Obsah K.H.Mácha 200 let od narození Čtvrťáci a jejich příběhy Koleda z recyklovaní Básně z osmé třídy Epigramy Hory 2011 Perličky jazykové a dějepisné Vybásněná zima druháků Co si přečíst…
Karel Hynek Mácha………200 let od jeho narození K letošnímu výročí narození tohoto významného českého romantického básníka byla ve škole připravena nástěnka s řadou informací a asi po měsíci následoval kvíz. O Máchovi se samozřejmě děti ve škole učí, nejvíce ho poznají v osmém ročníku.
Výsledky testu: Počet správných odpovědí byl 19. Učitelé: 19 bodů 16 bodů 15 bodů 14bodů 13 bodů 12 bodů 9 bodů 8. třída 16 b…….jeden 15 b…….pět 14 b…….čtyři 13 b……..šest 12 b……..dva 11 b……..dva
jeden jeden jeden čtyři pět jeden tři
9. třída 14 bodů jeden 11 bodů tři 10 bodů pět 6 bodů jeden
7. třída 9 b ….dva 8 b…..šest 7 b…..šest 6 b…..jeden 5 b…..dva
Správné odpovědi kvízu Karel Hynek Mácha
Kvíz
1. Kdo byl K. H. Mácha a/ český básník b/ruský spisovatel b/český prezident
2. Od Máchovy smrti uplynulo: a/ 200 let b/174 let c/214 let
3. Máchovo dílo: a/Máj b/Marinka c/Kytice d/Cikáni
4. Mácha došel pěšky z Prahy a/ do Itálie b/ do Krkonoš c/ do Litoměřic
5.
Hrady, o kterých psal: a/ Okoř b/Bezděz c/ Rokštejn
7. Závěrečné zvolání v Máji:
6. Máchova nevěsta se jmenovala: a/ Marinka b/ Jarmila c/ Lori 8. Dokonči verše: Pozdravujte zemi.
a/ Hynku, Karle , Lori! b/ Hynku, Karle, Jarmilo! c/ Hynku, Viléme, Jarmilo!
a/ Ach zemi krásnou,zemi milovanou, b /kolébku mou i hrob můj, c/ matku mou
9. Kde byl K.H. Mácha pochován:
10. Napiš první verše z Máje…………
a/ Litoměřice b/ Vyšehrad c/ Doksy
Byl pozdní večer- první májvečerní máj –byl lásky čas.
Portréty našich osmáků. Poznáte je? Jsem obyčejný kluk z vesnice, pro upřesnění z Koutů. Mně se tu líbí velice, kamarádů mám spoustu.
Mám rád domácí zvířata, mám kočku, psa i rybičky. K jídlu griluju kuřata, párky a obkládám chlebíčky.
Rád jezdím i na kole, i kdyţ tu byl i úraz. Nemusel jsem sedět ve škole, mám jizvu jako důkaz.
Myslím také na rodinu, nechávám jim ovoce a zeleninu. K hádkám mám sestru Kateřinu, to je tím, ţe jsem ve vývinu.
S klukama se neperu, jen někdy kvůli holkám. Raději si beru kytaru a potichu si broukám.
To je skoro všechno o mně, ještě básním hezky. Bydlíme v rodinném domě a já básním česky.
Nehraji jen na kytaru, na to kladu důraz. Věnuji se i fotbalu, co je nějaký úraz?.
Já jsem Lukáš Láník, je mi třináct let. Myslím, ţe Zem čeká zánik, asi skončí brzy svět. Jsem hezký jak Nobelova, chytrý jako opice, moji mysl ovládla kabelovka, chodím jako slepice. Já mám světlý vlas, modré je mé oko, vysoký je můj hlas. Potvrď mi to ,Oto. Ano, to já jsem, vtipný občas snad. Takhle je to kaţdý den. Myslíte, ţe jsem had?
BZ
Osmá je teď třída má, Asi mi bude osudná. Student jsem málo náruţivý, téţ ruce mě prý neuţiví. Drobnější je má postava, záhadou mi však zůstává, Zda, kdyţ já rostu do výšky, zvýší mi naši penízky? Chci strávit času nejvíce u mé oblíbené televize. Tam kroky moje vţdy míří. Co zajistí mi program ČT čtyři?
Plavá hříva, modré oči, všichni vědí – to jsem já. Srdce mi vţdy povyskočí, kdyţ zazní hudba hlasitá.
Nevím, co bych tu měl dále psát. Básníkem já se nechci stát. Čím to však bude, nevím teď. Snad budu vědět za pět let. MP
Práce není moje hobby, s učením se potýkám. Týden pádí, je tu pátek, já k muzice utíkám.
