Met

M

FRINTA Uitelská knihoDna šKol f

méšan. a

Novém M«síó Yn

Oábor.

obec. D./Met.

2„.. Cte..^^«

BOŽENA NMCOVA SBORNÍK STATÍ O JEJÍM ŽIVOT A DÍLE 1820 1862

REDAKCÍ VÁCLA VA ERNÉHO V YDA LA UCl TELSKÁ JEDNO TA „ KOMENSK >'' V NÁCHODE

1912

nakladatelství EMIL ŠOLC, SPOL. V PRAZE-KARLIN

S

R. O.

v\B

i\

r

^>'

:/3

p&

e -a

6 Ti (U

o o.

o 'O

•3

O Dž

^ [gjgJgJgJj[gií|-g]Mg!JglJgJJgJJ[g!lg^

Uitelská kniboDna škol f

mšfan. a

obec.

Rovem Mésté D./Met

Odbor....^..... Cis..ííž...

Vytiskla knihtiskárna Th. Venta spol. s ru. omezeným v

Praze

I.

BEDICH PROFELD:

RATIBOICE V

I.

POLOVICI STOLETÍ

XIX.

k panství náchodskému r. 1582. Toho roku koupil Smiic od Magdaleny z Nestajova, manželky Adama

Ratiboice pipojeny Jaroslav ze

z Újezdce a Kounic, dvr poplužní Ratiboice s mlýnem týmž dvorem, ekou Úpou a lukami ode mlýna až nad novým k mezím náchodským, vsi Lhotu pod Hoikami, Chlistov, Kižanov, Zábrodí a les Kramolnou za 8500 kop gr. eských. Dne 12. dubna r. 1601 pikoupil Zikmund ze Smiic, poruník Albrechta Václava Smiického, od Jana z Talmberka statek Ryzemburk (Riesenbur^) za 8000 kop gr. eských, totiž Ryzemburk hrad, dvr poplužní, pivovar, msteka Žernov a ervenou Hru, vsi Skalku, Msttín (Msttiny), Stolín (Stoliny), Všeliby, Olešnice a Vísku. Hrad Ryzemburk pustl, za 301eté války vyhoel, v 2. pol. 17. stol. lámal se odtud kán\en pro stavbu zárnku náchodského a pozdji opt pi zakládání nového zámku v Ratiboi cích. Také v Ratiboicích stávala za dnešním dvorem (»na starých Ratiboncích«) tvrz, kterou držel r. 1388 Vank ze Žampachu. R. 1534 jmenuje se tvrz pustou a bhem asu zanikla docela. Za války 30leté nezstaly ušeteny ani Ratiboice návštv surové soldatesky. Dne 15. bezna r. 1634 vyloupili dvr císaští vojáci a dne 1. února r. 1635 jiná partaj pepadla asu noního a ztýrala Jana Jukliku, chalupníka u mlýna, že jí dával pouze šest tolar. R. 1708 postavil v Ratiboicích Vavinec kníže Piccolomini nový zámek s kaplí, který pestavn a vyzdoben za vlády Kateiny Zaháské (1800—1839).^) Po její smrti (29. listopadu r. 1839) ddila panství náchodské sestra Marie Louisa Pavlína, knžna z Hohenzollern-Hechingen, vdova po knížeti samovládném Bedichovi. Ale již dne 2. srpna r. 1840 koupil od ní panství náchodské za 2,100.000 zl. st. Karel Octavio, hrab z Lippe-Bisterfeldu, který je dne 8. dubna r. 1842 prodal za 2,500.000 zl. Jiímu Vilémovi, knížeti samovládnému ze Schaumburg-Lippe, vymíniv sob a etné rodin své na deset let svobodný byt v letohrádku ratiboickém. Od té doby

Úlibského

vládne na panství náchodském rod Lippe.') Údolí ratiboické, oplývající nevšední krásou pírodní, znamenit zvelebila Kateina Vilemína Benigna, vévodkyn Zaháská, dcera Petra Kuronského a tetí jeho manželky Dorothey Medem. Dvr hospodáský, který stával na volném prostranství ped zámkem, peložen smrem ke mlýnu a zakoupen do nho dobytek švýcarský. Pvodní staré blidlo se sady ovocnými zrušeno a petvoeno v umlý park.

A

') Sedláek: Hrady V. - J. M. Ludvík: Památky. - Dr. Z. Wirth-Dr. Fr. Machát: Politický okres Náchodský (Soupisu památek sv. XXXIV. Praha 1910). - Registra ku prodeji statku Ryzemburského od Jana z Talmberka vydar\á, urbá z r. 1628 a »Summarischer Bericht wegen der Rentgefell, Nutzungen und alerhandt Gelegenheiten der

Herschaft Náchod im Jahr 1638« v archivu msta Náchoda. ') Ludvík: Památky, 314. - Desky zemské 1279 C7, 1275 D25.

5

Na louce založena kuchyská zahrada, obehnaná vysokou zdí z cihel na jehlách jedlových postavenou, podle které vysázeny ovocné stromy uvnit. Na skoupei ných lukách založen od Skalice až k Ry-

vn

pírodní zemburku park s pšinami a fízdnými cestami, mosty

pes Úpu

a pavil-

lonem, a silnice v okolí

opateny

aleje-

mi.

Tak vzkvetla nepatrná víska, v níž asem rozproudil se rušný život dvorský. Domácí i cizí šlechta hoštna tu štdrou vé-

vodkyní, jejíž diplomatické styky s pedními tehda dvory evropskými, vídeským a ruským zjednaly také Ratiboicm význané místo v djinách veliké války za osvobození Evropy ode jha Napoleonova. Friedrich Gentz, dvrný pítel Metternichv, jenž v ervnu r. 1813 jednal v Rati-

boicích s pruským kancléem Hardenberkem a Humboldtem, právem volá: co jest nyní Paíž, Petrohrad,

Víde

a Berlín proti

Jiínu,

Ratiboicm,

Oponu Xresltl Jn^

J.

J^^hort

a

Náchodu!

=) Soupis, XXXIV., 187 až 188. - Ludvík: Památky, 302.

Co všechen lesk tchto míst proti svtodjinným faktm, která odehrávají se v malém kout ech, v nkolika nepatrných místech, o nichž dosud svt nezvdli*)

A

v tomto idyllickém zákoutí, kde rozhodovalo se kdysi také o osudu

Napoleonov, ztrávila Božena Nmcová nejkrásnjší dobu svého života. Panklovi, rodie její, pesthovali se podle vlastního životopisu Nmcové, sdleného v dopise W. W. Tomkovi, z Vídn do Ratiboic r. 1821.') Snaha podati místopisný obraz Ratiboic tehdejší doby naráží na mnohé pekážky pes to, že známe podrobn místopisné pomry z r. 1785 (katastr josefínský) a z r. 1840 (katastr stabilní). Obtíže psobí mimo jiné hlavn citelný nedostatek pramen, sledujících postup nákladných staveb, které tu Kateina Zaháská dala provádti. Z doby její zachoval se v zámeckém archivu v Náchod pouze jediný fascikl, ostatní dokumenty, zvlášt administraní akta a plány, které by dojista jasn ukázaly, kdy a jak mnil se v 1. pol. 19. století obraz Ratiboic z doby josefínské, odvezeny prý do Zahán. Z té píiny vylíím strun místopisné pomry podle parcellního protokolu a katastrální mapy z r. 1840 s exkursemi do doby starší, pokud

ovšem prameny dovolují. Zámek (íslo parcelly stavební 111, íslo popisné 1), položený na mírné výšin na pravém behu eky Úpy, byla jednopatrová barokní budova s menším polopatrem z valby vystupujícím.') V pízemí byla podle Sommra to

prostranná jídelna, obývací pokoje paní

vévodkyn

a jejího manžela, zdo-

bené ímskými starožitnostmi, malbami italských jiných mistr a bronzy, a knihovna. V horních patrech byly nádherné pokoje hostinské. Ve vtším i

panském domu stáje a

staršího

pvodu

byly byty

pro

hosty a služebnictvo,

j.')

Celkem bylo v zámku 29 místností.*) Vedle zámku vynikal dvr (. p. st. 108, .

p. 2) s obytným a hospostavením o 3 místnostech (. p. 2a). V okolí zámku stál skleník a byt panského zahradníka (. p. st. 109, . p. 6a), obytné a hospodáské stavení o 4 místnostech (. p. st. 110, . p. 3) a smrem ke Skalici myslivna (. p, st. 112, . p. 7/2). Všecky jmenované objekty byly majetkem panským, ostatní domy, pokud patily k Ratiboicm, náležely jednak domkái Dominiku Celbovi (. p. st. 104, 105, 106, . p. 5), jednak mlynái Antonínu Ludrovi (. p.

dáským

st.

107,

.

p. 4).

mžeme stopovati v Ratiboicích daleko do 18. století. 1770 hospodail tu Jakub Celba, po syn Jan a od r. 1806

Rod Celb

Do

r.

nm

Dr. A. Rezek: Praha a echy roku 1813. ..H., XVI., 9. eský Lid. XVI., 1906, str. 4. •) Dr. Z. WiTlh: Soupisu památek sv. XXXTV., 188 a 189. ') J. G. Sommer: Das Konigreich Bóhmen IV. Prag 1836, 227. - Kateina Zaháskó rozvedena s tetím manželem, Karlem hrabtem ze Schulenburgu, r. 1835. Ludvík: *) °)

Památky, 302. *)

Parcellní protokol rozeznává

»Zimmer«

(17) a

»Kammern«

(12).

7

František a manželka jeho Anna, rozená Trlitatová. Ti prodali a postoupili

chalupu

. 10

s

pozemky dne

7.

ledna

r.

1829 synu svému Domi-

nikovi a manželce jeho Ann, dcei Františka Kabrle, za 700 zl. Na vkách bez úplatku dostali kupující manželé stl, tabuli, vidle k prsku, lopaty, drhlen, vidle »sený«, díž, sekyru kladní, sekyru runí, motyku, 4 síta »drátový«, »všechnu šenkovní potebu«, krávu, ostatn všechno, co hebem pibito a hlinou zamazáno jest. Prodávající vyhradili si po ustoupení té chalupy pro sebe výmnek, a sice svobodný byt pi hosposvtle a teple, komoru a »plac« ve sklep, každoron po 23^ korci žita a jemene, 4 korce »erteplí«, 25 liber másla, 10 liber sýra, od sv. Jií do sv. Havla 2 žejdlíky mléka, jak se nadojí, 2 tvrtce lnného semene, tvrtý díl ze všeho ovoce a pro ostatní dti svobodný byt až do jejich

píd

dv

dáov

pracovních

let.

František Kabrle se zavázal, že dá dcei své mimo šatstvo a ženské svatební náadí 200 zl. vna, pislíbiv jí také podíl z ddictví. Stejný díl ze »zanechanosti« slíbil také Celba svému synu Dominikovi. Do dchodu vrchnostenského n\li kupující manželé odvádti za robotu 9 zl 14 kr., stálého úroku 1 zl. 24 kr. a z padla 18 kr.*) Z tohoto zajímavého kontraktu jasn vysvítá, že v Ratiboicích za mladosti Boženy Nmcové byla hospoda pes to, že v díle Sommrov uve-

dena

není.^")

dv

U

hospody stála v letech 40tých ješt stavení, obytné (. p. st. 105) a hospodáské (. p. st. 106), která Celba pozdji zboil, založiv na jich míst zahrady. Manželé Celbovi prodali realitu svou r. 1858 princi Jiímu Vilémovi ze Schaumburg-Lippe za 5000 zl. k. m.") obytné a hospodáské stavení, u mlýna statue p. 4 byl mlýn, pi P. Marie, postavená nákladem manžel Ludrových dne 30. ervence roku 1796.") Antonín Luder ze Suchovršic pojal za manželku r. 1771 Annu, jedinou dceru po nebožtíkovi Jos. Hejnovi, mlynái ratiborickém. Matka vdova prodala a postoupila dcei své s vdomím pátel mlýn v Ratiboicích s polem pod 6 strych výsevku a kouskem zahrady za 1000 kop gr.") Luder pikoupil dne 25 bezna r. 1782 chalupu . 11 nade mlýnem ratiboickým od mlynáe velko-úpického Jana Hejny za 500 zl (= 428 kop 54 gr. 2 d .).")

nm

.

Kniha gruntovní obce Žernovské, Rysenburku a Rattiborzicz u c. k. soudu v eské N 71 lit. A f. 382. - Das Žemover Grundbuch tamtéž, N 71 lit. B f. 5 a 60. '") Srv. M. 1912, sv. I., 194-195. ') Smlouva ze dne 31. srpna téhož roku v archivu zámeckém (. 29.409.) '") Mlynái ratiboití isou povinni sochu tu opravovati, po pípad znovu postaviti.

")

Skalici.

N. 71

. .

lit.

A

f.

392.

Ve mlýn

ratiborickém byly povinny mlíti obce Žernov, Ryzemburk, Svtlá, Litobo, Križanov, Chlistov, Lhota pod Hoikami a Hoiky. - Podle kontraktu bylo povinností mlynáe »vrchnosti obilí vejmelného 124 str. pražské míry sypati, kapoun 8, fopan 4 pro kníž. kuchy krmiti, nyní ale na míst krmení 1 zl. 54 kr. '')

ron

8

Ratiboický mlýn Vlastní

smrem

500

majetkem vrchnosti r. 1842. údolí« táhne se ode mlýna k Ryzemburku.

stal se

»babiino

Tím

devný domek

o 3 místnostech (. p. st. 102/1, . p. 7), vystavný podle nápisu na kabinci nákladem Antonína Ludra dne 17. ervence r. 1797. Je to dnešní »staré blidlo«, djišt »Babiky«. Vedle bylo menší stavení o 2 místnostech (. p. st. 102/2, . p. 7a), dnešní panská prádelna, zdná, jednopatrová. které pozdji rozšíeno, položen mstek, byly menší hospodáské struhou, pes niž za Naproti místnosti (. p. st. 103, k . p, 7), podle »Babiky« pec a sušírna. Tato stavení byla v letech 40tých majetkem vrchnosti a náležela asi

ni

od chalupy Celbovy

stál

—

k Ryzemburku. Proti

mlýnu na levém behu eky Úpy ve

stráni stál

pízemní domek,

patící k Žernovu (. p. st. 86, . p. 35). Dne 14. ervence r. 1813 koupila Marie Louisa z Hohenzollern-Hechingen domek ten s pozemky ve vý1300 tver. sáh (. top. 225 a 226), jež odprodány byly dne 6. prosince r. 1795 od selské usedlosti . 7 v Žernov, od Antonína Volfa za 520 zl.'') a prodala jej zase dne 20. prosince r. 1833 se všemi bemeny a závazky Karlovi hrabti ze Schulenburgu, tetímu manželu Kateiny Zaháské, za 280 zl. k. m.'") Hospodá Josef Joudal, který nedávno pejal živnost selskou . 7 v Žernov, vzdal se pro tentokrát pedkupního práva, vyžádav si však, aby zstalo zachováno jeho potomkm a vtleno bylo do knih grutovních.") Kupující podle smlouvy pispívati držitelm usedlosti selské . 7 v Žernov na dan a jiné dávky 24 kr. a odvádti do dchodu vrchnosti náchodské robotní reluice 2 zl 10 kr. a 12 kr. z padla. Hrab Schulenburg daroval domek ten se zahradou dne 30. ervna r. 1840 manželm Panklovým''), v jichž držení zstal do r. 1850, kdy jej koupil Jií Vilém, vládnoucí kníže ze Schaumburg-Lippe. Odtud vznikl u lidu název »panklovna«, v listinách z r. 1845 »Pankersche Challupe, Pan-

me

ml

ron

klisches Háuschen«. 8. bezna r. 1845 v cen 312 zl. k. m. Ml pedsí, kuchy, 2 komory s vyhnilými podlahami a šindelovou

Domek odhadnut dne svtnici, malou stechu/')

kníž. dchodu platiti, 1 psa neb chrta panského, když mu dán bude, chovati, za jedno prase, které jemu každoron ze dvora J. M. kníž. dáno bude, do kníž. dchodu ku konci roku 11 zl. 40 kr., za 2 hladová prasata po 2 zl. do dchodu platiti opravovati mlýn a stavení, a diškerece oííicírské každoron 9 zl. dávati«. Mlyná vrchnost splav »na velké vod«. Každoron mohl si dáti nasekati v panských lesích ovšem na své útraty 16 sáh palivového díví, na lou 2 borovice, 4 buky a habr. N. 71 lit. A f. 390 a 391. ") N 71 lit. A f. 71. ") 29.402 v archivu zámeckém. '') ") N 71 lit. A f. 292 a N 71 lit. B f. 19. 29.403 tamtéž. ") 29.406. - N 71 lit. B f. 104. ^*) 29.404. - Zahrada, snad . top. 226 (»nad Skalkou«), odhadnuta v cen 250 zl. k. m.

do

ron ml

—

—

. .

. .

Panklovi odsthovali se do Zahán dne 20. dubna r. 1845^") a po letech prodali majetek svj v Ratiboicích za 500 zl. k. m. Smlouva datována v Ratiboicích 10. kvtna 1850 a podepsáni Otto Erich, dvorní

p:i

rada a generální plnomocník knížecí, manželé Panklovi a dva svdkové, Josef Hubka a Josef Rint.") Kontrakt zaslán asi k podpisu do Zahán, '")

století. ')

10

Sebraných spis Bož.

Nmcové

Jan Luichter, Praha.)

.

29.406 v archivu zámeckém.

sv.

XII.,

str.

20, poz.

L

(eští spisovatelé XIX.

ježto Pankel

ervna 1850

V ipodle

stižen byl tehda podlehl.')

které

brzy na to dne 28.

dom

v Ratiboicích následující tabulce sestavena pehledn ísla katastru josefínského (1785) a parcellního protokolu z r. 1840.") Katastr josefínský

íslo top. po-

ádku 337

tžkou nemocí,

íslo

domu

r.

Druh

1785. stavení,

majetník

Parcellní protokol z

íslo pare. staveb.

Cí-ílo

domu

r.

Druh

1840. stavení,

majetník

a sice ísle 6 narodilo se do r. 1830 šest (ze sedmi) dtí Panklových, Ludvík Josef v . 1824 10) r. p. Jan Josef r. 1821, Johanna r. 1823 (f Konstancie 1824, Ferdinand Ludvík r. 1826 (f téhož r. v . p. 6), r Marie Terezie 8. srpna r. 1830/) Po r. 1830 r. 1820 (t r. 1836 v . p. 1) a bylo mizí . p. 6 v matrikách úpln, r. 1840 staré blidlo již neexistovalo; r. 1830—1840. Tínrv je též srpnem 8. mezi dob v nkdy tedy zboeno ve starém blidle . p. 6, jasn prokázáno, že Panklovi bydleli tradice. také potvrzuje které pozdji zboeno, což V obšírném výkladu o »babiin ijdolí« který napsal princ Vilém ze Schaumburg-Lippe prof. dru Jiímu Guthovi, praví se mezi jiným: »Z poátku bydlel tlesný koí vévodkyn Pankl (otec Boženy Nmcové) ve starém, zrušeném blidle, které stálo tam, kde vévodkyn (Zaháská) pak pistavla ,dm ananasový', pímo pi východu z parku, u bytu dvorního dosud pstují se ananasy.O te tam stojí skleník, v zahradníka; Pirozen vtírá se otázka, kam se pesthovala rodina Panklova ze

v

pvodn

—

nmž

starého blidla. Panklovi mli celkem 13 dtí, z nich nejstarší (»Barunka«) narodilo se ve Vídni, ostatní v Ratiboicích. Mimo Augusta (* r. 1827 v . p. 3, dti, a to Augustin r. 1832 f r. 1828 v . p. 1) narodily se v . p. 3 ješt zemely r. 1834 v . p. 1, kde se r. 1835 narodila a Adelheit r. 1833; Adelheit, r. 1837 Gustav a r. 1840 Otto Vilém. Že by Panklovi byli bydleli njakou dobu v . p. 3, nezdá se pravdpodobným. Pozornosti však zakteré podle katastru josefínského dvr (a snad zámek) sluhuje . p. 1 vyskytuje se v matrikách stále od r. 1834 1840. Podle vrohodné tradice pesthovali se Panklovi ze starého zrušeného blidla do dvora"), což by potvrzovaly i zápisy matriní. Mimo dvr uvádjí se jako bydlišt rodiny Panklovy také zámek") do r. 1840 nejspíše a »panklovna«'^). Uvážíme-li, že zámek a dvr spolené íslo popisné, mohli Panklovi njaký as také v zámku bydleti, ale tradici o pobytu v »panklovn« nelze žádným zápisem podepíti. Dnes vbec tžko se shledávají fakta, která ped 10 20 lety bylo ješt možno snadno a bezpen zjistiti. Píinou, že se tak nestalo, byla neobmezená víra v »Babiku«, víra, která nepipouštla žádných pochybností.

dv

ob

—

—

—

mly

—

") ")

Matriky na farním

úad

v

eské

Skalici.

Babika Boženy Nmcové. Referát dra Jiího Gutha. Máj II., 189—190. Dnes bydlí v byt tom panský poklasný. V pízemí jsou 3 místnosti, nahoe

') ratejna.

Sdlil se mnou laskav pan vlád. rada Alois Jirásek. Na rikterých dopisnicích ratiboských spatujeme mimo jiné také domek . 55, »obyd]í rodi spisovatelky Boženy Nmcové«. - Viz též Fastrv prvodce po eském "')

")

severovýchod. 12

Jarom,

79.

ALOIS JIRÁSEK:

DVA DOPLKY. I.

Vilemina, vévodkyn zaháská (1781 —1839) Kateina zajímavou jako »paní knžna« v naší »Babice« i

stala se

tíin,

že

nám

rodie

Nmcové byli v jejích službách a že dcerka jejich Baruška za svých dívích let v ovzduší jejího dvora. I lákalo lépe poznati »paní knžnu« a láká seznati také ty, kteí jako její hosté meškávali v Ratiboicích nebo na zámku náchodském, i to, jak asi po»paní knžn« jsem už psal a obšírnji.') hlíželi na náš kraj a jeho lid. Její matka, Anna Charlotta Dorota, vévodkyn kuronská (1761 1821), z nmeckého kuronského rodu íšských hrabat v. Medem, byla víc Francouzkou než Nmkyní. Montesquieu, Mirabeau, paní de Staél, Stéphanie Genlis byli její zamilovaní autoi a autorky. Psala lip francouzsky nežli nmecky; francouzské byly její zápisky. V nich také vypravuje, jak ji do hloubi duše dojalo, když v kostnickém kostele se doslechla, tady, v této svatyni že byl Jan Hus r. 1415 odsouzen k smrti upálením. »Ach, jak mohou«, pipsala, »lidé sami bludm podrobení sob osobovati, aby tak ukrutn odsoudili svého spolubratraí« Pro verše, zvlášt nmecké, nemla valného smyslu. Za to její starší sestra Elisa (1754 1833) nejen že básn milovala, ale i sama je skládala a nmecky, zvi. duchovní písn (Geistliche Lieder einer vornehmen kurlándischen Dáme r. 1780) plné sentimentality a citového blouznní, ale jiné básn (Gedichte 1806). Provdala se za hrabte von der Recke, záhy však, r. 1776, tedy dvaadvacítiletá, se s ním rozešla. Když jí bylo ticet let, setkala se s Krištofem Augustem Tiedgem. Mladý básník byl jí nadšen a také ona na nj nezapomnla. Stala se jeho ctitelkou, zvlášt když r. 1800 vydal velkou svou báse »Urania«, kterouž v Nmcích tenkrát všude pijali nadšen. Když Tiedge téhož roku pijel do Berlína, pozvala jej Elisa von der Recke meškající v své sestry (pod lipami), aby ji, Elisu, navštívil. Šestnáct let se nevidli. Tiedge, jemuž do padesátky mnoho nescházelo, byl pak denním hostem své šestatyicítileté ctitelky. A již se nerozešli. Boženy žila

O

—

—

i

dom

Tiedge stal se hrabniným pítelem prvodím. Jezdil s ní do lázní, do Teplic, r. 1804 do Františkových Lázní, kdež se stýkali s Herderem, provázel ji na její cest po Itálii, bydlil pak s ní v jejím dom v Drážai

nech. Ve svém pokoji ml krom jiných obraz také portréty vévodkyn zaháské, »paní knžny« naší, její nejmladší sestry Doroty, provdané za synovce Talleyrandova, vévodu z Dino, a obraz mistra Jana Husa. Tiedge, jenž ml pravou nohu siln kivou a chodil o holi, nebyl krasavec, ale Elisa, dáma vysoké postavy, velkých, modrých oí, jej zbož-

—

')

Sebrané Spisy XXU. Rozmanitá prosa.

I.

73

ovala. »Uranii« pokládala za nejkrásnjší dílo básnické nmecké litera»Uranie« byla její biblí; každého rána petla si z ní zpv, jakoby tury. z posvátné knihy. Tak ctila zbožovaného básníka, jemuž dávala o kažnový štít na ochranu oí. dých jeho narozeninách darem Nmecku zpívala se Tiedgeova píse po Koncem r. 1813, kdy všude Minka, ich muss scheiden »Schóne «')r milou, s louení kozákov o pijela s Tiedg-em do Náchoda a strávila tu s ním zimu. Bydlili nahoe v zámku. Hrabnku, tenkráte skoro sedesátiletou, provázela také slena Eichmannová, jež si dopisovala se svými píbuznými v Berlín. I Tiedge psal její mladiké netei a to eí vázanou. Z této epištoly ne práv skvle veršované, dané »na zámku náchodském dne 14. ledna 1814«, uvádím obsah odstavce týkajícího se Náchoda. »Už víš, jak žijeme zde nahoe v podoblané vži. teme, píšeme; dá-li boue, jež nad osla je hrubší a drsn hovoívá je tu vbec ticho, a vž zstane. Vidíme dol s naší vží. Rve se s ní, až pak pece utee na msto, jež vypadá jako hrob vedle hrobu. as, jenž špatn rozumí malb, natel na erno všechny stechy, pod nimiž mnoho chudoby vchází' To, pomyslíš si, není pkné. Ano, není, za to pknjší a vychází jsou vrchy jedlových les kolem nás.« Tak se Tiedgemu zdál Náchod tenkrát ješt malý, plný devných stavení pod šindelovými, tmavými stechami. Tiedge soudil opravdu

—

—

a

s

—

vysoká.

Synovcem sleny Eichmannovy

byl Gustav Parthey, pozdji pro1814 sekundán (dle našeho septimán) berlínského gymnasia. Ten psal z Berlína do Náchoda tetice, psal Tiedgemu; tomu latinsky. Tiedge ihned mu odpovdl a také po latinsku. Smysl toho listu je tento: »Okruh vzdlanosti k Náchodu nesahá. Proež se v tomto nedje nic nového, aniž hodného, co bych psal Tob, Berlíanu oplývajícímu hojností ducha nejznamenitjších muž. Nejbarbarštjší tohoto lidu bijí do uší') a našeho jazyka neslyšeti krom v našem kruhu. Ušlechtilé vzdlanosti jest u peveliký nedostatek; mají smysl jen pro hmotu, ne však pro vzdlanost, kterouž od svých hranic oddalují, jako mor. tom smýšlení vystavli na behu eky dlící echy od Slezska hlinnou chatr, ze^ které voják rudobradý divokého pohledu íhaje vyráží, cestující zadržuje a jim mezi zapovzenými vcmi knihy, jestliže je náhodou s sebou mají, odnímá. Knihy ty posílají se k nejvyšším soudcm, kteí o to peují,^ iby morem tím nebyli echové nakaženi. Z toho snadno vyrozumíš, že s nikým se nestýkáme, leda jen sami s sebou. Pece však necítíme tíhu samoty.« Dále píše, že je baví dopisy pátel, veer že tou a z tchto veerních hodin vtšinu že stráví etbou historie Karla Smlého, slulý filolog a egyptolog, tenkráte,

r.

i

mst

ech

V

i

') ')

14

Do

eštiny peložil V. Hanka. Míní zajisté, že svou.

eí

a dodává: »Kéž by nesmrtelní koncem, jako onoho Karla!«

bohové toho Napoleona

Lichotivé to psaní pro nás není.

Ovšem

zhubili

takovým

týká se také tehdejší rakou-

náelníka ministra Metternicha, jehož ské vlády intimní pítelkyní byla »paní knžna,« ale je to pece na náš vrub. Takto smýšlel o nás útlocitný básník, jenž se zámecké výše své mezi lid ani nesestoupil; ale také »paní knžna«, jež picházela mezi poddaný lid a slýchala o nm, ovšem asi jen referáty svých úedník, na mnoze cizinc, zpátenické

a jejího

sotva smýšlela jinak. II.

V lánku »Paní knžna« výše uvedeném jsou také zprávy podle vypravování Kristiny Celbové, provd. Nemastové (Kristly v »Babice«). K tomu zde pidávám, co vypravovala paní Antonie Hoffmannová (1816, "f 1888),. tchyn p. Fr. Souka, nkdy ídícího uitele v Hronov, nyní ve výslužb žijícího. Jeho laskavostí dostalo se mi tch zpráv r. 1882. Paní Hoffmanchvou u Pankl. Ta nová rodem Rýdlová byla jako tináctileté vypravovala, že matka Boženy Nmcové, rochlikoviítá (od neštovic), byla výborná kuchaka, nevalná však hospodyn; s penzi, které jí muž posílal, že nikdy nevystaila. Vaívala v Ratiboicích pro služebnictvo, zvlášt cizích vrchností, když meškaly v Ratiboicích návštvou. Ped tím sloužila ve Vídni, kdež seznámila se s Panklem, koím hrabte Schulenburka. Pankl byl poádný, šetrný a pívtivý Nmec, prostedn velký. Stará Novotná, t. j. »babika«, žila u Panklových; ale pak se pro nco rozhnvali a Novotná šla k druhé své dcei, Johance, kuchyské v Ratiboicích. Tam drávala peí. Tonika Rýdlová, chva Panklova, chodívala

dve

s dtmi po dvoe a také kolem tetina, Johanina, bytu. A tu babika Novotná vždy zaukala na okno, volala vnouata a když dti vstoupily, vypravovala jim. Když pak Josef) nebo Štancla') doma ekli, že byli

u báby,

zlobila se Panklova.

Tonika Rýdlová 182Q. Toho roku se

nastoupila u Pankl, když jí bylo tináct let, tedy narodila »Štancla«. Tonika uvádí ji jako dít mluvící, tedy asi tíleté. Z toho lze vypoítati, že »babika« žila v Ratiboicích u své druhé dcery asi mezi r. 1832 až 1836. vku dvaadvacíti let v Kladsku oddavky (r. 1792), bylo jí tedy toho roku 1836 šestašedesát let. Pirozen pipadají tu otázky: Vrátila se »babika« k Panklovým i zstala u druhé své dcery Johanky? Zstala tato Johanka v Ratiboicích i se odtud vysthovala, a kam? Zemela »babika« snad u ní?

r.

U

*)

')

Páté dít Panklovo, nar. r. 1824. Konstancie, sedmé dít Panklovo, nar. 1829, f 1836.

mla

BOHUMIL KULÍ:

REÁLNÍ PODKLAD POVÍDEK B.NMCOVÉ Z NÁCHODSKÁ.

X I V^—

bystrá asté sthování a zmna prostedí zpsobily, že Nnncová, pozorovatelka, tolik byla po léta zaujata novotou okolí a osob, že ze vzpomínek erpá teprve v posledním údobí své tvorby. ^ Látkou s Náchodském spiaty jsou povídky: »Babika«, »Chudí lidé«, »Dobrý lovk« a »Pan uitel«. Vyrostly ze vzpomínek na léta dtská, paobdobí nenská a první dny manželství; zahrnují léta mezi 1825—1838. 961etých adu ješt jsem zastihl nejvzdálenjší, nám jest toto vrstevník Nmcové. Snažil jsem se zachytiti vše, co s látkou souvisí, hledal, co dalo Nmcové podnt, kráel jsem ve stopách osob, kteréž byly

A

80—

asov

k literárním postavám Nmcové z Náchodská, chtl jsem pevné kde ve skladbách tch podkladem je skutenost, a kde báse, fikce. Literární odkaz Nmcové nepotebuje vysvtlivek, a »Babika« zstane krásna, kdyby do árky vše bylo smyšleno; myslím však, že drobná fakta a vzpomínky z tehdejších let pispjí, aby bylo možno nahlédnouti do duševní dílny Nmcové, posouditi její pozorovací talent, ráz její fantasie

modelem

zjistiti,

vn

a invence, krátce poznati, jak tvoila. I.

Bylo dne 16. ledna 1825. V doberském kostelíku, jehož vž dobe vidíme již od Opona, zadíváme-li se na východ k lesnatým hbetm Orlických hor, byla svatba. Chudý tkadlec vysoké postavy, ernovlasý, širokého, hladce vyholeného oblieje a plných rt, odvádl si od oltáe mnohem starší nevstu. Ženich byl Kašpar Novotný, syn proslulé staenky Magdaleny Novotné, jejíž milé rysy zvnila Nmcová v »Babice«. Nevsta ženich ^) byli z Rovného, osady /^ hodiny severn od Dobrého. Rovné jest ta »pohorská vesnika na slezských hranicích, jen nkolik hodin od panství Náchodského vzdálená«, kam ješt za francouzských válek pisthovala se z Pruského Slezska s dtmi vdova Novotná. Zstávala v najaté výmniní chaloupce Jiíka Pavlíka . 28. Pešla léta; chaloupku zboili, rodina Novotných sešla s oí, sešla z mysli a marn jsem pátral na Opoensku, Novomstsku, Rychnovsku po píbuzných; teprve v únoru r. 1912 našel jsem na Jestebí v . 17. (fara slavoovská) 721etou Amalii Novotnou (nyní vdovu Žárkovou), vdovu po babiin vnuku Václavovi '), která upozornila na Rovné. Bohužel, našel jsem jen trosky podání matriních zápis. i

—

m

i

') Dobré, Kopulaní matrika od r. 1806—1839, D, pagina 34 16. ledna 1825 v Dobrém oddán ženich Kašpar Novotný, syn f Jiího Novotnýho, tkadlce z Dobrušky, panství Opoen, katoh'k, 31 let starý, svobodný. Nevsta: Marie, dcera po f Janu Wernerovi, chalupník z Rovného, z matky Markovy, rozené z Kounova, panství Opoen. ') Viz poznámku 23.1 :

J6

-o

o

Cu

o

^

pesn

nezvíme niKdy »babika« a muž její Jií Novotný se narodili, A. Jirásek v »F. L. Véku<í) kdy! Osudný požár v Dobrušce r. 1806 (píše o zniil za májového jitra (9. kvtna) ve 3 hodinách takka celé msto, dv klenuté sakristii všechny matriky. Zkáza dokostel a v kanství brušských matrik ztížila pátrání o »babice« tou mrou, že ješt v ervnu nic jiného, než co 1911 V. Tille píše, že »o této babice nevíme cová sama vypravuje. Není doposud doklad o tom, kdy a kde se narodila a zemela, není ani odjinud zjištno, že byla vskutku matkou Terezie

nm

i

nm

i

tém

Nm-

Novotné.«

Babika není výmysl, nýbrž žila a byla vlastní babikou Nmcové. Nebyla z Olešnice (Giesshiibel), msteka dnes znmeného v horách za Dobruškou, ale narodila se, jak pi všech aktech syn Kašpar udává, v Kovicích u Dobrušky . 52 ') a slula rodným jménem Cudová. *) Nebyla ze byl tesa'), který po narození Magdalenin statku, ale otec její Jan . 18 (starého íslování). Její muž, soukeník Dobrušky se do pesthoval Jií Novotný, byl dle Kašpara z Dobrušky; ponvadž Kovice a Dobruška souvisí, mohla babika zcela pravdiv o matce Jiího vypravovati, že .« »vedle bydlela vdova Novotná Zápis v oddávací matrice skalické z roku 1820 (svatba Panklovvch") praví ovšem, že Jií je »z Dobrey na Rychnovském panství«, ale ani v DoiDrém, ani v Bílém Újezd, kamž až do r. 1781 (resp. 1787) Dobré bylo pifaeno, zápisu o narození Jiího neníí Tento fakt nejen nepímo dokazuje, že muž babiin narodil se v Dobrušce, ale potvrzuje i vrohodnost Kašparovu, jenž byl nejstarší a znal jist tradice rodinné lépe, než mladší

uda

.

sestra (Terezie), která tehdy Jak vznikl tento omyl?

.

po letech vrací se do ech.

Kašpar vyprávl, že rodie otcovi i matini žili njaký as ve farnosti doberské: Novotní v Rovném, udovi v Osenici. Také jisto jest, že rodiny v Dobrušce byly krátce: ani tesae Jana udu, ani soukeníka (zachována jsou od r. 1772) Jiího Novotného cechovní registra tamní neuvádjí! Poloha Osenice dobe shoduje se s líením situace v »Babice«. Do Pruska skok, a do Dobrušky mohla ped léty babika snáze picházeti na pout, než ze vzdálenjšího msteka Olešnice. Je zajímavo, že dotazy na Kašpara pipomenuly starým lidem Osenici, odkud prý

ob

—

Kašparova matka byla. Tak mi Václava vyprávla.

i

díve vzpomenutá žena vnuka

—

jejího

tolik ísel. Požáry zmnily mnoho. Dne 24. dubna 1866 24 grunty. *) Nejpodrobnjší zápis v doberské matrice narozených (l./VI. 1808 — 30./4. 1839), ís. n., litera A: Roku 1836 dne 12. ervna v ísle 15. v Dobrém narodila se Marie. Otec — Kašpar Novotný, katolík, podruh, vlastní syn zemelého Jií Novotný, podruha z Dobrušky N. 18 (panství opoenského) a jeho manželky Magdaleny rozené udovy z Kovic . 52 (panství opoenského). [Zmínná dcera Marie žila jen 3 dny; zemela dne 15. ervna 1836.] ') Viz zápis v matrice eskoskalické r. 1835 (o narození Adelaidy, dcery Panklo')

Dnešní Kovice nemají

vyhoely

tu

vých). 2

r/

Ale nepodailo se mi tradici doložiti zápisy; v Újezd v Dobrém jména Novotný Cuda jsou v matrikách velmi astá (v Dobrém spojení jmen aktu však, který by pítomnost tchto »Magdalena - Cuda« jsem nalezli) rodin na farnosti dokazoval, v tamních matrikách není. V matrikách olešnických jméno »uda« (psávali Tschuda) nevyskytuje se nikdy, a tedy vtu, kterou Nmcová babice do úst vkládá », já jsem z Olešnice atd.« skutenost nepotvrzuje. »Babika« však Olešnice i

i

i

—

i

.

.

se dokládal

Tu na snad

domnnka,

je

že

Nmcová

Vosenice, Vošednice, Vošetnice), o které

zamnila Osenici (druhdy babika vypravovávala,

asi

jinde Nmcovou pamt v topografii opouštla, zde Olešnicí. Ukáži, že pak zámna byla tím snadnjší, že kdysi obcí téhož jména ") z Kostelce do Ratiboic k rodim spchávala. Novotní žili za pobytu v Prusku jednak v Kladsku, jednak v okolí Franksteina, msta sev. od Kladska. Když Jií za napoleonských válek zemel, vrací se »babika«, osamlá, chudá vdova, mezi znáiné do Rovného. Stalo se jist ped r. 1809, ponvadž syn lejí Kašpar pracuje tehdy již ve Vídni a o bojích u Vídn vypravuje jako oitý svdek. Babika byla plátenicí; kupovala zboží po horách a nosila je do »svta« do kraje k Jaromi. Tak vypravovali mi staí v horských vískách na ^Jovomstsku, kteí sice »Babiky« neetli nikdy, neznali Novotné, ani jejích »ouat« Terezie a Johanky, ale pamatují leccos, co vypravovali babiin syn a vnuk. kusé, dobe objasují neshodu se skuteností Vzpomínky jejich, v »Babice« omyl v oddávací matrice skalické z roku 1820. Do Ratiboic babika pichází roku 1825, kdy Barunka byla 51etá. cová píchod její do údolíka vysvtluje takto: »Tu najednou pišel babice list z Vídn od nejstarší dcery, v nmž jí vdomost dávala, že manžel její pijal službu u jedné knžny, která má velké panství, a to panství ná.« chodské i

—

—

a

i

Nm-

.

.

Podnt babiina odchodu Známo je, že Panklovi byli

z

Rovného

byl jinýí

—

—

tedy o 5 let díve v srpnu r. 1820 v Ratiboicích, babika však sthuje se k nim teprve r. 1825, tedy toho roku, kdy žení se její syn, jemuž do té chvíle v Rovném hospodaila. Podrobná znalost vzpomínek rodinných dokazuje, že Nmcová s babikou stýkala se po léta. Staeek Ant. Martin v Olešnici u erv. Kojiž

stelce (* r. 1831 v Ratiboicích), syn tehdejšího šafáe, o babice už neví. Jak V. Tille vypravuje, »k svatb s jí ješt radila, a když se cová octla v Polné, vzpomíná na ni již na mrtvou. Byla-li vskutku, jak vypravuje v povídce, pi babiin smrti, tedy ji ztratila pravdpodobn ješt za pobytu v erveném Kostelci, neb nejpozdji v Josefov. V Polné vzpomíná na ni vroucn.«

Nmcem

')

J8

Olešnice, vesnice v okrese eskoskalickém.

Nm-

Nmcová blaženým skonem babiiným selanku koní. V podveer, když se všemi se rozlouila, kdy Barunka pedíkává jí modlitbu umíraKnžna, která smutn za pohebjících, plamének života jejího hasne .

prvodem

ním

se dívá, provází

.

.

staenku povzdechem, který nkolik ge-

tená

v duchu opakovalo: »Šastná ženal« Ratiboicích však babika nezemela! Nmcová, aby sthování staenino nerušilo tklivé harmonie idylly, uchyluje se od pravdy. V eské nerací

V

Skalici

babika

neleží a

marn

po

hrob

ped

jejím pátral

lety

zámecký

v okolních farnostech; není také kaplan náchodský P. Stanislav Hlína pohbena v Zaháni, katolický farní úad griebusský na témže panství, kdež vrchnost bydlívala, odj)ovédl na dotaz jeho záporn. Soudil jsem, že vrátila se do hor a zemela u Kašpara, ale marn jsem pátral v celém podhoí.) Záhada zstává záhadou! Syn její Kašpar spí na starém hbitov doberském sám i

i

.

.

.

-K

»huae«, všude

v kopcích za Dobruškou znali! Tenkráte mov zim, když smrinami na Vrchmezí, Deštné a Marušin Kameni huel rezavý »Polák« a cesty zapadly snhem, v chalupách v kožiše a se závtím dlouho do noci svítila lou, praskaly v nístjích smolné šáchy, dutlaly paezy a vrel kolovrátek Pízi sthovali na stav, ale »vaháe« (hrubé, z cuck na »pomstách« upedené niti) ekaly na Kašpara.') pišel první mlhou Chodila s ním jeho žena, která cívky soukala, a za ruku vodil sndého synka Václava. Ve dne, když lunek, z ruky do ruky osnovou lítal. Kašpar býval do sebe zabraný, veer však rozvázal. Ale nebyl prázdný hovorka! Uml vci bráti na rozum, vypravoval ist, píkladn ze života, radost poslouchati. Kde mli huae ,nemuseli zváti »dousi« (do vsi), ale sousedé sami picházeli na toulaku, když Kašpar vykládal o svt. Zažil mnoho! Narodil se v Prusku a v Q. roce, když na »našeho« pišel »Francouz«, pracoval ve

Kašpara,

dral se

ješt po horách

len, a

.

Hua

.

.

.

.

.

Vídni.")

—

Na tu patálii nikdy nezapomnl a vypravoval tak živ, že staekové ze spaní se dsili a z »ležení« utíkali. tenkrát ješt »chasa«'") roce 48., když na Spáleništi (obec vých. od Dobrušky) sousedé zívojínem nebyl. Vpravil se do všeho, dili gardu, komandoval ji vojensky, ba svým asem »škoIy« a s knihami se nezlobil.") Nebyl lenoch

—

V

a

ml

—

Není pochována v Dobrém, Dobrušce, Dobanech, Bystrém, astolovicích, Nov. n. M., Náchod, Meziíí, Olešnici, Opon, Rychnov n. K., Skuhrov, Slavoov ani Bílém Újezd. ') Polák = studený sev.-vých. vítr (z Polska); níst] = ohništ starodávných kamen; kolovrat bez kosinky, který ml jen vešáchy = šišky jehlinatých strom; pomsta ')

Hrádku, Nov.

Mst

=

teno, jímž otáeli rukou. ")

i

Vypravoval 801etý výmník Jan Štpán v Kamenici chasa

")

Kašpar Novotný studoval

Jií N.). 2*

= dti.

^'')

V Rychnov

.

11.

—

nejspíše v Rychnov n. Kn., (podle »Babiky« byl tam však archivu bývalého piaristského gymnasia není. /5>

—

pro »nkání« k práci se nedostal. Odjakživa bytné, a proto nevedlo se mu valn. nevydržel pálila iej zem pod nohami, cist. Když nebylo, šel do svta prose nesl vždy a nespustil se Ale nikdy dostával (iávati houn a zašel i do Vídn k pátelm. Vždy si pomohl a pronebylo ponvadž které šatstvo, obnošené panské, od vrchnosti ale

nkdy

do

díla jako kat

i

— dotrhával sám. Xu — když o svátcích navlékl božíhodový

—

dejné

sosák, podivný »courák« dobrého sukna, ale nezvyklé barvy a stihu, jenž mu žluté, krátké, remínky spjaté nohavice ukrý-val, takže jen bílé punochy svítily, a na hlavu dlouhých vlas narazil poblavý, vysoký cilindr, bil siln do oí. Ale nedurdil se, když se »chasa« na velké kovové knoflíky a ervený »bruslek« (vestu) omámila. si prohlédnouí« íkával žertem, »ty knoflíky vidly Víde a císae

»A

pánaf«

Kašpar Novotný byl zajímavou postavou. Mnoho etl, vidl, zkusil peasto se sthoval. Když ze svta se vrátil, pebýval do r. 1825 s matkou v Rovném; toho roku se oženif") a »babika« sthuje se do Ratiboic. Kde žije Kašpar mezi o 19 let lety 1825 1834, farní archivy mlí. R. 1834, kdy umírá mu prvá žena Marie, roz. Wernerová z Rovného''), žije na Neteb v . 19, starší v ásti pifaené k Bílému Újezdu"), ale krátce po pohbu sthuje se do ásti pifaené k Dobrému. Zde žení se po druhé v beznu r. 1835"°) s Annou Mukovou z Dobrého. Žije pak v Dobrém a zde roku následujícího narodila a asto,

—

—

-

—

mu

dcera Marie"), která krátce po narození zmírá. Z Dobrého sthuje se na Netebu (do ásti újezdecké)"), kde v . 10. v únoru r. 1838 ovdoví po druhé."*) se

Viz poznámku 1. Úmrtní matrika v Bílém Újezd: 21 ./lO. 1834 v Neteb . 19 zemela Marie, manželka Kašpara Novotnýho, podruha z Neteby, u vku 59 let 4 ms., pirozenou smrtí. Nota: 27./11. 1834 vydán úmrtní list této nebožky. ") Obec Neteba ástí pifaena do Dobrého, ástí do Dobrušky a Bílého Újezda. ") Kopulaní matrika v Dobrém od r. 1808—1839 D, pagina 34: (Neteba) Kašpar Novotný, vdovec z Neteby, Weber (gehorigf nach Náchod), syn f Georg Novotný Opoen. z Dobrušky (Weber) a manželky jeho Magdaleny, rodem uda z Kovic Nr. 41 let starý. Nevsta: Anna, dcera po Jiím Mukovi, domkái z Dobrého . 15. a manželky Marie, rodem Preclík, z Hlinného, svobodná 29. let stará. Oddáni 1. bezna 1835. ") Viz poznámku 4. ") V knize Status animarum v Dobrém poznámka: Novotný Kašpar a Anna, manželka, (narozená v Dobrém 23. bezna 1794), odsthovali se do Neteby (ad Dobruška). ") Úmrtní matrika v Bílém Újezd: Dne 20./2. 1838 na Neteb . 10 zemela a zde pohbena Anna, manželka Kašpara Novotnýho, podruha z Neteby, rozená z Dobrýho, u vku 39 let, následkem porodu. Zaopatena od vdp. J. Nováka ze Skalky, pohbena od vp. Fr. Neumanna, kápl. Nota. 18./6. 1838 vydán úmrtní list této nebožky. '')

")

—

.

.

.

•}•

Muk

—

[Dít Marie,

. 20

15.]

sirotek

po

II.

žen Kašparov, zemelo

12.

ervna 1838

v

Dobrém

Po pohbu odchází do svta a nikde v celém podhoí není ve farních matrikách zapsán tetí satek jeho s Marií ervinkovou z Rovného . 9.") V roce 1839 žije v Dobrušce na pedmstí Kovickém v . Q (nyní 407).l Tam narodil se mu syn Václav.") Kde žije mezi lety 1839— 4Q, pesn uriti tžko. Podle vypravování pamtník bydlel v tch letech u svého bratrance Jana Novotného u Studánky . 14. (Osada Chábory, pifaeno k Bílému Újezdu.) V roce 1848 bydlí na Pasekách . 1. (katastrální obec Spáleništ), odtud sthuje se na samotu »u boroviny« nad Domašínem, v roce 1849 bydlí v Domašín, obci V^ hod. východn od Dobrušky. sthování podivoval, starý výmník mi Když jsem se jeho vyložil: Kašpar sthoval se lehce a koní nestrhak Svršk mnoho neml. Když jej nkde bydlo omrzelo, vzal synka za ruku, »filec« hodil pes ra-

vnému

—

a jeli ... meno, zavolal: »Mámo, pojd'l« Kašpar asto se sthoval, ale mnoho dlužno odeísti na vrub rázu jeho emesla; všude však pamatovali jej dobrákem a poctivcem.

Je zajímavo, jak jej charakterisuje Nmcová. Kašpar docházel asto k píbuzným a navštívil i r. 1849 v Nymburku Nmcovou. Ta píše dne 14. srpna 1849 farái Janu K. Rojkovi do Bohuslavic (u Dobrušky) a posílá dopis svj patrn po svém strýci: Navštívil mne tyto dny chudý strýc z tamjší krajiny, ze vsi Do». mašína, který jediný z mých pátel tam pozstal. Vypravoval mi mnoho strýc, Prosil mne o tamjším okolí, kterak a jak se tam vše vede .

.

.

.

mj

.

") Rok T838 jest pro úmrtí »babiino« kritický; ponvadž jsem pedpokládal, že Mag-dalena Novotná umírá u syna Kašpara, podrobn jsem po jeho pobytu v tomto mam. bohužel roce pátral ") V seznamu asi z roku 1825 uvedeni jsou v Dobrušce v . 9 na pedmstí Kovickém: Antonín uda, 28 let; Josef, syn, 1 rok; Dorota, manželka 30 let. V témž ísle dále roku toho zstávají: Josef uda, 59 let, Marie, dcera 25 let, Marie, manželka 35 let, Markéta, dcera, 18 let, Jan, vojín, syn, 32 léta. Zda uvedení udovi jsou píbuzní Kaba nemožno zjistiti. V Kovicích není starší obecní matriky, ponvadž šparovi, tžko patily k Dobrušce, a zkáza dobrušských farních matrik pervala spojitost, Nmcová pak v Babice uvádí ze sourozenc »babiiných« jen tetu Dorotku. V seznamu z roku 1789 z roku asi 1825 v ísle 18. (starého íslování), kdež nkdy tesa Jan uda, bydlil, z rodiny udovy uveden není nikdo. Dobruschka Nro. Dobruška, kestní matrika Nro. III. fol. 540. Geburtsort, N. 9/e (nyní 407) Tag der Geburt: 18. August 1839. Tag der hl. Taufe: 19. August 1839. Name des Kindes: Wenzel, Religion katholisch, Geburt ehelich. Vater: Kašpar Novotný, Inmann und Weber in Dobruschka, ehelicher Sohn des verstorbenen Georg Novotný, Kotzenmachers in Dobruschka, und seiner Ehegattin Magdalena, geborenen uda in Krowitz. Muter: Maria, katholisch, eheliche Tochter des verstorbenen Wenzel Czerv^rinka in Raudnei (správn Raunei!) Nro. 9., Halupners und Taglóhners und dessen Eheveibes Elisabeth, geborenen Schkolnjk in Dobrey, Herrschaft Reichenau. Jako kmoti uvedeni: Václav Novotný, chalupník z Domašína . 25 a Jan Bareš, chalupník z Kovic . 8.

—

—

—

i

C

'"')

Pi tomto 1.

2.

zápise jsou poznámky:

Zur Verehelichimg Taufschein 17. August 1863. K satku kestní list 4. 11. 1884. 2J

bych se pimluvila u Vašnosti, abyste se nehoršil, když o knihu ke teni by požádal, on je veliký milovník tení, ba abych ekla, on by nejradji celý rok nic jiného nedlal, nežli etl, psal a zpíval si. Je poctivý, dobrý lovk, ale pišel na mizinu") snad jen proto, že ho žádné emeslo netšilo, je to lovk, o kterém lidé praví: zkažený student, v hlav knihu, v ruce mošnu; inu, kdo za to, každému štstí nepeje, dost ale, když nenajde jedin toužil. lovk toho, po Kašparv syn a »babiin« vnuk Václav dtská léta prožil v Rovném; vyuil se umlým tkalcem (inovatin) ve Vídni u mistra, kterého mu zajednal vídeský strýc. Ve Vídni pobyl Václav 6 let. Tehdy otec mu umírá. Doberská úmrtní

em

Dne

matrika praví:

27.

bezna 1856 v poledne zemel v . 30. v Rovném

Kašpar Novotný, podruh

z

Rovného, dle úmrtní cedule na souchotiny.

Poheb mu

vypravili z chalupy . 9, odkud byla žena jeho Marie. Pochován v Dobrém v sev. západ, cípu starého hbitova, který r. 1885 zrušen. ve svých spisech nevzpomíná; Václav byl Babiina vnuka podoben otci, ale slabší, neobyejn zbožný. Po smrti Kašparov vrátil se z Vidn do Rovného, žil v chaloupce . 38, kdež ped lety bydlila babika,

Nmcová

nkdejšího »babiina« hospodáe Jiího Pasi Johannu"^) dceru vlíka (* 1788 31./11. 1866). Jen tak uchovala se spojitost vzpomínek na »babiku«I Václav byl písmák; vypravoval pekrásn z knih z pamtí otcových. V Rovném rádi na vzpomínají; hlídával na lukách seno a asto tak se zaeil, že skonil až ráno. Ale léta podrobnosti vyhladila a mnoho umelo s Václavem, jímž r. 1894 rodina Novotných vymírá.

a vzal

—

i

1

Staré blidlo! s omšené chaloupky . 7., na niž oko se zanícením hledívalo, když duše z temna let vykouzlovala milé bytosti ratiboické selanky. Ale stavení u panské prádelny jím neníí Vystavl je r. 17Q6

Nerad stírám poesii

devné

") Staí pamtníci znali Kašpara jako chuasa. Podle Nmcové majetek kdysi ml. Soudím, že vyženil nco s 1. ženou (byla o 19 let starší!). Zápis v Dobrém z roku 1835. (Viz poznámku 15.:) uvádí »gehórig nach Náchod«; zda také n\l v Náchod njaký majetek, nedopátral jsem se. '') f 20./ 8. 1883 v Novém Hrádku, msteku na Novomstsku, kam Václav z Rovného se pesthoval a kde i po druhé se oženil. (Kopulaní matrika XIV., fol. 12: Dne

24. listopadu 1884 v Novém Hrádku byli oddáni: Novotný Václav, katolík, vdovec, narozený 18./8. 1839 v Dobrušce, domká v Novém Hrádku . 119, manželský syn f Kašpara Novotnýho, podruha z Dobrušky . 9/e a f Marie, rodem ervinkovy z Rovného . 9, a Amulie Holá, katolika, vdova, (první manžel zemel ll./S. 1882 v Nov. Hrádku), narozena 23./9. 1840 v Novém Hrádku, manželská dcera Josefa ernýho, domkáe z Nov. Hrádku . 22, a Marie, rodem Roubalovy z Nov. Hrádku). [Václav Novotný f 19./5. 1894 na Nov. Hrádku a vdova po se 11./9. 1894 provdala za Josefa Žárka, chalupníka v Jestebí . 17.] 1 uto staenu píbuzné první ženy Václavovy jsem vyslýchal.

nm

i

22

napsal pod záklopenn dle obecné výPanklovi nebydleli. Pokud staí pamaLudr), a nikdy v tují, v chalup obývali panští »poruníci«; v letech 40. byl tam luní hajný Holý a poklasný Novák.

mlyná Antonín Ruder (písa-tesa slovnosti

nm

-

nmž

vypravuje Jirásek, že vévodkyn je zrušila, býStaré blidlo, o valo níže nad zámkem tam, kde stojí skleník ananasový, u vchodu do zahrady, jak vysvtluje dr. Jií Guth. Tam ve skutenosti žila rodina Pan-

|£k.

Tak zvané »Staré blidlo«.

Nmcové na chaloupku . 7. ve Nmcové hledali po letech skutenost

klova po

píchodu do Ratiboic a popis

mnohém

se nehodí.

Ale když

ctitelé

tam, kde stavla poesie, a nikde »starého blidla« nebylo, prohlásili za blidlo chaloupku kdysi Rudrovu; legenda a léta omyl posvtily. Rodie Nmcové nikdy také nežili v chalup v žernovské stráni, kde dosud »Panklovna« íkají.'') Také nepesídlela rodina vévodského štolby r. 1835 do úednického domu u zámku. i

"')

Zahán

stráni dostal J. Pankl od vrchnosti se odsthoval, vrchnost chalupu odkoupila.

Chalupu ve

darem

a bral nájem;

když do

2i

staeka Antonína Martina v Olešnici (* 1831 y Ratibomi o Panklovych vyprávl a výpoicích), syna tehdejšího šafáe; mnoho opakoval. nezmnn vdi své v kvtnu 1911 sklepu spoPonvadž rodie Martinovi s Panklovými sousedili, ano i našel jsem pro otázku, býval Pankl u denn mládí za staec len užívali a vskutku klassickeho. kde v pozdjších letech Panklovi bydleli, svdka

Znám adu

let

poklasný Pokud staec pamatuje, Panklovi zstávali ve dvoe, kde dnes vypodrobnostmi všemi se jak odtud zstává, ve dvorku pod ratejnou; asi s 20 kom pozdji rodina, naped Zahán, do 1845 r. sthovali se líil

—

_

Nemocný staec popsal byt a popis jeho pln souhlasil co jsem spolen s íd. u. Václavem erným, prof. B. Profeldem u. K. Pleskaem ve skutenosti našel. knížecí štolba.

s

tím,

a íd.

Jedno okno pokoje, v nmž Panklovi zstávali, hledí do druhé na prosaický dvorek, kudy jsme vešli; v temné, sklepní místnosti na právo spali, vzadu byla »erná« kustudené, Všední chyn. Shora z ratejny zalétá k sluchu hlas dvorské eládky okolí panského dvora nikterak se nehodilo do rámce poetické »Babiky«, a pln chápeme, pro Nmcová djišt peložila.

Smutný

bytí

panské zahrady,

tém

.

A

I jinak byt rodiv idealisujeí vše svítilo istotou a paní dina »pansky« se nesly, úprava bytu byla prostinká.

.

.

i

celá ro-

Povahu rodi Nmcová líí vrn. Malomluvná, ržolící a ponkud tlnatá paní Panklová byla vždy »jako z cukru« a vedla dti písn. Veselá Máry a nešika Johan (vyuil se knihaem, ale emesla neprovozoval) asto dostávali. Josef zastával otce a býval v konírnách (pod bytem správcovým). »Stallmeister« Pankl, neveliký, ponkud pobledlý a ist vyholený, nesl se po vojensku; bílé spodky a kabát vysoké jezdecké boty dobe mu slušely, líbil se dtem, když v piléhavých jelenicích vyšvihl se na kon. Ale biík ml jen »pro parádu«, a rozzlobeného je] nevidl nikdo. I když v Ratiboicích knžna byla, doma se neorosil a stále byl ve služb; ml na starosti jízdu a správu. Bravurn ídil bujné tyspeží, když

—

—

i

s

knžnou I

jízd

jezdíval.

komo

vyuoval.

Celbovým chodíval jen zídka, velmi však byl za dobré protjším sousedem. zahradníkem Bossem, se Jako všichni panští služebníci i Panklovi byli »pod deputát« a nemli hospodáství; služky Btka a Vorša jsou smyšleny. V celém dvoe bylo tehdy jen 7 služek, z nichž 4 staraly se o kravín, 2 sloužily u správc a jedna vypomáhala v panské zahrad. Staenka Františka roz. Pavlova vypravovala, že když ve dvoe sloužila, asto Panklovým pomáhala. Platu mla 16 zl. stíbra. Ovák Mojžíš, pozdji Kudrna, s jehntníkem a pohonem opatrovali ovce, 8 eledín

Do

bylo u

hostince k

ko. ml

eledín 24

tenkrát na rok 24

zl.

stíbra a deputátem

6

mic

žita.

mic

brambor. Chléb pekly dmici pšenice a 6 kupovali holbu za krejcar »šajn«. mla do sebe výhody, a v »Bamálo placená Služba ve dvoe bice« Míla chtl se do dvora za pacholka dáti, aby ušel vojenštin.

2

mice

veky

a

jemene,

mléko

si

—a

—

Tak zvané »Staré blidlo«, pohled

z

luk.

Nmcová

vypravuje o vojenských odvodech. Nejpísnji tehdy odvá1828, kdy zahraniní situace hrozila bouí."') Náchodské panství toho roku dodalo 800 novákv. Bohatým bylo hej ,vyplatili se, zámožní alespo »podmazovali«; když rychtá se pimluvil a páni oi pimhouili, panský felar Seidl vždy už potebnou »chybu« našel! Ale chudým bylo a mnohý stavl se i 12kráte!

dli

r.

mén

he

'')

Pamti

{•

A. Pinkavy, souseda kosteleckého.

25

Pro Mílu však, když na vojnu brali, Kristla neplakala, a výjevy, kde babika se za pimlouvá, návrat jeho o obžinkách i svatba s Kristlou jsou smyšleny. i- »\ Jakub Míla však žil i jeho žernovští kamarádi, kteí »Taliána« vyplatili. ) Ve dvoe dobe žernovské znali, neb skoro všichni rnlatci, kteí na 3 mlatech šesti po celou zimu mlátili, byli pojednáni ze Žernova; místo i

dostávali 'A" vymláceného zrna. U šafá nad bytem Panklových »na poledne«. Také Božena na Žernov za svobody bývala a o pástkách s dvaty píše z Domažlic roku i »dlouhou noc« slavila. »Nyní nevím, je-li to tak« 1846 studnickému farái J. M. Ludvíkovi, když je] dopisem prosí, aby jí podrobn vypsal všechny zvyklosti pi »pástevnické slavnosti« na Žernov. Ze vzpomínek a podle Ludvíkova popisu napsala idyllu »Dlouhou noc«. Dozvuky obžinek bývaly v hospod. Byla v Ratiboicích od nepamti a nad ní výše stávala kovárna. Dnešní hostinec vystavl v letech 50tých Kristlin bratr, Dominik Celba. Stará hospoda bývala ze deva, o jedné svtnici a pístnku. Okna hledla ke »Skalce«, nad níž zelenaly se »Celbovy dolce«, jak doposud íkají. V chaloupce u hospody zstával Celbv švagr,

penz byli

—

krejí.

Hostinskému Františku Celbovi (byl také panským štpaem) vedlo se dobe. Páni mu páli, ale jen v lét posedli ve stínu starých strom a byli rádi, když suchopárný, hovorný šenký, který siln ve výslovnosti »zaškraboval<0, nkde se zaeil a korbílek pinesla dcera jeho Kristla. Ach, Kristluí

i

jinde

átko

— tu znali hoši — všude za

z daleka široka a o pouti

Kramái, aby

níí

prodali,

ve Studnici, na Bohušín

schváln na hezounké dv-

kde Kristla postála, brzy mli vyprodáno. jen se smála a o ohláškách ani slyšeti nechtla! Vybírala, pebírala aby se vdala nešastn. Muž její, uitel Václav Nernasta v Náchod, nebyl zlý, ale záhy, když dosazen za správce školy do eské ermné, dne 13. prosince 1857 zemel, a vdova Kristla sthovala se .'") se 7 dtmi ze školy bez pense Žila mnoho let v Náchod na Kutlof; živila se šitím a nuzn Umela majíc vku 78 let dne 2. srpna 1893 v Náchod v . 150."*) Nejveseleji bývalo ve mlýn, který za mládí Nmcové náležel Antonínu Rudrovi. Pantáta mlyná byl »zazobaný«; náležela mu krom mlýna chaloupka . 7 v Ratiboicích, kterou pozdji vrchnosti prodal, ml chalupu . 9 v ešetové Lhot mnoho rolí. Nmcová líí jej vrn; byl dobrák volávali, a

Kristla však

chlapcm

—

—

.

.

.

.

.

i

*') V Discyplinar Tabelle der cžerwenohorer Schule (od r. 1823) v oddlení Žernov poznamenáni: Jakob Myli . 43 (v ervené Hoe chodil do školy do ervence 1827), Antonín Vítek . 15, Václav Tomek . 28 (v »Babice« Tomeš). Ostatní jména jsou

5>myšlena.) ") ")

Tžce vysloval r. Od obce ermenské

"')

O

úedníka 26

msíní

dostávala podporu 6, pozdji 8 zl. Kristle nejpodrobnji vypravovala mi pí. Marie Souková, cho železniního v Novém n. M., která od Kristly, své tety, mnohé slýchala.

Mst

Ml

mnoho penz »mezi lidmi« a když úroky do kupy a rád žertoval. shánl a dlužníci nemli, dobré slovo a šupeek pana otce udobily. Ponvadž byl k lidem a spravedlivý, spchal každý s »troškem« do Ratibylo veselo v ist vybílené svtnici, kam po schdkách dolu boic."^') se vcházelo, když mleii, pláty nkái a povídaví krajánkové »prevraceli vypravuje o kriminále a krajak svt«I Hovor konil vždy

A

—

molenskvch drábech.

Strašili

Nmcová

i

—

ve skutenosti!

fA^»W*<'ll'//l'

Motiv ze Žernova.

V letech 30tých a 40tych ped Burdychy z Kramolny (obec u Náchoda) neobstálo nic, a kladka ani míže neplatily. Širé okolí si oddychlo, když je v Krin chapli a vrchní Essenter do Hradce je poslal, kde v žalái pomeli. Dokladem, že nebývalo tehdy na samotách bezpeno, je fakt, že bohušínský fará J. M. Ludvík, když jej v záí r. 1847 Špetlové za bílého dne na Bohušín pepadli a oloupili, radji fary se vzdal a do Skalice se pesthoval.'') ")

.

O

»panu

otci« a

život ve

mlýn

vypravoval mi 83letý Ant. Jánský

116, který ped lety v Ratiboricích práškoval. ") J. Ježek: Josef Myslimír Ludvík, knz církevní a spisovatel

eský«

z

str.

Olešnice 17. a 18.

(V Praze, nákladem V. Kotrby.)

27

»tverák« pan otec lety zvážnl, ale pikslou jako mlýnským kolekem toil mezi prsty do smrti. Když se oženil po druhé, prodal mlýn vrchnosti a pesthoval se do Chvalkovic do . 59., odkudž byla druhá jeho žena Marie, rozená Šubertová. Denn chodíval do kostela, kde pod chorem vlastní lavici »na klí«.

—

ml

Když r. 1852 ovdovl po druhé, bovou rakev a ekal na smrt .

Pišla

si

si

(* r.

ješt za živobytí zhotoviti du-

.

staeka ped

pro 801etého

Maninka mlynáovic

.

dal

sv.

Václavem

r.

1856.

1815), nejmilejší družka Boženina, byla do-

brácká jako panímáma (* 29. února 1776), rozená Josefa Vanková ze jak Nmcová vypravuje u Nov. Hrádku. Nevzala si však chudého mládka a nezstala v Ratiboicích, ale provdala se do Mastí u Dobrušky za bohatého mlynáe Ant. Toberného (r. 1841). Spadla nepod mlýnská kola dne 22. ledna jak Jirásek píše šastnou náhodou 1871. (Jirásek, Spisy XXII, Rozmanitá prosa, I. 47.) Milostná tragedie Viktorina je ze skutenosti, a Nmcová vyprávla píbh v dopise »Z Ratibonc«, otiji r. 1844 dru ejkovi, jenž vypsal štném v eské Vele, ro. 1844, . 78 ze dne 1. íjna (str. 312.). Viktorka byla chalupníkova dcera z ervené Hory . 4 a jmenovala se Židová.'') Sloužila v Olešnici (v . 2.), kde také ']ejí sestra Františka byla provdána. Její šílenství Nmcová vysvtluje i popisuje pravdiv. Viktorka byla sliné dve; zavedla se s vojákem, když v ervené Hoe bytem leželi, a nic dobrého jí z toho nevykvetlo. Voják erný myslivec ji opustil a Viktorka tesknila až se rozstonala. Dlouho ležela pádem; vykísala se, ale krása s ní spadla, svt si pokleskem zkazila a ostala pomíchaná na rozum. Dátko šílená utopila v ece. V erveném Kostelci zapsáno r. 1834 druhé její dítko. Tehdy byla již

—

—

Snžného

—

—

— —

—

—

—

blázen.^')

Viktorku všude v okolí znali. Byla drobná, »kulika« v oblieji, nosila kabátek s varhánkami, strakatý šátek na placku, nic s sebou nenosila, ve stavení pojedla, ale když jí na cestu dávali, nebrala. Kde mli dti, hnala se ke kolébce a dti hýkala. Cestou hvízdala. Nocovala v dubin pod Žernovem, u »velkého kannene« pod Trubjovem, sedávala u ratiboického splavu a v trámoví starodávného slatinského mostu. (Vzala jej voda r. 1807.) Blesk ji nezabil, ale zemela pirozenou smrtí 17. íjna 1868 v ervené

Hoe

a pochována v erveném Kostelci. Podle vzpomínek Nmcová kreslila i oba myslivce. Rýzmburský »bratr dolan« jmenoval se Alois Kober. Kobrovi mli 7 dítek: Františka, Roberta, ") Viktoria Theresia Židin, nar. 9./6.

matka Anna Židin, ^^) Tamže: Jan

frebor. Lelkin (kest, Žid,

nar. T4./8.

1834

v

v

ervené Hoe . erv. Kostelci).

4.

Otec Antonín

Žid,

nemanželský syn Viktorie Židovy, manželské dcery Ant. Žida též ervené Hoe . 4 a Anny, rozené Lelkové ze Ttice;

Zídek nazvaného, chalupníka v

28

1792

matrika v

ervené Hoe .

28.

Adolfa, Aloisa, Annu, Marii, Žofu.

Nmcová

vzpomíná Fraka, Bertíka

a Anušky.

a

jména détí nástupc, Merkra Do ervenohorské školy nechodily, a Ratajského, jsou tu uvedena. Myslivny na Rýzmburku již není; za mládí v byt správcov (na dvr dohlížel ratiboický správce Vysgril) pebýval polesný. Pan myslivec byl r. 1832 již nadlesním v Dubne, kde

Nmcové

Splav na

ece

Úp

u Ratiboic.

pozdji zemel; paní myslivcova muže pežila ("j* po r. ISjO v Náchod). pravnuk jsou lesníky na náchodském panství. Od let 40tých tvánost kraje v mnohém se zmnila. Tehdy nebylo železnic ani lesních cest, které vzhru k horám podél Úpy se vinou. Starým lesem na strmých úboích i skalnatých roklinách v údolí divoké íky lidské hlasy jen zídka hlaholily. Odlehlé údolí, útoišt okolních vesniza pruských vpád, oživlo jen z jara, když po ece plavívali díví. pojednaní domácí dlouhými bidly s hroty Nmci s hor »Plavci« hrubým kládám. a háky uvolovali cestu díví sáhovému

Vnuk

an

i

—

—

i

i

29

vody pinesly krkonošského nayslivce; jmenoval se opravdu Beyer a byl ve službách hrabcí aichelburské vrchnosti, která tehdy z n\aršovJarní

i

ského revíru ke Skalici a Jaromi díví plavívala. Pokud kresba postavy jeho jest vrná, tžko dnes rozhodnouti, episoda však o poprav dvou zloinc, kterou vypravuje v poetické odboce o starém smrku nad propastí, jenž s lovkem cítí, má podklad pravdivý. Vojín, kter>' ze žárlivosti vraždil a v žalái píse složil, byl skladatel populární písn »Horo, horo, vysoká jsi«. Jmenoval se Bechyna a již roku 1860 Alfred Waldau ve spise »Bóhmische Naturdichter« (str. 73) jej

p-

Ottv

Slovník pod heslem »Bechyna« Ot. Hostinský vypravuje; v eském Lidu (I. ro. 1892) píše o o ve studii »0 naší svtské lidové písni«. Také Ludvík Domeka v hradeckém (dle pamtí Frant. Kavky, »Ratiboru« (r. 1902, str. 317) napsal o obchodníka s dívím na Pražském Pedmstí,) zajímavý lánek.

vodcem

nm

této

písn oznauje.

I

nm

nm

Podivno, že dosud nikdo nepoukázal na spojitost historie Bechynovy s

Babikoul Jak uvedení vypravují, Bechyna, skladatel slov

i

nápvu

prostonárodní

Nymburku, byl obuvníkem a sloužil r. 1834 u 4. praporu mysliveckého v Kutné Hoe""), kdež zastelil milenku. Zavezli je'] do Hradce Králové a odsoudili k smrti. Pod jeho celou byla kašna, v níž dveky naveer vody nabíraly a smutnou píse, kterou Bechyna naíkal, slyšely. Píse v Hradci zdomácnla, a když Bechynu na staré stelnici (v Pospíšilov tíd u nynjšího ústavu pro hluchonmé) zastelili, znla teskná její melodie celým krajem. Není pochybnosti, že Nmcová této události vzpomíná, a jist není náhodou, že hned na následujících stránkách Babiky cituje 8. slohu smutné Bechynovy písniky, jež z hospody znla, když Kristla s Mílou se

písn eské »Horo,

horo, vysoká

D rak

louili:

1

-

az

my

jsi«,

narodil se v

1

-'._

se rozlouíme,

dv dv

srdéka zarmoutíme, srdéka, tyry oi budou plakat ve dne, v noci. NiTíCOvá krom mnoha krásných úsloví a poekadel, jimiž vhodn osoby situace charakterisuje, vedle popis lidových obyej zachovala v Babice nkolik povstí. Babika vypravuje o Sibylle. Socha její jest prý u Varty (v Kladsku) na jednom vrchu, »sedí prý na mramorovém koni sama též z mramoru vytesaná a drží ruku zdviženou k nebesm. Až se prý celá do zem propadne, že nebude vidti ani konce prst, pak se proroctví její (o zkáze zem eské) vyplní.*: i

i

") Viz »eský Lid« r. 1892, kde na jímavý dodatek prof. Fr. Patoky.

30

str.

370 pipojen k

studii

O. Hostinského za-

Této povsti jsem se nedopútral, v okolí Dobrušky jsem však zachytil jiný Ve zdi prastarého románského kostelíka ve Vysokém Újezd (na Opoensku) v levo podle hlavního vchodu jsou na malých deskíkh tyto variant:

prastaré nápisy:')

»WOGZLAVA. DOMJCELLA.« a »BARTOLOMEUS PJP T hic JACET« .

.

Ty dle povsti Sibylla psala, stojíc na koni. Nápisy stále se propadávají; až zcela zmizí v zemi, bude v Cechách nejh Soudím, že tuto povst jist znala a vypravovala babika, a Nmcová motivu užila. Je známo o Nmcové, že lidové podání podle romantických theorií a vlastních intencí jak sama praví »prosté to dtátko trochu fábory a kvítím upravuje a vyšouje«. Toho rázu jsou pohádky z prvého lídobí její tvorby. Avšak .

—

.

.

—

po tém dokumentárn zaznamenaných »Slovenských pohádkách a povstech« odbouje k romantice. Ukázkou jest tato povst, jiným pak dokladem jest povst »Silný Ctibor. «'^) J. iVí. Ludvík ve svém Deníku") zaznamenal povst tu jinak a vypravuje o Turyovi, zakladateli tvrze Turyn (u Litoboe na Skalicku). Nmcová dovedn píbhu o lesním pychu používá k etymologii staroeského jména Ctibor. Povst »0 devíti kížích« váže se k barokovému kíži nedaleko zboeniny Vismburku na silnici od Kostelce ke Rtyni. Na kíži z roku 1794 jest nápis: i

Staí

lidé

»ZDE GICH 9 w PÁNU USNULO.« vypravují podobn jako Nmcová, J. K.

Hraše"*)

ponkud

jinak.

Nmcová z doslechu, z

v pedivo svých vzpomínek vpletla korrespondence.

i

události, které znala jen

V Xin. kapitole »Babiky« líí povode. Povodn na Úp jsou asté a Nmcová dobe pamatovala záplavy dne 11. ervence 1829 a 24. ledna 1834. V »Babice« však dopluje vzpomínky událostmi z roku 1843, kdy v pondlí 19. ervna pátou hodinou odpolední erná mrana valila se od západu na kladskou stranu a rozvodnila Úpu, Metuji horské íky v pilehlé ásti pruské. Sedmou hodinou boue se vrátila a burácela ješt strašlivji. Voda stoupala tak, že k plnoci protrhla hráze panských rybník v Kostelci a Olešnici a valila se údolím nepatrného potku k Lhot ešetové, Zlii, brala mosty, stavení a mohutné stromy z koene vyvracela. i

*") A. Flesar: Popis historicko-archeologicko-statistický okresu na 124. *) Povst tuto uvádí v »Národních báchorkách a povstech.« ") Václav Šrám: Okres eskoskalický, str. 73. ") J. K. Hraše: Povídky našeho lidu. Sešit III.

Opoenského,

stra-

31

—

—

voda vzala 2 stavení jak pravdiv píše v »Babice« Tehdy ve Zlii (u blidla a pod mostem) a žena z chalupy . 9 se utopila.") O hrzách boulivé noci jist dopsali jí z domova a již 5. ervence 1843 etla v »Kvtech« popis katastrofy z péra studnického faráe J. M. Ludvíka; stopy její zahlédla v srpnu r. 1844, když byla návštvou v Ratiboicích. Jiných událostí zase nevzpomíná! Nevypravuje o cholee, která v le1833 zle na Náchodsku ádila a v samé farnosti skalické 140 lidí zkosila. Také nezmiuje se o robot. V jakých okolnostech tehdáž poddaní žili, ukáži. Skvlý život, jaký rozproudil se koncem 18. a poátkem 19. století na Náchod, starém sídle Smiických, líí poutav AI. Jirásek v román »Nn dvoe vévodském«; o princezn Katein Bedišce Vilemin Benign, vévodkyni zaháské, napsal zajímavou studii »Paní knžna«. tech 1832

—

Nmcová o knžn v »Babice« mluví se zejmou sympathií; také v »Chudých lidech« zcela pravdiv zaznamenala, že vrchnost kosteleckým po požáru r. 1831 velmi pomáhala. Knžna její rod kuronský, který panstvím v letech 1792 1839 vládl, žijí doposud v milé pamti. Lid náchodského panství, který po r. 1623 poznal lakotu Marie Magdaleny hrabnky jak doposud v nadávkách vzpomínají, Trkové, »Mandy zlé a chtivé« Piccolomin, za vlády Kuronských si oddychl. karabái se proti který bouil Otec »paní knžny«, vévoda Petr (* 15./2. 1724 v Mitav v Kuronsku t r. 1800), byl lidumil. patent císae Josefa IL ze dne 10. února 1789, podle nhož mla robota dnem 1. listopadu 1790 pestati a místo ní poddaní vrchnostem roní plat odvádti mli, nevešel v život, vévoda Petr robotním kontraktem ze dne 3. dubna 1799 »na dkaz milostivé náklonnosti a k ulehení« poddaným 2560 dní jízdní a 10.000 dní pší roboty daroval, ostatní pak robotu na mírný plat, »urbal« eený, promnil. Gruntovníci však, »kterým ten na vypadající plat vysoký býti se zdál«, mohli robotovati dále. Podle odstavce 6. tohoto kontraktu vévoda vkládá 200 zl. do kasy kontribuenské a zakládá fond, zvaný »Dar Petra, vévody kuronského«. Fond ten »k lepšímu a poteb poddaným« vzrostl do r. 1911 na 70.000 K. Robotní kontrakt tento"*), napsaný u pítomnosti krajského hejtmana Podivína Jana z Hápflingu, podepsaný všemi rychtái a konšely na náchodském panství a u král. zemského gubernia potvrzený Frant. hr. Stambachem a Janem hr. Lažanským, psobnosti nabyl dnem 1. dubna 1799. Mnozí poddaní však robotovali dále; robota nebyla zlá a úedníci jinak >>polehovali.« Tak Alfred Hoch, syn správce Aug. Hocha, na lukách, když u Ratiboic sena vonla, podle kontraktu nebožtíka vévody robotu pší za »mírný plat« slevoval a za hubiku vždy den odepsal. i

—

—

—

A n

i

dvatm

—

—

") Povode z roku 1843 popisuje AI. Jirásek. (U nás FV., 340); velmi vypravuje o ní obecní pamtní kniha v Olešnici (str. 26—35). *") Opis kontraktu zachován v pamtní knize olešnické na str. 110—113.

32

podrobn

Mnohé panenky býti se zdál«

—

se vyplatily, ale jiným »ten na a robotovaly radji dále ...

n

vypadající plat vysoký '

Vévodu

Petra dobe charakterisuje historka, kterou v ratiboickém vypravovali: Mlsný eledín oesal v zahrad meruky. Zahradník, který je spoítány, stžoval si správci a ten poruil eledínovi dáti »pardus«. Ale vévoda zaslechl kik, exekuci perušil, eledínovi pak dal za každou utrženou ránu stíbrný dvacetník.

dvoe

ml

I matka >>paní knžny«, vévodkyn Karolina Dorota (f 20. srpna 1821), byla paní milostivá a žernovská jjamtní kniha školní (odkud jsem nkterá data o rodin Kuronských pejal) nazývá ji »matkou chudých.

Np »paní knžnu«

{*

8./2. 1781)

málo hovoila, dobe rozumla

mnoho

u nás vz])omínajíí

A esky

jen

mezi iiilem byla populární neobyejnou dobrotou srdce a milostnými historkami, l-áska byla její nejvtší slabostí a stejn vášniv milovala kon, psy — nejvíce však dti. Nmcová, která pravdiv v »Babice« líí šílené její jízdy, vypravuje také o její lásce ke psm, ovšem ne v »Babice,« ale v novelle »V zámku a podzámí,« která jinak látkou souvisí s pobytem Nmcové v Nymburku. Zajímavo jest, že láska milostivé paní Skodopolové ze Springenfeldu ku psisku Jolimu má podklad svj ve vzpomínkách z Ratiboic. »Paní knžna« mla také psa milánka, jejž dojemn ošetovala, ba slavný poheb mu vyPlakala prý pravila a kámen na rov mu postavila, když zcepenl. knžna a »slzeli« služebníci, jen zahradník Bosse potichu klel; V kuchyské zahrad prý cibule tehdy hrub proídla Dti milovala nade všechno! asto zastavila kon a shýbla se k malému košilákovi, který v prachu se batolil. a

—

i

—

—

i

.

I do zámku dti panskou službu.

vodila,

rodim

.

.

na uení pispívala

aneb dala lehí

asto bývala u Steidler v Malé Skalici. Jak štdrá byla k jejich dtem, ukazuje tato vzpomínka: Maence Steidlerové, vnuce panského kuršmída Josefa Steidlera, petrhla se v kostele tkanika perel. Dvátko velmi plakalo a všechny dti pomáhaly sbírati. Perly byly od paní knžny a pravéí V Ratiboicích bývalo ^^eselo a rozjaená spolenost uspoádala asto nkteré dostaveníko. »Dti jsou dti!« vypravovala 761etá vnuka tehdejšího ováka Mojžíše,*') »co vidly u panstva, zkusily samy a jednou v podveer spustily pod okny kasaci:

dám

—

knžn

Naše

koika mravá

chytila ptáka strnada, strila si ho do klece, že si ho zítra upee ....

a

Knžna se na dávné asy štde dti obdarovala. « Táž ^)

tak nezasmála, jak

ji

ti

caparti

staenka mi vypravovala, že

její

rozesmáli,

matka do

Staenka Jaroušova v Olešnici . 47. 33

smrti vzpomínala, jak

ji

za mladu, když byla

bhounek, knžna

hladívala

a v panských komnatách na kesle Tyto vzpomínky ukazují, že dtské scény v »Babice«, ve kterých vypravuje, odehrávaly se také ve skutenosti, a že cová o cová nikterak neidealisuje, když paní myslivcové do úst vkládá: »Kdy koliv sem (knžna) pijde, vždy se ptá, co dlají dti, a malou Anušku povozila.

NmNm-

knžn

na elo. Kdo má dti rád, je dobrý lovkí« pyšní úedníci v mnohém knžnu napodobovali! f Antonín Pinkava, soused kostelecký (* r. 1806), jenž procesí vodíval a slavn družboval, v rodinné kronice popsal selskou svatbu na zámku náchodském z roku 1832, pi níž na rozkaz vrchního Essentra družboval. nevsta byli ze dvora. Ženich eledín z dubenského dvora a koí Družba Pinkava a mládenci rozjeli se na vyšoených koních do okolí a sezvali panstvo vrchního z široka daleka. Páni nejen zdvoilé pozvání milostiv vyslechli a žváe vínem a cukrovím astovali, ale skuten i pijeli! Družba zachoval i seznam svatebník. Pijel justiciar, dchodní, píruí, purkmistr Krauz z Náchoda; vrchní, purkmistr, rada a pensionovaný hejtman Šalomounka z Nov. Msta n. M.; rada jaromský, skahcký rada purkmistr, kuršmíd Steidler, nadlesní Kober, ratiboický a svatoovický pan správce a jiní vzácní pálíbí

I

i

—

—

i

nové a paní. Družba se obával, aby si titul nespletl, ale páni si všechnu »úctu« zakázali, krásn po selsku u stolu pojedli a do rána v hospod hlun v kole pi muzice se veselili. Družba Pinkava rozuml emeslu; známost s pány peníze jej tšila a vdl, že nikdy nemže škoditi, ale stejn cenil a že na pánech »vyzejskal« 10 zl. stíbra, nezapomnl »páku života« pi j) sáti. XVIII. kapitola »BabiA:y« mla ve skutenosti pedlohu Tedy jist a líení obžínkového reje za úasti knžny a úedník není pravdnepodobné. i

—

—

i

Tak bylo ped 80

lety!

A

když 29. listopadu 1839 »paní knžna« ve Vídni mrtvicí zemela a klenbou kostel v Náchod ve Chvalkovicích truchle huely varhany, plály voskovice, a zpváci »pleno choro« Requiem zpívali, na všech pak farnostech rozdávali chudým almužny, vzpomínali na »paní knžnu« mnozí Roku 1840 pevezli mrtvou do Náchoda, kde krátce v zámecké kapli odpoívala. Pak »cestovala« ješt jednou! Bylo koncem ledna 1841, když mrazy uhodily, tu erní hebci odváželi ji Náchoda pes Trutnov do Zahán v Dolním Slezsku blíže Branibor. i

.

.

.

v.

Tenkráte naposled!*^)

* '")

mecký 34

Zámek

v Zahání a hrob »paní knžny« výstižn popsal P. Stanislav Hlína, zákaplan v Náchod, v ezníkov »Týdni« . 52 (65).

E

úedníci však nebývali vždy

milostivi!

byl velmi suchý a snad by katastrofa hladových let 1770 a 1771 byla se opakovala, kdyby josefinské sýpky byly nevypomohly. Tehdy poddaní, když jim v panské sýpce (stávala pi cest od vojenského hbitova k zámku na levo) pulkorák namili, vesele prozpvovali vrchnost chválíce:

Rok 1834

Vzdejme est

a chválu naší vrchnosti, že je v záloze obilí dosti,

nám

co

založili

mžeme

n

pedkové

naši

—

dá

na mši: Kdyby nebylo špejcharu panských, za

bychom mli hlad erchmantských.

tu

Víc to nekoštuje, než jen vzít' pytel kde pan editel, a mašírovat jemu jsou od toho sveny klíe. ,

Koho

se to

dotýe,

žádej zdvoile a ponížen a drž pod paží pytel skroušen,

epiku

neb klobouk smekneš do pytle dostáném.

a

To

je

zapotebí, vlastenci z toho

kdo chce vypjit

nauí

se píležitostí

porozprávt Ale páni asto místo

pjovali

s

pkného

obilí,

»zunu«"); nedivme se proto aby Essentr slyšel z ostrá a hlasit

—

—

Uho,

milí, obilí,

—

vrchností

ped pánem,

atd.

které sedlák do

sýpky odvádl,

ervenohorskému Kuldovi, že si na zámku zahromoval popvkem:

Bože, hodnou ránu

do tch sakramentskejch pán, za ty jejich partyky jsou v pekle na vky!

a

—

Vrchní zaslechl, v šatlav.**)

a

chudák sedláek rozjímal nkolik dní o textu písniky

Rýzmburský myslivec právem vykládá v V. kapitole babice: To je má e, nemuseli bychom si lepší paní pát, kdyby nemla tch

dráb

okolo sebe Sotva vévoda

.

.

.«

oi

zavel, páni pituhovali.*') Byl deštivý srpen a páni obtížn klidili; vrchní František Kubeš rychvzkázal, aby sousedé vrchnosti z platu njaký den pomohli.

tám **)

Zadina.

staenka Marie Kejzlarová v Olešnici . 22. Vypravuje obecní kronika olešnická na str. 114, 115; rovnž zapsal v pamtech

") Zpívala 831etá *^)

soused kostelecký Ant. Pinkava. 3*

35

Poddaní šli: první rok z lásky a pro panský úsmv, druhého roku z poa pozdji z pokut, exekucí a bití chodili, jak panský bídky rychtá Když nastoupil vrchní Václav Bssenter, pišli poddaní ohlásil. »poruník« Nový vrchní zpurným obcím »pnlepšil« a »oukoly<^ z dešt pod okap! zamíchal tak, že z Horních Rybník v sedloovském, batovickým v er-

—

/

Ratiborický zámek od Zlie.

—

—

robotovati poruil. revíru tedy na opané stran panství Nemilosrdný vrchní tolik ukládal, že chalupník tolik díví poraziti a sedlák k ece odkud se do Josefova plavilo vlastním potahem odvézti nemohl a ješt k robot chalupník 4 zl., sedlák 20 zl. stíbra ron »pr-

menském

—

ízkem«

pidávali.

Ubohým robotníkm pomohla 36

—

náhoda!

jménem

Drossler, nol^u si zlámal a na Kssenter dum Pcchancuv mušketýry dal hlídati, poddaní houfn k pánu od gubernia picházeli se raditi. Pan fiskus Dressler byl opravdu »fiškus« a poddaným guherniálním píkazem od roboty -••oukladného (\x'\\\'< pomohl od >ouroniho ovsa« osvo-

Fiskus od gubernia l Prahy, u Pochance*) se hojil.

Hoikách

A

i

boditi pislíbil.

Ale sedlákm štstí nepálo! Pána z Prahy peložili, a selská deputace, obce za zaneprázdnní znamenitou ástku platili«, peníze v Praze utratila a jen dobrou nadjí tšíc nic nevymohla. Když pak sedláci »ouroní oves« ani v »staré hrubé míe
—

za práci a exekuci jen

Od »ouTOniho Bolesti

—

platili!

ovsa« pomohla sedlákm teprv

robotník dávno

zhojil

—

as,

pro vžd^- zachytila také idyllický jeho

konstituce!

Nmcové vdíme,

že v

Babice

úsmv.

n.

v n^stys Kostelci u Náchoda") ten den, když v Praze s mariánských hradeb dla houkala na poest J. M. císae a krále Ferdinanda V., kterého práv v dom na Hradanech korunovali, bylo živo. Na nedláždném, drnem zarostlém námstí u zvonice, po ohni (1831) na rychlo jen nízkou stechou pokryté, ale ozdobené nedávno hodinami dovedné práce tkalce Kaválka, stálo mnoho soused. Rokovali o Praze, korunovaních slavnostech, vzpomínali, kdo tam dnes z panství je, a všichni tšili se na zdejší veerní

illuminaci a parádu.")

—

—

od rána tehdy rychtáe podfarního Hlka veer, když všechna okna zazáila, na fae a v nkolika jednopatrových domech") voskovice, jinde v pízemních jen lojové, ale všude od námstí k fae až po chalui:)y na Strakov a j^o poslední baráky na bažinatých »pasekách« stranou j)anského rybníka, když zarachotily kotle a mstysem muzika vyhrávala, až plechy praskaly, za ní pak rychtá a celé »právo«, když korouhve šumly, pochodn plály, s Chrbú hímaly hmoždíe a kaplan P. Ehl u statue enil, tu všem bylo tak krásn! A vše dobe by skonilo, jen kdyby tmavá okna v domku krámského Hlka »protifarního«, kdež respicient Nmec zstával, nezainela! Nikdo sice písného »gTenzjágTa« nelitoval, tal<é však nikdo rozumný nepochválil, ale stalo se a farní pamtní kniha o korunovaní illuminaci v mstys Kostelci dne 12. záí 1836 poznamenala:

V kamenné hospod

se

dvée

netrhly, a

—

—

*") Antonín Pich (Pich-Hanes ili »Pcchanec«) 1865, znamenitý A. Plchovi píše Dr. V. ezníek v eském Lidu 1912. Názfv >ervený< ujal se teprve v letech 60. m. století. ) ") Popisoval mi Ofeletý Josef Vlek v Olešnici . 11. *") Ješt v r. 1847 stálo v erveném Kostelci toliko 5 jednopatrových •}•

O

chirury-laik.

'

dom! 37

»Pn

této slavnosti stalo se, že c. k. respicientovi Josefu

Nmcovi,

který

služebník dobrým píkladem pedcházeti ml, ale píbytku svého neosvtlil, okna byla kamením vytluena.«*) a jinak soudil nežli starosvtští sousedé. Nmcová byl svj jist že tlumoí názory svého muže, když r. 1848 v »eské Vele« uveejuje dopis o »Selské politice.« Tu, jak Tille píše, »oslavy ústavy zemské nebudí u ní nijaké slavnostní pocity. Vidí jen bídu a hlad, jež moí kraj, líí bledé dlníky, kteí za poslední krejcary jsou nuceni kupovat také svíiky na illuminaci, aby jim policajt tmavá okna neroztloukl, a veer lidé smjí malounkým svíikám, nemyslíce na to, kdo je dal a že za nimi ve se

jako

státní

—

Nmec

tm

vlhké svtnici sedí

pt

hladových lidí.« snadno vytušíme, kdo

Znajíce tuto píhodu,

nmž Nmcová tak ern líili

o

v

I.

kapitole

»Chudých

lidí« se

jest

»známý jeden pán«,

zmiuje, jenž

jí

msteko

Mladiká paní pisthovala se do Kostelce po svatbách, v záí r. 1837, a název povídky »Chudí lidé« obsahuje úhrn celkového dojmu a pln vytehdejší stav horského msteka, které se ješt nevzpamatovalo hrozného požáru 11. srpna 1831, kdy tetina domk, vtšinou ze deva roubených, lehla popelem. Rudé tašky na kostele, nedostavné domky na zboenina nákladného nkdy Machova (v povídce Martoova) námstí domu ješt r. 1837 niivou hrzu jeho pipomínaly. Bídu po ohni stupovala výdlková krise. Nmcová v II. kapitole jx)vídky ústy domácího Hlouška o ní vypravuje, líí tam píiny úpadku plátenictví a bídu chudých tkalc; postava Mánkova, za nímž stojí sympathická osobnost lidumilného knze, representuje obrodné snahy. Otázka tato probíhá osnovou celé povídky, kde poznáváme, jak se Nmcová na tehdejší sociální problém dívá a jak jej v duchu Regnerov eší. Ukáži, jak bylo ve skutenosti. Plátenictví v našem kraji bylo ode dávna, a dokud zahraniní konkurence a bavlna dobré domácí výrobky nevytlaily, tkalcovina kvetla. Kalendá zbyten sedlákovi pipomínal »Na Urbanv den pospš síti Ien!« sedlák nikdy nezapomnl; aby len hodn rostl, pamatovala dvata, když v masopust pi muzice do výšky skákala. Na pástky pak tšili se všichnií Když zima v horách bouila, padli staí, mladí ženy, dti i muži od slouhy po rychtáe, a v horách len nikdy nezhranlí I Hlka (v povídce Hlouška) zastala Nmcová za kolovratem obraného koudelí! Kde domácí len nestaoval, vozili z »kraje«; pízi kupovali od pezák, kteí na trhy jezdívali. Tam vykládali se pláteníci. V Náchod na podsíních u dkanství ada stolic o tech stupních stála, kde pláteníci sedávali a »véby« vykládali. Tenkráte plátna skuten platila doma v ciziní Jak obecní kronika olešnická zaznamenala, ped finanstihuje

z

i

i

—

—

—

i

—

i

*)

dtku

eská 38

i

J. Nmce tehdy udali, což by dobe vysvtlovalo 1836. Viz lánek V. Tille: Ze života Josefa Nmce.

Poznámka redukce: Podle všeho IV. sekce v Hradci, v íjnu Revue T9TT 12, 265.

r.

i

píze byla za 8, lO a 12 zl., eská režná kopa »véba« až za 700 zl. v bankocetlích. Mnoho vyváželi do ciziny; olešnický sedlák Ant. Vlek . 1, ertovinský Strauch s Nentvichem forn-iaili nejen do Uher, ale až »dol« do Itálie. V napoleonských válkách mnozí piáteníci zbohatli, ale finanním patentem r. 1811, kdy bankocetle klesly na 'A pnvodní ceny a nastaly »ša]ny«, rázem a pes noc pišli v nic. Bavlna staré pláteníky docela pochovala, a žel, že podkopala blahobyt tkalc vbec! dále, tírr. »Co nastaly plátna strojn, bavlnou míchané, jsme zabiti. .«, žaluje v povídce kupec Hloušek. to bude Krise vyvrcholila r. 1826, kdy stuka runí píze klesla v Náchod na zl. 24 kr., a kdy kopu plátna (z 42 pramen) nabízeli ubozí tkalci za 15 zl.

ním

patentem

r.

200,

plátna za

tóll šiukti

bílá

i

he

ím

.

.

I

a nikdo nekupovali

V horských chalupách neklapaly »podnížky«, nevrzala podválka, stavy Tkalcovští tovaryši byli bez práce, ani za stravu jich nikdo zmlkly nechtl. A v horách, když dílo vázne, je zle. Bylo zle sedlákm, když toho roku nebylo obilí ani penz. Hornoradechovský sedlák Pozdna, nemaje penz na osivo, z nouze prodal a odvezl 12 párových for díví za 11 zl. Když koncem let 20tých min. století bavlna v Prusku již zavládla a na Trutnovsku prokvétala, v Kostelci o ní nevdli. Do Kostelce, kde dnes hrí 1000 mechanických stav, v zim r. 1829 Václav Brož z ertoviny . 16 a Antonín Pinkava pinesli první bavlnu z Trutnova od Faltisa v plachetce na zádech. Ale »kartounu« by byli neutkali, kdyby Josef Jezbera nebvl pochytil zpsob výroby ve Šlezích. Bavlna ujala se rázem.'') Strojní pízi lnnou bavlnnou dováželi z Pruska z Hiršberku, Kyšperku .

.

.

••

i

i

a

Waldenburku.

Ponvadž

clo bylo vysoké (z centu bavlny 30 zl. stíbra!), podloudníkteí od centu brali 5 6 zl., kvetla pšenice. Podloudná doprava pes hranice velmi se rozmohla, proež pohraniní stráž, kterou Rakousko r. 1835 po vzoru pruském zídilo (tam 1834) z kordonových vojín (hraniních myslivc, nadmyslivc a respicient), byla velmi nenávidna. Vedle pohraniní stráže byla dchodková stráž (oba sbory sloueny v dnešní c. k. finanní stráž r. 1842) a její stanice byla v Kostelci s respicientem v ele. Respicient kontroloval ve svém pohraniním okrsku vedle monopolu (tabák, sl, prach)

km,

i

—

Nmcem

pedmt

Nmec

") Již r. 1830 pro Ferd. Umlaufa do Vrchlabí na 600 tkalc v okolí pracuje a firma zde faktory: Ant. Pinkavu v Kostelci, Jana Ptáka z eské ermé, Matje Svorce z Blovce, Jana Hejdu z Malé ernmé, Fr. Martince z Hronova, Josefa Bartoe ze Lhoty u Machova (otec rytíe Jos. Bartoe st., velkoprmyslníka v Náchod, sthuje se pozdji do Žárek . 36). R. 1837 Slezáci Lóbeke a Lindheim zakládajf továrnu na zpracování bavb\y v eské Skalici; r. 1842 v Kostelci Leopold Ábeles bavlnou obchodovati poíná, atd.

mé

39

mnoho jiných surovin tovar pi skládce i za dopravy. Nejpísnjší byla kontrola bavlny. Služba Nmcova mla do sebe mnoho nepíjemností a asto jej roztrpovala; jeho cho však na Kostelec vzpomínala s láskou po letech a praví: »Byla jsem celou zimu v msteku a nemohu íci, že by se mi po spolenostech neb pohodlí velkého msta zastesklo. Ba dále, tím radši mla jsem ty dobré lidi, mezi nimiž a s nimiž jsem žila.« i

i

i

ím

Obydlí

Nmcových

v

erveném

Kostelci.

Kostelec z let 30tých Nmcová líí velmi reáln a již vstup do rodiny Hlouškových jest píkladem mistrné kresby situaní. Kupec Hloušek (vl. Aug. Hlek), pomalý, silnjší, byl sice »šátrný«, ale velmi ádný. Nemli dtí, jen schovanku Franciu. Nmcové utkvly v pamti podrobnosti a em. poštmistr Wolf, vnuk Franclin, pamatuje velmi dobe starodávný, vykládaný prádelník, na njž Božena se v povídce zai

dívala.

Vrn jirkny

40

popisuje byt

bednnou

sífi

s

výhled okny pedního pokoje a nezapomíná okny na hbitov (r. 1862 zrušený). i

ani na

pízemním jjckojíku, kde kouteek v celém dom«,

\'

nejmilejší

O

muži

—

dle slov paní

—

domící

»na peci by!

Nmec ml

kancelá. až na zastenou narážku v úvodu povídky

Nmcová

ne-

mluví.

Jakuba Halinu, hlavní postavu »Chudých lidí,« vylíil V. Vávra. ') Každého nebožtíka doprovodil na hbitov a po celou mši kleíval za

—

mnohdy sám

—

vroucn

A

Nm-

podobu jeho jeho velmi idealisuje a mnoho píše. Kížek na hrob bláznivého houslisty »Salve Reginy« z fantasie o skumužský pendant postavy Viktoriny nepostavil. »Salve Regíina« žil, ale zemel teprve v letech 40. Pravého jména jsem se nedopátral, ale podivnou i)ezdívku jeho staí pamatují a také jej popisují; byl bezvousý, velký, silný a v šose dlouhé »minority« nosíval erné »sknpky«. Osudy jeho líí shodn s Nmcovou. Byl uitelský a zbláznil se pro dve. Modelem sympathické postavy faráovy nebyl tehdejší administrátor P. Fr. Kerner (* 1704 v Rychnov n. K., od r. 1852 v Kostelci administrátorem, od r. 1859 faráem, -f 1876), o vypravuje AI. Jirásek v kronice »U nás« a jehož P. Havlovický neml píliš v lásce Nmcová líí v povídce krásný typ ušlechtilého, vlasteneckého, vzdlaného knzehudebníka, jenž i o hmotný rozkvt své osady se stará, a jest velmi zajímavo, jak postavu faráovu z rzných prvku vytvoila. Pímým vzorem byl jí tehdejší kostelecký kaplan P. Jií Ehl. ') Denn oknem vídávala vysokou, urostlou postavu mladého knze ku kostelu kráeti, a když i vnitek kostela jí v pamti utkvl, jist asto patila v jeho ušlechtilou, sndou tvá, když s barokové kazatelny s nadšením v jiskrném oku vzletn mluvíval. »truhlou«

cová

kreslí

vrn, pece

v

nm

se modle.

mnohém osobu

—

—

ten

nmž

.

.

.

—

Fará Kerner nebyl hudebníkein, kaplan Ehl však hrál výborn a asto se staikým uitelem Aloisem Rudlem, jenž po požáru mnoho na obnovu kostela pispl a i u faráe byl »persona gTata«. (Uitel Rudl, kostelecký regenschori a vyhlášený musikus, zemel krátce ped odchodem vých.) Když r. 1840 v Kostelci zavedli staroeské roráty, P. Ehl zpíval na krucht se zpváky; byl pianista a hrával na strunný nástroj, který »tuba maris« nazýval. Veerní koncerty za letních vlahých veeru, »kdy ozýval se z kovin sotva ve skutenosti ve farské zahrad sladký klokot slavíka«, však slyšela! Když se do Kostelce r. 1857 pisthovala, se stromu na zahrad i s kaštan ped kostelem, které Ehl pomáhal po ohni sázeti, podzim již

Nmco-

i

i

Nmcová

Typické osobv v povídct Boženj- Nmcové »Chucií lidév; -Komenský 1006, ro. 4, 5 (Zábeh). * ') P. Jií Ehl 15. 4. 1803 v Tebechovicích pod Orebem, psobil v Kostelci do r. 1852, kdy stal se faráem na Bohušín; r. 1858 pesídlil do Chvalkovic, kde 15./ 4. ~ 1884 v dt n svých narozenin zemel. K instalaci Kernerov r. 1840 složil slavnostní básef\, ídil ješt ped r. 1848 v Kostelci ochotnické divadlo, byl neobyejn oblíben, r. 1848 byl náelníkem g^ardy a kandidován eským obyvatelstvem z náchodského panství do íšského snmu. "')

,

XXXIV, .

—

4r

listí stásal, když pak bílý Hulkv domek opouštla, svítila mansardová jeho stíška ješt jarními mrazíky. Ani administrátor P. Kerner, ani P. Ehl nebyli zámeckými kaplany (ná-

žluté

chodskými), ale byl jím z Jiráskova »U nás« P. J. Regner'), o jehož záslužném psobení

známý vlastenecký dkan

Nmcová

po letech jist dobe byla zpravena, když dávné své vzpomínky na Ehla vlastnostmi Regnero-

vými zkrášluje. Za pobytu Nmcové v Kostelci faráoval Regner v Hronov; v Kostelci byl ped lety (od polovice prosince 1825 do konce kvtna 1826) administrátorem za nemocného faráe Josefa Ungra, téhož »velebného staeka«, o nmž Nmcová pravdiv vypravuje, že pi požáru roku 1831 v bohoslužebném rouchu velebnou svátostí plameny pežehnával. Šlechetná povaha Jakubova velmi kontrastuje s osudy rodiny Marto-

ovy

(vl. Machovy). Plátenická rodina Machova zbohatla státními dodávkami za francouzských válek, tžce postižena byla finanním patentem roku 1811, za úpadku plátenictví zkrachovala a požár r. 1831 ožebrail ji

zcela.

Zchudlí bohatcové nebudí nikdy útrpnosti, ba starosvtští sousedé vyítav vzpomínali bývalého jejich »panského« živobytí, jež od venkovské prostoty horského

Nmcová

msteka

oste se

lišilo.

—

Machových neznala jen pak ist literárních pidává mnoho z

dle povsti osudy jich vlastní hlavy, a nanáší temných barev tam, kde ve skutenosti byly snad jen stíny. Reálných jest jen nkolik jmen, úpadek a popis zboeniny v ulici za farou. líí, z

dvod

Co rovnž

z autopsie

Nmcová

vypravuje o Andule, seste Alinov, jest smyšlenkou, passus o chaloupce nad úvozem a Martoov uskoku. I komickou figurku Martoka kombinaní fantasie Nmcové stvoila a podnt dala pezdívka »Machotínek«, která se tehdy v píbuzenstvu Machových vyi

skytovala.

Florinka Machová (* Q. ervence 1817) provdala se za vdovce Keyzlara, ezníka, do Náchoda (zemela 29. íjna 18QQ), a s Mankem milovali se jen v povídce. Tkadlec Manek, jenž na radu faráovu pracuje ve Westfálsku a cestuje po Belgii, aby cizina mu rozum zbystila, by pak doma plátenictví mohl povznésti, jest postava smyšlená. Podnt Nmcové daly prádelní školy, které jak Jirásek« v kronice »U nás« vypravuje po r. 1840 dkan Regner zizoval dle vzoru školy v Adrsbachu, založené baronem Nádherným. I v Kostelci byla prádelní škola (na námstí v . 1Q5).

—

—

dom

Regner (rodina byla od eské Lípy a psávali se Ren2r(e)r ? * 24. února 1794 v Havlovicích ve mlýn, vysvcen 24./8. 1817, kaplanoval v Náchod, od polovice prosince 1825 do konce kvtna 1826 byl administrátorem v erv. Kostelci, od 1820 do 1831 zámeckým kaplanem v Náchod, od 1./9. 1831 faráem v Hronov, od ^o sv^ smrti, 11./5. 1852, dkanem v Náchod. Ušlechtilý zjev Reffnerv, ^•/^J- J^'*^ v nmž Náchodsko uctívá pedního buditele svého, poutav vylíil AI. Jirásek v kro") P. Josef

nice

42

>-.U

nás«.

Na »pinury« (Spinnschule) se u nús pamatují u vypravují, že padli v nich tak jemn, že padénko prsténkem prošlo a plátno z nho bylo jako pavuina. V Kostelci vyuoval »špinnmajstr« Keyzlar. živ Nmcové, která ráda na svj kraj vzpomínala a o události v se zajímala, snahy Regnerovy nezstaly tajný a v povídce »Chudí lidé«

nm

je oceíuje.

Šlechetný dkan Regner, jenž racionelním zpracováním lnu eliti chtl zahraniní konkurenci a bavln, úpadku tkalcovství nezabránil. ervený Kostelec sice od let Nmcové obchodem a továrním prmyslem vzkvétl, ale v chaloupkách v okolí, kde tkalcovský stav hrká, žijí chudí lidé. i dnes

—

m.

Formanská sláva! Huící parostroje

Poslední formany pochovali v našem jí odzpívaly. teprve však nedávno, a poctiv. úvozem ke hbitovu vezli mrtvého formana pod plachtou a na tžkém jeho voze. Jel jako za živobytí: kon v emení a mosazi, na podsedním v sedle vozataj, ba ani vysoké chomouty s jezevinkou, mosazným hebínkem a ervenou, pruhovanou jihlavskou »vytírkou« nechybly. Ale jezevinka bývala již opelichaná, a kon nebyli staí formanští hebci, kteí po pamti znali cestu do Prahy, Rakous i na uherskou stranu kraji

.

Po

.

.

1858, kdy vystavli dráhu z Pardubic do Svatoovic, dvory zájezdních hospod zarstají V letech 30tých však za pobytu Nmcové v Kostelci silnice se r.

.

formany

.

.

—

netrhla.

Kostelec ml Prouzu, Broumov Weissara a Porma; ve Skalici a Svinišanech uplakaná služebná dvata s »fileky« na zádech vyhlížela ná-

chodského Donáta, aby je do Prahy dovezl; olešnický Klikar a rtyský Lelek jezdili do Rakous a Uher pro víno, batíovický Souek, kterého na farách

dobe

znali, vozíval knihy, (do

jak dkan J. Roštlapil píše se v ásti n. zmínil.

—

na

—

Bohuslavic farái P. J. K. Rojkovi Ale i do Itálie jezdili, jak jsem

centy!).

Nebylo však nad rtyského rychtáe a formana Hejnu. Byl znám na celé silniní až po Víde a stejn vesele vítali jej na »Buvalce« u Možíš v Olešnici, když na Ratiboice se stoil, jako na Certovin u Hlku, když uhnul na Náchod; doma byl u Vít ve Skalici, u John v Jaromi, na Metelce a Kalince v Plotištích u Hradce, v Jihlav a všude na vídeské linii. A tohoto Antonína Hejnu (* ve Rtyni v . 44. 17. ledna 1795, majetníka

áe

statku

.

125,

"f

11.

února 1844),

Nmcová zvnila

v rázovité

postav

»pantáty Hájka.«

Názvem »Dobrý lovk« mínn Hejna se k jeho

a

všechny nitky povídky pnou

osob. 43

Nmcová líí jej do detail vrn, jak jsem se z vypravování staeka Kuldy ve Rtyni (na mýt) pesvdil/') Bývalý pohnek nebožtíka pantáty mnoho mi o Hejnovi vypravoval a ani na »riimburáky«, knoflíky olovné u modré vesty, nezapomnl. Hejna byl muž hrubého vzrstu, vyholený, s erným šátkem na krku, v era »parýzkami«') na hlav, v lét chodíval v modré kazajce, v zim v bílý balil se a rukávech šsku na knoflíky ném podvlékai s lesklými a v erném širáku se šrou a tapeky, v nichž zlatý drakožich. Tak zeníel ješt ped konstitucí a jiní pamatují, coun svítil, jej podnes i

—

i

panímáma

,žena

náramn

osobnatá"^),

a — ped

vojnou.

Dobrý lovk — a na vlas jako hodiny! Ne jako Souek nad Studánkou,

který ze svta pijíždl za uherský msíc, a ponvadž nevozil s sebou »VTátiku«, lidé na jeho zelené cápovice, které nkde v Polšt kupoval a kterými teple se pikrývalo, rok déle ekávali. Do Vídn pantáta poítal 21 den, z Hradce za 2, z Prahy za 8 dní se vrátil. Pravideln však jezdíval na Víde a vždy na 3 vozích; míval vždy i

—

3 eledíny a 15 16 tžkých koní. Pantátu Hejnu Nmcová pamatovala ješt z Ratiboic. Když kolem sv. Antonína ovák Možíš s mejstíkem'') Kudrnou ped Celbovou hospodou ovce plavívali a pohon a jehnétník slamnými víchy umývali, dti tšily se, že vídeský forman už brzy pijede. A vskutku po stíži byl tu a hned ml naloženo; vlny bývalo mnoho a pantáta žoky na »šandrlata« na bocích vyložil a na zadní »šnop« srovnal. Po Hejnovi Panklovi ledacos do Vídn posílali a nikdy ani »pár ádk« napsati neopomenuli, jež pantáta v »knížku« dal, eménky ovinul a do opasku mezi ostatní »brify« peliv uložil. Cestou pantáta svezl nejednoho Zpátky poradil. dívku a dobe jim ve Vídni, kde byl znám, chasníka skládal u Steidler soudek hokého, jaké rád píval správce Hoch, a ratiboický Celba dával si na »želetavskou«, aby ml lepší »kápku« pro šafáe Martina a poklasného Nováka, kteí tam vysedávali. Tehdy Hejna byl už ženat, ale jezdíval ješt s otcem. Po letech Božena vídala pantátu v Kostelci, když u Vykolil, Bureš a Sted »v dom« zarazil a »kusy« nakládal. Vedle »vinutého« vozil mydlám do Jihlavy a Kremže režné knoty, které janovití Nmci pedli a ve Verneovicích bílili. Na to vše respici&nt Nmec dával bolety; s ním Hejna, ponvadž rovn si vedl, »ml dobré kordy« a dobe vycházel. Pivážel železo, jihlavské svíky, sl, kže, pálenku a skládal u Tichého u Nyklík ve Rtyni. v Náchod, Hlková souseda Vacka v Kostelci Také Jakob Oberlánder, Daniel Piek, Polák Johann Šrtek z Náchoda mnoho do roka pantátovi vypláceli.

—

i

i

i

i

i

") "') '')

"')

44

Matj Kulda (* 7./8. 1830) ve Rtyni (u Kostelce) . 22> Parýzky sluly vlasy vzadu »podle rendlíku« ustižené a peliv podholené. Osobnatá ^^ velká a silná. Mejstík, pohon a jehntník byli príruí mistra ováckého.

Pantáta Hojna bytn jezdil formankou a doma, kde za hospodail h rychláioval švagr Nývll z . 21., ledva se ohál. nuž Forn\ané mli krásný vk; žili na samén^i mase. Lžíci, vidliku pantáta nosíval za pasem; v zim, když pes podvléka pehodil bílý ko»jíolici« v bot. Koalky bylo žich a za »baganata« obul ohrnovaky, málo a panovala jen po Morav v ko|)cích u Jihlavy, kde po celou zimu volai stávali pij^raveni na »firšpon« (pípež). Ani na noclehu, když na formance veer hovorem plynul a šenký z hubatky do holeb a pinet naléval, pantáta bie z ruky nedal. Sinali ist a »bettpeinku a cápovici vozili s sebou v »šífku« pod vozem. Ráno zeig« pantáta platil; podomkovi vysázel 20 kr., hospodá dostal 6 kr. »ša}niV i

ml

—

od páru.

Když pantáta biem »po koních« do vtru pokižoval ješt uctivý šenký usniolenou epikou Tenkrát forman byl pán a svt byl jeho. .

.

a

kon

vzali,

toil

.

Tolik služebník nebožtíka pantáty. Vrstevníci v »Hájkovi« vždy rtyského formana Hejnu poznávali a tradice o tom na Hejnu upozornila. I Nmcová dosti zeteln* naznauje, že Hejna byl jí modelem; již jméno »Hájek Hejna« napovídá a místy situace v povídce don^ovem pantátovým oznauje Rtyni. »U nás v horách .« vykládá paní Katein o život doma. Když pantáta jízdou do Náchoda se potloukl, koí Jakub jel »pro doktora do Úpice« Rtyni

m

i

.

—

—

.

nejbližšího

—

msta.

Episoda o Josefu Pavlovi z Jesenice, jenž hudbou na Rusi štstí došel, kterouž Madla vypravuje cestou, má zákíad pravdivý. Uvedené v episod osoby ten as žily. se 4. bezna 1752 v Jesenici, kde 13. dubJií byl narozen*"), po nmž, když 14. a 15. srpna roku 1813 Skalicí Rusové táhli, synové Josefovi ruští dstojníci se po-

Hudebník Josef Pavel narodil

na 172Q

i

starší bratr

—

—

ptávali. žila a roku 1702 radní Josef Josef I rodina jménem Josefi ve Skalici na rozkaz vévody Petra jmní obecní odhaduje.") Byl-li Josef ve Skalici r. 1813 vskutku purkmistrem, zjistiti se mi nepodailo. Také hudebníci jesenití zásluhou uitelské rodiny Koukal v tch le-

tech byli vyhlášeni.

O

život eského dlného lidu ve Vídni Nmcová mla dosti informací. teta Nmcové ve Vídni sloužily, otec asto do roka tam dojíždl a Nmcová, nebyla-li ve Vídni v mládí, jist tain byla r. 184Q neb 1850"°) a zcela urit v kvtnu r. 1851, když vracela se z Uher od muže do Prahy. Mnoho podrobností znala asi od strýce Kašpara Novotného, jenž

Matka

i

bu

Kestní matrika v Jesenici (od 1689—1752). Okres eskoskalický, 36. "") V. Tille: »B. Nmcová«, na str. 241 vypravuje (ke str. psaného 25./U. 1850 V. Vrbíkové, zdá se, že Nmcová byla "*)

") V. Šrám:

96.):

bu

Z r.

listu

Nmcové,

1849 neb 1850

ve Vídni.

45

ve Vídni se vyuil, nkolik let tam pracoval a každoron k vídeskými docházel. Kašpar býval asto i v Ratiboicích, a že r. 1849 covou v Nymburce navštívil, je známo z jejího dopisu J. K. Rojkovi. A výmluvný Kašpar jist dkladn vše vylíil. Nmcová zamuje Jesenici Jásenou; míní však Jesenici, nebo o Madle vypravuje, že jakživa nebyla dále než na Novém Mst, v Dobrušce a Opon. Mlýn v Jesenici nestával, ani lásky Madliny ve skute-

Nm-

pátelm

—

nosti nebylo, ani o lidské

její

existenci

doklad nemám.

Z plného, veselého oblieje pana Michala, dobráckého muže paní Kateiny, který však na eštin marn jazyk si láme, usmívá se na tenáe vlastní otec Boženin. Neobyejn krásn nakreslená postava tetky upomíná na babiku; nad ádky pak, kde Nmcová Madlu líí, jak veer v dusné komoe vídeského inžáku uléhá a zvlhlé erné oi kamsi do neznáma upírá, chvje se vlastní bolest spisovatelky-proletáky. stejn tížila, a sny, kterým Madla Šedá nuda velkomstských zdí vymknouti se nemohla: »Tu ji táhly veselé družky k hraní a práci, tu žehnaly ji staré ruce, tu se vidla jíti po cizích krajinách po boku muže douspávaly také Boženu ba velmi milého« brého a milého

ob

—

—

.

.

.

IV.

Povídka »Pan uitek jest zajímavým dokladem, jak úinn Nmcová dovedla propagovati idee. Poznala bídný stav tehdejší školy a touží po náprav. Zatím, co souasníci theoreticky o škole uvažují a píší schematické návody, Nmcová vtluje svj ideál školy a uitele v líbeznou idyllu, kterou uveejuje ve Sborníku, kalendái uitelském na rok 1860. Kdežto nepodlehla ovzduší katolijak V. Tille ukázal v »Chudých lidech« ckého kalendáe, v »Panu uiteli« jest si vdoma, pro koho píše, a jest tendenní, \)a. velmi tendenní, ale odívá své idee tak dovedn, že literární historie doposud pokládala tuto povídku za skladbu rázu vzpomínkového, jíž uctila Nmcová památku svého chvalkovického uitele. Téhož názoru byl jsem já a teprve shledávaje doklady pro reálnost vzpomínek, z nichž pana uitele vytvoila, pesvdil jsem se o pravém opaku.

—

—

i

—

—

Hlavní postava »pan uitel« není snad jen ponkud idealisována, nýbrž jest pouhý ideál, a jen podružné osoby a chvalkovické prostedí jsou reálné.

—

Purm nemá s >^panem uitelem« v povídce jej líí nic spoleného, ba zdá se, že Nmcová do chvalkovické školy ani nechodila. Jestliže fakt, že jména Barbory Panklové ve školních matrikách chvalkovických nenf), jména dtí Hochových z tch let jsou uvedena, zaTehdejší chvalkovický uitel Aug.

jak

—

Nmcová

a

její

46

"') Ve výkazech školou povinného žactva (od r. 1805) Barbora Panklová, ani mladší sourozenci, kteí také u Hochových pobyli, zapsáni nejsoul

korrespondonce Nmcové viklú legeiuUm o její docházce v Chvalkovicích, která se psobením »Pana uitele« vžila. Slyšme, co suma auktorka »Pann uitele« píše r. 1855 neznámému adresrážol a budil pochybnosti,

školní

sátovi:

»Tu dobu, nebylo mi ješt zcela tináct let, pišla jsem do Chválméstyse to asi hodinu cesty od domova, k správcovm do stravy, k uitelce do šití a k uitelovi, abych se r\auila fortej)ianu a nmin. Podle této zmínky Nmcová do Chvalkovic pišla ve vku, kdy již školu mla za sebou, a k chvalkovickému uiteli chodila jen »na hodiny« do bytu. Nmcová v povídce použila sice vzi)omfnek z mládí, ale libovoln je pemísuje adí, nikterak neídíc se skuteností. Malá Barunka ve skutenosti s mošinkou a slabikáem cupala po prvé do skalické školy, kde i ve »zlaté knize« zapsána""); Nmcová vypravuje však o Chvalín. »Teta Anežka« u správc Hoch tehdy skuten žila a vyi)ravuje o ní V. V. Tomek") ve svých Pamtech. V staiém rytíském zámeku v rodin panského obroního Aug'. Hocha Nmcová vyrstala v dívku. mladší její souPanklovi s Hochovými velmi byli za dobré a Božena njakou chvíli tu pobývali, aby jak mi pamtníci vypravovali rozenci se piuili zpsobm a zdokonalili se v nmin. Domácnost Hochova na otce, byla nmecká (Hoch však uiiil esky), kdežto u Pankl dti který nmecky mluvil, hovoily esky. (I Pankel pozdji piuil se ponkud eštin.) .

.

.

kovic,

í<

i

i

i

—

i

Životopisec Nmcové J. E. Sojka') líí doniácnost Hochových souhlasn s pamtníky. Pan správce byl ádný muž (vypravoval mi staeek, jenž ped léty pouhá u nho pacholil), nebyl »berka«, a sloužil vrchnosti vrn. Paní (bývala u vrchnosti komornou) churavla »tichou nemocíNmka a málo z domu vycházívala. Pán býval nad tím »divný« a asto si pihnul

—

—

hokého

.

.

.

Jindy velmi dobrý — zrudl v bezvousé tvái a eládka nerada zelený jeho sosák zahlédla. asto jezdíval »na sklénku« do Malé Skalice k Steidlerovým (Stanickvm), odkudž byla Hela, kdysi pítelkyn Nmcové.

»Pan strýek« ze sousedství, jenž ji v Ratiboicích zasvcoval do taj abecedy a na olovných knoflících modré kamizoly uil ji poítati, byl zahradník Bosse, dobrý, vyhublý Nmec. U Boss nemli vlastních dtí, což velmi ')

je rmoutilo.

Vávra

V.:

-B.

Tomek

Nmcová«,

str.

20.

manželem Lidušky, dcery Josefa Dan, dchodního v Broiiinoy, pozdji editele panství v Polici n. M. Rodina Dánova a Hochova se astji na'^)

V. V.

byl

vštvovaly. ") vSojka J. E.:

»Naši

mužov«,

"504.

47

—

—

bydlil v dom . 6a, který s bytem jak mi staec Martin sdlil Bosse sousedil. Panklových ve dvoe Chvalkovická škola byla tehdy utraquistická, a 301etý uitel Aug.

Purm'),

národn velmi

vlažný,

neml

vlastností

ideálu,

jaký

Nmcová

vvlíila.

Mladá paní uitelová*^) byla z Kostelce, a otce jejího, uitele Aloisa Rudla, Božena, když pozdji byla v Kostelci, denn vídávala, jak podle Hlkových na faru chodíval. Obraz staikého, vysokého, ponkud pihnutého uitele dobe utkvl postavu »pana uitele« tvoí, propjjí v pamti, a po letech, když ideální staikého kosteleckého uitele. hlavy rysy bílé milé uje své vidin Uitel A. Rudl krátce ped odchodem Nmcových z Kostelce zemel'), škoozdobenou knihou a dojmy dubnového jitra, kdy rakev uitele láci »v poádku«, kr muzikou a bubny, literáci pak »choraliter« ku hrobu provázeli, ozývají se z líení pohbu v »Panu uiteli«, ba mnohé i na

—

—

e

dkana Kašpara Lukavského upcmíná.

')

—

a povídka »Pan uitek, jak jej Nmcová vidla, nežil sen ušlechtilé, po vzdlání svého lidu toužící duše.

jest jen

krásný

mžeme

Když jsme podrobn

bezpoznali skutenost, podle níž tvoila, a pokud jest reální. uriti kde, v Osoby, které vidly rsti Barunku, dojmy, které utonuly v hlubinách dívích zítelnic rozkošné sleny Betty, obrázky, jimž stínily tmavé asy mladé paní, jitra, budící lesnatá úboí Orlických hor, nachové západy, jež vypravují o Bohušínu a Turyni, širý kraj na poledni, kde obzor lemují

em

pen

^'') Aug. Purm * 28./ 8. 1800 v Malé Bukovin . 11 (vesnice K hod. od Chvalkovic vzdálené, nyní vtšinou s nmeckým obyvatelstvem), psobil ve Studnici, od 23. záí 1830 uiteloval v Chvalkovicích. Za pobytu Nmcové uil Purm sám (oddlení eské i nmecké), teprve r. 1837 pidán mu pon\ocník Jan Doležal. Nmcová poíná si i v této vci voln, když mluví o mladém pomocníku, který uil malé dti ve zvláštní svtnici (Spisy rV. 372). Z Chvalkovic do Kostelce, kde dostal školu po svém f tchánu Rudlovi, pesthoval se dne 28./V. 1838, když Nmcovi nedlouho ped tím odsthovali se do Josefova. Purm byl výborným hudebníkem. Zemel dne 5. ervna 1875 v erveném Kostelci a pochován pi západní zdi nového hbitova.

Za pobytu Nmcové v Chvalkovicích faráen\ byl Jan Zumpfe, kaplanem od r. 1830 až do r. 1832 Václav Raimann, od 6./2. 1832 do 7./2. 1833 Antonín Charvát, po Josef Saniohrd.

nm

V

Chvalkovicích od

r.

1830—1880

nebylo uitelského pohbu.

Rudlová * 16./5. 1804 v erv. Kostelci, oddána s Aug. Purmem, uitelem v Chvalkovicích, 19. dubna 1831 (f 10. záí 1885 v erv. Kostelci). ") Alois Rudl (uí již r. 1794 v Kostelci a tehdy jest již ženat), zemel 1. dubna 1838 v erveném Kostelci ís. 24 a pohben 4. dubna 1838 vikáem náchodským Kašparem Lukavským. "") Nedlouho ped smrtí pochoval 21./T0. 1836 dosplého syna Františka (* 23. Hjna 1806). **)

48

Otilie

,

— —a

vše se vrací, zelené valy pevnosti josefovské, ada postav z Chudých lidí vybavuje na vše po letech vzpomíná životem zmuená žena, která vidí kontrastem a obchází mnohý trn, jejž život tehdy na cesty házel, skutenost, vychází z pravdy. i

—

míst jest pravdivé; pln uvádí »babiku« Magdalenu dti Kašpara, Terezku, Johanku, vypravuje o Dobrušce, panství náchodském, Bohušínu, Turyni, Svatoovicích atd., správn jmenuje maršendorfského myslivce pana Beyera, zachovává jméno dlí ryzmburského niyslivce, vzpomíná na Maninku, Kristlu, »Taliána«. I »Salve Reo:ina«, Francia a Florinka z »Chudých lidí«, Jií a Josef Pavel, Josefi z »Dobrého lovka« žili pod týmiž jmény. Zamuje však Panklovy za Proškovy, Steidlerovy za Stanické, Kajjouna za Kohoutka, za Hejnu klade Hájka, za Hlku Hlouška, Halinu za Alinu, Marton za Macha, »Martoka« za »Machotínka«, Chvalín za Chvalkovice atd., jak jsem svým místem

Mnoho jmen osob

Novotnou,

i

jejího Jiího,

ukázal. Její nejkrásnjší postavy mly modely, jež zobrazila s podivuhodnou vrností; tak pravdivá byla v malb prostedí. tedy vci, Domácnost Hlouškova, postava Hájkova, mlyná Ruder jsou jasnými doklady, jak kde snadno doptati jsem se mohl originálu, reprodukovala; také svží a výstižné rysy našla na své krajináské palet, když líila idyllický ráz horského msteka, výhled okny Hlouškova domku v »Chudých lidech«, Chvalkovice v »Panu uiteli« a etné krajinné partie v »Babice«. Ráda však postavy svých povídek v citech a snahách idealisuje; pan uitel je ztlesnný ideál vbec, velmi zidealisován Alina a jist také knžna; gTaciesní zjev její a pomr k okolí není však idealisován tou i

—

—

vrn

mrou,

doposud zdálo, a mnohé scény

jak se

mají podklad pravdivý.

Snadno

povode

r.

Vrn,

zejména dtské

—

jist

—

dj (na p. líení požáru kosteleckého r. 1831, když dle doslechu tvoí. jak výsledky pátrání o osupietou vypravuje Nmcová

vžije se v

1843)

ba

—

s

—

rušný i

dech rodiny Novotných potvrzují

vdom

—

—

o vlastní

babice Magdalen No-

votné. Mimo ídké pípady tradicí rodinných nemní, ba i jména osob a osad zachovává. Od pravdy uchyluje se jen zídka a jen tam, kde vzpomínky pobledly a vypravováním se pozmnily, stává se, že události pesunuly se s osob a míst.

vrn

Zachovává tvárnost kraje podoby osob, ale pi místopisu pamt opouští a jména míst asto pozmuje, ba docela mní. Tak Jesenici (u eské Skalice) zamuje za Jásenou (u Josefova), Vismburk u Kostelce s Turyni na Skalicku, Olešnici s Osenicí; Hájek nejezdil z Vídn táborskou linií, ale vracel se na Jihlavu; Kramolna není samota, ale vesnice; na ervené Hoe nebylo nikdy kostela a proto nemohla tam ze Žernova Maenka, sestra Viktorina, jeti ke kopulaci; Viktorka nebyla ze Žernova, ale z eri

ji

vené Hory '

atd.

49

na skutenosti. Je zajímavo, jak je pilenábytek v prosté domácnosti Hlouškov pipomene minulost Martoových; Madla diví se selskému kroji na Chrudimsku a pechází na episodu o hudebníkovi Josefu Pavlovi; babika za-

Vtšina episod zakládá

uje! Pohled na

se

patricijský

'^.

V

zámeckém parku v Ratiboicích.

hlédne v komnat knžnin podobiznu Bedicha, krále, a pohled na tohoto potentáta vyvolá vzpomínky na nebožtíka Jiího a léta ztrávená v Kladsku; obrátí se k horám na východ a táhlý hbet Hejšoviny upomene na Vartu, Sibyllu a proroctví o zkáze eské; tolar vybaví vzpomínky na

—

zem

císae Josefa, atd. iny osob motivuje podle svých básnických intencí a prhledné djové zápletky tvoí z fantasie, která nejbohatší jest, když líí lásku. Tu

Nm-

50

a

klidné epicky dává banejšastnjší a vždy lidsky pravdivá, když pvabné miz rodinných tradicí tvoí, lostné scény vyvolává ze své roztoužené duše. Tvoí je bez pedloh a je-

cová

jest

bice vzpomínati Jiího a

din

i

svojí erotickou invencí. Kristla neobjímala

ve skutenosti statného Mílu, ale vzala tuberkulosního preceptora; také Maninka nevdala se z lásky, ale dohodili jí bohatého mlynáe; Florinka nevedla k oltái vytouženého Manka, a panale provdala se za letitého vdovce, ezníka Keyzlara do Náchoda, táta Hájek nezadíval se v žárné oi Madliny, netiskl její ruky, zatím co formanský vz kolébal se blavou silnicí a do dálky svítil širý kraj Pantáta byl již »pantátou«, když Božena poznala jej ped léty v Ratiboicích; oženil se 29. ledna 1823 s Kateinou, dcerou Davida Nývlta, svobodníka ze Rtyn . 21. Panímáma Hejnová byla ze statku, nmecky neumla a ve Vídni nikdy nebyla. I spojení osudu Adélina s Orlíkem pán Beyerovým vykvetlo z erotických sn Nmcové! Tragika lásky mocn ji dojímá; vypravování myslivcovo o Viktorce prohála teplem svých sympathií a potulného houslistu »Salve Reginu« zvnila jen pro jeho nešastnou lásku, která jej rozumu zbavila a žebráckou hl vtiskla mu v pravici. Zná bolesti lásky a smyšlenou episodou o Mariett (Alina nebyl nikdy vojínem!) motivuje podivínské chování »zvláštníka«

Tak rozkošná

si

—

.

.

.

Haliny.

šuma »Salve Regina« zemeli za jiných okolností. však bolest, bídu a neštstí poetisuje; hojivou sílu toho léku poznala na sob, když za teskných nocí skehlou rukou psala Babiku. Tak dovedla sladiti tragický píbh Viktorin s hejivým koloritem Babiky. Blesk byl vysvobozením a smrt Viktorina psobí smírn. babika odchází, ale usíná tak Perspektivy stáí nejsou vábné! Proto sladce, že odchod její nevnáší dissonancí. Výstižným popisem nakreslí postavu ze svého okolí, idee jí však vkládá a rysy její vlastnostmi jinde poznanými prohlubuje. Postavy její nejsou vzrostly na postavy typické. jen bledými kopiemi skutenosti, jsou více Kreslí je pevnýini tahy, maluje sytými barvami, a kde akcentuje detail, jist zvedá závažný rys povahy. Penáší rysy a dje, ale po stránce národopisné Babika není eklektickou snškou národopisných dokument! Vše do nedávná bývalo, aneb doposud u nás trvá. Doklady, které proti tomu uvádí V. Tille, jsou jen výjimkami. Ukázal jsem, z kterých prvk vytvoila postavu faráe v »Chudých lidech« a ideální postavu »pana uitele«. Analogicky poínala si i jinde; nepochyI

babika, Viktorka a

Nmcová

i

—

i

—

vlastní babiku Magdalenu Novotnou zobrazila vrn, vždy »obraz její otisknut v její duši s veškerou svojí dle vlastních slov barvitostí«; osobnost její charakterisovala adou drobných píhod a stykem s osobami, jichž charakter pozvedla k typické výši; djišt však penesla do chaz prosaického dvora do jiného, rovnž jí známého prostedí

bujeme však, že

—

—

—

loupky typicky eské. 4'

51

z týchž

dvod

i

svá školní léta prožívá v »Panu uiteli« ve Chvalko-

vicích.

Dbá jednotného

rázu.

tendence, ale estetické dvody vedly ruku kraje vytrhla listy, na které stáslo se pozlátko

Ne

že z kroniky našeho dobrodružného života záletné vévodkyn, neb s kterých vane plíse monemluví ani o dusivém režimu vrchrových let 1832—1833; z tchto její,

dvod

ního Essentra. Stylisuje život,

by vábné

linie vynikly.

úmrn

rozhozené stupují svítivost jasu; pestrá barV vzpomínky zdobí pásmo chudikého dje, nad nímž však klene se obloha nezapomenutelná ve své náladovosti. V ovzduší jejích vzpomínek z Náchodská nebylo náboženských rozúedníci byli indifferentní, a por. Vrchnost (pvodem protestantská) zbytky protireformaních zaízení, jakými na p. byly zpovdní lískty, které uitelé psali, rychtái rozesílali a kajícníci osobn odevzdávali (bylo až lid snadno obcházel. Knží, které Nmcová na Náchodsku do r. 1848), poznala, byli ideální. S J. K. Rojkem, J. M. Ludvíkem, J. Roštlapilem si dopisovala, Jiího Ehla, Frant. Hurdálka a A. Charváta znala osobn, byla informována a snahy jist dobe o neznala-li J. Regnera

Babice

stíny vitost episod a tklivé

i

—

—

—

nm

jeho oceuje."') Tendence proniká v uvedených pracích nestejn. propaganí a jen umní Nmcové dovedlo »Pan uitel« jest práce ostí tendence utajiti vzpomínkovou formou, a v povídce jen podružné vci, jak jsem ukázal, jsou reální. V »Chudých lidech« protestuje celým djem proti paušálnému obviování chudoby ze špatnosti. Akoliv v povídce tolik osobních a vrných vzpomínek, obraz je scénován tak, že vtšinu svtla zachycuje postava Jakubova. Záící typ chuasa poctivce rázem upoutá pozornost a vše ostatní zdá se býti jen dekorací. Není pak náhodou, že stíny, jež vrhají životní osudy Jakubovy, dopadají na hlavu bankrotáe Martoní Smutným osudem dlného lidu, který v letech ticátých houfn sthoval se z naší krajiny do Vídn, obírá se v »Dobrém lovku«. Látku tuto zpracovala již v »Barušce«.

tém

—

—

'") P. Jan Karel Rojek, vlastenecký knz a spisovatel, * 31. srpna 1804 v Litomyšli, kaplanoval v Krucemburku, od 15. ervence 1829 v Novém n. M., koncem roku 1839 stal se expositou v Bohuslavicích, r. 1850 dkanem, pozdji b. vikáem a okresním školdozorcem v Nov. Mst; od kvtna (22.) 1862 byl dkanem v Budyni (nad Ohí), kdež 11. srpna 1877 zemel. Napsal Matriku vikariátu náchodského (v rukopise) a snesl hojnost jiného materiálu historického k djinám Náchodská. P. Josef Myslimír Ludvík (* 1796 v Dolanech u Jarome, kaplanoval s Regnerem v Náchod, byl faráem od 24./I. r. 1833 ve Studnici, od r. 1847 na Bohušín, od r. 1848 fundatista v Malé Skalici, zemel v Náchod l./I. 1856. Napsal »Památky hradu, msta a panství Náchoda i vlastník ieho«. (Vyšlo u Lad. Pospíšila v Hradcf Králové 1857.) P. Fr. Hurdálek, fundatista v Malé Skalici, proslulý pstitel Jiinek (dahlií), f r. 1847. P. A. Charvát r. 1832 kaplanoval v Chvalkovicích, po r. 1832 ve Skalici, faráem v Brusnici, dkanem a vikáem v Úpici.

Mst

32

v »Dobrém lovku« tendenní

místa ustupují

ponkud

líení sympa-

thických nnilencú Hájka a Madly.

V »Babice«

jest

Nnncová nejmén tendenní.

Nmcové,

Je podivno, že

literární

parafrází, jíž pedlohou byl život duše, upírali auktorství!

sám

osobnosti tak svérázné a neznající

a

básnickým zdrojem poklady

vlastní

Zaslechl jsem asto pochybnosti, a je zajímavo, že pramenily vždy krajan, jmenovit z ovzduší panského jí blízkých vrstevník úednictva. Píina je na snadí Nmcová, která líí patrimonialní úedníky reáln a zachytila (na p. v rýzmburském myslivci) nejeden krásný typ

—

z okolí

stínm; nkolik drobných šleh však

z úednictva, nevyhnula se ani stailo, aby proti ní vznikl odpor. i

Zaráží však, že

i

»Vševd« v beznu

nkteí literáti pomluvám vili. Na píklad lOOQ pod nadpiseni »Podivné slechy r.

svt

Nmcové«

Boženy

v asopisu o spisech vyskytla se domuži a snad

píší o tom, že prý v literárním že spi?/, podepsané Nmcovou psal nkdo jiný podezení toto vyrostlo z tendenního zveliování vlivu literárních byly tu jiné motivy, dnes je jasnoí Podrobné pátel a rádc Nmcové, studium života a styk Nmcové osvtlio tehdejší prostedí tolik, že z rámce jeho zeteln vystupují modely literárních postav, a dnes známe nejen vznik a zpsob stavby jejích povídek, ale i stavivo a jeho pvod. Literární odkaz Nmcové spiat je s její bytostí a osudy vlastního života jsou tvorb její pozadím; scenerii nejkrásnjší však dílu jejímu da! kraj, v vyrostla

—

—

mnnka,

A

a

tsn

nmž

Jdte

.

obrate

.

.

Kráejte podél divoké Úpy a hledeito v temné zeleni obrysy bílého ratiboického zámeku; popatte k modravým Krkonošúm, kde v marsovském revíru prohánl se Orlík pán Beyerv; dejte se císaskou silnicí od Náchoda, po níž kdysi rachotil pantáty Hájka; zadívejte se k horám za Dobrušku, kde žila v pohorské vísce »bajím a

se kamkoliv!

vz

—

bika«, poesie

.

.

všude pi vzpomínce na

Nmcovou

ovane vás vonný dech

.

Z tch les, hor a chaloupek našemu vrací!

ji

ped

lety

Božena

ssála

—

dnes

ji

kraji

53

STANISLAV SOUEK:

Z PAMÉTl MÉ BABIKY O BOŽ. NMCOVÉ. Výpovdi svdk dnes už ve vdeckém bádání nepijímají

se bez jich správném zvláštní nauka o dokonce se vyvinula povážení využití, psychologie zpravodajství, shrnující poznatky o pomru

—

svdectví o faktu

Tak

s

k faktu

samému.

vírou slepou neposlouchali jsme ani, co

nám babika vypravová-

A

pece naše babika Antonie Hofmannová (1816 vala o Božen Nmcové. až 1888) byla doposled bystré pamti a byla žena zcela pravdomluvná, pímá, beze lsti a vedlejších úmysl, a vlastnosti tyto se stateností (ochránila kdysi, jako mladá ješt žena myslivcova, osamlé myslivny ddekovy proti nonímu lupii), rázností, trplivostí a obtavostí sluovaly se ve zjev úctyhodný a vskutku kde kým ze známých ctný, v ženu prostou sic, lidovou a ne prostou lidových pedsudk, ale neobyejn rázovitou. Vzpona ni, nedovedu u nás jinde pomysliti si k ní píbuzných mínám-li

te

povah, než mezi starými Táboritkami, tmi ženami, jež dovedly mateský prs podati dítti a v nouzi do rukou vzíti sudlici, jež dovedly nejen tvrdé dlan spínati k modlitb, nýbrž jimi také pomáhati k uskutenní království božího zde na zemi. Jak se seznámila s Bárkou Panklovou (jak íkala Božen Nmcové)?

