Metodika tréninku mládeže – Five Star Golf Academy.
Osnova: I. II. III. IV.
Role trenéra. Charakteristika golfového tréninku dětí a mládeže. Struktura tréninku a dělení podle věku Organizace tréninku: - Základní pokyny - Trénink koordinace - Nácvik techniky - Kondiční trénink - Psychika - Periodizace
V. Turnaje. VI. Golfová technika: Pre – shot
- Držení golfové hole - Míření - Základní postavení In – swing - Golfový švih - Pohyb těla - Švihová křivka VII. Organizace tréninkových jednotek - Tréninkové příklady - Základní informace - Rozcvičení - Cool Down (odreagování) a závěrečné hry - Trénink na stanovištích - Metodické řady - Hra na hřišti - Kooperativní herní formy - Soutěže VIII. Péče o mladé hráče - Trenér jako instruktor, kouč a rádce - Lékařská péče - Péče ze strany rodičů – vliv rodičů (a jejich vliv) - Klubová pomoc - Sportovní internáty IX. Definice dobrých tréninkových podmínek X. Kondiční příprava
I. Role trenéra. Hlavní postavení v řízení golfového tréninku zaujímá profesionální trenér. Každý trenér by si měl uvědomit, že není pouze odborník pro výuku golfu, ale z popisu vedení tréninku, složitosti jeho obsahu, z pestré palety řešených úkolů i z náročnosti na tvůrčí přístupy vyplývá šíře požadavků na trenéra, na jeho vlastnosti a schopnosti. Proto se v současnosti ve vyspělých golfových zemích projevuje v praxi výrazná snaha, aby měl trenér k ruce jednoho či více asistentů nebo dokonce celý realizační tým, složený z řady specializovaných odborníků. Práci s mládeží charakterizuje - „TEAMWORK“. Zde se nám naskýtá ideální využití práce cvičitelů golfu. Trénink dětí a mládeže je náročný a požadavky na trenéra jsou stále širší, hlubší a také specifičtější. Přes různorodost požadavků různých výkonnostních skupin je zřejmé, že existují i některé obecné předpoklady pro trenérskou práci, které více či méně podmiňují její úspěšnost. Dokonce se často hovoří o trenérském talentu. Tato úvaha by se neměla stát dogmatem, dobrý trenér se nerodí, ale schopnosti být dobrým získává v průběhu svého dlouhodobého vzdělávání. Soubor předpokladů vytvářející profil trenéra: - všeobecné a odborné vzdělání, snaha o jeho další prohlubování a rozšiřování - vztah ke sportu, především ke golfu, ke konkrétním věkovým skupinám, celková aktivita - odpovídající zkušenosti životní, sportovní (osobní i jiné) Vlastnosti a schopnosti charakterizující osobnost trenéra: - osobnostní profil: vzorem, zejména pro mládež, určitá úroveň tělesné zdatnosti a herní výkonnosti - sportovní morálka, golfová etika: charakter, zásadovost, smysl pro spravedlivost, emoční stabilita, tolerance, fair play - cílevědomost, houževnatost, samostatnost, rozhodnost - přizpůsobivost, tvořivost, sociální cítění Soubor těchto předpokladů vytváří určitý obecný model profilu trenéra golfu. Tyto předpoklady se stále v průběhu trenérské praxe stále formují a vyvíjí. Způsob vedení tréninku je různorodá, vyskytuje se v rovině dvou protichůdných pólů, jako autoritářský-demokratický, empirický-vědecký, racionální-živelný apod. Golfový trénink dětí a mládeže je praktickou činností, jejíž charakter a zaměření určuje především věk a výkonnostní úroveň. Je velmi nebezpečné, když při práci s mládeží převládá pouze jeden z níže uvedených způsobů vedení tréninku. Pro informaci uvedu některé příklady jednostranného vedení tréninku: Dominantní – autoritářský způsob - žák nemá žádnou možnost realizovat svoje vlastní nápady - je zde více příkazů a trestů než pochválení - vzniká nedorozumění - nebezpečí vzniku vzdoru, svéhlavosti, trucu a naschválu - nejsou zde podmínky pro vytvoření vzájemné důvěry Bohužel častým důvodem je nedostatečné vzdělání, vědomostní deficit v teorii a praxi golfu.
Demokratický - zapojení žáků do uspořádání tréninku - trenér je aktivní, vede, pomáhá, koriguje, chválí, je schopen porozumět dotazům - toto vedení tréninku může být pomalejší, ale přináší více radosti Živelný - trenér je pasivní, nechá žáky dělat, co sami chtějí - vede ke ztrátě orientace a zaměření tréninku Pedagogické – optimální vedení tréninku - respektuje vývojové zvláštnosti - všestranný a harmonický rozvoj - zaměřen perspektivně - všeobecné a speciální vzdělání, biologie, psychologie a pedagogické zásady - získání a zaujmutí žáka - rozpoznání míry schopností žáka Uvedené činnosti, by měl každý profesionál v odpovídající míře ovládat – ať trénuje na kterékoliv úrovni. Soubor činností se neustále rozšiřuje a vedení tréninkového procesu je stále náročnější. Nesmíme zapomínat, že nejdůležitější pro práci s mládeží je vytváření vztahu – „Trenér – Děti a Mládež“ – který je uspořádán na přátelství a důvěře.
II. Charakteristika golfového tréninku dětí a mládeže. První etapa golfového tréninku má nesmírný význam pro vytváření základů budoucího golfového rozvoje a výkonnosti. Máme zkušenosti, že žádná věková skupina se neučí golfovou techniku a dovednosti tak lehce a rychle jako děti. Proto je nesmírně důležité vycházet při stavbě tréninku ze zákonitostí somatického, fyziologického, psychologického a sociálního vývoje dětí a mládeže, které určují kvantitativní a kvalitativní změny a zajišťují perspektivní golfový růst. Děti mají přirozený cit pro pohybový úkol, jsou výrazně pohybově svérázné. V první řadě používají pohybovou intuici, a už méně hlavu pro „správnou“ golfovou techniku. Tyto dispozice jsou optimálním tréninkovým potenciálem. Tlak, ctižádost trenérů eventuelně rodičů a schematizování pohybových částí švihu jsou nežádoucí. Všeobecná gymnastika a pohybové hry se v každém případě musí podílet na tréninku. Výuka dětí se liší od výuky dospělých: - děti a mládež napodobují a myslí obrazně, radují se z nových věcí(g.hůl a míč), soustředí se na míč a cíl – pozitivní myšlení - dospělí myslí ve slovech, mají rádi známé a staré příbuzné-své tělo, zaměřují se na techniku, především na nápřah (backswing) – negativní myšlení Kromě správného golfového vybavení, potřebují děti „správné informace“ pro udržení pozornosti a úspěch ve hře. Příliš mnoho informací vyvolává ztrátu zájmu a naopak málo instrukcí se podílí na rozvoji špatných pohybových návyků.
III.
Struktura tréninku a dělení podle věku:
Golfová přípravka - předškolní věk, skupinová výuka, počet dětí ve skupině 8 max.12 , trénink je zaměřen především na hry, pohybové a koordinační cvičení, délka tréninkové jednotky by neměla přesahovat 60 min. , 1 až 2x týdně, golfové prvky jsou začleněny do pohybových her, „nezaměřujeme“ se na techniku golfového švihu, používáme lehké plastové golf. hole např. zn. TOYS, měkké „soft“ míče veliké jako míče pro tenis, jako další pomůcky používáme dětské hokejky, malé plastové branky, cílové koše, plastové obruče, různé druhy míčů atd. Základní trénink - věk, 6 – 10 let, skupinová výuka, zůstáváme u počtu 8 max.12 dětí, v tréninku využíváme základů školní tělovýchovy, doporučujeme proto zařadit trénink golfu 2x týdně, tréninková jednotka nemá přesahovat 90 min., děti můžeme zaměstnat jednoduchými úkoly na dobu 15 min., střídáme různá stanoviště, dbáme na výběr jednoduchých úkolů a herních forem, které podporují sebedůvěru a vedou k úspěchu, švih u dětí v tomto věku nekorigujeme, ale nejlepší formou výuky je napodobování, důraz na povzbuzení a pochvalu správného provedení a neustále správné předvést, kolem 8 roku začínají děti logicky myslet a již porozumějí souvislostem švihu, přesto nesmíme zapomínat, že v základním tréninku klademe důraz na dostatek pohybu, je důležité, aby děti měli možnost v tréninku se vydovádět, v této etapě je trénink tvořen 70% všeobecné tělesné přípravy a 30% speciální golfové přípravy, předpokladem pro úspěšné vedení tréninku je odpovídající golfové vybavení, které je určeno tělesnou výškou, základní dětskou sadu tvoří: - dřevo s větší lehkou kovovou hlavou-úhel úderové plochy ca.25st., - železo-úhel úderové plochy ca.33-37st. a putter , kompletní dětskou sadu tvoří šest g. holí - dřevo č.3, železa č.5,7,9, sandwedge a putter. Není na škodu označit násadu g. hole jmenovkou, děti často zapomenou g. hole někde ležet.
Speciální trénink - tuto etapu dělíme na dvě skupiny - 1.sk.- věk, 10-12 let, počet dětí 10 , plánujeme 2 až 3 tréninky v týdnu, minimálně dva s profesionálem – á 90 min., v tomto věku je důležité posilovat vztah „trenér-děti“, především přátelství a důvěru, těžištěm trenérské práce je stále skupinová výuka se zaměřením na radost z pohybu, vytváření předpokladů pro získání optimální techniky, případné drobné koordinační a svalové nerovnováhy s citem vyrovnáváme, můžeme již motivovat cvičení trpělivosti a uvolnění v jednotlivých fázích tréninku, pro děti v této době je nesmírně důležitý úspěch a udržení motivace, trénink musí být extrémně modelován danou situací, současně se „mladí“ stávají více zodpovědnými, proto jim „trenér“ musí dát tréninkový plán do ruky (P.Donnelly-Teaching and Sustaining the Child Player)
- 2.sk. - věk, 12-14 let, max. 8 dětí, převládá skupinová výuka, vzhledem k individuálním dispozicím můžeme přistupovat k samostatnému tréninku jednotlivce, plánujeme 3 až 5 tréninků v týdnu, minimálně tři s profesionálem – á 90 min., v těchto letech dochází u mládeže k hormonálním změnám a prudkému tělesnému růstu, což se může projevit na poklesu výkonnosti a zhoršené koordinaci, přesto stále pracujeme na stabilizaci optimální techniky, přistupujeme k vytváření individuálních cílů, které podporují motivaci a sebedůvěru, vzhledem k mentálním dispozicím přistupujeme k důsledné analýze švihu, pravidel, taktiky a mentálních aspektů golfové hry, organizujeme pravidelná tréninková a soutěžní kola v průběhu víkendů a prázdnin, v této etapě je trénink tvořen 40% všeobecné tělesné přípravy a 60% speciální golfové přípravy Vrcholový trénink - věk, 14 let a starší, tréninková skupina je redukována na 4 max. 6 dětí, plánujeme 4 až 6 tréninků v týdnu, minimálně tři s profesionálem – á 90 až 180 min., účast na turnajích národního i zahraničního charakteru, na základě individuálních dispozic, předností-slabostí, nasměrováním správné orientace,formováním příkladů ke zdolávání různých herních forem na hřišti přistupujeme k individuálním tréninkovým formám, struktura tréninku je tvořena 25% VTP a 75% SGP Předpokladem pro úspěšný trénink dětí a mládeže je odpovídající golfové vybavení, vycházíme především z tělesné výšky a váhy, dále z dynamických schopností mládeže. Nepřichází v úvahu různé úpravy tzv. značkových golfových holí, např. po dědečkovi atd.
IV.
