Publikace: Mexiko – 200 let nezávislosti Hingarová V. - Květinová, S. - Eichlová, G. (eds.) 2010: Mexiko – 200 let nezávislosti. Červený Kostelec, Pavel Mervart. ISBN: 978-80-87378-48-9, počet stran: 480 Vydáno v prosineci 2010 Publikace „Mexiko – 200 let nezávislosti“ mapuje novodobé dějiny země v tematických blocích zaměřených na dějiny a společnost, aktuální dění,kulturu a umění, jakož i jazyk a literaturu. Čtyři sekce obsahuje přehledovou studii o dané problematice a několik dílčích článků věnujících se jednotlivým aspektům tématu. Ačkoliv autoři příspěvků se rekrutují převážně z nastupující vědecké generace, rozhovory s kapacitami oboru na úvod každého bloku se hlásí k práci svých předchůdců. Publikace je primárně zamýšlena jako publikace studentů studentům a má ambice stát se základním studijním materiálem, svým tematickým záběrem však nepochybně osloví i širší veřejnost se zájmem o tuto latinskoamerickou zemi. SEKCE I. DĚJINY A NÁBOŽENSTVÍ
KAPITOLA Gabriela Eichlová Markéta Křížová – Denis Belucz Petra Měšťánková Kryštof Kozák
II. AKTUÁLNÍ DĚNÍ
Rozhovor s prof. Josefem Opatrným Kořeny nezávislosti Církve a mexický stát v 19. a 20. století Mexický politický systém a jeho proměny od roku 1917 do současnosti Konec nezávislosti? Důsledky politické a ekonomické transformace v Mexiku pro zahraniční politiku
Rozhovor s Miguelem Leónem–Portillou Přemysl Mácha Mexický paradox: obraz a realita v proměnách postavení domorodých obyvatel Mexika Pavlina Redlová Fragmenty setkávání turistů, indiánů a antropologů v San Cristóbalu de las Casas v Mexiku Marek Halbich Sociální adaptace Tarahumarů v severozápadním Mexiku v kontextu lokální ekologie Zuzana Kostičová Domorodá mexická náboženství a New age Magdalena Sládková Mexická menšina ve Spojených státech amerických Ilona Bečicová – Eva Mexicko-americká hranice: její problémy a perspektivy 1
Janská Vendula Běláčková III. JAZYK A LITERATURA Zuzana Erdosová Vendula Hingarová Hana Matochová Andrea Alon Markéta Riebová IV. KULTURA A UMĚNÍ Sylvie Květinová Petra Binková - Luis Fernando Ayala Petra Kaboňová Kateřina Klápšťová David Čeněk Zita Straková
Mexiko pod vlivem drog a drogové politiky Rozhovor s profesorkou literatury Annou Housková Mexická španělština Indiánské jazyky v Mexiku Heterogenita současné mayské literární tvorby Mexický román na přelomu tisíciletí Básník a kronikář. Metafora a ironie v historické imaginaci esejistického díla Octavia Paze a kronik Carlose Monsiváise Rozhovor s profesorem dějin umění P. Štěpánkem Památková péče v Mexiku: živá minulost Zásadní okamžiky v mexickém umění 20. století Posmrtný život José Guadalupe Posady Mexické sbírky Náprstkova muzea a lidová umělecká řemesla Panorama mexického filmu Půlstoletí mexického rocku (1950–2000)
2
ABSTRAKTY PŘÍSPĚVKŮ:
3
SEKCE: DĚJINY A NÁBOŽENSTVÍ Intelektuální předpoklady boje za mexickou nezávislost Gabriela Eichlová (FFUK) Hlavním cílem tohoto pojednání je pohlédnout na pojetí ideologických a politických základů nezávislosti Mexika s akcentem na náboženské a ideologické aspekty, které - společně s ekonomickými a společenskými aspekty - zásadním způsobem ovlivnily myšlenkové hnutí procesu emancipace ve velmi specifických podmínkách bývalých španělských kolonií v Latinské Americe. Zvláštní pozornost nebude věnována pouze liberálním myšlenkám a hnutím působícím v evropských metropolích, ale též myšlenkovému