6
Březen
Vlajka pro Tibet
Velevážení čtenáři, právě otevíráte březnové číslo, které se obšírně věnuje Tibetu. Téma souvisí s 10. březnem, tedy dnem, kdy nejenže vychází náš časopis, ale také je Mezinárodní den Tibetu, kdy se také na naší škole vyvěšuje vlajka tohoto Číňany anektovaného území. Brzy by mohlo být jedno anektované území jen několik stovek kilometrů od našich východních hranic. Nebude to tentokrát obsazeno komunistickou, avšak postkomunistickou zemí, kde však stále jsou mnohé relikty z let 1917 – 1991, kdy tato ideologie ničila vše, co jí přišlo do cesty. Jistě jste uhádli, o jaké země se jedná. Ukrajina se, byť za cenu násilí, dokázala vymanit z nadvlády Ruska, státu, kde je autoritářský prezident Putin a stejně jako za dob komunismu velké rozdíly mezi bohatými a chudými. Pod záminkou ochrany Rusů na Krymu, takzvaným „znormalizováním poměrů“ nebo také Putinem nazývaným humanitární pomocí, obsazuje Ukrajinu. Byl prý dokonce pozván Janukovyčem. Jsem jediný, komu to připomíná bratrskou výpomoc z 21. srpna 1968? A ještě jedna paralelní rovina – pokud by v Rusku byl zaveden lustrační zákon, Putin, který může Evropu uvést do války, by se do funkce prezidenta nikdy nedostal. Byl totiž členem KGB a KSSS.
Jirka Šplíchal – šéfredaktor
Šéfradaktor Jiří Šplíchal Redakční rada Martin Kmoch Vojtěch Novák Petra Pavlíková Radka Smělá Grafika a Web Jiří Jaroš Korektura Radka Smělá
Vlajka pro Tibet Každý rok 10. března se věší tibetské vlajky na školy nebo radnice. Je to tzv. Den práv Tibetu. Vyvěsí se vlajky, lidé si připomínají událost, která se stala v roce 1959. Ale dřív, než vás seznámím s událostmi v tomto roce, bych chtěla vyzdvihnout pár důležitých mezníků, které v následujících událostech sehrály velkou roli. Konflikt Číny a Tibetu přetrvává po dlouhou dobu. Vyhrotil se však v roce 1950, kdy Čínská armáda vstoupila na území Tibetu. Mao-ce-tung dal pobít všechny odpůrce a ostatním obyvatelům dal lekci ze socialismu. Skončilo to sedmnáctibodovou dohodou, která přivedla Tibet pod čínskou správu, tudíž zrušila tibetskou autonomii. Čína si začala podrobovat Tibet, ale jim se to po čase přestalo líbit. V roce 1956 propukl ozbrojený odpor Tibeťanů. Byl však potlačen – Číňané bombardovali buddhistické chrámy, mučili a zabíjeli vězně nebo nutili děti, aby vystříleli vlastní rodiče. Nakonec se pokoje přesunuly do hlavního města – Lhasy. To se stalo již zmíněného roku 1959. Tibeťané se dozvěděli o záměru Číňanů - zabít dalajlámu. Proto se seběhli okolo chrámu a modlili se za něho. Politické vedení na 14. dalajlámu Tändzina Gjamccho naléhalo, aby utekl do Indie a vládl z exilu. Dále pořád do města přicházeli ozbrojení odpůrci. Čínská armáda opět zasáhla – jenže teď to bylo mnohem krutější. Bombardovali a odstřelovali Tibeťany těžkými zbraněmi. Neozbrojení (nebo pouze nějakými malými pistolemi) Tibeťané proti nim neměli šanci. Dalajláma konečně dospěl k rozhodnutí, že musí opustit Lhasu. V převleku uprchl do Indie – do města Dharamsala, kde později založil tibetskou vládu a kam za ním přišlo až 80 000 Tibeťanů. Povstání tedy bylo rychle a tvrdě potlačeno. Při této tragické události zemřelo okolo 90 000 lidí. Další byli mučeni a pronásledováni. Bylo zničeno mnoho klášterů, a velký počet Tibeťanů musel odejít a opustit zemi. Dnes je Tibet více otevřen turistům a má sympatie většiny evropských států, ale jinak se bohužel nic nezměnilo. Do projektu Vlajka pro Tibet se v letošním roce podle statistik zúčastní 562 obcí, měst, městských částí, magistrátů, krajů a 70 škol. Tibetská vlajka byla stanovena jako oficiální až v roce 1955 14. dalajlámou. Po povstání v roce 1959 byla na území Čínské lidové republiky zakázána. Výjimkou je pouze Hongkong. Nakonec bych Vám ráda poskytla vysvětlení tibetské vlajky: Uprostřed vlajky je bílá zasněžená hora pod tmavě modrým nebem symbolizující