Mexiko 28.10. – 24.11. 2007
(uváděné ceny $ značí mexické pessos) 28.10. Ciudad de México – pyramidy Teotihuacan – Puebla Hned po příletu v půl sedmé ráno neztrácíme čas a vyrážíme z letiště přímo na autobusové nádraží De La Norte a hurá busem na pyramidy Teotihuacan. S plnou polní, tedy velkými i malými batohy na zádech, vylézáme na Pyramidu Měsíce i Slunce, včetně zdolání dlouhatánské Cesty Mrtvých – není to dobrý nápad, batohy nás na vysokých a úzkých schodech docela převažují, bohužel směrem dolů. Člověk se holt nesmí moc zaklánět :) Ale jinak to je super, naše první pyramidy! :) Kolem druhé odpoledne se vydáváme busem zpět do Ciudad de México. Tam se snažíme na autobusáku najít nějaké pečivo podobné našemu chlebu, ale i přes výběr 4 různých druhů neúspěšně. Všechno sladké, ale docela dobré. Ještě navečer se přesunujeme do města Puebla. Ubytováváme se nedaleko Zócala (hl. náměstí) v hotelu San Augustin za vcelku přijatelnou cenu (170$) v příjemném, čistém, malém pokojíku s jednou velkou postelí, koupelnou a snídaní (con cuarto de baňo y desayuno :) ). 29.10. Puebla – pyramida v městečku Cholula - Puebla Dopoledne vyrážíme na pyramidu ve městě Cholula. Jedná se o objemově největší pyramidu na světě s kostelem na vrchu a jedním zpřístupněným, 280 m dlouhým tunelem, který je úzký, nízký a jednosměrný a my do něj samozřejmě vlézáme z opačné strany (kde mj. není budka se vstupenkami :) což je ale opravdu neúmyslné). Kostelík na pyramidě, která je cela zarostlá travou (tedy kromě odkrytých spodních partií), je příjemný a z jeho „terasy“ je hezký výhled do okolí včetně pohledu na Popocatépetl, Iztachíhuatl a La Malintzi. Z výletu na pyramidu se vracíme zpět do Puebly a stíháme ještě prohlídku města, kde všichni jezdí jak šílení! Dalším zajímavým zážitkem dnešního dne je nákup benzínu do našeho outdoorového vařiče na benzín. Na benzínové pumpě na nás koukají dost nechápavě, když chceme do té malé plechové lahvičky natankovat pár kapek benzínu, ale nakonec se přeci jen daří :) 30.10. Puebla – Apizaco – Centro Vaccacione La Malinche – přesun pod sopku La Malinche Další den vyrážíme přes Apizaco do Centro Vaccacione La Malintzi. Jedeme tam colectivem, což je minivan, který převáží tolik lidí, kolik je do něj řidič schopen nacpat, nikdy však neodjede poloprázdný. Do Centro Vaccacione z poslední vesnice pod sopkou jedeme poslední čtvrt hodinu sami dva. V Centru je příšerně drahé ubytování. Nachází se ve výšce 3.333 m n. m. a slouží jako základna pro aklimatizaci a následný výstup na La Malinche, jejíž vrchol se nachází ve výšce 4.460 m n. m. Bohužel, jsou tu jen chatky pro 6 osob nebo pak možnost stanování. Stan nemáme, takže musíme do chatky a protože jsme v celém kempu sami, musíme ji zaplatit celou, tedy jako pro 6 osob (522$). Uff, tohle bude nejspíš naše nejdražší ubytování. Odpoledne couráme po kempu, koukáme na televizi, kde ukazují záplavy v oblasti kolem města Villahermosa. Jdeme spát poměrně brzo, protože chceme vyrazit na sopku hned brzy zrána. 31.10. Výstup na sopku La Malinche - Puebla Ráno vyrážíme a procházíme nejdřív pomalu stoupajícím lesem, který však velmi rychle mění sklon a začínáme šplhat skoro po čtyřech. Dostáváme se nad lesní partie, dáváme sušenku a pokračujeme kolem průrvy až k sopečné suti, po které nekonečně šplháme – 3 kroky nahoru, 2 to po suti sjede zpátky dolů. A k tomu začíná být znát nedostatek kyslíku. Přeci jen, už jsme někde ve výšce 4.200 m n. m. Nevěříme tomu, jak můžou v takové výšce rychle docházet síly...20 kroků a dost...20 kroků a dost...atd.. Zvažujeme, jestli je vůbec rozumné to pokoušet, protože se nám už trochu motá hlava. Ale nakonec ji přeci jen zdoláváme. Je to paráda! Jedno vrcholové foto, rozhlédnout se kolem dokola a raději hurá dolu. Dolů to po suti klouže samo, je to jak na zélandských sopkách – z trekovek se stávají lyže a už se jede :) Zhruba v polovině cesty dolů mi začíná být zle, Pavel je zatím v pohodě. Když se dotrmácíme dolů (cesta lesem je nekonečná), jdeme se ještě osprchovat do chatky, balíme batohy a čekáme na colectivo. Čekáme asi 2 hodiny, během kterých mě pořádně bolí hlava a je mi špatně, no