Představovat se nemusím, stejně mě všichni znáte. Však o portrét svůj se pokusím, kdyţ uţ mě posloucháte. Mám oči barvy safíru, jsem člověk střední postavy A nikdo v celém vesmíru není jako já svéhlavý. Nefetuju, nekouřím, mou drogou hudba je. Kdyţ oči trochu přimhouřím, je to jak magie. Někdy jsem smutný, naříkám, vůbec nic nemám rád. Jindy se smíchem zajíkám. …Naštěstí jsem ještě mlád. JK
Metal, rock i divočinu s kapelou si zabroukám, Chvíle pohody a klidu na podiu si uţívám. Fotbal, hokej,lyţování, prima sporty, to se ví. Nikdo mi v nich nezabrání. Jsem zkrátka typ sportovní!
Místopisný kvíz z LVK 2011 Zkuste také své vědomosti o Jeseníkách 1. Název potoka protékajícího kolem chaty je a/ Bílá Moravice b/Moravický potok c/Bělokamenný potok d/Jesenický potok 2. Název říčky protékající Karlovem je a/Malá Moravice b/Velká Moravice c/Bílá Moravice d/Moravice 3. Nejvyšší hora Hrubého Jeseníku se nazývá a/Praděd b/Kralický Sněţník c/Lysá hora d/Velký javor 4. Soukromé muzeum těţby ţelezné rudy se nachází v a/Malé Morávce v Schindlerově stodole b/Malé Morávce v Kapličkovém vrchu c/Karlově v Schindlerově stodole d/Karlově v Kapličkovém vrchu 5. Kolik je Jeseníků a/tři b/jeden c/dva d/čtyři 6. Provozovatel chaty, ve které bydlíme, jezdí nejraději na dovolenou a/do Řecka b/do Egypta
c/do Španělska d/na Maltu 7. Malá Morávka patří do kraje a/Zlínského b/Moravskoslezského c/Olomouckého d/Ostravského 8. Původním místem LVK ZŠ Kamenice v Jeseníkách byla horská vesnice jménem a/Kouty nad Moravicí b/Kouty nad Loučnou c/Kouty nad Desnou d/Kouty pod Pradědem 9. Která z výrob byla pro Malou Morávku typická a/výroba piva b/výroba lyţí c/výroba papíru d/výroba lihovin 10. Co je ve znaku Malé Morávky a/dělo,2 holubice, dělové koule b/2 holubice a mlýnské kolo c/3 kalichy a zdviţená pravice d/lastura na bíločerveném poli
Horské básně z LVK se slovy vlek, pluh, instruktor/ka/,lyžárna, sněhová vánice, rampouch Na sjezdovku vyrazíme, instruktorku poprosíme zda by nás to naučila. To by tuze hodná byla. Do lyţárny vyrazíme, rychlost při tom nasadíme. Vlek zvládneme na jedničku, potom pluhem pomaličku. Sněhová vánice silná byla, kvůli ní jsem si brýle nasadila. Nos jsme jako rampouch měli, přesto jsme si uţívali !!!!!!! holky 7.třída
Óda na hory Do lyţárny po ránu, zajdu vţdycky po ránu. Přijde naše instruktorka , je to naše instruktorka. Přijedeme k vleku, vyjedeme na vleku. Vyzkoušíme pluh, uţ zvládáme pluh. Sněhová vánice nás zasype, sníh nás všechny zasype. Zmrzneme jak rampouch. Uţ je ze mě rampouch! Hory jsou fakt prima. Je to tady prima. A není nám zima! I kdyţ je tu zima!
Koleda z Recyklohraní R: Mrazničky, mrazničky, kampak dáme vás? A rozbité ledničky recyklujme včas. Mrazničky, mrazničky, copak máme z nich? Třiďte odpad lidičky , Ať je bílý sníh. Zářivky, zářivky, kdopak vám vzal jas, byl to asi Jeţíšek nebo Santa Klaus? Třídění a recyklace tuze nutná je. Aţ to zvládnem, pochválí nás i ti andělé. 1. V přírodě je sníh, jedem na saních, odpad zmizel pod sněhem, Hlásek:? „ Ukliď!“ Ztich. Je to má vina, Celá krajina, Až se vzbudí, sníh roztaje, bude tu špína.
