mercury zdarma
jaro 2008
magazín
Jirka Mádl:
Spíš věřím na improvizaci
ììì£Øï£ä§£Øäâ
Æ©½éÜÜÎà½à Ϲ¶Ç¶ ÌÞ»ÞåÞåäßÚãmëØÚádâ ÂÚçØêçî¸Úãéçê Ĉ çîØÝáäèéÖÂ×åè Ĉ ßÚÙãäÙêØÝdåÞåäßÚãm ăåäêïÚïëäáÚãmâ åmèéêåäëdÝä×äÙê Ĉ ÙÖéäëeãÚäâÚïÚãd
ËmØÚÞãÛäçâÖØmËYâåäÙY¯ ħÅçäÙÚßãÖăÂÚçØêçîØÚãéçêâ ÀÞ×ääãºáÚØéçäãÞØèè£ç£ä£ ÃYÙçÖãm¦¬ª® ¨¬¥¥¦$Úèàd·êÙeßäëÞØÚ éÚᣯ¨«¨§§©¦ª ììì£àÞ×ääã£Øï
obsah
mercury magazín
úvod
setkání 4-6
Odpolední šálek čaje Naděje pro křehké životy
Vážení přátelé! Nechceme podlehnout zbytečné nadsázce, ale skutečností je, že se naše DOC Mercury stále více stává oázou s bohatou škálou obchodů, služeb, poutavých akcí, příležitostí k příjemnému společenskému i rodinnému setkávání… A jsme vpravdě i „uzlem“ vašich každodenních cest: je to díky autobusovému nádraží přímo na střeše centra, podchodu na vlakové nádraží a prostorným dvoupodlažním podzemním garážím s vyhrazenými místy pro rodiny s dětmi a handicapované návštěvníky. K tomu nyní přibyly i naše zcela nové webové stránky www.mercurycentrum.eu, které mají moderní přitažlivý design. Nahlédněte do „kuchyně“ událostí, nalistujte si nejčerstvější nabídky obchodů a služeb, nepřehlédněte informace o právě zakládaném Mercury Clubu… Seznamte se prostě se vším, co vás může zajímat: proto zde naleznete i Mercury magazín, jehož jarní vydání právě držíte v rukou… Přeji vám, aby vás společně s webem, který měl nedávno premiéru, vše zaujalo, potěšilo a přicházející jarní dny proslunilo! K tomu už zbývá ještě jednou dodat to podstatné, tedy novou doménu: www.mercurycentrum.eu.
sport 12 - 13
Mgr. František Mlčák ředitel Mercury centra Mercury magazín jaro / 2008 zdarma Vydavatel CB - MERCURY CENTER, a.s. Jungmannova 29/19 110 00 Praha 1 IČO 27112098 Redakce STUDIO GABRETA spol. s r.o. Rudolfovská 34 370 01 České Budějovice tel./fax: 386 352 787 e-mail:
[email protected] Prodej inzerce Christian Stundner tel: 389 054 100, fax: 389 054 111 e-mail:
[email protected] Distribuce DOC Mercury, fitness zařízení, administrativní budovy Evidence MK ČRE 17939
Texty Hanka Hosnedlová (5, 15, 19, 25) Radka Korčáková (9, 13) Karla Štěpánková (21) Radim Kubíček (23) Michal Cirmaciu (31) Redakce (29, 30, 32, 35) Fotografie Aleš Motejl (titul, 4-6,8 -10, 12, 22, 24, 28, 30, 34, 40) Willy K. (26, 29, 30, 31) Archiv Golf Club Hluboká n. Vlt. (13) MPAfoto.com (14) Jaroslav Sýbek (15) Archiv EXCEL MOTO TEAM a Vlastimil Tesárek (16) Jan Mlčoch (18, 19) Karla Štěpánková (20, 21) Comics Zdeňka Študlarová (36) Křížovka Emanuel Brabec (37) Grafická příprava Filip Garmond Tisk TISKÁRNA PROTISK, s.r.o. České Budějovice
Bez vědomí redakce nelze rozšiřovat publikované materiály. Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Vydavatel a redakce neručí za obsah inzerce. www.mercurycentrum.eu
zdraví 24 - 25
O kráse kůže Mercury centrum bylo & bude
zábava 34 - 38
ze světa 20 - 21
Jak chutná vzrušující samota Svěží jaro a smyslná fantazie
inzerce 26 - 27
legendy 14 - 16
Moji andělé stojí na zemi Tam, kde je voda nad zlato...
gurmán 22 - 23
na návštěvě 8 - 10
Hra, která má pořádný drive Zkrocení koně pod sedlem
z domova 18 - 19
3
Osudová a hloupý jezdec Comics, Křížovka Plán centra
události 28- 32
mercury magazín
setkání rodina
5
Odpolední šálek čaje Vůbec první naše setkání se odehrálo uprostřed nákupního dění před Mercury Barem. A než jsme mezi stolky prošli do jeho separé, které nabídlo příjemný klid na popovídání, bylo nám jasné to, co rádi uznáváme: tohle je neobyčejně vtipný a sympatický chlapík, s nímž plyne řeč jakoby sama od sebe... A to, co z českobudějovického studenta Biskupského gymnázia Jirky Mádla udělalo filmovou hvězdu hned po prvním natočeném snímku, je jeho přirozenost a skutečnost, že se v postavách, které ztvárňuje, poznává většina dnešních kluků. Třebaže to vypadá, že skočil do filmu úplně bez průpravy, rovnou z ulice, pravda je přece jen trochu jiná a daleko složitější. Co všechno jsi dělal do té doby, než tě „objevil“ film? Tak samozřejmě především jsem chodil do školy. Jako kluk jsem tancoval a taky imitoval Michaela Jacksona, devět let jsem chodil na klavír, rok na flétnu a rok na kytaru. A zhruba v šestnácti, když jsem si při hokeji zlomil ruku, mě mamka donutila, abych začal chodit do dramatického kroužku Lenky Krčkové při zušce. Slyšela jsem také něco o tvých písničkových textech... S tím jsem začal někdy ve dvanácti, na gymplu pro spolužáka Adama Vojtěcha, který teď zpívá s Metroklubem a zabodoval i v SuperStar. Písničkové texty píšu i dneska pro přátele muzikanty... Někdy v češtině, někdy chtějí své texty převést do angličtiny, jeden text jsem napsal dokonce v latině.
Ty umíš latinu? Učil jsem se ji pět let, kromě toho taky angličtinu, němčinu, trochu francouzštinu... A baví tě jazyky? Asi budu někomu připadat trochu divný, ale mě vůbec učení a škola baví, fakticky. Byl jsem dokonce na dvouměsíčním studijním pobytu v Rakousku a kdysi jsem vyhrál anglickou olympiádu. Takže ti učení jde dobře... Když je člověk mladý, je jako houba, snadno do sebe nasákne všechno nové. Učení
mi docela šlo i na gymplu, i když v době natáčení jsem se trochu pohoršil, ale maturitu jsem pak v závěru zvládl. Teď už je to náročnější, docela se musím „drtit“... Co vlastně studuješ? Obor sociální a masové komunikace na Univerzitě Jana Ámose Komenského v Praze. A proč ne herectví? Původně jsem uvažoval o filmové produkci, ale zajímala mě i psychologie, filozofie, sociologie, žurnalistika, televize i film
6
rodina setkání
mercury magazín
– a tenhle obor všechno báječně spojuje. A navíc mě ta šířka oboru neodsuzuje k jednostrannému využití v budoucnosti a jsou to i zadní vrátka, kdyby to s herectvím skončilo.
a legrační za každou cenu a o to víc, když už si tě diváci do takové škatulky zařadí. Jde o to tu postavu vstřebat, vnímat ji ve vztahu k okolí, vcítit se do ní, nehrát ji, ale být jí alespoň na tu chvíli...
Co podle tebe rozhodlo o tom, že jsi dostal roli ve Snowboarďácích (kam se do konkurzu přihlásilo na sedm stovek lidí), ačkoliv jsi neměl žádné herecké zkušenosti? Možná fakt, že mi v podstatě nezáleželo na tom, jestli uspěju, možná i to, že jsem v režisérovi Karlu Janákovi našel svého osudového člověka. On sám říkal, že už po patnácti minutách rozhovoru se mnou měl jasno.
Jak jsi se dokázal poprat s popularitou, která zákonitě následovala? Asi bych lhal, kdybych tvrdil, že je to výhradně nepříjemná záležitost. Někdy to život ulehčí, někdy zase komplikuje – tak padesát na padesát. Za ty tři roky jsem se už naučil s tím vyrovnávat, ale určitě jsem nezpychnul, to ne...
