 20 km/h, to asi ví málokdo), vyznačení plné středové podélné čáry na hlavních komunikacích a vyznačení přechodů pro chodce, studie na kruhový objezd, projekty chodníků v ulici Hlavní a chybějícího úseku ve směru do Líbeznic. Na úseku obnovy veřejné zeleně se podařilo obnovit alej třešní na polní cestě do Hovorčovic a doplnit výsadbu hrušní. V ulici V Aleji byly vysazeny dřeviny Gingko biloba a ulice tím získala opodstatnění svého jména. Došlo k vnější rekonstrukci budovy Obecního úřadu a přilehlého železářství (fasáda, odvodnění, okna). Na budově zámku byla provedena rekonstrukce komínů nad i pod střechou nákladem 1 milionu Kč. Proběhla oprava zámeckých věžních hodin. Pro velkou náročnost a s ohledem na kvalitu díla se zpožděním, ale chýlí se k závěru. V soutěži „Vesnice roku“ dosáhla obec velmi dobrého umístění. Obec zakoupila za 3,2 mil.Kč „Velký rybník“ a pozemek pro rozšíření ČOV. Bylo vyprojektováno rozšíření čistírny odpadních vod a zhotovena studie kompostování kalu. Byla zahájena tvorba ideové koncepce využití obecních objektů čp. 15 (bývalý statek). Značné náklady obec vynaložila na likvidaci odpadů. I za cenu ztrátovosti obec usiluje o zamezení znečisťování životního prostředí na svém území. Ne všichni to již pochopili. V tomto výčtu nejdůležitějších akcí neuvádíme, až na výjimky, finanční náklady, protože hospodaření obce (výsledky rozpočtu za rok 2005 a návrh rozpočtu na rok 2006) věnujeme příště samostatný článek - v této chvíli nemáme ještě k dispozici všechny podklady. 5
Zájemce o podrobnější seznámení s činností zastupitelstva obce a Obecního úřadu odkazujeme na webové stránky obce (http://www.mesice.org), kde jsou zveřejněny zápisy z jednání zastupitelstva a také všechna čísla Měšického zpravodaje. Z podkladů Obecního úřadu Měšice zpracovala redakce
6
Sloupek stavební komise Vážení obyvatelé Měšic, v minulém Zpravodaji jsme Vám slibovali, že se dozvíte více a závazně o novém znění Stavebního zákona, který měl vstoupit v platnost od letošního roku. Jak již to bývá, vše může být jinak a v tomto případě také je. Nový Stavební zákon bude platit až od 1.1.2007. Ale… postavit dům, chatu či garáž by nemělo vyžadovat tolik administrativy jako dosud. - Např. bude postačovat „ohlášení“ pro stavby pro bydlení a rekreaci do 150 m2 zastavěné plochy s nejvýše dvěma nadzemními podlažími a podkrovím. - Běžná garáž se postaví snadněji. - Bez ohlášení bude možno postavit cca 40 druhů staveb. O tom ale až v příštích číslech Zpravodaje. A teď ještě k problematice sněhu. Až budete číst tyto řádky, bude, doufejme, již po starostech se sněhem. Takže spíše pro příští zimu. Měšice jsou v tzv. I. sněhové oblasti, z čehož plyne, že množství sněhu na střechách je poměrně malé a samozřejmě z toho vyplývající zatížení také nedosahuje extrémních hodnot. Takže v případě rodinných domků, pakliže konstrukce krovů není enormně poškozena a shnilá, musí střecha vydržet. Něco jiného jsou haly a prostory o velkých rozpětí konstrukcí střech. Tyto vyžadují sledování a trochu zvláštní péči, zvláště, když byly postaveny v posledních letech. Ale to je nad rámec těchto řádků. Za stavební komisi Antonín Knetl
Zpráva o postupu opravy zámeckých věžních hodin Odborná firma, která provádí restaurování věžních hodin na zámku Měšice informovala v závěru minulého roku o postupu prací a sdělila, že došlo k nezbytnému opoždění pro nečekanou náročnost a s ohledem na to, aby neutrpěla kvalita prací. V nedávné době byly instalovány renovované vnější ciferníky a v nejbližší době dojde k osazení hodinového stroje. Pokud to dovolí počasí, je dokončení opravy a slavnostní spuštění hodin otázkou nejbližších týdnů, pokud k tomu v době po naší uzávěrce již nedošlo. redakce
Z Murphyho zákonů: Může-li něco selhat, pak to selže. Může-li selhat více věcí, pak selže ta, která napáchá nejvíce škody. Na každou otázku existuje jednoduchá, snadno pochopitelná nesprávná odpověď. 7
Společenská kronika Výpis z matriky a evidence obyvatel za rok 2005 Počet přihlášených obyvatel k 31.12.2005................................................... 1173 Počet obyvatel přihlášených k trv. pobytu v roce 2005............................... 47 Počet obyvatel odhlášených z trv. pobytu v roce 2005................................ 19 Počet sňatků na OÚ v Měšicích................................................................... 7 Počet zkolaudovaných domů v obci.............................................................. 380 Počet narozených dětí v roce 2005…10 děvčat a …4 chlapci - celkem… 14 Děvčata Brigita Bačová Sofia Bolegová Markéta Vlčková Andrea Jirouchová Hana Pospíchalová Michaela Horká Juliette Moalicová Marie Prošková Zuzana Zumrová Lucie Sedlmajerová
Chlapci Jakub Lacina Jakub Pospíšil Jaromír Neuman Bartoloměj Záruba
16.02. 19.04. 26.04. 17.05. 09.06. 20.06. 21.06. 04.09. 05.09. 14.12.
06.01. 18.02. 15.06. 16.12.
Počet zemřelých občanů v roce 2005………………………………………………12 Milada Jalůvková Josef Šíla Hana Procházková Karel Machsinik Marie Kozlerová Kateřina Klaudová
01.02. 20.02. 25.04. 06.05. 16.06. 29.06.
Vincenc Brigant Tomáš Jacko Jiří Hron Milada Kůstková Marie Soustružníková Ladislav Červeňák
08.07. 20.07. 04.08. 31.08. 12.09. 10.11.
