Mezinárodní migrace v Africe Přednáška č.7
Regiony Afriky 1. Země Maghrebu (Severní Afrika) 2. Subsaharská Afrika (Centrální a Východní) 3. Jižní Afrika 4. Západní Afrika
• Migrační trendy v Africe jsou stále ovládány koloniální historií a hranicemi určenými koloniálními mocnostmi – hranicemi, které rozdělují lidi stejného kmene nebo etnického původu mezi dvě a více nezávislých států (Adepoju 1988) • 56 zemí a oblastí, 53 z toho nezávislých států • 680 mil. lidí (620 mil. Evropa)
Příčiny migrace • Více než 1/3 zemí má obč.válku nebo voj.konflikt trvající léta a vedoucí k mohutným vynuceným migracím • Vzdělávací a zdravotní systém pod vlivem populačního růstu (3% ročně) • Pandemie AIDS ovlivňuje lidské zdroje • Přírodní ohrožení – hl.sucha a tlak na města (nekontrolovaný exodus z venkova do měst – demog.nerovnosti a soc.problémy) • Brain-drain
Země Maghrebu • Maghreb znamená v arabštině na „západ“ a zabírá západní část S.Afriky (Maroko, Alžírsko, Tunisko, a někdy i Lybii). • Migrační propojení mezi Maghrebem a Středomořskými zeměmi, Středním Východem a přes poušť Subsaharskou Afrikou (SSA) je již po století. • V současnosti směřuje nejvíce migrantů z Maroka, Alžírska a Tuniska do bývalé koloniální mocnosti Francie, od poč.80.let také do Belgie, Německa a Nizozemí, Španělska a Itálie. Migrace z Maghrebu je regulována dohodami mezi EU a jednotl.zeměmi. • Spojováním rodin došlo k významným rozdílům (balance) mezi pohlavím a věkem v této imigrační populaci • Tranzit ze SSA zejména nelegálních migrantů
Historický přehled • •
• • •
•
Dlouhodobá zkušenost s migrací: pohyb lidí za obchodem, kulturní výměna. Původní Berberské kmeny zde zanechali stopy po mnohá století: Římská říše, staletí obchodů přes Saharu se zbytkem Afriky, invaze Arabů během osídlování Andalusie mezi lety 711-1492; Otomanská říše 1519-1830; kolonizace v 19. a 20. století Francií, Itálií, a Španělskem. Otomanská říše: Berbeři (z Vých.Alžírska) pracovali pro Turky jako žoldáci, výrobci artefaktů a sezonní dělníci na farmách. V 19.století začali uplatňovat tyto zvyky na evropských farmách a na poč.20.století zkusili příležitosti ve Francii. Postkoloniální období 60.let bylo jedním z masivních pracovních migrací do ZE. Rekonstrukce válkou zničené Evropy potřebovala levnou pracovní sílu, zejm. v dolech, ocelárnách, stavebnictví a strojírenství. Pro Alžířany to nebylo nové ale pro Tunisany a Marokánce to byly nové migrační proudy. Práce byla organizována zahraničními zaměstnavately, ale i jednotlivě.
Vlády se pokoušely toky kontrolovat dohodami: • •
první multilaterální spolupráce byla mezi EU a Maghrebem na poč.70.let restrikce migrace po roce 1973, kdy oficiálně skončil nábor prac.sil pro Evropu:návrat migrantů domů byl nízký a začal růst spojování rodin----proto evropské vlády tolerovali „clandestine migration“ jako dobu regularizace.