jo, vysokohorská nemoc se přeci jen projevuje, už ať jsme dole v Pueble, tam je to jen 2.200 m n. m. :) Spíme opět v hotelu San Augustin (170$). 1.11. Puebla - Oaxaca Dnes si v klidu užíváme snídani v hotelu, pak se couráme se po městě a odpoledne jdeme na bus, kterým se přesouváme do státu Oaxaca a města stejného názvu. Odjíždíme před třetí odpoledne a do města Oaxaca dorážíme večer v osm. Hledáme ubytování dle průvodce LP, ale nějak se nám nedaří. Některá ubytování vůbec nenacházíme a ty co nacházíme, jsou plné. Zítra jsou totiž dušičky, takže je všude obsazeno. Nakonec se ubytováváme v šíleném hotelu a šíleném pokoji (120$), kde je jeden záchod na celé patro čítající asi 30 pokojů a kde kolem půlnoci začíná naplno vyhrávat živá mexická hudba. 2.11. Oaxaca – pyramidy Monte Alban - Oaxaca Hned ráno si jdeme koupit lístky na noční bus do Huatulco na příští den a cestou zpět do našeho příšerného hotelu si domlouváme mnohem lepší ubytování v hostelu Mezkalito (dorm 2x110$), doporučujeme. Po přesunu do hostelu si necháváme batohy v dormu a vyrážíme na výlet k vyhlášeným pyramidám Monte Alban. Ty jsou na kopci nad městem a jsou super. Couráme se tam skoro dvě hodiny, potom nakupujeme nějaké suvenýry a přemisťujeme se zpět do města. Večer vyrážíme na slavnosti mrtvých. Všude se už několik dní předem prodávají cukrové lebčičky, kostřičky atd. :) Na různých náměstích probíhají programy, my shlížíme ten s představením místní tradice - je to divadlo venku před kostelem a zahrnuje ukázky od rituálních tanců indiánů až po běžný život pozdějších kultur. Je to vážně moc pěkné, ale bohužel to nezvládáme až do konce, protože jsme utahaní. 3.11. Oaxaca – strom El Tule – kaskády Hierve Agua – pevnost Mitla – tkalcovská dílna – palírna mezkalu - Huatulco Na dnešek si koupujeme výlet na památky zahrnující obrovský cypriš v městečku El Tule, tkalcovskou dílnu v Teotitlan del Valle, mozaikové pyramidy Mitla a malé Pamukale - kaskády Hierve Agua. Obědváme v městečku Tlacolula a cestou zpět navštěvujeme místní palírnu a ochutnáváme asi 4 druhy Mezcalu, mňam, mňam :) Prostě fajn výlet. Následně po výletu jdeme na náměstí na jídlo - dáváme si tacos a je to úplně něco jiného, než čekáme :) Ale je to docela dobré, akorát hrozně pálivé. Nočním autobusem v jedenáct v noci ještě týž den se přesouváme do Huatulco u Pacifiku. 4.11. Huatulco – Pochutla – Puerto Angel - želvárium v Mazunte – laguna Estero de la Ventanilla - Huatulco Dorážíme v sedm ráno a hned nás začínají nahánět na ubytování. Tak jedno nakonec bereme (hotel za 230$, drahota, ale neberte to v sedm ráno), zahazujeme tam batohy a vyrážíme na výlet. Nejdřív jedeme do města Pochutla, kde končí bus. Odtud se přemisťujeme taxíkem do Puerto Angel, kde se chvíli potloukáme po pláži a pak vyrážíme pěšky po silnici do želvária v Mazunte. Cestou si stopujeme místní mexičanku, která nás dováží až na místo. Želvárium nic moc, tak vyrážíme dál na výlet loďkou po laguně u pláže Playa Ventanilla s krokodýlama a mangrovníkama a sem tam nějakým ptactvem a to je super. Jen ta doprava je dnes trošku divoká :) Po zmiňovaných dopravních prostředcích (bus, taxi, stop, taxi) se po procházce na pláži vracíme zpět taxíkem s nějakými mexičany do Mazunte a odtud camionetas do Pochutly (to je dodávka, která má nad korbou střechu a na korbě sezení pro cca 12 lidí - zepředu se dá vykukovat nad střechou auta jak v safari...tak toho využíváme a máme z toho druhé vánoce :)). No, dnes jsme to měli docela našláplý :) ale super! Den ještě dotváříme pekelným vařením večeře na pokoji, ten benzíňák je fakt do volné přírody a ne do uzavřených prostor :) 5.11. Huatulco – pláže – San Cristoóal de las Casas Dnes se vydáváme válet k pláži poblíž Huatulco. Nejdřív vyrážíme pěšky na pláž Bahia Chahue, ale protože nacházíme jen rozestavěný hotelový resort bez možného přístupu k pláži, tak nakonec stejně jedeme taxíkem (jsou tu vážně levný) na jednu vyhlášenou (i když