Pradd, šonovský šafá Rýdl, staral se, jak mohl, o vzdlání svých dtí, pti dcer. Nejstarší dal do Náchoda do nmecké tetí tídy tehdejší školy. Pak se však pestalo uiti nmecky v Náchod. A tak, když druhá z dcer, Antonie, naše babika, dvanáctým rokem vychodila domácí obecnou školu, pradd dal ji do rodiny Panklovic k dtem. Panklovi totiž mli tenkrát, roku 1828 nebo 1829, po okolí své jméno. Patili k »vzdlaným«, mezi nimiž se nmecky n\luvilo. Žilo se tam ne po sprostu, nýbrž »nóbl«; proto také, když v Ratiboicích bylo njaké panstvo návštvou u vévodkyn zaháské (»paní knžny«), bývalo cizí služebnictvo na strav u paní Panklové, dobré kuchaky. Bylo lze se tedy tu emu nauiti. A babika také piznávala, že tu opravdu se piuila mnohým »lepším« zvykm a zvlášt že mnoho pochytila od paní Panklové v kuchyni, a ješt v stáí litovala, že nebyla rozumnjší a všímavjší, že by byla ješt více pochytila. S matkou (»babikou« Boženy Nmcové) paní Panklová byla tenkráte v nevli. Paní Panklová snažila se rodin své dáti ráz rodiny »vzdlané« a v tom jí na závadu byla matka, netající, z jaké je nouze, a »po sprostu« si chodící a vedoucí eška z Orlických hor. »Tonika« (naše babika) pro tuto nevli nesmla s dtmi Panklovic choditi k jich babice. Šla-li nkdy pec, že chtly dti, že jich babika, byla doma vyhu-

bu

bu

bována.

Po této nevli mezi dcerou a matkou a po »Tonice« není ovšem v hlavním díle Boženy Nmcové stopy dílo umlecké není jenom »báse

—

54

»báse« a »pravda« mnohdy hodn nevrná.

a pravda«, nýbrž a

jí

Že by

ta

Punklovic Bárka,

již

proti konkrétní

tenkráte poznala a

pravd s

velmi neúplná

níž jjotom

ješt se

eské Skalici, byla sama sepsala ta tená námi a ctná na Boženy Nmcové, naše babika nemohla jen tak viti. Tanula

setkala na plese v díla

—

—

jí

z mlada. vlastn jak ji pojímala a si vykládala mysli Bárka, jak ji znala Panklovi brali zeleninu z panské zahrady v Ratiboicích. Nkdy šla pro ni »Tonika«, nkdy Bárka. Mla-li Bárka pinésti trojí nebo tverou zeledvojí zapomnla; doma ovšem za to byla ninu najednou, jist jednu neb vyhubována, že je »hlou])á«. Tak, neobsáhlostí pamti, si tato zapomenutí vykládala babika naše a odtud její nedvra ve spisovatelské schopnosti Boženy Nmcové. My v tom vidíme roztržitost, zpsobenou bujnou obrazivostí, a dvod, že snivost, ten pro vývoj budoucí spisovatelky dležitý rys duše Baruniny z »Babiky«, pokládáme za povahovou známku, již Božena Nmcová v Barunku vložila vskutku ze sebe samé. leda až po smrti, neb když ho uzná Nikdo prorokem ve své vlasti cizina. Jak mohly spisovatelskou velikost Boženy Nmcové chápati naše venkovanky tradiního domácího poádku milovné, když se rozneslo, že jedna známá Boženy Nmcové navštívila ji, vdanou již a spisováním známou, v Praze a našla ji píšící u stolu, byt však neuklízen a dti neustrojenyí Jak mohly spisovatelskou velikost její chápati, když ji znaly ješt co prosté! A tak se povídalo, že jí pomáhá »ten doktor, co s ní má známost«, mínn asi Josef ejka. Ješt jednu vzpomínku, osvtlující pomr vypravování Boženy cové ke skutenosti. V povídce »Chudí lidé« Božena Nmcová vypravuje o požáru, jenž dne 11. srpna r. 1831 zachvátil valnou ást erveného Kostelce: »Minulo tenkráte, když jsem tam byla, as deset let od té doby, co msto skoro celé vyhoelo. Panský myslivec udlal si podivné vyražení a zaal stílet na rybníku blízko barák divoké kachny. Na neštstí chybil se divoké kachny o celý barák a rána vlítla na doškovou stechu jednoho baráníka, který mu byl díve hrozil, že ho pjde žalovat, jestli stílení blízko stavení nenechá. V málo okamženích byla celá stecha v plamenu. Bylo to ve dne a lidé vázali pšenici. Než se to sbhlo, byla ást msta v jednom ohni i

i

—

dve

—

Nm-

—

do veera nkolik set lidí bez píkrovu a na žebrot.« Fakt zde vypravovaný zvdla Božena Nmcová z doslechu a vypovídka pravuje jej po pamti aspo 20 let potom, co jej zvdla »Chudí lidé« vznikla r. 1857, v erveném Kostelci pak byla Božena cová od záí U^37 do r. 1838. Podání faktu jednou ze zúastnných stran, nkým z pohoelých bezpochyby, a mysl spisovatelky, vyrostlé zatím z dcery panského služebníka, víc nmecky než esky vychované, v eskou demokratku se silným smyslem pro sociální vyrovnání, zmnily zde velice skutenost. Nejen že datování faktu je nepesné (»as deset let« místo správného údaje: 16 let). Fakt sám pokryt zcela zetelnými svou nepravdpodobností pídavky fana

—

Nm-

55

kachen na kosteleckém rybníce nebylo jiste »podivnyn\ vysouástí panské služby; baráník z msteka ped r. 1M5 nýbrž ražením«, tasie: stílení

jist desetkrát byl by si rozho pjde žalovat«; (»myslivec« — stelec zkušený a starší by že viti, tak jen nelze posléze a že by papírová nmu, proti tak lesní, fot) byl stílel tak blízko stavení a mohla pi runici, v náboj zabezpeen býval kterou zátka, nebo' koudelná že^ by byl »chybil se výstelu zaletti na stechu baráku a ji zapáliti, kachny o celý barák«, je samozejmá nadsázka s prhlednou tendencí. Tomu ovšem, že neopatrnost stelcova byla píinou požáru, vili KoBožena Nmcová tu pejala jen a svou demokratickou nechutí steletí

mnohonásob vázaného na píze panskou myslil, aby mocnému panskému myslivci

»hrozil, že

—

i

—

privilejím a panské zVli okoenila jejich vypravování. nebývá však nepedpojatým soudcem; radji hledá vinu neštstí v mimo sebe než v sob a zvlášt je] láká viniti z neštstí nkoho mocnjšího, i když není pi tom záludného úmyslu žádati od nho náhrady a dostiuinní nezaslouženého. Od babiky vím jinou versi o vzniku kosteleckého požáru, trvám, mno(Václav Hofmann), tehdy ješt svobodný, hem pravdpodobnjší. byl tenkrát mysliveckým mládencem u pelešného a s ním práv na osudna starosti loku, polesný stílel. Na behu rybném hon. komína jeho Tííka byl nový, ješt nedokonený a neobydlený domek. dlal nco dlník, snad pokrýval stechu šindelem nebo prošíval došky, a pamatuji-li dobe, kouil. Z tohoto domku po chvíli vyšel ohe a vtrem mu padlo 60 ísel. Kosteletí hned ovšem roznesen byl tak, že v z požáru vinili pelešného, zajali jej, ddeka však s runicemi a taškami propustili. Pelešného tuším vysvobodil hrab Schulenburg, manžel vévodkyn zaháské (»paní knžny«), jenž ze zámku náchodského picválal k požáru. Na konec tchto drobných, ale snad nikoli nezajímavých vzpomínek') mohu jen litovati, že jsem, dokud babika byla živa, s pomoci její a jiných starých pamtník pi dílech Boženy Nmcové, z našeho kraje vzavších látku, nepodnikl toho, co historická vda nazývá kritickým rozborem pra-

panským

proti

lovk

Ddeek

Ddeek ml

U

ob

men.

V?w

')

56

Kontroloval jsem svou

pam

pamtí svého

milého otce.

KARFX PLESKAC:

RATIBOICKÉ KAPITOLY. Boženy

Terezie Panklová, mulka Paní v Ratiboicích bývala asto návštvou

Nmcové,

za svého jjobytu

rodin krupae Františka

v

Konvalinky v Kostelní ulici . p. 12 v eské Skalici. Konvalinka obchodoval hlavn s jáhlami, ímž se domohl znaného jmní. íkalo se u nich »u bohatých Konvalinkuv« a vyprávlo se, že peníze se Panklových dodával jáhly, na tvrtce. Do kuchyn zámecké u nich hrách, oku, kroupy a jiné vaivo. Konvalinka byl dvakráte ženat. Z i)rvního manželství byly dcery Marie a Josefa, z druhého Anna, František a Františka. Tmto tem dtem byla paní Panklová kmotrou. Josefa Konvalinková, provdaná Bílová, narodila se dne 7. kvtna 1821 a žije dosud u svého syna p. Hynka Bila, obchodníka s železem v eské Skalici. Byla kameirádkou Barbory Panklovy, chodila s ní do školy a bývala až do té doby, kdy Betty se provdala, velmi asto u ní v Ratiboicích návštvou. Matku paní Terezie Panklové, rodnou babiku Betinu, osobn dobe znala. Pi svých návštvách u Konvalinku paní Panklová nejednou vypravovala, kterak se dostala do služeb »paní knžny«. V Dobrušce a okolí tkali v prvních letech 19. století hun z cuck, t. j.

mí

i

lnné

koudele; pezdívali jim proto cucká. Magdalena Novotná z Dos dcerami Terezií a Johankou podomní obchod s tmito hunmi, jež tkal i její syn Kašpar. Jak matka s dcerami po »hauzírovaly«, pišly též do Ratiboic. Ped zámkem na zelené lavici sedla vévodkyn s njakým šlechticem. Vévodkyn zavolala k sob matku s dcerami a koupila nkolik huní. Dcery se jí zalíbily vybídla je, aby vstoupily do jejích služeb, což po s matkou též uinily. Vévodkyn vzala potom sestry s sebou do Vídn. Tam seznámila se Terezka s Janem Panklem, koím u hrabte Karla Schulenburga, za nhož se vévodkyn roku I81Q byla provdala. Pankl namluvil si Terezii Novotnou a zástavou jejich lásky byla dceruška Barbora Božena Nmcová která se jim dne 4. února 1820 ve Vídni narodila. V lét pesídlila vévodkyn s chotm a družinou do Ratiboic a dne 7. srpna 1820 dali se Pankl s Novotnou ve farním kostele eskoskalickém oddati. ze

brušky vedla

svt

i

úad

ob

—

-

—

,

Za byt bylo novomanželm vykázáno nejprve tak eené Staré blidlo. Za »staré blidlo« byla až do nedávná skoro všeobecn pokládána devná chaloupka . p. 7 v lukách za mlýnem u panské prádelny, ležící už v katastru rýzmburském. Mínní toto jest nesprávné. »Osamlé stavení v rozkošném údolíku«, do nhož Nmcová penesla djišt »Babiky«, nebylo nikdy bydlištm rodiny Panklovy a pouze literární tradice 57

—

—

název »starého blidla«, jímž ve skutenosti neprávem pikládá mu nikdy nebylo. Vlastní a pravé »staré blidlo« byla prostranná, dlouhá chalupa, z asti zdná, z ásti devná, mající íslo pop. 6, která stála pi cest v lukách v podzámí, nkolik krok od velkého devného skleníku, asi v tch místech, kde jest nyní teplý, t. zv. ananasový skleník, ís. pop. 9, jenž byl zde založen po r. 1870.') Ve vedlejší devné chalup ís. pop. 6a pebýval starý vévodský zahradník Karel Binder'), rodilý ech, se svou rodinou a mladým pomocníkem Gottliebem Bossem. Gottlieb Bosse (* 1799, f 1885), rodilý Nmec z Oldenburka, byl od r. 1817 ve služb vrchnostenské, nejprve jako zahradnický pomocník, pozdji jako vrchní zahradník v Ratiboicích, a pekal nkolik vrchností, které se vystídaly v majetnictví panství. Tvrdil vždy urité, že rodina Panklova bydlila od poátku svého pobytu v Ratiboicích jen v této chalup u zámku a když byla zboena, že Panklovi se pesthovali do dvora, kde potom bydlili nepetržit až do svého odjezdu do Zahán r. 1845. Také v úedních knihách bývalé farní školy eskoskalické pi jménech Panklových dítek, Barbory, Jana, Johany, Josefa a Marie, oznaeno jest íslo 6, jež náleželo pvodnímu »starému blidlu«, z-a bydlišt Panklovy rodiny.

Toto »staré blidlo« vzalo pozdji pi nové úprav zámeckého parku za své, byvši v letech ticátých 19. století zbouráno. Chalupa byla zboena, ovocné stromy v sad k ní piléhajícím vykáceny, vše srovnáno se zemí. Také zelináská a kvtináská zahrada, která se rozkládala díve v lukách v podzámí, peložena na pozemek blíže mlýna a hostince.

nkdy

V

parcelním protokole místní obce Žernovské z roku 1840 »staré bv Ratiboicích s ís. pop. 6 není již uvedeno, nýbrž jen íslo 6a, skleník, obydlí a hospodáské stavení, dkaz, že íslo 6 z Ratiboic vymizelo, I tato rovnž devná budova , 6a byla r. 1857 zboena a na jejím míst postaven veliký zdný dm, v nmž umístn skleník a obydlí panského zahradníka pod íslem 6. Staré blidlo zmizevši s povrchu zemského zmizelo po ase i z pamti mladších pokolení. Jen staí pamtníci vypravují, že v místech, kde stávalo, spatovali lidé, kteí na lukách sušili seno, zbytky cihel ze zdí a poblízku, kde se prádlo bílívalo, stály ješt po roce 1840 devné sloupy. Za to dvorské obydlí rodiny Panklovy, druhé a poslední za jejího pobytu v Ratiboicích, zachovalo se až po dnešní dobu v podob celkem nezmnné. Nebylo daleko od jejich bydlišt prvního, jakož vbec již zamstnání obou manžel v panských službách neslo s sebou, že nemohli bydleti daleko ode dvora, kam musili docházeti za službou. lidlo«

') Dne 14. listopadu 1812 rodí se zde František, syn Joseta Brejtra, pachtýe vrchnostenského blidla ís. pop. 6. ") Zde se mu dle farní matriky eskoskalické dne 26. íjna 1813 narodila dcera

Josefka.

58

za skloníkem, jen nkolik krokuv od nho a od píbytku ])anského zahradníka, vidíme v pízemkvt hosi)odáského dvora jedno okno do zahrady, zakryté v lét skoro úpln kovím. Jest to okno bytu, v bydlila rodina Panklova. Projdeme vrátky na malý, se všech stran zavený se vystupuje ze dvorek, ležící hluboko pod úrovní velkého nádvoí, na

Hned

nmž

nž

«'W'Titni.

'

itI/i|

lil

''V,^

Obydlí Panklových ve

dvoe

ratiboickém.

dvorku po 28 kamenných schodech podle zadního traktu dvora. V pízemí jednopatrové budovy dvorské spatujeme ped sebou dv okna, uprosted dvée. Vejdeme jimi a octneme se na dlouhé, úzké chodb, z níž vedou v levo dvée do neveliké klenuté svtnice, v právo naproti druhé do komory. Na konci chodby klene se komora, kdysi kuchyn. Na chodb Pankl míval rozvšený odv do koníren a na cesty. Na dvorku Panklovi chovali

drbež. 3P

málo vlídné a neútulné a etná rodina Panklova jeho jist dost stísnna. Ale zstalo jí již prostorách skrovných žila ve trvale píbytkem po celou následující dobu jejího pobytu v Ratiboicích. Odtud dne 12. záí 1837 vybrala se v neetnóm, ale okázalém svatebním prvod k oddavkám mladiká, krásná nevsta Betty Panklova a odtud v dubnu r. 1845 sthovali se Panklovi, její rodie, do Zahán.') Jest to obydlí neveliké,

Dne

14.

února 1821

—

za pl léta po V. Rinta v radním asi

satku manžel Panklových

dom

eské

—

m a s o-

v se v hostinci bál. Zvláštní náhodou zachoval se až podnes psaný obžník, okolní zval »lepší« skalickou byl jím sám hostinský jímž poadatel spolenost k tomuto obveselení. Zajímavá a karakteristická listina tato má konal

pustní

Skalici

—

—

i

takové znní:

Oznámeni mosti

w Známost

Bálu. Titt.

Compet:

Panm Panm Hostm.

se uwadj: že Vincenz Rint

njakou

Radnodomske Senkauny

K

wiedo-

Pachtirž

w Me-

zwucžne Muzicze a slussnim Obslauženj po 6te Hodinie u wecžer pro Obweselenj dáti sobie pržedsewzal, protož k tomu Czily a Konczy se Tehdy te weselostj žadostjwy Timto czo negTjcztiweg Zuwy, kde takowa Weselost w Nasledugiczim Poržadku držana bude: 1. Geden každý Tit. Pan Host s bez auplatnim Oswietlenim, Muzikau, weskrz napotom k slussnim Suppee w pržiležitý Czas obslaužený bude, dotikaje se 2. o Napoge stakowym dle Libosti, gedenkaždý protj zaplaczenj se Obstará. 3. Wstaupenj k tetn Masopustnj Weselostj se na Geden Par Osob 3 zl. w/w wysazuge. Proczež komu k Listecžku Skaliczy

na den 14 Února

b.

Balni Weselost prži

R. Totiž pržistij Stržedu

—

bosti bude, se

spol snažná Žádost

klade z bezpeczniho Przichodu Tento Lyst podepsati

neobtiežowatj.

W

Miestecžku Skaliczy d 10. Února 1821.

Vincenc Rint

ssentirž.

Na šedivém hrubém papíe zvacího obžníku neumlým švabachem psaného podepsalo se vlastnorun ticet úastník z místní okolní honorace. teme tam jména: Aug. Hoch (obroní ve Chvalkovicích), Josef Steidler (panský kuršmíd), P. V. Vít (kaplan v es. Skalici), Frant. Konvai

^) Paní Josefa Bílová, roz. Konvalinková, zcela urit tvrdí, že již jako školaka bývala u Pankl v byt dvorském a že v pak bydleli nepetržit. Totéž tvrdila moje matka, jejíž otec Véclav Kapoun byl od r. 1826 i plstoletí jako ponocný v panské služb v Ratiboicích a jež tam prožila mládí. Dále to potvrzují pamtníci Antonie Baudyšová, roz. Šimková ze Žernova a Antonín Martin (* 1831 v Ratiboicích), kameník v erv. Kostelci, jehož otec byl v Ratiboicích šafáem a bydlil v ratejné nad bytem Panklovým. Za války r. 1866 pišli do eské Skalice synové Panklovi, Gustav a Otto, jako poddstojníci v armád pruské a zašli si též do Ratiboic. U rybníka v parku ptali se zahradnického pomocníka Josefa Žaluda (jest nyní zahradníkem v eské Skalici), bydlí-li zde posud zahradník Bosse; byl to jejich dobrý známý a soused, pokud bydlili v Ratiboicích. Pomocník vedl je ke skleníku. Oba brati zašli za skleník a starší ukazoval mladšímu okno v pízemku dvora se slovy: »Kennst du unsere

nm

—

Wohnung?« 60

tém

mšan), ratihoický zahradník (»Ratil)oric zahracinik«, bez udání jmóna) a j. v. Pro sjjoleenské postavení, jež manželé Panklovi brzy po svém píchodu do Ratiboic v malomstské spolenosti venkovského msteka zaujali, linko (krujTa a

jist jest

píznano,

že

i

oni jsou v

ad

zvaných hostí

z tehdejší »lepší«

spolenosti skalické. Pozvání v nepítomnosti mužov podepsala paní Panklová. Rodilá eška, ale cho manžela Nmce a jist sama znan j^onmilá pobytem ve Vídni a službou u nmecké vrchnosti, podepsala se chylinou nminou a nezbhlou rukou: Teresia Pankel(i)n.

Jan Pankl, panský koí, a žena jeho Terezie, knížecí pradlena, nemli v panské služb život zajisté ani vždy práv veselý, ani bezstarostný. Manžel býval doma vbec jen hostem, vídaje se s rodinou pouze tehdy, když velitelem zachtlo se z hluného víru velkomstského do odlehlého zátiší venkovského zámeku. pijel-li s vrchností, tu zase manželce jííchodem l^anstva a jeho družiny i)ibývalo služebních povinností a bylo jí vtší ást dne tráviti ve dvorské prádeln.*) K tomu dtí v rodin jiibývalo, a jak se rodily, rostly i také umíraly, pibývalo zajisté starostí, které pi asté ne-

A

i

pítomnosti mužov doléhaly hlavn na paní Terezu. Za takovýchto bylo jí jist jen vítáno, mohla-li malé hospodáství a dohled nad dtskou drobotinou sviti spolehlivým rukám, jež by

pomr

s ní

saly ást povinností domácích

A

nkdy

kolem

a

mateských.

1825 pichází do Ratiboic její matka, ilá ješt staenka, shrbené postavy, ve starosvtském kroji Orlických hor, kterou tam osobn znalo a na ni se rozpomínalo ješt do nedávná nkolik pamtníkv a pamtnic.) Ty všechny dnes již zem kryje a jenom jediná staiká paní Bílová v eské Skalici pamatuje se z dtských svých let, kdy jako Betina spolužaka a kamarádka k Panklovým chodívala, na širokou modrou zástru, asto pazdeím zaprášenou, a klapavé deváky, v nichž babiku po tak

domácku

r.

chodit vídala.

Nebylo ostatn snadným úkolem ovládati mládež nedostatkem otcova matina dozoru trochu rozbujnlou, k níž nad to ve tvrtek, kdy ve škole se neuilo, pibyly za pkného poasí ješt Betiny kamarádky Josefa

i

e.

*) Prádelna byla v prelní budov panského dvora, v t. Kavalierhause, zvaném tak proto, že v prvním pate bydlívali v lét šlechtití a jiní hosté zámetí. Mimo to bydlil tam správce a nadmyslivec. Prádelna byla umístna nejzáze v pravém kídle této budovy

smrem

k zámku. Jiráska Sebrané spisy. Díl XXII. prosa. I., v studii »Paní knžna, « na str. 44 si. Roenka dobroinného komitétu dámského v Brn. Roník VI. V Brn r. 1894, ve stati Vincence Vávry »Drobnstky o Božen Némcové,« na str. 59. Jaroslav Žárek: po Skalici a okolí. V eské Skalici 1907. Nákladem Okrašlovacího spolku. Str. 16, 32 a 33. ')

AI.

Rozmanitá

— Chudým dtem. — Prvodce

eské

61

Konvalinková, Helena Steidlerova (* 1822), Fany Žárská (* 1823), Pepa Šimkova (* 1821) a Klárka Vávrova (* 1823), pišedše z msteka Betku navštívit.

pak hráli, skákali, na stromy lezli, bhali na dvoe, po cestách, po lukách a po stráních a nic ped nimi neobstálo v klidu, ani psi, ani koky, ani drbež. Babika nad ledajakým šelmovstvím dtské drobotiny zamhouila oi. Když jí však »chasa« splašila slepice s kuaty, takže se rozutíkaly bh ví kam, tu se rozhorlila a pohrozila jim: »I vy nezbedové, že vám neuvaím žádnou cifirindu, budete-li

Tu

v

si

alejích,

mn

rozhánt kuata.« Cifirinda íkala

babika káv,

která byla tenkrát pitím

mnohem

vzác-

njším, nežli dnes: jen páni v zámku, u správcv, u myslivcv a v hostinci u Steidler ji pili. Dti se na kávu jen tásly.

Když

ji

uvaila,

babika shánla dti,

volajíc:

»Pojte už

pít,

rozpu-

stilci[«

»Babiko,

my

už nehoníme kuata,« lichotily se k ní dti, tšíce se na

kávu.

»Však bych vám nedala žádnou cifirindu,« odpovídala babika už zase udobená. Nalila každému kávy do šálku a sama pila též, ale z hlinného hrneku. Velice Panklovy dti a jejich kamarády vábila devná škatulka v malované truhle, v níž babika mla uloženo pt šrek granát a na nich na oušku zavšený stíbrný peníz s podobiznou Josefa císae a Marie Terezie. Byl to tolar, jejž babika dostala darem jako dve pi stavb josefovské pevnosti od samého císae Josefa H. Dti prosívaly každou chvíli, aby jim

babika tolar ukázala. Babika dala se chvíli prositi, ale konen vyndala z truhly devné pouzdro, otevela je, vyala z nho památný tolar a ukazovala dtem. Dti si

le]

zvdav

prohlížely a každé jej v rukou desetkrát obrátilo.

Dvata

dávala si šrky s tolarem na krk, jak by jim to slušelo, hoši opt strkali si peníz do kapes jako hodinky se etízkem. Dti mly radost z tolaru a

babika

z dtí.°) Prostý, ale rázovitý zjev

venkovské staeny z hor s jejími zvláštnostmi názorech a zpsobu života obrátil na sebe pozornost samé vévodkyn, jež pozvala babiku nkolikráte k sob na zámek. K takové vzácné návštvu vystrojili domácí lidé babiku »slavnostov«. Dali jí ásnou mezulánku, šnrovaku, bílé jako »nadýchané« rukávce, bílý epec s holubikou, na krk granáty s tolarem, na nohy bílé punochy s erveným krkem a erné pantoflíky. S vnouaty rovnž sváten ustrojenými, ubírala se babika na zámek k vévodkyni a po besed s »paní knžnou« setkala se v

kroji,

") Paní Josefa Bílová, roz. Konvalinková. s granátovými šrkami na krku.

62

Sama mla

tolar

nkolikráte v ruce a

s

druhou svou dcerou Johnnkou, kterou švakr Pankl zpravil zatím o baJohanka sloužila u vévodkyn.) v zámku.

biin návštv

I

knžny« tkví dosud v dobré paknžna již dne 29. listopadu 1839 vo Vídni na Náchodsku, zemela, ale také dosud se vypravuje o jejích výstedních kouscích a miLidumilnost a dol)rosrdonost »paní

mti

a

lidu

lostných dobrodružstvích. Panství náchodské zddila r. 1800 po svém otci. Zámek ratiboický dala obnoviti a ozdobiti, ale v Ratiboicích málo se zdržovala. V lét meškala v lázních nebo cestovala po cizích zemích, zimu trávila v hlavních mstech. V manželství nebyla šastna; tikrát se vdala, ale vždy opt dala se rozvésti. Dtí nemla ze žádného manželství, ale mla u sebe schovanky, komtessy z píbuzenstva, které se v Ratiboicích provdaly. Dne

ervence 182Q slavily ob v zámeku ratiboickém satek. slena Luisa Segoret de Viliers byla dcerou pana Antonia z Segoret a matky Esthery rozené ze Chek. Bylo jí jako nevst 25 let. Za manžela pojala 2Qletého Bedicha z Piatoli, c. k. nadporuíka v 4. kyrysnickém pluku korunního prince Ferdinanda, syna cis. 25.

Starší z nich,

státního z

ruského

tajného

rady Scipia

z Piatoli

a Juliany, roz. baronky

Wittinghofu.

Marie

Steinachu

Mladší schovanka ze byla 211etá a otcem jejím byl Karel Steinach, majetník rytíského sídla v král. saském v Baumensrode, matka Marie byla rozená hrabnka ze Schulenburku. Tiadvacetiletý

hrab

Dohna, majetník panství v král. pruském Slezsku, z Dohna. Oba manželské párky byly vyznání evangelického jako pvodn »paní knžna. « Oddával je pastor Martin Malát z ernilova. Roku 1827 pestoupila vévodkyn se svou nejmladší sestrou Dorotou, provdanou za Edmunda Talleyrand-Perigorda, vévodu z Dino, v ín"v na ženich Fabián

z

synem hrabte Fabiána

byl

i

víru katolickou.

V

pedsíni ratiboického

oltáík, u

nhož knz

z

zámeku

msteka

dala po té zíditi vkusný sloužíval mši svatou. Poblíž stálo

domácí harmo-

nium, jehož zvuky doprovázely mešní zpv. Ke mši vyzvánlo se zvonkem ze dvora sem peneseným a umístným na zámecké. Vévodkyn s družinou bývala pítomna bohoslužb. V nedli dojíždla na mši též do farního kostela ve Skalice.

pd

Podle výpovdi paní Josefy Bílové odsthovala se babika z Ratiboic nkdy po k synovi do Dobrušky. Má matka (* 1825), která jsouc dvetem s Panklovými dtmi kamarádila, do školy s nimi chodila a denn k PanklovyT^i chodívala, v rodin jejich babiky již nevídala. Ale dti jí o babice vypravovávaly a na ni vzpomínaly. Také žádný jiný z mladších dosud žijících pamtník babiku u Panklových již nezastal; aspo nikdo z nich na ni se nepamatuje. ')

r.

1832

tém

63

Na

zachovalé kovové hodiny vžní, jsou pd ratiboického zámku letopoet 1703. Když Petr vévoda Kuronský též

na nichž uvnit vyryt

jest

1798 rozšíil panství náchodské koupí velkostatku chvalkovického, byly sem peneseny ze zámku Chvalkovic. Dle lidové povry, ml-li kdo z vrchnosti zemíti, hodiny ped tím se »mátly«. Také ped smrtí »paní knžstroj nebyl ny« ruiky špatn ukazovaly a hodiny bily se nepetržit,

r.

a

porouchán.

Vévodkyn byla velkou milovnicí ps. Skalický ková a kuršmíd Josef Steidler (pozdji hostinský »u bílého lva«) vyléil jí dva pinlíky s bílou hedvábnou srstí. Proto oblíbila si ho vévodkyn a zahrnovala jej svou Když pak jeden pinlík zcepenl, dala jej vycpati a darovala zemskému museu ve Štýrském Hradci. Aby se oblíbení její psi nkam nezatoulali, dala prý park kolem zámku obehnati plotem. Nejzamilovanjším jejím psem byl pes zvaný Missisipi. Toho vozila na všech cestách s sebou v koáe. Když pošel, jevila pro nj velikou lítost Missisipi byl pochován na louce pi a vystrojila mu opravdový poheb. cest za pvodním starýn\ blidlem. Na rov jeho dala vévodkyn postaviti tesaný kámen se jménem »Missisipi.« Asi ped padesáti lety, když se rozšiovala zámecká kuchyn v Ratiboicích, vybourali zedníci ze zdi tesaný kámen s nápisem »Missisipi«. Panský koí Lekeš, jenž zárove s Panklem jezdil s vévodkyní po svt, upamatoval se, že kámen ten stával v louce na rove psa toho jména a vypravoval to zedníkm lidem zámeckým. Kámen potom zazdn opt do pízní.

i

nové

zdi.

Jdemc-li neširokou a kivolakou ulicí Kostelní i Bohatou (pezvanou nyní Komenského tídou) v eské Skalici z námstí k mostu pes Úpu, padne nám na nízkém pízemním domku ís. 9, krícím se v pravém poadí budov ulici tuto lemujících, do oí prostá bílá tabulka s nápisem:

»Stará škola,

spisovatelka Devná, málo

do

které

esk á.«

chodila Božena

Nmcová,

rozlehlá budova tato, která jest nyní majetkem skalického ezníka p. Aloisa Švába, hostila ve skromných svých místnostech »od nepamti« až do r. 1864 farní školu skalickou. Až do roku 1790 mla škola tato jen jednu tídu, toho roku zízena tída druhá, dne 28. bezna 1851 pak naízeno první tídu rozdliti v pípravnou neboli elementární tídu spojenou s opatrovnou a ve vlastní první tídu, ímž vzrostla škola

na trojtídní.

V dob, kdy Božena Nmcová chodila do školy skalické, škola tato mla tedy dv tídy. V »'menší tíd« uilo se esky, ve »vtší tnd« iPevládala již nmina. Úední knihy školní mimo »Knihu chvály pilných

—

žák« vedeny byly až do r. 1850 — nmecky. Mimo Skalici a Skaliku byly ke škole skalické piškoleny a osady Zájezd, Spita,

64

ikov, Ratiboice, Zli

a Klení

s

i

okolní obce

Dubnem. Z tchto

knžnu", Kateina Vilemína, vévodkyn Zaháská. Podle rytiny v Ratiborickém zámku.

všech osad školní mládež až posud do eské Skalice do školy chodí, pouze Zii roku 1«08 se odškolila, domohši se samostatné školy jednotídní. Správu školy vedl v prvním a druhém desítiletí 19. vku uitel A uzemel, zag u s t n Šmíd. Když dne 18. bezna r. 1826 u vku 71 let stával jeho místo kratiký as uitelský pomocník pi zdejší škole A u g un P u r m, rodilý z \íalé Bukoviny u Chvalkovic, ale již 4. dubna 1826 s t uprázdnné místo uitelské propjeno úpickému rodáku a uiteli V ki

i

i

t

o

30 let. Dosavadní pomocník Aug. Purm peložen koncem msíce íjna 1826

r

i

K

n u

e

j

z

1

a

r

o v

i.

Byl 171etý a sloužil pi uitelství

na lokální školu v Studnici, odtud pA dostal se od 23. záí r. 1830 za uitele do Chvalkovic. Na jeho místo místo pi škole v eské Skalici dostal

pomocník

se

Jan Smetana

z

Nmecké

Od

Brusnice.

15.

listopadu

roku 1826 zastupoval nemocného uitele Kejzlara njakou dobu druhý pomocník František Kleprlík z Prorub. V matrice školní uvedeno jest jméno Barbory Panklové již ve školníni roce 1824-25 jako dcery Jana Pankla, panského koího v Ratiboicích ís. 6, v katalogu pilnosti a v knize »Set žák ke škole eskoskalické patících« zapsána jest však teprve ve školním roce 1826 27. V »menší stíd« byl uitelem jejím nejprve pomocník Augustin Purm, až do pl devátého roku jejího vku pomocník Jan Smetana. Dne po 2. kvtna 1828 postoupila do »vtší stídy« k uiteli Viktorinu Kejzlarovi, jenž zstal pak již jejím uitelem po celou další dobu její docházky školní

—

nm

v

eské Zdá

Skalici,

se,

která se

skonila dnem

že vstoupila do školy

již s

31.

jakousi

msíce ervence

roku 1824 uila se již slabikovati a trochu psáti, se teprve poznávati písmenka. Jinak asi pan uitel

1830.')

r.

domova, nebo zatím co iiné dti uily

pípravou

ml

z

ve škole dosti po-

neposedným a dovádivým dvátkem, které jen zvolna a tžce se pizpsobovalo písnjší kázni školní; mívala po všecka léta, co v eské Skalici do školy chodila, z mrav známku jen dobrou; teprve v posledním roce školní své docházky (1820 30) vzmohla se na velmi dobrou. V uebných pedmtech prvé tídy prospívala první rok »slab«, druhý rok dobe; v druhé tíd byl prospch její nejprve prostední, pak po dv léta dobrý, posléze velmi dobrý. Dne 12. ervence 1820 Barbora byla zapsána do »Knihy chvály pilných žák«, neboli t. . »Knihy zlaté«, a s ní zárove katíží

s

—

niarádka její Helena Steidlerová ze Skalický íHéla Stanických Zápis tento zní:

Pi Wyzytacy Dstojný Jemnost

farní školy P:

msteko eské

Pán Vicarius

a

škol

Skalice, kterou

editel

okrlšku

z

»Babiky«).

Wysoce Uený, Wysoce T :) Pan, (: T

Náchodského

:

(v pamtní knize psán Geisler) narodil se r. 1769 v Úpici. jako uitelský pomocník v Blohrade v bydžovském kraji, 14 let 8 jako uitel na farní škole v Lanžov, 24 roky 2 msíce jako uitel v IJpici. úadem v Náchod za uitele R. 1826 ustanoven byl vrchnostenským patronátním v eské Skalici, kdež uiteloval potom až do své smrti, která ho stihla jako 681etého starce dne 4. srpna 1837. ")

Viktorin Kejzlar

PsoIdíI

4

msíce

msíc

65

Caspar Lukawský, Jemnost Pan Dkan msta Náchoda dne sou ráili, za neypilnjší, a neymravnjší žácy uznáni byli:

P.

1.

ervence 1829.

držeti

z vtší stídy:

Albertýna Prokopova.

Jozef Michálek.

Wáclav

Marye Jiíkova.

Pitaš.

Klára Mervartova.

Jozef Myler.

Barbora Panklova. Zofie z

Jozefa Foretova.

Jozef Pitaš. Josef

Sedláek

Wisgrill.

menší stídy:"

z Ratiboric.

Karel Stránský.

Helena Staydlerova. ,

Marye Bohdaska.

Kteréžto žácy na památku jich pilnosti a mravopoestnosti do knihy

cti

wnesl

Wyktoryn Keyzlar, Wzorný

uitel,

v Skalicy dne 2.hého ervence 1829.

Roku 1830 v msíci ervenci desítiletá Baruška se rozlouila se školou eskoskalickou, aby vzdlání své dokonila a utvrdila ve Chvalkovicích. Podle školních zápis chodili do školy skalické její sourozenci, Jan od r. 1827 do r. 1833, Josef r. 1830—1835, Konstancie r. 1835—1836, Marie r. 1836—1842, Adelheid r. 1841—1845 a Gustav r. 1843—1845. Školu, v níž nabývala prvních vdomostí, Božena Nmcová chovala naposled v život vždycky v milé pamti. Ješt když v íjnu r. 1859 dlela návštvou v eské Skalici a teskn vzrušena procházela pvabné jevišt, na nmž se kdysi rozvíjela idylla jejího dtství a dívího mládí, ohlašovala v pátelském lístku, psaném dne 15. téhož msíce tehdejšímu skalickému uiteli Josefu Koliskovi: »Bude-li možná, chci ješt odpoledne po školní hodin podívati se do tch svtnic, kde jsem po ti léta sedávala.« i

—

—

Minulo nkolik let a živé, tveraivé, nkdy až rozpustilé dve, které ješt nedávno se neostýchalo po stromech lézti, na kon sedati, na mlát, na louce nebo v ratejn si zatancovati, s chlapci se práti a honiti, rozkvetlo v líbeznou krasavici štíhlé, vysoké postavy, sametové pleti, erných vlas a jasn zelených oí, která byla si již vdoma dojmu, jímž psobil na mužský svt oslující její zevnjšek, ráda si zakoketovala a nevyhýbala se ani malým dobrodružstvím milostným, k nimž dvorská a zámecká spolenost poskytovala mnohou a lákavou píležitost. Dti ostýchaly se již choditi do bytu Panklova, pokládajíce Barušku za velkou dámu, »slenu Betty«. Jen mimo dvorský byt Panklv scházely se s ostatními dtmi Panklovými. Ale družnou a srdenou Betty zpanštlé ovzduší dvorské úednické a urozené zámecké spolenosti neodcizilo pátelským stykm a známostem jejího mládí. S družkami dtských svých 66

ratihoické hospody a Márinkou ze mlýna úastnila okolního se ráda a dychtiv obvyklých v lidu zábav a slavností, jež život venkova pinášel s sebou: pouti a posvícení ve Zlii a na Žernov, svatebního veselí ve Zlii, obžinek v Ratiboricích. Ve známé rodin Konvalinlet,

pknou

Kristlou

z

Mlýn

v

Ratiboricích.

kov v eské Skalici byla za družiku pi svatb jejich dcery Marie (* 1814), provdané Vidlikové, a úastnila se obvyklého ped svatbou vití vnek. Když nastala zima, chodila s družkami na pástvu do myslivny v lukách na kraji bažantnice, nosíc s sebou vysoký kolovrátek, t. e. kozlíek. Johanka myslivcova družkám opt návštvu oplácela. Nkdy zašly si všecky na pástvu na Žernov. Sama ve volné chvíli odskoila si do zámecké i

5*

67

knihovny, pinášejíc

si

odtud knihy ke tení, aby matka bedliv k vaení, šití a jiným

dospívající dceru pidržovala

nevdla,

úkolm

která

budoucí

hospodyn. V ervnu r. 1835 stihl ji veliký zármutek. Koncem toho msíce skonala sedmiletá sestika Konstancie, kterou milovala nejvíce ze všech sourozenc svých. Betty, jak jen mohla, rozbhla se na hbitov kolem kostela ve Skalice se rozkládající, kde malá »Štanci« byla pochována, poplakala si na erstvém rove, až druhdy lítostí pemožena na hbitov usnula. V msíci únoru r. 1837 Betty dospla sedmnáctého roku. V ten ao nkdy seznámil se otec ]e]í s 321etým Josefem Nmcem, respicientem finanní stráže v nedalekém erveném Kostelci, kterému krásná Betty rázem se zalíbila, zaal se ucházeti neprodlen u rodiv o její ruku. Když nápadník ponejprv k Panklovým pišel, hrála prý si Betty s pannou, již i

honem

Nmec

drsný, neuhiazený, o 15 let starší zkrátka nepodobal se nikterak ideálnímu jejích. Ale matce ženich se líbil a mla dceru dtkliv hrdinovi dívích k tomu, aby ho neodbývala. Byly v rodin dojista nemilé výstupy, ale dostal slovo a v domácnosti komatina vle na konec rozhodla. naly se pípravy k svatb. Ješt v poslední chvíli Bettina pítelkyn Johanka Sedlákova z myslivny v lukách, jež z jeho návštv u Pankl poznala, sepjatýma rukama prosila Betty, aby si ho za manžela nebrala, že povahy jejich se k sob nehodí a že bude s ním nešastna.') Též otec pozoroval na dcei, že se tajn trápí, a chtl ped svatbou ženichovi odíci, ale matka trvala neústupn na tom, aby dcera si vzala, a dokládala, že Betty si

schovala.

než ona,

ml

se

jí

nelíbil, byl

povst svtáka,

sn

Nmec

Nmce

Nmce

zvykne.

Satek ustanoven na

úterek dne 12. záí

r.

1837.

Družikami byly

Bet-

tiny pítelkyn Josefa Konvalinková a Hela Steidlerová, jež zúastnily se též vití v pedveer svatby. Svateban nebylo mnoho, ale »vzácných«: nevsta se ženichem, družice s mládenci, chvalkovický pan obroní Hoch s paní, ratiboický pan správce Frant. Wisgrill s paní a pan kmotr Josef Steidler, hostinský ve Skalice. Na takovou svatbu nejíti se podívat, nepodívati se, jak vneel; sluší, kolik slz vylije, jak hosté ustrojeni jsou, nebylo by nikomu ani k od-

vnek

dv

nevst

puštní bývalo. Staí mladí šli se podívat do dvora. Nad bytem Panklových byla ratejna, prostranná svtnice pro dvorskou eládku, kde bydlil šafá Bernard Martin. V ratejn u Martin shromáždili se zvdavci, dívajíce se okny na velké nádvoí. Zde stály tyi koáry. Ped jedenáctou hodinou dopolední vystoupili svatebníci po kamenných schodech na nádvoí. Nevsta byla zastena bílým závojem a mla skvostné hedvábné, bledmodré šaty; tuze jí to slušelo. I ostatní dámy byly nádustrojeny: paní správcová Wisgrillová mla tylové, vespod hedvábné šaty barvy fialové, paní Hochova erné hedvábné šaty.

hern

") Johanka Sedlálková, provd. Holeková (* 1820, f 1897). Vdala se o osm let pozdji než Betty; po satku Bettin pestaly všecky styky mezi pítelkynmi z mládí. 68

Hosté vsedli do koár s premovanými koími, nevsta s otcem do panského koáru taženého panskými koni, a jeli k oddavkám. Ale povérivci mezi diváky, zvlášt ženské, soudili z barvy nevstiných šat hned v té chvíli, že »to není dobe« a že nevsta bude nešastna. Panna Maria mla o svatb také šaty oblakové barvy a byla nešastna.'") Oddavky se konaly za krásného podzimního dne ve farním chrámu eskoskalickém »nanebevzetí Panny Marie«, stojícím ve Skalice na malém návrší mezi lípami. Snoubence oddával ženichv píbuzný Josef Nmec, fará v Hoinvsi. Po oddavkách odebrali se svatebané do Steidlerova hostince »U bílého lva«, kde v zahrad pod košatými stromy vystrojena svatební hostina. U tabule sedli krom svrchu jmenovaných hostí též fará Josef Nmec, místní dkan Vojtch Paleek, P. Václav Vít a fundatista P. František Hurdálek. Veer pak se v sále o pekot tanilo. dne 14. záí r. 1837 O dva dny pozdji vzrušila Skalici krásná, dosud nevídaná podívaná: konala se tu ponejprv »slavnost jiinková«. Z daleka široka sjeli se do tichého podhorského msteka pstitelé a milovníci r\ádherných tchto rží podzimu jiní vzácní hosté, aby byli pítomni výstav módních tehdy a s nadšeným úsilím pstovaných »jiinek« neboli dahlií, po níž v sále Steidlerova hostince vkusn Jiinkami vyzdobeném následoval skvlý, vybranou spoleností peetn navštívený ples. Jemná, práv rozkvetlá krása a svží grácie dívího zjevu mladiké paní slavila triumf v tomto shromáždní výkvtu dívek a žen celého hradeckého kraje. Ješt po létech vzpomínala Nmcová v rodinném kruhu, kterak se taneníci o ni »drali«, druh druhu z rukou sob ji navzájem pe-

—

—

i

i

bírajíce.

Ale brána k arovné zahrad panenských .") a nastávala všední skutenost .

sn

jejích

byla

již

zavena

.

^

'")

Podle vypravování oité

svdkyn

Františky Pleskaové, roz. Kapounové z Rati-

boic.

Krom

farních matrik eskoskalických, pamtní knihy školní a jiných dokutoho druhu poskytly vcný podklad k tomuto lánku zprávy a vzpomínky pí. Josefy Bílové, Františky Pleskaové, Johanny Holekové, Antonie Baudyšové, si. Theodory Nmcové, Antonína Martina a j. ")

ment

69

JAN

JEŽEK:

CHVALKOX^ICE, ZÁMEK, STARÁ ŠKOLA A UITELÉ.

Na

severozápad od eské Skalice, polní pšinou vedle Zajezda, pes a Miskolezy pijdeš za hodinu do Chvalkovic, farní osady na samém rozhraní jazykovén^. Obec dosti výstavná a pes 100 ísel mající rozkládá se jednak na návrší, jemuž s jedné strany vévodí zámek a s druhé strany chrám sv. Jiljí, jednalc po stráních a úboích a pak v kotlin pod nimi na obou bezích potoka, který se vine

Le

kotlinou.

Picházíme-li od východu neb od jihu, dovede nás alej starých kaštanu silnici k panskému dvoru s velkým nádvoím, kde v právo jsou konírny, chlévy, stodoly, kolny, devníky, ratejna pro šafáe a deputátníky (koí a dveky), v levo prasinec (díve ovín), sýpky a pak velká zahrada kvtinová, ovocná zelináská, dílem na rovin, dílem terasovit rozložená.

po

i

Uprosted nádvoí

Nádvoí na

zámek

jižním

stojí

prastará lípa spiatá železnými

(kdysi rytíská tvrz),

obruemi.

skalnatým ostrohem, na nmž stojí zbudovaný ve slohu barokovém, po zdích

výbžku koní

se

žlut natený a vysokým krovem vlašskvTn krytý. Chvalkovice byly vlastnictvím vladyckého rodu Chvalkovských z Hustiran, po r. 1600 drželi je Dobenští z Dobenic a od r. 17Q8, kdy je koupil Petr, vévoda Kuronský, sloueny v jedno s panstvím náchodským. Stará tvrz, jejíž poslední zbytky odstranny r. 1825, byla z kamene sroubena ze deva, jak o tom svdí obrázek v jednom pokoji zámeckém. Tehdy ml zámek ješt a kolem dvorku devné pístavky. Dnešní nový zámek obdélné stavení jednopatrové s kídlem a prjezdem zbudoval Ferdinand Rudolf z Dor. 1678, jak usuzuji z nápisu nad zámeckou kuchyní: »1678 Ferdinand Rudolf Dobržensky z Dobrzenicz Pan na Chvalkowiczych a Swinissttianech. Marye Magdalena Dobrženska rozena Borinska ze Lhoty.« Dnes je ten nápis zabílen. V novém zámku bydlila vrchnost, ve zbytcícli staré tvrze úednictvo a služebnictvo. Když pak pipojením Chvalkovic k panství náchodskému zámek náš pestal býti sídlem šlechtickým a stará tvrz jednak pekážela rozhledu, jednak hrozila sesutím, byla zboena a na míst bývalé tvrze zíš dnes devníky a klniky; a na tom malém dvorku býval ješt byt ovákv i

vžiku —

— benic

Dobenský

a poklasného.

Pod zámkem je rybník, s jehož západní hráze je nejpknjší pohled na zámek. Od rybníka po hrázi osázené topoly, kleny a jinvm stromovím dojdeš po kamenných schodech k bývalé f o r t n , kudy za mého mládí chodilo se obecn do dvora. A sem do zámku chvalkovského pivezl poátkem msíce srpna roku 1830 Jan P 70

a n k

1,

knížecí

štolba

z

Ratiboic,

desítiletou

Barunku

k

obronímu Augustu Hochovi, aby

byla ve Chvalkovicích

škola

se utvrdila v

nmin, nebo

eskonmecká.

tehdy

Obroní Hoch obýval celé první poschodí; kanceláe, dva pokoje hospodáských píruí, byt vrátného a prádelna byly v pízemí. Z pízemí do prvního patra vedlo devné schodišt. Obroní s manželkou a temi dtmi,

Vilémem, Katynkou aAlfredem

Zámek ve

bydlili

ve

tyech

pokojích

Chvalkovicích.

od schodišt na levo v traktu severovýchodním, kdežto na právo byla kuchyn s komorou a dva pokoje. A v jednom z nich ubytována naše Barunka zárove s tetou Anežkou, aby Barunka v noci se nebála. Teta ) Anežka, rodem z Broumova, byla asi poruenkou Josefa Dan, bývalého dchodního v Broumov, pak direktora panství polického, který

ty

ped jí

vbec.

Tetou, tetkou na Náchodsku oznauje se osoba ženská Na p.: chvíli v krém?« ptám se sestry, které má obchod. »To byla tetka ze neznášl« dává mi odpov.

')

byl

»Kdo to Sebue; 71

zase byl

dvrným

pítelem Hochovým;

ob

rodiny nkolikráte do roka

se navštvovaly. Anežka byla sirotkem a dána do Chvalkovic k Hochovm, aby se nauila esky, vycviila se prakticky v umní kuchaském a ve vedení domácnosti a byla paní obroní, jež asto churavla, k ruce. R. 1838 byla provdána za pláten íka Seidla do Giersdorfu v pruském Slezsku. Ponvadž byly prázdniny, doba letní, a Barunka s dtmi Hochovými brzy se spátelila, rejdila s nimi po nádvoí, v rozlehlé zahrad, a že zámek chvalkovský je obesten romantickými povstmi, zejména o rytíích Templáích, Dobenských, lidomorn, o podzemní chodb vedoucí ze zámku ký div, že tím vším byla velmi vzrušena vzntlivá až do Trutnova, mysl Baruina, odkojená babiinými báchorkami a povstmi. Po kamenných schodech zámeckých, pak po hrázi u rybníka a silnicí vzhru ku kostelu Barunka šla s tetou Anežkou po prvé do školy chvalžákyní a z cizí osady. kovské. Šla s tetou Anežkou, protože bylá Na severní stran u kostela za hbitovní zdí pes cestu byla neveliká kamenná svtnice školní o tech oknech, do níž vcházelo se z chodby v levo; naproti byla koinora a nkolik krok chodbikou v ped pišlo se po dvou schodech do bytu pán uitelova. Obýval místnosti (kuchy a pokoj), z nichž každá okna, vedoucí do zahrady, jež mla na 700 ^ sáh výmry. Ped školou stávala rozložitá lípa, od níž po stráni vedla cesta k potoku. Teprve r. 1837 pistavna z kamene a od té doby býval ve Chvalkovicích poduitel i praeceptor; od r. 1837 1852 Jan D o1 e ž a 1, od r. 1852 65 Ant. Ponvadž škola chvalkovická byla utrakvistická, sedly v uebn, kam uvedena Barunka, v levo ode dveí dti eské (zpedu dívky, vzadu chlapci), v právo dti nmecké, podobn rozsazené. kout u kamen pi stran nmecké pan uitel stl a židli, pi stran eské stála v kout tabule a za ní almara, v níž byly knihy, mezi tmi i »zlatá kniha«, vyuovací pomcky a malá sbírka pírodopisná. Protože knížecí štolba Panki byl rodilý Nmec-Rakušan a esky neuml, slýchala Barunka nmeckou již od útlého mládí, s otcem hovoívala nmecky, ve škole eskoskalické také se uila nmecky ... i mohla tudíž ve Chvalkovicích na škole utrakvistické v skuten prospívati a se utvrditi. I za mého mládí v letech 1855 1861 odíkávali ipernjší žáci eští asto nmecky a naopak žáci esky; ale ti mén, zídka kdy, leda pi .

.

.

novou

dv devné

mla dv

druhá

—

uebna

—

Langer.

V

ml

e

nmin —

nmetí

potech.

C

c

Když Barunka pišla do Chvalkovic, zastala tam ješt uitele Frant. r n é h o"), svdomitého vychovatele mládeže, uitele pokrokového

a praktického, jenž

chodu do ")

Uitel

tam psobil od 29. záí 1805, ale byl práv na odkam pesthoval s« dne 16. záí 1830.

Hronova,

erný, obecn

vážený a ctný, narodil se

Králové a zemel v Hronov r. 1852. Z jeho syn vynikl 1830 ve Chvalkovicích), jako hudební skladatel v Petrohrad, kde zemel 1890. 72

r.

1779 ve

Svtí

František a

professor

u Hradce

(nar. 19.

na

bezna

konservatoi

jeho místo nastoupil dne 23. záí 1830 ticítiletý Augustin P u r m, pisthoval do Chvalkovic ze Studnice a po osrr^iletém psobení odešel (dne 28. kvtna 1838) do erveného Kostelce, kde psobil pak jako ídící uitel až do své smrti dne 3. ervna 1873. Protože Barunka Panklová pišla do Chvalkovic v srpnu 1830 a uitel

Na

který se

v msíci záí sthoval se do Hronova, byl skuteným uitelem školnín"\ Aug'. Purni. Druhým uitelem Baruniným byl obroní i hospodáský správce Aug-. Hoch; ten pipravoval práv syna Viléma soukrom ke zkoušce na techniku'), aby se mohl oddati studiím praktickým. Proto jeden pokoj v zámku byl promnn v uební sí, kde byl globus, mapy, pístroje m-

erný hned potom jejím

pomcky k vyuování spisy odborné, ovšem nmecké. Mimo Hoch ml dosti pknou knihovnu zábavnou, z níž pro Barunku sám vhodné knihy vybíral, a když knížku peetla, ptával se jí po obsahu, vykládal, emu nerozumla, zkrátka peoval o její duševní vzdlání. Ve Chvalkovicích ítala povídky »Tisíc a jedna noc«, Claurenovy, Van der Velde, Tromlitze, Schillera, a básn, jež se jí líbily, zapisovala si do seký div, šitu. Co jí pan správce nedal, brala si z knihovny tajn sama že potom pletly se jí v hlav vci skutené s vybájenými, že chodila asto jako ve snách a pi runích pracích nejednou byla napomínána paní uitelkou pro roztržitost, když zapomínala poítati oka a kížky. Tak tomu bylo zejména v posledním roce pobytu Barunina ve Chvalkovicích. Barunka uila se ve Chvalkovicích také zpívati a hráti na klavír. Po tíletém trapném uení ekl jí kdysi pan uitel Purm bez rické a jiné

i

to

.

.

.

»Nemo

obalu: se s tím, Btuško, nech toho; z tebe nebude nikdy zpvaka ani n\uzikantka, spíše by z tebe byl dobrý student, kdybys byla chlapcem. Vynalož ten as na nco užitenjšího.« Barunka slov tch uposlechla a hudbou dále se nemoila. Pokud sahá pamt nejstarších soused chvalkovických, bývala ped školou menší zahrádka kvtinová se školkou i štéj^nicí, vzadu pak za školou dosti prostranná zahrada ovocná (6Q8 n sáh), kde starší žáci cviili se v zahradnictví, zejména ve štpaství. Nkolik let i malý velín

prý tam byl.

Staí sousedé kde jakou pláku dosud ochotn a rádi oštpují; jaroto ve Chvalkovicích a po okolí tolik ovocných strom, alejí a zahrad. Když je z jara všecko stromoví v plném kvtu, zvolal již nejeden cizinec, jenž tam pišel po prvé, v blahém rozechvní: »Zemský ráj to na pohled[« je

Reálných škol tehdy nebylo a na techniku picházeli schopní mladici z hiavni ) školy po vykonané zkoušce pijínnací. Vilém Hoch, jehož cho byla kojnou u korunního prince Rudolfa neb u nkteré z jeho sester, byl r. 1861 císaským inspektorem pi dvoe vídeském, pozdji stal se zámeckým hejtmanem v Praze a zemel r. 1872. Jeho sestra K a t y n k a provdala se za menšího úedníka pi obci Vídeské, jménem Bohmera. Tomek, Parnti, díl II., str. 27—28.

—

73

VINCENC VÁVRA:

CHUDÍ

LIDÉ.

záí 1837 Barunka Panklová (Božena Nmcová) slavila satek Josefem Nmcem, respicientem finanní stráže, ve Skalice Skalice ve farním chrámu Pán. Svdky byli August Hoch, u správce panského dvora ve Chvalkovicích, a Josef Steidler, hostinský blíže kostela ve Skalice. Snoubence oddával píbuzný ženichv Josef Nmec, fará v Hoinvsi u Hoic. Nevst bylo 17, ženichovi 32 let. S mužem odsthovala se Nmcová do erveného Kostelce, kdež si vyhledali byt v ulici proti fae v dom Augustina Hlka, zajisté ješt r. 1837. Ale již následujícího roku byl Nmec peložen do Josefova a roku 1839 do Litomyšle. Krátký pobyt v erveném Kostelci Nmcové stail, aby si vrn vštíosoby, s nimiž se stále neb astji stýkala. pila v Práv po 20 letech (1857), pokraujíc v povídkách, majících podklad v jejím mládí (»Babika«, »Pan uitel«), tak skvostn realisticky vylíila nám typické osoby, jednající v »Chudých lidech«, že po této stránce jest povídka tato z nejvýznanjších. všecky osoby v »Chudých lidech« vzaty jsou ze skuteného ži-

Dne eské 12.

s

pam

Tém

vota.

AugustinHlek,

kupec, u nhož Nmcovi bydleli (Hloušek v Chupocházel z uitelské rodiny. Jan Hlek dostal se z nedaleké Rtyn za uitele do Kostelce dne 12. listopadu 175Q. Po nastoupil syn jeho Petr r. 1771. Tento, zanechav uitelství, koupil si usedlost. Q syn a dcer, kteí v dob, kdy se Nmcová pisthovala do Kostelce, byli vtšinou na živ. Kupec Augustin Hlek byl z onch syn. Hlek byl vzorem spoádanosti a šetrnosti. Lidé ho mli za podivína a lakomce. Jelikož Hlkoví nemli dítek, vzali si k sob dceru Františku po bratru Petru Hlkoví, jenž býval rolníkem v nedaleké Olešnici. Dveti bylo prý již nkolik rok, kdy otec její byl bleskem zabit, a z té píiny pijata byla od strýce za vlastní. Nmcová v povídce vyliuje nám osudy bohaté plátenické rodiny Ped píchodem Nmcové do Kostelce byla tam nejbohatší plátenická rodina Machova. Mach prý zbohatl za francouzských válek, dodávaje zboží hlavn do Vídn. Rznými nehodami rodina schudla. Pibásnno jest v povídce vše, co se týká Martoovy dcery Florinky a její lásky k rychtáovu synu Mánkovi, jenž chtje se vzdlati na ádného pláteníka, byl na zkušené v Belgii. Komická figurka »M a r t o n k« nepocházela z Machovy rodiny, dle tradice žil v Kostelci v oné dob švihák, podobný Martokovi. Krátce Nmcových z Kostelce dostal se sem za uitele Augustin P u r m, k nmuž chodila Božena do školy ve Chvalkovicích.

dých

lidech),

nm

Ml

Martoovy.

a

poodchodu

74

kvtna

1838'), i)evzav školu po svém; pišel clo Kostelce dne 28. tchánu Alois Rudlovi. Nebyl ovšem ve Chvalkovicích tak stár, pk líí Nmcová v »Panu uiteli«, což jest optným dokladem, že povídky cové nesmjí se bráti za bezpený podklad k jejímu životopisu. Kostelec ml r. 1827 pouze 5Q4 obyvatel'), r. 1900

Purm

Nm-

ervený

již

3946.

Msteko postiženo bylo ped píchodem Nmcové hrozným požárem. pondlí, dne 11. srpna 1831, když bylo ped tím trvalo delší sucho, vrchnostenský lesník Karel Merker, stíleje na rybníce divoké kachny, zapálil prý z neopatrnosti chalupu Pohlovu. Do veera shoely 52 domy), 7 výmnkáských chalup, 16 stodol a 6 pekaských a krupaských bud. Lesník vida, že se lid proti nmu bouí, ujel prý na koni. Vrchnost hledla ulehiti tžce postiženým obanm, zvlášt stavebním dívím. Za požáru byl faráem v Kostelci P. Josef Unger, který byl dán dne byl administrátorem P. Fr. Kerner, 29. bezna 1832 na odpoinek. Po Nkteré rysy sympatické postavy farájenž pozdji jmenován faráem. ovy z »Chudých lidí« pjejala však Nmcová beze vší pochyby ze záslužné buditelské innosti P. Josefa Regnera, známého eské obci tenáské pode jménem pátera Havlovického z Jiráskovy kroniky »U nás«. Regner narodil se r. 1794 ve mlýn v Havlovicích u Kostelce a psobil blahodárn jako fará v Hronov a pak jako dkan, viká a školní inspektor v Náchod, kde zemel r. 1852. Tento nadšený knz, hudebník, buditel lidu a výborný hospodá znám byl zajisté Nmcové, ne-li osobn, alespo z dopis Jana Karla Rojka, faráe v Bohuslavicích u Nov. Msta nad Metují, V Kostelci psobil Regner sic také, ale toliko pl roku a to více než 10 let ped pobytem Nmcové v Kostelci. Zastupoval tehdy faráe J. Ungra. Ve skutenosti byl duchovním správcem v Kostelci za pobytu Nmcové P. F. Kerner který nebyl hudebníkem. JosefAlina (tak vlastn se nazýval hlavní hrdina naší povídky) narodil se r. 1789 jako syn sedlákv v Horním Kostelci. Jedna sestra jeho jmenovala se A n n a (u Nmcové Andula), ale vše, co v povídce o ní V

nm

,

psáno, jest smyšleno. Alina živil se prací nádenickou: štípal díví, nosil vodu, mandloval prádlo, hlídával díví, dokud nebylo srovnáno, vyhazoval v zim sníh a poslíkoval. Byl to typ poctivosti a pracovitosti. Alina nebyl vojákem, ani nebyl v Itálii, za to zažil jiné zajímavé dobrodružství. Asi roku 1832 1833 šel na pou do Censtochova. V Polsku stal se nápadným a podezelým, byl zaten jako vyzvda a zavezen na Sibi, odkud se dostal asi za pldruhého roku. Zemel jako žebrák u vku 60 let, dne

—

dom

12.

kvtna

1855.

') Zápis ve chvalkovické školní kronice: »Am 28. May 1838 iibersiedelte der Lehrer Aupustin Purm nach Kostelec* *) J. M. Král: »Prvodce po biskupství Krolohradeckém, 1827. ') Všech obytných r. l827 bylo 151 (dle J. M. Krále).

dom

75

Dobráckou povahou svou velmi se podobá Doubenusovi v Jiráskov

»U

nás«. Zvláštní jest, líí také výlet ke zbytkm hradu v Litoboi. lidi, s nimiž se sob zapamatovala trvale a tak která že Nmcová, stýkala, do nejmenších podrobností, zapomínala zvláštností neb jmen míst, kde žila. Lze to dokázati v »Babice« a také v této povídce. Výlet onen

kronice

Nmcová

vrn

nemže se dle situace vztahovati na »Tury« litoboskou, nýbrž na nepatrné trosky hradu Vizmburského u Havlovic. svým neobyNa podklad tchto skutených osob a událostí

Nmcová

kombinamm

nám povídku dokonalou a nádhernou. Svérázné osoby vykreslila podle skuteného jejich života, ubírajíc pouze vci nezávazné a pibírajíc ku scelení a zdokonalení dje události sice vymyšlené, ale se skuteností se sho-

ejným nadáním invenním

v každé

dující.

a

vykouzlila

píin

To

práv

kouzlo jejího realismu.

Za zprávy tak dležité k rozboru a ocenní povídky »Chudí lidé«, na nichž lze studovati dobe zpsob, jakým si vedla Nmcová, osnujíc své povídky, dkuji dp. Vine. Dvoákovi, dkanu, p. íd. uiteli Josefu Mertlíkovi a panu továrníku Fr. J. Stejskalovi v erveném Kostelci, kteí mi ochotn pomáhali pi sbírání dat pro povídku naši zajisté velmi cenných.

76

JOSEF PEŠEK

SLAVNOSTÍ

..JIINKOVÉ'^')

bu

málo ješt povdonia království eské, drahá naše vlast, a a bud peasto kivdu snášeti musí, ba jestliže my obyvatelé této astéji sami nevíme, aniž krásné, Bohem tak hojn požehnané se domýšlíme, co znamenitého a velikého v tichosti se tu nachází, vzdlává a pstuje: tedy toho zajisté dvod a píina na vtším díle ráz národu velesrdeného, anto neádi se honosíme, a však soukrom požíváme a bez hluku ze všeho se tšíme. naše. Jaké to stokídlaté Píkladem toho budiž o chovu jejich, jakož chvály, jaké to stohlasné povsti o a návštích i o obchodu v nich, docházívají k nám ve všelijakých zprávách nmecké, francké, nizozemské, zvlášt ale anglické! U nás v Ceze Což nižádných tu nemáme kvtin? Nuže! chách ticho o tom, tichounko! promluv pak Ty, císaské i královské msto, hlavo drahá naší vlasti! Povz, Praho! jaké to sbory výborných a utšených Kvteniných dítek Ty jenom chováš ve klínu svém, shluklých ze všech všudy pruh a díl svta! Jaké to klenoty a poklady spoívají a pstují se v bohatém lnu tvém! Jakou to rozkoš, jaký to užitek, a jakou to est nabývají Tebou všickni vznešení i mšanští milovníci kvtin, takže sám Nejjasnjší Pán i Otec náš u posledním, nejmilostivjším navštívení hlubokým citem a rai dostí opojen vyvolal, ka: »C elá jedna jest zahrad a !« což asi vývodská a knížecí letní sídla, což asi zámecké

Jestliže jest,

zem

kvtináství

kvtinách,

zem

—

zem

—

utšená

Praha

A

mstské zahrady ve ouedník,

zahrádky a okna duchovsoukromných lidí po naší milé vlasti výteného, krásného a málobývalého ze všech všudy tíd domácích cizozemských kvtin chovají pstují! Ze kvtin bezevinnou a nebeskou radost i

krajích, což asi zahrady,

mšan

ních,

a jiných

i

i

šlechtic rolník, jinoch dívka, a v echách taková jich, ba snad vtší hojnost, jako v každé zemi s námi sousedující! Ó, jaká to mistra svého hodná práce, kdyby nám strojnou a dkladnou zprávu o vcech aspo hlavnjších druhu toho dopsal! Jak práv a vysoce zavdilo by se pírko to drahé své vlasti krasocitným obyvatelm jejím! tu dopisovatel, jenž by rád takových vlasti a kvtin ctitel povzbudil, o ostatním, mnohonásobném chovu vonných a kvetoucích rostlin pomlí; budiž mu dáno o pilném a horlivém pstování jediné toliko kvtiny povditi, kterážto novjším asem lepostí a nžností svou nesíslných pátel sob získala, a kterážto pravou zahrady okrasou slouti mže, a v žádné ušlechtilejší kvtnici scházeti by nemla, anažto ku konci msíce mnohými, rozmanitými, nad rži vtšími a plnjšími kvty se obalí a takoka poseje, a tak dlouho v rouchu tom nejutšenjším se skví, až jizlivý mráz na ^ejí spálí, a poupata ješt nesíslná poruší. Tam, kdp kvtina tato, G e o r g- n a totiž Dahlia pinnata u vtším potu se cho-

nabírá

i

i

i

i

i

i

A

i

ervna

i

')

Krása našeho domova. V.,

—

seš. 8.

—

-vá a kvete, tak rozkošný a míst pedstavujeme, které

jakýžto sob v onom praotci pokolení lidského za první nížepsaný takovýto ráj, a milerád o

arovný pohled psobí, byl

Bh

byt a sídlo ustanovil. Vidlt zprávu tu dává, jsa té sladké dvry, že o r g i n y v nevhod nebude.

—

nm

mnohému

ctiteli

milované

G e-

malém, nehrub známém msteku, v D a š c í c h totiž blíže Pardubic, v kraji chrudimském, chová a pstuje velebný pan fará Josef Ture k'), krásnou tuto kvtinu s horlivostí práv vdeckou, a s stálou, neunavitefnou trvanlivostí, dílem vlastním zrnem a výmnou, dílem koupí nákladnou v domácnosti v zemích zahraniných podailo se mu, že zbírka jeho již minulým rokem 618 rozmanitých druh toho pokolení obnášela.

V

i

i

A

však skvostný poklad ten, jak sám se projevil, nepatrný jest toliko zaátek, anto skálopevné vle a horlivosti jest, tak dlouho bez ohledu na náklad a na pekážky o to usilovati, až by se zásoba jeho jak potem, tak nejprvnjším a nejznamenitjším také vnitní cenou a dokonalostí vyrovnala. cizozemských krajinách zbírkám v tu farní zvlášt v msíci srpnu a záí Jakmile as kvtu se piblíží zahrada každému znateli milovníku kvtin laskav, pívtiv a hostinsky se otvírá, takže jednomu každému svobodno jest, v tom rajském, nadezrstu rozdílnému, aneb hvzdném pohledu se kochati, a diviti se pepodivné tvárnosti kvtu a jeho list. nevídané rozmanitosti barev, Tu stojí francké spanilé dcerky pohromad, tamto sliné dívky anglické,

tm

i

—

—

i

bu

bu

—

onde zase nžné Skotynky a barvou práv ohnivou zraky k sob vábíce. Slovem, dopisovatel vidl a cítil, že kvtina ta, tím zpsobem chovaná a pstovaná ku potšení slouží, kteréžto se každé pozemské rozkoši vyrovnati mže, z nížto duše lidská tichá a bezouhonná té nejsladší

velikostí a jarostí

anemoneflora

kvtu

vynikajíce,

a

— svým koulovatým kaliskem

radosti a posily dosahuje!

Kéž by velebný pan fará v pedsevzetí svém brzo a šastn k cíli doKéž by se mnoho srdených a laskavých milovník vynašlo, jenž

kroilí

by ho ku vci, naši milou vlast tak šlechetn zvelebující, povzbuzovali a v ní ho podporovali! rychleji a šastnji zbírka jeho rsti bude, tím hojnji perozkošná ta kvtina po zemi naší se rozmnoží a rozšíí; nebo ji z dašického pokladu jedenkaždý obdržeti a ve svou zahrádku pesaditi

ím

mže. Povolil totiž velebný pan fará mnohostranné žádosti pátel svých, a ne sice tak proto, aby se mu veliký náklad nahradil nebo není tak lehce k nahrazení! ale vlastnji a nejvíce proto, aby zbírku svou keem nákladným cizozemským tím díve rozmnožil a zdokonalil jak semeno, tak i také koeny ze zásoby své velmi bohaté za mírnou a bezezištnou cenu vzdáleným milovníkm pepouštti, za kteroužto píiuvolil se

—

—

—

—

Rodák z Hané. Upravoval pro J. H. Pospíšila »Gallašv spis o ,Valaších'« (byl majetkem Šembery A. V.), který se mu ,ztratir. M. M., 1908 (XXXII.), str. 358.

.

78

jedenkaždý na dopis bezoutratiiy tišténý obsah ili katalog- všech G e o r g n obdržeti mže. Zajisté, že v kvtináství mnoho, mnoho ješt krásného a znamenitého soukromn schováno, a bud po vlasti naší rozptýleno se nachází, co a nám nepovédomo jest! Kéž by toto slovo zapolítlo v prsa krasocitná všech v>'tených majitel a milovník kvtin! Kéž by tak píinou a podntí bylo, o pokladech svých o svých, a aby více krajan vlastimilovných a pátel a známých zprávu nám dojisalo! Tak by ruka ruce se podávala, jeden by domluvil se s druhým, vzdáleným a potud mu neznámým, a poklady kvtin ve zahradách eských spoutaly by se v jeden velký, nerozluný etz, a doplnila, zušlechtila, zdokonalila by se vc, v kteréžto se sousední nad nás vynášeti nepestávají!« bohdá bez práva a zásousední zem Tolik nadšené chvály etli roku 1834 tenái »eských Kvt« hned v prvém roníku v lánku Kvtináství'), jejž sem napsal »Hol ský, pítel a ctitel kvten«. Odtud dovídáme se, že prvním pstitelem Jiinek byl »spoluoud zahrad, spolku ve Frauendorfu«, fará dašický, Josef Turek (rodilý z Hané). Stejn výmluvným svdkem lásky jeho k této kvtin jest »inserát«, který pinesly Kvty r. 1835*) v tomto znní: noLi

jeho

—

i

bu

bu

bu

—

—

—

Z

mé

sbírky.

kaelních (cverglovitých) a pohaninových, koulokvtých a nových prostedních velkých dahlií (Georginen, Zwerg-- und Anemonefl.; kugelbltige u. neue mittelhohe Dahlien) opt letos nejnovjší a nejkrásnjší k dostání jsou. Ouplné jich poznamenání se na každý dopis poštovních outrat prostý aneb oustní požádání u nížepsaného, jakož u pana Host. Pospíšila a v Královském knhkupectví v Praze, pak na venku v knhkupectví královéhradeckém, litomickém, plzeském a budjovickém zdarma vydává. Smle a beze všeho pepínání íci mohu, že mi ve Francii a íši nmecké jinde velmi málo zbírek povdomých jest, jenž rovn pkných kvtin druhu toho pstují, docela žádné pak neznám, jenž by se m n o ž s t v í m zpsob a u stejné kráse (na vzdor velkých výloh z ohledu ciziny) tak levnou cenou mojí zbírce vvrovnaly. Semena 66ti barev se loského roku velmi málo, a toliko toho nejkrásnjšího zbíralo; sto zrn za 10 kr. st. Vyklíené bobule (o-ekeimte Knoten) zaátkem dubna až do konce kvtna se vydávají. Listy a peníze pes Holice aneb Chrudim budu f r a n c o oekávati.') 771

soret Jiinek,

—

—

i

i

—

i

')

;)

Kvty, 1834, Kvty, 1835,

str.

114—116.

str.

119.

") Jos. J. Turek, fará, spoluoud zahradnické spolenosti v Berlín a Frauendorfu, anoncoval »jinnky« astji. Roku 1836 oznamuje »pátelm vesms oblíbených Jiinek tmito ádkami«, že z velké sbírky, záležející z 1142 odrd nejkrásnjších našinských e cizozemských Jiinek roku 1836 k dostání jsou semena ku 66ti rozlin barevným odrdám od francouzských kvtin 100 zrn po 12 kr. od kaelných, pohaninových a od nových vysokých ang-lických (každé oddlení pro sebe) % lotu 1 zl. 30 kr. stíbra již od ledna msíce ba mb u n k y ale od poátku dubna až do konce kvtna. (Kvty, 1836, str. 48.)

—

—

—

1

i

79

Zájem o jiiny rostl a bhem tí let následujících našel fará Turek nhlavn královékolik konkurent, kteí chtli se mu vyrovnati. A byl to vynikaly »jienky<< jehož Reyl, Jos. rada guberniální krajský, hradecký .« Kdo »krásou, bujností, plností, rozmanitostí barev a spoádaností list .

.

se nasytiti nahlížením«/) je spatil, užasl, S ním závodil veleb. p. Frant. Hurdálek, fundatista ve Skalice,

»nemoha

HegeBohumil Bosse, vrchnostenský zahradník v Ratiboicích, Aug. Hoch, správce dvoru chvalkovického a svinišanského, Kuera, sládek ve Skalici, prof. gymn. v Hradci Králové V. Kl. Klicpera, prof. polního hospodáství semináe královéhradeckého Ignát Lhotský, královský krajský a biskupský impressor Jan born, správce dvoru ve

Hostivít

Pospíšil

a

Vranov na Opoensku,

konen

vrchnostenští

p.

zahradníci

opoenský a

sá-

dovský (Harrachovský), z nichž každý vypstoval do r. 1837 na 400 rozliných Jiinek. O množství jich svdí, že jediný Hoch pi dvoe svinišanském »vyhledl« okolo 12 kop semená, z nichž nkteré byly po-

dobny tm, po 2

—3

jež

r.

1836 objednali ze spolku až

z

Hamburku

a za

nž

platili

tolarech.')

Všichni pstitelé Jiinek jmenováni zde nejsou. do sta«. ti, kdož jich pstují »více

Ve výet

nejsou totiž

mén

pojati

Jiinkái znali se patrn vespolek. Byli ve styku vzájemném, a ne-li osobním, jist aspo písemném. Ostatn nebyli od sebe vzdáleni kraj svta. A jaký div, že vznikla myšlenka, poádati valný sjezd pstitel Jiinek. Stalo se to bezpochyby na podnt královéhradeckého krajského, že došlo k Jiinek, na níž by ocenny byly nejlepší. Slavnost tato, zvaná »Slavnost jiene k«, položena byla na 14. záí 1837 daleko z kraie do horského psobišt Hurdálkova, Skalický, vsi na pravém behu úpském u eské Skalice, pouze ekou Úpou od msteka oddlené. O prbhu prvé slavnosti jiinkové zpraveni jsme dokonale faráem ve blízké Studnici, Jos. Myslimírem Ludvíkem, jehož referát pinesly Posp: šilovy »Kv t y«, a to dne 12. íjna 1837.')

výstav

Referent s radostí konstatuje, že »naše milá echie mužným ku pedu postupuje krokem i v osvt duševní i u vzdlanosti promyslné a všelikém šlechtní a zvelebování, jakož toho spolu dkazem letošní schzka zpytatel pírody slovutných z pl Europy, v Libušin shromáždných'), dkazem schzka milovník krásných ve vsi Skalice.« Ludvík pipomíná dále, že tomu jest letošního roku pt let, co poaly se jiiny pstovati v tomto okolí. A to byly ješt jen poloplané, proto jesl

so:

")

Kvty, 1837,

')

Tamtéž.

mst

—

i

str.

327.

jienek

')

Kvty, 1837,

')

Tamtéž,

str.

str.

327.

311—312.

ku podivu, že tak záhy byly zušlechtny. »Arciže nkolik set zlatých na posláno stíbe v minulých dvou letech do Hamburku a do Drážan za zahrase vyrovnaly zdejší by stailo, .« poátku S spolku zdejšího od niním, a pedstihly dokonce drážanské, nebo tyto nebyly daleko tím, co hlásalo o nich návští. slavnosti vlastní uvádí Ludvík v podstat asi toto:

n

.

.

O

Pítomným který za tím i

vystrojena hostina v prostorném sále tamního hostince, byl ozdoben »nejspanilejšími jienkami po stnách

úelem

v kytkách po stolech«.

^'»i^ '^

''.'J',^,'^ ^'ht,/tl^>lH^/,|^ffn i^,

eská

Dne

•

'^

Skalice.

záí až do poledne projíždly se zahrady a prohlížely Jiinse uízly, »jménem pstouna poznamenaly« a v hostinci na velké tabuli vyložily. Vzdálenjší, jako fará Turek, sami vybrali zdárnjší semenáe a je sem dovezli. Celkem se jich sešlo na 300. Pstitel pak Jiinek bylo asi 42, z nichž se tyi »znái vyvolili za cenitely«, mezi nimiž byl Bernkop, zahradník hrabte Mognyho z Kladska. »Cenitelé« brali jeden semená po druhém a zaazovali do tídy první nebo druhé (anebo také zavrhovali). Potom oznámili jméno pstouna z rozvinutého papíru, který byl k semenái piložen. Nových Jiinek bylo takovýmto zpsobem vybráno 125, které se od dosavadních lišily a které také zasluhovaly »zachování a rozmnožení«."') 13.

a

ky. Nejlepší

'*)

O

14.

semenáe

této slavnosti

ského,« který byl krátko 6

dozvdl ped tím

se

hrab

pijel z

Kolovrat, »ministr a

Vídn do

ernikovic.

pán panství rychnov-

Hrab

i

cho

jeho byli

81

referát svj slovy: »0, vru, velikých, ba nejradostí poskytuje zahrádka n\ilovníku nejnevinnjších jelikož blaženjších,

Nadšený Ludvík koní

kvtin a stromkí« •¥

na rok píští, a to na den 18. záí i do Skalický, jak oznamovaly Kvty (1838) ze dne 13. záí.") Usnesli se na tom úastníci již prvého valného sjezdu. Referentem o slavnosti byl opt Ludvík. Nevíme, jak se stalo, že referát jeho pinesly Kvty teprve v ísle ze dne 31. ledna 1839.") K slavnosti této sjeli se hosté z okolí na mnoho mil. I ze Slezska pijeli. Po srdeném a radostném uvítání rozjeli se úastníci po zahradách. Navštívili svinišanskou, ratiboickou, sládka Kuery a pana faráe Hurdálka. »Každý z nich ml tchto nádherných dcer kvteny pes 400 od sebe se vícekráte. Vru zábavná, ne«ališících jednotník, avšak mnohé z nich sytitelná jest jdoucímu mezi nimi, jako alejí, procházka, an každá njakou zvláštností zajímá. Jaké to obdivování jejich krásy a spanilosti, barev nivosti a rozmanitosti, list spoádanosti, kvtu hojnosti a plnosti, zrostu Slavnost Jiinek projektována byla

opt

i

m-

bujnosti a velikosti.«

K

hodin sešli se všichni úastníci slavnosti do hostince pana kde v sále byly vystaveny jiiny. Pi tom pronesena byla v jazyce nmeckém, asi tohoto obsahu: »Sbor pro rozmnožení a zušlechtní jienek ve Skalice nad Úpou v echách, loni shromáždný, netoliko radostí všech pítomných pánv, alebrž veejn hlásanou pochvalou po íši nmecké, ba i dále, cítil se povzbuzena, aby i na letošek podobnou schzku zídil a okázal, co zdárného vypstoval. zajisté velice lahoditi musí sboru tomuto, že první uskutenil schzku takovou netoliko ve své milé vlasti, nýbrž v celé íši nmecké, an v letošním roce již na nkolika místech takovéto schzky umluveny. sbor náš letos i tu radost, že opt tolik milovník této kvtiny k nmu se pipojilo s velým ouastenstvím; a takž oddati se mže té nadji, že jeho pátelské ouinkování od roku k roku k vyššímu zdokonalení dospje atd.« Zdá se, že pedsedal shromáždní hospodáský rada vévodkyn zaháské, J. V. Essenther, který vyvolil ti »cenitele«: prof. Klicperu, faráe Turka a zahradníka hrabte Mognyho z Kladska, Bernkopa. Postup oceování Jiinek byl stejný jako roku loského. Ze 253 jednotník semená uznáno »za výtené« 43, jimž dána eská jména, jak se možno pesvditi jedenácté

e

Steidlera,

i

To

i

Má

dle katalogu Jiinek (tištného u J. H. Pospíšila), který byl rozesílán zdarma. velicí milovníci Jiinek

a projevili žádost kvtiny tyto shlédnouti. Proto královéhradecký krajský požádal pana faráe Hurdálka, by zaslal do emikovic asi sto rozliných nejlepších Jiinek. Hrab Kolovrat zamstnán, dal se zlákati kollekcí touto a prohlížel se zájmem s chotí a dcerou Jiinky, rozložené po stolech, jednu po druhé. A doznal, že vidli po Rakousích mnoho krásných Jiinek, pece nikde, ani ve Vídni, ani ve Welsu »tak zdailých a zešlechtných nespatili, ano i pro píští jaro si je toužebn zamluvili.«

a

a

") '')

82

Kvty, 1838, Kvty, T839,

str.

str.

296.

39—40.

Najdeme v

nm

Vlasiu, Záboje a

na p.

Dvana, Trku,

Bolemíra, Boženu,

j.

^

Po ocenní uspoádán

,_.

ernoblku, .

byl »banket« v prostorném, jinnkami vyzdospleteny, kolem svícn po zdích, do

vnc

bu

Jiinky byly svinuty, nebo do kytek svázány. »Velký lustr uprosted sín milo zpoádanými. visící vylíen byl nejvzácnjšími jienkami, dle barev až oznamopozdravujíc, pocestné kytka, velká silnice do pedu z okn I v vala, co se uvnit dje.« »Ped obyejným na zdraví pipíjením« zpívána byla tyrhlasá píse, jež byla složena k uctní gub. rady a krajského budjovického, ped tím královéhradeckého, Jos. Reyla, jakožto zakladatele »jienkové spolenosti«, »an zatím sklenná íše mistrn zhotovená« na památku jeho »vínem naplnná od úst k ústm kolovala«. Po pípitcích pokraovalo se ve zpvu. sklenicí poletošní »pednosta« sjezdu »jienká« Než dobnou, z níž opt »radostn pipíjeno«. Kdo složil onu kantátu slavnostní a jaký byl obsah její, nevíme.

beném

bu

v

sále.

etzy

—

odmnn

i

—

Ze »zaslána« J. H. Pospíšila dovídáme se, že slavnost jiinková poádána byla ve Skalice r. 183Q, k níž »se nejen páni znatelé, ale milovníci kvtin a zvlášt jienek (Georginen, Dahlien) vlídn zvou.« O slušné pohoštní postará se prý »všemožn tamnjší držitel hostince« ft. Steidler.") Slavnost stanovena na den 16. záí, svátek to sv. Ludmily, »této první kvtinky svaté ve kesanské zahrádce eské«. Je dosti zvláštní, že eská veejnost nevšín\á si toho, »co se v naší milované vlasti dje«, takže asto dovídáme se o tom až z novin a asopis zahraniných, jak stžuje si i

i

referent slavností jiinkových. A také skuten díve, nežli pinesly zprávu o slavnosti této »Kvty«, rozepsaly se o ní »Noviny vratislavské« v . 222.") Návštva byla hojnjší než léta minulá. Sešlo se ze severovýchodních krajv a z hrabství »K1ateckého« na 80 milovník a pstitel kvtiny této. Toho roku vystaveno bylo pes 200 semená jienkových. Byla to prý »utšená pastva« pro oko »Pednostou« byl opt Essenther, »poctný zlatou medalií«, který zahájil slavnost pimeným »proslovem«.

známý nám

ty

.

.

.

Zvoleni ti cenitelé, ale i ostatní pítomní smli zdání své pronésti, teba že platilo slovo »soudcv«. Tito vedli si daleko písnji než léta minulá. Nebo z 200 semená, jež by jist ped tymi roky pijaty byly jakožto »výborné«, tentokráte toliko tri do potu výborných zaazeny, 80 do tídy

—

a

ostatní -vru žádné špatné! do obyejných poodloženy< Nejvýbornjším byl prohlášen semená skalického sládka Kuery. Semená ten nazván byl Smetana, »jménem muže výteného a vlastence

první,

") 'O

Kvty, 1839, Kvty, 1839,

str.

288.

str.

334—335.

6*

83

horlivého, ve Skalice

vrné

.

professora silozkumu v Plzni staro-

poktného, nyní

.«

.

Smetana sám byl

Prof.

pítomen a

slavnosti

^

složil

^

^.

.

,

ku píležitosti teto

»velmi pimenou básniku«. Referent uvádí dále nám již známá jména. »elní pstitelé rozmapi nichž rek jednonitých jienek na luných behách rudobarevné Úpy mezi Ratiboislujích skalních ve své, protivníky odvážlivý, oký, Žižka jsou jmenovit«: pp. Hurdálek íhající, srdnat potel cemi 'a Skalicí dále mnoho »vzácných a urozených hostí« (který k sob zvábí na hodinu Hageborn, Hoch, z nichž každý má Bosse'), Kuera, Slezska), ech z

—

—

na

i

—800

i

vybraných jiitiek krom semenáv. druhé hodin odpoledne »po ocenní semenáv« vešli hosté do sálu »ozdobeného mnoho sty jienek nejkrásnjších ,v kytky a vnce uviSama Kvtena své sídlo by si tu byla oblíbilal Pi stolování, když tých. se oi již nabažily rozmanitou krásou, chu v jídlech se kochala, mysl rozprávkami bavila: tu i ucho hudbou domácích hudcv líbezn zaujímáno bylo, zvlášt když pán Smetanova báse od pp. Keisler, dvou výtených jinoch skalických, v Praze vzdlaných a již z »Vnce«'') známých, v hudbu uvedená, od nich samých a dvou jiných tverým hlasem »Škoda« lituje Ludvík že tu zpívána. Ó, jak lib píse eská zníl« zpvumilovných nebylo dívinek.« Na veer, když nkteí vzdálenjší hosté byli odjeli, osvtlen byl sál, »a z okolí bližšího shromáždná ple sliná v rozkošném kolování proplesala chvíle radostné, uprosted svých na se co hvzdiky dívajících sestiek jienek krásných.« 5

O

.

.

—

.

—

n

—

Dne 16. záí 1840 psal M. T. (pod šifrou ukryt Marek Teller, ranhoji v Hronov n. M.) o slavnosti jiinkové delší zprávu do »Bohemie«.") Vypravuje, že konala se dne 14. t. m. a že úastník slavnosti bylo tenkráte celkem 118, kdežto roku pedešlého toliko 83. Poet semená, jenž ekal na klassifikaci, dostoupil znané výše. Poítalo se kandidát tch na 116, z nichž 112 pocházelo z kraje královéhradeckého a 4 z kraje chrudimského. Spolenost skládala se z úedník státních, vrchnostenských a z elity širokého okolí, z mnohých »umleckých zahradník« a pátel flory, z nichž vtšina byla z pruského Slezska. Mezi hosty objevilo se také nkolik dam. Censory byli zvoleni: Pan Miiller von Eck, »k. k. Tabakverleger« v Ledi, áslavského, hradecký profesor Ign. Lhotský a p. Seifensieder, lékárznámku »dobrou« 55, »lepší« 47 a »nejlepší« 14 novým Jiinkám. »Nejlepší« z »nejlepších« vykvetla v eské Skalici. z kraje

ník z Jiína. Ti dali

2

-^9?"*^°^^^ ^«^é katalog Jiinek, jako i jiní, na pr. Ježek na Hrádku (u Nechanic). vlasteneckých uvitý,« založen byl Jos. Krasoslavem Chmelen) »Venec ze skym; po nem jej redig-oval Frant. Škroup. ") Bohemia, 1840, ze 17. záí, . 112 v rubrice »Kunst und Leben in Bohmen.« 84

zpv

Pripitky ostatní slavnosti pohyboval se v obvyklých kolejích Lippu nichodskeho, panství majetníku druhy J V. a zemskému správci, sále Weisenfeldovi a tetí pítomným hostm. Na veer v dekorovaném se »poprotáhl jenž tanci, k zavíila hudba, zvouc »elegante junge \Velt« Labickeho k ránu«. Z hudei)ního programu zamlouvalo se provedeni pi »tetího c]uodlibetu« na národní písn, který sehrála skalická hudba

Prbh

zd

obd a

hoslun-v zahraniním. jenž zamlouval se Všichni pítomní opouštli slavnost s páním, úastniti besedy tak utšené a i

by astji mohli se

»Damit die Blume jener fernen Zone, Noch fiirder iin Sudetenlande wohne.«

jiinkové slavnosti tšili se nejen milovníci a pstitelé tchto zvpodzimu ,nýbrž i ti, kdož navštvovali je ješt za úelem jiným. Byly to spojené s nimi »zábavy tanení«, jež lákaly k sob kepkonohou

Na

stovatelek

mládež

.

.

.

,jež poádána byla r. 1841, dovídáme se od úastnezván, súastnil se sjezdu jiinká.'') Bylo níka taneního reje, který, ý, který to r. 1841, dne 6. záí, kdy dorazil za dešt do Skalický jakýsi druhu, všelijakého vozbou obklopen jest shlédnuv, že Steidlerv hostinec »Bohatý poheb? i svatby? ili tázal se sám sebe, co toho píinou? jiná neobyejná slavnost v pondlí ped narozením Panny Marie?« Pozvednuv oi, spatil na štít hostince »velikánský chochol z krásných, vý.« hradných Jiinek, tak jako kytka na klobouku malomstského družby Ch ý byl již doma: to slaví se tu »svátek .... sliných Kvteniných dce.« rušek V prvém poschodí byl už sál promnn v »nejutšenjší a nejsvátenjší chrám bohyn kvteny. Tu bylo rženc a pletenc a kytek rukou i okem krasocitným poutaných, a to všecko z jienek, z nichž by ta nejposlednjší klobouk aneb adra té nejspanilejší dívky byla mohla krásiti.

O

jiinkové slavnosti

a

Ch—

—

.

.

—

.

.

—

Jakživ nedíval se prý pan Ch ý s takovou rozkoší, dychtivostí a nenasyceností na kamna, jako tenkráte. »Jejich ozdobu a krásu byl by jim zajisté páv i se svým stem Argusových oí závidl. Odtud brali se hosté do zahrady Steidlerovy, do dlouhé letní sín, práv toho roku vystavné. Tam stála devná pyramidka, zdélí jist jednoho sáhu, na jejichž tech stranách byly rozloženy ady jienek. To byly jienkv »novákové«, jež ekaly »na soud«. Proti létm dívjším byl poet jich daleko menší, a pak vybírány jen ty nejlepší, protože loského roku b^'' »cenitelé« velice písní, a mnohý pstoun jejich snad radji by vidl, »aby jeho studující synáek nežli jienka semenáek do druhé klasy upadla.« ")

Kvty, T84T,

str.

357-358, 366—367. 8:>

—

na sedli ti soudcové, dva nnužští a jeden pekvapení a znané všeobecné budilo ženský, což Pardubic, vez dchodního cho Nováková, Josefa paní to podivení. Byla porot« Josef Turek, liká milovnice a pstounka kvtin. S ní »zasedali v vymýtili 20, »novákú« Schmied. Z Jan josefovský fará dašický, a šest, devavyznamenáno padesáti bylo z a neschopných, zkoušce ke jakožto tenáct se k nim piblížilo, a druhá polovice byla zaazena do klasy druhé. Cena první pisouzena jednohlasn »nžnému, arovn zajímavému a vábnému kvítku,« jež odchoval správce ratiboický August Hoch. Výsledek zaznamenán do protokolu, který byl každým úastníkem podepsán. Na to následovala hostina"), pi níž pedkládáno hojn »nejštpnjšího a nejšlechetnjšího ovoce, které by sotva kdo hledal v této krajin, do nížto

Za stolem v míst prvním

—

letní síni

mšan

svým ostrým, hrotným a studeným dechem zasahuje.« byla ouvertura k »Don Juanovi«, již nacviil a provedena hostin Pi ídil mšan velkoskalický pan Pila. Studující práv Karel Geisler složil zase hudbu k »pospolité písni«, jež byla složena a tištna práv k této slavnosti. Vedle jiných zvláštní oblib tšila se »polka, jienkám ke cti vypracovaná« panem Hilmarem z Kopidlna. následovaly pípitky: Jeho cis. král. Milosti, nejvyššímu purPo krabí, hrabti z Lippe, majetníku panství náchodského, který dostavil se s celou rodinou, gub. radovi a kraj. hejtmanu Vojt. Hrdlikovi, kraj. hejtmanu budjovickému Jos. Reylovi a konen na zdraví celé spolenosti a všech milovník píznivc kvtin, zvlášt Jiinek. »Nejvtší bán dostoupila rozkoš,« když po pípitcích zaznla všeobecn milovaná píse »Bože, zachovej nám králeí«, již s pítomnými o závod zpívali i hosté ze Slezska. A všickni pítomní slíbili si na konec, že sejdou se tu píštím rokem opt. Po šesté hodin utichla hudba a hosté poali se rozjíždti. A o hodinu pozdji zaznla hudba »nov nastrunna« opt a to k tanci. Pítomen byl tentokráte »výbor eských dívek, tak spanilých a lepotvárných, že s Jiinkami, ze všech stran laskav na nás hledícími, tím šastnji zápasily, an mnohé oko barvou chrpomodrou se honosilo, kterouž chovatelé Jiinek u tchto svých milák, toužebn ji sob žádajíce, až potud bolestn pohešují .« A pan Ch ý raduje se na cest po tanením reji k Jaromi, že jsme v tomto pípad totiž založením jiinkového spolku pedešli »mnohé zámezní sousedy. « Vždy na p. ve Slezsku teprve letos utvoil se první spolek kvtináský. A dokonce dnes již mnohá Jiinka vypstovaná u nás a oznaená jménem eským ozdobuje katalogy cizozemské, jako na p. »Cernoblka«, »Milostenka«, »Kvtek« a j. li/^^^^®?^ *^^*° potvrzuje, že duší slavností tchto byl pan fará Hurdalel^), takoka »praotec všeho kvtináství v královéhradeckém kraji .« veleslavný Krakonoš

obd

—

i

—

i

.

——

.

—

.

7 ^/°i!" "Yí^^^''^^ P^i^ Ch-ý o poteb eského »prvodce« po Krkonoších. //asluf^ou Hurdálkovou provozovány byly nkolikráte do roka ve Skalici n 1 eské hry, zvlášt Klicperovy. (Kvty, T839, str. 40.) 86 »í

•

r

.

•

Ú

zpráva o této slavnosti jiinkové. Popisuje ji I v »Bohemii«"') objevila se zase M. T. Dovídáme se, že zájem o slavnost se vzmáhá a že poet úastníkv oproti losku vzrostl na 136. Velká zima, chladné poasí poslední málo Jiinek zasláno bylo doby a písnost soudc zavinily, že jen všechny vypstné roku toho, ke klassifikaci. Bylo jich celkem 70, a vyjmouc jednu, jež zrodila se v Chocni, vyrostly v kraji královéhradeckém. K polednímu vystoupili hosté, hlavn ze Slezska, Kladska a Schmiedebergu na balkon, který dal zíditi majetník prostorného hostince, pan

pomrn

tém

v zahrad své. Tentokráte vzat byl zetel na množící se poet súastnných dam a za censory zvolena paní Klicperová, cho známého královéhradeckého professora, paní Nováková, cho dchodního z Pardubic, »welche mit tiefer Einsicht und mit eben so viel Zartheit als Strenge beurtheilten«; dále byli censory fará Turek z Dašic, Ehrich, hospodáský rada v Náchod, a Traxler, Steidler,

n\šanosta

josefovský.

Ze zaslaných exemplá prohlášeno za »dobré« 30, za »lepší« 17 a 6 za »nejlepší«. »Královnou« jmenována byla Jiinka vypstovaná v parku ratiboickém. Po vyhlášení ortelu zasedli hosté k obdu. Pípitky platily J. V., purkrabímu, íšskému hrabti Lippe-Weissenfeldovi, gub. radovi a krajskému hejtmanovi královéhradeckému Hrdlikovi, poslední celé spolenosti a všem jiinkám. Pi tom hrála skalická hudební spolenost národní hymnu a hlasité »vivat« provázelo zvlášt tyto dv sloky její:

Aus dem

frohen, wackern Kreise, Der sich heute hier vereint, Und mit dem die Georgine Neu und glanzvoll auch erscheint, Tónt es wie aus einer Stimme,

Oestreichs treue Vólkerschaar Mit der Huld, und mit der Liebe, Die stets Habsburg eigen war, Dass er lange noch beglcke

Wahrer Liebe Unterpfand:

Das getreue echenland.

Gott erhalte unsern Kaiser, Unsern guten Ferdinandi

Unsern guten Ferdinandi

V

Das Er lange noch beglcke

Gott erhalte unsern Kaiser,

pauzách zpívána byla spoleenská píse,

již

složil

k slavnosti té

—

známý professor ve svt literárním. M. T. ho nejmenuje, ale byl to nejspíše Smetana i snad Klicpera. Hudbu k ní složil Karel Geisler ze Skalice. Jiné hudební vnování k píležitosti této bylo od p. Hilmara z Kopidlna. Byla to polka, která vedle uvedené písn byla opakována nejhojnji. Z ostatního programu hudebního, jejž obstaral p. Pitasch, uvádí M. T.:

—

Ouvertura k

Don

Juanu,

již

provázelo »lebehoch« Mozartovi, Duettino ze

Semiramidy od Rossiniho, Ouvertura Ve skalním mlýnu od Reissigera, Cavatina z Fausta od Donizettiho, Ouvertura k Figarov svatb od Mo-

—

") Bohemia, 1841, z 12. záí, . 110. Od r. 1841 konány výstavy Jiinek v Praze v lázních Svatováclavských a to ve dnech 26., 27. a 28. záí (Bohen\ie, 1841, ze dne 17. záí.) Dne 12. záí 1842 poádána jiinková slavnost v Blé pod Bezdzem. Popisuje ji H .n v Bohemii, . 125. ze dne 18. íjna 1842.

—

.

.

1

.

S7

musila býti opakována, Syrníonie z Emmy D'Antiochia od Mercadante a konen »jinnkový valík« a »jinnková polka« od Labitzkého. A veer stkvly bál, jenž trval »von einem souper ambulatoire« až do pozdzarta, jež

ních hodin ranm'ch ... Ale zpráva v Bohemii opravu"), v níž prohlašuje

mla

svou dohru. Prof. Klicpera zaslal jakousi byl tím tvrzení pisatelových za omyly. pímo doten zpsobem nejnepíjemnjším, ježto klamné zprávy Tellerovy zpsobily velikou sensaci. Proto chce Klicpera jako pímý úastník slavpopírá, že by byla zavinila nosti uvésti tvrzení ona na pravou míru.

A

adu

Pedn

krutá zima okolnost, že byl obeslán menší poet Jiinek. Také není pravda, že vystavl p. Steidler balkon i pavla pro Jiinky a p. Rovnž je nesprávné, že by paní Klicperová zasedla mezi porotci, ježto by nebylo možno úkol ten sviti paní, jež nezabývala se nikdy pstováním kvtin. Jediné povolána byla k úkolu tomu paní Josefína Nováková, která také náležela zasedal krom ní fará Turek a pan k trojlístku soudcovskému, v Schmied a ne p. Traxler, který ani nebyl pítomen slavnosti. nestala se »královnou« Jiinka vypstovaná v parku ratiboickém, nýbrž v kuchyské zahrad, a to p. správcem Augustem Hochem. Ostatní vci jsou podle Klicpery správné.

nmž

Konen

O

slavnosti jiinkové r. 1842 dovídáme se toliko, že byla stanovena na k níž »se milovníci a pstitelé této kvtiny uctiv« zvali.'*) Jest to jediný pípad, že nenajdeme o schzce té referátu v souas-

den

12. zán"^),

ných asopisech,

nebo dovídáme

se zase o jiinkáích z

Kvt

roku ná-

sledujícího (1843).

Bylo to zase dne 12. záí, kdy sjelo se do Skalice z ech a Slezska pes hostí obojího pohlaví. Ped 12. hodinou pi »klassifikaci« dostalo se prvních dvou cen p. Bossému, dvornímu zahradníku z Ratiboic, tetí kaplanu skalickému Ant. Charvátovi. »Krásné straky a duhové semenáe« vystavil krom jiných také dvorní zahradník Berenkopf, na nž ekalo »ocenní roku píštího, zstanou-li stálé«. »Po klassifikaci odebrali se pítomní k tabuli pipravené v sále, rozdleném sklenným pažením. Sál jako léta pedešlá byl vydekorován jienkami a jinými kvtinami, tak že lovku vstupujícímu sem zdálo se nejinak, než jakoby do kouzelného zámku byl vstoupil .« Pan Steidler astoval štde, »sloužící se jen hemžili. hustji se na stl stavly lahvice s vínem, tím humornjší stala se spolenost. Zátky lítaly do stropu, z lahví se poalo kouit, hovor nabýval vtší a vtší živosti .« Pipíjelo se. Po každém pípitku zaznly intrády a na konci hymna: »Bože, zachovej nám krále .«

180

.

.

ím

.

.

.

•

)

") ')

88

.

Bohemia, 1841, z 29. íjna, . 130. Kvty, 1842, z 31. srpna, str. 274. eská Vela, 1842, ze 2. záí, str. 280.

Slavnost, jako léta pedešlá, skonila bálem, možno také íci »besedou«, k níž dostavilo se mnoho hostí, zvlášt krásné pleti. Kdo z královéhradeckých byl pítomen, nevíme, Možno, že Pospíšil, s nímž pijel i ze jeho, Jan Vávra (Lomnický), který tuto slavnost vylíil v Kvtech ze dne 23. záí.

O

tom, kterak roku 1844 Skalice uchystala »kvtomilovným pátelm e,« vypravuje široko rozhlášenou slavnost bohyn D a h v eské Vele z 24. záí t. r. vzletn a obšírn dr. Josef ejka. Toho roku Dr. ejka, trávila v Ratiboicích u rodi podzim Božena Nmcová. léka a pítel její, cestuje po východních echách zavítal k ní do Ratiboic na návštvu a zúastnil se v její spolenosti slavnosti jiinkové. tak píše v eské Vele") »Bylo to v úterý 10. záí za milého rána, když jsme se z Ratiboic do Skalice na cestu vydali. Ze všech stran sjíždli se ctitelov nádherných Jiinek, a z mnohého koáru zavítala nám drahá tvá vlastencova. V hostinci »u eského lva«, nad jehožto hlavou se jiinková koruna houpala, hemžilo se host nesetné množství. V píjemném zahradním salonu sedli na vyvýšeném míst tyi soudcové a písa. Ped nimi stál jehlanec, jehož ti boky rozmanitými Jiinkami, vyvolenci to pedešlých rok, jako jiskrnatými klenoty vyšitým alounem ozdobeny byly. ekance vystavené pocty podával panský zahradník Bosse písným soudcm, kteí po bedlivém uvážení každému z nich zaslouženou tídu piknuli a protokolárn zaznamenali. Jaká to zmna asu, stedovké za str-rišné plnoci odbývané, tajemné krvosoudy obrátily se k nevinným kvtinám, místo lidských život vadnou jiinkové listy, místo proud krve tekou proudy Mlnického. zasmušilec tedy naíká a bduje, že se lidskost nešlechtí, že mrav a zpsob k jemnosti nedospívá; kdož mu uví? Jednalo se te o vyvolení tí nejdokonalejších Jiinek, které by královskou poctou odmnny býti mly. Kdo v tajemství jiinkového pstování zasvcen není, divil by se, že práv tato bezvonná kvtina, která jako žena marnotratná, všecku sílu svou na lesknavé barvy zevnjšího hedvábu vynakládá, takového zalíbení došla. Tomu však není takto. Dokonalost Jiinky záleží v jiných vlastnostech. Na barvitost, rozložitost kvtu nebere se žádný ohled, nýbrž hledí se, aby z vlastního semene vyrostlá kvtina nesla hust smstnanou korunu, jejížto svinuté lupeny v pkiv' srovnalosti sférickou dokonalost napodobují, tak aby žádný lupen nad

svým daleko

1

i

—

—

A

—

ostatní se nevypínal, ale svorným duchem k celku pispíval, a konen aby pi úplné yykytlosti v jiinkovém srdci plná zásoba svinutýxh lupínku neskonený vývin slibovala. Toto pouení o dokonalosti Jiinky, ješto by

se pro

mnohou

lidskou Jiinku hodilo, smíilo

m

s

kvtem

tím, jejžto

vždy za páva mezi rostlinami považoval. První poctu obdržela Jiinka ")

eská Vela,

1844,

str.

307

jsem z

p-

a 308.

89

stovny

p.

umleckého zahradníka

bradsky,

památku jeho velké lásky k

telm

Bosse, jsoucí nazvána J

i

i

Pod-

Vlasta a tetí princ Albert, na pírod. Za odmnu udlila spolenost psti-

druhá dostala jméno

ti skvostné poháry, z nichž se

pi hostin hluné

toasty pily.

Po

veselém kvasu, který se v píjemném a velmi vkusn ozdobeném sále odbýval, kde v hlavním výklenku v zeletiém poli bílými kvty vysázená slova eská »Sláva Dahliil« se skvla, zavznly slavné eské sbory Jelenovy, které tak jako instrumentální hudba pi stole nelíenou pochvalou

vyznamenány býti musejí, zaež obyvatelstvo Skalické svému zasloužilému mšanostovi netajené díky vzdává, kterýžto pochvílí své národnosti a pknému umní vnuje, o emž hudební skladby k písním zvlášt ku slavnosti Jiinek od váženého hosta básinným pkným jsou dkazem. Že zpvy národní hlun uvítány byly, neteba se zmíniti. Skvostný bál ukonil píjemnou tuto slavnost, kterážto co spojišt spoleenského života Skalického okolí nikdy beze vší dležitosti ostati

Když byla úastnilo se jí

poádána

r.

40

Do

nemže.«

1837 prvá slavnost jiinková v Skalici nad Úpou, r. 1844 stoupl poet pstitel Jiinek znamenit, takže t. r. vítala Skalice 180 jiinká. Než roku následujícího návštva poklesla. Jiinká dostavilo se dne 16. záí pouze 80: hustý déš odradil mnohé. Déš také bránil, aby hosté prohlédli si »spanilá dítka Kvteny« v pírod. Všecko však vynahradil p. Steidler, který penesl Jiinky do místností hostinských. Prostorný sál s nkolika místnostmi vedlejšími byl ozdoben »nkolika tisíci tchto kvt nejkrásnjších« ... »v pletencích dlouhých a velkých kytkách, i jiné podoby, jako myslivnu, poustevnu, vž atd. pedstavujících .« Dekoraci tuto, jak prozrazuje Mlyslimlír [Ludvík]"), provedl Hurdálek se starostí nemalou. »Ze všech stran se na každého usmívaly sliné, bujností kynoucí Jiinky. prvotn cizinky, pece již dosti zdomácnlé, oslovily každého hosta upímnou pro sto srdeností eskou: »Vítejte námí« Nelíená slova tato na nkteré dojemn úinkovala; škoda,« povzdechl si dopisovatel »že tato schzka pro jistou okolnost více eského rázu nemá, by míti mla.« Po 11. hodin vrátili se rozptýlení hosté do sín zahradní, kde provedeno bylo ocenní dvouletých semenákv. Z ticíti vyhovovalo požadavkm pouze pt, jež byly pijaty do katalogu. První cenu dostal »P od v í n«, jejž vypstoval p. Bosse, druhou Hurdálek. Prvnímu vnovala spolenost pokál sklenný, druhému cukenku. »Nyní se odtud hrnuli všickni do hlavního, nádhern ozdobeného sálu k obdu, po esku, totiž chutn hojn pipravenému. Chutná jídla, eská vína, upímný hovor, libozvuná hudba pluku Hoheneggského z Josefova rozhály srdce, rozjaily mysl a rozvázaly jazyky všech pítomných dosti .

hostí.

.

A

—

i

i

")

90

Kvty, 1845,

str.

460, též

str.

416.

a

—

,

brzo.« Hostina zakonena strunou osvícení byl hluný ples

arovném

—

eí s

a nkolika pípitky. »Vecer pn rozmnoženou spolenosti, aby oká-

živé. Vru, eské sleinky bez lásky k materzaly krásu svou Jiinky vné.« Jiinky, plny krásy bez pravé jsou in, tak lahodné,

—

Skalici, nýbrž v Náchod. držána byla až 22. záí. Tentokráte nevíme. Z jakého dvodu stalo se to, Zpráva Kvtu ') o slavnosti této jest celkem struná. »Vchod, schody, pkný sál a vedlejší pokoje hostince u »Zlatého slunce« byly Jiinkami a listím vkusn okrášleny. Škoda, že pro nepíznivou povtrnost toliko 4Q osob ke stolu v nadeeném sále se sešlo. V postmnním pokoji posuzováno 24 nov vypstovaných Jiinek, z nichž jedna panem správcem Hochem z Ratiboic vypstovaná odmny, a jiná od téhož pána pstována »Druhé akcessit dostala Jiinka pana Bosse, prvního akcessitu došla« knížecího dvorního zahradníka v Ratiboicích.'') Mimo to bylo 300 velnai pkných Jiinek jednoty jiinkové na podívanou vystaveno. Mezi stolováním hrála kapela c. k, ostrostelc Královéhradeckých. Tatáž kapela hrála i veer v bále v témž soumrn vyšoeném a osvtleném sále nejnovjší

R.

1846 nekonala se slavnost jiinková ve

.

.

.

kusy.«

Nepodepsaný teny asto ješt

referent volá

blažila;

vroucn: »Kéž by

tato slavnost ctitele

kéž by ale také píznivjší povtrnost

jí

v plné

Kv^-

míe

užiti nebránilaí«

Poslední slavnost jiinková konána 20. záí r. 1847 a vylíil nám ji Klsko (= Kolísko)."") Tentokráte opt píroda hrozila, že slavnost zkazí, ale »po mnohých deštivých dobách pohoda co lybí oko jasná následovala. Jitro sice ješt nahnalo ponkud poadatelm strachu, ponvadž byl, šedivý mráz, nebo mli obavu, ,že Betislav s Juditou, nebo Hostivít s Kasou, aneb Liboš s Bibianou, které v nejspanilejší kráse své hlavinky vypínaly, zmrznou, zernají a k exequiem se hotovili budou. Obava byla zbytená. Jmenované Jiinky nezmrzly a hosté nemohli se nabažiti ani krásy jejich.

Den 20. záí

ár

'')

t. r. byl v pravd jiinkový; »na pijíždjících koních u koplno Jiinek, na mýtní zástav množství Jiinek, na hostinci u »Bílého

Kvty, 1846, .

ze 6. íjna, str. 480. Podle zprávy o slavnosti v Bohemii, . 143 z 29. záí 1846 první cenu obdržel Hurdálek, druhý akcesit p. Bosse, p. Hoch z Ratiboic, první akcesit p. z ostatních pr\Tií známku obdrželo 4, druhou 7 a tetí 10 Jiinek. ") eská Vela, 1847, str. 315, (z 1. íjna). vynikajícím eskoskalickém uiteli a pracovníku národním Josefu Kolískovi podrobné zprávv pináší spisek eská škola na Náchodsku. V jub. roku 1908 sestavilo uitelstvo. Nákl. c. k. okr. šk. rady v Náchod 1908. ^)

fará

O

pam

97

lva« p. Steidlera obrovská kytka Jiinek, v sále vnce z Jiinek, zkrátka samé Jiinky; lovku, jenž vstoupil sem, zdálo se, že jest v nkterém arovném .« zámku ze 1001 nocí prelí ve výklenku sálu mezi nejkrásnjšími Jiinkami stkvl se obraz Ferdinanda v zlatoskvoucím rámci.' .

.

V

Ped polednem nastalo jako v létech dívjších ,sortirování' Jiinek. Jiinka centrálního správce z Ratiboic Hocha, ,byla králem'. Byla ,v barv podobna k Leonoe, jen o nco více ržové barvy, útvar její jest však okrouhlejší a vbec subtilnjší'. Jméno o nco menší, kulatjší, lístky její ml pinésti katalog na r. 1848. Kolíska tšilo, že bral se ohled pi pojmenování Jiinek na jménd eská, jako na p. Pemysl I., Libuše, Božena, Otakar, Žižka, Jií a j., jakož i na jména ,našich výteník,' jako prof. Smetana, prof. Klicpera a j. »0 1 hodin sedali hosté, paní s Jiinkami v pletencích na hlav, a páni s Jiinkou u kabátu ke skvostn pipravené tabuli, kteráž mezi jinší okrasou a dobe pipravenými pokrmy již dávno chvaln známé kuchyn paní Štajdlerové také umle a pemile z Jiinek vyvedenou besídkou se skvla.«

kvt

Pi

tabuli hrála

znovu k životu vzkíšená ,chvaln známá' hudba esko-

sms z eských písní náHusitský kvapík, »rozjaila se mysl pp. host tak, že mnozí známou píse spolu zpívali, všichni pak opakování tch dvou kus žádali. Na to následovaly obvyklé pípitky: první pípitek dvorního rady Ericha, který získal si zásluh krom dkana Regnera a j. o školy prádelní, platil králi Ferdinandovi a celému domu panujícímu. Hostina zakonena písní národní »Bože zachovej nán\ krále«, naež v pátelském hovoru nastalo louení a zvaní k pesroní slavnosti starších pp. host.« skalická.

Když pak provedena byla Procházkova

rodních a

Svobodv

V

7. hod. veer zahájen valíkem Štrausovým bál, a v okamžiku byl tento tak prostranný, ist osvtlený sál a okolní pokoje krásnou pletí a mladými pány všichni Jiinkami ozdobeni naplnn.

—

—

Tanení program

byl jenom eský. Hudba hrála nejnovjší a dokonalé skladby ,chvaln' až do rána. A zase starý stesk ozývá se ze závrených slov Kolískových: »0 kýž pak by bylo možné v odpoinkách mezi tancem v hovoru u krásné pletí tolik mateských zvuk slyšeti jak eských krásek zde bylo! Oí jiinkol jiinkoí krásná jsi, ale nevoníší«

—

Slavnosti jiinkové, jako vešly

s Hurdálkem v život, tak smrtí jeho (zeprosince 1847) i zašly. Dojemn zní pohrobní vzpomínka pítele jeho, professora Jos. Fr. Smetany, již pinesly Kvty.'")

rriel

")

92

poátkem

Kvty, 1847,

str.

608.

»Hrstka

zem,

vržená do hrobu Františka Hiirdúlka od pítele jeho J. F. S.«

Odpoívej v pokoji, píteli drahý! Švadly vnadné Jiinky tvé, zhubené mrazem jizlivým, uvadnul po nich laskavý pstitel jejich. Jak krásn kvetly v zahrádce tvé celému okolí vítané, jak se dail zrst, jak vynikala lepost pod umlou rukou tvou! Když jitro letní nastalo, když se paprsky vycházejícího slunce jiskily na porosených lících jejich, sestupoval jsi s klidného píbytku svého do zahrádky, jediné útchy své, abys mnoholetým neduhem sklíená prsa posilnil. Tu se na t usmívalo každé poupátko novorozené, z otvírajícího se kalíšku vdné políbení ti zasílajíc; radostí se ozáilo oko tvé a ubledlé líce zardly se lehkými ervánky blahého citu. Tys žil v kvtinách a srdce tvé bylo korunka kvtnatá, osypaná zúrodujícím pelem dobroty a lásky pátelské. I vzejde z nho semeno v mateském lnu posvátné zem a z toho vzroste kvt nový, nesvadlý list nebeský, v jehož kráse neocenitelné a nevyzpytatelné duch tvj se bude kochati povn. Odpoívej v pokoji! Utšený obraz mírné a cituplné duše tvé potrvá v srdci mém, až já se za tebou odeberu.« R. 1848 Skalice již jen vzpomínala na slavnosti jiinkové. Doítáme se o toTTv v Polabském Slovanu"), jenž vycházel v Hradci Králové nákladem J. H. Pospíšila: »Ve Skalici letošního roku nebyla slavnost jiinková nepochybn proto, že po smrti našeho Hurdálka s takovou horlivostí jiiny se nepstí, nemysli tedy žádný, že to vinou Ústavy, jak se rádo od zpájejich

i

teník

jí

za vinu klade.

Pornník

trvalý nás«.

postavil slavnostem tetí knize »Osetek«

jiinkovým

A. Jirásek v nové se o inserátu faráe daického Josefa Turka, dále o prvé slavnosti jiinkové, o pípravách a prjejím, o úasti Boženy pi slavnosti, a j. V »Zemžlui« dotýká se historik a malí kraje tohoto slavnosti jiinkové z r. 1841, kdy došla zvláštní pozornosti paní Nováková, cho pardubického dchodního, která tehdy zasedala mezi »ceniteli na soudné stolici« s faráem Turkem a josefovským Šmídem Slavnosti jiinkové byly rázu ist lokálního a nepinesly toho, co ekalo se od nich, jak patrno z narážek referát Nebyly to slavnosti výlun^eské. Nebyl to jazyk eský, nýbrž jiiny, jež sem lákaly hosty z daleka široka. Proto však nelze jim upíti krásy a pvabu Bylo to kus idylly v pohorském zákoutí tomto ... ke konci i jazyk eský hlásil se tu hlasitji o právo své Pišla jiná doba, jiné zájmy a pro besedy kronice'

»U

V

bhu

zmiuje

Nmcové

.

.

.

.

.

.

.

.

.

A

.

jiinkové nebylo

")

již

.

.

u nás místa

.

.

.

Polabský Slovan, 1848, ze 24. íjna,

str.

72.

93

VLASTA PITTNEROVÁ:

BOŽENA

NMCOVÁ V

POLNÉ.

co milejším a vzácnjším nad vzpoprobuzení, rodii mými vyprávné, zachovávané ve vzpomínkách rodinných jako vzácné kvty. Jsou takové vzpomínky jako kvty immortell, nepozbudou svojí barvy,

zda bylo mi kdy v Nevím, dob národního mínky

žití

z

zdají se býti

svží jako kvty protže.

mst

Poln v Žárských horách, panoval cíly ruch byly patrimoniální úady vrchnosti, arci nkdy doby, vlastenecký. Od mecké, ze zámku polenského peloženy do Pibyslav a Zámku (i Kláštera) Žáru, zvedalo obanstvo hlavy a záhy eská etba vykonala svoje

V mém

rodišti,

poslání.

Divadlo eské poalo se hráti již r. 1825, a to v sále vrchnostenského njaký kousek, a tak zvané »akadenmecky zámku. Hrálo se nkdy a deklamací. nmeckých mie« bývaly sestaveny z eských zaídivší si svj kupecký obchod v roce 1838, stál záhy Otec v kruhu vlastenc na elném míst. Pi obchod v zboží smíšeném ml trafiku (pamatuji se z doby svého nejútlejšího mládí na tabuli s malovaným Turkem a nápis »Prodag c. k. tabáku«), pak vinárnu a malé knihkupectví, pipojené k prodeji kalendá a školních knih. Vlastenecká spolenost scházela se ve vinárn u Pittner každé nedle, ítány tu eské noviny, pjovány navzájem eské knihy a rokováno o tch »nových« asech, o úkazech slibnjší budoucnosti eského národa. Byly to doby naivního vlastenectví Tylova, kdy pednesení eské písn, zavšení obrazu z eských djin, kupování eských knih platilo za iny vlastenecké, iny, jaké nazýval Havlíek »vlasteneckými cukrlaty«. Ve vinárn mého otce zavšeny byly na stnách obrazy eských král, poínaje Pemyslem; nescházel Hus a Žižka, a jak vycházely podobizny eských buditel, pibývaly k pedešlým. Byl tu Jungmann, Dobrovský, Palacký a jiní, a hlouek vlastenc patil zbožn k obrazm tm, erpaje z rozhovor o nich uvdomní a sílu k té drobné národní práci, která stala se úkolem menších venkovských mst, která vnikla do rodin a stala se základem pevným pro práci píštích i

—

i

zpv

mj

i

pokolení.

Ve s

všední dny scházel se ve vinárn kroužek menší. Picházel

dkan

obma kaplany, úedníci a nkteí starší mšané. V roce 1839 pidružil se k této denní spolenosti Josef Boivoj

Nmec,

kterýž se práv do Polné dostal. Seznámiv se žádal nové pátele o zapjení knih. Oba kaplani, Josef Seidl a Josef Tap n K u h n nabídli svoje knihy rádi krásné mladé paní Nmcové. Božena Nmcová peetši nmecké knihy obou knží a obdrževši z ruky kaplana Kuhna Tylovu práci »Poslední ech«, vyprávla mému otci o hlubokém dojmu, jakýž tento román jí byl v duši zpsobil. i

9-1

svoji knihovnu a prvou knihou, kterou si Otec nabídnul mladé paní odnášela, byl almanach »Vesna«, ízený Boleshvem Jablonským. Záhy pinesla knihu zpt, záhy proetla celou otcovu knihovnu a shánla se po eských knihách, kde jich bylo lze jenom sehnali. Psobila pi spoLíbilo se jí v Poln a libovala si v kruhu vlastenc. lených schzkách za letních podveer a nedlních odpldn v l}Ostinských zahradách a pod lipami u panského pivovaru na paniky i

mšan

i

a nabádala tyto k eskému tení. Pivezli Nmcovi s sebou do Polné synáky Karla a Hynka a narodila se jim zde dceruška. Když šla s touto k úvodu, provázela ji do kostela místo kmotry moje matka, kteráž ráda na to vzpomínala. Nmcová nazývala maminku pak

nkdy

žertem »paní kmotrou«. líbilo se v Polné. Msto jest pekrásn položeno, starý zámek a zícenina hradu zrcadlí se v hladin obrovského rybníka »Peklo« s pekrásným pozadím lesnatého vrchu. Moje maminka vyprávla vždy ráda, že docházejíc k dohledu na pole, potkávala asto Nmcovou, která se saima po mezích procházívala, majíc vždy plné ruce polních kvtin a tyto i za pasem ve vlasech zatknuty. Že byla velice krásnou, íkávala matka vždy, tvrdíc, že slinjší ženy nikdy nepoznala. Ráda však sthovala se Nmcová roku 1842. do Prahy, kde byla ve vybraném kruhu tehdejší vlastenecké spolenosti mile pijata a oblíbena. Vzpomínala však ráda na polenské vlastenecké pátele, dopisovala si s kaplanem Kuhnem a mým otcem, kterýž ji také nkolikráte v Praze, dvoudenní jízdou po dostavníku dostižitelné, tehdy arci dlouhou,

Nmcové

i

tém

navštívil.

objevilo se jméno se polenští vlastenci

Když tšili

prodlévala.

Dkazem

Boženy

jest,

Nmcové

z toho,

že v

na obzoru eské

že spisovatelka

literatury, tu

Nmcová

mezi nimi

mnoha rodinách dáváno dítkám jméno

Božena.

mj

otec pojmenoval tak svoji dceru, a maminka byvši nkým vyzvána I za kmotru, což se asto stávalo, a žádána, by dala novorozeátku svoje jméno Leopoldina, odpírala vždy, míníc, že to jest jméno nmecké, a radila nazvati dítko Boženkou. Slibovala Nn\cová, že pijede se nkdy s dtmi do Polné podívati, le nedošlo k tomu. Ale spisy její kupovány a teny, tšeno se, any se objevovaly její práce

v asopisech. Opisuji tuto dva

listy,

které psala

Mnohovážený Podivila jsem

rokem

Vám

se,

že

mj

odeslala, skrze

list

Božena

Nmcová mému otci. V Praze, dne 2. ledn-a 1845.

píteli!

ješt nemáte, který jsem hned

mladého

Sadila, ale

on

jej

ped novým

bezpochyby nja9S

dal a tím se snad opozdil. Kdybyste ho tedy nemel dostat, jsem Vás prosila. radji o tom, Bude se zde jako loského roku na masopustní pondlek dávati maškarní merenda, o které se chtjí zdejší vlastenky v národních krojích presentovat. An žádný zde ten kroj okolo Polné nezná, ráda bych já, jestliže šat dostanu, Polenskou selku dlala. Já však nevím, jest-li to pvodn eský neb nmecký kroj, ale to nic nedlá, jen jestliže se v eských vesnicích nosí. Myslím ty širokaté selky s tmi modrými suknmi a tím epením. Bute tak dobrý, zdali Vám to možná, a objednejte mi to. Ale musela bych míti všecko, totiž: sukni, zástru, šnrovaku, kabát, košili a pak to epeni do hlavy; ale te nevím, jeli to již z vlas udlané a jehlicí se to jen pidlá, aneb si to každá sama udlati musí; prosila bych tedy, abyste to psal a jen pentli a jehlici poslal, nejsou-li ty rulíky falešné. Že erné vlasy mám, to víte snad; ale pro vtší jistotu Vám posílám míru délky, šíky ramenou a v pólo. Nejvtší nit je délka, nejmenší šíka ramen ervené punochy a prasky ke stevícn\ se njak a prostední v pólo. postarám, jakož i o ervený šátek. Co dláte ve Vaší Polné? Nebudete mít žádný eský bál neb besedu? Myslím, kdybysme tam te byli, že by nás to víc tšilo. Kdy pijedete zase do naší Prahy? Až bude železná dráha, to bude píteli slávy, a všecko

kému vozkovi

píšu

o

Vám

mn

O

——

Také n\áme mnoho nadje k vystavní nového eského diNyní Vás ješt jednou prosím, jestliže Vám to možná bude, byste je co nejdíve šaty dostal a Vám to jina žádné obtíže initi nebude, hned psal, zdali je dostanu odeslal; ale to Vás budu prositi, kdybyste ili nic a po kom je posíláte. Pozdravení od mého muže na Vás a všecky známé, jakož ode mne, obzvlášt Vaší milé choti mjte odporuenu.

eské

vadla.

mn

mn

m

i

S úctou zstávám Vaše

Božena Nmcová.

Ochotný pítel rád vyplnil pání spisovatelino, opatil a daný kroj. Tuto podkovací dopis:

V Mnohovážený Odpuste, že jsem kuju; byla

jsem

Praze,

dne

18.

zaslal

února 1845.

píteli!

tak nezdvoilá a teprv

žá-

jí

,

te Vám

za Vaši službu

d-

mn

když vozka pijel, trochu churavá, a posud není tuze dobe; poslala jsem tedy šaty bez ádky psané. Ty punochy a to tílko beztoho že jste selce dal, já jsem si je dala z tenší látky ušíti, ale kdyby ji to nebylo milé, nechala jsem plátno pi tom, snad si ho ale nechá tak. Já Vám mnohokráte srden dkuju za Vaši starost Vaší choti, a budete-li kdy eho ode mne žádati, mileráda Vám to udlám. Jestliže ješt co k placení pijde, tedy to pište, já to zapravím. Jak jste se v besed bavili? A jak jste masopust strávili? Jak merenda dopadla, budete ty dni,

i

mn

9b

beztoho ve Kvtech od Tyla ísti, bylo toho mnoho a nebylo to tak srdené léta a bude z merendy eská rekroj se líbil. Ješt jako v loni; douta. Byl jste spokojen s Vaším referátem ve Vele? Pište brzy zase nco tak prospšného a potšitelného jako o Morav, bylo by potebí, kdyby se to v echách také stávalo. Nyní ješt jednou Vám díky vzdávám; Vaší drahé choti, jakož i všem odporuenu. Od mého muže srdené pozdravení. známým mjte

dv

mj

mn

S úctou

Božena Nmcová.

Onen referát zaslán byl Antonínem Pittnerem do »eské Vely«. Týkal eského plesu i »besedy« v Jihhv, pi které byl otec mj spolupoadatelem. Pi této zábav rozdávány byly dámám tanení poádky v podob hodinek. Krom seznamu tanc nacházely se na ržovém lístku se

veršíky:

V

staré doubravin lipka roste,

mladá

v jejím libém stín vítej, milý hoste.

tob

Lahodí-li libé

stínu

vání,

sob

neobtžuj

lipky pstování.

MUDr.

Leopold

Fritz, tehdejší a dlouholetý jihlavských, který v letech osmdesátých koupil pro eskou školu v Jihlav a svoje jmní zemev neženat odkázal Ústední Matici školské. Byl pítelem mých rodi, dojel doprovodit Veršíky tyto

potomní pedák

dm

složil

ech

—

—

mj

moji maminku ke hrobu. Jeho sama pak doprovodil ke hrobu otec, tehdy již kmet více než osmdesátiletý, nedlouho ped svojí smrtí. Vzácnou, drahou jest mi vzpomínka, že rodie moji úastnili se jen drobné, pec dležité práce národní. Nejdražším jest mi po nich ddictvím. A vzpomínka na Boženu Nmcovou, na iejí pátelské styky s rodii

by

mými zstane mi po as

života kvtem nevadnoucím. pod horami Žárskými žila vždy památka slavné spitichém sovatelky v úct a lásce u všech, kdo ji znali i kdo poznali ji jenom z jejích spis, z jejího zlatého péra

V

mst

.

^ 97

STANISLAV SOUEK:

EJKV DOPIS ,Z RATíBOfilC'' V ESKÉ VELE R. 1844.

L

ékaská pomoc, které dr. ejka, potomní professor na lékaské fakult university Karlovy (1812—1862), poskytoval od roku 1841 Božen Nmcové, záhy pešla v upímné pátelství, významné pro duševní rozvoj mladé spisovatelky.

Z tohoto pátelství vyplynula nkolikadenní-

vRatiboicích vzáír. dlela vésti

návštva ejkova

Tam totiž, okívajíc z tžké nemoci, Božena Nmcová. ejka dal se svou pítelkyní pro1844.

od poátku srpna po nejbližším okolí ratiboickém, 10. záí súastnil se

s ní

ve Skalici

jiinkové slavnosti, oblíbené to píležitosti ke schzce okolních vlastenc, se scházeli a sjíjiž k výstav Jiinek a k udílení cen nejpknjším ždli, aby se spolu potšili a pohovoili si o ruchu vlasteneckém i zkušenostech svého psobení, a vyjel si s ní a její sestrou Marií do Náchoda. e s k á V e 1 'a« r. 1844 pinesla z jeho jeho zážitcích cestovních ruky ti dopisy (oznaené vesms šifrou C). Prvý (»Ze Skalice nad ze dne 24. záí na str. 307 308) popisuje jiinkovou Úpou«, v ís. slavnost ve Skalici. Tetí, opoždný, s poznámkami a úvahami o ruchu vlasteneckém, pocházejícími již z cesty zpátení (»Od Cidliny«, v ís. 87. ze dne 29. íjna na str. 348), dopluje jej zprávou o vlasteneckém psobení duchovenstva zavítavšího k jiinkové slavnosti.

kvtm

»

O

n

Druhý, nejdležitjší 27.

záí na

str.

—

.

(»Z

312), otiskuji tuto pro

nostiBoženyNmcové.

Ratiboi vztahy

c«,

jeho k

v ís. 78. ze dne

literární

i

n-

Božena Nmcová provázela pítele pvaby krajinnými, upozorovala na význané figurky z obyvatelstva, na lidovou tradici a a pi tom opakováním sesilovala si dojmy zbylé z mládí a doplovala je novými zážitky (spolu slyšeli na p. vazbu »hvzdy požáry házejí«). Souhlas ejkv utvrzoval a zvyšoval hodnotu, již pikládala tmto souástkám svého

e

\^\

mládí.

ásteku materiálu takto povzneseného do výše zvláštního zájmu, jejž pedpokládá literární zpracování, Božena Nmcová 'asi na podnt ejkv hned napsah a uveejnila v »eské Vele« r. 1844. Jsou to »národní povsti«: >>S n ý C t b o r« (otištná v . 79. ze dne 1. íjna), »D e v t kíž i\« ^^ ^^^ ^^' ^^stopadu) a »R o u s í n« (v . 1Ó3. ze dne 24. prosin7 ce.)v\) Z nich výslovn v list ejkov pipomenuta prvá, jež v »Babice«') je pouze skizzována; druhá, se snadno rozeznatelnými prvky z lidové bali 1

i

'

')

Nov

otištny v »Sebraných spisech

B.

Nm co

v é« pro knihovnu »cšií spiso-

uspoádaných Marií Gebauerovou (toto vydání cituji dále) IX. 376—383. Ponkud pepracovány pojala povsti ty B. do svých »Národních báchorek a povstí« (v uvedeném vydání »Silný Ctibor« V. 326—330 »Rozkoš« dívjší »Rousin« — V. 331—332, »Devt kíž« VI. 17—19.) ) Sebr. spis n., 49. vatelé XIX. století«

Nmcová

-

i

dvou lady o ženichu skonavším na cest pro nevstu/) je v »Babice« ) ve variantách, z nichž druhá je bližší versi vypravované v »Ceske Vcele« a v »Národních báchorkách a povstech«, prvá pak se zdá rozvedením varianty v »eské Vele« pouze naznaené. K tomu, že z lokálního materiálu zpracovala práv povsti, Boženu Nmcovou krom obliby a zvláštního hodnocení tohoto druhu slovesného v tehdejších dobách vedla asi knížka známého z Jiráska ( z jeho románu »U nás« a z jeho autobiografie »Z mých pamtí«) tehdejšího hronovTellera (1812—1875) »S a g e n der H e r rského ranhojie Zum Theile nach historischen in schaft Orig-inalien, und zum Theile nach miindlicher Uberlieferung- in Versen bearbeitet«, vyšlá v Praze r. 1839. Božena Nmcová tuto knížku vzdlaného a ušlechtilého lékae znala a užila jí vedle jiných ješt pramen, povstí shledaných tehdejším na p. v povsti o »Silném Ctiboru«

Marka

Náchod

Bóhmen.

—

—

—

studnickým lokalistou Josefem Myslimírem Ludvíkem (17Q6 ^1856), zpravodajem Tellerovým a potomním pisatelem »Památek hradu, msta a panvlastníkv jeho« (díla dokoneného 'a vydaného teprv ství Náchoda, pítelem Ludvíkovým, novomstským dkanem Janem Karlem Rojkem.)') Zmínka ejkova o povstech z Náchodská mla pipravovati patrn tenástvo »eské Vely« na otisk jich. Jedna z nich, »Silný Ctibor«, o níž je v list výslovná zmínka a jež asi souasn s listem zaslána, vskutku je otištna hned v následujícím ísle, jiné dv pak ješt do konce roku. Jiné prvky ejkova listu, zejména všecky z prvého jeho odstavce, shledáváme pak až v »Babice«. Njaká slovní shoda ukazuje, že B o ž e n -a píšíc »B ai

Nmcová

biku«, sáhla po dopisu ejkovu, jako najisto užila v ní posledního (17.) Obrazu z okolí domažlickéh o«.*) Erbenových

Ballada tato se te na p. v »Prostonárodních eských písních a íkad]ech«, 1886. 530—533 (ve vydání prvém, z r. 1842, již též, v odd. l. 4 ) ;) Sebr. spis n., T67-T69. ) tom o všem více v é lánku »Povsti Náchodská u B. Nmcové« v tomto sborníku. ) Ubraz ten otištn v Sebr. spisech IX. 108—115. obou, v »Obraze« (IX. 114) i v »Babice« (D. 278) reprodukuje se, v podrobnostech odchylné, babiina báje o slziek, obou (IX. 115 a U. 215 je zmínka o pozorování, že když »stromy ve kvtu se líbaií«, t. j. když vtrem sklánny sebe se dotýkají, bude hojná úroda, v ústech babiiných je cizí znalci lidového života na Náchodsku, ponvadž tu pranostika tato se svým charakteristickým výrazem není známa. »Obrazu« (IX. 112—113) vypravuje se o strážné báb-koenáce, jež ve vsi zdarma pomáhá od nemoci, za to však ode všech je ráda vidna, »jako by patila k vlastní rodin«, a »musí být pi svatb, pi krtinách, a pohbu«, k níž z celé vsi »pijdou s radostí i žalostí«. Není tato bába vzorem v této k babice, jež také po lidovém zpsobu léí a v Olešnici, i když dti se jí rozešly do svta, nebyla sama: »všichni obyvatelé vesnití byli bratími jí a sestrami, ona jim byla matkou, rádkyní, bez ní se neskonil ani kest ani svatba, ani poheb« (II. 2)? »Obrazc« i v »Babice« se slovními shodami pipomíná se povra, že žena, jíž zemelo dít, do svátku Jana Ktitele nemá jísti jahod. Dle »Obrazu« (IX. 110) "'')

O

m m

V

p-

V

vod

a

V

píin

V

prý

totiž

na

sv.

Jana Ktitele

chodípannaMariaponebiarozdávádtein

jahody. Kterého dítte matka však ped

sv.

Janem

jahody jedla,

7*

99

Dopis zní

Z

Ratiboi c.

kterém slnou

mne

z

se, odbhna tsným okolnostem, v núdolí octnul, jichžto milá vlast naše nesísvém chová, bylo mi, jakoby se píroda živým okem na takových úkrytech, jako je divokost Kokoínská), a tichá

Kdykoliv jsem

tch perozkošných

adu

v

dívala.

ln

V

Ratiboické údolí od zliského mostu.

tomu ekne:

»Ty nedostaneš nic, lobé je mlsná matka sndla,« a ubožátko se musí na druhé dívat a nedostane nic. Když si na to zpomenu, jak puk bych je mohla pozít!« (dodává žena vypravující to Božen Nmcové.) Dle »Babiky (II. 54) zase, »jak ume matce dít, nejí do svatého Jana Ktitele ani tešn ani jahody. To prý chodí Panna Maria po nebi a rozdává to ovoce všem dítkám. Kterého dítte matka ale zdrželivá nebyla a od toho ovoce jedla, tomu Panna Mariu: »Vidíš, holátko, na tebe se málo dostalo, matka ti to sndla.« Proto se zdržujou mutky od požití toho ovoce.« romantické údolí pod hradem Kokorínem v eském Stedohoí, djišt ) Divoce

malým

Máchových »Cikán«. 100

ekne

zachoklidnost Ratiboická, kde každá hájina, každý chlvrmek poesn dýse, neUpa Divoká živost. a síla vala se i v prosté mluv podivn obrazivá je požírá, a lid nazývá protrhané popodmílá tsné behy, ale jako zlá beží »na požíradlech«.') Hvzdy jinde svítí, tam o nich prostá žena vypravuje, že na ni »požáry házejí«.') Každá zboenina je bájí -a povstí oživena"), v ústech lidu neumírá silný Ctibor s pánem Ricsenburským"), ba až podnes tká tam vedle starodjinných duchu") šílená Viktora tváe krev a mlíj<0; v strastné skutenosti. Bylo to mladé, hezké

sa

dve,

Mla

vlasy jako havran erné. milého myslivce. Ten, aby ji k horoucnjší lásce pohnul, nasbíral bylin tajné moci, a své milé, aby nevdla, do šat je zašil. Stalo se pak, že se milenci museli rozlouiti, on opustil krajinu nemlo stání, i pustilo se za hosvou a odešel do ciziny. Nebohé chem. Srdce jeho však vychladlo, a nemlo pro svou vrnou ani milostného slova více. Viktora se zbláznila. Jako Blanka Devanská obývá jeskyni a bloudí po stráních s rozcuchanými šedinami, v rozedrané sukni a usedá pi msíku na splavu, kde o plnoci s jekotem vln o závod zpívá a po opozdilém myslivci kameny hází.") Z Ratiboic je do Náchoda jen malý kousek cesty, a lovku to nedá, aby toto sídlo stateného Koldy nenavštívil. Povídají, že prý byl velký loupežník, a já bych mohl dokázati, že on až po tu chvíli každému nechal, což jeho jest. Za okny, z nichž Koldova zbra klapala a outoníkm dobrou noc dávala, rozléhají se deklamace ])otulné divadelní spolenosti, která tam s Ifflandem pláe. Ta smlá drzost, jak se zámek ten s výšiny dol dívá, musí každého pekvapit a udržuje pi ráz starodávná nádhery, teba by krášlivá ruka nového

dve

te

—

te

nm

svta moderními okrasami sebe mocnji

pokoj

jej

ovíjela.

Ochotný prvodník

nám mezi pknými

obrazy zasmušilou tvá Piccolominiho, ježto by každého, kdo není silných, otužených nerv, tím sršivým erným okem uknouti mohla. A vru, díve než hodina minula, byly by bez mála ti vlastenecké životy") v hlubokém píkopu na vky ležet zstaly. Kdyby nám byl Kolda odzvonil, nic bych nebyl ekl; -ale vedl nás do

a okázal

»Požíradlo« uvádí »Babika«, uv. Spis II. 23. »Hvzdy požáry házely < t. H. 18, »pod žhoucími požáry« (slunce) t. II. 280. ") lánek »Povsti Náchodská u Boženy Nmcové« v tomto sbornich viz

*)

')

mj

O

níku. ") Výslovná tato zmínka pipravuje jist tenáe na otisk »Silného Ctibora« v následujícím, 79. ísle ze dne I. íjna. ,, , „,., "\ Mínny asi bájeslovné bytosti, jako Rybrcoul (o nemz na pr. v »Bab!Cce«, uv. hastrman (t. U. n. 18, 264), ohniví vodník 180), Spis n. 31), svtýlka (t. H. 18, 172, muži (t n. 180), strašidla a drábi ili lesní loupežníci (t. II. ]80) a p. Viktorce v »Babice« U. 17-18, 63-90, 143, 202-203, 288-293; k vy-

,^,,

AO

..

rt

»Puní knžna« z »Rozmanité prósy« I pravování o ní srov. i v Jiráskov Viktorin z »Babiky« s nkterými (Sebrané spisy XXIL. 1896) 46. Episodický píbh novými prvky tradiními, s tendencí pispti k uctní B. Nmcové, ale bez umleckého v »Povídku o Viktorce. Vesnický román«, vnovaný zdaru rozedn V. »památce vzácné krajankv z Ratiboic« a vyšlý v »Píteli domoviny« l885, sv. 6, na

ezníkem

str.