Organizace tréninku
Základní pokyny Děti mají rády změnu a potřebují ji, zejména ve věkové skupině do 12 let. Z tohoto důvodu by neměly být tréninkové jednotky až do tohoto věku delší než 90 minut. Kromě toho by v nich mělo být propojeno vždy více částí, obsahujících různé druhy nácviku hry. Tak např. patří do tréninkové jednotky rozcvička, vhodná pro děti, stejně jako zábavné zakončení, při němž se děti mohou vyřádit. Velmi vhodnou a pestrou formou je trénink v kruhu. Tréninkové jednotky se mohou postupně prodlužovat. Většinou se v nich propojí 2-3 různé druhy nácviku. Například po 30 minutové krátké hře může následovat dlouhá hra o délce 45 minut. Kondiční trénink lze zařadit do večerních hodin. Trenér by měl při výběru nácvikových prvků vždy uvědomit, že učení není možné bez zpětné vazby. Měl by dát přednost takovému druhu nácviku, který umožňuje bezprostřední zpětnou kontrolu. Cílový kruh, do kterého je nutno se trefit, umožňuje lepší zpětnou kontrolu než odpalování míčů k blízkému praporku. Při rozdělení do tréninkových skupin je nutno postupovat velmi opatrně. Doporučujeme spíše rozdělení podle stáří hráčů než podle jejich hráčské úrovně, a to zejména u nejmladších hráčů. Důležitá je i určitá flexibilita a možnost výběru náhradních termínů, protože mnoho dětí má vícekrát v týdnu odpoledne i jiné povinnosti. Významnou roli má i zařazení do skupin podle míry talentu nebo nutnosti další podpory: zařazení do skupiny s talentovanými hráči může děti motivovat a popř. pomoci jim překonat
dobu, než budou moci být zařazeny do družstva chlapců nebo děvčat a později do klubového mužstva. Družstva složená pouze z dívek mohou přispět k tomu, aby se děvčata- zejména v pubertěpři tréninku cítila lépe. S dosažením určité výkonnostní úrovně stoupá i sebevědomí hráček, takže je možné skupinky dále promíchávat. Samozřejmě by se při sestavování skupiny měl brát ohled na existující přátelství nebo např. na to, zda děti společně dojíždějí na trénink. Trénink koordinace Vědci se doposud neshodli, zda by měl trénink koordinace probíhat pouze ve všeobecné tělesné přípravě nebo ve speciální se zaměřením na dané sportovní odvětví. Golf je senzomotorická činnost, kdy správná koordinace umožňuje dosažení výkonnostního vrcholu, proto je důležité provádět všeobecný nácvik koordinace již v golfové přípravce. Se zvyšováním podílu STP roste i rozvoj speciální koordinace. Při nácviku koordinace je nutno vždy obměňovat a zvyšovat náročnost základní formy pohybu. Jednoduchou chůzi lze např. obměnit na hopsání, běh do strany nebo v podřepu. Lze jej ztížit např. změnou směru, rychlosti, povrchu dráhy, postavením překážek nebo stanovením směru pohybu (pohyb vlnovkami, do kruhu atd.) Kromě toho si mohou partneři navzájem překážet, zavázat si oči, před během se točit kolem své osy - fantazii se zde nekladou žádné meze. Nácvik koordinace by měl být neustále náročnější: současně ale i pestrý a hráč by měl cvičení provádět stále bezchybněji. Kromě toho je důležité, aby tato cvičení děti bavila. Pro mladé sportovce je napínavé a vzrušující, když si mohou s tréninkovým nářadím vyzkoušet různé kousky. Vedle učebních pomůcek potřebuje trenér i širokou paletu cvičebních prvků a mnoho vlastní tvořivosti, aby bylo možno cvičení neustále obměňovat a zvyšovat jejich obtížnost . Nácvik techniky Cílem tréninkového procesu je, aby mládež zvládla standardní herní situace při golfu a byla kromě toho schopna vhodně se vyrovnat se stále měnícími se speciálními nároky. Východiskem je zde stabilně zvládnutá technika všech standardních úderů, jako je hra dřevem, železem, krátká hra a patování. Tyto údery by měla mládež za standardních podmínek zvládat již v 10 až 12 letech věku a provádět je technicky na dobré úrovni. V prvních letech nácviku techniky dominuje výuka formou nápodoby: trenér provede úder jednou jako celek, pak předvede vybrané detaily a děti jej napodobují. V řadě případů to ovšem nestačí, takže je nutno občas hráče cíleně opravovat. Často se nepodaří dosáhnout zlepšení v rámci jedné tréninkové jednotky. Proto musí být trenér trpělivý a mít i dostatek kreativity, aby dokázal mladého hráče dovést k požadované opravě. Dobrými pomocníky pro výuku nápodobou mohou být instruktážní obrazové příručky nebo video dobrých hráčů. Obohacením tréninku může být i videozáznam napínavé fáze z turnaje. Nejpozději od 10 let věku je nutný cílený nácvik techniky. Čím menší skupinka, tím lépe. Oprava chyby u jednoho hráče často trvá více než 10 minut. Je proto dobré při nácviku techniky skupinku rozdělit. U menších dětí je vítaná pomoc cvičitelů golfu, či jinak golfově proškolených pomocníků. Nejčastěji je používána forma kruhového tréninku. Chceme-li pracovat u mladších hráčů s videem, musíme jim dát čas, aby pochopili abstraktní obrazy a dokázali je interpretovat. Zde záleží zejména na trenérovi, aby vše dokázal vysvětlit slovy, která jsou přiměřená stáří hráčů. Pro snazší pochopení používáme bodů nebo čar na obrazovce, podle nichž se děti lépe orientují. Před prvním použitím videa objasníme nejdůležitější detaily golfového úderu, aby následná analýza videa byla snazší a pochopitelnější. Není na škodu použít vzorovou nahrávku trenéra. Při vlastní analýze by měl trenér objasnit nejvýše jeden nebo dva aspekty. Neupozorňuje na každou odchylku od
základního úderu, vzniká chaos a mládež se pak nekoncentruje na podstatnou opravu. Trenér by měl začít mluvit, až když uvidí vše, svá pozorování si utřídí a vytvoří si plán oprav. Analýza by měla být stručná a jasná. Nejpozději od 12 let věku náleží použití videa pravidelně ke golfovému tréninku a ve fázích intenzivních oprav techniky dokonce několikrát denně. Nácvik pomocí videa by měl být organizován tak, aby hráč byl po několika dnech schopen videozáznam samostatně vyhodnotit a sám sebe korigovat. Velmi důležitým prvkem nácviku, který rovněž náleží do oblasti procvičování techniky, je formování velmi jemného citu pro pohyb. I zde může pomoci videokamera. Může totiž znovu a znovu nabídnout srovnání skutečného a pociťovaného pohybu a tím významně přispět ke schopnosti hráče provádět vlastní kontrolu. Z nových výzkumů vyplývá, že pestrý trénink vede k lepším výsledkům než stereotypní, tedy takový, při kterém se opakovaně hraje tentýž úder z téhož místa. Proto by měly být do nácviku techniky stále častěji zařazovány tréninkové jednotky, v nichž se řeší stále se měnící úkoly. Například je možné na cvičné louce vytvářet různé situace, které se vyskytují při hře na hřišti a v tréninkové jednotce tyto situace procvičovat. Série úderů se stále stejným cílem (stereotypní trénink) by se měl střídat s variabilním tréninkem. Přitom se nesmí zapomenout, že v pokročilé fázi tréninku je nutno se neustále přibližovat skutečné hře. To znamená například, že před každým úderem v rámci variabilního tréninku vedeme mládež k provádění před úderové průpravy, tzv.“Pre-shot-rutine. Kondiční trénink Golf je fyzicky i psychicky náročnou hrou. Kromě toho nesmíme zapomenout, že při hře i při tréninku vykonávají hráči značnou námahu. V dětském věku lze snadno dosáhnout dobré fyzické kondice doplňkovými druhy sportu. Později, při začínající specializaci, je nutné zahájit přiměřený kondiční trénink. Síla, vytrvalost, pohyblivost a rychlost se při golfu vyžadují ve zvláštní kombinaci. Při kondičním tréninku se musí posilovat méně vyvinuté svaly a předcházet nerovnoměrnému vývoji svalových partií. Kromě toho vyžaduje golf, aby zapojené svaly byly schopny vyvinout maximální výbušnost i rychlost. Trénink vytrvalosti by měl přispět k posílení imunitního systému, pomáhat rychleji odbourat stres a zlepšovat regenerační schopnosti. Dobrá kondice umožňuje trénovat několikrát denně a současně snižuje náchylnost ke zraněním.Stupeň kondiční úrovně určuje úroveň zvládnutí golfové techniky. Jelikož je golfová technika u mládeže velmi často přeceňovaná, je ostatním složkám tréninku věnovaná malá pozornost, především kondičnímu tréninku. Vzhledem k omezenému rozsahu kondičního tréninku je nutno o to více dbát na to, jak hráč svou kondici zlepšuje. Pravidelné přesné rozbory prováděné fyzioterapeutem pomohou objevit případné nedostatky v oblasti síly, vytrvalosti a pohyblivosti a současně stanovit klíčové momenty v tréninkovém procesu. Vytrvalost lze trénovat mnoha způsoby. Vhodný je běh, jízda na kole, inline-bruslení, aerobik, vytrvalostní gymnastika atd. Výběr lze přizpůsobit potřebám a zálibám mládeže. Při nácviku vytrvalosti by zátěž měla být spíše dlouhodobější, ale zato nízká. Rozvoj síly u mládeže je nahrazen koordinačně-regulačními cvičeními. Při těchto cvičeních pracují některé svaly staticky, jiné dynamicky. Současně je podporován i centrální nervový systém. Typickým cvičením je například posilování zádového svalstva pomocí cvičení, kdy stojíme jednou nohou na vratkém prkně. Kromě zlepšování silové složky a smyslu pro rovnováhu se tím zlepšuje vnímání pohybu a pohybová koordinace. Toto cvičení je vhodné pro všechny věkové skupiny.
