Mgr. Jana Rotková, Ph.D

Mgr. Jana Rotková, Ph.D. [email protected]

Očekávání

Získat informace o struktuře a funkci vybraných soustav lidského těla v makro, mikro a nano měřítku. Upozornit na možná rizika nanostruktur v souvislosti s živým organismem. Seznámit se s použitím nanostruktur v medicíně (současný stav, budoucnost).

Biologie člověka| 10/2016

BIOLOGIE člověk, buňka BIOCHEMICKÉ PROCESY

NANOSTRUKTURY výroba, testování, bezpečnost, interakce s živou hmotou

NANOSTRUKTURY zobrazovací techniky, diagnostika, oblast DDS, další možné aplikace

Biologie člověka – návaznost na oblasti použití nanomateriálů Biologie buňky Biochemické procesy probíhající v lidském těle Příprava nanostruktur - výroba, testování a využití v medicíně Nanostruktury – bezpečnost nanočástic a interakce s živou hmotou Nanostruktury – zobrazovací techniky v medicíně Nanostruktury – diagnostika v medicíně (prof. Zuzana Bílková, UPce) Nanostruktury – oblast tkáňového inženýrství Nanostruktury – oblast DDS Makromolekulární systémy pro dopravu léčiv (Dr. Martin Hrubý, ÚMCH AV ČR) Nanostruktury – oblast kanceroterapie Nanostruktury v ortopedii a zubním lékařství, bariérové struktury

Biologie člověka | 10/2016

makroskopická mikroskopická

Zkoumá struktury zdravého lidského těla (stavbu orgánů a orgánových soustav). Orgány jsou tvořeny tkáněmi histologie Tkáně se skládají z jednotlivých buněk a acelulárních struktur cytologie

systémová topografická plastická antropologická komparativní patologická embryologie

Anatomie je základem dalších oborů medicíny, s nimiž se do jisté míry prolíná: Molekulární a buněčná úroveň • biochemie • molekulární biologie • genetika • farmakologie

Biologie člověka| 10/2016

Buněčná až tkáňová úroveň • histologie • patologická anatomie • cytologie • hematologie

Orgánová a systémová úroveň • chirurgie • radiologie • vnitřní lékařství

Kosterní soustava

Svalová soustava

Endokrinní soustava

Kůže Mízní soustava

Dýchací soustava

Kardiovaskulární soustava

Trávicí soustava


Vylučovací soustava

Nervová soustava

Skeleton = soubor všech kostí lidského těla (cca 220, cca 10 kg = 14% celkové tělesné hmotnosti ), úpon svalů a vazů lokomoce Kost = mineralizovaná pojivová tkáň, která vzniká procesem osifikace. Jedna z nejtvrdších tkání v lidském těle. Složení: buňky (osteoblasty, osteocyty, osteoklasty) mezibuněčná hmota (složka vláknitá a amorfní) Vláknitá složka: kolagenní vlákna (typ I), 95% organické hmoty kosti Amorfní složka: proteoglykany obsahující chondroitinsulfát a keratansulfát, strukturální glykoproteiny (osteonektin, sialoprotein, osteokalcin) Anorganické látky: 50 % suché váhy kostní matrix ionty kalciové a fosfátové - forma krystalků hydroxyapatitu (rozměry 40 × 25 × 3 nm), dále ionty magnezia, kalia, natria, ionty citrátové a uhličitanové


Povrch kostní tkáně: kolagenní vazivo • endost – vnitřní strana (výstelka dřeňové dutiny) • periost (okostice) – vnější strana Vnitřní vrstva endostu i periostu obsahuje prekurzory osteoblastů = preosteoblasty (ploché buňky schopné dělení, v klidové fázi nejeví vysokou biosyntetickou aktivitu, mohou se aktivovat a diferencovat…, úloha při růstu a hojení kosti).

