Senioři v Africe: zapomenutá generace
V africké společnosti dnes senioři hrají klíčovou úlohu, při tvorbě rozvojových programů a plánování služeb jsou však jejich potřeby opomíjeny.
Senioři dnes hrají v africké společnosti životně důležitou úlohu. Bez jejich příspěvku – počínaje péčí o osiřelá vnoučata po zajištění nezbytného příjmu – by v Africe nepřežily miliony rodin. Přesto se na ně v rozvojových programech zapomíná a jsou vystaveni diskriminaci v přístupu ke službám, například zdravotní péči.
Tento materiál si klade za cíl upozornit Evropskou unii (EU) a její členské státy, africké národní vlády a evropské nevládní organizace na to, jak důležité je brát při tvorbě politiky a plánování praktických opatření ohled na potřeby starších občanů. Zdůrazňuje ústřední postavení seniorů v dnešní Africe, identifikuje hlavní problémy, jimž tato generace čelí, a uvádí příklady pozitivních zásahů, které změnily životy seniorů a osob, které na nich závisí.
Tvář Afriky se mění. Obyvatelstvo stárne všude na světě, v Africe však mnohem rychleji než jinde. Dnešní počet téměř 50 milionů Afričanů starších než 60 let se do roku 2050 zvýší na téměř 200 milionů.1 Tento demografický vývoj, který nemá v minulosti obdoby, má pro společnost vážné důsledky; ovlivňuje život obyvatel Afriky v sociální, hospodářské a politické oblasti. Starší Afričané a Afričanky plní v životě svých rodin a komunit nezastupitelnou roli. V nejrůznějších částech Afriky 64 procent mužů po dosažení věku 60 let dosud pracuje, ve „formálních“ i „neformálních“ odvětvích.2 Ženy se tu v průměru dožívají o 17 let vyššího věku než muži.3 Nadále se starají o domácnost a pracují v zemědělství, poskytujícím nejnutnější živobytí. Stále více žen, jejichž dospělé děti odešly za prací nebo zemřely na důsledky nákazy HIV a AIDS, vychovává osiřelá vnoučata.
Obsah Hlavní problémy Chronická chudoba Lidská práva Zákony Politika Zdravotní péče HIV a AIDS Krizová pomoc
2
Politika EU závazky
7
Co by měly dělat EU a národní vlády
8
1
Hlavní problémy Senioři a chronická chudoba
Afričtí senioři jsou jednou ze skupin, která má nejmenší prospěch z hospodářského růstu a rozvoje. Spolu se svými dětmi tvoří většinu z 900 milionů lidí, kteří budou žít v chudobě ještě roku 2015, i pokud budou naplněny rozvojové cíle tisíciletí (Millenium Development Goals).5 Lidé, kteří jsou chronicky chudí po celý svůj život a nemohou si naspořit na stáří, se stávají zvláště zranitelnými, když přestanou být schopni pracovat nebo je nemůže podpořit jejich rodina. Průzkum provedený v 15 afrických zemích ukázal, že v 11 z nich je procento seniorů žijících v chudobě vyšší než celostátní průměr. Zvlášť těžká je situace starších lidí, kteří žijí v rodině s malými dětmi.6 V Ugandě žije v chudobě 38 procent z celkového počtu obyvatel, ale 64 procent starších občanů.7 Chudoba jim brání v účasti na životě společnosti a přístupu ke službám pro sebe a své rodinné příslušníky. Je nutné zahrnout řešení problémů seniorů a stárnutí do národních rozvojových iniciativ, například programů zmírnění chudoby, rozvojových strategií a rozpočtů. Afričtí senioři potřebují jistotu základního příjmu, buď v podobě mzdy nebo sociálních peněžitých dávek, například státem zaručeného starobního důchodu (v systému 2
definovaném nikoliv příspěvkově, ale dávkově), invalidního důchodu nebo přídavků na děti. Pravidelný příjem je podstatným předpokladem naplnění práva na sociální zabezpečení a přiměřenou životní úroveň, k němuž se africké státy zavázaly ratifikací mezinárodních smluv o lidských právech.8 Africká Charta lidských práv (1981) v Článku 18 stanovuje právo starších a zdravotně postižených osob na sociální ochranu odpovídající jejich tělesným a morálním potřebám. Zaručit svým občanům starobní důchody doporučuje státům jak Mezinárodní akční plán pro
problematiku stárnutí (International Plan of Action on Ageing) vyhlášený roku 2002 v Madridu, tak Politický rámec a akční plán pro řešení problémů stárnutí (Policy Framework and Plan of Action on Ageing), který ve stejném roce přijala Africká unie. K podpoře sociální ochrany a bezpečí občanů, včetně těch, jež nechrání stávající systémy, se zavázala v řadě sdělení, prohlášení a dohod o rozvojové spolupráci také Evropská unie.9 Je prokázáno, že africké státy si nejenom mohou dovolit vyplácet svým občanům starobní důchody, ale je také v jejich silách snížit počet