dědictví osvícenství, racionalismu a liberalismu 18. a 19. století a zvláštní roli katolické církve a s ní spojených proudů, katolického osvícenství, regalismu, jansenismu, a dalších fenoménů (např. kreolského patriotismu či svobodného zednářství), neboť všechny tyto faktory se významným způsobem podílely na procesu emancipace. Závěrečná část pojednává o tom, jak se okolnosti válek za nezávislost promítly do dějin Mexika. Mexický politický systém a jeho proměny od roku 1917 do současnosti Petra Měšťánková (UPOL) Autorka popisuje vývoj mexického politického systému, především po přijetí ústavy v roce 1917. Zaměřuje se na založení Národní revoluční strany (později Institucionální revoluční strany) v roce 1929 a její vliv na charakter politického systému, konkrétně na ustavení nedemokratického režimu. Značnou pozornost věnuje charakteristice nedemokratického režimu a jeho demokratizaci. Závěrem nastiňuje hlavní problémy demokratické konsolidace. Konec nezávislosti? Důsledky politické a ekonomické transformace v Mexiku pro zahraniční politiku Kryštof Kozák (FSV UK) Mexická zahraniční politika se v průběhu 20. století vyznačovala především důrazem na princip neintervence a prosazováním politické i ekonomické nezávislosti vůči potenciálně dominantním státům, zejména pak Spojeným státům americkým. Zásadní transformační procesy v 90. letech 20. století znamenaly přehodnocení mnoha východisek ohledně fungování ekonomického a posléze i politického systému. Příspěvek zkoumá, jak se tyto změny projevily ve sféře zahraniční politiky, v čem spočívaly největší změny a kde lze naopak vypozorovat kontinuitu s předcházejícím vývojem. Podrobnější prozkoumání této problematiky přispěje jednak jako případová studie do debaty ohledně vnitřních zdrojů zahraniční politiky, jednak k lepšímu 4
pochopení charakteru transformačního procesu, který se v Mexiku odehrál. Církve a mexický stát v 19. a 20. století Denis Belucz – Markéta Křížová Katolická církev měla v Latinské Americe výsadní postavení již v koloniální době. Byla významným politickým aktérem, pozemkovým vlastníkem a intelektuální autoritou. Katolické symboly hrály důležitou roli v sebeidentifikaci kolonistů. V Mexiku je v tomto směru dodnes nejvýznamnější kult Panny Marie Guadalupské. Po vyhlášení nezávislosti byla ale katolická církev vnímána jako konkurent nových vlád a liberální ideologie ji prohlašovala za překážku na cestě k národní jednotě a prosperitě. Snahy o omezení vlivu církve vyvrcholily v letech 1855–61 a 1872–78. Zároveň v této době přicházejí do Mexika protestanti, zejména „biblické společnosti“ z USA. Měli se stát spojencem liberálních vlád v boji s katolictvím. Za vlády Porfiria Díaze katolická církev znovu začala získávat vliv, ale revoluce znamenala opětné přitvrzení. Proticírkevní politika Callesovy vlády vyústila v ozbrojenou vzpouru (válku cristeros) v letech 1926–29. Soupeření katolické církve a státu ustávalo až po 2. světové válce, i díky posunům uvnitř katolické církve. Zájem o sociální otázky vyústil v 60. a 70. letech v „teologii osvobození“ a ve větší úlohu laiků v církevním životě. Protestanti reagovali „teologií prosperity“, která také reflektovala dlouhodobé sociální problémy Latinské Ameriky. Protestantské církve se v posledních desetiletích v Mexiku šíří zejména mezi domorodým obyvatelstvem. Přetrvává i lidová zbožnost, která mísí oficiální ideologii