malou) se jménem Bahia Santa Cruz. Tam se střídavě koupeme, pijeme cervezu a dlabeme tortily s guacamole, prostě pohoda. K večeru jdeme do restaurace na další místní jídlo (něco jako masová kaše v banánovém listě) a čekáme na bus, kterým se v devět večer přesouváme do oblasti Chiapas, konkrétně do města San Cristóbal de las Casas. 6.11. San Cristóbal de las Casas – kaňon del Sumidero – Chiapo del Corso – San Cristóbal Do San Cristóbalu dorážíme v půl osmé ráno. Trošku změna v podnebí, v Huatulcu jsme padali vedrem, tady je možná až příliš zima, jsme opět kolem 2.000 m n. m. Městečko San Cristóbal je úžasné, krásné malované a moc příjemné. Ubytováváme se v super hostelu Posada Mexico (dorm 2x70$). Zahazujeme batohy a vyrážíme zjistit možnosti výletu ještě během dnešního dne. Natrefili jsme na agenturu, kde zrovna odjíždí na jednodenní výlet do kaňonu Sumidero a mají dvě místa volná, super, bereme, běžíme si ještě do hostelu pro batůžek s pár věcmi na celodenní výlet a v půl desáté už frčíme. Vezou nás minibusem ke kaňonu a následuje cca 1-2 hodinová projížďka motorovým člunem po kaňonu, nad kterým je přehrada. Po projížďce mezi vysokými skalními stěnami a sem tam nějakým malým rádoby vodopádkem se přesouváme do městečka Chiapo del Corso, kde máme na hodinu rozchod na prohlídku města. Jedná se o první město státu Chiapas. Španělská architektura kam oko dohlédne. Koneckonců po celém Mexiku. Barvičky jedna báseň, no pastva pro oči :) Po návratu do San Cristóbal zjišťujeme u různých agentur možnosti a ceny výletů směr Guatemala. 7.11. San Cristóbal – ekologická rezervace Huitepec – původní vesnice San Juan Chamula – San Cristóbal V průvodci LP se dočítáme o nějaké rezervaci kousek od města, takže ji hodláme dnes najít. Není to nic jednoduchého, protože o ní nikdo moc neví. Nakonec v nějakém zapadlém ekoinfocentru zjišťujeme, kterým směrem leží a jak se k ní dostat. S použitím místních dopravních prostředků – colectivos se tedy přemisťujeme cca 7 km za město a nacházíme ekologickou rezervaci Huitepec. Pro velký úspěch absolvujeme okruh dvakrát, resp. jsme z průvodce špatně pochopili, že se dá vylézt na vršek kopce, na kterém se rezervace nachází, a tak když jsme na něj poprvé nenašli odbočku, vydali jsme se na okruh znovu (naštěstí měl jen asi 3 km). Chyba lávky, dvakrát měř a jednou řež, resp. několikrát si přečti a raději doslovně přelož, co ti píšou a pak se někam vydej :) Nicméně rezervace byla hezká, cesta vedla pralesem, kde jsme nepotkali ani živáčka a všude rostly bromélie a orchideje. Po důkladné prohlídce rezervace si u silnice zastavujeme colectivo a popojíždíme dalších 7 km do nejpůvodnější vesničky San Juan Chamula, kde se prý nemá moc fotit (místní indiáni to nemají rádi). No ale ubraňte se tomu, když se před vámi otevře pestrobarevné tržiště s malovaným kostelíkem v pozadí :) San Juan Chamula je kouzelná, barevná i když chudá indiánská vesnička se stovkami stánků se suvenýry, přičemž dominantou je velké barevné náměstí (díky stánkům s ovocem, zeleninou a místním textilem) před barevným kostelíkem. Po návratu do San Cristóbal kupujeme dvoudenní výlet, resp. přesun s několika výlety cestou do Guatemaly. Pak couráme po městě a večer na hostelu píšeme maily a učíme se salsu (teda Zuzka, Pája odmítá :)). 8.11. San Cristóbal – vodopády Agua Azul a Misol-Ha – pyramidy Palenque – město Palenque Dnes se vydáváme na 3 denní výlet s cestovkou. V 6 ráno vyrážíme minibusem víc než klikatou cestou (i Kinedril přišel cestou na řadu, na poslední chvíli :) ) přes stát Chiapas do města Palenque. První zastávka je na ranní kafe a pak pokračujeme na vodopády Agua Azul. Tam máme cca 1,5 h času na procházku kolem řeky se zmíněnými vodopády. Mají tu výborný jugos (čerstvá šťáva z pomerančů a grepů) a celkově je tu báječně. Vodopády určitě stojí za vidění. Pak se tou úžasně zvlněnou a zelenou krajinou Chiapasu přesunujeme k vodopádu Misol-Ha. Je to sice jenom jeden vodopád, ale je docela vysoký s jezírkem na koupání a dá se projít u stěny za vodou, takže koukáte skrz vodopád do jezírka. Odtud přejíždíme na ruiny pyramid Palenque – naše první pyramidy v džungli. Jsou úžasné! Vzhledem k tomu, že sem dorážíme cca dvě hodiny před zavírací dobou, už tu není ani moc turistů, takže pohoda, příjemné večerní sluníčko, prostě paráda. Jsme uchváceni! V městečku Palenque nás autobus vyhazuje a vrací se s většinou turistů zpět do San Cristóbalu. My