R: Zářivky, zářivky, kdopak vám dal jas, byl to odpad veliký nebo Santa Klaus. Zářivky, zářivky, co to svítí v nich? Zářivkové trubičky, Lumifor a líh. Mrazničky, mrazničky, kampak dáme vás? A rozbité ledničky recyklujme včas. Mrazničky, mrazničky, copak máme z nich? Třiďte odpad lidičky , Ať je bílý sníh. 2. Sláva už je svit, jedem na židlích, chlapi křičí, sklenky zní, jenom táta ztich. Zírá na syna, uši napíná, co to vidí v zářivkách, proč to zhasíná? Hlásí čilý děd, ukliďte ten svět a ti co už uklízí, ať se vrátí zpět. Hlaste zlehýnka, stačí chvilinka. Příroda jak miminko, bude čisťounká.
R:
Můžete si zazpívat na nápěv rolničky, rolničky………..
Ve druhé třídě nám také vyrůstají nadějní autoři přispívající do našeho časopisu Zimní téma V zadání bylo pouţití slov – lyţe, rukavice, sýkorka Bílá zima přišla k nám, na kopci nebudu lyţovat sám. Děti mají rukavice, někdy nosí i čepice. Sýkorky se krčí v krmítku. I o nich znám jednu povídku. Tereza Fialová Přišla zima, bude mráz, zamrzne nám naše hráz. Nasadíme si rukavice, bude velká fujavice. Vezmem lyţe s dětmi ven, budem jezdit slalomem. Sýkora přiletí k nám, Do krmítka zrní dám.
Sýkorka má zimu ráda. Já mám lyţe – kamaráda. Nasadím si rukavice, hlavu strčím do čepice. V zimě mrzne , aţ to praští. Na lyţích to pěkně sviští. Nasadíme hučku, rukavice. Vyrazíme do fujavice. Nasypeme sýkorkám. Těm malým zmrzlým chudinkám. Dan Sobotka Uţ je tady zima. Děti křičí: Je to prima! Natáhnem si rukavice a na hlavu beranice. Někdo lyţe obuje. Jiný zas rád bobuje. Toník myslí na ptáčky, na ty hezké zpěváčky. Sýkorka si do budky letí pro ty dobrůtky. Zdeněk Pejchal Jedna malá sýkorka přiletěla do dvorka. Já jsem stáhla rukavice a nasypala jí slunečnice. Pak jsem si šla pro své lyţe. Zima uţ je stále blíţe.
Matěj Mihulka Simona Sobotková Máme velkou zimu, Pepík chytil rýmu. Venku sedí sýkorka, Je to ptačí potvůrka. Odpoledne jdeme ven, Lyţe a rukavice sebou vem. Agáta Juppová
Čtvrťáci psali povídku se slovy Hugo, zebra, skřet, škola, náplast, telefon. Z Huga se stává skřet Vše začíná, ţe se skřet Hugo narodil. Hugo byl malý kluk, který uměl ledacos. Uměl kouzlit, malovat, číst, psát a vše co, umí ostatní, ale počítat neuměl. Proto ho jeho rodiče dali do školy. Hugo to ze začátku měl hodně lehké, a pak začínali počítat a on dostával samé pětky. Poprvé, kdyţ propadl, tak byl nešťastný, a kdyţ propadl podruhé, tak se z něj pomalu stával skřet. Po roce nato jeho rodiče umřeli a Hugo utekl do zoologické zahrady. V zoologické zahradě pořád pokřikoval po zvířatech.:Po slonech volal:,, Hej, vy tlustí oranţoví opeřenci, ,co nemají ani chobot!“ A nebo na zebry volal: „ Čáry máry zebřička, fialovoţlutá kmotřička.“ A najednou se ze zeber stali ţáci. Ve škole je to nebavilo a dělali hlouposti, jako třeba ţe počmárali lavice sprostými obrázky, uřezali nohu ţidle paní učitelky, a kdyţ si paní učitelka sedla, tak spadla. Nebo jí dali na ţidli špendlík a ona začala ječet: „ Pomoc, pomoc, dejte mi náplast, ať si můţu zalepit zadek, a pak zavolejte telefonem 155, a ať mě odvezou do nemocnice a tam mě obváţou zadek obvazem.“ Aa takhle to chodilo pořád dokola. Aţ paní učitelka zjistila, kdo to dělá , tak řekla: „ Šidli, fidli, midli, kdo tu ksakru vyvádí takovéhle hlouposti? Ţe je to Antonín Zebra, Hajdalín Zebra, Karatik Zebra a Sišímek Zebra!“ Kdyţ to Hugo uviděl, tak si řekl, ţe to dá do pořádku. Ale nedal, vymyslel ještě víc lumpáren. Neţ někdo řekl hala ula, tak uţ byl vysypaný koš, děti v blátě, rozbitá okna, rozbité cihly a všechno moţné. Hugo začal dospívat a byl z něho větší a větší skřet. Na zvonky a na kliky dal lepidlo, takţe kdyţ někdo zazvonil, tak se mu na hlavu vysypaly odpadky. Jedna paní ho uviděla a snaţila se ho hezky vychovat. Nejprve zlobil, ale pak byl hodnější a hodnější a nakonec se z něho stal hodný, chytrý, milý, šikovný, naslouchavý veliký chlap.