Snowboarďáci odstartovali tvoji hereckou kariéru, co následovalo pak? Tak to byl film Jak se krotí krokodýli, potom Rafťáci, Ro(c)k podvraťáků, Gympl. V poslední době Jakubiskovo Bathory, tam hraju mnicha, filmové zpracování Taková normální rodinka a Děti noci... V některých z posledních filmů už ale mizí komická rovina a hraješ vážné role. Jak ti sedí? Řekl bych, že se v nich cítím lépe než v těch komických. Ono je těžké být vtipný
Reagují na tvou popularitu jinak kluci a jinak holky? To rozhodně. Holčičí obdiv je prostě jiný, někdy až hodně osobní. A kluci se na to dívají kritičtěji, pokud uvažují o něčem, co je spojeno se mnou – ať už jako s mojí osobou, nebo s postavami, které hraju, tak si z toho berou nějaké zkušenosti, poučení... Máš čas ještě i na něco jiného, třeba na sport, nebo nějakou další činnost? Času sice není tolik, kolik bych potřeboval, ale když je šance, tak si zahraju hokej, to zranění mě rozhodně od tohohle bezvadného sportu neodradilo, nebo
fotbálek. Jsem vůbec spíš na týmové sporty... Co tě mrzí? Je mi líto, že nemůžu přijmout všechna ta určitě upřímně míněná pozvání, odpovídat na všechny dopisy a maily – to už prostě není v mých silách. Ale snažím se, když to jen trochu jde, dělat něco i pro charitu – tady v okolí, ale hlavně na Moravě. Mám pocit, že politici, novináři a slavní berou Moravu tak trochu bokem. Já jsem se spojil s úžasným člověkem Pavlem Holušou a jenom v předvánočním čase jsme objeli asi šest měst, kde jsem navštívil nemocné děti nebo dětské domovy. Na své rodné město, rodinu a přátele si chvilku najdeš? To ani jinak nejde... České Budějovice propaguju, kde můžu, většinu kamarádů mám tady... A rodina je vždycky moje zázemí, ať se děje, co se děje. Co maminčina kuchyně? Tak mámin guláš, sýrová omáčka, knedlo, vepřo, zelo a spousta jiných dobrot jsou prostě nepřekonatelné, to je bez diskusí... A co máš vůbec na talíři nejraději? Krvavý hovězí biftek, ten bych mohl snad denně. Jaké máš plány pro nejbližší dobu? Abych byl upřímný, tak nic úplně pevného – samozřejmě škola, případně natáčení a v létě bych rád za kamarády do Ameriky, projet Kalifornii... Ale myslím, že to stejně zase nevyjde – my už to vlastně plánujeme pět let a vždycky přišlo něco jiného. Ty věříš na náhodu? Spíš na improvizaci. On mě vždycky osud někam hodí a vyklube se z toho něco nového nebo zajímavého, co mě zase popostrčí kousek někam jinam... A tak to asi má být. Tak zase někdy příště nashle...
mercury magazín
na návštěvě rodina
9
Naděje pro křehké životy Je to naprosto výjimečný okamžik. Neopakovatelný, jedinečný a neuvěřitelně krásný. Jako když se do jedné nádoby uzavře porce radosti, bolest, obava, nekonečné štěstí a ingredience se navzájem promíchají. Každá máma zná tyhle pocity, provázející cestu jejího dítěte na svět. Ve většině případů se po dlouhých 40 týdnech očekávání narodí miminko vážící okolo 3,5 kg a dlouhé 50 cm. Alespoň za takové jsou považovány ideální míry novorozenců. V praxi to, bohužel, nebývá tak jednoduché. V posledních letech, přestože medicína zaznamenává nezvykle rychlý vývoj, se rodí stále velký počet dětí s nízkou porodní váhou. Většinu těchto dětí tvoří nedonošení novorozenci. Porodní váha těch nejvíce nedonošených se pohybuje mezi 400 – 1 500 g. Ještě před pouhými 15 až 20 lety by neměli tito nejmenší drobečkové ve své většině šanci na přežití a uspokojivý další vývoj. Tito nejzranitelnější pacienti jsou v péči specialistů neonatologických center, kterých působí v České republice celkem 12. Neonatologické oddělení českobudějovické nemocnice vzniklo jako první specializované pracoviště tohoto druhu v Čechách. Tým lékařů a specializovaných zdravotních sester pečuje o všechny skupiny novorozenců, od zdravých až po ty, jejichž stav je v prvních dnech života vážně ohrožen. Za loňský rok tu na jednotkách resuscitační, intenzívní a intermediární péče hospitalizovali 360 dětí s nízkou porodní vahou, z toho 37 dětí vážilo méně než 1 000 g.
V čele oddělení stojí už jedenáctým rokem primář MUDr. Milan Hanzl, který se výhradně této specializaci věnuje 22 let. „Naše oddělení s kapacitou 85 lůžek patří v rámci Nemocnice České Budějovice a.s. k těm větším. 35 lůžek je určeno pro zdravé novorozence a zbylých 50 pro děti nemocné a nedonošené. Vysoce specializovanou péči zajišťujeme nejen pro pacienty z oblasti jižních Čech, ale také z části kraje Vysočina,“ uvedl MUDr. Hanzl.
Dříve narozené děti si někdy do života přinášejí i vážné zdravotní komplikace a nutno dodat, že s nimi opravdu statečně bojují. Vedle například neschopnosti udržet si tělesnou teplotu je velmi závažným problémem nezralost plic, mozku a ostatních orgánů. Ihned po porodu je jedním z hlavních úkolů šetrně a rychle zabezpečit dostatečné dýchání droboučkého novorozence, a proto je v prvních dnech často nutné napojit děti na ventilační přístroj, který za
10
rodina na návštěvě
mercury magazín
ně dýchá, nebo pouze podporuje dýchání, aby se stav plic postupně zlepšoval. První moment při pohledu na nezralé miminko bývá pro laika překvapením. Je tak křehké, že se ho neodvážíte dotknout. I proto je práce neonatologa náročná. Lékař i sestra přesně vědí, jak s dětmi manipulovat, kam zavést katetr, protože tudy vede žíla, kam hadičku do plic, nebo pro výživu. Způsob, jakým jsou děti ukládány do inkubátorů, tu něžně nazývají „hnízdečkování“. Novorozenci leží převážně na bříšku na teplých, měkkých dekách, tělíčko zahřívají pletené ponožky a sněhobílé čepičky. Některé inkubátory, do nichž jsou uložena nejméně zralá miminka, přikrývají modré deky. Vytváří se tak prostředí, které připomíná maminčino bříško. Když se děti poperou s prvotními zdravotními problémy a jejich stav je stabilizovaný, čekají už jen na dostatečnou váhu a věk. Některé tu stráví dva až tři měsíce, než mohou společně s maminkami ode-
jít domů. Právě ony jsou po celou dobu pobytu dítěte v nemocnici součástí ošetřovatelského týmu. „Naše oddělení má pro maminky připraveno 21 lůžek, což je nejvíce z center, které v republice fungují. Učíme je tzv. přirozené stimulaci přes všechny smysly, ukážeme jim, jak s dětmi zacházet, polohovat, komunikovat. Tím však náš kontakt s rodiči nekončí. S pomocí ostatních specialistů sledujeme vývoj dětí do věku 2 až 6 let,“ upřesňuje pan primář Hanzl a dodává: „Naše oddělení je vybaveno špičkovou technikou, která je základním předpokladem fungování takto specializovaného pracoviště. Samozřejmě, že pořízení dýchacích přístrojů, různých druhů monitorů nebo kompletně vybavených inkubátorů představuje značné finanční investice. Proto si ceníme vstřícnosti sponzorů. K těm bezesporu patří českobudějovické Mercury centrum, které jen za loňský rok přispělo na technické vybavení částkou více jak 600 tis. korun. Jednání se zá-
stupci centra je nastaveno v lidské rovině a máme z něj příjemný pocit nezištné spolupráce,“ říká MUDr. Hanzl a pro představu vyčísluje cenu kompletně vybaveného resuscitačního lůžka, která se pohybuje v částce cca 2 miliony korun. Ale technika sama o sobě by neznamenala mnoho, nebýt možnosti spolehnout se na kvalitní personál. V tomto ohledu považuje pan primář Hanzl svůj tým specialistů za obrovskou devizu oddělení a dodává: „Naše práce je zejména o lidech a úspěch stojí především na nich. Nedonošených dětí stále přibývá a jejich rodiče, kteří se potýkají s nelehkou životní situací, musí mít pocit, že dítě nejen zachráníme, ale že bude především do budoucna v pořádku, s minimem zdravotních komplikací. O to jde v naší práci především.“ K tomu snad jen dodejme, aby oněch předčasných startů do života bylo co nejméně. Vždyť porodnice je přece jedno z míst, odkud mají lidé odcházet šťastní.