Tibet, na jejímž vrcholku září žluté slunce symbolizující radost ze svobody, blahobyt a duchovní a materiální štěstí všech živých bytostí v Tibetu. Za sluncem je šest červených pásů zastupujících původních šest kmenů Se, Mu, Dong, Tong, Du a Ra, které jsou považovány za předky Tibeťanů. Kombinace těchto pásů s barvou oblohy symbolizuje nepřetržitou ochranu duchovních nauk a světského života. Před horou stojí dva sněžní lvi s plápolající hřívou reprezentující sjednocení duchovního a světského života. Ve svých zdvižených tlapách drží tříbarevný drahokam, který představuje Buddhu,dharmu a sanghu. U jejich nohou leží dvoubarevný drahokam symbolizující správné etické chování založené na deseti buddhistických ctnostech a šestnácti způsobech lidského chování. Vlajka je ze tří stran žlutě lemována. Toto lemování představuje zlato jako symbol Buddhova učení. Strana bez lemu pak vyjadřuje otevřenost Tibetu vůči nebuddhistickému učení. Jestli Vás toto téma zajímá, doporučuju shlédnout krátký dokument na stránkách: http://www.stream.cz/slavnedny/568287den-povstani-v-tibetu-10-brezen Zdroje: http://nachod.zeleni.cz/8244/clanek/10-brezna---vlajka-pro-tibet---den-prav-tibetu/; http://www.tibinfo.cz/rubrika.php?id=47
Radka Smělá
Životopis Jeho Svatosti - 14. Dalai Lama Civilním jménem Džampal Ngawang Lozang Ješe Tändzin Gjamccho Tibetský Dalai Lama (anglický přepis; český přepis - dalajláma) je dnes velkou morální a etickou autoritou. Vzpomeňme například na návštěvu Dalai Lamy v roce 2013 na pražském Fóru 2000. Dokazují to i dny. Nevím jak vy, čtenáři, vnímáte působení Dalai Lamy v politice. Já sám jsem postřehl, že Jeho Svatost měla být v druhé polovině února přijata Barackem Obamou v Mapové místnosti Bílého domu (jedná se o prostory, kde jsou přijímány „soukromé“ návštěvy). Osobnost Dalai Lamy je velmi zajímavá a specifická. Za těch pár dní, co jsem měl k nastudování několika publikací, které jsem sehnal, jsem si utvořil velmi přesný obraz o Jeho Svatosti. Vždy na mě působil jako člověk, který nechce násilí a to, co jsem se dočetl, pouze mé teorie utvrdilo. Zpět ale k Dalai Lamovi. Dalai Lama se narodil 6. 7. 1935 ve vesničce Tagccher (provincie Amdo – Číňany přejmenovaná na Čching-chaj). Ve dvou letech jej rozpoznali mniši jako převtělení 13. Dalai Lamy. Do svého úřadu byl uveden v listopadu 1950. Během nepokojného března roku 1959 se Dalai Lama, ačkoli bych to vůbec nečekal, snažil zklidnit situaci v Tibetu. Velmi dobře totiž věděl, že pokud by se lidí vzbouřili, vedlo by to k prolévání potoků krve. Toto také souvisí s Buddhismem, jehož hlavním představitelem v Tibetu je Dalai Lama. Buddhismus je založen na neubližování všemu živému – už z tohoto důvodu se Dalai Lama chtěl vyhnout krveprolití. Navíc, jako každý dobrý vůdce svěřeného lidu nechtěl, aby se země, kterou miluje, změnila v hřbitov. Bohužel Dalai Lama neuspěl a v zemi vypuklo povstání, v kterém zahynulo 87 000 členů tibetského odboje. Zde bych se vrátil ještě k jedné podivuhodné události – Tibet měl v roce 1949 (před obsazení vojskem ČLR) cca 8 000 armádu. Velikost Tibetu je asi 2,5 mil. km2 (pro porovnání je to cca 31,5 Českých republik), ale Československo zmobilizovalo v roce 1938 přes 1 milion mužů. Dalai Lama v březnu 1959 utíká spolu s celou vládou ze země. Za měsíc došli do indického města Dharamsala. Zde se postupně kolem Dalai Lamovy osoby shromáždilo přes 80 000 uprchlíků z Tibetu. Zároveň se je zde mnoho svědků bestiality, kteří doslova na vlastní kůži zažili „blahobyt“, který celou dobu od obsazení hlásá čínská strana. Dalai Lama se nyní přes 50 let věnuje snaze vrátit do své země demokracii. Exilová vláda v Dharamsale napsala několik dopisů Valnému shromáždění OSN, kde popisuje, jak, podle její verze, došlo k invazi. Na tyto dopisy ale Valné shromáždění OSN nereagovalo i přes poměrně velký mezinárodní tlak.