Tři generace žijí z jediného důchodu Pan Mdiya žije se svými dvěma dětmi a pěti vnoučaty chudinské čtvrti Lamontville v jihoafrické provincii KwaZulu-Natal. Rodiče těchto pěti vnoučat zemřeli, další vnoučata žijí jinde, rodina je ale podporuje. Pan Mdiya pobírá důchod od ledna 2006. „Dostávám měsíčně 280 randů (113 dolarů),“ říká, „a z toho platím účty – za vodu, elektřinu, daně, místní poplatky – a jídlo pro děti. Platím také dopravu dalším členům své rodiny, aby mohli jezdit do města [Durbanu] a navštěvovat se. A když někdo z nich zemře, zaplatím mu pohřeb. Vnoučatům také platím školné, školní stejnokroje, a připravuji jim do školy svačinu, protože jejich rodiče umřeli. Moje patnáctiletá vnučka má astma a po každém záchvatu musí být ošetřena v nemocnici – to také platím.“ „Musel bych mít dvakrát větší důchod, abychom mohli žít lépe. Kdybych ale nedostával žádný, nic z těch věcí, které jsem jmenoval, bych si nemohl dovolit, a myslím, že bych zemřel zoufalstvím.“
Leila Amanpour/HelpAge International
Přes svůj nepostradatelný společenský přínos mnozí starší občané Afriky nadále žije ve stále větší chudobě, jsou vystaveni diskriminaci, stávají se oběťmi násilí a zneužívání a nemohou uplatnit své právoplatné nároky. Mnoho seniorů žije na venkově, kde je k dispozici méně služeb. Jsou vylučováni z ekonomického života, často jim je odpíráno zaměstnání, možnost pojistit se nebo získat úvěr. Trpí také sociálním vyloučením v důsledku diskriminace na základě věku, změn v rozdělení rolí v rodině a rodinném životě. Míra gramotnosti seniorů – zvláště starších žen – je nadále nízká, často nižší než celková gramotnost obyvatelstva.4
Pan Mdiya ze svého důchodu živí pět vnoučat, jejichž rodiče zemřeli.
seniorů a jejich rodinných příslušníků, kteří žijí v chudobě, a umožnit jim využívat další služby jako je zdravotní péče a vzdělávání. Roku 2002 bylo v Jihoafrické republice na starobních důchodech vyplaceno 1,9 milionu randů, tj. 1,4 % HDP. Jsou to dobře vynaložené peníze. Pobírá-li jeden její člen důchod, riziko, že rodina upadne do chudoby, se snižuje o 12,5 procent,10 což může přímo ovlivnit zdraví ostatních členů domácnosti. Dívky žijící ve společné domácnosti se starší ženou pobírající důchod jsou například o 3 až 4 cm vyšší než dívky žijící se staršími ženami, které důchod nedostávají.11 Veřejné výdaje na sociální účely, včetně důchodů, také pomáhají vytvářet další formy příjmu. Výsledky nedávného výzkumu v Jižní Africe naznačují, že usnadňují přístup k zaměstnání a vznik nových pracovních příležitostí. Podle výzkumu provedeného v Namibii je 25 až 50 procent důchodových příjmů investováno do produktivních podniků,12 a v Lesothu 18 procent osob pobírajících státní důchod jeho část vynakládá na vytvoření pracovních míst pro další lidi.13 Senioři a lidská práva
V důsledku stárnutí obyvatelstva se senioři v Africe nadále ocitají v chudobě a izolaci, jsou vystaveni násilí a zneužívání a mají jen omezený přístup ke zdravotní péči, vzdělávání a právní ochraně. Pokud nepobírají důchod, jsou často nuceni vykonávat špatně placenou nebo ponižující práci, aby uživili sebe a další osoby, které jsou na nich závislé. Má-li klesnout počet seniorů žijících v chudobě a zlepšit kvalitu jejich života, je třeba naučit je znát svá práva a volat k odpovědnosti ty, jejichž povinností je dbát na to, aby byla dodržována. Zvláštní pozornost je nutné věnovat starším ženám, které se dožívají vyššího věku než muži a často se setkávají s diskriminací v přístupu ke službám. Starší lidé často nemohou uplatnit své právoplatné nároky, například na bezplatnou zdravotní péči a důchod, především proto, že nemají doklady totožnosti, jimiž by prokázali
Pomoc při získávání dokladů totožnosti V Jižní Africe mohou lidé nakažení virem HIV a trpící AIDS požádat o invalidní důchod a příspěvek na pokrytí nákladů na léky, a někteří starší lidé, kteří se starají o vnoučata, mají nárok na sociální dávky a osvobození dětí v jejich péči od školného. Důchod, který seniorům pečujícím o děti vyplácí stát, pro ně představuje jistotu pravidelného příjmu a je pro ně životně důležitý, o svých dalších zákonných nárocích však mají jen malou představu. Navíc často nemají doklady totožnosti a formality spojené s prokazováním nároku na sociální pomoc je odrazují od úmyslu o ni požádat. Lidé si často neuvědomují, jak je důležité mít základní doklady jako například rodný list, a často se stává, že je ztratí nebo je někde založí a nemohou najít. Bez nich pak nemůže být jejich žádost vyřízena, a opatřit si nové trvá dlouho, může být obtížné a představuje další náklad. Muthande Society for the Aged (MUSA), organizace pomáhající seniorům v chudinských čtvrtích Durhamu, v první řadě posiluje povědomí o důležitosti dokladů totožnosti prostřednictvím kampaně probíhající pod heslem „Opatřete si doklady“, podpořené programem zvyšování gramotnosti. Do domácností seniorů vysílá vzdělavatele, kteří jsou jejich vrstevníky. Za druhé pak její právní poradci („paralegals“) pomáhají s řešením jednotlivých případů.