12
mercury magazín
rodina
sport
sport
mercury magazín
rodina
13
Hra, která má pořádný drive Dodnes se o tom vedou spory. Kdo, kdy a na jakém území odpálil golfový míček jako první. Jisté je, že golf se řadí k nejstarším sportům, jehož kořeny sahají hluboko do 15. století. V tehdejším Skotsku, uznávané pravlasti sportu, přerostla hra doslova v lidovou zábavu nevídaných rozměrů. Teprve o 300 let později dostal golf jasný řád a mnohá „skotská“ pravidla platí doposud. Čeští nadšenci zkoušeli golfové odpaly o něco později, někdy na počátku 19. století. Nejprve na pražské Císařské louce, za pár let se hrálo na vyhlášeném hřišti v Karlových Varech. I v českých poměrech si golf v průběhu let našel své příznivce. Důvodů se nabízí hned několik. Silným lákadlem je výjimečný relaxační náboj hry. Golf jako protipól dnešního uspěchaného a sedavého životního stylu umožňuje příjemný pobyt v upraveném přírodním prostředí, zapojuje tělo i mozek, probouzí fantazii a je naprosto nezávislý na výkonnosti a věku. Snadno mu propadne senior i mladý začátečník. U nás svědčí o oblibě tohoto ryzího sportu a současně i společenské zábavy 75 golfových oáz, na kterých lze starobylou hru s přísnými pravidly a silnou etiketou provozovat. Pokud se chcete vydat za golfem na jih Čech, pak jednoznačně zamiřte do Hluboké nad Vltavou. Před osmi lety tu příznivci golfu na cvičné louce a veřejném hřišti odpálili první míčky. Velkoryse prostorný areál s 18 a 9 jamkami a velkým driving rangem nabízí pestrou a napínavou hru začátečníkům i zkušeným hráčům. Hřiště je typické svým originálním designem, který vychází z citlivého přístupu schwarzenberských krajinářů při tvorbě parku. Klub do něj dnes šetrně vnáší další prvky,
zakomponoval sem zbrusu nové mokřady a biotopy, které ozvláštní průběh hry. Ještě větším trumfem hlubockého klubu je pro letošek novinka, kterou můžeme bez přehánění nazvat „cenovou revolucí“. Vstupní poplatky, které se původně vyšplhaly až na 80.000,- Kč, jsou totiž momentálně zrušeny. Každý nový člen se vstupem 0,- Kč hradí například za hru na veřejném 9 jamkovém hřišti pouze roční taxu necelých 9.000,- Kč, což výrazně nezasáhne ani rodinný rozpočet. „Tím se nám podařilo zpřístupnit golf širší veřejnosti a zařadit jej mezi nejlevnější sporty na Hluboké,“ říká manažer klubu Bc. Antonín Loužek. V momentě, kdy golfu propadnete, dostanete chuť si zahrát na větším hřišti. I tady má golfový klub na Hluboké řešení. Za pomoci zkušeného trenéra získá začínající hráč tzv. „golfový řidičák“. Jakýsi glejt, opravňující ke vstupu na 18 jamková hřiště. Kromě hlubockého areálu, jehož charakter je spíše rovinatý a parkovitý, se dá golf provozovat na kopcovitém greenu v rakouské Weitře. „Leží v Novohradských horách, od nás necelých 40 kilometrů. Se zdejším klubem jsme uzavřeli velmi úzké a zajímavé partnerství. Našim hráčům tu nabízíme odlišný druh terénu, krajiny, rostlinstva a tím i možnost zdo-
lávat nové herní úkoly,“ dodává Antonín Loužek. Golf není jen výsadou dospělých, jak by se mohlo zdát. Stejně jako u jiných sportů, je dobré začít v útlém dětství. Členem klubu se může stát třeba i 5 letý předškolák. Juniory si na Hluboké velmi hýčkají. Golfová přípravka pořádá každý den dvouhodinový trénink, kde se pod vedením profesionálního trenéra učí nejen praktickému golfu, ale i golfové etiketě a pravidlům. Navíc každý víkend probíhají turnaje, kde mohou hráči poměřit své síly s ostatními. Vypadá to, že letos bude na hlubockém greenu skutečně rušno. Je o tom přesvědčen i manažer klubu Antonín Loužek: „Naší cenovou revolucí chceme vyvrátit mýtus v podvědomí veřejnosti, který nás dlouho trápil. Golf není jen záležitostí hrstky vyvolených, nebo snad snobů či zbohatlíků. Golf na Hluboké je opravdu pro každého - a v současné době jsou ideální podmínky s touto báječnou hrou začít!“
legendy
mercury magazín
muži
15
Zkrocení koně pod sedlem Je zbytečné, aby člověk tvrdil, že ho nic nepřekvapí. Potom se ocitne v prostoru, který třeba i důvěrně zná, ale nikdy nemůže neomylně odhadnout, co vše se stane v čase, který tam stráví. Onu vzrušující oblast ohraničují dva body, kterým říkáme Start a Cíl. A je už jedno, zda se mezi nimi kroutí hladká asfaltka, či cesta plná prachu a jindy bahna… Člověk prostě neodolá! Na rychlém okruhu Asi je to tak trochu zákonité, že začal sedlat svého koníčka na dvou kolech od dětství, protože měl vzor i podporu v otci, který už dávno před tím podlehl omamné vůni benzínu. Takže Jakub i jeho mladší bratr Matěj ozkoušeli řídítka motocyklu dřív, než kdokoliv z jejich vrstevníků. Od dvanácti jezdí Jakub Smrž regulérní silniční závody a nyní, ve věku dvaceti čtyř let, je uznávaným špičkovým jezdcem i ve světovém měřítku. Ovšem žádný z dosažených úspěchů rozhodně nebyl zadarmo. „Nejdříve jsem jezdil padesátky, od čtrnácti pak stopětadvacítky, to jsem se už účastnil mistrovství republiky a Evropy ve své kategorii, ale mistrovství světa až od osmnácti. Od devatenácti pak vstoupily do hry dvěstěpadesátky, tedy předpoklad pro kategorii superbike, kterou jezdím nyní,“ říká úspěšný jezdec z jihočeských Jílovic. V kubatuře 125 ccm získal třikrát titul mistra republiky, druhé místo na evropském závodním poli a velice slušně zabodoval i v celosvětové konkurenci. Dobře si vedl i s motorkami vyššího obsahu, tedy 250 ccm, ale skutečně se našel v kategorii superbike, kde už svírá mezi koleny dvě stě koní. „Moje současná motorka Ducati 1098 RS
je dvouválec, má obsah dvanáct set kubických centimetrů, váží sto osmdesát kilo a udělá až tři sta dvacet kilometrů za hodinu. Na rozdíl třeba od kategorie superstock může mít neomezený počet individuálních úprav – samozřejmě při zachování některých daných prvků,“ představuje Jakub svého nadupaného motocyklového oře, s nímž ho letos čeká půldruhé desítky závodů v různých místech. Motorka a závody tak vyplňují podstatnou část jeho života. Podřídil tomu nejen volný čas, ale i zaměstnání, společně s otcem podniká, samozřejmě v motorkách. Nedokázal by se už své velké vášně zříci a neodrazuje ho ani případné riziko úrazu. Jako čtrnáctiletý zažil na trati dokonce smrt jezdce, sám měl spoustu pádů, z nichž za nejhorší považuje zlomeninu klíční kosti, nebo zpřetrhané vazy v koleně. Podle jeho mínění je ale nebezpečí havárie či úrazu při běžném silničním provozu daleko reálnější a častější, než na závodní trati. A Jakub ví, o čem mluví – zúčastnil se už závodů téměř v celé Evropě, za Velkou louží, v Austrálii, ale třeba i v Japonsku, Číně, Malajsii, Indonésii a v dalších zemích.
Své dosavadní úspěchy komentuje slovy: „Je to nejen o spoustě investovaného času, o technice jízdy, o rychlosti, trochu o štěstí, ale také o kvalitě motorky a nasazení doprovodného týmu.“ Jakubův současný tým je osmičlenný a velice schopný. Představte si, že třeba jen motor se musí repasovat už po osmi stech kilometrech, za závod se sjede nejméně deset sad pneumatik a projede se sto litrů benzínu. Tady je asi namístě dodat, že by to nešlo ani bez sponzorů, kteří Jakuba finančně a materiálně podporují. A navíc má i tolerantní přítelkyni Gabrielu, jejíž pochopení je mu i podporou.
16
muži
mercury magazín
V oblacích prachu Především na kamarádství, na společném sportovním zájmu o motorky a jejich výkonnost v extrémních terénních podmínkách vznikl před sedmi lety v Žabovřeskách na jihu Čech Moto Team Excel. Ačkoliv se tento dnes už nejúspěšnější jihočeský motokrosový tým rozrůstal, zakládající pětice zůstala. Patří do ní předseda a současný manažer oddílu Jan Tomášek, Milan Heřman, který se motokrosu věnoval už jako dorostenec a nyní jezdí v kategorii veteránů, Petr Trinkl, Pavel Bárta a Radim Ch. Homer. „Samozřejmě, že postup na žebříčku výkonnosti vyžadoval v přímé úměře větší finanční investice. Oslovovali jsme tudíž podnikatele z okruhu známých, kteří nám vypomáhají jak penězi, tak materiálově, ale stejně největší část zátěže je stále na jezdcích samotných a jejich rodinách,“ uvádí Jan Tomášek s tím, že mají jedno neměnné předsevzetí - zůstat výhradně týmem jihočeským a svůj region reprezentovat po všech stránkách. První vlaštovkou dobrých výsledků bylo umístění jezdce Jana Hlaváče v elitní de-
sítce v Mezinárodním mistrovství republiky 2005. O rok později přišel do týmu sedmnáctiletý Michal Gregor, umisťující se ve své třídě mezi prvními třemi v kraji. Vloni lze za nejlepší výsledek považovat jeho první místo v přeboru kraje, čtvrté v Mezinárodním mistrovství ČR v juniorech a jedenácté v MX 2. Veteránská třída vynesla osmé pořadí v Mezinárodním republikovém mistrovství a první příčku v kraji Milanu Heřmanovi, druhou Pavlu Bártovi a třetí v kategorii MX 2 Janu Hlaváčovi. Ten navíc obsadil i čtvrtý stupínek v krajské open třídě. Asi není třeba dokládat, jak náročný je tento sport. Nejde jen o výkonné motokrosové motorky, které mají cenu běžného automobilu, ale i o oblečení a vybavení, výdaje za opravy, náhradní díly, za benzín, tréninková soustředění, přepravu na závody či startovné. Ale zřejmě to všechno pak stojí zato... „Víte, je to nepopsatelný pocit – ten adrenalin v krvi a vědomí, že zvládám sílu své motorky, překonávám záludnosti trati a vlastně i sám sebe... Je to něco jako droga. Když nasednu na motorku, dokážu zapomenout na všechno ostatní kolem,“ svěřuje své pocity Michal Gregor, student střední průmyslové školy a velká naděje týmu. Přesto, že letos maturuje, věnuje tréninku šest dnů v týdnu, stejně
legendy
jako všichni ostatní z této prima party. Michala Gregora prý ale nikdy ani na chvilku nenapadlo, že by to měl z nějakého důvodu vzdát, třebaže se motokros ani zdaleka netěší tak velké přízni sponzorů, médií a publika, jako třeba fotbal nebo hokej. A neuvažoval o tom ani tehdy, když si zlomil nohu, dokonce dvakrát, nebo rozdrtil patu. Nepochybně důležitou roli v tomto přesvědčení hraje i přátelská podpora celého týmu a jeho nebývalá, takřka rodinná soudržnost.