hledáme a nacházíme úžasný hotel Posada Tukan (180$), kde máme pokoj s jednou širokou postelí a vlastním sociálním zařízením. A na terase mají klec s živým tukanem :) Večer se jdeme cournout po městě. V lékárně si rukama nohama vyžadujeme gel na štípance od komárů a jdeme vypalovat fotky na CD. Pak jdeme na večeři a končíme na tržišti, kde posloucháme živou hudbu. 9.11. Palenque – památky Yachxilan a Bonampak – Lacanja Ráno vyrážíme na autobusák ADD bus station, kde nás má v 6h nabral bus, kterým vyrážíme na památky Yachxilan a Bonampak. Předtím se však stavujeme, už v podstatě v džungli, na příjemnou snídani. Rýže, fazolová kaše, vajíčka, toustový chleba, ovoce, džus, kafe, čaj, no prostě všechno možné. K tomu nám tam lítá několik místních papoušků, kteří jsou docela nenažraní. Pak už se přesunujeme k hraniční řece s Guatemalou – Usumacintě. Odtud jedeme motorovou loďkou na památky Yachxilan, které jsou naprosto úžasně schované v husté džungli a nejsou přes bujnou vegetaci vůbec vidět ani z loďky, i když jsou hned vedle řeky. Rozhodně stojí za shlédnutí! Důkladně je prozkoumáváme a pak se vracíme zpět na mexický břeh Usumacinty, kde máme zamluvený oběd. Je kuřátko, rýže, tortily a pálivé omáčky :) Po obědě se přemisťujeme na památky Bonampak, kde toho sice moc není, ale zase tam je velká stela a úžasný výhled přes koruny stromů z vršku pyramidy do rozlehlé džungle. Pak už nastává přesun do Lacanja, našeho místa k přespání v džungli v údajně luxusních cabaňas. Aspoň na obrázku tak vypadaly. Realita je taková, že nás odváží na konec světa, kde je taková dřevěná bouda s malou dvoupostelí s ještě menší moskytiérou, pavouky pod polštářem, uprostřed džungle, kde je okolo vesnička s několika málo místními obyvateli (asi 10). Ale je to zážitek (po přežité noci to je sranda, ale před ní jsme se smáli spíš jen ze zoufalství). K večeři je pro změnu zase kuře a ke snídani vajíčka s rajčátky. 10.11. Lacanja – hraniční přechod Frontera Corozal - Flores Dnes nás čeká "JEN" přesun do Flores v Guatemale...haha...začíná to nevinně, přesun na hraniční přechod Frontera Corozal v Mexiku. Poplatek 100$ na osobu za opuštění Mexika. Pak řekou Usumacintou na loďce s bagáží do Bethelu na guatemalské straně. Tam se skládáme do autobusu, který už v Evropě nenajdete ani na vrakovišti. Nevěříme, že nás vůbec doveze pár metrů. Tímhle stařečkem se přesouváme na imigrační úřad, kde platíme 5USD za vstupní razítko. V podstatě se jedná o baráček za vesnicí, široko daleko nikde nikdo, jen silnice, malé občerstvení a dva imigrační úředníci v něm. Pak už hurá do Flores. Vozovkou po prašné cestě na rozpadnutí, kterou snad ani nelze nazvat polní, po které se motají koně, krávy a všechno možné, jedeme asi 3 hodiny. Dokonce tu potkáváme i náklaďáky a tiráky. Po 4 hodinách, znaveni únavnou, nekonečnou cestou, kdy sedačky v autobuse jsou tak vysezené, že člověk sedí na látkou potažené traverze, konečně dorážíme do Flores. Flores je hezké malebné městečko na skoro ostrově na jednom jezeře v centru Guatemaly u národního parku Tikal. Ubytováváme se v hotelu (90Q) a vyrážíme na prohlídku městečka a na večeři na molu u jezera. Jo, je to pohoda. 11.11. Flores – Tikal - Flores Ve 3:30 ráno vyrážíme s agenturou busem na východ slunce do Tikalu na vrcholu pyramidy nad džunglí. Bus nejenže nás dováží k NP, ale i přes park přímo pod jednu z pyramid. No, cesta je docela zajímavá, protože venku je ještě tma, takže se docela divíme, proč má ten autobus tak velký sklon nahoru a dolů. Je to dost drsné stoupání a klesání a stoupání a klesání...no prostě si stačí představit autobus prodírající džunglí nahoru a dolů :) S čelovkami vylézáme na pyramidu a čekáme na východ slunce. Ten se sice moc nedaří, protože je opar, ale jinak je krásně slyšet, jak se džungle probouzí. Na další 3hodiny máme k dispozici průvodce, který nás vodí po hlavních pyramidách a vykládá nám i o kytkách a životech Mayů. Je to zajímavé. Pak se zbytek dne procházíme po parku sami. Je to fakt úžasný! Člověk se pořád pohybuje v džungli a různě nachází další a další pyramidy, některé více jiné méně odkryté. Tikal zatím mezi památkami jednoznačně vede! Večer jdeme na večeři s přednáškou německého archeologa o Mayské kultuře v angličtině do jedné restaurace, kterou zároveň vlastní. Dáváme si nějaké Mayské speciality a je to VÝBORNÉ!