Funkce vaziva: • výživa kostní tkáně • zdroj nových osteoblastů pro růst, přestavbu a náhradu kostní tkáně

Hutná kostní tkáň – umístěna na povrchu kosti. Její stavba je upravena ve vrstvy – lamely, které jsou uspořádány do válcovitých útvarů – osteonů (Haversových systémů). Mezi lamelami se nachází osteocyty (výživa kostní tkáně). Houbovitá kostní tkáň, kostní trámčina – umístěna uvnitř kosti. V komůrkách mezi kostními trámci je kostní dřeň; žlutá – tvořena tukovou tkání, červená - vznik červených krvinek. Na povrchu chrání kost vláknitá tkáň = okostice (periost), obsahuje bohatě rozvětvený systém nervů a krevních cév, které kost prokrvují a inervují.

Hutná kostní tkáň


• Přestavba kostní tkáně probíhá po celý život (ve stáří pomaleji). • Kosti mění svou strukturu také podle směru zátěže (např. trámce z houbovité kostní tkáně v hlavici femuru). • Typ buněk účastnících se přestavby: osteoblasty (novotvorba) produkce nezvápenatělých prekurzorů základní hmoty → polymerací se mění v osteoid osteoklasty (resorbce) odbouraná kost je nahrazena kostí novou

Závisí na:  mezibuněčné hmotě tkáně,  zatěžování dané kosti,  stáří,  architektonice,  chemickém složení

Specifická kostní architektonika. Uspořádání spongiosy (trámčiny) do trajektorií odpovídajících tlakovému zatížení kosti. Nezatěžování kosti přestavba a zeslabení kostních trámců ztráta pevnosti a pružnosti možnost zlomeniny samotné kosti (časté zejména u starých lidí). Hojení kosti

Kost je velmi pevná. Zatížení ve směru podélné osy nejvíce (kost holenní až 1350 kg). V příčném směru je pevnost kosti asi poloviční. Ve zkrutu (torzi) odolává kost namáhání nejméně (kost lýtková jen 6 kg).

Nejčastější onemocnění kosti: Artróza (poškození kloubní chrupavky, degenerace kloubu) Artritita (autoimunitní onemocnění, postihuje tělo symetricky, až deformace kloubů) Osteoporóza (syndrom charakterizovaný patologickým úbytkem anorganické a organické části kosti se změnami mikrostruktury a funkce kosti)

Zlomenina


Základní stavební jednotka kosterního svalu = svalové vlákno Svaly = tkáně s elastickými vlastnostmi, v těle asi 600 svalů (většina párových). Přeměna chemické energie v kinetickou. Dělíme na:  hladké svalstvo



příčně pruhované svalstvo



svalovina srdce (myokard)

Svalové vlákno: • mnohojaderný útvar (průměr 40–100 µm). • délka 1–40 mm, (krejčovský sval vlákna 15 cm) • na povrchu je buněčná membrána • v cytoplazmě jádra + organely + podélně orientovaná vlákénka, myofibrily • počet závisí na velikosti svalu (10 tis. – 1 milion) • vlákna snopečky snopce sval • jednotlivé snopečky a snopce – obaleny vazivem (endomysium), celý sval pokryt vazivovým obalem – fascií (epimysium). Fascie obaluje i celé skupiny svalů fascie povrchová. • vlastní kontraktilní jednotka svalového vlákna = sarkomera Funkce: • pohyb, • poloha těla a vnitřních orgánů, • zdroj tepelné energie


Sarkomera • struktura tvořena paralelně umístěnými myofilamenty – aktin (v průměru 4 nm) a myozin (v průměru 10 nm) • dle míry kontrakce se aktin a myozin částečně nebo úplně překrývají – typický obraz příčně pruhované svaloviny (střídání světlých = přítomnost aktinových vláken a tmavých pruhů = přítomnost myozinových vláken).


