Mezi veřejným a soukromým sektorem
Copyright Comité Européen des Assurances (Evropský výbor pojistitelů, CEA), červen 2005 Překlad z angličtiny Jaroslav Kučera
ěkteré z klíčových problémů, před kterými stojí dnešní společnost, je možné účinně řešit pouze spoluprací státní správy a soukromého sektoru. Účelem této zprávy je ukázat, jak může soukromé pojišťovnictví přispět k tomuto procesu. Doufáme, že tato zpráva dodá odvahu rozhodujícím činitelům jak ve státní správě tak i v pojišťovnictví ke vzájemné diskuzi i k příslušným činům. Určitě může být dosaženo ještě víc, pokud se spojí iniciativy přijaté na úrovni EU s iniciativami jednotlivých členských států. * Zpráva byla připravena Výborem pro jednotný trh CEA řízeného Aidanem Casselsem (Axa Ireland). Zpráva je výsledkem kolektivního úsilí členů CEA a jejich delegátů koordinovaných Sekretariátem CEA. Práce pod vedením Tona de Bruijna (Holandská asociace pojišťoven – VVN) by nebyla možná bez aktivního přispění následujících předsedů jednotlivých výborů CEA:
• Životní pojištění: Gérard Ménéroud – CNP France • Zdravotní pojištění: Sybille Sahmer – Verband der privaten Krankenversicherung (Svaz soukromých zdravotních pojišťoven) • Úrazové pojištění: Jean Royer – Axa Assurances později nahrazen Uwe Breuerem – R+V Allgemeine Versicherung AG • Pojištění motorových vozidel: José Cercós Martínez – Grupo JC Servicios y Consultoria • Majetkové pojištění: Dominique Santini – Generali Assurances • Pojištění odpovědnosti: Philip Bell – Royal & SunAlliance • Pojištění právních výloh: Gustaaf Daemen – D.A.S. • Komunikace a styk s veřejností: Fabrizio Rindi – Aurora Assicurazioni SpA – Gruppo Unipol Všichni zaslouží poděkování za to, že touto zprávou položili základy opravdové diskuse v celé společnosti. ■ Daniel Schanté Generální ředitel, CEA Červen 2005
Celkový přehled
5
Co je pojištění?
6
1. Měnící se společnost
7
1.1.
Přehodnocení sociálního státu – jak může přispět pojištění?
7
1.2.
Svět plný rizik – může jej pojištění samo učinit bezpečnějším?
8
2. Spolupráce veřejného a soukromého sektoru: zkušenost na které se dá stavět
9
2.1.
Přehodnocení sociálního státu – jak pojištění přispívá
2.2.
Svět plný rizik – jak jej pojištění činí bezpečnějším
11
2.3.
Příklady úspěšné spolupráce veřejného a soukromého sektoru v jiných oblastech
12
3. Spolupráce veřejného a soukromého sektoru: jak zajistit úspěch?
9
13
Evropě probíhají dva vývojové trendy, které již v současné době ovlivňují oblast pojišťovnictví a vypadá to, že ji budou ovlivňovat během několika málo let ještě mnohem výrazněji. V mnoha členských státech se prohlubuje diskuze o potřebě přehodnocení rozsahu „sociálního státu“. Stárnoucí populace ve spojení s nízkou porodností, rostoucími náklady na zdravotní péči a nedostatkem pracovních příležitostí je příčinou, že je pro veřejné rozpočty stále obtížnější financovat příspěvky sociálního zabezpečení v dosavadní podobě. Lidé však očekávají, že dostanou zdravotní péči, důchody, příspěvky v nezaměstnanosti a jiné sociální dávky v přiměřené a dlouhodobě postačitelné výši. V této souvislosti je klíčovou otázkou poznat, co by ještě mělo být zabezpečeno státem a co by mohlo – nebo mělo – být ponecháno volnému trhu. Druhý vývojový trend se týká nových nebo rozvíjejících se rizik. Povodně, hurikány, terorismus, znečištění životního prostředí, potravinové krize, azbestóza – letmý pohled na večerní zprávy stačí, aby byl člověk ochromen hrůzou. Ve světě plném rizika si lidé stále více přejí, aby dostali náhradu, dojde-li k poškození nebo ke ztrátě, bez ohledu na to, čím byly způsobeny. Přestože se uvedená rizika podstatným způsobem liší, jedno mají společné: vyvolávají otázku, kdo by měl platit za vzniklou škodu. Společnost v Evropě a její rizikové prostředí proto procházejí podstatnými změnami. Občané i jednotlivci musí na sebe brát stále větší tíhu zodpovědnosti, kterou dříve nesly vlády států. Výsledný pocit finanční nejistoty vede ke zvyšující se poptávce po celoživotní finanční záruce pro jednotlivce a po systematické náhradě škod vzniklých při neočekávaných událostech. Udržení nebo dokonce zlepšení životní úrovně je předmětem zvyšujícího se zájmu obyvatel Evropy. Vzhledem k těmto vývojovým trendům narůstá zájem společnosti podpořit soukromé pojistitele, aby vstoupili do oblastí tradičně provozovaných veřejným sektorem.