Dalai Lama se sešel s mnoha významnými politickými hráči této planety – např. s Barackem Obamou, Georgem Bushem, Pavlem VI., Janem Pavlem II (ten mu udělil i vysoké americké vyznamenání). Z Čechů by se dal jmenovat pan prezident Havel, který jako jeden z prvních na světě pozval Dalai Lamu na oficiální státní návštěvu. Dalai Lama se pravidelně účastní Fór 2000, které založil Václav Havel a po jeho úmrtí je organizuje Dagmar Havlová. Dalai Lama dodnes sídlí v Dharamsale. Podílel se na založení komplexního tibetského vzdělávacího programu (v naší terminologie od mateřských školek až po vysoké školy). Nutno podotknout, že ten, kdo má zájem naučit se tibetsky necestuje do Tibetu, ale právě do Dharamsaly. Toto platí i o samotných Tibeťanech, kteří svou zemi dodnes neopustili. Výuka Tibetštiny v Tibetu je díky zásahům vládnoucí čínské junty tak zdecimovaná, že tibetsky se v Tibetu nenaučíte vůbec. Dalai Lama byl za své mírové snahy oceněn v roce 1989 (všimněte si schody s naší Sametovou revolucí – asi jen vedení Boží) Nobelovou cenou míru.
Zdroje: Wikipedia.cz Úřad pro informace a mezinárodní vztahy Tibetské exilové vlády v Dharamsale. Pravda o Tibetu. 1. České vydání. Přeložila Lucie Ryntová. Praha: nakladatelství Lungta, 1999, IBSN – 80-902650-0-6
Petr Tesař
Tibet Tématem pro toto číslo je „Vlajka pro Tibet“. Proto jsem se Vás rozhodla krátce seznámit se státem Tibet. Tibet je historické území ve střední Asii. Z velké části se rozkládá na Tibetské náhorní plošině a jeho průměrná výška dosahuje přibližně 4 900 m n. m., proto se Tibetu někdy říká „střecha světa“. Hlavní město: Lhasa (je tam palác Potála a Norbulingce – byli tradičním sídlem dalajlámy, dokud neodešel do exilu) Počet obyvatel: přibližně podle odhadů 5-6mil Státní zřízení: do roku 1951 samostatným státem, dnes pod okupací Číny Úřední jazyk: tibetština, čínština
Něco z historie: Asi před 15 000 lety byly první zmínky o Tibetu. Odborníci se domnívají, že Tibeťané patřili ke kočovným kmenům ze severu, které migrovaly ze středovýchodní Asie jihozápadním směrem. Kmeny se přesouvaly k řece Brahmaputře, a poté na Tibetskou náhorní plošinu, kde se usadily. Přidali se k nim pastevci, kteří bydleli vysoko v horách. Tibeťané se naučili obdělávat půdu a tím postupně vznikala tibetská civilizace. Na území osídleném Tibeťany se našlo několik pravěkých sídlišť. Nálezů je však málo a jsou roztroušeny ve velkém prostoru. K zajímavostem patří především soustavy menhirů, stojící v západním Tibetu. Do roku 1910 patřil Tibet do území s nadvládou dynastie Čhing. V Roce 1911 byl vyhlášen nezávislým státem v čele s dalajlámou (u nás něco jako prezident). Čína toto bohužel oficiálně neuznala a v roce 1949 si začala činit nároky na území Tibetu. V roce 1950 byla vyslána čínská armáda na území Tibetu s cílem podmanit si toto území a připojit ho k Číně. Číňané už dlouho tlačili na Tibet a ničili jeho přirozenou kulturu. Tibet je musel poslouchat, jelikož měl chudý lid, který proti tomu nic nezmohl. V roce 1951 odvezli z Tibetu úředníky do hlavního města Číny - Pekingu, kde pod nátlakem donutili stranu Tibetu podepsat sedmnáctibodovou smlouvu o mírovém osvobození Tibetu. Tím tedy přijali vládu Číny – číňané obsadili Lhasu. Tibeťanům však došla trpělivost a v roce 1959 tibetský lid povstal proti Číně. Povstání však bylo krvavě potlačeno čínskou armádou. Dalajláma s asi 100 tisíci obyvateli utekl do exilu a to do Indie. Zůstal tam dodnes.
Tibet a jeho obyvatelé: Tibeťané jsou po celém světě známí svou svébytnou kulturou - zejména tibetskou formou buddhismu, který po staletí lákal cestovatele do této těžko přístupné země. Podle posledních věrohodných údajů dnes žije na území Čínské lidové republiky přibližně 5 milionu Tibeťanů. Po okupaci Tibetu statisíce uprchly do exilu, zejména do Indie, kde dnes žije i světský a duchovní představitel Tibetu - dalajláma. Buddhismus: Buddhismus není náboženství v pravém smyslu tohoto slova, protože nevěří v boha stvořitele, boha, který všechno řídí. Spíše je to nábožensko-filozofický systém a určitý způsob života, určitý morální kodex. Zvláštní zvyky: V Tibetu se jedí psi, jsou považováni za úplně normální jídlo. Naopak kráva je posvátným zvířetem a její maso by nevzali do úst. Když Tibeťané vystoupají na nějakou horu, připevní tam na strom obdélník barevné látky s motlitbou nazvanou „větrný kůň“ – slouží k tomu, aby se motlitba nemusela pořád opakovat, ale vítr ji „rozfoukal“ z hory do celé země. Rodiče často dávají dětem jména, které vyjadřují lidské vlastnosti např. Džigme – nebojácný, Ješe – moudrost. Nebo přírodu např. Ňima – slunce, Dawa – měsíc, ale také jména z buddhismu jako např. Norba – klenot, Dorba – ochránkyně.