svůj věk a nárok. Při průzkumu provedeném v roce 2005 se zjistilo, že z téměř 4000 starších obyvatel osmi mozambických obcí jich 42 procent nemá průkaz totožnosti, bez nějž nemohou žádat o bezplatnou zdravotní péči.14 Podobně je tomu v celé Africe. Jeden takový případ popisuje Lucitania, která pracuje jako tzv. „paralegal“ (jak se označují úředníci s neúplným nebo alternativním právnickým vzděláním poskytující právní poradenství pod dohledem právníka): „V mé vesnici žijí dvě ženy, asi 72 let staré, které nevlastní žádný doklad totožnosti a nepobírají důchod. Doslova hladoví a denně uléhají s prázdným žaludkem.“ Do této situace se dostávají lidé, kteří nemají ani rodný list. Dodnes každoročně není do matrik zapsáno na 40 milionů narozených dětí,15 což jim pak po celý život brání domoci se svých zákonných nároků. Ústřední vlády a orgány místní samosprávy musí najít způsoby a metody registrace a vydávání dokladů totožnosti, které zajistí, že lidé všeho věku budou moci využívat služeb, na něž mají zákonný nárok.
Senioři a zákony
Mnozí senioři – zvláště ženy – se setkávají s diskriminací v záležitostech majetkových a dědických práv a práv plynoucích z manželství, kde často panuje diktát diskriminačního zvykového práva. Soudní řešení pro starší lidi často nepadá v úvahu z mnoha důvodů: mnozí jsou negramotní, nemohou si dovolit zaplatit si advokáta a náklady na soudní řízení, soudy jsou daleko a soudci nerozumějí problémům stárnutí. Dostupnost bezplatného právního poradenství, poskytovaného úředníky, kteří nemusí mít úplné právní vzdělání, pracují však pod dohledem právníka, může pomoci vyřešit mnoho sporů přímo na místě: na severu oblasti Tanzanie obývané Sukumy, bantuskou etnickou skupinou, se například díky němu podařilo vyřešit případ obvinění starších žen z čarodějnictví a uchránit je před násilím. Jádrem takovýchto obvinění jsou často majetkové, dědické a manželské spory. Práce těchto poradců a vesnických výborů seniorů, seznamujících celou místní komunitu s právy starších občanů, velice pomáhá snížit počet podobných obvinění a řešit co možná nejvíce případů mimosoudně. 3
Právní pomoc pro seniory v Ghaně Mnohé seniory v Ghaně jejich rodina bu zcela opustila nebo je zanedbává, a někdy jsou i fyzicky zneužíváni. Zvláš často jsou porušována práva starších žen, zejména vdov, někdy obviňovaných z čarodějnictví. Málokdy však takovéto případy ohlásí, protože se bojí a neznají svá práva. Ghanská organizace HelpAge („Pomozte seniorům“) s cílem řešit tuto situaci školí právní poradce, spolufinancuje konferenci právníků a její zástupci na ní promlouvají. Díky její činnosti I senioři lépe znají svá práva a s větší sebedůvěrou je brání, jsou-li zneužívána, I organizace hájící lidská práva, například Ghana Legal Aid Board (Ghanská rada právní pomoci), Commission on Human Rights and Administrative Justice (Komise pro lidská práva a správní spravedlnost) a Women in Law and Development in Africa (Ženy v právním systému a rozvoji v Africe) stále účinněji zasahují proti porušování práv seniorů,
Simon de Trey-White/HelpAge International
I problémy seniorů jsou dnes zohledněny v zákonu o národním zdravotním pojištění a při tvorbě politiky růstu a zmírnění chudoby.