To na jedné straně předpokládá, že se soukromé pojištění bude rozvíjet jako doplněk nebo jako alternativa sociálního zabezpečení v oblastech důchodů, zdravotní péče nebo úrazového pojištění. Na druhé straně, státní správa přijímá konkrétní opatření k tomu, aby se podílela na finanční zátěži ležící mimo veřejné rozpočty a zaručila odškodnění za rozsáhlý okruh nových nebo rozvíjejících se rizik, ať již způsobených člověkem nebo přírodou. Toto přehodnocení je v oboustranném zájmu vlád i pojistitelů. Pojišťovnictví je sektor schopný přinášet novinky a nabízet řešení s celou řadou výhod pro rozvíjející se společnost. Zkušenosti z minula prokazují uskutečnitelnost a účinnost řešení prostřednictvím soukromého pojištění v mnoha oblastech. Ve všech zemích EU pojistitelé již ve skutečnosti úspěšně poskytli doplňkovou nebo dodatečnou ochranu na poli sociálního pojištění. Stejným způsobem nabízejí krytí škod ohrožujících živobytí – buď samostatně nebo ve spojení s ochrannými systémy upravenými zákonem – v oblasti majetkového pojištění a pojištění odpovědnosti. Takové systémy je potřeba dále rozvíjet a vylepšovat. Iniciativy na národní úrovni i na úrovni EU však naznačují, že střetávání veřejné a soukromé sféry má i potenciální rizika. Není vždy možné pojistit jakékoliv riziko v daný okamžik a v plném rozsahu. Rovněž není reálné nebo prospěšné předpokládat, že soukromé pojištění bude fungovat stejným způsobem, jako sociální zabezpečení. Když vstupujeme do „šedé zóny mezi veřejným a soukromým sektorem“, je podstatné pochopit a zohlednit odlišné závazky, principy a omezení veřejného a soukromého sektoru. Pojistitelé jsou ochotni a schopni nabídnout měnící se společnosti životaschopná řešení. Aby bylo zajištěno, že nevznikne mezera mezi očekáváním a realitou na trhu, je však třeba, aby státní správa, pojistitelé i všechny další zainteresované strany vstoupili do dialogu a porozuměli podstatným vlastnostem obou sektorů. ■
ojištění1 nabízí finanční ochranu jednotlivcům, společnostem nebo jiným subjektům pro případ nepředvídaných událostí. Některé druhy pojištění jsou vyžadovány zákonem (např. pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla), zatímco jiné druhy jsou dobrovolné.
V zásadě je riziko pojistitelné2 zejména když:
Výměnou za platbu od pojištěného (zvanou pojistné), pojistitel souhlasí s tím, že zaplatí pojistníkovi nebo poškozenému určitou sumu peněz, poskytne mu určitou službu nebo mu nahradí škodu v případě výskytu stanovené události, která může nastat.
• Je vyčíslitelná jeho pravděpodobnost a rozsah budoucích pojistných událostí. Příklad: Pojištění rizika výskytu nové nemoci není možné, pokud nejsou k dispozici žádná hodnověrná data nebo zkušenosti.
Pojem vzájemnosti je podstatný. Pojistitel musí být schopen přilákat dostatečné množství pojistníků, aby bylo riziko dobře rozloženo. Někteří lidé budou platit za své pojištění a nikdy neuplatní pojistnou událost. Jiní dostanou podstatnou část náhrady utrpěných ztrát výměnou za pojistné, které představuje jen velmi malou část ve srovnání s těmito ztrátami.
• Jeho budoucí výskyt je nejistý. Příklad: Pojištění domu není možné, pokud je jeho střecha v plamenech.
Nejdůležitějším bodem je výpočet pravděpodobnosti výskytu pojistné události a odhad nákladů s ní spojených. Sběr statistických dat a informace o rizikových profilech jsou zde podstatné pro umožnění pojistnětechnických výpočtů. Vzhledem k tomu, že finanční prostředky pojistitele nejsou neomezené, musí velmi pečlivě analyzovat, jaká rizika může krýt a zda to může provádět s přijatelným cenovým tarifem. Potom podle výsledku analýzy stanoví pojistné, které mu umožní krýt pojistné události aniž by dospěl k úpadku.
