Ochrana práv seniorů v Africe
Senioři hrají zásadně důležitou úlohu v africké společnosti, jejich práva však nejsou brána v úvahu při tvorbě právních systémů a národní politiky afrických států a dostatečnou pozornost jim nevěnuje ani mezinárodní společenství.
Miliony rodin v celé Africe by nepřežily bez pomoci svých starších členů – od péče o osiřelá vnoučata po zajištění příjmu nezbytného pro chod domácností. Přesto jsou senioři často vystaveni diskriminaci ve svých rodinách a v přístupu ke službám, a právní systém afrických zemí a politika jejich vlád tuto diskriminaci podporují. Práva seniorů jsou formulována v řadě mezinárodních dohod, v praxi však na ně často není brán zřetel. Tento dokument se obrací na Evropskou unii (EU) a její členské státy, evropské nevládní organizace a africké národní vlády. Upozorňuje africké vlády na nutnost revidovat právní systém svých zemí tak, aby chránil starší občany. Nastiňuje, jak mohou vlády zemí EU tento proces podpořit. Zdůrazňuje důležitou úlohu, již dnes senioři plní v Africe, identifikuje hlavní oblasti, v nichž dochází k porušování jejich práv, a uvádí příklady pozitivních zásahů,
které změnily život seniorů a osob na nich závislých. Obyvatelstvo Afriky rychle stárne. Do roku 2050 se počet lidí starších než 60 let žijících v Africe zvýší ze současných zhruba 50 milionů na téměř 200 milionů.1 V mnoha případech stárnutí provází chronická a prohlubující se chudoba, oslabení rodinných a komunitních struktur v důsledků migrace, konfliktů, přírodních pohrom a šíření nákazy HIV a AIDS. Přehlížení problémů seniorů a zhoršování jejich ekonomické situace přispívají ke stále vážnějšímu porušování jejich práv. Starší občany diskriminují zákony, setkávají se s diskriminací ve svých rodinách a komunitách. Jen málo seniorů pobírá státem zaručený důchod, má přístup ke zdravotní péči a vzdělávání a požívá právní ochrany, na niž má nárok. Navíc je seniorům často upíráno právo na účast na rozvoji společnosti.
Obsah Zákony a rámce ochrany práv seniorů
2
Hlavní problémy 3 Prokazování totožnosti a uplatňování zákonných nároků Zdravotní péče Sociální zabezpečení Majetková a dědická práva Násilí a zneužívání Co by měly dělat EU a národní vlády
8
1
Zvláště starší ženy jsou často obětí diskriminace v oblasti majetkových a dědických práv a v přístupu ke službám. Vinou nízkého povědomí o potřebách seniorů nebo negativních postojů se stává, že jejich rodinní příslušníci, přátelé a poskytovatelé profesionálních služeb (např. zdravotních, sociálních, právních atd.) nerozpoznají případy jejich zneužívání a předpokládají, že příčinou jejich problémů je prostě jejich věk.