Pro každý pohyb klíčové vlastnosti svalové tkáně: • excitabilita: přijímaní podnětů a následná odpověď • kontraktibilita: generace síly a pohybu zkrácením svaloviny • extenzibilita: schopnost svalové tkáně být protažena — prodloužena • elasticita: tkáně je schopna se vrátit do původního stavu, ve kterém se nacházela před kontrakcí, nebo extenzí  Pohybové vlastnosti svalů závisí na vnitřní struktuře svalu (změna hlavní mechanické složky pohybu: výška zdvihu a síla, se kterou je pohyb konán): svaly s paralelně rozloženými podélnými vlákny mají při stejném zkrácení větší délku zdvihu, ale menší sílu než svaly se šikmými snopci (svaly zpeřené). Svaly s podélnými snopci – zpravidla upnuty dále od osy kloubu (na povrchu), svaly zpeřené blíže k ose kloubu (v hloubce).  Sval se při kontrakci zkracuje o 30-40% své délky.  Rychlost svalové kontrakce se pohybuje v rozmezí 25-75 ms (dle typu svalového vlákna). Z hlediska biomechaniky závisí svalová síla především na: • počtu svalových vláken — čím více obsahuje sval vláken, tím větší sílu je schopen vyvinout, • délce – čím je sval delší, tím větší sílu dokáže obvykle vyvinout, • počtu aktivovaných motorických jednotek, • působení elastické složky svalu a šlachy.


Srdce = kontinuálně pracující pumpa • svalový orgán tvořený 4 dutinami • umožňuje výživu a výměnu látek ve tkáních • hmotnost srdce (muži 300 – 350 g, ženy 250 – 300 g) • celé uzavřeno v obalu = osrdečník (perikard)

Tloušťka srdeční svaloviny: • síně (2–2,5 mm), • pravá komora (3–4,5 mm), • levá komora (12–14 mm), • mezikomorové septum (12,5–15 mm).

Dutiny srdeční Pravá předsíň • (ústí sem horní a dolní dutá žíla) Pravá komora • (na vstupu trojcípá chlopeň, na výstupu 3 poloměsíčité chlopně) Levá předsíň • (ústí sem plicní žíly, na výstupu dvojcípá chlopeň = mitrální) Levá komora • (na výstupu aortální chlopeň, první větvení aorty = koronární aorty – cévní zásobení srdce)


Srdeční stěna tvořena: Endokard (vnitřní vrstva) • vystýlá srdeční dutinu, • je v kontaktu s protékající krví, • plynule přechází v tunicu intimu cév, tvoří srdeční chlopně. Myokard (srdeční sval; prostřední vrstva srdeční stěny) • tvořený příčně pruhovanou svalovinou srdeční (základní stavební jednotka = kardiomyocyt) • přítomny specializované buňky převodního systému (koordinace kontrakcí jednotlivých oddílů srdce) Epikard (zevní vrstva srdeční stěny) • nejvzdálenější od srdeční dutiny, • komunikuje cca s 50 ml perikardiální tekutiny, • v subepikardu probíhají koronární arterie.

Cévy: • tepny (vedou krev směrem od srdce), tepny elastického a svalového typu • žíly (vedou krev směrem k srdci) Histologie – tepny Tepny svalového typu (většina): Tunica intima Podlouhlé bb. endotelu orientovány ve směru toku krve Lumen potaženo silnou vrstvou glykokalyx (až 500 nm) – vytváří negativní náboj a umožňuje selektivní permeabilitu stěny cévy (např. v glomerulu). Tunica media Nejsilnější vrstva Tunica externa Tunica adventitia Ukotvení cév do okolí. Obsahuje vasa vasorum (cévy cévní stěny) a nervová vlákna (hlavně sympatikus vasokonstrikce).


Tepny elastického typu: • velké tepny v blízkosti srdce • hlavní funkce – převedení pulsního pohybu srdce do kontinuálního proudění krve v tepnách • tunica media obsahuje velké množství elastických vláken (systola srdce – roztažení, diastola – návrat do původního stavu). • na mrtvém těle jsou tepny prázdné (vliv posmrtného stahu svaloviny stěn).