Je pojistitelné úplně všechno? Je obtížné stanovit hraniční čáru mezi pojistitelností a nepojistitelností vzhledem k tomu, že je zcela na vůli každého jednotlivého pojistitele, zda poskytne pojistnou ochranu či nikoliv.
• Seskupení rizik je rozsáhlé a dostatečně rozložené, aby mohla být vytvořena stabilní rovnováha mezi skutečnými a čistě teoretickými pojistnými událostmi. • Riziko odpovídá finanční síle pojistitele nebo pojistného sektoru. Příklad: Jaderná neštěstí mohou způsobit mimořádně rozsáhlé škody, které jsou příliš nákladné na to, aby je mohl nést pojistný sektor. ■
1 Pojmy jako „pojištění“ a „pojistitelé“ se všechny vztahují k soukromému pojištění. Sociální zabezpečení se vztahuje pouze k veřejným systémům nebo systémům řízeným orgány státní správy. 2 Další podrobnosti může čtenář najít ve zprávě CEA „Insurability and new liability risks, 2004“ (Pojistitelnost a nová odpovědnostní rizika, 2004)
vropa stárne. Jedna šestina (16,3%) obyvatelstva EU byla v roce 2003 ve věku nad 65 let, zatímco podíl obyvatelstva ve věku pod 15 let klesl mezi roky 1975 a 2003 z 24% na 16,6%3. Úroveň porodnosti v EU soustavně klesala4 z průměrných 2,72 dětí na jednu ženu v roce 1965 na 1,42 v roce 1995 a od té doby se jen velmi málo změnila. Ve spojení se vzrůstajícím očekávaným věkem dožití a současnou nezaměstnaností, která se jen velmi málo mění ve většině členských států, je dlouhodobá udržitelnost veřejných důchodových systémů v sázce. Ke stárnutí populace přistupující rozvoj stále dražších léčebných technik a neustále rostoucí poptávka po zdravotní péči způsobuje, že náklady na zdravotní zabezpečení rostou všude rychleji, než národní bohatství. Průměrné náklady v roce 2002 na zdravotní péči na jednoho obyvatele v Evropě5 byly 2008 euro ve srovnání s 1750 euro v roce 2000 a s 1382 euro v roce 1992. Nárůst nákladů na zdravotní péči představuje riziko pro systémy sociálního zabezpečení v mnoha zemích ... a následně také pro budoucí financování zdravotní péče.
Pojišťovnictví může jednoznačně učinit významný příspěvek bez obavy o ztrátu kvality služeb pro pojištěného. Naopak, konkurenční rámec, ve kterém pojistitelé podnikají, je nutí k nepřetržitému zlepšování kvality produktů. Proto musí stále hledat nejvhodnější formy krytí potřeb svých klientů. Soukromé pojištění má výhodu v tom, že je financováno prostřednictvím rezervotvorné metody, která do značné míry zmírňuje demografický problém. Vzhledem k tomu, že dochází ke kapitalizaci příspěvků jednotlivce až do okamžiku, kdy je pojistné plnění vypláceno z jeho účtu, nedochází k převodu finanční zátěže v neprospěch budoucích generací. Tato metoda současně umožňuje zvýšení finančních investicí, což může významnou měrou přispět k ekonomickému rozvoji Evropy, a to je hlavním předmětem Lisabonské strategie. Soukromé pojištění však může dosáhnout své plné kapacity jako doplňku nebo náhrady veřejných systémů pouze za předpokladu, že jsou zohledněny jeho principy a specifika. ■
Za těchto okolností se průběžně financované systémy sociálního zabezpečení stávají stále méně životaschopné. Reforma systémů sociálního zabezpečení je proto předmětem naléhavého zájmu vlád po celé Evropě. Krok za krokem dochází k přehodnocení státního přístupu k systémům sociální péče a jsou vyhodnocována dlouhodobě životaschopná řešení jako pokus o snížení veřejných výdajů při uchování nebo dokonce zlepšení stávající situace a blahobytu obyvatel Evropy.