12.11. Flores – Tulum (přes Belize) Dnes nás čeká přesun do Chetumalu zpět do Mexika. Ještě ráno se smějeme těm, co jedou zpět tou šílenou cestou do Palenque. Po 3 hodinách cesty naším směrem se už nikdo nesměje a na konci 10h cesty tu agenturu všichni proklínáme. Nejen, že autobus byl opět na rozpadnutí a slibovaná klimatizace tam snad ani nikdy nebyla, ale do a z Guatemaly nevedou asi jiné cesty než polní. K tomu se nám asi po půl hodině cesty rozpadá jedno kolo ze zadní dvounápravy a s tím jedeme až na hranici s Belize. Jsme atrakcí všude, kudy projíždíme, jak to při malých rychlostech rachtá. Všichni se otáčí, někteří nevěřícně kroutí hlavami a jiní se smějí, jako jestli to prý myslíme vážně s tou rachotinou někam dojet, když silnice není silnicí nýbrž polňačkou. Před hranicemi to v místním servisu přes 2h opravují a my vesele putujeme přes hranice. Batohy z autobusu na záda, přes imigrační, platíme za opuštění Guatemaly 20 quetzalů, nakládáme opět batohy na stejná místa v autobusu a hurá dál. Následuje cesta po normální silnici skrz Belize do Belize City. Překvapuje nás, že Belize je tak chudá, čekali jsme ji vyspělejší (i když o něco víc než Guatemala vyspělejší je, mají posekanou trávu před chýškami). Na hranicích Belize s Mexikem stejné martýrium s batohy a další překvápko v podobě 15 USD za osobu za opuštění Belize. Hlavně že agentura slibovala, že nebudeme nic platit. No, důležité je, že jsme cestu přežili, i když ani nevíme jak, protože řidič nám cestou usínal. Chvíli jsme jeli vpravo, chvíli vlevo, ale na poslední chvíli, než jsme sjeli ze silnice, se vždy probral a stočil volant na druhou stranu. V Chetumalu přestupujeme na bus do Tulumu, kde se ubytováváme v cabaňas Rancho Tranquillo (250$) na kraji města. Tentokrát to je pravá cabaňa s dvoupostelí a moskytiérou. Pak vyrážíme na večeři a dáváme si po dlouhé době něco evropského, pizzu a pivo. 13.11. Tulum Dnes vyrážíme na památku Tulum pro změnu colectivem, protože to je od města docela daleko (přes 3km v nechutném vedru). Jedná se o jedinou pevnost u moře. Docela pěkná, jen tam je na náš vkus moc rušno. Tak ji prolézáme a pak se jdeme válet na pláž. Je to pěkná pláž s pár bary, kde se míchají koktejly. Voda průzračná, no prostě Karibik :) Po pláži prochází mexikánec co prodává hamaky (houpací sítě). Docela se nám jedna líbí a když se nám ji podaří usmlouvat na přijatelnou cenu, zjišťujeme, že tolik s sebou v peněžence ani nemáme. Nakonec nám ji tedy prodává za tolik, kolik u sebe máme :) Z 500 na 203. Až nám ho je líto, ale víc opravdu v peněžence nemáme. Odpoledne se pak couráme po městě a nakupujeme a smlouváme ceny za suvenýry na ulici. Večer ve městě 3h nejde proud, takže to je docela vzrůšo :) K večeři si tedy děláme jen špagety s kečupem na plynovém vařiči v jídelně našeho hostelu. 14.11. Tulum – Punto Soliman - Tulum Dnes se vydáváme colectivem na pláž Punto Soliman 11km severně od Tulumu. Našli jsme ji v průvodci jako palmami lemovanou, bílou písečnou pláž s možností kajaku. Colectivo nás nechápavě vyhazuje u odbočky na hlavní silnici. Odtud jdeme skoro půl hodiny pěšky po silnici až k pláži, kolem nás projíždí snad jen dvě auta. Na místě však není ani noha. Pláž je docela pěkná, ale ve vodě jsou všude řasy, takže se tam nedá koupat. Kajaky na břehu nějaké jsou, ale jelikož je pobřeží nudné, nesnažíme se je ani v resortech, u kterých se nacházejí, půjčit. Pomalu se vydáváme zpět k hlavní silnici. Je hrozné vedro. Na hlavní si stopujeme jak jinak než colectivo a vezeme se na odbočku k ruinám, odkud to je ještě pěkný kus k pláži, kde jsme byli včera. Kotvíme na několik hodin na pláži a relaxujeme ve vodě či pod palmou, příp. u baru :) Večer klasika, couráme po městě a dáváme si večeři. 