Histologie – žíly • stěna žil tenčí než stěna arterií • regionální odlišnosti (stěna žil končetin silnější než u žil trupu) Tunica intima Lumen je potažené silnou vrstvou glykokalyx. Tunica media Obsahuje velmi malé množství svalových buněk Tunica adventitia Tvoří u žil dutiny břišní (vena portae, vena cava inferior) nejsilnější vrstvu. Oproti tepnám je stěna žil méně inervovaná, má bohatší vasa vasorum. • v žilách nízký tlak (5–20 mm Hg), u srdce i nižší než atmosférický • žilní oběh má velký objem, často funkce rezervy krve (např. v játrech, slezině).


Chlopně • mnoho žil obsahuje chlopně (hlavně na končetinách) = duplikatury intimy vyztužené vazivem • brání zpětnému proudění krve • většinou se vyskytují jako dvě protilehlé poloměsíčité chlopně • usměrňují tok krve Proximálně od chlopně lze na žíle pozorovat mírné rozšíření tvořící sinusy. Tato rozšíření mohou za patologických stavů tvořit uzlovitá rozšíření – žilní městky (varixy). Spojení žil a tepen do jednoho společného vazivového obalu + chlopně rytmické kontrakce tepen zároveň stlačují žíly napomáhají proudění krve. Na mrtvém těle žíly ochablé a většinou obsahují krev.

Kapiláry  krevní cévy s velmi tenkou stěnou,  tvoří oddíl mikrocirkulace krevního oběhu, výměna látek mezi krví a buňkami tkání,  tvoří přechod mezi tepennou a žilní částí krevního řečiště. Průsvit kapiláry činí 7 − 9 μm. Délka kapiláry se pohybuje v rozmezí 0,25 − 1 mm. Celková délka kapilár v lidském těle je odhadnuta na 96 000 km. Stěna kapiláry tvořena: • vrstva endotelových buněk (protáhlé ve směru krevního proudu, spojení buněk pomocí zonulae adhaerentes, tight junctions (voda a malé hydrofilní molekuly) a gap junctions) • bazální lamina (= vrstvička extracelulárního materiálu oddělující epitelovou tkáň od pojivové, tloušťka 30-100 nm • pericyty (buňky zevně obklopující kapiláru; schopné kontrakce; nahrazují v kapilárách tunica media) • vrstva kolagenních a elastických vláken (náhrada adventicie).


FUNKCE KAPILÁR Permeabilita prostupnost pro dýchací plyny, substráty a metabolity, které přestupují buď z krve do buňky nebo naopak. Metabolické funkce Endotel je schopný metabolizovat (odbourávat) např. lipoproteiny a získávat triacylglyceroly a cholesterol. Protisrážlivá funkce Nepoškozený endotel zamezuje kontakt destiček se subendotelovým vazivem.

Průtok krve • arterie mají pevné a pružné stěny adaptované na pulsní nárazy krve. • tepnami protéká rychle, v aortě rychlostí 40–50 cm/s. • v důsledku vyššího tlaku při systole vzniká tlaková vlna způsobující dočasné rozšíření cév hmatné jako tep. • rychlost tlakové vlny je mnohem větší než rychlost krevního proudu a činí 5–8 m/s. Krevní tlak • během systoly v aortě 140–150 mm Hg (18,7–20 kPa), • v periferním větvení se snižuje (cca 90 - 120 mm Hg; 12 kPa). • větvení tepen snižuje se krevní tlak, zpomaluje se krevní proud. • v žilách nízký tlak (5–20 mm Hg)


Horní cesty dýchací nos dutina nosní • v horní části čichová oblast - bazální buňky, podpůrné cylindrické buňky a čichové buňky = bipolární neurony, na povrchu 6-8 cilií zanořených v hlenu – receptorová část buňky. • sliznice dutiny nosní - respirační epitel • sliznice je bohatá na žilní pleteně vedlejší nosní dutiny • zvětšují objem nosní dutiny • upravují, ohřívají a očišťují vzduch • podílí se na tvorbě hlasu hltan • nosohltan je spojen s dutinou ústní • vyústění Eustachovy trubice, vycházející ze středního ucha (napomáhají při vyrovnávání tlaku) • v klenbě nosohltanu – párová hltanová (nosní) mandle.