GUTY - ASIJSKÉ BISTRO Milujete maso, raději zeleninu, nebo snad mořské plody? Vyberte si podle Vaší chuti z tradiční asijské kuchyně bohaté na vitaminy (čínská, vietnamská...), my Vám vše připravíme přímo před Vámi a Vy si jídlo v klidu vychutnejte před Vaší další cestou.
Spěcháte? Nevadí - zabalíme Vám jídlo s sebou.
Roštovaná kachna 89 Kč
Vepřový gyros 69 Kč
Nemáte hotovost? Není problém, přijímáme i stravenky.
Krevety se zeleninou na ohnivé misce 129 Kč
Chobotnice na horké misce 98 Kč
Smažené krevety 129 Kč
Hovězí s cibulí 75 Kč
Naši kuchaři Vás svým uměním nezklamou! Těšíme se na Vaši návštěvu!
3. NP Mercury centrum u autobusového nádraží
mercury magazín
z domova rodina
19
Moji andělé stojí na zemi Jedním z tradičních symbolů Velikonoc je nesporně Křížová cesta znázorňující Ježíšovu bolestnou pouť. Tato pouť, která v nás neustále probouzí hluboký cit a pokoru, byla sice na sériích obrazových zastavení ztvárněna již nesčíslněkrát, ale Křížová cesta z Dobré Vody u Českých Budějovic se jejímu obvyklému klasickému pojetí značně vymyká. Autorkou tohoto biblického cyklu, umístěného ve zděných kapličkách kolem dobrovodského kostela Panny Marie Bolestné, je českobudějovická akademická malířka Renata Klogner Štolbová. Práce na čtrnácti poměrně rozměrných obrazech, malovaných olejem na plech, jí zabrala půl druhého roku, pokud ovšem nepočítáme předchozí důsledné studium ztvárňovaných námětů. Moderní osobité pojetí jednotlivých výjevů sice po instalaci obrazů před dvanácti lety poněkud rozvířilo názorovou hladinu veřejnosti, ale v průběhu času si lidé na netypickou Křížovou cestu zvykli a dneska se s ní místní již vysloveně chlubí. Bohužel, na plechových malbách zahlodal zub času a počasí, takže budou znovu vyžadovat zásah odborné ruky. Ještě dál v odvaze pozměnit tradiční schéma šla Renata Klogner Štolbová v jiné své Křížové cestě, umístěné v interiéru kaple sv. Václava v Úsilném. Sérii menších pláten otevírá tentokrát provokujícím Jidášovým polibkem v zahradě Getsemanské a celý cyklus uzavírá obrazem Vzkříšení, což je v souvislosti s tématem naprosto nezvyklé. A tento přívlastek lze více či méně
použít u veškeré její tvorby, ať už je její námět jakýkoliv. V jejích obrazech se v dojemné symbióze prolíná krajina s lidskými postavami i zvířaty, je z nich sice čitelný nesporný duchovní rozměr, ale na druhé straně pevně ukotvený v dané realitě všedního dne. „Ta zemitost v kontrastu k duchovnu je pro mne nesmírně důležitá. Strašně ráda maluji obrazy s anděly, je to vždyc-
ky něco vzrušujícího, ale ti andělé nikdy nejsou jen tak ve vzduchoprázdnu, jsou propojeni s lidmi, zvířátky i s okolním prostředím na obraze,“ vysvětluje malířka, která právě připravuje k tisku i nový vystřihovací betlém s roztomilými pohádkami. Kromě toho má ale na kontě více než stovku sólových výstav, nespočet obrazů, návrhy pro divadelní a loutkovou tvorbu a dvě desítky ilustrovaných knižních titulů v tuzemsku i v zahraničí. „Ke knížkám mám zvláštní vztah už od dětství. Dědeček vlastnil kdysi tiskárnu v Táboře a vždycky se snažil, aby knížky, které odtud vycházely, byly krásné. To nějak zůstalo i ve mně a s tímhle předsevzetím usedám ke každé knižní ilustraci,“ dodává výtvarnice. Ačkoliv její nezaměnitelný osobitý rukopis lze vystopovat až do dětských let, přece jen se každá životní etapa na jejím stylu něčím podepsala. V současnosti se například věnuje naprosto novému experimentu, s nímž jí pomáhá manžel Luděk. Jde o obrazy na laminátu, osvětlené zespodu, čímž dostává malba nejen jiný rozměr, ale i jakousi příjemnou vnitřní proteplenost. <- Ukázka z nové tvorby
mercury magazín
ze světa rodina
21
Tam, kde je voda nad zlato... 11. září 2006, Darajsuf, Afghánistán: Auto zavalilo takové mračno prachu, že musíme zastavit a počkat, až se usadí. Řidič Ros Mahammad zapíná stěrače a dál projíždíme písečnými mraky. Po několika metrech auto znovu zapadá do vrstvy prachu. Všichni máme obarvené vlasy na bílo. Projíždíme několika vesnicemi, ale nikde není vidět ani náznak pramene, natož potok nebo řeka. Po čtyřech hodinách jízdy vyprahlou polopouští se auto vyškrábe do průsmyku. Dole pod námi je oáza. I z výšky je viditelný úzký pruh řeky a kolem ní se do dálky vinoucí stromy a zelená pole. Údolí řeky Darajsufu je jediným osvěžením ve vyprahlé oblasti Samangan v severním Afghánistánu. Právě tato oblast patří mezi nejsušší v zemi. Mnoho vesnic používá pouze vodu nashromážděnou během zimy ve velkých rezervoárech, tzv. kandách. Během suchých období vysychá i voda v těchto nádržích a tisíce lidí jsou nuceny nosit ji z mnoha kilometrů vzdálené řeky, ke které právě sjíždíme. Proplétáme se mezi desítkami hliněných domků, které naprosto splývají se svým okolím. Šedohnědou monotónní barvu jen tu a tam naruší žena v modré nebo bílé burce, tradičním afghánském oděvu, či malé dívky v barevných šátcích. Ve vesnici Dehi, centru oblasti Darajsuf, se zastavujeme na bazaru u jednoho z mnoha obchůdků. V malé, z prken stlučené budce, nabízí stále stejný sortiment – cigarety, několik balíčků sušenek, pytle s cukrem... Kolem auta je za chvíli hrozen lidí – od nejmenších kluků až po ctihodné staříky. Vidět totiž v tomto zapomenutém kraji ženu bez burky, pouze s šátkem na hlavě, je skutečná událost.
Večer sedíme pod vzrostlými ovocnými stromy na zahradě jednoho z domů v Dehi. „Ještě před čtyřiceti lety byly okolní hory pokryté lesy, ale v době válek a za vlády Talibanu, kdy místní lidé trpěli hlady, postupně všechny lesy vykáceli,“ říká Muhamad Wahid, který v Darajsufu pracuje čtvrtým rokem. Wahid spolu s dalšími inženýry dohlíží na vrtání a kopání studen, které v oblasti staví česká společnost Člověk v tísni. Celý den pro vodu Ráno vyrážíme spolu s ním do terénu. U každé ze studen, u které jsme se zastavili, stojí desítky oslíků obtěžkaných kanystry a hrozen lidí. Vodu nabírají většino malí, sotva desetiletí kluci. V Afghánistánu se o zásobení rodiny vodou starají většinou děti. Jsme asi dvě hodiny jízdy terénním automobilem od Dehi. „Dříve odtud lidé chodili pro vodu až do Darajsufu. Brzy ráno vyrazili a v noci se vraceli s plnými kanystry zpátky,“ říká Wahid. Dnes mají k vodě „kousek“ – pár desítek metrů. Vedle 140 studní opravil Člověk v tísni ve vyprahlé oblasti také desítky škol, opravil a vybavil místní nemocnici a několik ambulancí, postavil také více než šest set latrín, zařízení, které je v této části světa stále
ještě novinkou a vymožeností. „Do Darajsufu jsme přišli v roce 2002, těsně po pádu Talibanu, a celé čtyři roky jsme byli jediní, kdo tady pracoval,“ říká Ondřej Horváth, vedoucí projektů Člověka v tísni v Darajsufu. Některé vesnice, kde organizace působí, jsou dostupné pouze na koních nebo na oslech. Ještě nám opravte silnici U každé studny se opakuje podobný scénář, dospělí se srdečně zdraví s Wahidem, ale po několika uvítacích frázích následuje výčet dalších staveb a oprav, které by komunita potřebovala. V jedné vesnici by potřebovali ještě několik dalších studen, jinde školu a opravit cestu. „Místní už si příliš zvykli na zahraniční pomoc. Vždycky poděkují, ale nikdy jim to nestačí. Když jim postavíme studnu, chtějí ještě silnici,“ říká Wahid. „Je dobře, že Člověk v tísni v Darajsufu končí, místní se teď musí snažit sami,“ dodává afghánský inženýr.
