Mgr. Tomáš Šobáň. Psychohygiena pro sociální pracovníky. FSS OU Ostrava Podklad str. č. 1. Základní body

Mgr. Tomáš Šobáň Katedra sociální práce FSS OU Ostrava

Psychohygiena pro sociální pracovníky Kurz pro 3. ročník Podklad – str. č. 1

Základní body • Psychoterapie, psychoterapeutický přístup, psychohygiena rozdíly společné body • Psychoterapeutický přístup - těžiště zodpovědnosti hranice a limity očekávání na straně klienta na straně pracovníka „pomáhající profese“ všímavost, intuice, empatie • Etické zásady cíle jednání hranice jasná domluva - kontrakt reflektování vztahu ukončení • Rámec místo čas role kompetence nebezpečí práce mimo rámec (míchání rolí) • Kontrakt - zakázka klientovo očekávání a motivace formulace zakázky a určení cíle možnosti nabídky dovednosti a znalosti • Proces a prostředky události uvnitř a vně sezení strategie její reflektování a hodnocení klientova iniciativa a pracovníkova schopnost improvizace produktivní a kontraproduktivní faktory • Stadia změny krize změna její podmínky, limity, omezení klientovy postoje jejich vliv • Komunikace nedirektivní přístup úskalí komunikace verbální - neverbální, zóny • Psychohygiena relativita kotvení reflektování hranice „kde se papá, tam se nekaká“ intervize, supervize odpočinek • Psychologie zvládání života abhidhamma kořeny motivace a patologie řídící schopnosti mysli každodenní život



Stadia změny: Krize jako bod zlomu: • Výzva po změně • Volání o pomoc Vývojová stadia krize (E. Kübler-Ross – fáze umírání) 1. POPŘENÍ: vnitřní popírání konfliktu, krize, nebezpečí, ohrožujícího faktoru; 2. AGRESE: zatrpklost a hněv, „Proč právě já…?“; 3. SMLOUVÁNÍ: odsouvání rozhodnutí, aktivního přístupu, přehazování zodpovědnosti na jiné („Udělám to, až…“, „Pane doktore, že to bude dobré!?“) 4. DEPRESE: důležitá fáze vyrovnávání se s krizí, zpočátku spíše zkratkovitá reakce – uzavření se vůči okolí (souvisí s vlastním sebehodnocením a může vést k pasivní rezignaci), později spíše ve formě přirozeného smutku („Je to jak to je!“) směřujícího k akceptaci situace; 5. SMÍŘENÍ: aktivní přijetí faktů a situace takové, jaká je ve skutečnosti, odpoutání se od iracionálních představ a chtění a nalezení místa pro aktivní a efektivní život v kvalitativně nové situaci; Aby se pohnul dopředu, je třeba citlivého přístupu, odpovídajícího průběhu aktuální fáze; Intervence: rady, interpretace, analýzy, morality a poučování nejsou přijímány, důležitou roli hraje podpora realistické naděje, která není od reality odtržena;

5P 1. VŠIMNUTÍ SI („Kde jsem, co se se mnou děje?“) • Uvědomění si vlastního stavu i kontextu situace; • Zklidnění nebo korekce vlastního prožívání a stavu pomocí dříve zvládnutých technik; • Uvědomění si faktu, že v každé situaci máme volbu (přinejmenším volbu aktivně jednat nebo nejednat vůbec); 2. VŠIMNUTÍ SI ZÁMĚRU („Co chci?“) • Všimnutí si záměrů jednat, které se spontánně hlásí ve vědomí; • Heslovité pojmenovávání těchto záměrů a jejich ukládání do paměti; • Zpřítomnění si záměrů, účelů a cílů, kterých chceme dosáhnout i svých etických rozhodnutí; 3. VÝBĚR VHODNÝCH STRATEGIÍ („Co je pro to potřeba udělat?) • Přezkoušení vhodnosti a účelnosti strategií jednání, které nás napadají; • Uvědomění si nutných podmínek pro splnění těchto strategií; 4. ROZHODNUTÍ PRO NEJÚČELNĚJŠÍ STRATEGII • V jednotlivostech si představíme vybranou strategii; 5. JEDNÁNÍ Stadia terapeutické změny: 1. VOLÁNÍ O POMOC („Něco se se mnou děje“ – prekontemplace) • Bludný kruh je neuvědomovaný; • Není záměr měnit v dohledné budoucnosti sebe – stěžuje si na situaci; • Může být přání „něco“ změnit – ne záměr či rozhodnutí; • Málo se zapojuje do procesu změny, pasivní, často manipulující;