3 Zdroj Eurostat: Portrait of the European Union (Portrét Evropské unie) vydaný 5.ledna 2005 (EU-15) 4 Zdroj Eurostat: Population Statistics June 2004 (Statistika obyvatelstva v červnu 2004) (EU-25) 5 Viz CEA ECO č. 20: Health Insirance in Europe – 2002 Data (Zdravotní pojištění v Evropě – data 2002), 20.dubna 2004
aše společnost žije ve světě plném rizik – rizik, před kterými chceme být stále více chráněni, alespoň po finanční stránce. Nová nebo rozvíjející se rizika mohou být spojena s dříve neznámými zdravotními nebezpečími (nové druhy rakoviny, pasivní kouření, azbestóza), odvozena z rozvoje vědy nebo technologií (ohrožení například působením chemických nebo jiných látek) nebo způsobena sociálními, ekonomickými nebo právními změnami (odpovědnost za lékařskou péči). Může se také jednat o známá rizika, která se vyvíjejí neočekávaným způsobem nebo dosahují dosud nevídaných rozměrů (terorismus, přírodní katastrofy). Například povodně v roce 2003 způsobily jenom v Evropě škody a ztráty asi za 1 miliardu euro a dopad sucha je odhadován na více než 10 miliard
euro. Útoky na World Trade Centrum 11.září 2001 přesáhly jakékoliv dosavadní rozměry škod způsobených člověkem a totéž lze říci i o dopadu na pojišťovny, který je odhadován na přibližně 50 miliard dolarů. Pro celou řadu nových nebo rozvíjejících se rizik, ať již v oblasti ochrany životního prostředí, bezpečnosti potravin a krmiv nebo profesní odpovědnosti, zkoumají legislativci Evropské unie i jednotlivých států, jak může pojištění převzít finanční zátěž veřejných fondů. Pojistitelé jsou si plně vědomi potřeby poskytnout lidem ochranu a bezpečí. Chtějí se postavit tomuto problému a vyvíjet nové produkty. Ačkoli pojištění může pomoci nést náklady nepředvídaných ztrát, není všelékem proti veškerým vznikajícím rizikům. ■
Spolupráce mezi státní správou a soukromým sektorem se v průběhu posledního desetiletí v mnoha směrech prohloubila. Evropští pojistitelé vyvinuli řešení vhodná pro vstup do oblastí tradičního státního zaopatření i pro nově se objevující rizika buď nezávisle nebo ve spolupráci se státem (odškodnění pracovní úrazů a nemocí z povolání, jaderný pool, terorismus). V Evropě je pro to řada důkazů, jak na národní úrovni, tak i na úrovni EU. Následující příklady ukazují, že pojištění může skutečně poskytnout přidanou hodnotu při řešení ekonomických problémů budoucnosti. Kvalita
mnoha zemích, kde pojistitelé poskytují doplněk nebo náhradu sociálního zabezpečení, lidé těží z rozsáhlých zkušeností a taktního přístupu pojistitelů v oblasti zdravotní péče, důchodového zabezpečení, úrazů a invalidity. Pocítili pokrok v úrovni pojistných náhrad a služeb, přístupu k informacím, průhlednosti, jednoduchosti, rychlosti a účinnosti správy stejně tak, jako i v prevenci.
Odškodnění pracovních úrazů a nemocí z povolání • Provozování systémů poskytujících náhradu za pracovní úrazy bylo úspěšně svěřeno pojistným trhům ve Finsku, Dánsku, Belgii a Portugalsku již na začátku 20.století. Kladné výsledky prokazují, že soukromé pojištění je po dlouhá léta schopno poskytovat vysoce kvalitní sociální zabezpečení. Soukromí pojistitelé dokonce dovedli své služby dále, než státní správa očekávala, tím, že zdokonalili prevenci proti rizikům a zlepšili nápravná opatření. • V Nizozemsku došlo k úspěšné postupné privatizaci systému sociálního zabezpečení v průběhu posledních deseti let. Soukromí pojistitelé částečně nahradili systémy sociálního zabezpečení. To posílilo finanční moti-
služeb a produktů, které pojistitelé navrhují, dokazuje jejich tvořivost a účinnost. Úspěch jednotlivých řešení se samozřejmě v praxi významně liší. Před rozhodnutím o tom, jakým způsobem je možné účinně rozvíjet ochranný systém založený na soukromém sektoru, by měly být pečlivě vyhodnoceny všechny specifické okolnosti. Pojištění má svou přirozenou roli v naší rozvíjející se společnosti a zkušenosti dokazují, že mezi veřejnými systémy a tržně založeným pojištěním nepanuje napětí.
vaci zaměstnavatelů, zaměstnanců a pojistitelů ke spolupráci při prevenci proti nemocem a proti (dlouhodobé) pracovní neschopnosti, a také při opětovném začlenění invalidních zaměstnanců do pracovního procesu.