Zdroje: http://www.cesky-jazyk.cz/slohovky/odborne-referaty/tibet.html, http://prezi.com/1rlqsoapojf/referat-tibet-zemepis/, http://antiskola.eu/cz/referaty/12001-tibet, http://referatyseminarky.cz/tibet-1/
Nikol Kopecká
MÓDA A OBLÉKÁNÍ V TIBETU aneb NOSÍ SE VŠUDE STEJNÉ OBLEČENÍ?? Téma tohoto čísla za měsíc březen bude Vlajka pro Tibet. Ráda bych Vás proto seznámila alespoň trochu s módou a oblékáním v Tibetu. Tibetské oblečení vyjadřuje nejen návyky, ale také historii, víry, a charakter místních lidí. Tradičně se tibetský oděv skládá hlavně z košilí a tzv. hábitu. Muži obvykle nosí bílé košile s vysokými límci, zatímco ženy nosí růžové košile bez límců.
Tibetské roucho Tradičním tibetským oblečením, které je možno vidět zejména na venkově, je čupa. To je dlouhý, až po kolena sahající kabát, který má široké a dlouhé rukávy - dokonce mnohem delšími než ruka. Čupa se nosí kolem pasu a je stažená několikrát omotaným kusem látky. Kabát je tak velký, že jeho horní část někdy slouží i jako batoh nebo taška, kam se můžou uložit nějaké drobnější předměty, které jsou nezbytné pro každodenní život. Na Tibetské náhorní plošině je velice krutá zima, proto je zde velmi oblíbená čupa z ovčí kůže, která je chrání před chladem. Ženy nosí mnohem delší čupu než muži. Podle zdobení těchto čup bylo možno rozeznat společenské postavení. V postavení hrály velkou roli šperky, které nosili jak ženy, tak muži.
Tibetské mnišské roucho Mnišské roucho se skládá celkem z pěti částí. Ale pozor! Pokud si myslíte, že je možné potkat mnicha v kalhotách, tak se mýlíte. Nosí totiž pouze sukně, jejíž části se nazývají: • ngolän - žlutá blůza, top bez rukávů(to je pořád k tý blůže nebo je blůza a ještě top?), který by se měl každý den prát •
tögö - červenožlutá blůza z bavlněného plátna
•
zän - tmavočervený přehoz kolem ramen
•
šamthab - široká suknice až na zem
•
kerag - tkaný opasek Roucho se dá pořídit i v České republice. Cena se pohybuje kolem 1700 Kč.
Zdroje: http://www.tibetvbrne.cz/tibetske-mnisske-roucho-p.aspx [25.2. 18:45] http://czech.cri.cn/381/2010/05/22/1s110813.htm [26.2.2014 16:30 ] http://www.amazingtibettravel.com/about-tibet/tibetan-people.htm26 [26.2.2014 16:30 ] https://www.google.cz/search?espv=210&es_sm=93&biw=1366&bih=667&tbm=isch&sa=1&q=tibet+m%C3% B3da&oq=tibet+m%C3%B3da&gs_l=img.3...4193.8168.0.8296.6.5.1.0.0.0.146.534.3j2.5.0....0...1c.1.35.img..5. 1.145.RnfjOlCeTKQ [26.2.2014 16:30 ]
Hana Vojtová
Rozhovory s Vojtou a Rudou Rozhovor s paní učitelkou Jonešovou Tématem aktuálního čísla časopisu je Vlajka pro Tibet, proto jsme si pro vás připravili rozhovor s organizátorkou tohoto projektu u nás na škole paní učitelkou Šárkou Jonešovou.
Ruda: Jak se naše škola do tohoto projektu zapojuje? P. uč. Jonešová: Vyvěšením vlajky na budovu školy 10. března, přednáškou o Číně, případně o Tibetu nebo Dalajlámovi a také výukou v rámci zeměpisu. Novinkou letošního roku je fairtradová kavárna, kde bude promítnut film s tématikou Tibetu a a života Dalajlámy.
Vojta: Kolikátým rokem se škola v tomto projektu angažuje? P. uč. J.: Čtvrtým rokem. To byste neřekli že? Ale první rok jsme neměli vlajku a se součastnou oktávou jsme tehdy pouze vytvořili vlastní tibetskou vlajku.
R: Jak hodně bylo složité sehnat vlajku Tibetu? P. uč. J.: Vůbec to nebylo složité. Bylo to velmi jednoduché. Koupili jsme ji na internetovém obchodě lungta.cz. Stála asi 300Kč. plus poštovné.