do veřejného dění na celostátní a místní úrovni a budou ovlivňovat politiku, která se jich týká, například v oblasti zdravotní péče a sociálního zabezpečení. Když se starší občané spojí, jejich sdružení nebo skupiny mohou významně pomoci při sběru dat na místní úrovni, jako to udělali například v Tanzanii, Jamajce a Bangladéši, kde byla i díky jejich aktivitě přijata a realizována politická opatření beroucí větší zřetel na jejich zájmy. Je též prokázáno, že účinným způsobem, jak seniorům umožnit zformulovat své požadavky a dosáhnout zlepšení, je monitorovat poskytování služeb.17 Senioři a zdravotní péče
S vyšším věkem se mění potřeby zdravotní péče. Senioři si často neuvědomují klinické důsledky stárnutí, nebo prostě nemají na to, aby uspokojili své zdravotní potřeby. Mnozí se po celý život nevymaní z chudoby, což zhoršuje degenerativní účinky stárnutí, jako je zvýšený krevní tlak, podvýživa, anémie, cukrovka, osteoporóza, revmatismus, zhoršení sluchu a zraku. V nedávném průzkumu provedeném v mozambických domácnostech 47 procent respondentů, kteří uvedli, že byli v posledních dvou týdnech nemocní, bylo starších než 50 let.18 Starší lidi omezuje v přístupu ke zdravotní péči řada faktorů: I
nemají na zaplacení léků nebo dopravy do místa, kde je zdravotní středisko,
Dobrovolná právní poradkyně Florence Schandorfová poučuje Daniela Mensaha o jeho právu na zdravotní péči.
Senioři a politika
Jelikož obyvatelstvo Afriky stárne rychleji než kdy dříve, senioři budou tvořit stále větší procento voličů. Dnes je starších než 60 let kolem 11 procent Afričanů s volebním právem, v roce 2050 jich ale bude 16 procent.16 Proto budou moci výrazněji ovlivňovat politiku, která se jich a jejich rodin dotýká. Problémy seniorů a jejich přínos pro společnost je možné také více 4
zviditelnit pomocí lepšího sběru dat, rozlišených podle věku a pohlaví, o chudobě seniorů a jejich úloze v péči o rodinné příslušníky. Zároveň je třeba přijímat a uskutečňovat politická opatření, která jim zaručí přístup ke službám odpovídajícím jejich potřebám. V současné době je v Africe k dispozici jen málo dat o starších lidech a problémech stáří. Senioři nicméně mohou již dnes představovat mohutnou sílu a dosáhnout změny, jestliže se zapojí
I
nemají správné doklady totožnosti, jimiž by prokázali svůj nárok na bezplatné nebo subvencované služby,
I
nevědí, na co mají nárok,
I
nejsou fyzicky schopni čekat v dlouhých frontách u lékaře nebo cestovat veřejnou dopravou do zdravotního střediska,
I
žijí v odlehlých oblastech, kde nejsou k dispozici služby zdravotní péče a kam nevede veřejná doprava. Zdravotnický personál navíc často není vyškolen ve specifikách geriatrické péče a může se vůči starším lidem chovat diskriminačně.
Senioři a problematika HIV/AIDS Monitorování zdravotní péče v Tanzanii
V posledních deseti letech má epidemie HIV a AIDS pro seniory zvláště v subsaharské Africe katastrofální ekonomické, sociální, zdravotní a psychologické důsledky. Přesto nejsou k dispozici dostatečné údaje o rozsahu tohoto problému a nepodnikají se patřičné kroky pro jeho řešení.
K hlavním problémům zdravotní péče o seniory v Tanzanii patří její kvalita a dostupnost (pro mnohé starší lidi je příliš drahá a do nejbližšího zdravotnického zařízení mají daleko). Organizace HelpAge International poskytla členům sdružení důchodců ve městě Arusha (CHAWAMA) a představitelům místních komunit informace o zdravotnické politice tanzanské vlády a vyškolila je ve vůdcovských dovednostech, aby uměli hájit a lobovat za zájmy svých spoluobčanů a shromažovat data o zdravotních službách. Tito facilitátoři pak vytvořili výbory seniorů, které pomáhají monitorovat poskytování zdravotní péče.
Péče o rodinné příslušníky nakažené virem HIV a trpící AIDS je pro seniory velkým břemenem a navíc je vystavuje riziku, že se sami nakazí. Mnozí s nimi žijí ve společné domácnosti a starají se o ně, nejsou však cílovou skupinou osvětových kampaních zaměřených na prevenci. Nevědí tak, jak se správně starat o nemocné AIDS a jak se sami chránit před nákazou.