Dolní cesty dýchací hrtan • chrupavkami vyztužená trubice (průchod vzduchu průdušnice plíce) (vzájemně spojeny pomocí kloubů a vazů – pohyblivý celek) • vstup do hrtanu je chráněn hrtanovou příklopkou • mezi chrupavkami napjaté dva hlasové vazy = hlasivky. (zvuk vzniká rozkmitáváním vazů při průchodu vzduchu, výška tónu závisí na napětí svalů, které je ovládají. Z původního slabého zvuku se, do nám známé formy hlasu, mění až rezonancí v dutinách horních cest dýchacích a ve vedlejších nosních dutinách.) průdušinky • podílí se na kašli • průměr menší než 1 mm, • uplatňuje se při polykání • žádné žlázky ani chrupavka • stěnu tvoří hladká svalovina průdušnice plicní sklípky • nepárová trubice, (dlouhá 12-13 cm, široká 1,5-1,8 cm) • základní funkční jednotka plic • vyztužena 15 až 20 podkovovitými chrupavkami • hlavní komponentou plicních sklípků jsou membranózní průdušky (větvení v průduškový strom) pneumocyty • vyztužené kolagenními a elastickými vlákny • kolem alveolů je bohatá síť kapilár. Biologie člověka | 10/2016

Základní proces (výměna plynů v organismu). Proudění vzduchu v dýchacích cestách je podmíněné tlakovým rozdílem mezi atmosférou a alveolami. Dýchání dělíme na: • vnitřní (tkáňová respirace) – výměna O2 a CO2 mezi krví a tkáněmi • vnější (plicní respirace) – difúze O2 a CO2 ze vzduchu do krve. VNĚJŠÍ DÝCHÁNÍ Plicní ventilace • výměnu vzduchu mezi plícemi a vnějším prostředím • periodicky se opakuje jako nádech a výdech • ventilace podléhá centrálnímu řízení na základě různých parametrů (např. pH krve, koncentrace CO2, koncentrace O2) • negativní pleurální tlak (nižší hodnota než atmosférický tlak) Porušení PNEUMOTORAX Distribuce Dochází k promíchání vdechnutého vzduchu se vzduchem, který zůstal v dýchacích cestách a v plicích po předchozím výdechu = anatomický mrtvý dýchací prostor (VD=150 ml).


Parametr

Hodnota

Minutová ventilace (MV)

5–8 litrů

Maximální minutová ventilace (MMV)

200 litrů

Dechový objem (VT)

400–500 ml

Dechová frekvence (f)

12–16/min

Difúze • přechod kyslíku a oxidu uhličitého přes alveolokapilární membránu (Fickův zákon); plicní sklípky • závisí na parciálních tlacích jednotlivých plynů (O2 a CO2) v alveolárním vzduchu a kapilárním plicním řečišti • celkový povrch alveolů je 100 m2 Perfúze = průtok krve plicními kapilárami • důležitá pro udržování tlakového gradientu pro kyslík a oxid uhličitý DÝCHACÍ ODPORY • elastický odpor plic • neelastický odpor tkání • proudový odpor dýchacích cest

• slouží ke zpracovávání živin a jejich vstřebávání • rozmělňování potravy chemický rozklad na jednodušší látky krev tkáně buňky (zdroj energie nebo stavební součásti buněk) • dutina ústní, hltan, jícen, žaludek, tenké a tlusté střevo a konečník • k trávicí trubici připojeny slinné žlázy, slinivka břišní, játra