Andrea Novotná Mirka Nevosadová Tomáš Vacek
skřeti podle čtvrťáků
Pohádka o Dinoparku Milióny a milióny let před tím neţ se zrodili první lidé na Zemi , patřil svět dinosaurům. O jednom z nich bude tato pohádka. O Hugovi, který ţil v jedné jeskyni. Měl kámošku zebru AJU. Hugův bratr se jmenoval EDÍ. Edí s Hugem chodili kaţdý den do školy. Pan učitel skřet volal telefonem na policii: „Haló, haló pomoc hoří mi ocas.“ Pan učitel šel do nemocnice, kde mu píchli injekci do zadečku a dostal na píchanec náplast. Lenka Novotná Aneta Bartejsová Pavel Zimola
Hugo a kámoši Hugo seděl na stromě, přišla za ním zebra a vylekal je skřet . Řekl, že je škola. Zatelefonovali do pizzerie, že chtějí pizzu zabalenou náplastí, a na školu se vykašlali. Potom šli do parku. Přivezli jim pizzu. Hugo se říznul o sklo, tak mu to zalepili tou náplastí z pizzy. Pak šli na pole, hráli si na bramborovou bitvu a Hugo si udělal čepici z brambor a tak mu říkali strašák a pak šli domů a snědli tu pizzu (mňam, mňam, Mňam) Barbora Peštálová Klára Neumanová Natálie Baborová
Jak byl skřet Hugo ve škole Skřet Hugo šel ve škole na záchod a tam potkal paní Náplast, která povídá: „Skřete co děláš na holčičích záchodech?“ „Paní já jsem se omylem spletl.“ „Tak běž pryč.“ „Ale já nevím kam.“ A tak našel klučičí záchody a tam potkal zebru s telefonem v ruce. „Halóó, tady zebra, u sluchátka býk?“ „Ano, tady haló, haló.“ A tak se skřet Hugo ulekl a raději utekl. A už ho nikdy nikdo neviděl. Kristýna Mutlová Jakub Rybníček Jiří Rygl
O Hugovi To jednou šel Hugo na procházku a před sebou uviděl něco pruhovaného. Myslel si, že je to jeho kamarádka zebra. Zebru tedy obešel, ale najednou zleva přijelo auto, které mu odřelo koleno. A pak si všiml, že to nebyla zebra, ale přechod. Tak chtěl jít do nemocnice, ale místo toho šel do školy. Nenašel náplast, tak si koleno obvázal pravítkem . Najednou přišel jeho kamarád skřet a ten mu řekl proč si obvázal koleno pravítkem. Najednou zazvonil telefon, oba se tak lekli až vyskočili na planetu Mars, kde žili šťastně až do smrti. A vždycky, když zazvonil telefon, vyskočili o jednu planetu výše. Natálie Tacincová Barbora Bumbálková Denisa Štefková
Malý kominíček Já jsem malý kominíček, nosím hezký čepeček. Komíny dobře čistím a lidem štěstí nosím.
Když se komíny ucpávají: Kominíčku, kominíčku zavolají. Pojď sem, komín ucpal se mi, odbornou ruku potřebuji.
Já k nim ihned přiskočím, komíny jim vyčistím, štěstí jim nanosím a s díky pak odcházím.
Denisa 6.třída
Doporučujeme k přečtení
Harry Trottel a posel Tálibánu Harry se po malém incidentu, kdy se postupně proměnil např. v katamarán, zahradní gril, dělo nebo obří láhev kečupu, vrací do školy v Neštovicích. Tam se setkáváme mimo jiné i s jeho přáteli Benem Steinerem a Mixie Groganovou, které známe už z předešlých dvou dílů. Harry je ještě na konci prázdnin varován, že nedávno z vězení uprchl nebezpečný vegetariánský terorista Usaláma bin Játrin vulgo Salám Vraždí a nejspíš po něm půjde. Proč, to už mu ale neřekli. Kvůli Usalámovi musí ale škola přijmout jistá bezpečnostní opatření, což znamená i to, že studenti nesmí navštěvovat tolik oblíbené městečko Prasečinky. Jenže to by nebyl Harry, kdyby se se svými kamarády nepokusil do Prasečinek proniknout. Museli ale překonat takové překážky jako třeba nebezpečnou vraždící bonsaj nebo následný pobyt v hospodě v podobě trolla. A právě tam se dozvěděl to, co mu dosud všichni tajili – co s ním má Usaláma společného a proč bude chtít zabít zrovna jeho.