Zákony a rámce ochrany práv seniorů Ochrana seniorů dle mezinárodního práva
Existuje mnoho právních rámců ochrany práv seniorů nejen v Africe, například: I
Všeobecná deklarace lidských práv (1948) definuje právo každého jedince na rovnost před zákonem a plnou účast na občanském životě, stejně jako další práva, včetně práva na sociální zabezpečení a přiměřenou životní úroveň (články 22 a 25). I
Africká charta lidských práv a práv národů (1981) chrání všechny africké občany bez ohledu na věk. Obsahuje též fakultativní protokol (jehož dodržování je dobrovolné) o právech žen, obsahující konkrétní ustanoveními o ochraně práv starších žen a vdov. I
Další mezinárodní smlouvy o lidských právech. Většina afrických zemí ratifikovala různé další úmluvy, například Pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech z roku 1966 a Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen, jež chrání práva seniorů. Další mezinárodní úmluvy o právech seniorů
Kromě závazků dle mezinárodního práva se africké vlády zavázaly dodržovat Zásady OSN pro seniory, vyhlášené roku 1991, které se týkají problémů lidské důstojnosti seniorů, jejich seberealizace, účasti na veřejném 2
životě a péči o ně, a vyzývají vlády, aby je vtělily do svých národních programů. První doporučení, jež Africká unie (AU) roku 2002 formulovala ve svém Politickém rámci a akčním plánu pro problematiku stárnutí, se týká uznání a zajištění ochrany práv seniorů v jejích členských státech. V tomto dokumentu AU podpořila Madridský mezinárodní akční plán pro problematiku stárnutí, globální dokument vyzývající k plné realizaci všech lidských práv a základních svobod všech starších občanů ve všech zemích. Národní akční plány řešení problémů stárnutí vyhlášené v řadě afrických zemích tvoří rámec pro tvorbu spravedlivé politiky a opatření, která ochrání seniory a zajistí uplatnění jejich práv. Závazky EU týkající se práv seniorů v Africe
Většina zemí EU také podepsala mezinárodní smlouvy o lidských právech a Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950. Jakožto největší dárce na světě Evropská unie považuje podporu lidských práv za ústřední téma svých vztahů se zeměmi, které nejsou jejími členy, jak se praví v článku 13 prohlášení Evropské rady o Evropském konsensu z roku 2005. Dohoda z Cotonou, novelizovaná roku 2005, definuje spolupráci mezi EU a africkými, karibskými a tichomořskými zeměmi při zmírňování chudoby, a prohlašuje sociální soudržnost a sociální zabezpečení za lidská práva, jejichž naplnění by rozvojová spolupráce měla podporovat. V článku 25 (o rozvoji sociálního sektoru) navíc upozorňuje na potřebu zlepšit kvalitu a dostupnost základní sociální infrastruktury a služeb, vzít v úvahu lokální potřeby a specifické požadavky nejzranitelnějších a nejvíce znevýhodněných občanů a snížit tak nerovnosti v přístupu ke službám. Podobně i v nařízení č. 806 o podpoře rovnosti práv a příležitostí žen a mužů
při rozvojové spolupráci, které přijaly Evropská rada a Evropský parlament roku 2004, se uvádí, že zrovnoprávnění žen a mužů je důležité pro účinný boj proti chudobě. V souvislosti s Rozvojovými cíli tisíciletí EU prohlásila, že konkrétní politická opatření s účelem zajistit rovnost práv a příležitostí žen a mužů poslouží jako kritéria při rozdělování rozvojové pomoci tak, aby zemím, jež jsou ochotny a schopny řešit problémy nerovnosti a sociálního vyloučení, byly k dispozici další zdroje a byla podpořena sociální soudržnost.2 Pokud jde o úlohu sociální ochrany při zajištění rovných práv a příležitostí pro seniory, Evropská komise prohlašuje, že programy sociálního zabezpečení a sociální integrace, včetně důchodových programů a systému sociálních dávek poskytujících základní sociální ochranu, jsou stěžejními prostředky pomoci zranitelným občanům a snižují riziko, že tito lidé upadnou do chudoby.3 Evropská unie považuje rovnost práv a příležitostí žen a mužů všeho věku za důležitý předpoklad účinnosti boje proti chudobě, a proto doporučuje spojit obecné strategie řešení tohoto problému se specifickými opatřeními ve prospěch žen všeho věku.4 Evropská unie se zavázala usilovat o dodržování lidských práv a zásady rovnosti žen a mužů v afrických zemích ve své nedávno přijaté „africké strategii“, je však potřeba, aby navrhla konkrétní kroky potřebné k tomu, aby se do monitorování realizace těchto opatření zapojila občanská společnost, včetně organizací seniorů.5 Obecně lze říci, že mezinárodní právo a politika EU poskytují pevný rámec, o nějž se Evropská unie a vlády afrických zemích mohou opřít při realizaci opatření, jejichž účelem je ochránit práva seniorů. Vlády je třeba volat k zodpovědnosti za splnění povinností, k nimž se zavázaly.