Aby se pohnul dopředu, je třeba problém definovat, uznat a přijmout za svůj, více si uvědomit negativa vlastního setrvání v bludném kruhu; Intervence: rady, interpretace, analýzy buď v této fázi nefungují vůbec, nebo si je klient zapracuje do svého patologického scénáře a zkreslí je podle svého bludného vnímání;

2. UVĚDOMĚNÍ SI: „MÁM PROBLÉM“ („Co chci“ – kontemplace) • Uvědomění si bludného kruhu patologického přemýšlení a jednání; • Uvědomuje si problém, zabývá se možnými řešeními, ale jen platonicky – není rozhodnut k činu (není připraven na vnitřní změnu); • Hodnocení možností; • Hrozí riziko, že zůstane u přemýšlení a neposune se k akci; Aby se pohnul dopředu, je třeba opustit plané přemýšlení „o řešení“ a najít aktivní přístup k řešení; Intervence: rady, interpretace, analýzy upevňují klienta v pozici „přemýšleče“ – dávají mu další „potravu“ pro přemýšlení; 3. ZJIŠTĚNÍ: „TOHLE JE TŘEBA“ (příprava) • Uvědomuje si záměr („To chci“) a důležitost vykonání akcí, které jej mohou dovést k cíli; • Připravuje se na akci nebo opuštění problému; Je třeba stanovit cíle, postupné cíle a priority; Intervence: rady a interpretace mohou v klientově prostoru působit cizorodě a odvést jej od přirozené vlastní cesty (od autochtonních řešení směrem k závislosti); 4. ROZHODNUTÍ: „JDU DO (OD) TOHO“ 5. AKCE (Jednání – přerušení bludného kruhu) • Aktivně mění své jednání, přemýšlení, okolní podmínky (na základě uvážlivého rozhodnutí); • Akce není změna – je to prostředek ke změně; 6. UDRŽENÍ A UPEVNĚNÍ ZMĚNY (nebo návrat k bodu 3.)



Komunikace 1. Komunikace • Komunikací rozumíme sdělování a přijímání informací v sociálním kontaktu pomocí znakového systému. • Co (obsah) - kde (prostředí) - jak (forma) • příkaz, rada, doporučení, informace, sugesce, výhrůžka, otázka, osobní postoj, komunikační finty a fígle, mlčení, utěšování, interpretace ... 2. Verbální . neverbální komunikace Mimoslovní - nonverbální sdělování (tedy jiný než slovní – verbální) 1. Výraz obličeje - mimika 2. Oddálení - proxemika 3. Dotek - haptika 4. Postoj - posturologie 5. Pohyb - kinezika 6. Gesto 7. Pohled 8. "tón" řeči - paralingvistika 9. úprava zevnějšku Co takto můžeme sdělovat: - emoce (pocity, nálady, afekty) - zájem o sblížení (navázání intimního styku) - vytváříme u druhého dojem o sobě - záměrně ovlivňujeme postoj partnera - řídíme chod vzájemného styku 3. Komunikační zóny Proxemika je určena vzdáleností mezi komunikujícími. Můžeme rozlišovat horizontální a vertikální proxemiku. Křivohlavý (1988) rozeznává: • intimní sféru jedince do 15 - 30 cm, • osobní sféru od 45 - 70 cm, • sociální sféru asi 1,5 - 3,5 m, • veřejnou sféru nad 5 m. Vstup druhého člověka do některé z těchto sfér odpovídá jednak sociální situaci, jednak povaze jedince. Vertikální přiblížení záleží na výši očí obou osob. Člověk, který sedí, mívá nepříjemný pocit, když nad ním nikdo stojí. 4. Nedirektivní přístup • rozhovor, vyhýbání se manipulacím, interpretacím, mlčení, „hm“, zrcadlení, shrnutí, dání do protikladu, otázka (ujasnění pro tazatele, námět k přemýšlení pro tázaného, vyjádření zájmu), konkretizace, vřelost, empatie, opravdovost ... 5. Úskalí komunikace • srozumitelnost • pravdivost • mezi klientem a sociálním pracovníkem • otázka přenosu • haló efekt (přijatelnější je klient mladý, krásný a bez problémů)