Zdravotní péče • V mnoha zemích, jako například v Dánsku, Belgii a Švédsku, získala role soukromého zdravotního pojištění značnou oblibu tím, že umožňovala další, dodatečné možnosti poskytování zdravotní péče. Kvalita, různorodost a dostupnost produktů a služeb nabízených pojistiteli pomáhá při zaplnění mezer zbývajících ve veřejných systémech. Otevřená soutěž opravdu vede k záruce pružnosti a konkurenceschopnosti pojistného. • Ve Španělsku má takzvaný MUFACE model výjimečné postavení v EU, protože je „modelem náhradní péče“: státní zaměstnanci mají možnost svobodné volby, zda se zúčastní soukromého pojištění. Tuto možnost volí 86% z nich. V takovém případě nemají možnost současného krytí v rámci veřejných systémů. • V Německu a Nizozemsku hrají soukromí pojistitelé významnou roli v oblasti zdravotního pojištění. Poskytují pojistné krytí, které nahrazuje ■■■
■■■
systémy sociálního zdravotního pojištění, a navíc nabízejí pojistné produkty, které nabídku těchto systémů doplňují. V roce 2006 v Nizozemsku dojde k radikální změně v systému zdravotního pojištění. Rozdíl mezi soukromými pojistiteli a poskytovateli sociálního zdravotního pojištění zmizí. Všichni se stanou soukromými pojistiteli podnikajícími v prostředí volné konkurence a podléhajícími společným právním úpravám. Každý pojistitel bude povinen přijmout každého občana Nizozemska v rozsahu takzvaného základního pojištění, bez ohledu na jeho zdravotní stav. • Ve Francii by unie organizací poskytujících doplňkové zdravotní pojištění (Unocam) měla být zdrojem významných výhod při uskutečňování lepší zdravotní a sociální politiky. Na základě iniciativy různých činitelů v dané oblasti se tato unie má stát fórem pro výměnu názorů a návrhů ke všem opatřením a reformám, které mají umožnit řešení problémů vztahujících se k zdravotnímu pojištění. Měla by umožnit dosažení jednotného stanoviska různých činitelů neformální cestou, což by mohlo postavit základ pro konstruktivní výměnu názorů se státní správou. • Ve Francii se také mohou soukromí pojistitelé podílet na doplňkovém systému celkové zdravotní péče (CMUC), který umožňuje lidem bez finančních prostředků využívat bezplatnou doplňkovou zdravotní péči. Na financování systému se podílí stát i všechny zdravotní pojišťovny. Systém poskytuje určitou náhradu pojišťovnám uzavírajícím CMUC smlouvy. Pět roků po jeho zavedení však má systém stále ještě řadu problémů v koordinaci povinného zdravotního pojištění a poskytovatelů doplňkové péče a mnoho společností z něj vystoupilo kvůli nedostatečné výši prostředků přidělovaných z fondu.
Důchody Směrnice o činnostech institucí poskytujících zaměstnanecké důchodové zabezpečení z května 2003 nastavuje na úrovni EU bezpečný legislativní rámec (volnost při investování a řízení, ochrana práv účastníků důchodového zabezpečení, prin-
cip obezřetnosti při výběru osob atd.) umožňující pojistitelům, nabízejícím zaměstnanecké důchodové zabezpečení, provozovat své služby přes hranice. Zaměstnanecké důchodové zabezpečení je atraktivní možností přípravy na odchod do důchodu, jako doplněk – nikoliv náhrada – státního důchodového zabezpečení. Názory, které pojišťovnictví zastávalo v průběhu přípravy směrnice, byly z velké míry zohledněny. Výsledkem je, že směrnice zvýší konkurenci a rozmanitost nabízených produktů, což bude výhodou jak pro provozovatele tak i pro spotřebitele. • Na druhé straně ‘účastnický důchod‘ navržený vládou Velké Británie a zavedený v roce 2001 nesplnil očekávání. Jeho hlavním účelem bylo zvýšení úspor v jednoduchých, nízkonákladových důchodech u lidí se skromnými příjmy. Bylo prodáno přes dva miliony účastnických smluv, ale fakta nasvědčují tomu, že většinu z nich uzavřeli lépe situovaní klienti. Přísná regulace – jak samotného produktu tak i způsobu prodeje – a výhody z velké části poskytované v závislosti na zjišťování potřebnosti klienta jsou hlavní důvody, které zabránily většímu rozšíření. Výsledkem je, že přes 80% účastnických důchodů označených jako zaměstnanecké jsou ‘prázdné skořápky‘, bez příspěvků zaměstnavatelů nebo zaměstnanců.
Vyhodnocení rizika • Komise EU se nedávno pokusila zakázat běžnou praxi použití příslušnosti k pohlaví jako jeden z prvků při stanovení ceny v celé řadě pojistných smluv. Evropští pojistitelé vysvětlovali, že rozlišení rizika je neodmyslitelnou součástí pojištění a nemá nic společného s diskriminací. Naopak, takové kritérium umožní spravedlivé a objektivní ohodnocení rizika přijímaného do pojištění. Nakonec bylo ponecháno na vůli jednotlivých členských států, zda umožní použití příslušnosti k pohlaví dosavadním způsobem. ■
ro rizika, která nejsou plně pojistitelná soukromým sektorem, například rozsáhlé katastrofy, může pojištění a zajištění pomoci nést náklady následků, které by jednotlivce a společnosti přivedly k úpadku, a podílet se na výdajích, které by si samotný stát nemohl dovolit.