V rámci tohoto projektu byli senioři požádáni, aby při každé návštěvě nemocnice zaznamenali své zkušenosti. Výsledkem jsou následující zjištění: I Čtyřicet procent respondentů uvedlo, že když s nimi zdravotnický personál hovořil, měli pocit, že se jim vysmívá. I Devadesát čtyři procenta
respondentů musela za konzultaci s lékařem zaplatit. I Třicet procent z nich nevědělo, jak
požádat o bezplatnou péči. Astrid Walker/HelpAge International
I Více než třetina musela čekat čtyři hodin až šest hodin, než u lékaře přišli na řadu. I Téměř polovina si musela zaplatit dopravu do nemocnice.
Díky tomuto projektu úřady místní samosprávy dnes zajišují bezplatné ošetření všem znevýhodněným seniorům, včetně osob se zdravotním postižením, vážnými zdravotními problémy a osamělých starších lidí. Tyto služby jsou financovány z obecních rozpočtů.
Senioři v Tanzanii uvádějí, že zdravotnický personál se k nim často chová neuctivě. Jednomu z nich bylo řečeno: „Jděte domů. Nejste nemocný – jen prostě starý.“
Projekt také posílil sebeúctu seniorů. Jak mnozí říkají, nyní mají pocit, že jejich problémům je nasloucháno. Zlepšení statistiky o osobách nakažených virem HIV a trpících AIDS v Ugandě Uganda zaznamenala velké úspěchy v boji proti šíření nákazy HIV a AIDS, nejnovější data však ukazují, že tato epidemie je opět na vzestupu. Organizace Uganda Reach the Aged Association (URAA), která se zaměřuje na problémy seniorů, již nějakou dobu úzce spolupracuje s vládou a snaží se dosáhnout toho, aby se na specifické potřeby a zájmy seniorů bral ohled při tvorbě zdravotnické a vzdělávací politiky a programů. V roce 2006 pozvala své hlavní spolupracovníky na prezentaci dat, která shromáždili dobrovolníci poskytující poradenství a testovací centra. URAA je využila k tomu, aby upozornila vládu na důsledky, jež má zvýšený výskyt nákazy HIV a AIDS pro seniory pečující o nakažené nebo nemocné děti a dospělé – a někdy potřebují pomoc sami.
Starší občané také nesou stále větší zodpovědnost za péči o vnoučata, jejichž rodiče zemřeli na AIDS. Mnozí tito sirotci žijí v domácnostech svých prarodičů, kteří se musejí postarat o jejich živobytí (stravu a ošacení) a také o jejich vzdělání. V Botswaně, Malawi, Namibii, Jižní Africe, Tanzanii a Zimbabwe žije v domácnostech prarodičů až 60 procent osiřelých dětí.19 Podobná je situace v Zambii, kde z celkového počtu 1,1 milionu sirotků jedna třetina žije v domácnostech, jež vede jejich babička.20 O sirotky pečují zejména starší ženy: v domácnostech, v jejichž čele stojí starší žena, žijí sirotci s dvakrát větší pravděpodobností než v těch, jimž vévodí starší muž.21 Epidemie HIV a AIDS však postihuje seniory nejen jakožto pečovatele: i oni se mohou nakazit, i když se předpokládá, že v jejich případě je toto riziko menší, jelikož už nejsou sexuálně aktivní – proto také nejsou cílovou skupinou osvětových programů. O výskytu HIV a AIDS mezi lidmi staršími než 50 let je toho známo málo, protože se sbírají data především o věkových skupinách 15 až 49 let. Jestliže ve statistikách budou starší lidé nadále tak řečeno neviditelní, vlády a další instituce nebudou moci patřičně reagovat na pandemii HIV a AIDS. 5
Pomoc pro seniory v Dárfúru Situace v Dárfúru je považována za nejhorší humanitární krizi dnešního světa. Více než dva miliony lidí byly vyhnány ze své půdy, bylo jim znemožněno sklidit ze svých polí úrodu, a ocitli se bez přístřeší. Mnozí z nich hledají útočiště v uprchlických táborech. Přibližně 8 procent uprchlíků jsou starší lidé, z nichž polovina jsou osamělí. Žen je mezi nimi více než mužů a 40 procent žen žijících v táborech v západním Dárfúru jsou vdovy. Téměř třetina seniorů žijících v táborech se stará o osiřelé děti. Starší uprchlíci jsou zřídkakdy cílovou skupinou mezinárodních humanitárních programů potravinové a zdravotnické pomoci. Nikdy nemají jistotu, že se najedí, protože se hůře pohybují a nejsou schopni dojít na registrační místa. Ne vždy mají střechu nad hlavou, jsou nuceni žít ve špatných hygienických podmínkách, a těm, kteří trpí chronickým onemocněním, například