Psychika Je na trenérovi dorostu, jak zorganizuje trénink a soutěže dětí a jakou náplň jim dá. Když se děti vrátí po špatném kole z hřiště a se zářícíma očima vyprávějí trenérovi nebo rodičům, že zahrály svůj první par, že se seznámily s nějakým bezvadným hráčem, že by bylo pěkné, kdyby si zlepšily handicap, ale že bylo daleko důležitější, když dnes se jim dařily údery z bunkrů, potom je sport tím, co má být: pozitivní a obohacující součástí života. A jak trenér, tak i rodiče si potom nemusí lámat hlavu, zda tyto děti budou v tomto sportu úspěšné. Podstatnou úlohou trenéra je naučit děti mít radost z golfu, popř. si ji udržet. Kromě toho se nesmí s mladými talenty nakládat příliš brzy jako s hvězdami zítřka: není to dobré ani pro jejich charakter, ani pro sportovní rozvoj. Golfový trénink má přispět k tomu, aby mládež získala sebevědomí – a to je nejdůležitější krok na cestě k úspěšnému golfovému hráči. Některé děti je mají v dostatečné míře, jiné je ale potřebují získat. Sebevědomí ale nikomu nelze vemluvit, nýbrž musí se vytvořit soustavnou pílí a z ní vyplývajících dobrých výsledků. Trenér musí např. klást před hráče takové úkoly, které jsou pro ně výzvou, ale které jsou i schopni zvládnout –a tím se rozvíjí i jejich pocit, že mohou být úspěšní, když vyvinou dostatek úsilí. Trenér by měl svým chováním a svým postojem přispět k tomu, aby mládež dlouhodobě pracovala na své osobnosti a chtěla se dále rozvíjet. Osobnostní zralost znamená například být čestný vůči sobě samému a být schopen převzít zodpovědnost za své jednání. Vyzrálý hráč golfu se nepokouší výsledky svých úderů vysvětlovat, nýbrž je bez komentáře a v klidu přijímá. I když mladí hráči mají radost a sebevědomí, pociťují někteří z nich enormní psychický tlak: každý úder má mimořádný význam pro celkový výsledek a hráč si nemůže dovolit žádnou, anebo pouze málo chyb. To znamená, že se u hráče stupňuje očekávání, které se většinou zvyšuje s významem turnaje. Ne vždy však trenér dokáže rozpoznat příčiny psychického tlaku, nebo je dokonce odstranit. V každém případě však může hráči pomoci, jak se s tlakem vyrovnat. Nestačí však obecné rady: spíše je třeba pomoc přizpůsobit konkrétnímu hráči a jeho problémům. Odreagování se lze naučit. Na začátek je vhodné „progresivní svalové napětí“, s jehož pomocí lze odstranit fyzické napětí. Pokud se uvolní tělo, dojde i k uklidnění psychiky. Tato technika ovšem nepůsobí krátkodobě: může pomoci spíše při usínání večer před turnajem. S trochou cvičení lze zvládnout vlastní rozrušení velmi rychle i přímo na hřišti: kdo se naučil se v případě potřeby hluboce a klidně dýchat, dokáže zpomalit svůj puls. To je pro psychiku jednoznačný signál, že není důvod ke znepokojení. Uvolnění se v zásadě nedosáhne pouze pomocí svalů nebo dechu: nejlepší cestou ke skutečnému uvolnění je meditace. Při pravidelném meditování lze proniknout do hlubších vrstev psychiky a zvládnout strach přímo v zárodku. Proto bychom si přitom měli nechat poradit od psychologa nebo učitele meditace a nechat se jím vést. Hráči, kteří sami sebe výrazně přeceňují, většinou pravidelně selžou. Mentálně silní hráči jsou naproti tomu schopni reálně odhadnout své schopnosti. Metodou, jak se naučit sám sebe reálně odhadnout, je prognostický trénink: mladí hráči před tréninkem pokusí předpovědět, jak asi tréninková hra dopadne, a poté porovnají předpověď s výsledky. Přitom např. napíše každý hráč na lístek počet bodů nebo kvótu a předá jej trenérovi. Kdo nedosáhne cíle, dostane 0 bodů. Vyhraje ten, který předpověděl nejlepší výsledek a také jej dosáhl. Neschopnost sebeovládání neruší pouze spoluhráče, nýbrž je škodlivá i pro vlastní koncentraci. Proto se musí hráči, kteří se nedokáží ovládat, nejprve naučit kontrolovat své chování, aby pomocí vnějšího sebeovládání dosáhli vnitřní stability. Je přirozené během hry mluvit sám se sebou. Trenér může společně s hráčem pracovat na tom, jak tyto rozmluvy se sebou samým zvládnout tak, aby měly pozitivní a stabilizující dopad na psychiku. Hráč by se
měl naučit mluvit sám se sebou tak, jako by byl caddy jedním z jeho nejlepších přátel: tedy aby sám sebe povzbudil, motivoval a vytvářel optimistickou náladu. Mládež učíme reagovat na vnitřní a vnější rušivé faktory. Rušivě mohou působit například zvuky, rozhovory, počasí, diváci a další: při hře na jamky k tomu může vést i chování protivníka. Jestliže hráč citlivě reaguje na rušivé vlivy a nechá se snadno vyvést z klidu a vlastního rytmu, měl by s ním trenér trénovat i hru za rušivých okolností. Lze na něj například během rutinního úderu promluvit nebo mu přehrávat vlastní nahranou kazetu. Hráč by si měl zvykat i na neočekávaný potlesk, hluk aut atd. Hráče, kteří se špatně vyrovnávají s psychickým tlakem během soutěže, lze navykat na „normální situaci“ soutěže formou tréninku „bez možnosti opakování“. Při něm jsou mladí hráči při tréninku postaveni před úkol, který budou smět provádět a plnit teprve po určité stanovené přípravné době, při níž tlak teprve narůstá. Aby si trenér učinil přesný obraz o psychice každého hráče, může využít dotazníků a individuálních pohovorů s hráči. Rovněž písemně stanovené cíle, mentální analýzy jednotlivých kol atd. jsou pro trenéra významnou pomůckou pro vyhodnocování. Periodizace Výkonnostní úroveň hráče nemůže být ve všech oblastech vždy konstantní. Intenzivní nácvik techniky může vést např. krátkodobě k tomu, že hráč bude mít horší výsledky. Proto je důležité provádět trénink periodicky, což umožní rozložit stěžejní body tréninku do celé sezóny. Klasická periodizace, založená na dvou pilířích, není v rámci ročního plánování pro děti příliš vhodná. V této době je cílem optimální rozvoj a nikoli optimální výkonnost na turnajích. Sledované cíle v oblasti hráčova rozvoje je nutno plnit celoročně, což vylučuje jeden nebo více sezónních vrcholů. Periodizace má smysl teprve se zahájením výkonnostního tréninku. Do té doby by mělo být plánování sezóny podřízeno např. školní docházce a období prázdnin. Periodizace znamená, že se sezóna rozdělí do více fází. Vrcholy jsou sezónní regionální přebory, národní a popř. mezinárodní turnaje. V České republice trvá hrací sezóna od konce dubna do začátku října. Mezinárodní turnaje se ovšem mohou konat již před tímto obdobím nebo po něm. V rámci soutěžní periody se stanoví vždy dva až tři vrcholy sezóny, při nichž by měl hráč podat optimální výkon. Po každém vrcholu sezóny by měl hráč mít krátkou odpočinkovou fázi v délce 5-7 dní, při níž omezí hru golfu na minimum. Tyto cílené odpočinkové přestávky by měly zabránit „vyhoření“, tedy ztrátě motivace a vzniku výkonnostního propadu. Po posledním vrcholu sezóny by mělo následovat regenerační období v délce ca. 3 týdnů (přechodná fáze). Poté začíná přípravná fáze, tedy příprava na novou soutěžní sezónu. Přípravnou fázi lze dále rozdělit na tři menší úseky, v nichž mají různé druhy tréninku různou závažnost. Mělo by se zde provádět např. pilování techniky a zlepšovat kondice na optimální úroveň. V únoru až březnu se pak již za vhodných podmínek konají první tréninkové turnaje, při nichž je ovšem často nutné odjet do zahraničí. Roční plány – tabulky
V. Turnaje Kdo je úspěšný již v mladém věku, bývá oslavován jako velký talent. Jakkoli je krásné, že mladé sportovce podporujeme a i obskakujeme, jejich šance být dlouhodobě úspěšnými se tím jen zmenšují. Často se primárním cílem stává vítězit a vyhrávat poháry, může to ale i zničit motivaci a radost ze hry. Právě kdo má úspěchy již v mládí, musí se naučit, že talent sám o sobě pro dlouhodobý úspěch nestačí. Patří k němu i dlouholetá tvrdá práce. Ceny a prémie jsou problémem. Nejprve máme radost ze každé překážky, kterou překonáme. S úspěchem se dostaví chvála a objeví se nebezpečí, že radost ze hry ustoupí do pozadí, protože hlavním cílem se stane získávání dalších cen. To neplatí jen pro soutěže, nýbrž by se to mělo promítnout i do organizace tréninku. Počet turnajů Děti začínají s prvními mládežnickými turnaji v 10 letech. Neměly by hrát víc než 5 až 8 turnajů ročně. Regionální přebory, národní nebo mezinárodní mistrovství by se v tomto věku – zhruba do 12 let - vůbec neměly konat, aby děti nebyly vystaveny žádnému tlaku a stresu. Pro ně by měly být soutěže radostí. Rovněž sestavování výkonnostních žebříčků ve věku do 12 let vede k předčasnému tlaku na úspěšnost a ke stresu: kromě toho nejsou vhodným prostředkem k předpovídání výkonnostního vývoje. Počet soutěží se s přibývajícím věkem zvyšuje. Zatímco se mladší hráči zúčastňují pouze klubových turnajů, mohou již 12-13 letí sbírat první regionální zkušenosti. Na mistrovství České rep. by se měli hráči pokoušet kvalifikovat poprvé ve věku 13-14 let: dřívější účast by mohla víc škodit než prospět. Zde existuje zejména nebezpečí, že kvůli časným úspěchům by se mohla opomíjet mnohostrannost. V 16 letech by měli být hráči s odpovídající výkonností přivedeni na mezinárodní úroveň a popř. se zúčastňovat prvních mezinárodních turnajů. Účast na profesionálních turnajích může hráči pomoci se seznámit s životem a herní úrovní na turnajích. V 18-20 letech mohou jak profesionálové, tak i amatéři zvládnout plné penzum 20 až 30 turnajů ročně.
VI.Golfová technika Golfovou technikou rozumíme nejvýhodnější řešení pohybového úkolu v konkrétní herní situaci, na herní dráze, jamkovišti či v písečné překážce. Realizujeme ji skladbou pohybových prvků v prostoru a čase. V současném pojetí techniky golfového švihu se objevují charakteristické znaky, které jsou společné pro většinu modifikovaných golfových úderů. Základem výuky golfové techniky u mládeže je používání a trénink takové techniky, která odpovídá schopnostem a možnostem žáka – dítěte. Dříve než se pokusíte předat dítěti techniku švihu, je bezpodmínečně nutné, aby dítě znalo základy golfu a věřilo, že to tak funguje (příčina-efekt). Pod dohledem kvalif. PRO učíme mládež základům techniky.
Základy techniky: - Pre-shot / Grip - uchopení golf. hole Aim Setup -
míření umístění míče kompletní držení těla pozice chodidel rozložení váhy svalová pohotovost
- In-swing /
-
golfový švih, pohyb g. hole pohyb těla švihová křivka
Umožněte dětem správný Start do golfu. Spolupracujte s kvalifikovanými PRO. Pamatujte si, že špatné pohybové návyky (dynamický stereotyp) osvojené v juniorském věku se později velmi špatně odvykají – odnaučí.
Příprava golfového švihu - Pre-shot. Grip - uchopení golfové hole. Jediné spojení mezi hráčem a golfovou holí je její správné uchopení. Ovládnutí a kontrola golfové hole je dána jejím držením. Úroveň hráče lze často poznat jak drží golfovou hůl. Držení golfové hole věnujeme značnou pozornost, protože je jedním z předpokladů úspěšné hry, umožňuje nám kontrolu úderu, zlepšení citového vjemu, dosažení pohyblivosti zápěstí a ovlivňuje rychlost úderu. Při nácviku správného držení (uchopení) golfové hole budete muset překonat velký problém. Správné držení je nepřirozené. Ještě se nenašel nikdo, kdo by hned na poprvé optimálně uchopil golfovou hůl. Správné držení g. hole nám umožní nácvik optimální techniky úderu. Špatné držení nám toto neumožní. Kvalitu úderu g. míče ovlivňuje úroveň držení. John Jacobs jednou řekl, že ještě neviděl dobrého hráče golfu se špatným držením g. hole. Neměli bychom, ale z výuky držení vytvářet dogma. Důležité je věnovat pozornost velikosti rukojeti g.hole. Silná rukojetˇ vede k blokování zápěstí při nápřahu a v okamžiku úderu výsledkem je často „slice“, pokud máme tenkou rukojetˇ g. hole, ruce jsou příliš aktivní – výsledkem je často „hook“. Příprava správného držení g. hole musí vycházet z dispozic dětské ruky, která se vyvíjí, rovněž tak se vyvíjí i správné držení g. hole. Velkou chybou je učit děti tzv.“Interlocking“. Nejoptimálnější držení pro děti je tzv.“Baseball grip“, kdy všechny prsty spočívají na rukojeti g.hole. S postupným tělesným a výkonnostním růstem se můžeme rozhodnout pro konečné a správné držení g. hole. Technické provedení správného uchopení g. hole-neutrální technika. Pravák položí levou ruku nahoru na rukojeť g. hole následujícím způsobem tak, aby rukojeť ležela v předních dvou článcích ukazováku levé ruky a dále napříč přes prsty až pod malíček. Položením bříška dlaně na rukojeť g. hole otočíme levou ruku vpravo tak, že palec je umístěn lehce vpravo od středu rukojeti. Tímto vznikne „V“ mezi palcem a ukazovákem, které směřuje mezi bradu a pravé rameno. Dále pokračujeme pravou rukou. Přední dva články prsteníku a prostředního prstu pravé ruky položíme na rukojeť g. hole pod levou ruku v těsném kontaktu s levým ukazovákem. Malíček pravé ruky je umístěn za ukazovák levé ruky. Držení uzavřeme přikrytím levého palce žlábkem pravé dlaně. Pravý palec je přiložen na levé straně rukojeti g. hole a může se lehce dotýkat ukazováku pravé ruky. Vznikne „V“, které rovněž směřuje mezi bradu a pravé rameno. „V“ obou rukou jsou navzájem paralelně. Umístění rukou na rukojeti g. hole pootočením ve směru, nebo proti směru hodinových ručiček změní držení na silné nebo slabé.