• Žadatelé o azyl jsou zejm. z Alžírska vlivem občanské války na poč.90.let. • V r.1992 odliv ze zemí Magrebu do Evropy byl 4,2% ze všech rozvíjejících se zemí (Eurostat 1994). • Marokánci vytvořily největší komunitu z Maghrebu v Evropě – 50% všech na poč.90.let, jsou také nejvíce rozmístěnou komunitou v Evropě (ve více zemích) – převažují v Be, It, Šp a jsou na 2.místě ve Francii (p Alžířanech) a v Nizozemí (po Turcích) • Alžířané směřovali téměř výsadně do Francie • Tunisané také do Fr ale též do J.Itálie a na Stř.Východ
Maroko • Poč.50.let: Sezónní práce v Alžírsku (tranzit do Tuniska nebo práce na polích fr.kolonistů) • Zejména směřovali do Francie, v 60.letech pak do Šp. a Itálie • Později spojování rodin nabývá na významu • Nelegálové ve Šp. v 90.letech (14 km vzdálenost přes Gibraltar – převaděči,lodičky) – podle smlouvy mezi zeměmi jsou tito lidé vraceni zpět do Maroka, ale neplatí to pro imigranty ze SSA. • Migranti jsou hlavně muži (přes 50% EA mužů v populaci žilo v roce 1971 v zahraničí.), kteří nechali doma své rodiny • Pocházejí z Souss Valey, Golden triangle (ek. a kulturní centra země a Atlantické pobřeží); Severní provincie
Alžírsko a Tunisko • Kolonizace začala v 1830s., francouzské teritorium od r. 1848. • Od počátku 19.století práce na franc.farmách a pak směr do Francie – do dolů a cukrových rafinérií. • Během 1.sv.války byli buď nabírány do armády nebo práci ve Francii. P válce se vrátili do továren a svých komunit, zejm. Marseille a Paříž. Migrace pokračovala i ve 30. letech, kdy byla krize. • Smlouva mezi zeměmi po občanské válce a dekolonizaci – volná migrace • Od r.1964 zavedeny kvóty (automob.průmysl) • 1973 Alžírská vláda pozastavila migraci kvůli rasistickým projevům ve Francii ale pokračuje spojování rodin. • Od 70.let též migrace do Belgie, kde se též mluví francouzsky Tunisko • Spíše směřují na stř.Východ, též do Francie • Do zemí Perského zálivu směřují zejména vzdělaní – strojírenství, zdravotnictví a turismus
Důvody pro migraci • Populační přírůstek klesáTunisko a Maroko po 2% v 80.letech a Alžírsko 2.7% (9o.leta z 3,1% (1975-80) ale celková populace je vysoká oproti nízkému přírůstku v Evropě • Přes polovina populace Alžírska je pod 18 let, 39% z Maroka a 38% z Tuniska je pod 15 let • Mladí jsou motivovaní ekonomicky – informováni přes rodinné vztahy a média • Vysoká nezaměstnanost (13% Maroko, 24% Alžírsko, 16% Tunisko) • Remitance: 1996 do Alžírska 1,1bilUSD • Gender migration: ženská populace vzrostla díky spojování rodin (40% ženv Maghrebu v populaci v Evropě 1997) • Azyl • Poměrně malé číslo díky jiným možnostem vstupu do EU • Regulace • Problém s volením
Jižní Afrika • Migrace v regionu má opět tradici a zahrnuje jak migraci uvnitř regionu (v rámci národních hranic venkov-město, venkov-venkov, město-město, i mezi jednotlivými zeměmi), tak i vně regionu. • Klíčové sektory regionálního pracovního trhu: práce v dolech, komerční zemědělství, služby • Migrace vně regionu: vzdělaní migranti, dělníci na kontrakt, uprchlíci, žadatelé o azyl, drobní obchodníci, včetně nelegálních migrantů. Dále pak koloniální úředníci apod.