Z podkladů matriky zpracoval Jiří Bejlek
Zasmějme se: Paní Nováková potká na ulici paní Blažkovou s panem Blažkem. Nováková: „Dobrý den, paní Blažková. Kampak? Na nákupy?“ Blažková: „Ale, jdeme manželovi koupit boty. Asi za hodinku budeme doma, tak se zastavte na kafe.“ Asi za hodinu Nováková přijde k Blažkům, zazvoní, Blažková otevře celá v černém. Pozve Novákovou dál a v kuchyni na stole leží rakev, kolem ní svíčky a v rakvi mrtvý pan Blažek. Nováková: „Proboha, paní Blažková, copak se mu stalo, ještě před hodinou vypadal úplně zdravě...?“ Blažková: „Tak si to představte, paní Nováková. Přišli jsme do obchodu, Karel si vybral boty a já mu povídám: Karle, vyzkoušej si je radši, aby ti nebyly malý. Ale on, že ne. Tak jsme je koupili, přišli jsme domů a představte si - ty boty mu byly malý. No řekněte, paní Nováková, nezabila byste ho?“ 8
KNIŽNÍ NABÍDKA Kronika našeho kraje (aneb co v knihkupectvích nenajdete) Není v našem listě zvykem zveřejňovat anotace nově vyšlých knih. Teď ale děláme výjimku, neboť i kniha, na kterou upozorňujeme, je výjimečná. Její ojedinělost je v tom, že důkladně čtenářovi přibližuje kraj, ve kterém žijeme - takových publikací zatím vyšlo jen nepatrně - a také je zvláštní tím, že je kolektivním dílem skupiny autorů neprofesionálů. Knížka vyšla v nedávných dnech nákladem Svazku obcí mikroregionu povodí Mratínského potoka a nese i podobný název: „Povodí Mratínského potoka a jeho okolí“ Mohla by mít i podtitul Památky, historie, současnost. Publikace má výpravný, reprezentační charakter. Na 205 stranách formátu A4 je na kvalitním papíru v plnobarevném tisku shromážděno velké množství zajímavých informací a několik stovek fotografií většinou poprvé publikovaných a často unikátních. Obsah je rozdělen na dvě hlavní části. První oddíl obsahuje 22 samostatných kapitol, od historie a popisu území, přes zemědělství, mlýny, rybníky, pivovarnictví, železnici, motorismus a řadu dalších. Dalších 22 kapitol je věnováno v abecedním pořadí jednotlivým obcím a městským částem sdruženým v regionu a okolí. Měšické obci je zde věnováno devět stran, včetně podkapitol „Zámek a park“ a „Rod Nosticů“. Celek je doplněn úvodním slovem hejtmana Středočeského kraje ing. Petra Bendla, předmluvou jednoho z autorů a závěrečnými slovy předsedy mikroregionu Otakara Hlavína. Knížka není z těch, které jsou určeny k jednorázovému přečtení. Je zde tolik faktů, zajímavostí a informací, že se k obsahu můžete stále vracet. Svým charakterem je také vhodným dárkem - jistě udělá radost každému, kdo v kraji po léta žil a nad knihou si zavzpomíná na zmizelá léta. Kniha se prodává za 350,- Kč. Komu by se cena zdála vysoká, musíme připomenout, že se jedná o dílo trvalé hodnoty s časem nabývající na ceně, a jednak, že to je cena nezisková, pokrývající jen hmotné náklady, přípravu tisku a tisk, zatímco autoři psali bez nároku na honorář. I tak by kniha nemohla vyjít bez podpory sponzorů, inzerentů a jednotlivých obcí. Publikace vyšla v nákladu 1800 výtisků ve studiu Grafis Líbeznice, tisk je dílem tiskárny Unipress Turnov. Knihu nekoupíte nikde jinde než na Obecním úřadu své obce jen do vyčerpání zásob, dotisk nebude a počet výtisků je limitován. Takže neváhejte ! -red-
Vedoucí vinárny říká vrchnímu: „Tamhle toho hosta v koutě probuďte a vyhoďte!“ „Ale ne - to by byla škoda!“ „Jak to myslíte?“ „Já už jsem ho probudil třikrát a on vždycky zaplatil...“ 9
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ JAK TŘÍDIT ODPAD a KAM CO PATŘÍ? Velkoobjemový kontejner (umístění: sběrné středisko odpadu) * starý nábytek (skříně, postele, stoly, židle, křesla) * koberce, linolea, matrace * elektrotechnika (pračky, myčky, videa, počítače, radia) * zdravotní keramika (umyvadla, záchody) * kovový odpad (motory, kovové nosníky, plechy, kola, části autovraků, drátěnky, vany) Nikdy tam nepatří: * stavební odpad, suť, zemina * pneumatiky, * lednice * autobaterie a jiný nebezpečný odpad Barevné kontejnery na tříděný odpad (umístění: na stanovištích v obci) Modré sběrné nádoby: * noviny, časopisy * knihy, sešity, brožury * rozložené papírové krabice * karton a vlnitá lepenka * čisté papírové obaly, sáčky * reklamní letáky
Nikdy tam nedávejte: * papírové kapesníky, ručníky * papírové pleny * voskový papír * mastný a znečistěný papír * dehtový papír * vícevrstvé obaly (Tetrapack)
Žluté sběrné nádoby: * plastové obaly, přepravky * PET láhve, sešlápnuté, bez uzávěru * polystyren * čisté kelímky od jogurtů a jiných potravin * plastové láhve od šamponů, mýdel a mycích prostředků
Nikdy tam nedávejte: * vícevrstvé obaly (Tetrapack) * gumu, molitan, kabely * podlahové krytiny, lina, PVC * textil z umělých vláken * nádoby od léčiv * plastové nádoby znečistěné nebezpečnými látkami
Zelené sběrné nádoby: * láhve od nápojů bez kovových a plastových uzávěrů * sklo bílé, barevné a tabulové * skleněné předměty * zavařovací sklenice, prázdné, bez zbytků a víček
Nikdy do nich nedávejte: * zrcadla, drátěné sklo * keramiku, porcelán * žárovky, zářivky, výbojky * kameninu, televizní obrazovky
10
CO JE NEBEZPEČNÝ ODPAD? Patří sem: * baterie,monočlánky,akumulátory * oleje a tuky * ředidla * staré barvy * lepidla, pryskyřice * odmašťovací přípravky a detergenty * fotochemikálie * pesticidy, herbicidy * zářivky a ostatní předměty s obsahem rtuti * nepoužitelné léky Tento odpad lze odevzdat výhradně na určeném místě, v případě naší obce ve sběrném středisku a pouze v provozní době. V žádném případě nepatří do popelnic a kontejnerů. Třídění odpadů se stává nezbytností z ekonomických a ekologických důvodů. Proto upozorňujeme: každý, kdo do kontejnerů na tříděný odpad (žluté, modré, zelené) odloží cokoliv, co tam nepatří, třeba běžný smíšený odpad, znehodnotí obsah celého kontejneru, svozová firma to nepřijme, a obsah je nutno vysypat na skládku netříděného odpadu. Pokud už někdo sám třídit odpad nechce, neměl by alespoň svou nekázní škodit slušným lidem. Děkujeme za pochopení. Výbor pro životní prostředí Zastupitelstva obce Měšice