Postup provedení uchopení
Pomocné obrázky
Jak silně svíráme rukojeť g. hole. Ten, kdo drží g. hůl příliš pevně ztrácí cit a rychlost švihu. Přehnaně pevné až křečovité držení se může rozšířit na celé tělo tak, že se naprosto naruší koordinace pohybu a ten pak neodpovídá schopnostem hráče.Kdo drží g. hůl lehce, ale nepouští ji, prosadí svůj cit, sílu a harmonii. Vytváří svou psychickou důvěru a dává sám sobě nejlepší šanci. Jednoduše si představte, že máte držet g. hůl, jako otevřenou tubu pasty na zuby. Nechcete přijít o tubu a ani o pastu v ní. Snažíme se o stále stejné, neměnné sevření g. hole v průběhu celého švihu. Od začátku do konce švihu musí být ruce spojeny a pracovat společně. Časté chyby při držení g. hole. Golfová hůl leží příliš v dlaních, což předstírá pocit kontroly a síly. Pravá ruka je položena silně pod rukojetí (podhmat). „V“ mezi palcem a ukazovákem směřuje příliš vpravo. Držení je pohodlné, ale má negativní vliv na g. hůl. Pravá paže je propnutá, „V“ mezi palcem a ukazovákem směřuje vlevo. Levá ruka leží často vysoko na rukojeti, takže svalový polštářek levé dlaně přesahuje rukojeť. Tento je tlakovým bodem a měl by mít bezpodmínečně kontakt s rukojetí. Konec rukojeti by měl koukat z dlaně. Abychom se vyvarovali chyb, doporučujeme při nácviku používat zrcadlo.Stanovte si též pevné pořadí, jak postupujete při nácviku uchopení g. hole. Toto by se mělo pro Vás stát rutinou.
Míření. V golfové hře nejde jen o to, abychom odpálili g. míč co nejdále, ale též abychom jej umístili co nejblíže k cíli, který jsme si určili. Je proto důležité si osvojit základy míření. Největší vliv na let míče má postavení úderové plochy g. hole. Pokud při založení hlavy g. hole za g. míč je postavení úderové plochy g. hole (dále“líc“) kolmo na spojnici cíl – míč, začíná dráha letu míče rovně. Otočením líce g. hole vlevo, či vpravo od cíle, ovlivníme počáteční dráhu letu míče tím směrem kam jsme líc g. hole nasměrovali. Dalším faktorem, který ovlivňuje dráhu letu míče je zaujmutí správného základního postoje. Jedná se o postavení těla : tzn. poloha očí, ramen, paží, boků, kolen a chodidel by mělo být paralelně se spojnicí cíl – míč. Vytvoříme optimální podmínky pro dráhu hlavy hole, která by měla být shodná s cílovou linií.
Základní postavení. Zaujmutí základního postavení má vliv na mnoho faktorů, které ovlivňují výsledek našeho snažení. Je to situace, která obsahuje rozmístění nohou, polohu míče, kompletní držení těla, pohotovost svalstva a správné rozložení váhy. Tímto vytvoříme předpoklad pro efektivně provedený golfový úder, to znamená zajištění rovnováhy v průběhu celého švihu, optimální zapojení svalstva celého těla a maximální využití energie, která je vložena do švihu.
Technické provedení základního postavení. Při správném postoji je hráč rozkročen na šířku ramen. Váha je rovnoměrně rozložena na obě nohy s důrazem na bříška chodidel. Trup je držen zpříma s mírným předklonem z výše boků. Paže necháme viset volně od těla směrem k zemi. Dolní končetiny jsou v pevném postoji lehce pokrčeny v kolenou, tak že kolena jsou pod rameny a zároveň nad bříšky chodidel. Protože při držení g. hole je pravá ruka níže než levá je také pravé rameno níže než levé. Pozor na uklonění do strany. Osa těla musí zůstat kolmá. Úhel mezi trupem a násadou g. hole je u všech g. holí stejný je předklon trupu ovlivněn jejich délkou . U kratších g. holí je předklon trupu v bocích větší než u holí delších. Postavení dolních končetin je rovnoběžně s cílovou linií. Špičky chodidel otočeny lehce od sebe. Míč hrajeme zásadně z levé poloviny postavení chodidel. Pozice míče je vždy mezi levou patou a středem postoje. Změnu šířky postoje měníme pouze pravou nohou. Výjimkou je „Driver“, kdy je postoj širší a míč je umístěn u levého chodidla. Vzdálenost postoje od míče ovlivňuje délka g. hole a tělesné proporce hráče. Při založení hlavy g. hole za míč, směřuje násada g. hole mezi bradu a levé rameno. Vzdálenost konce rukojeti g. hole je přibližně na šířku dlaně od vnitřní strany stehenní oblasti levé dolní končetiny. Nohy, boky a ramena paralelně vyrovnáme s cílovou linií. Při nácviku základního postoje využívejte každé možnosti kontroly (zrcadlo, video,..). Pokud nacvičujete základní postoj pokaždé jinak – v různém sledu, např. jednou nejdříve pokrčíte kolena a potom srovnáte horní část těla, podruhé obráceně. Tak tímto způsobem nikdy nemůžete docílit téže pozice, není zde předpoklad pro vznik rutiny. Správné pořadí nácviku základního postoje zní: g. hůl, horní část těla, nohy. Celkově při osvojování základů přípravy g. švihu vycházíme z následujícího sledu – grip, aim, setup. To znamená, že nejprve správně uchopíme g. hůl, dále založíme hlavu g. hole za míč a nasměrujeme líc hole k cíli. Nakonec zaujmeme základní postavení. Úspěšným zvládnutím základů přípravy golfového švihu jste vytvořili optimální podmínky pro snadný nácvik správné techniky golfového švihu.
In-Swing / golfový švih. Neexistují dvě osoby, které by odpalovaly g. míč stejně. Také mezi špičkovými hráči nenajdeme shodný způsob odpálení , přesto skoro všichni zasáhnou míč stejně dobře. Kdo chvátá, odpaluje překotně. Klidný hráč odpaluje klidně. Kdo myslí technicky, švihne výrazně. Mají rozdílné švihové myšlení, podle toho jaké mají (jsou jejich) priority. Mají rozdílnou stavbu těla. Každý je individuální osobností a tak to také má být. Přesto existují určité „golfové zákony“ fyzikální pravidla, která všichni úspěšní hráči golfu musí respektovat. Golfová hůl musí splňovat určité podmínky, jestliže má g. míč optimálně letět k cíli, tzn. dosáhnout určené vzdálenosti a směru. Hovoříme o základních faktorech letu golfového míče. Zákonitosti, které mají vliv na vzdálenost letu g. míče jsou: 1/ rychlost hlavy g.hole 2/ úhel úderu 3/ přesnost kontaktu při úderu Směr letu g. míče ovlivňuje pouze: 1/ poloha líce g. hole v okamžiku kontaktu s míčem 2/ dráha hlavy g. hole v průběhu švihu.
Technické provedení základního golfového švihu můžeme rozdělit do dvou oblastí: a/ pohyb těla b/ švihová křivka
Pohyb těla. Pohyb těla se skládá z rotace a přenosu váhy těla. Nápřah, neboli“Backswing“, začíná rotací vpravo u praváků a opačně. Otáčivý pohyb je zahájen aktivitou horní poloviny těla a dolní polovina je pasivní. Z toho vyplývá, že dosažená poloha těla ve vrcholu nápřahu je otočení ramen o 90, boků o 45 a kolen o 20 stupňů. Přenesení váhy těla je mírné, pouze 20%. Horní polovina těla pracuje souhlasně s pažemi až do výše boků, kdy se paže postupně osamostatňují až dosáhnou vrcholu nápřahu v poloze (pozici) mezi hlavou a pravým ramenem. Předpokladem správného pohybu je udržení předklonu trupu, který jsme získali základním postavením. Důležitým faktorem pro dynamický švih, je pevné pravé koleno, které zůstává v pozici základního postoje. Pro zahájení pohybu z vrcholu nápřahu existují různé názory, které většinou vycházejí z poznatku, že tělo pohyb vykonává, ruce a paže reagují. To je jistě pro určitou menšinu nejlepší cesta. Ale hovoříme o základním g. švihu, kdy se snažíme vytvořit jednoduchý švih s minimem pohybových úkolů. Protože g. hůl leží v ruce kde máme nejlepší cit a kontrolu, upřednostňujeme zahájení švihu pohybem paží.Pomáhá nám i zemská přitažlivost. Dá se zjednodušeně říci, že paže švihnou g. holí kolem těla a to se současně uvede do pohybu. Paže samostatně zahájí pohyb směrem dolů, přiblížení pravého lokte k tělu vyvolá rotaci boků směrem k cíli. V této fázi pohybu pracují paže souhlasně s trupem. K propnutí paží dochází vlivem odstředivé síly asi 20 cm od místa kde došlo ke kontaktu s míčem a pokračují přibližně do výše boků a současně s g. holí směřují k cíli. Dále pokračují paže vlivem švihové rychlosti samostatně až do výše hlavy nad levé rameno. Trup zachovává v průběhu pohybu stále stejný úhel předklonu, který byl vytvořen základním postojem. Švihová křivka. Golfovou holí švihneme kolem otáčejícího se těla. Pohyb g. hole vytváří křivku, která má dvě vlastnosti, sklon a nasměrování. Ideální křivka g. hole vede při nápřahu pryč od míče k bodu mezi hlavou a ramenem. A opět tuto dráhu opisuje při pohybu k míči směrem k cíli a je ukončena ve stejné výši ve které byla při nápřahu. Sklon švihové křivky. Tento název odpovídá „Swing plane“, švihové rovině. Sklon švihové roviny je dán tělesnými dispozicemi a volbou g. hole tzn. velikostí úhlu předklonu trupu. Postavou velký hráč má švihovou rovinu strmější a čím menší postavy, tím je rovina švihu plošší. Rovněž větší předklon trupu dává předpoklad pro strmější rovinu švihu a naopak. Nasměrování švihové křivky. Známe jako „Swing path“ , neboli dráha švihu. Obecně platí, že směr dráhy švihu je totožný s nasměrováním ramen. Chyba při zaujmutí základního postoje je příčinou změny dráhy švihu, která není shodná cílovou linií (target line). Při nácviku švihu buďte trpěliví, zkoušejte často před zrcadlem, abyste získali zrakovou kontrolu. Nacvičujte pohyb g. holí v pomalém tempu, získáte výraznější cit pro pohyb těla i golfové hole.
VII. Organizace tréninkových jednotek Základní informace Níže uvedená tabulka obsahuje přehled velikosti skupin, odpovídající stáří hráčů, doplněný o vhodný objem tréninku pod dohledem trenéra i nutnost případného individuálního tréninku. Velikost skupiny Trénink pod dohledem trenéra Individuální trénink Stáří 7 až 10 let 12 dětí ca. 3 hodiny 10 až 12 let
10 dětí
ca. 4 hodin
12 až 14 let
8 mladých hráčů
ca. 6 hodin
ano
14 až 16 let
6 mladých hráčů
ca 8 hodin
ano
16 a více
4-6 mladých hráčů
ca. 10 hodin
ano
Příklad týdenního tréninkového plánu. Počet tréninkových jednotek je určen věkovou kategorií. tr.jednotka č. 1
tr.jednotka č. 2
tr.jednotka č.3
tr.jednotka č.4
Dlouhé údery 15 min.- technika 15 min.- modelový tr.
Dlouhé údery 30 min.- technika 10 min.- shaping 20 min.- série
Dlouhé údery 60 min.- technika na hřišti
Dlouhé údery realistická příprava pro hru
Krátká hra 30 min.- putting jamkovka 30 min.- pitch/bunker různé situace
Krátká hra 30 min.- putting,technika 15 min.- chipping 15 min.- pitching
Krátká hra 15 min.- putting,tech. 15 min.- putting jamkovka 15 min.- pitching 15 min.- bunker
Krátká hra realistická příprava pro hru
Hra 9 jamek
Hra 9 jamek s úkoly
Hra
Hra 18 jamek
Ostatní 1-2x týdně zařadit 10min speciální golfovou koordinaci nácvik úderů: levoruká hůl, noha na košíku, jednou rukou, z jedné nohy, na kolenou,atd. pokud možno jednou týdně videoanalýza 4x týdně kondiční cvičení 1-2x týdně 30-45min.vytrvalostní běh-farthleg Putting - technika čtení jamkoviště aims-puttprovázek, true roller, putt-tutor srovnání úderové plochy h. -cílový trojúhelník překlopení -putting dvou míčů sweetspot -použití clips, týčka, míče atd. směr švihu -g.hole, latě atd. odhad vzdálenosti -trefení cílového kruhu, safety drawback Modelový trénink po každém úderu na driving range změna hole a cíle, představa konkrétní dráhy na hřišti, zachování pre-shot, post-shot routine Shaping nácvik různých drah letu g.míče - slice, hook, nízká rána atd., trénink úderu z různých poloh míče
Aby bylo možno zachovat uvedenou velikost skupin, je nutná určitá organizační dovednost. Skupiny lze - jak již bylo uvedeno výše - dále dělit, např. cvičení na stanovištích. Trenér by měl dodržovat tyto zásady: nacvičovat vždy jenom jednu dovednost názorné předvedení je vždy účinnější než verbální informace děti by měly mít možnost vyzkoušet si co nejrychleji předvedený úkon nebo prvek stručné a jasné pokyny, dosažení lepších výsledků, když je příprava krátká a lze odhadnout její délku - zapojit aktivně do nácviku vždy co nejvíce účastníků úkoly zadávat zpravidla tak, aby bylo možné z nich většinu splnit a aby hráči neztratili radost a motivaci ke hře, nesmí však být natolik snadné, aby je bylo možné splnit bez námahy, nebezpečí ztráty motivace. Dave Pelz při tréninku krátké hry navrhuje, aby obtížnost úkolu byla zvolena vždy tak, aby úspěšnost byla vždy přesně 50%. To např. znamená, že v polovině případů se povede umístit míček v předem zadaném cílovém kruhu. Takto lze trénovat tak dlouho, dokud nebude úspěšnost 80% - tedy že se v osmi z deseti případů podaří umístit míček v cílovém kruhu. Poté se obtížnost zvyšuje, takže se opět podaří 50% pokusů. Každá tréninková jednotka má tři části: individuální rozcvičení předchází hlavní části a po ní následuje taktéž individuální závěrečná hra. Hlavní část má jeden nebo několik vrcholů, odpovídajících tréninkovému plánu.