Historie • • • • • • • •
Předkoloniální migrace – politické boje o nadvládu a území, přírodní faktory - Obchodování na východním pobřeží vedlo k usazení malého množství Arabských obchodníků - více než 2 mil. otroků bylo odvlečeno z vých.pobřeží a vnitrozemí (nyní Angola a Malawi) až do zákazu otroctví v Angole v r.1858 - zejm do Brazílie a Sev.Ameriky - první bílí osadníci v regionu přišli z Nizozemí okolo roku 1600. Většina pak přišla z VB mezi 1800-1900 - příliv koloniálních úředníků ve všech zemích, ale zejm. Namibie, Mosambique, Angola a JA má významný příliv osadníků - od r.1860 příliv Indů do JA, doprovázen imigrací obchodníků a businessmanů. V roce 1911 bylo v JA přes 150 000 Indů - 1913-1989: imigrace do JA omezena jen na bílé, černoši mohli vstupovat jen jako prac.síla do dolů nebo zemědělství (jako kontraktní dělníci) - vznik národních hranic po berlínské konferenci v roce 1885, rozvoj národních ekonomik během koloniálních let vedlo ke vzniku regionálního trhu práce
Migrační politiky 1. Každá země má svou vlastní legislativu a migrační a azylovou politiku • 1. Bilaterální dohody upravují vztahy mezi jednotlivými zeměmi regionu a některé se datují od koloniálních dob a období apartheidu. • Týkají se zejména zaměstnávání dělníků na kontrakt, zejména v hornictví. 2. Existence též regionální spolupráce – přeshraniční migrace • SADC (Southern African Development community) v r.1997 zpřísnila svůj Protokol o volném pohybu lidí, došlo též ke vzniku tzv. UNIVISA, které umožňuje turistický ruch v rámci SADC • Všechny země kromě Botswany podepsaly Ženevskou konvenci z r.1951 a v roce 1969 OAU (Organization of African Unity)konvenci řídící speciální aspekty uprchlictví v Africe.. Konvence používá regionálně vhodnější definice uprchlíka. Všechny země zahrnuly ustanovení tkající se uprchlíků do svých legislativ, nicméně např. JA začala uznávat uprchlíky až v roce 1993, přičemž Uprchlický zákon byl schválen až v roce 1998 a vešel v platnost v roce 2000.
Subsaharská Afrika • Nejvíce migrantů zůstává na kontinentu • Významné proudy do Z Evropy, SA a Stř.Východ (př. Zair-Belgie, Senegal-Francie, NigerieVB --- vzdělaní středoškoláci – brain-drain Nevzdělaní dělníci – Španělsko, It.
Současné migrační proudy • • • • • • • • • •
Kvalifikovaná migrace (málo) Kontrakty (100 letá tradice) Zemědělský sektor Obchodníci a podnikatelé Nelegální migrace (nevzdělaní, rodinná migrace, Uprchlíci a žadatelé o azyl Vnitřní migrace Migrace žen Remitance Zdravotní migrace (HIV)
Feminizace migrace • Podíl žen-migrantek je v Africe nejmenší, ale nejrychleji rostoucí • Z 16 mil. migrantů je 47% žen (2000) • V JAR stále převažují muži (doly)
Problém uprchlictví
Literatura • • • • • • •
http://www.univie.ac.at/ecco/stichproben/ Stichproben. Wiener Zeitschrift für kritische Afrikastudien. Vienna Journal of African Studies Nr. 8/2005
• • • • • • • • •
"African Migrations. Historical Perspectives and Contemporary Dynamics"
• • • • • • • • • • • •
Special Issue:
Introduction: African migrations. Historical perspectives and contemporary dynamics (pdf) Veronika Bilger, Albert Kraler New patterns of migration in West Africa (pdf) Adama Konseiga Forced migration in Africa: a challenge to development (pdf) Egide Rwamatwara Country of emigration and new country of immigration? Challenges for Moroccan migration policy between Africa and Europe (pdf) Axel Kreienbrink Dimensions of West-African immigration to France: the example of Malian immigrant women in Paris (pdf) Helene Trauner Constructions of territoriality of transit migrants in the Sahara: the transformation of spaces of transit (pdf) Julien Brachet Low intensity transnationalism: The Cape Verdian case (pdf) Pedro Gois Indian transnationalisms in colonial and postcolonial Mozambique (pdf) Susana Pereira Bastos The state, labour migration and the transnational discourse – a historical perspective from Mozambique (pdf) Corrado Tornimbeni
•
Hein de Haas (2007): Irregular from West Africa to the Maghreb and the European Union. IMI Research Report. Oxford: International Migration Institute/James Martin 21st Century School, University of Oxford. Online unter http://www.imi.ox.ac.uk/publications/reports
•
Christian Aid (2006). Human Tide. The Real Migration Crisis. London, online unter www.christianaid.org.uk/stoppoverty/climatechange/resources/human_tide. aspx
• Statistické zdroje http://esa.un.org/migration/index.asp?panel=1 • Data za uprchlíky: http://www.unhcr.org/statistics.html) nebo UNRWA (pro palestinské uprchlíky).