gurmán
mercury magazín
rodina
23
Jak chutná vzrušující samota „Opravdu dobrý koňak poznáte již po prvním doušku. Nesteče do žaludku, schová se za očima a promění svět…“ To, co vám nyní budeme vyprávět, možná je, možná není historická pravda. Ale plyne z toho, že i imperátor může lidstvu přinést cosi dobrého a nezapomenutelného v tom nejlepším slova smyslu. Vzácná kořist Když jednoho bouřlivého dne roku 1815 zajali Angličané dvě lodi plující z Francie do Nového světa, netušili, jak drahocenný náklad jim padl do rukou. Na palubě jedné z přepadených lodí jim pevným krokem kráčel vstříc muž nevelkého vzrůstu, s pravou rukou založenou do kabátce vojenského střihu. Poznali ho okamžitě – na horké chvíle, které jim tento malý muž nedávno připravil u zapadlé belgické vesnice Waterloo, budou ještě dlouho vzpomínat. Před nimi stál sám Imperátor Napoleon I. Bonaparte. Další překvapení však na Angličany čekalo v šerém podpalubí obou lodí. Pečlivě ukotvený náklad dubových soudků sliboval více než zajímavý obsah. Nadšení otrlých námořníků z lahodného moku nemělo konce. Zvyklí pouze na odpornou lacinou kořalku připíjeli na oslavu svého vítězství pravým Courvoisier, který pro jeho jedinečnou chuť nazvali Císařským koňakem. A tak v tento, pro Napoleona více než smutný den, překročil věhlas francouzského koňaku Courvoisier hranice své rodné země a vydal se na pouť do celého světa. Oba hrdinové onoho dne – Napoleon i Courvoisier – však zůstali již navždy spolu. Na etiketách každé láhve Courvoisier můžeme na památku jejich
dávného přátelství číst „Le Cognac de Napoleon“. Malý zázrak Zrod vyhlášeného koňaku Courvoisier můžeme směle nazvat malým zázrakem. Počátek tohoto zázraku, jehož neobyčejnou lahodnost si však budeme moci vychutnat až za několik let, najdeme v jižní Francii na prosluněných vinicích v oblasti Cognac. Tady každý rok, vždy první týden v říjnu, začíná sklizeň bílých hroznů vybrané odrůdy „Ugni Blanc“. Zatímco se šťáva z těchto hroznů zcela přírodní cestou mění v „mladé víno“, ve vinopalně se dubovými poleny začínají pomalu roztápět měděné kotle, které tu stojí v původní podobě od 17. století. Těmito kotli, kde probíhá destilace, projde „mladé víno“ na své cestě k velejemnému koňaku celkem dvakrát. A nyní přichází na scénu „Master Blender“, pan Jean-Marc Olivier. Pokud vám jeho jméno nic neříká, pak vězte, že mezi znalci koňaku je vyslovováno s téměř posvátnou úctou. „Master Blender“, člověk s fenomenálním čichem, dokáže jako jediný rozpoznat mezi více než stovkou destilátů ty pravé, které jsou tajemstvím jedinečnosti Courvoisier. Budoucí koňak pak dlouhé roky tiše odpočívá v dubových sudech, kde se naplno rozvine celá pale-
ta jeho chuti a vůní. Ani přísně střežené sklepy však nezabrání andělům, aby si nevybrali tzv. Andělskou daň. Tak se nazývá charakteristický znak zrání – vypařování. Že je Courvoisier velmi oblíben nejen na zemi, dokazuje 20 milionů lahví ročně, které se provoní až do nebe. Až příště přivoníte k číšce Courvoisier a ucítíte onu božskou vůni, vzpomeňte i na člověka, který ji nadevše miloval. Courvoisier, „Le Cognac de Napoleon“. Obřad začíná… Dobrý koňak nejlépe vychutnáme tehdy, má-li teplotu 15 – 20 stupňů Celsia. Nejvhodnější typ sklenky je tulipánový tvar na nožce, s širším tělem, nahoru se zužujícím, aby zachytával vonné látky. Skleničku držíme za nožičku a nápoj mírně pohoupáme. Poté přivoníme, upijeme malý doušek, poválíme po patře, polkneme a vychutnáváme… Klasika 4 cl koňaku bez ledu Jak ho možná neznáte... 4 cl koňaku 2 dl nealko Courvoisier VS tonik nebo Canada Dry
mercury magazín
zdraví rodina
25
Svěží jaro a smyslná fantazie Jaro znamená nejen delší dny, pestřejší barvy v ulicích i v přírodě, ale také oživení našeho jídelníčku. Pro zkušenosti z tohoto soudku jsme si zašli za odborníkem, Vladimírem Tůmou, který je ředitelem Gastrofestu v Českých Budějovicích a spoluautorem poutavého i poučného televizního cyklu Výlety s labužníkem. Přivítal nás nejen gastronomický znalec, ale i stůl plný talířků a misek. „Tohle je jen malá ukázka možností, co všechno zahrnuje pojem saláty,“ říká Vladimír Tůma s rozmáchlým gestem nad stolem rozkvetlým barvami, vůněmi a chutěmi. Zatímco v minulosti jsme pod slovem salát vnímali spíše jen omezený přílohový sortiment vesměs bez fantazie, dneska se salátová škála úctyhodně rozrostla a některé druhy povýšily dokonce do kategorie samostatných jídel. Navíc jídel zdravých a vitaminově hodnotných. Ovšem najít vyváženost mezi požadavky zdravé výživy a uspokojením z chuti, je už úkol pro skutečného odborníka. Ono se říkává, že co je zdravé, obvykle není dobré, a naopak. Ale dnešní salátová exkurze nás přesvědčuje, že ne každá pranostika musí být pravdivá. Přehlídka obsahu talířků je pastvou nejen pro mlsný jazýček, ale i pro nos, vnímající různé nuance vůní, a díky pestrosti barev a tvarů také pro oči. A člověk, jak známo, jí nejen ústy, ale i očima. Při podrobnější prohlídce naaranžovaných salátových variací si uvědomuji, že jsem ani netušila, kolik je například druhů listových salátů, jak báječně se dá využít třeba brokolice, polníček nebo lístky rukoly. „Dá se všechno, co tady vidím a cítím,
pořídit na našem běžném trhu?“ napadá mě hned první praktická otázka. „Samozřejmě, že ano. Dneska, díky dovozu, dokonce i v zimě. Podstatné ale je, umět jednotlivé druhy zeleniny, doplněné třeba i těstovinami, rýží nebo masem, vhodně zkombinovat a také ochutit,“ přitakává Vladimír Tůma, který dokáže propojit i naprosto netušené možnosti do nových a nesporně zajímavých chuťových zážitků. A jak jsem se dozvěděla, ochucení nemusí být jen záležitostí klasických zálivek: „Speciální chuti můžeme dosáhnout i různým kořením a bylinkami – třeba bazalkou, saturejkou, mátou, rozmarýnem...“ ukazuje salátový tvůrce na jednotlivé talířky na stole. „A samozřejmě svoji neoddiskutovatelnou chuťovou roli hrají i dresinky, kterých je už v prodeji celá řada – smetanových i čirých, anebo si můžeme připravit svůj vlastní.“ To mne zaujalo, a hned jsem začala na hostiteli mámit nějaký recept. „To je jednoduché – stačí trocha olivového oleje, hořčice, worchester, kapka octa – výběr druhu je ponechán na vaší chuti, a nějaká bylinková směs...“ dělí se o své gurmánské stříbro odborník. Potom můj pohled přitáhla skupinka talířků, na nichž kralovaly v nečekaném sou-
ladu zelenina a maso v kombinaci s ovocem. Neobvyklost mixu slané a sladké chuti má své gurmánské přednosti a ve světových kuchyních není žádnou výjimkou, my si většinou na tyto netradiční kombinace s kousky jablka, broskve, banánu či kivi teprve zvykáme. Ale musím potvrdit, že nemají chybu! Taková parmská šunka s bílým melounem dokáže pořádně pohladit chuťové buňky – a což teprve exotická salátová variace s ančovičkami, nebo kouskem lososa či uzeného tuňáka! „Já osobně miluji saláty s krevetkami nebo jinými mořskými plody, požitkem je pro mne i salát s kouskem masa, ať už kuřecího, telecího nebo třeba pstruha. Ale člověk se pořád učí – já se vždycky na každé dovolenkové cestě snažím ochutnat tamnější speciality, i když mi to občas udělá pěkný průvan v peněžence, ale obohatí to mou kuchařskou zkušenost a fantazii,“ uzavírá dnešní salátovou akademii Vladimír Tůma a já musím dodat, že i tenhle postup se v jeho kuchyni skvěle osvědčil.