Rozcvičení V různých věkových skupinách je možno provádět různé druhy rozcvičení. V podstatě platí, že děti do 12 let provádějí rozcvičení formou hry. Pro starší hráče by měl být připraven aktivační program, který mohou provádět individuálně. Rozcvičení před činností Jedná se o část tréninku, kterou nelze podceňovat, která má určité zákonitosti a nejde pouze o přípravu pohybového aparátu, ale také o mobilizaci psychických předpokladů k nastávající náročné činnosti. Postup pro rozcvičení a příklady pro vaši činnost uvádíme v následujícím textu. Samozřejmě je vhodné činnosti obměňovat, aby nedošlo k nežádoucímu stereotypu. Dále je nutné přesvědčit hráče o nutnosti soustředit se na jednotlivé cviky, aby byl skutečně naplněn požadovaný efekt. Rozcvičením rozumíme přípravu hybného systému na následující intenzivnější zatížení, s důrazem na prevenci poškození pohybového aparátu. Z pohledu správného navození podmínek by rozcvičení mělo obsahovat kombinaci těchto cvičení: na zahřátí organismu, na protažení svalových skupin, či jednotlivých svalů, na mobilizaci kloubních struktur a prvky dynamického rozcvičení. Cvičení na zahřátí Pro správnou činnost pohybového aparátu je nutné zahřát organismus tak aby mohly následovat další činnosti. Jedná se to různé obměny chůze (na místě, vpřed a vzad, atd.), poskoků (snožmo, stranou, do stoje rozkročného a zpět, atd.), poklus, běh a podobně. V rozcvičení můžeme též využívat specifických činností pro golf, prováděných zvolna se stupňující se intenzitou. Příkladem může být zařazení volných švihů pažemi nebo i s golfovou holí ve všech různých rovinách. V žádném případě se nejedná o odpalování míče, ale o průpravné volné švihy. Příklady jsou uvedeny na následujících obrázcích.
Cvičení mobilizační Cílem kloubně mobilizačních cvičení (kloubně uvolňovacích) je rozhýbat a obnovit funkčnost kloubů. Mobilizační cvičení působí na kloubní struktury podobně jako masáž na svaly. Správné a pravidelné provádění těchto cvičení zlepšuje prokrvení a prohřátí kloubů a pomáhá při prevenci či odstraňování svalových dysbalancí (svalové nerovnováhy). Je tedy potřeba si uvědomit, že jakýkoli pohyb je realizován v kloubně svalové jednotce, a tudíž je nutné rozcvičit nejen svaly, ale i klouby. Mobilizační cvičení provádíme pokud možno v nezatíženém stavu daného kloubu. Cvičíme zvolna, abychom stačili vnímat informace, které nám kloubně svalová jednotka poskytuje. Je nutné se vyvarovat rychlých švihových pohybů a snahy okamžitě po zahájení cvičení dosáhnout krajních rozsahů pohybu. Naopak je třeba cvičit lehce, zapojovat minimální počet nervosvalových jednotek (pocit, jako by cvičil někdo za nás), začít pohybem v malém rozsahu a teprve po prohřátí a uvolnění kloubu postupně zvětšovat rozsah pohybu. Příklady cvičení: uvolnění krční páteře – turecký sed, otáčet hlavou vlevo a vpravo, kroužení hlavou uvolnění bederní páteře – předklony, úklony, záklony trupu, otáčení a kroužení trupu, spinální cvičení (zaměřená na uvolnění páteře) uvolnění horních končetin - kroužení v čelní rovině, v boční rovině, uvolnění dolních končetin - kroužení, vtáčení a vytáčení dolní končetiny komíhání uvolněnou končetinou, kdy využíváme setrvačnosti a gravitace Cvičení protahovací - strečink Strečink je specifická forma cvičení. Při strečinku se protahované svaly a v určitém rozsahu šlachy a vazy prodlužují, čímž se povzbuzuje prokrvení svalu. Sval se zahřívá, což vede ke zlepšení schopnosti protažení, stává se pružnějším, elastičtějším a pohyblivějším. Hlavním úkolem strečinku je snižování svalového napětí a tím i snížení síly tahu svalu v místě úponu na kost. Strečink tak pomáhá připravit tělo na následující zátěž a snižuje tím tak riziko vzniku úrazu (natažení, natržení svalu apod.). Dále působí jako prevence nebo při odstraňování svalových dysbalancí v kloubně svalových jednotkách díky vyrovnání nepoměru mezi hyperaktivními svaly a jejich funkčně utlumenými antagonisty. Existuje několik základních metod protahovacích cvičení, které se využívají při rozcvičení před danou sportovní aktivitou. Jednou z nich je statická metoda, jejíž základ spočívá ve výdrži v dané poloze – bývá nazývána jako postizometrická relaxace („napětí – uvolnění – protažení“). Po izometrické kontrakci dochází k útlumu a poklesu svalového tonu, čehož se využívá pro snadnější protažení svalu. Všeobecné zásady protahování: Svaly protahujeme zahřáté a uvolněné. Při strečinku nehmitáme, neboť rychlé a prudké pohyby vyvolávají kontrakci protahovaného svalu. Strečink není soutěž, proto se nesrovnáváme s ostatními. Neprotahujeme přes bolest, stačí do pocitu mírného tahu. Výdrž v dané poloze 8 – 10 sekund podle účelu cviku. Každý cvik opakujeme nejméně dvakrát. K větší relaxaci protahovaných svalů lze využít i skutečnosti, že u většiny kosterních svalů se napětí zvyšuje při vdechu a snižuje při výdechu. Proto je u mnohých svalů účelné spojovat fázi protahování s uvolněným výdechem, který přechází do klidného dýchání. Cvičenec by měl zaujmout stabilní a pohodlnou polohu. Tato poloha nesmí být náročná po stránce fyzické, ani po stránce psychické. Čím více pozornosti musí cvičenec věnovat udržení
vratké nebo namáhavé polohy, tím méně se může soustředit na přesné zacílení cvičebního účinku a na vědomé uvolnění protahovaných svalů. Příklady cvičení: Protažení postranních zádových svalů Mírný stoj rozkročný – na šířku pánve zády ke stěně tak, aby se paty dotýkali stěny. Pravou paží vzpažte zevnitř. Levá paže volně podél těla. Pomalý úklon trupu vlevo, pravá paže pokračuje přes hlavu. Levá paže v bok. V úklonu uvolněná výdrž, klidně dýchat. Obměna s využitím golfové hole Hráč uchopí hůl před tělem v širokém úchopu. Zaujme stoj rozkročný a vzpaží. Následuje pomalý úklon trupu vlevo a tahem levé paží pomáhá v pohybu pravé paže přes hlavu. V úklonu dále táhne levá paže dolů a pomáhá tím zvýšit tah na postranní zádové svaly v pravé části těla. V krajní poloze výdrž spojená s uvolněným dýcháním. Totéž na druhou stranu. Protažení vzpřimovačů trupu Mírný stoj rozkročný – na šířku pánve zády ke stěně. Mírně pokrčeny dolní končetiny, bedra se opírají o stěnu. Ruce v týl. Pomalý hluboký předklon trupu a hlavy. V poloze optimálního protažení výdrž, volně dýchat. Protažení prsních svalů Stoj pravým bokem šikmo ke stěně. Pravou paži položte ve skrčení upažmo povýš na stěnu, aby předloktí a dlaň byly celé opřeny o stěnu. Levá paže volně podél těla. Pravou nohou nakročit mírně dopředu. Pomalu pokrčovat přední koleno a sunout celé tělo směrem nad přední chodidlo, popřípadě i natáčet trup doleva. V poloze optimálního protažení výdrž, volně dýchat. Protažení ohybačů (flexorů) kyčelního kloubu Podřep zánožný pravou. Obě paže se opírají o levé koleno. Hlava v prodloužení trupu. Protlačte boky vpřed. Levá noha svírá mezi bércem a stehnem zhruba pravý úhel. Výdrž v poloze optimálního protažení, klidně dýchat. Protažení svalů přední strany stehna Mírný podřep na pravé, skrčit zánožmo levou, chyťte nárt oběma rukama. Tahem za nárt skrčte levou nohu zánožmo povýš. Výdrž v poloze optimálního protažení, klidně dýchat. Poznámka: pokud se vyskytnou problémy s rovnováhou, je možné chytit nárt pouze jednou rukou a druhou se opřít o stěnu. Protažení Achillovy šlachy Podřep zánožný pravou, čelem ke stěně. Dlaně se opírají o stěnu ve výšce ramen. Hlubší podřep na pravé, protlačte boky vpřed a celé chodidlo musí zůstat na zemi. Výdrž v poloze optimálního protažení, klidně dýchat. Protažení lýtkových svalů Podřep zánožný levou. Dlaně opřeny o koleno. Protlačte boky vpřed, zadní noha zůstane natažená, chodidlo na zemi. Výdrž v poloze optimálního protažení, klidně dýchat.
Cool Down (odreagování) a závěrečné hry Cool Down (odreagování) je důležitou součásti každé tréninkové jednotky, protože tělo se tak může snadněji zotavit po předchozí námaze. Mělo by trval nejméně půl hodiny. Starší hráči si pro odreagování mohou 15 minut vyklusat a poté se protáhnout, aby se namáhané svaly nezkracovaly. Trénink dětí a mládeže by měl být zakončen vhodnou závěrečnou hrou a stejně jako rozcvička by měl mít spíše zábavnou formu a být i dostatečně náročný: mladí hráči by měli mít možnost se vyřádit. Velmi oblíbenou hrou na zakončení tréninku je fotbal, ale ten má řadu nevýhod: často se hraje i ve škole, a proto se některým dětem zprotivil. Kromě toho jsou některé děti zřetelně lepšími hráči fotbalu než jiné a hrají vlastně skoro samy, zatímco slabší hráči stojí stranou a jsou trochu odstrčeni. Kromě toho je fotbal značně hlasitý, potřebuje hodně místa a je spjat s nebezpečím častých zranění. Proti občasnému zařazení fotbalu nelze nic namítat, ale trenér by měl vyzkoušet i něco jiného, při čem by se mohly zapojit všechny děti a co by je všechny bavilo. Závěrečné hry lze modifikovat různými strategiemi, aby se snížil význam výhry, vyrovnala se síla uvnitř týmu a rozvinul se prvek spolupráce. Pro hokej s míčkem lze uvést například tyto herní formy: Při strategii „ Všichni se musí dotknout“ si všichni členové mužstva musí sáhnout na míč, aby střela na branku platila. Při variantě „Jeden bod pro všechny“ musí všichni hráči jednoho mužstva vstřelit branku, aby toto mužstvo mohlo zvítězit. U těchto herních variant se brzy podaří zapojit do hry všechny hráče. Přitom se osvědčilo použití velkých branek. Herní varianta „ Rozdíl se odečítá“ znamená, že každému mužstvu bude na konci hry odečten rozdíl mezi počtem bodů nejúspěšnějšího a nejméně úspěšného hráče. Příklad: V mužstvu A dosáhl jeden hráč 6 bodů a jeden 0 bodů. Tomuto mužstvu se odečítá 6 bodů. Mužstvo B, v němž má jeden hráč 4 body a všichni ostatní 2 nebo 3 body, se naproti tomu odečítají pouze 2 body. Význam vítězství lze omezit např. i při rotační strategii: tak lze např. uvnitř jednoho mužstva zajistit, aby se pozice neustále střídaly –od brankáře až po útočníka. Rotaci lze uplatnit i u druhého mužstva. Toto je vhodné zejména tehdy, jestliže je mezi mužstvy zřetelný výkonnostní rozdíl. Trénink na stanovištích Trénink dětí a mládeže se zpravidla provádí skupinově. Aby se optimálně využil čas a aby se zohlednil dětský věk z hlediska tréninkových potřeb, je v mnoha případech ideální tréninkovou formou trénink na stanovištích, neboli trénink v kruhu. Při tréninku na stanovištích plní každý hráč jeden úkol a po určité době si hráči role vymění a přecházejí na další stanoviště a tím i k dalšímu úkolu. Trénink na stanovištích vyžaduje pečlivou přípravu a většinou trochu času pro postavení jednotlivých stanovišť. Při plánování takové tréninkové jednotky je nutno respektovat několik faktorů : Všechna cvičení by se měla nechat zvládnou za zhruba stejný čas. Proto lze například velmi těžko kombinovat komplexní úkoly, jako např. dlouhé série hry s míčkem na předem daný cíl se snadnými prvky patování. Při tréninku děti se doporučuje zadat předem čas, který je k dispozici na jednotlivých stanovištích . Tím se zajistí, že všechny děti budou trvale zaměstnány. Trenér má stopky a ke změně postů vydá příkaz. Čím mladší hráči, tím kratší by měla být doba nácviku na jednotlivém stanovišti. Jako vhodný interval se jeví 2 nebo 4 minuty. Mnohdy je z pedagogického hlediska vhodné namísto času zadat počet odehraných míčků. Hráči se tak naučí si sami rozdělit čas. Kromě toho může trenér tuto variantu snáze zorganizovat.