Ochrana dle národního práva
Lidská práva nabývají smyslu, jsou-li zakotvena v národní legislativě a promítnuta do politiky jednotlivých států, vyčleňující zdroje pro poskytování služeb přispívajících k jejich dodržování. Země, které ratifikovaly mezinárodní úmluvy o lidských právech, jsou povinny zajistit, že jejich zákony jsou v souladu s ustanoveními těchto úmluv. Některé země však nadále mají zákony, které vedou k diskriminaci seniorů, nebo se řídí zvykovým právem i v případech, že diskriminuje starší ženy při uplatňování dědických nebo majetkových práv. Případy porušování práv seniorů se zřídkakdy dostanou před soud, buď proto, že orgány pověřené výkonem práva (činné v trestním řízení) nejsou ochotné je soudně stíhat, v důsledku negativních postojů vůči starším lidem nebo proto, že senioři se bojí vznést obvinění. Buď svá práva neznají, nebo nevědí, jak se hlásit o to, co jim po právu náleží.
Pomoc při získávání dokladů Většina starších Jihoafričanů černé pleti nemá rodný list a při prokazování svého věku tak musí spoléhat na doklady totožnosti. Ty jsou ale často nepřesné, a chtějí-li jejich držitelé, aby například byla vyřízena jejich žádost o důchod, musí si opatřit nové. Roku 2005 Muthande Society for the Aged (MUSA), komunitní organizace hájící práva seniorů, která působí v chudinských čtvrtích Durbanu, zahájila kampaň pod heslem „Opatři si doklady“ (například průkazy totožnosti a rodné listy pro své děti). Tzv. „paralegals“ (úředníci s neúplným nebo alternativním právnickým vzděláním, pracující pod dohledem právníka), uspořádali školení pro rodiny, zdůrazňující důležitost mít osobní doklady a dbát na to, aby byly v použitelném stavu. Za stejným účelem navštěvovali domácnosti, realizovali osvětový program na podporu gramotnosti dospělých, v jehož rámci informovali seniory o jejich zákonných nárocích a učili je, jak o ně žádat (vyplňovat příslušné formuláře). Tito speciálně vyškolení úředníci pak odkazují seniory na státní sociální pracovníky, kteří zkontrolují, zda jsou jejich žádosti vyplněny správně, a postoupí je příslušné státní instituci.
Leila Amanpour/HelpAge International
Je načase, aby africké vlády revizí své legislativy zajistily, že zákony budou seniory chránit, namísto aby je diskriminovaly, a že soudní systém bude vymáhat dodržování práv starších občanů a realizovat je.
Hlavní problémy Prokazování totožnosti a uplatňování zákonných nároků
Významnou překážkou, která seniorům brání uplatňovat svá práva, je skutečnost, že často nemají doklady totožnosti. Senioři sice často ze zákona mají řadu nároků, například na bezplatnou zdravotní péči, jejíž potřeba roste s věkem, starobní důchod, sociální dávky pro znevýhodněné občany a příspěvky na pokrytí nákladů na vzdělávání dětí ve své péči, pokud ale nemohou prokázat svůj věk a totožnost, nemohou je uplatnit. Zvlášť diskriminovány jsou v tomto ohledu ženy.
Senioři v Kwazulu-Natal v Jižní Africe se učí číst a psát, aby uměli vyplňovat formuláře žádostí o poskytnutí služeb, na něž mají nárok, například zdravotní péče.