Terorismus, jaderná rizika a přírodní katastrofy • V Nizozemsku stejně jako v mnoha dalších zemích zahájili pojistitelé dialog s vládou s úmyslem nalézt řešení nepříznivých následků událostí 11.září 2001. Snahou bylo vyhnout se úplné výluce rizik terorismu, s cílem vyhovět zájmům klientů a zachovat dobré jméno pojišťovnictví. Byla požadována pomoc vlády a celá záležitost dospěla k dohodě mezi veřejným a soukromým sektorem, se sdílenou zodpovědností. Byl vytvořen zajišťovací systém, který vstoupil v platnost 1.července 2003. Rozsah krytí pojistných smluv byl omezen pomocí samoregulace na 1 miliardu euro (400 milionů euro přímí pojistitelé, 400 milionů euro zajistitelé a 200 milionů euro stát). Toto pozitivní řešení, které vyhovuje jak pojistitelům, tak státu, je rozsáhle vnímáno jako nejlepší možná alternativa. • V některých oblastech nemohou pojistitelé nést náklady sami, protože riziko může nabýt rozměrů přesahujících možnosti soukromého sektoru. V Německu, Francii i dalších zemích je proto jaderné riziko sdíleno státem a soukromým pojišťovnictvím prostřednictvím systému vrstev. Soukromý sektor kryje část pojištěných závazků zatímco stát garantuje krytí zbývajících závazků (až do maximálního limitu). Podobná řešení pro pojištění proti terorismu a pojištění proti riziku přírodních katastrof, například povodní, s účastí státu, který se podílí na riziku, ale zasahuje jen v případě nejvyšší potřeby, jsou dobře rozvinutá
a úspěšná ve Francii a Španělsku. Ukazují, že sdílení rizika může vést k životaschopnému pojistnému řešení pro rizika jinak nepojistitelná. Odpovědnost lékařů a odpovědnost za životní prostředí • Ve Francii je zákonem z března 2002 stanovena povinnost uzavřít pojištění za škody způsobené při výkonu povolání lékaře, tento zákon zavazuje pojistitele ke garantování nepojistitelných rizik. To vedlo několik pojistitelů k ukončení činnosti v této části pojistného trhu. Nedávno vydaný zákon zlepšil pojistitelnost lékařských rizik a vytvořil tak podmínky pro obnovení tohoto trhu. Vzhledem k tomu, že účinky nemohou být okamžité, pojistitelé museli vytvořit mimořádné systémy tak, aby všechny subjekty s povinností uzavřít pojištění byly účinně kryty. Takovými systémy jsou Ústřední tarifikační kancelář (BCT), která vyřizuje žádosti zdravotnických odborníků odmítnutých při žádosti o pojištění dvěmi pojišťovnami, a také GETREM – prostřednictvím této instituce se sdílejí náklady na závažná rizika. V lednu 2005, po několika letech potíží, se zdravotničtí odborníci nesetkávají s žádnými problémy při pojišťovaní své odpovědnosti. • Státní správa často požaduje zavedení povinného pojištění odpovědnosti pro nová rizika6. Na úrovni EU to Evropská komise měla v úmyslu ve svých prvních návrzích směrnice o odpovědnosti za životní prostředí a v předpisech o hygieně při zacházení s krmivy. Evropští pojistitelé úspěšně vysvětlili, že pokud se setkávají s novými, neznámými riziky, u kterých je k dispozici jen málo statistických dat, jejich schopnost stanovení výše škod a výše pojistných 6
Další podrobnosti může čtenář najít ve zprávě CEA „Considerations for compulsory insurance in general liability, 2005“ (Úvahy o povinném pojištění v obecné odpovědnosti, 2005)
■■■
■■■ plnění je nižší. Musí dostat čas a možnost přizpůsobení krok po kroku, pokud mají poskytovat přiměřenou a hodnotnou ochranu. Obecně musí být povinné pojištění omezeno jen na několik málo výjimečných oblastí, kde vývoj rozsáhlého pojistného krytí nemůže čekat, protože případné ztráty mohou ohrozit živobytí velkého množství lidí vzhledem k tomu, že rozsah možných škod z celkového společenského pohledu významně překračuje obecná rizika života v moderní rychle se rozvíjející společnosti a ekonomice. Zemědělská rizika • V Itálii veřejný a soukromý sektor spolupracují, aby ochránily farmy proti nepříznivým meteorologickým jevům (zejména krupobití), které mohou ohrozit úrodu. Podle legislativy přijaté k tomuto účelu a samozřejmě dodržující právo EU stát podporuje použití pojistného krytí proti