Něco pro pobavení: Tři rady do života: Prodavač, pokladní a jejich šéf jdou společně na oběd. Cestou najdou starou lampu, a když ji začnou otírat, objeví se džin. „Splním každému jedno přání,“ hřímá. „Prvnímu mně, prvnímu mně,“ volají prodavač s pokladní. „Přejte si,“ vyzve je džin. „Chtěl bych být na Bahamách, řídit rychlý sportovní člun a nemít žádné starosti,“ říká prodavač. Puf- a prodavač byl pryč. „Chtěla bych se opalovat na Havaji se svým milým, nechat si dělat masáž a po ruce mít neustálý přísun pina coladas,“ říká prodavačka. Puf – a prodavačka je pryč. „Tak jste na řadě,“ obrátí se džin na manažera.. „Chci ty dva zpátky než skončí polední přestávka,“ říká manažer. Z toho plyne poučení: Nechte svého šéfa, ať mluví první! Ve větvích stromu seděla vrána a nedělala vůbec nic. Přišel k ní zajíc a ptá se:“Co děláš?“ „Jen tak sedím a koukám.“ „Mohu si sednout také?“ „Ale jistě, proč ne.“ A tak si zajíc sedl pod strom. Vtom se objevila liška, zajíce chytila a sežrala. Z toho plyne poučení: Abyste mohli sedět a nic nedělat, musíte sedět hodně vysoko! Na lodi se plaví medvěd, myš a žába. Medvěd si zpívá, ale žábě se to nelíbí a strašně medvědovi vynadá. Medvěd ji ignoruje. Myš se jen dívá a když vidí, že medvěd nepřestal zpívat, vynadá mu také. Medvěd se naštve a myš i žábu hodí do vody. Ve vodě se ptá žába myši: „Umíš plavat? „Ne,“ pláče topící se myš. „Tak proč nadáváš medvědovi?“ Z toho plyne poučení: Když si kolega dovoluje na nadřízeného, neznamená to, že si to můžeš dovolit i ty! Jiří Bejlek 11
ŽILI MEZI NÁMI - 2. díl Příběhy slavných lidí, jejichž život se dotkl Měšic Naše obec nemá žádné slavné rodáky, a o to více bychom si měli vážit památky těch několika významných osobností, které zde alespoň po nějakou dobu žily. Z nich asi nejproslulejší je JOSEF DOBROVSKÝ Zakladatel slavistiky, filolog, teolog, historik, literární vědec - tak lze v kostce charakterizovat osobnost Dobrovského, kterého označil Masaryk za „prvního světového Čecha nové doby“. Narodil se roku 1753 v Maďarsku, zemřel v 75 letech v Brně. Vystudoval v Praze filozofii a teologii a poté se v roce 1767 stal vychovatelem čtyř synů v šlechtické rodině Františka Antonína Nostice. U Nosticů byl 11 let a v té době pobýval často na nově postaveném zámku v Měšicích. Z té doby se traduje nešťastná příhoda, která ale zřejmě ovlivnila postoj Nosticů k Dobrovskému v dalších letech. Údajně na lovu Dobrovský svou pohotovostí obětavě zabránil postřelení některého z členů šlechtické rodiny za cenu vlastního těžkého zranění. Tato událost jistě přispěla k tomu, že Dobrovský se těšil přízni Nosticů i ve svém dalším životě. Po 11 letech odešel do Hradiska u Olomouce, kde byl rektorem semináře a zde přijal i kněžské svěcení. Dobrovský měl přezdívku „modrý abbé“, což je kněz, který nevykonával církevní úřad, a modrý - podle oblíbené barvy jeho oblečení. Po zrušení semináře byl předčasně penzionován a aby se nedostal do hmotné nouze a mohl se věnovat vědecké činnosti, musel opět využít přízně šlechtických rodin. Vrátil se k Nosticům a opět s nimi často jezdil na měšický zámek. Bohatá knihovna Nosticů mu také badatelskou činnost usnadňovala. Nosticové mu přidělili zahradní domek v Praze na Kampě, kde v letech 1797 - 1803 žil a zahradničil. Jím vytvořené dílo je obrovské. Stěžejními díly jsou „Dějiny české řeči a literatury“, „Zevrubná mluvnice jazyka českého“ a „Základy jazyka staroslověnského“. Nakonec se z učeného osvícence stal i národní buditel. Dobrovský má pomník v Praze na Kampě před domem, ve kterém žil. Žil ale i v Měšicích, kde ho však nepřipomíná ani jméno některé ulice, ani pamětní deska, natož pomník. Budiž těchto pár řádků malou splátkou tohoto dluhu. Splatíme ho někdy celý....? Josef Dobrovský „Modrý Abbé“ Vladimír Novák
12
NA NÁVŠTĚVĚ U SOUSEDŮ Kojetice, kostel svatého Víta. Popis historie a současnosti naší sousední obce Kojetic, by obsáhl mnoho stran. Proto se zde omezíme jen na základní údaje a soustředíme se na nejvýznamnější památku Kojetic, kterou je bezesporu kostel. Vesnice, o níž je první písemný záznam z roku 1271, má dnes 642 obyvatel a 232 domů. Starobylý charakter obce se zachoval v jejím centru, kde kolem dominantní stavby kostela byly zemědělské usedlosti, chaloupky, obchod a škola. V této podobě zůstaly Kojetice na původním půdorysu od středověku až do počátku 20. století, na rozdíl třeba od Měšic. V Kojeticích býval také zámek, ten byl ale v 80. letech min. století zbourán, stejně jako několik dalších původních staveb. K historii obce patří např. i vodovod, to jsou už ale jiné kapitoly. My se věnujme nejcennější zdejší památce, kterou je kostel svatého Víta. Byl postaven asi v roce 1260 děkanem Vítem od Svatovítské kapituly. První přestavbou prošel kostel ve 14 století. V roce 1766 došlo k barokní úpravě. Naštěstí přes všechny úpravy a stavební zásahy nebyl setřen výrazně starobylý charakter kostela a jeho úctyhodné stáří, téměř 800 let, je patrné jak na první pohled zvenku, tak i v zajímavém interiéru, kde na příchozího dávné věky doslova dýchnou. V kostele bývaly až do 1. světové války 4 (!) zvony. Z nich přežil obě války jen jeden, největší, Vít. V roce 1970 došlo k náhodnému odhalení středověkých maleb v presbytáři a na stěnách lodi. Část maleb byla restaurována v letech 1998 - 1999, kdy byly odkryty dva celky: Zmrtvýchvstání Krista, Ukřižování, Nanebevzetí Ježíše Krista a Seslání Ducha Svatého. Dále zde lze spatřit tři oltáře a kazatelnu. Ani kojetický kostel v minulosti neodolal nájezdům lotrovské verbeže a byl několikrát vykraden. Jak a kdy je možno si kostel prohlédnout? Stále samozřejmě přístupný není, ale slouží se zde mše vždy ve středu v 15 hodin jednou za 14 dnů. Jinak je možno kostel navštívit jako skupina po předchozí dohodě s Obecním úřadem nebo přímo s panem Moravcem (tel. 315 655 082), který vám kostel i s odborným výkladem rád ukáže. V obci samé ještě stojí za povšimnutí staré budovy v centru, škola a památník obětem světových válek. Do Kojetic se dostanete snadno - po silnici autem či na kole 5 km, nebo vlakem do zastávky Kojetice, nebo autobusem linky 351. Více o obci se dozvíte na www.kojetice.cz S přispěním Jaroslava Kučery Vladimír Novák 13