Roku 2006 organizace HelpAge International provedla průzkum v osmi komunitách v mozambické provincii Tete, který prokázal, že doklady totožnosti má o padesát procent méně žen než mužů.6 V polovině těchto komunit je nemělo více než 90 procent starších žen. V jedné komunitě se dokonce nenašla jediná žena, která měla doklady, jimiž by mohla prokázat svůj věk. Příčinou jsou jednak náklady, které se pojí s obstaráním dokladů, a také obecný postoj k ženám, jimž
se nedostává rovného zacházení, a kulturní faktory. Mnohé z dnešních seniorek se narodily v době, kdy se nepovažovalo za důležité nechat zapsat do matriky novorozenou dívku, protože bylo nepravděpodobné, že bude chodit do školy. Většina z nich také žila v tradičních manželstvích, která se neevidovala, a než byl roku 2004 přijat zákon o rodině, nemohly vlastnit a spravovat majetek (který se dědil v mužské linii). 3
Právo na zdraví
Pro mnoho seniorů v Africe je největším pokladem tělesné zdraví, protože jim umožňuje pracovat. Domoci se zdravotní péče je však často stojí velké úsilí, vinou I
koncentrace nemocnic a zdravotních středisek ve městech, kam mají většinou daleko, I
drahá doprava,
I
poplatky za služby a léky, na něž senioři nemají, I
špatné zdravotnické zásobování,
I
špatné řízení zdravotnických služeb,
I
nedostatek zdravotnického personálu vyškoleného v problematice geriatrické péče, I
Skupina seniorů, která se zformovala ve městě Aursha v Tanzanii, úspěšně lobovala u úřadů místní samosprávy za bezplatnou péči pro všechny seniory, za podpory partnera organizace HelpAge International, místního sdružení důchodců CHAWAMA. Členové tohoto sdružení a představitelé vesnických komunit a městských obvodů fungovali jako facilitátoři: byli vyškoleni v záležitostech státní sociální politiky, ve vůdcovských dovednostech, metodách lobování a obhajoby práv seniorů, a shromažovali důkazy o jejich situaci. Poté zakládali výbory seniorů, které se účastnily monitorovacích procesů. Díky tomuto projektu a zapojení seniorů do těchto procesů samosprávné úřady v oblasti Mosquito River zaručily bezplatné ošetření všem znevýhodněných starším občanům, financované z veřejného rozpočtu (tzv. Fondu veřejného zdraví). Za „znevýhodněné“ jsou považováni lidé osamělí, zdravotně postižení a trpící vážnými zdravotními problémy. Výbory seniorů předkládají doporučení týkající se poskytování bezplatné zdravotní péče svým výkonným tajemníkům, kteří pak pošlou dotyčné osobě doklad, který ji opravňuje k využívání bezplatné péče. Tento dokument má neomezenou platnost (tj. jeho příjemce může využívat bezplatné zdravotní služby do konce života). Tento projekt též posiluje sebeúctu seniorů – mnozí říkají, že je to poprvé, co se jim dostalo sluchu.
HelpAge International
negativní přístup zdravotnického personálu k seniorům.
Uplatňování práva na zdravotní péči v Tanzanii
Organizace HelpAge International učí seniory ve městě Arusha a jeho okolí lobovat za svá práva u tvůrců komunální politiky. Jedné místní skupině seniorů se podařilo prosadit bezplatnou zdravotní péči pro všechny znevýhodněné seniory v této oblasti Tanzanie.
4
Aby mohli senioři žít důstojně, musí mít k dispozici vhodnou, bezplatnou zdravotní péči. Senioři v Tanzanii uvádějí, že lékaři a personál zdravotních středisek se k nim často chovají neuctivě. Jednomu bylo v nemocnici řečeno: „Jděte domů. Nejste nemocný, jen starý.“ Při průzkumu zkušeností starších osob se zdravotní péčí, který provedli senioři sami, se ukázalo, že jazyk, který zdravotnický personál používá v kontaktu se staršími pacienty, je ze 40 procent výsměšný. Většině seniorů (94 procent) byl za ošetření účtován poplatek a 30 procent jich nevědělo, jak zažádat o bezplatnou péči. Více než třetina seniorů musela u lékaře čekat čtyři až šest hodin, než se dostali na řadu, a téměř polovina si musela sama hradit dopravu do zdravotnického zařízení.7
Čtyři generace žijí z jednoho důchodu Pětasedmdesátiletá Maria Papela ze svého důchodu živí čtyři generace svých rodinných příslušníků. Žije v jihoafrické provincii Durbanu s téměř padesátiletou dcerou Margaretou, nezletilým vnukem Timothym a třemi dalšími osiřelými vnoučaty, jejichž matky, Margaretiny sestry, zemřely na nemoci souvisící s AIDS. Marie vlastní dům, v němž rodina bydlí, a čtyři zadní místnosti pronajímá, aby si přivydělala. Mariin důchod této rodině dává naději, že unikne z pasti chudoby, v níž se ocitají mnohé rodiny postižené nákazou HIV a AIDS. Díky němu má Marie a její rodina co jíst, mají střechu nad hlavou, mohou si dovolit vzdělání a zdravotní péči. V tomto případě budoucnost mladší generace již vypadá nadějněji. Díky možnosti chodit do školy Mariin hudebně nadaný vnuk Timothy dnes studuje hru na housle a cvičí s orchestrem státního divadla.