očními chorobami, se nedostává léčby. Zvláš bezbranné jsou starší ženy, které jsou posílány sbírat dřevo v okolí tábora, protože se má za to, že jim nehrozí tak velké riziko znásilnění jako mladším ženám. Zajistit zdravotní péči, výživu a sociální interakci lidem vyhnaným z jejich domovů je velice obtížné. Nejde přitom jen o to uspokojit jejich základní potřeby. Organizace HelpAge International pracuje v 10 táborech, kde senioři tvoří zvláš vysoké procento uprchlíků: I zakládá výbory, které zastupují seniory, upozorňují na jejich potřeby a hájí jejich práva, I zjišuje, kteří senioři nejvíce potřebují pomoc, I spolupracuje s dalšími organizacemi na zvyšování obecného povědomí o potřebách seniorů, na něž je třeba brát zřetel při tvorbě rozvojových strategií, I vyhodnocuje potřeby
uprchlíků pokud jde o zdravotní péči a výživu a opatřuje zvláštní příděly potravin pro nejvíce ohrožené osoby,
I vytváří výukové materiály a školí starší lidi ve výdělečných činnostech, např. obuvnickém, košíkářském či pekařském řemesle, pěstování plodin a chovu dobytka.
Senioři v krizových situacích
Senioři zvláště trpí důsledky rostoucího počtu konfliktů a přírodních katastrof postihujících Afriku, většinou však nejsou považováni za obzvlášť zranitelnou skupinu. Stává se, že když se vylidní celá vesnice, mnozí starší vesničané, zvláště ti špatně pohybliví, 6
Gina Bramucci/HelpAge International
I zakládá centra společenských činností s účelem vytvářet pocit pospolitosti,
Starší uprchlíci jsou málokdy cílovou skupinou humanitárních programů potravinové a zdravotnické pomoci. Organizace HelpAge Interntional pracuje v uprchlických táborech, zaměřuje se na starší lidi a pomáhá jim mnoha různými formami.
zůstávají, protože se bojí dlouhé cesty nebo smrti v cizí zemi, ocitají se bez pomoci a velice snadno se mohou stát oběťmi válečného násilí. Většina nevládních organizací klade důraz na programy primární zdravotní péče, které se zaměřují na děti a ženy a starší lidi opomíjejí.
Krizové programy potravinové pomoci jsou málokdy uzpůsobeny potřebám seniorů – pro něž jsou například tvrdé obilné produkty nepoživatelné, protože nemají v pořádku zuby nebo trpí jinými zdravotními problémy. Na doplňkové programy potravinové pomoci určené speciálně starším
lidem se navíc často pohlíží jako na „vyhazování peněz“.
Pocit ztráty, trauma, zmatek a strach zažívají všichni lidé v krizových situacích, starší lidé se však s nimi většinou vyrovnávají hůře než ostatní, a čím jsou izolovanější, tím větším rizikům jsou vystaveni. Ztráta rodiny a zpřetrhání komunitních pojítek způsobují, že starší lidé jsou ponecháváni svému osudu, nemohou se spolehnout na žádné podpůrné mechanismy, čelí diskriminaci a ocitají se na okraji společnosti. Je potřeba vyhledávat sociálně nebo fyzicky izolované seniory a poskytovat jim cílenou pomoc. Ačkoliv starší ženy obvykle tvoří velkou část uprchlíků žijících v táborech, v účasti na rozhodování a přístupu ke zdrojům jsou kvůli svému věku a pohlaví znevýhodněny více než starší muži. Jejich zranitelnost v krizových situacích mohou také zvyšovat společenské a náboženské zvyklosti, které omezují jejich právo na svobodu pohybu a vyjadřování.
Politické závazky EU Evropská unie (EU) se zavázala bojovat proti chudobě a hájit lidská práva. V příslušném oddílu Lisabonské smlouvy z roku 2007 se Evropská unie zavazuje, že zmírnění a v dlouhodobém horizontu vymýcení chudoby bude prvotním cílem její politiky rozvojové spolupráce, na nějž bude brát zřetel při realizaci opatření, u nichž lze očekávat, že budou mít dopad na rozvojové země.22 Významné závazky Evropské unie pomoci chronicky chudým lidem, včetně starších žen a mužů, obsahuje i řada dalších dokumentů, například:
Kate Holt/HelpAge International
Když se uprchlíci vrátí domů, pro starší lidi jsou těžko dosažitelné zdroje obživy, například půda. Nedostanou úvěr, jsou vyloučeni z projektů vytváření zdrojů příjmu nebo programů, jejichž účastníci dostávají za práci zaplaceno potravinami. Vše toto vážně nahlodává jejich nezávislost, status a důstojnost.