3.-210. ")

ejkv,

B.

Nmcové

„ Mane. .

a

její

sestry

WJ

n-

z pouhé mody zahynout, pro pouhou modu krk zlomit, tot píliš. Od hebeny, kdežto kolika let zanevely panny a paniky na všecky kosti dlouhé vlasy v poslonové ze hebenem pantátové usedlí sami jindy ádku drželi.") Tím pišli hebenái na mizinu, a museli si jiného yejdlku nabídl se nám, že nás z Náhledti. Jeden z tchto ruinovaných choda poveze. Nezbhlá ruka hebenáského vladae a podivné nezpsoby jeho vraníka, který beze vší známosti eského básnictví ani za vlas neeckým taktem tancovat, sklopily nás za mostem do movdl, že by krého píkopu. Brzy potom sedli jsme však opt v novém povozu, a bo-

tém

hebená

ml

nedalo na modiny dlouho mysliti. I zpomnl jsem kroje'^) v okolí Náchodském, kde ženské mezi obilím jednotvárnost na si jako opravdoví modrákové vypadaly. Na hlav modrá plena, okolo krku modrý šátek, sukn modrá, zástra modrá (mají-li také oi modré, to nevím, byl jsem od nich píliš daleko), vše to je vývsní cedulí") panujícího

hat vyhvzdné nebe

tam plátenického a modrobarvíského promyslu.'') Postavme k nim selku Plzeska, a máme vedle chrpy pivoku. U epce kalouny na pl lokte široké, živtek zlatem vyšitý, u košile rukávy jak dudy, deset ásnatých

z

sukní pentlemi lemovaných, punochy šarlatové a stevíce na špalíkách. se lovk podívá, všude hojnost, všeho nazbyt. Pijíždjíce k Ratiboickému úvalu, byli jsme rozkošným podíváním pekvapeni. Po celé jedné stráni planuly tisíce a tisíce jisker, jakoby byly hvzdy s nebe sp-adly, nemohouce se tam smstnati. Takové nesetné množství svatojanských mušek spatil jsem co živ ponejprv najednou, celý pokraj u cesty byl jimi jako živými diamanty posypán. Srdce, žádáš-li ješt více? Není-li vlast tvá ve dne istý ráj a v noci nebe samo? pravil jsem a opakoval

—

Kam

si

z Ilirské

písn:

Chvála tob neskonalá, svtýlko ty moje drahél

hvzdiko luh

ty

drobná

malá,

jiskro lásky blahéí

Ty

jsi démant Bohem daný ozdobu jaru, létu, dílek slunce, ponechaný k potšení tráv, kvtu.

n'a

'")

") ) I

Té módy pipomíná . Vela: kraje. Srov.

t.

též

n. 132: »Byl šat

»Babika« toho lidu

zamstnaní.* ")

t.

II.

hvezdjek, 102

štítem

jejich

smýšlení a dílem

modrých tisknutých šatech plátných, v nichž »dévata vyhlížela celý týden a o barvíství v »Chudých lidrch« IV. 172. >>i se babika zahledla na strá, kde tolik svatojanských mušek, tch živých

jako modráky«, ^ )

34.

vývsním

O

C.

se kmitá?<'

»Babikn'

t.

11.

143.

FRANTIŠEK BÍLÝ:

NMCOVÁ

BOŽENA

Dnewraucn

A BOHUSLAVA RAJSKÁ.

w sobotu o pl desáté na noc skonala w Pánu po pešastného manželstwí našeho má pelaskawá a

27 Dubna 1844 letech

lOti

ode mne milowaná

twero malých nešporní na Wratislawi.

jakau

jsi

cho

Maria, zstawiwši

Pohbena dne 30.

dítek.

t.

m. mezi

4.

a

5.

po sob hodinau

hbitow

pináležejícím k farnjmu chrámu sw. Wojtcha we dobrotiwý ti dal, andle, zajisté tu neskonalau radost, zde na tom zaslaužila. Pimlauwej se u Boha za mne

Bh

sob

m]

swt

opuštného a za swé sirotky. Amen.« Tak zapsal si na lístek, chovaný dnes v Museu jiné

království eského, mezi zprávy rodinné Fr. Lad. elakovský, hluboce zarmoucený nenadálou

zmnou

osudu svého.

—

—

a tžce nemocna plných 11 nedl jeho dlouho j-ako doposud nemoci rodinu celou stíhaly tyfem, jakož vbec toho roku zárove s matkou dítky všechny jedno, na až ležely, as jeden takže nikdy, ale manželka byla již pestála krisi a ani elakovský nezstal na nohou

Byla ovšem cho

—

a lékai vstili, že do kvtna bude zdráva. pvodkyn a Smrt její vzrušila celý národ

—

mnnek

Vatavských nebylo

pedmtu

sladkých Po-

více.

Zvllášt ovšem tžkou ránu, která tím stihla elakovského, chápali usmálo štstí po dlouhých letech nadlidského v Praze. Sotva se bylo zakotvil kolísavé hmotné postavení své pevn že tím, strádání profesurou universitní, již opt odvrátilo úsmvnou tvá. Milákem osudu elakovský vru nebyl. A cho jeho všechny ty strasti, bídy, nehody milovaného manžela snášela hrdinsky, majíc jen slova útchy pro, nahrazujíc mu domácím blahem, co mu bylo odepeno na klidu a blahu vnjším. V Praze znali slin energickou povahu, šlechetné srdce i skromnou mysl vzácné ženy té, i truchlili proto upímn s pedním básníkem národa,

na

konen

pvcem

spanilé

Rže.

Mezi projevy soustrasti upoutala pozornost elakovského báse, vnovaná zesnulé choti jeho Marii, uveejnná v Kvtech v . 58 ze dne slávy. Znla takto: 14. kvtna 1844, od ... .

Památce Marie elakovské.') Ach, tam v

kraji cizím,

v lžko chladné

rže

naší ddiny; Ozdoba to naší krajiny Záhy odkvetla co kvítko vnadnéí

Sklesla

Krut

uchvátila

pda

cizí

Drahou dceru matky echie! ')

V

Pánu zesnulé

choti F. L.

Plate pro

Svému

ni dcery Slavieí Slavíku ach zmizí!

elakovského, professora

Rže

literatury slovanské.

103

Jevily se nám v ní svaté ctnosti, Krása Božská v rouše pozemské, Již

Bh

v luhy Slovanské, odstel obraz spanilosti!

seslal

By nám

mla

žíti. Jenom pro vlast naši Cizí vítr zlomil kvtinku; Dítkám vyrval z lokt matinku,

Mající jim svatým strážcem býti!

Až

z

tch

slzí

Nyní bytuje zas v první vlasti. Vesna panuje, Tam, kde trnuje Kde v záí

vná

Bh

Tam

neuiti

již

My však horem V njžto sklesla

vné

—

žal ni strastil

k rovu vzdálenému. schránka duše Tvé,

Velé posíláme slzy své, citu upímnému!

Ukanulé

skvetou nezabudky.

Budou svdit krajm vzdáleným, Že je svatá dcerám Sláviným Upomínka na vše krásné skutky! ,

.

.

.sláva.

Báse tato se dotkla Celakovského hluboce 'a zvlášt srden. etl ty verše opt a opt, jak napsal dr, Stakovi dne 4. ervna, s pohnutým a velice potšeným srdcem. Byly prý mu vyteny z duše. Vzkázal po dr. Stakovi šlechetné pvkyni vroucí díky a prosbu, aby mu je opsala a podepsala pro jeho sbírku autograf. Osobn že se podkuje pak za svého pobytu v Praze.

Dlouho se myslilo, že autorkou té básn byla sestra choti Stakovy, Antonie Reisová, vlasteneckým jménem se nazývající Bohuslavou Rajskou, a tuto domnnku první vyslovil Jungmann v »Historii literatury«, dále opt vydavatel vzájemných dopis dr. Václava Staka a F. L. Celakovského, uveejnných v »asopise eského Musea« r. 1871 a 1872 v poznámce k listu Celakovského ze dne 4. ervna 1844. V knize »Z let p r o b u z e n í«, vydané Žofií Podlipskou r. 1873, vytištno jest na str. 143. knihy první rovnž, že »báse tato pochází z péra Bohuslavy Rajské, napotom druhé choti Františka L. Celakovského«. A prof. dr. Václav Tille v práci životopisné »Božena Nmcová«, r. 1911 vydané, píše taktéž o básni na Marii od Bohuslavy složené. Ale z korrespondence Celakovského a z pozstalosti, v níž se i žádaný Celakovským ten opis zachoval, vysvítá, že autorkou básn byla slena Františka Božislava Svobodová, potomní paní Pichlová, známá též peklady z franštiny ve »Vlastimilu« i o sob uveejnnými. Zpvné písn své, otiskované v tehdejších asopisech, podpisovala vtšinou pseudonymem »Marie Cacká«. Na prázdniny toho roku Celakovský se synem Ladislavem se vypravil do Prahy, dcerušky Ludmilu, Ludviku a Marii zstaviv v dobrých rukou ve Vratislavi. Cestou se zastavil u pítele Vinaického v Kováni; do Prahy pibyl dne 15. ervence a byl tu hostem dr. Staka, kdež bydlela po smrti matin Antonie Bohuslava. y Praze ovšem mysl jeho byla ihned upoutána všemi starostmi tmi, které skromné tehdejší hnutí eské pinášelo s sebou. Zvlášt mnoho se hovoilo o vychovacím ústav pro eské dívky, jejž. Bohuslava Rajská roku si.

i

W4

—

1843 zídila, podrobivši se za tím úelem zkouškám uitelským, a pro njž usilovala dosíci práva veejnosti. Byla to na svou dobu myšlenka smlá býti ženský dorost získáván náa veliká, nová, jejíniž uskutenním rodu a vzdlání. Úady se nemly k tomu, povoliti ústav ten, hledajíce v jeho založení BCih ví jaké nebezpeí. Rozumí se, že Antonie tím vším byla nemálo rozrušována a že i s Celakovským o tom mnoho hovoili.

ml

Tento choval k ní ode dávna srdenou úctu, nejen proto, že s píbuzenstvem jejím byl v pomru upímn pátelském, nýbrž pro její, jak sám jí to vyjevil v list ze dne 20. srpna r. 1844, panenskou ušlechtilost, pro její krásnou povst, již si na všech stranách získala, a zvlášt pro její vlasteneckosí. Navzájem Antonie vzhlížela k elakovskému s úctou nevšední a byla mu, jako jeho choti, pátelsky oddána. O tomto pomru svdí její vyznání, uložené do zápisek jejích, ale omylem pitených Marii acké, pod kterýmž jménem se chová tento úryvek jejich v elakovského sbírce autograf bibliotéce Musea království eského vnované. Tam si doslova i

i

zapsala:

»Dnes 7mého kvtna 1842 odebral se náš Celakovský do Vratislavy. Bivše churavá dala sem ho prosit, by ke do mého pokoje pišel, on to uinil, já nebyla vstavu mluvit, ruku mi podal, nás všechny polili slze. On se rychle odebral doprovázený od vroucních naších práni! pro mu nerozumjí, pro vláda naše takového muže cizému národu pepouští; je to jak se zdá kletba každého vku, že si bývalého všímá a pítomné oceniti nezná, ano jim opovrhá. Jednou se ti oi odevrou pak ale bda tvá bude marná, pak bude snad pozd napraviti. Je-li možná tedy mu popj velký a v mocný Tvrce naší navratní do drahé vlastií nedopus by tento duch v cizin zahynul.«')

mn

O

—

Od Staka Celakovský nad to znal, jak Antonie peovala o dítky jeho že vynikala pímo jakýmsi nadáním vychovatelským. Ba i zesnulá cho jeho Marie kdysi paní Fricové, druhé seste Antoniin, se vyslovila, že kdyby mla nkdy zemíti, pála by elakovskému, aby Antonie se stala druhou manželkou jeho. A totéž pání projevila Marie za své nemoci také •a

elakovskému pímo. Proto tento pomýšleje po smrti její na osud dítek svých a chtje jim matku bytostí stejn šlechetnou a dobrou, ovšem zraky své obrati! rovn na Antonii. V list dne 20. srpna Antonii poslaném vyznává se z toho upímn. A ani prý mu nevstoupilo na mysl, že by se mu jaké pekážky postavily v cestu; pokládal vše za vc pirozenou a jako hotovou. Oekávalo však jej v Praze sklamání. Pátelé patrn se mu v dopisech nahraditi

^) Podobn se Antome vyslovila po 2 letech pímo v list ze dne 24. srpna r. 1844 elakovskému poslaném, kdež mu napsala: »Jak jste se ped dvouma lety všechny z Prahy do Vratislavy pesthovali, bylo mne zajisté tak bolno jako Vám; pamatují ležela v posteli; Stank mne oznámil, že se ten den velmi dobe; byla jsem nemocná P. Celakovský louí; poprosila jsem jej by Tebe, pvce náš drahý, ke mne pivedl. Tys pišel, ono okamžení se v duši jmou hluboce zarylo, a asto modlitba má nejvroucf>

i

njší na blaho Tvé

i

rodinu Tvou drahou k neby vstupovala. <;

105

obletována ctiteli pro slicnost svou ......ínili nikdy o tom, jak Antonie jest nezmii (Slavoj) a nadšený mhdý SloAmerling Karel i vzdlání své, a že zejména r. 1841 na Slovensku a který poznala se kterým s Hrobo, Bohdan Samo vák spolu o její píze. Amerling soupeí od toho roku nejednou dlel v Praze, 'a mezitím nakloniti tak posléz Antonii si dovedl svojí sedmiletou láskou že mu tedy v beznu r. 1844 byl se ucházel již také o jakousi Bohdanku nejrozhodnji, slíbila ruku. Ale píbuzní se proti tomu satku postavili co naléhání povolila spíše byla tu Antonie že se, Zdá sešlo. nho takže s Amerlingovu a poukazm jeho, jaký úkol by mohla vykonati pi jeho Budi ve spojení s ním pro vzdlání ženské, nežli povelu srdce. Toto byl si opanoval Hrobo, který miloval Antonii Bohuslavu se zanícením pímo nadzemským a jehož listy a básn sálaly horoucím ohnm, láskou výmluvnou, ba až fantastickou. Tak mluviti, tak psáti, tak se rozplývati milostnou slastí nedovedl nikdo druhý, a není divu, že když jí svou

—

—

—

mu neodala nadje na budoucí spojení. Jaromíní dokonce, že se stala snoubenkou jeho. Nemyslila tehdy na vku (jí bylo již 27 let, Hroboovi nco pes 24), že Hrobo ješt nemá žádného postavení a kdo ví, kdy jaké míti bude, že trpí chorobou plicní a že jest jiné víry. Hrobo tedy pijel v kvtnu r. 1844 do Prahy a požíval pohostinství rodiny Stakovy, jako vbec Slované tam bývali ochotn vítalásku

po druhé vyznal, ona

slav Vlek rozdíl

nými hostmi. elakovský Hrobon znal osobn od r. 1842, kdy tento ubíraje se s bratrem Ludvíkem na universitu hallskou byl s ním od dr. Staka jich hostitele k nmu uveden. elakovský pijal oba bratry pátelsky a dal jim po výtisku »Rže stolisté«. Mínní o pojal dobré. Když nyní r. 1844 elakovský do Prahy zavítal z Vratislav, neznaje patrn pomr, nabídl Antonii satek. Hrobo vypsal mi v list ze dne 5. dubna r. 1884 námluvy elakovského takto: »Ja som z dobroty Dr. Staka bou spolu s Bohuslavou v jeho dome »bytom sytom« a v mojej osobitnej izbe poúvau som ako elak. nahovárau si Bohuslavu za dvemi druhej izby. Napadlo mi, že ju nezvau bada spevca Bohuslavou ale »drahá Antonieí« Málo už bolo v »Rže stolistej«, ale viac vdovca a otca hladajúceho ženu a matku pre siroty. I vo tvái jeho bola už istá ale vždy ešte dobromyselná tvrdost' a ironia uenecká odmeranos. Predstavuvau Bohuslave ažkos stavu uitelskjeho, ktorý si bola vyvolila a mojho osudu ešt nerozhodnutos, ne-

—

—

nm

i

i

—

—

om

i

—

zaopatenost' žaluvau i na to, že mu všetko ažko ide, že nemá štestia ale vtedy ešté nadarmo. Antoniina a poznání stavu vcí ohromily elakovZáporná ského. »Jakovéž ale bylo v Praze mé procitnutí z tohoto sna bezpeného! jaké tu zahrožení, že mé nejpknjší nadje v nive budou obráceny, anto jsem poznával, že srdéko Tvoje již jinam se klonilo«, napsal jí pozdji v list již svrchu zmínném. A uvažuje o vci dále, novou byl jat pochybností, zda-ii v pípad, kdyby se Hrobon zekla, bude moci získati si náklon-

—

odpov

i

106

vk

Te

jeho a teprve mu vstoupil na mysl pokroilejší již nost její on. zetel na tyi dítky jeho; tu byl jist v nevýhod proti mladému, svobodnému Hroboovi, tu vidl, že ani postavení hmotné, ani sláva duševní nestaí promniti u dívky úctu v lásku. Chápeme proto slova jeho, že zmíse všetala v prvních dnech jeho pobytu u Staíku boue srdcem jeho^ možn snažil ji ovládnouti a ji pod veselou tváí ukrýti, až posléz jednoho veera propukla a na jevo vyšla. Odejel pak dne 21. ervence na nkolik dní do rodných Strakonic, ale to odlouení nepineslo klidu srdci jeho; nedovedly toho ani milé vzpomínky strakonské ani hovory s Plánkem. Proto »obrátiti pohled svj v jinou již pomýšlel na to, odjeti vbec z Prahy, snad stranu, k jinému pedmtu«. Ale co prý by se bylo mohlo srovnati s Antonií, co jen z daleka v cen pi ní obstáti? Ale také v Antonii nabídka jeho rozvlnila celé cit, pivedla ji k tomu, že se jala pemýšleti o sob a o obou pátelích svých vážnji, nežli kdy doposud. Byla bytost na výsost sensitivní, vtlený cit. Víme již, že elakovského ctila a si vážila ode dávna, už jako pedního básníka eského; s chotí jeho byla spátelena. Víme též z jejích list, jak se jí dotkl osud elakovského. Když jí podána zpráva o úmrtí jeho choti, tu si pedstavila jeho zoufalost, opuštnost ubohých dítek, zbavených matky; kde najíti druhou v cizí zemi? Pála si, aby byl ve vlasti; byla by si vzala hned »ty drahé dušinky« k sob, doufajíc, že by tolik k ní a jí je svil. Nejednou si jemnocitná duše její srovnávala bývalé štstí a nynjší neštstí jeho a to vše oživlo, když nyní je] uvidla ped sebou. I tichá bolest jeho ji jímala. Nabídnutí elakovského, kterým se zprvu zalekla, míníc, že snad zašla píliš daleko v projevech svého soucitu a snad njak sama zavdala podnt k nabídce této, však poskytlo píležitosti píbuzným jejím, aby s ní proona pomluvili o elakovském a Hroboovi, aby jí pedstavili vše to, sud vážn nemyslila, jak vzdušný zámek jest pomr její k Hroboovi a jaké štstí se jí nabízí satkem s elakovským. Rozhodla se proto promluviti urit s Hrobonm. Optala se ho, jaké má úmysly do budoucna, ale dostala odpovdi jen neurité: že se má založiti ve Sv. A^Iikuláši gymnasium a on na státi profesorem; protože pak plat bude malý, ona že by mohla pi tom vyuovati dívky. Antonie však mla obavu, nebude-li jí pekážkou, že jest eška; Hrobo myslil, to že ani ne, ale spíše víraí Než Hrobo výklady ovšem málo byla upokojena. doufal, že to se poddá. A pece byla se v jejím srdci rozpuela náklonnost k Hroboovi mocnjší nežli ke komu jinému posud. Jeho ideální, horující mysl, ryzost karakteru, jeho vzletné hovory a snahy jímaly ji hluboce bylo to vše

a

i

moe

ml

dvry

—

na

nm

Tmi

i

—

jí

tak píbuzné,

kusem

vlastní bytosti

jetíí

jí líto zanechati vychovacího ústavu, v nmž byla tak šastna vidla právem veliký in vlastenecký osobní. Byl to tžký, rozrývající boj, jenž zmítal jejím nitrem. Hlas srdce a hlas rozumu se utkaly spolu. Ale uvažujíc tentokrát a srovnávajíc všechny oné po prvé podrobn, vážn a zabírajíc v úvahy okolnosti na stran té

Také bylo

a ve kterém

i

i

W7

své i budoucnost svou, dospla k poznání, že snad pece jenom pon^r chyk Hroboovi spoívá více na ok'an\žitém vzplanutí cit a že pi štstí. budoucího podmínek a dsledk všech rozvážení blo posud plné Ten stav nerozhodnosti a zápasu vnitního trval ješt, ba nabyl nové palivosti, když se elakovský dne 28. ervence ze Strakonic vrátil do Prahy.

nm

Tu

jí

šastná náhoda pispla na pomoc.

R. 1842 pišla po prvé do Prahy žena, která hned tu zazáila jako skvlý meteor na obzoru poesie eské; její verše vytištné v »Kvétech« a »eské

Vele«

—

zejména pak

báse »eským ženám«

—

rozlétly se

rázem po

Nm-

a psobily elektrickou jiskrou na eské mysli. Jméno Boženy cové letlo záhy od úst k ústm a od srdce k srdci; ona sama byla brzy od celé obce eské vyhledávána a slavena i do rodin zvána. U Fric se scházela po léta spolenost paní a dívek za úelem vyššího sebevzdlávání, utužování v lásce vlastenecké a literární práce. Podobn i u Stakv mli tehdejší vlastenci a vlastenky literární salon svj. a tam se po prvé Nmcová ovšem docházela k Fricm k setkala také dne 17. ervence r. 1844 s elakovským. Ale churavost ji donutila práv v tch dnech po nkolikaletém polékai naléhali, a hledati zdraví na venkovském i byté opustiti Prahu, vzduchu v Ratiboicích. I pišla se dne 8. srpna dopoledne rozlouit též ke bylo, Stakm. Antonie si zapsala o této návštv doslova toto: jak by andl míru byl vstoupil do rozboueného mého srdce. ekla jsem, jak velice lituji, že nyní odjeti musí, kdež by mi upímnou pátelskou radou nejvtší službu prokázati mohla. K jejímu dotazování svila jsem se jí s trapným svým postavením. Tšíc mne a litujíc, odešla a já opt stála s burácejícím srdcem svým bez pomoci -a útchy. Téhož dne veer Antonie dostala dopis od Nmcové, o zprvu myslila, že jest uren elakovskému. Ale poznavši, že jest její, utekla se s ním, jak jen se mohla od veee vzdáliti, do své komnaty a tam jej všecka rozrušena teprve peetla. Byl jaksi doplkem dopolední rozmluvy. cová píše tu, jak boln ji dojala slova Antoniina a jak nesnadno jest v té vci radu dáti; že však pes to jí chce vyjeviti, jak o vci smýšlí. Kdyby se s ní neshodovala, má jí to prominouti. S ženským jemnocitem jí radí, aby se zkoumala, jaká jest její láska k Hroboovi, zda-li jest to ta opravdová láska, ta váše, pro kterou lovk na vše zapomíná, co se mu staví v cestu, pi níž milovaný pedmt jest jedinkým cílem blaha, i jest-li to láska, kterou chce obtovati pro vlast, pro naši vc, zda-li nectí v jen mueníka slovanského národu. Jest-li to první láska, pak ví, že slova její jsou marná; pakli druhá, prosí jí, aby se uchýlila k druhé stran, kde psobiti více, kde udrží slávu celého národa eského, udrží otce rodin a rodinu k radosti otce a pro svatou vc naši^ Nmcová dále uvádí, jak se tím Antonie zaslouží a také proslaví. »Vte, Vy nám po boku našeho pvce, toho skvlého slovanského slunce, nejvíce pomoci mžete. Ve Vás skládají celou svou nadji mnozí mnozí (což jsem ovšem nikdy íci nechtla); zdali vy jej neochráníte, kdo by to vlasti

i

Stakm

na

»Mn

nmž

Nm-

nm

mže

—

708

mohR

aby pro nas nebyl

nosti sahaji«,

i

Také »bližší okolnosti, které do domácna stran Celakovského, což také jest veliká

ztracen.<<

ty jsou lepší

výhoda, »neb duch tratí sílu, když starost o vezdejší chleb jej tíží.« Tento list Boženy Nmcové byl pro Antonii »na poušti bloudící«, jak to teme v zápiskách jejích, »hlasem božím«. Probdla celou noc, touc jej opt a opt, a uvažujíc o všem znovu a všestrann. Jak mocný to byl boj, jik vdná byla za list Nmcové, když nikde nemla opory, to jasn vysvítá z dopisu, jejž o tyi léta pozdji poslala Nmcové a v nmž skoro týmiž slovy, jako ve své zpovdi ze dne 13. srpna r. 1844, vypisuje sviij stav tehdejší a dsažný úin slov jejích. Píše jí doslova dne 17. záí 1848

mimo

jiné toto:

mn

raditi více nebo si byla andlem mým a rádcem, kde žádný nechtli v okamžení kde Bohuslava opuštna a truchlící ke Všemohoucímu vzpínala ruce prosíc se slzami by jí ukázal cestu, kterou kráeti má; a hle Bylt mi od Boha poslán, netu pišel list, otisk vroucí soucitné duše Tvé! bo boj pestal; já vdla jak jednati mám; mysl má se vyjasnila; vle má ».

.

.

—

posilnila!

——

Ráno dne

zmnného mu Podobn

srpna se

Q. srpna

chování

ehkovský

poznal hned z pozdravu Antoniina a ze rozhodla a to pízniv pro. Dne 11.

jejího, že se již

zaslíbila.

Nmcové v list jí poslaném srpna p)0 odjezde elakovského, kdež také piítá hlavní zásluhu o své rozhodnutí Božen Nmcové (Vy jste mi byla strážným andlem v této boulivé noci, kde jsem o samot stála bez pátel, bez pítelky, bez potchy; tu milosrdný Vás poslal, pátelská Vaše slova rozluštil y o), a kde jí dkuje za konené uklidnní své, vypravujíc též, jak píbuzní radostn pijali tu zm.énu, jak ústav svj povede ješt pl roku dále a pak ]ej odevzdá pítelkyni a jak se chystá navštívit Vinaického a Ant. Marka se Stánkem a Fricem. Božena Nmcová píšíc svj dopis, nemla však jiného úmyslu než prohloubiti uvažování Antoniino, pispti v tžké chvíli pátelským slovem zkušené ženy, nikoliv zpsobiti rozhodnutí pro elakovského. Nechtla Antoniinu, odepsala ji pimetl k vynucené obti. Proto peetši se vyznala, že si ani nepomyslila, jaké jí ihned v tom smysle. následky by mohla míti pátelská slova její, až to poznala z její odpovdi. Ptá se jí, co tomu rozhodnutí íká srdce, zdaž ulehly všechny boue, které dne

tento obrat u ní nastalý vypsala

13.

mn Bh

hádán kusrdceméh

odpov

Upímn

jím zmítaly, a uhostil-li se v

nm mír. Mnoho by za to

dala,

kdyby

ob

jí

mohla

i vyplyvyetla, nemíní-li jen pinésti nulo-li rozhodnutí Toninino z pesvdení o pravém stavu vcí. by nepijala, ihned by zase napravila, co snad zkazila; každá písmenka toho listu osudného prý by ji na duši pálila. Ptá se pímo: »A co bychom sebou pináší a jste tím získali? Vy neznáte bemeno, jež taková pohledti v oko

a z

nho

ob

Ob

—

dosti silná je nésti?«

Ale utšuje sebe, že se Antonie nepenáhlila a že zdravý rozum její blaho bude lepší, Antonii pak tím, že je-li

zajisté rozpoznal, co pro její

W9

nerovného na nové dráze její, snad se to lehko narovná. I dkuje jí jménem všech pátel a ctitel elakovského, že nám ']e] pro vlast zachopro rodinu, a peje jí, aby bh lásky vystlal jí dráhu životní vala, jakož ržemi bez trní. Bohdana (Hrobon) lituje, ale doufá, že mladé srdce jeho po ase snad si najde náhradu; nyní zaujímá mysl jeho vlast. Jen je-li Antonie spokojena, pak jest spokojena i ona, Nmcová. »Po boui slunce svítí a modré nebe se na nás smje.« touce dopis ten, nemžeme než koiti se žen, která tak hluboce a jemn dovedla analysovati city díví, až vru žádný filosof by to nedovedl lépe. Ponkud jinak líí Sofie Podlipská tento obrat ve smýšlení a cítní An-

nco

i

toniin.

pedmluv

ke sbírce dopis »Z let probuzení«, vydané r. 1873 a zvlášt podrobn v »Životopise Boženy Nmcové«, Kobra v Praze, mluví toliko o ústní rozmluv mezi L. u I. vydaném r. 1891 Nmcovou a Reisovou, která se udala o návštv Nmcové u Fric, kdež dámy hovoily o pomru elakovského k Antonii. Nmcová prý teprve dovdla, a jakkoli s Reisovou nebyla ješt dvrnji známa, zde se o osamvši s ní, pobyla u ní ješt dlouho do noci. »Následek toho hovoru bylo rozhodnutí Rajské o pijetí ruky elakovského«, praví Podlipská dopíše dále slova v Životopise Nmcové. »Upomínka na tuto rozmluvu tamtéž s Rajskou zstala Nmcové nevyhladitelná. Vypravovala mi ní, a jakkoli se mi nedostalo štstí seznati osobn Rajskou-elakovskou, mám o ní v mysli velké pontí díky tomu, jak Nmcová mi ji líila. Byla okouzlena její ideálností, klanla se jejímu dkladnému a všestrannému vzdlání, divila se její skromnosti až pílišné. Nemla pro ni jiného slova p'ak navždy než: »Ta žena je andl. Pi ní není vady.« »N bylo že rozhodnutí Rajské bylo dílem jeJiž

u

J.

v

opt

Otty, a pak

nm

—

—

n\cové

piítáno,

1 í

m.«

Omyl

Nm

Patrn nevzpomnla osudného listu B. ve sbírce »Z let probuzení« na str. 148. knihy první e. Tak Antonie jest otištn a též v dalších listech obou pítelky jest o sama mluví v list ze dne 23. a 24. srpna elakovskému poslaném, kdež vypisuje celý vývoj náklonnosti své k nmu od jeho prvního odjezdu do Podlipské

a

cové k Antonii,

jest zjevný.

nm

»Bu

Vratislav, toliko o list B. Nmcové; pravíc doslova: upokojen, slovo a srdce mé jení (í) pemluvou dané, nýbrž rozvahou a citem. Není vyprošené ani vynucené, jak snad nkdo by se don^nívati mohl, nýbrž s vlastní vli, vlastním citem podané. List paní ukonil jedin díve boj mj, však nebyl píinou mého rozhodnutí. « Tím mínila zaplašiti veškery domnnky a obavy elakovského, jemuž pomr její k Hro-

Nmcovy

boovi

vrhal

poád ješt

jakýsi

stín

do slunného jasu nabytého

štstí.

V tom elakovský se projevil bystrým znatelem dívího srdce. Jenom Nmcové se Antonie svila, že když se již stala nevstou elakovského, Hrobov osud nejvíce na srdci ležel (13./8.) a »upokojení ubohého Hroi

jí

bon« hodn 110

že

pisplo

k

její

spokojenosti.

Tšilo

ji,

že pátelé

její

se

nmu

nudúle tak, jako jindy. »Ceho jsem se nejvíce bála, to chovali k se nejlépe uložilo. « (9./y.). elakovský jakoby to tušil, ulehoval jejímu srdci tím, že upímné tu zjednával jasno. Tak hned v prvním dopise svém k Antonii z Vratislav psaném dne 20. srpna pronilouvá obšírn o této vci a to s nejjemnjší uten« mezi nj a ji položiti toho, že šetrností. Lituje Hrobon si 1. »Buh to nahra milému jinochovi tomu v nejpknjších žádostech svrchovaného oblažení by nalezl.« kroky jeho k cíli, pi jeho, a Ví, že bolest Hroboova byla nemalá, ale k upokojení vlastnímu Antoniinu uvádí aspo to, »že petrpením této jediné strastné rány množství jiných tžkých muk se jemu uspon«. Sám by nechtl po druhé za žádnou cenu »nositi se svtem na dlouhá léta s milovaným pedmtem, a nenaHrobo lézati konce a cíle touhy své bez jistého v život zachystání«. a což pomyslí-li pi tom na Anješt neví, jaká to jest hrozná trýze, tonii a na její »outlé, toliko pro jemné a spasné city stvoené srdce«í S Hrobonm podle vlastního vyznání jeho: »i v ase bója spokojné se shovárau«. Mluvili o staré (cyrillské) i nové slovenštin. elakovský koupil si od nho výtisk Hurbanovy »Nitry« a hned ji piln proítal. Odjíždje pak dne 12. srpna z Prahy šasten 'a blažen, rozlouil se pátelsky s Hrobonm a pravil mu: Bute mým pítelem! a Hrobo stiskl podanou ruku s bolestným srdcem a zstal elakovskému pítelem. Než Antonie zatím sama se také srovnala s Hrobonm. Hned po oné osudné noci, když se byla rozhodla podati elakovskému ruku, umínila si promluviti také s Hrobonm. Pinesla mu podle vlastní zprávy jeho »zo zahrady z póza Prahy sviezok sviežich rží a víazstvo svoje slovom »Já jsem pebojovala« radostné oznámila.« Vyložila mu všecky dvody svého jednán: a Hrobo je uznal. Antonie po té rozmluv napsala Nmcové, kterak doufá, že mladistvý a jarý duch jeho mu pomže vybojovati mír v první lásce ztracený, a v pozdjším listé jí oznámila, že Hrobo o všem ví a chová se mužn. Hrobo sám pak ješt r. 1873 napsal Josefu Fricovi, když tento mu poslal 3. svazek Ženské bibliotéky (sbírku dopis »Z let probuzení«): »Blahoslavím Boha, Blahoslavím Boha i z toho, že mi na miesto že sa tak stalo ako se stalo žiadanjeho malženstva a slávy v národu naliau kalich utrpie celoživotných, kalich dlhotrvajúceho mueníctva« (byl stižen dnou v nohách, prsními keemi a jinými nemocmi, krom chudoby). Toliko jednu prosbu Hrobo projevil, když mu osud podruhé vyrval Antonii a ona sama mu krutou zprávu tuto podala, aby se totiž dala vymalovati a obraz ten mu vnovala. Tímto obrazem že se upokojí. Antonie odpírala, ale posléze slíbila s podmínkou, dá-li k tomu elakovský svolení. Tak se stalo, a Hrobo choval ten obraz u sebe po celý život. Krátce ped koncem života svého, když jsem se obrátil o nkteré zprávy životopisné, poslal mi obraz ten; má jej nyní p. dvorní rada prof. dr. Jaromír elakovský. Antonie upokojila též Nmcovou zvláštním listem v obavách jejích. Nemá se domnívati Nmcová, píše jí dne 25. srpna, že by byla jednala i

m

»me

i

ve

nmž

i

—

i

.

.

.

i

na

rrr

mj

bez rozmyslu. »Cit a šetrnost jemnost k i

mne

vedl, já poznala srdce jeho (Celakovskeho), lásku mou.« Brojeni Slovák získaly

mým citm

mu

za samostatnou spiproti Cechm, které nastalo Štúrovým vystoupením slovenskou, nesla zvlášt tžce. Milujíc vroucn vlast a národ sovnou svj, nesnesla, aby tohoto ideálu jejího kdokoli se dotýkal. Hrobo stál pi tato neshoda uvolnila prý pouta jejího srdce, i rozhodla se Štúrovi. díve ješt, než elakovský pišel, nevdati se vbec a žíti výhradn ústavu svému. Ovšem byl to krutý boj, jejž bylo jejímu srdci probojovati. Než díky Bohu a Nmcové, nalezla cestu, po které jí nyní kráeti bude sice

e A

»v úinkování tichém a dá-li Bh, ne neprospšném«. pipomíná pispní Nmcové. trnácte dní trval Znovu pak prý vnitní zápas ']e']í. V oné noci, kdy naposled bojovala v duši své, Nmcová prý byla jejím andlem strážným; jinak stála tu sama, opuštná, bez rady, nevdouc, smí-li petrhnouti nelítostn poloviní svazky, sklamati nadji svých krajan, opustiti ústav svj. Byla to noc strašlivá, zdálo se jí, že to kolotání cit ji usmrtí. Ale Nmcová stála u ní a tšib opuštnou. Ubezpeuje ji optn, že slib její nebyl dán elakovskému nakvap a bez rozvahy. »Náklonnost Ladislava mého byla nejvtším pímluvím za nho a tou on zvítzil.« Pesvdila se, že ji vroucn miluje, celým srdcem, mužnou myslí, že jest muž dokonalý, -a doufá proto, že bude šastna. elakovský jest hoden milování a každé sebe vtší obti. Milovati však jej není obtí a jemu žíti bude jí blahem. Obavy Nmcové zaplašuje i ujištním, že vnitní boue již úpln ulehla, slunce opt svítí a modré nebe se na ni usmívá. Jest klidná, spokojena a pipravena na vše, co život jí ješt podá. byla to si. Jonáková, Vyuování na ústav pevezme pítelkyn Antonie již jen se bude pipravovati na budoucí stav svj a poohlédne se opt trochu v domácím hospodáství, které poslední dv léta zanedbávala. Že zetel na ubohé osielé dítky elakovského spolurozhodoval, víme

vdn

—

—

i

z jiného listu jejího.

žádost Antoniinu také elakovský dopsal Božen Nmcové. První k ní jest ze dne 2. záí r. 1844. Prosí pedevším, aby ji sml nazývati svou drahou, svou srden ctnou pítelkyní, a ona aby taky jej tak nazývala. Úcta jeho k ní byla vzbuzena již pekrásnými dary ducha jejího; pátelství a oddanost vyplývá z pomru jejího a jeho k Antonii.

Na

tento

list

Chvíle, které strávil v její spolenosti, poítá k nejmilejším ze všech, zavázán velikou které Praha tentokrát uštdila. Ale jest vdností i za její úsudek, pronesený o v list jí zhola neznámém, k Antonii. Jest nadšen jejími básnmi, nejen tmi, které mu sama opsala pro jeho sbírku autograf^), a peje vlasti své štstí, že nastala již ta doba, kde dcery

Nmcové

mu

nm,

') Byly to »Slavné ráno« a »Vodník«. Prvá báse mla býti otištna v srpnu r. 1843 ve »Kvtech«, ale censurou nebyla propuštna, až teprve po 3 letech, když se Havlíek vci ujal a vymohl si povolení otisknouti ji v eské Vele.

7/2

SI o r -O

na

O o 'O

-o;

oltá tak blahovonné kvty. Neprepíná a není to komu peetl její básn, stejn cítí s ním. Jemnocitn tu Celakovský pomíjí promlouvati o vlivu Nmcové na rozhodnutí Antoniino; nechtl tu ubírati nic Antonii samotné, ve, že slovo její vytrysklo z vlastního popudu jejího, že ten obraz jeho, který si povsila hned po rozhodnutí svém do pokojíku svého, ta »Rúže stolistá«, i »Ohlasy«, které postavila na stolek svj pod nj, umístila tam její láska. A krásný pomr ten mezi Antonií, elakovským a Nmcovou pojrval v plné svžesti, když Antonie po satku svém, dne 2. dubna r. 1Ó45 radostn slaveném a celou veejností eskou žehnaném, odjela z vlasti, aby se do ní nevrátila, až již jen umíti. Hory oddlily dv bytosti duší v sebe splývající, ale oddlily jenom tla, srdce zstala si blízká. Jeden z prvních dopis paní Celakovské do vlasti poslán byl Nmcové. Z nho jako ze všech dalších odhaluje se nám domácnost elakovských ve všem dní a proudní svém. Hned v prvním list dne 9. kvtna 1845 Antonie vypisuje tžké louení své s vlastí a píjezd do nového domova, když je drožka veer dovezla z nádraží vratislavského do bytu elakovského. Tam vstoupivši do pokojv, první otázku uinila po drahých dítkách. Ony již píše tu doslova vypovdti Tob, drahý spaly. »Možno-liž mi soucitný duchu, s jakými pocity pisedla jsem si k lžku mých, nyní zcela náležejících dítek?« Vzpomínka na zesnulou matku jejich a myšlenka, že ji má nahraditi, stídala se s úzkostí, staí-li na nový úkol svj. Hluboce ji dojal pohled na nevinnost a poklid spících dítek; zaplakala, zaplakala, jak posud nikdy. Plá její probudil nejstarší, Lidunku. Udiven pohlédla na neznámou paní, vedle ní sedící. Nebála se jí. Když pak Celakovský jí ekl, že to jest nová maminka, aby jí políbila ruku, uinila tak voln a s ivým pohledem, naež se pitulila k srdci nové matinky. A to srdce pocítilo nevýslovné blaho. »Druhého dne hned z rána hemžily se ostatní dítky kolem mne, vítajíce maminku z celého srdce.« Není mnoho tak krásných obrázk v literatue našíí V dalším dopise Antonie pak žádá Nmcové, aby jí poslaH svj obraz, jejž maloval Heliích, a byla jí zpravodajkou o všem tom, co ve vlasti se její

dovedou

sypati na

její

také jen jeho mínní: každý,

i

—

—

mn

mj

i

dv-

dje

a chystá.

A Nmcová nosti,

pijala dvrnický úad ten a svovala jí obas své zkušesvá pozorování, ale celé nitro své, své tužby, stesky, myšlenky a i

city.

mže

Z list tch tžiti životopisec i literární historik rakteristice }€]{ vlastní i jejích pátel, k poznání doby a

Nmcové

hojný zisk k chalidí.

Ovšem

listv

dávaly zase Antonii podnt, aby ona vypisovala podrobnji smýšlení a názory svoje a pátel svých a takto zachovala ohlas, jejž budily jednotlivé jevy eského života a události politické u nich za ÍKranicemi, a zárove nám dala nahlédnouti do domácnosti a celého života obou exulantských rodin: elakovského a Purkyovy. Jak Nmcová pilnula i

k Antonii, toho zvláštní dkaz nám poskytuje, že když se chystala vydati své pohádky r. 184o, nevdla bytosti, které by je spíše vnovati chtla, mezi nimi, že budou pipsány nežli Antonii. Bylo sice ujednáno

pvodn

ženám eským vbec, všechny

ale

Nmcová

krásné vlastnosti, jimiž

si

patrn vidla v Antonii stlesnny pála míti vyzdobenu eskou ženu, a

vybrala si ji samojedinou jakožto její vzor. »Nasbírala jsem ta nžná kvítka po mezích a lukách naší drahé vlasti a »Komu bych píše doslova dne 20. kvtna r. 1845. do vneku je uvila« je mla vnovati, než mé nejmilejší pítelkyni? Nepohrdnte tím malým vyvrcholuje tento projev dárkem a pijmte jej ode mne na památku.« elakovské tímto dodatkem: mladé paní chované k vážnosti oddanosti a »Jestli Vás v kruhu Vaší rodiny jen chvíli baviti budou, jsem sladce od-

—

—

A

mnna.« Ctíme a milujeme Nmcovou jako spisovatelku, jako buditelku eských žen a spoluorganisátorku ženského hnutí u nás, ale též jako trpitelku, ženského Havlíka našeho. Tím byla na venek. Listy její k Antonii však nám ji projevují ješt s jiné strany, odhalují nám její nitro. Postaí, když na to uvedu jeden píklad, výmluvný a svdící za mnohé. Na zprávu Antonie, jak bolestn se louila na hranicích s vlastí, jak jí bylo s poátku úzko a smutno ve Vratislavi ale v rodin, jak stesk s ní spadá, když vidí, jak ji elakovský a jeho dti milují, odpovdla dne 20. kvtna 1845 touto vzpomínkou na své rodie, kteí se byli z Náchodská opt pesthovali do Zahán v pruském Slezsku: »Práv píšu pohádku o zakleté holubici, ba vru bych na chvíli ní chtla býti. A víte pro? Hned Vám to povím. Letla bych vysoko pes hory a doly, až do zem jednohlavého orla k vysokému zámku. Tam bych sedla ku srdci matiky, na hlavu otcovu, pocukrovala sestry a bratry a pak letla zase dále.« Jako v nžném i tklivém obrázku tom vysoko ped námi vystupuje obraz milující dcery a sestry, tak v další stejn dojemné vzpomínce na Antonii a její rodinu se nám objevuje obraz vzácné pítelkyn. Píše dále: »V malé zahrádce kvete rže, kol ní tvero poupat, nad ní pjící slavík. Tam bych usedla a naslouchala jeho zpvu. Pak se ukloním k rdicí a jedno slovo jí pošeptám a z ržového kalichu tiché »ano« odpovídá. S bohem, slavíku a ržeí« A v jiném list, ze dne 24. ervence, bezdky jí vyklouzla i bolná narážka na osud vlastní. »Jak Vám peju, že jste šastnál« zvolala tu pod dojmem listu Antoniina. »Ráda vím, že Vás láska blaží. Jen v šetrné ruce laskavého zahradníka kvete rže domácího štstí, v hrubých rukou zvadne!« Tato protiva jasu a temna jeví se vbec v korrespondenci tchto let u obou pítelky: u Nmcové byla stálá nemocnice; nemocna byla samr.. byla též ieji dceruška, tžce nesla neúast a vlažnost pražských paní a dívek pi chystaném almanachu a národní práci vbec, bolely ji takr nepíznivé hlasy nkterých kritik o jejích pohádkách a povstech. N;^ druhé stran záilo slunce šastného manželství, oblaženého narozením malého Jaromírka, nového vlndaíka nad radostnou matinkou.

mn

—

v

této pro

Nmcovou

dob, kdy

trudné

jí

bylo opustiti Prahu a

pe-

sthovati se do Domažlic, vzdálených nejen polohou, ale i veškerým životem daleko, daleko od Prahy, kde lepší vrstvy spoleenské nemély ani potuchy o národním citu a selský lid neuml ani ísti ani psáti, takže podle jejích slov by lovk krvavé slzy nad tím lidem plakal, v této Nmcová našla v Antonii tšitelku upímnou a vroucí, jakou kdysi ona odpovdla vytištných soukromých kritikách stesk o byla Antonii. Na jak ji ve své skromnosti nazývá, jí mimo jiné, že není nepatrnou práce její, byla by si pála, aby Nmcová se mohla nýbrž dležitou nanejvýš. podívati do rodinného kruhu jejího, když po nkolik veerv jim elakovský pohádky její pedítal. Tu prý sedly dítky kolem stolu, se dívajíce na tatínka a naslouchajíce slovm Nmcové. Ruce jim byly sklesly a sotva si dovolily oddychovati. Každý pocit, každé hnutí mysli, vykouzlené tenými slovy zrailo se na jich tváikách. Pohled na takovou besedu jejich byl by Nmcovou zajisté pesvdil, že práce její jest

dob

—

—

i

Srden

upen

dobrá a dokonalá. A jindy napsala zas Antonie: »Inu, kdo za našich si

ú.sudky tak

dobe moudrých

jako

nemoudrých

dn nco

dáti líbiti

.

.

musí Doporuila

napíše, .«

aby pány kritiky nechala žvatlati a potšila se tím vdomím, že veteránové literatury naší jinak smýšlejí, z jejích prací srden se tší, jak toho má mnohé písemné dkazy v rukou. I výrok Purkyv, že »každé slovo

jí,

paní

Nmcové jest jak

ryzí zlato«, s ní sdlila, pipojivši, že

Purkyn nikomu

nelichotí.

Takovými slovy Antonie vzpružovala útlou mysl Nmcové, ale ješt ráznji se obrátila proti ponurým myšlenkám jejím na smrt. »Jakž nás dopis Váš polekalí« napsala dne 6. ervence r. 1846. »K pipouštti jen sob takových myšlenek! ví dobe, k potebným jest nejmenší lístek, což teprve tak libovonný, rozvitý kvítek naší drahé eské lípy, kterýž by nám nikdo více nahraditi s to nebyl. Ach nemluvte, že snadno jest umíti! Vám, kteráž uprosted bodrého našeho lidu žijete a všestrann psobíte, není ani možno umíti. Žijte, žijte a pracujte, nebo prožíti podobn Vám život v této vlastenské úinlivosti musí býti nesmírné štstí. jež nevýslovné vnitní uspokojení pináší.« Takovýto velý soucit, takové upímné uznání bylo balšámem pro duši Nmcové v Domažlicích. Mysl její se posílila a utšila, takže již dne 25. listopadu odepsala své pítelce, aby se nelekala jejích lamentací, že duch její nabyl zase té svtlosti, kterou díve ml. »Pipadám si jako temeno erchova, na nž se z okna dívám, když je ohromné balvany šedých chmur

—

bh

emu

emu

i

tísní, dokud je svtlo nebeské nezaplaší.« Takto Antonie dále rozsévala jasné a radostné chvíle do melancholie Nmcové, zvouc ji srden též k sob do Vratislav. Nkdy pak elakovský pipsal zvláštní dopis, jako prý velké lodi dopisy totiž manželiny mívají za sebou ješt malou lodiku pivázanou, a potšil tím Nmcovou ješt více. Používal dopis svých k dotazm lidopisným

zahrnují a

i

—

—

i

i

a filologickým. 8*

?;5

Když pak náhodou o prázdninách

r.

oba:

1847, byly

elakovský a Nmcová, v Praze se stetli veery tak veselé a rozmarné, že naposled

to

potrestati a nechati kleeti, protože došlo až na hubiky. Nmcová uložila pak Antonii, bude-li se proto hnvati, aby si je dala od manžela vrátiti. Antonie na to jí odpovdla, že jest tomu setkání

pí.

Staková oba chtla

povdna,

že

elakovskému

prospšný úin

Nmcovou, a vidouc do ech po návrate jeho velebí za to Boha kdo ví, jestli Vás ta divotvorná hubika ne-

uložila vyhledati v Praze

této cesty jeho

a šelmovsky dodává: »Kdo ví, uzdravila obaí« Od té doby však se pomry poaly obraceti. Nemoci, trudy a starosti zahošovaly se zase u Celakovských, a utšovati musila zase Nmcová. Jednu velikou radost Nmcová zkazila Celakovským, když r. 1848 sám elanavštívila své rodie v Zaháni a do Vratislav si nezajela. Tu V dtkliv. Nmcové domluvil choti a výtkám své pipojil k se kovský prý býti a papeže nevidti, jest zrovna tolik, jako ve Slezsku býti a do Vratislav se nepodívati. »Zkrátka a slovem, vzte, drahá paní a pítelkyn naše, že se na Vás proto velice hnváme, a já zvlášt ani nevím, mám-li Vám to kdy odpustiti.« Ovšem se Nmcová omluvila v list ze dne 16. února 1849 tak, že nezbylo než uznati dvody její. Byly tuze prosaické. Chystala se k Celakovským opravdu, chtla je pekvapiti, ale uslyševši, že za Zahán jest do Vratislav 20 mil a cesta že stojí tolik a tolik, podívala se do své pokladny a poznala nemožnost provésti úmysl svj. Nekladla nikdy na bohatství pražádnou váhu, ale tu prý litovala tuze, že bohatou není, a nahlédla, že je škoda, peškoda, když tch šajn není. Nemžeme tu podrobn sledovati obsah zajímavé a obsažné korrespondence obou vzácných žen tchto po všech stránkách. Našli bychom tu, jak se Nmcová stavla k Havlíkovi a sporu jeho s Tylem, jak ke slovenskému osamostatování, jak soudila o pomru našem k Rakousku, o jesuitech, o pohbívání ohnni, pro které zahoovala píšíc o smrti Jungmannov, jehož tlo by se nemlo nechati od shledati, jak zkrátka všude a ve všem chovala názory svérázné, smýšlení pokrokové. Ale pominouti nemžeme postavení jejího k ženskému hnutí eskému. Stanovisko její zejm vysvítá z tchto slov jejích: »Jakou moc má žena v své ruce! Co jest žen nemožno udlati, co nedokáže 'nnilenka, manželka, matka! Kdyby všechny ženy tak smýšlely jako Vy a já, zajisté by to brzo v naší vlasti jinae vypadalo!« Ale ovšem takových žen bylo tehdy málo. Proto stýská si poád do pražských dám! Jen vlastenení slovy u nich vidla, ped prací prchaly. Zejména ji také mrzelo, že se vytvoovaly s})oleenské rozdíly mezi bohatšími a chudými, a vštecky prorokovala z toho neblahé následky. Krásné zaátky z let 40. rozplynuly se v nive. Toho litovala zvlášt Antonie, která všechny síly své byla v Praze vnovala vlastenecké výchov dívek. Ale zdá se, že tu Nmcová vidla pece jen trochu ern. Aspo ten úkaz, že r. 1848 pražské paniky zvolily ze sebe 4 deputn:VL!
erv

116

ím

vz,

svdí o síle eského cítní jejich. gTátze a žádat za propuštní za úel zakládati díví školy další in, že utvoily spolek, který eské pro dti pro dosplé dívky, mohl vytrysknouti jen z myslí nadšeNmcová a volána byla ných pro práci. Té práce se ovšem úastnila Také

ml

i

i

k ní

i

Antonie.

Památného toho roku pátelství obou žen pokroilo dále ješt o postupe, který vbec zbýval: Nmcová nabídla Antonii, aby si tynabídku nadšen. »Tys mi, vroucí duše, dovolila Tebe slovem ty oslovovati,« ode{)sala jí dne 17. listopadu 1848. »Duše moje již dávno Tebe takto nazývala, nebo jsi byla andlem mým a rádcem, kde žádný raditi více nechtl Srden vítám a celuju v myšlenkách svých, uzavírajíc pevnjší a užší svazek duší našich. Vždy jsme sob vždy rozumly.« Ano, rozumly si dobe, shodovaly se ve všem, zejména, co národa se týkalo, shodovaly se v tom, že síla jeho spoívá v lidu a že pracovati dlužno s ním a pro pedevším. V tom byly ob pedstihly svou dobu, jako ji pedstihovaly v práci pro vybavení žen z okov nevdomosti, neuvdomlosti a neinnosti, ve snaze po sebevzdlání a v horování pro vyšší vzdlání žen. Jaký charakter vlastenecký mla Nmcová a jaké názory pokrokovíchovala, projevila v dopise, oznamujícím Antonii úmrtí Jungmannovo dne 19. prosince 1847. Napsala tu: »To byla pro echy bolestná rána a bude dlouho boleti. Škoda té hlavy, že ji tráva kryje; ale hniti by nemla. Kdybych já co poroueti mla, muselo by se tlo Jungmannovo nabalsamovati a srdce jeho v mohyle, která se postaviti má, muselo by ležeti. Takové nám drahé tlo nemlo by od erv shledáno býti; asto a asto myslela jsem si, že staí echové krásnjší zpsob v pohbívání mli než my.« A tato vzpomínka jí dává podnt, aby se vyslovila proti nynjšímu zpsobu pohbívání a pro spalování mrtvol. To shnití v zemi prý se jí zhnusilo. 1 dovolává se výroku Písma: love, pomni, že prach jsi a v prach se obrátíš, a pála by si, aby se opt dalo, jako se stávalo, aby nezbývala z lovka hromádka kostí, z nichž se udlá mouka na hnojení polí a luk. I se stanoviska krásy^ by byla pro to, aby si mohli lidé schovávati prach svých drahých do popelnic. elakovská pak odpovídajíc obšírnji na vzpomínku o Jungrnannovi, volá v plné shod s Nmcovou vzrušen: »Blahosl-avený ten, kdo takto umírá, blahoslavený muž, jehož jméno za rakví tisícové opakují s nadšením a úctou, a jehož vdná památka v echách slední

kaly. Tato uvítala co sestru sladkým

mn

.

.

.

T

nevyhyne nikdyí« Stejn obma pak pímo nedotknutelnou svticí byla Praha. Ji milovalv nade vše a láska touha jejich tu dostupovala téže výše, jako nenávist proti odrodilcm a bezkarakternosti. Péro Nmcové nabývá úchvatnosti, ona píše krví srdce v hloubi nejhlubší roztrpeného, když vyliuje v list ze dne 28. ervence r. 1848 svou návštvu Prahy po dnech revoluních. Ryzí povaha její, nenávidící všelikou faleš a licomrnost, ozvala se tu v tchto slovech: »Milá Bohuslavof i

///

smutn vyhlížela ta stovžatá Praha, ta naše svatá Mekka, již každý Slovan s vroucností miluje a bájen o ní snil ... Já bych každého toho nezdárného eského syna byla probodla, zpomenouc, jakou žalost a hanu národu svému zpsobili. Když spatila jsem tu zkázu msta, když vešla jsem mezi naše drahé hlavy, když slyšela a vidla jsem to týrání našich jaký vztah šlechetných vlastenc, ten bídný úšklebek na vše, což k mlo, když slyšela jsem to proklínání jedné strany té sprosté láji, tu neslzela jsem hnvem i zlostí stídaly mohu íci, jaícé city se ve se díve na oko za vydávajíce duše, které podlé ty jsem seznala Ale když vlastence, nyní nejen že honem obrátili, ale i s ábelskou tváí proti nám se postavili, tu zošklivila jsem si tak ten svt, že s radostí do zem zatrpí hrabat bych se byla dala, abych nikoho vidti již nemusela. O že takovou eládku, že zem je nosí a nesvrhne do propasti pekelnéí« Nezní-liž to, jako hnvné lkáni starozákonního proroka? Antonie dojatá tmi všemi pohromami, které stihly vlast a pátele, jen lituje toho, že musí dlíti v dálné cizin v neinnosti, že nemže pomoci nikomu, nemže potšiti mnohé krvácející srdce; bylo jí mukou 'a tžkou zkouškou trplivosti, že v dob, kdy jiní obtovali životy s radostí pro národ, ona jest odsouzena býti vzdáleným divákem. A jist vila cová, psala-li jí Antonie: »V, drahá má pítelkyn, že snadnjší vc jest státi v boji, nežli o pouze doslýchati. Dopisy obou pítelky, které vždy vynikaly slovesnou silou a pímostí citovou, v té dob nabývají zabarvení politického, -a vidti, jak celou duší lply na mnivých osudech národa. Zejména Nmcová mohla býti vynikající žurnalistkou nebo poslancem a kdyby se bylo splnilo, co se zamýšlelo, že manžel její ml býti zvolen poslancem, jist by v eích jeho byl vyzníval ohlas myšlenek též jejích. Blížící se jaro r. 1849 piválo i do Nymburka zprávu, že elakovský jak

echm

—

mn

bh

Nm-

nm

bude jmenován profesoren\

university pražské.

Nmcovou

ta

zvst na-

ihned také vyjevila v list k Antonii ze dne 16. února. Nemyslí pi tom jen na sebe, nýbrž na Antonii, které nepejný osud pokaždé od jejího satku r. 1845 v poslední chvíli zkazil, kdykoliv se tšila do Prahy se podívati: »0 Toninkoí« volá ve zmínném dopise, »jak bych se z toho tšila, kdyby se to stalo, a jak bych Ti toho pála, kdybys se opt mezi své dostalaf« A kouzlila si již sen, že ona, Nmcová, se dostane opi do Prahy a že se tu budou spolu radovati a spolu pracovati, zvlášt o zíplnila radostí, kterou

i

i

zení díví školy. list

A Antonie radostn odpovídá dne 28. kvtna, jaký zázraný úin ml Nmcové na n všecky, od nového roku nemocmi stíhané, zvlášt i

také na elakovského sama, jemuž prý ulehil bolesti jeho a posílil jej v snášení jejich. Potvrzuje zprávu Nmcové, oznamujíc, že již dekret jmenovací leží v Berlín pipraven. »0 bože, kolik let jsem nedokav po tomto okamžiku toužilak vzdychla si v list tom, a peje si jen, aby také její

jest

JJS

drnhá Boženka (Nmcová) v Praze mohla na novou práci.

býti.

A

první myšlenka

její

»To bychom si vzdor všem pekážkám spolek dvat a žen eských utvoily a ve spojení s ostatními dalo by se néco vyvésti.« Slibuje pracovati o zízení díví školy ze všech sil -- vždy to byl její ideál od nejútlejšíh<; jest nemocná, aby mládí. Oznamuje zárove, že vstala schváln s lože,^ list ten napsati mohla, a že pijede do Prahy již v pli ervence. elakovský pak pipsal, že nyní již nenese tak tžce to, že Nmcová jich ani toho roku nenavštívila, ježto má nadji spatiti se s ní »v naší drahé Praze«, na se velice tšil. Poslední dva listy vzájemné korrespondence Bohuslavy Rajské a Bo ženy Nmcové jsou již struné. Nmcova se chystala do Prahy kol 1. íjna odvézti nejstaršího syna do škol a oznamuje to Antonii, tato pak se omlouvá, že jí posud z Prahy nepsala, majíc plné ruce práce, ale že stále na ni vzpomínala. Zve ji k sob i se synákem. praví v listé ze dne 20. záí r. 1849, »Popej mi toho potšení, na kteréž jsem se ve Vratislavi tolik natoužila a nikterak se dotoužiti nemohla.« Nesplnila se ta radost Nmcové ani elakovské toho roku. pítelkyn opravdu opt shledaly po více než Teprve za rok se ptileté odluce. Ale tu již bylo málo radosti u elakovských i u skliovaly mysl ani hmotných nevyjímaje Steré starosti a okolnosti spolenosti. Smrt tam klepala tu i tam. elakovští se vbec uzaveli již na dvee.

a

—

—

ob

—

vi

—

Nmc.

//P

LADISLAV QUIS:

NMCOVÉ

STYKY BOŽ.

KARLEM HAVLÍKEM.

S

eská mnohem

—a

byla na sklonku první polovice XIX. vku, pece vtší než v letech ticátých a pedešlých, již ješt dosti neetná, takže píslušníci její, zvlášt ana vtšina jejich z pravidla osobn se znali. Styky soustedna byla v Praze, bylo dosti nechuti a boj vzánaopak; pátelské, vždy jejich nebyly ovšem

obec

literární

—

tém

byly, jak v živém literárním ruchu jinak ani nemožno, urité strany a koterie, jež asto u veejnosti se stetly. Ale zápasy tyto nabyly zvláštní prudkosti 'a rozmnožení, když Karel po svém návratu z Ruska, dle úmyslu již tam pojatého a optn v listech píteli Klejzarovi a Zapovi vysloveného, bezohledn poal v literatue, v živystupovati proti všemu, co dle jeho pesvdení vot národním vbec výtky zasluhovalo. Rej ten, jehož pokraování zde zahájil Havlíek v »eské Vele« r. 1845 svou padvodn pomíjíme, mátnou kritikou Tylova, cenou Matice eské vyznamenaného »Posledního echa«, na niž Tyl odpovdl dosti neobratné v »Kvtech«. Trefnou, však ve form slušnou replikou Havlíkovou v »eské Vele« ukonen

jemných mezi nimi,

Havlíek

a

a

•

—

zdánliv tento dle vlastního prohlášení Havlíkova ist zásadní, nikoliv osobní spor aspo ped veejností. Ale v soukromí, zvlášt v soukrorm' literárním bojováno rozhoen dále a trvalo dlouho, než se rozeené vlny utišily. Vždy pojímána vc ta v tchto soukromých kruzích ryze osobn, jako dosud neslýchaný útok na vhlasného spisovatele a zasloužilého

—

vlastence. Tak pohlíželi

na tento poin mladíka dosud neznámého, ješt sotva tyiadvacítiletého osobní pátelé Tylovi, mezi které patila též Božena stojící tehda na poátku své literární dráhy, kterouž léta ped tím v Tylových »Kvtech« zahájila svou básní »eským ženám« a na níž pokraovala práv nyní, vydavši v ervenci r. 1845 první svazek svých »Národních báchorek a povstí.« Tmto názor Nmcové na spor mezi Havlíkem a Tylem byl ješt utvrzen okolím, v nmž se Nmcová tehda pohybovala, totiž kroužkem scházejícím se u dr3. Josefa Frice, pak asi též blízkým jí lékaem a rádcem drem. Jos. ejkou, snad Nebeským

Nmcová,

dv

i

a jinými.

Osobn

tehda Nmcová Havlíka asi sotva znala, tím mén mohly jí známy jeho zásady a úmysly. Není tedy divu, jestliže v listu dne 24. ervence 1845') poslaném pítelkyni Antonii elakovské (Bohuslav Rajské), choti našeho básníka, do Vratislav napsala býti

o této vci:

Vám

»Jestli pak se již ty boje mezi Havlíkem a Tylem do rukou dostaly? Ta první kritika je pece jen hanebná; když pišel Havlíek z Rus a

venku, kde se krátký ')

120

Viz Korrespondenci

as B.

zdržoval, epigramy na naše nejslavnjší muže,

Nmcové,

díl

L,

str.

34.

dlal, to bylo kiku o jeho drzosti, a nyní na všecko zapomnli. On blamíroval dle mého uznání i naše pány, kteí Tylovi pece prémii piknuli) a »Posledního ocha«, co tendenní román, za dobrého uznali; nevím, jak to mohl Storch ) pijmout. Je to ale samá — osobní záš a vzí jich v tom nkolik. Závidjí Tylovi len perný chléb psát; avšak, náruživou tak Tyl neml Ovšem obecenstva. píze a když se vidl tak hanliv stepán od lovka, který kouska srdce a mravního citu nemá, vím, že jej náruživost v prvním okamžení zavedla a on napsal, eho jiozdji litoval. Ach ta nesvornost je kletba, která snad na našem národu lpíti bude!« Nmcová o zlomyslných K tomu teba podotknouti, že zmínka, již epigramech Havlíkových na Kollára, Jungmanna a j., jest pouhá literární »povst«, která v dotených kruzích tehda kolovala. Povstala asi následkem njaké indiskrece o parodistickém »J e h e n í k u Ludmily e š k y«, který se však nedotýkal žádného z tehdejších náelníku národního neb literárního hnutí eského a nebyl za živobytí Havlíkova nikdy jako KoUár,

Jungmann

atcl.,

odpov

vn

mí

1

uveejnn.')

Druhou a poslední zmínku o Havlíkovi v listech Nmcové k A. elakovské nalézáme teprve v dopisu daném v Domažlicích dne 14. února 1846 (otištném v shora dotené korrespondenci), kde oznamuje, že dvata v Praze hodlají vydávati almanach, a pozastavuje se nad tím, že si nezvolily za redaktorku paní, ale udlaly tajemníkem pana Havlíka

Borovského. Avšak

sblížení

obou tchto pro nás

tak

významných osobností

nastalo

záhy po Havlíkovu vystoupeni proti »Poslednímu echu«, vlastn proti dosavadnímu idyllicko-vlasteneckému a romantickému smru eské literatury. Jak svrchu bylo uvedeno, vyšel v ervenci r. 1845 první svazek »Národních báchorek a povstí« B. Nmcové, obsahující šest pohádek. asi

Havlíek uvítal tento svazek v »eské Vele« (. 62. z 5. srpna t. r.) velice vele a pízniv psanou recensí, v níž se Nmcové ujímal proti ledabylému posuzovateli v »Kvtech«. Nevíme ovšem, jestli již tehdy se Nmcová s Havlíkem osobn blíže seznámila. Však nedlouho j)o této recensi, již koncem záí 1845 pesídlila z Prahy do Domažlic, kam její cho jako finanní komisa byl peložen. Od té doby až do podzimu r. 1850 zdržovala se Nmcová stále na venku, sthujíc se s mužem z Domažlic do Všerub, pak do Nymburka a konen do Liberce. Do Prahy v té dob picházela jen zídka a vždy jen na krátko. Pokud víme z list jejích k Bohuslav Rajské, stalo se to jen r. 1847 (z Domažlic), pak r. 1848 krátce po svatodušním Jung-mann, Šafaík, Vocel, hr. Lev Thun h j. Tehdejší redaktor eské Vely. ') Po prvé otištny r. 1883 K. Tmou v životopise Karla Havlíka Borovského 3 epigramy z tohoto cyklu, ítajícího celkem jen 10 asomrných dvouverší, a ne, jak se domníval, 64, a jest rovnž nesprávno tvrzení Tmovo, že nkterý z epig-ram tch elil proti Riegrovi, Štulcovi, Tomkovi neb ejkovi atd. Úplné otištn .li^helníek teprve r. 1897 v mém v\'dání Básnických spis K. Havlíka. ')

^)

Tma

12J

pi sthování do Nymburka; o tom, pi tchto návštvách Prahy s H a v í k e m, není

povstání a zase v ervenci téhož roku

Nmcová

setkala-li se

1

nikde zmínky. Za to však vidíme, že se Nmcová hned ustoupil Tyl v redigování »Kvt« Jakubu

poátkem roku

To/r~

i

j

-

lo40, když

Malému

a kdy Havlíek tohoto listu. pispvatelkou pevzal redakci »Ceské Vely«, studii lidopisnou svou tam uveejnila roníku tohoto íslech prvních Hned v »Selská svatba v okolí domažlické m«, na to pak v . 25., i26., 27., 34., 36., 38., 46., 59. a 64. své »0 b r a z y z o k o í d o m a ž c m »D o 48. á í n e m o c« dále v . deset), tom roníku v (celkem o«, c k é h stala

pilnou

1

v

1

z nynjšího eského života); v . 58. »0 d p onaposouzeníbáchorekBoženyNmcovév . 81.

(Obrazy

«

»D o ukonené v . 93. 97. »D olázní Fraintiškových« (potem ti), kde Nmcová v m-

(proti J. Malému), pak v . v t h á n o c«, v . 89. báse »S a v n é

K

1

pisy

z

77. a 78. folkloristickou studii

r

á n

1

—

o«'),

ervenci a srpnu 1846 na léení pobývala. Roku 1847 otištn v . 19. a 20. poslední, XI. »0 b r á z e k z okolí dále povídka »0 b r á :^ e k v e s n c k ý«, pak c k é h o«, d o maž též strhl do svého víru, dne 8., 12. a 15. dubna r. 1848., jenž Nmcovou k a«. t »S e s k á p o To tedy byly redakní a jak vidt velmi ilé styky Nmcové s Havlíkem a lze pedpokládati, že se neobešly bez osobního setkání, a to tím spíše, že nebylo dosud nalezeno nejmenší stopy, že by si byli Nmcová s Havlíkem v té dob dopisovali. Ovšem, jak vysvítá z výše pedeslaného, není též doklad pro to, že by Nmcová byla v druhé pli roku 1845 neb roku 1846 do Prahy zavítala neb jinde s Havlíkem se sešla. Též Havlíkovu íznou epištolu do Domažlic v »eské Vele« (. 33. z 24. dubna 1846, str. 131 n.), v níž odmítá dopis zaslaný mu proti Božen Nmcové jako autorce »0 z okolí doimažlického« a vele se jí zastává*), možno klásti na vrub sympathie osobní, jako na vrub povinnosti sících

1

i

i

1 i

1

i

braz

redaktorovy.

Ale 1846'),

nm

Havlíkova k Nmcové, daného v Praze dne 7. prosince odmítá ovšem pedevším týká jen redakních vcí, Havlíek z ohled censurních otištní njaké zprávy o knzích,

z listu

který

—

se

v totiž pak zprávy jakés o dstojnících klatovských v »Žihadle« ». Vely« lze pímo souditi, že v dob té se Havlíek s Nmcovou již blíže byl seznámil. ^) Báse tato, již r. 1843 napsaná, mla vyjíti v . 63. Kvt z 9. srpna 1843,

—

—

nebyla však tehdy propuštna censurou pro verš »Blaník otevírá již svou bránu«. této básni zmiuje se Havlíek ve svém listu Nmcové ze 7. prosince 1846 (Korr. K. H. 407) takto: »Vaši báse propustila censura jen s ohle
O

— ech« ')

B.

Nmcové.

122

1

do kvtna t. r. Obrana ta otištna opt ve vydaných mnou »Spisech K. Havlíka«, HI., 119. Viz poznámku 9. na str. 123. zdel Je to jediný dosud nalezený list Havlíkv

táhla se až ")

—

—

To patrno pedevším z toho, že Havlíek zcela dúvérným, ponkud žertovným tonem píše Nmcové o svých srdených záležitostech, líe, jak se brání zamilovati se do jakési Nmcové neznámé modrooké sleny, ale jak se bojí, že se neubrání, a jak se strachuje o svou svobodu. Ale v doušce k tomuto svému listu podotýká Havlíek: »To vše hned téhož dne, když jsem Váš list obdržel, iiapsáno jest a zapeetno.^ Nosil ale u sebe a nechtl jsem je odeslati. jsem však psaní njaký opt k jsem nabyl podobiznu ) a Vaši dnes jsem u Staka vidl

as

—

Vám

Konen dvry

nevysmjete za tak hloupé psaní. Jak jsme díve již podotkli, zachovalo se jen velmi málo z list vymnných zajisté mezi Havlíkem a Nmcovou. Jest to výše citovaný list Havlíkv z 7. prosince 1846, pak dva listy Boženy Nmcové; první z nich dán v Domažlicích dne 13. února 1847, druhý pak v Nymburku dne 10. srpna 1849. List Nmcové, o nmž zmiuje se Havlíek v dopisu z 7. prosince 1846, ztracen.") V prvním, z Domažlic psaném list oznamuje cová Havlíkovi, že mu posílá referát o divadle psaný od Pavlasa, pak od ní psaný »0 brázek z okolí domažlickéh o«, poslední to z cyklu"), dále že te po njaký as do »Ceské Vely« nic nepošle, ana musí napsat báchorky pro VII. svazek; VI. že již záhy bude hotov. Pak sdluje, že se nyní s chotm odsthuje do nmeckých Všerub, a že bude-li míti k tomu píležitost, napíše nco o tamjším život, akoli již Rank a Wessel o tom psali. Pikládá pak psaní, prosíc Havlíka, by je doruil Tylovi a požádal ho za rychlou odpov. Konen ptá se, komu dal kázání jakéhos p. Sládeka, jež mu ped asem odevzdala k opatení posudku o nich a žádá, by je vrátil prostednictvím dra. ejky. Pozdravujíc V. Nebeského koní douškou: »Snad paní censura nebude tak písná, aby posledních nkolik slovíek petrhla? Jen to ne, bylo by to bez konce.« že se mi

Nm-

Douška

Nmcová tento XI.

tm

ve

tato vztahuje se k

»0 brázku

z

okolí Do mazli

c«, jejž

Havlíkovi zasílá. Slova, jež míní a která koníce obrázek, zakonují zárove celý cyklus, jsou: »A ten lid musí zajít, pro ten nemáš svtla, duše svatý ?« Svatá listem tímto

I

cenzura tenkráte pimhouila oi a propustila tyto ádky bez závady. Jak vidti ze sdleného práv obsahu, jsou v list tom napoád jen literární zprávy, pro literárního historika ovšem zajímavé, ale pro posouzení postavení Nmcové k Havlíkovi bezvýznamné; jest psán výhradn jen redaktorovi, do jehož redaktorské pízn se Nmcová také v závrku porouí. K Havlíkovu listu z 7. prosince 1846 a k intimním jeho sdlením se ani slvkem nevztahuje, takže se nezdá, že by to byla odpo-

tém

v

*)

E

na tento dopis.

Mínna

tu Hellichova

Prahy v první polovici

r.

podobizna

B.

Nmcové,

T845 namalovati

již

dali a jež

pátelé její ped odchodem jejím chována pak u dra Staka, kde

Havlíek ji vidl. ') Dosud nalezené tyto listy otiskl jsem v »Korrespondenci Karla Havlíka« na str. 495 n., 410 a 411 n. '") Jest to XI. v rad tchto »Obrázk«, tištný v . 19. a 20. . Vely z r. 1847. 123

Také nymburský list Nmcové ze dne 10. srpna 1849, nadepsaný požádostí, aby dobn jako pedešlý »Velectný pane redaktore!« poíná jejího muže .") Dále pak podopis otiskl Novinách« »Národních v Havlíek krauje: »Byla jsem pedešlý týden na dva dni v Praze, a ráda bych byla s Vámi pece však mluvila, ale nebyl jste práv doma. Vaši podobiznu mla jsem Houfek všeto potšení vidt; byla práv v krám u Hoffmana vyvšena.'') likého lidu stálo u krámu, dívali se na Vás a posuzovali. Jakýsi vážný muž, zdál se být emeslník, podívaje se na krám, povídá druhému: »Není ba je a dobe je trefený, a co si to napsal: Nepopustíme! to Havlíek! Dobrá, jen kdyby každý tak mluvil. Já ho mám rád chlapíka, ty Národní te ovšem musí mlet, nu, však on Noviny nám pece mozek otevely nám zase nco poví, až bude smt.« »Prosím Vás, páni, to je ten Havlíek, biskupm onehdy tak do opravdy povdl?«' J co ty Noviny vydává, co »Inu, to ho musím na mou ptá se sedlák vedle stojící. »Ano, to je ten.« »Wer ist das?« ptá se duši koupit, aby se ti naši doma na nho podívali.« jeden officír druhého, jda okolo. »I as ist dieser Kerl, der Havliek«, znla odpov. »Dem móchte ich paar .«, povídá první a dlá jisté znamení biíkem. »Ja, ja diesen Menschen solíte man aufhángen«, pizvukují dva páni, kterým se sedmašesátka na ele svítí, »der stiftet mit seinen Noviny noch das grósste Unheil, dieser Aufwieg'ler«. Tak to šlo dále, hana a chvála stídaly se ustavin. Však to na venku není lépe; jedni Vás a Vaše Noviny do nebe vychvalují, druzí do pekla horoucího zatracují.« Koníc, ptá se Nmcová, kam by mli odvésti peníze vybrané loni v Domažlicích na prmyslovou školu. ) Na to, pokud nám známo, se omezovaly styky Boženy Nmcové s Havlíkem ped r. 1850. Byly, jak zejmo, vtšinou jen literární a redakní.

—

—

—

tm

—

.

—

.

Na podzim práv uvedeného roku vrátila se Nmcová s dtmi k stálému pobytu do Prahy. Ale v té dob meškal Havlíek již v Kutné Hoe, ") Dopis Nmcv, který jeho cho s tímto listem Havh'kovi zaslala, otištn v . 178. »Národních Novin« z 14. srpna 1849, str. 705. Jedná o veejné zkoušce na mstské škole v Nymburce. Po chvalné zmínce o uiteli 2. tídy p. Hynkovi, sdluje dopisovatel, že si pi tamjší škole, pozstávající z elementárky, pak 1. a 2. tídy, duchovenstvo nymburské, bezpochyby psobením tamjšího dkana a vikáe, zídilo pro dti zámožnjších rodi jakousi soukromou 3 tídu, v níž se všem (i náboženství) proti výslovným naízením ministerským vyuuje nmecky, a žádá, by tento nešvar byl odstrann, an to jest odnárodovací ústav. ") Jest to pokolenná podobizna a, litografovaná Wilh. Hahnem. Havlíek tu odn v amaru a t. zv. slovanskou vestu s hustou adou knoflík. Pod obrazem jest nutografované heslo »Nepopustíme« s podpisem K. Havlíek Borovský. Hoffman Jan byl knihkupec a nakladatel hudebnin v Malé Karlov (Jezuitské) ulici. Podobiznu tu dnes velmi vzácnou otiskl jsem v »Korresp. K. Havlíka« na str. 412.

pedmtm

H—

—

) Mínn tu lánek Havlíkv »Proti shromáždní biskup rakouských«, uveejnný v »Národ. Nov.« 6. a 7. ervence l849 . 144 a 145. lánek ten otištn v »K. H. B. Politických spiscch« vyd. drem. Z. V. Tobolkou U. 606 n. K sbírce té, první to podobné sbírce národní u nás, dal H-^vlíek podnt v »Praž) skýrh Novinárh'<. Sbírka pak zakázána, ale r. 1848 povolena. '

optn

—

konen

124

—

Odtud dojíždl do Prahy každých bezna 15jI vojenským velitelstvím konen dne pi nkteré z tch návštv s Nmse Setkal-li zakázány. byly návštvy tyto covou, není známo. Po zastavení »Slovana« odešel Havlíek s rodinou »S

kde vydával svého trnácte dní, až mu

1

o v u n u«.

10.

Nmeckého

Brodu a odtud zavezen y noci na kde držán až do 27. dubna 1855. Vrátiv se odtud do Nmeckého Brodu, navštívil Prahu po více než tyleté pestávce s úedním povolením jen tikráte. Po prvé stalo se to hned po jeho návratu z Brixenu, po druhé na 14 dní ped vánoci r. 1855, po tetí a naposledy pak na konec kvtna 1856. Z této návštvy se již do Brodu nezemev po krátkém pobytu v lázních šternberských v Praze, dne vrátil, I.

listopadu 1831 do

prosince

1(3.

t.

r.

do B

r

i

x e n u,

2Q. ervence t. r. písemní Z této více než ptileté doby nezachovala se žádná o styku njakém mezi obma tmito vynikajícími postavami našeho písemnictví a našeho obrození. Za to známe aspo\ jedinou uritou zmínku, že se v té dob Nmcová s Havlíkem osobn setkala; kdežto o takém setkání obou z doby ped r. 1850 nemáme nižádného svdectví. Ve spisku »K arel Borovský v v z p o í n k á c h« (v Praze 1896) sdluje Havlíkova sestra Johank a (na str. 33) tuto svou vzpomínku na první pobrixenskou návštvu Havlíkovu v Praze: »Co se mu (Havlíkovi) v Praze pihodilo, zvdly jsme hned. »Já tu

pam

Havlíek

m

rodinných

Prahu nepoznávámí« pravil, »vždy to pede mnou všecko utíká, kamarádi uhýbají se na nkolik krok. Což se tak zmnili? Což z nich ten Bach dovedl nadlati takové baby? Jediná paní když mne na Píkopech zahlídla, bží ke mn. Divil jsem se tomu a pravím k ní: Prosím vás, nedlejte si se mnou ostudu, naež tato eská žena odpovídá: »Eh co,

Nmcová,

—

já

vlády nic nedlám. Pak se ti dva v život

si

z

asi již nesetkali. Když však Havlíek dotrpl, tu konaném dne 1. srpna 1856 dle výpovdi oitého svdka a úastníka prvodu, J. V. Frice"), zdobil rakev Havlíkovu jediný vnec vavínový propletený trním.

pi pohbu

Vnec

) J. str.

207

jeho,

ten položila tam

Božena Nmcová.

Pamti, IV., str. 437. Upomínky starého vlastence. Svtozor, 1870, Jsou to vzpomínky samého Jos. Nmce, manžela básníina.

V. Fric. n.

125

JAN KABELÍK:

KLÁCELOVA JEDNOTA BRATRSKÁ A BOŽ. NMCOVÁ. I.

V

rozliných promnách pohnutého života svého Matouš František Klácel (1808—1882) »citem hoel, kdekoliv se chystala náprava lid-

pes optné neúspchy snažil se mravn a rozumov povznášeti své rodáky, šíiti obecnomyslnost a lidumilnost, aby se takto pes hranice národností a vyznání splo ke konenému sbratení lidstva vesmrnosti'). Tmito ideami Klácel jako výtený professor filosofie*) k uchvacoval své žactvo (1835—1844), jimi ozývají se jeho básn i spisy filosofické, myšlenky ty šíil potom jako publicista z Týdenníka i z Moravských Novin a pokoušel se také je realisovati, organisuje pívržence své v jednotu zprvu doma, na sklonku pak životní své dráhy mezi svobodomyslnými Cechy ve Spojených státech, kde úsilí jeho o niterní sociální petvoení spostva«') a

—

i

lenosti lidské bylo nejsmlejší. Nás tu zajímá první jeho organisaní pokus ve staré vlasti, který umožmu svobodou tiskovou i spolovací podle dané ústavy dubnové v Týdenníku ze dne 21. záí (Brno 1848), jehož byl skuteným redaktorem hlavním pispvatelem. Pokus ten uinn anonymním lánkem »N a p oV á ž e n o u« (ís. 38, str. 297 301). byl bezbožný, Klácel naopak tvrdí Odpíraje domnní, že by náš tam (str. 297, I.'): »Protože náš pispl k poznání pírody, k poznání ducha, vzbudil též vroucnjší touhu vdoucnosti, touhu lásky vzájemné. lovenstvo postoupilo ve vážnosti snahou po rovnosti, svobod a bratrství, lovk poznal, že jest syn Otce, stvoitele vesmíru, a Duch svatý že posvcuje djstvo jeho. Na tom vnitním povzbuzení zakládá se to znamenité hnutí vku k náboženství.« Také Klácel sám prohlašoval se nejdvrnjším pátelm za lovka veskrz nábožného;') ježto však pi tom dospl pesvdení, že »všecky církve, všecka náboženství až posud positivní vypáchly, že zmizely a že jen nechaly zde ješt kabát starý«,°) uinil pokus zavésti nové náboženství »lidmilstva«, a novou jednotu jeho vyznava, jejíž organisaní nástin credo hotové již pedložil ve zmínném lánku tenástvu na uváženou. Podle nho bylo by zízení za-mýšlené Jednoty asi takové:

nn i

—

vk

vk

i

vi

i

I.

')

Lyrické

básn od Matouše

Fr. Klácela

(Brno 1836),

str.

83.

tchto snah poukázal Frant. ada v pojednání svém Klácelova idea vesmrnosti (eská Mysl IX. ís. 3) a zvláštním otisku jeho (Praha 1908). ') Vincenc Brandl, Píspvky k životopisu Matouše Klácela v as. Mat. Mor. 1881, *)

str.

Na

kontinuitu

81— 94.«

I znamená íslo sloupce. Cituji zde i dále vesms pravopisem nynjším. Klácel Ver. Vrbíkové 30./7. 1852. Tento a všechny další listy V. Vrbíkové byly mi pístupny v opise laskavostí p. prof. dra. St. Souka, jenž pipravuje souborné vy^^'.. S-^^^P^"^^^"^*" Klácelovy. Originály jejich jsou v Zemském archivu moravském.

*) °)

')

126

Tamtéž,

Ti pátelé

(bratí, sestry) spojte se zvláštním

svdomín-v nastávajícího

blíženstvo,

utvo

bratrstva a jmenujte se

patero blíženstev

píbu-

píbuzenstvo sply v jedno družstvo; trojí družstvo e k a ti spolky sbor, celkem 405 úd, celek pak sboru J e d-

zenstvo,

trojí

i notubratrskou. s

p o

1

láska, tam není pedstavených, nýbrž volí se jen d o h iaby byl zachováván poádek po tch jednotkách práv jmenovaných, celek však nemá viditelné hlavy, »nýbrž všechny hlavy sestoupí m, když bratí žádají, ale má stále své jednatelstvo, jež starosty (se) v ustanoví« (str. 297, III.).

Kde panuje

i

t

e

1

1

é,

sn

Úelem Jednoty bratrské

ravského

neboli

Bratrstva

eskomo-

jest:

Pipravování cesty, jíž by konen lovenstvo stalo se jedním živšak nebude, dokud národové v sob se nespoádají u vzájemnost vroucnjší; tedy chceme: »1.

vým tlem. To

Obnoviti, povýšiti lásku k lovenství živou láskou k našemu národu. Chceme tedy o tom piln pracovati, aby náš lid slovanský procitnul k svdomí, že má rovné právo s každým jiným, že pak on nemá nenávidti národ jiný, nemá též potlaen býti od jiného. 4. K tomu cíli chcenie blíže poznávati se a poítati, co nás již procitlo a procit uje, abychom rozumy a vle své, jenž jsou o sob malomocné, slouením, uinili mocné a vážné. 5. Urovnání svdomí mezi lidem naším považujeme za hlavní potebu, zmatek pivádí v živý protože odporné a zpozdilé svdomí jednotlivých 2.

:3.

úd

celek.

6.

Chceme

tedy

vzájemn

se pouovati, potužovati a lásku šíiti mezi

sebou. 7.

Chceme

i

tlesn

podporovati jeden druhého,

spolen chceme

všeli-

jaké bíd a nouzi bratrskou pelivostí brániti, ji menšiti a ji pedcházeti. Bratrstvo naše budiž })ratrstvem skuteným.« Obšírn potom Klácel rozepisuje se o prostedcích, jimiž by bylo toho dosáhnouti. Jsou to: zaslíbení se bratrstvu; schzky a uení ústní; knihovny a noviny; hostinství a dary; sbírky, dan a píspvky. Vyzvání pak koní se tímto obšírným vyznáním svdomí bratrského^, jehož lánek 10. chybí: »1. v Boha Otce, jenž jsa stvoitelem zadost iní sob vesmírem. Slibujeme jemu báze, obdivu a vdomilství. 2. v Boha Syna, jenž se vtlil v panenském život lovím, jenž trpl a trpí a vždy vzkíšení slaví a souditi bude nás všecky. Slibujeme jemu lásku, úastenství a piinní, abychom byli hodní údové tla jeho. 3. v Ducha svatého, jenž osvcuje stezky lovenstva a napluje srdce a mluví skrze vyvolené. Slibujeme jemu pokoru a pravdivos! a svdomí a vli všech snažení a vyrovnání. 4. Koíme se této svaté Trojici, již vyznávali, nevdomky, národové všichni, ale výklad, jenž by rozvrhoval lid, neuznáváme ped bratrstvem;

Víme

Víme Víme

a

i?7-

i

dle libosti. Proto neradi slyšíme nadarmo brati soukromné každý zkoumání vdeckého. krom iméno boží veejn a než laska5. Neodporujeme žádnému uení upímnému jinou zbraní

ale

rozbíráním a rozum srovnáváním. Každý smýšlej o vcech nebeských dle vychování a dle mocnosti ducha svého; v bratrstvu po tom se neptáme. Však aJe, ponvadž uznáváme, že každé upímné svdomí jest pravdivé v tajném jáde svém,^ tedy asem uveme trojí stupe a tídu vících: I. nepohnutých, II. rozchvlých, III. usedlých. 7. Víme, že lovenstvo má státi se živým tlem jedním, že rozmanitost práv jest pro jednotu a že láska k lovku jest nejhbjší služba

vým

G.

boží. 8. Víme, že než mže uspoádati se podle živé lásky lovenstvo, národové musí utváiti se pedpodobn. Láska k lovku jeví se láskou Zastáváme tedy všecko, co poctivou cestou vede k blaženosti k národu.

—

Slovanstva, pejíce to samé všem národm rovn. 9. Víme, že láska k národu je klam, když není láska k bratrm; víme, že láska jest obtivá, snášelivá, ochotná, pilná a udluje se bez vážení, an uznává všech rovnost. 1 1. Slibujeme, že povedeme život opatrný, stídmý a skromný. Hanba budiž nám skvostn jísti a píti a nádhern odívati se, pokud bratr nouzi trpí. 12. Rovnost uznáváme bratr všech ped láskou, ale nerovnosti hodnosti na tle Jednoty. Obživuje ovšem duše každý vlásek, jako mozek, ale hodnost jest rozliná. Však ale rovné vle, ochotné initi dle schopnosti, vyrovnávají hodnosti. 13. Ve jménu této rovné ochotnosti a rovné lásky všech bratrv mezi sebou pejeme, aby každý každému íkal T y a pidal k tomu zpsob služby; k. p.: Ty, bojovníku! atd. K vyznamenání zásluhy pidá sbor ke jménu estný pívsek, k. p.: uený, opatrný, udatný, velkomyslný, štdrý atd. Ale to budiž jen usnesením celého sboru. 14. Vedle obtivé laskavosti prospšná pilnost jest nejvyšší ctnost. Práce jest pednost lovka a zahálka hanba jeho. Slibujeme, že dle možnosti uvedeme poádek v pilnost bratrv, aby každý pracoval podle schopnosti své a byl podle skutkv platnosti a hodnosti. 15. Vyznáváme, že lovk každý jest jjovolán radovati se životu svému, a slibujeme láskou vynahraditi nepíze náhody, neb nedostupné jest rozumu, aby dal panovati náhod. 16. Vyznáváme, že každý má právo, aby veden byl od dtinství k rozvinutí svých schopností a svého vtipu, a slibujeme vzájemn k tomu sob

úd

odmnn

mezi sebou napomáhati. 17. Slibujeme zastávati se vzájemné o est, majetnost a pomáhati bratrm z neslušných života zpsob. 18. Vyznáváme, že každý má míti osobní majetnost, a pokud možná, samostatnou domácnost. 128

19. Vyznáváme, že každý dosplý a nemocí ddinou a ohavnou neradíme, aby násklíený, nezakrsalý, pracovitý právo má k manželství, mluvy byly zanechány rovnatelm družstva. Nebezpená cesta k manželi

ství to jisté

zamilování.

20. Pivolujeme vrnost i statné pivolení každé vlád, jenž uznává skutkem svobodu a rovnost národv a osob. Bratí budou tiší, snášeliví, ochotní a pilní obané. 21. Odíkáme se všech rozpor a hádek a proces, a bude-li jaká pe o pochybné právo, rozhodnou o tom starší bratrstva a bratí podvolují se

tomu soudu. 22. Slibujeme vrnost a upímnost v slov a jednání. Nepipouštíme mezi sebou písahu, ani sliby a zavrhujeme v jednání každou ošemetnost. Slovo nám jest svaté. Ošklivíme si tak zvané handlování, totiž zvyšování a slevování pravé ceny pi koupi. 25. V shromáždních našich jest úplná rovnost, jen stáí má pednost uctivostí. Mužský a ženská má rovného práva a hlasu. 24. Smlouvy uzavíráme mezi sebou jen rukou dáním ped svdkem bez zápis. 25. Každé blíženstvo, píbuzenstvo, družstvo, spolek a sbor smí sob zavésti pravidla, jaká chce, pokud neodpírají obecním. 26. Usnesení zákon stává se jednohlasn. Žádný nemá potlaen býti vtšinou. Svobodné pesvdení láskou zvláené vodiž každého. Nemže-li kdo snésti se s rozumem a vlí vtšiny, radj vystup z bratrstva, Vtšina ale jest než abysi byl údem obecného svdomí neúastným.

vné

—

—

a

nanejmén

odevzdají 'A shromáždní. Nesnesou-li se blíženci, píbuzenstvu a tak výše a výše, až pednesou to Jednot. Kdo však

neshoduje se, vystup. 27. Jak jest na libosti vystoupiti

z bratrstva, tak

nelibého: a sice blíženstvo jen z blíženstva

—

—

tu

má vypovdti

mže

hádku i

s

tou

právo

vypovzenec pe-

jinému píbuzenstvo z píbuzenstva. Zcela vylouiti nkoho pináleží celému sboru. 28. Zhotoveny mají býti knihy, kdež každý bratr jest zapsán: a) dle svého jména a rodu, b) stáí, c) pivtlení, d) schopností, e) služby, O štdrosti bratrské, g) úmrtí. 29. Kdo vystoupí, jen zkrátka se smaže. Když kdo ale jako bratr neb sestra zeme, vyvolí se výbor z jeho sboru, pidají se k svdky sbor 5 jiných a ti pronesou svdomit soud o jeho život a vloží v knihy soudu. Pro výtené ustanoví se památka. Za všecky zemelé každoron bude stoupiti k

nmu

památní slavnost. 50. Každý zavázán jest v poslední vli odporuiti njaký díl jmní svého bratrstvu pro chudé toužebníky'), bratránky, sestenice'), na štdrotu ^) ')

Dti bratí. Umlci a umlkyn,

studenti a

pod

9

129

Kdo by však odporuil vždy osta pi bratrstvu. 31. Slibujeme, že budeme vždy pokraovati s vkem a tak vždy opravovati zízení bratrstva i životy osobní, vždy ostávajíce vrni: vd, lásce, neb pro výslužky'), aneb

njaký

i

statek nehnutelný,

na památky a

dm,

roli

slavnosti.

atd., to

svobod a poádku živému, snášelivosti, lovenstvo a v nm Boha oslavení.«

pilnosti,

vlast a

štdrosti pro bratrstvo,

Klácelova myšlenka Jednoty a její organisace není veskrz pvodní. zvolené jméno poukazuje, že pvodci tanul na mysli záivý píklad staré Jednoty bratrské, na niž tedy navazoval, vida v ní rovnž jako Frant. Palacký nejkrásnjší výkvt zbožného ducha eského. Ale z celého pontí organisace je patrno, že Klácelov Jednot chybl podklad positivního i náboženství, kterým pece proniknut byl veškerý život Bratí eských; autor výslovn odmítl jako sob nemilou jejich »zarytost v písmenky zákona«'°). Tak tedy zbylo z pvodní Jednoty vedle pikázání istého a lidumilného života, jenž ostatn jest píkazem také jiných církví, pouhé jméno. Snaha, zasahovati Jednotou pronikavji do života spoleenského a národního, odpovídající dob nové, i navržené zízení její, více rázu spolkového než církevního, poukazuje spíše na njaký vzor necírkevní. A tu namítl by se pedevším Benjamin Franklin a jeho SjednoJiž

i

cená strana ctnosti. Klácél již ped rokem 1848 obíral se vcmi americkými, teba ne tak intensivn jako pozdji, kdy víc a více zabýval se myšlenkou na odjezd do Ameriky, a zajisté již tehdy znal slavnou autobiografii Franklinovu; roku 1850 ml v úmyslu ji peložiti"), s eho však sešlo. Tak dostalo se nám

znan

pozdjší.'') jejího v dob Franklin zahajuje svj návrh velikého zámru nové sekty struným (oproti Klácelovu) jádrem zamýšlené víry"), ale myslím, že spoleným jich obou vzorem bylo tu symbolm kesanské. Jinak je však postup i plán

eského pekladu I

obou zakladatel rzný. Franklin jako výborný znalec praktického života

vdom

je si dobe nesnadnosti velikého svého zámru; proto mínil zprvu soukrom a tajn získávati svému volnému sdružení lidi pedevším mladé, kteí by dokázali pípravou tináctinedlním zpytováním svdomí i konámm ctností že se chtjí upímn zdokonalovati mravn, aby byli ctnostn i šetrn živi, navzájem si pomáhajíce ve všelikých zájmech životních i podporou v pí-

—

*)

Výslužek

—

se

mlo

z

píspvk

,

lenských dostávati zasloužilým starým bratím

a sesirám.

Týdenník 1. c. 207, H. Morav. Noviny 1850 ís. 144 str. 608 a T45 str. 612. '") Život Benjamina Franklina sepsaný jím samým. Z anglického jazyka peložil Dr. Edmund Kaizl.^ (Americké Bibliotheky ís. I. Praha 1867). Tento peklad zde citován. "^ ^^-^^^^ Bh, jenž stvoil všecky vci. Vládne svtem prozetelností svou. Sloužiti mu máme klaníce se jemu, modlíce se k nmu a vzdávajíce mu díky. Avšak službou nejpíjemnjší Bohu jest, initi dobe bližnímu. Duše jest nesmrtelná. A Bli dozajista odmní ctnost a potrestá hích buto na tom nebo na onom svt.* L. e. '")

")

—

—

str.

J3n

108.

—

—

—

pád poteby

(str.

lOQ.).

Chce radji psobiti vnitní hodnotou skrovného

potu

lidí než massou. Naproti tomu Klácel, ve svém klášterním ústraní málo jsa znalý života všedního, hned pímo veejným asopisem buduje sdružení, všeobecn pístupné všem dosplým, s cíli velmi dalekosáhlými, a navrhuje k tomu konci zárove podrobnou organisaci tohoto velikého tlesa, jež potem svého lenstva mohlo by míti velikou váhu; ale ovšem teba mu také již initi opatení proti živlm nehodným, jimž takto brána do Jednoty jest

pedem otevena Pro tyto

a jež

ji

budou patrn

oslabovati.

znané rznosti hledám Klácelv

mém

vzor jinde, a to v

obecn

zná-

svobodném zednástvu, které se ostatn také hlásí k našim Bratím eským, jako ke svým pedchdcm na eské.'*) I zednástvo jako Klácel pijímá za leny všecky zachovalé lidi bez roz-

pd

jeho hlavním úkolem jest pracovati o zdokonalení pokolení lidského, nehledíc k rznostem národnostním a náboženským; v je bratrování mezi leny a souvisící s tím bratrské konání dobroinnosti.") K tomu cíli je provedena pevná organisace od základní nejmén sedmiky'") Klácel ovšem tu sestoupil až na trojici blíženstva k velelóžím^. v níž se rozeznává podle stupn zasvcenosti trojí druh lenstva, jakož je] zamýšlel Klácel.") Jenom tajivost zednáskou autor náš odvrhl jako nedílu;

i

i

nm

—

—

i

pimenou dob

mladé konstituce.

eeno, jako by byl vliv svobodného zednástva snad výhradný. Byl práv Klácel ve filosofii, teba podléhal hlavn vlivu Hegelovu, eklektikeni, jímž se jeví také zde. Vidti totiž v lánku Na pováženou Nebudiž tím

i

jasné stopy slavnostech

dovedl

i

zízení církevních vedle zmínného již symbola v poutech, pod., jichž se Klácel potom ani v Americe nikdy zcela ne-

zhostiti.

A

celý tento chrám »náboženství lidmilnosti a bratrstva vlastimilv« zstal prázdný, ježto práv byl jenom snem »muže pojmu, ale bez zkušenosti«, jak dobe charakterisoval Klácela prelát jeho Cyrill Napp.'^') Nebylo smyslu pro mlhavé sbratení lidstva v dob, kdy proti snaze o udržení národností slovanských zdvíhal se krutý odpor, a ani pátelm nebylo lze se rozeháti pro všecky prostedky, které k tomu cíli vésti; i ti doznávali nepraktinost návrhu Klácelova, teba snad jen proto, že je málo takových lidí ješt, jižto by se hodili za obsah do Jednoty.'') Týdenníku,

mly

V

") Ludwig Abafi: Geschichte der Freimaurerei in Osterreich-Ungarn (Budapest 1890), svazek I., str. 31—33. ") Abafi 1. c. str. 23. Die Freimaurerei. (Budapest 1888), str. 4. ") Die Freimaurerei str. 22.

—

—

") Týdenník 1848, str. 299, U. Pozdji pojmenoval tyto stupn jinak: bratr, pítel, nadjný. (Klácel Helceletovi r. 1851. Originál u Ph. Mag. Mojmíra Helceleta v Brn.)

^p V. Brandl

1. c. str. 95. Helcelet I. J. Hanušovi 18./12. 1850. Korrespondence a zápisky Jana Helceleta. Vydal Jan Kabelík. Prameny djin moravských I. (Brno 1910), ís. 59, str. 118. Také další listy Helceletovy zde uvedené, mimo dodaten objevené dopisy jeho B. cové, citovány odtud.

'")

J.

Nm-

'•

J37

ani zmínky býti pijímány pihlášky k Jednot, není už potom náboženství jevilo nové pirozen smýšlejícím církevn Lidem vci. o celé návrh nevyhose zbyteným, ba kacíským, a svobodomyslným rovnž nábopositivního kabát »starý Klácelových slov užiji tu, voval. Vidli lánku ke pípisku v Náprstek Vojtch tuším nich z jeden a ženství« Na pováženou prudce odsoudil ideu jeho slovy, že »zapáchá píliš plandou.<0

mly

kde

a

i

—

—

n.

Pes to, že ke skutenému ustavení nové Jednoty bratrské podle pravidel shora vytených vbec nedošlo, sblížilo se nkolik duší Klácelovi oddaných v pátelský svazek, ve kterém po rozumu pozdjšího moudrého obmezem' zakladatelova .žádný neml míti práv ani povinností zvláštních, nýbrž jen vrnji a plnji konati, co se pro lovka vbec rozumí, aby totiž všichni snažili se býti jedné mysli a jedné vle, pokud individualita tomu dá.') Tak sdružení to mlo podporovati jejich snahy sebevzdlávací a zárove býti jim potchou v trudech oporou ve všelikých zn\atcích a nesnázích. Nazveme je proto bratrstvem S KláPrvním lenem této bratrské obce byla Bo že na celem byla spátelena již od roku 1844, z doby prvého svého pobyta velmi snnutných a památných. v Praze. Stalo se tak za okolností pro Tehdy Klácel, jenž od svého 27. roku v letech 1835 1844 s nadšením, láskou k mládeži neobyejnou schopností') pednášel filosofii na lyceu brnnském, ordinariátnín\ pípisem ze dne 29. záí 1844 složen byl s professury, ježto prý v pednáškách svých nesrovnával se s uením církevním, a krom toho pro pepiatou slavomanii. Se svolením preláta C. Nappa odjel tedy do Prahy ve vlídnjším prostedí hledat úlevy rozbouenému srdci a docházel jí zejména v upímném kruhu pátelském, který se utvoil kolem i

Klácelovým.

Nmcová.

nho

—

i

rodiny Nmcových.") Teba pobytu jeho v Praze bylo na mále (poátkem prosince 1844 stal se bibliothekáem v Libchov, odkud v kvtnu 1845 pinucen vrátiti se do svého kláštera), pátelství Klácelovo s Nmcovými potrvalo. Když pak r. 1848 do nymburské osamlosti B. Nmcové, která tak skrovn byla prozáena teplem pátelské družnosti*), dolétla nadšená výzva Klácelova ke sbratování, tím spíše vroucí srdce básníino bylo uchváceno skvlým plánem Jednoty bratrské, jež mla býti stupnm ke sbratení všelidskému. Tak tedy B. Nmcová jediná spolu s chotm svým pihlásila se již Týdenník 1848, exemplá pod znakou V, A, 8 v prmyslovém museu Náprstkov. r. 1851. Originál u. Ph. Mag. Mojm. Helceleta v Brn.

") II.

')

Klácel Helceletovi

V. Brandl 1. c. str. 81.— 94. ) Klácel Šemberovi dne 11. listopadu 1844. Tento

;)

jakož

i

jiné citované listy Klá-

dosud nevydané, pokud jinak neudáno, chová se v originále v Museu král. eského. Viz také V. Tille: Božena Nmcová (Zlatoroh, sv. V.— VII., Praha 1911), str. 48. celovy, ')

V. Tille

1.

c.

str.

94. a n.

lenazýval jména, nová dával rád klášterním zpsobu svého po bratrstva o u, L u d n k o u; vidl v ní nejlépe ztlesnnu sestru Boženu L d m k

Jednot

nm

bratrské; dále zatím bratrství to se nerozšíilo/) Klácel, jenž

i

i

1

On

sám jak lidumilnost a lásku k lidstvu vbec, tak i k lidu eskému zvláš. toneshody veškeré uvádti lad v své, od snahy í r e zval se L a d hoto svta; potom v Americe užíval jména tohoto skoro výhradn.

m

i

m

Jak se v hojných dopisech s B. Nmcovou spolu sbližovali, Klácel vypsal starému píteli AI. V. Šemberovi.") »Dopisy naše vždy stávaly se vroucnjší, t. j. takové, jak snad budou kdysi vbec v lovenstvu. My

pkn

Nejdíve pestali svta uprci^lou tajn si pilákali Velectný etc, pak to velké Vy a pak jedním škrtnutím

spolu to poesii ze

jsme

si

psáti to

.

.

,

i

jsme se ku klassickému Ty.« Tuše, že toto vzplanutí citové mohlo by vzbuditi v stízlivém píteli pochybnost o zdravém jeho podkladu, dí pedem na obranu: »Není (to) žádná romantika, ne; my jen aspo spolu chtli jsme zkusiti, jak blažené bude kdys lovenstvo. My máme klassické pobratimství.« Známkou jeho jest také zavedené v bratrstvu tykání, jímž prý »dali právo ne snad romantickému vrátili

—

Wortchen Du, ale klassickému slovanskému T y«. Nám ovšem tento rozdíl mezi obma slovy uniká. Aby dokázal, že si právem tak vysoce váží této korrespondence, Klácel Šemberovi piložil zárove na ukázku dva z list B. Nmcové a jeden Jos. Nmce; volá pi tom vzrušen: »Za nejvtší poklad bídného života svého považuji píze této Boženy .« A ona opt prost, ale srden píše pítelkyni,') chválíc upímnost Klácelovu, že nemá milejšího pítele nad nho. Veejn Klácel charakterisoval pomr svj k seste Lidmile tmito slovy: »Zdá se mi, nevím jak tob, že naše duše nejsou ani dv, nýbrž jen v úkazu jiní lidé jmenují láskou, nebylo nikdy mezi námi.«'~) nadále. Kdežto u jiných pi kráse a duchaplnosti B. cové pátelství asto mnilo se v tužbu lásky, Klácel výše kladl ušlechtilost svazku pátelského a setrval své posestrim jako starším bratrem, jenž zejména rád z hojných svých vdomostí pispívá k rozvoji bohatého ducha mladší sestry, ježto se jí nedostalo píležitosti k dkladnému a soustavnému vzdlání. Jan Helcele) s podivem psal I. J. Hanušovi: »On ji vzývá co svtici Takový stupe platonické lásky považoval bych za bajku, kdy-

dvojím, akoliv toho, co

A

tak zstalo

.

.

Nm-

i

.

nevidl na své oi, svýma rukama nehmatal.« Výchovný vliv KJácelv na B. Nmcovou, jenž vysvitne z literární tvorby doleji dotené, jest nejlépe ocenn tmito slovy Hanušovými'") bych

ji

i

Klácel AI. V. šemberovi dne 21. listopadu 1850. 21. listopadu 1850. ') V. Vrbíkové diie 25. listopadu 1850. Listy B. Nmcové cituji podle dosavadních otiskv, ale bez dalšího udání, vzhledem k tomu, že již vychází souborné jich vydání si. M. Gebaucrovou nákladem J. Lnichtcra. ')

')

Dne

')

Moravské Noviny 1850,

str.

474.

Helcelet dne 25. prosince 1857, ís. 77., ") V. Vávra, Hlídka 1899, str. 173. ")

str.

162.

75?

výborn na ni psobil a nepotebí u ní více vymetati povr; Klúcel všecky pavuiny duševní již odstranil a ona je s Pánem Bohem tak dobe

»Klácel

známa

jako

Ty

a já.«

Pstuje a vzdlávaje vnímavou duši, Klácel byl vždy ve svém pravém živlu. I když odstrann byl s professury, srdcem zstával vždy _uitelem, toužil, ovšem marn, po rehabilitaci,") a nemoha psobiti veejn, aspo soukrom uplatoval své paedag-ogicko-didaktické nadání. Tak probudil V. Brandla,'') tak vzdlával V. Levého, tak výchovným psobením získal B. Nmcové sestiku, aby ji též pidružil k bratrstvu. Byla to mladistvá sliná Branka Veronika Vrbí ková, dívka vzdlaná, ale snad následkem úmrtí milované starší sestry své tehdy »jaksi siln ješt romantická a touživá i vesmírobolná i weltschmerzlich.«") Prostednictvím Klácelovým splnilo se dávné její pání, seznámiti se aspo písemn s B. Nmcovou, která s obvyklou vlídností jala se neznámé dívce dopisovati") i s ní si tykati a sestrovati. Ale spátelovati se úže s mužskými leny bratrstva zabraovala této »vestálce«, jak ji Klácel nazýval, nejen pirozená ostýchavost, nýbrž i pouta konvenienní, jimiž pes domluvy B. se pokládal vkem Nmcové,') až pespíliš byla svázána. Klácel sám, spíše za otcovského pítele Verunina, jen zídka se mohl s ní scházeti a pes rok trvalo, než jí zaal podle pravidel bratrstva tykati, s povzdechem pi tom podotýkaje: »Jsme my to otroci, že pro posuzování bohaprázdných lid musínne ostýchati se initi to, co ped Bohem jest tak isté a chvalitebné; akoli snad my sami více ustupujeme tm prosaistm, než poteba

a

i

jest.«

Mohl o duševní

dobrým svdomím nazvati »istou a chvaIitebnou« svou péi prospch dívky, které podle z'mínek na rozliných místech korre-

s

spondence opatoval knihy, již uil botanice a ponoukal ku práci literární. Podle svého vyznání víry, které zaslala") rovnž jako jiné zprávy o svém život") B. Nmcové, V. Vrbíková byla horlivá katolika s povážlivým sklonem k pietismu"), pro který se jí svobodomyslníci vysmívali;'") ale Klácel jako pravý filosof byl snášelivjší a snažil se rozumovými dvody odvrátiti ji od tohoto sklonu, který zavrhoval, k své »vesmrnosti«"); marn. Ped stykem s jinými mužskými leny bratrstva. »passivním odporem« stehl "^) '^) '^)

") '") '*)

1852; ")

") "")

"")

^)

J34

Nmcová J. Dlabaovi dne 27. kvtna a dne 2. listopadu 1850. V. Brandl, Vzpomínky (Velké Meziíí 1838), str. 6.— 40. Helcelet Hanušovi dne 18. prosince 1850, ís. 59. V. Vávra, M. 1896, str. 296. n. Nedatovaný list Boženy Nmcové V. Vrbíkové, M. 1896, str. 304., VII. Klácel V. Vrbíkové v nedatovaném list, jejž dr. St. Souek klade do 26. dubna podržuji toto jeho datum. B. Nmcová V. Vrbíkové dne 25. listopadu 1850. Dto. dne 22. ledna 1851. Klácel V. Vrbíkové dne 26. dubna 1852. Helcelet Hanušovi dne 12. dubna I85I. Klácel V. Vrbíkové dne 26. dubna, 20. ervence, 2. záí a 29. listopadu 1852. B.

. .

..

ji Vrbíkové iMatj Mikšíek"), který se o ni ucházel a r. 1^33 vskutku exizajištné nevida satku, pojal za cho, jakkoli Klúcel nepral tomuto Klacelovi ); stence Mikšíkovy. Tím také V. Vrbiková na as oddálila se pozdji však, ježto Mikšíek byl žákem a upímným jeho ctitelem, Klácel penesl svoji lásku na celou rodinu jejich, staral se o ni a setrval v korres dcerou spondenci s ní ješt v Americe, tykaje si po zvyku z bratrstva Mikšíkových Marií, potom provdanou za spisovatele J. V. Hrubého. Za když skoro všichni to navzájem Mikšíkovi zachovali Klácelovi oddanost, doprovázel samojediný Mikšíek odvraceli; noho se od šedesátých v letech ho na nádraží, když tajn odjíždl do Ameriky, podával mu také za oceán kýžené zvsti o staré vlasti a prostedkoval mu odtud dary penžité na

v

i

i

i

emírnní jeho nouze.

I850 i)nbyl do Brna MUDr. Jan H e c e e *) (1812 1876), do té doby professor pi universit olomoucké, byv jmenován professorem polního hospodáství na založené tehdy technice brnnské. Od spoleného psobení jeho s Ign. Janem Hanušem na universit olomoucké pátelský jejich svazek potrval až do smrti Hanušovy r. 1869, jsa

Zaátkem

—

ledna

1

1

hlavn pilným dopisováním. Když B. Nmcová v záí r. 1850 dovezla syny své na studie do Prahy, setkala se s J. Hanušem a jeho chotí Laurou. Již pi tomto nahodilém seznámení blaze dojala Hanuše") a tím spíše zajisté Lauru sama pocítila sesterskou náklonnost k obma, tak že vzpomínka na toho mužného a rázného uence a zase dobrou srdenou jeho cho byla jí velmi milá."*) Hned tehdy byla by ráda okla Hanušovi: »Brate, zde má ruka a mé páživen

I.

i

i

i

tel stNÍ'

jenž po složení Klácelov osvdil mu písemn svoji sympotom pispíval do Týdenníka, pobízel pobratima Helceleta, v novém prostedí hledl styk s osamujícím se filosofem, roztrp-

Hanuš, pathii') a

aby

i

i

eným

po nezdaru svých smlých nadjí v rok 1848; B. Nmcová pak zase odkazovala Klácela podobn na pátelství s Helceletem.'') Poslušen jsa tchto pátelských nárad, Helcelet docházel astji ke Klácelovi. S poátku duchovni struny jejich nebyly ješt »tak sob znaladné, že by to jak náleží zahálo«;'') ale brzy byli jedné mysli, tudíž se pobratili a bratrsky nejen vedli ústní a písemné disputace nábožensko-filosofické, nýbrž botanisov ali v krásném okolí brnnském."^ i

i

Hanušovi dne 13. února 1851 ís. 62.; viz i list Helceletv B. Nmcové února 1851. ") Klácel V. Vrbíkové v nedatovaném list, jenž asi náleží k posledním; dr. St. Souek datuje jej »ne ped 2. polovicí roku 1852«. ") Viz životopis, pedeslaný jeho Korrespondenci, str. XV.— LXXV. ") Helcelet Hanušovi dne 24. íjna 1850 ís. 57. ") Nedatovaný list B. Nmcové K. Stakové z r. 1850. M. Gebauerová . XLIX. ^) Klácel Hanušovi dne 21. listopadu (1844). ") Helcelet Hanušovi dne 18. prosince 1850, ís. 59. =') Dto. dne 24. íjna 1850, ís. 57. ") Dto. dne 12. dubna 1851, ís. 65., Klácel Šemberovi dne 8. února a dne 19 ") Helcelet

dne

7.

bezna 1851.

Í35

»poznávaje Helcelet ítával u Klácela dopisy sestry Boženy-Ludnky, a povahu*, její zajímavou spis tištných z nich ješt mnohem lépe než z bratra, za se pihlásil i dopisováním jí spojení ní zatoužil po pátelském s

kommunismu") B. Nmcová nazvala si nového kdežto Klácel pezval jej pi vstupu do bratrstva Lubopro jeho hellenskou oblibu v krásách tohoto svta.'') Hanuš skepticky pijal zprávu o sbratování podle Klácelova plánu v Týdenníku a odvodnil své stanovisko takto: »Bratrství mám za nemožnou, ježto se mi zdá, že ego ismus již našich v širší míe za tak se vedral v pomry lidí, že se málokde v manželství nalézá, tím v obyejném a veejném život. Bratrství dále mezi mužskými a ženskými, nemá-li též rznou barvu pohlaví, je mi vždy jakás abstraktnost a poloviatost. A i v bratrství nemohl bych uznati stejné pomry všech, nýbrž obzvláštní každého jednotlivce ku každému jednotlivci i jednotlivci n, což by bratrství stejn oprávnnému bylo velmi nebezpené. Frajmauerství vždy mne nechalo chladným a každá spolenost vbec, jež nemá uritý cíl. Kosmopolitické úely mám za nepraktické, a sice pro pouhou všeobecnost jejich.«") Tak mluvil Hanuš, dokud neznal ješt pvabu korrespondenního a osobního styku s B. Nmcovou. Helcelet, upustiv zcela od hájení prvotního velkého zámru Klácelova, jím prý aspo »odzastával se proti Hanušovi bratrství lidí shodných. padnouti ona lichá, konvenienní rouška i železné brnní, ve kterém mimo takové prohlášené nebo mlky samorostlé bratrstvo celý nynjší svt jako marionetty jedná a se pitvoí«.") A brzy v té vci Hanuš dal Helceletovi za pravdu. V prosinci r. 1850 B. Nmcová pesthovala se z Liberce do Prahy, aby tan\ sama vedla výchovu svých dítek, a záhy potom u Hanuš takka zdomácnla. Hanuš, jakkoli se snažil kriticky hodnotiti ji, jako ženu náležející kruhm literárním"), za neškrobeného, srdeného styku se ženou tak nevšedn objektivní nejen prohlásil, že byl toliko proti »ú y s 1 n é u hledání bratí a sester, nikoli proti pichytání se našlých«, nýbrž i sám pobratil se s B. Nmcovou. Pi živých jejich a vzntlivých povahách místo romantiky bratrské brzy bylo mezi nimi stálé pokoušení a satirické vtipkování, kdežto vážná Laura s novou svou sestikou byla v dokonalé harmonii.'') Hanuš pihlásil se také s chotí do bratrstva vbec, z kteréhož pírstku se Klácel srden potšil. Odtud také Hanuš listy své uroval

sn

o jakémsi bratrském

bratra

Ivanem,

mírem

as

vc

mén

Mla

m

m

') Jako svrchu pod 28., a Helcelet B. Nmcové dne 7. února T851 i B. Nmcová Helceletovi z února T85T. ") Klácel Helceletovi dne 2. dubna 1851. Originál u p. Ph. Mag. M. Helceleta. '°) Hanuš Helceletovi dne 29. prosince 1850, V. Vávra, Hlídka 1899, str. 171 Helcelet Hanušovi ^") dne 4. ledna 1851, ís. 60. ") »Zdá se mi nkdy, že miluji v ní, co by se dalo v jiných okohiostech píznivjšícK z ní vyvésti,« psal Helceletovi dne 8. února 1851, Hlídka 1899, str 176. "') Hanuš Helceletovi v lednu 1851, Vávra, Hlídka 1899, str. 173, a Helcelet B.

cové dne r.36

7.

února 1851.

Nm-

tomuto tykat. se ^^^^ '^^ ^^--f jineno V bratrstvu podržel Verunce/) vzkazoval též pozdravy »poloseste« si vedl i ve vcech Bratrsky Helcelet. oslovovati jej Hynek, kterým zvykl podnítit ku prací vdecké, literárních. Chtje odmlklho Klúcela znova Ceske spolenosti nauk král. sedních nabídl se mu, že by peetl za v ale potom za zmzaslal'); mu by kterou vdeckou, njakou jeho novinku

spolen

Helceletovi

i

Klácelovi;

jal

.

i

pomr k tomu nedošlo. To již nastaly zlé asy bratrstvu. Rodina Hanušova stíhána byla nebezpenými a zdlouhavými nemocmi dítek, rovnž jako Helceletovi, jimž dokonce zemela dceruška Lidunka"), a také B. Nmcová sama onemocnla. Hanuš podával brnnským pátelm zprávy o její nemoci a nenných

dostatku, jimiž byli tito velmi dojati. »To juž je, jako by se všichni bozi sebe spojili protiv nkolika smrtelníkm za to, že se opovážili sházeti se špínu obecného stáda a živu býti zpsobem aspo ponkud olympickým. Sesílají tu na nás snad pro ten kousek nevinného i neškodného bratrství honem kdekterou neest a posmívají se nám pak z naší malomocnosti, že

sob v ledajaké svízeli hned rady neb aspo pomoci nevíme. Než brame se neohrožen; nemžeme-li upíti malomocnost, aspo nepipouštjme malomyslnost; však ono zase lahodnjší slunce zasvitne.O Toto »bránní vzájeTnné« bylo ostatn dležitou úlohou bratrstva podle základních jeho zásad. Klácel hned s poátku cítil, nemá-li bratrský svazek býti pouze romantického rázu, že teba skutky osvdovati reálnost pobratimství. Proto už díve, když šlo o to, aby Jos. místo do JagTu dostal se aspo na píhodnjší místo v Uhrách, pimlouval se za »tohoto bratra zmužilého« a »pemilostnou sestru«*') u Voj1 o i s a (1807 1882), jehož prostednictvím obdržel od poátku r. 1851 místo vrchního komisae v Miškovc".'') Se Šemberou Klácel ode dávna již byli v nejdvrnjších stycích pátelských jako krajané, horliví buditelé moravští a posléze spoluredaktoi Moravských Novin; dlaje si z toho svdomí, že Božena takka »pedhonilfi v srdci starého pntele«, Klácel v témž pímluvném list vybídl jej rovnž k pobratimství, které také Šembera pijal. dostál též povinnosti z toho plynoucí; zstal až do odjezdu Klácelova do Ameriky, z nhož jej pesvdzrazoval"), jeho upímným pítelem a také ochráncem tch, které mu

Nmec

tcha Šembery

A

—

Nmec

A

iv

Hanuš Helceletovi dne

12. února 1851 tamtéž, str. 257. února 1851 tamtéž, str. 260. ") B. Nmcová v únoru 1851 poslala Helceletovi za tou píinou, patrn prostednictvím Klicelovým, první svj dosud zachovaný soustrastný list; ale list Helceletv B. Nmcové dne 7. února 1851 pedpokládá liž dívjší dopis. *°) Hekelei Hanušovi dne 13. února 1851, ís. 62. *) Klácel Šemberovi dne 21. listopadu 1850. ") Helcelet Hanušovi dne 4. ledna 1853, ís. 60. ") Šembera Klácelovi dne 6. ervna 1869; originál v museu Náprstkov. Není oni pouhou náhodou, že list tento jediný z doby pobytu ve staré vlasti se nám zachoval; zajisté Klácel ítal jej astji a zachoval jako milou památku starostlivé pée o svj prospch. Šomberovy obavy o jeho zabezpeení v Americe se do slova vyplnily. ")

") Dto.

dne

21.

J37

Kiácel jako

leny

bratrstva

doporuoval; zejména

B.

Nmcové

samé. Jinak

pátelé výVojtch — tímto druhým jménem Šemberovým nazývali spátelen zstával olomouckého — pobytu spoleného dob od hradn jej

pouze s Helceletem; Hanuše pro jeho skeptické názory na starovk slovanský i pro jeho innost kritickou víc a více se vzdaloval a posléze se

rozestali nadobro.")

Také za nemoci B. Nmcové bratrstvo úinn ií Domáhalo. Laura Hapetížena pracemi domácími, nabízela se jí osobními úsluhami.") Hmotn Hanušovým pispívati nebylo možno, ježto byli sami tísnni nedostatkem, jemuž V)chotn spomáhal Helcelet, aspo pjkami. Pem'ze nušova,

a

Nmcové

se poslal Kiácel, jsa »coelibátem nejbohatší« z bratrstva**), a B. srdci tato podpora, jí pišla vhod, trochu bolestn dotkla. Ideálnímu jejímu bylo práv potebou bratrství duchovní, na které touto hmotnou podj3orou padl jakýsi nemilý stín. Hanuš správn konejšil ji dokazuje, že pouhou »]ejí povinností je bráti pomoci od bratí, sice že celý ten by byl lží«. »Jak vidím«, dokládal, »nejradji by mla, kdyby, aniž by cosi

a

pomr

požádala, se jí to ono pinášelo, neb zvlášt pi zimnici teba, by si potravou trochu pilepšila, a zdá se mi, že nadmíru jednoduše žijí v její rodin.«*') Lze si pedstaviti, jak tžké bylo utrpení této hrdé duše, když se musila pozdji dobrodiní pátel doprošovatií

A

zasvitlo

pece lahodnjší

cová chystala se za

chotm

slunce.

do Uher.

Jarem minuly nemoci a

B.

Nm-

V brnnské

ásti bratrstva nastalo radostné oekávání milené sestry, které Helcelet a V. Vrbíková dotud neznali. Bylo koncem dubna a Kiácel uspoádal proto na poest vzácného hosta vyjíždku na Mniší horu, rozkošné výletní místo u Brna, kde »pi dobrém vín a klokotání jarních slavík prožili rozkošný veer pod širým Perunem«. Vedle bratí Ladimíra a Ivana byla tam V. Vrbíková a aesthetik dr. Tomáš Fr. Bratránek (1815 1884), rovnž len kláštera starobrnnského; Božena-Ludnka okouzlila všecky a Kiácel s Helceletem setrvali s ní i po odchodu ostatních v redakci Morav.-^kých Novin, až za živého pátelského hovoru dokali opoždného ranního vlaku, kterým v 5 hodin odjela.") Kiácel sjednal s A. V. Šemberou"*), že poskytne jí pohostinství u sebe ve Vídni na zpátení cest; soudil, že spátelení s »tou veselou a odhodlanou, svobodomyslnou ženou« by mlo také dobrý vliv na domáckou a trochu bigotní"") paní Šen\berovou. Potom mínil jí sám jeti naproti do Beclav a provésti ji nádherným parkem lednickým.") Ale všecky tyto

—

dne 24. dubna 1858, ís. 160, pozn. 10. dne 12. února 1851, Hlídka 1899, str. 255. de 13. února 1851, ís. 62. Hanuš Helceletovi dne 12. února 1851, Hlídka 1. c. Helcelet Hanušovi sklonkem dubna 1851, ís. 66. List ze dne 11. kvtna 1851. B. Nmcová Šemberovi dne 15. ervna 1851. Helcelet Hanušovi dne 28. íjna 1851, ís. 38. Kiácel Šemberovi dne 11. kvtna 1851, a B. Nmcová V. Vrbíkové dne 13.

") Helcelet Hanušovi ") Hanuš Helceletovi ") Helcelet Hanušovi '') **)

")

") ")

kvtna 1851. J3^

nadje

k veliké jeho žalosti byly

zmaeny, když

B.

Nmcova

neprod ene,

o nebezpeném onemocnni syna

jakmile zvdla ve Vídni bez zastávky v Brn odejela

Jaroslava,

do Prahy; tak odpadla i projektovaná nebo jiného milostivého mista«, Vranova do pout dekameronská ^njaká na kterou se již brnnští lenové bratrstva tak velice tcsili. ) Hynka, jeZa schzky v Brn vzpomínáno bylo nepítomného bratra Hanuš jasný. zcela »bratnm« brnnským nebyl Nmcové hož pomr k B. Nmcové a stehl žártotiž zatím podléhal víc a více ženskému pvabu B. vedle liv styk jejích s jinými leny bratrstva Klácelova, po jehož právu se Helmilého sob a nebezpeného také s ní sbližovati vidl Klácela ji spolu celeta. Nevidl rád, když B. Nmcová zvala pobratima Ivana, aby Helceletova, že snad s Klácelem v Praze navštívil a osobn poznal.") Zvst pi jejím nápromluveno bude Nmcovou o rozporech mezi Hanušem a vratu, byla mu vítanou záminkou odtrhnouti se od bratrstva, k nmuž beztak nikdy srdcem nepilnul. Marn Helcelet osladil tuto svou zprávu pídavkem, že »bratr Hynek zaujímá teplé místeko v sestin srdéku«.") Jsa stejn prudký v život soukromém jako v literárních svých šrtkách, Hanuš poslal Klácelovi ihned výpov z bratrstva, jako by byl jím ve svobod njak obmezován. Klácel neodpovdl ani na tento výpovdní list, ale jak hluboce byl roztrpen, vysvítá z jeho výitek, jež proto ješt po roce inil Hanušovi, stýskaje si na jeho »samodostatenost, nedostatek i

dvrn

snášelivosti, resignace, skromnosti a objektivnosti i obtivosti«.") Helcelet") hájil z vlastní zkušenosti Klácela, že je dalek všelikého oktrojování v bratrstvu, vyslovoval se proti prchlému rozervání pátelského toho

svazku a posléze, vida marnost svých domluv, dospl k tomuto výsledku pisthováním Boženy do svých úvah o bratrstvu: »Zdá se, jako by Prahy nebo pibytím naším do bratrstva jemu se byla celá dosti rozkošn

bu

Pivedl mne (snad do povtí) vystavná budova sociální shroutila osud poslední doby bratrstva na tu myšlenku, že ku sjednocení bratrskému nebo jen pátelskému je co nejbezprostednjší vzájemnost potebná a že v dobách, kde se jeden neb druhý z pátel nalézá v postavení, které nov i jinak než potud na nj psobí, velmi snadno se bez bezprostední vzájemnosti bývalí pátelé od sebe vzdálí v pomrech svých pátelských. A tak bylo tuším pro bratrstvo to tak velmi osudné, že najednou já pistoupil, neznaje Boženu a neznán od ní, že Božena pijela do Prahy do nových psobících dob, že i Ty a Laura, všechno to na bratrstvo se hrnul^o, a pece nebylo možnosti k assimilování, ku kterému by bylo vzájemného stýkání obcování teba. Teprv po takové assimilaci mohlo by s vtší jasností se ukázati, zdali mezi námi jest jistého spoleného smru, který by nás nac! .

.

.

i

i

Hanušovi dne 21. kvtna 1851, ís. 67. Helcelet B. Nmcové dne 7. únoru 1851. "") Helcelet Hanušovi sklonkem dubna 1851, ís. 06. ") Klácel V. Vrbíkové dne 27. ervence 1852. "') Helcelet Hanušovi dne 5. ervna 1851, ís. 68. ") Helcelet

^')

139

pouhé pátelské sblížení mohl v užší, mocnjší jednotu spojiti ci nic.« ) Tím ovšem sám odsoudil jako nemožnost širokou Jednotu bratrskou s vese nadíti likými cíli spoleenskými národními, která tedy tím mén mohla tch velkých pi nmž bratrstva, kruh úzký i se rozbíjel když úspchu, i

cílu zcela

zapomínáno.

Klácel od té doby pokládal jaksi mlky bratrstvo za rozbité, nemluvil nedával s Helceletem, šete jeho pátelských cit k Hanušovi, ale o mu již ísti list sestry Boženy, jako iníval, dokud pokládal to za pirozené podle povahy bratrstva; ostatn ani Helcelet podle pání B. Nmcové neml již svovati po bratrsku dopis jejích nikomu.') Hanušovi zbývalo ješt oddáliti B. Nmcovou od Helceleta, a tož pedevším zmaením jejich schzky v Praze, na niž se oba po setkání v Brn tím více tšili. Líil B. Nmcovou v dopisech Helceletovi, jako by nebyla dosti snad narážeje na její pátelství k V. Nebratrstva upímná k kteroužto výtku B. Nmcová tžce nesla, a hrozil jí proto hnbeskému vem pravdymilovného Helceleta'). Ten ujistil sice Nmcovou, že se na ni nehnvá, ale neodhodlal se za tchto okolností navštíviti Prahu, aby snad

nm

lenm

—

—

,

pi tom nerozkmotil s nkterou z obou milých sob osob.*") Než k setkání Helceletovu s B. Nmcovou pece došlo, a to na zpátení cest jeho od Hanuš, mimo Prahu. Mezi prostedky, napomáhajícími k dosažení úelu bratrstva Klácelova, byly také schze jeho na významných místech. Klácel z místního vlastenectví pojal mezi památná místa, vhodná ke schzím, také hory Tebovse

U

eské Tebové je poutpohraniní mezi echami a Moravou. nické místo Hóry s kaplí Panny Marie, s pramenem zdravé vody a láznmi, nyní zdnými. Klácel tam trávil rád své prázdniny a r. 1851 pozval tam B. Nmcovou, aby se spolu s rodinou zotavila na svžím horském vzduchu. Tato ráda pijala pozvání, vyslala poátkem prázdnin syna Hynka do Brna ke Klácelovi*"), který pivezl ho pak s sebou na Hory, a ona sama zavítala tam z Prahy s ostatními dtmi i se služkou Marií. V. Vrbíková, která rovnž mla dojeti, zstala v Brn a marn zvala ji B. Nmcová"'), aby putovala »k Pann Marii, seste Božen a otci duchovnímu panu Matouši«, lííc jí pknými slovy pvaby tamního pobytu. Lázn, tehdy ješt devné, byly zaízeny velmi prostince, tak že kabiny jejich byly zárove ložnicemi neetných hostí, kteí byli tedy stsnáni jako v kajut njaké lodi.") Ale B. Nmcová byla s tím svrchovan spokojena, kdyžt Klácel postaral se jí vedle pohoštní hmotného také o nevšední knihovnu, a sám piioval se, jak moha, o její zábavu. Básníka vážila si toho, že jí nenudil ani zamilovaným žvastáním ani suchopárnými výklady ské, jako

i

Hanušovi dne 15. ervence 1851, ís. 69. Helceletovi dne 11. srpnu 1851. Helceletovi dne 29. ervence a 11. srpna 1851. Helcelet B. Nmcové dne 9. srpna 1851. B. Nmcová V. Vrbíkové o prázdninách 1851. Listem ze dne 7. záí 1851. Helcelet Hanušovi, dne 24. záí 1851, ís. 72.

") Helcelet '"") a. '") B.

Nmcová Nmcovu

"*) "')

"')

"')

MO

Tille

1.

c,

str.

112..

ueneckými, kochala se nabádavým hovorem, etbou procházkami v pínejblarod'') tak, že poítala tyto chvíle ve vzpomínkách pozdjších mezi ženjší svého života."') Vždy jich mla tak málo! Na pozvání Klácelovo Helcelet jeda od Hanuš zastavil se na Horách a byl s radostí uvítán, zejména B. Nmcovou, které byl j)íjezd jeho rnilým i

její obraz »vskutku nepozbyl pro krásy neb zajímavosti.O Helcelet byl tehdy v nejkrásnjším vku, muž vysoké postavy, ušlechtilé pravidelné tváe, s hustými plnými vousy erné barvy, ohnivých, by-

svdectvím, že

Lázn

na Horách u

eské Tebové.

strých oí, které byly jako jeho duchaplnost ddictvím francouzské krve, po otci pocházel."') Tmito dary, jakož dokonalejšími fomnami spoleenskými, teba sám si stýskával nkdy na svou neobratnost v ženské spolenosti, vynikal nad Klácela, jehož jinak dstojným byl druhem vdomostmi krasovdnými, filologickými, filosofickými, znalostí jazykv a litez níž

i

Nmcová

Rottové dne 10. záí T85T. 14. listopidu 1851. **) Helcelet B. Nmcové dne 9. srpna 1851. ") Podobizny jeho z tchto let není; podobizna u V. pozdjší, kdy byl Helcelet již znan prošedivlý. *•)

B.

")

Táž V. Vrbíkové dne

S.

Tille

1.

c.

str.

96.

je

o 10

let

14

1

Svými pednostmi uchvátil B. Nmcovou již pi prvním setkaní ze ubohý v Brn a pi druhém na Horách zaujal srdce její tak dokonale, hluboce byl^tím Klácel zapomenut. zcela zstal pi bratrstva zakladatel rozbolnn, ale pes to smíil se s tím, co, jak pravil, pedvídal,") a ješt po pl roce vzpomínka na šastné chvíle pátelského styku »s tou sestrou neobyejnou, Boženou«, vyloudila mu vyznání, že se tam »takoka obnovil.«'") Helceletov na Horách, tož právem braI Hanuš byl zpraven o pobytu nám dnes sdílnosti ve všelikých podivuhodné dožadovalo trství, které se ratur

nm

intimnostech životních i tehdy, kde bychom netajivost takovou pokládali za nediskretnost. Vidl nyní, že pes zmar schzky pražské Helcelet s B. Nmcovou se dohovoili, žárlil na jeho úspch a jako samovolný zástupce Klácelv inil B. Nmcové výitky pro její prý nevdk k bratru Matoušovi. V pílišné prudkosti tohoto horlení, které B. Nmcová tžce nesla, bystrá Laura postehovala víc než zájem jednak o vzdáleného Klácela, jednak o literární úspch sestry Boženy, jež by se snad na újmu svých prací pátelskými styky a dopisováním rozptylovala; proto také B. Nmcová pestala na njaký as Hanušovy navštvovati.") Na druhé stran Helceletovi Hanuš zase projevoval obavy, jako by B. Nmcová ohrožovala vlivem svým na Helceleta jejich srdený svazek pátelský.") Helcelet vyvracel mu tyto domnnky, a aby ho po té stránce upokojil, nabídl se, že Božen teba vbec nebude již dopisovati,") což i provedl, oznámiv jí poctiv jako dvod nesnesitelnou dissonanci, která vyplynula ze vztah jeho jednak k ní, jednak k Hanušovi i Klácelovi. Více ješt snad ponoukán byl k tomuto rozhodnutí ohledy rodinnými, boje se hned od poátku píliš mocného vzplanutí citu Boženina.'^) Vskutku dopisovali si Helcelet a Nmcová odtud velmi zídka, i to obyejn prostednictvím Hanušovým, »aniž tím obapolná jejich píze pátelská utrpla«,'*) jakož bylo také páním Helceletovým. Ale vroucích jejích list Helcelet pece po její žádosti nespálil'-) a tak nám alespo z ásti dochovány. B. Nmcová nikdy nepestala Helceleta s láskou vzpomínati.") Také on, když minula již obava, že by pátelský jejich svazek se stal »sentimentá!ním románem«, posílal po Hanušovi pozdravy, prosby o literární píspvky, tu i tam list a s úsmvem, pozdji i s úsmškem vzpomínal minulosti;") ale dalším schzím se, jak se zdá, úmysln vyhýbal") Posléze zna") Helcelet Hanušovi ") Klácel Šemberovi

dne 24. záí 1851, ís. 72. dne 15. dubna (1852). '") B. Nmcová Helceletovi dne 17.— 20. prosince 1851. ") Helcelet Hanušovi dne 18. ledna 1852, ís. 80. ") Dto. a B. Nmcové dne 16. bezna 1852. ") Helcelet B. Nmcové dne 7. února a dne 1. listopadu 1851. ") Dto. dne 14. bezna 1852. ") Nmcová Helceletovi dne 20. prosince 1851. ") Helcelet B. Nmcové dne 1. listopadu 1851, B. Nmcová Helceletovi dne 4. ervna 1855, 19. ervna 1856, Helcelet Hanušovi dne 29. prosince 1854 ís. 125, 2. kvtna 1857 ís. 152, 13. ervence 1857, ís. 155. ") Porznu v listech. Zvlášt zaráží pezdívkrt její »Slezina«, kterou jsem si pvodn vykládal vlivy literárními; byla by tím nešetrnjší, vztahuje-li se na nemoc B. 142

episodu žiinenalo mu pátelství s touto neobyejnou ženou tak nepatrnou druhem starým se jeho korrespondenci nacházíme v votní, že po smrti její Hanušem jedinou strunou zmínku o jejím hrob.") Prudší a žalostnjší byl konce bratrství B. Nmcové s Klácelem. Tento po snuUné zkušenosti s Hanušem obrátil hlavn zetel k získávání »sester<<, jež snášelivostí, skromností i obtivostí zdály se mu vhodnjším materiálem bratrstva. Zbylá B. Nmcová k Ver. Vrbíkové pizískala mu hned další. Spátelivši se po píjezdu do Prahy r. 1850 se Sofií R o 1 1 o v o u,

dv

potom provdanou

Podlipskou

(1833—1897), seznámila nadšenou tuto

dívku s podstatou bratrstva a prostedkovala k velké radosti dopisování iejí se zakladatelem bratrstva.

Klácelov také

sEliškouHaudo-

Z Liberce datovala se jiná známost B. Nmcové: V o u, dvacítiletou dcerou finanního úedníka. Ujala se jí jako jiných také dívek, teba sama doznávala, že leckdy »cit pro nešastné daleko ji zavedlíc"*'), i akoli asto docházela nevdku. Aby Eliška zapomnla na beznadjnou lásku »zdokonalením, vyjasnním rozumu«'"), odeslala ji sklonkem listopadu 1851 do Brna pod ochranu V. Vrbíkové a Klácelovi. Tento pracoval s El. Haudovou pes pl léta a byl nadšen úspchy té »vdochtivé, vlastimilé a dobromyslné« dívky.'"") »Považ«, plesal, »Verunko, tu prozetelnost osudu, jak práv tou cestou dostala se k nám, dosáhla znovuzrození a takového mysli utváení, že kdyby i ona se ješt zmnila, zoufati bych skoro musel na povaze loví!« Sofii pro bratrstvo prost volným pekladem pezval d i 1 o u, Elišku, protože s ní leckteré nesnáze a trpkosti, zvlášt pro pomluvy, jež ho velmi bolely, nazval svou B o I eslávou; jediná Verunka Vrbíková zstala bez promny jména, protože pro jeho pknost zmna se mu nejevila žádoucí.") Ale jak S. Podlipská chladla v pátelství s B. Nmcovou, tento »sokol« pro ni už smyslu výmna mypestal také dopisovati Klácelovi"); šlenek s neznámým jinak mužem bez nabádání nadšené pítelkyn. zklamala ho i Boleslava. Doporuil ji Šemberovi jako chránnku B. Nmcové a »sestru své víry«, jejíž sestrou je »vestálka Verunka«, což nejlepším se mu zdálo doporuením její mravní hodnoty. Ochotný Šen\bera vskutku vyhledal El. Haudové vhodné místo ve Vídni, ale ona sotva že se podko.") Tak po provdání V. Vrbíkové 1853 zbyla mu ze všech sester jevala diná B. Nmcová."")

V

m

ml

nemla

A

.

.

Nmcové, kterou tato v list V. Vrbíl.ové dne 14. listopadu 1851 vysvtlovala velikou slezinou, dokládajíc, že tu není pomoci. ") Helcelet Hanušovi dne 16. íjna 1853, ís. 110, dne 13. ervna 1854, ís. 119, dne

2.

ervence 1859, ís. 174. dne 16. kvtna 1866, ís. 275.

") List ze **)

Nmcové

V. Vrbíkové dne 14. listopadu 1851.

") Dto., 25. íjna 1851. ") Klácel Šemberovi dne 7.

ervna 1852. ervna 1852.