Právo na sociální zabezpečení
Příliš málo afrických zemí má alespoň nějakou formu bezpříspěvkového sociálního zabezpečení („státní důchody“), ačkoliv zkušenosti ze zemí, kde existuje, například Jižní Afriky, Lesotha a Botswany, jasně dokazují, že je praktickou strategií boje proti chudobě a zmírnění ničivých důsledků HIV a AIDS, již si africké státy mohou dovolit financovat. Zvlášť důležité je to v zemích jako Jižní Afrika, Botswana a Tanzanie, kde 50 až 60 procent dětí, jejichž rodiče zemřeli na AIDS, žije se svými prarodiči, pro něž role pečovatelů znamená další finanční náklady.8
John Cobb/HelpAge International
Jistota příjmu je jednou z hlavních starostí seniorů. Zvláště starší ženy hrají významnou úlohu v péči o malé děti, jejichž rodiče se nakazili HIV a zemřeli na AIDS, jejich příjem a majetek je však příliš malý na to, aby mohly svým osiřelých vnoučatům poskytnout vše potřebné. Přesto je většině Afričanů dosud upíráno právo na státní důchod a zabezpečení ve stáří. Většina chudých seniorů – zvláště žen – pracovala po celý život v neformálním sektoru, kde neměli možnost platit si důchodové nebo jiné formální sociální pojištění.
Senioři často ze svého důchodu platí za zdravotní péči a vzdělávání pro své rodinné příslušníků. Poskytování státem zaručených důchodů starším občanům je praktickou strategií boje proti chudobě, již si africké státy mohou dovolit financovat.
5
Příjem v podobě státní penze také pomáhá seniorům a jejich rodinám uplatňovat svá další práva, například na zdravotní péči a vzdělání. Majetková a dědická práva
John Cobb/HelpAge International
V důsledku neznalosti dědických práv vdov se africké ženy – zvláště ty starší – ocitají na okraji společnosti. Nemohou-li vlastnit majetek, je také oslabena jejich ekonomická základna. Bez pevného ekonomického základu vdovy upadají do chronické chudoby a závislosti na svých příbuzných.
Dědické zákony v Tanzanii znevýhodňují vdovy. Organizace HelpAge International pomáhá starším ženám uvědomit si svá práva a získat potřebnou sebedůvěru, aby se o ně přihlásily.
Obrana proti diskriminaci v oblasti dědických práv V Tanzanii neexistují žádný jednotný zákon zajiš ující rovná dědická práva všem občanům země – jen řada ustanovení,10 která přiznávají nárok na dědictví jednotlivcům v závislosti na jejich náboženském vyznání a etnickém původu a za podmínky, že žijí v souladu s obecnými zvyklostmi. Vinou této diskriminační legislativy může docházet ke zmatku při rozhodování, které právo aplikovat při rozdělování majetku zemřelých. Ustanovení týkající se dědických práv se v různých právních systémech liší. Podle zvykového práva vdova nemůže zdědit dům a půdu, islámské právo obsahuje ustanovení o minimálním dědictví, zatímco podle indického dědického práva (Indian Succession Act 1865) vdova může zdědit 50 procent majetku. Situace, která panuje v Tanzanii, nejen představuje porušení práv žen na rovné zacházení podle ústavního a mezinárodního práva, ale opomíjí též skutečnost, že společnost této země je stále více smíšená a kulturně rozrůzněná. Sňatky mezi příslušníky různých etnických skupin a osobami různého náboženského vyznání jsou běžnější, a v důsledku migrace a urbanizace se snižuje význam klanového systému. Aplikace různých zákonů založených na těchto faktorech je obtížná, složitá a působí zmatky. Zákony a soudní rozhodnutí týkající se práv vdov jsou kritizovány za to, že dávají přednost zvykovému právu. V městských oblastech sice mnoho vdov má přístup k právním informacím a právnímu poradenství, což se však ne vždy promítá do praxe poskytování těchto služeb. HelpAge International a Centrum právní pomoci pro ženy (Women’s Legal Aid Centre) společně přezkoumaly situaci v poskytování právních informací a poradenství vdovám a vdovcům ve čtyřech oblastech Tanzanie, a nyní školí seniory pro roli poradců v záležitostech dědických práv. Mnoho starších žen je tak stále lépe obeznámeno se svými právy a získává sebedůvěru a odvahu postavit se do čela svých komunit, spravovat majetek svých zesnulých manželů. Hájit svá práva pak učí další ženy, své vrstevnice. Významnému počtu žen se podařilo znovu získat majetek, který jim byl protiprávně odebrán.