Při dobře připraveném tréninku na stanovištích lze teoreticky řídit trénink nekonečného počtu hráčů. Má-li však trenérovi zbýt čas pro korigování chyb, neměl by mít najednou více než 810 hráčů. Má-li trenér málo zkušeností s tréninkem na stanovištích, měl by si vyhradit 30 minut, aby si je v klidu připravil. Musí přitom dbát na to, aby byla zajištěna bezpečnost hráčů na všech stanovištích a vše bylo na správném místě. Když mají trenér i trénující hráči dostatek zkušeností, je možné začít vést tréninkové záznamy, na kterých se uvede vybavení stanoviště, prováděný úkon a popř. i bodové ohodnocení. Na začátku tréninku dostane každý hráč tréninkový záznam a vyhledá si potřebné vybavení. Poté postaví stanoviště na místě, které mu trenér předem zřetelně označil. Když jsou všichni hráči hotovi, může trénink začít. Metodické řady Při nácviku nového herního prvku jsou vhodné metodické řady. Při nich je hráč systematicky veden od známého prvku k neznámému. Například pomocí herních forem házení, kutálení různých druhů míčů k cíli přivedeme děti ke hře na jamkovišti-patování nebo od základů krátké hry, malý rozsah pohybu k plnému švihu, hra dlouhými železy. Hra na hřišti Do doby, než se z dítěte stane samostatný hráč golfu, je nutno udělat ještě mnoho kroků. Nejprve je možné přeměnit cvičný green na driving range. Později mohou děti a mladiství hrát na zkrácených drahách tzv. modrá odpaliště a na krátkých hřištích. Doporučujeme tyto odpaliště používat do 10 let a do 13 let hrát z dámských odpališť. Aby byla zajištěna plynulost hry a děti se seznámily s pravidly a etiketou, měl by být přitom vždy nějaký zkušený hráč (asistent trenéra, zkušenější mladý hráč). Jakmile děti získají určitou jistotu ve hře, pravidlech i etiketě, mohou hrát samostatně. Pro děti je jistě velmi dobré, když nad nimi převezme patronát nějaký starší hráč. Od takovéhoto „patrona“ získají především děti, jejichž rodiče sami golf nehrají.Ovšem i děti z golfových rodin často raději přijmou poučení od cizího člověk než od vlastního rodiče. Doporučujeme hodnotit výkonnost dětí udělováním určitých stupňů výkonnosti, např. bronzový,stříbrný a zlatý odznak nebo plaketu či diplom. Získáním odznaku mohou děti samostatně hrát na hřišti. Pro zkušené hráče může trenér učinit trénink ještě zajímavějším a pestřejším, když jim zadá úkoly navíc. Může je např. nechat jít do hry pouze s jednou holí. Kooperativní herní formy Doposud jsme opakovaně zdůrazňovali, že není dobře klást příliš brzy důraz na výhru a na soutěživost. Důvodem je kromě jiného i to, že dnes žijeme v době výrazně ovlivněné soutěžením. To na nás nemá dobrý vliv: především děti často trpí tlakem na úspěch a strachem, který by byl příliš časnými soutěžemi ještě posílen. Při nácviku golfu nemusí a neměl by být prvek soutěživosti na prvním místě. Řadu důležitých vlastností si lze osvojit kooperativní formou. Schopnost „týmové spolupráce“ v rámci skupiny je kromě toho cennou vlastností, ve společnosti a v profesním světě stále více podporovanou. „Studie týkající se hodnocení sociálního vlivu dobře koncipovaných kooperativních herních programů prokázaly u dětí, které se jich zúčastnily, neustálý nárůst partnerského chování při sportu, při volné hře a při výuce. Změny nenastaly přes noc, ale v průběhu několika měsíců se zdá, že děti se staly ohleduplnějšími, schopnější lépe navazovat vztahy. Kooperativní učení může napomoci zlepšit schopnosti dítěte něco vytvořit nebo se nějak vyznamenat, pokud k tomu dostane příležitost v méně ohrožujícím rámci. Kromě toho
kooperativní hry naplňují potřebu zúčastnit se pouze z radosti z věci samé nějakých zábavných volno-časových aktivit, jejichž tempo si určí každý sám . Jestliže postavíme lidi do situace vzájemné konkurence, a dáme jim pocit, že na tom závisí jejich osobní oblíbenost a pocit vlastního sebehodnocení, vytvářejí se problémy. Když je vítězství považováno za rozhodující, začnou účastníci podvádět a šidit...A pravidlům, kterým se naučí jako děti, na ně budou mít vliv po celý život“ Zásady, které je nutno dodržovat při používání kooperativních herních forem: u těchto herních forem by zásadně neměl nikdo vypadávat ze hry a všichni by se měli zapojit do plnění úkolů nemělo by docházet k tvrdým, bolestivým střetům při výběru mužstev je nutno dbát na to, aby že pro některé děti může být velmi nepří-jemné, být vybrán vždy jako poslední. Určité strategie tomu mohou pomoci zabránit. Tak lze např. postupovat podle měsíce narození, podle počátečních písmen jména nebo podle jiných kritérií výběru. Legrace je například, když si všichni hráči sundají jednu botu nebo odevzdají jednu hůl, a když jsou pak libovolně přiděleni do mužstev. Soutěže Třebaže by uvedené kooperativní herní formy měly díky svým přednostem v tréninku převažovat, není nutné úplně vynechat hry s bodovým hodnocením. Při soutěžích by ale měl trenér dbát na to, aby vítěz nebyl nijak mimořádně vychvalován a aby za výhru nedostal odměnu. K tomu krátký exkurz do výzkumu motivace: Jestliže děti baví nějaký úkol stejně jako dospělé, mají instrinsickou motivaci. Dělají něco kvůli radosti z pohybu samého, z řešení úkolu nebo zvládání problému. Jestliže ovšem za úspěch dostanou odměnu- ať nějaký pohár v případě sportovního utkání, nebo prémii v pracovní oblasti, vzniká nebezpečí, že radost z odměny převáží nad radostí z vlastní činnosti. Z intrinsické motivace se může stát motivace extrinsická, to znamená, že primárním cílem činnosti se v budoucnu stane případná odměna. Radost z činnosti samotné se tak vytratí. Při soutěžích s bodovým hodnocením je nutno bát na to, aby byly všechny úkoly hodnoceny přibližně stejně: za přeskakování provazu nesmí být jeden bod, když bude za desetimetrový sprint také jen jeden bod: tak by nadaní skokani dopadli lépe než sprinteři. Jestliže například zdvojnásobíme bodové ohodnocení „znevýhodněných“ postů v kruhu, zabráníme tím tomu, aby některé dovednosti dominovaly. Vlastní fantazii se nekladou žádné meze, jestliže jde o to, za co se budou dávat body: je možné udělat branku z kloboučků nebo nechat sestřelovat samotné klouboučky, je možné odpalovat míčky do kruhu a nechat je tam přistávat, lze také - případně za body navíc- nechat děti odpalovat míčky pod nebo nad nataženým lanem. Cílové kruhy mají v golfovém tréninku důležitou roli. Lze je bez dlouhého zaškolování rychle vytvořit pomocí různých materiálů ( písek, lano, křída, značky na laně). Jejich velikost, vzdálenost a dosažitelnost se přizpůsobí situaci a výkonnosti hráčů. Zimní trénink Téměř všechny kluby stojí před otázkou, jak provádět trénink dětí a mládeže v zimě. Nepříznivé počasí často venkovní trénink znemožňuje a omezuje jeho pestrost. Proto řada dětí v zimě netrénuje, skupiny se rozpadnou a na jaře je nutné motivaci dětí částečně znovu vytvářet. Alternativou k tréninku na hřišti je „indoor“ trénink pod střechou. Lze si například pronajmout tenisové nebo jiné sportovní zařízení např. tělocvičnu, golfové „indoor“. Ve všech je řada tréninkových možností, počínaje kondičním tréninkem přes všeobecný nácvik
koordinace se zaměřením na daný sport až po teoretickou výuku týkající se taktiky, pravidel a etikety. Kromě toho lze trénovat i techniku: pro patování, čipování a pitching lze např. na umělém trávníku nebo na koberci vytvořit kruhy. Pomocí videokamery lze pracovat na dlouhé hře, když necháme hráče odpalovat normálními míčky do sítě, nebo dětskými míčky do dělících stěn haly. Pro kontinuální a úspěšný zimní trénink je samozřejmě zapotřebí, aby klub neměl v zimě zavřeno a trenéři nebyli několik měsíců za sebou pryč.