") Klácel V. Vrbíkové dne 26. ") List ze dne 7. ervna 1852.

V

životopise

Boženy

Nmcové

od Sofie Podhpské

(Praha 1891) není ani zmínky o bratrstvu Klácelov. f43

bratrstva se zatím znan zmnil nejstarších vnjších. z píin vnitních tt Selanka na Horách r. 1851 byla vyvrcholením jejich pátelství a Helcelet pivodil první nesouzvuk do této harmonie duší. Klácel Ludénku pouoval o všelikých dležitých otázkách filosofických a sociálních") a B. Nmcová ráda ho poslouchala, ale k soustavnému, dkladnému studiu všelikých tch spletitých záhad nedostávalo se jí chuti a ovšem za trudných starostí o denní chléb ani možnosti; tak k zármutku uitelovu »posedávala mu Lud-

Pomr

tchto dvou

úd

i

i

i

mila za ideálem.«'')

Ale totéž mohla ona íci o bratru Ladimírovi. Biskup Ant. Arn. hrab Schaffgotsch ode dávna mu nepíznivý prese všechnu opatrnost Klácelovu stíhal ho také jako redaktora Moravských Novin, a nejsa spokojen s jich vedením, po druhé dtce pohrozil mu suspensí.") Když tedy Klácel nemohl se odhodlati ke kroku tak energickému, jaký uinil dr. Aug. Smetana"'), ani k uniknutí do Ameriky, a vidl, že za pitužující reakce není nadje na uvolnní z pout klášterních, v nž doufal r. 1848, nezbývalo mu le jak tak pizpsobiti se dané situaci. Bystrozraký Helcelet již roku 1851 postehl toto jeho »jakési dobrovolnjší chýlení se k jeho positivnímu postavení obanskému« »poustihání pro praktickou potebu kídel ideálm« a podal o tom, teba s velkou reservou, zprávu též pobratimu Hanušovi.'') Doba následující ukázala, že jeho domnnka byla správná. S bolestným úžasem zjišovala jemnocitná B. Nmcová tuto promnu, ani ne tak z osobního styku, jako spíše z tónu idnoucích dopis. Už nikdy sice se nevrátili šastní dnové schzek z roku 1851, ale pece ji vždy ješt Klácel za jejích jízd pozdravoval aspo na nádraží. Roku 1852 Klácel trávil prázdniny na Horách, užívaje samoty ke svým studiím. Když B. Nmcová 10. srpna 1852 jela s dtmi za mužem do Uher, mluvil s ní na nádraží v eské Tebové jen nkolik minut; Brnem »mihla se, aniž hrub kdo o tom vdl«. Jedouc pak zpt noním vlakem 11. íjna, neoznámila vbec návratu svého ani Klácelovi, který mínil ji doprovoditi aspo na eské hranice a tudíž byl nad tím jaksi rozmrzen."') Rovnž pišel ji patrn pozdraviti na nádraží pi druhé jízd do osudných armot Balašových a pi smutném návratu k umírajícímu Hynkovi dne 17. íjna 1853.") i

^) Klácel V. Vrbíkové dne 20. ervence 1852, Helcelet Hanušovi dne 27. íjna 1852, ís. 97. *") Víme také, že B. Nmcová nabídla sesterství pítelkyni Klácelov Fischerové v Brn 1896, str. 303. V. a VI.), o niž a sestru její se Klácel po jejich zchudnutí staral; ale ostatním bratrstva mimo V. Vrbíkovou Fischerova zstala cizí. ") Helcelet, u kterého o pezdívku nebylo nouze, nazýval Klácela proto svatýjn

(M.

Mín

lenm

Duchem. ^) Klácel

V. Vrbíkové dne 29. íjna 1852. Klácel Šemberovi dne 24. ledna a 25. bezna 1850. "") B. Nmcová J. Dlabaovi dne 27. kvtna 1850. ") Dne 15. ervence 1851, ís. 69. ") Klácel V. Vrbíkové dne 2. záí a 29. íjna 1852 a Helcelet Hanušovi dne 16. íjna 1852, ís. 97. "") Helcelet Hanušovi dne 26. kvtna a 16. íjna 1853, ís. 107. a 110. **)

144

(/

j

m e'Cpn..e^J^^

r^'*)^^ r .g/^''

Jt^OÍ- aCdOf^^-^^-^i-oÁ^í^.

Koncem roku 1852 Klácel, odevzdav Leopoldu Hansmannovi redakci hubeného Moravského Národního Listu, který zbyl pozstatkem z bývalých Moravských Novin, vzdálil se nadobro života veejného. Ve smyslu tuhého jDolicejního režimu tehdejšího provedl tuto od své volnjší minulosti tak dokonale, že sám oznámil Šemberovi"), kterak ho pokládají v Praze již za svatouška, kdežto prý on že ješt »mozek cítí in státu quo«. To bylo arci známo jenom skrovnému potu zasvcenc; navenek byli církevní úadové s jeho »obrácením« tak spokojeni^ že se mu za innost jeho v kláštere dokonce dostalo »velmi vlídného milostivého uznání« dávného jeho protivníka biskupa A. A. hr. Schaffgotsche. »Už celý nový ád život zaíná«, oznamuje Helcelet Hanušovi."") Odpovídalo tedy zcela této zmn, když po suspendování Jos, Nmce »pro politické rejdy« r. 1853 z »politické opatrnosti jaksi se štítilO nešastné roklášterních povinností

i

odluku

i

diny, takto proskribované. Výmluvnéji než slova a listy svdily o chladnoucím píteli skutky. vedlo se nevaln a od ervna 1853 zle. Komu jinému než bratru Klácelovi si tedy sestra Božena postesknouti pro úlevu duše? Stýskala si tak, že pravý pítel n\ohl z list jejích mezi ádky vyísti i prosbu za

Nmcovým mla

pomoc, ale tvrdila"), že ho nikdy pímo za ni nepožádala. A lze jí ovšem vit, teme-li její ostýchavé a zaleklé omluvy A. V. Šemberovi, tím spíše, ježto sama byla si dobe vdoma, že je Klácel nebohat a neumí ani hospodait, aby si neho ušetil."') Ona sama radji dávala nežli brala dary"') a vždy byla Klácelovi jako vbec pátelm pohotov k prostedkování všelikých

vcí

literárních. '°°)

Jaké byly hmotné pomry Klácelovy? Jako mnich neml le opatení soukromého jmní žádného. Ostatní píjmy upímn oznakláštee, v moval píteli Šemberovi. Konenou výslužkou jeho za redigování Moravse mnoho mluvilo ských Novin r. 1851 byl prý Valdštejnský los, o pro všecky, ale na který potom vyv bratrstvu jako o nadji lepších hrál 30 zlatých""), a nkolik dukátk zálohou na nejhorší asy' "). Kdyby mu prý nebyl prelát C. Napp do mineralogické sbírky odkoupil nkolik kamen a bývalý žák, známý mecenáš vídeský P. Bílka, »šetrnou laskajiž ani snídaní""), které podle toho vostí« byl nepispl, nebyl prý by nenáleželo do povinného opatení klášterního. Moravský Národní List redigoval bezplatn a o subvenci 300 zl. bylo se mu podliti r. 1852

nmž

as

ml

") List bez duta. '^) Listem dne 13.

ervna 1854, ís.

119; B.

Nmcová

Šemberovi bez data 1854. M.

Gebauerová ís, XCV. '^)

Helcelet Hanušovi dne 20. listopadu 1853,

"')

B.

")

Tamtéž.

"•)

Nmcová

Nmcová

cis.

Šemberovi 1854. M. Gebauerová

111.

. XCV.

"")

V. Vrbíkové, dne 25. listopadu 1850. Klácel Nebeskému dne 7. ervence 1852 a Hankovi dne 5. února 1851. Klácel Šemberovi dne 2. ledna 1855. Klácel Šemberovi dne 15. dubna 1852.

"^

Dto.,

'"") '"')

^

w

dne

7.

ervna 1852. 145

Hansmannem'""), zaátkem pak roku 1853 odpadl mu redakní honorá vbec. Klácel tedy odhodlal se k opatení njakých píjm vyuovati dívky bohatých rodin nmeckých, jako u barona Forgáe, rytíe Chlumes L.

ml

arci ckého a j., kde byl vítaným a milovaným uitelem."') Výdlek také kam dávat: pítelkyn jeho, sestry Fischerové, pišly na mizinu, V. Vrbíkové se vedlo nevaln a ddictví 200 zl."^) nebylo sumou, z níž by byl mohl dlati divy. Ale nejpotebnjší seste Božen, zvlášt po pohrom armotské, jíž byl prý hluboce dojat, mohl pec vydatnji pispívati, což se patrn nestalo.'"") Nemohl si zajisté stýskati, že by byl býval vyerpáván stálýini dary pedchozími, nebo z celé korrespondence, pravda, neúplné, pokud známa, dosvden je mimo dar první a knižní'"") jen vánoní píspvek O zl. roku 1853'"*). Nedivíme se tedy bolestnému stesku B. Nmcové""); pravda svatál Mnohou pevnou dvru, mnohý »V nouzi pozná pátele krásný ideál jsem pochovala, ale že bych i pátelství Klácelovo zvrhnuté vidla, to jsem nemyslela. pece se tak stalo. Budiží Ostatn nechci jemu eho na ujmu jeho hodnosti íci, já ho zastávám, kdekoli se proti mluví. Ale zklanial mne, já mu nemohu více vit. Také si už od také?« Ale pece zdá se, ješt njaké listy prosince nedopisujeme; k byly vymnny'"), než korrespondence ustala nadobro. Respektujíc Klácelovu opatrnost v dopisování, B. Nmcová uinila ;)okus,- njakým pítelem navázati staré pátelství; ale zklamala se znova. Klácel ukázal sice vyslanci B. Nmcové obraz její, památku bývalých lepších dob, ale upímného pozdravu písemného pro ni opt neml »Podivný to píteli Když mi rozpadnutí našeho pátelství napadne, skoro

—

A

nmu

emu

.

ho nenávidím. Ale on

je

pece

.

.

k politováníí«'")

Bylo to pkné a zárove piléhavé slovo pro. Klácel byl vskutku k politování pro svj tehdejší kvietismus, pravý opak toho vzletu, jímž jako básník »svaté nespokojenosti« a filosof, budující Jednotu bratrskou, kdys uchvacoval dvivou a vmmavou Ludnku. Tloustl a pál si zbohatnouti"^), patrn aby se bez nesnází zprostil pout klášterních; ale do provedení toho úmyslu bylo tehdy ješt daleko. Styky Boženy-Ludnky s Klácelem tedy rokem 1855 pestaly a Klácel již projevoval zájenn jen o spisovatelku B.

Nmcovou '**)

Dto., 13.

a

její

práci literární.

ervence 1852.

která mu na sklonku pobytu ve starých vlastech mla nahrazovati bývalé družky z bratrstva Klácelova, ureny jsou jeho Encyklopaedische Erinerungen an Fortraege aus Logik, Ethik, Aesthctik,Literaturgeschiohte, Stylistik, Pflanzen'"")

Družin tchto žaek,

vydané anonymn v Brn r. 1869. Šcmberovi 1854, M. Gcbauerová . XCV. Klácel Šemberovi dne 14. srpna 1854. Viz pozn. 46. a list B. Nmcové sestrám Rottovým dne Jako v pozn. 106. Šemberovi dne 25. srpna 1854. Klácel Šemberovi dne 10. dubna 1854. B. Nmcová Šemberovi dne 4. kvtna 1855. B. Nmcová Šemberovi dne 10. ervna 1855.

Symbolik ""')

"") "")

n "") "_^)

!!? '")

146

B.

(sic),

Nmcová

2.

ledna 1852.

pknji se odjeho chladnosti a upiutosti v dobách nejtžších tím a statiji rodiny otec ten, Šemberovo; chování ráželo opravdu pátelské

Od

a

úedník,

jjrospíval

Nmcovým

známvch."*)

svou píniJuvou ,^,

i

podporou -•

vlastni

i

svých

j

-a

Klacelem, pnjel-li kdo z ni do vypovdno, nýbrž jaksi jen nebylo pátelství nebo udržovaly; se Brna cestou do Bláku byl v Brn, navštívil usnulo. R. 1857, když Jos. ho též díve v Brn pozdravoval ), který Klácela, zajisté vedle Helceleta teba nemáme o tom výslovné zmínky""); vždy o ti léta pozdji byl u nho v kláštee také syn B. Nmcové Karel"). pi návštv Brna r. 1857 byl Ale hlavním spoleníkem Jos. (1824—1863). Tento jen voln sdružen byl už Leopold redakci s bratrstvem osobou F. M. Klácela, s nímž léta spolupracoval v chuTento Nmcovou. také B. s byl seznánnen jím Moravských Novin; ravý muž, zapražený do kanceláského jha, jen jako vedlejším zamstnáním ml žurnalistiku a spisovatelství, k nimž vlastn ho táhlo srdce""). A proto snad lépe než mnozí jiní chápal tu žhavou touhu B. Nmcové po literární práci, proto cítil živou soustrast s jejím utrpením a zstal jejím oddaným pítelem a ctitelem až do smrti. Jemu psala B. Nmcová vzrušené své invektivy proti vlastenícím moralistm, kteí kázali jí pracovati, nestarajíce

Konvenienní styky rodiny

Nmcovy

,

,

i

i-

s

i

Nmec

i

Nmce

Hansmann

potebné sousto do úst."') Ochotná, jako byla vbec, B. Nmjemu obstarávala potebné literární prameny'") a také on podle možVidti to aspo ze zachovaného listu Karlu snažil se jí odvditi.

se, má-li také

cová nosti

i

posílá mu na cestu (snad z Rajce) do Prahy 10 zl. a mu ním pomoci, bude-li v nouzi. Naproti tomu Klácel neml již ani nejskrovnjšího klášterního pohostinství, jímž

Nmcovi, kterým

sli-

buje vždy téhož Karla

pro tak

nm

mladého syna pítele Šembery."') Když Hansmann pirovnával tento chlad Klácelv k vlídnosti, s kterou pijal kdysi nebohého Hynka Nmce""), aby si ho odvezl na Hory u es. Tebové, bylo vlídn obmýšlel krátce po

mu hoko

.

.

.

S Helceletem Klácel po roce 1851 stýkal se pátelsky. B. Nmcová pirozeným citem ženským postehla, že Hory se mezi postavily jako »píka«, kterou z lásky a šetrnosti k bratru Matoušovi podle možnosti snažila se odstraovati'''); Helcelet se své strany se piioval, aby o bolestné místo ani nezavadil. Ale osten, zdá se, zstal v srdci Klácelov a za okoli

n

i

'") "') '")

"') "') "') '™) '"')

Dto., dne 18. srpna 1851, 25. srpna a v lét 1854, 27. srpna 1858. Helcelet Hanušovi dne 4. ledna 1851, ís. 60. a dne 18. ledna 1852, ís. 80. Dto., dne 19. ledna 1857, ís. 149. Hansmann Karlu Nimcovi dne 9. srpna 1860. Originál u mne. Viz: Jan Kabelík, Leopold Hansmann, as. Mat. Mor. 1907, str. 30—66. List ze dne 9. dubna 1857. B. Nmcová Purkyovi dne 17. února 1854 a Hankovi dne 24. února 1854.

Hansmann

'") B. '^) B.

1.

K.

Nmcová Nmcová

Nmcovi

dne

9.

V. Vrbíkové ni Helceletovi

dne

srpm 1860. poátku prázdnin 1851. M. Gebauerová . LXVL 17.

prosince 1851

a Helcelet B.

Nmcové

dne

listopadu 1851. '"^

147

noslí shora už dotených Helceletovy návštvy v kláštee starobrnnském idly, až ustaly. Oba nerozhnvavše se »jen znenáhla se rozešli v neohebnosti vyššími lety pišlé«; tak charakterisoval šetrn vzájemný jich pomr po letech Helcelet, nedotýkaje se dalších toho píin/'') Jen jedné vci nesmlel: on jako všichni našinci na Morav tžce nesl, že Klácel za obnoveného boje politického plnil stále sloupce Morav. Novin, tehdy již centralistických. A ke sblížení jist nepisplo to, že dívjší buditel, který pro své vlastenecké smýšlení tolik vystál i od nmeckých svých spolubrati, s liberáln-nmeckou strainou volil za nového preláta proslulého nmeckého Za nho potom Klácel útkem do Ameriky vdce J. Mendla'"^. úpln také petrhl spojení s Helceletem.

ehoe

V Praze roku 1852 nastaly opt pravidelné pátelské styky rodin Hanušových a Nmcových, za nichž Laura nejen objevila se vlídnou sestrou Božen, nýbrž i druhou matkou jejím dtem, které byly u Hanuš jako doma. To vážilo tím více za nepíznivjších pomr, v nichž se rodina octla po složení Hanušov s professury r. 1852. Hanuš sám se umírnil a smíil se, s tím, že Nmcová víc a více navazovala styky s mladší jak se podobá, generací básnickou, v níž také nalézala za bývalé leny bratrstva nové drui

hy a ctitele. Energie, s kterou vystupoval Hanuš místo nepítomného domácího pána proti lidem zneužívajícím dobroty B. Nmcové a zdržujícím ji v práci literární'"'), byla jí leckdy nevítána, ale jist prospšná. Ve sporu literárním, v nmž se Hanuš oste utkal s jiným dávným jejím pítelem V. B. Nebeským, B. Nmcová byla na stran tohoto; líto jí bylo jenom Laury Hanušové, která tehdy jako žena, sledující s porozumním literární innost svého chot, trpla více nežli on sám.'"") Ale celkem bylo tch stín za následujících let pátelských nemnoho a Hanušovi byli jediní z bývalého bratrstva Klácelova, kteí doprovodili B. Nmcovou pi poslední cest k hrobu vyšehradskému.

Tak vidli jsme, kterak pvodní smlá idea Jednoty bratrské vskutku scvrkla se ve skrovné bratrstvo, jehož lenové sdruženi byli osobními jen sympathiemi, namnoze podle formule Helceletovy, který prohlašoval se bratrem Laury Hanušové, jako sestry Klácelovy, ježto = B, B ~ C, — C'") Tak nkteí bratí a sestry se navzájem ani neznali. Brzy však zakladatel i s úkolem Jednoty ustoupil do pozadí proti B. Nmcové. Ta opanovala srdce všech bratí a sester, uchovavši si jako pravý' typ ženy podle názoru G. Sanda"^), »posvátný plamen lásky, poklady obtivosti, tklivé kouzlo romantické bezstarostnosti a slepé nezištnosti« Cas vtšinou rozpoutal svazek namnoze od sebe vzdálených a zpsobil, že zapomínali potom na neobyejnou svou sestru tím snáze,

A

A

.

dvrný

'*)

"")

IP '") '") '=•)

14H

Helcelet Mat. Mikšíkovi dne 30. ledna 1862, ís. 219. Helcelet Hanušovi dne 21. ervence 1867, ís. 278. K. Svtlu, Z literárního soukron\í. (Praha, 1880), str. 107.

Nmcová Šemberovi dne 27. srpna 1858. Helcelet Hanušovi dne 21. kvtna 1851, ís. 67. Jean Zyska (Paris 1884),

str.

19.

.

.

ježto tín^ odpadalu jim bratrská povinnost pomáhati jí v pení. Když pak druh po drul^u chladl a odcizoval se B.

tžkém

Nmcové

jejím utrv dobách

nejstrastnjších, kdy i)ráv byla by dychtila po každém srdeném slov a s vdkem pijímala každý dárek z milé ruky jjátelské, nastala nespokojeném srdci«""), tak prahnoucím po lásce v tom »vášnivém, a srdené družnosti, žalná prázdnota, kterou se snažila vyplniti novým pážel, jí nikdy se nesplnilo to, co telstvím, aby znova byla rozarována ...

útchy

vn

A

pece mnohem šastnjší Laue Hanušové podle pání »aby u vítzném oddechnutí konen kdy mla, po vykona-

tžce zkoušené, Helceletova"),

ale

ném závodu pocítiti blahé vdomí své osvdené síly, a eknme, ctnosti, nebo to asi bude ctnost, nepozbýti sebe v zápasu s nouzí (ananké).« in.

Klácelova Jednota bratrská zasluhuje zn^ínky již jako zajímavý doklad snahy myslivého ducha eského o napravení a zvelebení vcí národních všelidských; to byla utopie, hajme jí slovy Klácelovými, jemuž bylo vždy pkným »teba sníti pedbžn o lepším poádku«.') Dále zstává bratrstvo pozoruhodno, znamenajíc teba krátkou, pece více mén blahou episodu v život nkolika eských spisovatel, jež má tudíž místo v jejich

a

i

biografiích. Literární historii posléze s trstva vzešel jednak podnt k nkolika

vdkem spism

zaznamenati, že z brasvé doby jist pozoruhod-

jest

ným, kdežto v jiných aspo nalezneme stopy vliv jeho. Na moravské jako vlasti Jednoty a bratrstva Klácelova hlavn piinním len bratrstva založena a potom po osm let (1851 až 1858) za

pd

znaných nesnází vyplována byla Koleda, kalendá, jenž cílevdomým pouováním tenástva náleží mezi nejlepší naše vbec.') Hlavním, pozdji jediným poadatelem Koledy byl Jan Helcelet, rádcem a

kritikem') jeho

Klácel.

Tento do kalendáe pispl nemnoha jen lánky, Hansmann pouze

n-

kterými drobnostmi. Nejvýznanjší práce naukové v Koled pocházely z péra 1. J. Hanuše, jako ne'cennjší belletrií obohatila Koledu B. Nmcová. Od ní je v Koled na r. 1852 V k t o r k a, r. 1853 B a r u š k a, r. 1857 V a s pohádkami o a o Kovlad u, a v poslední, na rok 1858, patero srbských pohádek ze ztraceného potom pekladu sbírky V. St. Karadžie. Helcelet jako redaktor byl tu zpravidla prvním jejím písným a bystrozrakým kritikem; tak pi i

zámku

"•) B.

podzámí

Nmcová

Víazkovi

Svtlé

z jara 1853, Gebauerová . LXXXm. února 1851, ís. 62. III. ") Z rukopisné pozstalosti Klácelovy v museu Náprstkov. Viz o ní lánek J Kabelíka v as. Mat. Mor. 1907 str. 382—414. ') Obšírnjší pojednání o Koled viz v i. J. Kabel íka- Moravská Národní Jednota (. Mat. Mor. 1909), str. 330—348. ') Mor. Nár. List 1852, ís. 74, 1854 ís. 85, a 1856 ís. 90, 91 a 93. '")

K.

Hanušovi dne

13.

749

pkn

autoriny

postehl slabiny pi V zámku a podzámí, kde Viktorce spolenosti/) pi líení šlechtické Helcelet, vzdaluje se od B. Nmcové, nevyužil dostateiAou mrou svého vlivu, aby od ní získal hojnjší píspvky, které by byly valn zvýšily cenu Koledy a nad to ješt hmotn prosply autorce v její tísni, ježto Koleda platila honoráe na svou dobu skvlé.') Pímo nesrdené bylo r. 1855 zamítnutí povídky D r o t a r , která potom znovu zpracována v Pohorské vesnici.") Jakkoli neznáme pvodní podoby této povídky, pece možno tvrditi, že by byla pedila nad mnohé z tch prací, které bylo asto pojmouti do Koledy') pro nedostatek lepších. A pece B. Nmcová se nehnvala; jenom bolestná trpkost mluví ze slov jejích, že jí »shovívání poteba, aby si lásku pátel a známých udržela«'); tak shovla, i když opominutím odpadlo její jméno jako autorky V zámku a podzámí") a poslední její píspvek v Koled r. 1858 v obsahu, zajisté nemilou jen náhodou, vbec i

neuveden. B. Nmcová'") pohádali Helceleta k innosti na poli hoKlácel spodáské a pírodovdecké literatury, které bylo tak velice potebí zemdlskému lidu eskému na Morav. V Mor. Nár. List r. 1851 uveejniv katechismus nauky obanské pod titulem Zkoušky obanské, Klái

cel vybídl Helceleta,

aby v téže

form

sepsal

Zkoušky kmetské

(t.

j.

práce nedokonil a tak sešlo s plánu vydati je knižn"), jak chtl Klácel, kterému stále na srdci leželo, aby jadrná a laciná literatura v drobných knížkách, ano jen plátcích, vnikala v lid"). Tím se stalo, že Helcelet, jenž pro pkný a srozumitelný sloh svj mohl nám vyrsti v moravského Kodyma, v literární historii naší dosud ani nebyl zapsán, jakož si toho sám vyžádal na píteli Šemberovi"), nijak necen svých drobných lánek.

zemdlské). Ale Helcelet

této své

Také Leop. Hansnnanna patrn B. Nmcová vybízela k tvorb on zasílal jí verše na posouzenou, nebo aby je uveejnila v projektovaných asopisech svých mladých pátel. Podle jejího úsudku byly nejzdailejší z nich znlky, pak ballady'*). Vbec pokládala ho B. Nm-

bu

literární a

cová za »hlavu šikovnou«, což Hansmann dokázal také v jiných oborech písemnictví, najm svými povídkami vesnickými. tu za domácí vzory

Ml

své vedle Fr. Pravdy zejména B.

Nmcovou,

ale

odboil trochu od

Nmcové dne 9. srpna 1851 a T856. Za V zámku a v podzámí na p. 64 zl., kdežto za rozsáhlou Babiku dostala pouze 151 zl. 22 kr. V. Vávra, 1896, str. 554. ')

Helcelet B.

°)

M. v M. dne ervna

')

V. Tille 1. c. str. 161. Viz posudek V. Zeleného

")

B.

')

1855, str. 552—554. 1855. ") Helcelet Hanušovi dne 16. listopadu 1856, ís. 148. '") B. Nmcová Helceletovi dne 4. ervna 1855. ") Klácel Helceletovi dne 2. dubna 1851. Oriff. u Ph. M^. M. Helceleta ") Mor. Noviny 1860, ís. 36, 41 a j. ") Helcelet Šcmberovi dne 30. prosince 1854, ís. 126. ") B. Nmcová Bendlovi dne 4. bezna 1859(?).

Nmcová

Helceletovi

.

150

nich,

4.

B.

Nmcová

•tav se

pod pseudonymem Antoše Dohnala prvním tvrcem

naturalistické

oblíbeného povídky vesnické na Morav a v tomto smru pedchdcem hanácký život kmenový nám zachycen pracích") jeho Tak v V. Kosmáka. z

první polovice IQ.

století.

Daleko pronikavjší bylo za doby bratrstva psobení B. Nmcové na nedostatek hlubšího literární tvorbu K 1 á c e o v u. Obvyklý svj stesk na živ, zvlášt pociujíc píteli-filosofovi, svému astji vzdlání") pronášela »co v církvi posuzovati, neschopna jest že r. 1848, pevrat ohromných Ea jal jest pravdou a svatostí, co v obci jest právem.«") Klácel tedy ochotn takto vzdlávati zárove se po jejím vyzvání, veejn s ní rozmlouvaje, ženy naše a každého, kdokoli by vbec toužil po vzdlání.") Tak došlo k nkolika adám fcuilleton, v nichž autor, protože podntem k nim bylo pvodn soukromé dopisování, setrval také pi form listové. Opt a opt oslovuje tu svou »Ludnku«, svou »Vlastu, která se zapísáhla vésti boj proti pedsudkm všem,« svou »lidmilou Boženku« a »zbožnou Lidmilu«, svou »vzácnou paní«, z níž stává se potom »drahá sestra« a »nejmilejší stvoení na tomto, jak íkáme, marném svt«. Projevuje radost nad jejím souhlasem, omlouvá se, nebyl-li jí dosti srozumitelný ve svých výkladech, pidává po jejím pání nová vysvtlení nejasných pojm a pokrauje až po pímé její pobídce ve svých pouných liPátelství s ní je sladkým tajemstvím stech, nutkaje ji takto k odpovdi. jeho a se šastným smíchem oznamuje své vzdálené pítelkyni, kterak »jistí páni, nenávidjíce jeho listy, soudí, že jí není ani na svt, to prý si on jen takto vymýšlí.^ Odtud feuilletony ty jsou proti jiným Klácelovým, 1

svžejšího, teplejšího tónu. Zprvu Klácel pouoval o thematech takka nahodilých a strun rozptyloval obavy B. Nmcové o mladou konstituní svobodu (list H. z ís. 34. Mor. Nov. 1849) a pokraování jeho (IV. z ís. 41); stopuje debaty íšského snmu kromížského o svobod svdomí, rozebíral nutnost náboženství (V. z ís. 48 a 4Q), vysvtluje jí, jak sluší rozumti obávané »reakci« a slíbil zárove rozbor radikalismu (VII. z ís. 79), jehož však už nepodal. List III. z ís. 35 a omylem asi IV. není nadepsán B. Nmcové, nýbrž njakému rychtái, kterému Klácel podal vysvtlení o centralisaci a federaci v Rakousku, odkazuje ho dále k lánku téhož thematu od Karla Šmídka v ís. 36. Téhož rychtáe snažil se uklidniti, když byl znepokojen rozpuštním snmu kromížského, optimisti ckýn\ výkladem tehdejší situace (VI. z ís. 61). Antoš Dohnal, První povídky hanácké. Vydal Jan Kabelík, Tel 1909. Rajské di\e 19. prosince 1847, Šemberovi dne 4. kvtna T855, Helceletovi dne 4. ervna T855. ") Morav. Noviny 1849, ís. 25. '") Tamtéž. List I. ") Porznu ve feuilletonech r. 1849 i 1859. J. Ohéralovi se proto zdály »zženštilé«. Mor. Nár. Nov. 1851, m. ro., str. 411. ") '*)

B.

151

B. Nmcová snila stále o zahlazení všeliké bídy hmotné a z ní plynoucí asté zkázy mravní; leccos z uení socialistického zdálo se jí k tomu cíli dobrým prostedkem, ale nauky všech boulivých reformátor byly jí velmi temny, ježto censura ped rokem 1848 peliv se starala, aby podobnými ideami nebyly nakvašovány mysli poddaných rakouských. Proto Klácel listem VIÍ. v ís. 83. ze dne 12. dubna 1849 zaal jí podrobn vykládati o socialismu a kommunismu a ukonil tuto sérii feuilleton listem XXXV. v ís. 203, ze dne 5. záí 1849. Ježto pak pro jich látku nadál se mimo úzký kruh tenástva svého listu, dal feuilletony ty otiskzájmu nouti knižn pod titulem Listypítele k pítelkyni o i

pvodu

socialismu a komunismu, otištné z Moravských Novin. V Brn 1849 (anonymn). Kniha obsahuje XXVIII list, ježto dívjší

list

Vin. je zde

1."°)

eská

kniha o tomto zajímavém themat a zasluprvní proto plným právem širší zmínky''); ale také jako pkné svdectví sociálního smyslu Klácelova i B. Nmcové. Arci klesá význam spisu tím, že není prací pvodní. Klácel vbec neznal poteby pesného citování a ješt trochu po zpsobu stedovkém užíval »dobra«, kdekoli je nalezl; ovšem zase ani sám nekladl váhy na své autorství a valnou vtšinu svých prací uveejnil anonymn nebo pod pseudonymem. Tu bylo mu vodítkem proslulé dílo Der Socialismus und Je to

huje

již

Communismus des heutigen Fra,nkreichs. Ein Beitrag zu Zeitgeschichte. (Leipzig 1848) od známého sociologa nmeckého Lorenze von Steina (1815 — 1890). Jestliže však náš eský autor nepidržoval se vrn svých pedloh ani v básních pekládaných, tím mén dovedl to v díle vdeckém. Proti Steinovi

chtl podati

více: historický

vývoj utváení

socialisti-

ádu spoleenského od starovku

až po rok 1848. Tebas tedy i Klácel hlavní zetel k tak zv. socialismu utopickému a ideologickému ve Francii, musel pidati adu statí nových, svých, zvlášt kde se dotýkal po-

ckého

ml

mr

eských, cizin neznámých. poáteních, kdežto od listu

Krom

toho si samostatnji vede v lihojnji následuje Steina, dílem jej pekládaje doslovn, dílem znan ho pikrauje. Až zase konec, kde ho pedloha opustila, je samostatný. A jakkoli látka tedy znan je rozšíena, spis Klácelv má pouze 144 stran velké 8° proti dvoudílnému Steistech

novu o 590 + XVI stranách. Struný myšlenkový postup

XII. stále

Klácelova je tento: mysli lidské i v pírod. Jím jsa veden, lovk pokoil si pírodu, stal se jejím pánem. Ale vidíme, kterak mnozí lidé jsou nyní z tohoto panství vyloueni, narozením mají na stejné právo jako ostatní, šastnjší. Stalo se to »Cit osobnosti« jest

díla

koínkem všeho pohybování v

a

n

"')

Citáty další vztahují se

zmnným

vesms

nismus« po zpsobe nynjším proti jen jedno m. 152

k tomuto vydání a píši v nich všude »komm«má, jak v titulu ponecháno, všud*

origrinálu, který

Jedinec nikdy nestail zdolati pírodu, odtedy spojovati se s jinými ku práci, kterou si lidstvo opatuje potebné statky. Je nutno dliti tuto práci nejprve mezi leny rodiny, jíotom mezi ele. Rozrstáním lidstva se vyvinulo z eledi otroctvo a selští robotníci. Další dlbou práce se vyvinula emesla, rozlinou pak schopností a piinlivostí na jedné stran majetek, na druhé chudoba, závislá na boháích, a za moderního rozvoje prmyslový proletariát. Tento, puzen jsa bídou a rozbesklým rozumem, staví se proti dosavad-

uspoádáním spolenosti porující

lovku,

i

jest

lidské.

mu

a chce též býti úasten statk pozemských. Z proletariátu zvlášt ve Francii. kommunismus, vyklubává se Ale již v dívjších dobách mnozí mužové ukazovali, jak by se mohla

nímu poádku

nm prvotní

lépe uspoádati spolenost lidská. Byl to již božský Plato a po kesané; pozdji se v kesanstvu vyvinuly kláštery se svým

kommuni-

stickým zízením. Tom. Moore vysnil si novou úpravu lidstva v proslulé své nyní píslovné Utopii. Zmna myslí, kterou zpsobilo nejprve husitství a protestanství s humanismem a pak obnovené badání filosofické, pivodila velkou revoluci francouzskou; touto nastala rovnost obanská, ale nikoli skutená, majetková. Zajímavo vzpomenouti, že také v echách Nové uení jeví se stopy utopického socialismu u adamit a marokán. socialistické na lásce a víe založil Saint-Simon, ale rozdvojení jeho uedník Bazarda a Enfantina pivodilo jeho zánik. Na rozumu založili naproti Podána další tomu boulivé své nauky kommunistické Babeuf a Cabet. zpráva o nnarokánech na Pardubsku, jakož o kesanském kommunisn^vu Potom Lamennais dospl k socialismu náboženskému. Bratí eských. Ostatn známe podobné zjevy již v daleké minulosti z biblického djepisu u Essenských a u Žid. ruském artlu a míru nemá zatím podrobnjších vdomostí, ale šíe vypisuje chvályhodné zízení jesuitské republiky v Paraguayi, upozoruje také na stinné jeho stránky. Trojice P. Leroux, P. J. Proudhon a L. Blanc jsou poslední hlasatelé uení socialistického, jehož pívrženci však poraženi byli krvav Cavaignacem, a zvolení Ludvíka Napoleona presidentem francouzským znamená uklidnní Francie úplné odvrácení se od tchto nauk. Vezmouce si píklad z djin peujme tudíž o osvcování a šlechtní národa, aby všeliká pohroma minula nás beze škody. Potud Klácel. Jeho výet hlasatel socialismu a kommunismu nikterak není úplný. Nevšiml si vbec socialismu nmeckého, našed pro to dvod patrn u Steina samého"), který prohlásil jej až po M. Stirnera pouze za slabý reflex francouzského, ani pozoruhodných spoleenských reformátorv anglických, na j). R. Owena. U nás zcela zapomnl píznaného komnutnismu téboritv, ale zasluhuje vdku aspo za upozornní na jiné komrriu-

—

—

—

i

O

a

i

V

^) odborné literatue, uvedené v eské Politice (Praha, 1911), jsou pouze »úvahy« Klácelovy bez dalšího údaje bibliografického. ==) L. c. sfr. XIV.

str.

829,

zmínny

J53

nisticko-socialistické prvky v minulosti eské i slovanské, jejichž známost, samého, byla tehdy skrovniká. Možného dalšího jak vidti též z ideového rozvoje tchto uení a jejich vlivu na uspoádání spolenosti

nho

se nedotýká. »Kommunismus a socialismus jest poražen; zhubily to, co tak mysli millionv rozvlnilo, za bylo tolik krvi prolito, to Vám, vzácná pítelkyn, nemohu íci,« zní konec jeho Livah (str. 144), psaných roku 1849. Rok pedtím už vydali K. Marx a B. Engels svj kommunistický manifest s programem, znamenajícím doa konící konalou reakci proti názorm svých socialistických toho KláDosahu spojte seí« všech zemí, »Proletái heslem: se proslulým

vbec

Klácel zdali

ale

úpln kartáe

pedchdcv

cel nechápal, o tom nemá už zmínky. Ve spise svém autor dále neiní

a

pesného

rozdílu mezi socialismem a

ho na nkterých místech dotýká; tak zvlášt na str. 83. a 94. Tuto dí: »Vbec ten socialismus neuráží, nýbrž pro jeho dobrou vli a šetrnost rádi si s ním pohovoíme. To jest ten jeho bratr kommunismus divoký, hrdý, boivý svéhlavník. Rovnost jest též matka jeho, otec ale rozliný. Socialismus jest takka dve, jenž hrá si na hospodyni; kommunismus ale jest chlapec, jenž si hrá na buie a kazisvta. S demokratem shoduje se kommunista v nenávisti nerovnosti, ale demokrat nenávidí svévolnost politickou a svoboda obanská jest jeho cíl; kommunista nenávidí poádek obanský aneb jej aspo podizuje potebám svým.« Je to zárove ukázka jednoho z hojných pirovnání, jimiž se snaží Klácel své tenáce njakou nesnadnjší vc ozejmiti náhradou za pesnou vdeckou

kommunismem,

se

V tomto pípad pirovnání není zcela piléhavé. Klácel, jako ostatn vdci tehdejší napoád, nedovedl obou uení pesn rozlišiti a s kommunismem zejména smšoval také anarchismus na p. Proudhonv. Ale toho nelze mu tak tžce vyítati; teprve vda nejnovjší dospla zde ku pesnjším kriteriím tchto nauk.^) Klácel sám již v úvod oste vytýká svoje postavení k obma: prohlašuje se za jejich odprce. Doufá (str. 3), že »ped jasným rozumem rozplizne se v nic tato nafintná obluda všeblaženosti a všebratrství socialismu a kommunismu.« Odkud toto, u vdce pekvapující odsouzení bez pedchozího posouzení, jehož »nezpsobnosti« Klácel sám jest si vdom? Autor chtl zajisté hned pedem obhájiti se proti možnému podezení, jako by byl propagátorem takového podvratného uení na tiché Morav, dobe vda, jak nepátelská mu hierarchie podezírav stopuje svobodomyslnou jeho innost redakní. Jako klášterník ml pak vskutku odpor proti kommunistickým úvazkm klášterním, jež nepominuly ani za velkého osvobozovacího hnutí r. 1848. Ale ovšem jako filosof se obával, že by socialistický kommunistický ád dusily volné rozvinutí povah nadání lidských, definici.

i

i

i

bez ehož pokládal za nemožný zdárný vývoj lidstva; zkrátka, nevil v možnost pekonati protivu mezi socialismem a individualismem, akoli práv u Steina mohl najíti uspokojivé vývody, že ani socialismus neklade ")

fS4

Viz

eská

Politika IV., str.

454

a

n.

pekážky

absolutní

vývoji lidské individuality.") Proto Klácel tak prudce

útoí na despotismus a materialismus socialismu a tím více kommunisn-iu, jinak ve spise samém a ješt více mezi ádky dobe vidti, jak nkteré

a

uení jsou mu sympathické. Pouování o pedmte zajisté dosti nesnadném oživeno

stránky jejich

jest astými což, jak Nmcové, listu B. dotazy na navazováním apostrofami, otázkami, zmínno, dodává vývodm Klácelovým jakéhosi dvrnjšího rázu. B. Nmcová, jakkoli prý radostn oekávala jeho pouení (str. 62), pece pi své upímnosti nezamlcla spisovateli ani své výtky (str. 32); teba se jí lidového"), spis líbil a ráda by jej byla vidla v rukou hojného tenástva vadil jí rozvláný a nkdy nejasný sloh Klácelv, který zamezoval mu proniknouti do širších vrstev. Výtka zcela oprávnná. Jasnosti výkladu neprospívají ani oblíbená Klácelova pirovnání, ješt inén pak hojné a rozsáhlé jeho odboky, jimiž nkdy pásmo vývod je zcela perušeno, takže i

bylo

nezbytn

rekapitulovati látku

pedtím probranou.

Není ani pesné disposice, pokud jí Klácel nenašel u Steina; sta o adamitech (list XIV. a XXIII.) není položena na vhodné místo, aniž náležit pipojena k sousedním; tak jinde. Po rozsáhlé této sérii feuilleton Klácel ve dvou listech dalších opt i

B. Nmcové sepsal Now 184Q ís. 216.

výklad o a 217.),

centralismu

a

federalismu

(Mor.

bez zajímavosti ani dnes.

není

který

Proti ztrnulé centralisaci v Rakousku brojí; je mu odporná i z ádu jesuitského i tím, že není jí nikde v boží pírod. Ale ani isté federaci nepeje; Rakousku prý se nehodí ani dlení podle historických útvarv, ani podle národností, které by posléze vedlo k dlení od domu. »Rovné právo sledn a písn provedeno budiž irvísto federace. Moc centrální budiž silná, ale svobody obcí a dobe zízené chratež práva osobnosti«, zní konená jeho píliš povšechná formule, jak rozešiti tyto rakouské nesnáze.

dm

d-

snmy

Úvod

k

tmto dvma listm je velmi zajímavý. Klácel Nmcové, o jehož authentinosti nemáme

úryvek z listu B. pochybovati. Zní

otiskl

v

naskrze ženské,

nm

pro

by

takto:" ) »Neostýchám se vyznati, že my by íkali »rnilostpaní«, až k usti'nutí zanedbány jsme ve všem, co se týká vyššího života. Vy muži, nevím, zdali schváln aneb jakousi zaslepeností, nevidíte tu nesmírnou prázdnost myslí ženských; jen vlastní manželé cítívají, bohužel, pozd, následky této zanedbanosti. Jaký div, že hledají jinde, co doma nenacházejí. musí-li Ó, my jsme k politování! to tak býti? Musí ženská ostati jen tou milkou aneb tím domácím skítkem? se vyrovnati muži? Zdali na sukni pilepen jest takový rozdíl ducha a statenosti? Ach, já slyším, jak i Vy pravíte: »Aj, i ta chce emancipaci žení« a odhodíte list a já se stydím z daleka. Tohoto pouení o ženské emancipaci a souvisícím s ní postavení ženy v rodin Klácel nenapsal B. sám, ale pinesl je ve svém aso-

nám teba

—

A

—

Nemže

Nmcové

~") eská "')

")

Politika IV.,

str.

466.

Nmcová J. Konopovi dne 26. ledna 1850 a sestrám Rottorým Mor. Noviny 1849, ís. 216. B.

2.

ledna 1852.

755

n požádav

bývalého žáka svého, známého potom (1818—1878). otázka rodinná a ženská jest takové dležiVedle otázky majetkové co v puku tkví celá budoucnost naše, utváí se záhadách tosti, že »v tchto dle toho podoba nového stavu spoleenského.«") A druhou z tchto otázek zabývá se Šmídek ve XXII listech, adresovaných Klácelovi, pod titulem pise, nejspíše pímo o aesthetika prof.

KarlaŠmídka i

Úloha je to

a

rozvin života rodinného ve sípolenost formální pkný pendant ke Klácelovým

po stránce myšlenkové

i

i'')^

li-

stm

o socialismu a kommunismu. Chtje podati historický nástin, jak se utváil vývojem kultury život roa ve spolenosti vbec, Šmídek zcela nádinný a postavení ženy v sleduje postupu Klácelova. Vychází rovnž od »citu osobnosti« a ze zákona polárnosti vysvtluje nijak protivy mezi mužem a ženou po stránce tlesné i duševní, pro na roven mužm. Ale druhý zákon základní, zánelze žen stavti vyvinut je kon lásky vede k obapolnému jich doplování. Zvlášt cit lásky u žen, kde je také nejvíc exklusivní. Pravá láska se neobmezuje k umní a ke na pohlavní lásku, nýbrž rozvíjí se, vedouc k lásce k zbožnosti. Mravní výjev jednoty mezi mužem a ženou jest manželství, se stále hlásá, že je smlouvou obanskou. Neprávem. Jest nutným o pomrem, jehož podkladem jest práv samorostlá láska, nezmnná a nezniitelná; odtud vyplývá píkaz: manželství budiž jednoduché a nerozluné. Viditelnou stává se jednota mezi manžely díttem; tak založena roRodina je dina, jejímž úkolem jest zvedení dítte k svobodné osobnosti. dítti první církví, první obcí. Z rázu jejího vyplývá potom ráz povšechného politického života národního. Asijský despotisnnus jest nepízniv vola ronému rozvoji osobnosti v rodin i ve stát. Rovnž u dinný život je na nízkém stupni. Teprve kesantsvím se život rodinný obrodil a dít osvobozeno z otroctví; odtud hájeno nerozlunosti manželství. Rytístvo stedovké má úkolem hájiti žen a žena zase mírní surové tehdejší mravy. Ale renaissancí, znovuzrozením pohanství, a reformací, obnovenou nadvládou rozumu naproti víe, opené o autoritu církevní, byl uvolnn svazek n\anželský. V etných sektách, zvlášt u novoktnc, jasn vidti dsledky toho. Rovnž encyklopaedisté francouzští byli proti nerozlunosti manželství. Jejich uení, podporované znemravnlostí dvorskou, proniklo i do vrstev obanských, rozvrátilo rodinu a pivodilo posléze velikou revoluci. Ale ani ta nedotkla se základ rodinného života, ba dekretováno ženám za povinnost, zstati v nitru rodiny; jenom výchovu dítek Robespierre chtl vtší mrou pivlastniti státu. Potom rozliné nauky socialistické a kommunistické tu vtší, tu menší mrou viklají kesanskými základy rod iny ve Francii v Anglii. Vidti, že ani v prmyslovém život

nm

nž

úpln

mocn

vd,

nmž

ek

íman

i

Mor. Noviny 1850, ís. 212, str. 886. Mor. Nov. 1849 ís. 256, 260, 261, 263, 268, 269, 273, 276, 279, 284, 290, 291, 292, 296, 297, dále roku 1850 ís. 24, 25, 26, 27, 47, 50, 56, 76, 77, 102, 110, ")

"")

121, 133, 134, 176, 177, 211, 212. 156

nynjším není vhodné pudy ke zdárnému

rozvoji rodiny proletáské; svo-

boda politická bez n\aleriáiní lidu nestaí a jedinou pomocí jsou tu ústavy Spoleenští reformátoi 19. stovzdlávání. dobroinné, sdružování letí vzbudili také v ženách touhu po emai\cipaci. Literárními jejími hlasateli jsou zvlášt G. Sand a Heine. Právem upozorují na stinné stránky nynjších ádu spoleenských, neprávem však žádají naprosté rovnosti žen psychických rozs n-iuži, jakož bylo nahoe dokázáno z fysiologických díluv obou pohlaví. Pro ženu nejlepší emancipaci znamená manželství, uzavené z lásky; jím také žeiui vniká potom ini^ostí svou v život obecní. Ale ovšem, aby dobe psobila, teba žen dkladnjšího vzdlání; pak beze škody svých domácností náležit se uplatní v život veejném, najm lidumilnou inností, a pitvorné výstelky emancipace samy odpadnou. Jak vidíme, Šmídek jako knz stojí tu veskrze na stanovisku církve kresansko-katolické, vida ve svátosti nerozluitelného manželství jedinou záveškerého života rodinného; nejzazších dsledk této ruku blaha ženina nerozlunosti v manželství s individuy zatíženými, chorobnými a pod. nevid!. Ale jeho pokrokové smýšlení, jevící se pkným upozornním na idealismus za velké revoluce, jeho drazné poukazování na samorostlou lásku jako na nezbytnou podmínku krásného soužití maiiželského, vroucmoderní názor na výnost, s níž hájí vykoisovaného proletariátu, jakož znam associaního hnutí a zejména pkné jeho pímluvy za dokonalejší vzdlávání žen iní nám lánky jeho dnes sympathickými. Též sloh jeho je proti Klácelovu srozumitelnjší a celá práce, která zahrnula také nkteré vci u Klácela opominuté (dotkla se socialismu nmeckého a anglického), je pehlednjší. I tu jako vbec v celé literární iniiosti Šmídkov jest vidti, jak blahodárný vliv mlo na filosofické vzdlávání Klácelovo, kter>Tn tento aesthetik moravský vynikl tém nad všecky své knžské

—

i

i

i

i

i

i

spolubrati.

Poslední

ada

feuilleton, psaných Klácelem B.

rovnž v Morav. Novinách pod nadpisem: listech od F(rantiška) T(ehovského). Dopis jest

Nmcové, uveejnna

Svtozor. V celkem

pátelských

KJácel pedstaviti obraz všeho míra. Plán tak veliký, že ovšem k sám nestail, a proto »piln u jiných jako vela hledal a sbíral«'°). Ale pramen své kompilaní práce neudává; jen mimochodem poukazuje na Mig-netovu Historii revoluce francouzské. Pozoruje rozvrat spolenosti lidské, Klácel pes to doufá v lepší píští, k nmuž lidstvo dospje zdokonalováním rozumovým i citovým. Ukazuje prostedky, vedoucí k tomuto cíli, a upozoruje na cestu, která již jest uražena, pojednávaje o významu práce a dlby její, o sbližování lovenstva zdokonalenými prostedky dopravními a všesvtovým jazykem (pál by si jím míti etinu), o pomru federace k centralisaci svtové, o založení Spojených státv amerických, o »prostednickém« rázu kulturní innosti Anglianv a zase

chtl v nich

B.

nmu

jest

XXIII.'')

Nmcové

i

1 Mor. Nov. 1850 ís. 113, 115, 110, 120, 122, 124, 126, 131, 135 145, 147, 151. 155, 159, 164, 173, 179, 185, 191, 198, 202, 208, 214, "*) Mor. Nov. 1850, ís. 113.

136 139 144

220

'221

757

významu »velikého národa« francouzského, tohoto Fausta mezi národy

o

evropskými. Široký rámec daného thematu dovoluje mu po libosti odboovati a zastaviti se tu i tam, aby podal portrét nkterého muže, o pokrok lidstva zvlášt zasloužilého: tu Washingtonv a Franklinv, tam zase Lafayettv a pod. Autor sám dí, že tímto zpsobem snad »na mnohý rok bude míti co psáti LudnceO; ale zatím zánikem Moravských Novin pvodního rozsahu (koncem r. 1850) zstal Svtozor neukonen. Národní Noviny Havlíkovy, jež jinak nebyly s redaktorskou inností Klácelovou vždy spokojeny, ochotn piznaly'), že nejcennjší ástí Morav. Novin jsou jejich feuilletony. Dodáme-li pak, že tato chvála platí najm o tch, které vznikly z podntu B. Nmcové, vysvitne tím vtší mrou její podíl na zásluze Klácelov. Dnes skrovný poet exemplá Mor. Novin je tžko dostupný ve dvou, tech knihovnách, což tín\ více nutkalo, upozorzcela neznámé. niti na tyto práce

tém

Nmcové s Klácelem vzešel také peklad smšnohrdinské básn Tulipánka odK. L. Immermanna (1796^— 1840). B. Nmcová mla zálibu v Immermannovi; kochala se jeho Tristanen\ a Isoldou, Z pátelství

a istá,

B.

plastická dvojice

milenc v jeho Oberhofu nebyla asi bez vlivu jež tak asto vidíme zobrazeny v jejích jí také Tulipánek, kterého jí tudíž Klácel koncem

na spádání milostných svazk,

povídkách. Tak zalíbil se roku 1851 peložil. Povahový rozpor mezi naivním a trochu tžkopádným filosofem Klácelem jako uitelem vtipné, živé a romantické B. Nmcové, který za letního pobytu na Horách vycházel lépe na jevo než za dopisování, zavdal jist píinu k nejedné humoristické poznámce. Obdobu jeho shledávali v pomru mezi dvojicí obra-žáka Hurdyburda a princezny-uitelky Balzamíny v Tulipánkovi, a tento osobní moment, ekl bych, ponukl hlavn ku pekladu tohoto díla. Za živých vzpomínek na milostnou Ludnku, jíž neopominul ani v této práci vnovati vlastní apostrofu, dailo se dílo pekladateli tak, že je to nejsvžejší básnická práce jeho vbec. Prošed ohnm kritiky T. Bratránka, Tulipánek byl zaslán k jazykovému pihlazení a pebroušení AI. V. Šemberovi. Klácel za útlaku absolutismu netroufal si ho vydati a stýskal si proto Šemberovi: »Máme my míti literaturul Radji v Texasu prasata pástí<0 I zstala báse v rukopise u Šembery, až s jeho korrespondencí získána pro Museum král. eského, odkud vydána tiskem r.

IQIO.")

Na ")

Nmcová, teba ve své skromžaku všech tch spisovatel, kteí se k ni

Klácelovi nejlépe je vidti, kterak B.

nosti stále se pokládala za

Mor. Nov. 1850, ís. 136. Nov. 1850 ís. 314. ZcL V. Tobolka, Karla Havlíka Borovííkého Politické

") Núr.

spisy

Fr.

158

U.,

(Praha 1902),

str.

912.

Nedatovaný list z r. 1852. '") Karl Immermann: Tulipánek. Hrdinská báse o tech zpvích. Peložil Matou Klácel. Vydal a úvodem opatil Jan Kabelík. Svtová Knihovna ís. 813 a 814. ")

vdn

uznávala jejich vliv, zasp ní zaskvli v lesku svého doznání Klácelova upímného podle eho jim tím, prospívala Také ducha. ve zkoumání potebí: »ženským soudem pímým, ne naped asto hotovým«' ). Sebevdomá K. Svtlá vyjádila to Nerudovi drazn takto: »Potebuji srozumní a povzbuzení jako Vy a každý lovk ducha tvoícího«, a jinde dokonce: »Vždy ídil dosplejší ženský duch pekypující a byli jejími rádci literárními, i navzájem inspirovala je k tvorb, jíž by se

družili

mužm

mužské

i

nadání.«"^)

nepoddajný, píkrý

1

vdil

ped

B.

Hanuš

Nmcové. Výslovn

ji

zajisté

podnt

za lecjaký

a

píspvek

jmenuje jako pilnou pispvatelku ke své-

mu Bájeslovnému kalendái Slovanském u""), a víme prpovídky na Slovensku"). Tak odmnila se sbírala mu též písloví i

že

za

obecn známou úast pi tvoení Babiky, kdy Hanuš byl jí rádcem prvým kritikem'"). Ostatn bratrstvo ve svém cel ku má podíl na tvorb B. Nmcové. Bylo správn ukázáino V. Tillem*^), jak neustálá korrespondence

jeho i

i

páteli »vytíbila neobyejn ono úchvatné umní pravdivého stylu B. bratrstva, nelze s jistotou odhadKolik dopis zaslala 1854 a ást dopis nouti, ježto všecky hojné listy Klácelovi z let 1848 Helceletovi byla zniena, a také korrespondence s Hanušem a Hansmannem zcela nazmar.*') Ale i ze skrovného zbytku dopis V. Vrbíkové, pišla Helceletovi, Šemberovi a Hansmannovi poznáváme, že práv dopisování školou toho stylu, který si se leny bratrstva bylo jí tenástvo spis B. Nmcové až posud podmauje. Také korrespondence druh z bratrstva (Hanušova, Helceletova i Klácelova) z této doby je i hojnjší i srdenjší a jaksi vzrušenjší. Ba, možno snad íci, že bratrstvo Klácelovo nezstalo bez jistého vlivu ani na ideovou stránku literární tvorby B. Nmcové. Srdce její od pirození bylo plno obtivé lásky, soucitu, istého lidství i v konené vítzství dobra*'). Klácel pak smlým plánem své Jednoty, organisováním bratrstva a úvahami svými sociálními toto vntiní pesvdení její jaksi zdvodnil vdecky a tím i zpevnil. Sociálního románu po vzoru G. San-s

lenm

Nmcové«.

—

tém

nejúinnjší

dvry

da

B.

Nmcová

nenapsala

nám

ani

po pobídkách ejkových"), ani po

*) Listy pítele k pítelkyni str. 129. '')

Osvta

1911 (Praha 1866,

'J)

*) B. "')

Nmcová

n.,

str.

str.

752.

241.)

Hanušovi dne 22. ervna 1853. r. 1855 po vydání Babiky; Hlídka 1899,

Hanuš Helceletovi

*) L.

c.

str.

338.

146.

Skrovnikou náhradou za byly by ztraceny, jako celé

opt

ve znamení bratrstva dochovány nám listy, jež korrespondence Klácelova. Klácel totiž v dobách svého dvrného pátelství s B. Nmcovou uložil si u ní dopisy pátel, z nichž nkteré zachovány a budou vydány V. Vávrou, M. Gebauerovou, jakož v dalších svazcích Pramen djin moravských. *") Nmcová K. Stakové dne 3. bezna 1848, neznámému (Geb. . XCIX.) a avléšt krásný nmecký citát v list Kar. Svtlé dne 2. ledna 1853. ") V. Vávra, Božena Nmcová str. 92, Tille 1. c. 1T8. ")

jinak

to

tém

i

t39

hojných lekcích Klácelových. Ale když potom bratrstvo se neslavn rozpadlo, byla to ona, která díve nežli Klácel v An[\erice, budovala spisy svými v millionech svých tená duševní bratrstvo, v nmž jest pravým šlechticem lovk šlechetný, kde se smeká klobouk ped vzácným chuasem, záivým uitelem panstva, a ve kterém hrab staví bídnému dro-

pomník s nápisem: »Bratr bratru. Moravští pátelé pozorn sledovali literární vývoj sestry Boženy ve svém orgánu, jediném tehdy politickém list eském na Morav, kde vidíme první skromniké poátky »moravské kritiky«, t. j. té, která nemýlena osobními známostmi a styky volnji a upímriji mohla posuzovati plody centra pražského. íslo 99. Morav. Nár. Listu r. 1854 pineslo z péra P(oldy) H(ansmanna) strunou, ale srdenou výzvu, aby tenástvo moravské kupovalo B áB. Nmcové, Mor. Noviny 1858 v ís. 28. upo•chorky a její a v ís. 44. z r. 1859 ve zornní na Slovenské mzpráv o Sojkov »Jasoni« podán z nb.o výatek životopisu B. c o v é. s nkterými doplky, jež prý redaktoi Mor. Novin sami vdí. KJácel byl z neetných inuž starší generace spisovatelské, kteí sympathicky pivítali ntladé literáty, když se pedstavili eskému obecenstvu Niole; kritika jeho"), v níž velebil Boha za vzkíšení nového v života tímto aln\anachem, poadatele »porozumním až pekvapila<0. Zvlášt srden se kritik náš vyslovil, ovšem po zásluze, o perle pohádek tarovi

povsti

pohádky

N

Lad

msíkách,

Nmcové O dvanácti

B. která tam uveejnna, a chválil odhodlanost spisovatelinu »starému slovu eskému (pohádka), jež celý národ posvtil, proti diktatue literátské pomoci ku právu nezamlitelnému«. Pisoudil by spisovatelce, aby jí, »jak íkávali ale (o nevdí echové), dostala se od celého národa«*'). Ale za to povídka B. tamtéž nechala ho dosti chladným, mohl již i pseudonym »L u d i 1 a z Hrádku« míiti k jeho srdci. Dotkl se jí až na samém konci své obšírné kritiky strunou zmínkou:") »Bylo by nespravedlivé, nezmíniti se aspo chváliv o Sestrách, jenž již svou nadpovdí

ekové

odmna

Nmcové Sestry

m

em

a

»Láska velkých pán lehí jest než mech« ukazuje, že ví cesty do života budoucího bolem pítomného.« Chválou, kterou diktovala více loyalita nežli aesthetické hodnocení, Klácel zahrnul slabý almanach Perly eské, uspoádaný A. J. Vrátkem r. 1855, za píinou píjezdu císaských novomanžel do Prahy, vnovaný mladistvé císaovn Alžbt*'); mínil, že jeho vyjitím zahájena jest

obnova eské

literatury, kterou

pece

už díve datoval od Lady Nioly. Proti

nadsázce jeho stízliv se nese pochvala roztomilé, teba trochu mén pravdpodobné povídky B. Nmcové Karly, kterou tam pispla: »Mytéto

")

Mor. Nár.

List 1854, ís. 702, 103, 104. V. Fric, Pamti (Praha 1887), IV. str. 402. Mor. Nár. List 1854, ís. 103. Tamtéž ís. 104, str. 412. Tamtéž 1855, ís. 67—72.

*) J. •") "">

*")

160

šlenka, [jrovedený sloh, to vše v teplém poetickém svtle, samorostlé ne hledané, ne jiracn sehnané«"). á j z roku 1858, kde B. Nmcová tetím almanachu tehdejší doby, znova vystoupila v kruhu mladého spisovatelstva, Klácel nereferoval. L. Hansmann jako redaktor dal »z lásky sousedské« pednost pražské píznivé

M

O

i

kritice od pisatele, který se skryl pod šifrou H."), ped druhou »od brnnského osvíceného pracovníka,« patrn tedy Klácela, jehož soud o C h ý ž pod horami nám tedy není znám. Za to Helcelet, tehdy uchvácený plastikou ecké poesie, zvlášt dramatické, nenašel obliby v mkké této idylle ze Slovenska a píke ji odsoudil, rovnž jako celý almanach, soui

krom")

i

veejn

').

Babika

se líbila Hanušovi, Helceletovi i Klácelovi a tento velými slovy upozornil na krásy její"). Postehl dobe nedostatek napínavého dje i nesoustednost této povídky, nazvav ji gallerií obraz prostého života eského, ale za to právem pochválil i pravdivost postav, odpozorovaných životu a pípadn charakterisoval ten dojem, kterým »Babika« psobí na srdce eského tenáe, v zazní: »To je to pravé, to dobré, to boží, tu náhle octne se v své pravé vlasti, v nebi, a takové shledání se se svým ideálem tak jej oblaží jak vroucí modlitba a taky jist ješt se vpravd nikdy nepomodlil, kdo pi modlitb nezaslzel; ale tyto slzy nejsou hoké, ale sladké co nektar, nápoj nebešan.

nmž

Byla to chvála tím nepodjatjší, ježto té doby Klácel byl již docela oddálen od B. Nmcové, která také ironisujíc tžkopádné a strojené filosofické verše Klácelovy, použila v Babice zaátku ís. 60. jeho Básní (Brno 1837). Verš ten stal se nejznámjším z celé poesie Klácelovy: jím se zaíná milostný list, praeceptorem psaný Kristle: »S 1 y š mne, drahá

krásotinko,

Lady schovank oI«

Pohorskou

i vesnic i.") Realistické a objektivní vykreslení vesnického života chodského, pvab jeho, tak skvle vylíený po stránce lidopisné i mravopisné, živý sloh, z vtší ásti dramatický, to vše je'] bohat odškodnilo za postehnuté poklesky, jimiž jsou mu nedostatek jednoty jistá nesoumrnost jednotlivých ástí a tendennost. Pipouští ve spise oprávnnost náeí drotarv a prostých Chod, jehož

Stejn Klácel pochválil

i

pvabná sple ale

nezdá se

se spisovnou eštinou vypravovatelinou se nám tak líbí, dosti odvodnno, užívá-li dialektu vzdlaný Petr a

mu

hlavn Dorla. Posledn Klácel na rok

1857'').

vystoupil jako kritik B. Nmcové v referáte o její a v jest

Povídka

V zámku

")

Tomtéž ís. 69.

")

Mor. Noviny 1858, ís. 42. Helcelet Hanušovi v ervnu a

')

L ervence,

") Kritische Bliitter (Prapr 1858), U, ís. 24., ") Mor. Nár. List 1855, ís. 63.

podzámí

Koled

mu

»perlou

ís. 161. a 162. str.

260—262.

") Mor. Nár. List 1856, ís. 53. ) Tamtéž ís. Ql. a 92.

/6/

pi

neobyejné

objektivnosti anonyn\ního pipo stránce jazykové, ne tak ideové; bez ideového jádra pro ani pohádka nemá vlastceny. Své zvláštní názory o pohádkách projevil Klácel už díve"*); ale

vzácnou«,

Za

satele.

to

níž se podivuje

pohádky

oVíazkoviaKovladu chválí více

n

Nmcová

právem nechtla rozumti jeho pobídkám, aby jimi »rozšioducha nového«, aneb aby spisovala nové pohádky »zvlášt pírodnickým smrem, takoka mythologii botanickou, mineralogickou, zooloB.

vala

gickou« a pod. Klácel nepodává nikdy všestranného rozboru aesthetického, ježto vdl a sám také prohlašoval, že v politickém list skrovného rozsahu není místa pro krasovdecké rozjímání, ale jednotlivé jeho bystré postehy jasných i stinných stránek posuzovaných prací B. Nmcové jsou správné. Jiné zastaraly stejn jako pílišné upozaování umlecké stránky básnického díla, jež škodilo Klácelovi jako básníku jako kritikovi. Dne 28. ledna 1862 pinesly Moravské Noviny (ís. 9) obšírný nekroBendla, podepsaný šifrou ., tedy asi z péra log B. Ale myslím, že redakního pvodu nikoli, jak kdysi doufala, Klácelova"). jest závr jeho a nejspíš za Klácelv bych pokládal epitaf, B. Nmcové tam již to vnovaný, jakož básník náš se zdarem veršoval všeliké nápisy, na poest Dobrovskému"), byly epitafy klášterním spolubratím^'), všeobecn známý na náhrobek KoUárv. Zní pak závr nekrologu takto: »My zatím stavíme (jí pomník) v tchto listech, do nichž psávala, a na tento ideální pomník píšeme: i

eka

Nmcové,

a

a

a

»BoženoI vlasti žilas, ducha vstíc v zápalu božném, Bídou tel t život, smrt za to slávy dodáI«

A je kus tragiky B. Nmcové i v tomto závru jejího nekrologu. Njakého píspvku belletristického od B. Nmcové v Mor. Novinách ani v Mor. Národ. Listu vbec není; uveejnno-li nco v nich z péra jejího, byl to asi pouze njaký úryvek z jejího soukromého dopisu o vcech pražských, hlavn literárních. Moravské Noviny však ís. 55 roku 1861 poínajíc vepluly do vod centralistických a tu použily tedy jména zvnlé spisovatelky, aby si tím dodaly váhy ped moravským lidem, jenž se od nich odvracel

.

.

.

let po smrti B. Nmcové Klácel pece se odhodlal k útku do Ameriky, aby tam se stejným nezdarem jako kdysi doma uskutenil svj sen o novobratrské obci""). Hned na poátku své tamjší dráhy žurnalistické

Sedm

") ") '")

Týdenník 1848,

str. 52, Mor. Nár. List 1854, ís. 103. a 1855, ís. 71. Helceletovi dne 17. prosince 1851. V. Brondl: Píspvky k životopisu Mat. Fr. Klácela, as. Mat. Mor. 1881,

Nmcové

str.

79., P.O.

Klácel Šemberovi dne 13. ervence 1852. Jan Kabelík: Fr. M. Klácel, Praha 1908. Knihovnika asu, ís. 47. Ale neopravena^ zstala tisková chyba: na poátek odd. VI. (str. 23.) náleží passus od slov »Dne 21. ervence« na str. 24. až po slova »jako prkopníka svobodomyslnosti v Amprice« na str. 28. Soud nmcrických krajanv o této psobnosti Klácelov podán ve spise Jana "") "')

—

J62

v první výroní úmrtní den I. vzpomínku a toto distichon:

»A

kryje

Zjednav v

J.

Hanuše vnoval bývalému

Hynkovi

tlo Tvé, Tebe smrt nedosáhla samého: písm si stan, tam vdosmlci žiješ*").

Klácelv náhrobek v Belle

A

bratru

Plaine.

pro chorobnou otylost ani nemohl valn chotlesn, živý jeho duch stále ješt nutkal ruku, aby staecky taslavým písmem zachycovala jeho myšlenky veršem prosou .") V tchto diti

když už

ped skonem

a jen živoil

i

echv

—

Habenichta: Djiny Amerických (St. Louis), str. 330 333 a Tomáše apka: Padesát let eského tisku v Americe (New York T9T1), str. 42. "") Slovan Amerikánský 1870, ís. 29. z 19. kvtna, str. 233. ") Tak poslední zmny pvodní ideje novobratrské obce, as. Mat. Mor. 1907, str. 407. i

"•

763

útrapách byly vzpomínky na šastnjší minulost ve vlasti posledními blaženými chvílemi jeho života. Prosil-li svých nemýlencv a osvojencv, aby nezapomínali jeho innosti a vnovali mu nkdy u hrobu jeho milou vzpomínku, mohl zajisté tím spíše opt jako kdysi, kresle seste Ludnce podobizny velikán svtových djin, do vlasti znova zvolati: nám sprostým a skrovným Vlastimilm aspo »Kýž by, ó Ludmilo, »Dobré jste obmýšleli, nco ti nkteí pátelé kdys pošeptali do hrobu: Jen ne nadarmo pece jste vyvedli, nadarmo jste to boží svtlo netrávili klesnouti v hrob a od nieho práchnivti k niemul«' žíti, jen ne marn i

.

••) 1.

c

Í64

Mor. Noviny 1850, ís. 159., 250.

str.

str.

670.

O

.

.

pomníku Klácelov Tomáš

apek

STANISLAV

SOUEK

:

BOŽENA NMCOVA: HOSPODYN NA SLOVÍKO Pabrek

k

I.

Pátelství

I

Sebraným Spism Boženy Nmcové.

Úvod.

mezi Matoušem Frant. Klúcelem a Boženou

Nmcovou

je

Nm-

vlivnou literární událostí. Vedlo k pátelským svazkm Boženy cové nejen s bezvýznamnou literárné Veronikou Vrbíkovou, než s významnými literárn osobnostmi Janem Helceletem, Ignácem J. Hanušem, AI. V. Šemberou a Leopoldem Hansmannem; jím stalo se možno, že ízený Helceletem kalendá »Koleda« (jejž vydávala Moravská Národní Jednota, pozdjší Matice Moravská) získal pisatelku nejlepších belletristických píspvku, Ignác J. Hanuš že získal cenné zprávy zvykoslovné a bájeslovné, Leopold Hansmann nepochybnou mravní posilu v nádenické práci bídn jjlaceného úedníka a redaktora nezadržiteln klesajícího listu'), všichni pak, krom Hanuše, s nímž B. Nmcová se stýkala osobn, že stali se adressáty jejích dopis, cenných nejen etnými zprávami, vztahujícími se k pisatelce, nýbrž umleckou hodnotou podání. Mnoho znamenalo Klácelovi a Božen Nmcové. bezpochyby již r. 1844, když Klácel, sesazen s úaKdyž se seznámili du professora na biskupském ústav filosofickém v Brn, dlel v Praze a Božena Nmcová byla ješt jediné snad u Stakových nebo Fricových váženou spisovatelkou a tak známost s vlavlastenkou. Brzy však byla stenkou stoupla v cen. Božen Nmcové zase, lané pátelství a sebei

i

—

—

,

i

nkdejší seznámení s literátem, jejž ozaovala gloriola muedla vlastenictví za svobodomyslné názory náboženské a politické, za nectví, pipomnl referát o jejích »Národních báchorkách a povstech«, vzdlání,

vdu

—

—

Klácel anonymn napsal do »Týdenníku<^ 1848 (str. 42 44, 50 52 v íslech 6. z 10. února a 7. ze 17. února). A musila z nho vycítiti i)n'ze posuzovatelovu pes to, že pisatel více vykládá o pohádce vbec, jak vznikla a za kým je chápána, než ím jsou pohádky a povsti Boženy Nmcové, a že nepokládá pohádek jejích za vrchol tvorby tímto smrem, žádaje, aby pohádek užívala za osvtný prostedek, aby jimi »rozšiovala ducha nového«, naplujíc je »svtlem, jež jí svítí« (asi na zpsob tedy Klácelovy »pohádky« »0 krásné a mocné Zemian« z téhož asopisu 217 a n.). A tak, když Klácel (lánkem »Na pováženou« v »Týdenníku« 1848 ís. 38. z 21. záí) navrhl stanovy eskomoravské »Jednoty bratrské«, mající na svém pracovT.ím poli a svými prostedky pomáhati k osvícení, zušlechtní, zrovnoprávnní a sbratení lidstva, byla to jediná Božena Nmcová, jež se

jejž

Hýsek

Nmcov

') M. (Literární Morava v letech 1849—1885, 42) tvrdí, že B. v hanáckých povídkách Hansmannových zanechala zetelné stopy. Ale tím, co uvádí, tvrzení jeho nezdá se mi prkazn doloženo: shody jím vytené není nutno redukovati na vliv B. Nmcové a pi jich hodnocení a výkladu nesmí se pustiti se zetele pedchozí belletristická práce Hansmannova a nábhy k ní.

165

mu

pihlásila a s ním utvoila první trojlenné »blížense stvo«, základní prvek té naivn koncipované organisace, v níž je tolik víry v lovka a tolik upímné a nepraktické snahy o jeho lepší budoucnost: táž láska k lidstvu, táž snaha o jeho osvícení, týž sen o jeho rovnosti, svo-

svým chotm

bod a bratrství srdcem hýbaly jako Klácelovi. Pomr »blíženc« záhy zdvrnl — znakem »bratrství« Klácelovi bylo tykání. Zdvrnní bylo snadné. Klácel, jenž »více než jídla poteboval jí

vzájemnosti srdcí ideálních«, jenž poteboval lásky takové, »o které až posud snad málo lidí ví«, pesvden jsa, že »každá láska iní lovka násobnjšího, mocnjšího«, vidl uskuteovati se to, co pokládal za »úkol nynjšího vku«: »sbírati srdce, jenž s to jsou obtovati se tomu lovku Velkému«, v njž vesmrným uvdomním a láskou srsti má všecko lidstvo, jeho ušlechtilé horování musilo v ohlas rozezvueti píbuzné struny v srdci Boženy Nmcové, musilo ji, stálého vzdlávání chtivou, piblížiti píteli, jenž leccos nového a povzbudného mohl jí íci, v lecems ji utvrditi. Vznikla korrespondence, dnes na nepatrný zbyteek ztracená neb aspo nezvstná, hledány osobru styky a sdíleny zájmy. Klácel Božen Nmcové (Ludmile« neb »Ludnce«, jak jí íká pro její lásku k lidu, cht novým jménem proti kestnému významnjším naznaiti píslušnost do bratrstva, jako se složení eholních slib naznauje pidáním eholního jména), píše celé série nauných list v »Moravských Novinách« (z nichž socialismu a kommuknižn vyšly: »Listy pítele ku pítelkyni o nismu«) a esky zpracovává Imn^ermannovu satiru »Tulipánka«.

A

pvod

Za tohoto pátelství, skonivšího se oboustranným jist nedorozumním r.

1853, je zcela pochopitelno, že

Boženu

pispvateli

hledati mezi

Nmcovou mžeme

do »M oravských Novin«

redigovaných Klácelem. Vskutku také rukopisný seznam dopisovatel do »Moravských Novin« (zachovaný v papírech zbylých po M. Mikšíkovi) uvádí Boženu Nmcovou z Liberce, ovšem práv v dob, kdy Božena Nmcová byla v Liberci, od sklonku r. 1849 do sklonku r. 1850, není v »Moravských Novinách« od ní píspvku, ani vbec zpráva z Liberce. Spíše bylo by se lze diviti, že v »Moravských Novinách« shledáváme jen jeden její píspvek, kdyby nedalo se to dostaten vysvtliti tím, že Božena Nmcová musila psáti za honorá tou dobou, pokud vbec mohla psáti, a že finann ubohé »Moravské Noviny« nemohly platiti vážených pispvatel a placením je získati a udržovati. Jediným píspvkem tím je otištný tuto »H ospodyn,

a

lánek

naslovík oí«

roníku »Moravských Novin«, v ís. 24. ze dne 29. listopadu 96. Podepsán je c h f f r o u B. N. To je chiffra, jíž jindy užívá Božena Nmcová, a na Boženu Nmcovou zeteln ukazují názory, jež má pisatelka lánku. Vyšel v

1848 na

I.

str.

i

i

i

Vnjším podntem list

166

k

tomuto lánku

nepodepsané jménem »dcery moravské« »paním

a

jí nepochybn pannám eským«,

byl

otištný s titulem »Hlas z Moravy« v Havlíkových »Národních Novinách^ I. 1848 v ís. 115. ze dne 26. srpna na str. 453. V Praze na jae r. 1848 mezi dámami, pozorujícími zanedbanost a nenárodnost ženské výchovy a povzbuzenými všestranným ruchem revoluního roku, vznikla myšlenka povznesli sebe a družky lepším vzdláním. Chtly založiti ženský tenáský spolek na zpsob »Slovanské Lípy«, s asopisy a paedagogickou knihovnou, aby budoucí uitelky mly kde se vzdlávati k svému úkolu. Hlavním úelem tohoto spolku mlo býti však zízení národní díví školy, mající ženskému dorostu býti tím, co gymnasium mládeži mužské, ústavu to, jenž by od »názorního vyuování« postupoval k »rozumujícím vdám«, vedle djepisu, duševdy, aesthetiky a paedagogiky cviku v runích pracích a tak vychovával novou generaci, v niž dbal »Rettigová a Stalka v jedné osob nebyl by pak ídký úkaz«; ústav ten ml býti vzorem podobným školám venkovským. Vedle toho spolek asem svým vydávati asopis s píspvky naunými belletristickými, pi

ml

i

stovati

hudbu

a

zpv

národní,

podncovati a sjednocovati snahy po vzd-

dou žen jinoslovanských a pirozeným útlocitem ženským zasáhati broinn v život ku prospchu obecnému. Spolek ten, k nmuž svoboda revoluního roku zrovna vyzývala a jehož koeny sahají až do beznové (bezpedagitace žen za podání žádosti o amnestování politických mtné pak omilosujícím patentem z 20. bezna), vskutku založen r. 1848 plány pro díví se jménem »S p o e k S 1 o v a n e k« a se stanovami ústav (i ústavy: mla býti zízena též díví škola pokraovací) daleko propracovanjšími, ale již roku následujícího zanikl.') Snahy ty neznámá pisatelka »H1 asu z y« vítá, ale dopluje je nariéjí, že pée spolku >m na ženské eledíny se vztáhne, na tuto tídu spoleenstva, jejíž mravné vzdlání zcela náhod ponecháno jest«, motivujíc pání to odkazem na to, že »i služka má hodnou dcerou národa býti, ona jest povolána dležité místo v zastoupiti, též ona má polání

i

vz

1

i

Morav

nm

i

ádnou hospodyní

se státi«.

Týž postup má

lánek Boženy Nmcové,

hlásící

se

mezi první projevy ženského hnutí u nás vtami o neuvdomené, nevyužité a nezorganisované moci žen, žalobou na nedostatek vzdlání u žen, na jeho píinu, pedbeznovou reakci, a na jeho dsledky v povaze a postavení žen. Také Božena Nmcová vítá snahy Pražanek, tušíc však správn obtíže pi jich uskutenní. Také ona obrací pozornost družek na potebu pée o služky, svou výzvu však zdvoduje daleko hloubji: jí dobové heslo »rovnost[« neopravuje jen snah po rovnosti s vyššími, po rovnosti mšanek s aristokratkami, než pikazuje vdomí o rovnosti s nižšími, i

—a: »0 dležitosti národní díví

školy«, Nár. Noviny I. 1848, . 137. ze dne »Z literárního soukromí«. Sebrané spisy XXX. 72; stanovy »Spolku Slovanek«, obsažené v »Zpráv o Spolku Slovanek v Praze«, ot. v píloze k »Mor. Novinám« 1849, . 6. ze dne 9. ledna, jsou ovšem již z doby po lánku Boženy cové a nemohlo k nim býti pihlíženo v informaci o stadiu spolkové myšlenky v dob *)

TQ. záí; K.

Svtlá

Nm-

ped

tímto lánkem.

r67

ženami ze stavu selského, chudšími a služebnými. Odtud mimo odpor k titulaturám, tomuto planému dsledku spoleenské nerovnosti, ta pée polepšení jejího stavu, jejž její o mravné zvedení ženské eládky a vbec o

patrn byste pozorovala a jehož

sociální

význam dobe

znala:

jí,

jak

d-

pkn

vyslovuje svj názor, »i služky jsou bližní a rovné dstojnosti loví«, »nejsou otroky n, ale jen pomocnice v dom«. Prostedek, jímž spolek žen k úkolu svému, povznesení eládky, by pracoval, zná ovšem jen jeden a ten, jak bývá v zaátcích ešení njakého problému, zdá se nyní naivní. Mají býti jarní slavnosti, skládající se ze soudu nad eládkou

razn

a

a paními, vyznamenávajícího dobré eledíny estnými penízi a trestajícího zlé paní bojkotem služebnictva (z patrné to napodobeniny tehdejší školy, jež znala »lokaci«, »vyznamenání«, »premie« a naproti tomu »místa hanby« a nenávidná »signa«), ze služeb božích a z hostiny, pi níž (na zpsob ecké slavnosti Kronií a ímské Satumalií, o nichž na památku rovnosti lidí za zlatého vku Kronova a Saturnova páni sloužili otrokm) by dcerky panské posluhovaly služebným a po níž (podle tehdejších »besed«) by následoval na závr všeho dobrého »taneek až do mírného užití«. Ovšem a v tomto požadavku je bystrý posteh tento spolek musil by se starati též o eládku nezamstnanou. skutenosti

—

—

lánek

ušlechtilé demokratky, jejíž

snahy emancipaní zkrášluje

m

i 1 o slabší družky, je ý prostosrdeným výrazem, ženského šelmovství a trochou poctivého horlení.

Na

smr

pikoenným

eskými,

hnutí mezi žejnami

pée

trochou

sdružujícími

se

ve »Spolek Slovanek«, ostatn reakcí v samých zaátcích udušeného, n epsobil; je jen dokumentem pisateliných názor a snah. pracích Boženy Myšlenky jeho ozývají se v

dívjších

Nmcové

i

v

pozdjších. povídka

její »Baruška«. Nejen že Zvlášt však s ním souvisí »Bajsou tu tytéž názory o služkách a o pomru mezi paními a jimi. rušky« je vlastn celý již anticipován vtou lánku »Dve, nkdy dosti

Dj

hodné, od rozšafných rodi picházívá do msta, ale zde vedle nevšímavosti paní domácí tolik se sbíhá v a krom don\u pokušení, že jim ze sta jedna odolá«; takovým dvetem je práv Baruška. Služky, jimiž »pncházívá zlý píklad mezi sprosté dvata venkovské«, jsou tu zastoupeny kojnou a kuchakou z domácnosti hrdé »'milostpaní« Schlafitscheckové (nkdy Slavíkové) a nezaložený spolek na povznesení a ochranu eládky tu zastán šlechetnou paní Milínskou. Dj »Barušky« tedy v podstat nosila Božena Nmcová v hlav již r. 1848, kdy psala lánek adressovaný hospodyním, a mohl by skutený píbh, jenž je povídky té základem, zcela dobe pocházeti z Domažlická: nevadil by této domnnce nedostatek lokálního koloritu, protože tento nedostatek lokálního koloritu tená shledá v jiných ranných povídkách, k nimž podnt spisovatelce najisto dalo Domažlicko, v »Obrázku vesnickém«, »Domácí Tiemoci« a »Pomnnce šlechetné duše« (potomní »Ro-

dom

i

zárce«). J68

Sofie Podlipská) vypravuje, že když nkolik dní po

svatb

její

sestry

Petrem Mužúkem (7. ledna 18l)2) šla s Boženou Nmcovou vedena švagrem z bytu svých rodi spletitými chodbami a pdou domu »u Valš<'. na návštvu k své seste, Božena Nmcová náhle se zastavila, stiskla jí vášniv ruku a pošeptala jí: »Poslouchej, mám plán k nové práci, jen že je to již jasné«; více prý nemohla jí nevím ješt, co to bude. Ale ve tehdy naléhala »plna dychtiPodlipská Sofie íci »pro tu chvíli<s, jakkoli vosti a interessu a také radosti«. Vypravování tomu dán byl') výklad, že tím sladkým tajemstvím poatého plodu byl plán k »Barušce«. Ale tím, co o pomru »Barušky« k lánku »Hospodyn, na slovíko!«.< eeno, vyloueno, že by tím tajemstvím, plnícím srdce Božen Nmcové tak, že »vzrušena« prozradila jeho existenci, mohl býti plán k prostiké povídce »Barušce«, jejíž dj mla v hlav již r. 1848, takže nemohl již vzrušovati. Musíme viti Sofii Podlipské, že plánem tehdy (na poátku r. 1852 nebo již na samém sklonku r. 1851) od Boženy Nmcové pojatým byl plán k »Babice«, psané krví srdce autorina: ztotožnní toto není domnnkou Sofie Podlipské, nýbrž zakládá se patrn na pozdjší vysvtlivce Boženy Nmcové, jak jde ze slov pisatelky jejího životopisu: »více nemohla mi íci pro tu chvíli«, S tímto datováním plánu k »Babice« možno slova Boženy Nmcové v listu J. Helceletovi, psaném uvésti v souhlas dne 4. ervna 1855: »Po Hynkov smrti, když na mne všecky tžkosti, choroba, zármutek, bída, klam v lidech, jež jsem za pátely držela, vše to když na mne doráželo a mysl moji tížilo, našla jsem ve spisech svých lístek, na nmž poznamenán byl plán k »Babice« již od tí letí« Našla-li lístek ten pochodící ze sklonku r. 1851 nebo samého zaátku r. 1852 nkdy poátkem r. 1854, mohla teba nepesn mluviti o jako o lístku »od tí let« napsaném). Jist tu, pi tomto výkladu zprávy zaznamenané Sofií s prof.

mn

i

nm

Podlipskou, není obtíže takové, o jakou se ztroskotává výklad prvý. n.

Text lánku.

Hospodyn,

na

slovíko!

Byl jednou v ecké zemi v republice Athénské hrdina slavný v ele národu, zdá se mi, že mu íkali Themistokles. Byl jednou mezi pátely svými svými vesel a pravil v žertu: »Milí bratil víte-li, kdo vládne nyní nad celým svtem?« Tenkráte byli Athénští velmi mocní a slavní a k tomu také velmi sob zakládali na této sláv a chlubili se jí, a proto ekli: »»Athenští

vládnou svtem. «« »Dobe«, ekl Themistokles, »a kdo vládne nad Athénským lidem?« ekli pátelé: »»Tenkráte ty jsi to, Themistoklese, jenž vládneš nad ními.«« Odpovdl Themistokles: »Já vám ale pravím, že jest to malý synáek, jenž vládne svtem. « Podivili se pátelé kouce:

mj

') S. Podlipská, »Životopis Boženy Nmcové« (B. Nmcové Sebrnné spisy, vyšlé u Kobera r. 1895) IX. 288. *) V. T e, Božena Nmcová«, 118—119. ") Výklad, že ta ti léta je poítati od data listu, odklidil by tu rozpor, ale u sfilistky tak jemné, jnko Božena Nmcová, nezdá se mi pípustný. i

1

1

*»Jak máme rozumti tomuto žertu?«« Odpovdl Themistokles: »To jest snadno pochopit. Pravili jste, že já vládnu nad Athénským lidem, nade mnou ale vládne moje milá ženka a nad tou náš malý klouek. Vidíte tedy, že on vládne svtem.« Milé sestry hospodyn, jest tomu již velmi dávno, co to byl Themistokles ekl v žertu, ale v skutku taková vláda trvá až po dnes. Vite, že domácnosti, a eknme to zkrátka ped taková kamarilla jest v každé bez toho ví, že my hospodyn, že my ženy a svt celý co svtem, celým neviditelnou moc ve svt. Ale také jisté, že až matky máme velkou, podnes ženy tuto svou moc ani nesjednotily, ani o sob k dobrému nebyly užívaly. Klevety, pletichy, potutelné poštívám' a ty spropadené protekce zástrkové bývaly úinky naší vlády. Hospodynl nastaly jiné asy. Nastala svoboda. Jsme my, pi vší naší tajné mocnosti, svobodné? Sestry, upímn nahlídnte v srdce své a rcete, jsme-li svobodné! Nejsme svobodné, neb jsme otrokyn marnosti, vrtka-

tém

a

—

zpozdilosti. Nešalme se, vyznejme pi všem lesku a vylíenosti! Pokud jsme hezké, býváme v oích našich milovník vtipné a bystré, zvedené, ano uené. Obdivují nás, klaní se nám, koí se nám a chvály není konce. Ovšem nezapíráme, že my pirozeným nadáním a tou naší známou švitoivostí na podobu chytejší vypadáme, nežli v tom samém stáí bývají n\lá-

parády, a

vosti,

nemjte mi

za zlé

naši nezvedenost, naši sprostnost i

A

denci. co také ti naši mládenci, i ti studovaní, vdli? Ne nrvnoho, sice ti naši studenti víby se nebyli dali svésti pýchou a nebyli by padli. deští zdají se mi býti nový druh padlých anjel*), jež pýcha pivedla k pádu, pýcha, jíž se chtli vyrovnati dokonalým jsouce teprva v zrstu.') Ale my ženské, my jsme dalece ostaly pozadu za vkem, za práporem svobody a osvty. Vyznejme to, nestyme se, nebo na nás vina nebyla, nýbrž na tch, jenž o vychování lidu vbec nedbali, ženského pohlaví zvedení ale veskrz zanechali náhod.') Hospodynl poznejme svou zpozdilost, již ^) marnost ukrývá! Poznáním pijdeme na cestu, a když my starší váhavjším krokem ovšem pjdeme, mládež naši k rychlejšímu pochodu pidržujme! Zachvla radostí duše má, když jsem byla etla, co chystají paniky v Praze. jim žehnej! Ale k pravidelnému vychovávání poteba jest

Vru

Bh

vle a pkných plán. Pedevším jest zapotebí pitomu náleží pokojný as, v nmž možná jest nco uhospodaiti. Avšak ovšem neustupme od úmyslu šlechetného! Zstavme sob též obšírnji o tom promluviti!

ješt více nežli dobré

inní

a)

obcí a k

Oripinál (otisW v „l\1orav<;kých Novinách"): ang-elú. b) Or.

Vídeské

má

:

jež.

v politických bzích r. 1848 od složení svobodomyslné petice k císai dne 12. bezna do dobytí Vídn Windischprratzem dne 31. íjna znamenité úastenství. Tu myslí se asi na poslední fasi jeho horkokrevného zasáhání v prbh událostí, na úast v íjnové revoluci, zaavší se pekažením odjezdu vojska, poslaného proti Uhrám, zavraždním ministra války hr. Latoura a dobytím zbrojnice (6. a 7. íinaV *) Podobné emancipaní touhy a stesky viz na p. v »Pohorské vesnici«. Sebrané spisy B. Nmcové, k vydání ve sbírce eští spisovatelé XIX stol. upravené od M. Gebauerové (cituji dále vždy toto vydání), III. 177—179. ')

f70

studentstvo

ale pozornost vaši, milé sestry! vedu k snadnjší povinnosti a dležité. ne Naped povím vám nco nepatrného, ale pece žádoucího do ucha. Prosím vás, usnesme se mezi sebou, že odíkáme se tch hloupých našich titulu, jako »milost paní«, »jemnost paní« a »vaší milosti« a podobných.

Zatím

')

mén

'*)

dveky

mezi sebou smjí tomuto »milostní«, zajisté každá moudrá odhodila by tuto nad míru hloupou marnost. Neslyšíte hlas mocný po Evrop, jenž volá ustavin: rovnost? Vím ovšem, jaké híky z jedné tropí s touto rovností a kam ji vedou z druhé strany. Ale ta rovnost, již'") já žádám, jest snadná. Když vy mstské paniky hledíte k bohatším aneb urozeným a ony vypínají se, již O myslíte sob v srdci: Co si foukáš, vždy pestaly pednosti šlechty a bohatství, js-me rovny! Ale když hledíte k sedlským ženským aneb k chudším a sloužícím, ihned vy býváte horší nežli všecky aristokratky. »Milost paní« nechce býti »paní mámou« aneb »hospodyn« a »sleinka« dokonce zpouzí se býti »pannou«.

Kdybyste

slyšely,

A

jak se

jak otrocky zacházívají s dvekami! Na sta píklad mohla bych obyejná, kdež pes v jest více vážen než služka. Ba to jest není to neslýchané, že že psíek miláek lépe jí a spí než eládka.')

dom

uvésti,

vc

Vru

paní za tvrt léta teba 9 dveek má, ponvadž, když jedna zfackovaná nkolikráte, sama vystoupí aneb utee a druhá fackování se protivíc bývá vyhnána, tetí naknutá a snad zavená bývá a tak dále. Avšak nemly paniky ekati až na rovnost letošní, vždy pak vdly co kesanky, že i služky jsou bližní a rovné dstojnosti loví, že nejsou otrokyn, ale jen pomocnice v dom, na jejichž poestném chování pemnoho záleží, pemnoho, pravím, pro rodiny a obce.*) Tento stav, na oko sprostý, jest jako krytý ten koen, jenž pro celou bylinu z špinavé zem shledává šávu živnou. A na tento stav tak zcela zapomínali, jeho trpkosti a jeho mzdu nei

vážili.

dveky nemravné a špatné, kdo toho z vtšího dílu má vinu paní samy a nedbalost obecního dozorství. nkdy dosti hodné od rozšafných rodi picházívá do msta, ale zde vedle nevšímavosti paní domácí toliko sbíhá -) v a krom domu pokušení, že jim ze sta jedna odolá.") tyto služky za nkolik let navracují se a s nimi picházívá Že jsou

Dve

nežli

dom

A

v

dom

tento odstavec a tyi další (po slova: „probudil se na osvt") s pedchozím jsou sloueny v odstavec jediný, d) Or r místo ne. e) Or. jež. f) Or. jež. s) Tak o. i teba isti tolik se sbíhá ? c)

or.

:

Takového psa, jménem 7ámí«. )

:

Joli,

má

:

paní Skodopolová v povídce

:

»V zámku

a v pod-

Podobn »Dobrý lovk<

správný a nesprávný názor na postavení služebnictva vysloven v povídce (IV. 251): »Páni nemají k eledi své srdce, považují služebníka ne za potebného pomocníka, za lovka sob rovného, ale za otroka k služebnosti od boha urc'ného« (také tuto jako v dálejšku lánku následuje vysvtlení, pro eládka je »špatnu«), dále v n. list Z Neum8rku« (IX. 179); srov. vš^k i »Bnrušku« (I. 98 a 61 na druhem z tchto míst po pouení o tom, jak se k služkám chovati, mluví se též o služ*)

—

kách, jež

»nevérn

a

nemravn

se chovnjí«).

Motiv povídky »Baruška«; Baruška ovšem odolá »zlému píkladu« kojné a kuchaky v paní Schlafitscheckové (I. 56). ')

dom

/77

venkovské. Však co bych obšírnji jednala zvdti nechce aneb o té zkáze, vždy jen ten o ní neví, kdo schváln o ní obchází, když pomráz však Mne tak. tomu jest že jest, dokonce spokojen myslím na ty neesti zloeím té vlád, jenž radji dala zdivoiti lidu nemravností nežli jej díve ve školách vlasteneckých vychovati a svdomí jeho ušlechtiti a pak teprv po chleb do svta poslati. Ponvadž se tmto katanúm ducha zdálo, že snadnji mohou panovati nezvedeným, tedy i hledli k tomu, aby lid utonul v neestech nežli probudil se na osvt. Nevím ovšem, jak napomoci této bíd mravní, ale jedno se mi zdá býti prospšné, totiž aby paniky zavedly mezi sebou spolek, jehož by byl úkol peovati o mravnost eledín i vbec o polepšení stavu tohoto. Pisply by snad jisté slavnosti k tomu cíli zízené. Složily by se rodiny zámožnjší a na jistý den jarní položily by slavnost. Sezvala by se veškerá a ostatní lid. Sestavil by se díve estní soud, jenž by ml zde rozhodnouti, který a která z eládky v celé obci nejestnji se zachovali. eládka za nejlepší uznaná dostala by pro vyznan\enání peníz estní podle rozliných stup. Laskavé nakládání s dtmi, spravedlivé chování, mravnost, obtivost v as nesnáze domácí, pívtivost a slušnost musely by zvlášt býti by eledín nositi zjevn váženy. Toto znamení zachovalosti uznané pro povzbuzování jiných. Po soudu takovém šlo by se do kostela a pak nkam pod zelenou k hostin a taneku až do mírného užití. Pi hostin posluhovaly by dcerky sousedské, aby rovnost vždy znovu aspo byla osvdena. Aby pi tomto soudu nedly se pikle a nespravedlnosti, musily by paniky o pravdu '^) se dobe postarati. Však to bychom my si výborn zavedly. Také by paní, jenž s eládkou zle nakládá, musela souzena býti a zvlášt tím trestána, že by nesml žádný eledín u ní sloužit. Spolek hospody musel by i o to dbáti, aby služky nepotulovaly se po bez práce a zamstnání užiteného, neb vín\e, kam ubohé nezkušené dvata v takových dobách nouze a rozpak padají, lákané nesvdomzlý

píklad mezi sprosté

dvata

i

i

ele

ml

ron

mst

ským') svdstvím.

Hospodyn, podejme sob ruce k tomu, abychom chránily nevinnost ^^) obci poestné údy a zadost inily vku, jenž má za heslo: Svo-

a zvedly

boda, rovnost a bratrství!

h)

i

")

Výraz Klácelovský

teba

Nmcové; J72

isti

:

opravdu

?

ch) Or.

B.

:

N.

swedly.

Kleela,

(u Lyrické básn 1830, 48), jiné: shodlost (I. 50), obecnomyslr.ost (V. 48).

ne jediný u Boženy

JAN MÁCHAL:

B02ENA

NMCOVÁ A

SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST.

»My Slovun bychom

se mC4i více poznávati,

málo

mezi námi vzájemné lásky; kdybychom se lépe Kde láska, znali, snad bychom se více milovali. s námi, kdo proti nám?« a když tam Božena Nmcová r. 1857.

je

Bh

Bh

V

uvedena byla po prvé do vybraného Praha vskutku zasluhovala estpražských, kroužku spisovatel ného pojmenování »Slovanská Praha«. Idea vzájemnosti slovanské, nadšen hlásaná KoUárem, zapustila tu pevné koeny, uvdoslovanské utlšen se rozmáhalo a literatury slovanské nalézaly v Praze upímné ctitele, kteí otázku slovanské vzájemnosti prakticky ešili. asopisy eské, zvlášt asopis eského Musea, Kvty a eská Vela, pinášely hojné zprávy o kulturních a literárních zjevech u ostatních Sloa všemožn podporovaly vanijv, uveejovaly peklady ze slovanských vzáje-mnost slovanskou. Spojení s ostatním svtem slovanským prostedkovali vynikající pracovníci slovanští, jako Šafaík, elakovský, Jungmann, Hanka, Palacký, Erben atd. Ostatní národové slovanští pohlíželi tehdy na Prahu jako na zlatou meto tropoli slovanskou, na kulturní a literární sted všeho Slovanstva. vyslovil jihoslovanský básník Stanko Vraz r. 1844 v dopise k Erbenovi: »Zlalou Prahu kreslil jsem si od první doby svých sn slovanských jako sted, kde se spojuje umní severu a východu s umním jihu a západu, kde z každé ulice, každého paláce, domu (ba z každého kamene) mluví historie slovanská zlatými ústy a kde v nové dob slovanská vzájemnost, provázená silnou ueností, pozvedla svj zlatý prestol.« A Stanko Vraz nebyl jediný, jenž s úctou a nadjí pohlížel na rozkvt slovanské vzájemnosti v Praze a

dob, kdy Božena

Nmcová

mnr

eí

Pkn

i

hledal tu oporu

i

pomoc ve prospch

kuch slovanský,

vlastní národnosti. šíící se mezi vlastenci a spisovateli, do jejichž spoledostala, rozechvl také srdce mladistvé vlastenky.

Nmcová

nosti se B. Stala se horlivou a

upímnou vyznavakou

mluvnjší svdectví o jejím »S a v n é r á n o« (1843), v 1

uvdomní

nmž

evangelia Kollárova. Nejvýslovanském podává jásavý zpv

vítzoslavn

volá:

»Byla noc; však te již zoe svítí, z tmy slovanské zaíná se dníti, zvony zvuí ke slavnému ránu, Slovan vstal, na slávy tlue bránu, od Uralu k Šumav, od Balkánu k Vltav jeden hlas zní, jedno slunce svítá,

nové

Podnt,

Nmcová

jaro,

nový

život zkvétá!«

nhož

se zrodila tato významná báse, je v podstat znám: byla se spoleností literárních pátel na procházce na Bílé z

Hoe

i/7i

Nebeským naped. Povídali sv. Markétu vraceli se veer dom. Šla s nežli se rozešli, o minulosti, pítomnosti a budoucnosti našeho národa a Doma vyjáditi. básnicky ten pedmt pokusila Nebeský navrhl, aby se myšlenek, plnou majíc hlavu a rozprávkou vážnou tou jsouc rozjaena Ráno dala báse ejkovi, ale rýmy kulhaly zle, musil sedla a psala opravovati. Báse mla vyjíti brzy potom v Kvtech, ale censura ji potlaprý pro konenou smlou výzvu k eským ženám: »Vstate v novoila eském ránu, Blaník otevírá již svou bránu.« Uveejnil ji teprve Havlíek jak Havlíek rozmarn oznar. 1846 v eské Vele. Censura ji propustila, antislovanskou tendencí ostatní mou na ohledem s »jen muje Nmcové, a

pes

si

.

.

.

—

a na veliké prosby«. jenž vznítil pedevším v srdci B. Nmcové plalásky k slovanskému národu, vážil sám nadšení a víru v lepší budouc»Tetí íjen 1843«, vnované B. nost Slovanstva z Kollára. Ve své vlastenecké a slovanské. »S 1 á v y obrození své vyliuje cové, zavedla v jasný to hmlo, ona mé srdce rozervala, ve

Václav Nebeský,

men

Nm-

rt

upímn Dcera

m

mn

a nauila mne znáti pravý Nebeskému také pevnou víru vnukl Kollár význam naší národnosti« . v životní sílu Slovanstva a ve svtodjné poslání jeho. »Pedevším musíme zvykati«, vykládá Nebeský ve Vlastimilu (1841), »považovati se za národ svtodjný, kterýž má dležité místo vyplniti v hospodáství svta a z toho nejsme národ nynjška, nýbrž národ minulosti a budoucnosti naší literatury, kteráž býti má zárodkem slavnéposledního vysvítá Cech a vbec Slovan má i ve své literatue dokázati, že také ho píští

den

z

mého v hlubin potopeného zadumání .

.

—

.

.

.

My

smr

.

jemu

.

.

všecka práva

lovenstva

pináležejí a že v duševním

svt

žádný

monopol neplatí« Myšlenky tohoto druhu, .

s

.

Nmcovou, hluboko

jež Nebeský rozvíjel zajisté i v rozhovorech se zakotvily v srdce mladé jeho posluchaky a

mly

rozhodný vliv na její názory. Lásku k Slovanstvu vštpoval Nmcové též nejideálnjší a nejoddanjší pítel její Josef ejka. Kdežto Nebeský byl zvláštní ctitel romantik polských, jmenovit Mickiewiczv, obracel ejka svj zetel k Jihoslovanm. Již r. T84I uveejnil ve Vlastimilu lánek o Srbsku, šíil u nás znalost poesie chorvatské (básní Vrazových a Preradoviových), piln referoval v asopisech o novinkách z literatury illyrské, podporoval Matici illyrskou a získával publikacím jejím u nás tenáe. R. 1845 peložil do eštiny památnou brožuru hr. Jánka Draškovie a vydal ji ve zvláštní knize »Stnrší djepis a nejnovjší literární obnova národa ilirského.« Spisem tím chtl ejka nejen seznámiti své krajany s historií a novjším literárním hnutím u Illyr, nýbrž chtl povzbuditi eské paní a dívky, aby si národní yc^ tak zamilovaly, jak toho Draškovi žádal od svých krajanek. »Vy zajisté v nejvznešenjším citu lásce k vlasti nezstanete státi za velkodušnými paními jiných vzdlaných národ, ale inem svtu dokážete, že jste hodné dcery nejstaršího kmene národu toho, který jméno své má od

—

i

—

174

—

S ny 1

v y v srdci

i«

.

.

drazná slova nezstala bez ozvskuten hodnou dcerou matky »Slávy«.

Nelze pochybovati, že

.«

Nmcové,

která se stala

tato

Pehlížíme-li adu vlasteneckých spisovatel, s nimiž se Nmcová stýkala na poátku své dráhy spisovatelské, nalézáme mezi nimi vbec upímné a dlné pívržence slovanské ideje, kteí vzájemnost slovanskou slo(»skvlé vem skutkem šíili. Dostaí jmenovati F. L. Erbena, slovanské slunce« nazývá ho Nmcová), Václ. H n v í ka a j. Osobní setkání a rozmluva s KoUárem v Praze nebyla zajisté také bez vlivu na její smýšlení. Od svých pozdjších pátel byla Nmcová rovnž posilována ve svých u D usympathiích k Slovanstvu. Zvlášt dležitý vliv piítám dr. V i 1 é šanu Lamblovi, který Nmcovou místo churavého ejky lékasky ošetoval. Dušan Lambl nebyl u nás dosud ocenn, jak by toho zasluhoval. psali.') Vytknu tedy jeho zajímali a více o Ostniní Slované více se zásluhy o vzájemnost slovanskou ponkud obšírnji. Jako student vlastenecky slovansky uvdomlý cestoval o prázdninách r. 1846 po Slovensku, prošel ásten »Nitránskou, Trenanskou a Zvoleskou stolici, Turec, Gemer, Liptov Oravu«, byl okouzlen lidem a pírodou tamní, sbíral národní úsloví, povsti, písn a bájeslovné pežitky. Cestu svou živ a poutav vylíil v asopise »Poutníku« (1847) a byl asi první, jenž upozornil Nmcovou na bohaté poklady lidových tradic, uložených na Slovensku. V úvod k svému »Slovníku Slovenskému« (as. es. Musea 1848) oznauje tuto svou práci pímo jako drobný píspvek k slovanské vzájemnosti. »Mezi námi Slovany bude úloha (slovník) nás sbližovati a všeobecné ulehovati... I nepeju si nic jiného nežli, aby si mi bylo podailo dosáhnouti ouele tohoto dílka, který jest, aby se leheji porozumlo zvláštnostem Slovenštiny a tudy

elakovského

i

Staka,

1

m

o

nm

i

i

vespoln

dorozumní všemožn

prostedek nalezl k piblížení mezi echy, Moravany a Slováky.« Jako upímný pítel vzájemnosti eskoslovenské vyzýval pozdji Slováky ke shod s echy, uvádje jinn za píklad Slovince, kteí se hledí všemožn piblížiti sousednímu Chorvatsku. i

Lambl

osvojil

vatštiny brožuru

si

dále jazyk jihoslovanský a jako student peložil z chor-

Marka Mažuranie »Pohled na Bosnu«

(1845'),

pipojiv k ní

mapu zemí

jihoslovanských, kterou sám vykreslil. Posílaje illyrskému básníku Stanku Vrazovi prostednictvím Erbenovým výtisk svého pekladu, žádal ho za nkolik chorvatských exemplá spisku Mažuraniova s tímto odvodnním: »Moji spolustudující a mnozí známí, kterým »vzájemnost slovanská« není pouhým slovem, ítali by pi nedostatku njaké chresto'" r ') Srv. n 1 1 e š i , eško-slovenska vzájemnost (Zbornik Sloven. Matice VIII. T906, 13); VI. A. France v, Iz epohe hrvatskog preporoda (Savrcmenik V. 1910, 51). ') Pohled na Bosnu, ili krátká cesta do oné krajiny, vykonaná r. 1839—40 od jednoho krajana. Z ilirského jazyka peložil Vilém Dušan Lambl. (S pipojenou mapou zemí jihoslovanských.) V Praze, r. 1845. Tisk a sklad Jaroši. Pospíšila. Stran 135, v 8". Originál vyšel roku 1842 v Záhebe tiskem a nákl. dra Ljud. Gaje. Dr. ejka uvítal v eské Vele, ís. 103 ze dne 24. prosince 1844, peklad Lamblv nadšeným posudkem.

J7S

mathie zábavnou knížku tuto rádi také v pvodním 1 i r s k é m jazyku. Kdybychom tedy mohli ješt nkolik výtisk i i r s k ý c h dostati, kterých se nám nedostává, bylo by nám velice poslouženo. Nepochybujem, naše pože také mezi Iliry v naší »vzájemnosti« mnoho bratr máme; i

1

tm

zdravení!«

1847 vydal se Lambl na pou po zemích slovinských; Terst, Gorici, Idrii a Celovec. V Celovci vyhledal kaplana Mat, Majera (M a j a r a), lejz znal jako sbratele písní národních, a jel s ním v prvod Plac. Javorníka na »Gosposvetsko pole«, cht spatiti památný prestol knížat korutanských. Cestu svou vylíil v zajímavých rtách »Zpomínky na Korutany« a »Zlomek dopisu z Terstu« (Pout-

O

prázdninách

navštívil Hradec,

r.

Lubla,

ník 1847). Z jara

památného roku 1848 vypravil se Lambl jako tajemník pípravného komitétu pro slovanský sjezd v Praze s Erbenem do Chorvatska, aby získali Chorvaty pro slovanskou shodu. Lambl delší dobu prodlel v Záhebe a potom cestoval po Slavonii. O svých dojmech psal do Havlíkových Nár. Novin v láncích »Kterak to, vyhlíží v Jihoslovanech« (1848), »Nákresy z Jihoslovan«. (1849) a v drobnjších zprávách. V 1. 1849 1850 vybral se znovu na jih, procestoval Chorvatsko, Pímoí a Dalnnacii, »nejnžnjší dítko matky Slávy«, a dostal se až na ernou Horu, kde byl od básníka a vladyky Petra Petrovie Njegoše srdeuvítán a pohoštn. Cestu svou vylíil v etných dopisech, uložených v Nár. Novinách (1849), a v láncích »Obrazy z Jihoslovan« (as. es. Musea 1849) a »Zpráva o erné Hoe a ernohorcích« (tamtéž 1850). Na svých cestách rád vyhledával styk s prostými lidmi a všímal si lidových zvykv a povr. »U Gospin mšec, totiž v srpnu, když staeny po horách koínky trhaly a byliny sbíraly, anebo když pastevci u stáda zkušenosti své provozovali, anebo když mi zde onde nemocného pivedli, míval jsem k vcem takovým píležitosti,« vypravuje v lánku »Pabrky obsahu lékaského z Jihoslovan« (as. es. Musea 1851). Cestopisy svými pispl Lambl nemálo k poznání »krásného svta jihoslovanského«, který »ve svých djinách nadšení a ve svém jazyku a v ná-

—

n

rodní poesii zalíbení u nás probuzuje«. Zálibu svou v poesii jihoslovanské prokázal peklady Vukotinoviových »Písniek mosIavských«, národních písní jihoslovanských a básní Preradoviových, o nichí napsal do Nár. Novin (1849) delší úvahu, v níž praví: »Jeho první dílo P r v e n c zasluhují vskutku, abychom je tenástvu svému blíže oznámili, nebo básník sob malým dílkem svým získal jména nesmrtelného v literatue, úcty a lásky národa svého v Chorvatsku a v Dalmácii, a slavného uznání u všech i

vzdlanc pobrateného

.« Slovanstva Jak vele slovansky Lambl cítil, možno poznati také z jeho návrhu, o nmž se v Nár. Novinách (1849) obšírnji rozhovoil, aby se »universita pražská hlavn obtovala živlu slovanskému a matkou vzdlanosti západních Slovan se stala«, a aby se zídily professury »náeí a literatur slovanských na našich g-ymnasiích a lyceích«.

J76

.

.

5

'^

Tento uvdomlý Slovan, pro njž v Rakousku »pro jeho slovanské smýsiení« nebylo místa a který potom psobil jako vynikající professor lékaství na slovanských universitách v Charkov a ve Varšav, byl od »Chudý, mladý léka, jenž jí vnoval r. 1851 dvrným pítelem Nmcové. po as její nemoci obtavou péi, zaujal ji svými smlými plány do bu-

doucna, svou odvahou, svým nadáním. Chtjíc se mu aspo njak odvdit hledla mu vypomoci aspo prádlem, správkami, pjkami, jež mu sprostedkovala, a cítila se šastna ve styku s ním, v družné dkdyž byl na studijních cevrnosti a sdílnosti, která potrvala adu let, stách v Nmecku a v Londýn, až do jeho jmenování professorem v Charkov, na sklonku jejího života.« (V. tille, Bož. Nmcová, 122.) za ošetování,

i

Stopy jeho vlivu jsou zetelné jak na literárních pracích Nmcové, tak na jejím smýšlení. On zejména roznítil svým poutavým vypravováním v Nmcové onu zvláštní touhu cestovati po zemích slovanskýých a po^ znáti život Slovan. »Zvlášt cestovat musím,« psala Nmcová r. 1855 Helceletovi, »a chci ješt letos nkam se podívat. Poznat a popsat co úel, a k tomu nevyhnumožná zevrubn národní život Slovan, to Stejnou touhu projevuje teln teba oitého pesvdení a zkušeností.« a sice do nkteNmcová, píšíc AI. Šemberovi: »Ráda bych cestovala je poznat co možná život slovanského Cíl rých kraj Slovenska v »Babice« národu a vylíit ho vrn, pravdiv, jak je. V Perlích') poznáte, se jsem. Já se peceovat nechci, ale to vím, co se týe p9znání národního života, národní poesie a ei, že by žádný muž tak ji nevyerpal jako já. Jsou jisté vci, které jen oko ženské nechci íci snad nepoznal poznat mže, do všech tajností domácího života nedá se cizinci nahlídnout, ba viní, že ani domácím mužským ne. A na Slovensku, jak i Vám dobe známo, leží ohromné poklady, o jichž dobývání se nikdo nestará, alespo ne v té míe, jak by se mlo a mohlo starat, a to ne na pravých místech Jedná se mi jen o první cestu, na ostatní si vydlám; nebo je to pevný úmysl každý rok na as cestovat .« i

mj

—

.

.

.

— —

mj

.

.

.

.

.

.

—

—

mj

.

V

slovanské vzájemnosti utvrzovali

touš Klácel, Jan Helcelet

.

Nmcovou

i

moravští pátelé

M a-

O

Helceletovi, pekladateli básní Vrazových a Prešernových, neteba to dokazovati, ziníním se jen o Klácelovi, píteli básníka St. Vraza a lipského slavisty J. P. Jordána. Klácel vypracoval, jak známo, r. 1848 program bratrstva, k se jako »sestTa« ochotn pihlásila. Podstata bratrstva je vytena hlavn tmito zásadami: »My chceme svobodu s poa

j.

eskomoravského

nmuž

i

Nmcová

ádkem, rovnost se vzájemností bratrskou, bratrstvo se svtlem pravdy Nedbejme již na to, co kdo ví a vyznává hubou, ale na to, co koná láskou vroucnou Chceme tedy o tom piln pracovati, aby náš lid slovanský procitnul k vdomí, že má rovné právo s každým jiným, že pak on nemá nenávidti národ jiný, nemá též potlaen býti od jiného.« .

.

')

12

V

.

.

.

.

»Perlách

eských«

uveejnila

Nmcová

povídku »K«rlux. J77

Není bez zajímavosti, že hlavní zásady, na nichž Klácel zosnoval své ojinde u Slovan. Tane mi na mysli c y r methodjské bratrstvo, jež založil r. 1846 prof Kostomarov v Kyjev a jehož lenem byl vynikající básník ukrajinský T. Ševenko, skladatel rázné básn »Jan Hus«. Na peeti bratrstva cyrillomethodjského vyryta byla významná slova: »Rozumjte pravd a pravda osvobodí vás.« Úelem bratrstva cyrillomethodjského bylo sbratení všech Slovan na základ úplné svobody a rovnosti. Bratrstvo mlo se dále domáhati volnosti víry, zrušení poddanství a všech privilegií stavovských, odstranní trestu siT\rti a p. Nechci tvrditi, že by si byli Klácel, zakládaje bratrstvo eskomoravské, za vzor vzal bratrstvo cyrillomethodjské, nicmén je mezi obma zejmá analogie. Hlavní rozdíl záleží v tom, že cyrillomethodjské bratrstvo, hlásány byly

i

i

1

1

.

mlo silný nátr politický s reálními cíli, kdežto bratrstvo Klácelovo bylo více abstraktního a romantického rázu. seznamoval Nmcovou z ásti i polským S písemnictvím ruským B e n d 1, obratný pekladatel Puškina, Lermontova a j. mladý pítel V. Jak \'ypravuje J. V. Fric, chudý student Bendi vypomáhal si kondicemi a vyuoval ruštin, ale mnoho mu to nevynášelo, nebo nejhorlivjší žáci jeho, jako Bož. Nmcová, mohli ho jen skrovn honorovat. »Za jeho lekce v slovanských jazycích dlila se s ním Božena zde nkterým zbytkem od práv sporého obdu, astovala jej ajem, vdolekem aneb jablkem, mohla, an se k tomu jejich zcela chvalitebnému pomru pidružil klep toho znní, že svdná naše spisovatelka vlákala prý do svých sítí bohatého Rusa, jehož vyssála, až se dostal na mizinuí« Nmcová oblíbivši si ruštinu, povzbuzovala »sestru« Veroniku Vrbíkovou v Brn, aby se uila rusky, nedbajíc hloupých lidských, pro L. Hansmanna v Brn vypjovala si z knihovny musejní a od Hanky ruské knihy vykládajíc: »Bylo by k pání, aby mnozí i u nás více si hledli ruského jazyka a seznámili se s velikým tím národem bratrským, nemohli by pak roztrušovati povsti lživé a tlachy, jakých nepátelé si dovolují.« Bendlovi prostedkovala knihové vydání peklad z Puškina u Schalka. »Já bych tak ráda byla, kdyby to vzal (Schalek), jako by to moje bylo, vte mi, je to už skrze tu vzájemnost.« V dopisech svých Nmcová nejednou užila cyrillice. Majerovi Ziljskému psala dlouhý dopis cyrillsky; na konci se však skromn omlouvá: »Již ale musím list ukoniti; nevím, zdali písmo to petete. Já se málo cirilice cviila, mimo když se uím v srbštin neb ruštin. Abyste písmu mému lépe porozuml, vzala jsem k ruce Vaši azbuku ), ale vidím, že z toho povstala hodná smsice. Pála bych, abychom každý azbuku znali, co se mne týe, já jestli to jen petete, vždy chci tak psát a doufám, že dále, tím lépe to pjde.« R. 1860 oznamoval Jos. synu Karlovi: »Tak se dala (matka) poslední as do Bulhariny a s tím celou zimu a celý noci s tím strávila.<^ Nmcová seznámila se totiž s bulharskými studenty v Praze a potom s bohatou rodinou bulharskou Semienových, která pijela do Prahy. Paní Sebratrstvo

—

.

—

—

ím

eí

Nmec

')

Míní knihu

venski iezik.« 7/6

Majerovu.

ím

»Pravila kako izobraževati ilirsko

nareje

i

u obce sla-

slibovala, že Nmcovou a její dceru Doru vezme s sebou do Bulharska, kde Nmcová bude studovati bulharský národopis a Dora najde místo jako uitelka jazyka francouzského a eského na bulharské škole. Proto se také horliv pustila do bulharštiny. Ale jako jiné plány B. cové, tak i tento zstal nesplnn

mienová

Nm-

.

.

.

»Lpo znamenité je u Vas pojavljenje Nmcova«, psal r. 1845 Stanko Vraz z Prahy Erbenovi. »Bistra glava plemenito (ušlechtilé) srdce. Škoda, njezin muž postavljen Prag taj biser (perlu) izgubiti iz krune svoje da ona za mšec danah ostaviti Prag'.« i je u Domažlice, tako Škoda, musíme my zvolati, že Nmcová mla tak tžký osud, že jí nebylo páno pln rozvinouti své schopnosti a provésti všecky své skvlé plány. Slovanská vzájemnost byla by v ní našla pracovnici nad jiné schopnou, horlivou a vytrvalou. Své vlastenectví a slovanství pojímala velmi vážn a nebyla jako jiné paní, o nichž píše, že »tropily s vlastenectvím jen hnky«. že »Mysleji, když si pipne slovanský trikolor, když si dá eské jméno se musí takovému hrozitánskému vlastenectví všichni echové koit. Nmcová sebevdom se vždy hlásila jako »upímná pítelkyn slavjanského národu všech jeho zastavatel« a dovedla za své pesvdení trpti. Když byly r. 1854 Nmcovi na Slovensku konfiskovány její dopisy, klidn psala: »Než v tch nenašli jiného nic než potvrzení, že jsme Slované (alespo já), milovníci Slovanstva, asto jsem si zaklela na všecko a nadala tm, co nás šidí. Nedlám si z toho nic U nich je každý panslav, rusofil, kdo mluví slovanským jazykem.« S živou úastí sledovala Nmcová všecky projevy slovanské solidarity. Zajímal ji i slovanský ples ve Vídni jakožto projev slovanského uvdomní i dležité události politické, na p. slovanský sjezd v Praze. A kynula-li kde Slovanm lepší nadje do budoucnosti, upímn se z toho radovala. »Jinak to ale nebude,« psala 25. záí 1848, »nyní nastává doba slávy Slovanstva, již vítzí a bude vítzem vždy.« Brzy potom radostn oznamovala elakovské do Vratislavi: »Jak mi muž práv psal, pijme císa docela slovanskou politiku, nu, to bude mela; ale bylby jednou již as, aby kivda, kterou Slované po tak dlouhá léta snášet museli, napravena byla, aby jim zasvitla hvzda osvty a svobody.« A jaká byla její radost, když se na své cest z Prahy na Slovensko setkala s vynikajícím dramatikem nmeckým Bed. Hebblem a slyšela od nho utšující slova: »Já jsem nikdy nesouhlasil s tmi, kteí národní snažení Slovan za hraku mají, v spisech a eech proti nim brojí a jim se posmívají, avšak dlouho ml jsem ty snahy za marné namáhání; nevil jsem, že by národ eskv kdy se povznésti mohl k uvdomní své národnosti. Nyní jsem ale o všem tom lépe zpraven. Shoda a vzájemná láska mezi národy slovanskými ležela jí pedevším na srdci a kde mohla, sarna ji úinn podporovala. Vidouc, jak na Morav zavládla nenávist k nám echm, »k pánovitým falešným echm«í, srden toho želela. »Je to vc smutná a tím smutnjší, an se mi zdá, že je i

i

e

—

e

i

.

i

i

.

.

.

mj

tm

19*

.

.,

»Pala bych .« mezi sprostým lidem venkovským oba náduchu se v obejmuly nás v »by Vrbíkové, jen«, psala dále »seste« velkého cos by mi, že se nezdá slovanské, národy nespojí láska rody; dokud hluboce

zakoenná

.

i

.

vyvedly.

Ze všech sil piiovala se Nmcová jako díve Lambl o shodu eskoslovenskou. Nedvra Slovák k echm, jakou znamenala pi

svém pobytu na Slovensku, psobila jí srdený žal. Mnohdy jí bylo až k plái; vroucn si pála, aby všichni echoslované byli spojeni v jeden

—

ale ta nesvornost to je svorný celek. »Pak by to jist jinak bylo všecko kletba, která nás více tlaí než všechna pouta, a té používají i nepátelé, aby Kéž bych tuto pravdu každému Slováku, každému Moranás zahubili!

—

echu

vlít jim do srdce lásku vzájemnouí« Bolelo honosivou poznámku: »Co je nám do Slood vák, my jich nepotebujeme, ale oni nás!« Na to odpovídala: »Eh, jsou to hrdé myšlenky tch pán, my potebujeme jeden druhého; dobe tedy, abychom se poznávali, jeden druhého laskav podporovali a k vzájemnému cíli pracovali. Takovouto vynášivostí urážíme jich sebecit a pracujeme do rukou té stran, která bez toho obchází jako lev voucí íhajíc, kde by nás pohltila, která by ráda propast vidla mezi námi nepestupnouí«

vanu

ji

i

zejména,

povdít mohla a

ech

slyšela-li

Znamenajíc, že nejlepším prostedkem sblížiti echy a Slováky je vzájemné poznávání a že tohoto poznávání lze docíliti hlavn literaturou, výmnou plod duševních, mla tento »svatý a veliký úel« stále na zeteli.

On

ji provázel, když psala své pvabné obrázky cestopisné a národopisné pohádze Slovenska, a mla jej na mysli, když vydávala ky a povsti. Chtla je vydati v isté slovenštin, ale nemohla u nás najíti nakladatele. esky psané byly by zase pozbyly všeho pvodního rázu. Hledla tedy vyhovti stranám, ponechávajíc aspo v ástech dialogických »pro vtší živost a pvodnjší ráz« všechny zvláštnosti a pvodní mluvu. se zde mnozí smjí slovakismem; nech se smjí, myslím si, to mne neodstraší. Není to zištnost, ani pepjatost, ale upímná láska vzájemná.« Ve vydávání a v náeí slovenském spatovala »sice malou jen známku vzájemnosti slovanské, ale pece známku. « Radovala se, že se mládež eská nejvtší to tenástvo pohádek seznámí s náeím slovenským a že filoloí^ové poznají jeho zvláštnosti a krásy

Slovenské

i

ist

obma

ei

»Mn

Slovenských pohádek

povstí

—

—

.

.

.

díve než se odhodlala vydati sbírku slovenských pohádek a povstí, v mysli její plán »spracovati a vydávati povsti nkterých slovanských národ, zajímavých dílem pro starobylost, dílem pro utšenou fantasii, dílem pro píbuzný ráz.« Proto tolik toužila cestovati po zemích slovanských, aby poznala život slovanských národv a mohla je] vylíiti a pravdiv. Pomry hmotné jí toho nedovolovaly; byla tedy nucena pestati na to-m, co našla v knihách nebo získala od pátel v zemích slovanJiž

uzrál

vrn

ských. Pravdivá jsou sbirat.« J80

její

slova, že musila »jako

vela

z

mnohých

kalíš!:

davj s k i, a t ] a M a j e r (M a j a r) Z Mezi Slovinci podporoval ji tralidové Korutanech iw pítel Lamblúv. Jsa uvdomlý Slovan, sbíral v národoDrobnosti Vrazovy. sbírky dice, zvlášt písn, jimiž pispíval do Ve sbírce pisné a zvykoslovné uveejoval v asopise illyrskem »Kolo«. písni duchovprostonárodních 80 pes vydal (1840) cerkvena« »Pesmarica vzájemních s úvodem o významu národní poesie. Na podporu slovanské navrhoval (lUyry) Jihoslovany pro nichž nosti sestavil »Pravila« (1848), v byla jakousi smíšenou e, která, skládajíc se pevahou ze starých tvar, by všem Slovanm srozumitelná.') Ješt zevrubnji rozvedl své návrhy ve znaspise »Vzajemni pravopis« (1853— I8Ó5), který svdí o jeho nemalé slovangrammatiku vzájenu^ou o pokus jako ale slovanských, losti jazyku skou je pochybený. M. Majer byl velý ctitel Cech. Svdí o tom mimo jiné list, který psal vláda v našem biskupství r. 1844 St. Vrazovi: »Vbec teba íci, že církevní stolní probošt, kanclé, Biskup, dobrá. slovem ili jiným je eská, dvorní kaplan: všichni jsou eši »vlastenci«, píjemní pánové, kteí nás Nmci se ovšem mnoho zlobí na ty »Pemce«, já však bratrsky milují má mnoho eských knih a dává mi nemám pro. Dvorní kaplan byla tak vroucí, že se roku .') Láska Majerova k je ochoíiu- ísti 1885 odsthoval z Celovce do Prahy, kde zemel r. 18Q2 a pochován byl na Olšanech. S M. Majerem, tehdy faráem v Gerljachu, seznámil se r. 1857 muž Nmcové, jsa officiál v Bláku, a Nmcová zaala si s ním dopisovati. Poslal jí zajímavý popis národní slavnosti posvcení chrámu (Žeg-nanie), který uveejnila s názvem »Národní slavnost Slovinc v dolin Zilské v Korutanech« (as. es. Musea 1857). Dále od nho dostala nkolik drobných povstí, jichž užila v lánku »Bájený pírodopis«. Jsou to povsti o pšenici, o jahodách, hrdlice, kovái, havranu, hromu, slepýši, pro ptáci do Krsu pjí. Hru »na železný most«, kterou jí poslal, uveejnila v »Štpnici« (1858). Od Majera si Nmcová vbec mnoho slibovala; tšila se, že vydá sbírku národních písní, povstí, obyejv a zvyk ziljského kraje, povzbudo Musejníka, a zovala ho, aby napsal popis »Krsu« (svatojanských

M

i

i

1

—

.

.

.

eiky

.

.

echm

oh)

Zajímavý referát o »Prnvilech« napsal Havlíek do Národ. Novin (1849 . 14.). spsob gramatiky krajinsko-ilirské a zcela pvodního druhu. Pan spisovatel vycházeje vždy hlavn od té zásady, aby se jazyky slovanské vespolek vždy více pibližovaly pirozeným spsobem, udává praktická pravidla, podle kterých by se toto vzájemné piblížení nejsnadnji uskuteniti mohlo, a sice ve všech hlavních náeích slovanských s nejvtším ohledem na ilirštinu. Pan Majer nezabíhá pi tom jako mnozí filolog"ové do výstednosti a pravidla od nho vystavená mohou se skoro všechna skutfn do života uvésti, ím by zajisté idea slovenské jednoty nemálo získala. Akoliv je kniha nejvíce pro Iliry psána, pece mžeme ubezpeiti, že ji žádný spisovatel slovanský bez užitku z rukou neodloží a že mu podá mnohou píinu o nco podobného ve vlastním svém náeí se pokusiti. Zvláštní cenu mají také slovanská (ilirská) písloví, kterých pan spisovatel ku konci asi 1400 sebraných podává, zajisté také nemalý píspvek pro slovanské badatele.« *) F r a n e š i , eško-slovenska vzájemnost (Zbomik Sloven. Matice VlU, 23). 1 °)

»Jest to

—

1

181

chtíc

od

sama vydati malou

sbírku

dtských pohádek, her a

zpv,

žádala

nho píspvk.

Pro své práce koistila Nmcová také z asopis slovinských. Ze »S 1 okralica«, v »N o v ivybrala si pohádku »Kaica c í c h« líbil se jí popis »Fašenku in vuzemu« a zvlášt povsti o »Rojemcích« (sudikách). Kdo pro sted koval Nmcové spojení se Slavonskem, není mi známo. Dostala odtud z okolí verovitického nkolik pkných píspvk: pohádky o krásné pastorkyni a o Palekovi, povést o pvodu želvy, hru na oves, hry dvat na dýn, tlocvinou hru dvat a p. Pro srbské pohádky našla vydatný zdroj ve sbírce Vuka Karadžie »Srpske národn pripovijetke«. Proto hned po vydání slovenských pohádek chystala se pekládati srbské a vymáhala si k tomu u Vuka povolení prostednictvím Šemberovým. Chtla je vydati s jinými pohádkami jinoslovanskými u A. Augusty v Litomyšli, ale nedošlo k tomu. Rukopis dostal se z neznámých píin do rukou J. Ohérala, který pekládal »Babiku« do nminy, a ten jej po její smrti ztratil. Zachovaly se z nich pouze ti ukázky: »Dvojka rychlejší kon« (srb. Djevojka brža od konja), »Poklad« (srb. Kopanje blaga) a »Dnes mn, zítra tob« (srb. Jedna gobela u kav a druga

—

venské Bely«

iz kala).

Mezi Srby našla

Srpkyni,

Nmcová

milou družku v

Milici Stojadinovi-

dopisovala. Milica Stojadinoviová proslula jako nadšená básníka a byla svého asu pro svou krásu od spisovatel srbských zbožiována jako u nás Nmcová. Vuk Karadži jí íkal »moje dcera s níž si

nžn

Frušky« (žila ve Vrdniku na Frušké Hoe), ernohorský Njegoš pravil: »Já poeta ona poetka, kdybych nebyl kaludr, byla by knžnou erné Hory.« Srbští básníci Ljubomir Nenadovi, Dj. Rajkovi, Mažurani a j. byli pro ni nadšeni. Nmecký básník J. G. Seidl vnoval jí své básn a s L. Aug. Franklem si dopisovala. Pohíchu nepodailo se mi dosud opatiti si podrobnjší zprávy o jejích stycích s Nmcovou.') Jak dovedla Nmcová z mála tžiti pro své slovanské studie národopisné, o tom svdí dva její lánky, jež vznikly v dob, kdy se stýkala v Praze s Bulhary a horliv se uila bulharštin. Oba lánky uveejnila v Živ (1860). V lánku »Pstování ržového kee v Bulharsku« podává oživený popis míst, kde je nejvíce ržových sadv, a zevrubn vyliuje postup celé práce pi vyrábní ržového oleje. V druhé stati »Starobulharské prostonárodní pojmenováni hvzd a vtr« zachyceny jsou nkteré starodávné názory na zjevy pírodní a vyteny povsti o »Samodivách« a »Judách«. Mezi pozstalými spisy jejími pipomínají se ješt »obyeje a zvyky lidu bulharského.« Nmcová nejen piln snášela lidovdný materiál se všech konin slovanského svta (mla na p. slíbené také pohádky ukrajinské), nýbrž z

—

O Je

—

ob

dosti možno, že se dlela ve Vídni u své cela se ze Slovenska pes

noviová r82

spisovatelky seznámily r. 185L Tehdy pítelkyn Miny, dcery Vuka Karadžie, a Víde do Prahy.

Milica StojadiNmcová vra-

podrobn

studovala, srovnávajíc motivy v jednotlivých tradicích obtéto její práce srovnávací jsou výpisky a záznamy, jež posílala elakovskému a Hattalovi.') Poznáváme z nich, že Nmcová bedliv proítala národní písn ruské ve sh.rco Sacharovov a vytýkala v nich motivy shodné s písnmi a povstmi slovenskými. Neušla jí pi tom ani podobnost »Rže« v Králodvorském rukopise s ruskou písní u Sacharova a upozornila na to Hattalu Zájem Nmcové týkal se nejen vcí národopisných a lidovdných; vní-

sažené.

jej

i

Zbytkem

.

.

mavý smysl

.

projevovala pro jiné otázky z literatur slovanských. Trpliv poslouchala, když jí »kousavý« Hattala pedítal svj peklad staroruské epopeje »Slovo o pluku Igorov. « Báse tato velice se jí líbila. »Takový kus poesie lovka oblaží. To jsou obrazy krásnjší mnohdy než v Králodvorském rukopise.« Zajímaly ji i otázky ist odborné, na p. sporná otázka, zdali Kyrill psal kyrillicí i hlaholicí, o tehdy vedli spor Hanuš, Jezbera, Šafaík a Hattala. Až bude vydána úplná korrespondence Nmcové, objasní se snad ješt jiné styky její se svtem slovanským, ale již z uvedených je patrno, jak vroucí a inorodá byla její láska k Slovanstvu a jak plodné bylo její úsilí o vzájemnost slovanskou. i

emž

ádk

')

Srv.

.

Zíbrt, eský Lid XVI. 68. r83

ALBERT PRAŽÁK

VZTAH BOŽENY

NMCOVÉ K MLADÉ LITERATUE

LET PADESÁTÝCH.

vstupovala Božena Nmcová na poátku let padesátých k druhému pobytu do Prahy, nalezla pomry do koene zmnné. V letech tyicátých kde kdo jí otvíral spolenost, nabízel literární pomoc a pokládal si za est a radost prodlévati jí na blízku. V létech padesátých náhle ubylo pátel, široký kruh spolenosti se rychle úžil, Nmcová zaala pociovati osamlost s píchutí pokoení. Píiny byly mnohé. Pohnutý rok 1848 a 1849 okázale projevil její pitžující okolnost v údobí svobodomyslnost a národnostní neopatrnost, pokyn pro vládní konservativce, reakním pi žen státního úedníka, aby se vyhýbali. Mnoho se poínalo hovoiti i o její svobodomyslnosti v nazírání na spoleenskou konvenci a na ohranienou její morálku,

Když

—

nmý

—

dvod, aby míjeli ji upiatí a solidní mšáci, jichž mravní lineál znal jen pímoarost morálky stádní a nepipouštl práv volného a bezohledného

Nmcové

A

ohlásila se prudká starost o výživu rostoucí konen: u jedince. rodiny, zvýšená tísní finanní a vratkým postavením vládou stíhaného muže, dojista spoleenská pítž pro klidn nasycené, již se báli napažené

—

—

nejvrnjší o pomoc dlan nkoho hmotn tonoucího ... A mimo to churavli, umírali, strádali ve vyhnanství neb v nucené osamlosti, ustupovali násiln pemnným, i tm, kteí se pipodobnili

—

pomrm

dobrovoln. je Nmcová z nkdejšího výsluní spoleenského rázem sražena proletáe, který za cenu dstojnosti a neodvislosti hájí možnost života a na konec i živoení. Takový je brzy i výmr jejího literárního bytí: píše, aby vydlala, znemožuje si ideový pomr k asopism i jejich pedstavitelm, zavazuje se zálohami redaktorm i nakladatelm, až musí stát stranou všeho literárního buiství, protože tlo zmohlo ducha, peníze ideu. Zaalo to vlastn hned na poátku let padesátých. Již Helcelet psal 1. J. Hanušovi 1850 29. íjna (Kabelík 111): »Klácel etl mi dopis pí. B. cové Škoda takové krásné duše, že musí s takou neuprositelnou ananké zápasitií« Slena Anna Hlavsová dostala r. 1851 18. ledna list, jímž cová prosila o peníze a o mouku. R. 1855 17. ledna Nmcová pro žádanou podporu nemohla si již ani pijíti: nemela stevíc, byla v zim bosá. V nkolika letech byla z ní dokonalá muenice bídy, ten tam dstojný pomr k poádné spolenostil

Tak

v

stín

.

.

NmNm-

.

—

Vztah

k souasné literární i neliterární spolenosti má proto ráz svázán prosbami a díkuinním. Vše, co píše Nmcová Palackérnu, Purkyovi a jiným mocným tehdejšího svta, mluví o dobrodiní a j^^ví uctivou, ím dále, tím sebevdomou vdnost. To vlastn zaíná Nmcovou ze spolenosti vydovati. Ti ostatní ji vyddili sami, a prokázali-li co dobrého, dali si krut zaplatiti povýšeností, opovážlivou kon-

chlebový,

její

je

mén

184

poruníkováním. Již v listopadu r. 1850 narazila na to Nmcová zasten pítelkyni Karolín Stakové: je jí v tch t. zv. gesellschaftech tsno jak v skipci; je dít vyrostlé v svobodné pírod, nezná tch pravidel a formiek spoleenských, lehko zavadí o to neb ono, a jsou místa, kde se takovýto pestupeek považuje za veliký hích. V. Vrhíkové postžovala si 1851 22. ledna: »Jsem zde (v Praze) velmi nespokojená, a kdyby nebylo rodiny Hanušovic, vru bych nevyšla z domu; není to již, jak to bývalo, a co se mi zdálo ped nkolika léty krásné, ideáln, to, jak nyní vidím, je také jen líená, prázdná forma, tak že divím se, jak jsem je mohla kdy za nco jiného držet .« Leop. Hansmannovi 1857 Q. záí požalovala což oni vdí, si již bezohledn: »A ta rota vlastenecká, ta mne hnte, na duši sklíenému. Oni jen když mají bicha plny jak lovku je, na tle pracujte, dlejte! Jim je pak se snadno káže jiným lidem: sami, snadno dlati Myslejí sprosáci, když švec mže s hladovým žaludkem ach. Poldo, kéž by mne Bh botu ušít, že spisovatel mže román ukovat už tch milostí sprostiH« Nakladateli Šimákovi se omlouvá z ustaviných žádostí o zálohy 1858 8. kvtna, »aby jí nedržel za lehkovážnou, jak ji mnozí drží, kteí za onoho asu, nkdy za asu slavných sbírek pro eskou spisovatelku, s cenou mázu piva pispli, ale za to si piosobovali nad trolou života a

.

.

—

i

—

—

—

jejími výdaji

úty

vésti«.

Nm-

Bída byla tedy nesmazatelná skvrna na spoleenské íze Boženy cové. Nebyla však sama. Nmcová kompromitovala se vládn. Dalo by se to prost vymeziti tím, že Nmcová veejn prokázala se v údobí Bachovském nositelkou národního pesvdení Havlíkova. Nestalo se tak rázem; vyrostla takto názorov až bojem k r. 1848. Ješt r. 1845 24. ervence psala elakovské o Havlíkov kritice Tylova Posledního echa jako hanebném. »Blamíroval« prý Havlíek pány, kteí Tylovi za tento o tendenní román piknuli prémii. Kritika jeví osobní záš, je to závist pevného chleba a obecné pízn; Tyla tu ztepal lovk, který nemá kouska srdce a mravního citu Stailo však nkolik let a nco práce mezi lidem, aby Nmcová postehla Havlíkv význam a sklonila se pod jeho vdcovství. Píše-li Jar. Pospíšilovi 1848 17. dubna, že mnoho na tom záleží, aby se sedláci vzdlávali a uvdomovali, horuje-li pro koovné knihkupectví a Janu Koncpovi 1848 25. záí drazn totéž pipomíná; peje-li si v dopise Vrbíkové 25. listop. 1850, aby v duchu objímali se eši Moravani a aby láska pojila Slovanstvo k velikým inm, a pipomíná-li Šemberovi po letech ješt dležitost soudržnosti eskoslovanské, není to nic jiného, než pozvolný píklon k ideám, jež hlásal romanticky Tyl a reálnji Havlíek. Na rakev Havlíkovu kladla bobkový vnec, trním propletený, z pesvdení. Soudy jeho pak o ješitných a zpátenických vrstevnících, jež v letech tyicátých by pokládala ješt drzými, podpisovala v letech padesátých celou duší. Bendlovi 1857 4. bezna chválila drazn Havlíkovo »Generální sezení musejní«, hlavn místo o Štulcovi a Tomkovi, a toužila po Havlíkov péru proti soudobé literatue: »Havlíek kdyby ten byl sml psáti Ale i

nem

.

.

.

i

—

.

.

.

/&5

i

tak

mžeme

být na

nho

pyšni,

—

on

je

náš Heine, ale více ješt nežli

Heine bylí« v letech padesátých znailo pirozen klatbu u spopející nebo vlád ustupující. Lidé, kteí mohli Nmcovou podpírati, pro tento dvod jí ubíhali. Neteba tu ani mluviti o Jirekovi, projevil až nedstojnou sám K. J. Tomkovi, Hankovi a p., opatrnost. Nmcová mimo moravské pátele (Helceleta, Klácela, Hansmanna) obra-

Takové

pesvdení

vlád

lenosti

—

cela se

svými prosbami

Vrátkovým

konal

tímto smrem (25 zl.), Erben

jí

i

Erben

na Šemberu do Vídn. Šembera prostednictvím Když se však r. 1855 27. dubna dotazoval

dobrodiní.