6
Vdovství podstatně mění postavení žen v celé Africe a ohrožuje jejich životní jistoty. Zvykové právo jim upírá nárok na dědictví společného majetku (například domu nebo půdy), a v některých komunitách se vdova dokonce může stát majetkem svého švagra. Musí dodržovat zvykové zákony – jinak riskuje, že bude ostrakizována – a po smrti manžela, v době již tak smutné a traumatické, se ocitá zcela bez prostředků. V případě starších vdov tento druh diskriminace násobí důsledky celoživotní chudoby a nerovnoprávného postavení žen. Výsledkem může být naprosté zbídačení a izolace jak vdov samých, tak osob, které na nich závisí. Jejich situace je o to horší, že neznají svá zákonná práva, nevědí, kde hledat příslušné objektivní informace, radu a pomoc. Při průzkumu vzorku obyvatelstva tří okresů v Tanzanii (Kwimba, Kahama a Shinyanga Rural), který roku 2006 provedla organizace HelpAge International, se ukázalo, že svá zákonná práva zná pouhých 8 procent starších žen (oproti 39 procentům mužů).9 Zbídačování starších žen, jimž je upřeno dědictví, jim může znemožnit využívat služby zdravotní péče, na něž mají právoplatný nárok. Nemohou si zaplatit dopravu na místa, kde je poskytována, nemají ani na poplatky za ošetření a léky.
Podpora práv starších žen v Ghaně Ghanská pobočka HelpAge International zdokumentovala případy porušování práv starších žen a několik případů předala soudu. Vyzvala vládu, aby trestně stíhala osoby, které obviňují ženy z čarodějnictví a často je tak vystavují riziku fyzického násilí. Z čarodějnictví byla nařčena například devadesátiletá Maame ‘N’ z Kumasi, která trpěla demencí a občas se zatoulala. Jedné noci zabloudila do sousední vesnice, kde byla několik hodin týrána a pak ji jeden mladík odvlekl na místní policejní stanici.
Naštěstí někdo v davu stařenku poznal a policii vysvětlil, že trpí duševní chorobou. HelpAge Ghana případ probrala s policií, stařenčinou rodinou a člověkem, který ji obvinil z čarodějnictví. Za to, že Maame ‘N’ byla vystavena takovému ponížení a fyzickému násilí, však nikdo nebyl soudně stíhán. HelpAge Ghana později uspořádala tiskovou konferenci, na níž odsoudila účastníky incidentu a nařčení staré ženy z čarodějnictví vyvrátila poukazem na její špatné duševní zdraví.
Simon de Trey-White/HelpAge International
„Kolem 10 hodiny večer jsme ji uviděli sedět u zdi v našem domě. Vysmívali jsme se jí a nechali jsme ji o hladu. Naše sestra ji tam držela 5 hodin,“ vypověděl svědek z domu, kde byla Maame ‘N’ týrána.
Policie ji vzala do vazby, aby ji ochránila před rozvášněným davem, nikoho ale nevyslechla, ani nezadržela člověka, který ji obvinil a na jehož výzvu se dav shromáždil. Místní rozhlas mezitím oznámil, že byla zadržena čarodějnice přímo při činu. Před policejní stanicí se pak srotilo ještě více lidí a požadovali, aby jim policisté „tu čarodějnici“ ukázali.