s prvky indiánskými, africkými i evropskými. II. SEKCE: AKTUÁLNÍ DĚNÍ Mexický paradox: obraz a realita v proměnách postavení domorodých obyvatel Mexika Přemysl Mácha Výchozím rámcem textu je jistý paradox v postavení mexických indiánů – v žádné jiné zemi Latinské Ameriky nežije tolik domorodých obyvatel, přesto Mexiko přiznává domorodým obyvatelům jen symbolická práva a zanedbatelnou míru autonomie. Text se pokouší nalézt možná vysvětlení tohoto paradoxu, a to zejména s oporou v teoriích identity, etnicity a nacionalismu. Zaměřuje se jak na politické, právní, ekonomické či kulturní proměny domorodých vesnic a účast domorodých obyvatel v regionální, státní a federální politice, tak na změny v (sebe)pojetí domorodých obyvatel a jejich prezentaci v kontextu utváření diskurzu mexického nacionalismu. Fragmenty setkávání turistů, indiánů a antropologů v San Cristóbalu de las Casas v Mexiku Pavla Redlová
5
Text se zaměřuje na vztahy a setkávání indiánů, turistů a antropologů v chiapaském San Cristóbalu de las Casas – v městě, jež se proměnilo z převážně ladinského prostředí v prostor s velmi komplexní společností. První, teoretická část se zaměřuje na koncepty etnického turismu, kritické reflexe etnografických reprezentací a na antropologické interpretace chiapaské společnosti. Následuje praktická část: jednak analyzující reprezentace indigenních obyvatel v turistických textech (Lonely Planet a lokálních muzeí) a dále pojednávající o dvou odlišných scénách turistických setkávání (na tržišti Santo Domingo a La Caridad a v centru města). Cílem studie je prozkoumat různé antropologické koncepty a teorie na pozorovaných situacích a jednáních. Sociální adaptace Tarahumarů v severozápadním Mexiku v kontextu lokální ekologie Marek Halbich Tento článek, vycházející z mého terénního výzkumu u severomexických Tarahumarů, sleduje tři hlavní cíle: 1. stručně nastiňuje vývoj subsistenčních rysů mezi indiánskými skupinami severozápadního Mexika; 2. analyzuje koncept ústupového regionu (región de refugio) mexického antropologa G. Aguirreho Beltrána a 3. aplikuje Binfordův koncept rezidenční a logistické mobility a na jeho základě analyzuje strategie regionální mobility a její čtyři základní typy, jež je možné pozorovat u zkoumané tarahumarské skupiny, ale rovněž u některých jiných indiánských skupin. Domorodá mexická náboženství a New age Zuzana Marie Kostićová Článek předkládá přehled dvou hlavních současných mezoamerických zdrojů hnutí New age. Označení „New age“ je zde užito v nejširším smyslu jako množství duchovních hnutí a proudů, které sahají od novopohanských covenů až po individuální, neorganizovanou eklektickou spiritualitu. New age často čerpá z exotických nebo zaniklých náboženství a k nim se v posledních desetiletích řadí i Mezoamerika. Ta se objevuje především v milenaristickém proudu týkajícím se roku 2012 a v „toltécké“ spiritualitě postavené na textech Carlose Castanedy. Zatímco první z těchto proudů je odvozen od reinterpretace mayského kalendáře, druhý vypráví skutečné či smyšlené zkušenosti autora, který se věnoval antropologickému výzkumu mezi severomexickými indiány Yaqui, stal se učedníkem místního šamana a byl iniciován v jeho tradici. Po návratu do USA sepsal množství knih popisujících psychedelické zážitky vyvolané požíváním místních drog, a především domorodou moudrost a magické praktiky, kterým se naučil.