Belgii úzká spolupráce mezi vládou a sektorem pojištění motorových vozidel již v počátečním stadiu umožnila vznik dohody 29/29. Sektor pojištění motorových vozidel přistoupil na dohodu, že bude nabízet pojištění odpovědnosti z provozu vozidla mladým řidičům za pojistné nepřevyšující 129% pojistného, které platí řidiči ve věku 29 let. Toto výhodné pojistné je spojeno s podmínkami bezpečného řízení. Pružného řešení bylo dosaženo vyjednáváním namísto vyhlášení zbytečně omezující a složité legislativy. • Zdravotní pojišťovny ve Španělsku financují stavbu nemocnic. Po jejich dostavění v některých geografických oblastech řídí a koordinují zdravotní pomoc, kterou nemocnice poskytují, včetně základní péče. Zjistilo se, že tento způsob spolupráce je výhodný
takovým rizikům a každoročně mění míru své účasti, přitom se mimo jiné řídí i návrhy výboru sestaveného ze zástupců příslušných úřadů i různých dalších účastníků zainteresovaných na tomto trhu (pojišťovny, farmáři). Zeměpisné rozložení rizika • Další úspěšnou oblastí vzájemné pomoci veřejného a soukromého sektoru je rozvoj partnerství obou sektorů při kartografii rizik, zejména povodní, sloužící k omezení rizika a k tomu, aby vůbec mohlo dojít k pojistnému krytí soukromými pojistiteli. Významnými příklady jsou Rakousko s dohodou se státními orgány z dubna 2004 (projekt HORA) a Velká Británie s partnerstvím mezi Government Environment Agency (Vládní úřad pro životní prostředí) a pojistiteli v oblasti geografického rozložení, územního plánování a preventivních opatření. ■
jak pro státní správu, tak i pro příslušné pojišťovny. • Rakousko nabízí příklad nefinančních veřejných služeb provozovaných soukromými pojistiteli. Od roku 2000 jsou administrativní náklady vlády sníženy tím, že vláda svěřila registraci motorových vozidel pojistnému sektoru. Tento převod navíc registraci urychlil. ■
Evropě je současný rozsah sociálního státu pod tlakem a naše společnost se stále častěji setkává s rozvíjejícími se riziky, která kvůli jejich samotné podstatě lze jen obtížně pojistit. Tyto dva vývojové trendy mění roli pojišťovnictví v naší společnosti. Všichni, kterých se to týká, by si měli tyto trendy uvědomovat a měli by předcházet následkům, které mohou mít pro uskutečňovanou politiku. Pojištění není zázračným řešením pro všechny problémy společnosti, ale je určitě klíčovým prostředkem záruk finančního zabezpečení v měnící se společnosti. Soukromí pojistitelé jsou připraveni zabývat se těmito novými problémy a přispívat k prosperitě naší společnosti. Kde vzniká taková potřeba, měla by státní správa spolupracovat s pojišťovnictvím a společně nalézat řešení, která představují ‘to nejlepší z obou světů‘, ve kterých každá strana přispívá dílem vycházejícím z jejích silných stránek.
Především: dialog! • Pojistitelé si přejí a jsou schopni spolupracovat s veřejným sektorem. Spolupráce předpokládá konstruktivní dialog, pochopení vzájemných principů a omezení a konzultace před uplatňováním jakýchkoliv legislativních iniciativ.
zjistila možné způsoby zapojení pojišťovnictví. Pojišťovnictví tak může již předem nabídnout své specifické znalosti a vyvinout vhodná řešení ve společném dialogu se státní správou.
Konkurenční prostředí je výhodou pro zákazníka • Konkurence také podporuje poskytování lepší služby pojištěným. Soukromý pojistitel, který se nachází v konkurenčním prostředí, musí kvůli obchodním potřebám skutečně uplatňovat politiku získávání zákaznické věrnosti. To ho neustále nutí, aby se snažil ze všech sil optimalizovat všechny služby, které nabízí pojištěným (různorodost produktů, úroveň pojistného, rozsah krytí a pojistného plnění a snadná dosažitelnost pro pojištěného klienta), a aby hledal optimální poměr mezi cenou a kvalitou. V konkurenčním trhu by však všichni provozovatelé, ať již podnikají na ziskovém nebo neziskovém základě, měli podléhat stejným pravidlům. Jinak by byla ohrožena rovnováha trhu. Státní správa se musí také vyhnout poskytování náhrad za pojistitelná rizika – to by mohlo vést k selhání iniciativ soukromého sektoru a být v rozporu a protikladu k zavádění obecně prospěšných řešení.