TOULKY MĚŠICKOU MINULOSTÍ - část X. Úvod: Minule jsme doputovali do roku 1914. V tomto roce došlo k neblahé události, která měla zcela zásadní vliv na osudy naší země. Propukla totiž světová válka, která byla později označena jako první. Nebudeme se v dnešní kapitole rozepisovat o jejím vzniku, průběhu a výsledcích. To jsou fakta obecně známá a lze je najít v každé dějepisné příručce. Jen pro uvedení do situace připomeňme, že válka začala v létě roku 1914 a vstoupila do ní vojska Rakouska-Uherska a Německa na straně jedné, proti armádám Dohody - Ruska, Anglie a Francie, na straně druhé. Postupně se konfliktu zúčastnilo 28 států. Tisíce českých vojáků přebíhaly k „nepříteli“, do ruského zajetí, kde vznikly samostatné jednotky tzv. „legie“, jako základ budoucího československého vojska. Válka skončila až v roce 1918 porážkou rakousko- německé koalice, rozpadem monarchie a vznikem československého státu. My se ale budeme zabývat hlavně tím, jak válečná tragédie ovlivnila život v obci, jejíž historii mapujeme. Část desátá: Roky 1914 - 1918, první světová válka Dne 28. června 1914 byla zahájena válka a jejím prvním a zcela zásadním dopadem na život vesnice a jejich obyvatel bylo povolání prakticky všech dospělých mužů k vojenské povinnosti. Bylo by jistě zajímavé číst si jejich jména - jsou to často příslušníci rodů a rodin v obci dodnes žijících. Nedostatek místa nám to ale nedovoluje, seznam to je dlouhý, a tak se omezíme na statistický výčet. Z obce odešlo do války 69 mužů a dalších 32 mužů příslušných do jiných obcí bylo též z obce povoláno. Celkem tedy postupně odešlo 101 mužských obyvatel včetně hrabat Bedřicha a Ervina Nostice. Jiný pramen udává počet 110 lidí. Z tohoto počtu se z války nevrátilo nejméně 18 mužů - buď padli nebo zůstali nezvěstní. Do ruského zajetí se dostalo 13 lidí. Raněno bylo 5 vojáků. Výčet je bez záruky - údaje jsou 90 roků staré a autoři se mohli dopustit chyb. Jména našich padlých spoluobčanů dnes můžete číst na památníku v obci. Lze si lehce představit, jakým zásahem do života zdejších lidí, už i tak nijak lehkého byla dlouhodobá nepřítomnost stovky mužů, otců a živitelů rodin. Z necelých pěti stovek tehdejších obyvatel náhle chybělo přes dvacet procent. Jako vzácný doklad z této doby otiskujeme pozdrav jednoho ze zdejších vojáků z fronty lístek polní pošty. Pozdrav z fronty (datováno 27.IX.1914(
14
Stejně vzácnou památku na první válku uchováváme v archivu obce - je to váček na tabák, který si přivezl pan Alois Pšád, první starosta obce - vyměnil ho tam za půl kila chleba... Dalším důsledkem války byla stále rostoucí bída a nedostatek veškerých životních potřeb. Ceny základních potravin a zemědělských produktů prudce narostly. Z toho ovšem místní zemědělci žádný prospěch neměli, protože veškeré výnosy se musely odevzdávat zemědělskému eráru, takže rodinám zbývalo stěží pro vlastní skromnou obživu. Chléb, mouka, cukr, maso, kuřivo, to vše bylo jen na skromný příděl. Tak třeba těžce pracující lidé měli nárok asi na 400 g obilí nebo mlýnských výrobků na den. Lidé z vesnice měli sice možnost si něco sami vypěstovat či chovat domácí hospodářská zvířata, ale i z toho se muselo odvádět (tzv. akvizice). I krmiva pro zvířata byl nedostatek. Maso bylo jen tu a tam z nějaké nucené porážky. Navíc byli lidé stále nuceni k různým válečným úpisům, darům, pomoci... V této neutěšené situaci se navíc nad lidmi stále vznášel temný mrak nejistoty, strachu, očekávání nejhoršího.... Není divu, že v těchto těžkých podmínkách společenský život v obci neexistoval. Poslední zbytky mužů byly povolány na vojnu, škola byla po celou zimu pro nedostatek uhlí uzavřena. A pak se stal malý zázrak. V roce 1917 se v hlavách skupiny přátel zrodila myšlenka hrát ochotnické divadlo. Bylo to jak světélko naděje v temnotách bezútěšnosti. Pár statečných a obětavých lidí chtělo dát sobě i ostatním zábavu a rozptýlení ve chmurné atmosféře těchto dní. Další nadšenci pro tuto myšlenku postupně přibývali, až vzniklo „Sdružení divadelních ochotníků v Měšicích“. Neměli to zpočátku lehké. Nebylo nic - peníze, prostory, jeviště, kulisy, kostýmy.... Přesto už v roce 1918, v neděli 3. března uviděli lidé první divadelní hru v hostinci pana Eduarda Černohorského. Jmenovala se „Městská rada na námluvách“ a bylo zcela vyprodáno. Od té doby divadelní spolek, který později přijal jméno „Kollár“, sehrál desítky, možná stovky představení a jeho historie si zaslouží někdy později samostatnou kapitolu našich „Toulek“. Na vrcholu slávy bylo ochotnické divadlo v meziválečném období a jeho tradice vydržela až do 50. let minulého století. Jmenujme alespoň těch několik prvních, kteří se o vznik divadelnictví v obci zasloužili: pánové F. Nápravník, J. Hetteš, L. Klíma, J. Weigert, J. Kozler....a desítky dalších bychom mohli jmenovat. První světová válka skončila v roce 1918 a 28. října toho roku vznikla Československá republika jako samostatný stát s presidentem Masarykem v čele. Nastala svoboda, uvolnění a rozvoj společenského života v obci. Ten byl v době tzv. první republiky natolik bohatý, že mu budeme moci věnovat několik samostatných kapitol o nově vznikajících spolcích, tělovýchově a dalších společenských aktivitách. Započal i pozvolný hospodářský, politický a stavební rozvoj obce. To vše probereme v příští, jedenácté kapitole, věnované životu v obci v období mezi válkami, zvaném první republikou - 20 - 30. léta minulého století. Pokračování příště Vladimír Novák
Z Parkinsonova zákonu: Je-li nějaký způsob, jak něco udělat složitěji a s větší námahou, někdo na něj přijde. 15
Naše nemocnice Měšice – III. část Oskar Andrysek * S ohledem na rostoucí oblibu soudních procesů v naší zemi se autor rozhodl u některých osob, vystupujících v tomto vzpomínání, uvést na místě jejich plného jména jen iniciálu. To není žalovatelné, i když i čtenář, jen bazálně orientovaný v popisovaném dění, si může domyslet o koho se jedná. Podat v takovém případě žalobu by znamenalo, že se potrefený k jednání popisované osoby hlásí a tím i přiznává a tudíž není co žalovat.