Many people orphaned grandchildren them. Byzávislá. providing support to Mnohoolder seniorů živí have a vychovává osiřelá vnoučata,who kterádepend jsou naon nich zcela Tím, že older people, governments improve lives their rodiny. entire families. pomohou seniorům, mohoualso vlády zlepšitthe život celéofjejich
I
Evropská dohoda pro rozvoj (The European Consensus on Development), přijatá v prosinci roku 2005, která uznává, že boj proti chudobě má mnoho různých stránek a má naději na úspěch pouze tehdy, bude-li investicím do lidí přikládán stejný význam jako investicím do vytváření hmotných statků. V této dohodě si Evropská unie stanovuje za cíl zabránit sociálnímu vyloučení a diskriminaci jakékoliv skupiny, podporovat sociální dialog a ochranu, a zvláště pak usilovat o rovnost příležitostí mužů a žen, kromě jiného prostřednictvím fiskální politiky.23
I
Dohoda z Cotonou (The Cotonou Agreement). Sociální ochrana zaujímá stále důležitější místo v politice EU. Dohoda z Cotonou formuluje strategii podpory a realizace politických opatření a systémů, jejichž cílem je posílit sociální soudržnost a solidaritu a naučit lidi, aby více spoléhali na vlastní síly.24
I
Strategie EU pro Afriku (The EU Strategy for Africa). Investice do lidských zdrojů jsou důležitou zásadou politiky Evropské unie. V tomto dokumentu se EU zavazuje přispívat
k vytváření sociální záchranné sítě pro nejvíce znevýhodněné skupiny, zvláště ženy, seniory, děti a osoby se zdravotním postižením.25 I
Investice do lidských zdrojů. Tato tématická strategie je podpořena také čtyřmi pilíři dokumentu „Nástroj rozvojové spolupráce“ (Development Cooperation Instrument), který je těsně provázán s rozvojovými cíli tisíciletí (Millennium Development Goals). Je reakcí na skutečnost, že na poli zdravotní péče a vzdělávání bylo dosud dosaženo jen malého pokroku, a na potřebu efektivnějších strategií. Doporučuje spojit finanční podporu s inovačními mechanismy sdružování zdrojů a jejich rychlého, předvídatelného a efektivního rozdělování, a zdůrazňuje klíčový význam systémů sociálního zabezpečení a programů, jejichž účelem je zabránit marginalizaci znevýhodněných skupin, snížit riziko, že upadnou do chudoby, podpořit domácnosti ohrožené chudobou, přispět k zrovnoprávnění mužů a žen, zabránit zneužívání dětské práce a řešit nedostatek sociální ochrany v neformální ekonomice.26
7
Co by měly dělat EU a národní vlády Doporučení pro EU a národní vlády
Ve snaze přispět k naplnění těchto závazků organizace HelpAge International vyzývá EU a její členské státy, aby: 1. Zahrnuly sociální ochranu, jakožto reakci na chronickou chudobu, mezi priority své rozvojové politiky. Vlády všech členských zemí EU by měly podpořit úsilí vlád afrických států a Africké unie investovat do svých nejchudších občanů, s cílem I
bojovat proti chronické chudobě,
I
splnit závazky formulované ve čtyřech pilířích definovaných fórem Mezinárodní organizace práce „Důstojná práce v zájmu spravedlivé globalizace“ (Decent Work Agenda),27
I
podpořit starší pečovatele a zajistit jim přístup ke stávajícím službám – například tím, že jim přispějí na náklady na dopravu, pomohou jim při získávání dokladů totožnosti a vyřizování právních formalit, poskytnou jim přístup k lékům proti virové nákaze a osvobodí od školného děti v jejich péči,
I
zlepšit sběr dat, rozlišených podle věku a pohlaví, o úloze starších pečovatelů a důsledcích, jež pro ně má šíření nákazy HIV a AIDS,
I
zaručit í jim ochranu a pomoc ve všech relevantních oblastech humanitárního práva a praxe,
I
umožnit starším občanům účast na politickém rozhodování, včetně tvorby politiky týkající se humanitárních problémů a otázek rozvoje občanských společenství.