6. Komunikační bariéry na straně: klienta - nespolupráce, agresivita, negativní postoj ke spolupráci, přenášení rozhodnutí na sociálního pracovníka, stud, strach, vliv problému ... sociálního pracovníka - „profesionální odstup“, negativní postoj ke klientovi, žargon, nedostatek empatie, nejistota v pacientově emočním světě, strach před: znevážením mocenského postavení vlastními emocemi osobní zaangažovaností pracovního týmu - nevyjasněnost kompetencí, mocenský boj, informační šumy, osobnostní vlivy, erotické vlivy ...

6. Typy vztahu mezi sociálním pracovníkem a klientem: • věcný, povzbudivý • věcný, chladný, neosobní • hyperprotektivní, zvýšeně ochranitelský, autoritativní, energický, rázný, omezující klientovy projevy • hyperprotektivní, soucitný, mateřský, manipulující • kamarádský - překračuje rámec profese • neuroticko - úzkostný 8. Typy přístupů: • rutinní - přesnost, přísnost, držící se popisu práce a předpisů • herecký - afektovaný, udělat dojem důležitosti • nervózní - unavený, zneuznaný, (riziko závislosti) • mužský - robustní, rozhodný, energický, sebevědomý, důsledný, vojenský • mateřský – „mamina“ 9. Zásady rozhovoru sociálního pracovníka s klientem: • opakování poslední klientovy věty ve formě otázky • otázka shrnující klientovo vyprávění • otázka na okraj, nesouvisející přímo s problémem • nedokončená otevřená věta • vyjádření do středu problému formou přímé otázky („Bojíte se toho?“) • navázání na témata klientovi blízká • empatie • ….



Psychohygiena pracovníků „pomáhajících profesí“ (základní pojmy související s praktickou psychohygienou) • Otázka zakázky limity v rámci kompetence • Dodržování rámce - „každá událost či věc má svůj čas a své místo“ místo čas role kompetence nebezpečí práce mimo rámec („gynekologické vyšetření na ulici“) • Psychologická relativita psychologická teorie relativity klient před námi oživuje klienta v nás „co kdyby se tohle stalo mě“ • Zásady kotvení mám všech pět pohromadě? kde jsem? (v práci nebo na ulici, doma), kdo je tady ještě se mnou? odkud jsem se tady vzal? co tady chci? co pro to udělám? rozhodnutí jednání (vědomé, cílené) čtvero kotvení • Technika reflektování („práce“ - „života“) „co se dělo doma a co se dělo v práci“ souvisí s přechody abych si „nenosil práci domů a domov do práce“ • Intervize „pavlač“ bálintovská skupina • Supervize intervize + pohled odborníka z venčí • Osobní limity intervence „za co můžu, za co ne“ • Odpočinek, alternativa, relaxace, protipóly prevence syndromu vyhoření „Když sám pro sebe nic neudělám - kdo to má učinit? Když se starám jen o sebe - k čemu jsem? A když ne teď - tedy kdy?“ Talmud Psychohygiena: péče o duševní zdraví = pěstování těch dovedností a způsobů prožívání, myšlení a jednání, které přispívají k realistickému a harmonickému vedení každodenního života. („Umění žít šťastně“) Vnitřní domácnost - práce s prožitky • bereme v úvahu všechny stránky své osobnosti a danosti prostředí • sebepoznání, sebevědomí - neselektivní, férové, vedek hledání východisek • sociální adaptace - vedek sebeobviňování, znehodnocování vlastní osoby a jedinečnosti Špatně pojatá osvěta (viz „ženské“ časopisy), která se omezuje na patologii, zprostředkovává psychohygienu jako soustředění se na chyby, problémy a choroby, jejich potírání a autoritářské (totalitářské) zacházení se sebou samým. Etika: heterochtonní x autochtonní

Mgr. Tomáš Šobáň. Psychohygiena pro sociální pracovníky. FSS OU Ostrava Podklad str. č. 1. Základní body

Recommend Documents