Erbena na

Nmcovou,

jíž

poslal

po Vrátkovi dar Kunešv

mu odpovdl: »N emohu k ní dojíti, abych se jí na to zeptal, vím totiž, že ona pod písnou dohlídkou jestažesenakaždéhopozordává, kdo kní pijde. Ona to ví také, a

pi tom pedce

tak neopatrná jest, že

azvlášttojímámzazlé,

že

nkteré

návštvy ráda pijímá, z mladšího po-

kolení spisovatele, jichž hlava jest povstný Fric, okolo sebeshromáždí, snad proto, že jí lichotjí. Nyní tu již od nkolika nedl v

úad

jest

také

její

muž,

—

druhá píina,

pro

se

lovk

postavený píbytku jejího varovati musí.«

Názor Erbenv je podivný: pi abstinenci starších literátv vadí mu i styk mladých s Nmcovou, jež patrn mla býti naprosto osamocena. Erben, jak vykládá jeho list Antonínu Rybikovi 14. ervna 1854, bál se konen navštvovati Palackého pro rozdvojení jeho s Tomkem. Chodil k nmu jen potají, protože Palacký byl rád, »když se k nmu, odsouzenci veejného mínní, nkdo odvážil piblížiti.« K Palackému se tedy skryt odvážil, k Nmcové, jež se stýkala i v této dob s Tomkem, nedošel. Erben jevil vbec upiatý vztah k Nmcové, Šemberovi 1855 23. kvtna napsal, že jí náhodn potkal a vyídil dotaz po daru Kunešov, a poznamenal dále: »Shledal jsem ji velmi jaksi sešlou, a skoro bych mohl íci ponkud zpustlou, není divu, ke vší pedešlé starosti o sebe a o rodinu pišel jí nyní ješt muž na krk. Pravila mi též o svém plánu, že by ráda i

—

—

sbíralabáchorkyapovstiažektomupotebujepenz,

—

tžká

vc, a že nevím, já pokril ramenonna, že je aby se kdo našel, kdo by na takové vci co obtovati chtl atd.« Erbenovy listy Šemberovi a Rybikovi pekypují znalostmi folkloristické literatury, dokazují, že Erben byl tu knižn vyzbrojen a že všecka literatura mu byla pístupná, prostedky sbratelské že tu byly po ruce: proto takováto od»pokrením ramenoma« a ješt v list k píteli Nmcové Šemberovi pekvapuje mrazivou lhostejností. Erben sice uznal cenu »Babiky« v Obzoru 1855, 291—300, uznal píspvek Nmcové do Lady Nioly (Rybikovi 1854 19. prosince), ale jinak o Nmcové mlel takm zásadn,

pov

i

pkn

i

její

práce se ani nedotkl, horuje pro svou, a posílaje chladn Rybikovi 21. kvtna 1858, o Nmcové se vbec nezmínil.

Máj dne 186

pesn rozhodnouti, pro se Erben takto proti Nmcové upínal. vztah Nmcové k mládeži nebo její volnost životní? Vadil mu ješt r. 1861 jako expeditoru »Národních List« její muž, o 10. února J. Roštlapilovi psal zprávy celkem nepíznivé? Pekáželo mu každé vyboení z kolejí obvyklých, jak ukazují na p. nevlídné narážky na Nebeského a Hanuše u píležitosti tehdejších spor o pravost Rukopis (dopis Šemberovi 26. ervence 1859)? Anebo tu byl kus vdecké folklorina konec jen a jen ona disspisovatelce-laiku? stické povýšenosti kreditovanost Nmcové v kruzích officielních a vládních? Poslední okolnost asi byla pro Erbena nejdležitjší. Spolenost vyhýbala se Nmcové znanou mrou z tohoto dvodu. Jakub Malý ješt po letech doznal, že »tato šlechetná žena stala se obtí systému vládního« (Naše znovuzrození V. 113), ímž jist naráží na bídu vzniklou pronásledováním Nmcovým i na podezíravý pomr vlády k Nmcové samé. Josef Jireek v své Anthologii z novodobé literatury eské (ítance pro vyšší gymnasia) Nmcovou z tchže píin vylouil, takže proti tomu protestoval Alfred i Havlíka Waldau (Obrazy života 1861, 321) i Ferdinand Schulz (v Umlecké Besed) a oba odsuzovali zetele vládní pi jménech tak slavných, jimž se nemá podvolovati eský lovk, teba sedl v ministerstvu. Tyto osobní vztahy pirozen urovaly i pomr Nmcové k soudobé literatue. Podstata práce stavla ji pímo ke K. J. Erbenovi, k V á c 1. Zelenému, k jejich u'): byla celá práce Nmcové praktický býti doklad jejich theorií o národním umní. Nmcová proto Je Vadil

tžko

mu

nmž

—

—

i

vi

Obzor

stedem úasti.

jejich družiny,

mla

pedmtem

Nestalo-li se tak, není tu vina jen

jejich pée a v mimoádných pomrech spo-

leenských v letech padesátých nebo v zdánliv anorganickém rárních

smr,

literát

k

rozvoji

lite-

všpatnpojatémpomru starších osamocené Nmcové. Nmcovou neopíral jejich

nýbrž

práv

literární program, pispívala, kam se dalo a kde byla nadje na honorá. Tím by se jí dala vyítati jakási bezzásadnost, kdyby v této dob nebylo honorujících list tak málo, že zásady mly hranice k pestupu opravdu volné, nehešily-li ien proti národnosti.') Píspvky Nmcové tou se proto v Lumíru v Musejníku, v almanachu staré generace i jí protichdné generace mladší, u pokrokovc zpáteník, jakoby spisovatelka stála mimo vši ideovou morálku literární, jakoby tvoila nco výjimeného, jedineného, u nhož se na literární zásadovost nehledí. Je až s podivem, že si Nmcová udržela pi tomto postavení zdravý názor na umní na spolenost a že také, teba v soukromí, vždy našla mravní korrektiv všech tchto nezdravých vztah literárních. Možno dokonce íci, že práv tento i

i

i

—

i

výjimený

stav dal

jí

jakousi

kritickou vzdálenost

vi oso-

Obzor. Listy pro národopis, djepis, veejný život, literaturu a umní, zvlášt nyvlasti. Pispním pp. K. J. Erbena, Karla Štorcha, Václava Zeleného a jiných sestavil a vydal Jaroslav Pospíšil. V Praze 1855. Pro nedostatek odbratel brzo pestal ')

njška a

vycházeti. ")

Do Blahovstu

Štulcova pispíval na

p.

E. B. Kaizl, Janda,

Koubek

a

j.

187

ideám, názor s vyšší perspektivy, oproštný soudobé malichernosti a mšáckosti. Musila-li se

bám vší

i

kompromitovati

vnjšn, nitern vždy odsuzovala kompromis.

Štulcem

Její

lite-

ml

jist jen podklad chlebový; jsouc názorov na stanovisku Havlíkov, Nmcová musila jej v nitru odmítati. Je-li pravdou, co o Štulcovi zaznamenal Jos. V. Fric v Pamtech, jak mínil Nmcovou pokoiti za Jurenku i jak divn ji líil hrabnce Kounicové, musila by Nmcová odmítnouti s ním každý styk spoleenský. Nechlebový, uinila-li tak, byl to práv onen nutný uctivostí, ale v nitru žehrati, že vnjšn musila mluviti s o je nutno takto se prodávati. Štulc opatil jí v Olomouci u Hólzla peklady katolicky tendenních spis pro mládež. A. Markovi, jejž také 1854 25. jaksi zaznamenává, ale píteli srpna prosila o pomoc, Nmcová Šemberovi 1854 v záí píše podrobn, jak sama tu nazírá: »Jak soudím dle prvního svazeku, co mi poslal, bude to celá ada, dle nmeckého vzoru Prámienbibliothek od prof. Lorische. První svazek se mi ale nelíbí, je to mopracovaná, lichá, plná nezáživné pro práce píliš se toho držet, rálky. Inu, budu-li už muset práce tuze tšiti, ale co dlat, když budu mít jistý výdlek, ujako pan nakladatel, po jen pro to ten S radostí bych ale pracovala, kdyby chtl vydávat ty knížky dle lepších, aby obsah byl užitený, rozmanitý, i v lahodné dtem ei. Aby i z pírodopisu tam více bylo, i z historie, národopisu, zkrátka všestranné; nkdy bych vpletla do toho pvodní povídku, jichž nkolik rární styk s P.

Václavem

na p.

kompromis

vdnou

nmž

vdn

vc

zbžn

sím

dti nebude mne

vrn

emeslníku

dlat,

výdlek.

m

pro dti mám, ostatní z výborných spis bych pekládala.« Bendlovi pak o Štulcovi píše zcela oteven 1856. dne 14. prosince: »Štulc radí modlit se, modlitbou vše se zmže. nicht Menschenhilfe, ist nicht Gotteshilfe. Já nevím, jak on se to musí modlit, že mu pán všecko dá; musí on to mít nahoe dobrou protekcií« Nmcová vidla tu jasn: nkolik takových jejích poznámek o Štulcovi staí, aby bylo už patrno, že tu byl vztah jem a že nitrem zcela byla od práce jemu konané odpoutána. Podobn neodvisle v nitru urovala si i pomr k literárním vbec. Když jí nakladatel Jaroslav Pospíšil r. 1846 vytýkal, že píše málo národn, pouila ho, že národnost v umní nezáleží v tom, nanesou-li se do povídky »samé zlaté kolovrátkv«. Když mladá generace horovala koncem let 50tých pro romantiku a Mladonmce, Hansmannovi (9. záí 1857) dopsala o svém úžase nad Igorem: to jsou obrazy krásnjší, než v Kralodvorském rukopise! Spolenost odsuzovala nahotu Mánesových obrázk, illustrujících Rukopis, Nmcová za ni zdravila Pána Boha. Hattala a Sembera a Hanuš, Nebeský a Hanka ocitli se v záštíplných rozbrojích, Nrncová opodál nich volala po spravedlivé kritice, po oku znalém, mysli i^epedpojaté, jež neodhazuje celé krásné tlo pro nkterou mrvu na a jež pod štítem kritiky nekryje záští a nenávist osobní. Ve spoleenské proskripci Nmcová uchovala tedy jasný vztah ke generaci starší. Pálila ji chlebová závislost okázalá a nárok plná milost

Wo

Bh

vnjší

smrm

—

nm

i

1S8

Na venek vzdala za to povinný vdk, ale nitro nezapomnlo pi tom noblessy osobnostní, teba byla v pozadí a utajená. Zlomkovité doklady z korrespondencí znemožují na ten as i)ln a pesn definovati celý pomr Nmcové k starším vrstevníkm: ale i tak vysvítá, že Nmcová svými osobními i literárními zkušenostmi sama se postavila mimo tuto starší generaci, nepetínajíc ovšem nijak, co ji niterné s ní pojilo. Proto, kde tito vrstevníci mli jen povýšený nebo diplomaticky uzavíraný svazek s generací nastupující, styku vroujejí.

znan

cího

Nmcová mla možnost pesvdeného: odtud pomrná blízkost

její k družin a pi níž ovšem nevymizela ona kritická zdrželivost, jaké jí nauil práv styk s jejich protichdci. zaujímala nastupující literární buie práv vyhranným životem, svérázným zjevem, silnou osobností, vtlenou revoltou proti soudobým filistrm, jež spchali

a

Fricov

Nerudové,

Nmcová

ideov potírati. A Nmcová se pimykala k nim zase práv proto, že ji povyšovali proti jejím ponižovatelm, že nesli nespoutanost, bezohlednost, mládí, sílu, umleckou lidskou svobodu, nco, co bylo její bytosti

—

i

onm

vlastni a

protichdcm

cizí.

tmito lidskými

ale

odtud tedy teplý styk Josefa Václava Frice

a s

Literárn patila staré škole, názorovými zeteli mladým, Friovci Nerudové i.) i

jako adepta básnictví poznala

Nmcová

na

svatb Bohuslavy Rajské (Antonie Reissovy) s elakovským. Hoch šestnáctiletý jako mládenec složil tehdy z verš elakovského oslavnou dramatickou allegorii s úlohou Músy, již mla pvodn pedstavovati mladší

Nmcové,

ohnivá a sliná Marie Panklova. Již z toho patrno, že rodiny v dvrných pátelských stycích. Fric zamiloval si setlou a jemnou paní Nmcovou tak, že pi svém prázdninovém výletu do východních ech r, 1844 vyhledal ji s Josefem Podlipským v eské Skalici. Byl u ní práv návštvou plzeský professor Frant. Jos. Smetana. Posvaili, bavili se znamenit o literatue a literátech, a Nmcová vyprovázela je po silnici k Náchodu, stále ped nimi, v poskoku pes potoky, v rozbhu za luním kvítím, jež pvabn vázala za svj slamný klobouk. Tlnatý Smetana jí ani staiti nemohl, a k tomu Nmcová stále a stále s úboí pahork mu nosila vzácné byliny s dotazy po jejich latinských jménech s poznámkami, jak lid je jmenuje a které vlastnosti jim pidává. Za svitu msíce vracela se pak sama, louíc se nejsrdenji. (Pamti, I. 1Q2, 20Q, 237, 277). rok pozdji Fric zamíil pak jist s jejím doporuením z Vratislav od elakovských do Zahán k jejím rodim, u nichž dlela práv sestra Marie. Fric se jí trochu dvoíval, a našel ji nyní odlousestra

byly

ob

i

O

Neobírám se vztahem Nmcové ku všem literátm let padesátých proto, že tato mnoze vykonána v dosavadní bohaté literatue o Nmcové, již shrnuje úplnt studie Novákova v Literatue eské XIX. stol. a monografie V. Tilleho. Mé práci šlo jen o nkterá pozorování nová nebo detailní. ")

práce na

J8S

taneních triumfech. i roztesknlou po pražských když její »horké, bylo, úzko až mu že tak Vinula se k nžné tváe byly tak nebezpen blízko«. Jen stží tehdy uchoval své srdce celé, jiné již náležející. Po letech ješt se Fric dojímával chvílemi, jež s Marií Panklovou, žádoucí, vnadnou a nezapomenuteln laskavou cenu od eské mateštiny

nmu

dvrn,

strávil v parku o samot i u rodi mezi jejími štambuchy, taneními lístky a všemi vzpomínkami pražského ovzduší. Marie Panklová provdala se pozdji za knížecího hofmistra a zmizela Fricovi docela. I s Nmcovou setkal se znovu až v letech padesátých, již jako muž. R. 1854 zamýšlel vydávati literární a kritický illustrovaný plmsíník

aby osvžil za Sacher-Masocha dusný literární vzduch eský. za pispvatele Hanuše, Klácela, Hansmanna, Rittersberga, Bendla, Jandu, Nerudu, Nmcovou a Sabinu, aby jednak starší spisovatele k práci povzbudil, jednak je hmotn honorái podepel (tu myslil hlavn na Nmcovou), a konen aby vypstoval nové a mladé talenty. Tak byla Nmcová proti starší generaci uvedena v mladý okruh, jenž k ní lnul a ji

Prahu,

Zajistil si

vyznamenával. Zdrželiv pijímána u starších, nabývala práva domáckého mezi mladými. »Praha« ztroskotala, ale z trosek vyšla Lada N i ó a, almanah na nco byronismu, rok 1855, kniha o programu neuritém, neujasnném, nepvodní a napodobující nco nmeckého a polského romantismu, jen

slep

jejich

výstelky.

Ml

—

—

1

to proti starší generaci býti manifest

Má-

almanahu Frant. Lad. Vorlíek v pehledu eské literatury Máchy ani nejmenoval. Fricovi (Pamti FV., 400) »bželo v první o nový, volnjší ruch k vli vzkíšení zvlášt národní poesie«, ale jeho novella »Život svátení« upadla nevkusn do bujné romantiky, již snad minií potírati. Aln\anah Lada Nióla ml proto význam pouze vnjším spojením mladých a nových literát a pak svým výsledkem, t. j., že rozlišil generaci starou a mladou. Nmcová se tak ocitla mezi Fricem, Sojkou, Jandou, Koláem, Bendlem, podávala práci, již staí schvalovali a na almanahu chválili: pohádku O dvanácti msía romantickou povídku Sestry, první pod vlastním jménem, druhou pod pseudonymem Ludmila z Hrádku. Erben sám pes skrovnou píze k nkterým mladým byl proti almanahu. Psal aspo Rybikovi dne 19. prosince r. 1854: »Podíval sem se také do Lady Nióly, vypjiv si ji, a nalezl sem, jakož již naped bylo se nadíti ,jen samé komedianství, zúplna v duchu Friovském; dobrých, aneb jen prostedních vcí velmi poídku. Dobrá mže se jen skoro jediná nazvati, totiž jedna pohádki z okolí Treninského od Boženy Nmcové. « Erben varuje ped koupí, teba Friovci Ladu Niólu v novinách rozhlašovali a po domech nabízeli, chovský, ale

literární historik

ad

a

kách

—

Erbenv hlas pln splynul s úsudkem generace starší, Hanuš, Klácel a Havlíek posuzovali kladn. Je možno, že tato nepíze se zvýšila tím, že také staí chystali almanah, ale píspvky na nj se scházely zvolna a Lada Nióla je pedešla. Sbor Musea král. eského pro vdecké vzdlání ei a literatury eské redakcí Vrátkovou 2

zl.

je

škodal

z níž jen Tyl,

chystal na paiTvátku píjezdu a Alžbty do Prahy almanah

novosnoubenc císae Františka Josefa pro njž Erben shánl ve I.

Perly eské,

jménu Vrátkov píspvky ve Vídni na Slovensku. Ješt r. 1834 dne IQ. prosince, když tedy Lada Nióla byla již odsouzena, psal Rybikovi, že sice Vrátko pro Perly dostal 500 básní, ale málo co mže potebovat. Stžoval si pímo do Frice, že staré pány v Museu svým almanahem pedešel. Perly eské vyšly r. 1855 a pispli do nich básnmi Vincenc Furch, J. J. Melichar, Matj Havelka, Václav Hanka, Václ. Jaromír Picek, Košín z Radostova, Frant. Doucha, Leopold Hansmann, Boleslav Jablonský; píspvky prosou napsali Frant. Pravda, Hermenegild Jireek, Jan Krejí, Vilém i

Lambl, Václav Kížek, Jos. Ehrenberger, Karel Jaromír Erben, Jan Soukup^ Josef Jireek, Vranicány Dobrinovi. Nmcová pispla do Perel pod vlastním jménem svží, pvabnou povídkou z chodské vesnice, Karla, pod

pseudonymem Štpán Danieli slovenskou pohádkou O baovi a š a r k a n u. Almanah nebyl však, jak myslí Quis (eské manifestaní almanachy let šedesátých, Kvty 1898, str. 588.), »poslední výzva starých byl pipravován ped Ladou Niólou boulivému pívalu mládeže«,

—

proti

a k nelibosti starých se jen opozdil.

S Friovci pi skladu a slohu

Lad

Nmcovou hlavn pojila rta Sestry. Dle Nmcová jakousi úast pi Fricov povídce

Nióle

soud, má

i

Život svátení.

Tato povídka je cosi anorganického ve Fricov díle, a jedna její ást, t. j. obrázek z Tater, docela je anorganická v povídce san\é. Fric podává tu ukvapeným slohem romantika milostnou historku, do níž vkládá náhle symbolisovaný osud hlavního reka Alberta pohádkou O Jeníku a Anice, látkov s djištm podtatranským, propletenou slovenskou lidovou písní. Tu je náhle sloh zklidnný, obrazy a obraty lidové a reální, blízké slohu Nmcové, takže se místy zdá, jakoby se jí Fric pizpsobil nebo Nmcová nad ním v té chvíli bdla. Také dkaz, že lze nalézti heineismus v Kollárových Zpievankách, pipadá jako ohlas debat s Nmcovou; snaha po mythologii a národopisu národním umní zdá se býti ozvukem hovor s Hanušem a Nmcovou. Dovedl-li Fric jinde (na p. v Rži na Krivani) užíti námtu Nmcové, není vyloueno, že tu poddal se jejímu i

i

i

vlivu.*)

Fric zvedl

v této

dob

kult

Nmcové.

Do druhého ro-

níku almanahu Lady Nióly chtl dáti její podobiznu, již r. 1845 maloval Hellich a již choval švakr Antonie elakovské a Fricv píbuzný dr. Václav Stank. Nmcová o tom dopsala Fricovi r. 1854 dne 27. srpna: »Bylo by to v nynjších okolnostech a v postavení, v jakém nyní jsem, tuze neprak *) Nmcová horovala pro slovenské látky a Slováky ustavin. Dokladem list Šemberovi dne 11. prosince T857: »Já poznala Slováky a vím, že jsou hodni, abychom si jich všímali. Tam je poklad neocenitelných, a nikdo si iich nevšímá. Co nám je do nich, my jich nepotebujem, oni nás aleí mluví mnozí. Eh, jsou to hrdé myšlenky tch pán, my potebujeme jeden druhého: dobe tedy, abychom se poznávali, jeden druhého laskav podporovali, a k vzájeminému cíli pracovali. Takovouto vynášivostí urážíme jich sebecit a pracujeme do rukou té stran, která beztoho obchází jako lev voucí, íhajíc, kde by nás pohltila, která by ráda propast vidla mezi námi nepestupnou.*

—

Vašemu almanahu Lada Nióla jen škodné, vydat obraz »einer regierungsfeindlichen Person«. Ostatn obraz, co u Stak je, a dobe trefena jsem, pece už není obraz mé nynjší podoby, jsem o mnoho starší od té doby, a pak ani kroj ani postavení moje, jak v obyeji mám, se netické a

Kdyby to jednou mlo být, kdybyste vy mladší to

shoduje, to bylo gusto Stakovic.

tšilo by mne

to

ovšem

víc,

vyvedli, abych mezi vámi byla; do ady tch starých se nehodím. Ale je na to dost asu; jestli umu, máte tu pece mj obraz, zstanu-li živa, máte tu mne, a tedy není na spch.« Fricv úmysl S druhého roníku Lady Nióly sešlo, a tak pohben »paní Boženu manifestan zobraziti Sandovou G. studií k nám uvésti Nmcovou, k mladým smlejším vzletm sta chutí prozrazujíc í«. (Pamti IV., 403.) Slena Rittersbergová chtla za tento nezdar Frice odškodniti. V ele s Nmcovou seskupila kroužek dam a podala mu jejich jménem psaný almanah, do nhož Nmcová vložila svou

uenc

i

i

hlubokou

zpov tyry doby

(Pamti

IV., 424.) si dáti píspvek rovati. Doléhala dopisem dne 17. listopadu 1854 na Frice o honorá, protože nemla krejcaru v dom. Paní Stakové pak psala, že nemá co jíst a netrpliv eká, až jí Josef Fric pošle aspo ást honoráe, t. j. 4 zl. udržovala i dále. R. 1857 býti s RittersStyky s Fricem bergem a Sabinou zamstnána v Kobrov a Fricov listu a domov, ale tato nadje selhala.') Zdá se však, že po Nióle k Fricovi ochladla, zvlášt co se oženil. Psala aspo Bendlovi o dne 14. prosince 1856 dosti podivn: »0 Josefovi nevím více, než že dýchá a že bude otcem njaké žížalyí Co by se z toho mohlo jiného naroditi, a mohou si to hned dát do špiritusu, jinak jim to beztoho nevydrží. « Tato jízlivá pedíkaná snad trochou ženské žárlivosti, se vyplnila.

niterní

Nmcová

jediná

i

v

Lad

Nióle

hono-

musila

mla

Nmcová

Lad

Svt Nmcová nm

pedpov,

Fricova žena pi porodu zemela. Nmcová v dopise Bendlovi dne 4. bezna 1857 litovala Frice, pála mu novou svobodu, smíila se s ním a prý jim odpustila, jakož si pála, aby i oni, on živý a ona mrtvá jí odpu, stili. Tato temná narážka ukazuje, že deset msíc, po nž Fric trávil své

—

—

první manželství, znailo jakési obapolné zcizení. Ti tvrti léta pozdii (dne 7. prosince 1857) oznamovala Nmcová Bendlovi nový Fricv satek a vila, že bude s Annou Kavalírovou šastnjší. »Je sice prošedivlá a hodn stará, ale jen když jí zstane poesiel« Fricovi však zase poznamenala nco, co naznauje pomr zhoršený: »0 Fricov charakteru chceš souditi? Pvod všeho marnost, ctižádost, pepiatost, a pi tom trochu churavé, nedosplé fantasie. Je to snad stranné ode mne, ale budoucnost ukáže ješt lépe, co v je.« Mimo Frice a Bendla stýkala se Božena Nmcová z Lady Nioly s Bohumilém Jandou, Fr. Lad. o r k e a Jos. Tito Fri-

O

nm

V

1

í

m

Koláem.

) Nmcová o tom napsala r. 1858 v únoru Bendlovi: »Fri nedostal na Svt a domov dovolonou, to si mžete myslit, když stojí v ele Fric a Sabina a program dle toho, ž( Jim ukazuli dvée.« Srv. též Pamti Jos. V. Frice, IV., 468, 472, 474.

/í^2

ovci ji asi navštvovali a pedítali své práce. Byronovu Nevstu z Abydu ve svém pekladu Fric Nmcové také peetl. Vorlíek posílával jí po synáku jejím Jaroslavu knihy. Nmcová se smála ustavinému jeho má prý syrovátku místo krve od samého studování. Vorknihoniolství,

—

líek protekcí Štulcovou se dostal za uitele na hlavní školu do Nymbirrka a Nmcové se to njak nelíbilo. Ironicky aspo poznamenala Bendlovi dne 4. bezna 1857, že dlal u Štulce examen stran des romisch-katolischen a že v glacé a ve fraku líbal nymburským klepnám ruce. Kolár pi návštvách prý ji znan nudíval. Jak vidno, Nmcovou neuspokojila ani tato družina. Nebylo v ní organického pojítka, nebylo dosti pevnosti pesvdení, jjrogramu a neústupnosti. Mla znaky Fricovy osobnosti, jež se Nmcové zneono pozvolné odcizování a pozdji styk podobn náhodný líbily. Odtud a vnjší, jako u generace starší. i

K

Nmcovou

Fricovi pojí

ješt jeden vztah:

znamenitá

astnajeho pekladu Birch-Pfeifferové hry »D

i

e

G

r

i

1

1

\

e

']{

ú-

divadelní

e«.

George Sandová napsala povídku

z venkovského života »La petite FaCharlotte Birch-Pfeifferová zdramvatisovala povídku jako; »Die Grille«, lándliches Charakterbild in fiinf Aufziigen. Pro jevišt peklad upravil Demetrius Schrutz. Hru hráli poprvé 22. prosince 1856 v berlínském královském divadle a odtud pešla na scénu do Mnichova a do Prahy. Vynikla v ní hlavn hereka Bediška Gossmamnová z ?^<'ínichova. Fric v lednu r. 1858 peložil hru pro Elišku do eštiny jako D ib 1 í k a z hor, a líbila se tak, že Pešková pedstavitelka titulní úlohy byla pi prvém pedstavení v únoru r. 1858 sedmnáctkráte vyvolána.') Mnichovský kritik dával prý potom Peškovou Gossmannové za vzor.') Fric ve svých Pamtech, IV., str. 484., zaznamenal a dodal, že na žádost dette«.')

Peškovou

—

—

vc

hru uzpsobil na naše pomry hlavn pomocí Boženy Nmcové, jež herci a garderobierovi Kaškovi dala výtené pokyny co do výpravy hry, takže náš »D ibiík z hor« pak na eském repertoi-

režiséra

Chauera

i

ru

zdomácnl.

pon^ocí Boženy Nmcové« doVysvítá již hned z parallely s ostatními peklady Fricovými a jejich methodou. Jeho peklad Princezny z Bagdadu od A. Dumasa syna r. 1882 ukazuje na p., že Fric nelokalisuje dje do ech, že nezešuje frásí, že nepipodobuje po našem obraz a obrat, že pekládá dosti trpn. Diblík z hor« je naproti tomu lokalisován do ech, jména osob jsou poeštna foneticky paralleln s francouzskými píjmeníini,

Toto »uzpsobení hry na naše

pouští víru v

úast

pomry

intensivní.

>

Do

erný

') eštiny peložil ji Václav bibliotéce rodinné. Roník 11., svazek v 10. (Nakl. A. Hynek v Praze). ') Srv. Eliška Pešková, Zápisky eské hereky. Praze, r. 1886, na str. 45. ') Srv. Jos. Lad. Turnovský, Z naší doby r. 1884.

eské

V

13

J93:

francouzské kroje nahrazeny eskými, úsloví francouzská pekládána natext pekladu podrobné šimi a p. Již pro to soudil jsem, že Božena ji dotaz potvrdila Na úast. silnou tu tušil a pehlížela a upravovala, dopisem sl. Marii Gebauerové sl. Bohdana dcera i ze dne 27. ervna 1912: »Že matka mnohým autorm pomáhala, je prav-

Nmcová

»Diblík« od Frice zpracovala

dou.

mn

Nmcová

Nmcové

ponejvíce matka.

Daroval za to autor matce loži. Já Jaroslav byli jsme nadšeni nejen hrou, nýbrž i blaženým pocitem, že sedíme ponejprv v loži.« Pirovnáním text eského") a nmeckého, slohu Fricova a Nmcové, zájm Fricových a Nmcové i jejich pekladatelské methody (Nmcová peložila z Gutzkowa rukopisn Tartffaí) lze bezpen prokázati, že lokalisace dje, krojmen, cové náleží e mi

Nmjováascénickávýzdobaatypickyeskéaproti ne-

eská

zeštní

in jinéobratyaobrazy. Nmcové

vysvitne z ukázek:

Práce

Birch-Pfeifferová

Nem

Sandová).

(G.

1.

o v a

(Fric).

Osoby

Vater Barbeaud. Mutter Barbeaud.

Starý Barták.

Landry.

Pavel.

Didier.

Vít.

Martineau,

Kmotr Klíma Štpán

Etierme,

c

Matka Bartáková.

Bauem

aus

C

oss

e r

e.

Beneš

Collin,

Pierre,

Adam

Die

Stará Vostebalka.

alte Fadet.

n o v

a.

V e r u n k a,

její vnuka. Kmctra Marky ta. Strýc íha, sedlák.

Fanchon Vivieux, ihre Enkelin. Manon, deren Pate. Vater Caillaud. Madelon, seine Tochter.

Madlenka, jeho dcera. Zuzanka

Susette,

I

j

aus P

Mariette, J

Annette,

Dj

lokalisován

r

i

c

h

Maenka

e.

2.

Der

Zwilling-

Jiingling,

in

z

Dorotka do kraje Nmcové Žernova a Boušín Cosse a Priche, a scenerie vzato z nho.

Landry,

reicher

ein

bliihender

kleidsamer Bauern"

o u s

1

místo

n

a.

do

Kroje: ... v bílé

lesklých botkách, do

pimochy,

žluté

pl

koženky, v

lýtek

zelené

*) Vyšel r. 1861 nákladem Jar. Pospíšilovým, v 34tém svazku Divadelní bibliotéky, bez poznámky o úasti Nmcové.

194

sehr

tracht,

niederg^eschlagcn,

durch die Mitte

Fanchon

.

.

nimmt

(sie

Schemel, ohne sich zu bekunimern, eilt

Schemel hinauf, StuhJ

zum

Tisch,

kommt

kazajce, na krku má hedvábný šátek a vydrovku v ruce, velmi zkormoucený.

einen

Verunka (skoí rázem do sednice, obleena ve sprostou sukni, s obstárlou hndou šnrovakou, košilku má z hrubého nebíleného plátna, na krku same-

.

um zum

Anwesenden

Tisch, setzt den

dann einen

sich

tragt ist

rasch

die

mit einem Satz au(

dann auf dem Schemel, reisst sich die Schiirze ab und wirft sie dem Huhn uber den Kopf.)

dem

Tisch,

tovou stužku, na níž

visí

nco

za

adry

modré punochy a hrubé selské stevíce, na hlav má malý strakatý šáteek a vlasy rozcuchané. Jakmile se octne ve svtnici, zave rychle okno za sebou. Bez ohledu na pítomné chopí schovaného,

na stl, pak ni, na stl, na stoliku a strhne si zástrku o se rychle stoliky, postaví

pišoupne k

pehodí (Bauemmadchen)

geputzt

festlich

zierlich,

Blumenstrausse vor der Brust,

und jede eine

niedliche weisse Haiibchen

Blume auf dem Kopí, treten Arm in Arm von links Mitte auf, hinter ihnen raehrere Bauernbursche,

junge putzt.

—

alle

festlich

Fanchon kommt von

ge-

links Mitte,

in einem alten weissbunten, gross biumigen Kattunrock, der ziemlich kurz, mit

kueti

pes

ji

skoí na

hlavu.)

bílé punochy s ervenýerné aksamitové šnrova-

Holky mají

in

franzosischer Bauemtracht, kleidsam und

jí

stolu židlici,

mi

ky

cviJclemi,

se zlatými portami, naškrobené krát-

nadýchané rukávky, krátké, ržov lemované sukn a bílé zástrky; na hlavách mají plachetky a na ramenou ervené fábory. (Ver. je nápadn obleena, majíc na sob staromódní dlouhý kabátek, ervenou sukni s množstvím fald a ké,

se žlutým lemovánín\, stevíce se špalí-

hlav ko-

einer gleichen Jacke, welche in altmodi-

kan\i, strakatou zástrku a na

schen Schossen, die aufgezogen sind, auf den Rock fallt, und mit engen Ármeln, die bis iiber den Ellbogen herabreichen; dariiber trágt sie eine wollene Schiirze von greller hochroter Farbe mit einem Brustlatz, der an den Schultem angesteckt ist; um den Hals ein verblichenes blauseidenes Tiichelchen mit alten Goldspitzen verbránt, das Hals und Schultem

krhelek; všecko na ní visí jakoby

bedeckt; auf

weisse

dem Kopfe

taneníky a projdouc dbá na ousmšky.)

vzela

s drzostí n\ezi

jejich

adami, ne-

eine grosse alte

Haube mit langen

tenfliigeln,

v cizích šatech. Vystoupí

gesteiften Sei-

die stark abstehen,

und

einer

roten Blume; weisse Strumpfe mit roten

Zwickeln und sehr niedliche Lederschuhe mit Schnallen; das Ganze auffallend und sichtlich nicht

fiir

ihre eigene Gestalt ge-

fertigt. 13*

J95

Pozadí

3.

Quer

Schilfgrass

.

.

begrenzt

.

.

.

.

Und heute noch, Grossmutter! Nicht wahr? Macht es nur rasch ab mit der Pate, ich will noch einmal nach den Tieren sehen

.

.

.

pozadí šikmo pres jevišt

... v

in Mittelgrund laiift ein schneller

von

Fluss,

Úpa

.

.

eka

.

Ped soumrakem

ješl

Skalici

k

dorazím, tam bude nocleh a zýtra z rána

budu na cest k mstu. Bude vám všem uleheno; jen to rychle s km.otrou vyzatím se ješt s drbeží rozjednejte,

—

louím

.

.

.

a svérázn pojaté obraty; labulaní rozšiování textu:

Odchyln pekládané

4.

aber der Didier ist ein schwáchliches verzogenes Milchgesicht, das sich einbildet: Jeder soli ihm zu Willen sein! .

... es riihrt sich nichts .

.

.

.

.

to rozn\azlené dít

.

.

aber ich woUte, er vergaffe sich liesse mir Ruhe

zehn Dirnen und

in

Jen ten Vít, ten Vítek, ten Víteek, kloue, pro tomu se má všecko po vli!

.

.

.

.

.

.

.

die Alte

mehr

weiss, als der Herr

Pfarrer und unser Maire zusammen.

Was

habt Ihr mir Liebes gethan? Die

Menschen machten sich nichts aus mir, warum soll ich mir was aus den Menschen machen?

.

ani

... a

dvat nil

.

.

.

sluchu ani

uchu po

.

.

mne

netrýz-

.

.

.

.

pál bych mu teba do mandele se zamilovat, jen aby

svou vdomostí kantora do kapsy strí. .

nich

.

i

rychtáe

Prokázali jste mi kdy co dobrého a milého po celý ten as, co jsem mezi vámi vlí Pána Boha vyrstala, jako ta rokyta v lese. Popáli jste božího

mn

ho sama nevyhledala? Inu ovšem, vy jste bohái, já chudý sirotek, ošklivý diblík; je to v poádku: když vy lidé o mne nedbáte, já zas sluníka, kde jsem

nedbám

Nimm Du

Mj

dich in acht, Etienne, die klei-

nen Miicken stechen bist

am

schárfsten

so schón, wie es kein

chen mehr giebt

.

.

.

.

.

.

si

o vás.

se

na pozoru,

pedchází pád a po

Mád-

I

Ona

co hezkál

Ty

(Madlenka)

je

Štpánel

tanci jsi

Pýcha

teprv pranice.

desetkrát

hezíl

jako obrázek, tys ale

živá krása; hezká, když pracuješ, hezká,

když napomínáš a pro híšníka do vody skáeš, a hezká až hrza, když se brá-

—

níš 19f>

.

.

.

Piléhav zeštné

5.

.

.

.

ein

.

in

Tisch

bunter

mit

obraty

Decke be-

germanismy:

a

.

.

.

stl strakat prostený.

.

.

.

stojíc

deckt. .

.

der Tracht einer reichen Bau>-

am

steht

erin,

sieht hinaus, ist in g-rosser lliu-uhe

.

.

und

Fenster links vorn .

.

dem Jungen .

.

.

.

.

.

.

.

Tag

und

etwas vor-

als ich sagte: »Ist

habt

gefallen,

euch

ihr

.

vielleicht

.

.

kdož pak

.

vlezlo

.

fortbleiben den ganzen

.

velmi

vyhlíží,

má bohat

selský.

.

wer weiss, was fiir eine Narrheit wieder im Kopfe steckt

.

okna ven

u

znepokojena; kroj

.

...

.

mu

co

ví,

zas do hlavy

.

po celý den se

... a

na

mou

ani

otázku,

neukáže

se

jestli

spolu rozhnvali, zaervenal

ge-

.

.

.

snad

se.

zankt?« wurde er blutrot. Vater!

pantáto!

Wer mich haben mir

anklopfen

Brauch

ist

in

Kdo mne

der muss bei

will,

aller

Form,

wie

námluvy

im Land.

Kein Landrv und kein Didier zu schen .

.

.

Rení

6.

das

am

frisst

Lebenl

.

.

.

.

Pavel ani Vít

se

I

srdci,

to

ke

mn

na

není

k

spa-

Nmcové:

musíš

nkomu

I

zvyk musí

pijíti.

ani

tení. piléhavé životu

Denn weisst du, — es thut bitter weh, wenn man einem nimmt, was er gern hat,

.

.

za dceru chce, ten podle sta-

vzácných

rých,

es

vdt, že to trpce bolí, když vezme, co rád, to hryže na

život

užírá

.

.

.

Citované peklady jednotlivých míst ukazují, myslím, pravdnejpodob-

Nmcová pekládala, pehlížela, doplupravovala. Tu jsou nejpatrnjší stopy spolupráce Boženy Nmcové na eském pekladu hry BirchPfeifferové, jenž se tak stává spolumajetkem jejím po boku Fricov. tato spolupráce patí do jejího díla, pro nž práv

nji,

co

a

ovala

kde

a

I

tímto

reklamuj

ji

i.'")

'") Fadetka G. Sandové, vydaná r. 1849 a peložená brzy do nminy v lipském souborném vydání 1847—1856, podnítila asi k a pojetí Divé Báry, s m'ž má mnoho povahových prvk životních okolností zcela shodných. I jiné osoby jeví tu píbuznost (Landry — myslivec, Caili

Nmcovou

pedstav

i

laudovi — kostelníkovi, Sylvain u Nmcové samostatnou a svéráznou vlohu

—

Josífek). Pesná parallela dokazuje fabulaní a slovanskou mkkost v pojetí i projádení látky. Divá Bára byla zpracována r. 1855, Birch-Pfeifferové Die Grille (tak pezván do nminy v pekladu Sandové název její povídky) r. 1857. Tato píbuz-

nost Fadetky a Divé Báry je pímý dkaz zájmu Nmcové otutolátku, atedyipodntuaspolupráce o »Friov« pekladu.

197

Pešková vyžadovala na družin Fricov Nerudov dosti divadelní poNeruda. Nmcová sama pemoci. Dramata pro ni psal Fric, Hansmann kládala pro ni na podzim r. 1857 ješt ped úastí na Diblíku z hor G u t zk o w o v u veselohru v pti jednáních Das Urbild des Tartiiffe. Oznámila to Karlovi 2. ledna 1858: »Pekládala jsem pro paní Peškovou divadelní kus z nmeckého Tartiiffa od Gutzkowa, jestli to znáš, dostanu za to 25 zl. Ale je to na policii o schválení.« Peklad tento tiskem nevyšel a jako rukopis dochován byl mezi památkami, objevenými sl. Bohdanou Nmcovou v Jiín teprve r. 1912 na jae. Je to vlastn jediný dochovaný po její práci pro Holzla v Olomouci není peklad Nmcové z nminy, i

i

—

vrný

a nelokalisovaný proto, že tu jde o veselohru historickou z údobí Ludvíka XIV. a Molirova. Methoda pekladatelje tu však patrnjší ská je tu podobná našim poznatkm z Diblíka z hor, zápas o piléhavé eské slovo a eskou vtu, dokumentovaný v rukopise a pak škrty a opravami. Tak L e i b a r z t zprvu pekládán jako léka; Stichworte zeštno jako »s 1 o v a o z n a en á« Leseprobe, zkouška p r e t n á, s poznámkou pojmu nmeckého; pak pro híku se slovem Tartuffe peloženo t r ú f 1 e; der pokrytec, pak opraveno svatoušek; iiTiRevier der Pariser Polizei zprvu v revíru policie, pak v hórt, proslýchá se, jde a ko-

totiž stopy.

Peklad tento

je

—

tlesný

osobní

zkušebná; Trúffeln Scheinheilige,

povst

pedpokoji; Man

nen roznáší

se

povst; fromme

Seelen, nábožní, pak

lidi; reich an Glauben, bohatý na vípak o p ý v a j í c í v r o u, a m. j. p. Leckteré fráse osobit po esku: Armandens Mádchen, veslužb uArmandy; Zimmer bei Chapelle, pokoj v bytu Chapellov; komischer Titel fúr ein Trauerspiel, podivný titul truchlohry; einen Menschen, der áusserlich fromm und innerlich Fuchs ist, ano, potmšile e, lišku v b e r á n í kži; sie werden je reicher je komischer, s bohat-

cnost milující

V u,

stvím

vám pibývá

Alp auf dem

i

kominosti;

božnost;

mra lidskou spolenost

man hat mir ganz fráse, nic než fráse;

jen

ei,

V

weil sie

aber \\egt nicht wie ein e n e-

Staat, auf der Gesellschaft jene falsche Religiositát, a

dusíli jako

y;

mnny

1

nein,

machen

volle Háuser

1

ona falešná

ná-

andere Dinga berichtet, to jsou zcela jiné zprájá

mám

wollen,

podailá

abyste

si

hodn

lidí

na tváka; stell ich den Wolf in seinen wahren Kleidern vor, ukáži vlka v pravém jehokožichuaj. Nmcová bránila se germanismm, ale nkde neubrák obávání; tenila: was konnte er zu fúrchten haben? a co b y n\

pilákali;

die

Maske

prve pozdji pipsala:

ist

eho

roch nicht vorgekommen, nepihodí 1; was sind

Nmcová

gut,

by se bylo

báti?

je ta

— Der

pád podobného as fúr Kostúme, co

1

Fall

ist

in dieser Art

zpsobu je to za

se

ješt

odvy

atd.

leccos z originálu vynechala nebo peložila zkrácen jen smyslem, patrné že nevdla pro leckterý výraz piléhavého eského slova

m

nebo vety. Totéž lze nalézti v EHblíku z hor. I v Tartuffu je místo, jež hodilo se náladám Nmcové pozdji Nerudovi-feuilletonistovi: »Ach, žerty tropiti, když srdce krvácí, — smáti se, když oko slzy cedí, patí také k onm i

i

-

umleckým výkonm, koní

za

nž

se u kasy neplatí.«

žeLemoignon (LaRoquette v rev. vyd.), vylouený pro zloinnou povahu ode dvora i ze spolenosti, odchází k jezovitm, již jediní jej mohou jako sob rovného pijmouti. Tohoto místa nepeložila Nmcová vbec, protože mla asi za to, že r. 1857 8 policie by pro pípadn potlaila celý kus. Tartiiffe

setím,

—

Peklad

n

je celkem velmi pelivý a je na nn^ zejmá snaha nýbrž ducha, a všude uchovávati úctu k jazyku eskému a zdrazovati proti jeho osobitost. Bylo by dobe otisknouti jej ješt dnes a tak uchovati pekladový doklad literární innosti Boženy Nmcové. z

Gutzkowa

nepekládati jen

slov,

nmin

Božena

Nmcová

Mladonmc mla

Heinea a Gutzkowa nejradji. dala motto k Babice; »Daraus siehst du, dass die Armén nicht so ganz elend sind, wie wir uns denken; sie haben wirklich mehr Paradies, als wir uns einbilden und selbst besitzen.« K Mladonmcm vedl ji asi Nebeský, jenž poznamenal, že cová Heinea znala nazpam. Dopisy Svtlé, Bendlovi, dtem Nmcové a j. hemží se citáty z Heinea. Svtlé dne 2. ledna 1852 s radostí oznámila, že dostala pkné knihy Buch der Lieder a Romanzero; Karlovi roku 1857 doporuuje Atta Troll; dne 23. záí 1856 dkuje mu za obraz Heineho, udlal jí tím velikou radostí Jinak s oblibou psává o Lenauovi, Jean

Z

Gutzkowova

z

románu

Ritter

vom

Geiste

Nm-

—

Kopischovi, Mórickeovi, Rottgerovi, Freiligrah o v a j., netají se, že tito spisovatelé jsou pouze asoví, kdežto Goethe, Schiller, Shakespeare, Cervantes, Scott a j. zstanou vždy pkní a klassici. Goetha proti Heineovi cenila v dopise Karpouní, protože jsou lovi r. 1857: »Ve Faustu je Faust a Mefisto, princip dobra a zla, citu a rozumu. Tak Heine, kde nechal vládnout pouze Mefisto, jsou básn jeho urážející, uštpané, chladné, kde ale ta ironie ne sice udušená, ale jen ovládnutá citem, tu je rozkošný, tu lovk pi jeho básních okeje, a to V jeho Romanzeru pejsou skoro veskrze jeho Gedichte, co já mám. vládá Mefisto.

Paulovi, t

a

i

—

—

i

—

i

etba Nmcové

byla jist velmi rozlehlá dle poznámek v jejích dopiNetla však všeho šmahem, mla tu výbr a neomezovala se jen na literaturu nmeckou. Z Francouz etla nejradji Sandovou (vypisovala si z ní a citovala ji) a z orientální literatury libovala si hlavn v H á f s o v (Bendlovi dne 4. bezna 1857, »to je fein«!). Mimo belletrii tla ráda knihy pírodovdecké a mythologie, vliv asi Purkyv a Hanušv. sech.

i

i

—

J99

Heine sblížil Nmcovou s n o v cová docházívala k H o žovnickém piv a setkávala se 1

rudou,

Nerudou

Nérna jeho družinou. m") na besedy pi osoleném chleb a kitu s Krolmusem, Hattalou, Zvonaem, N e-

i

Heydukem

a

Barákem, náhodn

a

obas

s

i

Paterou,

Hankou a Erbenem. Improvisovala tu prý s takou dovedností a krásou, že její hovory, nálady a rty vyprávné bylo možno hned jako njaké umlecké dílo tisknouti.

Nmcovou za dob studií, jak provázívala svého Jarouška Líbil se mu její zjev tak, že vždy dlouho v pohnutí se za ní dívával (Národní Listy 1881). U Holinu hovoíval s ní hlavn o Heineovi a Mladonmcích, a tu hned uchycoval jej tklivý zájem Nmcové o Heinea, umírajícího tehdy v paížské žínnkové hrobce. Jemu Nmcové Neruda poznal

do budeské školy.

byl Heine

vi

milákem,

— odtud souhlas

i

v rozhovorech uprosted spolenosti

Heineovi upiaté. Pozdji stýkal se s Nmcovou pi Fricových úmluvách nových literárních podnik, a konen ji získal pro svj almanah »M á j«. Jak, popsal v Národních Listech dne 16. ledna 1887 sám: »Navštívili jsme Boženu Nmcovou s Hálkem a chtli jsme njakou vypravovanou pohádku slovenskou, nebo ve své literární naivnosti domnívali jsme se, že se podobné vci jen sypou. Byli jsme ochotni jí jediné pro její poHAry nabídnouti honorá. Sedli jsme však v jejín\ pokoji jako zaezáni. Zraky naše bloudily po chudikém, oloupaném nábytku a stále se vracely na vybledlý, namodralý ubrus, ped námi rozestený, plný prodených otvor, zacelených velkými bílými stehy. Mladou duši dojímal ten nedostatek u osobnosti proslulé. Nmcová pišla. V kartounové suknici, v hedvábném sice, ale již prastarém límci erném. Usedla na pohovku, rozumí se, že rovnž sešlou a hrbolatou, a s pívtivýni úsmvem poala s námi hovor. Byla tak suchá, a hluboké její oko plálo tak zimnin! My vyhrkli se žádostí svojí a dosti neobratn pronesli jsme tedy také slovo »honorá«. »Bohužel, že bych bez honoráe nemohla ani psát, potebuji všeho asu na runí práce,« podotkla smutn, ale klidn. Byli jsme rádi, když jsme byli zase pede dvemi ... Šli jsme po schodech mlky; pojednou jsme se zastavili a zahledli na sebe. Byli jsme mladí a také odhodláni »vnovat se literatue« Mrazilo nás .« Neruda a Hálek vykonali tuto návštvu pravdpodobn v lednu nebo v únoru 1858. Nmcová dopsala o toni Bendlovi: »Tak se ta literatura njak zmáhá, jako houbv po dešti, ale bohužel je v ní málo híbk. Hálek a Neruda a snad jich ješt nkolik budou vydávat almanah k prospchu tenáského spolku, takéjim naškrábnouti.« Bendlovi dne 25. kvtna 1858 poznamenala: »Barák je redaktor, ale dle a že dal na to 300 fl., co na se zase Dominikus vzal, vlastn jeto ale Hálek, etc, F r .« A konen Karlovi dne 31. ervence 1858 doznala: »V idouc, že mi nikdo pra-

pkn

—

.

.

——

.

—

mám nco

Neruda

—

—

i

penz nepjí,

covala jsem po kolik nocí, abych ") Srv. Literaturu

2C0

eskou

XIX. století, dílu tetího

jména

udlala novellu

ást druhá, 292

a

si.

za kterou jsem tch 15 fl. dostala (do Máje, Chýše pod horami). Jarouš byl zrovna v nejhorší nemoci a v strachu a ouzkosti jsem to pracovala. Když jsem ti peníze poslala, nezstal

malou,

mi krejcar v domé.«

Nmcová, jak patrno, mla na »Máji« pedevším úast honoráovou, chlebovou. Zálohu 15 zl. dle jejího dopisu Šimákovi dne 8. kvtna 1858 dal jí Hálek pedem. Ješt než vyšel Máj, Nmcová chtla zálohu další, a dostala 10 zl. V ervnu mla zase již nouzi, a tak vymáhala dne 19. ervna 1858: pipomíná, že pi pro Máj bylo jí slíbeno 20 zl. za arch; dovolili jí napsati V/^ archu; rukopis je delší, má dva archy bez dvou list, což jim nevadilo; patí jí tedy 37 zl. 30 kr.; 25 zl. dostala již, tudíž prosí, aby jí zapravili co nejdíve 12 zl. 30 kr., nebo je ve velké nesnázi. Barák jí neposlal nieho, a odtud nová urgence, tentokráte Fricovi, ze dne 22. ervence 1858: »Až na zálohu z Máje z honoráe nedostala jsem nic. Dejt(mi poukázku na Dominikusa, já se musím na Vás zase obrátiti skrze ty peníze, když Vaši nic nedávají.«

honorá na Barákovi

objednávce

listem ze

povídky

její

—

mn

pátelé

Tu nebyl však vinen ani Barák a Fric, ani Neruda a Hálek, nýbrž pomry. Máje prodalo se tak málo, že prodej sotva hradil polovinu nákladu: hraditi Barák jako redaktor nakladatel sám. Když nemohl uiniti hned, byl policejn vypovdn z Prahy do Kouim, r. 1878 Fr. Schwarz napsal literárnímu odboru Umlecké Besedy. Dochované úty za Máj ukazují, že náklad byl dosti vysoký; podávám je

druhou polovinu musil

i

tak jak

v pepise, Schwarz: Prag-,

—

den

originál

18. Juli

má

archiv

Umlecké

Besedy,

—

daroval

jej

Fr.

1860.

Rechnung der Buchdruckerei

von Rohlíek-Sievers im Prager Fúrst-erzbischóflichen Sem.inár

1858 Mai 12

1000

fr Herrn Jos Barák. Ex. Mai, almanach in 16" form. 10'/,

10 Bogen V.

fl.

.

fr

Petitzuschlag

1000 Umschláge

Bogen 274--

fl.

7-54

fl.

624

auf feinem Na-

turpap

fl.

5000

Ankundigungen ... 100 Annoncen auf V, Bog. lOO Stemp fr 5X Af~ fi giren á 24 .

Óst.

W.

fl. .

fl. fl. fl.

fl.

9-30 1518 3 3 2

—

— —

320-26 20/

1858 Márz 30 Mai 16

darauf á Conto .

sa

17Q, ab

.

kommt uns und jetzt

7o

.

•

•

70 IQQ

fl.

170

fl.

.

.

fí-

sa

fl.

150

fl.

26,

164-25.

Barák ml s útem nesnáze velké a dlouho. Je možno, že honorá Nmcové slíbili obstarati Neruda a Hálek sami, snad z prodeje Máje. Nedoa nepomohl-li Neruda, dá se to vyplatil-li Hálek hned celý honorá svtliti, že se sami k vli svým knížkám nedávno tištným zadlužili, Hálek mimo to dle zpráv Šmilovského Krupikovi byl siln zadlužen ješt z gymnasia. Proto Nmcová tedy asi na »tch pátelích Friových« vymáhala honorá pomrn vysoký tžce. Svj literární soud o nich podala Nmcová v listech soukro^mých. Hledí jako na nové píchozí literární, ne bez sympatie, ale s kritikou na a jako nkdo ne píliš blízký. Bendlovi napsala dne 25. kvtna 1858: »Litehouby neeknu, nebo ratura se u nás rodí, zvláš básn, jako prašivky, nkteré houby jsou dobry, chutný, ale to se nemže íci o všech básnících eských. Básn N e r u d o v y'') >>Hbitovní kvítí« jsou dosti hezké. Jest to trochu Heinovské. H á 1 k v Alfred zavání tuze Máchou, ale má krássvých myšlenek, bujnou fantasii, ale poteba mu ješt uhlazenosti ných

—

n

—

i

ei

vbec

ráznosti. Ale to ostatní, P f 1 e g e r, Lešetický et comp. je vyšly nkteré básn, od Košína tuším, ale všecko slabé, malé V prose je to také tak; romány chválí Fric, ale rkdo jiný, já je netla. Na sv. Jana vyšel jarní almanah Máj; titulní obraz je podobizna Máchova, kterou obdlali nkde u Litomic, nebo kde") z hlavy Jana Kitele, jemuž byl Mácha modelem. Ale ta podobizna je nejpknjší ze všeho! Je to rázná, krásná tvá, zvláš oko a elo! Škoda ho! K tomu je životopis jeho. Básn jsou odPrie, Hálka, Nerudy, o v é«, Ž o f i e R o t t o v é (nevsty Dr. Podlipského), od »p a n í F r e e r a a j. Nkteré jsou hezké, ale v mnohých jsou jen šibeniní fantasie (Rže na Kriváni je moje idea, kterou jsem Fricovi sdlila dle národní povsti slovenské). Prosa je též míchaná, velmi dobrá a špatná. Od F r ie »Všední život« není vlastn nic. Pívozník od H á 1 k a sprostá (á la Pravda), »Nouze novináská«") od dobré, vtipné. »Kíž nad Petínem« a »Znovuzrození«'') (od Kar. Svtlé, tuším Hálkového ideálu), také ne mnoho. Fantasie miladého dvete, ale nemá to jádro. etla

a

sme. Ješt

— Sabinovy

Heyduka,

i

M

i

:

Nerudy

e

—

O

tom již dne 7. ledna 1858 Bendlovi: »Básn Hálkovy mají být pkné, alespo všeobecn mluví, já si je teprv chci opatit. Také Neruda vydal básní svazek, které jsou též dobré. Pan Pfleger s prvními ovšem propadl. ") Z Vfildštýna u Hrubé Skály. Pamti Jos. V. Frice IV., 478 a si. ") Z notiní knihy novináe. ")

se tak

'"')

202

Dvojí probuzení.

nejspíš Tyla, ale sloh

denhamu

a kroje, bílé

její

Od Jana Palackého

neosobila.

si

popis Sy-

»Chýše pod horami«, národopisný obrázek, který e g e r ekl. Ale kolik chyb tisku je v ní, co Boportiku místo partiku, zániky a kraje zámky tlo bílé její elo atd. Vydání je sliné, menší je než

a od Boženy se prý chválí, jak p. R ženu mrzí, k. p.

i

—

—

Sera ráOil

prtlclni

11

—

ziiárajm

žalostnou vddoraont. te

Bh

liemohonci na víínosl

milon choti a matka naJi

Boženu Nmcovou. Zaopatfena svátostmi nmírajírlch po trapní a dlouhé chorob leanula

hodin

I>cdna 1862 o Scst

ranní, majíc

Pochována bode na VjScliradé

Prvod

piíjde o

3'/,

42

Ifta

v Pátek dne 24

hod. po poledni z domii

.,n

tfí

lip"

u av.

Ledna o 10 hodinách dopoledne. obfaddin svatým víechny pátele ncfiví zveme.

V Praze

Pánu

Ledna

ZádaSní map svaté bndou ve famfra chrámo Páni

K

?

veko svého

dne 22. Ledna 1862. Josef Ndmeo,

na

Pfíkopech

Jindicha v Soboto

Rozuma, pokorný služebník Marešv, pítel on prý ukáže echm, j a k s e Štulcv a nepítel všech pepiatc,

šetický je suplentem místo

—

mají délat písn a ballady, na základ n:árodních povr. Vnoval je elakovskému, to je na mou duši ironie, div, aby sevhrob neobrati lí« Tímto soudem Nmcová se pimyká pímo k Nerudovou m proti konservativcm rázu Malého a Štulce, a teba se boj poprojiž drazem na cenu Máchovu odliLešetickému favorisovanj,ému testem proti šila se od starých a piklonila se k -mladým. Nmcová neúastnila se sice valn dalších podnik Májové družiny, vždy za sob blízkou. R. 185Q zaale Nerudovci a Hálkovci pokládali zdjších neúastnila,

i

ji

Sojka, tehdy ješt po boku Májovc, svj nauný a zábavný asopis J a s o studií o Božen Nmcové a r. 1860 Obrazy ž iV o a") reklamn získávaly odbratele pro Sebrané Spisy její a udávaly,

hájil J. E.

t

co obsáhnou prací dosud neznámých: Srbské pohádky, Cesta z pouti (povídka).

Obrázky

z

pouti

po echách, Žena

z

lidu

(povídka),

Obrázky

pražského života. ervené jablíko (povídka). Neurozený a urozený (povídka), Cykíus slovanských povstí a pohádek, a j. R. 1862 po smrti Boženy Nmcové mladí ujali se její památky a pímo postavili se na její stranu. Jiljí Vrat. Jahn, Václav Vojtch s k ý a Emanuel Lužanský provázeli ji k hrobu básnmi. (Vejškrab, Weissgrab), Heineovec a venkovský stoupenec Májovc, po zpráv o její smrti zanaíkal, »jakoby vedle nho udeil posel boží«"). Neruda v Hlase 1862 želel talentu vynikajícího: »Nmcové nebyla sice dána elektrisující, geniální jiskra Sandové, co ji však nad jiné povyšuje, jest istá, ryzí poesie, vypuela na básnické eské, poesie vskutku a cele slovanská. Jevila mnoho poetické instinktivnosti, jakou jen u vysoce nadaných, sensitivních ženštin nalézáme. « Obšírn pro Nmcovou promluvil v Listech z 22. a 24. ledna 1862 H á e k: Nazývaje ji »první naší spisovatelkou a chloubou našich paní«, rozebral její dílo a pi pohádkách upozornil na její schopnost faz

Pok-Podbrad-

Blohrobský

—

pd

Národních

1

bulaní a úast subjektivní. Pak odsoudil kuratelu dobroinných vlastenc nad její bídou a poznamienal: »t t o páni »v a s t e n c i« n e m li 1

i

tolik studu,

aby

nepovdli

pravici, co dala levice.

Snad to tak musí být, že tvrí duch nejvtšího žalu se dožije na svých souasných; tikráte však horší, když si tato duševní luza chce zavázat podobného ducha vdností. Nmcová, která mla ped tím pátel dost, zstala v nouzi osamlá. »V lastenci« nechtli ukázati v nouzi vlídnou tvá, snad v bázni, aby

ne zaklep ala zejtra zase.

Ped

oprávnné

tím byl její

dm

ste-

'") Obrazy života mají r. 1860 od Nmcové jen pohádku slavonskou z okolí Verovitic krásné pastorkyni. Máj II.— IV. nic. Jahnovi do Obraz života r. T8Ó2 sh'bila Nmcová práci ješt ped smrtí. ") Arbes, Sebrané Spisy XVI., 238.

O

704

m

—

nyní

ne

vyhýbáme, aby

se

d

š

i

t

,

m ý nn známým, jemuž nám nestal obtížným. i

1

se F u

z

daleka

i

na tyto

Vypoádav se takto se starší vlastenící spoleností, jež nechala hynout hmotn mravn, pešel Hálek ješt na nakladatele, hlavn Augustu, jenž Nmcovou dobil: »Spisovatel za tu práv knihu, jíž se tená kochá, od nakladatele ani tolik nedostane, za by se mu »v

1

a

s

t

e n c e«!

Nmcovou

i

opisování

této knihy. zaplatilo jen opisování, pravím výslovn jen Ptáci nebeští ovšem nepedou, ale ptáci nebeští mohou živi býti na poli, ž e na nich se nežádá, aby se aspo slušn objevili ve spolenosti lidské.

A

nakladatelé

v

nouzi spisovateli

kazem práv pi Nmcové,

nepispjí,

jest

d-

neznal jako jiní. Praví se se o fabrikantech, že tyjí z miozol dlnických. Ale o našich nakladatelích se íci, že bohatnou z krve pedních duchvi našich. Sami si dlají velké kapitály, kupují a staví domy jenž krvavých plod spisovatelských, a ubohý spisovatel nedostane za svoje dílo ani tolik, aby si smoil suchou roznášeti vodu krku ve vod po ten as, po který dílo psal. Jinak po Ovocném trhu. A nakladatelé naši jsou ty pijavice"), jenž krev z jeho tváí vyssáli a nezná-li jeho duch ty nadpirozené kunšty, aby obýval tlo bez tuku a bez krve, pak udlati ped asem testament, aby ho náhrobek se mu pak postarají noviny a »vdný pochovali na Vyšehrad. podobiznu otiskly národ«. R. 1868 Hálkovy Nnncové z r. 1853 a doprovodily ji znovu úvahou (166): »N a nakladatel

ji

mže

mže

mže

O

Kvty

Šafaovicovu

Boženu

Nmcovou nemožná rozpomenouti se bez jakéhosi pímsku studu, jenž týká se nás co národa. Nechali jsme upadnouti v bídu duši tak spanilenadanou, jakou této bídy smji nevybyla Božena Nmcová, a z

j

") Dle Karoliny Svtlé (Z literárního soukromí, 113) urazil se pro Hálkv nekrolog nakladatel Kober, takže Hálek musil se vzdáti u nho redakce Slovanských besed a Také nakladatel Jaroslav Pospíšil cítil se doten. Ozval se zaslaném v ís. 22. Národních List ze dne 26. ledna 1862. Píše: »Nenahlížín\ sice, že by soukromé smlouvy mezi spisovateli a nakladateli ped soud veejnosti náležely; nicmén jako spolunakladatel spis Boženy Nmcové za dobré n\án\, vedle onoho dotvrzování, sdliti Vašnostem následující ísla: Za vydané u mne »Národiií báchorky a povsti« obdržela spisovatelka 308 zl k. m., za »Babiku« 151 zl. 22 kr., dohromady 459 zl. 22 kr. k. m. Vedle pání hotov jsem podati ísel tchto dkazy. Jiné spisy její u mne nevyšly. se, že pi své nestrannosti i tenán\ list Svých toto vdti dáte, setrvávám s náležitou úctou Váš oddaný Jaroslav Pospíšil. Pospíšilovi dostalo se v . 24. Nár. List ze dne 28. ledna 1862 za Hálka odpovdi od Frant. Bouka, »iednatele kanceláe pro pekládání a opisování«. Uvádí nejprve, že Jar. Pospíšil zaplatil Bož. Nmcové za »Babiku« 151 zl. 22 kr. k. m. ili 158 zl. 93 J- kr. r. . a odpovídá dále: »Že honorá tento veln\i skrovný, ba ano bídný, snadno se dá vvpoísti. »Babiky« z rukopisu na isto pro sazee, jež 65 arch psaných zaujímá, dlá arch po 20 kr. poítaje 13 zl., zstane to od honoráru 145 zl. 93 >í kr. istého výdlku. Spisovatelka pracovala o tomto díle nejmén 4 n\síce (víme s jistotou, že více) aneb 120 dní a tu pišlo jí 1 zl. 21''° so kr. r. . v pro opisování v y d tedy za to, že by naše 1 á s i a 1 e 1 zl. 50 kr. r. . d e n n . slavná sil, co opisobez j.

Dvuje

Opsání

denn

Opisova Mám

kancelái

namáhání duševních Božena Nmcová vatelkavícesivydlala bylanež coslavná spisovatelka.*

P.

r.

205

až

rvali,

konen

byly

její síly

dkladné podaty,

ano znieny. Spisovatelka Babiky

pomr

níce

m

co u cejedné z nejkrás-

sešla

našich literárních, básníce

njších povídek eských, jež byla národu dala v majetek všechen neobyšperk bohaté duše své, této básníce v poslední léta my neposkytli niehož, ím by zlomená peru ducha jejího jem ponkud mohla okáti. N etehdejších, ta nejomlouvejme se bídou

ejný

pomr

vtší bída tehdejších pomr byla pi nás, kteí jsme nejlepší duchy své nechali hynouti, ta nejvtší bída tehdejších pomr ukázala se práv pi nás v té míe, že jsme nedovelkoduchými

vedli býti

domov, ano

ve svém vlastním

víc

:

že

jsme rozluš ováli smutné zjevy života literárního tím, že jsme se jim vyhnuli a je velko pansky ignoroval i.Dámy chtjí postavit Božen Nmcové pomník. Milé dámy, to jest krásná

vc:

nilé duši té.

ale

nemysleme, že jsme tím

Díve ješt než

ten

svj dluh

veškerý

již splatili

pomník postavíme

a

jej

spa-

posvtíme, p o-

ložme siruku nasrdce apité jemné upomínce na si slib, žen asebevez Tnevznešenoutuženu, me velkost její mysli, že ušlechtilost aspanilost její duše nám se stane vzorem a že vbec stanem se již

uime

hodnjšími tch obtí, jež za nás podstoupili duchové naši, by nehynuly naše nejkrásnjší kvty pro nevšímavost, pro tupost

ten

pomník bude Božena

Nmcová

i

nadále

naši.

nejvíce hrd

Na

á.«

Slova Hálkova pihlašují mladou generaci po bok Nmcové, na její rena její soud nad netenými souasníky, na slib jejího kultu. Jsou dstojný projev Májové družiny, jež nadále vzpomínkami pednáškami") udržovala Nmcové. Nové pokolení pociovalo, že jeho vztah k Nmcové je již poctivjší a lidštjší, a odtud snad i sebevdomá poznámka v Kvtech ze dne 6. ervna 1869 nad odhaleným pomníkem Boženy Nmcové: »Nynjší generace zdá se pece již o hodný kus lepší^ nebo hledí aspo ásten splatiti estný dluh, jakým jsme povinováni spanilomyslné žen, kterou dívjší generace nechala žíti v nouzi.« Nmcová tedy pece jen nestýkala se s mladými nadarmo a bez úspchu, když v život po smrti jevili jí takovou vdnou úast a úctu! Od toho nesnadno splatného honoráe Májového až po tento pomník všude a vždy jemný pomr k její osobnosti, jenž obžalovává starší generaci let padesátých, ale mnohonásobn ctí její protichdnou literaturu mladou ... T a k o v í t '^ m.ladí musili ovšem vítziti a mohli vykonati, co vykonali Postupovali s noblessou, lidskostí, morálkou panskou, osobními pívlastky v letech padesátých, až na Havlíka a Nmcovou, opravdu vzácnými. Snad v tom bylo nejpevnjší pojítko mezi nimi a Nmcovou. habilitaci,

i

pam

i

.

.

.

.

.

.

za H á k a konány v Besed Umlecké o Nmcové pednášky Ž. Podlipské ehikovského (1872). — K styku Marie Panklovy s J. V. Fricem je dle M. Gebauerové dodati, že ješt v letech šedesátých po matin smrti poslala mu dopisy, ")

Ješt

(1870) a

1

J.

projevující milostné horování a vzpomínání.

206

JOSEF KARÁSEK:

DROBNÉ PWSPVKy. Celý život pronásledovaly onu kdysi tak krásnou tyto dva pojmy již od narození jejího, když ji poktili v kostele na Alserovské ulici, kde naproti stojí všeobecná nemocnice a vedle byla porodnice, kterou teprve nedávno zboili. Taková jednotvárná, nepívtivá tvrt bylo toto oko; vídeské; s poátku Alserova »šedivý vrchního zemského soudu, v právo starý kolos kasáren, které zrovna srovnávají se zemí, pak vedle nich ohromný komplex nemocnice, naproti kostel Nejsv. Trojice, vedle porodnice s nalezincem Dti lásky tu picházely nejvíce na svt; v nedli je pak houfn ktili v sousedním chrámu. Tam byla poktna i naše

Trag-ika a

a

láskal

—

všeobecn zbožovanou ženu

dm«

.

eská

.

.

spisovatelka Božena

Nmcová.

Po

lásce celý život toužila, láska jí byla potebou, nutností, ale pravého štstí a uklidnní v lásce nikdy nenašla. Ani erotické výbuchy jí neupokojily; chtla nco vyššího, ale zlý Osud ji strhoval, a nouze a bída pivedly na poslední stanice, o nichž lze ísti jen se slzami v oích. Mladá se vdává, laní po lásce celý život, a stále nešastn. Je smysln založena, ale Osudu svého nezasluhovala. jako Poláci nikdy ze svých djin nesmyjí, že nejvtší syn jejich, Adam Mickiewicz, hladem a bídou strádal v cizin, tak také na eské spolenosti z let padesátých zstane vždy skvrna, že nechala tuto ženu tak hluboce ponížit. Hlad ji pronásledoval, kouska chleba nebylo pro dti, zimou se chvla, a když klesla, vlastenci se jí vyhýbali. Byly arci tenkrát politicky zlé doby, ale také eské kruhy neinily toho, z mravní povinnosti byly vázány k této žen. Jednotlivci stáli tu vždy vysoko, jako Palacký, ale jiní vyssáli ješt tuto bývalou krásku. Psala v posledních letech o hladu; ale honorá, který jí eští nakladatelé uštdovali, byl nelidsky skromný. Psala tam, kde její práce potebovali, a musila se pizpsobovati potebám nakladatele, asopisu, kaendáe. Na mnohé povídky nelze proto bráti esthetického a kritického ítka, zvlášt u povídek kalendáových pro široké vrstvy psaných. Nic-

A

ím

m-

mén

na vždy tu zstane skvost eské literatury »Babika«. Také pohádkami a povstmi získala si Nmcová trvalého jména. Není-li vda spokojena se zpsobem, jak zachycovala folkloristický materiál, s umlecké stránky lze jen chváliti cestu, jak pipravovala mezi naší mládeží zálibu pro pohádky a báchorky. Pohádky lejí staly se majetkem veškerého národa eskoslovenského.

psycholog musí stále míti na paprostedí, rozháranou mysl, za nichž Bo-

Literární historik, esthetický kritik a

mti

tžkéživotní pomry,

žena Nmcová pracovala. Prof. V. Tille dobe vdl, pro v taktní práci své se uchýlil od obvyklé methody monografické. Dílo mu vyrstalo ze života a stávalo se tak pochopitelnjší, mnohé pak bylo lze omluviti. 207

dva pojmy: tragika a láska vynikají tu tím hroznji. Štstí nebyly údly její. spokojenost a láska a »Jen v istých, vroucích duších zahoí láska opravdová, horoucí, která lovka blaží a šlechtí«, vykládá v »Obrázku vesnickém«, aby tak ulehila piblížil. Slova tato srdci svému, které okouzlilo každého, kdo se k byla psána r. 1847.

Ony

strašlivé

nmu

Nmcová inila r. 1845, máme doklad u Nejnadšenjší, poetická hlava lUyrismu, Stanko Vraz tambura«. se odhodlal, že bude tisknouti v Praze knihu básní »Gusle R. 1845 dne 1. dubna poslal rukopis »Guslí a tambury« do Prahy Šafaíkovi jako censorovi, naež se vydal' pres Víde, Linec a Budjovice, kde se sešel s K. J. Erbenem, do Prahy. Pedplatitele v echách mu sbíral K. J. Erben, a dr. V. Stank, na Morav AI. V. Šembera, na Slovensku Ljud. Štúr. St. Vraz pijel do Prahy v srpnu a bydlil u dra Staka, který ho patrn seznámil též s Boženou Nmcovou. Ode dávna práhla duše jeho, aby spaToužil po Praze více »nego duša pobožnog ovjeka tila »Zlatan Prag«. za Rin\om ili Jerusalemon\.« V Praze seznámil se St. Vraz s eskýini literáty, o nichž napsal K. J. Erbenovi velice zajímavou charakteristiku.'^) »Lpo O píše (St. Vraz, Díla V., str. 375), 24. srpna 1845. znamenito je u Vas pojavljenje Nmcová. »Bistra glava i plemenito (ušlechtilého) srdce.« A v dob po bezohledné kritice Havlíkov na Tylova Posledního echa, vycítil už St. Vraz pravou podstatu Karla Borovského. »Nu najznamenitiji originalitet u Vašoj je književnosti gosp. Karel Borovský«, psal K. J. Erbenovi. »Njim može se književnost Váša v e o m a obogatiti. Njegovo pero mnogo pomai stvar Vášu, nu on sam teško

O

tom, jaký dojem Božena

Stanka Vraže.

i

Nmcové

i

e

prijatelja pribaviti

Dr.

si,

jerbo je dosjetliv

e

—

satirista.«

Branko Drechsler v studii »Stanko Vraz« právem dí, že tenkrát tak hluboko nevnikli do duše Havlíkovy jako Chorvat.

ani

eši sami

-K

Nmc zase

R. 1854 bylo u 26. srpna 1854: »Máme

Dne

zle.

Nmcová

mnohdy hladu

píše AI. V. Šemberovi dne

dost.«

ervna

1855. oznamuje AI. V. Šembera K. J. Erbenovi (rodinná paní Nmcové obdržel jsem vera psaní a dva vy^tisky Babiky. Vzkažte jí píležitostn po p. Vrátkovi mé díky uctivé, až pokud 14.

pozstalost):

»Od

bych sám jí nepsaL« Dopis její je všeobecn znám.

Téhož roku koncem ledna vynaohl Šembera u starého vlastence Jana Em. Doležálka pro Nmcovou podporu 25 zl. Píše o tom K. J. Erbenovi v »doušce« takto: Ke konci ms. Ledna poslal jsem paní Nmcové ')

Z mladé generace se

Rieger, Dr. ejka, prokázal Vrátko. 20.fr

St.

Vrazovi nejlépe

Vrátko, Štorch, Štrobach

a

líbili:

Havel Borovský, Zap, Nebeský,

mladý Fingerhut. Mnoho úsluh

mu

^j**:'^fífS^'^'PSí»km..

.^,^ye^^^

Božena Nmcová. Podobizna

z

poátku

let

40tých.

po dokt. Kunešovi 25 zl., kteréž jsem od zdejšího p. Doležalka') obdržel. Posud jsem však odpovdi nedostal, zdali se p. Nmcové ty peníze doskoro mém za to, že se psaní mi poslané ztratilo. Nemohli bysto staly, se snad dovdti, jak to jest, prostedkem p. Vrátka, kterýž k p. Nmcové dochází? Mají p. N ou v domnní, že Bh ví, odkud podpory dovšak na tom záleží, stává, a proež jest pi vci opatrnosti poteba. bych mohl p. Doležálkovi íci, co se s penzi svenými stalo. Nmcová se 4. kvtna 1855 omlouvá: »Hned, jak mi je pan Vrátko odevzdal, psala jsem Vám a dkovala se Vám panu Doležálkovi; o pravém dárci jsem pomlela z jistých píin. Kdo pr a v ý m dárcem byl, dnes již nevíme. AI. V. Sembera píše K. J. Erbenovi v tom rozhorlení v lístku bez vroeaí: »Paní N. psala mi asi ped týdnem, že se tomu diví, že jsem listu, daného mi v msíci únoru neobdržel, a piložila toto: »Stává se asto, že listy naše ítány bývají od lidí, kterým listy nepatí, tím vdomím také psávám, ale to jest nehezky od tch lidí, když listy ani po petení na místo neodevzdají. Múj Bože, jestli oni v nich nieho nenajdou, co by je zajímati mohlo, nalezne ten, komu list patí, pece nco v nm, není-li i

—

Mn mn

i

i

i

pravda? Jak vyrozumívám, tedy psaní

p. N., v kterém mi dkovala za peníze adres roztržený, tak že nepozaslané, se ztratilo, ale i nynjší psaní chybuji, že se v Praze nkdo do díval. Kterak pak muže býti ale p. N. tak neopatrná, když ví, že se psaní její tou (já jsem to prvé nevdl), jménem píše, adres sama napíše, svou piloží, a že mi pod

mlo

nho

pee

mým

A

ješt takováto poznamenání, jaké jsem výše položil, pidává? moje psaní jsou pouze literární a k humanitnosti se vztahující, již to by mi zde mohlo nemilou nesnáz zpsobiti, kdyby se eklo, že si s nkým dopisuji, komu se neví. eknte tedy prosím píležitostn p. Vrátkovi, aby pipomenul p. N., by byla opatrnjší. Ostatek podotknte, že té žádosti, s kterou se ke obrátila, na ten as nemohu vyhovti. Jak vidti, dopisy Nmcové byly otvírány. Byly to asy reakce. O tchto dobách se pronesl baron Helfert: Tenkráte byl každý pod policejm' dohlídkou ministi. Z korrespondence AI. V. Šembery se dovídáme, že byl Ant. Beck, presidialista Bachv, pro své politické smýšlení a spolupsobení pi Vídeském Denníku podezíván. Alois Jelen tu intrikoval.

mn mn — i

i

Anebo

to byla vlastenecká policie?

Koncem ervna 1855 Nmcová jela na Slovensko, ale za msíc se musila již vrátiti do Prahy. Na podzim byl muž její propuštn z finanní stráže »pro politické rejdy«.

Šembera

Doležálek

staral

—

se ve Vídni o záležitost

—

Nmcovu.

ech

Dolnorakouských Sborník pítel Dobrovského a dal zhotoviti jeho podobiznu. Byl to vynikající vlastenecký ech, který odebíral každou eskou knihu; patil k nejlepš.m hudebníkm. Palacký za svých pobyt ve Vídni vždy ho navštvoval (viz F. Palackého Korrespondenci a zápisky, 1902) a peasto u nich v mladých letech býval »na klavírování*. ")

Jan Em.

20—21.

^

Psal o

nm

(1780 1858) Rybika. Doležálek byl

viz

dvrný

209

»Vc

p. N. posud jest ve staré 28. srpna 1855 píše K. J. Erbenovi: dnes, dovdl jsem se poptávání se mnohonásobném váze. Po že to posud není u minist. fin., a že to tyto dni pohánli; kde to vázne, zdali tu neb kde jinde, toho mi vypátrati nelze. Jest nyní nový referent, rytí Neuwall, jehož neznám. Snad se to ale nyní hne. Oznamte mou zvláštní úctu paní N. a politujte ji jménem mým; též jí eknte, aby se na mr, nehnvala, že jí nepíši. Uinil bych to dnes, ale pospíchám, chtje lisí dáti p. Palackému.« Ale Šembera ješt dne 2. ledna 1856 o výsledku nevdl. Píše v nedatovaném listu (datum jsem mohl ze souvislosti z listu Ant. Rybikou odeslaného K. J. Erbenovi konstatovati) takto: »Což pak slyšíte o p. Nmcové, jak se jí vedlo na Slovensku a mnoho-li nakoistila.

Dne

konen

Jeho záležitost jest prý snad již rozhodnuta, nevím ale jak.« Ale brzy na to byl o neštstí Nmcových zpraven od Erbena. Píše mu dne 20. ledna 1856: »Osud p. Nmcové velice se mne dotýká. Takž to chodí s jednoho na druhého.'' Nyní opt to úmrtí Štúrovoí« Mimo to dává Šembera nkolikráte pozdravovati též Nmcovou.

M

Poátkem let devadesátých uil jsem v aristokratických a úednických rodinách ve Vídni esky. Mezi žáky mé patil kníže Richard Metternich, bývalý velvyslanec rakouský v Paíži, knžna Ed. Khevenhiillerová s mladým hrabtem, nyní knížetem Antonínem, rodina knížete Windisch-Graetze, tehdejšího ministerského pedsedy, princ Filip Hohenlohe, nyní jako mnich Beuronský Pater Konstantinus, hrabata Thunové, hr. Arnošt Harrach, baron Sterneck-Doudlebský, mladý Habtínek, syn bývalého ministra z aery Hohenwartovy, a pak slovutný uenec, akademik Heinzel, professor germanistiky, s nímž jsem ítával Svatopluka echa a Vrchlického. Vtšina »žák« mých byli dosplí pánové; kníže Metternich mohl býti synem velikého kanclée Václava, který ídil osudy

mým ddekem. Byl

—

téhož, který byl pítelem vévodkyn Zaháské'), jako Alfred ^X'indisch-Graetz. Vtšinou znali nkolik jazyk a byli sami též literárn inní, jako kníže Richard, nebo princ Filip Hohenlohe. Nynjší pedseda

Evropy;

panské snmovny, u

nhož

jsem uil prince a ti princezny,

je velice

jemná

knžna Khevenhiillerová, tato vzácná dáma, vidla celý svt. Heinzel byl uenec evropského jména. A tmto žákm ml jsem pedkládati zajímavé, urmlecky dokonalé, a zase esky národní prosaické

literární hlava, pí.

plody našeho písemnictví.

Nikdo dnes neuví, jaké obtíže jsem míval ješt ped dvaceti léty, jsem našel skvostnou novelku eskou, která by bývala chutnala mým literárním gourmandm. Naše písemnictví se za dvacet let jak kvalitativn, nežli

kvantitativn netušené rozmohlo; posledního desítiletí. tak

')

O

dr. J. J.

2J0

podobn,

jako literární historie za

Mitav, bývalém sídle vévod kuronských, kde též odpoívají, srovnej feuilleton Svétka v »Pražských NovinQch« 10. íjna 1912.

Zkoušel jsem s mnohými spisovateli, vracel jsem se obyejn zase k Nerudovi, ale perlou nad perlami, která se vždy líbila, byla a zstala pece jen »Babika«. Bylo to nco pímo zázraného, jak tato jednoduchá dívko v národním kroji dovedla okouzliti tyto aristokraty duchem a rodem. Ta prostota, pirozenost a opravdovost je unášela; pak si jazyk její brzy osvojili »Bajsem již celé partie nazpam, ale a dlali pkné pokroky. bika« se etla znova. Jen na jedno slovo si vzpomínám, že vždy tvoilo pekážky, byla to »sušírna« (Darre, Dórrhaus), kterou znali jen ti, kdo byli

—

Uml

ech

nebo z Horních Rakous. Vnitní vroucnost a procítní sujetu iní ji tak pesvdiv eskou a to vábilo ony tenáe, kteí si vážili tchto vlastností u našeho národa. A když se mne Nmec táže, koho bych mu z eské literatury zvlášt doporuil, zaínám Vrchlickým, Zeyerem, Nerudou, a zvlášt mu na srdce kladu »Babiku«, je bohužel špatn do nminy peložena. Ale nikoliv ve všech svých povídkách byla Nmcová tak šastná jako v Babice. Nn\cová mla neobyejný talent reprodukní tam, kde jde a pirovnání obyejného lidu, ale kde sama se pouští do úvah, filoo sofování, kde se stává romantickou a sladce sentimentální, tedy kde píše literárn, tam stává se nepirozenou. Je to obyejný úkaz u lidí, kteí se nauili teprve jinému jazyku. Slyšená fráze jim zstane v pamti, ale ve vlastní stylisaci zápasí s obvyklou fraseologií. Ostatn jazyk nejlepších stylist bývá nepirozený, umle dlaný, zvlášt u velkomšák, kteí jsou vzdlaní na cizích jazycích. Mimo to Nmcová zápasí asto s gramatikou, hlavn u pechodník což se arci její »ženskosti« a vzdlání odpouští ale mnohou chybu jest piísti na vrub jazyku z let SOtých. asto kolísala, viz ku p. formu: pijmula vedle pijala; za to zná formu napatý, v severních echách obvyklou. Vbec jazyk Nmcové a slovenina její jsou podnes otevená pole pro filology. Tato žena mla ohromnou pamt pro dialektické formy a rení, jak v povídkách jejích z Domažlická a Slovenska vidti. Po té stránce vynikla nad mnohého eštináe, si zákony dialektické nedovedla sama odvoditi. Ale Genius jazyka a literatury stojí na štstí nad mez

a

e

i

i

—

—

a

i

chanismem normální gramatiky. -K

1907 o prázdninách napsal jsem do »Moravské Orlice« adu feuillemn podnt dali Holekovi Naši. Hledal jsem v nich naši národnost, eskou duši v literatue. Pozdji vydal jsem je separátn v brožurce »Píspvek k psychologii eského lidu. »Naši« od Josefa Holeka. O tomto themat psal jsem též v »Moravsko-Slezské Revui« roku násleR.

ton, k nimž

dujícího. V oné brožue píši též o Božen Nmcové, zvlášt o vzniku »Babiky« podle vypravování bývalého professora Petráka, které laskav sdlil p. u. Josef Lelek. Ale stati této si v echách nikdo nevšiml,

mn

ba ani ne kritikové mé brožurky. Aby zcela nezapadla, otiskuji 14*

ji

tuto

v zkrácené form: 211

literatue eské nejzdailejšími pendanty k »Našim« jsou nestárnoucí, a »R o k n a v s i« k a« Boženy vždy milá, zlatá »B a b Babika má Aloisa Mrštíka. Na jedné stran echy, generace dívjší s druhé dnes již zvláštní kulturn-historický a sociologický význam, jest zaspoleného; dj obou mnoho Mají našich. z Morava strany puštn do kola obyej jednoho roku. »Babice« však máme hlavní osobnost sahající koeny až do dob osvícenských z konce 18. století; stav selský není tu posunut na pední místo. Vidíme tu galerii osobností vztahujících se k životu »Babiky«, která representuje zidealisovanou, dobrou duši eského venkovana, poosobností tchto navzájem k sob, život jejich, zvlášt pak vztahy vedle k šlecht, které jsou zde s jiné strany rozbírány nežli u Holeka. nich cítíme pírodu východoeskou a prožíváme rok života našeho lidu, který se stále vrací jako živý pramének. nás se myslí, že »Babika« pišla do tisku tak, jak ji napsala cová. Ale zrovna u této práce a snad i u jiných víme, že byly ješt od jiných korrigovány, a to jak stylisticky, tak také v ástech i obsahov. Jakou se to dalo, nedá se dnes zjistiti, dokud nemáme pvodního rukotajuplné vci této vystupuje opt záhadná osoba pátera pisu Nmcové. a katechety Václava Štulce, o jehož kroutivých oích a starostlivých vzde-

v

Nmcové

i

as

—

—

V

mry

A

Nm-

U

mrou

V

chách štiplav vypravuje J. V. Fric. Pan uitel Lelek v Jiín, vydavatel ítanky prof. Petráka (1837 18Q8), sdlil se mnou, co mu nebožtík Petrák, spolubydlící Bendlv, vypravovával

—

o

Nmcové.

Petrák pocházel ze Skoic u Vodan; literárním povzbuzovatelem jeho byl Josef Erben a krajan jeho prof. Ant. Majer, který nejspíš Petráka doporuil Štulcovi. Petrák byl Schwarzenberským stipendistou a bydlil s Ben-

dlem u Štulce; Bendla zvali žertovn »Fabianem okou«. Podle vypravování Petrákova byl to zvláštní podivínský samotá s ernými brejlemi pinášívala Nmcová rukopisy své v košíku Štulcovi, když chodila na koupi. Tyto rukopisy odevzdával Štulc obyejn Bendlovi, aby je opravoval; prof. Petrák byl toho svdkem, ba nkdy sám v tom Bendlovi vypomáhal. S tím shoduje se, co víme o stycích Boženy Nmcové s pekladatelem Puškina do eštiny a co vypravuje o Fric v IV. díle »Pamtí« nkolikráte, jak o stycích svých s ním, tak jako o vydavateli »Rachejtlí«, které vycházely v Jiín r. 1855 a 1856. Na str. 413. vypravuje Fric, že dal peložiti Bendlovi Gogolova »Revisora«, za mu pomohl k novému ernému obleku, až pak mu Fric pro nco lehkovážného ukázal dvée. »To si však vzal píliš k srdci, nebo bžel rovnou k páteru Štulcovi, jehož v dešperaci za všechny híci^y své literární odprosil, a dostav rozhešení, vandroval do budjovického semináe.« Fric vnuje Bendlovi ješt obšírnjší pozornost. Vykládá, že Bendi uil Nmcovou ruštin a kterak zbyten se oba pivedli do eí, a jak Štulc chtl materieln zajistit Nmcovou, bude-li psáti pobožné povídky pro kato-

—

—

nm

2t2

Nmcová

napsala njaký závadný dopis, pomocí jehož chtl provésti. ho vyhnala, »Babiku« pipsala hrabnce El. Kounicové, ale v nadjích se zmýlila. Pan uitel Lelek došel k uitelce si. v Jiín, aby se jí lické listy.

Štulc úmysl

svj

Nmcová

Doe Nmcové

ekem

na styky matky její s Václavem Bendlem. Uveejuji doslova dopis tohoto pítele svého: »Slena íkalia, že byla u ní již slena Gebauerová v té vci. Sama dobe se pamatuje na Bendla, který je navštvoval v Praze od r. 1853 až do smrti matiny, zejména o prázdninách. Byl vysoký, štíhlý mladík, tmavovlasý, bystrých oí, nosil brejle. Když byl asi dv léta v seminái (ve kterém, slena neví), posílala mu tam paní Nmcová peivo, zaež vždy žertovn dkovával. dlouholetou lásku, jménem Annu, se kterou si dopisovával na Moravu; pocházela však z ech. V Jiín dle pamti si. Nmcové Bendi v tch letech nežil, ani když vydával »Rachejtle« u Kastránka, což mu snad vyjednal Štrauch nebo jiný známý. Do »Rachejtlí« pispívala Božena Nmcová také. V jednání a chování byl Bendi dle pamti sleniny uhlazený, vtipný, výmluvný. Se slenou Dorou, tehdy dospívajícím dvátkem, žertovával, že si ji vezme k sob za hospodyku na faru. Na knžství se dlouho nemohl odhodlati, až když se mu láska chystala vdáti a když nebylo pomyšlení, aby se »pouze spisovatelstvím« uživil. Máme-li na pamti tyto vci, zvlášt styk Nmcové s páterem Štulcen\, pochopíme, pro Nmcová líí dobré lidi s ušlechující mravnou tendenci a také lidi nábožné. A pece je a zstane »Babika« perlou eské literatury. Psána byla za by se zdálo, že práv dílo takové nejtžší doby a za smutných okolností, ceny vyžaduje naprosté duševní rovnováhy a nejvtšího klidu. Ale veliká životní práce diktuje si sama klid a v práci umlecké nalézá autor také potebného uklidnní a mravní radosti. Bylo tomu tak u Mickiewicze, když psal nesmrtelného »Pana Tadeusze«, bylo tomu tak rovnž u B. Nmcové, když své chef-oeuvre skládala. ženy; Hlavní osoba »Babiky« je krásným typem dobré kdo pozoroval »babiky« u nkolika jiných národv, jist poznal, že naše eské babiky mají jakousi gloriolu lásky a nžnosti pro vnouky. vyptal

Ml

—

a

eské

Jako vídeský ech a vydavatel »Sborníku nesmím zapomenouti na zásluhy Nmcové, které

ech mla

dolnorakouských«

o nadhození otázky

naší národnosti ve Vídni. Že echové, zvlášt Moravané, ode dávna to jest jisto.

Zde vycházel krátkou dobu

r.

picházeli do hlavního msta, 17Ó1 eský deník, ped sto lety

Uené Noviny, a od let ticátých, tyicátých konány tu besedy a slavné slovanské bály, které shromažovaly nejvyšší kruhy a všechny vlastence slovanské spolenosti. Známé byly besedy, které poctila jednou návštvou matka tehdejšího císae Ferdinanda, vtšinou v Žofínských sálech provozované; na bály se chodilo ke Sperlovi

Hromádkovy Vídeské

i

213

do Leopoldova, kde se vbec rádi echové shromažovali. R. 1854 odepo vli císaov též kostel na Nábeží (Maria am Gestade). vzdán eského lovka ve Vídni tehdy representoval živnostník a emeslník (který se brzy ponmil a stával se z nho obyejn »bodrý Vídeák«, hlavní nositel »Gemtlichkeit«, jenž chodil na »Volkssángery« a nejsrdenji se smál strašlivým vtipm a gTimassám, házeným po »Bóhmovi«). Pak tu byl ubohý eský uedník muedník a služka, bez nichž se Víde po dnes obejíti nemže. V posledních desítiletích hlásí se tu k rodnému jazyku eský intelligentní úedník státní, bankovní, máme tu již svj stední 60 lety bylo po ídku takových zjev. stav, ale ped 50 Božena Nmcová byla první, která ukázala na problém vídeského uedníka a služky. O eších vídeských bývaly zmínky echa, v první ve Vesn, Josef Jireek napsal o nich kaleidoskopické obrázky do Pomnnek na oslavu svatby císae pána 1855, kde ukázal na zvláštní nárdek upozornila v literatue vídeských echoslovan, ale všeobecn na Božena Nmcová. Otázkou uedník se obíral pozdji zasloužilý vídeský do Vídn 1870. vlastenec Fr. B. Ševík v pojednání: Máme-li posílati látka poUedníky do Vídn vyprovází Rais, líí cestu jejich k Vídni, v posledních desítiletích máme vídeský rodobná s Dobrým lovkem mán »Za štstím« od Klostermanna, zvlášt trefn líící rzné typy a píhody našich pisthovalc ve Vídni, pak nkolik povídek (v mém Sborm'ku, ve Sborníku Akademického Spolku), až po romány Jana Jane a Ad. Brabce; též Slovinec Cankar vybírá si mnohou látku s eskými lidmi z Ottakringu. V letošní »Roence« Matice Vídeské jest nkolik obrázk ze života vídeských ech. A v této literatue má velice estné místo Božena Nmcová. Jsou to D O' m á' c í nemoc (1846 v »eské Vele«), B a r u š k a (1853 v »Koled«) (»Posel z Prahy«, 1858). Mají spolené vady pedností. Jsou psány pro lid s tendencí mravounou, vlasteneckou, mají pouiti a povznésti tenáe, je tu mstská povídka ve službách mravouky. Obyejn ji vidíme v povídkách vesnických. Zle je, kde Nmcová rozvažuje, vykládá o lásce nebo o umní; tu narážíme u ní na nepirozenost, sentimentálnost, romantinost; nkteré scény, jako svatba v »Barušce« a svatební cesta do íma, jsou hotové nemožnosti; také zauzlení v hotelu jakémsi veejném dom je nepravdpodobné, jako zjevení Hájkovo (deus ex machina) ke konci »Dobrého lovka«. Kde Nmcová horuje, vykládá, vlastení, chce povznášet, tam není svá; vzdává tribut své dob. Ale kde zasáhne do života, tam je zcela ve svém živlu, a takové passáže jsou nejcennjší z tchto povídek. Kdyby byla seškrtala nkteré rozvleklé partie z Dobrého lovka, byla by to povídka, která klidem wpravování a jistotou pozorování by patila k nejlepším, ba hned za »Babikou« by stála. Kus »ženské otázky« odehrává se v tchto povídkách. Dornácí nemoc. Nám »se stýská« po tatínkovi, mamince, DO rodné zemi, modernisté jsou zachváceni nostalerií, Nmec má Heimweh. Tuto zlou nemoc potkáváme pozdji opt v »Karle« (1855).

echm

—

— ad

n

un

—

,

aDobrý

lovk

i

—

—

echm

2Í4

—

»Doma »Doma

jsme, chvála BohuI« jsme! Zlaté Cechy! Už je šlaka zlel
—

—

nmém

A

dve

U

svt

dve

V

A

——

A

jménu. Baruška

mla

—

sice všechna p ale v blahobytu žijící kojná a kuotravují život a iní morální nástrahy. Kaenka dává Barušce nauení: »Amen, Baruško, sprosté nic nezaínej s pány.« »tveráci ale jsou všichni, pasou po kráse a hezké jak by pohltit chtli«

chaka

jí

dve dve

Milínská píliš

erné

hodn

—

Dobe odpozorovány jsou obrázky prostitutek; t a k tu eská dvata po dnes zapadají, klesají. Paní je píliš idealisovaný, nemožný andL Nmcová ráda nanáší

malí Lešenský pomátl Barušce ze života

,.

hlavu.^

a jasné barvy; naivní jest krásnou).

její

pontí o malíství (Jen

ji

vymaluj

zní: Dejte holkám vzdlaností Povídka má jaksi osobní osten klepavým, všedním panikám, které do kávy rády namáely služebnictvo. »Ty hrdé bezsrdené paniky nezvaly jí rády do svých spolk. Tato povídka nemá reálního podkladu. Romantická nemožnost a ne-

Pouení

proti

pravdpodobnost z ní iší. Vysoko nad ní stojí »D obry k«. Pedností její jsou plastika pi malování zašlého typu eského »formana«, jenž dojíždl z Náchoda do Vídn, vedle toho obrázky ze života eského a služky

lov

un

msín

ve Vídni.

Nmcová

miluje podle zvyku tehdejší doby dkladné popisy osob, má pro kroj. Osoby mluví jadrn, kde jsou pirozené; autorka je blízka srdci obyejného tenáe a šastn zachycuje vznik lásky Hájkovy i rzné etapy, jak se jeho láska k Madlence vyvíjí. Ve Vídni je život tžký. »Nepejte si vídeské služby, tam je služba tžká. Co si ve Vídni vysloužíte, to vám draze pijde, mnohá to i životem zvláštní ethnografickou zálibu

2/5

zaplatila.«

Slova tato platí po dnes. S dvacetníkem a bochníkem chleba tu zahynuli;, nebo se z nich stali Vídn na uení.

Bu

chodili hoši do

»Urweani«. Paní Kateina je vzorem dobré eské ženy ve Vídni, a její muž Michal typem vymelé již generace Vídeák, kteí byli »gemutlich«. esky se ve Vídni arci nenauili, na to nemli dosti ohebného jazyka, ale echa mli rádi. Ve Vídni byli už eští misti, kteí mli eské sebevdomí; zvlášt v západních okresích, kde duší jejich byl Hora (viz jeho lánek ve »Sbordolnorakouských«.) Scéna služebných dvat u kašny ped níku

ech

sv.

Štpánem

je

zbyten

rozšíena. Ševcovští kluci

zapomenutý dnes Gassenhauer »Popelá«. To

zvdavost

zpívali

si

ist

je

tenkráte

vídeské;

vná

všech Vídeák; nco se mihne a už tu stojí zástup lidí a dívá se vzhru, a nikdo neví pro, až švícko posmšn vykikne: »Kuchaky tu vystály dlekí« Panika Madlenina je z oné generace Vídeák, kteí myslili o echovi, po pezlodj. Po narození sáhl rozený muzikant nebo že je nízi nebo po houslích. Arci to také pipouštli, že chce-li kdo do nebe pijíti, musí znáti aspo trochu esky, ponvadž i sv. Petr uml esky. V povídce této jsou rzné typy našich eských lidí ve Vídni. Hodní, dobí, lehkomyslní snílkové, blouznivci se zásadami vytenými z romantických román stídají se tu jako v život; a ti tam v echách jsou trpliví, passivní, ekají celé pldne na zprávy od svých milých z Vídn. Nevdí, jaká je cena asu, jen když uslyší slovo o svém lovku ve Vídní. To jsou lidé zlatého srdce. Ani na náš Prater Božena Nmcová nezapomnla. Do tajností jeho nepronikla. Jak se zmnil za tvrt století, co zde bydlíme! Známe Prater vždy i vtší díl tohoto pojednání jsme psali pod kvetoucími kaštany Prateru a pes to prese vše, že se místnosti život skoro týž. eští a podniky jeho k nepoznání zmnily, zstává v Skoro jako ped 50 muzikanti, eští lidé tu utrácejí své mládí, peníze je

údlem

—

bu

—

—

bu

nm .

až

60

.

.

lety.

Ve Vídni nevdí, co jsou znl ili jinými slovy, tehdy nevdli, co je boží píroda. Dokud tu nebyla mstská dráha a tramway nešla až do pedmstí, byla vycházka do Schónbrunnu nebo na Schmelz již hotovým výletem. Dnes je arci zcela jinak. Ale ješt r. 1895, když jsme ped sv. Petrem pítel, známý a Pavlem jeli na národopisnou výstavu do Prahy, hltal malí, vlnící se žito ... do konce ervna nevidl obilí, a tedy ani pírody.

mj

To jsou jemná pozorování, která Nmcová v této povídce již všechna má. Mnoho je tu sice sentimentality a romantiky, ale též mnoho správného pozorování ze života vídeského echa. Povídka koní šastn. »Když bujné kostvo k eské stran obrátilo, utel poslední slzu s líce Madlina a bohatším cítil se býti krále.«

»K 216

eské stran

í«

—

»K

eské stran!.

..«

Dr.

Hanuš Jurenka.

—

zaátku r. 1855. »Poslední sen Nmcové o štstí. « Asi z r. 1854 dopisu Bendlovi Nmcová bez ohledu se piznává: »Pro mne ale byl jediný, jehož jsem stavla nade všecky vás! ... Já nezkoumala, zdali hoden toho, protože jsem ho milovala. Snad ho bude dosti ženských ješt (to milovat, ale tak bezohledn a vroucn žádná, ani žena, ani dokonce). Byl to pomr »tncátnice«, která myslila, že našla ideál svých sn. Jurenku, zdravého medika s oteveným hledím a liberálními zásadami, poznala v témž dom, kde sama bydlila, pod Emauzy. Žil spolu s matkou. Narodil se r. 1800 v oloJiž otec Hanušv byl zajímavá osobnost. múckém kraji v Jakubovicích (Jockelsdorfu) a v žádosti své r. 1840 podané politické organisaní komimissi podotýká, že umí nmecky, esky (echisch), slovácky, rusínsky, latinsky a italsky slovem i písmem.

V

dve

ml

zkoušky soudcovské, Eisenberku na Morav. Odtamtud pišel na hr. Waliisovské panství do Kolešovic a Vysokého Libina v rakovnickém kraji jako justiciár, pozdji pijal právní správu hr. Meravigliského panství v Olešné, kde byl též zástupcem horního úadu (1837), R. 1828 dne 6. ledna se oženil s Kateinou Gamirvischovou'), dcerou poštmistra v Kolešovicích; nevst bylo 17 let. Byla vychována po nPoliticko-právnické studie konal ve Vídni;

naež

se stal

meku, psával

neplaceným adjunktem v

ale cítila

esky; muž

její

rodim mnohdy nmecky

též

eském

uvdomlým

byl vždy Cechem. Hanuš se zetelem na matku, ale listy jeho jsou

eským duchem. Když Jurenkovi v státní služb málo

prodchnuty

platili, pronajal si panství Brandýské nad Orlicí, tehdy Waldštýnské. Ale obchodu tomu nerozuml a odebral se do Prahy, kde chtl vstoupiti opt do státní služby. R. 1846 však najal na ti roky Starayovy lesy v Uhrách, z nichž mínil vyzískati hodn. 4 dti; jednu dceru, Valentinu, si vzal místodr. rada Voženílek'), žije dosud v Praze; druhá Žofie, se vdala za sek. radu Erbena, zeme^n r. 1002; synové byli Engelbert a Hanuš (* 10. dubna 1831, f 27. ledna 1882V V Uhrách stihla ho epidemie a r. 1848 byl v podezení, že je »Rakušan«; pepadlo ho 18 honvéd, ale bránil se jim staten, až ho ruští byl v nebezpeenství, povzbuzoval Slováky a Ruvojáci vysvobodili. síny, aby zstali vrni svému panovníkovi, což také uinili, jak v žádosti své dosvduje. Zde však ztratil zbytek svého jmní, 7000 zl. Rodinu poslal r. 1848 zpátky do Prahy. Po návraiu z Uher zažádal o místo konceptního úedníka v echách, dne 14. listopadu 1849. Nejprve se obsazovala místa jurist, pozdji úet-

Ml

A

ních a jiných

úedník;

hlavní slovo tu vedl Dr. Strobach.

Dne

1850 byl jmenován lenem zemské kommisse pro vyvažování *) ")

8. lednt.

pozemk

V

jiných dokumentech psáno »Gainisch« (Gamiš). Býval okresním hejtmanem v Chrudimi, pozdji radou

pi

místodržitelství,

ml

referát živnostenský.

2n

v Cechách (Mitglied einer Grundentlastungs-Bezirkskommission in der* Eigenschaft eines rechtskundigen Beisitzers) s platem 120 zl. Téhož roku 25. máje jmenován pro výborné služby »ídícím kommissaeiTKc (leitender Kommissár) se stálým služným 1500 zl. A když koncem r. 1851 se stal v echách njaký »unliebsamer Fall« dostal Jurenka od presidenta zemské kommisse Obertrauta dvrn-úední naízení »unter eigener strenger Verantwortung, die Ihnen unterstehenden Kommissionsmitgliede riicksichtlich ihrer politischen Gesinnungen und Haltung auf das strengste zu úberwachen, und jede in dieser Beziehung gemachte Wahrnehmung unverziiglich zu meiner Kenntniss zu bringen.« Tak ta nešastná absolutistická perioda zaala

msín.

R. 1853 zastupoval Jurenka okresního hejtmana v Píbrami, ale úad jeho se mu z politických píin znechutil. jak byl upímný, napsal »nahoru« žádost, že se pro politickou službu nehodí, aby ho peložili k nov zízenému notáství, což se také stalo. Dne 17. února 1857 byl jmenován notáem v Žamberku, ale díve již byl v Beznicí, kde též cho jeho podle notáského zákona z r. 1855 za nho

A

složila kauci.

Notá Engelbert Jurenka zemel 19. íjna r. 1873. Byl to poctivý a ráznv ech. V takových rodinných pomrech vyrstaly dti jeho. Jak uvedeno,

ml

dva syny, a dv dcery. Starší syn Engelbert Boh. narodil se 11. listopadu 1829 v Kolešovicích, gymnasium studoval od r. 1840 v Litomyšli, Na filosofii (obdoba r. 1845 pešel na gymnasium v Moravské Tebové. 47. Potom studoval práva. Roku 7. a 8. tídy gymnasia) byl v Praze 1846 1849 udlal zkoušku z obchodního a smneného práva u Haimerla. R. 1852 pijat za praktikanta, dne 3. února složil 1852 písahu, ale již r. 1854 zemel. Engelbertv bratr Hanuš studoval medicinu. Gymnasium studoval spolu s bratrem; ale vysvdení se nezachovala. R. 1848 byl zapsán na filosofii v Praze. To byli již »páni«; filosofové nosili hlky, dlali zkoušky semestráln. Opisuji do slova jeho vysvdení.*)

—

Žahl 122. Semestral-ZeugTÚss.

/

Herr Jurenka Johann, Unterrichtsgeld zahlend, Kolleschowitz in Bohmen gebiirtig, iiber die Lehrgegenstande des zweyten Jahrg-anges der philosophischen Studien im Studienjahre 1848 an der k. k. llniversitat zu Prag beig-ewohnt, und bei den offentlichen Prufungen des ersten Semesters folgende Klassen erhalten: Kat den Vorlesungen

Lehrgegenstand:

Fleiss

im Besuche

Fortgangf:

der Vorlesungen: Reb*gionswissenschaft

sehr

fleissig

erste Klasse

Philosophie

sehr

fleissig

erste Klasse

•)

218

Laskavostí

p. sek. r.

Dr. Eg. Erbena.

^,

,

1

sehr

Physik '

r,

.

zweite Klasse (peškrtáno) '• d Petnn.i

.

lleissig ^

» i^i erste Klasse

Lateinische Philologie

sehr

fleissig

erste Klasse

Allgemeine Weltíjeschichte

sehr

fleissig-

erste Klasse

Sein sittliches Betragen war den akademischen Disciplinar-Vorschnften vollkommen

gemass.

Zu Urkunde dessen haben wir geg-enwartiges Zeugruss mit unserer mit

dem

Unterschrift und

Siegel des philosophischen Studiendirektorats bekraftigt.

Prag,

am

13.

Marz 1848. Professoren: J.

^^'^^^'' J.

k. k.

Direktor

PadlesaL Exner

p^^^j^^^

der philosophischen Studien.

Canaval Winter

Hanuš chodil též na »Landwirtschaft« na eskéni stavovském technickém institute v Praze; dne 30. bezna dostal známku první tídy od prof. Dr. Jos. Lumbeho za iditele Chanowského. Boulivý rok

strhl také jeho.

Máme

legitiinaci

jeho bratra z legie stu-

dentské: Herr Engelbert Jurenka gehort zur Cohorte Jus. Centurie 4.

*

t Tribun. .

T Tupay, Cent uno.

Tenkráte bydlili Jurenkovic v Hybernské ulici jeho byl Julius Grégr. Sestra Hanušova Žofie (pí. Erbenova) chodila na hodiny na Malou Stranu a byla již v nebezpeenství; nieho nevdouc o nastalé boui, prozpvovala ješt pi klavíru. Ale do bytu vrazili dva mladíci s nasazenými bodáky, kteí upozornili pes kamenný most. Byli to pannu na vážnou dobu a doprovodili Julius Grégr a bratr Hanuš.

Též Hanuš patil do

.

1001.

legie.

Nerozluným druhem

dom

U Jurenk bylo jakési centrum eské vlastenecké spolenosti v Praze. Picházeli tam bratí Grégrové, Hajnovský (pozdji iditel gymnasia v Mladé Boleslavi), Sladkovský; ze spolenosti této žije dosud J. E. dr. Habtínek, kdysi ministr v rninisterstvu Hohenwartov, konen pedseda nejvyššího soudního dvoru. U Jurenk se deklamovalo, zpívalo, poádaly se zábavy, besedy, Hanuš byl bodrý, veselý medik. Rád zpíval píse »Nad Berounkou pod Tetínem«, a pak »Až já budu vartu stát«. S bratry Grégry ho poutalo do smrti velé pátelství. 219

Pozdji se Jurenkovi pesthovali pod Emauzy, kde došlo k lásce s Boženou Nmcovou. Hanuš' ml dobrésrdcea podporoval chudáka Nmcovou. Když vc se rozhlásila a nedlala dobrotu, vložil se do toho páter Václav Štulc, Hanuš vystízlivl a bylo konec. Ale Božena nemohla zapomenouti. psal takto své seste Žofii (Erbenové). Je to charakteristický: zvlášt

Roku 7855 dne 26. íjna pro

list

nho

Pedrahá

sestrol

mám

Neoekávaje psaní od Tebe, dušiko zlatá, píši Ti zase, ponvadž píležitost; asu arci nemám nazbyt, ale což, seste musí míti bratr vždy asu, a nesmí bráti na to ohled, má-li sestra chut psáti ili nic. Vidíš, milá musíš na Hanuše vzpomenouti, sic bych docela Žofie, Ty si také nyní nedozapomnl od ženské ruky psané ísti, neb žádná ženština pisuje, Anna, ta byla jen pítelkyní, po svatb se z toho pátelství vyspala, tuto dobrou duši arci si z toho mnoho nedlám, ponvadž jsem ješt v nepíše, neb jest provdána; inu, bojí-li se, seznal; její sestra Marie ta

nkdy

mn

as

mn

že

ji

mým

nice,

psaním poskvrním,

pro pak

ta nepíše,

—

nech

nechá

A

nyní naše seste... být, rozn\yslila se jinakl ale nesmí psáti, to by byla píina' aspo jistotu, vždy jsem dosti muto též

zapomnla? to

nemže

—

neboli snad by bylo podivné kdybych ml pro pak by nesmla? žem, ten klam snésti. Vidíš, sestro, tedy jsi Ty jenom ta jedinká ženština, na které celá má duše lpí. Ty jsi ta jedinká, na kterou se mohu se vší dvrou spoléhati, že mi zstaneš vždy vrna. Ty jsi jenon\ ta jediná, která nyní miluješ, Ty milovala vždy. Ty mne nikdy nezklame. Tys budeš milovati, a jest-li pak pravda. Ty budeš jednou všecky mé radosti žaly sdíleti, Ty neztratíš nikdy dvru ve m, plesy, všechny moje strasti nkdy celý svt stíhati bude, jestli každý na mne zapomene, a a jestli jestli se mnou vše opovrhovati bude, pak budu ješt Tebe, sestro drahá, míti, pak mi zbude ješt jedno velé srdce, které budu moci k svým prsoum pivinouti, a pak sob vespolek zapláem; a svaté budou ony slané kapky, neb svt špatný je nezneuctil. Protož, sestro, miluj aspo polovic tak, jak já nikdy neopustím, jakož miluji, a ubezpeena, že já na pro miluje, a by by byl já na žádného nezapomenu, který vždv ztracen. Ten svt nemá bez toho nic lahodného nežli ten rodinný svazek, a kterému ten trhne, ten nech se sám s toho svta sprovodí, neb to zvíe v poušti na rodišt. je šastnjší nežli on, to zvíe poutá touha na rodinu Protož, sestro, nedbej na to, mrzí-li nco, ten, který vždy miloval, každý z rodiny, ten bude vždy milovat, a stáhnou-li se také mrana nad našimi hlavami, plachý vítr je brzo rozžene, a bi]e-li také hrom v naše srdce, pece jest Tob popán lahodný déš, totiž slze; bolí-li Te nco, to

—

i

m

m

m

i

m

i

—

T

bu

i

m

m

T

i

m

i

i

T

T

i

T

m-

mn

zaplakat, a vidíš, již ani slze nejsou poprané, já se již nkdv o to pokusil, si zaplakat, ale ten ulehující pramének ji? vyschnul, a mne nezbývá nic jiného, nežli se o své filosofické zásady opírati; rozum

žeš

si

mj

220

mn

—

Však síla má tak brzo neklesne, a kdymusí pak z toho bláta vypomoci. by vse vkol mne bolu podlehlo, budu pedce jasným elem stáli a vyzvu osud v boj a pak uhlídáu^ie, podlehnu-li ili nic. To jsem toho nažvastal, a Ty tomu snad ani neporozumíš, to by bylo velmi líto, sestro; pomni jen, stíhá-li kdy osud, že pro Tebe bdí Búh na vnostech, který nkdy za vše trpké odméní.« Potom pechází na Prahu a zaíná u svého já. »Tedy nomero Ains baron Janek z Honzovic, totiž pan salva venia noch immer Candidat der Medizin und Chirurgie atd. atd., oh, titul bych Ti napoítal hrza mnoho, že by Ti vlasy k nebi strmly a že bysi jako dvounohý jezovec vypadala, je-li pravda. Víš, moje psaní jest jako ty nové polky, nejdíve pijde introdukce, že už slze lovku do oí se derou, a pak hopsá hejsa do kola. Tedy, abych na sebe se vrátil, však bych se byl brzo ztratil, jaký div, kdybych se nebyl našel; malým jsem dosti k tomu, ale mého bžka, totiž zrstající bicho, to bych pedce ml uzíti« Konec na druhém listu schází. Hanuš psal, jak mluvil a myslil; psal mnoho o ženských, obsah je romantick/ -sentimentální, místy humoristický, až kousavý. S orthografií byl na i

—

mn

T

T

—

mn

árek rozdlovaích skoro nepsal. Po doktorátu se usadil v Beznici a oženil se s Karolínou, ského insp. Ant. Tille, dcerou beznického sládka. Vdova po štíru;

dáma, dosud

sestrou zem-

nm,

staiká

u své dcery, paní Kožíškové, choti školního inspektora v Podbradech. Syn Cyrill, inženýr, je majitelem továrny na Smíchov. R. 1861 teme Jurenku mezi spolupracovníky asopisu »Poutníka od Otavy«. Napsal též pojednání o krvi. a okolí byl nesmírn V Beznici byl též lékaem hr. Pálffyho; v oblíben. Za války srbsko-turecké odešel na bojišt. Byl duší spolku ochotnického, jinak hrál první vlasteneckou úlohu v mst, kde se stal purkmistrem. Od r. 1880 churavl. V posledních dopisech, vtšinou blahopáních, žaluje na patronku sesestinu, sv. Žofii (15. kvtna). Ale bývá pi tom ješt veselý. »Potom že nemli ti naši pedkové pravdu, když si udlali písloví: Do svatého Ducha, drž se kožicha, po svatém Duchu, nespus se kožichu. Ano a my zadkové držme se toho, co nám pedkové odkázali. V listu ze dne 14. kvtna 1881 seste Žofii (Erbenové) zaslaném, touží po jihu. »Potrval bych tam od sv. Bartolomje až do svatého Jana, kterého malují vždy s vyíznutým jazykem. « Byl velikým milovníkem kvtin a lituje, že dosud bývali málo v zahrádce. Ale na tvrté stránce si najednou Hanuš vzpomnl, že chce vlastn seste g-ratulovat k svátku. ekl to drasticky, ale s resignací už pipomnl své abrahámoviny. bysi tak byla, když ti juž skoro »Co Ti peju mordio! sakra! holkaí pl století gratuluji, abys ani nevdla, co Ti peji. Letos dne 29. dubna stal se Hanuš kmetem, an dosáhl padesátý vk. A za stál ten celý život? žije

mst

a

i

ím

ani za

—

í«

221

Cyrill dlal tenkráte maturitu. V let bývalo u nich veselo. Doktorovi se nevedlo již dobe. Poslední jeho okamžiky byly dojemné. V noci poslal služka u nho zstane. Na to jí ekk rodinu spát, že mu je už lip; jen Upravte podušky a podívejte se, jak léka umírá. Hned na to skonal. Bylo to dne 27. ledna r. 1882. »Národní Listy« (píloha k . 27., 1882) podotýkají o nm: Zesnulý byl velý národovec a muž rozhodn svobodomyslný. est budiž památce jehol V nekrolozích jeho se již nevdlo, jaký byl pomr jeho k B. cové. Pouze v jednom (mám jenom výtržek, patrn list v Písku vycházející, dlouhou chorobou tísnn str. 40.) praví se více o jeho mládí a nemoci. byl, netušil se pece tak blízký konec muže druhdy tak stateného, jak silou tla, tak i ducha vynikajícího. A proto zrosila slza soucitná oko tch mnohých ctitel a pátel jeho. Jevilt zesnulý Hanuš nžnou duši, jemný soucit hned v mládí co studující a nejednou, jak upímný soudruh jeho Bendi vypravovával, posledním penízem pomohl soudruhm a s nimi V. .« Šlechetné srdce své projevoval zvlášt se dlíval o všecko co studující chudin; nežádal od ní honoráe, ba ješt ji podporoval. »A jak lnul láskou ku svému domovu, nemenší ale láskou zahoel ku svému národu, bylt pravým, upímným podporovatelem vlasteneckých snah národních, nelíený podporovatel literatury eské, netoliko svým zkušeným pérem, ale povzbuzováním a šíením spis eských v kruzích jemu pístupných.« Byl to vlastenec in, a proto byl zvolen za starostu Beznice a lena okresního zastupitelstva. Poheb jeho byl v Beznici nevídaný. Konal se v nedli dne 29, ledna o pl 4. hod. odpol. Obecenstva bylo pes 4000 lidí. Celé msto, veškeré spolky a okolí se pohbu tohoto zúastnily. Deputace pišly z Píbrami, Blatné, Blic, Rožmitálu, z Martinic veškeré obyvatelstvo. Telegraficky projevili soustrast hr. Ed. Pálffy z Erdody, dr. Julius Grégr. Také píbramský »Horvmír« vnoval zesnulému slova uznání a obdivu jako lovku vlastenci. V . 5 popsán obšírn poheb jeho »Zem eská pijala ve svou náru jednoho z nejvrnjších syn svých.«

a

Nm-

»A

.

.

.

i

i

222

.

.

.

ARNE NOVÁK:

BÁSN BOŽENY NMCOVÉ.

Devt

kratších veršovaných skladeb, jež Božena Nmcová otiskla po asopisech v letech 1843 ^1846, zahajuje její slovesnou innost

vbec

—

a poskytuje vedle prvních, velmi subjektivních a literárních,

ale za to pramálo lidových pohádek jejích vzácné hluboké pohledy do duševního života mladé spisovatelky. I zasluhují tyto mladistvé básn daleko vtší pozornosti, než se jim dosud dostalo u biograf Boženy Nmcové u literárních djepisc vbec. i

tch verš zachováno jest jediné v asopiseckvch rukopis není, a ježto knižní vydání vyšla vesms po básnínemají ceny textové. Staí tedy, pihlédneme-li k textm aso-

Authentické znní prvotiscích;

in

smrti,

piseckým, jichž se pidržela též Marie Gebauerová, vydavatelka IX. svazku sebraných spis B. Nmcové edice Laichterovy. První uveejnnou prací Boženy Nmcové byla tysloková skladba »Ženám e s k ý m«, ktri'^ otiskl J. K. Tyl v »Kvtech« dne 5. dubna 1843; druhou báse »V o d n í k« pinesla »eská Vela« déle než po roce, dne 26. ervence 1844. Pak rychle následovaly stídav v obou asopisech otisky básní ostatních: dne 17. srpna 1844 »M o j e v a s t« v »Kvtech«, dne 3. záí téhož roku »T o uh a« v »eské Vele«, dne 7. záí »Z n a m e n í« v »Kvtech«, dne 4. íjna »H v z d a m á« v »eské Vele«. Následující rok vykazuje básn dv: ve druhém roníku P. M. Veselským vydávaného almanachu »Horník« otištna báse »Žežulka« a dne 26. ervence objevilo se v »Kvtech« »Zasnouben í«. opoždn vyšlo »S a v n é rán o«, a to v Havlíkov »eské Vele« z 6. listopadu 1846; pvodn chtl je zaaditi Tyl do »Kvt« již Q. srpna 1843, tedy hned za spíznnou báse »Ženám eským<0, zabránila tomu však censura, s níž ješt po tech létech ml o její otištní Karel Havlíek znané potíže.') Z pozdjší doby nemáme od Boženy Nmcové již veršovaných prací; takto koní její básnní asi z jara neb v asném lét roku 1845. Jiná innost slovesná zaujímá tehdy její mladou bytost: na podzim 1844 tou se v »eské Vele« od ní vypravované povsti z ratiboického domova, jaro 1845 dává pak vznik prvnímu svazeku jejích pohádek. Daleko nesnadnji lze uriti poátek básnického tvoení Boženy cové; málo zdvodnné dohady nkterých jejích životopisc zbyten zakalily poznání. J. E. Sojka^) pipisuje již období v Chvalkovicích hojnou produkci lehkých a veselých verš, Ž. Podlipská') pedstavuje si, že mladistvá Barunka Panklová psala první básniky po návratu z Chvalkovic, 1

Znan

1

Nm-

Vincenc Vávra, Božena Nmcová. V Praze 1895, str. 55. Ó Havlíkv list B. Nmcové ze 7. prosince 1846, otišt. jako . XX. v spis B. Nmcové, vyd. Laichterova. ') J. E. Sojka, Naši mužové. V Praze, 1862, str. 50T. ')

•)

S.

Podlipská, Životopis B.

Nmcové. V

Praze 1891,

X. sv. Sebr.

str. 21.

223^

v. Vávra") klade do té doby již zájem literárn národopisný. Ale všecky ty zprávy, z nichž Sojkova a Podlipské") se mohou zakládati na ústním sdlení Nmcové samé, jsou píliš neurité, nad to mají zejm ráz konstruovanosti, takže nelze se jich bezpen pidržeti, ostatn, psala-li B. cová tenkráte verše, byly nesporn nmecké, jako vše ped periodou polenskou. Verš tch se týkal patrn také osud dosavadního nmeckého spisování, o kterém vypráví Podlipská'); byly spáleny již ped prvním píchodem do Prahy. Podlipská') dochovala nám též jediné zprávy o vzniku básní B. cové; její údaje však dlužno pijímati kriticky. Podlipské životopis'), literárn a slohov nedocenný, kolísá mezi prací historickou a románovou; rád vymýšlí malebné, jímavé a pathetické situace; nedbá valn o chronologii; rovná si látku libovoln a nezaslouží proto, aby byl badateli pokládán za pramen historicky spolehlivý."*) Do Prahy se pesthovala Božena Nmcová poátkem léta 1842, ale podzim a zima potom následující nebyly píznivý ani stykm spoleenským ani innosti literární, nebo narození tvrtého dítte Jaroslava a nebezpená nemoc v záptí poutaly ji k bytu a k loži. Do doby jarního zotavování klade Podlipská vznik básn »Touha«, která dle toho by z verš závažné okolnosti. Báse vyšla tomu odporují jejích byla nejstarší. v »eské Vele« v záí 1844, a ježto víme, že všecky básn Nmcové, pijímané s ochotou od redaktor obou vdích asopis, otiskovány byly velmi záhy po napsání, není pravdpodobno, že by mezi vznikem a otiskem »Touhy« leželo pl druhého roku. Situace sama ukazuje také jinam. Ne hned ze zaátku pobytu pražského, kdy pála si úastniti se živ mstského a vlasteneckého ruchu spoleenského, nvbrž spíše v dob, kdy byla již dlouho odlouena od venkova, mohla vzniknouti tato »Touha«; dobe se hodí do léta 1844, kdy návštva Ratiboic nabývala uritjších obrys. I postavíme, na rozdíl od Podlipské, chronologicky v elo básní Nnicové

Nm-

Nm-

Le

dv

»Touhu«, nýbrž skladbu nejdíve tištnou »Ženám eským«. Dle souhlasného názoru životopisc B. Nmcové, jejž sesílíme novými m« co nejtsnii s páteldoklady, souvisí skladba »Ženám stvím básníiným k mladému spisovateli Václavu Bolemíru Nebeskému. Poátek pátelství toho klade Hanuš") do r. 1842, a to ne zcela pesvddo plesového období, kdy Nebeský poprvé uzel krásnou paní na nikoliv

eský

iv

) Na

uv. m. str. 32, 33. M. Gebauoiová v úvod k IX. sv. Laichterova vyd. str. však v úvodním pojednání k VI. sv. téže edice právem

*)

Tille

Na Na

I.

zprávy ty pijímá, Václav

je vyvrací.

m. str. 33. uved. m. str. 36—37. ") Viz i Literatura eská devatenáctého století. Dílu ID., ást 2. Praze 1907, str. 9. pozn. '") Tak ho užívá ve své monografii Václav Tille, Božena Nmcová, »Zlatorohu« sv. V.— VII. v Praze 1911 passim. ") Josef Hanuš, Život a spisy Václava Bolemíra Nebeského. Praze 1896, str. 14; udání to má Hanuš ze Sojky, str. 517. ')

')

uv.

V

V

224

—

eském

bále, ale v masopust byli Nmcovi ješt v Poln, Roku 1843 bylo milostné pátelství Nmcové s Nebeským v nejkrásnjším rozkvtu a v setrvalo až do odchodu mladého medika do Vídn, 3. íjna 1843. Do této doby spadá vznik obou hlavních vlasteneckých básní Nmcové,

nm

na myšlenkách

na poesii Nebeského závislých.

i

umním obratné vynalézatelky velkých scén do Šáreckého údolí a do Hvzdy: pi návratu do Prahy pes Strahov zasvtil Nebeský Nmcovou do Hegelovy filosofie, kterou krásná posluchaka rázem chápala, Nmcová pak byla okouzlena jarní nocí a pohledem na Prahu u svých nohou. A jímavé líení Podlipské, která se odvolává pímo na vypravování obou úastník, vyznívá emfaticky slovy: »Duševní obzor otevel se jí náhle. Jediná rozmluva s mužem vzdlaným v okamžiku nadšené nálady jí postaila k takovému znanému pokroku. "Vesrnír otevel se jí. Opojený duch stápl se v jeho šero, oblétal jeho svtla. V tom labyrintu nekonena zjevil se jí malý, avšak intensivn Podlipská líí

jarní výlet B.

náladovým

s

Nmcové

To byla eská vlast, kterou babika tak vele milovala. Byl to nhož babika se zrodila, v nmžto ona se vyvinula. Nmcová pišedši do'm, napsala sloku za slokou báse »eským ženám«"). Kriticky soudícímu tenái neujde, že Podlipská, opírajíc se o ústní zprávy dvou úastník, napsala se silnou fantastiností náladovou báse v prose. Již údaje nejsou pesné. Kontext mluví o »májovém veeru« a pece báse »eským ženám«, otištná v »Kvtech« dne 5. dubna 1843, nemohla vzniknouti po beznu 1843 a ovšem ani ped létem 1842, kdy se Nmcová dostala do Prahy, tedy nikterak pod dojmem májového veera. Podlipská se zmiuje o »jediné rozmluv«, ale dle všech jinvch údaj jest pravdpodobno, že Nmcová mluvila s Nebeským již ped tímto jarním vvletem. Podlipská uvádí veerní náladu, z níž strofy »Ženám eským« vzniklv na dva motivy, na Hegelovu filosofii a na dojem jarního veera nad Prahou, ale v básni samé se nic z toho neozývá. I spojení filosofické mystiky jasný bod.

eský

lid, z

ba lidu, o které v citovaném odstavci Podlipská se pokouší, básní nic spoleného. Václav Tille") pijímá zprávu s jakousi reservou a s vcnými opravami, ale pece má její jádro za historické. Dle jeho udání konal se výlet ne v máji, nýbrž v druhé polovici bezna (shoduje se s otištním básn a dalo by se uvésti i v souvislost s poutí svatomatískou v Praze populární); Nebeský se znal s Nmcovou již díve; s

ideou

nemá

vlasti,

i

s

pedmtem

hovoru nebyla pouze Hegelova filosofie, ale »všecky mykyply tehdy v jeho nitru a jež vykládal horliv ve svých láncích, maje na mysli djinné poslání eského národa«. Na doklad tch myšlenek cituje pak Tille hlavní passus z Nebeského kritiky básní Jablonského ve »Vlastimilu« 1841. Ale tím nejsou odstranny neshody vcné a myšlenkové, jež jsme shledali ve zpráv Podlipské, takže stízlivá vda šlenky, které

smí z této zpoetisované tradice vyjmouti nejvýše toto jádro:

•5

'")

Na

")

V

uv.

míst

str.

»Zlatorohu«

Báse »Ženám

37. 36. a 37.

str.

225

eským« s nínnž

asi v beznu pod vlivem V. B. Nebeského, v nnilostném pátelství, chápajíc dobe jeho ostatek však nná práv jen cenu krásného výjevu romá-

vznikla na

tehdy B.

tehdejší ideje,

—

jae 1843

Nmová

žila

nového.

Dobou vzniku

»Slavné rán roku, ale

i

(nikoliv otištní) stojí básni »Ženám z jara neb v o«, které povstalo

bu

eským« nejblíže asném lét téhož

vnitní píbuzenství obou skladeb jest tsné; proto chceme íe ješt »Moji vlast« o rok pozdjší. mocným vlivem »Mladé echie«

rozebírati v souvislosti, pipínajíce k nim Tyto ti vlastenecké básn zasaženy jsou a hlavn V. B. Nebeského a stojí ideov

vysoko nad ostatními

verši bás-

níci nými.

V dob, kdy se zásluhou eské etby polenské v Božen Nmcové probudilo uvdomní národní, prohlubovala se v mladém pokolení idea vlastenecká zpsobem významným: jest to onen ruch, jejž charakterisujeme jménem »Mladé echie«. Generace, která vyrostla nad titanismem Byroa nad hrdou Hegelovou filosofií djin, toužila po tom, aby se vlastenectví stalo projevem výbojné, uvdomlé síly, nespouštjící nikdy se zetele svtov historické poslání eského národa. Myšlenkový výboj šel ruku v ruce s politickým odbojem. Ideov stavli všickni mladí duchové, sluli Sabina, Nebeský i Tyl, na slovanském programu Kollárov, který velké minulosti, velkou vývojovou úlohu v dsliboval Slovanm, jinách; s Kollárem vili, že Slovanstvu vzchází jitro, a s ním toužili, aby jitro to pipravovali echové. Prakticky však pedstihovali romantika Kollára, jemuž scházel politický smysl; nebyli nadarmo souasníky »Mladého Nmecka«, které kladlo nade vše krásný veejný in. Odboj »Mladé chie« má pízvuk politický, je protestem proti útisku pedbeznového Ra-

novým

a

ddicm

e-

kouska a erpá ze zahraniních událostí, hlavn z r. 1830, nadjné uvdomní. V tom všem lišila se mladá generace velmi podstatn od vlasteneckých epigon ze školy elakovského, kteí spokojovali se nadšením jazykovým a v selankovitém kvietismu úzkostliv se vyhýbali smlejším koncepcím slovanským jakékoliv útoné politické myšlence. i

echie« byly hlavn »Kvty«, kdežto »eská Vela« od doby elakovského byla orgánem spisovatel starších a asto odprkyní n\odernjšího pokolení"). Sám redaktor »Kvt«, Josef Literárním stediskem »Mladé i

Kajetán Tyl, na njž se nesprávn a jednostrann díváme zkivujícími skly radikální recense Havlíkovy, stál snahám »Mladé echie« velmi blízko. Hlásal asto rozhodný, veejný in, uvdomoval si vážnost politické situace, burcoval muže i ženy z malátné mdloby. Jeho básn, dnes i u literárních djepisc zcela zapomenuté, zaznívají tóny »Mladé echie« a jsou spíznny s vlasteneckými verši B. Nmcové velmi tsn. R. 183 zahájil v >.Kvtech« cyklus polohistorických obraz »Listy z kroniky Tyla Horníka«, jehož pak nedokonil, plamennou apostrofou svého národa, kde stí)

")

kubec).

226

Viz

i

Literatura

eská devatenáctého

století.

Díl

II.

V

Praze 1904,

stí.

731

(J.

Ja-

dave obracel se k slavné minulosti budoucnosti eské a kde stále obmje státi mezi národy echem«. V básni té teme dv strofy, jež poskytují výmluvné paralely k básním V. B. Nebeského i

oval myšlenku »Slavno i

B.

Nmcové: »Rekové vzhru, z temjnosti neznámých hrob, zateste krunýem, zazvute meií Hlásati budu slavnou boj vašich dobu, vaši pknou o vítzný vnec péi; zalítne báze ubledlá z matných syn, i

paže se hotoví pro spásu svou k inu. Procitnte dvyí vtrm zašeptejte vlastí létajícím zdobu eské krásky; vy pak naše dívky, na ty zvsty dbejte,

—

vtry

znají, jež vás k vlasti pojí, pásky; svaté jsou to zvsty, mluví drahá máti, vlasti dcera bude se k ní znáti.«

vdná

Stejným zpsobem zaznívají i v básních »Zpvcm«, »Jako v ranru zlatoskvlé zái«"') drazné a velé tóny víry v probuzení z národní malátnosti k veejnému inu a touhy po spolupráci žen a v díle osvo-

muž

bození. Jest nespomo, že tyto myšlenky uchvacovaly pes primitivní formu básnickou jak mladé spolupracovníky Tylovy, tak i vrnou tenáku »Kvt« a jejich redaktora, Boženu Nmcovou horliv pispívali, vynikali »Mladé »echie«, kteí do Ze

len

»Kvt«

zvlášt Karel Sabina a Václav Bolemír Nebeský. Karel Sabina neodvážil se s nejsmlejšími básnmi v tomto duchu vzletn napsanými do asopis eských, nýbrž otiskl je »Hronce« roku 1837"); s výmluvnou vehemencí sob vlastní vrací se tu Sabina k myšlence o slovanském jitru, které zaplaší souasnou temnotu. Pro básn B. Nmcové zajímavo si všimnouti mezi tmito skladbami krátkého »Blaníku«, odkud volá z »bludného spaní« hrdiny k jarobujnému jitru, a pak prostední sloky básn »Slovan«, kde se potkáváme i s poetickou geografií »Slavného rána«:

»Z Krakonošských hor se dívá Slovan, dennice kdy vyjde, kdy to božské svtlo svt v kraje naše asi pijde: hle, již temena Urálská jasnji se tpýtjí, Visla, Tatry, erné hory v jitru se osvícejí.« V. B. Nebeský projevil svoje inorodé, slovansky messiášské vlastenectví jednak lánky, jednak básnmi. Ze statí jeho sem hledících jsou nejdležitjší posudek Jablonského sbírky ve »Vlastimilu« r. 1841, kritická úvaha o vlastenecké poesii v »Kvtech« r. 1844 a silným osobm'm citem, ") Václav Filípek, Josef Kajetán Tyl, jeho snažení a psobení. lohou ke Kobrovu a Margrafovu vydání Sebraných spis Tylových) ") 15*

Viz dnes Thonova vydání

dl Sabinových

u Laichtera,

sv.

I.,

V

Praze 1859 (pí77, 81, QO. str. 103 106.

str.

—

227

obracejícím se pímo k Božen Nmcové, podbarvená improvisace »Tetí íjen ltí43« v »eské Vele« r. 1845; jsou rozebrány a dílem citovány Hanušem''): na nich vtšinou zakládá se, co jsme ekli svrchu o prohloubeném pojetí vlastenectví v »Mladé echii«. Z vlasteneckých básní Nebeského položil Hanuš'") právem hlavní draz (krom zlomku »Bard«) na dv skladby, otištné v »Kvtech« r. 1842, tedy v té dob, kdy Nmcová se stýkala; skladby ty jsou nadepsány »Mroucí bojovs Nebeským v této souvislosti; krom nich jest níka a »Básník« a zasluhují rozboru kratiké básniky »Pannám«. dležito povšimnouti si Epická skladba »Mroucí bojovník«, kterou otiskly »Kvty« 14. záí 1842, prosycena jest nadšenou tuchou blížícího se jitra svobody. Ve chvíli, kdy se rozplašuje již tma a kdy »svta seraf jasný vychází z jitra brány«, aby Celý život se zaal nový krásný život, dokonává na loži starý bojovník. toužil jako opojený ženich po »vzteklém políbení« hrdinské smrti (»Ta je panna krásná, hrdá, divá, vlasy vlají, pnou se adra dmoucí, a když kráí mladých srdcí chtivá, rozkoš jest jí klesnout v lokte žhoucí«), te smrt jiná, »vyzáblá vymoená žena«. Povšak sedí v kout naproti Jako starý slední myšlenka bojovníkova náleží bohatýrskému zápasu. Napoleonv granátník z Heineovy ballady, s níž báse Nebeského vbec umírající bojovník, aby mu podali válené embléjest spíznna, peje si my, vlající prapor, zrezivlý me, pilbu a štít tak chce se v poslední srážce postaviti smrti. Pak až zeme, chce býti pohben u paty Blaníka, aby slyšel povel svatého Václava, dusot koní jeho hrdin a aby vas mohl piraziti k nim. Zatím co vyzáblá smrt blíží se k jeho loži, kmitne mu hlavou ješt velký, slastný sen: východ plane, ozbrojený seraf s ohnivým vínkem na ele bije mocným o zvuný štít, svatý Václav na bílém koni jede k Blaníku, z otevené brány ítí se záplavy rek a cválají pes jeho hrob on vstává k velkému boji vítzné svobody, zase rek, zase hrdina. V opojení toho snu vztyí se umírající bojovník a když mrtev klesne na znak, andl Pán líbá jej v elo a pokrývá mu palmou hlavu prsa. Báse i pi všech píklonách k Heineovými »Dvma gTanátníkm« má znanou cenu umleckou, akoliv roztržení vise bojovníkovy na dv ásti úinek ponkud oslabuje: se silou vzrušeného rhytnnu, v obrazech úchvatné živosti, se vznešenou rhetorikou extase promnil tu básník v epickv dj politicky svobodomyslné horování mladých nadšenc 40 let; když tvrt století pozdji vrátil se mluví nové generace, Svatopluk ech, k témuž thematu, nedovedl ve svém »Umírání« podati mohutnjší apotheosu tragické touhy no svobod. Nebeského »Umírající bojovník« psobil pímo na »Slavné ráno« Boženy Nmcové: bojovné nadšení, vidní slavného úsvitu svobody, azení se bojovník, vise oteveného Blaníka to motivy, jež pejala B. Nmcová z básn pítelovy, aby je rozvedla a obmnila. Týden po »Mroucí'm bojovníku«, dne 21. záí 1842 pinesly »Kvty« h'rickou improvisaci Nebeského, »Básník«. Jest dvojdílná; po titanismu ásti ") Na uv. m. str. 8—9, 11, 36. ") Tamže str. 35-40. i

dvrn

i

i

nmu

i

i

—

meem

—

i

i

—

228

elegismem vlasteneckým, vyvolává básník tedy motiv v druhém oddíle z hrob dávné hrdiny k inu a k osvobození »Mroucím,u bo]ovníku« blízký a vlastní »Slavnému ránu« Boženy cové, kde jím koní Libušina vise. Rozplamenný Nebeský zaíná svou

prvé, jenž vyznívá einfatickýn^

—

Nm-

i

výzvu

verši:

»Ješt jednou

jen,

oceloví muži, z hrob vstate, jiskry duch jarých hrd vzplate, vžová svá ela vzneste chlumy, v chrámy sneste se zas erné rumy, rozkvete a rozpjte se sady, rozhlute se, zhrdnte, zahrady.

Hrdinský duch vane v drobné básnice Nebeského »Pannám.« (v »Kvétech« 17. prosince 1842), která jinak stojí hluboko pod skladbami uvedenými. Kdežto starší vlastenetí básníci vybízeli eské dívky, aby se nedali milovati nikým než echem, žádá Nebeský »na hrdých dcerách Vlasty, dcerách Šárky« více: jen tomu mají »vzdáti milostivé své dárky«, »kdo umí protnout, jako druhý Betislav, otrocké ducha kruhy«; setkáme se s podobným smýšlením v básních Nmcové. Po rozboru tchto charakteristických veršovaných výtvor »Mladé echie« není vru možno klamati se o filiaci vlasteneckých básní B. cové z r. 1843. Z nich báse »Ženám eským« jest daleko primitivnjší vynikají nad ostatní poesii Nmcové do než »Slavné ráno«, akoliv shledávati té míry, že V. Tille") domnívá se bez pesnjších v obou skladbách pímo »pronikavou úpravu z ruky Nebeského.« V osmi sraženy tyveršových slokách básn »Ženám eskýnv<, z nichž vždy jsou typograficky v jednotu, nenacházíme vlastn poesii, nýbrž zveršovanou tendenní rhetoriku. Antithesa muže, jenž vlasti slouží meem, ramenem a silou, a slabé ženy, která nemá nieho než své srdce a své dcko, vypluje prvou polovici básn, kdežto druhá ve vlasteneckém horování rozvíjí ideály výchovy vlasteneckého dítte, hlavn syna: nadšení pro a pro minulost národa budiž dovršeno uvdomním politickým (»eknte jim, jak se znovu hrd zvedá eský lev«); výsledkem bude pak, že ze syn Betislapožadavek Nebeského v básni »Pannám« vzrostou jest to vové, práva hajci, zloby zhoubcové. Báse není vzdálena píliš od vlastenecké konvenní fraseologie: jak rýmy (vlast slast, krev lev, všecko dcko), pokud nejsou plané (stjme— obtujme, celováním milováním), tak obraty jsou otelé a bezbarvé (»na oltá svou obt klást«, »hrd se zvedá eský lev«, »reci statní jako lípy, jako doubce«); obrazového aparátu báse nezná le pece vyniká toto veršované poslání nad podobné projevy vlastenecké: ústední myšlenka o zasvcení mateství do služeb vlasti jest prožitý projev osobnosti básníiny. Zde v hodin nejvyššího vlastei

i

Nm-

ob

—

dkaz

—

dv

e

—

—

i

—

— —

i

—

')

V

»Zlatorohu«

str.

37.