Mexická menšina ve Spojených státech amerických Magdalena Sládková V jednadvacátém století se Hispánci stali největší etnickou menšinou ve Spojených státech a největší část z nich, 58 % podle sčítání lidu z roku 2000, 6
tvoří lidé mexického původu. Mexičtí Američané mají ve Spojených státech hluboké kořeny, ale jejich znevýhodněné postavení je stále jasně patrné. Většinou vykonávají nekvalifikované práce a dosahují nízkého stupně vzdělání. V šedesátých a sedmdesátých letech se hnutí za lidská práva mexických Američanů, známé jako chicanské hnutí, rozhodlo ukončit diskriminaci a další společenské problémy podporou chicanského nacionalismu. Chicanské hnutí přivedlo Američany mexického původu do politiky, přispělo k založení kateder chicanských studií na amerických univerzitách a inspirovalo mnoho uměleckých děl. Literární díla mexickoamerických autorů se zaměřují na témata, jako je pozice mexických Američanů ve společnosti, ženské a mužské role a hledání vlastní identity. Mexicko-americká hranice: její problémy a perspektivy Ilona Bečicová – Eva Janská V posledních několika desetiletích se do regionu podél mexicko-americké hranice nastěhovalo několik milionů lidí a celkový charakter regionu byl výrazně přetvořen. Tato oblast představuje velmi důležité místo, kde se setkávají obyvatelé obou států a dochází zde ke vzniku napětí, především díky významné migraci. Velký počet migrantů vstupujících na území USA zapříčinil budování hraničních bariér, které by měly proudy migrantů zastavit. V současné době se tyto bariéry rozkládají podél přibližně jedné třetiny celkové délky hranice. V této oblasti se setkává čím dál více obyvatel obou států a region tak získal v jejich vzájemném vztahu velmi důležité postavení. Mexiko pod vlivem drog a drogové politiky Vendula Běláčková Tradiční užívání drog v různých kulturách světa se s postupující globalizací rozšířilo do vyspělého světa; nelegální drogy v koncentrované formě putují zpravidla z rozvojových zemí do rozvinutých. Mexiko má ve světovém obchodě s nelegálními drogami jedinečnou pozici, která je dána sousedstvím se zemí s největší poptávkou po nelegálních drogách, USA. Nízká úroveň poptávky po nelegálních drogách přitom stoupá teprve v posledních letech, a to bez významných souvislostí s tradičním využitím halucinogenů, které charakterizují historii psychoaktivních látek v Mexiku. Mexiko nepodléhá jen mezinárodnímu systému kontroly drog v podobě úmluv OSN, ale také tlaku Spojených států, které na území Mexika provádí vlastní drogovou politiku zaměřenou na potlačení poptávky. Současné Mexiko roku 2010 trpí negativními důsledky drogové prohibice, od roku 2006 zesílenými válkou proti drogám, kterou v roce 2006 vyhlásil prezident Calderón. Veřejný prostor ovládlo demonstrativní násilí, ačkoli skutečná míra vražednosti od roku 2006 nevzrostla. Otázkou zůstává, zda by aktuální problémy vyřešila částečná nebo plná legalizace drog.
7
III. SEKCE JAZYK A LITERATURA Mexická španělština Zuzana Erdösová Článek nahlíží na mexickou španělštinu, a to jak z deskriptivní, tak sociolingvistické perspektivy. Na mexickou španělštinu se nahlíží jako na neoddělitelnou součást hispánského světa a zároveň jako na entitu danou jedinečností příslušných historických a společenských faktorů. Ve své popisné části se text věnuje podobě současné mexické španělštiny, jejího lexika (zejména vymezení pojmu mexikanismus) a dialektologie. V části sociolingvistické se potom zabývá tématem jazykové normy. Indiánské jazyky v Mexiku Vendula Hingarová Cílem textu je představit jazykovou situaci v Mexiku, která je díky přítomnosti stovek indiánských jazyků značná rozmanitá. Určit přesný počet jazyků a jejich variant, který se pohybuje v rozmezí 62–364 jazyků, je stále předmětem diskuze mezi lingvisty, politiky a samotnými mluvčími. Hlavní zájem o indiánské jazyky byl do poloviny 20. století