Těšit se můžete i na další postavy, jako třeba věčně nalitý Angus Bumbál, zakomplexovaný bratránek Dooley, přísný profesor Grape nebo nedůvěřivý, ale naštěstí zavirovaný počítač Molly 007.
Autor: Peter M. Jolin (pseudonym) vlastním Jana Divišová Nakladatelství: Levné knihy Kma, Praha, 2007, 320 stran
Pavel Vrtal
Karel Havlíček Borovský napsal řadu vtipných a inteligentních epigramů. Žáci z osmé třídy se také o nějaké pokusili. Posuďte, jak se jim to podařilo.
Vítku, Vítku, netrhej tu kytku. Piš radši epigramy, ať nemáš pětku…………Jakub
Jedeš autem po silnici. Nepřidávej plný plyn. Skončíš s hlavou na krajnici. S hubou plnou rudejch slin…………….Radek
Já sám stojím na bojišti, obličej mám od krve. Zmatek jako na smetišti, ta řada mrtvol mi srdce rve.
Rvou mi srdce na kusy, jak tu leţí bezvládně. Mezi nimi bílé husy. Bojovalo se na farmě…….
Lukáš
Bohouši, Bohouši, Šprynara nepal. Čochtan ti pomáhal, pak za to pykal. Šprynare, Šprynare, jmenován Škyt, zapák sis půjčoval a pak jsi chyt……………Štěpán
Perličky jazykové a dějepisné Bílá krvinka vyhubuje bakterie…………hubí
Plyce potřebují kislík……………..plíce a kyslík Ţivyni jsou v krvi…………..ţiviny Parní stroj vynalezl James Blond /Bond/…………James Watt Na nádraţí se krkalo vţdycky /Švejk/…………kradlo Byl celej sfoukanej……..zoufalej Plodina jsou – pšenice, ječmen, hroch………..hrách Zemědělci pouţívali srb……….srp Chodník před podhoubím……….podloubím Kam šeli ?...........šli
Máme soví obrazy………….Mánesovy obrazy Děti kapitána Granka jsou od J. Verna…………kapitána Granta Uvidíme, kdo z vás je bláznivý………bázlivý Slunce házelo housky zlata po bahnisku………..kousky Ke vláčení se pouţívala bránice………brány Trojpolní hospodaření mělo tři části: jař – ozim – úhoř…………..úhor Pouţívali pluh s ramlicí………….radlicí
Koutská pověst Můj dědeček mi kdysi vypravoval příběh, který slyšel od svého tatínka. Byla to spíš taková pověst, předávaná z generace na generaci. Jihozápadním směrem, asi tři kilometry od naší vesnice, leží dva vrchy. Rozsáhlejší část kolem těchto kopců se nazývá U kupce. Děda mi říkal, že většina lidí už prý ani neví, proč se tam tak říká. On si ale zapamatoval od svého otce tuto pověst. Kdysi dávno tudy prý vedla cesta, po které se chodilo do měst na trhy. Úsek mezi dvěma kopci býval vždycky hodně nebezpečný. Nikdo totiž nevěděl, jestli se náhodou odněkud nevynoří loupežníci. Jednou, když tudy putovala skupina tří kupců se svými koňmi nakoupit cenné látky a jiné věci, obklopila je znenadání obrovská mlha. Nebylo vidět ani na krok. Koně se začali plašit a jednoho kupce prý kůň shodil ze sedla a utekl. Kupec ho volal, hledal, ale po koni ani stopa. Najednou zjistil, že je sám a kolem něj bílá tma. Začal mít veliký strach a celý šílený rozházel všechny peníze ze svého měšce. Když se první dva kupci vraceli zpátky, mysleli si, že najdou svého kamaráda. Našli ale jen zlaťáky poházené kolem vrchů. Svítily tam prý tehdy jako pampelišky. Děda mi říkal, že když jede kolem těchto vrchů do lesa a zrovna kvetou pampelišky, vždycky si na tuto pověst vzpomene.
Tomáš Štveráček, 9.třída