229

neckého zanícení, otevírá nám celé své srdce mladá tiadvacetiletá žena, matka ty dtí: ví, že jejich narození jí vzalo kus zdraví a kus krásy, ví, že jejich otcem jest drsný, nemilovaný muž, ví, že je tžko uživiti tak velkou a pece, v dtech a jen v dtech vidí smysl svého života, osprarodinu vedlnní svého manželství, obsah svého poslání ve svt ve vlasti. Jest to již básníka celé ady pohádek o oddané mateské lásce, sahající až za hrob'"), jest to již tvrkyn jímavých výjev matiných vztah k dtem ze jest to tón nový ve vlastez »Babiky«, kdo se tu projevuje, »Sester« necké poesii eské. »Slavné ráno« stojí již formáln vysoko nad prvním básnickým pokusem Nmcové. Trochejský rhytmus nese se v mohutné síle; rýmy jsou

—

i

—

i

namnoze nové; neschází básnických obraz a vzletných rení; exklamace i enické otázky oživují dikcí; zempisné, historické a symbolické narážky psobí napínav. Vlastním obsahem básn jest optn nadšená a dtklivá apostrofa eských žen, le tu vyslovuje básníka pímo teprve v strof poslední: v úvodních dvou strofách líí zpsobem v projevech »Mladé echie« bžným ranní úsvit slovanského osvobození a odtud v sloce druhé pechází k antithesi eských žen a muž, známé již z básn první »a muži-li ješt nepovstanou, žrát-li má rez slávy zbra, nuže slabá žena vsta«. Djinné vzpomínky na slavné pedkyn pobízejtež eské ženy k inu; z nich uvádí zmínkou Vlastu, kdežto celou dlouhou episodu vnuje plné a

»bohy vzaté

knžn

Libuši, vštkyni svaté, jenž všeliké slávy chrám

Prahu vystavla nám,

vštným duchem sím požehnáním

je

svým

in

sila,

zasvtila.«

tvrtá a pátá sloka pedvádí ve všeobecných obrysech trojí vidní Libušino, jíž se v hodin vštecké zjeví národu eského sláva, pokoení i obrozenf"). Kdežto však se sláva a pokoení prost líí, se v ústech Libuše vise obrozené budoucnosti ve velký appel, z nhož slyšíme ideje i slova Nebeského.

mní

»Knéžna

zvolá: »»Zatluc na své hroby, rode statný! Vidím slavné doby, prápor vje, pluky bohatýr ") V. Tille,

v

úvod

k VI.

sv.

vydání Laichterova,

str.

LV.

Vidní Libušino v »Slavném ránu« shoduje se ve své trojdílnosti a pathosu hlavn poslední slohy velmi zeteln s mladšími »Temi dobami zem eské« Boleslava Jablonského (poprvé v »Kvtech« 1846). Myslím, že vztah Jablonského, úastníka »Kvt«, jehož básn z r. 1841 nadšen uvítal V. B. Nebeský ve Vlastimilu, k »Mladé echii«, by zasloužil vyšetení; pak by se ukázalo, že III. ást »Tí dob zem eské«, které neprávem se pokládají dnes za pouhý epigonský ohlas veršování vlasteneckého, má pozadí politické a adí se pímo k básním Nebeského a Sabinovým. ")

230

W61

1%

jf

Hárodnj zábawnjk pro echy, MorawaDy, Slowáky

Cjslo 27.

5.

duhna iS43.

ZENAM CESKYM. Wžecky

sjly

ob^tugmc!

me swg

Rim,

sjla

— mol

— odwéij sluha — než, — oPro?" —^ aSnadné mže geg pozdržeti" — nPozdržeti — — nNgaká nesnáze, nehoda —

srdce a

Djtl— loto gméno

?"

j>,Santa

i

!

I

sladké,

neydražáj co

Deyme

wlasti

w

tdar.

"Toho

Prwnjm slowem licholiwým, Prwnjm sladkým celowanj.i eský twuk gim w duSi wlj^me S wrelvm wlasti milowánjm. Gmenngle gím slawiié otce, Wylitau pro práwo krew, Reknte gim, gak se inowu Hrd zwedá eský lew.

A

i

o

z

Ijpy,

nich

ti

djwal

wst

nepowdomy

laupežnjka

koistnost?" mluwil

gako daubre;

máme

se neobáweyte," ponamjll Carlo.

Což gsau

moského

nich trostan reci statnj.

Gako

i

—

ho-

ce se pousmjwage.

dsiw

—

úsmšek. se po-

— neyhrozngšj,"

mluwj gemn nebezpený."

?''

lOtci

Boieoa Ntaootvá.

nj

— gak

nNemže?" diwj se ginocb. »CeIé prostranmoské tese se ped tjmto gméncm —

stwj otci

nr

Fioridono ge koistnjk

rozplašuge

iny

Dolcini a oste se po-

Stai^c; nale otci nemdie búti

Bretislawyj

Práwa hagce, zloby ihaubcc. Zeny eské, matky eské! Gediaá nám budii slast, Wychowali naáe dti Pro tu slawnau, drahau wlasL

prokleté

Fioridonal geho ukrutná

do twáre Carlowy. Spatil •>Arci,

Af

te-

—

—

mAme,

gegj

Afadonna /' zalekl se mladjk. "Nynj

prwa wyskytugj se we mné náhledy a dmysly o nebezpenostech more Nehody geg snad pozdržugj; prawjj 7 nesnáze? Ano gsau nesjslné nehrozj mu neitstj, na tomto žiwiu; a wšak zkáza? nikoli ze strany moe, anobrž

dcko-

Zené nebem danv dar,

Matky

»

"

"•

ostrý,

má w^ecko

— sw

nynj

ncpiplawe."

tusjm, že

Ale autíi, slabá žena

Gea swé

dom —

neapolitánského,

j

!

Mui, ach, ten tná

bh.

10. r.

oiec Oolcini sotwa se dnes giš doLkne behu S. Lucie.* oSotwa?" táže se Siciliáo. oNcugišowaU mi pewn pjchod gcho psaDJin, w némito prý sljbil— ?» nOwšera, sljbil dnes doplauli do pjstawa brali se

Zeny eskéj maiky eské! Slib si deyme a w néoi stAgme: Pro blaho swé drabé wlasti Negen mu2 bufí brdy aa to, Ze da wáecko pro swaa wlasl Wtb&m, icny roy tóž chceme Na oltá swau obét klasu

Slezany.

a

chtot, gako

— neuškodj!" z

hrdla

domluwil Carlo, a che-

asowa,

wywalil

so z ust

geho. Aleš uinil u tmutj nékolik krok nazpt. Tato pewnosl a gistota názwuku, genž spojwala we slowech sluhowých, hnula celau geho my-

Horský lanpežnjk. (PokraiownJ,)

Carlo zwednuw padlý

nástrog,

podjwal se

snédému obzoru. •VVás se iniocugc pjroda," prawíl obrá« liw sek prudkému Alc&owi ubude radnégi. ode* k

;

První tištná

slj; tento diwoký smjch, vrT,Tažcný studcnostj bezpodjlnau a Ihostcgnau, zapotásl cclau geho wnito Pro ne?" wyTazil z prsau hlas hmonostj.

—

tný a pistaupil

Ten wšak

ku Carlowi. byl wíemi smysly

zakoenn do

báse Boženy Nmcové. 231

táhnou v boje svaté, v boje míru; žádný požár, žádná krev,

pece vstal zas eský lev. Vzhru, palmou vní se mé plém! Žehnám na vky tvé krásné zeml««

A

nyní zaznívá ona velká apostrofa eských žen, jež jest jádrem básn: tu šuraí, rozkoš z »novovkého rána« vrhá sem své rudé jsme zcela v arovném kruhu odlesky, blanické tuchy se tu vracejí »Mroucího bojovníka« a píbuzných básní »Mladé echie«. Na rozdíl od básn »Ženám eským« nemluví se tu o mateském úkole ženin vbec: i na ženy sestupuje bojovné naladní, útlá panna v Orleán stává se jim vzorem, zlatá oryflama šumí jim nad hlavami, práv jako mroucímu bojovníku Nebeského vlál nad hlavou starý prapor, pipomínaje mu jarý šumot orl. Na básni poznáváme též, do jaké míry recipovala poesie »Mladé echie« básnické motivy starších vlasteneckých pvc. Z Kollára (pedzpv, verš 13. 14. a mnohokráte jinde, na p. II, 138; V, 113) jest básnická geografie (»od Uralu k Šumav, od Balkánu k Vltav«), pro niž mli zvláštní zálibu z vlasteneckých starších básník Picek'') a z mladších Sabina'^); KoUárovi (I, 12) Nmcová také za spojení Vlasty s Libuší kulturní humanitism a ovšem pedevším celé slovanské nadšení a snad (»boje svaté, boje míru, žádný požár, žádná krev«) temeni z tohoto prazdroje eské vlastenecké lyriky. Vedle tvrce však ozývají se i epigoni, pedevším mlký a velý Václav Jaromír Picek. V »Písních« z r. 1847, jež shrnují jeho lyriku z 40. let, po asopisech otiskovanou, nalézám dv vý-

válená nálada

.

.

,

—

—

vdí

i

znamné

paralely k

v echách

»Slavnému ránu«. Báse »Vlasti«

líí píští lepších

dob

pírod

jitro

takto:

»Slyším

naped zvonce

hlasné

vyzvánt doby

spasné, slavné Slávy vzkíšení.« kol

V

téže sbírce užívá vlasti a tu

svobody ve

»Bratí,

píse

»Svítání« analogie úsvitu v

teme

pro

sloky:

již svítá!

Temnota minula, dennice tvá sdluje

ddin

východ

se

spanilou zá, ve zlat kmitá,

slunce nás vítá. *0 Srvn. jeho druhdy proslulou píse »Slovan« (»Písn« z r. 1847), poínající slovy: »Já jsem Slovan duší tlem«: »Plujte v erné moe, na Urálské dlete hoe, kde zrak Wolgu vyhledá«; »A pak lete pes Karpaty, až vás u Šumavské paty spustí peru

moem

orlová,« ^)

232

Viz výše citovanou sloku

básn

»Slovan« z

r.

1837.

Slunce nás vítá; na vky, bratí, je rozptýlen nnrak, po dv co století ztemoval zrak, dále a dále se zmítá, radost vykvítá.«

Tyto shody poáteních strof »Slavného rána« se starší poesií vlasteneckou nejiokládám za dkaz pímé odvislosti, nýbrž uvádím pouze na doklad, kolik tradiních prvk zpracovala ve vlastenecké své lyrice »Mladá echie«. Le proberme sebe piozornji písn a básn patriotických epijednoho dležitého motivu tam nenajdeme: totiž gon elakovského požadavku, aby se ženy inn úastnily, nejen jako milenky, osvobozovacího díla veejného. Na nj poukázalo teprve mladé pokolení, jež v souasné literatue nmecké mlo hojnou píležitost ísti o emancipaci ženské'*); je'] prožila a z plnosti své vnitní pravdy vyjádila první z eských žen Božena Nmcová. Tím nabývá »Slavné ráno« památnosti pímo hi-

—

storické.

Když osobní literární vliv V. B. Nebeského na Boženu Nmcovou jeho odchodem do Vídn se umenšil, pronikala tím více tradiní odvislost básní i

mladé spisovatelky. Pro to jest zvlášt silným; dokladem tetí její skladba obsahu vlasteneckého, »M o j e v a s t« z r. 1844. Formáln jest to práce plané rýmy a obraty, velmi neumlá: optn shledáváme otelé a místy optn hledáme marn umní metafory; stojí tudíž asi na téže výši jako prvotina »Ženám eskýn^«. Obsahov jest od zaátku až do konce praveská zem básníky divá a prožita, avšak pouze úvodní sloky o tom, že, nezrodila, pece jest její vlastí, psobí silnji: ostatek teme do únavy jest to chvála ei, písn, u všech starších vlasteneckých veršovc, eského milence nebo touha po hrob v eské pd. Ješt jen sloka pedposlední zaslouží pozornosti, odchylujíc se podstatn od tradice a kon1

i

a

a

vence;

zní:

»echu

srdce jsem zadala, vlastence za muže mám, a co statné syny vlasti

eské dti vychovám. Že vlastenetí básníci vkládají nadšené projevy lásky k jazyku a k národu do úst ženám, to dávná tradice, ale vždy mluví to eské dívky. Již r. 1805 peložil Václav Stach ve svém »Starém veršovci« jednu z nejslavnjších vlasteneckých ód Klopstockových »Vaterlandslied« pod názvem a hlasatel výbojncho nmectví »eška«, kde r. 1770 líí »uedlník ideál germánské dívky: ušlechtilá, hrdá a dobrá Nmka hnvivé pohlíží na toho, kdo se nehlásí pyšn k své otin, odvrací své modré oko od

ek«

"*) Z prvních jejích projev u nás ísle pílohy ke »Kvtm« r. 1843, jež

jest

asi

osvícená,

anonymní úvaha »Žena« v

nebyla bez vlivu na

II.

— V.

Nmcovou. 233

cizáka a slabocha a neznajíc vyšší rozkoše nad jméno »vlast« jistí, že si nevyvolí nikoho, než kdo jest tak ušlechtilý a tak pyšný na svou nmeckou vlast jako ona. Naivní peklad Stachv jest mimovolnou travestií, ale zárove nadšenou básní esky vlasteneckou''), jak píkladem ukazují poslední sloky:

dv

eška s celým srdcem, ono k tomu hoí, kdo jako ech jest a se

»Já jsem

vlasti

i

mn

koí.

Kdo

bojuje pro vlast a mne, cele dám, ó, vlast, štstí dokonalé dáš jist oboum námi.«

tomu ho

Bylo by píliš obšírno, kdybychom chtli uvésti všecky básn 30. a 40. jež variovaly brzy v samomluv dívin, brzy v oslovení mužov tento národn romantický ideál eské dívky; na p. v I. svazku Chmelenského

let,

»Kytky« jsou hned ti podobné básn, »Panny eské« od J. K. Chmelenského, »Dívky eské« od V. J. Picka a »eška« od Fr. J. Vacka Kamenického. Poslední báse zaslouží si povšimnutí zvláštního, jsouc spojovacím lánkem mezi Klopstockem-Stachem a Nmcovou. Tetí sloka jest volnou parafrasí Klopstocka, arci ve slohu naivn idyllickém, a zárove prpravou k

Nmcové;

zní:

»Za

e ech

se nestydím, bývala jich sláva; a každého nenávidím, kdo echem být pestává: kdo chce líbat rumnec, ech musí být a vlastenec.«

ta

mj

Nmcová

Božena

jist znala tuto píse brzy znárodnlou; pejala ie']^ rozhojnila motivaci, le proti poátku jejímu »V Cechách tam já jsem zrozená, vlast má, ta krásná zem«, postavila se do kontrastu »eská zem mne nezrodila, pece je mou drahou vlastí«. Než pokrok hlásí se v uvedené pedposlední strof Boženy Nmcové: kdežto dotud zaznívala v echách vlastenecká poesie pouze jako milostná hra naivních a citových srdcí dívích, stává se u B. projevem uvdomlé duše ženiny, která jako cho a matka pln rozumí dstojnosti a poslání svého pohlaví. Jak vše to se shoduje s úlohou Boženy v djinách naší vzdlanosti!

postirp, ale

znan

Nmcové

Nmcové

a

Ryze lyrického obsahu jsou dv básn Boženy Nmcové, »Touha* otištné v »eské Vele« brzy za sebou, v záí a v íjnu

»Hvzda má«, ") Srv.

Arne Novák, Ohlasy Klopstocka v

stech filoloírických 1903,

234

str.

34—38.

literární

innosti Václava Stacha v Li-

mžeme alespo jaibližn uriti jejich chroo u h a«, jejíž první ást prahne po rodném kraji, kdežto druhá si kreslí idyllický obrázek domova a rodiny, vznikla, jak jsme svrchu pokusili se dovoditi, v dob, kdy se v Praze Božen cové zastesklo po venkov, tedy ani na zaátku pobytu pražského, ani tehdy, kdy vztah k Nebeskému jílnil její srdce; mžeme ji datovati od odjezdu Nebeského do Vídn, ili po íjnu 1843. Je/to pak známe sklíený duševní i tlesný stav Nmcové v zim 1843 1844"'), položíme báse spíše do jarního zotavování se r. 1844. Tehdy stihla Nmcovou zpráva jejích rodi, že se píštího jara pesthují z Ratiboic, jež prodány, do Zahán; Nmcová se rozhodla ješt ped odjezdem jejich do Slezska, píštího jara je navštíviti; s tím se shoduje poslední sloka »Touhy«: 1844. Dle vnitních hledisek nologii. Dvojdílná

báse »T

Nm-

i

—

»Nermute však

se,

milé duše,

je uhlídáte,

až se

opt

jaro vrátí,

nimi se shledáte.«

s

Návštva, pro spisovatelské tvoení B. Nmcové pedležitá, uskutevšak již v srpnu 1844, báse tedy vznikla nejen ped odjezdem do

nila se

Ratiboic, ale i ped rozhodnutím, že se s »milými dušemi« shledá ped jarem. Nenapsala-li ji básníka na jae, tedy v asném lét 1844. Již tento výklad o vzniku básn prozrazuje, že v »Touze« jest plno vnitní pravdivosti; ale ta promíšena jest k nepoznání sentimentální konvencí tehdejší módní lyriky. Ani milostná idylla v první ásti, kde básníka mluví o šastném milování s uritým milencem, ani líení matky a otce v kratším oddíle druhém neshoduje se se skuteností, jak ji známe naopak úvodní verše z korrespondence i literární fixace B. Nmcové.

Le

»Kdy vás spatí oko moje, hory drahé, milé hory, vás, vy krásné, vonné sady, a ty kryjí se i

pln na p.

temné šumné »bory«,«

líením v »Babice«, a podobn

s

lze nalézti paralelu

pro sloku následující: »Pestré luhy, po nichž ráda jsem co dcko bhávala, rozmanitých kvítk hojnost

na

vnce

si

trhávala.«

O

rok pozdji, dne 2. ervence 1845, píše pítelkyni Bohuslav Rajské Celakovské^): »asto si zapláu, když na to milé místeko, kde jsem ty nejblaženjší doby prožila, zpomenu Vidím se na té louce plné kvítí, '') ''')

V. TiUe v »Zlatorohu« str. 39—42. List . Xn. v X. sv. Sebr. spis vyd. Laichterova.

235

ponkud vzdálenjší paralelu k druhému oddílu básn, kde líí, kterak duch oblétá rodný domek a hledá tam rodie. Narážejíc na svou pohádku o zakleté holubici, píše 20. kvtna 1845 pítelkyni"*): »Letla bych vysoko pes hory a doly až do zem jednohlavého orla k vysokému zámku. Tam bych sedla na srdce matice, na hlavu otcovu, pozobala sestry a bratry, a zase dále letla.« Takto sluují se v básni »Touha«, jejíž dv ple konvenn literární; nejsou slohov vyrovnány, živly životn pravdivé tím by se podobala nejspíše asným pohádkám básníiným.'") Druhá její ist lyrická báse »H v z d a m á« psobí však ryzí pravzážitku. Otištna byla v »eské Vele« 4. íjna 1844, tedy divostí citu po »Touze«; ježto »eská Vela« básní Nmcové neodkládala, není pravd nepodobno, že báse byla poslána a napsána pozdji než »Touha«. V. Tille ") má ji za ohlas a výtvor návštvy v Ratiboicích, což by znailo, že napsána v srpnu neb v záí 1844, shody s dtskými dojmy, které na dtství ožily, mluvily by pro to. Ale bylo by možno považovati ji za lyrickou ozvu rozluky s Nebeským a pak by patila asi do jara 1844. Z etných krásných míst, kde básníka se zmiuje o kouzlech zhvzdného nebe, nejslavnjší jest onen noní výjev z »Babiky«, kdy se dti moudré staenky vyptávají po smyslu hvzd. B. Nmcová vypráví doslovn: »Za letních krásných veer, když nebe jasné, krásné bylo, hvzdy Babika požáry házely, sedla si babika ráda s dtmi ven pod lípu. jim povídala o svtlých andlích, již tam nahoe pebývají a ty svtla lidem rozžehují, o andlích strážcích, kteí steh ou dítky na všech cestách života, se radujou, když hodnými jsou, pláou, když neposlouchají. Dti obracely zraky své k jasným nebesm, kde se tpytly tisíce tisíc svtel malých míhavých velikých lesknoucích se v barvách nejkrásnjších. »»Která pak z tch hvzdiek je asi moje?«« ptal se jednoho veera Jan. »»To jen Pánbh ví. Ale pomysli si ien, bvlo-li by možno mezi tmi milliony hvzdiek ji nalézt?« odpovdla babika. »»Komu pak asi patí t\' krásné hvzdy, co se tak lesknou?«« povídala Barunka. »»To jsou onch lidí, jež si zvláš zamiloval, vyvolených to božích, kteí mnoho dobrých skutk vykonali, Pánaboha nikdy nehnvali, «« odpovídala babika. »»Ale, babiko,«« ptala se Baruška opt, když zaznly od splavu žalostné zvukv nesouvislé písn, »»Viktorka má také svoji hvzdu?«« »»Má, ale vás uložím, je as k spaní,«« dokládala, když je zakalena, a nyní pojte, se už hodn setmlo.« Souvislost této scény s básní »Hvzda má« jest zetelná: v obou projevech jsou hvztly ve spojení s osudem lovkovým, v obou souvisí také andl strážce s hvzdou osudu. Ale v lyrické, ponkud nejasné básni není ona hvzda, k níž upírá básníka roztoužený pohled, dojista hvzdou jenou,

její

i

i

—

pd

i

Bh

a

.

XII.

v X. sv. Sebr.

^) Taipže

list

X.

") List '")

v

as. '")

236

O

vlastním pekladu B.

pro mod. filol. V »Zlatorohu«

II.,

str.

str.

48.

spis

vyd. Laichterova.

Nmcové

468.

této

básn do nminy

podal zprtivu

J.

Kopal

jího osudu; nepraví se o ní, že se kalí, nýbrž že letí u hasne, a básníka si vábit nebes oko ]asné«. Za stejné nálady vyítá: »nemla jsem k a s použitím píbuzných zvykoslovných motivu vzniká tu pojetí zcela jiné, ozývá i v list Bohuslav Rajské dne 8. srpna které se zcela 1844"): »í\dyž Vy se co skvlá hvzda na tmavé obloze objevíte, kdo

sob

souasn

t

by jen jedinký paprslek toho blahodjného svtla dosáhl?« Interpretoval bych si tedy báse »Hvzda má« takto: Mezi tisíci hvzdami na obloze vábí jedna jasná neobyejná hvzda zrak básníin; její skvlá zá ukazuje, že patí jist komusi nevšednímu, pravému vyvolenci božímu. Básníka touží, aby andl, který hvzdu rozsvcuje, jí byl andlem strážným. Le v tom hvzda padá a hasne: onen vyvolenec boží nebude jí pro, jen pro pokoušela Boha! Pidržím-li se výkladu jiného, náležeti shledávám báse úpln nejasnou, jmenovit, uvedu-li ji v souvislost s onou noní rozmluvou v »Babice«. Takto však vidím v ní smlé a pece taktní odhalení vážného tajemství básníina srdce: ale na mžeme na jae neb v lét 1844 vážnjšího v osudu B. Nmcové mysliti než na trag-ické dozvuky rozchodu s V. B. Nebeským? Není-li tento jemný lyrický vzdech pozdravem poslaným od Boženy Nmcové za tím mužem, jenž ji udlal eskou básníkou? Ostatní tyi básn Boženy Nmcové jsou rázu epického a nepinášejíce do tehdejší poesie eské nových tón, pimykají se k onomu romantickému básnní, které s píklonou k písni prostonárodní rozvádí a obmuje mo-

nebude

bažit,

—

Dv

skladby, »Vodník«, otištný v »eské 1844, a »Zasnoubení«, uveejnné v »Kvtech« k sob. Básníka, jež vyrostla v údolí bystiny Úpy, znala od mládí vábnou a mnivou moc vody, o níž napsala v »Babice« i v pohádkách nkolik nezapomenutelných stran; v tom byla pravou romantickou, rozumjící hlasu vln a jejich tajemných obyvatel. Dle vypravování Podlipské'') našla svou balladu »V o d n í k« v bezprostedním styku s ekou, když se uprosted spoleenského ruchu naklánla na Žofín nad Vltavou. Ale v básni samé o dívce, která pes varování matino vstoupí do vod Opavy a jest zvábena zpvem arokrásnou kyticí bledého mladého vodníka do záhuby, ozývají se také literární reminiscence. vodníku, jenž láká krásnou kyticí do vody, vyprávl v »Kvtech« 1854 J. J. Langer v »Rozpustilém Janeku ili v báchorce o vodníkovi«^); celou shodnou situaci podala pak tamže r. 183Q báse J. J. Markova (Jana z Hvzdy) »Vodníkova nevsta«. Romance Markova jest daleko dramatitivy bájeslovné a zvykoslovné.

Vele« dne 26. ervence práv o rok pozdji, patí

tsn

i

O

tjší.

K behu

jezera pichází dívka

opuštná, bez

otce, bez matky;

ma-

zloeí a družka odloudila jí milého. Její plá zaslechne vodník, krásný, svdný, bledý hoch, jenž ji vábí do svého kišálového paláce, ke skvostným a blýskavým hrakám, až dívku vláká do svého objetí. Nmcecha

jí

cová, která se vstupem '')

'")

^)

Na Na V.

básn

pokusila se o prostonárodní zbarvení své

uv. m. . III. uv. m. str. 37. Tille,

eské pohádky do

roku 1848.

V

Praze 1909,

str.

34.

237

skladby, nedostihla ani Jana z Hvzdy, jenž napsal romanci zpvnou, toužebnou, ryze romantickou, naplnnou tajemstvím vody a hudbou lásky. Celým pojetím jest však cituplná básníka blíže jemu a tím i pravzoru všech o svdných bytostech vodních, Goetheovi, básníku balladistických »Rybáe«, než elakovskému a Erbenovi, jejichž vodník jest zlomyslná bytustka groteskní. Erben, jehož »Vodník<:< nevznikl ped r. 1848^), má jednu shodu s B. Nmcovou: matka zdržuje dceru ped vodou, živlem ne-

pvc

bezpeným. Ballada

»Zasnouben í«,

dle vzniku poslední z básní

Nmcové, mní

v druhé pli v oslavu moci vodní. Milenci sejdou se v noci na skále nad Labem, mají se vidti naposled, nebo nazítí odvede dívku bohatý ženich; chudý milenec žehrá na moc zlata. Ale v tom zavzní k nim z vody zpv se

vil, které jim slibují slavné a slastné lože svatební: milenci poslechnou, a víly pletou nevst vnec z vodních rží. Tato íše vodních vil patila k básnickému pokladu B. Nmcové. Ji pedvádí jedna ze starších jejích pohádek »Vodm' paní«, kde se na samém konci te toto pvabné líení: »Ale, jak tam v hlubin bylo krásnl Když pišly až dol, vedla ji vodní paní do svého krystalového palác. Stíbrný a zlatý písek pokrýval stezky, po nichž se zelenokadeavé síly vznášely. Když vstoupila kráska dovnit, spatila uprosted chladné sín, na zeleném koberci liliemi a ržemi kolem posetém, krásného muže ležeti.«") Na íši tu vzpomíná cová ješt v druhé kapitole svých autobiograficky-symbolických dob«: líení jest stejné tu i v obou balladách »Vodník« a »Zasnoubení«. Ten kouzelný a tichý svt pod zpívajícími vodami znaí u B. Nmcové vždycky vysvobození ze zlé pozemské skutenosti, kde není místa pro šastnou, dokonalou lásku. Božena Nmcová, tragická hrdinka milujícího srdce, dala ve svých balladách výraz smutku, že každé krásné milování

vodních

Nm»ty

koní na této nehostinné zemi bolestn. Jen popvek »Ž e ž u k a«, který není než svobodnou 1

parafrasí

písn

prostonárodní až do zvuk rým, mluví o lásce nadjné; jako tak vrnv ohlas hodil se Krolmusovi dobe do jeho národopisného sborníku, kde na dlouho zapadl.^') Struností výrazu vyniká znan nad dvojdílné »Z n ae n í«, které vzniklo nkdy mezi lyrickými písnmi »Touha« a »Hvzda má« a bylo otištno v »Kvtech« za úrodného podzimu, dne 7. záí 1844. První jeho ást má formu díví písn na rozlouenou s milýn\, prostonárodní tón zachycen, umní verše rýmu jest velmi primitivní. Druhá ást jest obsahem výrazem sentimentální líení tí výjev: dívka marn eká na návrat milého, plnoní znamení podává jí zvst o jeho smrti; družky chystají pedasn zemelé milence poheb. Báse není ani psychologicky ani literárn zajímavá, naopak setkáváme se zde se vším naivním a riepvodním aparátem naší poesie pedbeznové, se zeleným hájekem, voni^ou lípou, plnoním znamením, náhrobní písní slavíkovou; Božena ") Viz J. Máchal v Literatue eské devatenáctého století. Díl 11., str. 806.

m

i

i

-

—

") Laichterova vyd. sv. V., str. 144. '")

pv 238

V Krolmusov

objevil jej

sbírce Staroeských povstí, po letech opt V. Tille.

zpv,

her,

obyej,

slavností a ná-

Nmcová

nedovedla aparátu

spojiti

v zákonnjší jednotu básnickou ani

naplniti vlastní osobností.

Nm-

Shrneme-li úsudek o poetické vývojové hodnot verš Boženy nazveme je vesms výtvory epigonskými. Kolísá v nich stále mezi starší romantickou generací eských veršovc a mezi nevykvašenými pokusy »Mladé echie«, z níž zvlášt psobil na jejího ducha V. B. Nebeský. V kusech balladistických pipíná se k eským romantikm úpln, ve vlastenecké lyrice však podléhá »Mladé echii«, která se shromažovala v »Kvtech«. Nemžeme však upíti, že formáln se veršující zaátenice dobe pedila, vyrovnala svým básnickým souasníkm, ba že v lecems je a že slova, která jí psal dne 2. záí 1844 osobn zavázaný František Ladislav elakovský, nebyla pouhým pátelským lichocením. Butež i zde citována: »Ano, ušlechtilá pvkyn našel netajín^ toho ped Ván\i a s hrdostí znám se k tomu, že ta první ty arovné plody Musy Vaší, hluboko jsem sklonil elo své ped Vám.i a pál vlasti své štstí, že nastala již ta doba, kdy dcery její jsou s to sypati na její oltá tak blahovonné kvty. Básn ty, jež mi sama ruka Vaše do mých sbírek opsala a nkolik jiných vytištných, co mi posaváde k oím pišly, pohnuly mne k té vroucí žádosti, aby ne v jednotkách, ale v desítkách, stech a celých dílech jimi ozdobována byla literatura naše.« horoucí pání elakovského nebylo splnno. Božena Nmcová pestala záhy býti básníkou. Jist nebyly na to bez vlivu vztahy osobní: básníka Nebeského vystídal positivní ejka, z vlasteneckého ruchu »Mladé echie« v Praze pesídlila mezi venkovský lid na Domažlicku. Ale nesporn hlavní rozhodnutí dalo jí správné sebepoznání: uvdomlé ženství, které bylo hlavní kladnou hodnotou jejích verš, toužilo projeviti se ve formách složitjších a rozvtvenjších než jest pouhá báse lyrická, toužila zba\nti se pout tradiních konvencí, jež pímo ukládalo tehdejší veršování, toužila se prohloubiti stykem se skuteností. Tak se stala z básníkv vypravovatelka a z pouhé epigonky zakladatelka epické prosy eské.^) i

cové,

i

Le

i^

^)

cové,

Ve Vlkov Osvt, K.

1911,

Vinaického,

str.

B.

533, v lánku

Básn

Jablonského

oslavu stíbrné svatby Ferdinanda

a V.

j.,

J. E. V o c e nevydané

1

a, B.

v

Nm-

albu na

enk

r. 1856, otiskl dr. Zíbrt rukopisu musejního neznámou dosud báse B. Nmcové, napsanou rovnž k této pnležitosti, která však do slavnostního alba vydaného tehdejší správou msta Prahy pojata nebyla. Báse tato, jejíž vznik dlužno klásti asi na poátek roku 1856, tudíž do zcela jiného již období spisovatelské innosti básnífiny, není již pedmtem tohoto rozboru, zabývajícího se jen prvotinami slovesné innosti mladistvé spisovatelky.

z

239

STANISLAV SOUEK:

POVS 11

Z

NÁCHODSKÁ U BOŽENY NMCOVÉ.*)

nkolika básním, jimiž Božena Nmcová zaíná svou spisovatelskou innost, roku 1544 pidružuje tri »národní povsti« vztahující se veí^mes k Náchodsku. Jsou to povsti: »b 1 n ý C t i b o r« (otištná v »Ceské Vele« 1544, v is. 79. z 1. íjna), »U e v é t (tamtž, v ís. 95. z 2Ó. listopadu) a »R o u s í n« (tamtéž, v ís. prosmce).') S nepatrnou úpravou pojaty byly spisovatellcou do 24. 103. z jejích »Národních ÍDáchorek a povsti«j. Prvou povst, o silném Ctiboru, poskizzuje b. Nmcová pak ješt v »Babice« ); tamtéž') vypravuje pak vst o devíti kížích, dokonce ve dvou versích, z nichž prvá, vypravovaná Anou, zdá se rozvedením verse v C. Vele jen naznaené slovy: »slyšela jsen\ také, že jich osm jelo s m'm [Hemanem] a že všickni tam padli«, druhá, starou Houskovou v hlavních pouze rysech nartávaná, zaátkem Vele. V »tíabice« a koncem vypravování hlásí se k versi podané v

K

i

kíž «

i

.

dv

boušínského

kopovésti spolu s povstí o založení vypravuje Proškovic dtem prý dle služky Vorši st e a, již babika v riesenburském altán, spolu se zmínkou o sklepení v hrad riesenburském, »kterým se prý mohlo chodit pl míle cesty pod zemí«, a se zmínkou »o drábech ili lesních loupežnících«°) mají dáti lokální kolorit dílu chtícímu vylíiti »tichý život venkovský, zvyky, obyeje, svátky i povry lidu v okolí náchodském«, mají zastupovati lidovou tradici v oboru povsti práv tak, jako pohádkové látky a bájeslovné bytosti na nkolika -místech »Babiky« dotené mají zastupovati lidové pohádky a lidové bájesloví z Náchodská, jež u B. Nmcové tená najde. Jsou však z nich nejdležitjší. Jsou prvé ti skoro ze samého poátku spisovatelské její innosti a samým poátkem její innosti v oboru lidových povídek (nejširším smyslem slovu ton\u rozuTTijíc) a zasluhují pelivého pihlédnutí již pro toto své místo. pro to, že osvtlují pomr spisovatelin zasluhují pihlédnutí k látkám z kraje i v hlavním jejím díle, že pouují, zapisuje-li básníka »Babiky« vypravování lidové »berouc na se povinnost historika« (jak dí Havlíek ve zpráv o prvníni sešitku jejích »Národních báchorek a povstí«), i jen »spchá na pívtivé stezce pravé isté poesie«. tyto

—

—

1

A

i

vrn

^ *)Napsáno na podnt poadatele

všem jiným, kdo pi opatením vzácnjších pramen, vzdáváni pi

p. kol. B.

a

Profeldovi

Sborníku,

')

V

»Sebraných spisech

knihovn »eští str. 376—383.

v

')

sv. »\i.

240

i

V

uv.

B.

spisovatelé XIX.

N m c o v é«, vku« í

ž

«

VI.

cituji

Tamtéž,

°)

K tmto

U.,

i

dále),

tou

se ve sv. IX. na

n ý C t b o r« této nové úpravy je ve 17-19, »R o z ko š« — díve nadepsaná

i

1

i

í

')

Marií Gebauerovou

vydaných

vydání

(toto

»Sebraných spisech« povst »S

326—330, »D e v t k o u s n« — V., 331-332. ') Uv. Spis U., 49. V.,

erného;

jemu, p. íd. uitele V. práci té mi pispli zprávami místními této píležitosti srdené díky.

167-169.

drobnostem v dálejšku nemusím piWížeti.

Josef

Bož. Nmcové. konce let ticátých.

Nmec, manžel

Podle podobizny

z

S povstmi místními Božena Nmcová seznamovala pítele doktora když byl poátkem záí r. 1844 ji navštívil v Ratiboíicích, kde tehdy byla na zotavenou. Odjinud než od Boženy Nmcové jist nevdl ejka, že v okolí Ratiboic »každá zboenina je bájí a povstí oživena« a že »v ústech lidu neumírá silný Ctibor s pánem Riesenburským«. Zmínka ta v ejkov dopise »Z R a t b o r c«, otištném

Josefa ejku,

—

v

—

eské Vele

i

i

je první jistou stopou toho, 1844, v ís. 78. z 27. záí") Nmcovou po letech dtských zase znova zajímají lidové po-

že Boženu vídky, a zárove

nepochybn pípravou obecenstva na otisk »národních Náchodská: hned následující íslo eské Vely totiž, 7^. z 1. íjna,, pináší povst o silném Ctiboru (jist souasn s listem ejkovým poslanou redakci), na dv další pak dochází ješt ped koncem roku. Uvážíme-li k tomu jinak dosvdený vliv ejkv na Boženu Nmcovou, nižeme vysloviti domnnku, že ejkovým podntem Božena Nmcová rozšíila innost svou smrem novým. Ale byl tu ješt jiný podnt vedoucí Boženu Nmcovou k »národním povstem« z Náchodská, podnt jist vlivnjší, zárove jeden z pramen povstí«

z

i

jejích.

tená

zajisté vzpomene si na episodickou figurku Jiráskova románu nás«, nkdejšího »padolského« (hronovského) felara, žida Tellera, a jejích »šéngaista«, milovníka nmecké literatury a zárove eské djin, až na malou chu k eskému hovoru a k eské blízkého názory farái Havlovickému (Jos. Regnerovi) a po farái nejváženjšího lena »spolenosti kulatého stolu« v hostinci »U modré hvzdy«. Jedna ze zapadlých nyní knížek tohoto Marka Tellera (1812 1875), byla to, jež osobnosti významnjší, než jak se jeví v Jiráskov románu, dala B. podnt k »národním povstem« jejím z Náchodská a k nkterýn\ z nich i látku. Je to knížka jeho »Sag'en derHerrschaft Zum Theile nach historischen Originalien, und zum Theile nach miúndlicher Ueberlieferung" in Versen bearbeitet«, vyšlá v Praze r. 1839. 62 osmerkových stranách a neíslovaném obsahu Knížkou tou (o Vin

»U

zem

etb

—

—

—

Nmcové

Náchod inBóhmen. +

vzadu a pkné rytin zámku náchodského naped, vytištnou syny Bohudle piznání v pedmluv datované v Hronov mila Haase) Teller chtl beze zvláštních nárok básnických od nepamti v kvtnu 1839 uchrániti ne nezajímavé povsti Náchodská. Proto ne neobratn zveršoval erbovní povst »úpických rytí« (jak se íká Úpickým) o odražení Tatani od Úpice (»Die Tartaren vor Eipek),') zkazky o založení kostela boušín-

—

—

Viz jej v tomto Sborníku na str. 100—102. Dle farní krorúky úpické (piznání Tellerovo); podle této kroniky a njakého rukopisu chovaného v archivu náchodském vypravuje tuto povést již David Ant. N y v e .« 173Ó, 92—94 k roku 1216. Vypravování Nyveltovo v knížce »Prospšný potok vod spolu s vypravováním prý v Úpici slyšeným reprodukuje Jos. Myslím ír Ludvík v ei. »Tatan v Oupici 1. 1241« (Kvty Vili., 1841, 267—270). Povst je známa, n. p. »Popisu okresu úpického« 24. a z J. K. Hraše »Babiina vyz F. V. pravování« 1893, 74 78. ")

')

1

.

.

Kodymova

—

16

241

'

ského (»Die Griindung der Kirche zu Baussin«) a o pvodu devíti kíž na cest k zíceninám Visemburka (»HenTnann Wiesenbiirg«), povst o vzniku erbovního znamení: pl kola se špicemi (»Turin, der khne Ringer«), erbovní povst Dobenských o ápu, osvoboditeli z tureckého zajetí (»Hánschen, der Storch zu Chwalkowitz«)/) vypravování jinak neznámé a bezcenné o prostém kopiníku v pestrojení vyvedším na svobodu eského kralevice jatého Turky (»Ctibor von Žernow«)''), povst o chlebech za trest lakomé selce zkamenlých (»Die steinernen Brode zu Zbecžnik«)"'), vypravování o zavraždní úpického faráe Bernarda Sýkorského vojáky švédskými (»Pater Bernars Tod. Den 17. Oktober 1632«)"), bezcennou a odjinud neznámou povst o potrestané krádeži berly ze sochy sv. Leonharda v Chvalkovicích (»Der Stab der St. Leonhars Statue zu Chwalkowitz«), a posléze povru, že která holka dosplá sedmkrát jde na boušínskou pou, vdá se do roka (»Das Kirchfest zu Baussin«). Krom toho za vstupní báse do sbírky seazené chronologicky dle dob, do nichž spadá vypravovaný dj, zveršována obhlídka po djinách Náchoda od dob nejdávnjších až po dobu pítomnou (»Schloss Náchod, wie es war und wie es ist«) a do sbírky umístny dv básn souvisící s dedikací knihy známémm z Jiráska hospodáskému radovi vévodkyn zaháské a náchodskému vrchnímu J. \X^ Essentherovi (sonet »Widmung« a verše vztahující se k vyznamenání Essenthera zlatou medaillí, »Der 17. Juli 1837«). Verše ped otištním v rukou V. K. Klicpera a piloval na nich, ne

ml

mnoho

V

však"),

k svým veršm Teller podává historické vysvtlivky, zprávy o svých pramenech a výklady o historickém podkladu zveršovávaných povstí, v njž víc, než slušno. Pi práci vedle podání snad pímo z lidu erpaného a vedle etby vlastní užil i historických zpráv a jinakých pouení od djepisce hradu, msta a panství Náchodského Josefa Myslím Ludvíka (1796 1856), tehdy studnického lokalisty. Mezi tmito zprávami, za nž Teller Ludvíkovi dkuje, byly však nepochybn p o v s t i nkteré. Ludvík vedle historických dat, jež sbíral zprvu ze záliiby, pak s úmyslem napsati »Památky hradu, msta a panství Náchoda, i vlastníkv jeho« (ke konci pivedeným od jeho pítele Jana Karla Rojka), všímal si povstí. V Kvtech VIII. 1841, 267 270 reprodukoval povst o Úpických, jak zachránili msto od Tatar, tak, jak ji (dle farní kroniky úpické a njakého

poznámkách

doklady,

ví

—

ra

i

i

—

Dle ústního podání. Dle ústního podání starého zlatníka skalického. '") Dle uv. sp. Nyveltova 99 100, jenž dovolává se njakého rukopisu chovaného v archivu náchodském a klade píbh do r. T590. ") Dle souasné zprávy správce školy úpické Jana Stehlíka, dochované farní kronikou úpickou (u F. Máchá ta, Nábožensiké pomry na Náchodsku v 1. 1620—1660, VI. výr. zpráva reálky náchodské 1903, 35) Bernard Sýkorský zastelen 16. íjna. ") Dle poznámky Tellerovy v rukopise básnických jeho prací z té doby, chovaném vnukou jeho, paní Hedv. Engelmannovou a s jinými jeho papíry pjeném. ')

*)

—

mn

2*2

chovaného v archivu zámku i^úchodského) vypravuje i\kdejší vrchní náchodský David Antonín Nývelt, v »histoni« poutního místa Svatoovic »Pro9pšný potok vod na nejvyšších pahrbcích panství Náchodského uprosted poU Svatoovsk\ ch všem potebným a chudým hledajícím vod užitených Mariánské pomoci hojn se prejštící« (vydané r. 1736, souasn též nmecky), a k tomu pidal versi povsti, kolující dosud v Úpici. Dva zápisy jeho z neúplného zápisníka zachovaného v archivu msta Náchoda (nepochybn totožného s »deníkem Ludvíkovým«, astji citovaným od V. Š r á a v dílku »Okres esko-skalický« 1882), povst o založení kostela boušínského a o silném sluhovi pána riesenburského, dále pijdou k platnosti. Shoda obou s píslušnými veršovanými povstmi Tellerovými nejpravdpodobnji, hledíc k piznané Tellerov závislosti na zprávách Ludvíkových, vysvtlí se domnnkou, že Teller tu užil Ludvíka, Pravdpodobn však jiné povsti znal od Ludvíka. U povsti o silném sluhovi pána riesenburského poznannenal Ludvík, že tak mu vypravoval skalický Sedláek, zlatník. Tento zpravodaj Ludvíkv je patrn totožný se starým zlatníkem skalickým, jehož »ústního podání« Teller se dovolává pi své povsti o Ctiboru Žernovském; ponvadž z údaje Tellerova nevyplývá, že by byl sám slyšel vypravování Sedlákovo, zdá se, že i je zvdl skrze astého hosta skalického Ludvíka. Pi povsti o úpických rytíích a pi verších o zavraždní faráe Bernarda Sýkorského za pramen uvádí farní kroniku úpickou; nehledíc však k tomu, že farní kronika jemu, židu, sotva byla pístupna tehdy, ukazuje užití tohoto pramene spíše na historika hledajícího materiál k místnímu djepisu než na veršovce nmeckého, vedle lékaské literatury horliv se zabývajícího literaturou krásnou; povst o úpických rytíích vskutku také Ludvík k 600. výroní památce na vítzné odražení vpádu tatarského do našich zemí dle Nyvelta, jehož jedním pramenem byla farní kronika úpická, a dle ústního podání vypravuje. lukojjisu

m

i

Pi vyšetování pomru mezi povstmi B. Nmcové a povstmi Tellerovými teba tedy pihlédati k tomu, že B. Nmcová mohla znáti též versi pímo od nho (znala ]e] jist) neb od jeho Ludvíkem zachycenou i

bu

i

zpravodaje.

Nmcová

Tellerovu knížku znala a jí vypravování o silném sluhovi riesenberského pána (u Tellera nazývajícím se Turin, u B. Nmcové silný Ctibor), líících setkání jeho s chlubným obrem Že

u ž

i

la,

Božena

ukazuje srovnání parallelních míst z

jiného pána (u Tellera nesoucím jméno Lubomír): Telter

Und Lubomír

Nmcová

:

nahm einen Kieselstein:

»Sieh, Turin

doch,

du zihlest

wie ich ihn dir

kaum

zerdriicke, die Meng-e

seinerStiicke, 16«

Když

:

pedejel a cizí toho, jak se zdálo, nepatrného mužíka spatil, ekl k nmu: »Jak pak se ty, neplecho, mžeš opovážit se mnou se potýkat? 1 ebe rozmáknu jako tento kámenl« A v e z m a

kámen

(Ctibor)

oblázkový

do

ruky, 243

ich frage dich, gehst du die

Wette

ein?«

Und Turin sagte darauí ganz bescheiden: »Man wird schon seh'n, mit welchem die

van uns beiden Riesenkraft und auch das Glúck verwandtV

da ich dich zum ersten Mal heu sehe, wárs mir nicht lieb, wenn geschehe, d r w a s Lei rum reiche mir zuvor die

Doch

zmáknul v

jej tak, že

ruce zstal.

a priklusal

—

m u,

k n

mu prach

»Inu«,

»p

r

o

ekl Ctibor p a k b y-

sme se potýkali, vždy jsme si jaktživi nic zlého neudlali: podeJKie si radj pátelsky

r

u k u.«

s

i

Friedenshan d.« Held Lubomir, der stolzeste der Knechte, bot mit Verachtung ihm dann

seine Rechte, die Turin auch

e r

rauf

a

mit ganzer Kraft

g

r

i

{

f

;

opovržením podal mu

S

ruku zatoil a

cizinec

nerázn o ká kstka

Ctibor ji popadl s kon dol tak zem smýknul, že mu ani jedina

panošem

celá nezstala.

nach gevíohnter Weise ihn wohl dreimal hoch

fasste er ihn

und drehte

im dasz laut der

Kreise,

Wind ob seinem Haupte pfiíí.

U

dostav dovolení, aby si pišel na Riesenburk pro hrách a tu poživu s postele cíchu. U obou je zmínka o výzdob hledišt pro panstvo shromáždné k zápasu:

obou

silák

uzené"), bére

si

na

Auf das Rathaus kamen grosze Herr'n und auch

viel

pro pány a paní lešení skvostnými kobercemi obvšené pipraveno bylo. .

viel

edle

.

.

Damen. Mit rothem Tuch war der Balkon verziert.

Shody Teller

tyto jsou tím pozoruhodnjší, že v místech od svého nepochybného pramene, Ludvíka.

tch

odchyluje se

Ludvíkv

zápis") totiž zní: Pán na Ryzmburku, jeda odkudsi dom, potkal jednoho svého poddaného jménem Turý, nesoucího strom i s koeny, a uslyšev, že jej lovk ten nevykopal, ale vytrhnul, divil se mu tím více. »PaneI« odpovdl Turyn, »já bych byl mnohem silnjší, kdybych ml dost hrachu s uzeným n\asem.« I dal mu pán obojího. Nedlouho na to odejel do Prahy, kdež se jistý vladyka chlubil svým obrem, který se s každým potýkati prohlásil.

—

") U B. Nmcové Ctibor vyžaduje si ješt vdro vína, ale v dálejšku se pomíná (podobn jako u Tellera se zase zapomíná na uzené) — nepesnost

na

n

z atato opra-

vena v »Národních báchorkách a povstech.« '*) y uvednném zápisníku, dle všeho týž, který ponkud upravený reprodukuje V. Šrám v dílku »Okros esko-skalický« (Bibliotéky místních diepisv pro školu a sv. X.) 1882, 73-74.

dm

244

Sadili se spolu. Tury musil po pár nedlích do Prahy; lešení na staromst^ém námstí. Obr vystoupiv oblátek rozmáknul, Tury chyte homolku, až z ní teklo.

»m áme se potýkati a neublížili jsme si, podejdíve ruc el« — a když mu obr svou ruku podal, uchopil ji Tury, celým snímzatoil kolem své hlavy v povtí [a] mrštil z lešení dol. Pán obrv vida, že prohrál, sednuv na koár ujíždl, ale Tury »BrateI« dí Tury,

me

si

spativ chvátal za nín\ a popadnuv kolo za louko (špici), ji vytrhnul, kolo rozdrtiv. z Ryzmburku propustil jej z tlesné poddanosti na svobodu a dal mu statek Tury, ve znaku pak nosil loukot neb špici jako prý na Hoiokách vymalováno. Tak mi vypravoval skalický Sedláek, zlatník.") to

Na odmnu pan

—

Že

Božena

kov,

o tom

Nmcová

znala povst

i

ve

znní

Ludví-

svdí znaná

slovní shoda mezi od{)ovdí jejího Ctibora cizímu obru a odpovdí Turyovou v zápise Ludvíkov, dále její pedstava o zápasišti (u Ludvíka obr a Tury se potýkají na »lešení« postavenéin na staromstském námstí; Teller kulturn-historicky správnji zápas peložil na námstí, panstvu pak za hledišt dal balkon staromstské radnice, ozdobený erveným suknem; také u B. zápas má se díti na námstí a panstvo má své hledišt skvostnými koberci obvšené jako u Tellera, hledištm tím však je Ludvíkovo »lešení« na staromstském námstí tak spojila pedstavy obou svých pramen o zápasišti); a posléze o tom svdí shoda jejího a Ludvíkova vypravování proti komposici Tellerov. Teller vypravování svému pedsílá lívod ohlašující básn, »smšnou« historku o sázce. Pak vypravuje, jak o pitce vladyk v Praze jeden z nich se chvástá Lubomírem svým a podráždn odporem riesenburského pána nabízí sázku sto kop míšeských tomu, í panoš zvítzí nad jeho Lubomírem. Riesenburský vladyka (Teller neiní rozdílu mezi vladykami a pány) pijímá sázku a vypravuje o svém Turinovi, jenž kdysi vytrhl strom s koeny, zlámal jej jako proutek a položil ped nohy pánovy jako ukázku své síly a jenž vyprošenou poživu si pak odnesl v cíše. Na nebyl by sml pijíti prý frandruhou nedli ureno potýkání (k couzský athlet, který r. 1835 v Praze nabízel tisíc zlatých tomu, kdo by

Nmcové

—

komposice

hlun

pedmt

nmuž

pemohl). V ustanovený den vzácná ta podívaná pivábí mnoobecného lidu. Lubomír vchází na zápasišt v rytíské výzbroji, Turin v devákách a na chvíli množstvím divák zaražen. Lubomír chvastav ukazuje Turinovi svou sílu na oblázku. Turin ne bez dstojnosti mu nabízí, aby si podali ruce, než se v boji uhlídá, kdo silnjší. Lubomír s pohrdáním podá mu ruku, Turin ji chytí, zatoí tikrát soupeem v t)ovtí a s chvástáním položí jej bezduchého na zem. Lubomírv pán, jak jen však teprve Turin ukáže, že se vzpamatuje trochu, ujíždí ze zápasišt. ne bez píiny ho jeho pán chválil. Rozhrnuje zástup divák, dostihne vz, v zápase

jej

ho panstva

i

Te

") Zápis ervenou tužikou petržen a pod ním touž tužkou pipsáno: 1843. Snad letopoet 1843 je omylem m. 1844, kdy zápis stal se nepotebným tím, že B. Nmcová povst uveejnila. Omyl takový mohl snadno vzniknouti, škrtl-li Ludvík zápis nkdy pozdji pi náhodné prohlídce zápisníku.

245

na ninž Luborniriiv pán prchá, vytrhne z kola špice a tak uprchlíka zaza jásotu davu má býti veden na radnici ped panstvo s balkonu zápasm pihlížející, cítí však, že by mu nebylo volno v té spolenosti, a chce dom. Pán mu tedy, propouštje je\, dává svobodu, m-anský statek a pl kola do znaku. Tellerova komposice, s ohlašovacím úvodeni, s východem vypravování jednotlivých píbh, kdy poíná se vrcholný dj od toho momentu v celé povsti, s episodickým a skizzovitým podáním pedchozích siláckých výkon Turinových a se struným závrem celé skladby, je umlejší, Božena Nmcová po zbyten (z místního zájmu) podrobné zpráv o djišti a postupuje vypravuje jako Ludvík jednoduše asovým poadem tak pravidelným chodem lidových povídek. S tímto rozdílem v skladb razí.

Te

ad

píbh

souvisí, že Teller píšící pro

vzdlance

píše

kvtnatji

a hledanji, B.

Nm-

cová pak ne beze zdaru (etnými drobnými opravan\i zvýšeného v pepracování podniknutém pro »Národní báchorky a povsti«) snaží se vypravovati slohem a jazykem lidových vypravování. Obou pramen svých užívá samostatn a odchylky její od nich jsou vtšinou v patrný prospch umlecký vypravování jejímu. Operuje kontrastem. Hlavní dj zakládá na úinném, do ryzosti teprv jí vypracovaném kontrastu mezi nadutýnrv a chvástavým silákem, poctivým jeho úskoným pánem a skromným skoro professionálem, lovkem z lidu, užívajícím své síly jen z poteby nebo v službách pánových a spojujícím s ní zištnou chytrost prostého lovka. Pro tento kontrast její Ctibor nevytrhuje ped pánem a neláme strom ze silácké chlubnosti jako Tellerv Turin, nýbrž vytrhl si jedli jen proto, aby si barák pospravil; naparoduje nechutn jako Ludvíkv Tury zmáknutím homolky sokv silácký výkon na oblázku (tento nechutný motiv vypustil již Teller); i

i

zajásá-li nad pemoženým soupeem, je to táž ist lidská radost z vítzství, která se z úst ozve i zbožným hrdinm Homerovým, zvítzí-li nad protivníkem; a zarazí-li ne jemn soupeova pána, když hanebným útkem chce uniknouti povinnosti zaplatiti za prohru, je to jen vasná míra spravedlivé svépomoci proti pokusu podvésti o dobré právo. Hodnota Ctiborova vítzství zvýšena nejen (jako u Ludvíka a Tellera) tím, že sok jeho rozmakáním oblázku ukázal se znamenitým silákem, nýbrž i tím, že ])ed zápasem se Ctiborem zvítzil již nad nkolika soupei. Poslední, ne však nevýznaný kontrast souvisí s živým národníirt cítním nedávné vlastenecké konvertitky: u Ludvíka a Tellera oba soupeové jsou echy, zrovna tak jako jich pánové, u Boženy je Ctibor vítzem nad cizincem, vyhlášeným obrem cizího rytíe, v »Babice« dokonce pímo nad

Nmcové

nmeckým

ech

rytíem.

Božena Nmcová lépe motivuje než její pedchdci; pro inotivaci vymýšlí si starobylé zvyky, jako že byl mezi rytíi obyej chovati si silné panoše neb obry, kteí se místo rytí na turnaji potýkali, neb obyej, že pái\ i^emoženého panoše musil vítzi zaplatiti. 246

Fabulaní schopnost

ta vedla vypravovatelku k

ade

drob-

ných odchylek od pedchdc a odchylkami tmi podailo se jí (zviášt^ v nové úprav prvého jejího pokusu, jehož zaátenictví ukazují jemné retuše nového pihlédnutí k povsti) z dje vytvoiti nkolik živých obrázk. Jich pvab ovšem zakládá rek povsti, Ctibor, jak teprve naše vypravovatelka ]ej vytvoila z materiálu daného pedchdci, blíženec eského Honzy immanentní harmonií dobroty, síly a schopnosti rázem se vpraviti v dané okolnosti. Vdk této postavy, jejž prvé zpracování povsti dávalo víc jen tušiti než ochutnávati, více k platnosti pichází teprve v nové úprav vypravování (pro »Národní báchorky a povsti«) groteskními situacem i, jako jsou: když silák jedle vytrhávající z koen zkroušen stojí ped pánem pistihším ho pi pychu; když na pekvapení hradního lehce zvládne cíchu, do které mu schváln hradní dvakrát tolik hrachu a uzeného naložil, než mu ml dáti; když skáe radostí z panské služby; když na chvástání a siláctví sokovo odpoví neekaným a svérázným zvítzením nad soupeem, aneb když ujíždjícího pána soupeova zastaví si tím, že skácí

vz, vytrhna mu kus kola, za nž chytil hon Pi vyloženém výše pomru mezi vypravováním

jeho

uprchlíka. B.

Nmcové

zámna

a vypra-

jména sivováním Ludvíkovým' a Tellerovým pekvapuje lákova: Ctibor místo Tury ti. Tury (u Ludvíka) a Turin (u Tellera). Zámna ta pochází od B. Nmcové beze vší pochyby. Jméno Turyn neb Tury je místní. Užíváno ho ve výraze »na Turyni« na oznaení tvrzišt litoboského.'") Snad jazykovému citu B. Nmcové nepodobalo se, že by místní jméno Turyn neb Tury mohlo dobe esky býti též jménem osobním. Vzala tedy pro svého reka jméno z jiné povsti Tellerem vypravované, z povsti »Ctibor von Žernow«. Novým jménem rekovým a nkterými odchylkami od pramen povst nabývala zdání vtší pvodnosti, nad to pak jméno Ctibor svou »lidovou etymolog"ií« se jí dobe hodilo pro reka ukázavšího sílu vytržením a odnesením veliké jedle: etymologie ta je sice výslovn vpravena teprve v text »Národních báchorek a povstí« slovy riesenburského pána k siláku odnášejícímu si jedli z jeho lesa: x Stranu té jedle ti to pro tentokráte odpustím, ale podruhé cti mj bor«, jist však tanula B. Nmcové na mysli již pi prvé úprav. V lidové povídce jí nebylo: na Náchodsku se cítí ješt, že bor je les borový a neobstála by v tradici nesrovnalost, že silák dovedší odnésti jedli slov Ctibor. Na dobro však Tellerv Turin pece se neztratil u B. Nmcové a v této okolnosti je svdectví, že výklady podávané jsou podobny pravd.

n

Nyveltov

z r. 1736 (str. 83: Nejstarší doklad slova, trvám, je v uv. spise Litoboští z Chlumu na Turyru«), z doby, kdy tvrz litoboská, jak díve slula, dávno už pestala existovati (již v prvé polovici XVI. století jmenována je tvrzí pustou). Šrám (v uv. sp. 74) uvádí sic dle »urbáe I., T7T« zemana Litoboského, sedním na urbá panství náchodského z r. 1737. II T e 1Turyni, ale urbáem tím je lera (28 p. 1.) zase k r. 1464 jmenován »Johann Chlum von Turin« ale to je jen liboJméno Turynsiký pro volná zámna jména vladyckého rodu Litoboských z Chlumu. rytíe bydlevšího »na TuryBÍ v hradu svém« (v »Babice«, v uv. Spisech, U., 50) je od B. vymyšleno. "*)

»páru

Ny veltv

Nmcové

247

Dle povsti o devíti kížích, jak ji vypravuje v »eské Vele« a »Národních báchorkách a povstech«, byl v Litoboi hrad, jemuž na Turin íkali.« Lokál »na Turin« je od znmeného Tellerem podstatného jména »Turin«, nikoliv od správného eského nominativu Tury (místo Turyn), jehož užívá pozdji i B. Nmcová v »Babice«'') a jehož náležitý lokál, tamtéž se vyskytující'*), je »na Turyni«. B. Nmcová ví, kde stávala chaloupka, pativší kdys »ovákovi« nkdejšímu Ctiborovi, prý v údolí »Opavy« (t. j. Úpy) pod Riesenburkem »na míst, kde podnes na mlejništi nkají«. Ale tato lokalisace je jist dílem spisovateliným. Místo »na mlejništi«, pedpokládající bývalý mlýn, v lidovém podání jist nebylo vydáveno za místo, kde stávala »charouzna« Pisatelka pi této lokalisaci jako pi popisu Riesenburka vypsati se chtla ze svžích a milých pedstav místních. Vypravování má vzhled erbovní jaké v šlechtických rodech a o nich vznikaly. Ludvík a Teller vskutku také vdí o pedmtu, jejž povst chce vykládati. Je to dle obou patrn erbovní znamení na domnlém náhrobku Ctiborov v kostele na Hoikách. Dle Ludvíka, jemuž nepochybn je nedosti jasná, erbovním znamením, jehož Ctibor si dobyl, byla »loukot neb špice«, dle Tellera pl kola od vozu. To zna-

ovákova.

povsti,

vc

mení dle ale jist z kostela

obou

—

už

lze

vidti na

hled

k

Hoikách.

pramenm

horiského: tam

loukot

se

aspo

Nmcová nemluví tak jasn, na mysli také náhrobek njaký pochován Ctibor. Dle ní ml za B.

— mla

dle ní

temi špicem

i«. Náhrobek takový, k jase vztahuje, je vskutku v pedsíce kostela na Hoikách. Je to náhrobek Bernarda Žehušického z Nestajova, zemelého asi r. 1567 (ást opisu na náhrobku, obsahující letopoet, jest uražena). Žehušití z Nestajova v XVL století njakou dobu byli totiž pány Hoiek. Ale rod špicemi a toto erbovní znamení na náten v erbu louko se hrobku je podnes dobe zachováno. Z vypravovatel naší povsti patrn nikdo ho na vlastní oi nevidl. Byla by se však povst, kdyby byla erbovní povstí Žehušických z Nestajova, udržela podáním pes pltetího sta let od nedlouhé ani doby, po kterou Žehušití byli pány Hoiek, když jen jediná (co vím) na panství náchodském památka, k níž povst se

znak »kus

kému povst

ml

dvma

mže

pipnouti, a to památka ne zvlášt význaná, ji mohla držeti v povdomí? Mohla dokonce vzniknouti po dob Žehušických? Omyl, že na Hoikách je náhrobek s erbovním znamením louko se temi špicemi, má pvodcem Nyvelta, jenž (v uv. sp., 85) uvádí chybn, že »paní Majdaléna Žehušická z Nestajova, vdaná z Kounic^ mla za erb »ti loukot v pl kole«. Z tohoto místa pochází zmatek mezi pojmy louko a špice v záznamu Ludvíkov, odklizením pak terminologické chyby Nyveltovy, oité znalci lidových názv pro souásti vozu, lze vysvtliti údaj B. Nmcové. Ale spis Nyveltv, myslím, je i jinak dležitý tomu, kdo hledá, odkud povst. Spis pipisuje Nyvelt vdov po Vavinci z Piccolomini, knžn

"TV

uv. Spisech, n., ") T. U. 50 a 52.

248

50

a 160.

Ann

rozené hrabnce z Kolovrat Libštejnské, u jejím dtem. panství místo šíleného nejstaršího syna, v devotní pedmluv mezi jiným velebí (na str. 35.) proto, že »na míst pedešlého, z ohledu v plném bhu s 6 koma zapraženého a rukou zastaveného královského vozu k památce za erb majícího") kola s 8 loukotí k záplat mnohých korun království polského hrdinských prokázaných civil- a militarních") služeb nyní za heslo a štít v erbe svým královskou polskou orlici nese«. Nyvelt tu dotýká se erbovní rodu Kolovratského, založené na lidové etymologii jména a podobné jádrem k povsti o siláku riesenburském") týž Nyvelt, na njž se redukuje povdomost o erbovním znamení louko se temi špicemi. Není základ povsti o Ctiborovi u nho? Není ta povst zbožím na Náchodsko importovaným a tu lokalisovaným a dále obrábným? Nepišla spolu s Annou Viktorií Kolovratovnou, r. 1688 vdavší se za Vavince z Piccolomini? N eViktorii,

Knžnu, regentku

i

vné

vrn

povst

i

—

pispívá práv Nyvelt

k penesení povstí? Není to nenepravdpodobno. Z Nyveltova dílka aspo šíí se jiné povsti (jimž on ovšem ví jako pravd pravdoucí): o založení Trutnova a kolonisaci jeho okolí, dolech svatoovických, odražení Tatar od Úpice, zkamenlých i

chlebech zbenických. Povsti takové jsou z valné vtšiny kombinace dilettant historických k vysvtlení neb dokonce k vtší cti a sláv bájením opádaných vytvoené; v lid vnikají jein z ásti; vniknou-li, pizpsobují se jeho ped-

pedmt

stavivosti.

burském

Variant povsti o siláku riesen z Rohožné na Svojanovsku zapsal I g n. Hoše k"^). Možnost, aby povst od dob, kdy Zehušití z Nestajova njaké zboží na Svojanovsku drželi, podáním se uchovala nebo po tch dobách vznikla, je ješt menší než u povsti na Nácnodsku: památníku, jenž by ji podporoval iiebo dával k ní podnt, tu není. Už z té úvahy jde pravdpodobný závr, že povst tu je importována. Je to dle nkterých shod variant vzniklý z textu B. nov lokalisovaný a upravený prostým vypravovatelem. vypravuje T e e r toto: Statený rytí HerrO devíti po man Wiesenburský zamiloval si slinou dcerku »vasalla« rtyského, pání otcov ml si vyhledati cho rodem rovnou. Matka Herrmanova vypátravši tajný román srdce synova, postavila se na stranu svého miláka. Její pímluvám se podailo, že mohla jednou, práv když Herrmana srdce táhlo do Rtyn, oznámiti mu otcovo svolení. Ve vypravování je pozoru-

Nmcové,

kížích

")

1

Participium »mající« má tu smysl passivný, civilních a vojenských; koncovka -nich, j.

") T.

1

a

=

latinské habitus. opakující se, u prvého

slova (po

zpsobu nmeckém) neeena. erbovní znamení Kolovrat vysvtluje povst vypravovaná A u g. ve »Sbírce povstí historických lidu eského v echách, na Morav a ve Slezsku« (eské knihovny zábavy a pouení sv. T., 135 136). >\'^o ") Ign. Hošek »Povídky z okolí svojanovského (ve východních echách)«: sedlákoj«, Lid, V., 80. ^) Jinak

staré

Sedlákem

—

.

249

hodný motiv, dle poznámky Tellerovy vzatý z eské povsti lidové: když matka pišla synovi oznámiti otcovo svolení k satku s dcerou rtyskéno v po»vasalla«, pinesla mu dv »ržová« jablka (zwei Rosenápfel« znánnce o pvodu motivu z povsti lidové mluví o dvou »ervených« jablkách). Herrman dal si osedlati kon a provázen sluhou spchal s radostnou novinou k své milé. Byla msíná noc. Najednou z nedalekého lesa zaslechli náek. Letli po hlase a napadli devt lupi s unesenou dívkou; vdce lupi patrn zatoužil po krasavici a práv na ni dorážel, když Herr-

—

Smle vrhl se rytí na zbojníky, zatím co jeho sluha bránil kraBrzy však devt zlosyn leželo v krvi zbito statenou rukou Herrmanovou. Jaké však bylo jeho podivení a jaká radost, když v zachránné dívce poznal svou milou. Hned si ji odvezl dom, na míst pak, kde tch devt padlo, dal postaviti velký kíž, na nmž devt malých kíž bylo naman

dojel.

savici.

kresleno. Teller nepochybuje o tom, že ten se vskutku stal, protože ješt za jeho doby staí lidé v okolí visemburském zpívají píse podobného obsahu a u lesa Krákorky nedaleko zícenin Visemburka je kíž, na devt jrných je nakresleno. Dokonce i uruje dobu, kdy prý se stal. hájemství visemburském za dob Tellerových ukazoval se Herrmanv dub, zasazený prý za dávných dob na poest Herrmanovy statenosti. Poátkem s touto povstí se shoduje místní povst o devíti kížích, vy-

píbh

nmž

píbh

V

Sedláke

pravovaná Aug. m''): Mladý pán visemburský namlouval si dceru rychtáe rtyského. Otec jeho tomu bránil. Syn proto chtl se s ní tajn oddati. Otec dovdv se o tom jel za ním, nevstu vzal a ujíždl s ní na hrad. Syn u devíti kíž dohonil otce, srazil dva jeho pacholky s koní, jej pak samého tak zranil, že skonal, než dojel do hradu. Ve versi, již tu u F. V. K o d y m a, otec, rytí Heman z Visemburka, únosce dcery rtyského rychtáe Nývlta, »krásné Lidušky«, milenky svého syna Hynka, padá s jinými osmi rytíi, dohnán synem a jeho sluhou Václavem, umíraje však, smiuje se se synem a milencm žehná. Tento nijak nemotivovaný smír a vypravování o potomním šastném život pozsta-

Sedlákov, je patrný pílepek.'*) Rozdíl mezi vlí otcovou a touhou synovou, jenž ve variant Tellerov je hned v poátku smírn odklizen, vyrstá v tchto versích ve spor tragický, jenž je podstatou povsti. Tragickým prbhem dje versím tmto podobají se verse vypravované B. konflikt vle otcovy s láskou synovou je však v nich zastoupen evnivostí odmítnutého soka na šastnjšího ženicha. S versí Sedlákovou druhá verse z »Babiky« nad to shoduje se potem padlých osob (tí, jenže u B. Nmcové jsou to ženich, mládek a starosvat), ostatní verse B. Nmcové shodnji s památníkem, k nmuž se povst vztahuje, mají jako Teller a Kodym (= Hraše?) íslo devt (devt nož, jimiž Heman lých, hledíc k versi

Nmcovou,

i

")

Aug. Sedláek,

F. V. J. K.

"*)

naná

250

H

Hrady, zámky a tvrze království eského, V., 33. Popis okresu úpiokého 1908, 40 41; je to prý verse zaznameve »Vypravoví'mí našeho lidu«, ale sám jsem toho nemohl zjistiti.

Kodym, r

o š e

m

—

proboden, ve vypravování otištném v »C. Vele«, »Národních báchorkách a povstech«, devt padlých ve versi pouze dotené v ». Vele« a »Národních báchorkách a povstech« a v první versi >Babiky«). Ve vypravováních B. Nmcové jsou patrné ohlasy lidové bala d y o skonu ženicha na cesto pro nevstu a o smrti nevsty i:)Oznavš; pravdu naped jí tajenou o svatební hostin. Balladu tuto pi srovnávání zde mohou zastupovati dv varianty otištné ve sbírce Erbenov"), tím spíše, že prvá varianta je z Hradecka. 1

eské

písni lidové obsahu podobného k povsti jím zveršoO vané zmiuje se již T e e r; píse tu za jeho asu prý ješt zpívali staí lidé od Visenburka. Písní, kterou Teller má na mysli, nepochybn je výše dotená ballada. To dokazuje tento shodný motiv lidové ballady a veršování Tellerova: matka pichází k synu v eských a též moravských variantách ballady majícímu jako u Tellera jméno Heman práv když syn se chystá k jízd (pro nevstu v ballad, za milou dle Tellera); pináší mu jablka ervená (u Tellera »riižová«) a rozmlouvá s ním (obsah rozmluvy je rzný). Patrn text ballady zaal se mísiti s povstí o pvodu dosti pozoruhodného památníka (jak uslyšíme ješt) »u devíti kíž« (asi památníka na njaký skon devíti lidí). K tomu míšení podnt dala nepochybn shoda obou kus ve jmén hlavní osoby: Heman slov rek eských a nkterých moravských variant ballady a jméno Herman musilo býti už v pvodní tradici o památníku u devíti kíž, jak ukazuje spojené s ní podání o Hemanov dubu, jinak (zejména pouhou lokalisací ballady) nevysvtlitelné. 1

1

—

Ve versích

B.

Nmcové

je

mnohem více

—

,

prvk

z

ballady:

Matka Hemanova dávajíc synu »ti ržové jablka« (v prvé versi »Babiky«: »ervená jablka«) vymlouvá mu, aby nejel pro nevstu (verse v ». Vele<'r a prvá verse v »Babice«); mrtvolu jeho tají ped nevstou, nedokavší se ženicha san^ého a vymlouvá jeho nepítomnost; když svatebané sednou k stolu, zvoní Hemanovi tikrát hrana, nevsta se vždy táže, komu to zvoní, pravdu zví však až po tetí a tehdy probodne se nožem.

provenienci mají verse B. Nmcové? Dle udání B. Nmcové povst v ». Vele« (a »Nár, báchorkách a po vstech«) otištnou vypravovala spisovatelce jedna stará babika; v »Babice« první versi na žádost Barušinu vypravuje Ana, když poutníci vracející se ze Svatoovic odpoívají si u devíti kíž, druhou, prý lepší, dodává stará Fousková. V této druhé versi stejn jako v texte ». Vely« a »Národních báchorek a povstí« Heman je panošem z hradu Litoboského Jakou

•

"'^)

K.

J.

Erben,

Prostonárodní

eské písn a íkadla« 1886, 530—533; ve

sbírce

Erbenov z 1842 je to odd. El., . — Ballada tato se te dále v Š a a k ovýf.h, Blahoslavových a Kollárových »Písních svtských lidu sloven80 a Kolláského v Uhích«, 137 (odtud pešla do sbírky elakovského 26, Sušilov rových »Zpievanek« 34), ve sbírkách elakovského 1.

r.

f

I.,

I.

I.,

II.,

z

a

r.

1835, 17

1860, 82a n.), v »S o v. S p e v o c h«, II., 89, ve sbírce Bartošov 1901, 10a n. eské ballad podobá se lužickosrbská ve sbírce r. »Hólcy so na kwas hotowachu«. I., 31 a S o 1 é r o v 251

(z

r.

Janákov

Ha

u p

t

o v

í

1

z

m

(»jemuž na Turin íkali« dle ». Vely« a »Národních báchorek a povéstí«) a ne z Vizmburka, a jeho nevsta ze Svatoovic, ne ze Rtyn. se povést pipíná, B. Nnrvcová však Místa, neznala neb naprosto nepamatovala. Myslila si, že je tam v lese veliký devt devných kížk. Zatím však je to památník jen jeden. hrob a na zvané »u devíti kíž«, tam kde od silnice vedoucí Stojí u myslivny, po ze Skalice ke Rtyni (vsi jmenované od B. Nmcové též nmeckým tvarem Hertina) oddluje se stará cesta na hrad Visemburk. Je to veliký kíž z pevného bílého pískovce. Na tech stranách jeho podstavce je vytesáno po

knn^už nm nm

tech kížích; podnt

památníku prozrazuje švabachový nápis: Zde gich zadní stran je nápis: Tato Statuie gest s nákladem po[estné] Obce Hloti 1= Lhoty]. Jan Nims aC Ame. tasi podpis kameníkv]. Na kíži se te: Tento crzis gest wistawen ke cti a chwale pana nasseho Gezisse Crista 1794 dne 2 juny Amen. Událost, jež k památníku dala podnt, smrt souasná devíti lidí, nebude hrub starší. S tímto památníkem na skon devíti lidí tžko ovšem spojiti lze versi, že nalezen tam Heman devíti noži probodený, nebo versi, že pohbeni tam ženich s mládkem a starosvatem zabitý cestou pro nevstu a nevsta zoufavší si nad smrtí ženichovou. Tellera B. znala. ukazují ve variant psané pro ». Velu« a upravené pak pro »Národní báchorky a povsti« »ržová« jablka, nezvyklá v tradiní literatue a v »Babice« vskutku také zamnná »ervenými« jablky, a bezpochyby také dub na zelené louce, pod njž v pedveer svatebního dne usedá Heman rozesmutnlý pedtuchou blízké smrti: v ballad, z níž scéna mezi Hemanem a matkou smutkem jeho znepokojenou je vzata, je sice zmínka o »louce široké« a »líp vysoké«, kde »koníek zlámal nožiku, Hemánek srazil hlaviku«, ale nic o dubu, kdežto Teller v poznámce o historické pravd povsti dovolává se »Hemanova dubu«. Na Tellera dále, na jeho poznámku (str. 28.), že litoboský zámek slul »zu Turin«, ukazuje tvar »na Turin«, užitý Nmcovou v texte ». Vely« a »Národních báchorek a povstí« (lokál od substantiva Turín místo obyejného a v »Babice« užitého »na Turyni« od nominativu Tu-

Q w panu

usnulo.

k

Na

Nmcová

ryn

n.

Tury).

Abych vývody

versí

Na

ty

ukonil podávající se

z

nich

domnnkou

vypravovaných Boženou Nmcovou: Nmcové

o

vzniku

Zdá se, že kížích je úelnou

o provenienci její povsti o devíti mystifikací; že B. Nmcová, jdž vypravování Tellerovo znala najisto, upravila si je od Tellera naznaeným, pibráním hojnjších reminiscencí z lidové ballady o skonu ženicha (v eských a nkterých morav-

údaj B.

smrem

ských variantách písn majícího jméno Heman) na cest pro nevstu, a pvodnost svého vypravování kryla bájí o jeho pvodu a zmnou míst, ze kterých hlavní osoby píbhu pocházejí; že pi této úprav vztah píbhu k památníku, o nmž nemla správné pedstavy, se jí nepodail (mluví o probodení ženicha devíti noži) a že proto ve form varianty pouze dotené (o skonu ženicha s osmi svatebany) pidala jiný pokus 232

Text povsti v »Nc\rodních báchorkách a povstech« Prvá verse »Babiky« zdá se pouhým rozvedením varianty naznaené v textu ». Vely«, rehabilitujícím do jisté míry zanedbaný vztah povsti k památníku a místa, z nichž dle Tellerovy verse pocházeli hrdina a hrdinka tragedie; druhá je pouhou skizzou textu v »:. Vele<'< vztahu toho

je

vcn

docíliti.

nezmnn.

Altán u zícenin Rýzmburku.

podaného, jejž bylo by bývalo tžko odvolati, odchylnou od nho jen novým vztahem k památníku (u devíti kíž nezabit jediný Heman devíii noži, nýbrž zabiti ti lidé, on, jeho mládek a starosvat); s umleckou mistrností obšírnji podáno jen to, co chybí v prvé versi, vypravování o nešastné svatební hostin, pi tom však pece zase tak strun, jako práv když se opravuje. a Kódy m a zapsaná pedu stavují trvám další fási ve vývoji povsti po Tellerovi. Povst zjednodu-

Vypravování

Sedláka

253

dvou motiv, jež jsou u Tellera, podružný, hrozící spor otce se jediným initelem dje, hlavní, utkání sok v lásce, zhola

sena: ze

synem,

uinn

vypuštn

Nmcové

(u B.

je

tomu práv naopak). Na

versi

Sedlákovu snad

psobilo už druhé vypravování z »Babiky« (potem zabitých). zjistiti, odkud jsou nejdležitjší jiné odLze však od Tellera ballady: odkud ta mylná pedstava chylky B. o devíti devných kížích na míst zvaném »U devíti kíž«, kolem nhož pece Barunka z »Babiky« šla ze svatoovské pouti (ku podivu, že ne na ni) a kolem nhož pece musila jíti vypravovatelka »Chudých lidí« na »zíceninu, jak lidé povídali, hradu nkdy Litoboského«, vskutku však Visemburka; odkud to vyzvednutí sporu dvou sok v lásce za jediný n>otiv dje; odkud ta scéna »Babiky«, že hoši vracející se z pouti, zatím co starší poutníci odpoívají, opravují velký hrob a devné na kížky, že dvata pak po lese natrhají kvítí, vypravujíce si pak o nešastných milencích pletou vnce a vsí je na kíže. i

Nmcové

i

i

nm

Vše

to je z

»m oravské

povídky

»K rvavá svatb

a«,

vy-

pravované od F. B. Š t p n i o k y«.'"') Dle ní ped 250 lety asi") si kupecký synek z Uher, jménem Veleslav, zamiluje hlubockou selskou dívku Johanku a zaváže si jí slibem, že na poká ti léta, až se vrátí z vojny. Když se vrátí práv v den svatby své milenky, ztrativší nadji v jeho návrat, dá se vínem a odmítnutým od Johanky myslivcem svésti, že svatebany z kostela již pijíždjící v lese pepadne, postílí jich sedm, mezi nimi nevstu, pak však obrátí se proti svému svdci, poznav ze slov umírající milenky jeho podvod, zastelí je'] a na konec sám sebe. Na památku této krvavé svatby na tom míst postaveno po kíži na každém z devíti hrob tu vykopaných (kíže ty jsou dosud na katastru obce Hlubokého v okresu Bítešském na Morav, v lese u zátoky íšské silnice vedoucí z V. Bíteše do Brna, nedaleko cesty odboující do Hlubokého), ty kíže se stále obr. 1887, ped tím r. 1824), a jak prý po sedmé novují (posledn dívky je ozdobují kvtnými vnci«. Pododává Štpnika, »okolo jdoucí i

i

—

—

této úct lidu okolního k památníkm staré tragedie užila B. Nmcová teprve v »Babice« k vytvoení pkné scény u devíti kíž, zcela organicky vyrstající z dje povídky. mt c o v é lze skoro beze zbytku zredukoÚhrnem: v e r s e B.

známky Štpnikovy o

vati na

N vypravování Tellerovo, lidovou balladu

(možná u Erbena poznanou) a

štpnika,

Štpnikovu

povídku.

(Moravská povídka)«. asopis eského povsti (ne-li odvozeninou vypravování v lese bytešské m«, »Dev."'»t jarmarení nkdy z let padesátých pedešlého století, jejíž obsah vypravuje Ant. Blažek v knížce ^Lidopisné a kulturní rty z Chrudimska« 1909 a to v samostatn stránkované rozprav »0 našich písních jarmareních« 11 12. O míst »ll devíti kíž« poblíže vsi Hlubokého na Bítešsku viz Jana Tiraye a Lud. Zavadila, Bítšský okres (Vlastivdy Moravské, II. odd., sv. 4), str. 91. '")

F.

B.

Musea 11., 1828, Štpnikova) je

sv.

3,

»Krvavá svatba

64—70. Variantou

této

píse

kíž

—

")

2Ó4

Oba

citovaní místopisci

vdí dokonce,

že to bylo

r.

1540.

»Ni'irodních báchorkách a j)ovstech« penic podobného. Odjinud jí neznám. Vypravuje se dosud, nevím však, ne-li již pod vlivem B. Nmcové. Je to povst založená na lidové etymologii (rybník Rozkoš nazván od »rozkošného«, t. j. krásného, píhodného pro rybník místa) a doplnná pohádkovým motivem, že ert oe zlodjem pozemk po jeho smrti.'') Rybník býval poblíže stejnojmenné samoty severovýchodn od Jesenice; na jeho míst jsou nyní louky. Rousín nebyl a není osada, za niž jej vydává B. cová, nýbrž je les jižn od eské Skalice. Chybný tvar pídomku Strakova »z Nedablic« místo »z Nedabylic« pochází (teba nepímo) z Bienenberka")- Že by tradice dovedla uchovati jméno Jindicha Straky z Neda1634 vrchního regenta panství Trkovských, je bylic, v letech 1630

Povsti »R o u

zvané »R o

s

n«

í

(v

z k o š«) Teller

nemá

Nm-

—

svrchovan pochybno; vneseno bylo v povst

najisto

snahou vypravování

dodati historinosti.

Styným bodem

Nmcovou

mezi

mže

zase

obma

býti

staršími milovníky místních

povst

o

povstí

a B.

založeni bousínskéhc

kostela.

Ludvíkv

Zápis Pán na Boušin

zní:

ml

3 dcery, z nichž Btuška, nmá, honívala s pasákem dobytek po pastvištích nad Slatinou až do konin Boušinských ke studánce k ochlazení. Jedenkráte vrátivši se dom, »Maria, matinko! Maria« volala radostn a vypravovala rodim, kterak se jí u studánky sedící ukázala krásná paní a doteknuvši se úst její zmizela. I jeli tam, ukázala studánku a vdní rodie vystavli nad ní chrám k uctní navštívení P.

Marie.

—

Povst

Teller,

lidská.

jenž

ml

povst bezpochyby od Ludvíka,

ji

vyšouje

a psy-

chologisuje:

Na Boušin

žil

kdysi

muž

»ze stavu ne nízkého«, vážený a milovaný »v celé své

zemi«, dobroinný, ochránce nevinnosti.

ml

Dv

Ten ti dcery. z nich, jak dorostly, byly pilné pradleny, tetí, Bta, nejmladší a nejhezí, místo vetena mla radji pasáckou hl. Tak v tiché domácí práci žila rodina ta a nic nechyblo do jejího štstí. Najednou zasáhla ji zlá rána. Bta onmla. Byla to tžká zkouška trplivosti, ale podrobili se jí s kesanskou odevzdaností do vle boží. Bta tím víc jen toužila^ ven, se stádem ovec. Nejradji hnala k studánce na Boušin. Tam v chladivém stínu stromového loubí ve chvílích poledního žáru se tak sladce usínalo a snilo o lepších asích, kdy mluvila, o lepších asích, kdy bude zase mluviti. V tch snech asto vídávala královnu nebes. Jednou zjevila se jí se vší slávou oslnivou, s úsnnvem se k ní

Te

ert vždy v lednu oe panem Straikou dv brázdy od konce rybníku ke mohlo živiti vypravování Nyveltovo (v uv. sp. 102) k r. 1709, že lidé ze vsi Zábrodí u erv. Kostelce jednou v noci o vánocích »velké lámání led a jiné zvuení a hiení na rybníce Špince slyšali« a nazítí »spatili, že asi dva lokte od vody k stran Volešenský na loket ší tak hluboký píkop byl, jak by s nejsilnjším pluhem vyvoral, a ponvadž v ty linyi strouhy silná borovice a jedna bíza stály, takové spolu ze zemi v polou rozdlené a vypoltné ležeti zstaly*. ') K a r J o s. v. B e n e n b e r g, Versuch iiber einige merkwrdige Alterthmer im Konigreich Bihmen, I., 1778, 37 a j. ^) Motiv, že

konci,

1

i

255:

sklonila a stiskla

jí

ruku.

Bt

ten stisk projel celým

tlem

a protrhl spánek.

Vysko-

—

cítila, že vrátila se jí e. Nechala stádo stádem ila a proud slz vyhrkl jí z oí a letla s radostnou novinou dom. Otec plesaje nad tím, že dcera zase mluví, že pestátá zkouška, jíž byli navštíver, postaviti dal kostel navštívení Panny Marie.''")

Pohled z altánu do údolí

Úpy

k Boušínu.

V. Šrám (v uv. sp. 74), reprodukuje záznam Ludvíkv, jmenuje masto pána na Boušín pana Litoboského na Turyni. Ta zmna souvisí s v-

U

") Tellera otec zaslibující kostel dí vlastn s hrubýro omylem stran svátku navštívení Panny Marie: »Weil Du mich heimgesucht, du in den Himmelshohen, und mír auch Kraft vcrliehst, die Priifung zu bestehen, und weil das fromme Kind, das treu an Jesu íluubt, und dem ein Ungefáhr die Sprachi jiingst geraubt, von seiner Schwach beírei die heiligste der Frauen, will ich zum ew i^en Denkmal eine Kirche bauen.

Der

heimgesuchten Jungfrau sei sie dunn geweiht.«

2bf>

domostí, že dle citovaného Šrámem urbáe (jist Nyveltova) »zeman Litoboský na Turyni umel bezdtek a daroval dvr svj na Bohušíné ku kapli lam stojící«, takže pry je »na povésti uvedené pece snad néco prav-

divého«.

Povst

je z

tch zázraných

historií, jež

»k vtší

cti

a

sláv boží« vy-

zdobují kroniky poutních míst. Byla-li kdy vskutku lidovým podáním, jist nepipínala se k nkdejší litoboské tvrzce, ponvadž tvrzka ta již v první polovin stol. XVI. byla

pustá.

Zcela jinak o založení kostela boušínského vypravovala dtem Proškoc o v é)*'): a po ní babika Proškovic (v »Babice« B. N Jediná dceruška rytíe Turynského, bydlícího v hrad na Turyni, hezká, dívenka, rozbhne se, nikomu nic neekši do dvorce ale hluchá i boušínského podívati se, co dlají ti malí beránkové tam a jak as vyrostli od té doby, co je nevidla. Cestou zabloudí v lese a posléze po dlouhém steziky. Jak je pestrašena bloudní octne se u studánky, k níž vedou bloudním a úzkostí, co eknou doma, už ani si netroufá dáti se jednou Najednou si vzpomene, že matka v úzkosti kleká a modlí se. z cestiek. Klekne a modlí se, aby ji pánbh vyvedl z lesa. V tom zazní jí nco v uších, zní to jasnji a jasnji, dívenka nevdouc, co se s ní dje, zane se tásti a plakati, chce utíkati už tu však pibíhá ovce se zvoncem, za ní druhá, tetí, až celé stádo a za ním ovákv pes a sám panský ovák Bárta. Z nesmírné radosti vzkikne naí: »Bártoí« Bárta rozradostnn, že pánova sleinka slyší a mluví, odnáší ji do dvorce, kde matka v úzkosti eká, s jakou se vrátí otec a chasa hledající po lese zbloudilé dvátko. Šastní rodie za tu dvo*í radost, že jejich dít nalezeno a že vrátilo se jim z hluchonmoty uzdraveno, bohu dkvtií vystavním kostelíka u té studánky, od které jim ovák pinesl zbloudilého jedináka a k tomu obdaeného sluchem a eí.

m

vým Vorša

nmá

dv

—

i

Zmna

Tellerova pána boušínského v rytíe Turynského a v této pís úpravou Ludvíkova záznamu, jak ji teme u Šráma, jist není nahodilá, nýbrž souvisí s uvedeným místem z urbáe panství náchodského, z pramene to Ludvíkovi, nkdejšímu kaplanu náchodskému, jist známého, a pravdpodobn redukuje se na Ludvíka, na njaký opravený jím opis staršího, výše otištného záznamu. Na versi Ludvíkovu jako na nejbližší pedcházející stupe vývojový ukazuje hluchonmota dívenky z Turynského »hradu«: u Tellera zázran vyléena jest jen doasná ztráta ei, u Ludvíka již nmota od narození, u B. Nmcové pak vada ješt horší,

in

shoda

i

hluchonmota.

Kdo rovná vypravování v »Babice« s vypravováním Ludvíkovým a Tellerovým, ekne: racionalistická korrektura triviální zázrané historky pomocí psychologického pragmatismu, jehož duchaplnosti k tomu, by byl vítzný, vadí nedopatení, že hluchonmí dovedou mluviti teprv od té doby, co nalezen zpsob, jak možno je nauiti vlastní artikulaci slov s uritými ")

"

Uv. Spis,

n.,

50-52. 257

pedstavami sdružených vnímání artikulace cizí, kdežto hluchonmá dívenka Nmcové mluví hned, pece tedy jen zázrakem; korrektura, jež pro svou finessu najisto nepochází z lidu a jeho podáním nebyla dochována. A ponvadž korrektura pedpokládá pedmt jí potebující, ekne: Božei

na

Nmcová znala versi Ludvíkovu a Tellerovu, — a právem — na ní záliby upravila si povst

nenalézajíc

svém.

povst

Její

je

umlá

variace pejatého thematu, provedená

lidovým tónem.

Tomuto B.

stavu

vci dobe

odpovídají

ale

po

dobe

místopisné vdomosti

Nmcové o Litoboi. Tch pt vesnic, jež dle »Babiky«

prý patily vymyšlenému rytíi, »který se jmenoval Turynský a na Turyni v hradu svém bydlel«, a z nichž jedna, Tury, nikdy neexistovala, nikdy nebylo zbožím litoboským. »Chudých lidech«'') B. Nmcová líí vycházku »k zícenin, jak lidé

V

—

»malé povídali, hradu nkdy Litoboského.« Zícenina ta zcela bejlím, mechem a travou zarostlé, pod nimi sklípek

pozstatky

zdí.

rumem

dopola naplnný« byla »as hodinu cesty« od erveného Kostelce, v lese a šli k ní pes potok, tehdy zrovna po dešti rozvodnný. Touto zíceninou mže býti jen Visemburk dle popisu, naprosto však jí nemže býti tvrzka litoboská. Ta vlastn už jen inísto po ní je ve vsi Litoboi, od Kostelce dobré pldruhé hodiny vzdálené, na pozemcích živnosti ís. pop. 1, na ostrohu lesíkem se tí stran jen vroubeném; do Litoboe z Kostelce musí se pak pes eku Úpu, pes niž tu tehdy byl devný most, zvaný »piccolomský«, a pak vzhru vsí Slatinou. Cesta z Kostelce na Visemburk vede zase vedle »devíti kíž«, ale o tch B. Nmcová se nezmiuje; obraz místa patrn jí vybledl z pamti. V autobiografickém dopise, otištném Janem Erazimem Sojkou^), B.

—

—

—

vzpomíná povstí, jež slyšela v Chvalkovicích, když tam byla dána k obronímu Hochovi, aby se tu nauila nmecky a vychodila školu. Vypravovalo se tu v eledníku, že po chodbách starého zámku Dobenských, tehdy už skleslého v byt panského úednictva, chodívá nkteré doby Bílá paní aneb zase že jeden z rodu Dobenských zavraždn tam straší, že chodívá v bílém rubáši, s hlavou pod paždí od sálu po chodb ke kapli, zrovna tedy podle pokoje, v nmž spávala Barunka Panklová. Na zámecké vži, prý již ode dávných as, hnízdil á p a v Chvalkovicích byla »známá povst«, že skrze toho donrvácího ápa jeden rytí Dobenský osvobozen byl z tureckého zajetí. Pramen povstí tch pouze letmo dotených Božena Nmcová tu udala a zpráv její lze viti. Z povstí tch u Tellera jest jen jedna, erbovm' povst Dobenských z Dobenic, vskutku známá.^)

Nmcová

'=)

Uv. Spis, J.

)

Viz

ji

rických lidu

uení 258

1,

IV.,

173 a

n.

E r. Sojka, Naši mužové, 502

)

a

n.

na p. u Tellera 33—38 a u Aug. Sedláka, Sbírka povstí histoeského v echách, na Morav a ve Slezsku (eská knihovna zábavy a po-

131-133).

místní povsti, Boženou Nmcovou dotené: V 15. domažlického«"^) vypravuje povst o ckých dolech, kterou »jedenkráte v staré jedné knize zaznamenánu tla.« Za knížete Spytihnva v Svatoovicích kopalo prý se zlato, stíbro, železo a Tím bohatstvím lid zpychl a proto za trest rudné prameny se ztratily. »Dlouho na to« Barto Svato ze Svatoovic »koupil si svobodu

Abych

»Obraze

dobral

z

již

svatoovi-

okolí

m.

hornickou« a dal kopati; každého kovkopa však vytáhli z dol mrtvého. Toho se lidé lekli a nechali dol. Teprv po padesáti letech poali znova kopati a dokopali se uhlí. To od té doby se tu tží. »Starou knihou«, kterou B. Nmcová má na mysli, je nkolikrát již príležit citovaná »historie« mariánského poutního místa Svatoovic, »P r opotok vod na nejvyšších pahrbcích panství Náchodského u-

spšný

prosted polí Svatoovských všem potebným a chudým hledajícím vod užitených Mariánské pomoci hojn se prejštící«, sepsaná a vydaná r. 173G od Davida Antonína Nyvelta, úedníka panství náchodského.

Aspo

tolik tu historického

materiálu (smín\e-li tak nazvati hájkoviny

Ny-

ho mohlo staiti Božen Nmcové k vytvoení povsti. Dle Nyvelta Svatoovice založil Bartolomj Svatoovický (»v jazyku nmeckým Schwadewicky«), dvoenín a man rytíe Albrechta z Trautenberku, zakladatele Trutnova (6Q a n.); za zázranou studánkou svatoovskou jsou hory bohaté uhlím, na právo, hledíc od ní k Svatoovicím, kdysi zlatonosné hory áslavské^") a Suchovršické (»ty okolo léta 1058« tedy za asu knížete Spytihnva« dle B. Nmcové »skrze vydávání hojného množství zlata v rozhlášené povsti byly a pes dv st lét hojn florirovaly«), v levo zase stíbronosné kdys hory »Rtínské«, (»kdež posavad dl stíbrný se nazývá«); zlaté a stíbrné doly »skrze vojny a jiné bohu nejlépe povdomé píiny« zpustly, že po nich do nynjška zstaly jen »staré štoly a šachty«, »Marianskému ctiteld« však ztrátu, »jak zlatých tak stíbrných v ty místa bejvalých zemských poklad« nahrazuje zázraná studánka (t. 109 110). Nesvádla zmínka Nyveltova o »jiných bohu nejlépe povdomých píinách«, pro nž zpustly zlaté a síbrné doly svatoovské, k výmyslm o ztrát rudných pramen pro zbujnlost obyvatelstva a o smrtonosnosti odkazuje k hotové již njaké takové podolování v starých šachtách? vsti, jíž pak dobrala se B. Nmcová a již slouila s tím, co si zapamatovala z Nyvelta? Dnes se z toho ze všeho v Svatoovicích jen ví, že u Suchovršic prý se dolovalo zlato; jsou tam opuštné rudní doly a staré haldy. V pohádce »0 N e s y t o v i«''), která dle Vine. Vávry'') spolu s temi povstmi otištnými ve Vele 1844 prý pochází »z okolí kosteleckého a veltovy), co

—

—

—

i

i

vbec ") '") ^') "")

17'

z

Podkrkonoší«, není naprosto nic lokálního.

Uv. Spis,

IX., 99. Místní jméno to na Svatoovicku je nyní neznámo. »Nár. báchorkách a povstech«, uv. Spis, VI., 207—219.

V

Vine. Vávra, Božena Nmcová,

4.

259

návštv v Ratiboicích r. 1844, bezpochyby asi práv poznala Tellerovy povsti z Náchodská, u dvou pak Ludvíkovy verse jich, dost možná, že z vypravování Ludvíaspo kova. Vypravovala je ejkovi, provázejíc jej okolím a na jeho podnt jala se je zpracovávati: povst o silném Ctiboru z prvk Tellerových, Ludvíkových a svého fondu, povst o devíti kížích z prvk shledaných u Tellera, z eské ballady o nešastné svatb a Štpnikovy »moravské povídky« o devíti kížích na Bítešsku. Tetí její povst »Rousín« (= »Rozkoš«), je-li pímo z podání (není-li též z úst Ludvíkových), s pedchozími dvma souvi'5Í prvky knižními. I pozdji však zpracovává v »národní povsti« (t. j. u ní v povsti, jak by je národ mohl míti) podnty pvodu cizího: dle Tellera a Ludvíka skládá povst o založení kostela boušínského, dle Nyvelta povst o dolech svatoovických. Tradiními kusy, rukou umlou nedotenými, jsou u ní jen pouhá themata povstí (na p. chvalkovických) jí udaná, na nž až úprava nesáhá. Zmny, které látky její (i první) pi jejím podání zakoušejí, ukazují znanou fabulaní schopnost. Nejsou to jen nové lokalisace (bydlišt Ctiborova, Hemanova a Hemanovy nevsty), nýbrž prvky podstatn mnící tradici, co B. Nmcová do svých pedloh vnáší: úeln sesiluje a seslabuje (»Silný Ctibor«), splétá rzné motivy v jeden celek. Má smysl pro pianenou motivaci. Fabulaní sklon pi tom psobí, že pro motivaci si vymýšlí staré pomry: starý prý zvyk rytí, chovati si panoše neb obry, nechati je za sebe zápasiti a vítzi za pemoženého zaplatiti (»Silný Ctibor«), svatby bez dlouhého vyjednávání a ohlášek (»Devt kíž«"), dobu, kdy kletby »mnoho platily a s ertem žádná hraka nebyla« (»Rousín«), nebývalý nikdy rozsah panství »turyského« s nebývalou nikdy vsí Turyní (v »Babice«). Je v tom rozumáství, jež je zvlášt pak patrné v úprav povsti o boušínském kostelu. Již v prvních tch povstech je vidti vlastenku (mní Ctiborovo vítzství nad sokem echem ve vítzství nad zpupným Nmcem, za njž kde kdo svou dobou bez potomní interpretace v »Babice« pokládal jejího »cizince«) a rovnž v nich již je vidti potomní básníku hluboké lásky k idealisovanému jí lidu (upozoruji na její pojetí riesenburského siláka, na to, že matka Hemana z povsti o devíti kížích syna neproklíná, když pes její domluvu chce jeti pro nevstu, ani že kletbou nevítá nešastné nevsty, jak tomu obému je v eských vana to, že nespravedlnost Strakova k lidu riantách ballady, a upozoruji dost možná piinním spisovatelky nespokojivší nenechána bez trestu se tím, co z povsti o rybníku »Rozkoši« nutno na vysvtlení jeho jména). Její povsti z Náchodská tím vším (mimo skizzovaná jen nkterá themata a snad povst o rybníku »Rozkoši«, v té nejmén je umlým prvkem zkonkretnní osoby zakladatele rybníka) nejsou ovšem reprodukoNejpozdji o své

o

ní,

Nmcová

B. z nich též

dj

i

—

i

a

vrn

") Takovou svatbu má také babika se svým Jiím (»Babika«, uv. Spis 11., 240 až 247); o jejím román lásky viz ostatn fcuillcton (s nkolika hrubými chybami otištný) v »Lidových Novinách«, XX. 1912, »Pravda a báse o babice B. Nmcové«, IV. v ís. 110. z 23. dubna.

mj

2bO

vanou

tradicí,

a už na

nýbrž unilé povídky, skládané a vypracované se zetelnou této tvorby místy zdailou snahou uhoditi v tón prostého

poátku

vypravování lidového. Místní znalost její není pesná (jak ukazují mylné pedstavy o tvrzišti litoboském, Rousínu, devíti kížích*"). Pee spisovatelského poátenictví ovšem prvníni pokusm jejím vtišténa, už nkterými nesrovnalostmi (pi jmén Ctiborov a umístní jeho chaloupky, v zapomenutí Ctiborov na slíbené vdro vína, v nedostatku vztahu mezi pavyprávným, mezi povstí o rybmiilníkem u devíti kíž a djem o náhlá výenost hluchoníku Rozkoši a jejín\ nadpisem prvým Rousín) nmého dvátka v racionalistické pozdní povsti o založení boušínského kostela je skípnutím koleka v jemn jdoucím stroji, sotva komu slyšitelným. Jméno spisovatelino a ovšem stopy geniálního ducha jejího v podání již prvních povstí psobí, že jejími versemi vytištny jsou neb prosáknuty verse pvodnjší z tradice lidové, (tak asi je se starším podáním o rybníku Rozkoši, které sotva je bez prvk umlých). K témuž možná kult její povsti o devíti kížích (aspo jeden z mých zpravodaj její pispje píše se zetelnou nechutí k odchylkám od verse B. Nmcové, že »celý kraj už naokován Hankovskou Hrašovinou«, t. j. Hrašovou versí o devíti kížích). Mimo okolí Visemburku tam, kam povsti z Náchodská pijdou známa jest jist tato povst (jako jiné její jen prostednictvím knihy, povsti z kraje, jenž našemu vzdlanci je krajem Boženy Nmcové a Aloisa Jiráska) jen ve versi její. Povídky její mohou, jak v jednom pípad (»Silný Ctibor«) jisto, už býti vneseny v jiné, odlehlé kraje (na Svojanovsku) v tra-

nm

—

i

i

i

—

—

i

s osobitými zmnami (nabýti zaznamenávány. Rozšíily se tak s jejím jiným dílem jist proto, že »spchala na pívtivé stezce pravé isté poesie«, nechavši »povinnost historika« nkterému z pozdjších svého kraje.

lidovou a tu jako majetek lidový a místní

dici

proti

pvodnímu znní)

syn

Jiné doklady z »Babiky« v uv. íeuUletonu IV. (Lidové Noviny, XX., 1912, . 110. z 30. dubna). *")

Nmcové«,

mém

»Pravda a báse o babice B. dubna) a V. (tamtéž . 117.

z 23.

261

JAN VOBORNÍK:

POHÁDK7 A POHÁDKÁI. Poznámky k eským pohádkám Boženy Nmcové.

V

Nmcové

jest mnoho djinách literární a umlecké innosti Boženy stránek, které vzbuzují srdený soucit s autorkou a lítost nad jejím dílem; ale nic té lítosti tolik nezasluhuje jako její eské pohádky. skou pohádku stíhá vbec osud ku podivu nepíznivý ode dávna až dosud. Zprvu si jí dlouho nikdo nevšímá a když nastanou asy, že se musí sbírati, není tu. než asi jediný lovk, který to dovede. Jediným

e-

poádn

tím

lovkem

mu

dílo nikoli lidové, ale své.

byl ovšem K. a že vybídl k práci

Erben;

pochopitelno, že si hledal pomocníky Nmcovou, jakmile se s ní seznámil. Zdali jí dal njaké pouení o poteb a cíli sbírání pohádek a jak se má provádti, o tom nevíme, ale zdá se, že nedal žádného. Aspo mu Nmcová na jeho vybídnutí nepodala prostého, ale pesného materiálu pohádkového, o který Erbenovi hlavn šlo, nýbrž texty pohádek hotov zpracovaných. Podala J.

jest

Tak tomu Erben správn rozuml a texty jí opt nevíme. Havlíek správn

Zdali pipojil pi tom njaké pouení, usoudil pozdji, že jsou eské pohádky vrátil.

Nmcové výrobek básnický. Pravda byla tedy poznána, ale nedbáno jí nikým, ani Nmcovou. Zaala svou dráhu na poli pohádkovém jako povolaná básníka, ale officieln platila jen za sbratelku, a tak se k ní též eský svt literární ml. Zaali pohádky jeli kritisovati po stránce pesnosti a pvodnosti, žádáno na ní doklad, výtky se jí dlaly atd. A všecko to neprávem. Pomr Nmcové k pohádce byl pvodn zcela jiný, umlecký. A romanticky básnický. Když se v dob elakovského stavly základy novoeského umní slovesného pomocí tradice lidové, mla míti v stavb té úastenství též pohádka, ale místa se jí dostalo v ton^ velmi nnálo. Bylo ovšem potebí pedevším nasbírati potebného materiálu. Ale kdo uml sbírati? Kdo ml pípravu filologickou, esthetickou, mythologickou a kritickou atd? Jen Erben. On také skoro sám jen uml pohádky užíti k umleckému tvoení básnickému. elakovský mu pomohl jen jedinou balladou; více mu záleželo na ohlasu písní, na umní napodobeném. To bylo málo na základy nového umní

národního. Bylo potebí více, nežli studií; bylo potebí romantismu celého, nenuceného, upímn životného, individuáln subjektivního. Doba Májová pivedla dlouhou adu všeho druhu; pohádka se hlásila stále, ale marn. A byla-li tu a tam vyslyšena, byla odbyta matnými pokusy. Kdyby byly šly vci ádem pravidelným, jako jinde, byla by se na p. v umní Mánesov mezi typy, kroji a studiemi rznými objevila také pohádka. Hálek se doma naposlouchal pohádek dosti, ale pak na ni v literární innosti sotva vzpomnl, nebo »Pohádky z naší vesnice« nejsou pohádkové romantice žádnou splátkou. Hlavní vcí v nich jsou figury a reální život. Jen

umlc

262

u Heyduka se pohádka platn ozvala »Dédovým odkazem. « Jinak bylo všecko zachváceno cizinci vlivy. eská pohádka nemla oddanjší duše básnické vedle Erbena nad Boženu Nmcovou. A naopak díví dušo Nmcové nemla vlastnjšího útoišt, než byla pohádka. Pohádka byla všemohoucím arodjem, jenž oím jejím touhou neznámou rozzáeným dovedl pikouzliti svt krásy žádoucí a vytvoiti dje, jejichž by byla sama nejznamenitjší hrdinkou, šastnou a krásnou. Pohádka k ní piskoila jako vrná družka hned, jak vstoupila z Erbenova podntu na inné literární pole. Pohádka byla výbornou formou, v níž mohla mladá spisovatelka vyhovti potebám své bohaté duše, naplnné vzpomínkami na obsah toho, co slýchala a etla, duše roznícené v obraznosti, touhách a citech, ale málo, velmi málo pouené o vcech lite-

vdeckých, a málo zkušené. Pohádka jí nemla býti, jakož byla, východiskem k lidovému realismu a pedmtným povídkám, nýbrž k tvoení individuáln subjektivnín\u, v nmž by našla formu k vtlení sebe samé a odtud teprve postoupila k lidu. Nedošlo na to. Vytvoila dvé pohádky své, vlastn jen jednu (Jak Jaromil k štstí pišel) a dál už se jí nechtlo. Ani nemohla, nebo se kolem Z politeraturou pekážek, že jich nezmohla. ní nahromadilo životem rárních a

i

mly

mla

jen trápení se všech stran. duši pinášeti oblažení, Nepouena o pravé povaze svého nadání, zmatena v pojmech o tom, co je národní a co lidové, sbírala ubohá a sbírala hez pípravy, sama sob jsouc uitelkou a vdcem, bez cíle, jehož nemohla znáti, a to, jí do-

hádek, jež

ím

mla

zahradou sn, zpovdnicí tužeb a cvinou školou umní a slohu, uložila svým nekoneným, rozsáhlým a trplivým dopism, koisti vtr, pochybných pátel a náhody. A když už se vnovala pohádkám sbratelsky, mlo se jí dostati tolik pízn a podpory, aby mohla to, co z poátku nejsouc pouena nedovedla, pozdji opraviti. Z poátku totiž psala pohádky jen z pamti; vybavovala je ze vzpomínek pomocí obraznosti a pamti; takové vybavování nedá n'c vrného, všecko se promní, zmíchá a zbarví dle subjektu. Kdyby byla mla hned zprvu úmysl tvoiti pohádky jen své, bylo by to dopadlo dobe, nebo by se byla vyhnula všemu, co jí bylo nejasné a nepístupné. Ale chtjíc vybaviti pohádku »národní«, nutila se skomponovati rozptýlené souásti dle vztah, jež se jí daly nalézti. A tu ovšem vznikaly chyby. Nmcová nemla pro všecky druhy pohádek stejné nadání; kouzelné jí byly nejpirozenjší. S bájeslovnými si nevdla asem rady, zvlášt zprvu. Byla zvyklá tšiti se v pohádce arovnými výjevy, rozkošn snivou nálador a blažeností lásky a soucitu; stopovati symboly, tušiti význam bájivý a dle toho dj pohádky íditi, tomu se musela teprve od slovenských pohádek uiti. Po slovenských pohádkách byla by dovedla eské pohádky zcela jinak vyprávti a daleko lépe jim rozumti. Píkladem budiž pohádka O zlatém kolovrátku (Národní báchorky a povsti I. Vyd. V. Tille. NDM.). Zaíná: »Chudá vdova mla dv dcery, dvojata. Byly si velice podobny, do nerozeznání. « Kdo to vypráví? Nikoli

hádka

býti,

263

rozumectvím oblouzená obraznost. Aby si nepravou ženu, musí si býti sestry do nerozeznání podobny; aby to bylo možno, musí to býti dvojata a tedy obé vlastní dcery téže matky. Že tím nastává psychologická nesnáz, jak vy-

pohádka lidová, nýbrž pan i
Nmcové

dáti podstriti

a ukrutnost, na to se nedbá. Vražednice vezmou sebou do zámku. Pro? Protože by kníže podstrenou ženu neml tak rád, kdyby nco od pedešlé ženy nebylo v dom! Erben praví »a jich nkdo nepndlál« v duchu ryzí pohádky: Obšírná povídavost, dlouhé vyjednávání, obadné námluvy, to jsou svtliti

matinu nelásku

oi, nohy, ruce

s

—

vady zcela vedlejší. Takové obšírnosti Nmcová našla v nmeckých pohádkách romantických, v Tisíci a jedné noci a jinde. Pohádky slýchané doma (od babiky) nebyly patrn takové, aby jí strunost a jednoduchost

dojmem do pamti jakožto vlastnost význanou a dležitou. Jak dovedl Erben pohádku »Zlatý kolovrat« vyprávti, každý ví. Sám poznamenává, že zná též podobnou versi jihoruskou. Jmenuje se »0 krásné vštípily

a zlé bab«. (Vybrané báje a povsti . 85.) Snad má tato jihoruská verse zásluhu o krásu Erbenovy pohádky? Nikoli. Jihoruská ta pohádka vyniká struností až nemilou, ale ani tak se nerovná nedokonalé pohádce naší Nmcové. Jest to verse njak divn zmatená. chaloupce u lesa žil muž a žena, nemli dtí; pak se jim narodila dívka na div krásná; zalíbila se carevici vezl si ji dom. »I byla s ním baba njaká (í) a mla dceru. Na cest carevic poodešel nco si tam zastelit ííí)« Zatím baba žen jeho vypíchala oi a hodila ji do jamy. Nalezl ji njaký (í) ddeek atd. Tuto pohádku nechutnou zapsal Erben; nemáme pohádce Nmcové s nimi nad onu tolik vyniká, pinárádi odpustit její nedokonalosti, když šejíc v sob zcela dobrý tvar té pohádky tak, že se tím o krásu pohádky

pann

V

i

i

Erbenovy velice zasloužila? Pohádka O erné princezn

opravdu zkažená, nepodaený slepenec. jednak si nedovedla poradit s její bájeslovným obsahem, jemuž asi nerozumla. Nevdla, co je princezna, pro je erná, ím zblá, co je arodj, co železné škorn. Ubohý princ je nosí na zádech, místo aby v nich chodil a je dlouhou poutí roztrhal. A na konec oba milenci zstanou v podsvtí, ježto se jim svt omrzel. Slunce tedy nevyšlo, jak mlo vyjíti, den nenastal; háj zanikla. Pohádka O Jozovi je rovnž zkažena neporozumním. Nmcová všude hledá a nalézá zjevy ethické; princeznu léí z duševní nemoci, z hrdosti; pomocníci Jankovi mají býti mravenci, ptáci, ryby; místo toho má pohádka mravence, erty (í?) a kapra. Jezerní kapr loví moskou perlu (í), ert pináší z pekla zlatou rži (!) atp. Nkdy si Nmcová pokazí krásnou pohádku pílišnou stydlivostí. V pohádce O tech bratích, sedí princ u spící princezny ti dni tiše a svat ekaje, až se probudí. A ta princezna ho pak hledá, jakožto otce svého dí-

Nmcovou

tu jednak zradila

je

pam,

tte, atd.

Pohlédnme na záhadnou pohádku tech zlatých 264

jabloních.

Jakub Malý

jí

O

vod a vzala z Tisíce a jedné

mluvícím ptáku, živé

vyetl, že

ji

noci.') Nmcová ho zprvu chce dovésti k selce, která to vyprávla. »Ale když elakovskému jmenuje na jeho žádost, které povídky ze své sbírky slyšela v lidu vyprávti, neuvádí ani této,« praví V. Tillc (B. N. str. 75.) bez poznámky. Jakub Malý neml sice práva vyítati (praví Tille), ale snad ml pravdu? Pohádka ta se skuten ve sbírce Tisíce a jedné noci vyškytá. V úplném vydání (Dr. Gustav Weil, Bonn, 1897. III. 274) má název »Geschichte der zwei neidischen Schwestern.« Jest to pohádka velice rozsáhlá, vypadá jako román. Podstatné body jsou: Perský král Chosru ml rád noní dobro-

Jednou naslouchal za dvemi domku na pedmstí, co si povídají Svovaly si, koho by si která pála za muže. Nejstarší si pála starší královského pekae, druhá kuchae, nejmladší krále samého. sestry byly obyejné mlsné ženské podle tch pání; ale tetí to myslila velmi vážn, nebo pravila: »Porodila bych mu prince, jenž by ml kadee stíbrné a zlaté, plakal by perlami a smál se ržemi. « Tato znamenitá vta je o sob tak krásná, že by se hodila do bohatýrského zpvu, a zjevuje díví je ostatn také zachován hluboký povahu opravdu bohatýrskou. V té smysl, kus pohádky pvodní, staré, nebo Tisíc a jedna noc má vci rzného stáí, ale znamenit zuniformované. Bájeslovná tradice perská a indická zde utrpla v šat musulmanských Arab mnoho zmn. družství.

ti sestry.

Ob

vt

Jak patrno, jest to vta tak dležitá, že se na ní staví všecka další pohádka. Krále Chosra vším právem tak uchvátila, že si tu dívku vzal za ženu. Kdyby bývala Nmcová etla toto úplné vvdání »Tausend und eine Nacht«, nikdy by nebyla smla tuto vtu vynechati, ani ve jménu své veliké delikátnosti. A hle, všecka zpracování té pohádky, jak je teme v rznvch malých »výborech« z Tisíce a jedné noci, mají tu vtu, ten krásný slib dívin, vvnechánu. Nejmladší sestra si v nich peje krále, aby mla šaty,, perly, diamanty, a tím se stává práv tak nicotnou ženštinou, jako její sestry. Kde vzal ubohý král Chosru píinu a chu tuto chudou fiflenu si vzíti za ženuí Jaký zaátek, takové pokraování. »Zpracovatelé« se postarali, aby celá pohádka nestála za nic.

eské Vele,

Když

Nmcová

proti

naení nepodepsaného

ís. 58. z 21. ervence 1846, se ozvala dKvt, podal tento o dosahu své výtky ís. 88. z 25. ervence 1846, str. 354., toto »V y s v t 1 e n í paní týkající se posudku 4. svazku báchorek jejích«: Jest skuten líto, že náhodné nedorozumní pimlo Vás k odpovdi ve Vele na mé vyknutí, že jedna z báchorek Vašich jest vzata z Tisíce a jedné noci. Nemyslil já tím, jak Vy se domníváte, že jste ji opsala z eené sbírky, nýbrž chtl jsem ji tím toliko vyznaiti co báchorku pvodu východního, tedy do sbírky báchorek nenáležející. Zném i onu podobnou ve Kvtech, i vím, že se ona, jakož i mnoho jiných, od lidu našeho vypravuje; le ne všecky povídaky, které od nho slýcháváme, nazvati se mohou národními. Povídky o Enšpiglovi, krásné Majolcn, Genovef a množství jiných kolují v lidu obecném od úst k ústm, ale nikomu ješt nenapadlo, jmenovati je u nás národními. Proež potebí jest, bedliv uvažovati, co našeho jest a co cizího a toto z oboru národnosti vymezovati. Douíám, že tímto vysvtlením dokonale vyvrátil jsem Vaše kivé domnní, jakobych Vás nespravedliv z plagiátu byl vinil. Posuzovatel Vašich báchorek. *)

razn

ve

Kvtech,

v

referenta

Božen Nmcové,

mn

národních

265

Text

Nmcové

vypravuje, že v jednom

král (beze jména); chodil

mst

byl mladý, svobodný v noci) a zahradník byl pstoun zavrže-

po zahrad (zmna: místo po

zahradníkovy dcery mluviti. (Zmna: ných dítek). Nejmladší si pála samého krále. slyšel

mst

»Mla bych pkné šaty, dobré cukrovinky.« Tedy také znní zkažené. V nmeckých zpracováních podána; text Nmcové má jsou jména zachována, vtšina okolností mnoho odchylek a z nich nejvýznanjší je tato: V nmeckých textech dá král královnu do žaláe prost uvznit; pohádka Nmcové vypravuje, že daly sestry královnu v žalái u lesa zazdit. Tato ukrutnost je karakteristickou známkou pohádek eských (slovanských); Nmcová by si ji nebyla vyAle pro ji myslila, tedy je to pohádka, kterou opravdu v lidu slyšela'). býti, že jí dal nelakovskému neoznaila za lidovou? Zcela snadno který pítel nahlédnouti do takového »výboru« a že ji pak sama za lidovou neuznala. V lidu ji našla a pece ji nesmla za lidovou vydávati. Co pomla nesnází pro zmatek pojmí Jakoby v pohádkách evropských nebylo rozseto na sta vcí indických, egyptských a jiných, jež vesms nalézáme v Tisíci a jedné noci, a jakoby v tradici našeho lidu nežilo daleko více živl cizích, než domácích. Obsahem se nerozlišuje národnost pohádek, než velice zídka, ale formou. Snad zaslouží pipomenutí, že pohádku zmínnou má také J. K. z Radostova pod názvem »Vyplnné pání«, ale slyšel jí jenom kousek. Za to v srbských národních pohádkách se te pod názvem beránek« velmi origináln a pkn. Carskému synu se nechtlo ženit, dokud ve snu neuvidí dívku, která mu ekne, že bude jeho štstím a že mu porodí prince s hvzdou na ele atd. Tu je hned slyšet pravou pohádku z úst pravého pohádkáe. Také velkoruská pohádka si vede s podobnou ryzostí (Erben, Vybrané báje, . 86.). Možno tvrditi, že tato srbská a ruská pohádka, pes to, že jsou jen struný a že si vedou skromn, jsou cennjší než nádherná jejich píbuzná v Tisíci a jedné noci. Pohádky a pohádkáií Další bolest Nmcové! Už pravých pohádká v echách málo zastihla, ani na Chodsku jich nebvlo, jen vetché zbytky. Kdyby bývala mla takové pohádkáe, jako na Slovensku, vypadaly by eské pohádky její jinak, ímž ovšem není ješt nic eeno stran dialektu. jídla a

vrn

mže

»emý

.je

*) Touž pohádku, jen málo zmnnou, nalezl a ve sbírce Slavie (T878) uveejnil Tomáš Skrdle. Nalezišt se jmenuje Pleše u Kardašovy a pohádka »0 králi, tech sestrách a o ptálcu zlatohlávku«.

eice

266

MILOSLAV HÝSEK:

PRAMENNÝ píspvek K 4.

Posílajíc

,,BABICE''.

ervna 1855 brnnskému svému

biku«, Božena

Nmcová

píteli Helceletovi »Ba-

mu v dopise asto již Hynkov smrti, když na mne

napsala

citované o jejím vzniku: »Po všechny tžkosti, choroba, zármutek, bída, klam v lidech, jež jsem za pátely držela vše to když na mne doráželo a mysl moji tížilo, našla jsem v spisech svých lístek, na poznamenán byl plán k »Babice« již od tí let. s vtším a vtším zalíbením, a jako njaká fáta morgana zane tu pede mnou vystupovat luzný obraz údolíka, do nejmenších podrobností, a v tichá domácnost Proškovic rodiny, v níž babika hlavní osobou. Nemohu to ani povdít, jak mne tenkráte vzpomínka ta, unášejíc mne z trudu života do utšených dob mládí, umírnila, potšila. S chutí pustila jsem se do práce; libost' moje na osob babiky je vinna, že jsem na ostatní osoby se ohlížela a tak je nelíila, jak by se patilo. Také panuje v »Babice« pílišná leckdes rozvlánost, a mnohé, mnohé ješt chyby má, ale jak jsem již ekla, podruhé s Mepším se vytasím.« obdobn psala po šesti dnech, 10. ervna 1855, píteli vídeskému, Šemberovi: »Zaala jsem v tom pracovat po Hynkov smrti, v nejtrapnjší dob mého života když mne omrzelo v svt žít.« Nejstarší syn Nmcové, talentovaný Hynek, zemel 19. íjna 1853: »Babika« tedy byla psána od konce tohoto roku. Z toho, co Helcelet psal do Prahy píteli Hanušovi 19. ervna 1854, že totiž Nmcová mu nepispje do »Koledy«, »ponvadž „Babika" obšírnji vypadla než myslila«, usuzuje vydavatelka »Babiky« v Laichterov sbírce »eští spisovatelé XIX. století«, M. Gebauerová, že Nmcová »asi nemla v plánu tak obsáhlý spis, jako je »Babika«, že snad mla na mysli jen njaký delší obrázek«; Gebauerová ve svém úvodu zárove se dotkla problému, který nutn zaujme literárního historika, jenž etl citovaný list Helceletovi o lístku se starým plánem: »co bylo pímým podntem onoho plánu, není známo.« Nepovídá to ani S. Podlipská, když ve svém životopise Nmcové líí, jak nedlouho po svatb K. Svtlé Nmcová jdouc k ní s Podlipskou na návštvu temnou, spletitou chodbou, »náhle se zastavila, stiskla ini vášniv ruku a pošeptala mi: ,Poslouchej, mám plán k nové práci, jen že je to již jasné.'« Nebo Podlipská vynevím ješt, co to bude. Ale ve pravuje dále: »Více nemohla mi íci pro tu chvíli, jakkoli jsem naléhala, prý po chvíli spchaly za plna dychtivosti a interessu a také radosti«; hluboce dojata.« divn a vzrušena, a Mužákem, »Nmcová já Nmcové, podle zprávy že na lístku 7. ledna 1852; _ Svtlá mla svatbu mla plán »již od tí let«, spadala by první myšlenka na »Babiku« do konce r. 1850. Neshodují se tudíž oba údaje. Je to pochopitelné. Podlipská byla tehdy ješt velmi mladé, romanticky naladné a vzntlivé dve, jež mimo to rozhodn nemohlo tušiti, že z Nmcové bude velká spisovatelka,

vty

—

nmž

tu

—

nm

mén

ním

A

—

pvodn

mn

ob

267

a tak jist

jí

aby se mohla po letech celý píliš romantický ráz o tom, že Podlipská jen pikrášlila a rozvedla

v mysli ono sdlení neutkvlo

pesné upamatovati na jeho dobu jejího

vypravování

svdí

a podstatu;

tak, již

V

Obrazy venkovského

života.

od

Boženy fimcové *

Jgut

/^^

c)tí^

w^jV Tisk a náklad

Fráze,

Jarosílava Pospíšila.

1865. Titulní

list

prvního vydání »Babiky«.

njakou neuritou vzpomínku. A ani Nmcová, jak víme, není ve svých asových údajích z rzných dvod píliš spolehlivá: její »ti léta« prosté znamenají, zvlášt když o nich mluví po nových dvou letech, že mla na h'stku poznamenaný njaký starší plán a nikoliv i)lán už ti roky starý. 2b8

pibližn

Ale z obou sdlení jest patrno, že mžeme klásti první zárodek »Babiky« do poátku let padesátých. Do této doby Nmcová nevytvoila svéráznjšího a celistvjšího umleckého díla. Její spisovatelské nadání bylo ješt prudce zmítáno zejména dvma theoretickými zájmy, národopisným a spoleenským, za nimiž však stále vystupovalo pozadí sladkých vzpomínek na dtství a neukojené touhy po životním, zvlášt erotickém štstí. Erben, Celakovskv- a Hanuš otvírali jí neznámý výhled do svta prostých eských lidí, Nebeský, ejka, Amerling a Klácel obraceli její chápavou pozornost k reformním ideám sociálním. Nmcová snila, sama ubíjená dosavadními pomry, o novém jae lidstva, jež nutno pipravovati úsilnou inností vzdlávací; ovzduší, jež poznala za pobytu pražského, drazn ji upozornilo na význam výchovy, který byl seznámila s nadšeným a nev jejích oích ješt zvýšen, když se praktickým utopistou Klácelem. A tak mísí-li se do jejích prvních ethnografických a cestopisných obrázk obas nkterý novellistický moment, první její belletristické rty nevybavují se ješt ze zajetí polovdeckého jejího úsilí: platí to pln o »Dlouhé noci«, »Domácí nemoci« a »Obrázku vesnickém« z let 1846 a 1847, a ješt ani »Baruška« z r. 1853 (vlastn 1852) není než romanticky zbelletrisovaný sociální a vychovatelský sen ženy o smutném osudu prosté služky. Z tohoto rázu celé této tvorby je patrno, že Nmcová v prvním plánu »Babiky« nemohla míti na mysli ryze umleckého genru, jaký znamená jeho pozdjší provedení. A svdí pro to jiná okolnost. Klácelv návrh na zalobrnnském »Týdenníku« Když r. 1848 vyšel v žení bratrstva, jež by pipravilo pdu k uskutenní všeobecného lidského Nmcová se svým manželem. blaha, pihlásila se do nho z Nymburka Nebylo to náhodné: její pihláška svdí, jak hluboce byla zaujata spole enskými problémy a jak odhodlan se chápala každé píležitosti, aby mohla spolupsobiti k jejich rozešení. A její zaujetí nebylo jist zmenseznámila s Klácelem a jeho páteli, šeno, když se pozdji v Brn naopak: již svou spoluprací na moravské »Koled«, vydávané Národní Jednotou, brnnským ohniskem tchto reformních snah, ukazuje, že se ješt zvýšilo. I Klácel kladl velký draz na výchovu mladých lidí, byl domácím uitelem v brnnských rodinách a paedagogické záhadv zajímaly ho pln ješt ped odjezde^m do Ameriky. I Nmcovou se snažil známými svými listy, jež otiskoval v »Moravských Novinách«, vychovati pro svoje myšlenkv- Proto jí z Brna posílali rzné knihv; jest nepochybno, že mezi nimi byla Pstounka, kterou r. 1851 vydala práv Národní Jednota. Autorem »Pstounky« byl tehdy nejmenovaný olomoucký professor porodnictví Dr. F r. o š n e r. Byl z Dol. Mrae u Konopišt, kde se narodil 25. ervence 17Q7, a studoval v Praze. V Olomouci byl inný jako horlivý vlastenec. O vzniku své »Pstounky« vypravuje sám, že je to »výplod fantasie, povzbuzené slavností opatrovny v Olomouci, jížto pítomen byl«. »Mne pronikla myšlenka: Kéž bychom podobných ústav

dvrn

i

i

dvrn

i

i

M

2ó9

odpov,

v naší milé vlasti více mlií« praví dále. »I pokusil jsem se o jak by se as dala myšlenka tato pi nynjších pomrech uskuteniti.«

»Pstounka« jest tedy spis tendenn paedagogický. V první obsáhlé jeho ásti, nazvané »Pomnnky z mého pacholetství«, autor vzpomíná »pstounky« Dorotky, jež byla za jeho dtství milákem dtí v jeho rockého žáka« líí, jak dišti, obšírn ji charakterisuje a ve »Strastech její psobení bylo dtem i rodim vítáno. Rovnž obšírná je ást druhá, popisující dopoledne a odpoledne »Jednoho dne s pstounkou«. V tetí ásti autor shrnuje její innost za »Jeden rok s pstounkou«, a temi strunými kapitolami následujícími vykládá, »Kterak se stala pstounka mládeži a obecenstvu prospšnou« a »Pro dítky ku pstounce tak rády chodily« a konen své pokyny, z toho všeho vyplývající, dává »tenán na uváženou a k povzbuzení«. Tžištm knihy Mošnerovy jsou první ti ásti. Mošner, stoupenec Komenského, rozohnil se na jednom míst pro názorné vyuování, a aby jeho láskyplný návrh získal tenáe, sám názorn svými vzpomínkami pedvádí mu význam podobné pstounky pro výchovu venkovské drobotiny. Ale tím práv odbouje od theoretisování, od paedagogiky k belletrii. Jeho vzpomínky nejsou ovšem samy cílem, nýbrž mají úel; proto v nich nahromadil množství detail, jež rychle vystídává a jež ve skuteném život pospolu neexistují, ale tak je jeho kniha etbou zábavnou a jednotlivosti pes tendenní stylisaci mají ráz belletristický. A tato kniha byla pravdpodobn popudem prvního plánu »Babiky«. Mošner zadal její rukopis brnnské Národní Jednot již na konci let tyicátých darem. Neuml správn esky psát pi svém vlastenectví, pojmenoval svj spis »Schovaka«, a pvodní jeho zpracování bylo stylisticky nedokonalé. Proto byla »Schovaka« pikázána filologickému odboru Jednoty k revisi a vyšla teprve jím upravená pod novým titulem. V tomto odboru byl dležitým initelem Klácel, a nová práce váženého olomouckého vlastence pi skrovné literární produkci moravské a pi všeobecném zájmu o vychovatelství a sociální otázky vzbudila jist mezi brnnským lenstvem Jednoty znaný rozruch. A práv v dubnu 1851 byla když nenacházíme v zachované korrespondenci její B. Nmcová v Brn; a pátel zmínky o »Pstounce«, jest pravdnepodobné, že by nebyla v Brn nepsali. na Mošnerv spis upozornna. Ani Helcelet s Hanušem si o Mimo to korrespondence Klácelova, kde bychom takovou zmínku nejspíše hledali, není dosud známa. A že Nmcová »Pstounku« znala, jest patrno vyniknou etné podobnosti. ze srovnání jejího s »Babikou«, pi

M—

i

znan

i

nm

nmž

Jest to

již

vzpomínkový

ráz obou, jejž vidíme

hned na poátku:

Mošner:

Nmcová:

— tomujest tedyjižhezkydávno — žila v mé

Dávno, dávnojižtomu,

jsem posledn se dívala do té milé mírné

otiné, malé to ddince, obstóriá vdova,

tváe

Za mého pacholetství

jménem Dorotka 210

atd.

atd.

co

Babika i Dorotka byly povahy píbuzné. Babika byla »staroe§ka«, Dorotka rovnž ráda vyprávla o eské minulosti a na stn mla podobyly rádkyn celé vsi, ob milovaly zejména bizny slavných ech.

Ob

vnek

Vití

ped

Kristlinou

svatbou.

Hlustrace

Kvidona Mánesa

k

»Babice«.

Erinnerungen 1858.

umly

A ob

svých styk využily k zušlechtní se projevila jejich znalost života, ktedovedly se sbíraly léivé byliny. dokonale stýkati se všemi lidmi, byly štdré k chudým a ubohým. Mužové dti,

s

nimiž

zacházeti.

dtských duší. Pi každé píležitosti rou dokumentovaly píslovími.

Ob

Ob

271

po svém zpsobu zaídily svou milovaly pírodu a uily ji chápat své svence, jež rády vodily do pírody: ukazovaly jim nádheru vzbuna p. ryby a drbež pírodních partií, uily je milovat zvíenu hlásaly drazné potebu odevzdazovaly v nich lásku k rodnému kraji. nosti do boží vle a byly hluboce vící. Ale vedle všeobecné této charakteristiky, jejíž doklady jsou namnoze velmi podobné, jest ada spolených jednotlivostí. Tak Mošner líí život ve vesnické škole, uitelovu práci a nevázanost mnohých hoch obdobn s rozmluvou Barunky s babikou; v obou knihách v »Bavystupuje nejen postava mlynáe, nýbrž zejména myslivec s psem bice« je to Hektor, v »Pstounce« ilý, vedle nichž pobíhají dvojice ps domácích, v »Babice« Sultán a Tyrl, v »Péstounce« Turecek a Oíšek, vždy muž vážný a rozšafný; jako pan Beyer slibuje, že Jeníka vezme k sob do ^uení, tak slibuje myslivec Mošnerv, rovnž Jeníkovi. Vypravování o Viktorce má pendant v Mošnerov vzpomínce na »Bláznivou Báru«, jež pobíhala lesem a které se dti bály; vzpomínka Jia vojáky, jichž se dti vždy bály, n\á analogon ve vojácích rovnž v píbhu Viktorin, jako se vbec o vojácích u obou hojn mluví. I povode v »Babice« má podobnost s pstouniným výkladem na rozvodnném potoku, k nmuž dojde s dtmi. To, co vypravuje pan Beyer o poprav zloinc v Hradci, ve slovech, jimiž obvinil onen ohyzdný vrah lidskou spolenost: »Pro mne obou, nyní mrtví,

svtniku, kterou

vojáky, obé

bývali

Mošner

líí

i

si

Nmcová.

Ob

Ob

—

—

,

i

—

—

i

mne v prach šlapali, kteí si z mé tváe posmch kteí mne pelykem a jedem krmili! Matka mne nemilovala, bratr pstouninou, mne vyhnal, sestra se na mne stydla«, úpln souhlasí s která cestou od tkalce uí dti neodsuzovati zloinc: »Kdybychom životní okolnosti tohoto nešastníka blíže znali, kdo ví, zdali bychom ho srdené nelitovali! Kdo ví, jaké rodie, jaké vychování, jakou spolenost!« Názor prostých lidí na císae zanechal v »Babice« stopy ve vypravování o setkání s císaem Josefem, v »Pstounce« o Bártov inu pi korunovaci císae Leopolda v Praze; jméno Bárta jest známo z »Karly« Nmcové, jako nalézáme podobnost jmen jinou, pozoruhodnjší: je to nejen Jeník, ktedvátko Baruška, jež rého chce vzíti k sob do uení myslivec, nýbrž miluje obzvlášt pstounka a jež na její otázku pi pohledu na rodnou ves, potkávali jen lidé, kteí

tropili,

eí

ml

i

i

i

koho má nejradii, zašeptá: »Babiku«. V obou knihách jsou v podobnostech také zajímavé rozdíly. V »Babice« u knžny se mluví pi hovoru o vojácích, také o pošt, které babika mnoho neví; pi návštv u tkalce vidí pstounka dopis od tkalcova syna z vojny a dtem nadšen vypravuje o blahodárném významu pošty. Podobn babika ví svým lékm a Bohu, ale lékam nikoli, kdežto pstounka léí též, ale pouuje o významu medicíny a velebí zásluhy na p. anglického lékae Jennera, jichž si o lidstvo získal vynálezem okování. Babika se zaídí po starém zpsobu, kdežto již zemelý manžel pstounin byl pro pokrok ve všem život, a podle toho si vystavl také domek. »Pstounka« jest celá prosycena ideou pokroku proto se tu mluví

vdn

—

22

Božena

Nmcová

podle fotografíe

z r.

1852.

—

o jednot Cech, Moravy, Slezska a Slovenska jest to ohlas moderních snah a vlasteneckého zanícení, kdežto »Babika« je zasnnou glorifikací doby staré, útkem zmuené ženy do vzpomínek na dávné, lepší asy. Již nkolikráte bylo upozornno na jistou rozpoltnost v koncepci »Babiky«: po kapitolách líení klidného života babiina a celé rodiny Proškovic, jež autorka provádí v rámci roních období, teprve jsou vsunuta pásma nových dj, lásek Kristly a komtessy. I toto poátení široké líení, od nhož se pak kvapn pechází pes ostatní ásti roku, pipomíná »Pstounku«. A tak soudím, že pvodní plán »Babiky« byl vyvolán etbou »Pstounky«: Nmcová, zaujatá problémy spoleenskými a nadšená národopisným studiem, chtla ve svých vzpomínkách vylíiti zpsobem, známým z prací starších, pronikavé výchovné psobení své babiky na pozadí ethnografickém se zejmou tendencí osvtovou, pejavši rámec z knihy Mošnerovy. Ale když se po Hynkov smrti ke svému plánu vrátila, podléhala TTíimovoln, jak sama íká, kouzlu vzpomínek, a pod pérem jejím vzniká poetický obraz prchlého dtství, v jehož barvách zamýšlená tendence se ztrácela. A jako na p. v »Obrázcích z okolí domažlického«, vsunovala sem drobné episody, jak asi byl myšlen osud Kristlin a komtessin; postupem práce však rostoucí umlkyn pln se dala tmito dvma episodami zaujmouti, tžišt svého díla penesla na a rozvinula je obsáhle, ponechávajíc z pedcházející ásti již pouze rámec. Tohoto posledního stadia práce se asi týká ono sdlení Helceletovo, že »Babika'^ ^obšírnji vypadla, než (Nmcová) myslila.« »Babikou« se Nmcová rázem vyšinula na pední místo v djinách eské literatury. Mošner zatím se již spisovatelsky odmlel. Po zrušení olomoucké university se stal editelem olomoucké nemocnice a zemel u svého zet dra Kozánka v Kromíži na odpoinku r. 1876. Jeho »Pstounka«, kterou již s jeho jménem vydal znovu r. 1874 Fr. A. Zeman v pražské Urbánkov »Bibliotéce paedagogické*, eká dosud marn kritického rozboru z odborného péra, jehož by jist zasluhovala.

dv

—

i

pvodn

n

27i

RENÁTA T/RŠOVÁ

NMCOVÁ A

BOŽENA

Ku

JOSEF MÁNES. slovenských pohádek a povstí, kterou Nmcová

r. 1858 vyJosef Mánes pvabný titulní list. Byla to snad jediná umlecká okrasa, kterou kdy božena Nmcová vidla pii bližších pátelských svém spise. Spisovatelka a umlec se znali; svazk mezi nimi nebylo, pojila je pi vzájemných, spíše náhodných stySlovensko. V dob, kdy Nmcová poprvé poznala cích spolená láska kus severních Uher, toužíc tan\ po bližším styku se živlem lidovým, sbíral tam Mánes své krojové a typové studie, kteréž mly tvoiti souást díla smlého projektu, který ztroskotal o žao krojích eskoslovanských, lostné pomry, jako kolik jiných umleckých a literárních projekt

knize

dala, nakreslil

jí

a

—

—

tehdejších.

Na

krojových studích Mánesových nalezneme asto, vedle hlavní pomotiv výtch detail také písmem pomalu již blednoucím vysvtlených je vidno, do jakých drobností Mánes postehoval, jak svdomit sbíral dokumenty o zevnjší úprav kroje lidového. Bezdky pi tom vzpomeneme všech tch podrobných pozorování, která o témže lidu a ped tím o lidu chodském zazna-

—

stavy, nkde v rohu, nebo po kraji listu, naznaeny detaily, šivky, zákrut šátku umle uvázaného, výzdobu šsku a p. Z

Nmcová. Zdravým umleckým pudem vety »pentle a fábory«, které jí pítel ejka tak souástí bytu lidového. Nmcová, jako Mánes,

menala souasnice Mánesova, dena, cítila Nmcová dobe, že nevrle vyítal, jsou také

umla vycítit umlecké hodnoty samorostlé krásy a poesie, které se tajily ve všech projevech tehdejší svérázné kultury lidu venkovského, v té kultue, jejíž formy sám lid si utvoil, a jejíž všechny složky, výtvarné, at slovesné, hudební, tvoí jednolitý celek. Tvorba Nmcové vyrostla na reálném podkladu podrobných pozorování, z naivní radosti ze studia detailu, který svým bystrým pozorovatelským nadáním vnímala. V zájmu na detailu si byli s Mánesem podobni, shody jsou mezi nimi v tvrí jejich innosti, v zpsobu, jak umlecká duše jejich zpracovala a petvoila, shrnula a prozáila, co studium skute-

a

a

i

ností jim podalo.

Oba

idealisovali a

Mánes

oba

to byl, jehož

byli

oima

pi tom stejn pravdiví. jsme se nauili dívat na zevní zjev našeho

lidu selského, on to pedevším byl, který podnítil jakýsi kult estetických psaným slovem a hodnot eskoslovanského lidového umní. Podobn hlavn arci svoji Babikou Nmcová. My v Praze, kdož jsme po roce 1860 z dtí dospívali, uili jsme se z Babiky znát eský venkov, jeho zvvky, mravy, radosti a strasti. Myslím, že kdybychom se sešli, všichni bvchom si to na vzájem stvrdili, že to byla ona kouzelná kniha, vždy znova proítaná a vždy zas nov poutavá, která nám vtiskla nesmazatelné pedstavy o samorostlé poesii prostého života lidu venkovského, o jeho soužití s pírodou a vroucí sympatie pro ten malý svt tu vylíený. i

,

7J4

Je zásluhou Josefa

ho ztlumoení

vrn

Mánesa

a také

Nmcové,

zásluhou jejich umlecké-

vypozorovaných skuteností, že zevní stránky

zvyk

nám eským

lidem

lidových, že kroj a jeho výzdoba, úprava jeho obydlí

znaiTiená

nco

více

než

Nmcm

folkloristické zajímavosti, že se na z lásky tch velkých kteí

jejich

»selské umní« a také více než s láskou, která na nás pešla

n díváme

umlc,

vého tvoení

18*

cítili

a

ctili

ve všech onch zevních projevech lidokus nejvlastnjší kultury národní.