Začátky Podnikatelský záměr, jak mě „pást“, projevil pan Vrťátko na jaře 1995. To nás vozil na konference, tam se vždy přidružil k zajímavým zahraničním prominentům, zvláště, když jsme byli s nimi fotografováni během kuloárních diskusí, kde nikdy na obrázcích nechyběl jeho nezapomenutelný úsměv. Během spanilých jízd jeho naleštěnou šestsettřináctkou začal mluvit o tom, že bych si zasloužil privátní nemocnici, kterou by on řídil, zbavil nás tím starostí provozního charakteru, já bych střídavě léčil a jezdil reprezentovat na kongresech, žena měla v tomto plánu také významnou organizační funkci, zkrátka Chicago Hope nebo Harward v českých podmínkách. Naučil se jezdit k nám do Černošic a to byl ten poslední hřebík do rakve, protože tam dle Goebelsovy zásady opakoval svůj projekt tak dlouho, až jsem mu řekl, že v pražském okolí jsou dvě nemocnice s trochu nejistou budoucností - Měšice a Třebotov. Džin byl vypuštěn z láhve. Ani v jedné z nich jsem nikdy nebyl, jenže on bydlel ve vesnici v okrese Praha - východ, která byla blízko Měšic a tak jedné deštivé jarní neděle jsme přijeli v jeho kočáře před měšický zámek, já vniknul dovnitř, tam taková tmavá hala s dřevěnou vestavěnou boudou s nápisem Lahůdky. Všude ticho a šero. Vyběhl jsem potichu po schodech do prvého patra, uviděl velký olej na schodech, jeden starobylý lustr a klenby a má záliba v historii a památkách zvítězila nad zdravým rozumem. Protože jsem nevěděl, co bych řekl, kdyby mě někdo potkal a ptal se, co tam hledám, utekl jsem rychle zpět do vozu a řekl, že to je dobré místo. Samozřejmě nějaké informace jsem měl, byla to doba kapitalistických dobrodruhů a pro nás naivní doktory, kteří měli v hlavě jen to své povolání, to byl čas, kterému jsme nerozuměli. V Měšicích řediteloval tzv. trojjediný primář W, který byl zdravotním radou Prahy - východ, ředitelem brandýské nemocnice, pod kterou spadaly i Měšice a primářem interny v Brandýse. A pak, že u nás není kumulace funkcí a střet zájmů! S Trojjediným jsem se znal ze studií a z vojny. Když mi napsal prosebný dopis, že by chtěl ode mne radu co má dělat s nemocnicí v Měšicích, cítil jsem se polichocen jako děd Vševěd, protože v té době by mne ani nenapadlo, že bych se do toho nějak mohl připlést a jako v případě pana podnikatele Vrťátka jsem ani neuvažoval o možných pohnutkách, které v těch letech a až dodnes řídí jednání mnoha našich současníků.
16
Neděle v Černošicích Co nám tehdy v létě 1995 scházelo – zaměstnání jsme měli, ještě jsme na sebe koukali zamilovanýma očima, jistě - člověk chce vždy něco dalšího, až přestane chtít, měl by trénovat polohu se zkříženýma rukama na hrudi s drnovým obkladem. Anebo studovat esotheriku a odnaučit se pozemským tužbám. Manželce už z pana Vrťátka tekly nervy a tak to zaonačila po ženském způsobu. Vidím jako dnes slunnou neděli v Černošicích, příjemný chládek za severní zdí domku, tam najednou stolek, prodlužka, rádio, hrající mé oblíbené baroko, kafíčko a starý notebook, na kterém jsem rád psával, než nám ho ukradli Ukrajinci, zkrátka nezbylo než zplodit asi 5 stránek představ, co bychom s takovou nemocnicí dělali, kdyby… a to byla ryzí fantazie až do začátku září, kdy vláda provedla privatizaci asi 10 nemocnic a dvě, které nebyly moc lukrativní, se neztratily, ale byly převedeny do majetku obcí. Měšičtí konšelé tedy měli na výběr z několika možností – udělat ze starého zámku komerční objekt, nejlépe ubytovací zařízení s poskytováním erotických služeb nebo zachovat jako památku živenou státním fondem a vstupným za návštěvu nebo tam ponechat nemocnici. Ta první myšlénka se líbila mnoha z nich, erotické salony slavily v polovině devadesátých let nebývalou konjunkturu a podobná zařízení lemovala silnice i třetího řádu v místech, kde to byla úplná novinka. V Měšicích ale jeden takový podnik již vzkvétal a než se tam hosté a personál trochu postříleli, byl symbolem nového pokroku, který dorazil až do této dříve feudální vesnice. Přesto se nemůžeme zbavit dojmu, že programované postupné redukování naší nemocnice bylo přípravou k podobné transformaci, kdy zámek při možnostech barokního prostředí by byl optimální pro zařízení, lidově zvané abštajg, pro lepší lidi. Udělat z objektu zámek pro návštěvy turistů nebylo vůbec praktické. Z původního mobiliáře zbylo několik křišťálových lustrů, čtvera kachlová kamna a jeden obrovský olejový obraz, nemluvě o dvou krásných stropních freskách ve zbytečku původní kaple a několik nástěnných maleb v horní hale. Za nutné investice do oprav po vyklizení nemocnice a financování údržby objektu nečekal ani největší optimista, že by je bylo možno uhradit příjmy z turistiky. Tak nakonec přeci jen asi zvítězil u většiny členů zastupitelstva rozum a nápad udržet nemocnici převážil. Obdivuji z dnešního pohledu odvahu konšelů a především bývalé paní starostky, kdo z nich věděl něco o zdravotnictví, o jeho rentabilitě a udržitelnosti. Nakonec majitelem objektu je obec a případné krachy by dříve nebo později padly na její hlavu. Zámek v