VIII. Péče o mladé hráče Trenér jako instruktor, kouč a rádce Každý trenér by si měl být bezpodmínečně vědom toho, že není pouze odborníkem v oblasti sportovní výchovy. Pro mnoho dětí a mladých sportovců je o mnoho více: spoluvytváří u dětí obraz jejich vlastní osobnosti i uvědomění si vlastní hodnoty, je osobu, s kterou se mladí lidé mohou identifikovat, i jejich vzorem. To pro trenéra znamená velkou zodpovědnost, která může být odměněna jejich kladným postojem a poskytnout mu radost i uspokojení. „Chování trenéra jako osoby, které se stará o sportovce, se stává pro děti ve skupině vzorem jednání. To on stanoví vzory vzájemného jednání, atmosféru, jazykový kodex a poctivost při dodržování pravidel. Trenéři mají významný vliv na sportovní postoje dětí, jako např. úctu k druhému, schopnost ocenit úspěch druhého, schopnost přiznat porážku nebo porušení pravidel i mít radost z vlastního úspěchu i úspěchu druhých. Tento velký vliv na vývoj dětí pro trenéra znamená velkou pedagogickou zodpovědnost. Důvěrný vztah se může vyvíjet jen tehdy, když se trenér bude snažit být stále spravedlivý. Kromě toho musí umět přizpůsobit své jednání, své vyjadřování a tréninkové metody dané skupině a věku dětí. Musí hráčům vytvořit v první řadě příjemnou tréninkovou atmosféru. V prvních letech tréninku má trenér především funkci instruktora. To znamená, že plánuje a organizuje trénink do všech detailů, dává dětem všechny důležité informace a pokyny. Tyto pokyny by měly být zpravidla formulovány pozitivně, protože časté negativní pokyny mohou vést k poškození vlastního sebehodnocení dětí i jejich obrazu o sobě samém. Chování trenéra jako kouče popř. rádce nabývá na významu u hráčů ve vyšší fázi tréninku, napomáhá zejména při vytváření životního stylu umožňujícího dosažení dobré sportovní výkonnosti a vytváří optimální podmínky, v nichž může sportovec vyzrát v samostatného hráče. Ve roli kouče nabývá na významu trenérova činnost v oblasti péče o hráče. Kromě pokynů dávaných sportovci nabývá na významu diskuse s ním: nyní se hledá společné řešení problémů. Sportovec přitom hledá stále více řešení sám a dostává pokyny od trenéra. Tak je stále častěji schopen řešit problémy samostatně. Trenérovi jako rádci jde především o to, podpořit celkový rozvoj osobnosti sportovce a pomoci mu v otázkách, jako je stále důležitější plánování času, života a povolání. Rádce ovlivňuje postoje a jednání sportovce, konkrétní návrhy ale dělá zřídka. Dobře a konkrétně položené otázky mohou sportovci pomoci nalézt vlastní řešení. Tento obecný vývoj – od instruktora ke koučovi a rádci – je jen jednou tendencí. I děti již někdy potřebují kouče a přirozeně potřebuje výkonnostní sportovec občas od trenéra poopravit techniku. Trenérovi musí být jasné, že se stoupající sportovní úrovní dojde k nárůstu tréninkové a soutěžní zátěže ve věku, kdy hodně času vyžádá i škola. Navíc musí mít děti i mládež čas i pro své soukromé zájmy a pro neorganizované využití volného času. Musí se naučit koordinovat svoje povinnosti, zájmy a sklony tak, aby nedošlo subjektivně, tak i objektivně k
problémům ve škole i ve společnosti. Trenér, rodiče a škola musí společně přispět k tomu, aby se sportovec zvládl školní nároky, aby měl čas na přátelské vztahy a současně byl pro něj sport jednou z priorit. Sportovec sám se přitom musí naučit nejen organizovat svůj denní program, nýbrž také vyvážit ostatní soukromé zájmy se sportem. Přirozeně má každý trenér své vlastní silné stránky: zatímco jeden je vynikajícím instruktorem, jiný umí lépe vycházet s mladými lidmi (rádce). To vše je nutno při výběru trenéra pro různé věkové skupiny zohlednit. Lékařská péče Výkonnostní sportovci musí být bezpodmínečně pod lékařskou kontrolou. Pravidelně by se měla testovat schopnost hráče provozovat sport. Přitom lze včas rozpoznat problémy s držením těla a svalovou nevyváženost. Lékařská péče ve výkonnostním sportu má chránit před přetížením, zraněními a nemocemi. Pokud i přesto dojde ke zranění, je možné je vhodným způsobem ošetřit. Kromě toho tak lze dokumentovat i sledovat výkonnostní vývoj především v silové oblasti a vytrvalosti. Při vyšetření by měl trenér buď být přítomen, anebo jeho výsledky projednat se sportovcem a lékařem. Je nutno ovšem zachovat mlčenlivost. Rozhodující je, aby byla sportovci na základě těchto vyšetření poskytnuta lékařská péče. Nejpozději při tréninku na úrovni mistrovství republiky by měl být pravidelně přítomen i fyzioterapeut. Kromě toho je velmi důležitá důvěrná spolupráce mezi sportovcem, rodiči, sportovním lékařem, fytioterapeutem a trenérem. Kromě základního lékařského vyšetření by se během základního tréninku mělo provádět i důkladné ortopedické vyšetření. V tréninku na náročnější úrovni by se mělo přidat i vyšetření krve a moči. Vyšší úroveň lékařské diagnostiky, jako např. měření laktátu, začíná na úrovni výkonnostního, popř. špičkového sportu. Výsledky slouží i zde ke kontrole dosažené tréninkové úrovně a výsledků absolvované tréninkové fáze a vyplývají z nich důsledky pro další plánování tréninku. Péče ze strany rodičů Zde věnujeme jednu kapitolu i rodičům, protože se snadno může stát, že i přes nejlepší úmysly brání optimálnímu rozvoji svých dětí. Důvodem je zejména přehnaná aktivita, příliš vysoké představy a cíle. Rodiče utvářejí dítě již od nejútlejšího věku, daleko dříve, než do života dítěte vstoupí golf a s ním i trenér. Svou výchovou a především vlastním vzorem rodiče formují charakter a chování dítěte.Optimální pro vývoj dětí je zdravé sebevědomí a zdravý způsob života. Později mají rodiče zejména organizační úkoly: měli by svým dětem pomoci najít vhodného trenéra a vzory. Kromě toho děti potřebují podporu při zajišťování tréninku, soutěží a vhodného vybavení. Pokud rodiče sami hrají golf, mohou být na hřišti pozitivním příkladem, např. svým nadhledem při špatném úderu nebo svou trpělivostí při unavující pomalé hře. Rodiče by měli být velmi opatrní při učení golfové techniky. Děti se sice učí na základě nápodoby, většinou ale nemají rády, když je rodiče poučují. Rodiče nejsou ani odborníky na techniku úderů, ani nevědí, jak a ke kterým cílům se trenér v daném okamžiku snaží dojít. Tak se často stává, že dávají dětem špatné rady a tím dochází k narušení vztahu mezi nimi, dítětem a trenérem. Jen jeden příklad z praxe: Jako trenér jsem již musel naučit stovky dětí, že vůbec není zdravé a pro hru vhodné nechat při úderu hlavu dlouho dole a „zírat“ na míček. Skoro vždy jsem slyšel odůvodnění: „Ale táta / maminka / děda mě to tak naučili..“ Pokud rodiče mají obavy, že jejich dítě dělá při švihu chybu, měli by se snažit spojit se s trenérem.
Nápomocní rodiče
Škodící rodiče
Jezdí s dětmi často a přesně na trénink a soutěže Hovoří pravidelně s trenérem
Jsou nervózní a ztratí nakonec chuť jezdit s dítětem Často se kriticky vyjadřují o tréninku
Ptají se po soutěži dítěte, zda se něco naučilo
Ptají se po soutěží nejprve na výsledek
Zachovávají při tréninku prostorový
Jsou vždy v blízkosti svého dítěte, aby
(a tím i vnitřní) odstup
ihned pomohli radou i činem , když něco není v pořádku
Při soutěži zůstávají v klidu a důvěřují dítěti
Citově se angažují, protože dítěti nevěří
Zapojují se organizačně při sportovní aktivitě Organizují sport pro své dítě dítěte Jsou při prosazování svého dítěte zdrženliví
Zasahují a ruší samostatný proces nácviku
Vědí, kdy jejich zdrženlivá přítomnost může Nevědí, kdy jejich zdrženlivá přítomnost pomoci
může pomoci
Pomáhají tím, že nezasahují
Jsou příliš aktivní
Naslouchají, když je někdo požádá o radu – Přerušují druhého a mají ihned po ruce řešení nedávají ale předem žádné řešení Renier Mund: ? Paříž, St. Cloud. Miriam Nagl právě se právě připravuje na odpališti č.7, a vtom vidím přicházet jejího otce. Jak to, že právě teď přijel do Paříže? ptám se. Doufejme, že ona ho neuvidí před odpalem, jinak by to narušilo její plynulost hry. Na předchozích jamkách hrála s jistotou. Hráči a jejich caddy stojí vedle odpaliště a organizují se. Otec Nagl zůstává stát ve vzdálenosti asi 20 metrů. S klidem přihlíží přípravě na odpal. Nesnaží se přiblížit k dceři. Ona jej ještě nevidí. Po odpalu poodejde k bagu, koukne se na něj, oba na sebe krátce kývnou. Potom se vydá za svým míčkem. On se nepřibližuje ani ji neosloví. Tak to by šlo, pomyslím si, tak a ne jinak. Ne vždy se takové situace (setkání během turnaje) řeší tak elegantně, protože rodiče to myslí dobře („Půjdu trochu napřed a stoupnu si vpravo k lesu“ ). Rodiče to myslí dobře ( „Na jakém místě jsi?“). A chtějí vždy pomoci („Neměl bych ti radši táhnout bag?“). Snažíme se, aby mladí hráči řešili své problémy na turnaji sami. Pouze takový sportovec je dobrý sportovec. Musí se to ovšem naučit. V připraveném dotazníku jsme se hráčů ptali, jak reagují v různých situacích jedné sezóny, např. v této: Otec sice nedává najevo své zklamání, ale jeho neustálé připomínky po skončení kola naznačují, že na rozdíl od hráče není schopen se vyrovnat s tím, že při golfu občas někdo hraje i špatně. Schopnost dobře se vyrovnat s těmito situacemi je zlomovým bodem ve sportovní kariéře. Rodiče k tomu musí významně přispět. Patří k tomu i odstup diváka (zůstává „venku“) od hráče (ten je „uvnitř“).
Péče ze strany klubu Materiální pomoc by měla být při golfu poskytována jen velmi opatrně. U amatérů je přesně stanoveno, jaký druh pomoci je povolen. Při sportu samotném smí a měl by klub své hráče podporovat, jak jen to je možné. Zejména mladším hráčům může poskytnout potřeby na trénink, především dětské hole. Starším hráčům může zorganizovat odvoz na turnaje a podpořit je finančně, nebo uvolnit pro důležité turnaje trenéra, který by hráče podpořil. Negativní dopad na koncentraci a výkonnost starších hráčů může mít ukončení studia nebo příprava na budoucí povolání. Kluby se mohou pokusit pomoci: vedoucí dorostu a mládeže nebo jiní členové mohou udržovat pravidelný kontakt s učiteli, rodiči nebo se zaměstnavatelem. Pokud je to možné, mohou dokonce pomoci i s výběrem vhodné školy nebo učebního místa. Sportovní internáty Kdo chce provozovat golf na výkonnostní úrovni, musí se vyrovnat s extrémně vysokými časovými i organizačními nároky. Protože jsou golfová hřiště většinou mimo město, je vzdálenost od bydliště často velkým problémem. Využití sportovních internátů, v nichž lze optimálně skloubit školu se sportem, je proto u výkonnostní formy golfu nasnadě. Velký význam má ovšem kvalita pedagogického sboru: pokud ji nelze zajistit, je projekt předem odsouzen k nezdaru. Především je nutné zajistit celkový sportovní styl života a postoj k němu. Pro úspěšnost při výchově hráče golfu v internátu jsou mimořádně důležité rámcové podmínky. Patří sem dobrá péče ze strany trenéra, bezprostřední blízkost hřiště, celodenní pedagogická péče a dobré tréninkové podmínky. IX. Definice dobrých tréninkových podmínek: Driving range s možností hry po celý rok, dobrá kvalita trávníku na driving range i na hřišti, dostatek zastřešených odpališť s měkkými rohožkami, video (v ideálním případě sestava SCOPE), velký putting green, pitching green s velmi nízkým trávníkem, hřiště s možností hry na letních greenech po celý rok, kvalifikovaní trenéři.
X. Kondiční příprava Kondice bývá často podceňovanou složkou sportovního tréninku v golfu. Golf jako každá jiná jednostranně orientovaná pohybová zátěž představuje jisté riziko porušení svalové rovnováhy a tím může způsobit hráči zdravotní problémy. Jedním z cílů kondiční přípravy je předcházet těmto svalovým dysbalancím a napravovat případné problémy. Zcela pochopitelně vliv kondiční přípravy byl prokázán i na výkon ve vlastní hře. S kondiční přípravou bývá často spojeno pouze posilování. Není tomu tak, kondiční příprava sportovce by měla být orientována jednak k ovlivňování oběhového systému, k udržení fyziologických vlastností svalů a kloubních spojení (celkově pohybového aparátu) a také ke specifickým požadavkům k sportovnímu výkonu v golfu. Sedavý způsob zaměstnání, trávení volného času při hrách na počítači vede k tomu, že je tělo celkově oslabováno a následná jednostranná zátěž při švihu golfovou holí může způsobit problémy zejména v oblasti bederní části páteře. Proto je důležité se zaměřit také na udržování a rozvoj svalů v této oblasti. Netýká se to pouze zádových svalů, ale také svalů břišních. Pro tento trénink se v poslední době objevuje název „core training“ . Využívá zejména cvičení na nestabilních podložkách a jejich vliv na posilování posturálních svalů. V následující části ukážeme příklady tohoto přístupu, který veden nejen k zmíněnému posilování, ale také k rozvoji koordinace a rovnováhy, které jsou velmi důležité pro golf.