V: Myslíte si, že se dá anexe Tibetu připodobnit k situaci na ukrajinském Krymu? P. uč. J.: Tak zaprvé nejsem politolog, to znamená, že se mi to špatně soudí. Nicméně bych to asi úplně nepřirovnávala. Společným prvkem je agresivní, násilný způsob řešení. Rozdílné je například to, že Tibeťané stáli proti čínským zbraním.
R: Jsou nějaké další projekty, které byste chtěla na škole realizovat? P. uč. J.: Realizujeme i jiné projekty v rámci Člověka v tísni, těch projektů děláme asi již dost. Možná bych trochu chtěla, abychom víc vyjížděli na festival Jeden svět, který právě probíhá. To se nám nedaří, ale to mohou studenti sami vyhledávat.
Děkujeme za rozhovor.
Rozstřel: 1) Kiwi, voda, nebo meloun? Voda, Kiwi moc nemusím a meloun jenom v létě. 2) Pivo, víno, nebo čokoládový párty likér? Vino, je nejméně kalorické. 3) Voda, oheň, nebo vítr? Voda, větru i ohně se bojím. 4) Karel, Julius, nebo Johnny? Karel, napadl mě Čapek. 5) Rockový koncert, divadelní představení, nebo sledování napínavého fotbalového utkání na stadionu? Fotbalové utkání určitě ne. Rockový koncert a divadlo je nastejno, ale teď bych momentálně šla na nějaký rockový koncert.
Rudolf Požár a Vojtěch Novák
Ukrajinská krize Mnozí z nás v posledních dnech znepokojeně sledovali dění na Ukrajině. Jak je možné že tento poměrně poklidný protest přerostl v pouliční válku s téměř stovkou obětí? Jelikož jsem tyto události pečlivě sledoval a náš časopis se chce vyjadřovat k aktuálnímu dění ve světě, rád bych vás seznámil se svým názorem. Protesty začaly, poté co ukrajinská vláda zrušila podepsání asociační dohody s EU a místo toho rozšířila spolupráci s Ruskou Federací. Do ulic vyšli protivládní demonstranti, shromažďovali se na kyjevském náměstí Nezávislosti. To se stalo centrem dění všech následujících událostí. Ze začátku to byly poklidné demonstrace, pořádali se koncerty, projevy a podobné akce, kterých se zúčastnily desetitisíce lidí. V řadách vládních odpůrců se ale objevili vládní provokatéři, kteří začali rozbíjet výlohy a ničit auta, čímž chtěli demonstranty diskreditovat. Ale nejen oni demolovali ulice. Mezi demonstranty byla i malá část extremistů, ničící výlohy. I přesto že se od nich opozice distancovala, vláda, kterou někteří připodobňovali ke komunistické totalitě v období normalizace, začala protesty potlačovat pomocí policejních těžkooděnců. Demonstranti se ale nechtěli vzdát. Začali se vyzbrojovat všemožnými chrániči, přilbami, vyrábět štíty ze dřeva, a stavět barikády. Situace se začala vyostřovat, stáli proti sobě policejní jednotky se slzným plynem a demonstranti s molotovovy koktejly. Docházelo ke srážkám obou stran, při kterých bylo mnoho lidí zraněno a přicházely i první oběti na životech. Kyjevské ulice byly v plamenech. Mezi demonstranty se stále motaly provládní maskované bandy, které celou situaci zhoršovali. Revoluce se rozšířila i do ostatních měst a Ukrajina se rozdělila na dva tábory. Východní podporující režim Viktora Janukovyče přikloněný k Rusku a západní tábor přiklánějící se k opozici v čele s Vitalijem Klyčkem, který se chce začlenit do EU. Násilí stále gradovalo. K největšímu masakru došlo dne 20. 2. 2014, kdy vládní ozbrojené složky začaly střílet do protestujících. Zemřelo 75 lidí. Střelné zbraně se ale používaly na obou stranách a mrtví byli i z řad policistů. To otřáslo celým světem a mnoho politiků z celého světa tlačilo na ukončení násilí. Evropská unie zavedla i cílené sankce proti Janukovyčovým lidem, což Rusko odsoudilo. Ozbrojené složky se stáhly a opozice obsadila Kyjev a mnoho jiných měst. President Janukovyč utekl do Ruska. Vypadalo to, že situace se uklidnila, a že volby zajistí zase pořádek. Objevil se ale další problém. Na Krymu vznikla iniciativa, která chce toto území začlenit do Ruské Federace. Rusko zmobilizovalo armádu a jsou domněnky, že chce anektovat Krym, kde se nachází i základna černomořské flotily. Podle mých odhadů se to stane a Krym se připojí k Rusku. I přes odpor ostatních velmocí tento akt projde. Myslím, že to bude Putinovi stačit a ambice na zisk celé Ukrajiny mít nebude. V Ukrajině proběhnou volby, ve kterých jen o fous vyhraje opozice. Vitalij Klyčko se stane prezidentem, ale to už jsem hodně popustil uzdu své fantazie. Nikdo neví, co se bude dít. Doufejme jen, že se situace změní k lepšímu. Pokud vás také tato problematika zajímá, doporučuji navštívit internetové stránky České televize, kde je spousta článků a informací.