Měšicích je jakýmsi pojítkem a citovým centrem obce. Hraběcí rodina dávala lidem z obce zaměstnání a řídila hospodaření velkostatkového typu. To se uchovávalo už jen ve vzpomínkách starších pamětníků, sloužících na zámku, na lepší časy z předválečného období. Ti vzpomínky předávali dětem, řídícím v současné době obec. Jsem si jist, že tato tradice a dobrá pověst byla oním faktorem, který pohnul zastupitele k volbě více rizikového, ale eticky přijatelnějšího využití objektu. Na scénu vystupuje opět neodolatelný pan Vrťátko, který můj pamflet za tepla odnesl na obec a pak nám jen oznámil, že si náš projekt obec ve výběrovém řízení zvolila. Ty pocity, které jsem v té době měl, byly velmi různorodé. Romantika, podporovaná asi čtyřnásobným přečtením Tří mušketýrů v mládí, uvítala nečekanou možnost pracovat na zámku s parkem 17
rybníčkem a kdoví čím ještě. Rozum se bouřil – je to až za Prahou, ani tam netrefím, jak se to snese s již zavedenou onkologickou ambulancí v Klimentské, jak budu dělat na dvou místech najednou a nejsem už na takové dobrodružství v letech? Žena byla o dvanáct let a dvacet dva dny mladší a těšila se na samostatnou administrativní činnost a asi chtěla svému novomanželu pomoci k „vlastní samostatné“ nemocnici. Zapomínáme na pana Vrťátka, ten nás vozil sem a tam, plánoval luxusní kliniku a maloval růžové perspektivy. Je 30. listopadu 1996, místnost č. 22 v přízemí, večer asi v 18 hodin. Na zdi matiční hodiny, připomínající školní léta a řízené zvonění, sešlá malba na zdech, otlučený nábytek kancelářského typu a směs židlí. Na podlaze misky s modrým jedovatým krmením pro myši. Sedím vedle své ženy a pana Vrťátka za stolem, proti nám asi patnáct žen různého stáří, v civilu, šedým výrazem tváří přizpůsobeným ponurosti celé místnosti. Zahajuje pan Vrťátko –„vyhráli jsme konkurs a od zítřka vedeme nemocnici“. Punktum. Pak diskuse. Už nevím co všechno, jen z tváří i dotazů se jevila existenční nejistota, co bude dál, jak se bude soukromý podnikatel lišit od tatíčka státu, který udržoval tuto zchátralou slepeninu jakž takž v chodu. Některé připomínky byly vedeny snahou dobře se zapsat u nového vedení, jiné spíše zapšklé až útočné. Nevede to nikam, beru si slovo a blábolím. Jak to bude hezké, co vše máme v plánu a jak se těšíme. Manželka se usmívá a jen ujišťuje, že se personálně všichni převedou z Brandýsa do nové organizace. Na příval mých slov už asi nikomu nezbylo sil na argumentaci a tak se s velkou úlevou pro obě strany rozcházíme s tím, že zítra to ráno začne. Prvního prosince 1996 ráno asi v 8 hodin přijíždíme do nemocnice, samozřejmě Tatrou, vcházíme do haly, nějak se tam motáme a tu přijíždí sanitka s prvým nemocným – bezdomovcem, který v noci spal v průjezdu, nyní kašle a má teplotu. Inu – musím se předvést. Otevírám rentgenové oddělení, tam trochu nepřehledný zmatek. Chtěl bych se podívat, zda pacient nemá zápal plic. Nacházím rozvodnou desku a zapínám co se dá. Začíná to vrčet a pan Vrťátko se mění na ochotného figuranta, nacházíme skiaskopický rentgen a zesilovač rentgenového obrazu. Nikdy jsem to nezapínal - většinou to dělají jen rtg laboranti – odvaha však vítězí a na obrazovce vidím skelet ruky páně Vrťátkovy se svazkem klíčů. Pak už je to ráz na ráz, bezdomovec má obě plíce, dokonce i srdce mu pracuje, na obrazovce je to efektní, laik se diví, odborník žasne, jak to ten tlustý nemotora dal rychle do chodu a ještě má drzost popisovat zhrubělou bronchiální kresbu bez infiltrátů, příznačných pro závažnější zánět. Tak vykoupat, zahřát, položit a další. Konečně si můžeme prohlédnout nemocnici a popřemýšlet, kde se kdo usadí a co se kde bude dělat. Není to valné, nemocnice měla redukovaný počet lůžek ze 150 na 45 a to bylo dost smutné. Na druhé straně JIP s přilehlou sesternou, počítačovým vyhodnocením pěti monitorovaných lůžek, tři řízené pumpy, dva defibrilátory, ale potřeba další směny sester jen pro 5 nemocných. Na základě dřívějších řevnivostí mezi Brandýsem a Měšicemi se vedení, sídlícímu v Brandýse, nelíbilo, že „JIPkové“ vybavení Měšic je lepší a tak, když to jako evidovaný sponzorský dar Aera Vodochody nešlo přesunout, aspoň dle zásady, ať sousedovi to větší prase chcípne, najednou VZP odmítala úhradu za péči na JIPu a to byl začátek jeho spolehlivého zániku. Z materiálu prof. Oskara Andryska redakčně bez úprav zpracoval Jiří Bejlek Pokračování příště 18
Přečetli jsme za Vás Možná si ještě vzpomenete, že právě před rokem jsme ve Zpravodaji uveřejnili dvě kapitoly ze seminární práce tehdejší studentky Neratovického gymnázia a naší mladé spoluobčanky Barbory Maškové, které pojednávaly o počátcích a historii lyžování v Čechách. V současné době, kdy právě skončily XX. ZOH v Turíně bude jistě zajímavé přečíst si o tom, jak takové lyžařské závody probíhaly před sto lety. Při tomto čtení si člověk uvědomí jaký pokrok za dobu jednoho století zimní sporty udělaly. Pojďme tedy se svolením autorky, poodhrnout závoj, který tento čas zahaluje a nahlédněme na to jak probíhaly.