Obecná stavba stěny trávicí trubice Sliznice • některých oddílech je hladká, jindy je složena v řasy nebo vybíhá ve drobných výběžcích (funkce sekreční – žaludek; funkce resorpční – střevo) • produkce hlenu a množství působků (trávení, resorpce látek a odstranění škodlivých, nestravitelných a nadbytečných metabolitů) • následuje slabá vrstvička vaziva (umožňuje posun sliznice po svalovině trávicí trubice) • uložení žláz, sítě krevních a lymfatických kapilár, nervů a v některých místech lymfatické uzlíky. Podslizniční vazivo • řídké vazivo připojující sliznici k další vrstvě – svalovině • uložení pletení silnějších cév a nervů


Svalová vrstva • začátek a konec trávicí trubice - příčně pruhovaná svalovina • od střední části jícnu k dolní části rekta svalovina hladká • 2 vrstsvy svaloviny (cirkulární, podélná), v žaludku přítomna ještě třetí • na některých místech trubice svěrače Zevní povrchová vrstva • vazivová • bohatá na krevní a lymfatické cévy • spojení příslušného odstavce trávicí trubice s okolím

Jazyk • svalnatý orgán připojený k jazylce • funkce: zpracování potravy, řeč • papily nitkovité, houbovité, listovité, hrazené

Elektronický jazyk • analyzátor na principu plynové chromatografie (studium těkavých látek) • určený k senzorické analýze chuťových vjemů kapalných vzorků nebo pevných látek rozpuštěných v kapalině • poskytuje senzorický chuťový vjem, tzv. “otisk chuti” ve směsích organických a anorganických látek


Žaludek Na povrchu ochranný hlen. Žlázy fundu a těla žaludku (6 druhů buněk): hlavní buňky – lipázy, pepsin krycí buňky – produkují HCl endokrinní buňky – serotonin Žlázy pylorické (produkce hlenu a gastrinu) Tenké střevo • duodenum, jejunum, ileum • dlouhé 3 -5m • hlavní a poslední etapa enzymatického štěpení potravy ve vstřebatelné komponenty, a vstřebávání vzniknuvších komponent.


Tlusté střevo • vstřebávání vody a elektrolytů • obsah tlustého střeva je formován ve stolici • délka tlustého střeva 1,2–1,5 m šířka 4–7,5 cm slepé střevo – appendix vermiformis

Žlučník • součástí jater = největší exokrinní žlázy v těle a životně nezbytným orgánem (centrum zpracování živin z potravy, metabolické a detoxikační centrum, zásobovací sklad glykogenu, bílkovin a lipidů) • produkce žluči = žlutohnědá tekutina obsahující žlučové soli, žlučové pigmenty (bilirubin, biliverdin), mastné kyseliny, tuky, cholesterol • žluč se podílí na emulgaci tukových složek tráveniny. Ústí do dvanácterníku. • tvorba 0,5–0,7 l žluči/den • hlavní funkce žlučníku je střádat žluč přicházející z jater a koncentrovat ji, až 12x (proces založen na aktivním transportu iontů do mezibuněčné štěrbiny. Na+ ven, H+ dovnitř – zvýšení acidity žluči, pH z 8,2 na 6,5)


Slinivka břišní Žláza exokrinní produkuje sekret s trávicími enzymy, který je vylučován do dvanácterníku • trypsinogen a chymotrypsinogen (štěpení bílkovin), amyláza (štěpení škrobů a cukrů), lipáza (štěpení tuků) • činnost řízena hormonálně – sekretin, cholecystokinin (z endokrinních buněk sliznice dvanácterníku) Žláza endokrinní tvořená milionem Langerhansových ostrůvků (roztroušeny v exokrinní tkáni), produkce hormonů: A-buňky při periferii, produkce glukagonu (zvyšuje hladinu glukózy v krvi); B-buňky (početnější) centrálně uložené, produkce inzulinu (snižuje hladinu glukózy v krvi)