27b

FRANTIŠEK TÁBORSKÝ

UMÉNl BOŽEN7 NMCOVÉ. prosím, krátký úvod. Dovolte, V malém podhorském mst

moravskéirv žil moudrý muž, který v nejlepších svých letech, jak íkali o nm, oslepl od milosrdenství. Pijela k sestra z Dolních Uher s mužem, strážmistrem od dragoun, daným práv do výslužby, aby s ním prožila pensi v rodišti, blízko bratra. Nenašli hned bytu. svtnice, su v nich sáin (ped nedávném ovdovl), vemte Tady sú si na as tu vcí; šak se shodneme. Strážmistr však pivezl s sebou ješt tetího hosta, a nikdo netušil, jak nebezpeného: oní nemoc. Brzy se hostiteli oi rozbolavly, nedbali toho, jak by mli, a když ho na konec zavezli do Vídn na kliniku, bylo už pozd. Dkuju Bohu, že sem neohluchl. Tak zstávám poád víc lovkem a nejsu mezi lidima jako suchý strom v zahrad, íkal pak osleply. Chodili-li k již díve na poradu pro jeho klidnou a jasnou soudnost a znamenitou zkušenost životní, chodili te ješt více, protože vdli, že ho nevyrušují (svého emesla pekaského se musel vzdát), ba naopak, že jejich návštva je mu nyní vítána. A byl-li díve rádcem moudrým, ba i soudcem, k nmuž se uchylovali o dvrnou radu sousedé, stal se nyní ješt moudejší, když osud všecku jeho pozornost a vnímavost a soudnost

nmu

—

dv

—

nmu

nho

soustedil, zastev ped ním celý zevnjší svt temnou záclonou, ekl: »Již dosti vidls; pemýšlej a sul« strýc. nho, již osleplého, jsem jako gymnasista Ten muž byl knih, vodil ho na pole, aby se bydlíval, jemu jsem pedítával z novin pesvdil, je-li dobe zoráno a zvláeno, jak obilí vzchází atd., i na bezasedy i do veejných schzí. Byl z prvních, kdož v našem malém Své ložili ped 50 lety tenáský spolek a vyvsili slovanskou trikoloru. rád ruch, innost, kestní jméno Florian pektil tehdy na Kvtoslava. zápas. Miloval ty, co veejn pracují na prospch celku (zajel si i do Vídn, do parlamentu, aby je vidl, a slyšel, a rád pak se zmiovával o Riegrovi, o Smolkovi). Pál si zlepšení školy. Obzvláštní úctu k »osvícenosti« (toho slova rád a asto užíval i jeho kamarád, stolá, který v kostele pi pašijích krásným barytonem zpíval Krista a domia po práci psával si místní kroniku, do níž i z novin vpisoval výroky »osvícených« bojovruk národních a eník). Z této pímo zbožné úcty k »osvícenosti« a z dojemné víry v intelligenci (kteroužto vírou intelligence tak asto v lidu otásla, ba ji zklamala, ponvadž jí nepochopila a nepichýlila se k ní srdcem, proto té úcty a víry je tak málo) z této úcty k »osvícenosti« on i mrn, kluku gymnasistovi, vykal, což bylo u nás neslýcháno, a když jsem se bránil, písn se obrátil ke . Vy jste študent! zvolal s velikým drazem, jako by tím ekl: »Vy jste zasvcenecl« a zavzdýchl: Bože, dybych já tak byl mohl jí na studia!

do

jako by

mu

te

mj

U

i

mst

Ml

ml

i

te

tém

—

276

—

mn —

Jemu jsem tedy pedítával mnoho a rád. Dráždívaly mne jeho poznámky o teném a peli jsme se leckdy. Bylo zajímuvo, jak on nový kus svta z petené knihy dlouho v sob nosil, jej urovnával, vysvtloval, smioval, rozsuzoval. Jednou zaal jsem mu pedítat »Ztracený život« Gustava Pflegra-Moravského. Nezdál se mi tehdy ješt pozdním odvarem

vn

nmž zbylo z ní a chuti, jako v pevaeném aji. Hladný na chu. A tehdy jsme se knih nemohli nasytit. Strýc naslouchal, ale hlava na vysokém jeho tle se neschylovala jako váha tžce zatížená, nehroutil se do sebe, jako se hroutíval, když nco vážného dopadalo mu na srdce, až všecku bytost stahovalo k sob, ale tyila se mu do výše, jako lehká váha když do výše stoupá, nahýbala se stranou, jako by jen jedním uchem naslouchala, a na tvái, hustým kueravým vousem, beránkovitým, hndým a prošedlým, obrostlé, rozvazoval se mu pod ernými brejlemi lehký úsmšek jako mladý ježek. Vidl jsem, že jsem nepadl do noty. Když už jsem se hodný kus rozeti, máchnul najednou rukou a povstal. Ale necht teho, prosím vás! To sú pletky. Škoda asu. iVIrzelo mne jeho máchnutí rukou, ba cítil jsem cosi jako urážku, totiž ne zrovna jako urážku, ale spíše jsem se zastydl, že odkryl ve místo, které jest »ješt« smšné. Zdálo se mi, že se v duchu smje mn, jak jsem ješt zeleouký, když takové vci se mi líbí. »Mls vzít ,Z malého svta'!« hlas vnitní mne píchl, a cítil jsem, že tím píchnutím ona »zeleoukost« ze mne vyvtrává a já se stávám zkušenjší a starší. Pozdji pedítal jsem mu Gogola a to hned »Mrtvé duše«. Úinek romantiky, v

nedbá

tolik

—

mn

—

byl

neoekávaný.

— Á, ten to zná! Ten to zná! — Ten pane, až ke koeom, — poznamenával. — Jako datel, jako datel. Proklepe strom za stromem a kažpovídáte, Rus napsal? Tož oni umijú ne enom dýho erva vytáhne. — A vidí,

to,

Turky proklepáva. (Bylo zrovna v rusko-tureckou vojnu.) Pozdji, když jsem se víc piblížil k ruskému životu, vzpomnl jsem si na slova ta a podivil se jejich trefnosti. Gogol opravdu z ruského žineistého zachycovota vytahoval ervy; Dostojevský a Tolstoj ze dna vali tpyt hvzd. Poranná má studentská hrdost chtla však vidti vítzství eské knihy. Napadlo mi peísti strýcovi »Babiku«. A vítzství se dostavilo rázem. Již druhá stránka ho chytla: odjezd babiin z pohorské vesniky a píjezd na Staré blidlo. etl jsem skoro jen jedním okem a druhým pozoroval strýce. Chtl jsem vítzství pímo vynutit. Nebylo však teba donucovacích prostedk. Strýc hroutil se ím dál hloubji do sebe. Okolo úst zachvl se i

mu úsmv

—

Naša

—

tichý, blaživý.

Jako u nás! i

vaša.

—

— Tak je

Jako u nás! to, tak.

—

— To

Takový byly naše staenky, takový. Tady tee život, pozna-

je život.

—

—

menával, když jsem pro prvý den pestal. A když jsem doetl, jak se pohební prvod ubíral okolo zámku a jak paní knžna se objevila v okn a s hlubokým povzdechem zašeptala: 2T)

— —

strýc povstal s pohovky a jal se prudkými kroky obto ženaí« veliké svtnice, dotýkaje se ho levicí. uprosted stl veliký cházeti múdrá knížka! prohodil obcházeje. Múdrá žena

»Šastná

—

—

to byly jeho po chvíli, obcházeje veliký stl smrem opaným a dotýkaje se ho zas pravicí, denní »objížky kolem svta«, jak íkal, zastavil se najednou proti nxn.

A

—

»Víte,

temu

celý. život

—

a

—

To je knížka. se íká knížka. múdrý život. Tu može poslúcha

Život aji

pi

ní prožiješ

—

muž.

Nm-

Tehdy jsem poprvé nahlédl hloubji do »Babiky« a zamiloval si covou. Nikdo nás, mladé tenáe, neuil dosud vyorávat tištné ádky hodné z hluboká, až by zajiskil smysl jejich a utajená v nich pravda. Pebíhali jsme vtšinou hodn rychle po povrchu tch nesetných svdných brázd, abychom byli brzo u konce a mli zas o lán rozhledu více. Debat o literárních dílech, hlubších debat o jejich povahách, zásadách a ctnostech, jsme neslýchali ani ve škole, ani doma, ani ve spolenosti, ani od starších, ani od mladších. Nebývalo jich ani v knihách, v asopisech. Chudiký život. A najednou venkovský mistr peka, malého, zapadlého msta, muž bez škol, krom obecní dvojtídky, ješt starosvtské, a bez jakékoliv »erudice«, osleply, dívá se svýma duševníma oima na literární dílo jako na dílo stvoení, jako na kus nebe se sluncem a hvzdami .« a na kus zem s rostoucím a tekoucím životem. »Tady tee život

mšan

.

.

V

»Babice« opravdu cítíme téci život, skutený život, a necítíme cher potištný papír. Slova mají všecku svou váhu, ponvadž se kryjí s životem, jsou srostlá s ním, jako štít želví s životem želvím. Není literaturou stit

papírovou. Jest to malý život, neširoký, jako jeho djišt, ale vyrovnaný. Boles* peorala babice (jakož autorce) nkolikrát srdce, ale láska zašila do nho vzácné zrní. Vzešla z nho krása úroda. Život procítný a produševnný, se svým názorem životním, se svou vlastní filosofií. Život zasvcený práci na prospch rodiny všemu ostatnímu svtu. Život kladný a úrodný. Soustava slunení jest v nm: na všecky strany vychází z nho teplo a svtlo, k lidem zvía^^m rostlinám, krky, co dti nedojedly, házela rybám, drobila mravencm nebo ptákm v lese; drobty házela do ohn; rozsvcovala svíky i za ty, na které nikdo nevzpomíná a všecko okolo ní obíhá s radostí. Život zpíjemnný a pizdobený tradiními celoroními zvyky a obyeji, pknými, ba nevýslovn milými, se svou vlastní etiketou, se svým vlastním »dobrým tónem«, zddným a prozkoušeným pro všecky okolnosti a pípady, se svým jemným, ušlechtilým taktem, se svou vlastní opravdovou noblessou. Život ozáený zbožností, která není dusivou svérakou, ale jest pelem vonného srdce a jeho vyzaováním. Babika žila živoí rozumné bytosti, život opírající se o svj rozum, o schopnost a vtipnost svých rukou a své hlavy; ale byla z tch, kdož jsou a budou si vdomi, že rozum i

i

i

i

—

i

—

i

278

rozsvcuje loue, svíky, petrolejové, plynové a elektrické lampy, ale ne slunce. Život drobného lovka, ale velikého srdce. Život krásný a šastný. Život a umní Boženy Nmcové mají mnoho podobného s Josefem Mánesem. Osud ji uvádl na esly, po nichž pišla do odlehlých kraj do ech a na a samot, kde si mohla osvžiti jazyk, cit a mrav. Mezi lid Slovensko, jako Mánesa na Moravu, do Slezska na Slovensko. A lidový

—

i

svázaný tolikerými pouty s pírodou, vedl ji blíže k prameni života, k prostému, pirozenému, poetickému a malebnému, ješt neraffinovanému a nezmštlému- zpsobu jeho, jenž uchvátil také Josefa Mánesa. U obou tento styk s pírodou jest zvlášt živý; ba jest to víc než styk, jest to srostlost s ní. Tato srostlost s pírodou pispívala k vyrovnanosti lecké jejich povahy. život,

umlc

um-

Lid pak si zalíbili ne jednostrann, ne pouze se stránky vnjší, malebné. Uvidli, že tento lid si vytvoil své umní, jímž vyjádil sebe. Po zachovala se opravdová jeho výrazová kultura: poesie, hudba, vý-

nm

nm

nm

umní. Stavení jeho a na a v každý pedmt byl umleckým výrazem: nábytek, náadí, náiní (keramika!), kroj (výšivky, krajkyí), ozdobn psané modlitební knížky, kíže v poli a na hbitov, roubík biišt, slovem, kde co všecko. Ten lid si vytvoil také svou praktickou filosofii. Písloví jeho jest celá veliká kniha, a cenná kniha, vážný dokument životní. Nmcová a Mánes pilnuli ke všem tmto podrobnostem vnjšího jeho života a bytu s jásotem objevitelv a dobyvatel, jenž pešel v lásku tvrí. V každé podrobnosti této vidli projev lidové povahy. V ornamentu krojovém, nábytkovém stavebním, v každé pízdob náiní a náadí vidli a cítili totéž, co ve slov a v melodii písn ve vyhranném písloví: tvarné

i

i

i

projev duše. A k této duši se pi chýlili s žízní jako ke studánce horsV' a zamilovali si i její schránku, byt a kroj, jako milujeme ty jedle a mech a kapradí okolo studánky. Neustrnuli na zevnjšku malebném a vábivém, oni se nahnuli ke studánce-duši a napili se z ní. Nmcová a Mánes zachovali nám umlecky lidovou stránku národního Života našeho z poloviny pedešlého století, a že zachytili ji v tom, byla krásná a dobrá, že vybrali její svtlou líc a nezdrželi se pi temném rubu, jenž pec také byl a jest, zdá se leckomu, že kolem hlavy našeho lidu namalovali idealisující svatozá. Ale oni jenom vybírali, jako vybíráme, mluvíme-li o intelligenci. Dalo se a dá se dosud vybírati. Národopisné museum v Praze, ten umlecký poklad lidové práce, a ada menších museí svdí o tom. Údiv pojímá lovka, hledí-li na pekrásné ty práce runí, a líto je mu, že to všecko z louky života pešlo do chladných vitrín musejních a nyní velikou vtšinou jest již jenom v musou. Nebo všecky ty práce svdí nejenom o dovedných a vtipných rukách, nýbrž také o dobrých srdcích. »B6se Menschen hahen keine Lieder,« ani písní zpí-

ím

vaných, ani malovaných, ani vyezávaných. Nmcová a Mánes hledí na lid oima básníkovýma, které pronikaly se k lidské podstat jeho i k lidskému obsahu jeho a spoinuly na

nm

219

ponvadž se pesvdily, že ten obsah jest bohatý a že jest lidský. tenNeídila jejich zomý úhel tendence lidopisná, ani politická, tím dence úzkoprse stranická; takové tendence nenastavovaly jim jednobarevných brejlí. Pozorovali a soudili lidsky. Pro tento pomr k lidu leckterá »honorace« mstská pohlížela na Nmcovou s vysoká. »Mj rozmilý venkovský lid, s nímž tak ráda zacházím, uvedl mne v podezení, že jsem také zajít, pro simje se v jednom dopise. »A ten lid musí ve sprostá« ten nemáš svtla, duše svatýl? pomyslila jsem sob,« povzdechuje si zas zálibou,

mén

—

tm

jindy.

Nmcová

i

Mánes ku podivu

rádi

mli

taky dti a zvíata a jejich ro-

dinný život.

Oba

lyrikové s

byli

nádechem romantiky. Oba

melodikové, plastikové.

celí

umlci:

básníci,

,

od nepízn osudu lidského nepochopení. Málo bylo tch, kdo je pochopovali a jim rozumli. Oba nosili v srdcích kvítí pro všecky, ale druzí házeli jim do nich štrk a pod nohy kameny. K velikému žáru to doutnalo obma v nitru, a nepišel, kdo by dal vybuchnouti jemu, vybuchnouti plamenem blaženosti. Hledali ušlechtilost (postav povah) a velikost, a nalézali ji v lidech malých a drobných. Rejstík eského umní obohatili o nové tóny: Nmcová o chodské, Mánes o moravské (hlavn hanácké a slovácké), oba pak o uherskoslovácké. V »Chýži pod horami«, na píklad, Nmcová nakreslila nkolik uherských Slovák, pekvapujících svou ryzostí povahovou. Nejen »iahodeka« Katuša, ale gazda, gazdina, ba druzí samá povaha lyrická, mkká, zpvná, srdená, samá ochota; povaha, jež v nkterých pípadech jest proniklá podivuhodnou istotou vzhled, stanovisk a zámysl, podivuhodnou dstojností, které bys nikdy v té prostot okolí nehledal. Tu Nmcová stýká se také s Mánesem. Oba oni byli vznešených myslí a rádi vybírali, co jim bylo píbuznéh' Povolání své umlecké mli za povýšené, vznešené, posvátné. V pravém slova smysle šlechtici. Nepotebovali pidávati si kothurnv ani chd »nadlovckých«, ponvadž sami byli vyšší než jejich okolí. A tak dílo jejich. Babika a paní knžna jsou si ku podivu blízky. Nevyciujeme mezi nimi stavovských rozdíl. Jejich duše jsou si blízky; ty dv knžny si také rázem porozumly. »Babika« jest zrovna mikrokosmos našeho bývalého venkovského života. adu vrstev kulturních vidíme v ní ulehlých a zarostlých, staleté tradice, které se pejímaly s mateským mlékem a rodným vzduchem. Tch staletých vliv cítíme psobnost. Ony jsou jako slova a pokyny mistrovy v díln, jimž se uové tovaryši mlky poddávají. Nemáme ucelenjšího díla ve své literatue, kde by venkovský život se svým plným názorem životním, ne theoretickým, ale prožitým a prožívaným, tak byl umlecky zachycen, jako v »Babice«. Jej, život venkovský, bylo nám možno vypstovati nejplnji, až do jeho uzrání. Jej Bílá Hora, teba jemu

Oba

nám

jsou

milí

i

tím, co protrpli

i

i

i

i

i

—

i

i

i

zasadila strašné rány, nezlomila, jako zlomila naši šlechtu a naše

280

mšan-

tedy možno bylo plnji umlecky zpracovati jako zcela svj svt, eský svt. Venkov náš umní eské dobylo. Nmcová, Erben, Smetana, Mánes a Aleš — to umlecký výraz našeho venkovského života, básnický, hudební, výtvarný. Tu také umní eské všude šlo pevn a jist, po sve pd. Naproti tomu život eské šlechty jest mezi lány eského žistvo.

Je'i

i

zcela

vota dosud ješt tak cizorodý, jako ty panské obory, vysokými ploty ohrazené, mezi našimi poli. Pro umem' eské jest to dosud úhor. Stední stavy jsou teprve v mladém svém vzrstu. Není tomu tak

dávno, co msta naše nmecký nátr — ped 50, 40, 30, ba ped dvankolik málo mst má cizí tu správu cizí nátr dosud. Za tak

mla nmeckou

ceti lety;

ba

správu

i

i

i

dobou jsou v mstech našich nemožný tradice, jest nemožná nových kulturních vrstev a vypracování svého vlastního rázu, vypstování své vlastní rázovité spolenosti, vyhraování spoleenských krátkou

ulehlost

umlecké výrazy stedostavovského našeho života nemoješt té ucelenosti, té vyzrálosti, jako ji mají umlecké výrazy našeho venkovského života. Tím jsou ony také pro umlce tžší. krystal. Proto

hou

i

míti

Práv pro tyto vlastnosti »Babika« jest knihou, jaké jinak nemáme; knihou hodící se pro dti od 8 do 80 let; knihou celý život podávající, knihou pirozen konservativní a pirozen pokrokovou, jak toto obé ve zdravém organismu bývá; knihou, která jest nám nedlním nebo svátením výletem ven z hlomozu mstského na venkov na osvženou. Je nám tak milá, jako Polákm »Pan Tadeusz«, ta stará eská idylla, do níž zcela souhlasn s náladou soudobou zalehne sladká romantika komtessin román s malíem romantika divoká, jako když oknem pes muškáty a fuksie do vesnické sedniky zablýskne erná chundelatá hlava cikánova, Viktorka a odsouzený zloinec, svivší se ped popravou v Hradci panu Beyerovi. Jsou však také rozdíly mezi Nmcovou a Mánesem. Mánes jest a z-

—

—

i

—

stává každým coulem umlcem; Nmcová zamuje nkdy toto povolání; stává se vychovatelkou i kazatelkou. A v tomto smysle bývá tendenní. »Pohorská vesnice« jest povídka tendenní: jednak nejupímnjší pojetí Slováka uherského v náru eskou, jednak stírání stavovských rozdíl. Touto povídkou Nmcová založila vlastn již r. 1856 obranný spolek národní »eskoslovenskou jednotu«. »Tak je to, tak[« voláme uneseni, touce »Babiku«. »Tak by to mlo býtí« provázíme souhlasem »Pohorskou vesnici«. Tam Nmcová jest básníkou, tuto kazatelkou národn-sociální. Tam »tee život«, tu se konstruuje. Ale tendence v »Pohorské vesnici« jakož i všude jinde u Nmcové jest nejušlechtilejší, plná nejdvivjšího sociálního optimismu. Není stínu u Nmcové, na píklad, na pomru k církvi, ke knžím. Mezi uitelem a knzem jest souhlas a soulad pímo ideální. Bývalo tak zajisté také. Nmcová zase tu jen vybírá ušlechtilé doklady, pejíc si, aby tak bylo všude. Ona chce býti a jest vychovatelkou. Ale vychovatelkou zdravou a veselou, radující se ze vzrstu a uzrávání stejn, jako z duší. Bez vyhrožování i bez sentimentálniení. Chce vychovávati píkladem. Nepokládala péro za odznak živnosti lehtavé ani

—

—

úsmv

281

štvavé. Jest hlasatelkou náboženství srdce, a všecky její povídky jsou jako vybranými píklady, jimiž svá istá a vroucná kázání dokládá. Nad veškerým dílem jejím svítí, jako slunce nad svty, vznešený Ethos, jako na soše ecké. Utšujíc jiné, léíc jiné, pomáhajíc jiným, povznášejíc jiné, sama utšovala, léila, povznášela, osvobozovala pomáhala sob. Chtla výš, k jasu a dobru. Goethovo »Edel sei der našemu Mensch, hilfreich und gut!«, jež dodávalo záivého pílesku odlesk ješt konce 18. a zaátku obrození, záí z jejího díla. Jest na

jiné,

osvobozujíc

sebe,

i

nm

19. století, doby, kterou velicí lidé, básníci a filosofové, uinili velikou a

Te

v jejímž svtle a teple dailo se dobe našemu obrozenskému osení. už zídka zaléhají k nám, pes hranice nmecké hesla tak krásná. Jsme svdky, jak mnozí neostýchají se tam prznit heslo to. »Unverschámt sei der takový špatný verš vtlují tanri tak mnozí Mensch, frech, roh, voli Wut[« do in. A neostýchají se ani Momsen, ani nkteí rektorové a professorové universit (trochu menší než veliký uenec Momsen), ani básník Rosegger. Rosegger dovede psáti »Moje království nebeské« a zárove zakládati 2—3milionový fond na germanisaci slovanských dtí, t. j. na krádež dtských duší, což dokonce není »geistvoll«. To jeho pedchdce iikov jest mi daleko milejší, protože byl vtipnjší ve svém získávání »duší« než pan Rosegger. S klidem pecházíme pes taková pokrytectví. Držíme s takovými Nmci, jako jest vzorný jenský nakladatel Eugen Diederichs, jenž nedávno napsal (ve stati »Sollen wir die Fraktur abschaffen?«): Všecko národní, a v tom jest obsažena, jest bohatstvím, které si jednotlivý národ získá na prospch veškerého lidstva, jest zevnnjší formou jeho povahy a jeho vloh.« Nmcová byla veškerou svou bytostí oddanou stoupenkou Goethova hesla, jež dodávalo jí síly a statenosti. Na rakev Havlíkovu poi

—

e

— jediná prý

—

ze spolenosti pražské! vnec, vnec z lauru a trní, vykládáno za demonstraci a jejímu muži pinese potrestání, jak se také stalo. Jest pímost v ní, a žádná raffinovanost, ložila

vdouc, že

to

bude od

úad

žádné chytráctví.

ist

vydrhnutá venkovská svtjejí sloh. Její sloh jest jako to prostotou a nenuceným poádkem jen voní. Sloh nejprostší, Kdo mnoho ale sloh polního kvítí. Sloh prožitého života, ne proteného.

Odtud

i

nika, kde

kdo do života hloubji nahlédl, bývá malomluvniší. Slova jeho jsou obsažnjší. Život je vykul a o všecko zbytené obrousil. Život je procedil a na sít protepal. Z cit vytlail vodu, z myšlenek vytepal štrk. Naproti tomu lidé, kteí ješt svých zkušeností nezažili a žijí a tyí ješt z cizího, bývají mnohomluvní a pestí. Jsou jako ježci: nosí na svých šttinách cizí listí a cizí plody, po nichž se vyváleli. Sloh Nmcové jest provanuty zkušeností také hokou a tím zušlechtný. Sloh duše povzneprožil,

prostší, ale

sené, sloh plný víry. Jest cosi primitivního v jejím optimiismu, cosi naivního; ale jest to primitivnost a naivnost horského potoka, isounkého, s dtskou veselostí ze studánky utíkajícího, dál po kamení skákajícího, každý kamínek v jako drahokam, a okolo kapra a jahody atd., slovem,

nm

282

nm

a kolem nho a nad ním samá krása. Neví ani nesní on josi o jivelikém život dalším, až vtee do eky anebo sám se stane život, ném leckde bahno, budou ekou, bude širší a hlubší, bude kalnjší, bude v nebezpené víry, bude mocný, poženc mlýny a továrny, ponese v vory a nesetné lodi; nebude tak dtsky istý a povídavý, jako byl v horách, bude zamlklý, bude hluboký a bude velikým initelem, nesmírným krása. velikost dobrodincem. A bude v Celé literární dílo Nmcové jest opravdu jako ideální pohorská vesnice,

v

nm

nm

i

i

nm

i

zstává idyllou, když nad ní boue petáhne. Byla básníkou, která pešla drsným svtem se svým krásným snem. Neubralo pvabu, že neuvidla jej uskutenný. Pešla a odešla s vírou vystaiti lidstvu na v jeho uskutenitelnost. Její kladný názor na svt dlouho, jako teplo slunení vystaí mu ješt na miliony let. Myslím, že Dostojevský a Tolstoj, potkavše ji a vyslechnuvše její úmysly, co chce a kam chce, byli by ji vzali každý za ruku a ekli: »Pojí« která

i

mže

283

F.

V.

KREJÍ:

TROCHU vzpomínek A TROCHU

KRITIKY.

mi dovoleno, abych poal tónem nejvýš subjektivním. Budiž v mojí mysli neodluiteln spojeno Boženy Nmcové jest

s

Jméno obrazy

krajin, dvou krásných krajin východoeských. Nco z její duše slyším zpívat v šumu jejich les, nco z jejích zlatých sn o štstí a dobrot zdá se mi, že utkvlo v zái istého letního blankytu, jenž se klene nad tmito dvma krajinami. Prvá z nich je moje rodná a jméno Boženy Nmcové je spjato s nejkouzelnjšími vzpomínkami mého dtství. Moje rodišt eská Tebová leží v dlouhém údolí, jež se táhne sem od Brandýsa a Ústí nad Orlicí a rozlévá se pak do rovinatého kraje na moravské hranici u Svitav. Údolím jde tra státní dráhy a vedle ní táhne se nepetržitý etz osad, letí tu rychlíky^ jak nekonení hadi vlekou se s rachotem nákladní vlaky, komíny továren a nádraží otravují svým dýrriem vzduch, ale nad tím nahoe po obou stranách táhnou se lesy, v nepetržených zelených pásmech, s ladn se vlnícími liniemi hbet. Pekrásné lesy, horsky vlahé a svží, plné studánek, snivých údol a oslunných luin, hluboké a rozsáhlé, pi tom však málo známé a turistickým ruchem dosud nedotknuté. V tchto lesích, asi pl hodiny jen nad mstem, poblíž silnice k Litomyšli vedoucí, leží lázn Hory. Dkují za svj vznik potku, jenž tam vyvrá ze zem a jehož voda nabyla nkdy v dobách protireformace povsti, že zázran léí. Nad zídlem byla postavena kaple s mariánským obrazem, k nmuž vztahují se podobné povry a k nmuž dosud putují etná processí z celého dalekého okolí, zejména i z kraj nmeckých. Asi sto krok pod kaplí stál hostinec, jenž proto, že ml nkolik devných a velmi primitivních kabin ke koupání, nabyl jména Lázní. Vyhoel však nkdy v letech šedesátých a byl vystavn pak znovu. Je to úhledná hostinská budova, pisvému úelu, již od prvého mládí vídal jsem zárove se zmínnou kaplí blati se ze zelených spoust les. Jsou tu pokoje pro letní hosty, jenže host je málo, vinou nepodnikavého majitele, akoliv jest to dojista jedno z nejrozkošnjších letních sídel, jaké v echách znám. Toto místo bylo vždy a jest dosud oblíbeným výletním cílem lidí z eské Tebové z nedaleké Litomyšle. Sem nás vodívali rodie za letních nedlí, sem podnikali s námi každoron uitelé výlet, jenž byl obligátním a jak náleží slavným zakonením školního roku. Tyto výroní výlety na Hory jsou dojista nejradostnjší vzpomínkou mého dtství, a jejich obraz pede mnou zazáí, chci-li si vyvolat ráj mládí v nejkouzelnjším jeho lesku: melodii pochodu slyším, s níž jsme vyrazili z msta, vidím vlát nekonené svj), cítím dosud množství ervenobílých praporc (nebo každý žák vni ervencových kvt, jimiž zdobeny byly jejich žerdi, a v mysli mé zní dosud jásavé »Na zdar!« provolávané do nekonena sty mladých hrdel a vyvolávající ozvénu z hloubi les, když rozjaeni štstím dne a také trochu

dvou

mená

i

ml

284

nezvyklým douškem do msta.

piva, jenž

nám

byl

popán,

táhli

jsme veer

opt dol

A tyto obrazy poetické samoty uprosted les, tyto nevyhladitelné stopy istých radostí dtství jsou v mé pamti ode dávna spojeny s jejím jménem. »Božena Nmcová bývala na Horách,« slýchal jsem už jako malý hoch, když neetl jsem ješt od ní ani ádky a kdy jméno toto nevybavovalo ješt nijakých pedstav literárních, za to však krásný zjev vlídné paní, s hladce sesanými vlasy a lepými obnaženými rameny, jak jsen\ jej znal z roníku Augustových »Obraz života« z r. 1862, jejž mi s mnohými jinými knihami zanechal zemelý otec. Byla to rytina dle známého obrazu Hellichova, pedstavující spisovatelku v plné ješt zái mládí a slinosti, ale provázená nekrologem. A tato krásná paní, první slavná spisovatelka eská, ideální bytost z jiných vyšších svt, ta že bývala u nás na Horách? Ta že chodila tam po tchže lesních cestách, jako my obyejní smrtelníci, a pila vodu z téže domnle zázrané studánky? A tak zstalo nco z melodického zvuku jejího jména a z pvabu její tváe vpleteno do vnce mých nejkrásnjších dtských vzpomínek dávno ješt z dob, kdy jsem ani nevdl, že napsala »Babiku« a vytvoila s ní nesimrtelnou idyllu z upomínek svého vlastního dtství. Ale pozdji slýchal jsem povsti neveselé, truchlivé, které mi zakalily smav ideální pedstavu o krásné paní z Hor. Picházela prý z Litomyšle a vedlo se jí tak zle, že dovedla být vdná i za skývu chleba a byla nucena zbavovat se posledních svých cenných vcí. Choti tehdejšího eskotebovského lékae dr. Františka Rybiky prodala granátový náramek, jejž dosud chová u veliké úct paní Marie Bóhmová, cho poštovního úedníka na Král. Vinohradech, rozená ze Tebové. Dostala jej od své babiky, která od paní Rybikové zakoupila tento šperk, jenž objímal kdysi ruku básníky. A tak byl jsem již tehdy nucen vidt nejen líc, ale i rub jejího života, vedle štstí hoe, bídu vedle slávy. Další život vyjasnil pak a opravil dokonale nejasné pedstavy chlapce. Dnes už vím dávno, že na Horách byla Božena Nmcová po prvé v záí r. 1851 s Františkem Matoušem Klácelem, známým hegeliánským pantheistou a humanitáským osvícencem, rodákem eskotebovským. Ten z Brna, kdež byl lenem ádu Augustinián, dojíždl do svého rodišt a trávíval prázdniny na Horách. K pozvání tohoto svého pítele, s nímž v té dob blouznila o bratrství duší a kráse spolených snah, pijela do lesního tohoto zátiší se svými dtmi. Tehdy byla ješt v zenithu svého života, okouzlovala jako žena a budila jako spisovatelka veliké nadje. Byly to opravdu asi smavé a záné chvíle, jež prožila tehdy po prvé v naší krajin, v onch nádhern výslunných klidných dnech záíjovyxh, kdy lesy kolem Hor dýchají nejsladším kouzlem a dálné hory pohranin modrají se tak ist v prhledném vzduchu. A dovedu také procítit hloubku žalu, jenž na ni asi doléhal, když znovu picházela do tchto míst jiráv za deset let, na podzim r. 1861, žena pedasn sestárlá a ve svých duševních silách zlomená, z Litomyšle, kdež bídn živoila jako korrektorka 285

Augustovy tiskárny, z této své pedposlední stanice své životní kížové cesty, po níž následovala už pak jen stanice nejposlednjší: návrat do Prahy a nkolik týdn umírání. Jsou-li pravdivá slova Danteova, že není nic bolestnjšího nežli vzpomínat ve dnech smutných svého štstí, pak pi tomto posledním pohledu na lesy tebovské musila tak krut jako nikde jinde cítit Božena Nmcová rozdíl mezi minulým a pítomným a uvdomovat si

tragiku svého života.

hoké její utrpení její blažené sny, let uplynulo už od té doby, dávno vyšehradský hrob; zstává nám z ní jen obraz, pojem, jméno, podepené tžkou váhou básnického jejího díla. Tolik se zmnilo, Hory jsou už dávno jiné než za jejích dob, ale lesy kolem nich, stále husté a bujné, šumí každým jarem znovu své hymny nesmrtelnosti a vného mládí. Ty lesy u Hor, s kolika jinými dojmy, jmény a tváemi jsou sdruženy od tch dob v mé pamti! Vidl jsem odtamtud odvážet mrtvolu H. G. Schauera, jednoho z pedních prkopník naší moderní literatury, jenž ze svého domova, Litomyšle, sem ped tím chodíval a zvolil si je za místo, kam, pedasn zlomen a vyerpán, pijel v krásných letních msících r. 1892 vydechnout duši. S nejedním ze svých nkdejších literárních pátel procházel jsem tmito lesy, a nyní chodívám jimi k Maxovi Švabinskému, jenž asi pl hodiny pes les za Horami ve vsi Kozlov tráví tém polovinu roku a zamilován do istého vzduchu, vzdušných barev a ostrých kontur tchto výšin, vytvoil v ovzduší tchto les svá nejkrásnjší díla. Pobyt Boženy Nmcové v této lesní samot nejeví se mi nyní už ve svtle tak nevinn idyllickém, jako kdysi mysli chlapcov. Byla to dobrodružná episoda v život mladé ženy, odboující hodn daleko z cest, jak je ženám pedem vymezuje bžná morálka. Což teprv tehdyí Vdaná žena s dtmi, která sem pijíždí, aby trávila celé dny po lesích s pítelem, jenž je klášterníkemí Jak románové už je to samo o sob, ale jak je román ješt skomplikován náhlým píjezdem jiného jejího moravského pítele, dr. Jana Helceleta, mladšího a podnikavjšího, jenž za jediný pouhý den rázem vítzí nad blouznivým filosofem a rozncuje v srdci básníky požár vášn! Jist že tu nebyly bez viny lesy tebovské svdný dech veera, jenž po dni rozkošn stráveném snesl se na Hory a naplnil samotu, od ostatního svta zcela odíznutou, sny nejohnivjšího štstí. Druhého dne odjel Helcelet a den po Klácel, roztrpen a sklamán. Ale v Nmcové ješt dlouho po návratu do Prahy hoely plameny sn a illusí, Helcelet sám Padesát

i

i

kryje

i

nm

i

a

uznal za nutno je studenou sprchou stízlivých slov uhasit.

Románová episoda skonila tedy vot. Ale

nco

z ní

pec zstává

vbec konívají romány v žiasy trvale krásného: ten obraz

tak, jak

na všecky

snivého pantheisty a sliné spisovatelky, dvou lidí vyšší rasy duševní, kteí spojeni illusemi duchovního bratrství prožívají tyto dny jako šastný sen, za hovor, jakých asi tyto lesy nikdy ješt ped tím neslýchaly. Byla to velká událost pro lesní samotu, která neznala dosud nežli všední hovory

venkovan a písn povrivých poutník, putujících k zázrané studánce. Ký div, že na všecky asy uchovala v sob ozvnu tchto dvou vášnivých 286

duší.

travin

A mn, i

pijdu-li tam, zdá se, že

zurení zídla. Mrtví

ji

slyším v šumotu stromu, dechu ješt pln legendy jejich

lidé, ale les je stále

srdcí!

A

druhá krajina? Každý ji zná, ne-li ze skutenosti, tedy z její »Babiky<údolí ratiboické, scenerie jejího dtství. Dnešní literární historie kladn srovnává podrobnosti obrazu, jejž vykouzlila Božena svým vypravovatelským umním, se skuteným prostedím, v rostla kdysi Barunka Panklová. Neúprosn nám zkazila dojem harmonie a jednoty obojího; víme již, že to ani zdaleka nebylo vše tak smavé, šastné a idyllické, jak se to obráželo v pamti pozdjší nešastné ženy. peci Tato krajina má své dny, kdy se na ni snáší taková milost krásy, že ztracenou onu jednotu cítíme v duchu znovu a že síla umleckého peludu dává nám zapon\enout na vše, co má skutenost v sob ubohého, nedochúdného a rušivého. Bylo mi páno vidt údolí ratiboické v takovýto den, a kouzla tohoto dne nezapomenu nikdy.

—

d-

Nmcová

nmž

A

Teplé nedlní odpoledne prosted srpna. Jak tžké zlato

svítí

pruhy

výsluní do stín krásného stromoadí, jež zdobí silnici, vedoucí od náchodského zámku na západ. Nebe je ideáln isté, ni obláku nezít na syt modrém azuru, vzduch je lahodný jako teplé mléko. Taková šastná, zlatá prázdninová nedle na sklonku léta, kdy se nic nedje a kdy ani nechceme, aby se nco dlo, kdy život stojí a kdy jsme šastni tím, že jednou po dlouhém ase bez vášn a touhy píti zrakem srdcem klidnou rozkoš vcí.

mžeme

i

Silnice vede pak dále lesem, až konen vybíhá z nho do širého kraje, jehož obzor jest lemován modravou hradbou Krkonoš. Tak vcházíme do vsi, dímající ve svátením tichu. Lidí nevidt, sotva že pes se ozve, zdi a stechy budov svítí nezvykle ist, všecko zdá se být hezounké jako z porculánu v tomto zlatém, sladkém slunci. Jen ješt tri tvrti hodiny cestyl Dech poesie vane nám vstíc z kraje, do nhož sestupujeme. Trudy života pestávají bolet, je to íš idyllického míru a pokoje, jejíž jsme pekroili

práv

hranici.

Projdeme ješt jednou vsí a jsme v památném údolí. Byste žene se mladá Úpa mezi bujnými lukami a háji a toto dvojí, voda a zele, vytváí zde ve svém kypní a vzájemném se pronikání rozkošný pruh zem, jedno z nejpoetitjších zákoutí naší vlasti, které by musilo hned na ráz uchvátit pozorovatele, kdyby ani nevdl, jaké umlecké posvcení na této krajince spoívá. Ale pedstavy, které si sem pináší, neruší tohoto kouzla, nebo skutenost nezstává za líením básníky. Zvlášt už ne v takový šastný den nedlní, kdy vlídné výsluní srpnové zlatí všecky vci, uhlazuje drsné jejich hrany, idealisuje všecky tvary a z toho, na ve všední den lpí prach a špína lidského trudu, tvoí pouhý krásný obraz. Ne, nejsme sklamáni krajinou, údolí ratiboické rozevírá se ped námi ve své zelené nádhee, tak milé a kouzelné, že nemohlo být rozkošnjší ani, když i

em

287

se vybavovalo po letech v mysli básníky, vidné oima jejích vzpomínek a illusí. Pecházíme už kolem zámeku, poznáváme snadno hospodu, v níž žila Kristla, plnou ješt starosvtského kouzla, a hle, tu již »staré blidlo« vyvstalo z tohoto prostedí vcí poprvé v život vidných jako nco dávno známého, jako výtvor vlastních našich sn, jako sladký zvuk dávných vniterných zkušenosti. Ne, nemže být pochyby, poznáváme je snadno i bez prvodce, pipomínajíce si vedle líení Nmcové i scenerii Kovaovicovy opery, úinZde to tedy bylo, ností divadelního dojmu hluboko do pamti vrytou. zvolá v našem nitru hlas. Ale co bylo vlastn? to skutené, co tu prožila vypráví Baruška Panklová, i to zpola pamatované a zpola vysnné, o Božena Nmcová? A žila to jen ona, nežili jsme to i my sami zde ped dávnými lety? Nevidli jsme už kdysi díve tuto krajinu oima malého onoho dvete, necítili jsme jejím srdcem dobrotu obklopujících ji lidí? Po-

em

jež snem pemáhá skutenost a dává nám prožívati jiných a dávno mrtvých! To, co tu prožila skutená dcerka panského koího, neví už dnes nikdo a nikdo toho nemže procítit ani se s tím stotožnit, vždy ani básníka, která vykvetla z tohoto prostého lidského poupte, nebyla už onou Baruškou Panklovou, na niž vzpomínala^ objektisovala tuto postavu mimo a tebas vypravovala o sob, sebe. Ale co tu prožila tato Barunka z »Babiky«, jen zpola reálná, zpola stvoená ze samé touhy po nenávratném, z kouzla a illusí, co ta tu prožila, to víme každý. Je']i dtství jest snem nás všech o blaženém dtství, její babika jest ona babika, jaké jsme snad nemli, ale jakou bychon\ byli chtli mít, a její »staré blidlo« jest rájem mladosti nás všech. Tak všelidsky platné, typické a zákonné jest umní, s nímž první vynikající spisovatelka našeho národního obrození vytvoila tuto svou nejvýznamnjší knihu. Nevím, zda-li údolí ratiboické za nevlídných a pošmourných neztrácí minoho z tohoto svého kouzla básnické idylly vždy žijí tu zas dávno jiní lidé, se všemi lidskými strastmi a v nejvšednjších existencích. Osud neiní s nimi výjimek, protože se narodili práv v této památné scenerii. Nevím, nevidl jsem tchto míst od oné nedle srpnové a je mi tžko vidt je jinak nežli kus ráje na zemi, jak jsem je vidl tehdy v zlatém výsluní a svátením tichu pod bezmraným letním nebem. si také rušit kouzlo této vzpomínky realistickým rozumováním? Co na tom, že to zde všecko nebylo práv takým, jak to vylíila Nmcová? Že se bydlilo jen krátký as v chaloupce v podzámí, ale po vtšinu tch let v pízemí na dvoe neúhledného dvora u zámku? A že život Barušiných rodi nebyl dokonce žádnou idyllou že to byli chuasové, jimž služba panská nedovolovala vnovat se, jak by bylo teba, domácnosti a dtem? že se tedy »na starém blidle« žilo všelijak a tžké starosti že doléhaly na lidi pod stechou této chalupy, která vlastn není ani totožná s nynjším »starým blidlemí« A že knžna nebyla naprosto žádným ideálem laskavé šlechtiny, a že by tato záletnice, jakou ve skuteností byla, šíila kolem sebe zá dobroty a ušlechtilosti, o tom že dokonce nemže být ei? A všecko to

divuhodná moc umní,

existence

lidí

bezdn

dn

—

Na

—

A

2SS

ovzduší ratiboického zámku že nemohlo být tuk isounké a poetické, jak se líí v »Babice« - že tu vládl útisk a vykoisování jako v každém tehdejším panském sídle? Co na tom, co na tomí Kniha její se zrodila z moci vzpomínky, z totryskajícího zídla veškeré poesie, z této arovné síly v duši hoto

vn

Cestou podle strouhy k »starému blidlu<

nejvšednjšího, iní v nkterých chvílích každého lovka, naivní Barunky Paníclové mají tu na konec pravdu; jak ony to vidly a jak to vidla pak dosplá žena ve dnech nejstrašnjší tísn arovným sklem vzpomínky, tak to budeme vidti nadále. Tento kousek svta za eskou Skalicí zstane pro nás navždy divu|)lnou výjimkou z nevlídných zákon svta. Zde jsou bohái dobí a chudí lidé jsou tu spokojeni, zde lze láskou a pochopením obracet k lepšímu cizí osudy, jak to inila balidské, která

básníkem.

19

i

Oi

2S9

bika; zde povládne navždy duch této staenky, do níž její básnící vnuka vtlila starosvtskou bytost tehdejšího eského lidu. Velké, vášniv tlukoucí srdce ženské zachránilo se z vlnobití hoe sem do tohoto pokojného pístavu, kde na klidné hladin vzpomínky zrcadlí se harmonicky zákonnost života a kde návrat k pocitm dtství jest draze zakoupenou životní mouskuteného splývá drostí. Jsme tu v onom kouzelném kraji duše, kde v jedno s krásou vysnného, v ráji mladosti tu jsme, v utopii dtství. Neznám pípadu ve svém život, kde by illusím umleckého díla dostalo se takové posily z reality (nebo ta je jinak zpravidla jejich nepítelkyní a rušitelkou), a proto nezapomenu nikdy onch chvil zlaté a vonné nedle srpnové v údolí ratiborickém.

pam

Božena Nmcová jest první vynikající a moderní žena v postupu našeho národního znovuzrození. První žena vynikající: nebylo vskutku ped ní jediné ešky, jejíž jméno by bylo ve hnutí obrozenském hrálo njakou

významnou

roli.

I

v tom

je

vidt

tehdejší naši strašnou kulturní opozdilost;

ve vývoji ženství zstali jsme za evropským západem pozadu nejen o generace, ale nejmén o celé století. Vzpomeme jen, jak významným initelem je žena pi vývoji francouzského klassického vzdlání a jak podobn v Nmecku typy nesmírn zajímavými a významnými provází pechod od doby goetheovské k romantismu. U nás doba úpadku znemožnila vzrst takovýchto zjejejí poslední význanou paní Zuzana ernínova. Aristokracie, kterou si vypstovali Habsburkové v echách po katastrof blohorské, mla a má opravdu esky smýšlejících, žen takových však dosud velmi poídku nemla a dosud nemá. Ostatn v ovzduší této kasty povbec již

v. Žena

eské

staré

pedstavitelku

mže

kultury patila minulosti, za

platit

muž

tém

nmené, písn

katolické a politicky

venkoncem reakní nemohly

se vyví-

ženské individuality s bohatším smyslem kulturním a novodobým obsahem mravním a citovým. Ale i stední naše vrstvy byly siln znmiilé a ve svých mravních a sociálních názorech malomstsky šosácké; ani odtud nemohla tak hned vyjít žena, která by byla hlasatelkou národního vzkípispla. Takovou ženou z tchto šení a tvrími svými silami k vrstev byla pozdji teprv Karolina Svtlá a ve svých povídkách »První eška« a »Na úsvit« vylíila, kolik ji to stálo bolestných zápas s rodinou

jeti

nmu

a okolím.

Ped

1848 mohla vynikající eská žena

vyjíti ješt nejspíše z lidu, národní buditelé a první básníci. Tu byly pro ni alespo\ podmínky vnitní, upímné cítní s národem a tsná spjatost s vrstvami, v nichž se uchovala jeho síla a nadje. Ale vnjší okolnosti tu Žena nemla byly naproti tomu ženskému vzdlání co nejnepíznivjší. pístupu do vyšších škol a literárního vzdlání mohly nabýti jen sleny z majetných rodin v ústavech anebo pomocí jemnjších spoleenských styk. Proto nám asi mnoho ženských talent zakrslo a odumelo v tch letech ,nebylo místa a vzduchu k jejich rozvinutí.

z

onoho

290

r.

lidu, z

nhož

vzešli maši

že však dcei panského koího v Ratiboicích bylo dopíúno státi se prvou vynikající eskou spisovatelkou pres tento »nízký« pvod, za to dkuje z nejvtší ásti asi práv zamstnání svého otce. Vyšla z lidu sice, babika její byla typická eská staenka vesnická, ale ona, Barunka samia, vdechovala vedle tohoto starosvtského vzduchu vonné parfumy zámecké atmosféry, poznávala lidi jemnjších spusobu, ítala nmecké romány a básn, a tak vedena bystrou ženskou vnímavostí a správným instinktem, osvojila si beze studia a škol, lehce a rychle základní prvky tehdejšího ženského vzdlání. Koeny její bytosti tkvly v lidu, proto dovedla být tak upímn a srden eská a nemla nikdy pošetilé nadutosti a pedsudk mšáckých dam v názoru na lid. Dovedla se do života lidového pohroužit jako do svého nejmilejšího živlu, tam ukájelo její srdce svou touhu po dobrot, tam snila své idylly, tam uila se však míti soucit se strádajícími a tam bystila svj pozorovatelský smysl na jevech života. Souasn však znala život tehdejších elegantních vrstev a jen se ocitla v Praze, dovedla si zjednat pozoruhodné místo v tehdejší literární vlastenecké spolenosti. Ze šastného styku dvou rzných si spoleenských a kulturních svt vyvinula se její básnická bytost a pinášela tak do naší literatury práv ony prvky a síly, které od eské spisovatelky tch let mohly být pedevším požadovány: lásku k lidu na jedné stran a na druhé bohatou moderní ženskou duši. Božena Nmcová byla vskutku, jak jsem shora pravil, první neiší vynikající ženou moderní. Ovšem, moderní se zetelem k létm tyicátým a padesátým. Je proniklá idejemi své doby, tebas že je spíše uskuteuje citem a životem, než aby je hlásala v podob uritých thesí. Je prosta pedsudk sociálních, práv tak jako náboženských a moralistních do té míry, že ji lze ítat k nejvolnji myslícím eským lidem tch let. Mnoho vlivu mtli v tom smru na ni literární muži, s nimiž se stýkala, mnoho také cizí zjevy literární, zvlášt George Sandová, ale to vše by nebylo rozhodlo, kdyby základ k tomu nebyl už v ní samotné, v básnické lehkosti jejího ducha, svžím jejím temperamentu a pedevším ve vášnivém, blouznivém jejím srdci, jež dovedlo vší silou lásky chtít svt lepším nežli jest a inilo hlavu její vnímavou pro ideje humanity, pokroku a osvobození. Božena Nmcová nebyla však z onch žen, které jako vyznavaky moderních idejí upadají do fantastického radikalismu nebo neživotného doktrináství; \e\í smýšlení bylo vždy ovládáno zdravým ženským citem a ideová tendence nalézala vždy tak silnou protiváhu v umleckém jejím realismu, že životní obsah jejích prací není jí nikterak porušován, aniž vnitní jejich rovnováha i

i

i

zvrácena. Spíše lze íci, že modernost jejího nazírání jest tlumena v jejích pracích zbytky romantismu. Tento romantism Nmcové jeví se jako citový idealism, jímž si upravuje a petvouje vci dle svých sn. Její realistický zrak vidí do nesrovnalostí lidských ád, do hlubin bídy a do nespravedlností osudu, ale idealistický a romantický cit spisovatelin nedovoluje péru, popisovat tyto krutosti života v celé jejich nahot a s nesmíeným výsledním nesouzvukem. Vede toto péro tak, aby v pravý as byly uhlazeny bolestné

protivy a skípavé nesouzvuky aby byly skolébány v harmonii. Mohla to init snadno a pirozen, bez jakýchkoli násilností a kiklavých rozpor, naivní dvivostí, že lovk jest asto nebo vila s krásnou dobrý a láskou že lze vykonati divy. tak sklánjí se v jejích povídkách šlechticové vlídn k lidu, bohatý pán z Prahy bere si za ženu prostou Slováku, eská služka ve Vídni nebo venkovské dve, jemuž se celá ves vyhýbá jako divousovi, nalézají v praryzí láska tu vbec vou dobu hodné ženichy, jež je vyprostí z tísn vítzí nad pekážkami, a je-li nejh, staí babice pimluvit se u paní knžny, aby s žalem oplakávaný milenec byl poslán z vojny dom. Tak splývá všecko v souzvuk, uzly osud se rozplétají jako v pohádce a slzy blažené nhy zdají se kanouti ze závr tchto vypravování. Jsou to ony blahé slzy, které zdají se tpytit a chvít na výsledních harmoniích lidových oper v pojetí lidového života, Smetanových. Je to slovem onen i d y 1 1 i s z prostedních decenií devatenás nímž se shledáváme u našich ctého století a to práv u tch, kteí se nám zdají být vysloven a typicky nejen u jmenovaného práv tvrce naší hudby, ale i u prvého u Aleše), a v literanašeho tvrce malíského, Josefa Mánesa (pozdji lze se proto tue u Vítzslava Hálka. Božena Nmcová je pedcházela odvážit domnnky, že etba jejích povídek, zejména ovšem »Babiky«, již v letech šedesátých populární, asi z velké ásti pispla k tomu, že všecky tyto prvé snahy o eskost v umní byly inspirovány sny o dobrot a idyl-

a

znan

A

pomr;

umlc

m

eskými:

i

i

lickém štstí.

kouv

celém svém pojetí žiBožena Nmcová jest však nejen básní ve svých nejlepších dílech. První vota a jeho vedení, ona jest i naší umlkyní prosy, která však pedstihuje »Babikou« všecko to, co v tomto oboru vytvoili umlecky cenného píšící muži. Konen, kde lze mluvit ped ní o umní v eském román a povídce? Nalézáme je v nkterých fragmentech Máchových, zvlášt v lyrických passážích »Cikán«, ale sotva je nalezneme u Josefa Kajetána Tyla, nejplodnjšího a nejtenjšího belletristy eského z prvých dob probuzenských; nalezneme prvky takového umní sice v láncích Havlíkových a Djinách Palackého, ale pece ne na tolik rozkvetlé, abychom práce tyto, sloužící zájmm asovým a vdeckým, mohli oceovat pedevším tímto esthetickým zetelem. A tak zstává »Babika« Nmcové prvým klassickým dílem eské prosy. podivuhodná, uvážíme-li, že takové dílo nám dala žena, jež nestudovala na vyšších školách a jež dlouho a tžce byla nucena o svém vzdlání pracovat, nežli se mohla vznést nad úrove dilettantismu. Žena, která teprv na poledni svého života nauila se psát dokonalou literární eštinou a která pak asto ješt ve své korrespondenci užívá mluvy ne píliš isté a elegantní. Ale v »Babice« a nkolika jiných povídkách ze své nejlepší doby pedstihla vypravovatelským umním všecky své souasníky a popohnala o celé hony vped vývoj eské prosy, za veršem tak znan opozdilé. Tajemství jejího umní spoívá v jednot obsahu a formy, vci a slova. Slova neperstají u ní v planém bujení nad vc, ani nezakrývají

umlkyní

Vc

i

292

nedostatku myšlenek,

nebo

—

a v tom ]e hlavní síla této vypravovatelky a vci, o nichž mluví, tak hluboko se ponoila do života a svým bystrým ženským okem tolik z nho odpozorovala, že každá práce její kypí bohatstvím vcného poznání a že následkem toho

— Božena Nmcová zná

lidi

Statue u ratiboického mlýna.

vtšina

jejích

povídek pohybuje se na samé mezi

nauné

folkloristické

studie.

Poznatky lidové skutenosti, petvoené a upravené v díln její básnické obraznosti, pedstavují pak tak znané životní bohatství, že staí podávati je formou co nejprostší a nejplastitjší, aby bylo dosaženo ryzího dojmu umleckého. Ale není to pece jen suchého referátu, jíž píše Nmcová; tebas že nechce paradovat skvlými lícnmi a lyrickou rhetorikou, má pi vší své jednoduchosti onen vzácný dar, jenž rozhoduje

e

293

o umleckém úinku prosaických dl: kouzelnou sílu fabulace. eho se dotekne slovo Boženy Nmcové, nech již jsou to výjevy z dtství v rati boickém údolí, i obrázky z lidového života na Domažlicku, slovenská všecko, dívka nebo forman, vozící do Vídn zboží, služky a ueníci, eho se dotkne, zazáí zlatým leskem poetinosti, zvuí to pohádkami o štstí, svítí to krásou citu a dobroty. Je to zvlhlé sladkou citovostí, ale •

—

není to

pec promioeno

sentimentalitou.

Ped

touto

nepíjemnou

vlastností

ženských spisovatelek uchrauje Nmcovou její vkus a smysl pro rovnos m, jenž tvoí základní meváhu, zejména však zdravý a jadrný r e a thodu její literární práce. Líí vždy, co vidla, umísuje své píbhy do krajin, v nichž žila, snaží se vystihnouti fysiog^nomie a typy lidové vrnou reprodukcí náeí, anebo alespo karakteristických úsloví. Její mluva je proto neobyejn šavnatá a koenitá, a tebas že psychologie tchto a zvlášt rozluštní zápletek mívá u ní leccos zastarale romantického, tyto hodnoty realismu a mluvy na konec mají vždy pevahu a vítzn urují výslední dojem. pro nás, po plstoletí, ješt plny života. Z »BaProto jsou její práce biky« budou se nadále uit generace eské mládeže prociovat krásu základních vztah lovka k rodin a kraji a kdykoli se zastavíme unaveni na klikatinách našich kulturních cest, vždycky najdeme v této knize doušek osvžení a síly, nebo jest to kniha v nejhlubším slova smyslu naše. Látka nejvýš subjektivní jest v ní zobjektivisována do útvaru co nejryzeji typického, v nmž uchována jest na všecky vky bytost eského lidu v rázovitých svých projevech na pechodu ze starosvtských svých forem do moderního života. 1

píbh

i

^

294

i

KAREL HIKL:

BÁSNICKÁ IDEALISACE V ,,CHUDyCH /V/^

^

1

ezi

drobnými spisy Boženy

Nmcové

LIDECH''.

mají »Chudí lidé« obzvláštní

význam blízkým vztahem a píbuzností dílu »Babice«. Jako, touce »Babiku«, trpce vykoupené pohody a jasu cítíme

k búsníinu nejvtšímu jen jako tragické pozadí z dáli hmotné a lidské útrapy hladové, stíhané spisovatelky, ale nic z toho neruší náš blažený, radostný požitek z veliké oprošující lásky a vlídné moudrosti životní, jež ztápí svou záí vyvolaný svt mládí: tak i »Chudí lidé«, napsaní též po / /

%

dvaceti letech bolestného zklamání, obesteni jsou rozkošnou záí, arovsvžesti, doba naší povídky znamenala vytržení básníky z naivních a krásných ideál o manželství a povídka psána byla v trudných dobách hladu na kvap pro výdlek. Otištna byla ve Štukov kalendái »Poiitníku z Prahy« r. 1857, a spisovatelka dostala za ni skrovný honorá dvaceti zlatých.

a

ným pvabem nehynoucí

a

Nás ve srovnání dvou tchto básnických výhled do minulosti zajímá ono kouzlo, nadlidská síla jen vyvoleným udílená, jíž dovede básník v nejmalichernjším okolí, v tramf>otách a všedních starostech zachovati, ba stupovati aristokratický pel odklonu od všedního dne v práci literární, žárliv si uchrániti svatyni umní, kam nemá pístupu hluchá žaloba všední. Až do posledních okamžik zachovala Nmcová tuto vzácnou vlastnost umleckou; ne z naueného, vypozorovaného, ueného programu literárního, nýbrž pirozeným instinktem vrozeného citu aesthetického. Její umní prýštilo se ze snahy, aby ve vysnném svt našla uklidnní, smír, harmonii, po níž laskavé srdce jeji toužilo. A život pinesl jí bohudíky tolik útrap, že toto uzavírání se do vysnných svt radosti a krásy nezstalo jalovým a naivním povrchem, nýbrž bylo hluboce zkypeno lidskými, tragickými city a úvahami. Nmcová asto si v dopisech stžovala, asto pátelm vyznávala od nich slýchala, že má psáti tienji, víc o lidech vdt, lid studovat a vdecky zkoumat, sbírala lidové zvyky a tradice, popisovala podrobn kroje, navštvovala chalupy, jezdila na Slovensko za úelem studijním. Ale výše než všechny tyto literární módy páteli jí vštpované prosplo jí vysoké ]e]í umní vrozené, ona byste chápající láska, která pivíjí se každému tvoru poníženému a dovede nalézti hrdiny v byi

tostech nejprostších.

Události z mládí nejútlejšího jsou s neobyejnou životností vykresleny v »Babice«. vyniká plastickým pozorováním a bystrostí mladiká nevsta Nmcová, která se r. 1837 pisthovala s mužem do erveného Kostelce. Bylo prof. Tillem v jeho životopise Boženy Nmcové správn na to poukázáno, že Nmcová ve vylíení svého pobytu kosteleckého nemá jediného slova pro svého muže. Muž a blízké osoby zname-

Nemén

nali

jí

všední skutenost, do

umlecké

lidé idealisovaní, prostí a nevinní,

útoišt náleželi jen radostí odpouštti nej-

oblasti jejího

kteí dovedli

s

295

horším nepátelm. Smírná a pokorná filosofie životní byla pak onou stilovou jednotkou, jež dodala živ vypozorovaným, pvabn vyjádeným obrazm Nmcové osobité kouzlo synthetické, zorný úhel, s nhož produkci spisovatelinu pehlížíme. I tsný svazek se zdravým, odpouštjícím a chápajícím lidem psobil na malou Barunku, babikou vychovanou, nha literární zásady pozdní romantiky, romantické dívky a láskyplné matky, jakož poátk mladonmeckého smru, které hlásaly zbožnou úctu k nepatrnému, pomíjenému lidu a pímé psobení básníkovo ve službách dekonen tžký život, v nmž jako ohnm vymokratického liberalismu, tíbena byla ve zlato umlecká stránka povahy Boženiny. V »Chudých lidech« po »Babice« a »Pohorské vesnici« zkusila spisovatelka své síly, aby v obšírnjší povídce v duchu doporuovaných jí zásad mladonmeckých pokud možná reáln, opravdov vylíila život prostých lidí, aby vzala si za pedmt studia prostedí nepatrné a nevynina kající a aby ve vykreslení mravní spokojenosti prostých lidí ukázala výraznou a yzácnou stránku svého národa. Nelze íci, že by se jí byl v tchto intencích úkol zúplna podail. Nepodailo se jí zase nutno íci bohudíky ani ve vtších románech dívjších opustiti zdravou a pirozenou cestu umleckou, k níž ji její nitro, její lidství vábilo, a sledovati dopodrobna šablonu módních literárních method a pedpis, jež tenkrát byly mladými Nmci spisovatelm pedpisovány. I v »Chudých lidech« jeví se sms osvíceného mladonmectví a pozdní romantiky, která vyhledávala ráda bytosti bizarní a peceovala význam episodických, nejastji nenormálních figurek. Nmcová zaplatila tento dluh romantice postavou vzorn ideálního podivína Jakuba, který ovšem prožil v Itálii hluboce otásající zkušenost lásky, nežli se stal asketickým svtcem a dobrýn\ lovkem. Ale celé té smsi dala básníka práv jednotné, dnes tím rozkošnji, ladnji psobící kouzlo, že ztrávila všecky methodické požadavky, že psala ze srdce k srdci. Tu se osvdila síla lidové tradice, pevné ie^í koeny, intuitivn, ale nevybroušen poznávající a chránící jedinou krásu, tu pinesly tžké útrapy životní své požehnání, zachránily a povznesly spisovatelku. Kdo si srovná przrané a lahodné vty básníiny, ]ejí podivuhodné, pi vší zdánlivé naivnosti a netraginosti mohutn psobící rozdlení svtla a stínu s jednostrannými, sentimentálními nebo falešn pathetickými pozdjšími a nejnovjšími našimi lidovými povídkái, kdo pozorn, vtu za vtou, slovo za slovem, dá se mkce vésti istým a przraným stilem, procítí teprve a docení osobitou vni z díla i

i

i

i

—

—

spisovatelina vystupující. Obrácení pozornosti k chudým lidem bylo tedy již samo dsledkem požadavk mladonmeckých. Ale jako celá škola ani v nejlepších a nejmethoditjších, nejdslednjších pedstavitelích nepistoupila nikdy tak intensivn k holémiu, nezastenému životu, jak o pl století teprve uinil pozdji smr realistický, nýbrž psala pro tendenci a nedomýšlejíc nebo v tendenci jednostrann vybírajíc, již zkreslovala pravideln reální své obrazy smrem k lepšímu, tak Nmcové chudí lidé jsou více než u cizích spisovatel i

296

idealisováni tou osvobozující, umleckou láskou, která ozauje^ její dílo. Vynikající bystrost postehu, s níž dovedla spisovatelka a podrobpo letech vykouzliti- osoby a místa ze svého mládí, jeví se i zde. Nikde nechce zanechati mlžnou pedstavu; svj domek, v bydlí, své domácí, kupce sousedního dobrého Jakuba popíše detailn. Má smysl pro úinek charakteristického detailu, a dobromyslná rozvážnost jeií domácí, jíaní

vrn

n

nmž

i

ervený

Kostelec.

Hlouškové, velmi trefn jest naznaena opakováním poslední vty v záporné otázce. Ale neulpívá na suchém popisu; z básnických zdroj hned vytryskne oživující, sevšeobecující poznámka, z výrazného ostrého popisu penese se tok vypravování v mkké rozkošné líení. Instinktivní dobrá vyprávka vedla si podrobn pi popsání osob a míst blízkých, tenái v mysli dostupnjších; za to v líení se vzácným taktem vytýká pozorování nápadnjší, kreslí velikými tahy, nejde jí již o intellektuelní poznání, nýbrž o rozezvuení stránky citové. Msteko Kostelec popisuje tak nezapomei

297

—

šest nuteln a pece svrchovan prosté. Leží pod Krkonošemi, as pt ostatních jest rybník. S msta píjemné. U velmi poloze v hodin od Snžky,

stran jest

obklopeno

poli a lukami.

Na

blízku všude lesy jehlinaté a za nimi

njí

do oblak. hor, jak s kouzelnou vášnálada hvzdnatého letního veera, v naší povídce své sladké nivostí, úzkostným pilnutím vylíená, rozestírá opojení. Tlumené zvuky houslového duetta linou se z farské zahrady, a když pak se stmívá víc a více a posluchai jdou již spát, zavírají se i okna

je

vidt vrcholy Krkonošských

Nmcovou

Mkká

i

vn

fary. Pozhasínala pomalu všecka svtla, jen na obloze nebeské ta záící svtla jasnji a jasnji svítila, osvtlujíce temný pláš noci, do nhož zemi zahalil, aby po denním vedru pookála. Jasné záící hvzdy laskav svítí nad hemžením lidským. Rozebereme-li si onu péi o lid, zvýšený zájem a velou sympatii cové k prostým a chudými, vidíme, že spisovatelka daleko postoupila za na Nepíše jen, aby obrátila pozornost požadavky mladých nazavržené a vyddné, jí jest lid nositelem vlastní její filosofie, v chází vyplnn svj ideál dobrého lovka. Prmrný intelli^ent soudí píliš náhle. Odsoudí bídné hnízdo, díve než spisovatelka do msteka zavítala, a nerozpakuje se nikterak nazvati prostý lid luzou, špatnou zlodjskou luzou, pravou plevou. sám nikdy nebyl od prostého lovka okraden, je pesvden, že ti bídní vyhoelci kradli by na potkání, kdyby jen mli co. Proti takovému obecnému názoru intellig-ence staví pak spisovatelka svj obraz chudých lidí, ovšem sympaticky vykreslených a zidealisovaných. Tu pak jde figura za figurou, scéna za scénou, a všecky dokumentují, jak unáhlen a nesprávn soudí se obecn. Vlídní a milí kupcové Hlouškovi, v nichž vykreslila Nmcová obraz svých srdených domácích z doby kosteleckého pobytu. Hlkových, jsou skromní, ale šastni v život rodinném, ujali se a úpln vychovali dceru paniny chudé sestry, všecky žebráky hojn penzi i jídlem podlují a jsou nesamostatnjším osobám vesnickým ne zištnými rádci a pomahai. Pan Hloušek je až píliš opatrný kupec; sbírá po krejcárku, bojí se bráti zboží na úvr a je spokojen, když výtžek dostaí na skromné živobytí. Za to Martoovi jsou lidé zlí. Nepoctiv zbohatli, v cizích mstech poznali luxus a poali žíti marnotratn, nejsouce sami spokojeni, pro svou zábavu týrali a mrzaili ubohou Aindulku, sestru Jakubovu. Došli spravedlivého trestu, ztratili jmní a nelitováni, prokleti, bídn zahynuli v cizin. Jsou ovšem na eském venkov zlaté, vzácné duše, které samy konajíce dobro naplují nejvznešenjší odkaz Kristv, že milují své nepátele a dobe iní tm, kteí jim nejvíce ublížili. Zástupcem tchto pravých jest podivín Jakub, postava po nejedné stránce zajímavá a pro Nmcovou charakteristická! Až s mystickou láskou a zaujetím rozehála se spisovatelka pro naivního svého apoštola kesanské lásky a z hluboké její duše práv ve vylíení životních osud Jakubových, episodicky podaných, linou se podnes místa opájející kladným umním, životní láskou a srdenou prostotou. Když panský myslivec ze msty ped desíti roky skoro celé msto vypálil a rozkacený lid chtl ho do ohn hoditi, tu

Bh

Nm-

Nmc.

A

kesan

298

tená

nm

Jakub, jeden

z

tch, kterým myslivec nejvíce ubližoval, ho

skryl a tak za-

chránil.

domácí Hlouškovi jsou pesvdeni, že je pece na než zlých. Vždy kde bychom se octli; nemže býti

svt

více dobrých více koukole nežli pšenice. Vzorným tlumoníkem kesanské lásky k bližnímu, neúnavným pomocníkem a osvíceným pracovníkem v tom sonru je kostelecký pan fará. Ten pesvduje zámožnjší své osadníky, že muže každý lovk z mála dávat, a ukazuje na nerovnost sociální, že má jeden mnoho zbytených poteb a druhý nedostatek. Nejen však nejbližší okolí dochází pozornosti spisovateliny, též ubohý, hladovící lid z celého kraje má v ní výmluvnou zastankyni. Ústy Hlouškovými zevrubn vypovídá autorka o píinách hrozné bídy, která po založení továren mezi tkalci a prádelníky nastala. nejbližším okolí kosteleckém není ješt tak zle; ale dále do hor, kde je srdce obchodu plátenického, odkud se plátno po celém rozváželo, je Teprve ze strašné bídy vyrstá duševní zakrnní, zmrzaení krásné a bohulibé duše lidové. i na venkov odehrávají se duševní otesy, dramata životní, o nichž svt neví, která však proto nejsou o nic prudká, vášnivá a úchvatná než známé a zpracovávané historie z kruh šlechtických a vladaských. Jako v »Babice« dala Nmcová nezapomenuteln kouzelným zpsobem zazníti vášnivému akkordu romantickému o všeniící, lovka v prach drtící moci nesmírné lásky v episod o šílené Viktorce, ve které uložila mnoho ze zpovdi svého vlastního nitra, ve které položila kontrast zdrav klidnému toku venkovského života rodinného, moude vedeného rozšafnou babikou, tak v »Chudých lidech« vystupuje tento motiv, ne ovšem tak uvdomle a propracovan jako v »Babice«. Je t» nejasná historie o bláznu Salv Regina, z lásky sešílivším uitelském pomocníkovi, který bloudil mnohá léta po okolí, hrál na housle o jené strun a smutnou zpíval notou: »Salve Reg'ina«. A prohlížejíc spisovatelka svou historii, v níž venkovský hbitvek, ví, že každý ten prostiký rov se stídala veselost s pláem, štstí s neštstím. A mnohé srdce tam snad spalo rovnž nepoznané, jako onoho ubohého houslisty. lid býti Má-li se uleviti ubohému a nevinnému lidu, musí v první vzdlán. Zde hlásí se tendence v díle Nmcové výraznji. Moudrý a laI

lidí

pece

i

V

ím

tém svt

he.

mén

i

i

ml

ad

skavý fará horlí pro vtší vzdlání lidové. asto hovoil s autorkou o mravním materiálním stavu lidu, mezi kterým žili. Nejvtší nadji kladl do vyškoly pro velké budování poádných škol. »Oh, jen školy, dobré školy neobyejným vždy vzplanulo oko jeho bystré íkal a malé«, horliv vždy ohnm. Lid pak, kterému plátenické zamstnání zizováním továren upadá, nesmí tup pihlížeti, jak se hubené ieho výdlky tení den co den, nesmí neinn zstati ve své ztrnulosti a vždy jen více se plahoiti a tebas to nejpotebnjší si odpírati. Musí býti odhodlán, práv jako Hlouškovi, v pípad krajní nouze odvrhnouti nevýnosné zamstnání a hledati výdlek nový, vydatnjší nebo test lépe, starati se, aby své dosavadní vvrobky zdokonalil tak, by jimi mohl konkurovati s prací strojovou. Vítzí tu na konec i

—

i

i

299

mladý, zdravý, piinlivý synek starostv, který na radu pana faráe vzdlával se ve Vestfálsku a v Belgii, a vrátiv se s úspchem pracoval, založil si

šastnou domácnost

a stal se

vzorem svým krajanm.

Jak patrno, hlásí se nové chápání lidu, zdrazování stránky sociální a liberalistická tendence v naší povídce. V jiných svých, šíe založených pracích, zejména v »Pohorské vesnici« pracovala Nmcová v duchu tom dslednji. Jest však patrno z našeho rozboru též, že básníka zstala nejvtší tam, kde si byla vrná, kde petavila cizí pedpisy po svém, kde se vystíhala naivních podrobností a nebásnických rad a po svém upímném pesvdení s prostomilou srdeností vylíila své slunné obrázky, cová byla píliš básníkou, píliš toužila po kráse a jen krásu ve svých istých vtách vyjadovala, takže se nikdy nedostala na scestí kazatelského a reformátorského tónu, kam zabedli cizí její druhové. Hluboké a bolem zkypené srdce její nalezlo slova pravé úasti pro ponížené, vystihlo velebn tragickou hrzu všemocné lásky a zalilo ve svt umní prostiké obrázky tou nhou a laskavostí, která jest osobitou záí linoucí se z celého díla Nmcové, která nám dnes iní spisy její nejvzácnjšími, která dává ryzího, opravdového umní. každé '^ejí

Nm-

vt

pee

e^^

300

JAN ROUBAL

:

BOŽENA NMCOVÁ O VZDLÁNÍ ŽENSKÉM.

N

evdomost ženy

muž sám na sebe pletl!« Tato slova rozhoení hrabnka Bezenská na omluvu žen proti obžalobám faráovým v »Pohorské vesnic i«'). Aluž pipravil si sám jjcklo na zemi, zameziv žen cestu do chrámu Ducha svatého, zatarasiv jí pístup ku vzdlání. Žena, jakoby se mu mstila, pronásleduje muže svou nevzdlaností a neuvdomlostí, podemílá

mu pdu

je

bi,

jejž

pronáší ve spravedlivém

pod nohama, když se chce vznésti

jeho práci v rodin

i

k výši, a

nií

vbec

všecku

ve veejnosti.

Dlouho prohešoval

se

muž

proti

žen, nechtje

ji

jiipustiti

do

škol,

mylném domnní,

že žen není potebí vzdlání, dlouho trpli tím celí národové. prohlédl muž a poznal, že mnoho, co se mu na žene nelíbí, je práv dsledek její nevzdlanosti, a zaal se starati o školy pro dívky, ano otevel jim i posvátné brány universitní. v

Konen

Že tento pevrat pomrn brzy byl proveden, o to mají zásluhu pedevším nadšené bojovnice za zrovnoprávnní ženy, jejichž adu zahajuje u nás Božena Nmcová. Co mluví se zápalem hrabnka v »Pohorské vesnici«, to jest

nejvnitrnjším

pesvdením

ušlechtilé spisovatelky.

po celý svj nedlouhý život pociovala na sob trpce n edostatekvzdlání, který jí byl na závadu pi všech jejích pracích. Tak píše pítelkyni elakovské dne IQ. prosince 1847: »Nic bych si tak tuze nepála, jako dkladné vzdlání; potom bych pece mohla vlasti se zalepším, než jsem dosud podala, a nemusila bych se zardít, vdit když mi nkdo poklonu co spisovatelce skládá.« Podobn si stžuje píteli prof. Janu Helceletovi v Brn dne 4. ervna 1855: »Chybí, milý Ivane, vyšší vzdlání u mne a pak bych mohla již nyní lepší práce vydávat. .«, a témuž v list ze dne IQ. ervna 1856 píše: »Vždy se stydím, když mne muži, jako na p. Palacký, chválí, protože pece jen vím, jak málo vím a mohu pi svých nedostatených vdomostech. To plánm, když o vtších dílech v hlav se snovají, vždy zasadí smrtelnou ránu.« Charakteristický jest upímný povzdech Nmcové v list V. Vrbíkové: Mohlo z nás být nco jiného, kdybychom byly mly lépe zízené školy .« A jist z hloubi srdce plynou jí slova, jež klade do úst milované babice: »Je to pece jen škoda a hích, když má lovk dar Ducha svatého a nechává ho bez úroku. Ale když není k tomu píležitosti, co si mže lovk pomoci[«') Jakého vzdlání bylo dopáno Božen Nmcové? Ne valného. Nebylo v létech dvacátých a ticátých minulého století zvykem, peovati o vyšší vzdlání dívek. U chlapc se ješt uznávala poteba školy, ale

Nmcová

ním

.

i

') =)

Spisy, m, 178. Spisy, n, ni.

30J

dvatm

prý stailo, když se nauila podepsati a na modlitbách ísti, a beze školy.') toho dosáhla Panklová, jako dcera panského zízence, byla ovšem i v té vci ponkud šastnjší, tebas etná rodina nedovolila rodim, aby na ni píliš vynakládali. Chodila šest let dosti pravideln do dvoutídní školy v eské Skalici, a po desátém roce vku dána byla do blízkých Chvalkovic, kde navštvovala asi opakovai kurs a cviila se v ženských pracích runích. To bylo její školní vzdlání. Ješt štstí, že pišla na dobré uitele, kteí poznavše neobyejné nadání dívino, rozumnou methodou dále je rozvíjeli a pstili! Jejich vlivu sluší piísti, že se Barunka nespokojila jen tím, eho získala ve škole, a že mla horlivou snahu etbou dále se vzdlávati. k ruce ve Chvalkovicích pknou bibliotéku obroního Augusta Hocha, v Ratiboicích pak mla pístup do knihovny zámecké, bohaté sentimentálními povídkami a rytískými romány. Nejdíve ji bavily pohádky »Tisíc a jedné noci« a Tromlitz, pozdji upoutali její pozornost Iffland, Gutzkow, Kotzebue, Wieland, Kleist, Houwald, Klopstock a neivíce vdce Mladého Nmecka Heine.*) Její vzntlivá fantasie byla touto etbou tím více pobouena a nové svty jejímu snní oteveny. Ješt že vliv takovéto etby byl paralysován stálým stykem se skuteným životem, jak se i

Barunka

Mla

podával na venkovské samot, v blízkém msteku nebo v rušném zámkuí Kniha zstala Nmcové vždy milou družkou, po asném satku v radostných a strastných dobách manželství. Nmecké knihy zamnny záhy eskými, anebo aspo rovnoprávn vedle sebe pstny. Z eských spisovatel byl Tyl první, jenž její mysl zaujal. O to zásluhu má Polná. V Praze octla se hned v kruzích vynikajících literát a lidí velmi vzdlaných, kde bystrý duch její neobyejn mnoho získal. Ochotní pátelé poradili jí rádi, co by mla studovati a k emu vdomostí a talentu svého užíti. Na doporuení dra ejky vyuuje ji student Pavlas eskému pravopisu a eské mluvnici, Václav Nebeský seznamuje ji s filosofií Hegelovou a rozncuje ve vdné žace ducha básnického, doktor Josef ejka, všestrann vzdlaný její osobní léka, ukazuje jí na výtené vzory v literaturách cizích, a též ostatní, jako Franta Šumavský, Vrátko, Tomíek, Rieger, Pichl pispívají krásné paní ochotn. I jinde, mimo Prahu, nalezli se nadšení obdivovatelé (Klácel, Helcelet a j.), kterým záleželo na tom, aby se Nmcová od proslavila také v rozkvétajícÍTr\ eském písemnictví. Že získala n"vinoho Erbena, Krolmusa, Havlíka a Tyla, jest jasno každému, kdo sledoval její literární innost. Stálo ovšem Nmcovou vážné práce, než dohonila to, eho nyní dívkám školy poskytují, ale majíc sílu a pevnou vli, obohatila ducha svého tak, že se tomu podivujeme. Piznává se k tomu v jednom list Helceletovi slovy: »Tak jsem musila bídn se domáhat toho, co vím, a skoro jen sama sob vše dkuji. « Mile psobí na každého její znalosí

jí

i

i

mnoho

') ')

302

Spisy, IV, 364. V. Tille, Božena

Nmcová^

18.

jazyku slovanskýclí a vzácná setlost v literaturách, rozhled po filosofii, pírodních a znalost života lidového. bohaté vdomosti z oboru Nezapomnla však nikdy na obtíže, s jakými se všeho domohla. Z te škioly, které by jak chlapce, tak píiny usilovala o dívky vyzbrojily vdním pro život potebným. »Oh, jen školy, dobré malé!« horlil fará v erveném Kostelci a školy pro velké školy cová mu živ pisvdovala.') Školy mly uiniti naši mládež, nadji vlasti,

vd

dobré

—

Nm-

i

dokonalejší.

jinou,

Kde není škol, tam je lid neuvdomlý, slabý, poddajný. Takový shledal hrab Bezenský na Slovensku. Nedivíme se, že si peje, aby »mohl do každé ddinky školu postavit a moudrého, vzdlaného uitele, který by úkolu svého svatého vdom si byl a lid ten zdravý, krásný, mravný, schopný ke všemu umní, k usvdomní pivádl«.") Nmcová peje si dobrých škol a dobrých uitel. Škola vbec by ješt nestaila; ta dokonce mže mnohé pokaziti, je-li taková, jak ji líí Nmcová v list elakovské: »V jedné vesnici (na Domažlicku) uí zedník, tu zase truhlá, jinde též takový, který neumí ani poádn íst, a když chce, aby dti psaly, musí si dát pedpis napsat. «') Jak si pedstavovala Nmt e V). cová dobrou školu, ukazuje dost obšírn v obrázku Pan ui V takové škole nevládne rákoska, ale láska. Uitel je dtem záivým vzorem ctnosti a ušlechtilosti. Škola je pípravou pro život; proto u pana uitele ve Chvalín rozhodoval ve vyuování zetel praktický. Uení bylo založeno na názoru. Pstujíce ducha, nesmly dti odvykati práci tlesné. Školní zahrada byla podstatnou ástí školy a zamstnání v ní dležitým živlem výchovným a vzdlávacím. Na vycházkách vedeny byly dti k samostatnému nazírání na vci. Pi tom jim bylo vštpováno, jak má vypa i

spoádané stavení spoádaná vesnice. V práci výchovné podporovala pana uitele také jeho cho, která všt-. ipovála dívkám základy vedení domácnosti, nabádala je k poádku stot a úelným zamstnáváním odvádla je od rzných darebností. Zdraví dítek bylo pedmtem zvláštní pée pana uitele. Pi jeho dobrot rozumí pravého otce. se samo sebou, že chudé a nešastné dítky nalézaly v jest vzdlaon škole, ve práci na pouze se neomezuje uitel Dobrý vatelem a rádcem všeho obanstva. Škola je tudíž kulturním stediskem obce. Dobrého uitele, pracujícího pro blaho svých bližních, ztrácí každý nerad, jsa mu zavázán vdností. jinde, zejména v Pohorské Nejen v obrázku Pan uitel, nýbrž dáti

i

i

nm

—

i

Nmcové

hojn pía v dopisech z Domažlická, naskýtá se vroucn vlastenecky žena Jsouc škole. o názory své vyslovila ležitostí, aby

vesnici cítící, jest

hlasatelkou toho, co nyní

pirozen

dít patí do eské

školy!« Proto také toužila

•)

Spisy, IV, 172. Spisy, ffl, 172/3.

')

Z

)

•)

let

probuzení,

Spisy, IV,

III,

vyjadujeme heslem: »eské v Praze, aby svým dtem

žíti

32.

362-392. 303

eské vzdlání. A tžce nesla, když po nmecké. Píše elakovské z Domažlic dne

1845 musily choditi února 1846: »MoJG dti šly poprvé s pláem do školy, že musily míti nmecký slabiká. Dost tžko nám to obma picházelo, ale co naplat, když to jinak nelzeí« Rovnž v Nymburce postavila se oste proti germanisaci školy tamním vikáem do Liberce. a kaplanem, což vyneslo Nmcovi peložení Z toho však nesmíme usuzovati, že Nmcová si nepála, aby se dti její nmecky nauily. Naopak. Když babika napomíná dti, aby se piln uily slovy: »ím více umíte, tím snáze ve svt projdete, a nmecká je pece jen potebná,« zajisté mluví v úplném souhlase se svou nejmilejší vnukou.") Nmcová také zcela vystihla sociální a politický význam znalosti zemských jazyk. »Snad by se ta nenávist mezi echem a Nmcem ztrácela pístupnjším se stal. Popomalu, když by jeden druhému skrze stejnou sud uil se vždy jen ech k vli Nmci nmecky, by s ním se smluviti mohl; vždy se mže také jednou uit Nmec k vli nám trochu té eštinyí«'") eskosti v jazyce vyuovacím nepeceovala. Vdla dobe, že esky jazyk vyuovací není ješt zárukou, že škola jest dobrá. »Když se má se to stane po esku nebo po nmeku, co na tom záleží, ba duše kazit, skoro lépe, aby to po nmeku stalo se, snad by se to dtí tak nechytlo.«") Nmcová, žena dsledn svobodomyslná, vytkla jako druhý závažný požadavek, aby ve škole vládl duchsvobody. Má-li škola vyplniti svj vznešený úkol, musí v ní rozhodovati jediné uitel vysoce vzdlaný, dokoNmcová nalý charakter, na všecky strany volný, nezávislý. Proto nemohla holky »Ty jezuita. vládl prý kde Amerlingové, paní ústav chváliti díví

mohla

dáti

do školy

r.

14.

—

nmin

e

i

e

a

jin^ jsou samá petváka, samá citlivost, ideálnost, samá affektace; srdce to je blíže, nahlédnete-li zatím a hoí, jen ustavin pro vlast a národ holá.«") prázdnota

Nmcová

klade na dobrou školu. jsou dva základní požadavky, jež škole svdomit a horve pracovali žáci i uitelé aby požaduje, Vedle toho liv. »Poloviatost ve vyuování více ke škod než k užitku slouží.«") Babika drazn napomíná dti jdoucí do školy: »Ve škole nesete nadarmo,

To

sice toho

budete jednou

litovatI«

Moderní škola nesmí se omeziti pouze na to, aby nauila dti ísti, psáti a poítati, ona musí kráeti s duchem asu, pizpsobiti se potebám doby a vyzbrojiti žáky dkladn do života. Když Nmcová uslyšela ve na nižších školách Františkových Lázních od jisté dívky z Anhaltu, že tamních uí se dítky pírodopisu, zempisu, djepisu, francouzštin, zvomy tak lala v duchu: »Šastní, pešastní lidé, vy již všecko máte, po i

em

horoucn ") '")

toužíme,

eho

se doprosit

nemžeme. My bychom

Spisy, II, 222. Spisy, IX, T85.

") List V. Vrbíkové dne 22. ledna T85T. ") List A. V. Šemberovi dne 18. srpna 1851. ") Spisy, IX,

304

193.

se

vru mli

Slena Theodora Nmcová, uitelka

v. v.,

dcera B.

Nmcové.

celý den modlit: »Pane Bože, sešli dtem našim dar ducha svatého, nehol ho víc než jiní potehují, nemají-li zstat hloupymi!« ') Zejn^éna vlastivdy a pírodních nemá škola opomíjeti. Kdo zi\á djiny své vlasti, jisté pilne k ní pro její slávu utrpení, kdo pozná pírodu, jist si dovede vážili

vd

i

Nmcová, nadšená ohdivovatelka krás pírodních, trpce kárala, že lid náš nemá smyslu pro pstní stromoví a že i to, co takka v pírod samo vyroste, bývá nieno a kaženo. »To je opt ta bídná stránka našeho školního vychování. Tabulkami: »Š k o d a na strotrestá se tak tak!« nepivede se lid k niemu, ba jeho svévole se tím jen podráždí. Kdyby ale byla za školou malá štpnice, kde by se dít uilo, jak proutek z jádra puí, jak roste, až se z strmek vyvede, kdyby vidl chlapec, jakého opatrování a šetení tu potebí, aby rostlina nezahynula a dobré ovoce vydávala, jsem jista, že každého projevu

její

síly.

inná

mech

nebo

nho

by radji^ novou kudlu z klatovského jarmarku do vody hodil, než aby mladý strmek poranil.«") Jest vbec jisto, že správnou školní výchovou se více dosáhne než tresty. více dobrých škol ve stát, tím mén žalá. Nemže se ovšem od školy všecko oekávati, není ani lze obsáhnouti

ím

všecko

vdní

a naše

vdomosti vbec

jsou ješt velmi neúplné a nedoko-

Dobrá škola podává jen základy, na nichž jest možno dále bezpen stavti. Ale ona není pouze semeništm vdní, nýbrž podporou mravnosti, základem síly národa a zídlem veškerého pokroku. Z té píiny nesmí býti uzavena ani zená m"), dobré poloSrovnávajíc vici lidstva, ale musí jim býti stejn pístupna jako mužm. muže a ženy, poznala Nmcová nejlépe, co dovede škola. Obraz, jaký nám o tehdejších ženách, zvlášt mstských, zanechala, jest opravdu smutný. Mstské ženy pi své nevzdlanosti jsou malicherné, marnivé, pyšné, stydí se za práci, touží po požitcích a pro bolest bližního nemají soucitu, naopak svým klepastvím psobí mu asto mnoho zla. Venkovské ženy zase tonou v povrách, opií se v ei kroji po panikách, stydíce se za hnízdo, z nhož pošly, a o výchov dtí spoádaném vedení domácností nemají asto nalé.

i

i

i

ani zdání.

Vdomí

národního nemají ani tyto ani ony. Hrubostí své duše a

mlkostí charakteru otráví mnohdy život vzdlaných a ušlechtilých muž. Že takové neuvdomlé ženy byly již tehdáž jako jsou dosud hlavními sloupy zpátenictví, rozumí se samo sebou. Zejména udržovaly tak eené spolenosti ržencové, o jejichž úelu píše Nmcová elakovské dne IQ. prosince 1847: »Jedna každá (lenka) má úlohu udlati ržiku a ta se skládá z patnácti lístk, musí tudíž každá patnácte dvat nebo žen do toho spolku pivésti, což skoro každá sestika také vyvede.« A dodává rozhorlen: »Kdyby to byly vlastenky a každá se piinila patnácte odrodilek na '*) '=)

Spisy, IX, 148. Spisy, IX, 64.

'") Není zajisté bez významu, že v Králové Hradci nazvali jménem Bož. Nmcové díví pensionát a v Pardubicích spolek ku vydržování dívího reálného g-ymnasia. Tím snahy její nejlépe uznány.

20

'^05

uspoené peníze, jak nyní na darebné jesuitské aby dávaly na eské národní knihy, což by si zásluh o vlast získaly a jak by blaze psobily! Slepému darmo však o kvtu mluviti.« Nmcová zakusila na sob na své životní pouti ve venkovských mstech Staraly se asto o její soukrorný i v Praze, co umjí nevzdlané paniky. závidly jejích úspch literárdomácnost, svou než o život svdomitji ních a obracejíce ve svých »kávových spolenostech« farisejsky oi k nebesm, žasly nad jejími »píliš volnými« mravy a nad její bídou. Nmcová, žena zlatého srdce, odpouštla ochotn leckteré píkoí, ale malomstské i velkomstské paniky prázdných duší a hloupé pýchy tepala bez lítosti. Tak iní v satie »Kávová spolenost«, v povídkách »Baruška«, »V zámku a podzámí«, »Dobrý lovk« a zvlášt v dvrných listech svým pátelm a píznivcm. To by však jist nestaovalo. Nmcová, hlasatelka positivní práce kulturní, usilovala zde o nápravu. Poznala pi svém putování, jaká škoda plyne národu z toho, když výchova mládeže spoívá v rukou matek nevzdlaných. Jí nemohla staiti úrove dívího vzdlání, chodí od 6 do 12 let do školy; píše na jednom Tníst '): jak o tetinu toho asu íká jako papoušek z nmecké knihy, dlá Aufgabe ze Sprachlehre (tebas tomu ani za mák nerozumlo, to nic) a ostatní odíkává zrovna tak, jako to nebožka bába odíkávala, Je-li dít vtipné, tak se pece nkdy stane, že se mu v 12tém roce v mozku rozsvtlí a ono nkterou vc pochopovati zaíná, ale tu vyjde ze školy, a matka je zapáhne do jiné práce, kde si již na uení nevzpomene, le na katechismus, když se má vdávat. Pamatuje-li si která, že se má psát po h, ch, k, r ypsilon, a umí-li hodn zerstva knihu peíkat, je rozhlášena za šikovné dve. Ale kolik je takových? Vždy je to ženské psaní tak zostuzeno, že vbec od pán cestu spravedlivou pivésti a

knížky

dají,

i

Dve

nm

dve

škrábarinou r.azváno

Nmcová

vzdlání

byla

jest,«

pesvdena,

že

ženám

jest

potebí vyššího

byly ádné matky. A soudila zcela správn, že by bylo nikdy k tak žalostnému úpadku národa eského vzdlané, uvdomlé matky, které by byly nanedošlo, kdyby býval uily národ vážiti si sebe a ne »klant se cizím modlám a vlastní svatyni

pedevším

proto,

aby

z nich

ml

zneuctívat.«'')

Ale vyšší vzdlání jest prospšné ženám jako manželkám. Nerovnost vzdlání mužova a ženina v manželství mívá zlé následky. Muže omámí asto krása tla tak, že se neohlíží u ženy na duši. Myslí si: »Však já si ji zvdu, jen až bude má«, ale záhy ztratí chu vyuovati a žena se uiti."') A tu je poátek všeho neštstí. Muž nenalézaje doma pochopení a zábavy, hledá ji jinde, manželé se sob odcizují, propast mezi nimi se šíí Jen ve vzdlané žen najde vzdlaný muž pravou družku života, úastnici svých snah, rozsévající v rodin radost a jas. i

.

") Spisy, IX, 70. '") Spisy, IX, 71. ") Spisy, I., 63.

306

.

.

Avšak rolníku, živnostníku a dlníku prospje, má-li ženu tak vzdlanou, aby n^u byla v živnosti nápomocna. A což, když se stane a mužživitel zeme? Tu teprve opuštná žena dovede oceniti vzdlání, jehož v mladých letech nabyla. i

innost ženy a zejména eské ženy nesmí se omezovati pouze na rodinu a domácnost. Také venku eká na ni dosti práce. Volají sirotci, volají nemocní, opuštní, nešastní. Kdo jim pomže, kdo jim uleví, koná práci vlasteneckou v nejkrásnjším slova významu. A žena nesmí pihlížeti k osudCrm národa neinn. »Byl by as, aby ženy pestaly myslit, že jsou na svt jen pro parádu. Každá musí dle své možnosti vyplnit ásteky v nesmírném etzu lovenstva. A nyní je k tomu dobal Má-li být chrám naší národnosti na obdiv svtu a chceme-li, aby naše dti v »T ed e u m« zpívaly, nesmíme zaháliv ruce do klína vložit a na muže zevlovat, jak pracn po kaménku na nj snášejí. V našich rukou leží poklady a nemly by je matky chovat, aby jimi cizí roucho zdobily, ale radji je vložit do zdí vlastního chrámu, by se co jasné slunce zaskvl. Není k tomu nic jiného potebí než lásky! Vlast musíme milovat z pesvdení, mume ji znát skrz naskrz, musíme vdt, k jakéinu cíli a konci fi milujeme, a tu vroucí, vdomiou lásku musíme dtem do srdce vštípit. Takovou nevyvrátí hrom a boue a smle se mohou na ni skály zakládat. Když by takto eské ženy svj úkol vykonaly a naše plém by k vítzství »Halle-

vdné

nm

.

.

.

pak by se mohly beze vší chlouby mužm po boku postaviti My k té sláv také pisplyí« Jest rozhodn mnohonásobná škoda, když žena žije v neinnosti a neužije svých vloh ve prospch vlasti a lidstva. »Jakou moc má žena ve své ruce! Co jest žen nemožno udlati, co nedokáže milenka, manželka, matka!«") Ale žena nejenom že sama nepracuje, ona dokonce jest muži v jeho národní innosti na pekážku. Píinou toho jest její nevdomost. »Nevdomost ženy je ta Nemesis, která muže ustavin v patách stíhá, pdu pod nohou mu podemílá, když se vznést chce k výši, olovné závaží na kídla mu pivšuje, která budovy jeho boí, úrody v popel obrací.«") Ale Nmcová slovy hrabninými omlouvá ženu, že není sama vinna, ježto tento bi upletl na sebe muž sám, zameziv jí cestu do chrámu Ducha svatého. Má-li býti zjednána náprava, musí se muž zíci své samovlády, žena musí býti vysvobozena z otroctví a postavena na roven muži. dílu Pak nastane spravedlivé rozdlení práce a žádoucí harmonie, pak mužovu lépe se bude daiti, nebo nebude stavno na sypkém základ. »Žena musí býti mužovou spolupracovnicí, má-li se stavba podait. Žena musí být povýšena na stolec panovnický vedle muže, ne aby soudila, ne aby trestala, ale co andl smírce mezi ním a svtem.« Žena tedy bude pracovati jinými prostedky než muž, ale k stejnému s ním cíli. »Do ruky ženy dal palmu míru a pochode lásky, by je nesla ped mužem, když luja« volalo, a

smle

íci:

i

i

Bh

^) List "')

20*

elakovské dne m, T78.

19.

prosince 1847.

Spisy,

S07

Žena musí vrátit lidstvu ztracený ráj, onu drahokráí do boje Ducha cennou perlu; díve však musí vdt, že spoívá na dn vlastního srdce, tan\ že se musí pro ni ponont.« Musí si býti »vdoma svého vysokého postavení a úkolu, jejž jí pikl, poloze do její ruky blaho veškeré bu.

.

.

Bh

ducnosti.« Jest tedy žen potebí pedevším svobody, aby podle své vle mohla rozvinouti své schopnosti, pstiti je vzdláváním, aby mohla voliti své životní povolání a uplatniti své síly ve správ obce i státu, zejména v oboru

výchovy, školství, veejného lidumilství a p. Je spravedlivo nutiti ženu, aby omezila svou innost na kuchy a rodinu, když ji její touha nese výše? Co mohla vykonati taková Božena Nm.cová v moderním njakém Finsku, Norsku, Švédsku? Co mohla znamenati v národ samostatném a ve stát opravdu ústavním? Zajisté by nám byla stvoila díla ješt o mnoho dokonalejší, kdyby ji národ býval pochopil a zabezpeil ji tak, aby netrpla nouze a hladu. Zatím žena schopností tak neobyejných našla stží volnou chvíli k svému zamilovanému psaní, a když ji pece našla nebo noc nasadila, mla zídka klid, jakého ku práci potebovala. V dvrném list Helceletovi dne 4. ervna r. 1855 si stžuje: »Mužovi se nelíbí, že se tak zcela oddávám spisovatelství; radji by vidl, abych byla virtuosní hospodyní. Nahlížím to, ale nemohu si pomoci. Není to prázdné slovo, v, že nemohu; v hospodáství jsem pouhý bezduchý stroj. Já musím psát. Když jsem nkdy mrzutostí neb starostí sklíena, jak sednu ku psaní, zapomínám vše a žiju v jiném svt, ba nkdy bych zapomnla na jídlo na spaní, kdyby i

i

mi

dali.«

Ano Nmcová mla pozbýti i práva, spolurozhodovati o volb povolání pro své dti, jejichž vlohy sama nejlépe znala, ponvadž se jimi stále obírala, a o nž asto celá léta jediné ona se starala. Na vnovala ráda teba poslední groš, vydlaný vlastním pérem anebo vyprošený od dobrodinc. Radji sama sob od úst utrhla, jen aby dtem zabezpeila budoucnost co možná nejlepší. Když dti nerrtohly do školy, uila je sama. Nebylo jí pro nic obtížného. Dítky byly nejdražším jejím pokladem. Všecky byly stejn úastný její lásky. Bohdance vnovala stejnou péi jako Hynkovi, Jaroslavu, Karlovi. Všem mlo se dostati vzdlání stejn pelivého. Nedbala toho, že hrubý muž se vysmíval jejím »ideálm« a snm. Jemu šlo hlavn o to, aby dti co možná nejdíve pispívaly svou prací ku výživ. Proto navrhoval pro chlapce emesla, pro službu. Dobrý muž zajisté ponechává žen svobodu v tch vcech, kde jí zákonem zaruena není, po boku milujícího manžela mnohá tvrdost zákona se zmírní. Nmcová íká obrazn: »V šetrné ruce laskavého zahradníka kvete rže domácího štstí, v hrubých rukou zvadne.«") Nmcová pracovala k tomu, aby žena nebyla takto vydána na milost a nemilost muži, a byla v tom zajedno s pítelkyní Bohuslavou Rajskou.

n

n

dve

i

'')

SOS

Z

let

probuzení,

III,

26.

vzájemná korrespondence svdí nejlépe, jak se tyto dv ušlechtilé ženy snažily o lepší údl svého pohlaví a jak se tšily z každého úspchu své práce. Rajská jdouc ve stopách svého uitele Amerlinga, zídila si ústav díví, v nmž s úspchem psobila až do svého zasnoubení s Celakovským, Nmcové pak v dob nedostatku bylo po dvakráte Wenzigem nabídnuto ízení dívího ústavu, ale Nmcová odmítla, chtíc si zachovati neodvislost na všecky strany. Uitelkou se tedy nestala, ale za to vynikla ve smru lidovýchovném jako nikdo ped ní. Práce její smovala jmenovit ku povznesení žen. I dcery eské mly pochopiti významný svj úkol v národ a státi se jeho chloubou. V tomto snažení byl jí každý upímný pítel vítán. Zejména vzpomíná šlechetného lidumila Josefa Franty Šumavského, jenž v letech 1843 1845 ženám pednášel o eské mluvnici Jejich

vdn

—

i

a pravopisu."")

V Praze konen pece se našli lidé, kteí se ujímali zanedbané ženy bylo na venkov, v mstekách vesnicích; tam eské. Ale bylo o vzdlání vbec málo postaráno a o vzdlání dívek tím mén. S nevzdlaností jde ruku v ruce neuvdomlost národní. Nmcová píše o Domažlicích dne 14. února 1846: »Zde je lid ješt tak tuze pozadu, že se toho lovk zhrozí. Oni mluví esky, protože neumjí nmecky; ale o vyšší vzdlanosti, o národním citu nevdí ani za mák.« A mezi sedláky našla tak bídný kulturní stav, že volá: »Krvavé slzy by lovk nad tím lidem

he

i

mnohé vlohy, jak mnohá bystrá hlava zajde, aniž k i>ravému pijde. « A nejsou ti lidé snad líní, nedbalí. »Oni to cítí, oni by se uili, ale což mají dlati, když jim žádný mesiáše nepošleí« Jaký div, do že pak lid pokládá za mesiáše každého, kdo se mu nabídne, že upadá sítí jezuit, kteí je] zbalamutí a duševn na mizinu pivedou! Podobn píše elakovské o kraji domažlickém dne 25. listopadu 1846: »Když lítal svatý duch po svt, na ten zdejší koutek zapomnl. « Šíe to rozvádí v Obrázku vesnickém: »Sedlák lpí tlem a duší na té hrud, z které v potu tvái svj chléb dobývá. Vzhru se mysl jeho nepovznese. Od mládí bloudí ve tmách a nikdo neosvítí stezku jeho, nikdo nestrhne pouta duši jeho klíící! Zableskne-li se nkdy v jeho m.ysli, je to práv jen pouhý blesk. Mrav jeho je istý, prostý, ale není zušlechtn, rozum zdravý, ale nevzdlaný, upímné, dobré srdce, ale nedvrné, samostatnost však již dávno pod plakal

.

.

.

Jak

usvdomní

i

—

zanikla. Toho je vinno vychování.« Kde není škol, tam jsou plny trestnice, tam vládnou muidla, metla, hl. Smutno dost, že ješt v XIX. století užívá se takových »humanních« prostedk k napravení zloinc! »Je ovšem velká nemravnost a špatnost mezi lidem, ale kdo je vinen? Pro nechávají lid ve tm, pro ho zabíjejí, pro má žíti v nevdomosti a pevrácenosti'' To je zídlo a poátek všeho zlého, hloupost a nevdomost, tím pichází lid na takový stupe bídy a spousty!<0

jhem

mravn

232. synu Karlovi dne 23. záí 1856.

^) Spisy, IX, ^) List

309

jíž dobro milé vlasti bylo nade vše, záleželo mnoho na tom, A za nejjednodušší pramen osvty pokládala dobrou vzdlával. aby se lid etbu. Proto se knihkupci Pospíšilovi nabídla, že pevezme malý sklad knih a nezištn je bude šíiti v kraji. »Nkde budu sama prodávat, nkde moji známí vesniané a jinam zase pošlu koující knihkupecký krámek, zvlášt kde bude pou.«'') A je zajímavo sledovati, jak Nmcová vedle belletrie doporuovala ke koupi též praktické knížky hospodáské (na p. Klí štpaský od Pixy), zpvníky a obrazy slavných eských muž, jako Karla IV., Jiího z Podbrad, Jos. Kaj. Tyla a j. Nakladatel Pospíšil takové

Nmcové,

práci nerozuml a strhl si pozdji z honoráe za bákterých se Nmcová pi svém knihkupení nedoj^oítala, ježto sama leckde penz za knihy nedostala.

nezištné a

chorky

obtavé

30

zl.,

Jako každá obec, tak i každá škola mla míti podle Nmcové slušnou knihovnu. Sama vzpomnla si asto zásilkou knih na školu v eské Skalici, již si zachovala v milé pamti. Majíc smysl pro praktické využití vdní, žádala, aby v naší mládeži byl pstn duch praktický. Z té píiny horlila proti knihám, jež chtly poutati mládež nezáživným moralisováním. Kniha má poskytovati umlecký požitek, anebo pouení formou pístupnou. Knihovna žákovská má býti souborem knih dobrých, »obsahu užiteného, rozmanitého, v lahodné dtem ei, aby z pírodopisu více tam bylo, z historie, národopisu atd. Pkné pvodní neb peložené povídky v takové žákovské bibliotéce rovnž nesmjí scházeti.<0 i

bu

i

i

Ani v letech nejkrutjší nouze nesnížila se Nmcová k emeslnému tvoení literárnímu, jež by nebylo v souhlase s jejími zásadami. Literaturu dtskou obohatila báchorkami, o nichž nejlepší úsudek podávají dítky samy, že je poítají k nejmilejší své etb. elakovská již dne 11. prosince 1845

mn

Vaše ponapsala o nich zaslouženou chválu: »Mám Vám íci, jak se vídky líbily? Kýž by podobn Vám každá matka povídati umla dítkám svým touto nžností, upnmností, srdeností a opt touto ušlechtilostí ve slohu a Není nepatrná práce Vaše, jak ve skromnosti své ji nazýváte, nýbrž dležitá nanejvýš. Vy jste ukázala, jak se povídky dtem srdce dobe psobily. Srden jsem si pála, povídati mají, by na mysl do kruhu našeho, když po nkolik veer nám podívati byste mohla se elakovský povídky Vaše peítal. Tu sedly dítky naše okolo stolu, upen se dívajíce na tatínka, a naslouchaly slovm Vašim. Ruce jim byly sklesly a sotva si dovolily oddychovati. Každý pocit, každé hnutí mysli, vykouzlené Vašimi slovy, na tváinkách jejich vidti. Pohled na náš kruh by Vás zajisté pesvdil, že práce Vaše dobrá a dokonalá jest.«

ei

.

.

.

i

Nmcová

litovala,

emu

že mládež škole odrostlá brzy zapomíná vše, as v nevázanosti a posi, aby o její duševní

se nauila, a že jsouc sama na sebe odkázána, ubíjí šetilých zábavách, kde mravn bére úhonu. Pála ""')

')

.VO

List Jar. Pospíšilovi dne List A. V. Šemborovi z

17.

dubna 1848.

msíce záí 1854.

i

dobro bylo njak postaráno, a vidla v tom práv

vdný

úkol

jjro

ui-

telstvo.

Stejn žádala, aby pro dti do 6 let byly zizovány opatrovny, kde by nalezly ošetení, jehož se jim doma nedostává, když rodie shánjí živobytí. Dosplí mli sc' vzdlávati etbou a zušlechovati zpvem, hudbou divadlem. Ale jako pokládala tení bezcenných škvár za zkázu pro lid, tak nelib nesla, že lid zapomíná krásné národní písn a zvyká si sprostým i

i

odrhovakám, zaneseným

z

mst.

Divadlu pipisovala hluboký výchovný význam. Slova chvály, pronesená vBarušce, týkají se sice divadla velkomstského, ale pro osvtlení názoru Nmcové jest dobe je opakovati: »Pro cit neporušený, jiro srdce nezkažené, pro smysl nezkalený spojená krása všeho umní, jako vyškytá se v divadlech velkých mst, jest vítzná nad všemi jinými pvaby. Zde stavba sama, zde ezbá a malí, zde hudba, zde spolenost svátení, zde pak obraz života živ a veskrz a krásn pedvedeného všelov.« enskými city povznáší lovka Nmcová správn pochopila, že teprve za vzdlaností kráí svoboda a za svobodou blahobyt. Proto nebyla nijak nadšena, když r. 1860 byla u nás prohlášena svoboda emesel a obchodu, ježto náš lid nestail na ni hmotn, ani nebyl pro ni zralý duševn. Tušila, že z té svobody budou t.

.

jen zámožnjší a uvdomlejší, totiž Nmci a židé. »Mli nám dáti díve dobré školv obecné na základ národním a školy prmyslové a potom svobodu emesel a obchodul« Sama také již díve k vyzvání Havlíkovu na eskou prmyslovou školu píspvky sbírala. Také vtšího sebevdomí a silnjší dvry ve svou práci oekávala od vzdlání. Lid pestane spoléhati na áry a zázraky a nabude pesvdení, že toliko na jeho piinní záleží všechen zdar. A to bude velice významný dsledek pro celý náš národní rozvoj. I vlastenectví bude míti jiný, hlubší sniysl. Nebude záležeti v mluvení o vlasti a lásce k ní, v zdobení kabátu stuhami a odznaky, ale v práci a úinné lásce k bližnímu. žiti

Nejhorlivjší innost na poli lidovýchovy, zahájenou u nás vlastn

již

prvnínii buditeli, jako byl Kramerius, a pozdjšími, jako bvli Amerling, r. 1848, v Kodym, Vocel, Tyl, Havlíek, projevila Božena velkých nadjí a ilého ruchu ve všech odvtvích národní práce. Tenkrát

dob

Nmcová

pracoval s ní svorn je\í manžel, jímž se již v jedné z prvních svých básní honosila jako pravým echem a vlastencem. Ze Všerub, bydlišt svého, podnikali vycházky do okolních eských vesnic, svolávali sedláky k rychtái, pouovali je o významu konstituce, nabádali k zachování klidu a por ádku a doporuovali k odebírání noviny, z nichž nejlepší lánkv pedítali. ruchu, jaký se zmocnil celého kraje, podává Nmcová radostné zprávy do eské Vely, a Pražských Novin, lííc v nich se znalostí opravdu vzácnou sociální pomry lidu, na p. postavení eledín a podruh, péi o chudé, odvtví výdlené práce dtské, vzájemný pomr i

i

O

Kvt

i

ech a Nmc

atd.

3JJ

Snad kladla Nmcová nkdy píliš velké požadavky na lid náš, dlouhou pcroÍ)OU zanedbaný a zden^oralisovaný, když jej pouovala o vlastenectví, o lásce vespolné, o dstojnosti lidské a p. Víme také, že se dožila trpkých Domažlicích. Tam zvala dívky na nedlní zklamání, nejvtších v tenáské besídky, ale dostavilo se jich jen pt, a to poprvé a naposled. Nabízela též dívkám, že je bude uiti mluvnici a pravopisu, ale jen tyi žákyn njaký as vytrvaly. Nmcová stžuje si elakovské v list ze dne

mst

»Pi každém kroku se potká lovk s pekážkami, ekou, kde popukal led, a kry se mu v cestu staví. Ješt bude .« muset hezky dlouho -slunce svítit, než tady všecka tvrdá kra roztaje Tak eená intelligence byla horší než obecný lid. Je velmi dobe známo, že domažlití mšané uspoádali v prosinci r. 1846 Nmcové koiinu pod okny za to, že prý v Kvtech pohanla jejich msto, vylíivši zajisté 25.

listopadu 1846:

jakoby

šel

.

pravdiv, jak jsou povriví a nevzdlaní. ale

I

veejn

.

chystali se na ni útoiti,

Havlíek je zakikl, ujav se Nmcové rozhodn a srden. Lepších výsledk dopracovala se na vesnicích. Tam svou

vlíd-

záhy upímné pátele. O to mla zásluhu hlavn rodina rychtáe chrastavického Jana Bóra, s níž se dvrnji seznámila již ke konci r. 1845. Mezi lidem vesnickým našla horlivé tenáe, kteí si od ní rádi knihy vypjovali. S radostí oznamuje elakovské dne 14. února 1846: »Nyní picházejí z vesnic, kde jsem známa, sami pro knihy a veer pi pástvách tou.« A ješt více ji tšilo, když ji vesniané upímn zvali na pou, na posvícení, na svatby, anebo když jí selka podala svou mozolnou pravici a srden se optala: »Nu, paní, jak se nnáte? Pro tak dlúho k nám neidete?« Kdo by se divil, že Nmcová na vesnici okálaí Vlastní její slova: »Ten selský lid je moje radostf« to vyjadují nejlépe. Ona se nikdy nevyvyšovala nad sedláky, jak inily tehdy rodiny úednické. Uznávala, že sedláku jsme mnohým povinni a že ho máme milovati jako spoluobana a bratra.^ Podle toho se k nmu chovala. Ale byl zde ješt jiný dvod. Lid kolem Domažlic ji zajímal také svou rázovitostí v ei, zvycích i ve zpsobu života. Pátelství s lidem usnadovalo jí studium vesnic chodských. Sama vyhledávala styky se selkami, žádala od nich, aby jí vykaly, vyptávala se jich vlídn na rodinu, na starodávné obyeje a pijímala od nich upímné pozvání na pástky, voraky i na koledy. Jsouc ve statku, všímala si bedliv stavby zaízení budov, náadí, výšivek a p. Ze styku s lidem erpala Nmcová mnoho pro své literární práce: sbírala písloví a povry, báchorky a povsti, písn a íkadla, zaznamenávala ností získala

si

i

význané

zvyklosti, popisovala slavnosti a zábavy, psala obrazy rázu so-

Také nkteré povídky tkví zde svými koeny, tak: Obrázek vesnický, Domácí nemoc, Karla, Pohorská vesnice. I do Babiky proniklo ciálního.

leccos z našeho,

motiv

domažlických. Škoda, že v ostatních místech království

manželem byla zanesena, nezískala žn tak bohaté! Tak zejména na Nymbursku a Liberecku. Pouze uherské Slovensko možno ')

5/2

kam

s

Spisy, IX, 165.

krajem chodským v bohatství dojmu a námétu, jaké si z pobytu tamního odnesla. Osvtová innost mezi lidem zpsobila Nmcové požitky opravdu krásné, ale také hrozné útrapy, v nichž žila posledních 12 let života. Tenkráte za policejní vlády Bachovy nemohlo se ješt pochopiti, že úedník i,rovnati s

muže

se

cítiti

upímným echem

a úastniti se práce národní.

Nmcová

nedovedla nikdy zapíti své pesvdení. Jsouc vrnou eškou, cítila se upímnou Slovankou, uila se pedním slovanským jazykm, zvlášt ruskému, a nabyla slušné znalosti jejich literatur. Názor svj o slovanské vzájemnosti vyslovila Majarovi ZiljskénAu v listé ze dne 21. íjna 185/: »My Slované bychom se mli více poznávati; málo je mezi námi pravé vzájemné lásky. Kdybychom se lépe znali, snad bychom se více .« Že snahy její byly mezi Slovany pochopeny, dokazuje hojná milovali úast Chorvat a Bulhar v národních krojích pi pohbu jejím dne 24. ledna 1862. Svého pera nezaprodala ani v nejkrutší bíd. Jako žena svobodomyslná pokládala za svou povinnost, potírati každé zpátenictvíctví, bylo šíeno kýnikoliv. Proto nemohla sloužiti nesnášelivosti náboženské a nemohla souhlasiti s hnutím antisemitským, které v každém židovi vidlo podvodníka a zlodje. »Všude jest koukol mezi pšenicí«, íkala. Že neznala také záští národnostního, bylo již eeno. Nabádajíc syna Karla, aby v cizin nezapomínal na svj jazyk a na svou vlast, varuje ho ped nenávistí k »lovk je všude lovk, a já ctím lovka bratra v každém lovku jakékoli národnosti .« i

.

.

a

Nmcm:

.

.

o spalování mrtvol soudí pízniv. Svj názor projevuje v list elakovské dne 19. prosince 1847 u píležitosti pohbu Jung^mannova. Je jí trpko, že tlo tak velikého muže má býti od shledáno a že hlava jeho má hniti. »asto a asto myslela jsem si, že staí echové krásnjší zpsob mne, že se mi to shnití v zemi nesmírn v pohbívání mli než my. Jak krásné to bylo, když si mohli lidé prach svých drahých zhnusilo do popelnic uschovat.« I

erv

Vte

.

.

.

Tak mže býti život Nmcové vzdlání pro každého, pedevším

a krásné

její

myšlenky

zdrojem

pro matky. ».eknte, zdali je vtších rozkoší nad rozkoše mateské, chová-li srdce lidské istší lásky nad tu, kterou matka své dít objrmá?«, píše elakovské dne 25. listopadu 1846. Ve svých dtech žila.'^) Ony byly vedle spisovatelství jediné, které ozaovaly její bezútšné manželství. Listy synu Karlovi jsou toho dokladem nejlepším. Jak jeho, hocha dospívajícího, varovala ped zhoubnou vášní, jaké zábavy mu doporuovala, jak ie] pouovala o všem, co v literaíture eské se objevilo, knihy mu posílala, o tom máme v tchto listech zprávy až dojemné. A co starostí jí zpsobilo, aby se neodnárodnil a nezapomnl na svou vlast a na své rodieí *)

List

elakovské dne

19.

prosince 1847.

3Í3

Nejbohatší zdroj vzdlání jest ovšem zachován v jejích spisech. u mužv i u žen a dosud patí k nejoblíTy vykonaly své poslání benjší etb. Práv ta tendence, která by snad jinde vadila, pojistila jim jest to Baruška, Babika, stálou svžest. Dobrotu a lásku hlásají všecky, Rozárka, Divá Bára, Chudí lidé anebo Karla, Pohorská vesnice, V zámku a podzámí. Pan uitel. Dobrý lovk a Chýše pod horami. A pece Nmcová nebyla spokojena s tím, co pro výchovu národa svého vykonala. »Ješt jsem nic neuinila, pro bych byla žila? Trudn se to se .«') svtem louí, když má lovk zanechat tolik nevykonaného díla veejné. Pedstihla svou dobu Zavinily to jist neblahé pomry rodinné st let, o mnoho let. A není divu, že si pála vrátiti se na svt asi za anebo ješt pozdji, až tu bude svt dokonalejší, v nmž teprve by chtla

vrn

a

.

i

dv

s

rozkoší

")

314

List

žíti

.

.

.

elakovské dne 25. listopadu 1846.

.

A.

ERMÁKOVÁ-SLUKOVÁ

POZNÁMKY

P

íipomnla jsem j>onvadž

jí

K. jí

její

:

SVTLÉ O BOŽEN NMCOVÉ.')

výrok Sandové, žena úedníkova že je nešastna, povinnost brání býti milosrdnou, dle pání srdce

svého.

Ubezpeovala m, že nikdy jiného muže by si nevzala než svého, což jsem jí vila jako Sandové, jež tvrdí, že nikdy jiného muže nemilovala než svého syna Maurice. Když byla Božena upozornna, aby pomýšlela na svoje dti a nebyla tak štdrá k jistým mladíkm, pravívala: »Vžclyt to jsou také moje dtií« a opakovala vzdychajíc výrok Kinkluv. Markétka Šumavského velmi se vadívala, vidlali u nás nmecké knihy. »Ale, Markétko,« krotila ji Božena, »když chceme nco dokázati, musíme pec vidt, jak daleko to pivedli jinde, a zvdt, kde a mnoho-li nám v tom kterén"v ohledu schází, a to jen mžeme, podíváme-li se k jiným národm. Ale Markétka si to nedala vymluviti, že je to chyba bráti do ruky jinou, než eskou knihu.

e,

když práv tenkráte Heine proti filištínm tolik se Jaká ostatn s ní nakázal? Bylo to geniální nebýti praktickým. Smšným by se byl stal básník, který by se byl staral o denní poteby. Byl by se sám na sob prohek tomu byli zde šoval, vnuje tmto sprostým zájmm svou pozornost jiní lidé, ale kdo? (Výrok o umní.)

—

Mla nkdy tušení, že jí pipadne jmní. »Jaký jsi si to koupila nep>kný nábytek«, pravila mi, když mne jako mladou paní navštívila, '>>pokei, koupím ti jiný, erven aksamitový. « Pohledla jsem pekvapen na ni, ale ona se blíže nevyjádila. Myslím, že nkterý dobrodružný její pítel ji ubezpeil, že bude slavit zlatou že, aby ji pohnul k štdrosti. »Jak si povedeš svou domácnost?« tázala se mne.') »Dám každý msíc do pihrádky sem na inži, tam na odv, tu na stravu.« »Budu to také dlati, bylo to r. 1852, kde byl její slibovala. A hle, když jsme udlali rozpoet posílal ást svého píjmu ze Slomužjsa ješt vrchním komisaem ') Tyto poznámky Svtlé jsou kusé, neúplné, mnohá myšlenka je nedopovdna, avšak nejsou pece jen beze všeho významu, proto je podávám veejnosti a to bez, oprav a zmn v tom poádku a v téže nesouvislosti, jak byly letmo na papír vTŽeny.

—

—

—

A. ermáková-Sluková. ^)

Svtlá

j>oznevši

Nmcovou

byla ješt svobodna.

3J5

dopadl, ba vybyla ješt malá ástka. »Založím si album hezké kresby. Ale si, a šly jsme ihned koupit netrvalo to dlouho, kdosi vyslídil, že se jeví malý nadbytek, a bylo po albu a konen i pihrádky pišly na adu. »To má lovk z toho, když je stále pod poruenstvím m.uže; zvykne té porob a neumí se do samostatnosti

venska,

výborn

dv

na rytiny,« umiovala

vpravit.« Již tenkráte proskakovalo, že Božena práce svoje sama nepíše, což ji velmi zarmucovalo. »To máš z toho, že každému o svých plánech vypravuješ, nech je toho hoden ili nic. Nevidí v tom všední duše pání zvdt, zda-li je tvoje myšlenka již dosti vysplá k uveejnní, nevycítí z toho skromnost, nýbrž domnívá se zpurn, že si nevíš rady, že se jí dovoláváš, obzvlášt dodáš-li: »Musím se poradit s tím a oním.«

M

rámus o kráse Nmcové, její podobizna se mi dost málo nelíbí, snad není vrná?« Jest to ku podivu, že podobizna ta vrná je jí tak málo podobna, snadno by byla podle ní k poznání a pec v ní není spoívalo hlavní kouzlo, zda-li ve skvlých barvách ani stín. Nevím, v ale jisto jest, že byla okouzlující, úchvatná. neb ve výrazu tváe, nevím

Mnozí

pravili:

»Co

em

to za

—

Slavnost odhalení pomníku nebyla, jak se myslilo, stín peletl a zatemnil její zái. Ozvaly se tu a tam hlasy ohledávající podstavec, co známé pohnulo: »Prosím vás, co je na tom pravdivého? Povzte více, povzte vše, co o ní víte«. Péro mé sestry chystá ocenní Nmcové, dodám tedy k tomu, co jsem povdla, jen nkolik osobních dojm, nkolik domácích rt, smím-li tak íci.

jsme zvláštní národ — — náleží k vci vyítati

My

si, co je Ale o její že nechal hlady zemít bíd, o její nemoci národ? Malému kroužku známých to bylo povdomo, nikde mého vdomí o tom nebyla zmínka. Pro dobrý Hálek nenapsal místo odsuzujícího feuilletonu vyzvání, pro byla ponechána té hrstce vlastenc, z nichž nikdo se nemohl honositi nadbytkem statk vezdejších? Kdyby se tak bylo stalo, zajisté že by bylo takový ohlas seznalo jako o rok pozdji provolání ve prospch Zdeky Havlíkovy. Myslelo se, že vyjde asi 6000 a sešlo se pes ticet tisíc. Ale, jak pravím, nevím již urit, nestalo-li se cosi podobného, ale nevidla jsem nic podobného a neslyšela jsem o niem podobném, také se nepamatuji na podobnou výtku. Jinde jsem povdla, že jsme se rozlouily, že si nedala íci obtujíc as a peníze lidem, kteí jí nebyli hodni. Že se pipra-

jeho,

3J6

tak rád žádný se nenií, neupírá

si,

—

vdl

jiných, toho dkazem, jak v knize') se vypravuje, že jistá vila o sympatie vysoce postavená osobnost pravila dám, jíž hodlala nkteré dílo vnovati: pijdou její tak zvaní pátelé a pijiraví »Nedávejte jí penz, nýbrž dar ji o to.« Dobe praví naše rozmilá Nováková, zmiujíc se o tom: »Mohla íci Nmcová: Chra mne ped páteli a já se zachráním ped nepáteli. Nebyla s to do se vpravit, nebyla praktická a nechtla jí také býti i

—

-

—

pomr

bylo to tehdáž tak šosácké, neoblíbené,

smšné.

Jak asto jsem si na Boženu vzpomnla, když práv opak jsem vyslovovala: »Ale Eliško, zas tak pilná, zas tolik pracovalas«, když s mravení horlivostí se uila jazykm, pekládala s dokonalostí nevyrovnanou arcidílo za arcidílem. Jest pro mne nad míru zajímavo pozorovati postup poNmcové ješt vahy ženké za tyicet let uinný ve veejném život. vše hravé, nahodilé, neuvdomlé, u Krásnohorské již úloha vážná, pedležitá, již žádného shovní nevzbuzující, nepotebující, a vedle ní ta ada uitelek s pracemi dkladnými a ty povahy, které svým povinnostem iní tak skvle zadost.

U

tém

Mla Nmcová velikou sdílnost a co se týe jejích prací, tu mla za povinnost obeznámiti každého, kdož o to se zajímal, s tím, co n^ezi lidem nasbírala; pikla každému právo o tom souditi a rozhodovati, v jaké form a v jakém výbru to má obecenstvu podati.

A

toho mnohý soudil, že vyhledává rady, že si není jista ve svém poínání, že jí schází k povolání dostateného vzdlání. Pravda, že mla práce byla jejjí celá ada literát v rukou, ale utrply tím? Invence, fraseologie

pec

z

jen vždy

Pravila, že triviální a k

její.

jí

bývá

nkdy tžko

rozhodnouti, co je prostonárodní a co

zachování tedy nevhodné.

Každého vyslechla a zstala pece svou. Nepochybila rozhodn podrobujíc svou práci úsudku pátel, jakž v Babice tém každý odstavec dokazuje.

svtce neb svJe to tím, že se snažíme z umlce neb umlkyn udlati které nám podali, kterak výkon, všímat jen mli si bychom že Myslím,' tici. zstaven jim, nech zodse k veejnosti zachovali, a soukromý život budiž beztoho nikdo se nedopravdy isté svdomí. povídají za nj vlastmmu ohledu záhadou a mnohém tak v sob sám lovk pátrá, vždy zstává

Nmcová

lidu,

n V knize Jos. Hanuše Božena roník XXm., íslo 1. V Praze 1889), na

str.

život

spisech

i v 78. Zpráva jest pejata z

(Matice

P a

m

e

t

i

Josefa V. Frice IV., 417.

3f7

nerozumí si. Rousseau ve své zpovdi byl zcela upímným a )ak z mnohých stran se mu dokazovalo, že nebyl! Tžko tedy zpovídati se za jiného.

Nkteí

si u nás poínají, jako by byli první buditelé vyskoili jako Mihlavy Zeusovy, jakoby nebyli s ostatním svtem bývali v žádném spojení, zcela samostatn psobíce. A pec se opírá literatura o literaturu, a naši buditelé nenalézajíce na vyprahlém poli našeho písemnictví, eho bylo národu pro jeho pokrok potebí, ohlíželi se zcela pirozen po sadech jiných. erpali pro svého ducha potravu z literatur jim nejbližších neh nejvíce se jim zamlouvajících a vtisknuvše tomu, co nasbírali, ráz své individuálnosti, podali to lidu svému dychtiv na potravu ekajícímu. Tak i Nmcová. Knihovna vévodkyn Zaháské jí byla pístupna, a jelitak bžná jako mateština, jala kož jí byla nmina za píinou otce se svým jarým, uelivým duchem puzena ísti, vášniv ísti. Že dáma, jež bývala vadna mezi nejkrásnjší a zárove nejgalantnjší svého vku, nemla ve své knihovn pevahou spisy vro- a mravouné, snad na bíledni. Za to tam byli hojn a úpln zastoupeni, jak z vypravování Nmcové vysvítalo, romantikové nmetí, kteí nejsou práv nejpimenjší vychovávací etbou pro mladé dívky.

nerva

z

Nmce

Utrpla tím Babika a její spisy vbec, že je pedkládala nejpovolanjším bylo tomu pátelm svým, kteí provedli na nich censuru plnou piety? by jim prospšno bývalo, kdyby hrubé stelivo kritiky se bylo po uveejnní do nich pustilo? Vždy nebylo pec možno, aby dívka z vesnické školy, autodidaktka v každém ohledu, byla dosáhla té výše slovesné dokonalosti, kdyby jí v tom nebyli nápomocni bývali pátelé literatury, stavše se plni útlocitu a oddanosti, plni radosti nad jejím krásným talentem jejími uiteli a pípadn korektory. Bylo to »point honneur«, abychom mli také Sandovou, jejíž jméno hlaholilo všude a o jejímžto vlivu nelze si te ji udlati

i

k

pojmu,

s

e

tenkrát ješt nebyla vyvinuta a Nmcová se velmi ráda jinými v obratech vznešenjších, elegantnjších.

Konversaní cviila

My ešky, které jsme ped rokem 48. dorostly, školy eské tedy nepoznaly, kde v literatue nebylo jiné etby než musejníky, od básník a spisovatel uiti se nemohly, my náležely k onomu voji, kdež nesprávnost platila za roztomilost, z níž žádná hojiti se nemohla, nebo nepopiratelnou vcí, co zanedbáno za mládí, nenabude se pozdji. Nalezla jsem kdysi sešit, kde jsem skloovala slunce sluncata, aniž bv uitel uznal za nutné chybu tu opraviti nelze si pedstaviti, na jakém stupni jazyk náš byl a jak se povznesl.

mj 3t8

mn

—

te

Jen literární laik se mže domnívati, že práce tak vytíbené, s tendencí tak uritou a uvdomlou vyplynuly z péra spisovatelky, která nemla žádných jiných vdomostí, než které si nasbírala v pohorské vesnické dvoutídní škole, a si nedobyla jiného svtového rozhledu, než který jí poskytovaly vesnice, v nichž jí bylo žíti. Nebyla by vdla, co v národ vytknout a na co váhu položit, nebyla by rozeznala prostonárodní od banálního. Poznala takto náš národní život, život našeho lidu v jistých krajinách ze-

vrubn,

ale pro život vyšší, pro

vdní,

musila sáhnouti jinam.

Vážila si velice poctivosti muže svého. Jak mnoho mohl vynikat, kdyby se byl nechal osobami, které provozovaly podloudnictví ve velkém, podplácet, jak jeho kolegové. Zle prý bývalo, když ona od podloudník kupo vála, ponvadž to bylo lacinjší, pedevšínn sl, což bývalo monopolem vlády, a v Bavorsku sousedním mnohem lacinji nevím, zdali dosud se prodávala než v Domažlicku.

—

—

s Augustou není také tak zlá. Získal ji jako korektorku, ale zaže výtený vypravovatel nemusí zárove býti výteným znalcem gramatiky. Psala výborn se vší slohovou subtilností, do subtilností mluvnických nebyla však pro svoje povolání s dostatek zasvcena, vyžadoval jiný nkolika rty úad ten odborníka. A je to skuten vadou, co

Affaira

pomnl,

mže

zmniti?

Telegram poslaný K. Svtlou výboru pro odhalení pomníku Boženy

Nmcové

v

eské

Skalici:

Velý Vám

budiž dík, vysocectní pánové, že Vaší šlechetnou snahou bude pro vždy oznaíeno místo památné, kde vzácný duch eské žervy ponejprv vzpjal kídla k blahému vzletu, kde se nauila naše oslavenkyn vládnouti s umním tak úchvatnýin jazykem mateským, jak slovem tak písmem, kde jí byl zapuštn do duše koen oné úžasné síly mravní, kteráž, když osud jí ovnil elo trním, promovala každou krpj krve z nhr* se jí inoucí v rže, jejichžto libodech probouzeti bude, co kdy vznešeného v srdci jejím žilo, i v srdcích ostatních, dokud v krajích našich slovanský kvehlahol nedozní, emuž bohdá nikdy nedopustí práv ta hradba toucích dl její požehnanou rukou vytvoených k potše a cti všech pítomných budoucích. K. Svtlá. V Praze, v sqjnu r. 1888.

vn

i

3J9

JOZA TOUCOVÁ-METTLEROVÁ

ZE VZPOMÍNEK PANÍ CARDOVÉ ROZ. LAMELOVÉ.

V

tomto byt') jsme bydleli s rodii a sem picházívala k nám denn mkkým, výrazným hlasem paní Božena Nmcová,« ekla ke Cardová a dobré její oi zvlhlé vzpomínkou zatékaly po úzké pedsíni, vedoucí k obývacímu pokoji. Vstoupily jsme sklennými a v tom prostorném pokoji stísnném tžkými, bohatými záclodvemi nami zjevila se mi žena. Vysoká, stepilá, krásný erný vlas hladce zesaný pes úblové elo, veliké oko kamsi zasmušile upené, rty stažené k trpkému

úsmvu

mn

—

...

—

t

a nad tvou krásnou hlavou vznášel se podivný vidla kruh: vnec z trní a vavínu. Tvá nžná ruka vložila podobný kdysi na rakev pítele, protože jsi jej sama cítila stále a stále nad svým životem. Vavíny teprv dnes pinášíme tvé památce nadšen a bez výhrady, trní to byl tvj údl tehda. Bodalo a rozdíralo bílé tvé elo, zraovalo snivou, jemnou tvou duši. Tragika života srážela balvany k útlým, ženským klopýtala, nechápaná a souzená všední motvým nohám a tys pes rálkou. K svtlu a volnosti vzpínaly se tvé bílé ruce a osud je svazoval šedou oprátkou denních starostí a svízel; rety tvé rudé, dychtící po kráse, radostech a štstí života, napájel žluí a kletbou odíkání. A pece tvé srdce tak pln mateské, tak pln lidské, srdce vždy otevené k pochopení a lásce k trpícím, hoí k nám pes pl století a plody oberstvující. tvého ducha okoušíme jako ovoce svží, Tak jsem t vidla, ty krásná a nešastná. Krásná svou duší bohatou svdnou svou bytostí a nešastná svým srdcem tkavým, žíznivým a

Tak jsem

^

n

vn

—

vn

i

hledajícím

.

.

.

Nesmlý

paprsek zimního slunce zvolna sklouzá po hladkém okenním mkkém koberci, lichotiv dotýká se starého kesla a tiše, Jako vzpomínky pilétlé z minulosti na duši zakletichounce hasne Sedí proti a tichounce hasnou. pají laškovn, dvrn, nitro ti zvíí staruška v mkké lenošce, dobré modré oi zabloudí chvílemi kamsi do daleka, do dívích sn, a vlídným, posud zvuným a melodickým hlaskle,

zahoí na

.

.

.

—

mn

—

sem vypráví: »Roku 1854 asi v polovici íjna seznámil mne bratr dr. Vilém Dušan Lambl s paní Boženou Nmcovou. Pišly jsme s matkou z malé vesniky do Prahy. Bratr Vilém se k nám hned pesthoval. Záhy uvedl nás do nkolika vážených rodin, s nimiž se sám stýkal. Tak poznala jsem Rottovy (pozdjší Karolinu Svtlou a Sofii Podlipskou), Batkovy, jichž dcera Henrieta byla nevstou mého bratra Baptista, a jiné. Nejvíce v té dob stýkala jsem se s Boženou Nmcovou. Vycházeli jsme spolen se svými známými do okolí pražského a Božena nikdy ne')

320

Na Františkov nábeží p.

325., v

I.

poschodí.

chybla. Bývaly

to radostné, veselé chvilky, jež jsme zažili v její spolenosti. ty nedle a svátky strávené v boží pírod s mi-

Ráda vzpomínám na asté

veselou paní. Nikdo neuml s prostým lidem tak hovoit jako ona, proto jsme ji posílali, aby za nás vyjednala, eho jsme potebovali. Jak asto v smíchu zabhla do prostých chaloupek, aby nám zamluvila mléko neb kávu k svain. Jaká byla živá, jaká temperamentní!« Staruška se usmála, jak jiskivá vzpomínka zavanula duší. lou,

—

»První moje vycházka s Nmcovou samotnou byla o dušikách na hbitov olšanský,« vyprávla vážn dále: »Asi rok ped tíin zemel její nejstarší syn Hynek. Nmcová nebyla v Praze v dob jeho ochuravéní; meškala u muže na Slovensku, kde sbírala lidové pohádky, povsti a obyeje. Dr. Lambl jí napsal, že chlapec postonává a že na jeho zakroení byl dán do všeobecné nemocnice. Tu opustila zkoušená matka slovenské kraje a spchala do Prahy k milovanému dítti. Ale dopis došel pozd a Nmcová zastihla sotva poslední Hynkovy okamžiky skonal jí v náruí. Sepsané národní povsti a pohádky nám ze svých rukopis pedítala. Pamatuji se na »P o b r a t m o«; dj této pohádky odehrával se ponejvíce v márnici. Jiná pohádka »Z á žen a«, jednala o žen tak zlé, že s ní ani ert nechtl nic mít, protože v její pítomnosti do póla zblel. Též se pamatuji dobe na pknou pohádku »Jak pan Osud 1« znaven po celodenní lopot zasedá osud k veei. Tu ped samou plnocí hlásí sudiky, kolik duší ješt pibylo, co jim má býti údlem? Pan Osud se mrzut vymlouvá, že dnes již vše rozdal, zbylo jen trochu železa a žebrácká hl. Sudiky šly tedy zbytky rozdat tm, kteí tak pozd pišli. I jiné pohádky pamatuji^ líí stará paní celá oživlá, »Jak se slunce ženil o«,

—

i

1

veee —

»Ú

trek

—

a páté k«, »T e t á ž e n š t i n a« a jiné, které, mycít do tisku ani nepišly. ítávala nám své manuskripty, naslouchaly jsme matkou pozorn, ekávala pak na mého bratra a dávala si mnohé vci i

i

1

slím, s

opravovati.

m

í«. Pete nám svou pi povídce »V zámku a p o d z á v rukopise a pak eká na mého bratra, který toho dne ani k obdu nepišel pro nával práce v sekním sále. Když znavený po osmé hodin

Tak bylo

i

práci

veer pišel dom a vidl, byl velice umdlen a te pí.

Nmcová

že

Nmcová

na

nj eká

s

opravou, zamrzel

se.

ml

obírat zas jinou prací. Veeel, co zatím doítala poslední své dílko. Když doetla, pozvedl k ní tázav

se

své erné, hluboké oi. »Jsem u konce,« praví Nmcová. »Povídka však nemá konce. Každý se otáže, co ten chlapec? co Sára a co ti druzí?« míní bratr. »Ale mne to již mrzí opravovat a dodlávat,« pohodí Božena hlavou. Pozorný Bratr vzal listy do rukou a dopsal sám konec k její povídce. tená jist srovná i pozná jiný sloh. Podobných oprav jsem bývala astým

svdkem.« Staiká paní

se odmlela. Bledý pisvit slunce zvolna venku zhasl. Pošedé mraky, husté a chmurné a drobounký, jemný sníh v ídkých vlokách zaal se snášet na tichou hladinu Vltavy, jež bzuela pod okny hltily jej

21

321

píse o radostech

i

bolestech lidského života. Hluboký stín ulehal v kouty

útulného pokoje.

»Moje matka mla paní Nmcovou velmi ráda,« rozhovoila se znovu vlídná vypravovatelka, »a se zájmem naslouchávala všemu, co nám pedítávala. Když však po desáté hodin, ba mnohdy ješt pozdji bratr doprovázel Nmcovou do Podskalí, kde tehdáž bydlila, tu se matka zejmé mrzívala a asto i slovy projádila svou nelibost nad její bezohledností. »Pece ji nemohu nechat do tch osamlých konin jíti samotnou«, vymlouval se bratr. »Mohla ti nechat zde tu svou škrabanici a odejít za dne a ty ses nemusil znovu trmácet cestoul« broukala matka. »Ta škrabanice, pojak pravíte, má cenu a bude ji teprve pozdji mít«, vyvracel bratr známku matinu. »E, co pak je do všeho, ty potebuješ oddechu, pak zase prosvítíš celou noc, abys nahradil, cos promeškal. Ráno jsi první na nohou. Což nemá ta paní pro tebe trochu ohledu a lásky?« stýskala matka dále. »Lásky a ohleduí« zašeptal trpce bratr a tiše odešel do svého pokoje. Za chvíli, když matka z prvního spánku se probudila a zasklenými dvemi spatila svtlo v jeho pokoji, lehounce otevela a prosebn zašeptala: bratr jako dobré dít a sfoukl »Zhasni svtlo a jdi spatl« Poslechl svíku. Láska matky neznala sobectví; matka naše byla zcela jiného rázu a jiné povahy, než ta nrvladá žena, plamenná, žádoucí, snad i zhoubná,« dodala staenka temn a zakývala hlavou, jakoby pisvdovala co práv šeptalo srdce jen jí samé. »Božena Nmcová byla vnadná, ba krásná žena,« vyprávla po chvíli, »duchaplná, živá, zjev její okouzlil každého; hlas svou nhou a líbezností mla snivé, smavé, vroubené hustými asami, vlas byl vnikl do duše. havraní a líce pobledlé, pkných tvar a ušlechtilých rys. Postava soumrná, ba lepá, pohyby volné, vše psobilo u ní kouzeln. Tož se nedivte, že mla mnoho ctitel a že souasn byla zatracována od mnohých žen, které jí dílem závidly, dílem odsuzovaly její volné chování, jeií oslavování v kruh literát. Skvla se již tehda jako hvzda na poli literárním.

mj

mj

mj

—

nemu,

Oi

Mla

upímné

pátele; ti jí pomáhali k skutené výši spisovatelské, v ní, to jí nemohl nikdo dát, ani vzít. Jen jí pomáhali myšlenky rovnat do pimené formy. Jeden z tch upímných pátel byl bratr dr. Dušan Lambl. Ten jí nepochleboval, ba asto ji kárával; varoval ji též, by své práce nedávala za tak malý honorá, že mže dostat za arch 20 30 zl., tož aby se nespokojovala s 8 zl., kterými ji nakladatelé odbývali. Napomínal ji, aby vykala objednání a nevybírala již pedem honorá, jak se asto stávalo. Marné byly jeho pokyny; ona zaala nco psát, zmáhající se chorobou však ochabovala a zapoatou práci nedokonila. Když bylo na ni doléháno, psala zas, ale ne s chutí. íkávala: »Mne to už všecko mrzí.« »Kdy byste vykala, pijdou nakladatelé sami, nic podobného nemají, vy se mžete vyšinouti na výši neoekávanou.« Tak bratr mluvil a radíval. »Ale co plátno, když potebujiI« také

ale jádro bylo

mj

i

namítala S22

Nmcová

s

úsmvem.

Paní vážil,

s

Nmcová

tam

byla velice ochotná a nebojácná. Kam se nikdo neodŽila voln, bez odpovdnosti, a výtky snesla

odhodlan.