15.11. Tulum – šnorchlování v cenotech – Playa del Carmen Dnes ráno se vydáváme na Xel-ha, kde je něco jako vodní svět. Poté, co zjišťujeme cenu 750$ za osobu, vracíme se zpět a jdeme na doporučení čechů, které jsme potkali v hostelu, do potápěčské agentury, kterou vlastní dva češi. Tam si kupujeme šnorchlování v cenotech za 200$ na osobu. Jedeme jen sami dva s bratry majiteli a jedním Australanem. Cesta vede nejdřív po hlavní silnici, ale z té pak uhýbáme na prašnou cestu džunglí, kudy jedeme na korbě náklaďáčku jak na safari cca 20 min. Stavíme u jeskyní propojených jezírkem. Šnorchlujeme a je to paráda! Voda je průzračná a úžasně nadnáší, takže se člověk může soustředit jen na ty krásné krápníky pod sebou. Cenoty jsou vlastně zatopené jeskyně, kde je
voda sladko-slaná, neboť jsou propojeny s mořem, někdy až 50 km. Některé byly dříve bez vody, protože se tam dodnes objevují kostry, resp. mayská pohřebiště. To naštěstí neobjevujeme :) Proplouváme i do vedlejší jeskyně, je to vážně zážitek. Trochu jsme si teda nabili hlavy, když nám cestou zpět zhasli (některé jeskyně mají žárovku, aby v nich bylo lépe vidět, protože se do nich dostává pod vodou). Je to super! Pak nás kluci odváží na hlavní silnici, kde si stopujeme colectivo do Playa del Carmen. Tam se ubytováváme v hostelu, který je spíš opiovým doupětem (200$). Večer se procházíme po městě a po pláži, kde si dáváme pivko a kolem půlnoci zalézáme do toho doupěte, kde je všude cítit tráva. Mezi pokoji jsou pouze 2m vysoké zdi, nikoli však až ke stropu, takže si to užíváme opravdu plnými doušky. Jinak Playa del Carmen se nám moc nelíbí, s charakterem Mexika nemá nic společného. Samé americké a evropské obchody, supermarkety, všude američani trávící zde svou dovolenou, no prostě žádná cestovatelská lahůdka. 16.11. Playa del Carmen – šnorchlování v moři – přesun přes Cancún na Isla Mujeres Na ráno máme domluveno šnorchlování v moři, které je fajn. Máme s sebou průvodce, který nás odváží člunem na moře ke korálovým útesům, kde s námi šnorchluje a ukazuje nám různé ryby, korály, mušle atd. Je to fajn, ale jsou vlny, takže to docela houpe a šplouchá do šnorchlu :) Drželi jsme v ruce živou hvězdici, malého krabíka, který se nechtěl pustit i malého ježka, jehož bodlinky sice nebodali, ale lepili se jak svízel přítula. Je to zase úplně jiný zážitek, prostě paráda! Po šnorchlování se jdeme v agentuře osprchovat, bereme batohy a vyrážíme na bus do Cancúnu. Tam pouze přestupujeme na MHD a popojíždíme k molu, odkud odjíždějí trajekty na ostrov Isla Mujeres. Tam se ubytováváme v hostelu Pocna u moře (240$) a jdeme se projít po pláži a navečeřet do rybářské restaurace s posezením na pláži. Dáváme si čerstvé ryby, je to mňamka. Večer trávíme na hostelu ve společné zahradě v hamace. Je tam docela živo, protože tam mají zároveň restauraci, bar a televizi, vše v takovém altánu v zahradě, takže tam jsou úplně všichni ubytovaní. A že jich není málo :) 17.11. Isla Mujeres Ráno si půjčujeme kola a vydáváme se prozkoumat 8-mi km ostrov. Kola jsou docela rachotiny, ještěže ostrov není kopcovitý, při sebemenším stoupání totiž při záběru hrozí řetěz přetržením. A jedny řidítka mají zlomené a drží pohromadě jen omotaným molitanem. Ale kola nakonec přežívají. Na druhém konci ostrova je krásný výběžek se starým majákem u restaurace, ze kterého je parádní výhled do okolí na úžasné azurové moře a na Cancún. Taky je tu kolonie leguánů, kteří jsou opravdu všude. Cestou zpět jedeme po druhém břehu. Obě cesty jsou pěkné, cesta tam spíše městečky, ale s hezkou zastávkou na rybářském pobřeží, cesta zpět se zase klikatí stále po skalnatém pobřeží. Před vrácením kol se ještě jedeme vykoupat v moři, které je tu ale hrozně mělké. Po obědě v rybářské restauraci si dáváme koktejl Miami Vice v hamace na pláži, kde jen tak relaxujeme a pak jdeme na hostel sbalit batohy a vyrážíme na ferry do Cancúnu. Odtud se hned přesunujeme busem do Valladolidu. Dorážíme sem už za tmy a opět hledáme hostel dle LP, ale je v rekonstrukci. Nacházíme tedy další hotel, ale ten je drahý. Naproti je však levnější hotel Lily (200$), který ovšem není nic moc. Je však čistý, tak ho bereme. Vyrážíme do města na večeři. Nacházíme místní žrádelny v podloubí, tak si kupujeme pizzu a bereme si ji s sebou na pokoj. 