Diskriminaci a zneužívání jsou v Africe vystaveni mnozí senioři, nebrání se ale, protože neznají svá práva. HelpAge International je o jejich právech poučuje a školí je, aby svým vrstevníkům poskytovali potřebné informace a podporu.
Násilí a zneužívání
Po celé Africe senioři strádají proto, že společnost se k nim staví negativně. Mnohé jejich rodina opustila nebo je zanedbává, a v extrémních případech se dokonce stávají oběťmi pohlavního zneužívání a dalších forem fyzického násilí. Málokdy je ale nahlásí, protože se bojí a neznají svá práva.
Starší ženy – zvláště vdovy – bývají zneužívány častěji než muži. Některé jsou obviňovány z čarodějnictví. Příčiny takových nařčení je třeba hledat v bídě, diskriminaci a podřadném postavení žen v jejich komunitách. Přesné statistiky prakticky neexistují a o mnohých případech, kdy navíc po obvinění následuje násilí, se úřady nedozvědí.
Odhaduje se, že v Tanzanii na násilí páchané na ženách nařčených z čarodějnictví jich každoročně až 1000 doplatí životem.11 Většinou jsou starší než 50 let.12 Podle deníku This Day v letech 2003 až 2006 bylo v oblastech Mwanza a Shinyanga zabito 2700 údajných „čarodějnic“ – v 92 procentech staršího věku.13 7
Co by měly dělat EU a národní vlády Doporučení pro EU
1. Závazek Evropské unie bojovat proti diskriminaci na základě věku, rasy, etnického původu, zdravotního postižení, náboženského vyznání, pohlaví a sexuální orientace musí být vůdčí zásadou jejích rozvojových strategií a programů pro seniory. 2. Při tvorbě svých „většinových“ strategií a programů by EU měla důsledně respektovat potřeby seniorů, formulované v Madridském mezinárodním akčním plánu pro problematiku stárnutí (MIPAA), a naplnit tak zásadu soudržnosti své politiky, definovanou v Lisabonské smlouvě, v níž se praví, že Unie bude brát zřetel na cíle rozvojové spolupráce při realizaci opatření, u nichž je velká pravděpodobnost, že budou mít dopad na rozvojové země.14 EU a její členské státy tak mohou upozornit na životně důležitou úlohu, kterou senioři hrají ve svých rodinách a komunitách. 3. EU musí zajistit, že její závazky v oblasti rozvojové spolupráce, které se týkají seniorů, se promítnou do jejích programů a na jejich splnění budou jasně vyčleněny prostředky v jejím rozpočtu. Doporučení pro evropské vlády
Mají-li být naplněna práva seniorů, je potřeba, aby národní vlády 1. v součinnosti s organizacemi občanské společnosti provedly „věkový audit“ a monitorovaly pokrok v začleňování problematiky stárnutí do své politiky, programů a dohod o rozvojové spolupráci, 2. podpořily vlády afrických států při realizaci výše uvedených kroků. Doporučení pro africké vlády
1. Zajistit pro všechny své starší občany možnost bezplatně získat doklady totožnosti, provádět příslušnou registraci a organizovat akce s účelem zlepšit povědomí seniorů o jejich zákonných nárocích. 8
2. Zajistit seniorům přístup ke zdravotní péči, kterou si budou moci dovolit, a vyškolit zdravotnický personál v problematice geriatrické péče a služeb pro seniory pečují o sirotky, jejichž rodiče zemřeli na AIDS.
11 O Duff, ‘Tanzania suffers rise of witchcraft hysteria’, The Independent, 28 November 2005 and S Mesaki, ‘Vulnerable lives: witch-killing and the tragedy of ageing in Sukumaland, Tanzania’ in L Brandt (ed.), Cultural analysis and the navigation of complexity: influences of Gerlach’s anthropology on studies of environmental policy and resource management, University Press of America, 2007
3. Pomocí bezpříspěvkových programů sociálního zabezpečení (státních důchodů) zaručit všem seniorům přiměřený příjem a sociální ochranu.