Základní požadavek – pochopení a uznávání pojistných principů
Regulace by neměla být na překážku hladkému fungování pojišťoven
• Soukromé pojištění může být náhradou nebo doplňkem veřejných systémů pouze za předpokladu, že jsou plně zohledněny jeho principy a specifika. Například dodržování principů spravedlivého a objektivního stanovení ceny, na kterém je soukromé pojištění založeno, je zárukou kvality služeb spotřebitelům. Společnost obecně ví jen málo o tom, která rizika mohou a která nemohou pojistitelé krýt. Při navrhování kroků, které budou potřebovat reakci ze strany pojistného sektoru, by měla vláda konzultovat s pojišťovnictvím již v počátku legislativního procesu, aby
• Tržní volnost, podnikavost a konkurenceschopnost jsou bezpodmínečnou podmínkou normálně fungujícího pojišťovacího obchodu a klíčem k jeho úspěšnému vedení soukromými provozovateli. Příliš úzký manévrovací prostor a nadbytečná administrativní zátěž by pojistitelům znemožnila splnit očekávání klientů. V žádném případě by nemělo docházet k nadbytečné regulaci a nepřiměřenému vměšování do základních principů fungování pojišťoven. Přeregulovaný trh se nachází ve stavu znemožňujícím jeho řádné fungování. ■■■
■■■
Pokud pojistitelé dostanou málo prostoru k podnikání, nemohou plnit svou roli ani nabízet inovační produkty.
Pojištění nenahrazuje sociální zabezpečení • Soukromý pojistný trh nemůže nikdy přesně kopírovat pojistná řešení veřejného sektoru. Soukromý sektor funguje v jiném prostředí, je řízen jinými zákony a mechanismy a zejména je založen na tržní činnosti. Proto by státní správa měla respektovat, že pojistitelé nebudou fungovat jako sociální zabezpečení a měla by uznávat takové pojistné principy, jakým je například stanovování ceny na základě míry rizika. Úřady by se neměly zabývat postupy při sjednávání pojištění nebo při stanovení pojistného, dvěmi oblastmi svobod, které jsou zaručeny směrnicemi EU o pojištění a které jsou životně důležité pro hladce fungující pojišťovnictví. I když jsou v některých případech legislativní struktury skutečně potřebné, soukromé pojišťovnictví může fungovat pouze a jenom podle logiky, na které je pojištění založeno.
Pomalu, ale jistě • Aby byl pojistný sektor schopen vyvinout přiměřená řešení, musí mít dostatek času, zejména pokud mají být kryta nová rizika nebo rozšířená odpovědnost. Je proto užitečné umožnit pojistitelům postup po jednotlivých krocích. Důsledky politiky cílené na pobízení pojistitelů k mimořádnému úsilí nebo výkonům nemusí vždy být předem zřejmé. To může odůvodnit existenci přechodného období, včetně opatření k vyhodnocení účinnosti dosavadních kroků, před postoupením do dalšího stádia.
Prevence • Pojistitelé jsou ochotni pomáhat státní správě, podnikům a společnosti nést náklady nepředvídaných událostí. Kdekoliv je to však možné,
pozornost by se měla obrátit také k možnostem, jak zabránit výskytu těchto událostí, než jenom diskutovat o tom, jaká řešení může pojištění nabídnout, když už k události došlo. Všichni zúčastnění musí přijmout svůj díl zodpovědnosti za prevenci výskytů takových událostí. V této souvislosti může být užitečná zkušenost pojistitelů. Mohou přispět k zesílení preventivních opatření v podnicích a u jednotlivců prostřednictvím stanovení sazeb se zohledněním dosavadních škod a prostřednictvím bonus-malus systémů. Státní správa a podnikatelská sféra by proto měly spolupracovat s pojistiteli a přijmout vysoký standard preventivní péče s co nejvyšší účinností bránící výskytu neštěstí poškozujících životní prostředí, vedoucích ke kontaminaci potravin a jiných nepříznivých událostí.
Scénář užitečný pro všechny tři zúčastněné strany • Zkušenosti dokazují, že výsledky užitečné pro všechny tři zúčastněné strany (státní správu, obyvatelstvo a pojistitele) se dostavují, když mají pojistitelé příležitost provozovat svou činnost s využitím svého know-how, v prostředí vzájemného porozumění. Státní správa a pojišťovnictví se stávají partnery, kteří nesou společně zodpovědnost a musejí přicházet s řešeními odpovídajícími na otevřené problémy, kterým Evropa čelí. Namísto obhajování opačných stanovisek musí spolupracovat a neformulovat svou politiku v izolaci, ale vzájemně sdílet své znalosti. Správným přístupem, který by měl být přijat, je přístup založený na otevřeném a průhledném programu, na spolupráci a dialogu, zohledňující základy podstaty obou sektorů. ■
■■■
Mezi veřejným a soukromým sektorem