18.11. Valladolid – Chichen Itzá - Valladolid Ráno jdeme opět do podloubí na snídani na tacos, kupujeme si sladkou mňamku v pekárně, dýňová semínka v cukrkandlu na ulici a vydáváme se na nejznámější mayskou pyramidu v Mexiku - Chichen Itzá. Je to opět obrovský komplex, pyramidy mají zase trochu jiný charakter. Chichen Itzá je známá hlavně čtvercovou pyramidou. V době slunovratu vzniká efekt hada slézajícího dolů z pyramidy, a to když slunce osvětluje pouze schody, které jsou zakončené hadími hlavami a vytváří tak iluzi pohybu. Prohlídka je docela náročná kvůli rozlehlosti ruin, i když Tikalu se to nevyrovná. V komplexu ani není tolik volné džungle jako na ruinách v Chiapasu a Guatemale, přeci jen se už nacházíme trochu v jiném podnebí, resp. na Yucatanu. Vzhledem k tomu, že v ceně lístku je i večerní zvuková a světelná show (s výkladem historie a mayských zvyků a znalostí ve španělštině), tak tam čekáme až do večera. Show je docela pěkná, ukázka slunovratu a jeho efektu na pyramidě (had slézající
z pyramidy). Horší to je s návratem do Valladolidu. Je tma, autobus od pyramid žádný nejede, tak se pěšky vydáváme do blízké vesnice. Tam chvíli zkoušíme stopovat, ale ve tmě nás nikdo nechce vzít a hlavně už moc aut nejezdí. Zkoušíme i taxi, ale cena je tady šílená. Tak jdeme blíže k vesnici a nacházíme autobusovou zastávku, kde už čeká pár lidí. Bus jede cca za půl hodiny a je sotva za třetinu ceny co taxi. Spíme tam co včera, tedy hotel Lily. 19.11. Valladolid - Mérida Ráno jdeme pro snídani do pekárny, ale snídáme až na bus nádraží. Vyrážíme do Méridy. Ubytováváme se opět v úžasném hostelu Nomad (200$). Couráme po městě, po tržištích, flákáme se kolem náměstí a pak na hostelu. Prostě relax. 20.11. Mérida – Celestún – Mérida Po snídani jdeme na autobusák a odjíždíme do Celestúnu za plameňáky a pelikány. Jako spousta jiných zajímavostí, i tento výlet se dá koupit od agentury. Nechce se nám však platit hříšné peníze a chceme si víc užít cestování s místními lidmi a pravé mexické atmosféry, a tak jedeme opět na vlastní pěst. Problém je v tom, že na páži musíme najít dostatečný počet lidí, se kterými je loďka ochotna vyrazit. Potkáváme tam holčinu, se kterou se různě potkáváme už od Tulumu (vždy v hostelech), tak jsme tři. Jenže potřebujeme ještě aspoň 2 lidi. Přichází skupina Mexičanů, ale k nim nás přifařit nechtějí, protože by z nás měli míň peněz. Tak si mezitím dáváme něco k pití na pláži, kupujeme tam i pár šperků z mušlí a kokosu a zhruba po hodině a půl se dočkáváme španělského postaršího páru a můžeme se španělsky mluvícím kapitánem vyrazit za plameňáky. Jedeme kolem spousty pelikánů šedých (místních), bílých (létají sem z Kanady), kormoránů a dalších volavek a kdoví čeho ještě. Pak se zastavujeme u "zkamenělého" lesa (petrified forest). Byl to les, který byl dřív na suchu, příp. ve sladké vodě, ale pak byl zaplaven slanou vodou z moře. To vše již před velmi dlouhou dobou, ale stromy tu zůstaly dodnes, tvrdé jako skála. Pak vjíždíme do zátoky, kde konečně vidíme první skupinu plameňáků, za kterými jsme se sem vydali. Jsou nádherní. Zastavujeme opodál a pozorujeme je, jak si tam tak na mělčině (uprostřed zátoky) stojí na jedné