• největší orgán lidského těla s povrchem do 2 m2 • tvoří 5–9 % tělesné hmotnosti. Složena ze tří hlavních částí: Pokožka • rohovějící vrstevnatý dlaždicový epitel • průměrná tloušťka: 0,3–1,5 mm • zrání buněk od bazální vrstvy k povrchu trvá cca 28 dní (na hlavě asi 14 dní) • cca 5 % buněk – melanocyty – tvoří melanin • Langerhansovy buňky (vznik v kostní dřeni, prezentace antigenů lymfocytům (,,APC"); počet různý, stoupá při zánětech, klesá vlivem UV záření) • Merkelovy buňky (mechanoreceptory) Podkožní vazivo • vazivo, cévy, nervy, nervová zakončení, žlázy potní; • nejtenčí na očních víčkách, • nejsilnější – hýždě, břicho, stehna


Škára • tvořena vazivovými vlákny, základní substancí, nervy, cévami a buňkami Senzitivní nervy Vrstva papilární (volná nervová zakončení; nervová tělíska: Meissnerova (dotek, tlak) - bříska prstů, dlaně, chodidla, rty, jazyk, Ruffiniho (tlak, tah)) Vrstva retikulární Vater-Paciniho tělíska (tlak, tah, vibrace) - kůže, stěny vnitřních orgánů, cévní svazky, šlachy Vegetativní nervy funkce žláz, vazokonstrikce i dilatace, stahy m. arrectores pilorum

Kožní adnexa přídatné orgány kůže, deriváty pokožky: potní žlázy • spolu s mazem tvoří ochrannou bariéru, • sekreční část je uložena v retikulární části kůže, stočená do klubíčka; vývod je spirálovitě stočený, ústí v pokožce • důležité pro termoregulaci, exkreci a hydrataci mazové žlázy • maz vzniká rozpadem buňky • ústí do vlasových folikulů (i bez vlasu) • nejsou na dlani a ploskách • sekrece ovlivňovaná hormony • denně vyloučí 2 gramy mazu • na celém těle 100 až 300 tis. mazových žláz nehty • rohová ploténka vyrůstající z nehtové matrix viditelné jako proximální bílá skvrna – lunula (tvrdý keratin, neolupuje se), nehtové lůžko - bohatá síť kapilár • roste 0,045 mm denně • na rukou odrůstá za 3-7 měsíců a na nohou za 8-12 měsíců


chlupy a vlasy • vláknité keratizované struktury • na povrchu těla je přibližně 60 chlupů na cm2 • vlasy vyrůstají v množství cca 600 vlasů na cm2 • složení vlasu: volná část, kořen, vlasová cibulka • dřeň a kůra vlasu • vlasový folikul tvořen kořenem obaleným vnější a vnitřní epitelovou pochvou. • melanocyty – barva vlasu, tmavohnědý pigment eumelanin, zrzavé vlasy feomelanin

Ochranná Senzorická

Metabolická – působením UV záření dochází ve stratum granulosum ke konverzi prekurzoru vitaminu D 7-dehydrocholesterolu na cholekalciferol = vitamin D Termoregulační – změnami prokrvení kůže a tvorbou potu je regulována výměna tepla mezi organizmem a prostředím. Termoizolační – kůže a podkožní tuková vrstva (o celkové hmotnosti až 20 kg) spolu tvoří termoizolační vrstvu lidského těla. Resorpční – kůže resorbuje liposolubilní látky (rozpustné v tucích) obsažené v mastích. Exkreční – v kůži jsou žlázy apokrinní (vyskytují se převážně v axille a perigenitální krajině, produkují chemické pachové signály. Ekrinní žlázy – pravé potní žlázy po celém těle. Energetická a zásobní – podkožní tuk tvoří zásobu energie v závislosti na tělesné konstituci. Bílkoviny obsažené v kůži mohou také sloužit jako zdroj aminokyselin. Kůže je také zásobárnou cukrů, chloridů a vody. Komunikační – prostřednictvím kůže také vyjadřujeme své emoce– je tedy součástí nonverbální komunikace. Regenerační – epidermální kmenové buňky zajišťují nevyčerpatelnost kožních buněk. Mají schopnost neomezeného dělení, jsou uloženy v bazální vrstvě a umožňují tak neustálou obměnu a regeneraci pokožky.