Jedny z prvních závodů v českých zemích a kdo byli jejich mistři. Tak jako dnes se závodilo v několika kategoriích a disciplínách, výjimkou dokonce nebyly ani závody žen. Oblíbenost některých disciplín časem zanikla, některé můžeme vídat i dnes, mezi ně patří hlavně sprinty. Mezi klasické závody z roku 1905 můžeme zařadit Jízdu dam na 1000 m a Distanční jízdu na 50 km. O dva roky později se objevuje závod v krasojízdě a pro neúspěšné závodníky ještě Jízda pro útěchu na 1000 m. Té se mohli účastnit pouze ti, kteří nebyli úspěšní v jiných soutěžích. V následujících letech přibyly disciplíny jako Sjezd dam na 1500 m a štafeta na 1000 m, jejíž úseky měřily 500, 300, 200 metrů a místo kolíku se předával šátek. Jízda hostů, tak se jmenoval sjezdový závod s postupným startováním. Jako další zmiňme například: Jízdu na 2000 m, Závod o rekord na 100 m nebo Závod překážkový. V roce 1913 se konalo první Mistrovství Zemí koruny české ve sdruženém závodě na 12 15 km (délka závislá na stavu sněhu) a skok. Spíše za exhibiční byl pokládán závod ve skijöringu, kdy byl lyžař vlečen, držíc se lana, za koněm. Současně se pořádaly i branné závody jako například Jízda důstojníků v plné zbroji. Již před první světovou válkou se polemizovalo o tom zda závodní program, který v jeden den obsahoval až 12 závodů, lze pořadatelsky zvládnout. Některé disciplíny při těchto závodech ztrácely regulérnost, neboť se konaly za šera. Navíc nebylo výjimečné, že se závodníci účastnili až 4 disciplín v jeden den a tím zákonitě klesala jejich výkonnost. Mezi nejznámější závodníky patří Josef Kraus. K lyžování ho přivedl vesnický kantor Buchar. Krausův tréninkový plán se nám dochoval v podobě jeho členských legitimací s osobitými poznámkami. Jeho velmi namáhavá příprava přinesla sladké plody. Z jednoho zápisku můžeme dešifrovat toto: v sobotu 2. 2. časně ráno jel na lyžích 12 km na start závodu, dopoledne se účastnil závodu na 10 km a odpoledne překážkového závodu na 2 km, večer strávil na tancovačce, z té se vrátil ve dvě hodiny v noci. Ráno vstal v sedm hodin a v půl deváté již stál na startu závodu na 50 kilometrů. Skutečná trasa závodu však měřila více než 60 kilometrů. Jezdci byli na trati 11 a půl hodiny. Kraus vyhrál přes silnou vánici a přes fakt, že od vodopádu Mumlavy až na Kotel razil stopu. Z jeho zápisku se k tomuto závodu dovídáme ještě několik perliček. Svému soupeři Kubátovi nesl hole, aby se mohl najíst, 19
nebo to, že na Mísečkách byl Kraus tak zkřehlý, že si musel koupit štamprli koňaku, jeho soupeři však dali přednost mléku. Zmiňme dalšího vynikajícího lyžaře-běžce Bohumila Hanče, mistra z let 1907 – 1913. Povoláním byl tkadlec a zedník, na trénink mu nezbývalo mnoho času. Dalo by se říci, že jediným tréninkem mu byly cesty pro materiál a na závody. V jednom dni bojoval až ve třech různých závodech: překážkovém závodě na 2 – 3 kilometry, krasojízdě a ještě v mistrovském závodě na 10 kilometrů. Za 7 sezón dokázal vyhrát na 40 závodů doma i v zahraničí. Legendou je jistě i Jaroslav Cardal, který v roce 2004 oslavil pětaosmdesátiny. Tento skromný a plachý lyžař vyhrál v řadě 13 mistrovských titulů a závodil na 3 olympiádách. Mezi lyžařskými mistry byl výjimkou v tom, že nezávodil a nevynikal v jiných sportech. Při přípravě na závody trávil na sněhu až osm hodin denně a to i v bouřích a za silných dešťů. Svého posledního závodu na 50 kilometrů se účastnil roku 1959 v Jilemnici. Jeho kondici potvrzuje řada soupeřů vzpomínajících na to, že tehdy za ním byli zhruba v polovině závodu pouze o minutu až dvě pozadu, ale tato propast se ke konci zvětšila až na 10 minut. Ukázku ze seminární práce Barbory Maškové redakčně zpracoval Jiří Bejlek
Ze sportu a kultury
Pozvánka na výlet Tradiční turistický pochod „Povodím Mratínského potoka“ letos odstartuje o Velikonočních svátcích, 15. dubna. Vzhledem k časovému odstupu je termín zatím bez záruky. Předpokládaná trasa: Líbezníce – Měšice – Mratín - Kostelec n/Labem – Lobkovice – Kojetice - Předboj. Bližší informace budou zveřejněny včas obvyklým způsobem – plakáty, rozhlas, internet, informace SMS na mobilní telefony. Sportovní a kulturní výbor ZO Měšice
20
ODDÍL RODINNÉHO SKAUTINGU – PŘIPOJÍTE SE? Chtěli bychom letos založit nový oddíl – rodinného skautingu, ve kterém by spolu s rodiči skautovali i ti nejmenší. Máme v plánu 1x týdně schůzky (na zámku v Měšicích), kde bychom se scházeli, cvičili, hráli si s dětmi, plánovali společné výlety a v létě uskutečnili týdenní tábor pod stany. Pokud jste prošli skautskou výchovou (alespoň jeden z rodičů), máte doma děti ve věku 2 – 5 let a máte chuť to s námi zkusit, ozvěte se prosím na tel. 283 980 041 nebo
[email protected]. Za skautské středisko Líbeznice se na vás těší Ivana Krausová a Lenka Mikysková s rodinami
Co nového u rybářů? Mezi největší událost uplynulých dvou měsíců letošního roku pro spolek místních rybářů patřil bezesporu nákup Dolního velkého rybníka obcí a jeho následný pronájem spolku. Už v minulém čísle Zpravodaje se starosta ve svém pravidelném sloupku zmínil o tom, proč obec rybník koupila. Rybník leží na katastru obce, má rozlohu 6,6 ha a v neposlední řadě obec jako majitel může ovlivnit rozhodování o budoucím využívání rybníku a jeho okolí k prospěchu všech místních občanů. Nákup je ovšem jedna věc, a co dál s rybníkem, věc druhá. Hned tu bylo téma pro „odborné a zasvěcené“ besedy v restauraci. Ale byla to hlavně velká výzva pro členy místního Klubu rybářů, kteří již delší dobu o Velkém rybníku snili. Ještě vloni, kdy se cena rybníku pohybovala okolo 6 mil. korun, se to zdálo nemožné a nereálné. Když ovšem koncem roku cena klesla, zastupitelé odsouhlasili odkoupení rybníku za cenu 3,2 miliónu a naskytla se možnost rybník od obce pronajmout a hospodařit na něm, nastaly pro členy výboru bezesné noci. Půjdeme do toho? Stačíme na to? Přece jenom to není „Kruh“ se svým průměrem 60 metrů. A byla tady i jedna negativní zkušenost, z nedávné doby, kdy si chtěli rybáři nejen pro sebe, ale pro všechny obyvatele Měšic zbudovat pěkné posezení u Kruhu. Tehdy však nebylo nám, ani Vám, „přáno“. Byla to velká škoda, protože jsme si mysleli, že ta euforie a to nadšení se kterým by tato stavba byla během několika víkendů realizována, se už nemůže opakovat. A představte si, ona se opakuje. Stačí, když si uděláte vycházku okolo Velkého rybníka a pokud jste tam někdy již byli, tak Vám zaručuji, že ho ani nepoznáte. Když došlo k dohodě s OÚ o pronájmu, nezůstali rybáři rozhodně sedět s rukama v klíně a hned na rybník „vlítli“. Sice ještě nebyla nájemní smlouva podepsána (vše je ale již odsouhlaseno, takže jde víceméně o formalitu), ale nás honí čas. Rybník jsme převzali vypuštěný a okolí bylo v hrozném stavu. Do konce února jsme na něm udělali již čtyři velké