noze. Pak přijíždíme blíž a plameňáci začínají vzlétat. To je snad nejnádhernější okamžik, záplava růžovo-černých křídel před modrým nebem, prostě paráda! Pokračujeme dál za dalším hejnem a cestou vidíme další volavky na stromech a pořádného krokodýla, od kterého jsme tak na 3 m, super. Pak s námi kormidelník míří přímo proti břehu plnou rychlostí, naštěstí tam je cestička mezi mangrovy. Vjíždíme tedy mezi mangrovy, kde je dřevěný chodníček nad vodou a dál v mangrovovém porostu sladkovodní pramen. Pak vidíme třetí a poslední skupinku plameňáků a vyrážíme zpět. Všechny skupinky čítali tak kolem 150ks. Chvíli se couráme po pláži a vyrážíme zpět do Méridy. Zrovna se slaví den mexické revoluce a ve městě se pořádají velké oslavy. Ráno při cestě na bus jsme viděli vztyčování vlajky za bubnování armádního orchestru a nastoupené jednotky a teď po návratu z výletu potkáváme alegorické vozy. Asi půl hodiny na to koukáme, ale protože máme šílený hlad, jdeme si něco uklohnit do hostelu. Zhruba za hodinu vyrážíme opět do ulic a potkáváme u náměstí ještě další a další alegorické vozy. Je to vážně ohromná sláva. 21.11. Mérida – Mexico City Po obědě nasedáme do VIP busu (tedy nikoli druhá třída, ale VIP – ty bereme vždy na dlouhé nebo noční přejezdy, protože jsou jednak pohodlnější a jednak bezpečnější...zima z klimatizace však je ve všech stejná, brr), ze kterého vystupujeme až druhý den v devět ráno v Mexico City. 22.11. Mexico City (Ciudad de México) – antropologické muzeum Hned ráno po příjezdu do Ciudad de México se ubytováváme v jednom nic moc hostelu Moneda (330$) panelákového typu, zahazujeme batohy a vyrážíme do města. Nacházíme mimo jiné i hotýlek, který se nám zamlouvá více, ale už máme zaplacené ubytko v hostelu, tak si to rezervujeme rovnou na další den, holt ty batohy přeneseme zítra o půl kilometru dál. Metrem jedeme do antropologického muzea, kde trávíme docela dost času (není nic moc počasí, resp. je docela zima oproti Yucatanu, přeci jen jsme opět ve 2.200 m n. m., takže nám to ani moc nevadí). Pak couráme po městě, nakupujeme a kocháme se rozsvíceným Mexico City.
23.11. Mexico City (Ciudad de México) – historické centrum – vyhlídková věž Latinoamericana - Zócalo Ráno se stěhujeme do hotelu Juarez (250$). V 10h jdeme na walking tour na pyramidu Tenochtitlan u Zócalo. Pak shlédneme šamanskou show a ve finále jdeme do budovy Národního paláce, kde jsou na ochozu v prvním patře úžasné nástěnné malby od Diego Rivery, které tam namaloval v letech 1929 až 1935. Malby znázorňují dějiny mexické civilizace od příchodu Quetzalcoatla (aztéckého boha, opeřeného hada) až do porevoluční doby. Pak už vyrážíme sami k věži Latinoamericana, kde si platíme celodenní vstup, který využíváme hned třikrát. Jednou hned, poté na západ slunce a naposledy na rozsvícené město ve tmě. Mezitím opět kupujeme pár suvenýrů a vydáváme se opět místní dopravou (vláčkem) na plovoucí zahrady. Procházíme poměrně neturisticky vypadající oblastí až k vodě a zjišťujeme, že jsou možné jen projížďky loďkou a ta je docela drahá. Tak to obracíme, kupujeme si cestou jugos a jedeme zpět. Pak opět nakupujeme, jdeme na večeři – tacos v místní žrádelně na ulici a popíjíme jugos. Cestou potkáváme tancující indiány, tak se ještě chvíli potloukáme po Zócalo a blízkém okolí a pak jdeme na hotel balit batohy, protože zítra už nás čeká jen přesun na letiště. 24.11. Mexico City (Ciudad de México) – odlet domů Ráno vyrážíme ještě na vydatnou snídani, kde utrácíme poslední zbylé pessos, dobalujeme batohy a pomalu se přesouváme na letiště. Kupujeme ještě trička, ale už máme jen dolary, tak holt za ně. Letíme opět s leteckou společností Iberia s přestupem v Madridu do Vídně, odkud se přesouváme Pendolinem do Prahy.