Rudolf Požár (28.2 2014)
Everyone has limits - not everyone Accepts them. Je neděle 14. 10. A.D. 2012, 17 hodin 30 minut. Obří heliový balón stoupá k obloze. Má jediného pasažéra. Bez problémů se zastavuje na výšce 39 044m. A v tu chvíli jediný člen posádky vyskakuje vstříc Zemi.
Felix Baumgartner Co se stalo? Přeskočilo mu nebo balón chvíli poté vybuchl? Nic takového, tento Rakušan jménem Felix Baumgartner skočil zcela plánovaně. Nebyl to zdaleka první zajímavý seskok tohoto muže, který má zaregistrované logo 502. Již dříve seskakoval z velkých výšek, jedním z nejznámějších je skok z pravé ruky sochy Ježíše Krista. Jeho nejvýznamnějším počinem je však bezesporu skok z výšky 39 km. Jeho experiment byl dlouho pečlivě připravován, a tak mohl před seskokem a po přání „Opatruj se“ jeho poradce Kittingera, zasalutovat a skočit dolů. Padal 4 minuty a 19 sekund volným pádem, poté rozevřel padák, a po 9 minutách od skoku už stál na pevné zemi. Při pádu dokonce překonal rychlost zvuku. Překonal tak mnoho rekordů: •
Skok z nejvyšší výšky 39 km
• Nejvyšší dosažená rychlost člověka bez použití techniky 1342.8 km/h (mach 1,24) •
Nejdelší volný pád 36 529 metrů, čas 4:19
• A ještě jeden – Baumgartnerův pád sledovalo v přímém přenosu 8 miliónů lidí. Navíc experiment byl také na vyzkoušení skafandru, který by mohli využívat kosmonauti při případných problémech. Felix se rázem stal velmi slavným, on však řekl, že „tam nahoře se člověk naučí pokoře“. Může nám být vzorem, jak jít za svým cílem a nebát se udělat důležitý krok. Protože kdyby se mu nahoře rozklepaly kolena a zůstal v bezpečí svého balónu, tak tam možná ještě někde lítá jako oběžnice. Pokud se chcete podívat na jeho pád, stačí zadat na YouTube: Felix Baumgartner jump video a najdete mnoho videí.
Jiří Šplíchal
Mandrage Česká rocková kapela založena v Plzni roku 2001 Víťou a Matesem. Oficiální vznik: r. 2004 Členové: Víťa Starý (zpěv, kytara), Michal Faitl "Coopi" (basa), Mates Vorda (bicí), Pepa Bolan (kytara, zpěv), František Bořík (klávesy)
V roce 2005 vydali svoje první, ne moc úspěšné album Říkala, že jí trápí cosi. Prorazili však až se třetím albem Hledá se žena. Stejnojmenná písnička obsadila první místa české hitparády. Díky velkému úspěchu vyrazili na svoje první turné. V roce 2011 skupina oslavila 10 let svého fungování, s tímto výročím bylo spojeno turné Tour 10 let Mandrage po Česku, Slovensku, Velké Británii a Německu. Skupina vydala nové album nazvané Moje krevní skupina a do rádií pustila jako první z alba singl Františkovy lázně. Singl byl pojatý jinak než předchozí písně, bylo přidáno více electra a zvukových efektů. Později vydala i Šrouby a matice. Jejich nejnovější album je Siluety spojené s dalším turné, které bude mimo jiné i 14. března v Pardubicích. Skladby alba Moje krevní skupina: 1.
Šrouby a matice
2.
Františkovy Lázně
3.
Hledá se žena
4.
Už mě víckrát neuvidíš
5.
Punk Rock Song
6.
Mechanik
7.
Na dlani
8.
Kapky proti slzám
9.
Realita
10.