Kožený oděv je pro své přirozené vlastnosti hlavně v jarních a podzimních měsících, již od dob hluboké historie, velice oblíbenou součástí oblečení. Kůže je materiál z vnitřku prodyšný, zároveň však udržuje stálou teplotu a účinně chrání před proniknutím chladu z vnějšího prostředí pod povrch oděvu. Kůže versus useň... Slovo kůže označuje prvotní, nezušlechtěnou surovinu. Jejím zpracováním vzniká useň. Slovo kůže je však v běžném používání synonymem slova useň. Kůže se dělí podle zvířete, ze kterého byly získány. Mezi nejčastěji používané v oděvním průmyslu patří hověziny, skopovice a vepřovice. Kůže je přírodní materiál. Jisté nerovnosti ve struktuře, či nepravidelnosti v probarvení jsou tedy pro ni naprosto přirozeným jevem. Také jizvy, pigmentové skvrny (pihy), zahojené vpichy od hmyzu či drobná zranění pouze potvrzují pravost a kvalitu skutečné přírodní kůže. Jak se z kůže stane useň... Je to při dlouhodobém a složitém procesu v koželužně, ale samotná useň je i nadále pouze surovinou, která se ještě musí zpracovat před finálním použitím. V první fázi se její zpracování odvíjí již od požadovaných vlastností. Upravuje se tloušťka, hladkost povrchu, pružnost, vzhled a barva. Poté se useň vysuší a následuje závěrečná úprava, při které již useň získává svůj konečný vzhled pomocí měkčení, kondiciování či broušení. Lícové usně se opatřují zvláštní vrstvou, která je poté jakýmsi vysvědčením jejich konečné hodnoty. Existuje rozsáhlá škála různých chemikálií i přírodních látek, různého kvalitativního rozpětí, které lze pro tento účel použít. Bude-li však tato vrstva nekvalitní, znehodnotí celou useň. Kromě kůže lícově hladké existují dva druhy broušených kůží. Nazýváme je nubuky a velury. U nubuků tvoří povrch výrobku lícová strana
inzerce
mercury magazín
ženy
27
O kráse kůže usně. U velurů je na povrchu rubová strana usně. Nubuky se nejčastěji používají při výrobě obuvi, ale i kožených oděvů. Velurové usně mají velké zastoupení v galanterii jako kabelky, ale i v oděvnické produkci a také v obuvi. Broušené usně již nebývají opatřeny žádnou povrchovou vrstvou. Jsou tedy náročnější na údržbu, snadno provlhají a hůře se čistí. Speciální kategorií usně jsou povrstvené štípenky, které jsou jakýmsi přechodem mezi kůží a syntetickými materiály. Štípenky jsou seříznuté spodní, méně kvalitní vrstvy usně. Zpracovávají se podobně jako lícová useň. Lícová vrstva je však znatelně silnější. Štípenky jsou méně pevné a souvislé. Silná povrchová vrstva navíc omezuje prodyšnost. Co dělat, aby kůže co nejdéle vydržela… Pro zvýšení odolnosti proti vodě je nutné každou useň impregnovat a impregnaci obnovovat. Lícově hladké usně a kůže s lesklou povrchovou úpravou se ošetřují vyživujícími a impregnačními krémy. Na broušené usně se používají prostředky ve spreji. Impregnační prostředek vytvoří na oděvu neviditelnou povrchovou vrstvu, která zabrání pronikání nečistot a vlhkosti do jejího povrchu. Případné skvrny a nečistoty lze pak snadno vyčistit krepovým kartáčkem, v případě silnějšího znečištění je velmi účinné použití NUBUK BOX čistící gumy na semiše a nubukové materiály či VELUR NUBUK CLEANER brusný kamínek na broušené usně. Kůže samozřejmě, jako každý přírodní materiál, v důsledku působení vnějších vlivů postupem času mění svou tvář. Mění se její tvar, jizvy a jiné nerovnosti ve struktuře se zvýrazňují a povrch reaguje na dlouhodobější působení vnějších vlivů. Kůže získává takzvanou patinu. Bílá skvrna na límci vzniká s největší pravděpodobností působením agresivního a slaného lidského potu. K takovýmto jevům dochází u kožených materiálů v místech přímého styku s lidskou pokož-
kou. Nejedná se však o pouštění barvy, nýbrž o pouhé znečištění, usazení soli, kterou lidská pokožka při pocení vylučuje. Na límcích často dochází i k zahnědnutí materiálu v oblasti, kde působí pot na strukturu kůže dlouhodoběji. U dámských bund se navíc setkáváme se světlými skvrnami na přední části límečků, jedná se o mastný či parfémovaný krém nebo make-up, který se z tváře na povrch koženého oděvu otírá. Postižené plochy broušené kůže je potřeba v průběhu užívání alespoň dvakrát za sezonu vyčistit a následně ošetřit impregnačním a konzervačním sprejem pro vyživení struktury usně a ošetření odstínu materiálu. Pokud se kožený oděv dostane do přímého styku s vodou či sněhem a je promočený, musíme jej sušit pomalu. Nejlepší je pověsit oděv přes opěradlo židle do teplé místnosti a nechat postupně oschnout. Rozhodně jej nepokládáme na topení a nebo do těsné blízkosti tepelných zdrojů. V takovém případě by kůže ztvrdla. Po úplném oschnutí je potřeba oděv naimpregnovat. Na lesklé a hladké kožené materiály je velmi přínosné používání ošetřujícího a čistícího balzámu na kůži Papion. Krém povrch kůže vyčistí a naimpregnuje zároveň, působením oleje z jojoby, který je v balzámu obsažen, se také zvýrazní barva kůže a zahladí se případné odřeniny. Po dlouhodobé zkušenosti v oboru býváme také svědky negativního působení kovových materiálů na povrchy jakýchkoliv usní. Stává se tak na manžetách rukávů, které bývají kovem podřeny a povrchová vrstva narušena. Takové jevy mohou způsobit obyčejné hodinky, kovový či zlatý náramek a nebo jiná kovová ozdoba. Stává se také, že podobné odřeniny způsobují klíče okolo kapes, kovové spony na kabelkách na bocích oděvů, či ostré traky ruksaku na ramenou. V žádném z takových případů se nejedná o vadu kůže, nýbrž o běžné opotřebení výrobku jeho užíváním – nošením. Chcete-li takovým jevům zabránit, dopo-
ručujeme Vám pravidelné používání spreje KIWI aquastop nebo nubuck combi na broušené materiály. Sprej oživí barvu a zacelí odřenou povrchovou vrstvu. Zároveň kůži naimpregnuje a zabrání tak pronikání vlhkosti a nečistot do její vnitřní struktury. U lesklých a hladkých usní takto působí speciální čistící a ošetřující balzám na kůži Papion. Balzám kůži zvláční a pronikne i do spodních vrstev materiálu, čímž způsobí přirozené vyloučení pigmentu a oživí původní barvy. Kožené oděvy je potřeba věšet na ramínka odpovídající velikosti. Je-li ramínko příliš úzké, oděv se časem vyvěsí a ztratí původní tvar. Je-li ramínko příliš široké, vytahuje materiál na ramenou a na oděvu vznikají vypouklá místa, která jej znehodnocují. Prevence je vždy levnější než oprava a zanedbání a u kůže to platí dvojnásob. Kožený oděv je vždy lepší kupovat u odborníků v kvalifikovaných prodejnách, kde zákazníkům dokáží poradit a doporučit potřebný druh ošetření a údržby. K ošetřování kožených oděvů je potřeba používat pouze osvědčené přípravky, které je navíc vhodné vyzkoušet na vnitřní, méně viditelné části výrobku. K ošetření kožených výrobků nikdy nepoužíváme indulonu či krémy a balzámy na lidskou pokožku, ty většinou obsahují parfém či chemické látky, které mohou narušit povrchovou vrstvu a barvu usně. Nekvalitní, špatně zvolený či nevhodný přípravek může kůži poškodit či dokonce zničit. Je proto lepší nakupovat značkové ošetřující prostředky u specialistů. S jakýmkoliv dotazem v oblasti kožených oděvů i usní se můžete obrátit na odborné poradce společnosti Papion. Papion je firma s patnáctiletou tradicí. Zabývá se výrobou a prodejem kožených oděvů a kožené galanterie. V prodejnách Papion najdete také veškerý sortiment ošetřujících a čistících přípravků na kůži. Své dotazy k ošetření kožených oděvů i jiných výrobků z usní můžete zasílat také na e-mail
[email protected]. Pro Mercury magazín Iveta Molana, Papion
28
mercury magazín
rodina
gurmán
mercury magazín
události rodina
29
Mercury centrum bylo & bude Denně směřují do DOC Mercury více než dvě desítky tisíc hostů. Nakupují, vyhledávají služby, přicházejí za zábavou, na společenská setkání, cestují autobusy a vlaky. Příjemná atmosféra, moderní prostředí a vše, co se zde děje, prostě přitahuje. A tak jen jediná návštěvnice sem kroky neobrátila a věřme, že ani neobrátí: Nuda.
Stříbrné W a Andrea 15. říjen až 3O. listopad 2007: Velká soutěž o příjemný osobní vůz Volkswagen, který pro budoucího výherce zakoupilo Mercury centrum. Další hodnotné ceny daruje řada majitelů obchodů. Soutěž má příznačný název „Začněte trénovat“. O všem pravidelně informují reklamy, figuríny řidičů, dopravní značení přímo v centru a usměvavé hostesky… 3O. listopad 2007, 22:00 hodin: Za dozoru notáře začíná vyhodnocení soutěže. Znamená to zkontrolovat a podle vyhlášených pravidel roztřídit stovky a stovky kupónů soutěžících.