18 National household budget survey 2002-03, Mozambique, National Institute of Statistics, 2004 19 R Monasch a J T Boerma, ‘Orphanhood and childcare patterns in sub-Saharan Africa: an analysis of national surveys from 40 countries’, AIDS 18 (suppl. 2), 2004, str. S55-S65 20 Humanitarian action report 2006, UNICEF, 2006, str. 90 21 R Monasch a J T Boerma, ‘Orphanhood and childcare patterns in sub-Saharan Africa’ 22 Treaty of Lisbon, amending Treaty on European Union and the Treaty establishing the European Community, Brussels, European Union, 2007 23 The European Consensus on Development, 14820/05, Článek 98, str. 15, Brussels, European Commission, 2005 24 The Cotonou Agreement, Social sector, Článek 25, European Commission, 2000 25 The EU Strategy for Africa: Towards a European-African pact to accelerate Africa’s development, Brussels, European Union, 2005, str. 31 26 Investing in people, communication on the thematic programme for human and social development and the financial perspectives for 2007-2013, communication 18, Brussels, European Commission, 2006 27 Promoting decent work for all. The EU contribution to the implementation of the decent work agenda in the world, Brussels, European Commission, 2006
I
dosáhnout rozvojových cílů tisíciletí (Millenium Development Goals),
I
řešit nedostatek potravin v afrických zemích. K tomu je potřeba splnit závazek sociální ochrany obsažený ve strategii EU pro Afriku a zajistit, že se na sociální ochranu zaměří akční plány rozvoje. 2. Zlepšit mechanismy podpory dlouhodobých investic do systémů sociální ochrany tak, aby z nich měli prospěch ti nejchudší lidé, včetně starších žen a mužů.
Doporučení pro africké vlády
V reakci na výzvy svých starších občanů by africké vlády měly: I
poskytnout všem starším občanům státní důchody (v nikoliv příspěvkově, ale dávkově definovaném systému),
I
poskytnout přístup k přiměřené, zaručené zdravotní péči občanům všeho věku,
I
zavést nediskriminační postupy a legislativu zaručující nejvíce ohroženým seniorům skutečné fyzické bezpečí a ochranu jejich majetkových práv,
8
1 UNDESA, Population ageing wallchart 2006, www.un.org/esa/population/publications/ageing/ ageing2006.htm (29 February 2008) 2 UNDESA, Population ageing wallchart
Tato publikace byla vytvořena s pomocí Evropské unie. Za její obsah plně zodpovídá HelpAge International, a v žádném ji nelze považovat za vyjádření názorů Evropské unie.
3 UNDESA, Population ageing wallchart 4 US Census Bureau, International database, 2004 5 Chronic Poverty Research Centre, The chronic poverty report 2004-05, p. 3 6 N Kakawani and K Subbarao, Ageing and poverty in Africa and the role of social pensions, working paper no. 8, International Poverty Centre, UNDP, 2005 7 Ministry of Gender, Labour and Social Development, Department of Disability and Elderly, Health needs of older persons; an assessment report of Kamuli and Wakiso Districts, Government of Uganda, 2002 8 Právo na sociální zabezpeční je definováno v následujících dokumentech: Článku 22 Všeobecné deklarace lidských práv (1948),Článku 9 Mezinárodní úmluvy o ekonomických, sociálních a kulturních právech (1966) a Článku 11 Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen (1979). Právo na přiměřenou životní úroveň je definováno v Článku 25 Všeobecné deklarace lidských práv. 9 The Cotonou Agreement (2005) on ACP-EU development cooperation; The EC Development Policy Statement (2000); The EC Communication Proposal for a joint declaration by the Council, the European Parliament and the Commission on EU Development Policy The European consensus (2005). 10 A Barrientos, Non-contributory pensions and poverty reduction in Brazil and South Africa, London, HelpAge International, 2005 11 E Duflo, 2000, citováno v R Palacios a O Sluchynsky, Social pensions part I: their role in the overall pension system, SP discussion paper 0601, World Bank, 2006 12 Why social pensions are needed now, briefing paper, London, HelpAge International, 2006 13 Lesotho Pension Impact Group, Interim report of the pensioner survey March 2005-August 2006, London, HelpAge International, 2006 14 Community tracking and monitoring in Mozambique, baseline report, London, HelpAge International/ International HIV/AIDS Alliance, 2006 15 Plan International, A third of world’s children are denied an identity, www.plan-international.org/identity (21. prosinec 2006) 16 World population prospects: the 2004 revision population database, UNDESA, 2005 17 Viz HelpAge International, Ageways č. 67 o monitorování starších občanů, červen 2006
Organizace HelpAge International usiluje o svět, v němž budou moci všichni starší lidé plně využít svůj potenciál a vést důstojný, zdravý a bezpečný život. Celosvětová sí poboček HelpAge International hájí práva znevýhodněných seniorů na ekonomické a fyzické bezpečí, zdravotní péči a sociální služby, a pomáhá jim plnit jejich úlohu pečovatelů o příslušníky mladších generací. Překlad z anglického originálu realizoval ŽIVOT 90, o.s. (www.zivot90.cz)