http://www.rcptm.com/cs/o-projektu/ Mgr. Kateřina Poláková, Ph.D.: Úvod do světa nano pro medicínské aplikace TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4., přeprac. a uprav vydání. Praha : Grada Publishing, a. s, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5 . ČIHÁK, Radomír. Anatomie I. 2. vydání. Praha : Grada, 2001. 516 s. s. 321-327. ISBN 978-80-7169-970-5 ČIHÁK, Radomír. Anatomie II. 2. vydání. Praha : Grada, 2001. 488 s. ISBN 80-247-0143-X ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie III. 2. vydání. Praha : Grada, 2004. 673 s. s. 8-60. ISBN 80-247-1132-X

www.researchgate.net MYSLIVEČEK, Jaromír, TROJAN, Stanislav. Fyziologie do kapsy. TRITON, 2004. ISBN 80-7254-497-7. ŠTORK, Jiří, et al. Dermatovenerologie. 1. vydání. Praha : Galén, Karolinum, 2008. ISBN 978-80-7262-371-6


http://www.wikiskripta.eu/index.php/Soubor:Lamelosn%C3%AD_kost_(schema).jpg http://www.slideshare.net/PetrNaske/svalova-soustava http://biologipedia.blogspot.cz/2010/10/pankreas.html https://eluc.kr-olomoucky.cz/verejne/lekce/201 http://www.wikiskripta.eu/index.php/Soubor:Schematic_of_lymph_node_showing_lymph_sinuses.svg http://slideplayer.cz/slide/4073900/ http://www.wikiskripta.eu/index.php/Soubor:Skin.png http://www.wikiskripta.eu/index.php/Soubor:Layers_of_the_gastrointestinal_tract_cs.jpg http://slideplayer.cz/slide/4069818/ http://www.wikiskripta.eu/index.php/Soubor:Complete_neuron_cell_diagram_en.svg http://slideplayer.cz/slide/5611858/ http://www.nature.com/nrrheum/journal/v11/n1/abs/nrrheum.2014.164.html http://www.wikiskripta.eu/index.php/Soubor:Skeletal_striated_muscle.jpg http://www.wikiskripta.eu/index.php/Soubor:Glatte_Muskelzellen.jpg http://www.wikiskripta.eu/index.php/Soubor:Glanzstreifen.jpg https://goo.gl/images/VmUcFB http://cdn2.fitforlife.fr/wp-content/uploads/2014/01/myosin-actin.jpg http://srdce-cardia.webnode.cz/album/fotogalerie-dutiny-srdce/srdce-anatomicke-lekarna-1-jpg/ http://www.kardiosystem.websnadno.cz/Cevy.html https://eluc.kr-olomoucky.cz/verejne/lekce/201 https://goo.gl/images/vtPtMh https://g09respirationc.wikispaces.com/(6)%09Respiratory+system+-+efficiency+%26+cleaning http://docplayer.cz/175516-Travici-system-iii-jicen-zaludek-preparaty-b10-b13.html https://goo.gl/images/NOJoiD https://goo.gl/images/OB6Cvu https://www.researchgate.net/figure/260128499_fig2_Figure-2-Comparison-of-the-principles-of-operation-of-the-senses-of-taste-and-smell-and https://goo.gl/images/DHr0W2 https://goo.gl/images/h40P5y https://goo.gl/images/R0mJWZ https://goo.gl/images/iIA3OJ https://goo.gl/images/j1S7XR http://skolajecna.cz/biologie/Sources/Photogallery_Detail.php?intSource=1&intImageId=171


Mgr. Jana Rotková, Ph.D

Recommend Documents