Kultivace oběhového systému V tréninku mládeže je vhodné, k ovlivňování oběhového systému a také vytrvalosti, využívat pohybové aktivity, které děti mají rády a proto se jim nebudou bránit. K vhodným aktivitám patří kromě běhu jízda na kole, jízda na kolečkových bruslích, plavání, běh na lyžích, ale i sjezdové lyžování, aquafitnees a podobně. S dávkováním u mládeže by neměl být problém protože cílem není získání maximálních předpokladů, ale mírně nadprůměrná úroveň. Doporučujeme dávkování 2 - 3 x týdně po půl hodině. Důležitá je ale intenzita prováděných aktivit. V odborné literatuře se doporučuje intenzita na úrovni anaerobního prahu, což v průměru odpovídá tepové frekvenci okolo 170 tepů za minutu. Pro přesnější dávkování je vhodné se poradit se sportovním lékařem. Posilování A. Posilování břišních a zádových svalů (core training) Pod pojmem „core“ bývá označováno tělesné jádro, což je oblast trupu a pánve, ve které se nachází v klidové poloze těžiště těla a mechanicky spojuje horní a spodní část těla. Stabilita v této části těla je důležitá pro přenos energie z velkých části těla na menší a především přenesení silových účinků z dolních končetin na horní. Svaly tělesného jádra tvoří svaly břišní, zádové a svaly pánevní. Celkem se jedná o komplex 29 svalů. Není účelem dále podrobněji rozebírat o jaké svalové skupiny se jedná, pro podrobnější znalost této problematiky je nutné nahlédnout do anatomie a případně do citované literatura v závěru této knihy. V tomto tréninku využíváme různé pomůcky, jako balanční desky, gymnastické míče medicinbaly, ale i válečky sestavené smotáním ručníku, deky a podobně. Při cvičení na těchto pomůckách dochází k porušování stability a tím k následnému vyrovnání do stabilní polohy, které způsobuje zapojování posturálních svalů a tím i jejich posilování. Příklady posilovacích cvičení: Břišní svaly Zahajujeme v kleku za válečkem a spojené ruce položíme na něj (obr1) Kutálejte váleček vpřed, ale musíte udržet záda v jedné rovině s rameny a krkem, nezaklánějte hlavu (obr2). V koncové poloze vydržte 2-3s a pokračujte zpět do startovní polohy.
Pokyny a kontraindikace Při návratu, držet záda v rovině, nekulatit záda. Neužívejte vaše paže při rolování zpět do počáteční polohy, držte paže mírně ohnuté v lokti Jestli vaše záda začnou kulatit nebo cítíte nepohodlí v ramenou, pravděpodobně rolujete příliš daleko Cíl : břišní svaly - rectus abdominis Zaujměte vzpor ležmo s nohama na míči Hlava – páteř a paty držte v jedné rovině. Držte vaše paže natažené pokrčte kolena a přitahujte je k hrudníku. Bradu tlačte na hrudník a držte zakulacená záda Obráceným pohybem se vraťte do výchozí polohy.
Pokyny a kontraindikace V počátečním postavení držte záda v rovině. Jakmile se vaše záda prohýbají nebo cítíte diskonfort v dolní části zad zastavte činnost. To je obvykle signálem, že vaše břišní svaly jsou slabé. Nepropínejte paže v loktech, když jsou napnuté. Zpevněte břišní svaly k udržení neutrální polohy páteře Cíl : břišní svaly - rectus abdominis Lehněte si na míč tak aby jste se jej dotýkali zadkem dolní částí zad a rameny. Nohy držte ohnuté v koleni s úhlem 90 stupňů. Ruce v týl nebo držte paže zkřížené na prsou. (obr1) Pomalu zvedejte tělo z míče – postupně od hlavy přes ramena k horní části zad.
Pokyny a kontraindikace Ohýbejte tělo táhnutín spodní části hrudního koše dolů směrem k vašim kyčlím. Vyhněte se natáhnoutí hlavy nebo krku. Vraťte se do neutrální polohy mezi každým opakováním. Cíl : břišní svaly -internal/external obliques, rectus abdominis Lehněte si na míč tak aby jste se jej dotýkali zadkem dolní částí zad a rameny. Nohy držte ohnuté v koleni s úhlem 90 stupňů. Ruce v týl nebo držte paže zkřížené na prsou. (obr1) Postupujte nohama zpět k míči, nechte rolovat míč dolů až k dolní části zad (lumbální část páteře). Vaše tělo je teď v paralelní poloze k podlaze – to je počáteční poloha Dejte ruce v týl pro vyšší stabilitu krku (obr 1) Zvednutím ramen a horní části zad pomalu zvedejte tělo z míče se současnou rotací těla. Pravé rameno a pravý loket míří k levému boku.(obr.2) Pomalý návrat do počáteční polohy a cvik opakujte s opačnou rotací trupu. (obr.3)
Pokyny a kontraindikace Ohýbejte tělo táhnutín spodní části hrudního koše dolů směrem k vašim kyčlím. Držte bradu na hrudníku a tím se vyhnete natáhnoutí hlavy nebo krku Rovnováha a koordinace K trénování rovnováhy a správných reflexů musíte trénovat na nestabilní podložce.Zpočátku trénujte bez golfové hole. Pokud dokážete klečet na míči 30 sekund tak můžete začít procvičovat váš švih s golfovou holí. (obr 1-3) a poté můžete použít například medicinbal pro zvýšení odporu.
Pokyny a kontraindikace Zpočátku při nácviku používejte pomocníka Buďte si jistí, že kolem míče nejsou žádné předměty
Zádové svaly Zádovým svalům je potřeba věnovat stejnou pozornost jako svalům břišním. V příkladech cvičení vycházíme z balančních cvičení. Doporučujeme zájemcům nahlédnout do odborné literatury a vybrat si další možnosti ke správnému posilování zádových svalů.
Rovnováha a koordinace Na závěr této části uvádíme příklad specifického cvičení, které má vliv na břišní i zádové svaly a lze jej využít také k ovlivňování koordinace při golfovém úderu. K trénování rovnováhy a správných reflexů musíte trénovat na nestabilní podložce.Zpočátku trénujte bez golfové hole. Pokud dokážete klečet na míči 30 sekund tak můžete začít procvičovat váš švih s golfovou holí. (obr 1-3) a poté můžete použít například medicinbal pro zvýšení odporu.
Pokyny a kontraindikace Zpočátku při nácviku používejte pomocníka Buďte si jistí, že kolem míče nejsou žádné předměty Posilování svalů předloktí a ruky. Tyto svalové skupiny posilujeme pro silnější úchop a lokální vytrvalost. Malé svaly ruky začínají na prstech a upínají se v dlani. Tyto svaly pohybují prsty a koordinují jejich činnost. A. Mačkání gumových kroužků Nejjednodušším cvičením, které mhou děti dělat kdykoli je svírání ruky v pěst a následné uvolnění. Sevření ruky v pěst musí být provedeno silou a rychle. Nejběžnější cviky pro posílení svalů ruky je mačkání tenisových míčků v dlani. Stejně tak lze využít speciální pomůcky nebo gumové kroužky. Vždy je vhodné mačkat tuto pomůcku až do lokální únavy. Po dvou až třech minutách odpočinku můžeme činnost opakovat. B. Cviky s malými činkami Následující cvičení využívají malých činek, ale je možné použít těžší knihy nebo jakékoli jiné závaží. Váha činek nemusí být příliš velká, pro zvýšení účinnosti přidávejte spíše další opakování než extrémně zvyšovat váhu činek. Flexe zápěstí Uchopte činku podhmatem a ruku si opřete předloktím o stůl. Můžete také uchopit druhou rukou nad zápěstím. Opakovaným pohybem v zápěstí ( zvedání činky nahoru) posilujete svaly předloktí. Extenze zápěstí Uchopte činku nadhmatem a stejně jako v předešlém cviku ji opřete o stůl, nebo přidržte druhou rukou nad zápěstím. Dukce zápěstí
Uchopte činku jako kladivo, tak jak je ukázáno na následujícím obrázku. Ve svislé rovině švihejte činkou nahoru a dolů. Abdukce zápěstí Uchopte činku jako kladivo, stejně jako v předešlém cviku. Držte ji vodorovně se zemí v mírně pokrčených rukou v předpažení. Činkou pohybujte vpravo, vlevo a snažte se ji udržet neustále rovnoběžně se zemí. Rotace v zápěstí Uchopte činku a předpažte pokrčmo. Provádějte kruhy zápěstím, pět na jednu stranu a pak pět v protisměru. Pronace a supinace Uchopte činku a předpažte skrčmo, lokty u těla a paže svírají v loktech pravý úhel. Činky jsou kolmo na zem. Vytočte činky vně, do polohy rovnoběžné se zemí a pak zpět . Poté vytočte činky dovnitř do polohy rovnoběžné se zemí. Cvik opakujte. Posilování paží a pletence ramenního Cílem posilování horních končetin není maximální síla, ale síla, která umožní rychlý švih. V juniorském věku není vhodné zařazovat cviky s velkými váhami činky, nebo na posilovacích strojích. K posilování zejména v mladších věkových skupinách jsou vhodné cviky s vlastní váhou těla jako kliky a shyby. Klik lze provádět zpočátku a u děvčat ze vzporu klečmo, čím se vyhneme problémům s přetížením bederní části zad, ke kterému dochází prohýbáním se v kříži. Při kliku vždy klademe důraz na toporné držení těla stejně jako u cviku na zádové a břišní svaly, které jsou popsány výše. Pokud děti nezvládnou shyb je vhodné jej nahradit modifikovanými shyby, které dítě provádí ze visu stojmo s hrazdou na úrovni temene hlavy (obr) K posilování horních končetin a pletence ramenního lze také v kategorii juniorů a juniorek využit malých činek. Cviky lze spojovat se cvičením na nestabilní podložce, ale je nutné dodržet zpevnění těla v bederní části zad. Pokud to děti nezvládnou je nutné cviky provádět na pevném podkladu, nejlépe v sedu na židli. Příklady cvičení jsou uvedeny na následujících obrázcích. Cíl: posilování trojhlavého svalu pažního (triceps) (poznámka k obrázku dát možnosti v sedu na míči a na židli) Činku držíme v obou rukou ve vzpažení v sedu na míči nebo na židli. Tělo je kolmo k zemi a musíte udržet zpevněnou bederní část zad. Ze vzpažení pokrčit předloktí za hlavu a znovu přejít do vzpažení.
Obměna na ramena v sedě vzpažovat střídavě pravou a levou Cíl: posilování dvojhlavého svalu pažního (biceps)
Základní poloha – klek za míčem, lehnout si břichem na míč, paže volně spustit přes míč. Lokty jsou opřeny o míč. Opakovaně provádět flexi v lokti, vždy je nutné vracet se do krajních poloh a provádět tak cvik v plném rozsahu pohybu.
Obměna – cvik provádíme pouze jednou paží, po provedení posledního opakování v sérii provedeme totéž druhou paží.
Cíl: posilování deltového svalu Základní poloha může být stoj nebo hráč může sedět na židli či míči. Paže jsou v připažení. Cvik je vhodné provádět ve dvou rovinách – v boční a čelní, pro aktivování různých částí deltového svalu. Cviky provádějte s nataženýma pažena v průběhu celého pohybu z připažení do předpažení (upažení).
Posilování dolních končetin Pro posilování dolních končetin lze využít jakékoli poskoky, výpady dřepy, ale pokud děti běhají jedná se o přirozené posilování dolních končetin a není nutné je více zatěžovat. V juniorském věku doporučujeme posilovat pouze vlastní vahou těla s využitím zmíněných poskoků nebo výpadů na pravou či levou nohu. Pro posilování abduktorů a adduktorů je vhodné využívat bruslení, ať již v zimě nebo v létě na in-line bruslích. Není vhodné přetěžovat při posilování nohou kolena. Tomu se vyhneme tím, že dřepy nebudou děti dělat do úplné flexe ale pouze do polohy, kdy stehna svírají s bércem úhel 90 stupňů. Stejně tak je nevhodné zařazovat do posilování výskoky z dřepu do dopadem do dřepu (žabáky). K vhodným cvikům k posilování dolních končetin v tomto věku patří prvky atletické abecedy jako je liftink, skipink, přednožování a zanožování bérce.
Zpracoval: Mgr. Petr Němec Oldřich Nechanický Doc. PhDr. Vladimír Süss, Ph.D.
The Czech National Educational Golf Centre Mgr. Petr Němec PGA Master Professional Director of Education PGAC