šla

úsmvem.«

upen

Staruška zmlkla a se zahledla ped sebe. Celou bytostí jakoby se hroužila v sen svého mládí, aby sdíln vyvážila z nho své vzpomínky. Šero v pokoji houstlo. Z Františkova nábeží zaléhal sem rachot voz, prudké, výstražné cinkání tramwaye, nkde s hlukem zabouchla vrata a skípavý jich zvuk vezal se na chvíli v ticho pokoje. »Tak' si živ vzpomínám,« zaala po chvíli laskavá hostitelka, »jak jed-

noho odpldne Ráda jsem s ní

stavila se pro mne, bych s ní šla do zahrady »KlaTOOvky«. vždy napovídala! chodila. Co zajímavých vcí

—

mn

Tehdáž byla velnrii vážná. Vyprávla mi o Havlíkovi. Ovšem, že jsem kdož by ho byl neznalí Ale jak zajímav, s jakým pochopením dovedla ona vyprávti Tož jsme šly spolu objednat k známému zahradníkovi již poslední poctu zemelému vavínovou korunu trním propletenou dala zhotoviti podle nákresu. Korunu vlastn koupil dnes již zemelý Ferdinand Náprstek a Nmcová k jeho pání ji objednala. Druhého dne šla jsem opt s Boženou vložit korunu na rakev ubohého trpitele. Nmcová zbledla pohnutím a bohaté slzy skropily jí tvá pi pohledu na nešastného mueníka, jenž odpoíval v prosté rakvi. Hluboký klid a mír vznášel se te nad tím myslitelským elem, nad nímž tak asto burácely divoké boue. Vyprosila jsem si vavínový lístek, který posud chovám ve veliké úct. I pohbu Havlíkova jsem se zúastnila s paní Nmcovou. Jaký to byl poheb[« zavzpomínala sdílná paní a z hluboká si oddechla. »Jako ohromná vlna valily se zástupy lidu všemi ulicemi, jimiž se ubíral prvod. Policie sice zakázala hudbu všelikou oslavu, ale to lidu zakázat nemohla, aby tiše, s obnaženými hlavami nevyprovodil svého miláka. A bvlo lidu tisíce a a tisíce. Šli prostí dlníci vedle student, šli venkované vedle tak se mi zdálo, že všechny nás pojí jeden cit, žal, bolest nad ztrátou njej

znala,

—

—

i

mšák

koho, jenž tak

pedasn

ohromný prvod v

odešel a jehož nikdo národu nenahradí. Celý ten pan Ferd. Náprstek. <

tichosti aranžoval

V milém, výrazném oblieji mé hostitelky jakoby ulehla chmura smutspoinuly a s vlídným ných vzpomínek ale její dobré oi již na úsmvem pokrauje. »Ješt bych vám mohla sdlit nco ze soukromého života ubohé paní Nmcové. V domácnosti její bývaly asto suché dny, prázdnota ve všem všudy. Ba jedenkráte si postžovala mé matce, že má poslední 4 krejcary a že neví, co za koupiti. Má-li koupit lot kávy, aby zapudila spaní, neb svíku, aby mohla noc propsat, i inkoust, že ten dochází. Matka moje asto jí poskytla trochu vaiva, jehož zásobu mívala doma. Nmcová mla velmi hodnou, vrnou a dovednou služebnou, Marii. Byla celou pro ni štstím. Bezstarostn mohla jí svit peníze, mla-li jaké, domácnost. Marie asto nevdla, co vait, za koupit. Došla k té, neb oné známé paní, vypjila si zlatku, ovšem že ji již neodvedla a proto po druhé

—

mn

—

n

i

i

21*

323

známí se vymluvili, že pjiti nemohou,

vdn pijala.

Nmcová

ale dali

jí

trochu vaiva, jež ona

v takové nesnázi, byla vydatn podneschopnost poznat cenu penz, pivádla ji do asté nouze. Pamatuji se, že se jednou usnesl kroužek jejích známých a ctitel sebrati vtší obnos penz, jímž by jí bylo z nouze pomoženo. Byla zvolena paní Karolina Svtlá, aby šetrným zpsobem jí sumu odevzdala. Zapraví si inži, opatí nutné domácí poteby, soudilo se. všechny Pijala Božena ten dar s obvyklým svým úsmvem, ale hned peníze nabídla jistému literátu ku zapravení jeho dluhu a to ješt v pítomnosti paní Svtlé. Ze zbytku dala uchystat skvlou veei a pozvala své milé pátele. Na druhý den zbylo málo, ne-li nic. Byl jí zaplacen byt, dostala pedplatné lístky na obdy, dostávala pkné šatstvo od paní hrabnky Eleonory Kaunicové, všemožn se pátelé starali o její poteby, proto, kdyby byla dovedla jen ponkud hospodait, mohla žít a pracovat v klidu. Manžel její, ctihodný to muž, ml také zajištné píjmy, život Boženin mohl se jist zcela jinak utváit. Žel však, že nebylo

Ovšem, nemusila

porována

— ale

její

povaha,

žíti

tém dtská

tém

to

možno pi

její

dvivé,

vzletné, poetické povaze.

stupovaly její chorobu, která tak bylo lásky a nžnosti, co krásy, co zajíne, nemožno na ni zapomenout,<í mavých inyšlenek nám vykouzlila skonila milá staruška a povstala, jakoby pekonat chtla v sob rozechvní. Starosti, nouze,

záhy podala

nesnáze

její život.

ji

Co v

ubíjely,

ní

—

Odcházela jsem. Odcházela jsem do chumelenice zimního veera. Elektrická svtla tásla se v mlze a v jejich zái kmitaly se snhové vloky jak roje mušek. Tžko mi bylo v duši. Obraz Nmcové, obraz veliké naší ženy z doby, v níž i mužové byli malí, stál pede mnou. Byl jasný a krásný. Nic jej nemže zatemniti, nic ji nemže zmenšiti. Ani její chyby, ani její hoe. národ zstává jejím dlužníkem a je již pozd, aby splatil svj

A

dluh ...

324

JOSEF LELEK:

Z RODINNÝCH

PAMTÍ DCERY B02EN7 NMCOVÉ, THEODORY.

posud žijící len vlastní rodiny slavné spisovatelky Jedinýslena Theodora Nmcové, uitelka na odpoinku v její

naší, dcera

Jiín, kde

bezmála 50 let, dala se pohnouti, aby mi vyprávla pamti své na milenou matku. Vzpomínky její týkají se ovšem hlavn domácího života jejího, ale osvtlují a doplují také všelicos, co v posavadních údajích životopisných chyblo nebo nebylo dosti jasné a urité. Písemnictví naše bude proto jist velmi povdéno tomu, že slena Nmcová posavadní mlení své a stranní se veejnosti perušila v jubilejním roce matky své a svolila k tomu, abych to, co ve volných chvílích svých z matina a svého života mi svila, sdlil v památníku tomto s eskou obcí tenáskou. prožila

*

—

Z nejútlejšího mládí za prvního pobytu pražského v letech 1842 45 pamatuje se slena na byt na Poíí ve velkém dom v pate, kde do dvora byla pavla, po které s bratry bhávala a si hrávala; v pízemí byl hostinec. Vzpomíná, kterak kdysi, když šel pes dvr svatební prvod, bratr Karel z dtské bujnosti pokropil nevstu s pavlae. Vznikl z toho hluný výstup. Jehož dti ješt po letech vzpomínaly. Matka tehdy ješt asto hrávala na klavír, zpívala a uila zpívati dti. O Dorince z té doby zachovala zprávu Bohuslava Rajská v dopise ženichu svému Fr. Lad. elakovskému do Vratislav poslaném dne 23. ledna 1845: »Pedevírem byla u mne malá Dovelkou radost psobilo svým outlým, dosti rinka Nmcovic; to dít pravidelným hláskem. Zpívala mnoho písniek, jako »Chovej ty mne, má matiko«, »Hrály dudy u Pobudy« a mnohé jiné. ekla jsem jí, zdali jedpijde, také zpívati bude? »Je to tvj tanomu pánu, který brzy ke

mn

mn

mu

budu zpívat, ale tínek?« tázala se. »Je,« odpovdla jsem. »Tedy nebude tu žádný jiný?« »Ne.« »Tedy mu budu zpívat, ale tady u tebe, tetiko.«

Nmcovm

chodívalo hojn hostí, zejména podle pamti sleny Dory K Nebeský, Vrátko, Franta Šumavský, baron Villani, Rieger, Pichl, Kláceí, Erben, Krolmus a Kalina. Kalinu zvlášt dobe si pipomíná, ponvadž jí byl prvním pedstavitelem koncertního umlce. Vypravuje: »Matka všude, kde jen trochu bylo možno, ráda chovala drbež a jiná domácí zvíata. Na Poíí chovala a ochoila malé selátko, které ze dvorku po schodech chodívalo až na pavla a do kuchyn, kde jsme je krmili. Když trochu odrostlo, bylo obtováno slavnostní veei, na kterou byli pozváni nkteí ze jmenovaných známých. Po jídle matka zasedla ke klaKalina, jehož krásná hlava bledého, výrazvlasy a mkkými vousy, velikýma jívlnitými ného oblieje, vroubeného

\nru, hrála a

pítomný básník

325

poutala, zpíval krásným hlasem cituplné písn, hráli ješt jiní, ale já jsem si ze všech nejlépe a Zpívali okouzlily. jež pamatovala Kalinu, jenž byl jinaí než ostatní, bývaje i za obyejných ná-

mavýma oima každého

m

vštv smutný a zamlklý.« Vtšinu tchto spisovatel malá Dorinka si zapamatovala spíše že se o nich doma asto vypravovalo, nežli z uvdomlého poznání

proto, vlast-

však pamatuje se na dra Josefa ejku a Václava Nebeského, hostmi velmi astými. Že by však Nebeský kteí byli v té dob u byl bydlel, jak o tom bylo psáno, nezdá se jí býti pravdou; nepau matuje toho, ani o tom nikdy pozdji doma neslýchala. V byt na Poíí pamatuje se na vánoce, kdy po prvé poznala, nahlédnuvši klíovou dírkou do pokoje, že stromeek nenadílí Ježíšek, nýbrž maminka. Ale když to povdla staršín\ bratím, žalovali na ni a žádali matky, Ježíšek Doe nic nenadlí, když už neví. Z ostatní Prahy té doby pamatuje se dobe na procházky po hradbách, jak procházející se ji zastavovali, štípali do tváí a do tlustých ruek a íkali, jaká hezká je holika. Tehdy byla vtšinou zdráva, ale dlouho to netrvalo.

Živ

ního.

Nmc

Nmc

a

mén píjemných stránek tehdejšího pobytu v Praze. Otec do Prahy z Bydžova mladší sestru svou Annu s matkou, aby je v domácnosti opatil a ony konaly domácí práce, což vedlo k rodinným neshodám a svárm. Ponvadž byt nestail, aby všichni spali v pokojích nebo v kuchyni, malá Dorinka spala s tetou Annou ve vlhkém a tmavém kumbálku, z ehož snad vznikly zaátky píští její choroby, skrofulosy, o které matka píše každého roku. Vzpomínkou líbeznou jako píjemný sen jest slen Doe vzpomínka na prázdninový pobyt v Ratiboicích r. 1844, kam se vypravily dti s matkou, aby poznaly ddeka a babiku, mladé ješt strýky a tetiky své a krajinu, kde matka prožila krásné mládí. Jsouc díttem o pltvrtém roku, malá Dorinka nezachovala si uritých pamtí o byt, krajin a osobách svých píbuzných, utkvla jí jen vzpomínka radosti z volného pobytu na venkov. Více pamatoval se na všelico šestiletý Karel, jenž po 12 letech roku 1856 v dopisech ze Zahán vypisuje matce babiku, tetiky a strýky, jak se zmnili, jich krom tety Marie od dtských let nevidl. Po návratu z Ratiboic v zim r. 1844 následujícího roku navštvoval Nmcovou astokráte dr. ejka. Svolal vždy dti a vyzval matku, abv vypravovala nkterou pohádku. Dti ovšem rády poslouchaly a dr. ejka s nimi. Nkdy jim též pedítávala z napsaných už pohádek. Zpvem, hudbou, pohádkami, uvádním do spolenosti Božena Nmcová vychovávala dti v nejútlejším vku. Nejstaršího syna Hvnka uila iiž tehdy poátkm tení, a to sama, nebo též soukromý uitel Bobeš Pavlas, jenž na doVzpomíná vzal k

i

sob

tém

tém

a

i

bu

ponrení ejkovo vvkládal

Nmcové

o

eské

mluvnici a pravopisu.

Pobyt pražský zstal ve vzpomínkách matiných dceiných jako krátký píjemný sen. Na podzim r. 1845 nastalo sthování do Domažlic*) a zhor i

•

*)

eská Vela,

rozlouila se s manžely

326

za redakce Štorchovy, ís. 77. ze dne 26. záí 1845, str. 312, jejich odchodu z Prahy do Domažlic touto srde-

Nmcovými pi

šení nemoci Doiny, která trvala již od jara toho roku. Celý podzim a zimu v oblieji. Selky, které k matce docháprostonala, majíc boule na rukou zívaly, íkaly, že od takové nemoci pomže jen zažehnávání a nic jiného. Za soumraku kteréhosi dne pišla stará Konopku, obcházela lože s churavjícím dvátkem, pidušeným hlasem íkala nesrozumitelná slova a potírala boule myší kožkou. Matka stála opodál; nikdo jiný pi lom nesml býti. Zárove zažehnávaka poradila matce, aby koupala bolavá místa i

v odvaru z mateídoušky. Z jara r. 1846 bylo Dorince lépe, chodívala astji na procházky, zvlášt do klášterní zahrady s Nanynkou, hovornou dívkou, která k matce picházela na návštvy a knihy si od ní vypjovala. Dívka tato chodívala do kláštera, kde matka její posluhovala; byla pihrblá, vždy istotná, ilá a ráda vypravovala; proto ji Nn^cová k sobe zvávala. Že by ji nkdo byl nazýval »trpaslicí«, jak dr. V. Tille uvádí, dokonce že by byla zakrnlým, slabomyslným dvetem, slena Nmcová popírá, nemohouc se upamatovati ani na zmínku o niem podobném ani z doby pozdjší. Nanynku pak dobe znala ješt pozdji. Když ji po 13 letech navštívila za svého výletu do Domažlic r. 185Q, Nanynka bydlela již v kláštee, mla tam svj pokojíek a sloužila tam za hospodyni. R. 1860, když z kláštera vypovdla, pišla do Prahy hlásit se za hospodyni dru Fil. St. Kodymovi'), jemuž ji matka doporuila. Možno, že zpráva, které se Tillovi dostalo, týká se jiného dvete, ale takové podle pamti sleny

Nmcové

s její matkou se nestýkalo. Z Domažlic, jak známo, Bož. Nmcová chodívala hojné do okolních vesnic navštvujíc tam známé rodiny; na tyto vycházky Doru nebo hochy málokdy brala s sebou; jen v Chrastavicích u Bor na posvícení byla celá

rodina.

nou vzpomínkou: »r>ne 20. b. m. šastná básnice, paní Božena

opustila Prahu chvalitebné známá spisovateikyn a odebravši se se svým, vlasteneckou hormísto jeho povolání, jednu z nejzápadnjších strážnic

Nmcová,

livostí

výteným martželem na nové

do staroslavných Domažh"c.« A v redakní poznámce pipojené k dopisu Domažlic v témž ísle otištnému píše k téže vci redaktor K. B. Storch nemén vele: »Jak se tenáové v »Pražském denníku« tohoto ísla dotli, bude práv toto msto budoucím obydlím oblíbené spisovateikyn »Národních báchorek a povstí«. Kýž pítomvšech nost vlastenské této rodiny pispje k vyplnní tužeb našeho p. dopisovatele zastavatel národnosti. V zachovalé této, ráz pvodnosti na sob nesoucí krajin nalezne bohdá Musa p. Nmcové mnoho, z eho bude moci k potše naší koistiti. « I Tylovy Kvty, ís. 116. z 27. záí 1845, str. 464, oznámily v Besedách svým pražským tes politováním, že »utrpli jsme nen\ilou ztrátu odchodem Boženy Nmcové, kterouž nám osud po boku manžela jejího až do Domažlic odvedl. A dodávají jako na potchu: »Jako druhdy na severo-západu bude nyní na jiho-východu vlasti poslouchati hlasy národu a zvstovati zlatými ústy, co se v jeho duši dje.« P. r. ') Známému šiiteli lidového vzdlání, zvlášt pírodovdeckého a hospodáského, naší národnosti, z

i

nám

dru f'il. St. Kodymovi zemela r. 1855, když byl lékaem v Karlin, první manželka, rozená Vojákova z Tetína, cholerou toho roku ádící, a než se ožerul po druhé, míval dost mrzutostí s hospodynmi. S Nmcovou dr. Kodym se stýkal a nkolikráte ji tež navštívil. Nmcová doporuila mu Nanynku za hospodyni zejména proto, že by se hodila k výchov dtí. výsledku jednání píše v dopise Karlovi do Rajce ze dne 2. dubna 1860.

O

327

Jakou domácnost tehdy

Nmcovi

slen Doe po Nmcovými v témže dom:

mli, vypravovala

letech v Praze 801etá staenka, která bydlela

s

že dti byly velmi milé a ke každému slušn se chovaly, jak matka k nim, sousedm, na návštvy chodívala a vyptávala se, která jídla a jak je strojí, jak podle toho zase doma vaila a pekla, jak dovedla každé brambory a každého kousku chleba užíti, že byla hezká, vlídná, hovorná a jak ji všichni mli rádi; k tomu dodává slena Dora: »Matka byla výbornou kuchakou. Mám po ní ješt nkteré kuchaské recepty nmecky psané, které mla od zámeckého kuchae v Ratiboicích, byla také k nmuž ji dala matka její uit se kuchaství, ponvadž sama, dobrou kuchakou, vaívala jen pro zámeckou ele. Doma pozdji strojívala zídka kdy zvláštní nkteré jídlo. Obyejná strava byla: káva, mléko, polévka, kousek masa, knedlíky, brambory, lívance, škubánky, hrách, oka, k veei chléb s máslem nebo tvarohem, nkdy zbytek od obda; svátením jídlem byly buchty, mouníky, vejce. Obas píval se aj, nkdy domácí chléb pekla; dti po letech rády pivo. Kde byla píležitost, matka vzpomínaly na podplamenice.«') V Domažlicích Dora zaala se uiti ísti. Starší brati mli v krabici tiskací písmenka na malých kartikách, z nichž za dohledu matky uili Doru a Jaroslava skládati slova a vty. Do uení matka dtí nikdy nenutila, tresty jim nehrozila, popávala jim volnosti a vedla je k uení vlídným povzbuzením, výkladem a napomenutím. Dti byly svdky, jak matka zvává lidi dosplé, jak s ni-mi rozmlouvá o poteb uení, jak je k sob dívky povzbuzuje k ítání, mly tedy stále kolem sebe živé píklady snahy po vzdlávání tením a rozhovorem v rodiích, v kamarádské Nanynce, mlase nemohly dém Konopovi a j., tak že potom uily se samy tomu, nauiti ve školách, které byly nedostaitelné a vtšinou nmecké. Souv Praze, pesthoval se kromý uitel Pavlas"), který docházel k také do Domažlic, kde vyuoval soukrom v rodinách*), úastnil se poádání eských besed, divadel, o emž psal referáty do pražských asopis. slena si urit nevzpoZda-li v Domažlicích vyuoval ješt u míná; urit se však pamatuje, že matka hrála na ochotnickém divadle. Hrál se kus »P a š e r o v é«; všecky dti byly v divadle podívat se na matku, která hrála ve zvláštních šatech jasn ervených, a sousedé dole v hlehraje. dišti v pestávkách se podivovali a chválili, jak jí to sluší a jak

a

i

i

emu

Nmcovm

Nmc,

pkn

*) Osmnáctiletý Jaroslav žije v Mnichov takka jen o chleb, vzpomíná v dopise matce zlatých doma: »Te rozmuju bochánek pl hodiny, aby nedostala paní veee vtší díl než pan obd, te bych nepolykal ty mísy tak kaltherzigf Pijte, vy veselí dnové, kde já jsem v radosti žil, vrate se, zlatí vy snové, kde jsem {*en jed a pil. Opakovat. - Vy dolky s povidly, cukrem, kde vy se potulujete, vy mazané Lrajíce s máslem, vy už neoblažujetel Achí Opakovat. - A kdyby za Rejnem byly knedlíky odstranny, a kdyby je nebesa kryly, knedlíky budou zas my. Opakovat. ') V posledních letech SOlých byl zamstnán v redakci Pražských Novin. *) Soukromé vyuování bylo tehdy velmi rozšíeno nejen v Praze, nýbrž i po m~ ctech venkovských. Referát Pavlasv o divadle posílala Nmcová Havlíkovi do Prai^* ských Novin sama s dopisem svým z Domažlic dne 13. února 1847.

as

škubánk

m

328

i

Ve

Nmcovi

z Domažlic koncem r. 1847 pesthokteí byli málo družní, ale s nimi Božena Nmcová snažila se navázati dvrnjší styky, aby poznala jejich život. Krajina byla zde krásná a zdravá, Dora se tu pozdravovala a sílila. Chodívala s Jaroslavem za asného jitra procházet se v rose, asto se koupali, veer pívali bavorské pivo. Slena vzpomíná, jak o Božínr\ Tle matka ji vystrojila za družiku do bílých krepových šat, pepásaných ervenou šerpou od ramene šikmo k boku, jak docela stejn byly vystrojeny ostatní družiky, jichž byla dlouhá ada, což dodávalo zvláštního pvabu prvodu postupujícímu za krásného letního dne k oltám podél jezírka u msta se rozlévajícího. V lét chodívalo se na výlety, zvlášt do Nové Kdyn, odkud bylo vidti Riesenberg na stranu k Stánticm, kde z Domažlic bývali u myslivc Bend. Za dlouhých zimních veer zakoušely dti s matkou dost úzkosti a strachu, když otec, jsa ve služb velmi horlivý, astokráte za noci odcházel pátrat po podloudnicích, s nimiž se nkolikráte dost nebezutkal. Nkteí obchodníci, aby otce si naklonili, posílali matce na pkné šaty nebo dtem drahých hraek, ale otec nikdy nepipustil, aby cokoli z toho podrželi, všecko se musilo vrátit, nech toho bylo dtem

Všerubech, kam se se mezi samými

vali, octli

Nmci,

i

i

pen

jakkoli

O

líto.

1848 dti slýchaly z rozmluv rodi, zvlášt když matka do Plzn a na níž se doslechla, že staromstské mlýny v Praze hoí. Mla už doma úmysl podívati se do Prahy vojskem obležené, nebo si vzala s sebou selský kroj, aby v snáze do msta se dostala. Protože nepouštli branami, vsedla na lo, vydávajíc se

bouích

se vrátila

s

r.

cesty, kterou konala

nm

má v Praze muže vojáka, o njž se dailo dostati se do Prahy.

za ženu, která

Když

bojí,

a tak se

jí

pece

po-

svém rodišti Domažlive Všerubech, kde chtl nzdržel se tam jen do veera, což

Petr Fastr z Prahy uprchl a skrýval se ve

cích, navštívil též pítele svého Josefa jakou dobu pobýti. Na domluvu

Nmce

Nmcovu

bylo velmi prozetelné,

nebo

Nmcovm

ješt téže noci pišli k ptát se po Fastrovi. zda-li se tam neskrývá, wslvchali po msteku, prohledali dm, kde Nmcovi bydlili, slídili v okolí Všerub, ovšem nadarmo. Téhož roku 1848 v lét Nmcovi sthovali se do Nymburka a na této cest Nmcová zastavila se opt v Praze, aby s Dorou zašla k dru ejkovi na lékaskou poradu a ukázala dcei, jak Praha je zpustošena. Tehdy navštívila také Karla Havlíka, pi emž Dora také byla a vidla ho poprvé a naposledy živého. Pobyt v Nymburce byl dtem píjemný proto, že byly zase mezi echy. Dora a Jaroslav neumli dosud nic nmecky, ponvadž se doma mluvilo jen esky a matka je uila jen esky ísti a psáti. To jim te bylo dobré, nebo mohli v Nymburce na eské škole pokraovati. Jaroslav chodil do první tídy, Hynek, Karel a Dora do druhé. Více »tíd« na škole Nymbirrské nebylo, jen »elementárka« pro zaáteníky. I spoleenský život v Nymburce se dtem více líbil. Nmcovi bydlili ve velkém hospodáském dome MUDra Jana Dlabae, s jehož dtmi se dti Nmcovy spátelily. Dora 329

zvlášt s Katynkou, hoši s Gustavetm, a protože s Dlabaovýrai byly známy rodiny erných'), Havelkovic'), Kulichova a ervenkova, seznámily se i s dtmi z tchto rodin, zvlášt ovšem s tmi, které chodily do školy. Škola byla v radnici, uebny tam byly velké, nebo dívky i chlapci uili se pohromad. Uitel II. tídy Josef Hink byl velmi svdomitý a obratný; žáci i rovzpon\ínali. S Dorou chodila do školy nymdlouho die jejich burské Zdeka Havelkova, pozdji cho presidenta es. Akademie Josefa Hlávky, a ta psala jí r. 1850 z Rakovníka, že chodí tam do hlavní školy, kde má výborného uitele jako byl v Nymburce Hink. Slena Dora cová mla píležitost, že mohla sama projeviti uiteli Hinkovi svoji nost, když pobýval jsa na odpoinku u svého syna, rady krajského soudu do bytu. v Jiín. U Hinka uila se také hráti na klavír, docházejíc k V Nymburce Nmcová z vlastní záliby, jakož i dtem pro radost chobyl veliký dvr, kde vala v domácnosti psa, slepice a kanárka. Pi domácích také mli drbež, a tam byl pro dti nový svt pozorování a zku-

vdn

na

Nmvd-

nmu

dom

šeností.

Dti

Nmcovy mly

každé svou

slepici, již

si

mly

opatrovati.

mla

celou ernou, kterou si ochoila tak, že za ní chodila do kuchyn, zobala jí z ruky nebo z kapsiek na zástrce. Ostatní slepice chodily snášet do kukaní ve devníku, ale »emoch« Doin oblíbil si útulek v kuchyni na polici ve zdi. Ale kohout domácích nebyl spokojen, že mu erná odbíhá, a pomstil se. Když Dora na dvoe »ernoškovi« sypala a po peí ho hladila, podráždný kohout náhle vzlítl jí na hlavu a kloval ji zuiv do týlu, dokud na hrozný kik jeji nepibhla podšená matka a kohouta nestrhla. Nymburce dti koupaly se v Labi a chodívaly s rodii na vycházky do okolních vesnic, do Chleb nebo až do Vesec. Na píhodu z Vesec, která prý dala matce námt k povídce »Divá Bára«, slena se nepamatuje. Po prázdninách r. 184Q matka odvezla Hynka do Prahy do školy a v zim ostatní rodina sthovala se na novou stanici do Liberce. Tam bydleli nejprve ve vnitním ve starém ve druhém poschodí, kde však dlouho nezstali. Vypukl tam na ohe. Nmcovi honem skládali vci, aby je vynosili, ale že bylo ve dne, hasii a lidé ohe záhy uhasili, jenže stropy se promoily a po chodbách a schodech všady nateklo vody. Proto se odtud Nmcovi odsthovali do pedmstí Christianstadtu do pkného bytu jako villa; dti tu ošetovaly v zahrádce kvtiny a doma chovaly kanárky^), Liberci vyuoval dti soukrom literním na základ

Dora

V

mst

pd

dom

pedmtm

V

Z

rodiny erných pocházel JUDr. Tomáš erný, pozdjší purkmistr pražský. Havelka Matj (* 1808), spisovatel v oboru práva, poslanec, pispíval též básnmi a lánky do asopis zábavných a vychovatelských. Za pobytu Nmcových v Nymburce byl tam. magistrátním radou. Po zízení soudního r. 1850 stal se asessorem sborového soudu v Rakovníce, od r. 1855 radou krajského soudu v Písku. Dcery jeho Zdeka a zvlášt Miloslava vynikly jako dramatické a koncertní pvkyn. ') Kanárky ty darovali Nmcovi, když se ped vánoními svátky sthovali do Prahy, mladšímu úedníku finanní stráže Vilému Hiiblovi, jenž je asto navštvoval a s dtmi dobe se bavíval, uml málo esky. Psal dtem do Prahy nmecky, podávaje jim zprávu, jak se kanárkm vede, a žádal jich, aby mu do Liberce psaly. Matka nabádala ') *)

pemn

a

330

ech, Dora

docházela do soukromé pracovny uit se na piano; vyuoval tu Proksch, bratr známého pražského uitele klavírní hry. Že dti všude mluvily jen esky, utká valy se s nmeckými dtmi hádkami a spory, které matka nestaila urovnávati. nmecké Ale dti pece nminu trochu odposlouchaly a zaaly ítati knihy. S místními rodinami eskýn^íi Nmcovi známostí mnoho nemli,

eštiny uitel, rodilý

runím pracím

a

potom

he

i

krom

s fin.

komisaem Dusbabou

a jeho paní.

Z jíespolních

hostí navštívil

nkolikrát v lét prof. Petr Mužák a jednou prof. Jan Krejí. V Liberci opt v domácnosti vypomáhala sestra otcova Anna z Bydžova. Za jedenáctiletého pobytu v Praze od poátku r. 1851 do r. 1861, z nichž asi polovinu Božena Nmcová prožila s dtmi sama"), nastaly doby starostí s vychováváním dtí, doby nejvtší bídy, ale také nej|)lodnjší tvorby literární. Za tchto 11 let vystídali devt byt a do desátého se Nmcová vrátila z Litomyšle umít. První byt byl na Václavském námstí nad »Zlatou husou«, v rytíe Geitlera. Tady zstávali pl tetího roku, od vánoc r. 1850 do kvtna 1853, kdy Nmcová s Dorou a Jaroslavem se odsthovala do Balážovských armot za mužem a starší dva syny, Hynka a Karla, nechala v péi Franty Šumavského na školách v Praze. Ale ješt téhož roku v íjnu neoekávan se s dtmi vrátila k umírajícímu Hynkovi a po jeho smrti, uživši asi na ti nedle pohostinství v byt Anny Ullmanové, vdovy po

je tu

dom

tém

ranhojii, od listopadu najala

si byt v ulici Žitnobranské, dost velký, za se r. 1854 pesthovala do lacinjšího tvrtého bytu v ulici tchto dvou Jené ís. 516-11, kde pobyla jen do Havla téhož roku. bytech jala se psáti Babiku, kterou dokonila v následujícím pátém byt od podzima 1854 do podzima 1855. Sem vrátil se na jae r. 1855 muž z Uher, odtud vyjela koncem léta na poslední cestu na Slovensko, kde pobyla pes záí a íjen. Zatím muž najal šestý byt ve Št-

120

zl.

Odtud

V

pod Emausy

—

pánské ulici . 647-11., v prchode do Vodikovy za dvorem pivovaru byt byl velmi vlhký a nezdravý. Když »u ŠtajgT«, kde setrvali 2 léta, muž na podzim r. 1857 dostal službu v cukrovaru ve Zdicích, Nmcová se pesthovala s dtmi dc sedmého bytu v ulici eznické . 1360.-D., kde bydleli pltetího roku, až do roztržky obou manžel r. 1860, kdy se Nmcová odsthovala s Dorou od muže^ Jaroslav byl v Mnichov, Karel v Rájci do bytu o jednom pokoji ve Štpánské ulici . 544.-11., »U archy Noemovy« psával na adresách svých dopis Karel. Muž zstával ve starém byt nebo v Bydžov. Když se manželé jaksi taksi smíili. Nmec najal devátý byt v ulici Baštecké, kde si žena od nho najala pokoj pro sebe, v nmž by s ní mohl zstávati též syn Jaroslav, jehož návrat z Mnichova oekávala. Tam se Jaroslav v únoru r. 1861 vrátil, ale dlouho tu nepobyl;

a

—

—

si pátelských známostí vážily a dopisováním je udržovaly; dopis Húblv dopisy synv, kde se zachoval. Muž byl 4 léta v Uhrách, potom v pestávkách v Bláku, ve Zdicích, v Meier-

dti, aby uložila s ')

hófen.

33r

nmu

i matce tak píke, že Jaroslav si vyhledal zvláštní otec choval se k byt s jakýmsi Anglianem, a Božena Nmcová ujela v srpnu téhož roku do Chlumce, do Mlíkosrb a do Bydžova, odkud v polovin záí odjela do Litomyšle k Augustovi. Tam si chtla k sob vzíti i Doru, ale nemoc a bída zmaily všecky plány její. Asi na poátku prosince r. 1861 pevezl ji muž do Prahy do domu »U tí lip« na Píkopech, kde byla též administrace Národních List, v níž byl zamstnán, a kde ve dvoe bydlela s Dorou.

V

tomto desátém

byt pražském po pldruhamsíním

umírání dokonala

pou

vezdejší. Za tyiadvacet let manželství sthovala se po tináctkrát, jak sama íkala, v Praze pobývala v 10 bytech, a nedokala se ani dvaatyicíti let. Byty pro nedostatek a rodinné okolnosti asto mnili, ale služky pro svoji

bednou

svt

paninu dobrosrdenost prese všechnu bídu zstávaly dlouho na míst. Za dobu llletého pobytu pražského vystídaly se jen 4, vlastn 3. Marie Votová, dcera krejího z Nymburka, zamilovala si svou píští paní ve svém vypjovat si knihy a bavit domov, když tam docházela k

Nmcovm

dtmi. Když se Božena Nmcová pesthovala s dtmi z Liberce do Prahy, hlásila se Marie, že by k ní ráda šla na zkušenou, aby se piuila domácím práem, slušnému chování a mla píležitost dále tením se vzdlávati. Že byla vtipná a chápavá, brzy nauila se všemu tak, že sama vaívala a obstarávala domácnost za astých nemocí Boženy Nmcové sama v Praze, když matka ode dne 24. dubna i jejích dtí, s nimiž byla do 24. kvtna r. 1851 odjela za mužem pes Brno po prvé na Slovensko do Míškovce. Po jejím návTat byla s celou rodinou na tínedlním výlet »na Horách« u Tebové. Božena Nmcová píše o tom v dopise sestrám Rottovým dne 10. záí 1851: »Dti se velmi dobe baví; chodí to po lese celý den, chytají pstruhy, Karel motýly, salamandi a ještrky, Jarouš pase kozy hospodského a Dora pismrduje všem také s nimi kuželky koulí. Ale skoro každý den jsou tak zabláceny, jako když se ze Šárky vracely. Marie nemá co dlat a tudy se má dobe a jen se smje celý den ... Ty dva svátky bylo zde u lesní kapliky sta poutník z celého okolí. Veer nenóbl a také ti pražské byla v sále hospody muzika a bylo tam nóbl študenti a jedna sleinka se tam prohánli a jejich guvernantka — rozumíte, se s

i

i

i

tak zde poktili moji chasu.«

Nmc

Marie zstala u pt let, vyjma dva msíce druhé cesty Nmcové dtmi na Slovensko r. 1852 a krom pti msíc r. 1853, kdy cová nechavši starší hochy na školách v Praze, vydala se s Dorou a Jaroslavem po tetí za mužem do armot, pomýšlejíc teba tam setrvati. Za tchto pestávek Marie bývala u rodi v Nymburce, paní své odtamtud do Uher dopisovala a po návrate z Uher nastoupila opt na své místo. Když Karel zaal se uiti zahradnictví, Marie seznámila se s jeho známým, zahradnickým pomocníkem Pilcem, jehož lásku dovedla si po léta udržeti, až konen po válce italské stala se jeho manželkou. Žila s ním v bezdtném manželství ješt ke konci let sedmdesátých. Tehdy Pile byl zahradníkem u statkáe Wagnera v Hlušících u Bydžova, a tam ji navštívila se všemi

332

Nm-

bratrem svým Jaroslavem, jenž byl tehdy profesorem v Odse na mnoho za pobytu u všeho si všímala, obratné si vedla ve. spolenosti, hojn etla, takže o své bývalé paní v Bydžov veejn pednášela. Po ní mli Nmcovi služku z Domažlic, Mariandl, které vtšinou íkali Marjánka. Byla s milým nešastna a jsouc od r. 1855 ve služb u mla r. 185G holiku Boženku, jíž Nmcová byla za kmotru. Je to ona Mariandl, o níž Dora píše v dopise z Domažlic v ervenci r. 1859. Od konce r. 1856 do kvtna r. 1860, v bytech ve Štpánské a eznické ulici,

Dora

s

Nmc,

Rusi. Pochytila

Nmc

sloužila

—

u

Nmcových Manka Langhamrová

rovnž

a

obas

její

sestra

Zuzanka

Domažlic. Otec jejich byl v Praze zamstnán se Zuzou v nkteré továrn a matka s ostatními dtmi žila v Domažlicích, kde provozovali stávkáství a síaství. Služky byly rodin oddány a neodcházely prese všecku bídu a nedostatek, nebo byly pokládány za leny rodiny, a zvlášt je udržovala upímná srdenost a družnost panina. Nmcová v dopisech synm podává o služkách zprávy jako o jiných známých, vyizuje synm jejich pozdravy manžel citm málo pístupný v jednom dopise a synové je optují. Ba z Meierhófen po obvyklých pozdravech Menclovi a Šlenkrtce pipisuje: také v každém Tvém psaní »A pozdrav teba také Manku, když ona pozdravuje.« Rovnž v každém dopise jest vzpomínka na psa Vidáka, nerozluného lena domácnosti, jenž byl milákem Doiným, ale tšil se také píchylnosti syn. Jaroslav dokonce v návalu srdenosti ]iíše matce z Mnichova: »Vidákovi dej hubiku a Mance za mne vybouchejí« Nmcovi mli v Nymburce psa »Oecha«, v Praze u Geitler »Vindišgréce«, ale nejoblíbenjší byl malý erný a bílý psík »Vidák«, jehož jméno zdánliv eské nebo pvodní jméno bylo nmecké. Pocházel uzpsobili teprve u z domu u Metzner na dolním konci Václavského námstí, kde v letech padesátých kupil nmící pan Metzner, s jehož paní Nmcová byla dobe známá, takže s ní jednou byla na kupeckém bále. Dti Metznerovy daly Zuza,

z

i

m

tém

Nmc,

kou

i

škádliti

Jméno se

W

e d u, chtíce slovní tou híze žertu nmecké jméno dti ze sousedství, když se jich tázaly: »Wie heisst der HuT\d?« pozmnné na Vidák psíku zstalo; nikdy mu neíkali »Vid«, jak

malému štátku to

nkde

píše.

Naproti Metznerovm »u Zlaté husy« bydleli Šlenkrtovi, jichž jméno velmi asto se vyškytá v korespondenci Nmcové. Šlenkrt byl alouníkem veejných, a manželka jeho, horlivá tenáka, vlastenka všímající si hovorná, dobrosrdená, úinlivá, Boženu Nmcovu takka zbožovala. Nmcová »paní Šlenkrtku« rovnž si oblíbila, ráda s ní se bavívala a po léta mla úmysl, napsati povídku z pražského života »Žena z lidu«, v jejíž hlavní osob mla býti zobrazena paní Šlenkrtka. Mužským protjškem paní Šlenkrtové v galerii dobrých pátel Bož. Nmcové byl Josef Branislav Mencl, klempí a kovolitec v Karlin, rodák z Hoovic, muž v rozliných

bh

333

vzdlaný, zcestovalý a zkušený. Vynikl i ve veejném, žijako spolupracovník Amerlingv v Budi a pispvatel do jeho Prmyslového Posla v letech tyicátých. R. 1848 byl lenem Národního výboru a úastníkem slovanského sjezdu, po r. 1848 lenem obec. zastuoborech

znan

vot eském

vynálezce a výrobce ozdobných luvynikl na výstavách zahraniních. svými str, kamen, soch, atd., výrobky a pispíval i do asopis starožitností a djepisu hudby, milovníkem Byl lánky z tchto obor. Nmcovou opravdov ctil a rodinu podle možnosti podporoval, zvlášt Jaroslava. V prvních tech letech pobytu pražského 1851—1853 hojné byly styky Nmcových s rodinou Rottovou, kam Nmcová asto docházela do spolenosti obou sester Johanny a Sofie, jakož prof. Mužáka, jenž od r. 1847 v Liberci zprostedkoval do rodiny docházel a za své návštvy u seznámení a pátelství Nmcové s obma sestrami. Známým sester Rottových byl též dr. Vilém Dušan Lambl, mladý léka, o tyi léta mladší než Nmcová a o šest let starší Johanny Rottové. Ten r. 1851 vyléil Nmcovou z tžké choroby. Od té doby zstal s ní v upímném pátelství a mén docházel již k Rottovm, z ehož Johanna vinila Nmcovou. To byla též jedna z píin pozdjší roztržky obou pítelky. Ale o tom ovšem nebylo ei roku 1851, kdy Johanna se zasnoubila s prof. Mužákem, ani roku následujícího, kdy slavena svatba a mladým manželm narodila se dceruška Boženka. Té Nmcová byla kmotrou a obtovn docházela ji ošetovat za nemoci, která ji hned po narození zachvátila a jíž také podlehla. Slena Dora Nmcová dobe se pamatuje na svatbu pozdjší Karoliny Svtlé s professorem Mužákem, nebo byla s matkou a bratry na svatební hostin a dosud ve vzpomínce živ vidí nevstu v krásných bílých šatech zdobených myrtou. O hostin sedlo mnoho hostí u stol do podkovy srovnaných, mezi nimiž krom pražských hostí byli též píbuzní prof. Mužáka ze Svtlé. Mládež zasedla ke stolu postrannímu, kde vedli slovo Jindich, bratr nevstin, a nejstarší syn Nmcové, Hynek. Ti po hostin uspoádali výjev se živým obrazem. Dr. Vilém Dušan Lambl, kdykoli byl v Praze, asto k Nmcové docházel, dopisoval si s nf), staral se o Hynka za jeho smrtelné nemoci r. 1853, z cest pinášíval jí darem knihy, rytiny, umlecké drobnstky. Slena Dora modelované chová z toho bronzové tžítko v podob dámské ruky a velký obraz Massaniela, jejž matka mívala povšený nad psacím stolem. K dtem Nmcové ml se vlídn a pátelsky, nikoli však kamarádsky

pitelstva karlínského. Byl

dmyslný

i

i

Nmc

pkn

jako

Václav

rove

s J.

jehož návštvy

ín

r.

enk Bendi,

1854

Nmcovn\

jenž k jal se docházeti zá1854. Bendi byl dtem milým soudruhem, na se tšily, nebo byl samý žert a smích. Vydával tehdy v Ji-

V. Fricem od

—1855

pis »Rachejtle«,

r.

pod pseudonymem Fabián proež ho Nmcovi jmenovali

oka

krátce

humoristický asoSchovávali

okou.

') Zrejmo z poukaz v korrespondenci, ale v pozstalosti podle výroku sleny Dory nebyl zachován žádný dopis Lamblv; snad je matka spálila, než odjela z Prahy do Litomyšle.

33*

nj od obda lívaneky, buchty, škubánky a když pišel, obyejn s nkterým soudruhem literátem, Nmcová navaila aje a tu se vesele a hlubesedovávalo, zvlášt byla-li pítomna též výmluvná »madame Šlenkert« nebo zavítal-li dobrácký, hmotný pan Mencl. S Dorinkou Bendi rád žertovával, chvále její kuchaení, sliboval, že si ji vezme za kuchaku, a když se mu pochlubila, jak už umí francouzsky, íkal, jeho kuchaka že by musila umti rusky. Když Dorinka odvtila, jí tomu nauí, nabídl se jí za uitele a nauil ji zaátkm ruštiny. Nmcová sama také se rusky uila a všem dtem k tomu radila, vykládajíc, v Rusku že mohou vzdlaní echové vyzískati mnoho penz, z ehož tam dosud tží jen Nmci a Francouzi. Rady této užil po smrti její syn Jaroslav. S J. V. Fricem chodíval k Nn^covm v této dob též medik Hanuš Jurenka, ale nebyl u dtí tak oblíben jako Bendi. Nedovedl vypravovati tak vtipn a žertovn, nýbrž jen horliv a zanícen eníval, což dti mén zajímalo. Bendi napsal slen Doe do památníku, než odejel do semináe v Budjovicích: pro

n

a

Považ, že

svt bývá asto zdáním oklamán,

že i zlato falešné se tpytí z daleka, a že bez pece hrd je tulipán, frak a cylindr že nekolkuje lovka.

—a

vn —

Nehle

nikdy na falešné svta mámení, odhaluj vždy roušku, zda snad nezakrývá lest, hle na dobré jádro upít písné patení, a tím dobrým jádrem jenom dobré srdce jest.

V

Praze,

dne 10. listopadu 1856. Václav

enk Bendi.

Ze spátelených rodin, do nichž Nmcová a její dti docházely, sluší jmenovati rodiny PhDra Ig-náce Hanuše, MUDra Václava Staka a MUDrn Jana Špota. U Hanuš, kde bylo pt dvat, Eminka, Dora, Klementka, Viluška a Mila (Ludmila), bývala Nmcová její Dora jako doma; byla paní Hanušova, rozená šlechtina Nádherná, paní velmi moudrá a šlechetná, vzorná matka a hospodyn. Tam Dora Nmcová mnoho získala pro své vzdlání a okála v družné díví spolenosti. S dvaty Hanušovými chodila do tlocviných hodin uitele Malypotra (v soukromém jeho ústav v »Budi« v Panské ulici), s nimi pracovávala ženské runí práce, vymovávala si knihy ke tení atd. Eminku Hanušovu si dtsky zamiloval bratr její Karel, emuž Nmcová byla povdna, soudíc správn, že takový ideál dospívajícího mladíka uvarovati v cizin mnohého scestí. Proto v dopisech Karlovi do Zahán a Postupim podává mu stále pozdravy a zpráw o Emince, povzbuzujíc tím jeho náklonnost. Karel pozdravoval navzájem »ržiku z lipové ulice« a poslal jí darem »Dresdner Rose« (skládací papírovou rži s pohledy na Drážany). Známost z mládí však nepokraovala. i

mže

335

ehoe

se pozdji na radu otcovu nešastn provdala za lékárníka msté a záhy zemela. Dr. Hanuš byl by býval rád, aby dcery jeho vzdlávaly se také ve vdách a filosoficky, ale náklonnost a zájem o to mla jen dcera Dora, jíž otec proto zvlášt byl naklonn. Nmcová požádala Hanuše, aby vyuoval psychologii a paedagogice též její Doru, když se pipravovala na uitelství. Hanuš rád svolil, ale chladný zpsob vyuování a písné jeho požadavky odpunemla takového dily Doru Nmcovou od studia theoretického, pro praktickým uila se ráda a snadno. a smyslu jako matka.

Eminka

na Starém

eem

nž

vcem

V soukromém eském

ústav pro vzdlání dívek sleny Eleonory Jonákové, jejž tato pevzala po Bohuslav Rajské, prospívala Dora tak, »že mezi výtené dvy pipsána být mže«, kterýmžto závrem vyznívají její vy-

svdení.

Rovnž jazyku francouzskému nauila se dobe v soukromém ústav sleen Clottových, rodilých Francouzek, takže roku 1860 vykonala na universit zkoušku z francouzštiny. Na šití bílého prádla chodívala obas k pí Lottince Stakové, choti dra Václava Staka, a nauivši se šití šat v dámském krejovském závod Krchové na Václavském námstí, pomáhala šíti paní Hanušové a Špotové, majíc po matce vkus pro ladný ústroj. Rovnž v kuchaství dobe se vyznala jako její matka a babika. Následkem své nemoci a útrapného živobytí bývala, jak matka píše, doma obas nevrla a uinínná, ale majíc vhodné zazase milá a družná. S bratry upímn se mimstnání nebo spolenost lovala, zvlášt s Jaroslavem, jenž ve svých dopisech vroucn Dory vzpomíná. Když r. 1860 v Mnichov studoval na malíské akademii, strádaje ve hrozné bíd hmotné a vda, že matka podobn doma trpí, poznal názorn, že u nás z literatury a píspvk n\ecenáš nelze udržeti talenty ani pi nejskromnjším živobytí. Pozbyv víry i nadje, že by se jim v Cechách nkdy lépe vedlo, píše matce vážn a dtkliv, sežene naposledy kde možno aspo tolik, aby to jí, Doe a jemu stailo na cestu do Ameriky. Tam umlecká práce kreslíská, rytecká nebo fotografická prý tak se platí, že by z výdlku sebe i matku se sestrou nejen snadno uživil, nýbrž i naskládal si tolik, že by se potom bezstarostn oddati mohl umní malí-

—

a

skému. O život v Americe informoval Jaroslava Vojta Náprstek, vrátiv se odtamtud po nkolikaletém pobytu r. 1858. Když potom v »u Halánk« poal poádati své sbírky národopisné a umlecko-prmyslové, docházel tam Jaroslav zprvu s matkou, potom sám, a získal mnoho z bohatých zkušeností Náprstkových. K astým návštvám »u Halánk« vábilo je] však ješt mocnjší kouzlo. Náprstkovi v poádám' sbírek byla vydatnou pomocnicí sliná a intelligentní Baruška Kížková, mladší sestra Josefy Kížkové, pozdjší choti Náprstkovy. Baruška stala se Jaroslavovým ideálem; psal o ní verše a dotazoval se po ní v dopisech matce seste, žádaje, aby mu o ní psaly. Tato ideální láska byla Jaroslavovi v Mnichov oporou

dom

i

336

a útchou ve chvílích nejsmutnjších a ideálem zstala. Baruška stala se manželkou známého publicisty a nakladatele Františka Šimáka a psobila s ním blahodárn v eském život veejném, Božena Nmcová prostonala takka polovinu svého života, dti její neustále churavly. Není tedy divu, že mla etné známosti s vynikajícími lékai, ejkou, Stánkem, Dlabaem, Lamblem, Hamrníken-i, Podlij^ským, Špotem. Dr. J a n Š p o t (1813—1888) zídil v Amerlingov Budi r. 1843 ústav pro pírodní léení a po dvou letech vlastní ústav na Senovážném námstí. Do tohoto ústavu chodívala Dora Nmcová užívat dobrodiní lázní, zejména písených, které dr. Špot první v echách zavedl. Za patrovým domem byly ve dvoe a zahrad zízeny primitivní ohrady s vanami a sprchami. V lét ve vyhátém písku vykopaly se mlké jámy, do kterých léenci ulehli a byli teplým pískem zasypáni až po obliej, jenž byl chránn proti slunci sluneníkem. Tam zstali urenou dobu, až se zapotili, naež pod studenou sprchou se opláchli. Božena Nmcová byla s drem Špotem známa již z prvního pobytu pražského; poslala mu ze Všerub r. 1847 píspvky léení prostonárodního na Domažlicku, byla dobe známa s jeho paní a chodívala na návštvu do jejich rodiny. Špotovi mli mnoho dtí; Jaroslav míval tam obdy, Dora dlala paní nkteré runí práce a paní Špotová byla Doe kmotrou o bimování, ale styky rodinné nebyly tak dvrné jako s Hanušovými. K bimování Nmcová vypravila Doru jako kdysi ve Všerubech na Boží Tlo jen proto, aby jí poskytla zmnu ve všedním život, vzpomínku na skvlé, malebné shromáždní knží v zástupu dívek sváten ustrojených. Doru opravdu velmi zaujal imponující zjev kardinála knížete Schwarzenberga v prvodu kanovníkv a knží ve slavnostním okolí chrámu svatoi

vítského. Jinak, než za slavnostních píležitostí, Božena Nmcová do kostela hluboce byla nechodívala a dtí k úkonm církevním nenutila, nebo, zbožná, i práv proto, neuznávala církevríího obadnictví. Hanuš píše o ní v dopise Helceletóvi r. 1851: »KIácel výborn na ni psobil a nepotebí u ní více vymetati povr; Klácel všecky pavuiny duše již odstranil a ona

a

tak dobe známa jako Ty a jáí« Klácela a jeho spis byly to hlavn spisy Havlíkovy, zejména Epištoly Kutnohorské, které se v rodin Nmcové ítaly. Slena Dora pamatuje, že k nim pišla kdysi v prvních letech padesátých, v dob, kdy matka nebyla doma, policejní návštva pátrat po Havlíkov »Slovanu;< je s

Pánem Bohem

Krom

s Kutnohorskými epištolami. Obratná Marie (služka) dovedla výmluvami pozdržeti policejní úedníky, vbhla do pokoje a znajíc dobe knihy policií pronásledované, sebrala je a ukryla za dvíka v komín, takže hlídka potom nic nenašla. Z toho matka, když se vrátila, velmi se tšila a Marii za to

chválila.

O šla 22

skonu a

matka

s

pohbu Havlíkov slena

ním

se rozlouit a vzala

m

pamatuje: »Když Havlíek umíral, s sebou. Nebyly jsme však vpu337

a že by se mu návštvami pritížilo. Na známí, kteí si vypravovali, že nechtí k nikoho vpouštti proto, že stále se hlásí knží, chtjící Havlíka zaopatiti. Proto prý švakr jeho Jaroš odbývá všecky, aby k nemohli knží, kteí by mu nejvíce pitížili. Když potom Havlíek zemel, matka opatila ze Spoleenské zahrady vavín a trnité pruty na vnce, a šly jsme opt spolu k Havlíkovi, jenž ležel již v rakvi. Matka v slzách vložila mu do rukou vtévku passiflory, na hlavu dala trnovou korunu, kolem ela ovinula vnec vavínový a na víko rakve položila vtší vavínový vnec propletený trním. pohbu, když prvod se adil, obrátil se otec k zástupu a zvolal: »Všichni smeknteí« To mu potom bylo pi policejním vyšetování vytýkáno jako pitžující okolnost. Úlomek trnové koruny Havlíkovy chovám dosud mezi památkami po matce, uloženými v obálkách vlastní její rukou nadepsaných.*")

stny, že prý není pi

chodb

i

ped domem

vdomí

nmu

stáli

nmu

O

S poslední cesty Nmcové na Slovensko r. 1855 dochovalo se 6 lístk, napsaných jí na památku od pátel a známých na rozlouenou.'') Dne 4. a 5. íjna 1855 byla v Bezn rozlouit se s evang. faráem J anem Chalúpkou") a jelio paní. Ti napsali jí: Nejkrásnjší nade všecky ctnosti ctnost, jenž vlastní ctnosti ukrývá. hle obraz Vaší spanilosti.

To

Ježto v srdci

Vašem spoívá.

Na památku

napsal

Jan Chalúpka, Administrátor Superintendence peddunajské.

Památky

")

ty jsou:

Z Havlíkovy

amátka

V Bezn, dne 5. Octobra 1855. koruny — otcovy šediny — z otcova hrobu —

na nezapomenutelnou pítelkyni Bohuslavu elakovskou, kterou jsem si vzala, rženec otcv a škapulí jeho s obrázky St. Johann dyž jsem ji do rakve strojila památky po Hynkovi a kresby Jaroslavovy, z nichž zajímavý Taufer, Sta Barbara je obrázek vodovými barvami malovaný s podpisem: Bacúch (Kislá voda i kúpel na Slovensku ve zvolenské stolici). Kreslil Nmec Jaroslav r. 1857. Ponvadž Jaroslav byl na Slovensku s matkou jen r. 1852 a 1853, jsa tehdy 121etý a 131etý, zdá se, že maloval obrázek podle nártku dra Zechentnera nebo matina. Také perokresba soudruha a pítele jejího mládí Viléma Hocha, zobrazující zámeek chvalkovický v dívjší jeho podob,

—

vbec

—O

(též

1854)

Nmcovou peliv uchovávaným a opatropohbu Havh'kov o svých dívjších stycích s Havlíkem svém zatení a uvznní ve stoliní temnici v Lipt. sv. Mikuláši v Uhrách

vzácným tmto památkám, Bož.

náleží ke

vaným.

—

o

své úasti na

Nmec

i

Upomínky

napsal zajímavé pamti, které uveejnil o názvu ve Skrejšovského Svtozoru 1870, str. 207 a 213. ") Nmcová, jak lze zjistiti z jejích dopis, byla na Slovensku tyikráte: ])0 prvé r. 1851 zo mužem, do Miškovce bez dtí od 24. dubna do 16. kvtna, pobyt tmedlní; po druhé se všemi dtmi do armot s výletem na Zvolesko, celkem od 9. srpna do

r.

i

Josef

starého vlastence

338

Bries, 4/oct. 1855.

Wenn

Sie die Žahl Ihrer Freundinen durchsehen, erini^ern Sie sich

auch meiner. Louise Chalupka, geb. Lovich.

Dne

16. íjna

»Hej, Slované«

t.

r.

napsal

jí

do památníku proslulý

Samo To mašík:

skladatel

hymny

Vzácný ovšem citu nevinnému jest háj ten, eka, chalupa, kterou pradd nechal vnuku svému. Ale meze vlasti nerozborné, i

jichž se bojí tknouti potupa,

jsou jen mravy,

e

a mysli svorné.

Kolár v Slávy dcei. napsal na památku v Chyžném, dne 16. Oct. 1855

Samuel Tomašík, evang. fará Gemerský Consenior.

V Báské Bystici Bož. Nmcová pobyla nejdéle v rodin stoliního úedníka na odpoinku, Michala Rarusa, s nímž seznámila se již za druhého pobytu na Slovensku r. 1852. Zápis jeho jest Priifet Alles

und das Gute

behaltet.

Michael Rarus, emer. k. k. Vorstand des Zohler Comitats.

Neusohl 21/10 1855.

Pítelkyn sílala

ješt

r.

Nmcové z té doby, Josefa Szablaková, z ech semena a sazeniky rostlin, zapsala

1857

které pose jí

n-

meckým veršovaným Abschiedem, podepsaným: Neusohl, 21./10 1855.

Deine Dich innigstliebende Freundin Gosephine Szablák.

íjna 1852, tedy 2 msíce; tetí cesta opt do armot jako na stálý pobyt s Dorou a Jaroslavem, od 9. kvtna do 17. íjna 18:33, 5 msíc; poslední cestu vykonala sama do konce íjna, tedy bez za studiem a na zotavenou r. 1855, od konce srpna

9.

tém

mála 2 msíce.

")Jan Chalupka

(1791—1871), kazatel evang-. drkve Bezanské, sepsal nkolik lidových her divadelních rázu humoristického a satyrického; mladší bratr jeho Samo Chalupka, fará na Horní Lehot, nedaleko Bezna, proslulý básník písní a ballad, sbratel lidových písní, pohádek,^ povstí a starožitností, stýkal se s Nmcovou více než bratr Jan, ale v matin pozstalosti nemá slena Dora od nho nieho. 22339

mimo

jiné

Konen

Martinaulena,

doby je zápis (bez data) Slováka, arcibiskupství ostihomského, jenž tehdy vyuoval mathematice a fysice na c. k. katol. gymnasiu v Báské Bystici. Zapsal se verši patrn vlastními, nebo psával píležité skladby veršované (Císa na Pováží a j.): katol.

z té

knze

isté svdomí a ohe lásky k národu pevýší všecky nepíjemnosti.

T

Sprovázej požehnání Tatry, Milá naše i Vltavy Rekyn, Pozdrav od nás Vyšehradské Bratry, Povz Jim, že láska k Nim v nás nehyne.

Martin Culen.

Na tuto poslední cestu na Slovensko vydala se po vydání »Babiky« roku 1855, když muž propuštn byv ze služby, vrátil se z Uher bez penz ekat na ukonení procesu. Na cestu mla jen píspvek od Hanuše hrabte Krakovského jí

deských

nebo ze 151 zl. honoráe za »Babiku« oekávanou podporu od Šembery a jeho

z Kolovrat,

nezbylo'^), a nedostala ani

pátel. Proto psala ze Slovenska, že neví, jak se

dom

nic ví-

dostane,

nemajíc na zpátení cestu.

Nejpíjemnjší a nejradostnjší výprava její po Slovensku byla r. 1852, kdy s celou rodinou bezstarostn se mohla oddávati požitkm z poznávání nových zajímavých míst, osob a krásných kraj. Muž byl tehdy vrchním fin. komisaem v Balážovských armotech, konal inspekce ve stolicích honanské a zvolenské a mohl se tam vypraviti s celou rodinou. První ást cesty konali v povozech domácího pána z armot, lékae, jenž se s nimi též vydal na cestu do hor. Zastavovali se ve vtších mstech, kde Nmec úadoval, seznamovali se tak pohodln a píjemn se slovenskými vlastenci, zejména knžími a uiteli evangelickými i katolickými. Tehdy na evangelickém lyceu ve Šávnici a na katolickém c. k. gymnasiu v Báské Bystici byli uiteli vtšinou Slováci, Moravané eši; rovnž v úednictvu bylo dosti ech, vedle nestranných a malého zlomku Ma-

Nmc

ar.

i

Nmcová svým literárním jménem a kouzlem své osobnosti získávala pátel a píznivc na všech místech. Slena Dora vzpomíná, jak na této cest po stráních a travnatých dolech s inatkou a bratry sbírali kvtiny, pipomínajíce si botanické výlety konávané po okolí pražském se starým »panem professorem« Opitzem; jak se polekali, když za veee spatili v lese vlka nedaleko cesty; vzpomíná dále na návštvu dol na stíbrnou rudu ve Šávnici a železáských hutí za Beznem, kde jim byl prvodcem ")

úet

Nmcová.

Jaroslava Pospíšila za eské báchorky a Babiku chová také si. Theodora nho vybírala honorá za Babiku po 10—20 zl. od února do for-

Podle vence T855.

340

dr.

ZechentneO, mladý báský léka; zvlášt však vzpomíná na lázn ve

dtem nejvíce líbilo. Bystici, kde nejdéle se zdrželi a odkud konali vycházkv do okolí, pamatuje se slena na iditele gymnasia Jakuba DrajToniho, 'jenž

Siiai, kde se

y Báské

dbaje úzkostliv vnjších

zpsob

a správnosti

ei,

zdál se býti strojeným,

vlídn a ochotn nabízel své služby a byl s Nmcovými na vycházce spolen s uitelem gymnasijním knzem Jiím Slottou. Ten hmotné jsa postavy, mén dbal vnjšku, hlun hovoil a rád se smál. »Zvlášt pamatuji, jak se smála celá spolenost s ním, když jsem ho kdysi, nemohouc vzpomenout jeho jména, oslovovala »pane Ostudo!« dodává slena. Tuto cestu B. Nmcová hodlala popsati, ale napsala jen poátek, vypisující výpravu z armot až do Šávnice"). V dopisech pozstalých u sl. Theodory našel jsem koncept pokraování, napsaný na lístek hned po návštv dol šávnických. Je bez zaátku a konce, ale zajímavý jako ukázka tvoení Nmcové. Pepisuji z konceptu beze všech oprav, jak psáno: »Vždy jsem vidívala horníka v slušném erném odvu a tu nyni vidím ze štol vycházet hndé, žluté postavy v chatrném plátném odvu, tžké náadí v ruce. 8 f, když Takový haví musí pracovat denn 8 hodin a vydlá si 10 f. Ale co je to pro rodinu pi drahém živobytí, trefí na bohaté žíly splácet a všude se perzvláš když musí všecko na dluh brát a centa pipoítají. Vyjdouce ze štoly vidli jsme, že chlapci vci naše mezi sáhnout. Jeden z nich sebou drží jako svátost, netroufajíce si ani na ale

msín

i

msín

n

mj

klobouk na hlce a velmi zvdav prohlížel si to pletení a kvtiny. Zaplatili jsme jím a šli ješt k druhé štole se podívat kde se ruda ze štoly po šínách vyváží na malých vozýkách, jimž »psi« (Hunde) íkají; na tom samém míst je i pracovna kde se ruda tlue na prášek. Ped vchodem stál houfec výrostk, kteí poznajíce v nás cizince nabízejí nám všeliké kameny na prodej. »Nach sa pai velkomožnému panovi to lacno striebro« nabízeli chlapci doktor-urovi, ale nepišli n\u vhod. Vida jejich lest zatahal jednoho za ucho a dal jím nco penz. Odtud šli jsme k obdu; pi plných mísách a pohárech pohodln se moralisuje a hezky se mluví o bíd a nouzi když lovk sit a v mké lenošce. Tak ^e to dlo tu, jeden držel

zhru

i

ten

chválil

druhý

.

.

nuzný

lid,

že pi vší

bíd

je

spokojený, mravný a poctivý,

.«

V každém byt Nmcová starala se o to, aby mla jeden pokoj pro sebe^, v nmž by mohla nerušené pracovati, aspo veer a v noci, v kteréžto dob Nm-

") Dr. Zechentner, báský léka v Bezn nad Hronem, spoleník a pítel B. rové za jejích návštv na Zvolesku r. 1852 a 1855, poslal jí darem pknou kresbu kroje Handelan, kterou mívala nad svým knihovníkem, a obrázek fary v Balogu. Onen obrázek slena dosud chová; o druhém neví, kam se podl. ci- x ") názvu Z U h e r (Zlomek nedokoneného cestopisu »Z Darmot do bhae Laichter Nmcové (J. Boženy spisech Sebraných v n zpt«, psaného roku 1852) otištno v Prazr 1911), svazek X., str. 1.— 33.

O

,

Ml

Ve dne provádla korektury, psávala dopisy, dona domácnost a konávala návštvy. Vycházívala v úboru prostém, ale vkusném, od smrti Hynkovy vtšinou erné barvy; na šatech mívala široký límec nebo mantilu. Na podobizn podle kresby Myslivekovy z r. 1850 je mantila sametová, vroubená atlasovými g-ofrirovanými volánky, na daguerotypu s dtmi z r. 1852'°) má šaty modré s límcem, tásnmi zdobenýn\. Po smrti Hynkov chodívala v erné mantile dlouhých cíp nebo ve špenzru takovétéž barvy s pehozenou šálou. Bez šály je tak na fotografii z r. 185Q, kde je zobrazena stojící. Tam lze vidti hedvábné erné, bíle tekované šaty, které dlouho nosila, a límeek šmizetky krajkové, pevázaný ernou sametkou. Jindy mívala límeek se žabotem. Na hlav nosívala klobouk kukaovitý, v let slamný, v zim sametový nebo plstný, zdobený kvtinami nebo péry. Jak je zobrazena na Farského litografii, zhotovené podle fotografie, se šálou spuštnou od temene po obou stranách krku, tak se nikdy nestrojila. Šálu tuto dala Dora matce k jmeninám a matka si ji jen k fotografování tak upravila, nosíc ji jindy, jak se tehdy vbec šály nosívaly, lehce pes ramena položenou a do lokt voln spuštnou. Takovou šálu tibetovou, pestrou, dostala darein od své sestry Máry Michenetové. Za nepohody a v zim vycházívala v soukenném plášti se širokými sametovými lemy a takovýmtéž límcem. Plášt bývaly tehdy kratší než nyní, sahajíce jen do polou sukn, ale za to znan široké, dol rozneslé, se širokými odstávajícími rukávy. Vycházejíc, inívala v rukou malou kabelku, sluneník nebo deštník. Pokoj mla ve všech svých bytech v poslední dob uspoádán asi takto (podle toho, jak bylo v byt v ulici eznické v Praze): V levém kout od vchodu byla kamna, dále od nich pi levé zdi jednoduchá pohovka s vyvýšeným podhlavím bez opradel a polštá, potažená zeleným, makaným plyšem. Ped ní stál stl s okrouhlou deskou, po níž ve tech soustedných adách byly v kruhových polích nalepeny obrázky krajin, figurální, alegorické (nejvtší byl v kruhu prostedním), vše pod prhledným povlakem lakovým v jedné rovin. Zvláštní tuto ozdobu stolu provedl Josef Nmec z naskládaných obrázk vlastní prací nevst své za dar svatební. Za stolem byly 2 vycpávané židle (zbylé z pvodních 4), potažené podobnou látkou jako pohovka, což obojí bylo zbytkem svatební výbavy nevstiny. K ní náleželo i piano, které zstalo od r. 1853 u Šumavských náhradou za nedoplatek na syny Hynka a Karla. U stolu k svatb jí darovaného Božena Nmcová psávala ješt v prvních letech padesátých. Za doby, kdy psala »Babiku«, navštvovala astji paní ermákovou"), a té za ei se zmínila, kterak je z práce vytrhována nejradji literárn tvoila. hlížela

i

") Na tuto podobiznu skládaly si dti od Nového roku a poslaly ji otci do Uher k jmeninám. Dora má na sob šaty erven a bíle pruhované s velikými bílými tekami, které jí matka pivezla darem od Zdeky Šemberové z Vídn. ") Pí. Josefa ermáková, rozená Veselá z Molitorova, vdova po vynikajícím lékai pražském, záhy ovdovvši vnovala se výchov syn a dcery Marie. Josef a Jan

ty

342

tím, že se jí stl asto zvahuje (byl o jedné noze, dole se rozkraující). Šlechetná tato její píznivkyn poslala jí darem vkusný erný stolek obdélný

o

tyech nohách

stolku, který byl

a

dv

erné

židle k

nmu. Potom

postaven v cc\c pokoje

proti

psávala jen u tohoto

dveím. Na

nm

stávalo sá-

drové poprsí Gothovo (dar Purkyuv), bronzové tžítko (dar Lamblv) a nkteré drobnosti. Nad stolem na zdi byla rytina George Sandové (dar Cejkv) a nad ní veliký obraz krásné hlavy Massaniclla s frygickou apkou. Vedle stolu byly dv poliky na knihy; menší píruní o tech pihrádkách, jejichž prkénka byla spojena šrami, na kterých byla povšena, a vtší, zcela obyejná o kolika pihrádkách, postavená na zemi. Na píruní police nahoe postaven byl Zechentnerv nártek kroje devorubc slovenských a jako protjšek jeho po druhé stran stolu visel na stn obrázek na plátn bez rámce: krajina z okolí Domažlic od Šnábla. Na malém knihovníku stávaly též nkteré drobnosti a jen málo knih v pkných vazbách, velký knihovník byl naplnn knihami vtšinou neváEanýiTii. Naproti pohovce pi pravé stn postavena byla postel. Pokoj byl jen vybílen, bez záclon, ale okrášlen kvtinami, které byly hust v oknech, v koši kvtinovém a ve visutých košíkách, amplích, jak se tehdy íkalo. Kvtiny, jež neobyejn milovala a s láskou ošetovala, byly hlavní ozdo-

bou skromného jinak bytu. Pstovávala kollokasie, lobelky, resedu, volkamerie, aukubu, evonymus, fuchsie, verbeny, vanilku, gloxynie a j. Ve visukveorchideje tých košíkách podailo se jí nejednou vypstovati

pkn

i

toucí.

Tak také mla Bož. Nmcová zaízený byt naposledy v ulici Baštecké, kamž se k ní na poátku února t. r. z Mnichova vrátil bídou zmoený, po Hynkovi nejmilejší syn její Jaroslav, jemuž nemohla opatiti tolik, aby tamjší malískou akademii aspo z ásti vybyl. Když se za nastávajícího jara trochu zotavil, opatil si pro živobytí mír.

1861,

u fotografa Wintra na Píkopech, ale po práci vyhledával a udržoval styky se žáky malíské akademie pražské. To nerad vidly otec, jenž stále vyítal žen i synovi, že svými nesmyslnými plány zhoršují bídu rodiny, pak dosplý, samoa zakazoval. Jaroslavovi schzky s akademiky. Když statn se živící syn nedbal zákazu a pišel kdysi veer pozdji dom, nea mohl se dobouiti. Otec uschoval klíe, domácím zakázal otevíti nechtjíc jednáním a tímto rozhoena matka Tu synovi. doma lál žen prodéle snášeti mužových urážek, otevela okno, vyskoila ven k synovi a sto

dm

i

do rána po ulicích. Následek toho byl, že Jaroslav se vysthoval, vyjednav

chodili spolu

si

byt u které-

védy lékaské, Jan následovali otce na dráze lékaské a stali se proslavenými pstiteli eský, Karel byl knihiako fysiolog- nabyl jména evropského. Jaroslav je slavný malí kupcem ve Vídni; dcera Marie provdala se r. 1861 za knížete Jiího Czartonjskeho, bydlívala pozdjšího vynikajícího politika a poslance haliského. Když pí. ermáková píspvek, s úasti sledovala jeji prae v Praze, posílala Nmcové pravidelný msíní svuj jinak ji podporovala. Dora mla od sleny ermákové nejkrásnjší Uterární,

i

klobouk s diouhými péry.

343

matka chystala se opustiti muže a Prahu. Mla již nakladatelem Antonínem Augustou v Litomyšli, že vydá sea vzíti si za as Doru brané její spisy, proto odhodlala se pesídliti k k sob. Jsouc již nemocna útrapami pedešlého roku a nevdouc, kdy a jak se vrátí, vybrala ze své korrespondence mnoho dopis a spálila je.") Ostatní své vci složila a dala v opatrování Doe, s níž a s Jaroslavem se rozlouila, a na poátku srpna ujela z Prahy, nejprve do Chlumce n. C. k sládku Josefu Dakovi a potom do Mlíkosrb k farái Šafránkovi. Z obou tch míst psala Doe a vybízejíc ji, aby pijela s Jaroslavem do Bydžova, urila jí, kterak má opatiti její vci a zapraviti platy z penz darovaných jí od Danka. V Novém Bydžov o studentské merend dne 26. a 27, srpna t. r. sešla se s Dorou a Jaroslavem, jenž pijel s pražskými studenty, mezi nimiž byl i Josef Barák, a ti poctili Nmcovou zastaveníkem v dom, kde bydlela, a veer v sále, kde se konala merenda. Po slavnosti Dora a Jaroslav odjeli, synovce mužova Josefa Nmce, ezníka a Nmcová však ostala v hostinského, obývajíc tam pokojík ve vikýi. Doufala, že bude tu mod nkolik nedl nerušené pracovati o nové povídce »Cesta z pouti«, kterou chystala pro první díl Sebraných spis. Dlouho však klidu neužívala; pijel za ní muž, chtje se s ní smíiti a pemluviti ji, aby se vrátila do Prahy. Ona však jsouc již pevn odhodlána žíti samostatn, Tiesvolila k návratu a nkdy v polovin záí odjela do Litomyšle, odkud psala dne 2. íjna Jaroslavovi o svých plánech s Dorou a oznamovala mu, že napíše mužovi odpona jeho psaní do Litomyšle ze dne 2Q. záí. V listopadu a zaátkem prosince trval její zápas o kus chleba s Atigustou, jenž chtl, aby mu vykonávala mechanické práce korrektorské, zárove však neustával doléhati, aby dopsala slibované práce pvodní. Ona však nebyla již s to, aby pracovala jako díve, a moena zimou, hladem a opuštností, trpla hrozn, podléhajíc neúprosné nemoci. Z doby té zachovány jsou lístky, v nichž Augusta Nmcové vyhrožuje, i\edodá-li do urité lhty rukopisu, že ji nebude platiti na stravu a otop. v Praze dostalo se zpráv, jak matka nebezpen Když schází, manžel odejel do Litomyšle a pevezl ji do Prahy, do bytu »u tí Jalíp«, do nhož se po odjezde ženin s Dorou pesthoval. Tam pijal roslava, s nímž se zase usmíil, a tam docházel ob as též Karel, zamstnaný toho asu v zahrad Klamovce za Smíchovem"). Byt, jejž pro rodinu vyhledal, byl bídný; kuchyka byla upravena na konci dlouhé chodby, v levo byl vtší pokoj, ale temný a nevlídný, v právo pokojík svtlejší, ale velmi malý. hoši Ang-liana, a také

smlouvu

s

nmu

dom

v

Nmcovm

i

Nmec

") Nikoli ") Karel

tedy až

ped

smrtí, jak se

obyejn

udává.

nepešel na Klamovku z Rajce na Morav, jak píše Tille, nýbrž byl mezi tím pomocníkem zahradnickým v parku knížete Lobkovice v Eisenberku u Jirkova pod Krušnými horami od záí 1860 do ledna 1861. Z dopis Karlových, psaných z Eisenberka, bude lze správnji seaditi nkteré necelé nebo nedatované dopisy B. Nmcovi z té doby, již otištné, ale myln zaazené. 344

Shledání dtí

niatkou bylo velmi bolestné. Pepadlou, vyhublou, seji na lože do vtšího pokoje a rozlítostnním nevdli, jak ji potšiti, nebo v slzách všichni tonuli. Jen ona je tšila, že se nnezi nimi brzy zotaví. Povolaný léka dr. Podlipský poznal patrn vážný stav nemocné, ale povolal si na poradu ješt dra Hamerníka, jenž prohlásil otci, že veškera lékaská pomoc je již mama. Posluhovaka Réza, od které matka nechtla se nechat ošetovat, byla propuštna a ponvadž Dora matku krvotokem trpící sama obsluhovat nemohla, zjednána byla zkušená ošetovatelka nemocných, stará Švajcrová. Když se po Praze roznesla zpráva o nemoci Nmcové, picházeli ji navštívit nkteí pátele, z nichž slena Dora vzpomíná na Erbena, Hanuše a Štulce. Z dam pražských pišla jen paní Hanušova a Markytka, sestra Šumavského. Paní Riegrová postarala se s kruhem známých, aby jí v nemoci ulehila, což jí oznámila tímto dopisem (bez data): stárlou a

s

prošedivlou penesli

Milá paní

Nmcová

!

Hledla jsem státi se Vám užitenou a protož jsem sbírala co jsem mohla a posílám Vám piložených 40 f r. ., abyste tím svj Litomyšlský dluh zapravila. Paní Fingerhutová dala mi pro Vás 20 f, což velmi ušlechtilý skutek, otec pispl 10 zl., paní Braunerová a Mužáková po 5 f. Dále uvážíce, že by Vám denn kousek peené zapotebí bylo, nebo vbec lehce záživného masa neb jídla, požádala jsem nkolik paniek, abychom se stídaly v takovýchto zásilkách sdluji Vám umluvený poádek: Paní Petroviová zasílati Vám bude v pondlí paní Braunerová v outerý ve stedu a ve tvrtek já v pátek paní Zelená, v sobotu a v nedli mladá paní Palacká. Pejíc ze srdce, abyste brzo se posilnila a uzdravila, zstávám

—

—

—

—

Vaší

upímnou

Marií Riegrovou.

Za takovýchto okolností nastaly rodin Nmcové nejsmutnjší vánoce matka jsouc stále pi vdomí, pobízela je, aby ze všech, jež dosud mli, nco vypravovali nebo pedítali, a chválila Doru, jak dobe ustrojila štdroveerní rybu, jíž také okusila, a jak vbec dobe si vede v domác-

a

nosti.*")

Po vánocích zdálo se jí nevolno ve vtším pokoji a protože bylo teba, aby ji Švajcrová opatrovala v noci, penesli ji pes sí do malého pokojíku, kde ji už nikdo ze známých nenavštívil, krom Markyty Šumavské. Tehdy poslal jí Augusta první výtisky nového vydání Babiky, které ji však nadobro zklamalo, jsouc vypraveno velmi nedbale. i

Nomcové byln zárove Litomyšli. Lze to ostatn zjistiti i ze souasných zpráv asopis. Lada, belletristický a módní asopis, uveejnil v ísle ze dne 8. prosince 1861 zprávu: Zasloužilá spisovatelka pí. Božena Nmcová, jež po delší as se zdržovala v Litomyšli, uzamstnána tam jr^ouc vydáváním veškerých svých spis, tžce se roznemohla a s e 1 a pevezena býti k vyléení do Prahy. ")

s

Myln

napsal ve svých »Panitech« Konst. A. Viták, že

ním o vánocích v

m

345

Nmcová zapsala se do dvou výtisk Doe^) a Markytce a na lístek poznamenala adressy, komu ješt se mají poslati estné exempláe") V tom mohla ase žádala Doru, aby jí upravila v posteli prkénko, aby na psáti, že napíše dopis matce do Zahán. To byl její dopis poslední^ Chadla bolestí traplivých nem,la. Jednoho dne Švajcerka a slábla víc a více, nemohla ji probudit a shánla na pospch vodu, z ehož se Dora tak po-

nm

a

bžela k loži matinu hlasit naíkajíc, jakkoli ji Švajcerka tže matka ješt dýše. Dora však kiela dále a Švajcerka stíkala zdánliv mrtvé vodou prudce do oblieje, naež nemocná skuten oi otevela nechat budily? jste a jako ze sna se probírajíc ekla: »Pro jste umít, bylo mi tak dobe.« Když to zvdl otec, pivedl knze, aby ji zaopatil. Ten dlouho u ní nemluvila, upadajíc mimovoln ve spánek. Zánepobyl, nebo již pasu smrtelného nemla; zesnula tiše k ránu dne 21. ledna o 6. hodin rariní, ehož jedinou svdkyní byla její ošetovatelka.

lekala, že šila,

m

Mly

m

tém

Slena Theodora Nmcová také zachovala znanou ást korrespondence matky své, svého otce i svých bratí, z níž svila mi adu dopis matiných, nikde dosud nevydaných. Psány jsouce dtem a mužovi, podávají bohaté zprávy intimní ze zákulisí rodinného, ale i o celé galerii osob své doby. Krom toho dala mi k disposici dopisy psané otcem ze Zdic, z Meierhófen, z Bydžova a po jednom dopise na Slovensko, do Chlumce a do Litomyšle, adu dopis Karlových a Jaroslavových, jimiž se osvtlují mnohé okolnosti v korrespondenci Boženy Nmcové nedosti jasné, jakož i zjišuje pesn chronologie událostí. Vysvtlení mnohých vcí bylo mi usnadnno i laskavou ochotou sleny Theodory san^é. Jiné dosud neznámé rukopisy si. Nmcová odevzdala panu vl. radovi Vincenci Vávrovi. Jsou to zejména zápisky a poznámky matiny, dopisy Sofie Podlipské, Karoliny Svtlé, V. C. Bendla, krom dopis rzných osob psaných Klácelovi. Zápisky matiny ze Slovenska, nkteré dopisy matiny a rukopis pekladu »Tartiiffa« pjila slen M. Gebauerové. Až bude bohatý tento materiál listinný vydán, a jak lze oekávati, doplnn ješt dopisy doposud chovanými ve vlastnictví jednotlivc, zmní se zajisté leckterý rys na obraze B. Nmcové, jak jej doposud známe, ale zejména zvýší se plastika jeho a poad událostí bude možno pesnji uriti a nejednu stránku výraznji osvtliti. Tak v dopisech ze Slovenska vypsána je pesn poslední cesta Nmcové po Slovensku, Víde, Prešpurk, ") Vzácnou tuto památku nemá již slena Dora; vyžádal si ji od ní bratr JarosIaT, když pijel kdysi z Ruska na prázdniny do ech. ") Zdece Havlíkové, paní Riegrové, poslancm: pp. Riegrovi, Palackému, Šmolkoví, lomanovi, Zyblikiewiczi, Pražákovi, Helceletovi, Czartorijskému, hrabti Kolovratovi, pí. Petroviové, Šetlíkové, pp. Vojtchovi, Krejímu, dru ejkovi, Lamblovi, Lavrovskému, Hilferdingovi, dru Zechentnerovi a farái Plošiovi na Slovensku, pí. Šafafíkové 2 exempláe.

346

Ostihem, Bystice

atd., zakroení její v ministeriu ve vci mužova prov dopisech do Blnku jest hojné zpráv z tehdejšího života veejného a literárního, v dopisech dtem o domácnosti, vzdlávání, etb dtí

cesu

atd.,

a tak dále.

My zde

chceme jenom

pomru manžel,

vybrati

nco

z lista, které se dotýkají

vzájemného

nmž

o už tolik bylo psáno a diskutováno a který posud zstává nejasným. Tento pomr vynikne ovšem nejlépe, až budou obotištny též všechny dopisy Josefa Nmce, jichž jest mnoho šírných, ale které obsahují množství vcí naprosto nedležitých. Zatím postaiž, uvedeme-li z nové této, dosud neznámé korrespondence ndtí. která charakteristická místa, vyatá z dopis obou manžel Z jara r. 1857 píše Nmcová muži do Bláku: »Jarouš byl už dvakrát na exkursi celý den a nosí zase byliny; já také ten týden pjdu na procházku na drahé nám místo, kde spí také takový milovník botaniky.") Tyhle jarní doby vždy s nejvtší bolestí vzpomínám, on byl tak rád v pírod; bylo by nám všem lip, kdybychom vedle nho spali; asto se mi o zdá. Také o Tob se mi nkdy velmi živ zdá a pak se mi celý den jaksi stýská a dala bych za to pt groš, jak je nkdy nemám, kdybych Ti mohla ruku podat. My jsme se už jaktživi jeden druhého dost nazlobili a natrápili, podivínské nápady ale já vím pece, že mne upímn miluješ a já, by mla a svú hlavu tvrdou, pece mám také srdce upímné a neopustila bych

znan

i

— nm

na

i

T v niem.

Když r. 1859 byl muž v Meierhófen a žena mu psala o svých starostech jen se o Karla, aby nebyl odveden k vojsku, odepsal jí: »Prosím T, vším opatrná, netra hlavu a netrap se už naped, jak to obyejn u Tebe to též lhostejné není, bývá; platné to nic není, lovk to nezmní. Ze mžeš si myslet, ale užívám rozumu; potkalo a potká to mnohou rodinu a mnohého hodného hocha. Udlej jen, jak ti píšu, nepipouštj si to tuze, víš beztoho, jak to s Tvým zdravím stojí; když se utrápíš, co z toho budeme mít potom? Že Ti je zotavení zapotebí, víš dobe a zde byš mla k tomu píležitost. Že bych Ti pál od srdce, abys tomu nepodlehla, mžeš vit. Kdybys tu jen po 14 dní se zdržela, dobe bys to již ucítila, nebo bys tu mla zdravý vzduch a poádnou stravu. Co Ti bude platný, když budeš poád chadnout, pomžeš tím sama sob, nám a Vlasti? Tojist ne. Tak do druhého rozum a nech svých vrtoch a oslychavosti. ert je svta, já si hledím mého svta, který jsem si ustanovil. Nemysli si snad, mn, to neí já chci pro vyražení tu že tu chci, abych krajina, jako zdravá vru je tu neb zdraví, ulehení Tvému jenom k

bu

mn

mn

mn

mj

T

T

ml

—

v

málo kde.« A když v následujícím psaní zamítala jeho pozvání, které jí inil v nkolika dopisech pedešlých, píše: »Tvé poslední psaní, vlastn kázáníko^. nebo tebas rozjímání utrápeného života jsem obdržel. Jsou to už rnn pedstírané vci. My to dobe všechno víme známé a nkolikrát už

mn

")

Roku 1853 zemelý,

nejstarší

syn Hynek. 347

a jak by být mlo, ale jsou to vci minulé, psobí jen hokost a nic nenapraví. Proto radji na to pláš a zaít jinou cestu, to bude nejlepší. Ani list odpovíš, ponvadž jsem naped vdl, jak jsem nemyslel, že rozdurdí, ale já jsem na to myslel jen k Tvému prospchu. Až tedy pijedu, budeš Ty se muset nkam podívat, já bych myslel, abys jela taky do Domažlic''), tam bys mohla zstat u myslivc nebo u Bor a byla bys ve Tvém nebi.« Nerozuml žen, ale nepsal hrub; ovšem v dopise na Slovensko z roku 1855, kdy zstal v Praze s dtmi sám a octl se ve veliké bíd, psal žen píkeji, vybízeje ji k návratu. Ješt z posledního jeho dopisu po roztržce ze sklonku roku 1861, když nešastná žena s podrytým zdravím uchýlila se do Litomyšle vydávat u Augusty své spisy, uvedu charakteristické místo. Varuje ženu, aby nevila Augustovi, že závod jeho je na sypké a

T

mn

mj dom

pd,

pokrauje: nejsi a proto podléháš muži, bez jehož svolení nedocela odlouená žít. Ty ses mne ani neptala, co tomu íkám, jsem-li s Tvým krokem srozumn; to ses zas pekvapila, jak obyejn. Když já na tom stát budu, musíš Litomyšl hned opustit; proto Té a to hned o všem zpravila, co zamýšlíš, dle toho nyní vyzývám, abysi mn, že jen vždy k Tvému prospchu. Já pak já dále budu jednat a jako muž pokládám za svou povinnost jednat jako poctivý, kterému na cti ženy a dtí záleží bez vší fantasie a fixních ideí, které u Tebe pevládají. to na patiném míst, Míníš-li se nechat ode mne právn rozvést, já z mé strany nemám nic proti tomu. V Litomyšli není ale na to místo, to se musí stát zde a k tomu je Tvá pítomnost potebná. Vzpome si na když jsem odcházel poale Ty máš tuze krátkou pamt Tvá slova slednkráte z Bydžova, mluvilas jen, abys mluvila lichá slova, jako obyejn. Že Ti as tato obyej je, že já milá nebude, mohu si myslit, vždy zejm mluvím a jednám, za lubem si nikdá nic nenechávám. Tvj posavadní zákonní manžel Nmec.«

»Právn rozvedena

mžeš

od

nho

mn

v

ui

—

—

>

e

Již z

tchto úryvk vzájemné korrespondence

—

mj

rzných

lze poznati, jak

to, povah oba manželé byli a že se k sob nadobro nehodili, ale snad že není potebí tolik obviovati a odsuzovati Josefa Nmce, jak se dosud s muži dje. Kolik manželek spisovatelek neb umlky bylo nešastno literáty nebo umlci, a pece v jejich životopisech neítáme tolik jednostranného obviování, snad jen proto, že v život jejich nezasáhla hmotná bídaí A bída hmotná byla hlavní píinou neshod v manželství Boženy Nmcové. Její velké srdce plné slitování nezavrhovalo nikdy nadobro manžela, neodsuzovaly ho ani dti, svdkové nejbližší. Sedmnáctiletý Karel píše matce na p. roku 1856 vzpomínaje prvního odchodu do ciziny: »Vzpomínám, drahá mámo, na Tebe, na Vás, milý mi duše. Když se Tátovi zachmuí elo skrze m, vyrovnej je zas, vymluv mu to, aby byl bez starosti; oba bute bez starosti, nezapomnl jsem i

i

")

348

Jako Dora, která nedávno se odtaimud

vrátila.

m

Vašich napomínání u chovún\ se dle nich. Pi louení iscn\ vidl, že má táta rád, vždy plakal; stáli jste ješt na brán, nevidli jste mne, ale já jsem vidl.« A když mu matka dopisem v den svých tyicátých narozenin dne 4. února 1800 oznámila svj úmysl žíti oillouen od muže, Karel psal v odpovdi: »Mám dvru v Tebe a ve vše Tvé jednání, jsem pesvden, že je to pro Tvé zdraví nevyhnutelné a z toho ohledu jsem tomu rád, když se to jinak zmnit nedá. Ale pestojíš jršt mnoho trpkých chvil, až se Táta o tvém úmyslu doví; ach, co už jsi pro nás vytrpla, ubohá naše matikoí Stále mi to tane na mysli, co míní Táta dlat, ka-m nyní jít — ty také nevíš, kam se budeš sthovat? Ach Bože, to bude pec jen divný, když nepovede k rodim jedna cesta. « A téhož dne psal otci pání k svátku, sjovem se nedotýkaje rozporu mezi rodii. Podobn jednal Jaroslav; po píchodu do Mnichova v dubnu r. 1860 omlouvá se otci a žádá ho za prominutí, že ped odjezdem prudce se s ním utkal. Brzy potom, v kvtnu, psala mu matka do Mnichova, že se od otce odsthovala a pro, potom v ervnu jak se u hrobu Hynkova smíili a že otec chce zase, aby s ním bydlela. Na to v odpovdi psal Jaroslav: »S Tátou, jak myslím, žádný kontrakt nerob; s ním, jak jsi, v tom musíš být egoistka, první seš Ty, Tvoje zdraví. Tvj život, ne abys si ho k vli útrpnosti a dobrot své kazik. Nepej si to, abysi s ním mohla zase bydlet, každé košt nové dobe mete; až by si potom zas naíkala, nepomohl by Ti žádný. Ty potebuješ zotavení a jestli o Ti starost ubyde, mžeš ho mít, jen aby pak pekážkou nebyl táta. Možná, že bych jednal jako Ty, nebo krev není ypda, ale u Tebe všecko pestává, an Ty též vlasti patíš a užitenou jí ješt býti chceš. V jiném dopise Jaroslav píše matce: »Tvé psaní náramn potšilo, tší víc než peníze, akoli by áká ta vidíš, drahá mutrliko, tvé psaní zlatka neškodila. Z toho lamenta nedlej si nic; bože, na svt se každému nevede dobe, jen když jsem zdráv. Ta bída pejde jako bouka a pijde na to krásný den. Je víc lidí na svt, kterým štstí nepeje, m y i

i

bu

mn

m

m

mj

tu pednost, že budeme šastný aspo, když sezasobejmeme. LíbejzamneDor u.«

máme

Matka strhovala a vychovávala dti hlubokou, vášnivou láskou svojí, obtavostí pro rodinu; k otci dti chovaly povinnou úctu pro jeho život. Zejmá roztržka mezi rodii trvala v pestávkách poslední dv léta života matina a v té dob synové již pobývali málo doma, takže z utrpení svojí

rodinného nejvíce zakusila dcera Bohdana. Jsouc pojítkem mezi rodii v dobách nejhorších, zachovávala tvrté pikázání, jehož slibované od-

mny

a

ásten

prostonala takka celé své mládí. dostalo, jí aspo se rehabilitace básnického díla matina i její osobnosti. Bylo jí popáno, aby 50 let po smrti matin dokala se doby, kdy dílo její matky znovu a všestrann je rozbíráno a všeobecn uznáváno za dílo ceny nepomíjející a kdy se již uznává, jakou lumlkyní, význanou básnickou osobností a vynikající prkopnicí za lidská práva ženy byla nešastná ve se

Dokala

vnjším všedním život

její

matka.

Doklad

pro píchylnost dtí k matce 349

je

v dopisech nesetn;

upímn

psaly jen matce, otci jen

obadn

nebo

vcech praktických. Mnoho bolestných chvil zakusily dti za posledních dvou let života matina r. 1860 a 1861, kdy otec chtl po svém íditi domácnost, kdy matka se podrobovala jeho omezeným úsudkm a rozkazm, chtl, aby a kdy tato žila v neustálých starostech o Jaroslava, jenž v Mnichov stále zápasil s bídou, nebo obasné píspvky, které mu matka vyprošovala, staily vždy jen na chvíli a hned zas hrozila tma beznadje. Sama pracovati nemohla, žila s Dorou v nevýslovné bíd hmotné, ale více než to

o

i

v duši zklamání, když vidla, kterak neúprosn hynou nadje její na píští osud Jaroslavv. Poznávala s bolestí, že jí nebude již možno sehnati pro nho tolik pomoci, aby se mohl vzdlati na umlce malíe, jako byl Jaroslav ermák, o nmž jí Lambl vyprávl. V tchto posledních letech chadla na tle i na duchu, což patrno je již na jejím rukopise posledních dvou let: nemá již bývalé pružnosti, chyby písaské a pravopisné jsou hojné, sloh pozbývá jistoty. Sama není si toho snad ani vdoma, nebo kára Jaroslava, že je v písm jeho dopis mnoho chyb, naež jí Jaroslav šetrn odpovídá, že ani ona nepíše ve spchu dost správn. Je bolestno srovnávati dopisy z tchto let s dopisy dívjšími. Jak krásn, voln psala ješt r. 1859 o posledním svém prázdninovém výlet, kdy cestou pes Bydžov a Hradec naposledy zašla do Skalice a Ratiboic, netušíc, že je to poslední její cesta na rozlouenou s domovem. z doby té, v nmž je nezaslaný Uvádím zachovaný necelý dopis odlesk nálady za chvíle oddechu v pírod krajiny bydžovské, kdy zahletrápilo

—

—

dla

se

Doe

i

—

by

mimovolnou zmínkou místa, které k Jiínu a dotkla se domovem v následujícím plstoletí:

její

stalo se

V

Králové Hradci, 3./10. veer.

nejsem již v Bydžov, ale na cest do Skalice, mého nkdejšího domova. An žádná píležitost se nenaskytla, musela jsem Vlak zjednati si vozík; odpoledne jsme vyjeli a za 3 hodiny byli jsme zde. se odjíždí v 11 ped polednem a v 6 ráno, musím tedy zde penocovat; jede na mj odpovdi Bydžov v dokám že se mnou Jaroslav.") Myslila jsem, pišel-li lístek, který jsem Vám 26. Q. po pošt poslala; obávám se skoro, Vám do rukou, i nemohl jste psát? Ukivdit nechci a proto píši, že jsem Bydžov, kam jste list adressovati ml, opustila. Zbyde Vám tolik asu, co byste napsal nkolik upímných slov na vzdálenou pítelkyni, ó vnujte pozdraveníko jí poslati. Chcete-li tedy jí tu chvíli; vždy jste slíbil jedno slovu dostáti, pište do Skalice poste restante; chci se tam zdržeti do 8. íjna nebo 16. íjna. Jesdi došel Váš list po mém odjezdu do Bydžova nebo Jak dle nadpisu

dojde-li zítra, pošle

vidíte,

ho švagr za mnou,

Ztrávila jsem zde nkolik ")

Nejmladší syn

musejním 350

kreslit

pkných

Nmcové,

tehdy

umlecké památky pro

ale pochybuju, že byste byl psal. si mysl mnohými krás-

dní a obohatila

akademik, vysílaný archaeoloickým jeho asopis.

sborem

zkušenostmi trpkými. Všude je toho pelunku aspo trochu i natroušeno a radost je v nkterém živobytí tak vzácný úkaz jako kvét aloe; dkaz toho jsem zde vidla nejednou. V pondlí 20. záí odpoledne šla jsem s Jaroslavem do Mlíkosrb navštívit známého faráe."*) Je to ddina 134 hod. od msta vzdálená, jde se tam pes Vysoana, ddinu na vrchu ležící se starým devným kostelíkem obklopeným starými krásnými lipami a se starobylým pivovárem, jehož stavba tvrzi se podobá. Slunce hálo jako v lét, obloha byla jasná a na obzoru modraly se obrysy vysokých hor, Ještd nad Libercem, Kumburk za Jiínem, skupení hor Krkonošských a nad nimi nade všemi jakoby snhem obsypaná hlava Snžky. Jaroslav šel opodál kresliti si kostelíek, milý pobratim já pak lehla si do trávy a pála si, aby vedle mne sedl a se mnou se díval po úrodné krajin. V polích a lukácl^ hemžil se pracující lid: nkteí zašívali, nkteí brambory dobývali motykami, nkteí je ruchadlem vyorávali. Na bahnitých lukách obraceli otavu a okolo moálu sítí sekali. Na polích fabrikanta vyorávali cukrovku a klestili. Pi první práci dti. bylo více muž, pi druhé jen ženské; pi zakládání do jam pracují Muži dostávají od práce 50 kr., ženské od 22 30 kr. a dti od 15—20 kr., ovšem beze stravy; pracuje se od 3^6 do 6 mimo hodiny polední. Hrodnou rovinou protéká Cidlina, o níž platí písloví »tichá«. »Tichá voda, ale behy bere.« Podél jejího behu vidti košaté, šedolisté vrby a tmavozelené olšoví; moariny po vlhkých lukách obrostlé jsou sítinou a povrch vody pokryt Po lukách je širokým listem žluté vodní rže a drobnolistou lemnou. pasou dti stáda krav, erné, rezav bílé a šedé barvy, na nichž vidti dobré chování. Selské domky s devnými podsíkami a štíty se slamnvmi stechami blí se uprosted sad ovoce již zbavených. Po návrších vidti háje bezové a borové, okolo kostelík leporostlé kmeny jasan, mohutné duby a krásné lípy, jich ožlutnlé listí vtík stásá a po rovin roznáší.<'

nými ideami

i

mj

i

—

^'^ú

*^ P. Frant. Šafránka. Býval v Chlumci.

kaplanem v Bydžov, pozdji faráem v Mlíkosrbech,

konen dkanem

ii/

JIÍ GUTH:

Z RATIBOIC.

Rokudobe1910známou

v srpnu, zas po létech jednou, jel jsem, ach, cestou tak z Náchoda do Ratiboic. Byl hrozn deštivý a sychravý den a po kopcích a horách válely se mlhy tžké a šedivé, jako obrovité formanské plachty a špinavé peiny. ví, co mine to napadlo, vybrati si práv takový neas k výletu tak líbeznému. se znenáhla ta cesta, hned za vysokou alejí starých lip, ve které byly teprve asi ti hodiny, a za vojentoho dne byla skoro zelená tma, ským hbitovem, kde mezi padlými vojíny z roku šestašedesáleho odpoívá pod náhrobkem docela prostým a nijak knížecím princ Vilém ze Schaumburg-Lippe, otec nynjšího pána, a princezna Bathildis Amalgunde, rozená vévodkyn anhaltská, jeho matka. Mní se ta cesta aspo tím, že podrost díve nízký, te už je velkým lesem a výhledy do toho kterého údolíka že zarstají. Ale tradice krásných silnic, hladkých jako mlat a pružných, istých i te v tom dešti, stále se zachovává po nebožtíku pánovi, jehož pkné cesty na celém panství byly koníkem. »Považte,« vykládával, »co se pi pkné cest ušetí na koních, povozech

Bh

Mní

a

a

ase! Zdejší Mínil

lidé to uznávají, rádi jezdí

ovšem

širší okolí,

nebo

po mých cestách,

nejbližší

asem pece

se

ale

sami

— ?«

tomu nauilo.

Vyjíždíme na Kramolnu a te široko daleko nic než mlha, smíšená deštm. Nic nikde nevidti, sotva náchodský zámek, když se ohlédnu, neku-li nádherné pásmo krkonošských hor a Snžku, která za jasných dn jarních a podzimních svítívala svým bílým, oslnivým kuželíkem. Déš pleská na stechu koáru, mlha proniká všecko, a všecko je vlhké, s

studené.

Vzpomínky v mé duši také jakoby byly zamženy. Bude tomu již skoro ticet let, co tudy jel jsem poprvé, jako nov angažovaný vychovatel knížecích princ navštvuji už hroby, nebo také princ Max už není mezi živými, a staré pedstavy opádají se závojem, z nhož vynikají jenom ty nejsilnjší, ale také v konturách už uritých Ratiboicích a kolem nich všecko pi starém, leda že pes Úpu vede .

.

.

Te

mén

.

.

.

V

nový most.

V podzámí

—

—

hostinec u mlýna, ve kterém kdysi »pan otec« mlel, jindy v tu dobu plný výletník, je prázdný. Ovšem, hostinský je jiný, vystídal starého pana Víta. Pes ten déš, mlhu a sychravý, studený as pece jdu procházkou, aspo až k »Viktorinu splavu« a bezdky vzpomínám let dávno minulých. »Aupathal« bývalo oblíbenou vyjížkou Její Výsosti paní princezny Bathildis Amalgunde a nejednou zajíždla celá rodina na velikém boeku taženém tverospežím stále silnicí podél eky Úpy až daleko do krásných les panských, kde lokajové pipravovali svainu. Zapálil se ohníek a princ Bedich na lopatce své sestry Alex, již vzala s sebou, aby si mohla hráti 352

T3S O*.

1.^'

-íM

s pískem, smažil houby. S chutí jedly se tu peené brambory, teba ze ernily bílé prsty. Paní princezna, dáma svrchované vzácných a ušlechtilých vlastností, dobroinná a jemnocitná, dobe znala historii »Babiky« a na výslovné její pání stala se Božena Nmcová školní etbou princ. Ani princezn Charlott, nyní královn Wiirtemberské, události v »Babice« líené tenkráte nebyly neznámými. Princ Vilém asto se mnou hovoíval o Božen Nmcové. íkával vezdy,

—

že Božena Nnicová sama nepsala »Babiku«, aniž jiná velká svoje díla literární, nýbrž že lví podíl má v tom dr. ejka. Tak prý tvrdíval »hofrat Erich«, tuším pedchdce hosp. rady von Campe, tehdejšího vrchního správce a editele celého panství. Hofrat Erich, asi jeden ze starých pánu Franc, jak jsem si ho podle vypravování v mysli zkonstruoval, zstal mi naprosto cizí a nerad bych mu kivdil, byl Nmec, a ovšem nemohl si srovnati v pyšné své hlav, aby dcera prostého koího požívala slávy rozhodn vtší, než byla sláva pana hofráta, a naklonil ochotn ucho své tomu, co se vypravovalo v nejbližším okolí, které znalo Boženku jako a také nesneslo, aby byla prorokem ve své vlasti. Pochybuji, že pan tada Erich by sám nkdy nco z Nmcové byl etl. Že potom princ Vilém byl ochoten viti tvrzení Erichovu, je pochopitelno: »hofrat Erich« byl autoritou, a pirozeno, že u prince nebylo pro prozkoumání literární pravdy ani náležitého zájmu ani poteby. Alevšak pipomínám hned, že princ Vilém jevil pro nynjší eské naše

a

dve

porozumní, ba podporoval je kulturní snahy vezdy vzácnou píze mmohem více, než dje se ve vysokých kruzích nám mnohem bližších, nemohu bohužel íci eských. Nebo vysokých kruh eských není, sem i

tam jedinec aristokrat jich neudlá. Inu ovšem, kdo chce býti demokratem, musí se vzdáti té vydatné opory, jakou národu jest aristokracie rodová. Jsou ti mocné páky nynjší spolenosti lidské, ekl bych ti vaeky, které míchají v hrnci, ve kterém se vaí lidstvo: rod, intelligence a peníze. Nic plátno, usekneš-li jednu ze tí hlav tohoto mocného draka, naroste ti za krátko zas. Jako v Americe Princ Vilém byl rodem Nmec, ješt k tomu z íše, vrn oddán habsburskému rodu panovnickému, ale nejen že dbal, aby dti jeho umly esky a vzal jim za vychovatele echa jako poleno, ale sám také se snažil mluviti a rozumti esky, akoli hluchota a pi tom živý, nedosti trplivý temperament jeho byly mu v toni pekážkkou velmi podstatnou. .

.

.

a

vi

Princ neopomíjel žádné píležitosti, aby dal nejen svoji blahovli a práv tak jako pi každé vtší horodin panovnických, z Vídn neb odjinud, obracel se ke mn, pi jeho snad jedinému representantu upímného a vrného ešství, s vlídným pípitkem na zdar eské kultue, tak i pozdji, když jsem pijel do Ratiboic pedstavit panstvu svoji mladou cho, po diner zmizel a za okamžik ozvaly se z okna jeho pokoje jímavé a sladké zvuky naší národní hymny, kterou princ sám mistrným zpsobem

eským snahám kulturním na jevo, stin, pi návštv vysokých hostí z

dom

23

a

333

pednášel na kídlovku cího knížete

vi

.

.

.

Byla to vzácná pozornost ušlechtile smýšlejí-

eským hostm.

—

A ada

eských

umlc

hudebních

mohla by vyprávti o umnímilovnosti a vlídnosti náchodského panstva; eeno mimochodem, princ Bedich, nynjší pán, sám je výborným houslistou.

Také paní princezna byla ochotna uiti se esky soustavn, ale jeji vzdálenjší, odstraovalo bezdky a záhy potebu pociovanou, vycházejíc dobré paní všude po nmeku vstíc. A pro se tolik namáhati eí slovanskou, dosti obtížnou, k vli nejnižším na celém panství? Zstalo pi nkolika slovech a frásích, ale pes to nikdy neodklonila vznešená paní své mysli ušlechtilé od eského lidu a sám nejednou byl jsem svdkem, asto více než passivním, kterak paní princezna postavila se na obranu proti drzým a smlým utrham eského národa, kloníc se vezdy na stranu potlaovaných a utiskovaných. V duchu jí za to žehnám. asto se mnou hovoíval princ Vilém o eských snahách, také o poliokolí, nejbližší

i

tice a vytýkal

naši

nešikovnost.

pomníkem Boženy Nmcové,« povídal mi kdysi. »Pán) chtli Kdyby byli pišli a se poradili, byl bych mi ho postavit v Bažantnici »Jako

s

.

nco

.

.

naprosto nevhodné, tam jsem to Ale je Potom jej postavili na námstí ve Skalici nemohl dovolit to tam snad mnohem vhodnjší. Možná ostatn, že asto byl princ nesprávn informován od svých lidí, nevalnou vtšinou Nmc, pes rameno na nás shlížejících, nebo upímných, zakuklených. Jisto je také, že ne vždy správn se postupovalo, byl-li o nco požádán pán, z jehož strany bylo pouhou ochotou to, co my nesprávn si vykládali jako povinnost. »Když byla v Praze jubilejní výstava,« vyprávl mi po letech princ, »psal mi pan purkmistr msta X., že m u s í m výstavy se inn zúastnit, protože mám panství v echách. Kdyby byl požádal, abych vystavoval, byl bych to uinil, když psal, že musím, ukázal jsem mu, že nemusím,

už

vyhledal .

.

.

.

.

Ale

to je místo

.

,

.

.

ech

—

když nechci, a nevystavoval jsem.« Princ Vilém nelib nesl, že pi obdivu Babiina údolí zapomíná se docela na tu, která údolí to uinila tak líbezným a krásným, na knžnu zaháskou. »Ona to byla,« íkával, »která v první polovici devatenáctého století se piinila vhodnou výmnou polí a pemnou jich v luiny o poutavý ten vzhled mírné romantické krajiny Pedstavte si te v tom údolí pole, jak by to vypadalo! Knžna zaháská mla velmi jemný smysl pro

—

.

krásu krajiny

V

.

.

.

.

.«

»Máji« roku 1904 (ís. 12., str 189) jsem napsal: »Zdá se, že už legenda opádá nkterá místa z »Babiky« tak známá«, a bude tomu tak ím dále tím více, pokud nebude nade vší pochybnost zjištno, jak se má vc doopravdy. Nkolikráte mi princ opakoval, a pozdji, když byl jsem už v Praze a zabýval se literaturou, psal mi obšírný dopis o Babiin údolí, ve kterém pravil mezi jiným, že »staré blidlo«, nyní obecn považované za djišt 354

»Babiky«, bylo jen prádelnou zámeckou, kde tenkrát, za doby dtství Boženy Nmcové, nikdo bydliti nemohl. »Já sám,« dodal, »dul jsem tu teprve roku 1862 pistavti dva pokoje pro dozorkyni prádla. « A jinde na vysvtlenou: »S poátku bydlil osobní koí vvodkyn Punkl, ot(>c Bož(Miy Nmcové, ve starém, zrušeném blidle, které stálo tam, kde vévodkyn zaháská pak pistavla ananasový (Ananashaus), i)ímo pi dolejším v>'chodu z parku, u bytu dvorního zahradníka; te tam stojí, jak víte, skleník, v nmž dosud pstují se ananasy.«

dm

—

Když pišel jsem do Ratiboic, brzo po rigorosech a zkouškách státních, bylo mi sotva dvaadvacet let a vzel jsem ješt po krk ve studiu vbec a filosofie zvláš. Literatura byla mi vzdálenjší a neml jsem hlubšího zájmu na pravdivosti literárního podání. Sníval jsem sice u splavu Viktorina, nedaleko tak eeného »starého blidla«, ale detaily biografie Boženy Nmcové byly mi ne-li lhostejný, aspo nepokládal jsem je za tak dležitý, abych po nich pátral. Škoda, byl bych snadnou píležitost dopátrati se aspo nkterých. Pozdji nebylo mi to už tak snadné, tím mén, když nejsem odborníkem v tch vcech a podnt v »Máji«, už citovaný, vyznl na prázdno.

vd

ml

mj

Nevím, bádal-li nkterý z literárních historik v zámeckých archivech po tch podrobnostech a topografii Babiky; pokud mi známo, ani jediný. Nebožtík princ Vilém býval k podobným snahám velmi vlídným a jist, že ochotn podal vysvtlení teba sám, jeho syn Jeho Jasnost princ Bedich neodepel by svého svolení k pátrání takovému. Tím snad spíše, že ítal Nmcovou v originále.') Ješt jednu zajímavou podrobnost: princ Vilém dal asi ped desíti léty pohlednice, prodávané v knížecím hostinci ratiboickém, »Babiky« a Boženy Nmcové se týkající a podle jeho soudu nesprávné zamniti za jiné, správnjší a, mimochodem eeno, pknjší. Na nkterých z nich je podobizna zesnulé paní Bathildis Amelgunde, která byla dobrou knžnou celému kraji, rozsévajíc klid n mír a dobrodiní všude tam, kde se objevila.

—

i

i

Níž a níž válely se houstnoucí mlhy po údolí eky Úpy, z les se kouilo a na strán stíny se kladly. Zahalovaly malé mausoleum, ve kterém svj sen díme mladá princezna Bedichova, rodem princezna dánská, první cho nynjšího náchodského pána, která po hrozném tímsíním utrpení zesnula na zámku ratiboickém téhož rána, 4. dubna 7Q06, kdy jejího tchána prince Viléma ranila mrtvice nade zprávou, že mladá paní je už v umírání. A toho srpnového veera, plného šedivých smutk, dešt, mlhy, studena a soumraku, odjíždl jsem z Ratiboic, v srdci maje trpkou melan.

.

.

i

vný

cholii smrti. ') J. J. princ Bedich ze SchauTnburg--Lippe k žádosti podané uit. jednotou »Komenský« dol ochotn svolení prof. B. Profeldovi, aby v zámeckém archivu náchodském v tom smru pátral. Výsledky svého pátrání složil p. prof. Profeld v úvodní stati

tohoto sborníku. 23*

P.

r.

355

v.

e.:

DOKLAD/ ŽIVOTOPISNÉ A

LITERÁRNÍ'.

nad hrobem vzpomínek nkolika staikých, dílem Kromé zprávpamtníku, — ne bez pracného shledávání — již

a

pokusili

jež

stojících

jsme se zachytiti v nkolika prvnjších statích tohoto památníku, zachovala památku na prarodie, rodie i sourozence nesmrtelné tvúrkyn »Babiky« i na ni samu u nás jinde až do dnešních dob též ješt ada zápis, obsažených ve kestních, svatebních i úmrtních matrikách farních. I neživí tito svdkové hovoí badateli a znalci o život a díle milé naší básníky mluvou velice vážnou a významnou. Závažnost jejich stoupá pak druhdy i tím, že v nkterých vcech pro odlehlost doby a nedostatek jiných pramen jsme odkázáni výhradn na jejich svdectví. Máme za to, že literární djezpyt eský uvítá s povdkem, uiníme-li zápisy tyto v celém znní jejich pístupné veejnosti. Podávají nejenom mnoho vzácného, dosud nevyužitého materiálu životopisného, ale ukazují skuteností života a básníiným výmyslem v líbezné její i pomr mezi »Babice« a poskytují tím vzácný pohled do duševní dílny naší první vei

liké spisovatelky.

ratiboické — nejpístupnjší ze všech — byly sice jedásten dávno již známy, ale ne vždycky bylo z nich v životopisech Boženy Nmcové erpáno správn. Po prvé však vbec na veejnost se tu podávají zápisy kladské, vysoce významné tím, že Zápisy

notlivcm

i

poskytují dokumentární doklady o život a osudech proslulé staenky Magdaleny Novotné, která »Babikou« své milené vnuky stala se drahou srdci každého tenáe eského, a rovnž ponejprv se otiskuje zápis v í d s k ý, podávající pohešovaný dosud úední doklad o tom, kdy a kde se Božena

e

Nmcová

narodila.

KLADSKO. Den

von R. D. Josepho Lauterbach Capellano in der hiesigen Stadt-Pfarrkirche getraut worden der Junggesel George Nowodny, Mousquetier vom hochlóblichem Regiment v. Gótzen von der Leib. Comp., mít der Jungfer Matrdalena Tschudin, des Johann Tschudi Zimmermeister zu Dobruschk in Bóhmen Ehl. Jungfer-Tochter. Zeugen waren Frantz Ledetzky Mousquetier, und Wenzel Štepan Mousquetier, beide von diesem Regimt. Der Brautigam war 2Q Jahre alt, die Braut war 22 Jahre alt. Jt

1792.')

5.

Februar

ist

* T7Q4. Jánner. Den 3./1. Wurde dem George Novvotne Mousquetier unter der Leib-Compagnie des hochloblich von Goezenschen') Regiments ') Copulations Buch der Pfarrei Glatz 1767—1796. ') Podmaršál Fridrich Vilém hrab v. Goetzen (* 20. kvtna 1734, f 17. bezna 1794) byl guvernérem hrabství kladského a velitelem pevnosti Kladska. Pší pluk po zvaný ležel posádkou v Kladsku. Když po druhém rozdlení Polska vypuklo v beznu r. 1794 ve-

nm

356

1. hujus friih um 10 R. D. Capellano Antonio Heinrich j^etauft mit

von seiner Ehegnttin Maria Magdalena Tschudin den

Uhr geborencF, Sóhnleii\ von Nahmen: ('aroliis Cašpar.

Pathe und Taufzeugen waren Lovans Carolus Fridericus Hubert, DistilJohann Cašpar, Mousqueticr unter diescT Comijagnie und Regn-it, Frau Maria Teresia Loschkin, unterofficier Fr. bei dieser Leib. :

lateur allhier. Testes

:

Comp. T7Q9. October. Den

von

um

3.

Wurde dem

biirgl.

Mitwohner George Nowotny

seiner Gattin Maria Magdalena geb. Tschodin ein den Iten Vomiittag II Uhr geb. Sóhnl von R. D. Heinrich C. getauft. Nahmens Johann Jo-

seplí

Emanuel.

Pathe und Taufzeugen waren

:

Lev.:

Johannes Róšner

biirgl.

Testes Emanuel Faulhaber, gewesener Schmiedemeister nigshayn. Theresia Loskin, Unt. Off. Frau bey der Leib. Comp. allhier.

:

Gastwirt in

Koe-

1880. Nowotny Johann, Sohn, Alters Jahr: 6 Mon. Eltern: Inwohner Georg Nowotny, Glatz, Todes Tag: 11. Mai, Begrabnis Tag: 14. Mai. -i*

* 1801. Mártz. Den 28ten Wurde dem bijrgerl. Teppich-Fabrikanten George Nowotny allhier von seiner Ehegattin Maria Magdalena geb. Tschodin eir. den 26ten huj. friih um 3^1 Uhr geborenes Sóhnlein von R. D. Heinrich junior, Capellano getauft. Nahmens: Josephus Antonius Ignatius.

Pathe und Taufzeugen waren: Levans: Cašpar Loske, Capit armes bei Comp. im Reg. von Favrat. Testes: Emanuel Faulhaber, Hufschmidtmeister zu Konígshayn, und Fr. Barbara Rosnerin, biirgerl. Gastder Leib.

wirthin allhier.

T803. Januar. Den 2tpn Wurde dem George Nowotnie Mitwohner und Kotzenfabrikanten allhier, von seiner Ehegattin Maria Magdalena gebohrenen Tschodin ein den Iten huj. Abends um 8 Uhr gebohrenes Tóchter\e\n von R. D. Antonius Metzer Caplan getauft mit Nahmen: Johanna *

Magdalena Franciska. der\ím Kosciuszkovým v Krakov povstání a píkladu následovala brzy i Varšava, stála Qst pluku (jemuž po smrti hr. v. Goetzen dostalo se nového majitele v osob yenerála v. Favrat) pod velením gen. Wolkiho práv ped Varšavou. Pomáhajíce proti vzboueným Polákm utkali se hned na poátku povstání v nkolika krvavých srážkách s vítznými zprvu polskými povstalci. ervnu pak t. r. ocitl se celý pluk, v Jií Novotný sloužil, ve bitevní. matrikách kladských není odsud až do r. 1799

Rusm

V

vav

nmž

V

o rodin Novotných žádného záznamu. ') Begrábnis-Register der katholischen Stadt-Pfarrkirche 1800-1815.

357

Pathe und Taufzeugen waren: Levans: Frau Johanna des Caspar Loske Unterofficiers bei der Leib Compagnie Reg. v. Favrat Ehegattin. Testes: Johannes Rósner, biirgl. Hofwirt allhier, und Emmanuel Faulhaber, Schmiedemeister in Kónigshayn.

t 1803. Nowotny Anna, macher Nowotny,

Glatz,

Tochter, Alters Jahr: 14 Tage. Eltern: Korb16. Januar, Begrábnis Tag: 19. Januar.

Todes Tag:

Den 7ten Wurde dem George Nowotny Kotzenmacher Maria Magdalena gebohrenen Tschodin ein denEhefrau seiner und alIKíer selben Tag friih um halb 9 Uhr gebohrenes Sohnlein von R. D. Antonius Metzer Caplan getauft mit Nahmen: Emmanuel Christian Anton Joseph. Pathe und Taufzeugen waren: Levans: Herr Caspar Loske, Feldwebel bey Hgb.: Major v. Zárhon Commpagnie Regiment von Favrat. Testes: Emmanuel Faulhaber, Hufschmidtmeister in Kónigshayn und Jungfer Johanna des biirgl. Weisgerbermeister und Oberáltesten wie auch Brandweinbrenners Anton Meider ehel. Tochter hieselbst. ¥ *

1804. May.

•f 1804. Nowotny Christ., Sohn, Alters Jahr: 5 Tage, Eltern: Korbmacher George Nowotny, Glatz. Todes Tag: 12 Mai, Begrábnis Tag 15. Mai. :

"í*

1805. Nowodny, Inwohner, Alters Jahr: 44 Jahre. (Rodie neudáni. znaménko x.) Todes Tag: 17. Mai, Begrábnis Tag: 20. Mai.

Jest tu

*

1805. October. Der hinterlassenen Ehefrau des verstorbenen KotzenGeorge Nowodny Nahmens Maria Magdalena gebohrenen Tschodin hieselbst wurde eine Tochter von R. D. Paulus Bernhard Caplan getauft mit Nahmen Johanna Barbara Theresia. Pathe und Taufzeugen waren: Levans: Jungfer Johanna Tochter des biirgerl. Weisgerbermeister, Oberáltesten und Brandweinbrenners Anton Meider hieselbst. Testes: Herr Caspar Locke, Feldwebel Capitain v. Schmatensa Compagnie Regiment v. Moensleben und Emmanuel Faulhaber, Hufschmidt in Kónigshayn. fabrikanten

VÍDE. *

Zápis v matrice dtí narozených fary Alserstrasse*) (Vm. okres). Name des Taufers: P. Herrman Praxmarer. Jahr. Tag: 5. Februar 1820. Wohnung: Alservorstadt No. 206. Name des Getauften: Bar* * * unehelich. bara. Confession: katholisch. Geschlecht: weiblich.

— —

358

—

—

Fara Alserstraíise pi kláštee Minoritu v VIII. okresu naproti veejné nemocnici, hranice sahají od Laudongasse až po Wohringerstrasse.

*)

jejíž

—

—

U^,

:-P^' *^i^

«^-x,^

^ A->^

V^yTtX/lAÍU

(

4/^

z!^'K^

/Ž.

^Zi^-Cs^

r^áJyxJ M^

i^

Y^^,M 't^^

^H^'^

*/

«-.

— Mutter: Theresia des — Vater Johann Pankl, herrschaftlicher Kutscher.Hauptmann, burgl. Gast— Barbara Pathin: Georg owotný Tochter. in der 1820 August am die — durch legitimirt Anmerkung: geberin. 7.

Pfarre Škaliz erfolgte Ehe°).

Opis kestního

listu

Boženy Nn^cové:

Taufschein herrleh endgefertigter bezeuge hiemit dass von dem Johann Pankl Tochter eine Religion kathl. beide Nowotny Theresia schaftl. Kutscher mit erzeugt worden, welche den fiinften Februar im Jahre eintausend acht-

hundert zwanzig von dem damaligen Cooperator P. Herrman Praxmarer in Gegenwart der Frau Barbara Hauptmann burger. Gastgeberin denn christkathl. Gebrauch gemáss die hlge Taufe empfangen hat, und welcher der Name Barbara beygelegt wurde. Urkund dessen die pfarrámtliche Fertigung.

Wien

Pfarre Alservorstadt

den 10. November

1831.

Friedrich

Goldhammer, m.

p.

Pfarrer.

RATIBOÍCH. Anno 1820. Augustus Srpna

J-

:

7.

Nro domu

1.

Ženich: Jan, syn, ein ehelicher des Ferdinand Pankel, graflicher Leibkutscher, aus Nieder-Ósterreich, náb. katolického, 26 rok, svoboden.

Nevsta Theresia eine eheliche Tochter nach dem verstorbenen Georg Nowotny, Tuchmacher aus Dobrei, Herrschaft Reichenau, náb. katol., 21 rok, svob. :

Svdkové Josef Steidler als Zeuge, herrschaftlicher Kurschmied. Josef Miksch, Riemer. Oddával Václav Vít, kaplan. :

¥ *

Anno

1821. Czerven 19.

íslo domu

6.

Jméno

dítte:

Johann Josef

Pankel.

Otec: Johan Pankel, graflicher Leibkutscher. Matka: Terezia, die Tochter nach dem verstorbenen Georg Nowotny, Tuchmacher in Glatz Nro. 33. kónigliche Stadt. *)

Laskavostí p. vlád. rady Ferd.

vzdány

upímné

díky.

Dm Alservorstadt

O

rodném

Meníka,

dom

B.

butež t« Meník toto:

jeimuž za vzácnou jeho ochotu

Nmcové

zjistil

pan

vlád. rada

206 (pozdji Fuhrmannsg-asse 228), naleževší od r. 1816 do r. 1841 Josefu Jantschky-ovi a patící pod urbá kláštera Skotského ve Vídni, koupila v šedesátých letech obec vídeská a byl roku 1867 zboen. Stával v nynjší Senseng^asse v IX. okresu ped íslem 3. Jest to ást ulice Scnsenefasse, asi tam, kde ústí tato do Spitalg-asse a bylo mstišt postoupeno na úpravu ulice. Ulice Senseng-asse tvoí tu roh všeobecni nemocnice na jedné (dvr k umrlí komoe) stran, na druhé na zahradu vojenské v\iar mocnice.

Kmoti: Josef Steidler aus Sknlic, Obrigkeitl. Kurschmidt. hozal, Gewólb-Amtschreib. Ktil V. Vít, kaplan.') *

Anno

1823.

Ludwig Dra-

Srpen 10. íslo domu 6. Jméno dítte: Johanna Pan-

Llova.

Otec: Jan Pankel, hrabcí kotší. Matka: Terezie, dcera po neb. Jiím Novotným, soukenníku z Kladska Nro 33. královské msto. Kmoti: Rosalie, manžel. Josefa Steidlera^ vrchnostenského kováe.

Ludvík Drahozal, písa purkrabský. Ktil Václav

Vít, kaplan.

K "f Anno 1824. April 1. Nro domu 10. Johanna, dcera P. Jana Banke, kotšího u Jejích Milost pana hrabte Schulenburga, panství Náchoda. Pohbil Václav Vít, administrátor. Léta vku: 9 msíc. Nemoc a zpsob smrti: božec. -K

*

Anno

1824. 13. listopadu. Nro 6.

Jméno

dítte:

Josephus Ludvik

PankeL Otec: Johann Pankl, jejich hrabcí milosti kotší. Matka: Therezya, dcera po "f Jiím Novotným, soukeníku z Kladska Nro 33 královské msto v Slezku. Kmoti: Ludvik Drahozal, Amtschreiber. Jos. Steidler, Obrigk. Tierarzt. * Anno 1826. Msíc: Aprilis Ludovicus Bankl.

2.

íslo 6. Jméno dítte:

Ferdinandus

Otec Johann Bankl, jejich hrabcí milosti koí. Matka: Terezie, dcera po f Jiím Novotným, soukeníku z Kladska Nro 33, matky Magdaleny rozené po "f Janu Cudovi, tesai z Dobrušky. Kmoti: Ludvig Drahozal, písa burkrabsky panství Náchoda z Malé Skalický. Rozalie, manželka Josefa Steidlera, vinae z Malé Skalický. :

Nro domu 6. Ferdinand, syn P. Jana Pankla, •f Anno 1826. Junius 2. hrabcího koího. Pohbil František Dietrich, kaplan. Léta vku: 9 nedl.

Nemoc

a

zpsob

smrti: Darmfraissen.

n *

Anno

1827. October

7.

Nro

3.

Jméno

dítte: August Panckl.

Otec: Jan Panckl, stalmistr. Matka: Terezie, dcera po f Ji"'m Novotném, soukeníku z Kladska Nro 33; matky Magdaleny rozené udovy z Dobrušky. •) zápisu pipojena jest poznámka: Der Taufschein ist ausg^ehoben am 5. April 1845. Táž poznámka u kestního zápisu dítek Josefa, Marie, Adély, Gustava a Otty.

U

56/

Kmoti: Ludvik Drahozal, písa burkrabský panství Náchodského z Skalický. Rozalie, manželka Josefa Steidlera, vinného handlíe z Skalický. Ktil Vojtch Paleek, fará.

Malé Malé

Ý Anno 1828. Martius 7. íslo domu 1. Gustav'), syn P. Jana Bankla, vrchnostenského koího. Pohbil Franz Dietrich, kaplan. Stáí: 5 msíc 14 dní.

*

Nemoc

Anno

a

1829.

zpsob

smrti: Fraissen.

Februar 27.

Nro domu

6.

Jméno

dítte:

Constantia

Bankl.

Otec: Jan Bankl, jejich hrabcí milosti kotí. Matka: Terezie, dcera po z Kladska N. 33, z matky Majdaleny rozené po "f Janoj udoj, tesai z Dobrušky. Kmoti: Rozalie, manž. p. Josefa Steidlera, vinae z Malé Skalický. Franz Dietrich, kaplan ze Skalice. Ktil: Franz Dietrich, kápl.

f Jiím Novotným, soukeníku

*

Anno 1830. August

8.

íslo

6.

Jméno

dítte: Maria Theresia Pankl.

Otec: Jan Pankel, Jejich Milostí knížecí koí.

Matka:

Terezie, dcera

po i* Jiím Novotný, soukeníku z Glatzka N. 33, matky Magdaleny, rozené po Janoj uda, tesai z Dobrušky. Kmoti: Rozalie, manželka Josef Steidlera vinae. Jos. Steidler, Gastwirth, oba z Malé Skalický. Ktil Franz Dietrich.

Anno 1832, 10. Junius. Nro domu 3. Jméno dítte: Augustinus Pankl. Otec: Jan Pankl, hrabcí koí. Matka: Terezye, dcera po "J* Jiím Novotným, soukeníku z Kladska, matky Majdaleny rozené po ^ Janoj uda, tesai z Dobrušky. Kmoti: Josef Steidler, Gastwirth. Rozalie, manželka Josefa Steidlera *

vinae, oba z M. Skalický.

Anno 1833. Novemb. 10. íslo 3. Jméno dítte: Adelheit Pankl. Otec: Jan Pankl, hrabcí koí. Matka: Terezie, dcera po i* Jiím Novotný, soukeníku z Kladska, matky Magdaleny, rozené po Jan udoj, tesai z Dobrušky. *

Kmoti: Rozalie, manželka, a Helena, dcera Josefa Steidlera, Skalický. Bapt. P. A. Charvát.

vinae ze

j-Anno 1834. Msíc November. Uhiela dne 24, Novembri 834 o s poledne a byla pohbena dne 26. November. Nro domu

hodinách Adelheit, ')

362

Omyl

vlastní dcera v matrice.

Má

Jana Pankla,

býti psáno: August.

vrchnostenského

štalmistra,

12 1.

byla

m

P. Ant. pohbena ode zpsob smrti: Scharlach.

Charváta, kápl.

Stáí:

1

rok 14 dní.

Nemoc

a

1834. December: Umel dne 8. Decemb. 834 o 12 hodinách •f Anno poledne a byl pohben 10. Decembri. Nro domu 1. Augustin, vlastní syn P. Ant. Jana Pankla, vrchnostenského štalmistra byl pohben ode Charváta, kápl. Stáí: 2 roky 6 ms. Nemoc a zpsob smrti: šarlach. s

mn

Anno 1835. Majus: Narozena dne 11. a poktna 12. Maje 835. Nro domu 1. Adelheit, poktna ode mn P. Anton Charváta, Capi. Otec: Jan Pankel, katolík, vrchnostenský koí z Ratiboic, vlastní syn po nebožtíko] Ferdinand Pankloj, sedláku z Gainfahren Nro 100 z man*

želky Terezie rozené Haindlovy zahradníka z Gainfahren Nro 50, oba panství Gainfarnského v Rakousích. Matka: Terezie, katolika, vlastnJ dcera po nebožtíko] Jiím Novotným, soukeníku z Glacka N. 33, matky Magdaleny, rozené udovy, tesae z Dobrušky N. 18, panství Opoenského. Kmoti: Josef Steidler, Gastwirth von Klein-Skalitz Nro 47, mit Gattin Rosalia.

t Anno 1836. Junius. Umela dne 28. v 8 hodin veer a byla pohbena 30. Juni 836. Nro domu 1. Konstantia, vlastní dcera Jana Pankla vrchnoP. Ant. Charváta, stenskýho štalmistra z Ratiboic byla pohbena ode Capi. Stáí: 7 let 4 ms. Nemoc a zpsob smrti: Darmentziindung.

mn

1837. Martius: Narozen dne 21. a poktn 23. Marcij 837. Nro Gustav, poktn ode P. Ant. Charváta, Capi. Otec: Jan Pankel, katolík, vrchnostenský koí z Ratiboic, vlastní syii po nebožtíko] Ferdinand Panklo], sedláku z Gainfaren Nro 100, z manželky Terezie, rozené Haindlovy, zahradníka z Gainfaren N. 50, oba panství Gainfahrského v Rakousích. Matka: Teresie, katolika, vlastní dcera po nebožtíko] Jiím Novotným, soukeníku z Glacka N. 33, z manželky Maq-daleny, rozené udovy, tesae z Dobrušky Nro 18. panství Opoenského. Kmoti: Josef Steidler, Gastwirth Nro 47. Helena, dcera Josefa Steidlera, vinae Nro 47, oba ze Skalický.

Anno

*

domu

*

mn

1.

Anno 1840. Msíc December: Narozen dne

cembru 840. Nro domu

1.

Otto Wilhelm,

poktn

11.

ode

a

poktn

mn

DeChar-

15.

P. Ant.

váta, Capi.

Otec: Jan Pankl, katolík, panzynyrovaný koí vrchnostenský z Ratboic, vlastní syn po nebožtíko] Ferdinand Panklo], srdláku z Gainfahren Nro 100, z manželky Terezie, rozené Haindlovy, zahradníka z Gainfahren 364

50., oba panství Gainfarského v Rakousích. Matka: Terezie, katovlastní dcera po nebožtikoj Jií Novotným, soukeníku z Glacka 33, z manželkyMagdaleny, rozené adovy, tesae z Dobrušky Nro 18.

Nro

lika,

Nro

panství

Opoenského.

Kmoti: Josef

Steidler,

vina ze Skalický Nro

47,

sammt

der Gemahlin

Wilhelmina.

C

Nmcové:

do9. Sept. 837. No. 30 Herr Joseph Niemetz, k. k. Gefallwach Respitzient aus Kosteletz Nachoder Herrschaft Haus Nro 15, Sohn des Herrn Wenzl Niemetz Biirgers aus Neubitschow Haus Nro 23, der Mutter Anna gebohren Schkopitschka aus Bitschow. 31 Jahre alt, unverehelicht, kath. Religion, hat die Bewilligung zu Heuraten und hat sich mit dem Taufscheine ausgewiesen. Nevsty jméno atd.: Barbara (peškrtnuto: eheliche) Tochter des Johann Pankel, Leibkutscher der Frau Herzogin von Sagan aus Ratiboic No 1. der Gemahlin Teresia geborne Nowotny aus Glatz in Schlesien, kath. Religion, 18 Jahr, ledig. Poznámky: Der Herr Brautigam ist aus der Kosteletzer Kollatur, ang. Junfer-Brauí Skalitzer. Das zwischen diesen Verlobten kein Ehehindernisz sich befinde, wird gevv issenhaft bezeugt. Der Herr Brautigam ist grosjáhrig, und die Jungfer Braut minderjáhrig; ihr Herr Vater aber giebt ihr dazu seine vaterliche Einwilligung. Vlastnoruní podpis otce nevstina: Johann Panckel, Vatter der Braut. Svdkové: Jos. Steidler, Gastwirth. klein Skalitz. N. 47. August Hoch, HerrJ-

mu

Snubní protokol Bož. Ženicha jméno

15.

schaft

—

Náchod

atd.:

Zentralkastner.

Oddací zápi3 Bož. Nmcové: Anno 1837.

mu

12.

September 837.

—

C. do-

15.

Ženich:

Pan Josef

Nmec,

c.

k.

respicyent zem^ské stráže z Kostelce,

vlastní syn pana Václava Nmce, mšana z Nového Bydžova No 23. z manželky Anny rozené Škopikovy, mšana též z Nového Bydžova, msta krajského, N. 23. Stáí 32. Nevsta: Barbora, dcera Jana Pankla, knížecího koího z Ratiboic, panství Nach., z matky Teresie, rozené Novotný, soukeníka z Kladska ve

Slezku Nr. 33.

povolením slavného krajského ouadu dd. 7. Septembru 837 po Dominica 17 post Pentecoste. Oddával fará z Hoinoves. Nmetz, Jozef Loci Ordinarii vdomím s Herrschaftskastner von Saganscher Svdkové: August Hoch, Herzoglich Chwalkowitz N. f. Josef Steidler, Gastwirth in Klein Skalitz N. 47. Podpis otce nevstina: Johann Panckel ,Vatter der Braut, se prohlásil v pítomnosti nadjmenovaných svdk, že své dcei, jakožto neplnoleté dává své svolení k satku manželskému. Byli

jednom

s

toliko prohlášení a sice

J65

Poznámka: Všecky k oddavkám náležící vci se nacházejí schované ve farním archivu sub Regist No. 30 fascicl de anno 1830, Stúck I, 2, 3 :

a4^

C<^

Uitelská jednota „Kpmewiký" v Náchod vyslovuje nejvroncnjdíky všem, kdo své práce, smdie a vzpomínky do této knihy podali a k obohacení jej ino obsahu jakýmkoliv zpsobem laskav pispli- D ky naše -vdi zvlášt pp vlád radovi Frant. Bílému, c k zem ško inspektoru a dru Arne Novákovi, profes é univers'ty v Praze, již od prvníhi vzniku až do koneného provedeni provázeli myšlenku naši vzácnou svou podpoší

.

radami i úinnými sympatiemi. Nemén srdeným vdikcm jeunota oceuje štdrost a ochotu si okresnih- zastupitelstva náchodského, jež se vzácným po-ozumnim úelu a významu našeho no iniku podepelo jej hned v samém poátku vydatnou svoji podporou fininni V tom smrn méj zejména žek, starosta náš velý a uznalý díti pan JUDr. Josef msta Náchodu a okr- sniho zastupitelstva náchodského Dkujeme posléze i panu nakládat li Em. Šolcvi, j-'nž se postwalt aby kniha uvedena byla do svta v rouše co nejupravenjším Kéž veejnost eská pijme vHdn. co na památku a k uctni velké krajanky sve ji ne lk'áJome> a uvit^ knihu naši s touž láskou, s jakou byla pipravována. rou, vlídnými

') Budiž podotknuto, že z družek dtských a dívích let Boženiných provdala se podle zápis ve farních matrikách skalických Kristina dne 17. srpna T836 a Marie dne 3. listopadu 1841. Tak sdlil s námi dp. P. Frant. Bakeš, fará v eské Skalici, jemuž bute tu vzdány upímné díky i za to, že umožnil nám s nevšední ochotou otištní tchto zápisv, i za nuiohé jiné služby a pokyny našemu pátrání laskav prokazované.

Ludrová

366

Celbová

OBSAH

:

StrniiB

Bedich

Proield Ratiboice v I. polovici století XIX Alois Jirásek Dva doplky Bohumil Kulí Reální podklad povídek B. Nmcové z Náchodská Stanislav Souek: Z pamtí mé babiky o Bož. Nmcové Karel Pleska: Ratiboické kapitoly Jan Ježek: Chvalkovice, zámek, stará škola a uitelé

13

:

:

Vincenc Vávra: Chudí

:

5

:

.

.

I" 54

57 70 74

lidé

77 Josef Pešek: Slavnosti »iinnkové« 94 Vlasta Pittnerová: Božena Nmcová v Polné 98 Stanislav Souek: dopis »Z Ratiboic« v eské Vele r. 1844 103 František Bílý: Božena Nmcová a Bohuslava Rajská .120 Ladislav Quis: Styky Boženy Nmcové s Karlem Havlíkem 126 Jan Kabelík: Klácelova Jednota bratrská a Bož. Nmcová .165 Stanislav Souek: Božena Nmcová: Hospodyn, na slovíko! 173 Jen Máchal: Božena Nmcová a slovanská vzájemnost 184 Albert Pražák: Vztah Boženy Nmcové k mladé literatue let padesátých 207 Josef Karásek: Drobné píspvky 223 Arne Novák: Básn Boženy Nmcové 240 Stanislav Souek: Povsti z Náchodská u Bož. Nmcové 262 Jan Vobomík: Pohádky a pohádkái 267 Miloslav Hýsek: Pramenný píspvek k »Babice« 274 Renáta Tyršova: Božena Nmcová a Josef Mánes 276 Boženy Nmcové František Táborský: 284 F. V. Krejí: Trochu vzpomínek a trochu kritiky 295 Karel Hikl: Básnická idealisace v »Chudých lidech« 301 Jan Roubal: Božena Nmcová o vzdlání ženském 315 A. ermáková-Sluková: Poznámky K. Svtlé o B. Nmcové 320 Józa Toucová-Mcttlerová: Ze vzpomínek pí Cardové roz. Lamblové 325 Josef Lelek: Z rodinných pamtí dcery Bož. Nmcové Theodory 352 Jií Guth: Z Ratiboic 356 V. .: Doklady životopisné a literární

ejkv

.

.

.

.

.

.

.

.

Umní

.

.

Illustroval:

Opravy:

Str.

Str.

.

Adolf Kašpar.

ádka 4. shora: místo »r. 1820« má býti »r. 1829«. ádka 18. shora: místo ». 38« má býti ». 28«. 246. ádka 19. zdola: místo »naparoduje« má býti »neparoduie«. 249. ádka 22. shora: místo »iein« má býti »jen«. 12.

Str. 22.

Str.

.

^

SEZNAM V/OBRAZENÍ Struna

Ratiboické údolí s pohledem na zámek a Žernovem v pozadí Titulní kresba Adolia Kašpara Ratiboice. Situaní plán dle pv. mapy z r. 1840 »Panklovna« na levém behu Upy Tak zvané »staré blidlo« Tak zvané »staré blidlo«, pohled z luk Motiv ze Žernova , Splav na ece u Ratiboic Kladsko na poátku XIX. století Ratiboický zámek od Zlie Obydlí Nmcových v erveném Kostelci V zámeckém parku v Ratiboicích Obydlí Panklových ve dvoe ratiboickém

...

,

Úp

»Paní knžna«, Kateina Vilemína, vévodkyn zaháská Mlýn v Ratiboicích

.....

Zámek ve Chvalkovicích

eská

:

Lázn

na Horách u eské Tebové Ladimír Klácel. Podobizna Klácelv náhrobek v Belle Plaine Náchod: ást námstí a zámek. Z r. 1839 Faksimile oznámení o úmrtí B. Nmcové Božena Nmcová. Podobizna z poátku let 40tých První tištná báse Bož. Nmcové Josef Nmec, manžel Bož. Nmcové. Podobizna Altán u zícenin Rýzmburku Pohled z altánu do údolí Úpy k Boušínu Titulní list prvního vydání »Babiky« Prof.

Vití

vnek

ped

k »Babice«

Božena

Kristlinou :

:

:

svatbou.

Illustrace

203 208 231 240 253 256 268

Kvidona Mánesa 271 272 275

:

Nmcová

podle fotografie z r. 1852 Tit. kresba Josefa Mánesa k Slovenským pohádkán\ Cestou podle strouhy k »starému blidlu« Statue u ratiboického mlýna ervený Kostelec Náchod na po. XIX. století Theodora Nmcová, uitelka v. v., dcera básníina Zámek ve Chvalkovicích. Perokresba Viléma Hocha Závr dob«. Autograf Bož. Nmcové Motivy ze Slovenska :

:

289 293 297 353

:

321 337 359

»ty

Ulustrace

oznaené

*

53, 76, 119, 164

tištny jsou na zvláštních pílohách.

Uííclská knihouna škol méšfan. a obec. ffioiém Otóor.

Mégté o./Het Cis.

32 36 40 50 59 64 67 71 81 100 112 141 144 163 176

Skalice Ratiboické údolí od zliského mostu Náchod v I. pol. XIX. vku: msto se zámkem od západu :

1

3 6 10 23 25 27 29

PLEASE

CARDS OR

SLIPS

UNIVERSITY

l'G

5038 N4Z643

DO NOT REMOVE FROM

THIS

OF TORONTO

Cerny, Václav Božena Nmcova

POCKET

LIBRARY

;^M^m^~§é!^^

'^^r^