v rukou nejdříve španělských, v minulém století amerických misionářů, teprve v posledních desetiletích se začal v řadách mluvčích indiánských jazyků a mexických odborníků jakož i politiků formovat zájem o výzkum, rozvoj a zlepšení postavení indiánských jazyků. Jazyková politika Mexika je ilustrována na příkladu nejznámějšího indiánského jazyka – nahuatlu. Jako dědičný jazyk Aztéků slouží klasický nahuatl jako symbol národní kultury a vědy. Dnes jeden a půl milionu Mexičanů hovoří moderním nahuatlem, resp. desítkami jeho variant, které jsou minimálně přítomné ve vzdělání a na veřejnosti. Pozici nahuatlu v lokální společnosti na prahu 21. století představí sociolingvistická analýza bilingvní obce Ixcacuatitla.Heterogenita současné mayské literární tvorby Heterogenita současné mayské literární tvorby Hana Matochová Nová mayská literatura navazuje na tisíciletou tradici předkolumbovské civilizace, jejím hlavním cílem je však snaha ustavit identitu etnika v současnosti. Studie vymezuje postavení mayské literatury ve dvacátém století se zvláštním zájmem o poloostrov Yucatán. Jádrem práce je postavení mayské slovesnosti v průřezu dějin a vliv jazyka na kulturní rozvoj etnika. S ohledem na současnost vnímáme jako tvůrčí sílu heterogenitu. Shodně zjišťujeme, že strukturu soudobé mayské tvorby lze definovat jako heterogenní, a to díky bilingvismu autorů, duálnímu konceptu světa, který je čitelný z literárních obrazů, a struktuře básnického jazyka užívající difrasismů. Studie, jejímž předmětem je mexický kulturní fenomén posledních desetiletí, má za cíl připomenout úlohu poezie jako vyšší formy komunikace, která se staví proti informační záplavě. 8
Mexický román na přelomu tisíciletí Andrea Alon Cílem článku je nastínit dnešní situaci mexické románové tvorby a nahlédnout ji v kontextu vývoje mexického románu v průběhu 20. století. Článek se věnuje přelomovým vývojovým obdobím a literárním událostem, které zásadním způsobem ovlivnily dnešní romanopiseckou produkci. Dospívá i k částečnému přehodnocení některých tradičních interpretací a názorů, které se ve vztahu k dnešnímu románu jeví rozdílně. Stěžejní část práce pak pojednává a objasňuje směřování současného románu, představuje některé klíčové autory a jejich díla. V závěru nastoluje polemiku, do jaké míry se současný román osvobozuje od tzv. tradiční národní literatury.
BÁSNÍK A KRONIKÁŘ Metafora a ironie v historické imaginaci esejistického díla Octavia Paze a kronik Carlose Monsiváise Markéta Riebová Článek zkoumá dvě různé formy literárního ztvárnění mexických událostí z roku 1968 v Pazově Kritice pyramidy (Postskriptum) a v Monsiváisových kronikách Nezapomenutelné dny. Po zdůraznění společných rysů obou textů (kritický názor na oficiální mexickou národní kulturu, obhajoba demokracie, plurality a kritického myšlení) přechází k analýze rozdílností (alegorická a archetypální interpretace v Kritice pyramidy se liší od fragmentární a polyfonické koláže v Nezapomenutelných dnech). Analýza je podepřena Whiteovou teorií různých způsobů historické imaginace, zvláště modu založeného na metafoře (Paz) a na ironii (Monsiváis). Zabývá se též vztahem spisovatele a jeho čtenářů. Pazovo dílo vychází z autority tradičního intelektuála charakterizovaného nezávislostí a tvůrčím odstupem. Monsiváis tuto autoritu zpochybňuje a tvůrčí odstup opouští. Přes veškeré rozdíly však docházíme k názoru, že zdrojem obou textů je liberální tradice a jejich vzájemná komplementárnost převažuje nad protiklady. III. SEKCE: KULTURA A UMĚNÍ Památková péče v Mexiku: živá minulost Sylvie Květinová Ačkoliv legislativní úprava památkové péče vychází v rozvinutých zemích světa z týchž mezinárodních dohod, specifikum ochrany kulturních památek v Mexiku spočívá v souvislosti mezi historickými a antropologickými vědními disciplinami a uměním na jedné straně, a politikou a vytvářením národní identity na straně druhé. Tato úzká spojitost není v zemích Latinské Ameriky neobvyklá a text se jí věnuje i v obecnější rovině, stejně jako roli třetích zemí (zejména USA) v rozvoji vědy v Mexiku a jinde. Přehled vývoje a organizace mexické památkové péče se zaměřuje především na archeologii a uvádí konkrétní příklady ilustrující její úlohu v mexické společnosti. Otázky týkající se ochrany a budoucího společenského využití mexického kulturního dědictví zůstávají do velké míry otevřené. 9