Digitální děti
Nikola Košínová a Hana Ventluková
V tomto čísle se seznámíme s výrazným „pracantem“ u letectva USA,
Curtiss P-40 Kittyhawk Technické údaje: Výrobce: Curtiss Wright Corporation, Buffalo, USA Typ: jednomístný stíhací letoun Motorová jednotka: 1 dvanáctiválcový motor Allison V-1710 s výkonem 765 kW (1040 koní) Rozměry: rozpětí 11,38 m, délka 9,50 m, výška 3,76 m Hmotnost: prázdný - 2439 kg, vzletová hmotnost - 3079 kg Výkony: maximální rychlost 555 km/h, dostup 8534 m, dolet 4988 km, stoupavost 1006 m/min Výzbroj: 6 kulometů ráže 12,7 mm v křídlech (280 nábojů na zbraň) Příslušnost: USA, Velká Británie, Austrálie, Belgie, Bolívie, Brazílie, Čína, Egypt, Francie, Itálie, Kanada, Kolumbie, Nový Zéland, SSSR, Turecko (Údaje platí pro verzi P-40 E) Nasazení: • P- 40 byly poprvé nasazeny v roce 1940 v oblasti Pacifiku (Pearl Harbor). Po útoku na tuto základnu ztrácely Kittyhawky v Pacifiku pomalu význam. Větší využití našly u britských jednotek působících v severní Africe. Uvádí se, že v Africe bylo nasazeno více než 3000 P-40. Byly určené především pro ničení pozemních cílů nepřítele. Dále se účastnil operací na Maltě a v Itálii. • Čínské stroje byly použity roku 1950 k obsazení Tibetu (čínské letectvo snadno ovládlo vzdušný prostor a bohužel vyvraždilo skoro polovinu obyvatelstva Tibetu). •
P-40 byly vyřazeny až roku 1973 v Kolumbii (díky své odolnosti a vysoké rychlosti).
Osobní názor: Myslím si, že P-40 byl sice výkonným strojem (předčil ve své době rychlostí konkurenty z řad nepřítele) ale na druhou stranu mi připadá velice neohrabaný v zatáčkách (pomalá obratnost). Pozitivní prvky pro Kittyhawk byly velice výkonné 12 mm kulomety a v čelním souboji se mu také nemohl nikdo rovnat.
Popis kokpitu P-40 E: 1.
kompas
4.
konektorová skříňka
2.
umělý horizont
5.
ruční hydraulické čerpadlo
3.
zatáčkoměr se sklonoměrem
6.
ovládání klapek chlazení motoru
4.
rychloměr
7.
rozpoznávací světla
5.
výškoměr
8.
destrukční nálož rádiového identifikátoru
6.
variometr
9.
schránka na mapy
7.
plnící tlak
8.
teplota vzduchu v karburátoru
9.
ukazatel teploty chladící směsi
1.
páka ovládání vztlakových klapek
10.
indikátor polohy klapek a podvozku
2.
odhození pum / nádrží pod křídlem
11.
hodiny
3.
ovládání podvozku
12.
otáčkoměr
4.
odhození pumy / nádrže pod trupem
13.
gyroskopický zatáčkoměr
5.
vyvažování směrového kormidla
14.
tlak oleje
6.
vyvažování výškového kormidla
15.
sdružený motorový přístroj
7.
startér
16.
spínací deska
8.
přepínač nádrží
17.
ultrafialová lampa
9.
plynová páka
10.
regulátor palivové směsi
11.
ovládání nastavení vrtule
12.
přepínací palivový kohout
1.
otevírání kabiny
2.
dýchací regulátor
3.
ovládání rádia
Tomáš Trník
Drazí čtenáři, připravili jsme si pro Vás jakýsi seriál úvah o závislosti člověka na přírodě. V následujících číslech časopisu každý z naší třídy představí svoji myšlenku o této problematice. Možná Vám to přijde poněkud zvláštní a po pravdě máte pravdu - není to obvyklý projekt. Inspirace přišla díky našemu domácímu úkolu na ZSV, za který vděčíme paní učitelce Burešové. Vznikla tedy spousta zajímavých textů se zajímavými názory a nám bylo prostě líto, abychom je nechali jen tak ležet. Doufáme, že se i Vám budou líbit.
Úvaha o závislosti na přírodě Při hodině ZSV jsme si přečetli dva velmi zajímavé texty. Byla to řeč náčelníka Seattlea a Deklarace závislosti. Ač byly tyto texty publikovány v různých obdobích a zcela rozdílnými lidmi, hlavní myšlenka je u obou stejná. Lidé by si měli vážit přírody jako nejcennějšího pokladu. Náčelník Seattle ve své řeči říká, že země je naše Matka a myslím, že náš vztah k přírodě skvěle vystihuje. Země nám obstarává jídlo, pití, ale i třeba tolik cenný kyslík. V součastné chvíli se nikdo z nás bez naší modré planety neobejde. Přijde mi, že si to ale spousta lidí ani neuvědomuje, a že se ke své Matce chovají jako nějací puberťáci, co si myslí, že všemu rozumí a všechno dokáží. Je tedy asi potřeba, aby lidstvo dostalo od své Matky přírody pořádně na prdel. Lidstvo se stále vyvíjí. Když se narodilo, tak neumělo, ani mluvit a batolilo se někde v Africe po pralese. Po pár tisíciletích vývoje se odvážilo k prvním krůčkům. Časem se naučilo mluvit a začalo utvářet první primitivní kultury. Tyto primitivní kultury