21
brigády. Říkáme jim velké, protože byly opravdu velké a těžké. Kdo na nich nebyl, tak si stěží dokáže přestavit, co znamená čistit vypuštěný 6,6 ha velký, desítky let neudržovaný rybník a jeho okolí. Každou brigádu od rána od 8 oo hodin v minus 12°C do odpoledne běžely motorové pily, jezdil traktor, který odvážel valníky náletového dřeva (odvážel ho do statku, kde se uskladnilo a bude se používat na pálení při všech budoucích akcích) a více jak 40 lidí makalo, až se z nich kouřilo. Nikomu vůbec nepřipadalo, že je takový mráz. Já patřím do generace, která pamatuje tzv. AKCE „Z“. (Pro ty, kteří neví co AKCE „Z“ znamenaly. To byly akce, kterých se zúčastňovali hodně lidé, kteří brali tyto brigády jako nutné zlo a chodili na ně dobrovolně-nedobrovolně. Stavěli se tak na vesnicích Kulturní domy, prodejny, uklízelo se před 1. májem atd. I když rozhodně nepatřím ke „starým strukturám“, musím přiznat, že na tyto brigády chodilo i mnoho lidí, kteří chtěli pro svou obec něco udělat a výsledky jejich práce jsou do dnešních dní vidět a dodnes je užíváme). Jsem rád, že žiji ve vesnici, kde je taková parta lidí, kteří i dnes, když už vůbec nemusí, tak jdou a makají. I po nich bude jednou určitě něco vidět. Zároveň jsem přesvědčený o tom, že zastupitelé, kteří dali jednohlasně svůj souhlas k pronájmu rybníku místnímu Klubu rybářů, si nebudou v budoucnu drbat hlavu, ale budou si spokojeně při procházce po upraveném okolí Dolního velkého rybníku pochvalovat, že to bylo jejich nejlepší rozhodnutí, jaké ve svém volebním období udělali. A nyní pro ty, kteří by se chtěli také zapojit do života v obci, najít partu kamarádů a mít možnost se po práci odreagovat, třeba tím, že si půjdou zachytat ryby a nemusejí nikam jezdit. Využijte toho, že místní Klub rybářů, rozšiřuje svoje řady. Kdybych byl vyvolávač na pouti, tak bych křičel: „Tato šance se již nebude opakovat, proto neváhejte a vstupte!!“ A je to skutečně pravda. 4. února na své výroční a zároveň volební schůzi byl zvolen nový 11 členný výbor Klubu. V současnosti jsou všichni členové výboru občané Měšic. Nový výbor má tuto ideu a vizi své další činnosti: S rozšířením Klubu se počítá maximálně na 100 členů. Pak nastane STOP stav a ani v budoucnu se nepočítá s dalším rozšiřováním. Hospodaření na „Kruhu“ zůstává stejné jako v minulosti. Bude vedeno zvlášť účetnictví a prodej povolenek na chytání v „Kruhu“ bude umožněn pouze dosavadním členům, hlavně vzhledem k rozměrům „Kruhu“ a k práci, kterou na zvelebení jeho okolí odvedli. Pokud se tito členové rozhodnou i pro nákup povolenky na Dolní velký rybník, poplatek za členství budou platit pouze jednou. V praxi to tedy znamená, že dosavadní (starý) člen Klubu bude platit jedno členství (200,-Kč), povolenku na „Kruh“ (300,-Kč), celkem tedy 500,-Kč. Pokud bude mít zájem o povolenku na Dolní velký rybník zaplatí pro letošní rok zarybňovací poplatek (500,-Kč) a povolenku (1 000,-Kč). Celkem 1 500,-Kč. Nový člen, který vstoupí do Klubu po 4.2.2006 zaplatí poplatek za členství (200,-Kč), zarybňovací poplatek pro letošní rok (500,-Kč) a povolenku ( 1 000,-Kč). Celkem tedy nový člen zaplatí 1 700,- Kč. Povolenku na chytání v „Kruhu“ si nemůže koupit. Zaplatit si pouze členství bez povolenky a zarybňovacího poplatku není na Dolním velkém rybníku možné. 22
A nyní, co musíte udělat, aby jste se mohli ještě přihlásit. Kontaktní telefony na některé členy výboru Klubu rybářů: Málek Josef 606 591 198 Bulda Miroslav Žižka Pavel 724 794 594 Bejlek Jiří Jelínek Petr 721 585 123
732 721 825 606 848 368
Můžete požádat o kontakt na Obecním úřadě nebo, a to bude určitě Váš nejlepší nápad, přijďte nám každou první sobotu v měsíci od 8 oo hod. pomoci na brigádu přímo k Dolnímu velkému rybníku. Tam dostanete jistě nejen vyčerpávající informace, ale i neméně vyčerpávající práci a možná i špekáček na opečení. Ještě pro Vaši informaci: Obecní zastupitelstvo odsouhlasilo poskytnout Klubu rybářů jednorázově částku 150 000,-Kč na zarybnění (velké díky). Výbor klubu uvažuje o nákupu ryb v částce cca 250 000,-Kč (podle počtu přihlášených členů). V současné době (polovina února) se rybník napouští. Hned jak počasí dovolí a bude možnost ryby nakoupit, tak se tak stane a rybník bude zarybněn. Pro letošní rok je počet úlovků omezen na max. 35 ks. Budete-li mít zájem, více se dozvíte z našeho místního rybářského řádu, nebo při osobním jednání se členy výboru klubu. A ještě na závěr: Vzhledem k velké podpoře od OÚ se členové Klubu zavázali k pomoci s organizací všech akcí pořádaných pod záštitou OÚ. Myslím si, že se ani nemuseli zavazovat, a že to všichni členové rybářů považují již několik let za samozřejmost. O jejich přístupu svědčí stále se zvyšující účast lidí a dětí i z okolních obcí na všech našich akcích a jejich závistivé povzdechnutí, že by ty rybářské blázny také u nich potřebovali. A nyní ještě přehled těch nejbližších akcí: 18. března - rybářská zábava – hostinec u Václava 20. května - jarní rybářské závody–v „Kruhu“ (POZOR NA NETRADIČNÍ DATUM) + večerní zábava s tradičním ohňostrojem červen - III. DĚTSKÝ DEN (vzhledem k volbám bude datum ještě upřesněno) další akce se plánují a budete s nimi včas seznámeni. Petrův zdar! Jiří Bejlek
Mae Westová: Chybovat je lidské, ale člověk se při tom cítí báječně. John Steinbeck: Nedůslednost je to jediné, v čem jsou lidé důslední. 23
Vydává Obec Měšice - registrační číslo MK ČR E 14565. Měšický zpravodaj - Únor 2006. Ročník 3, číslo 1. Vychází v nákladu 550 výtisků. Řídí redakční rada ve složení: Jiří Bejlek, Vladimír Novák, Anna Raková a Ladislava Nováková. Grafická úprava a tisk: Tiskárna Tigras s.r.o., Klíčany Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat názory redakční rady. Náměty, dotazy a příspěvky je možné předat v označené obálce na Obecní úřad nebo vložit do schránky před vchodem do obchodu v budově TESKO. Toto číslo vyšlo 28. února 2006, příští číslo vyjde v dubnu 2006. Distribuováno zdarma. 24