1. prosinec 2OO7, dopoledne: V jednom bytě zvoní mobil. „Můžeme vás požádat, abyste večer přišli na slavnostní vyhlášení vítězů? Chceme vám pogratulovat…“ 1. prosinec 2OO7, 20:30 hodin: Je tu „zlatý hřeb“ velké párty k 1. narozeninám Mercury centra, pódium a chvíle napětí: „Hlavní cenu, automobil, vyhrává Andrea Vágnerová z Českých Budějovic!“ A v její dlani se za potlesku diváků ocitají klíčky od vozu… O několik dnů později: „Byla to strašná radost! Opravdu mě to rozhodilo, pořád jsem čekala, zda je to pravda… Studuji
gymnázium v České ulici. Samozřejmě, že auto půjčím mamce i taťkovi…“ Tatínek Andrey se usmívá: „Já jsem trénoval, vyhrála dcera. Je to i dárek k její nadcházející maturitě a povzbuzení pro studia na vejšce!“ Při konkrétním předání auta je rovněž Mgr. František Mlčák, ředitel DOC Mercury: „Potěšilo mě, že tomu osud chtěl, aby tenhle vůz pro mladé vyhrála právě studentka. Celá její rodina, která se do soutěže zapojila, je vlastně reprezentantem cílové skupiny našich návštěvníků…“ Teď už jen, Andreo, nespočet šťastných kilometrů za volantem stříbrného oře…
30
mercury magazín
rodina události
bylo... Předvánoční nadílky Prosinec 2OO7: Management Mercury centra v tom nejzdařilejším slova smyslu překvapil každého, kdo se „vrhl“ na sváteční nákupy také sem. Byly totiž vydány Narozeninové šeky, díky nimž jste měli příležitost vybrat dárky pro své nejbližší za zajímavé slevy. Šeky platily při víkendových nákupech a měly úspěch. Netradiční byla i jejich distribuce. Kromě jiných je totiž obdrželi rodiče asi sedmi tisíc dětí, malých žáčků mateřských a základních škol v Českých Budějovicích i širokém okolí. Tuto pozornost pro maminky a táty ještě umocnil dárek jejich ratolestem: do uvedených škol totiž rozvezla distribuční firma TNT tašky s tajemným obsahem, který však díky dětské zvídavosti dlouho tajemným nezůstal: a tak pestrobarevné „Mercury pexeso“, sestavené z půvabných zvířátkovských obrázků ilustrátorky Zdeňky Študlarové, baví tisíce dětí! Abychom se sami přesvědčili, že tomu tak je, navštívili jsme některé školy. Mezi nimi i Mateřskou školu pro zrakově postižené děti v českobudějovické Zachariášově ulici. V hezkém prostředí, kde už vládl ozdobený vánoční stromeček, jsme se setkali jen a jen s úsměvy a brebentěním „jednoho přes druhého“, což dosvědčilo spokojenost všech malých slečen a pánů kluků. Pexeso šlo z ruky do ruky, děti pojmenovávaly zvířátka na obrázcích, sdělovaly nám svou radost. A kdybychom mohli nahlédnout do oken domovů, určitě museli páni rodiče to odpoledne a večer všeho nechat a pustit se do pexesového zápolení. My jsme se ze „Zachariášky“ potichu vytratili, abychom nerušili už ani jemným cvakotem fotoaparátu…
Podle přání dětí: Jak se to vlastně stalo, že Dopravně obchodní centrum Mercury převzalo patronát právě nad Dětským domovem ve Zvíkovském podhradí…? Vzpomíná ředitelka tohoto domova Bc. Marie Barabášová a jeho hospodářka Iva Tomášková: „Před loňskými Vánocemi nás oslovil pan ředitel František Mlčák, že společně s manažerem, panem Christianem Stundnerem, hledají nějaké zařízení v regionu, které je mimo centrum většího města. Zvíkovské podhradí je vesnička, šestnáct kilometrů od Písku… a tak ta šťastná volba padla na nás.“ Všichni jmenovaní se teď po roce opět sešli u jednoho stolu proto, aby zástupkyně tohoto Dětského domova už podruhé převzaly krásné dary pro své svěřence. Jsou od štědré firmy Hervis, která má rovněž v Mercury centru zastoupení. V loňském roce dostaly děti pod stromeček brusle, kolečkové brusle, hokejky… Také letos mohly samy vyslovit přání, co by je potěšilo a co nejvíce potřebují ke svému sportování. Plný košík splněných přání byl jako kouzlem zde! A že potom také Dětský domov ve Zvíkovském podhradí, v krajině opředené historií a osudy, naplnil vánoční čas štěstím, snad ani nemusíme moc připomínat…
mercury magazín
události rodina
31
bylo... ve stopách řeckého běžce
Rok 490 př. n. l.: U osady Marathón vítězí athénské vojsko nad přesilou Peršanů. Do Athén je vyslán voják, který uběhl 42 195 metrů bez zastavení, aby oznámil toto slavné vítězství... Dne 26. ledna 2008: Poprvé vůbec se závod v maratonu uskutečnil pod zemí. Zatím není známa zmínka o tom, že by běh na 42 195 metrů někdy v minulosti pod úrovní zemského povrchu odstartoval. Dne 26. ledna 2008 se ve druhém patře podzemních garáží v Mercury centru v Českých Budějovicích sešlo 76 běžců. Závod se běžel na okruhu do písmene E, který měřil 666,66 metrů. Běžci museli zvládnout 63 okruhů + 1 zkrácený a 505 zatáček.
Vítězem se stal časem 2:51:47 hodiny František Tík z Vodňan. Padesátník, který potvrdil, že maraton je závodem pro zkušené vytrvalce. Po startu se nikam nehnal. Jeho o rok mladší soupeř Josef Siegel z Chocně běhal kilometr průměrem kolem 3:45 minuty. „To je těžké zvládnout, to by byl na úrovni světové špičky,“ hodnotil po závodě nasazení Siegela František Tík. Sám volil tempo čtyři minuty na kilometr. Zvládl ho celý závod a vyhrál. Siegel, který dlouho vedl, tuhnul. Musel se procházet a klesl na šestou pozici. Přitom byl ještě v 57. kole první. Do cíle mu zbývaly dva kilometry. O tři okruhy později už Tík předbíhal Siegela o celé kolo. Tak zrádný je maraton. Na třech okruzích byl v té chvíli pozdější vítěz o čtyři minuty rychlejší. O maratonu se říká, že se rozhoduje po 30. kilometru. Tík se na stejné metě utvrdil, že sil má dost a může se pokusit zrychlit. Vyhrál jistě. Běžec Hanzlík z Baníku Prievidza doběhl druhý o 3:11 minuty později. Je o tři roky mladší než vítěz. V Mercury centru pro dekorování vítězů připravili prostor v přízemí na nejrušnějším místě. Návštěvníci centra se ihned shlukli a se zájmem vše sledovali.
Mezi vytrvalci se vyhlašují výsledky po kategoriích, většinou v rozmezí 10 let věku. Proto pořadatelé museli připravit pro každou kategorii stejné ceny. Většinou poukázky na nákup zboží v hodnotě 1 500, 1 000, 500 a 200 korun. K tomu věcné ceny, tašky, batohy. První z kategorie si přišel zhruba na 3 000 korun. Jednu hlavní cenu dostal jen absolutní vítěz a nejrychlejší v kategorii C. Byly to nádherné hodinky Corial za 15 000 korun. „Mám doma ze závodů šestery hodinky,“ svěřil se Tík. „Ale takovéhle ještě ne. Musím se v nich ukázat,“ pousmál se. V životě uběhl 39 maratonů. Ale že by někdy za vítězství dostal takovou odměnu, to si nevybavil.
32
mercury magazín
rodina události
bude... NOVINKY Jak už jste si možná přečetli na třetí straně magazínu v úvodním slově, připravili jsme pro vás nové webové stránky www.mercurycentrum.eu. Tyto oproti původním přinášejí mnoho nového a svou funkčností a designem kopírují současné trendy. Co vás tedy na nich čeká? Kromě přehledu a pravidelné aktualizace všech obchodů, restaurací a služeb v Mercury, novinek a upozornění na akce (ať už připravované, tak reportážní ohlédnutí na proběhlé), zde také najdete elektronickou verzi magazínu – a pokud jste nezískali předešlá čísla, můžete si v nich listovat právě na našem webu. Dále vám zde nabízíme rychlé vyhledávání autobusových spojů. A nakonec se můžete stát členy právě založeného Mercury Clubu. Na začátek vám s předstihem budeme posílat upozornění na akce, slevy – prostě dění v Mercury, které byste si neměli nechat ujít. Ale to je opravdu jen začátek – během roku budou totiž členové získávat další výhody a budeme pro ně vymýšlet spoustu atraktivních nabídek. A co z toho všeho plyne? Snad se to dá lehce vyjádřit sloganem webových stránek – že Mercury je prostě nebe na zemi.