13 This Day, ‘Crowds kill 2,700 for witch fears’, 8 July 2006
4. Revidovat veškerou svoji legislativu, která diskriminuje seniory, včetně dědického a majetkového práva, a zajistit její soulad s ustanoveními mezinárodního práva o právech seniorů. 5. Podniknout konkrétní kroky proti zastrašování, izolaci, zneužívání a násilí páchanému na seniorech – například patřičně vyškolit pracovníky soudů a orgánů činných v trestním řízení, zřídit služby právní pomoci zneužívaným seniorům, včetně obětí domácího násilí, a vytvořit kulturu, která nebude tolerovat zneužívání starších občanů. 6. Zapojit seniory do plánování nouzové pomoci při přírodních pohromách a humanitárních krizích a odstraňování jejich následků.
1 UNDESA, Population ageing wallchart 2006, www.un.org/esa/population/publications/ageing/ ageing2006.htm (29 February 2008) 2 European Commission, Accelerating progress towards attaining the MDGs – financing for development and aid effectiveness, communication 133, Brussels, March 2006, http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ. do?uri=COM:2006:0085:FIN:EN:PDF (27 March 2008) 3 Investing in people, communication on the thematic programme for human and social development and the financial perspectives for 2007–2013, EC communication 18, January 2006, Brussels, European Commission 4 European Parliament and Council, Regulation 806 (2004) on promoting gender equality in development cooperation, April 2005, Brussels, http://ec.europa.eu/ europeaid/where/worldwide/gender/documents/ regulation_806_2004_en.pdf (27 March 2008) 5 The EU Strategy for Africa: Towards a European-African pact to accelerate Africa’s development (COM (2005) 489 final), Brussels, October 2005, http://ec.europa.eu/ development/icenter/repository/africa_communication_ en.pdf (27 March 2008) 6 Community monitoring and tracking on Mozambique, baseline report, London, HelpAge International/ International HIV/AIDS Alliance, 2006 7 HelpAge International, ‘Older people treated with disrespect by hospital staff’, press release, 13 May 2005 8 R Monasch and J T Boerma, ‘Orphanhood and childcare patterns in sub-Saharan Africa: an analysis of national surveys from 40 countries’, AIDS 18 (suppl. 2), 2004, pp. S55–S65 9 Sample survey by HelpAge International, June 2006 10 Including Local Customary Law (Declaration) Order No. 4 CAP 358 RE 2002, Indian Succession Act 1865, Islamic Law, Probate and Administration of Estates Act CAP 352 RE 2002
12 E Miguel, ‘Poverty and witch killing’, Review of Economic Studies 72 (4), 2005, pp. 1153–1172
14 Treaty of Lisbon amending the Treaty on the European Union and the Treaty establishing the European Community, signed at Lisbon, 13 December 2007, title III, Cooperation with third countries and humanitarian aid, Article 188
Tato publikace byla vytvořena s pomocí Evropské unie. Za její obsah plně zodpovídá HelpAge International a v žádném ji nelze považovat za vyjádření názorů Evropské unie.
Organizace HelpAge International usiluje o svět, v němž budou moci všichni starší lidé plně využít svůj potenciál a vést důstojný, zdravý a bezpečný život. Celosvětová sí poboček HelpAge International hájí práva znevýhodněných seniorů na ekonomické a fyzické bezpečí, zdravotní péči a sociální služby, a pomáhá jim plnit jejich úlohu pečovatelů o příslušníky mladších generací. Registrovaná charita číslo 288180 Editor: Eleanor Stanley Foto na obálce: Leila Amanpour/ HelpAge International Design: Intertype Duben 2008 Jakákoli část této publikace může být kopírována pouze za neziskovým účelem pokud není uvedeno jinak. Prosím uvete jako zdroj HelpAge International a zašlete nám kopii otištěného článku nebo webové spojení.
ISBN 1 872 590 33 0 Překlad z anglického originálu ŽIVOT 90, o.s. (www.zivot90.cz)