Posmrtný život José Guadalupe Posady. Muralisté znovu objevují mexického lidového grafika Petra Kaboňová Muralisté podobně jako političtí představitelé působili v období po mexické revoluci jako propagátoři a tvůrci nové mexické identity. Vzdělávali obyvatelstvo a učili jej národnímu cítění prostřednictvím muralů, jež nesly prvky domorodého umění z období před conquistou i po ní a zároveň prvky umění lidového. V prvním případě se muralisté vztahovali k indiánské tradici, v případě druhém k José Guadalupe Posadovi. U tohoto grafika se reprezentanti muralistického hnutí dodatečně snažili prokázat jeho inspiraci uměním původních mexických obyvatel a v neposlední řadě zdůrazňovali Posadovu náklonnost revoluci. Ve svém počínání se nerozpakovali jistá fakta z Posadova života ignorovat či pozměnit.
Mexické sbírky Náprstkova muzea a lidová umělecká řemesla jako součást reprezentace nezávislého Mexika Kateřina Klápšťová První část článku představuje fondy ze starověkého neboli předkolumbovského, a především novodobého Mexika, které jsou uloženy v Národním muzeu – Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur. Zabývá se okolnostmi jejich získání do českých sbírek a povahou muzejní sbírkotvorné činnosti. V další části se článek soustřeďuje na vztah novodobých etnografických sbírkových předmětů k dějinám Mexika 19. a 20. století. Přitom se věnuje hlavně rukodělné řemeslné výrobě na venkově a v malých městech (zejména výrobě keramiky a dalším příkladům řemeslné tvorby), kterou po mexické revoluci intelektuálové a umělci povýšili do kategorie lidového umění a zařadili mezi reprezentaci národní kultury Mexika. Jako takovou ji podporovali a využívali při konstrukci mexické národní identity. Panorama mexického filmu David Čeněk Dějiny mexické kinematografie patří mezi jedny z nejzajímavějších i ve světovém kontextu. Tento text podává jejich stručný nástin. První filmová představení se v Mexiku konala od roku 1896. Mezi důležité průkopníky patří především Salvador Toscano. Jediným dílem období němého filmu, které je i v současnosti připomínáno z uměleckého hlediska, je El automóvil gris (1921, Šedivý automobil). Pokusy o ozvučení filmu zde probíhají od roku 1929. Ve třicátých letech nastupuje režisérská generace, která zásadním způsobem vytvoří podmínky pro tzv. zlaté období (1942–1953). Důležitá je také mexická tvorba Luise Buñuela a následně zrod nezávislé produkce v šedesátých letech. Druhé zlaté období sedmdesátých let reprezentují jména jako Felipe Cazals, Arturo Ripstein nebo Paul Leduc. Devadésatá léta pak přinesla proud tzv. nového mexického filmu, který byl doprovázen důležitým legislativními i ekonomickými změnami. Přelom tisíciletí byl poznamenán hlubokou krizí, která přinesla novou estetiku i nová jména. 10
Půlstoletí mexického rocku (1950–2000) Zita Straková Článek se zabývá historií mexického rocku od jeho počátků v 50. letech, kdy byl tento styl přejat ze Spojených států. Rock se v Mexiku dále rozvíjel a stal se tak součástí národní kultury. V období ekonomické izolace země se tamější rock rozvíjel bez zásahu vnějších vlivů a tato skutečnost pak dala vzniknout novému žánru latino rocku. Článek pojednává o historickém vývoji rocku ze společenské a politické perspektivy. Zkoumá vztah mezi rockovou kulturou a klíčovými historickými událostmi v období druhé poloviny 20. století.
11