MERCURY KNÍŽKA MERCURY MÁ PRO KAŽDÉHO NĚCO
Rodin a Maturanti
Za každý nákup nad 500 Kč dostanete šanci vyhrát velký dárek přesně pro vás. S rodinou se podíváte k moři, děda s babičkou si užijí pobyt all inclusive v lázních, středoškoláci získají maturitní ples snů a školáci zažijí ten nejlepší školní výlet. Po celý rok pak máme nachystanou kopici dárků. Soutěžte s Mercury a splňte si sen.
www.mercurycentrum.eu
Senioři
mercury magazín
zábava rodina
35
Osudová a hloupý jezdec To ráno Osudného dne jsem měl zvláštní pocit. Tenkrát jsem nevěděl, jestli to bylo varování, nebo předzvěst něčeho krásného. Každopádně na to vnitřní napětí - horko, zima, stres a pohoda v jednom - nikdy nezapomenu. Akorát nevím, když se mi ještě někdy tenhle stav vrátí, jak budu zase reagovat... Vykopal jsem se tedy z postele, umyl, obléknul, vypil svůj ranní šálek kávy s mlékem, do něhož jsem si namáčel croisant ze včerejška a spěchal do kanceláře – jako každé ráno mi to trvalo déle, než jsem chtěl. Přes den se nic zvláštního nedělo. Schůzky, telefonáty, nucení zaměstnanců do práce. Je to divný čas, ten před Vánoci. Lidem se už moc nechce dělat, naopak klienti mají pocit, že doženou celý rok. A k tomu ta jejich prapodivná touha, že Nový rok musí začít s čistým stolem. Taková blbost, ale pro mou firmu slušné žně - což mi vždycky nezapomene připomenout můj daňař. Po osmé večer už jsem toho měl dost, záda bolela jako čert, vypnul jsem tedy počítač, zhasnul, zamknul a nasednul do auta s cílem domov. Ačkoliv to mám do práce kousek, vlastně jen deset minut pěšky, každý den jedu autem sem a tam. Další ze záporů této doby – všechno musí být rychle. A já se rychle přizpůsobil, asi jako každý. Ani nevím, proč jsem nejel po hlavní silnici, touto dobou v tomhle městě už tu chcípnul pes, všichni sedí před televizí u seriálů, táta lahváče v ruce, máma chroupe přepalené levné chipsy a ani spolu nepromluví. Ale zpátky ke mně. Vzal jsem to tedy
vedlejšími uličkami, možná, abych se podíval, jak staré město, zdevastované nulovými rekonstrukcemi po několik desetiletí, zase získává svůj lesk a původní funkci, bydlení novodobých měšťanů. Nevím, jestli jsem nedával pozor, ale najednou rána a postava z haupny mého vozu v mžiku mizí kdesi ve tmě. Okamžitě jsem zastavil a začal rychle dýchat, všechno se kolem točilo. Těch pět vteřin vypadalo jako hodina. Rychle jsem vyběhl před auto, kde na zemi ležela obličejem dolů žena. Opatrně jsem ji otočil, žila. Byla jen v šoku, ale ihned komunikovala a vstávala na nohy. To bylo dobré znamení, nebude to tak zlé. Přesto jsem chtěl zavolat sanitku - vím, co je moje občanská povinnost. Ale ona mne hned zarazila, že jí nic není, jen jestli bych ji odvezl domů, že už na ni čekají rodiče a jistě mají strach. Teprve teď jsem si všiml, že je to krásná mladá holka. Snad úleva, že je v pořádku, snad strach z dalších procedur na policii, snad… prostě jsem ji ochotně pomohl do auta a odvezl domů. Věděl jsem, kde bydlí, přítele nemá, což jsem zjistil cestou - denně komunikuji s tolika lidmi, že mi nedělá problém z nich vytáhnout i to nejintimnější - takže za pár
dnů stojím zase před dveřmi a zvoním. Přijde mi otevřít ona, snad ještě krásnější, než tu noc. Vyšli jsme si spolu do kavárny, pak na večeři a nakonec skončila u mne doma. Ani mi nebylo podezřelé, že to šlo všechno tak rychle – v tomhle jsem asi typický chlap a ne byznysman, který je opatrný v každé situaci. Ráno jsem se probudil, ale ona tam nebyla. A nebylo tam víc věcí, zvláštní, že většinou hodnotných. Já vůl, bylo mi, jako kdybych měl kocovinu. Ale budu to řešit odpoledne, teď musím do firmy (schůzky, telefonáty, nucení zaměstnanců do práce... nepsal jsem už to?). Vím, kde bydlí, tak to nebude tak těžké. Jenže bylo. Před obědem se ve firmě objevili dva policisté, klepeta a už jsem pochodoval do jejich auta. Teď koukám na východ slunce skrz mříže a přemýšlím, který z právníků – kamarádů mě z toho dostane. Měla to perfektně vymyšlené, byl jsem normální kavka. Skočila mi pod auto, skočila mi rychle do postele, obrala a pak udala – prý jsem z místa nehody ujel, prý ji našel až táta a prý si vzpomněla na značku auta, které ji porazilo. Příliš mnoho „prý“, ale to mi moc nepomůže…
Tajenka (islandské přísloví): Zbabělec nikdy nesvede hezkou ženu
19 34 49 55 9 39 26 42 30 68 47 50 38 31 41 62 56 46 35 29
73
71
OBLEČENÍ & MÓDA
72
ACCESSORIES ADESSA ATLANTIC BIJOU BRIGITTE C&A C&A CONBIPEL CROPP TOWN CROSS JEANSWEAR ESOTIQ HELLY HANSEN MARMARON NERS OP PROSTĚJOV ORSAY PAPION PIMKIE TAKKO TRIUMPH VABBI
3. N P
a u t o b u s o v é ná dr a ží 32 33 34 36 37 38
29
31 30 65 66 67
35
63 64
62
57
60 61
3
2. N P
1 4
24 8
24
5 3
10
6
7
23 22a
2 16 17 11
12
14
15
19 20 18 21
BAŤA CCC BOTY CZECH RENO OBUV VISTO FOOTWEAR
FORNETTI HYPERNOVA
COCCODRILLO POMPO
FORTON DECCO HOLANDSKÉ KVĚTINY KOUZLO DOMOVA
22b
13
9
8
1. N P RESTAURACE, KAVÁRNY 69 10 58 68 61 72 32 57 59
BLUE MERCURY BAR COFFEE & CO DOBRÉ BISTRO FRUITISIMO GAZA CAFE GUTY MERCURY BAR MONDO PIZZA PATATAS FAST FOOD
ZVÍŘATA 14
DOMÁCNOST, DEKORACE 63
46
44
39
PRO DĚTI 17 27
47
DATART HRÁČ - PRODEJ VIDEOHER
POTRAVINY 45 1
48
45
42
41
40
ALPINE PRO ENVY GILD HERVIS SPORT HOŘÁK TRADING HUMI OUTDOOR
OBUV 48 28 40 51
52 51 53 50 54 49 55
68
ELEKTRO 5
58 56 59
69 70 43
SPORT 36 64 44 4 37 60
25
26
27
28
SUPER ZOO
SLUŽBY BALL FANTASY - BALÍCÍ SLUŽBA 20 ČESKÁ POJIŠŤOVNA 22a ČSAD JIHOTRANS 22b MHD 21 ČSOB 70 DENÍK 23 GRAND OPTICAL 12 KADEŘNICTVÍ KLIER MARINER PLUS SPORT 13 BAR HERNA 16 TELEFONICA O2 TIME OUT 33 - DĚTSKÝ KOUTEK 73 ÚSCHOVNA ZAVAZADEL
KLENOTY 7 53 43
CORIAL GOLD MEISTER PLANEO QUICK TIME
TOALETY
2
TABÁK 11 71
GECO TABÁK GECO TABÁK
BEZBARIÉROVÉ TOALETY ESKALÁTOR VÝTAH BANKOMAT TELEFON
KNIHY 18
LEVNÉ KNIHY
DROGERIE, PARFUMERIE, ZDRAVÍ 15 6
SCHLECKER + LÉKÁRNA PARFUMERIE DOUGLAS
Japonská firma CITIZEN je největší výrobce hodinek na světě a její roční produkce se počítá ve stamilionech kusů. Tyto hodinkové strojky používá řada výrobců zvučných jmen. Citizen jako první použil pro pohon hodinek ekologicky naprosto čisté zdroje: světlo, pohyb, teplo lidského těla… Proč právě Citizen? Hodinky Citizen sází na tradici, kvalitu a inovaci. Výrobce klade důraz na vývoj technologie pohonu Eco-Drive, která nemá na trhu konkurenci a u níž neustále zlepšuje její užitné vlastnosti. Co je to Eco-Drive? Systém pohonu Eco-Drive byl firmou Citizen vyvinut a patentován před 11 lety. Vzhledem k tomu, že je pohon Eco-Drive v hodinářském světě ojedinělý a nemá konkurenci, většina nových modelů je tímto systémem vybavena. Rostoucí počet zákazníků, kteří Eco-Drive sami vyhledávají, to jen dokazuje. Citizen Eco-Drive. Jsou k nezastavení. Stejně jako lidé, kteří je nosí. Hodinky Citizen získaly oblibu pro svoji kvalitu, přesnost a design. Firma nabízí stále víc klasických společenských, sportovních i vysoce profesionálních potápěčských hodinek extrémně odolných. Jak pracuje Eco-Drive? Sluneční světlo i umělé osvětlení prochází sklem a číselníkem hodinek. Solární článek pod nimi přemění světelné záření na elektrickou energii, uchovává ji v akumulátoru, který hodinky pohání a při běžném používání je neustále dobíjen po celou dobu životnosti. Použití titan-lithiového akumulátoru umožňuje nashromáždit energii k pohonu na 6 – 60 měsíců bez dalšího dobíjení.
Dámské hodinky CITIZEN EW9460-58D kolekce PALIDORO Eco-Drive Konec výměny baterií cena 11 900 Kč
Pánské hodinky CITIZEN AS2031-57E kolekce PILOT RADICONTROLLED Eco-Drive Konec výměny baterií automatické nastavování přesného času otočný prstenec k leteckým výpočtům šroubovací zadní víko a korunka bezpvečnostní zadní víko a korunka bezpečnostní přezka náramku vodotěsnost 20 bar titan cena 25 200 Kč
Hodinky CITIZEN Eco-Drive v hodnotě 15 000 Kč od nás získal vítěz Budějovického Mercury maratonu
Hodinky a šperky pro Vás...