byly s přírodou spjati ještě víc než dnes my. Ať to byly starověké kmeny barbarů v Evropě a nebo indiánské kmeny v severní Americe, vyznávali přírodní náboženství, ve kterých byla země ztotožňována právě s matkou. A kdy během životního vývoje má člověk nejblíže ke své matce? Kdy je matka pro člověka nejdůležitější na světě? Myslím, že se mnou budou mnozí souhlasit, když řeknu, že to je v období dětství. Zkusme si přestavit primitivní kultury jako malé dítě, které se k matce obrací s každou maličkostí a cenní si své matky, protože se nikdy nezmýlí a vždy ráda pomůže. Protože naše civilizace prošla již jakýmsi vývojem, dá se tvrdit, že už je starší než ono malé dítě. A já se domnívám, že je právě v období puberty. Jak už jsem naznačil na začátku. Lidstvo své Matce přírodě přerostlo tak trochu pře hlavu. Všude pohazuje odpadky s tím, že si s tím máma poradí. Demoluje svůj domov, s tím že to Máma opraví. A když lidstvo dostane hlad, tak čeká, že mu Máma dá najíst. Vypadá to, že nám nedochází, že někde musí být hranice trpělivosti, přes kterou když přejdeme, tak se svět velmi rychle zničí. Jak již říkal náčelník Seattle. Lidstvo bez přírody nemůže žít. Pokud zničíme svět, zničíme i sami sebe. Proto pevně doufám, že lidstvo dostane v čas rozum a posune se ve vývoji dál. Doufám, že mu dojdou jeho chyby. Pochopí, že lidé musí žít společně s rodiči ve vzájemné shodě. A konečně si taky uklidí v pokoji a dojdou třeba i na nákup, protože takhle to dál naše Země fyzicky nevydrží. Matka bez dětí žít může, ale my jako lidstvo, jako děti naší Země, bez Matky žít nedokážeme. (Chudáci otcové jsou důležití stejně jako matky, ale jim se takový význam nepřisuzuje. 8-D )
Rudolf Požár
Sport Fotbal: Dva české týmy přežily v pohárové Evropě zimu, proto pro ně začalo jaro již dříve. A to zápasy Liberce s nizozemským Alkmaarem a Plzně se Šachtarem Doněck. První zápas Liberec prohrál 0:1 smolným gólem v závěru, Plzeň remizovala. Odvety již dopadly lépe, Liberci však remíza k postupu nestačila. Zato Plzeň slavila díky štěstí a velké efektivitě výhru 2:1 a senzačně postupuje dál do osmifinále, kde narazí na francouzský klub Lyon. Viktoria tak pod novým trenérem Uhrinem ještě neprohrála ani v přátelském zápase. A ještě jedna věc – již je jisté, že minimálně v sezóně 2015/16 budeme mít 2 zástupce v předkolech Ligy Mistrů. Avšak kdyby se ještě více zdařilo a Češi se dostali v koeficientu na 12. místo, které zaručuje přímý postup do základní části LM. V GL si Sparta udržuje pětibodový náskok před druhou Plzní, po prvním jarním kole je 3. Dukla. Hokej: Extraliga už se pomalu blíží k play off. Sparta stále jasně vede, po 49 kolech je druhá Plzeň, 3. Třinec, na opačném konci je neskutečně se trápící Chomutov. ZOH: Historicky nejúspěšnější olympiáda byla zakončena 23. února. Čeští fanoušci mohou být spokojeni, zisk 8 medailí je na naši zemičku úžasná(úžasná co? ). Hned 5 medailí získali naši zástupci v biatlonu, bohužel však žádna zlatá. Mezi legendy Věru Čáslávskou a Emila Zátopka se dostal, který získal 3 medaile.(kdo získal ty medaile? ) Přitom v 5 letech byl upoután na vozík a měl doživotní zákaz sportovat kvůli chorobě. On však tajně začal sportovat, jeho zdravotní stav se zlepšil a nakonec to dotáhl až ke 2 stříbrným a jedné bronzové v Soči. Další medaile získali Veronika Vítková – stříbrná, Gabriela Soukalová – 2 stříbrné a Jaroslav Soukup – stříbrná a bronzová. Sáblíková tradičně přidala další dvě medaile – Zlatou na 5 km a stříbrnou na 3 km. A poslední medaile je díky zlaté snowboardistce s knírkem
Jiří Šplíchal
Posilování rukou (V tomto díle si povíme něco málo o posilování rukou) Jak správně posilovat ruce? Spouta kluků (samozřejmě i holek) jde na posilování rukou špatnou cestou. V posilovně doslova jen "drtí" cviky na biceps a nevědí přitom, že 2/3 objemu paže je tvořeno svaly tricepsu. Je tedy důležité zařadit do svého tréninku i cviky na triceps! Cviky na ruce: Tlaky s jednoručkami: Lehneme si na šikmou, nohy jsou mírně rozkročeny a chodidla jsou pevně na zemi. Kyčle, ramena a hlava jsou přitisknuté na lavici. Jednoručky uchopte(uchopíme) nadhmatem. Ruce by měli být od sebe více(napsala bych třeba: os sebe dále),(nevim jestli tu má být čárka nebo ne:)) než je šířka ramen. Zvedneme jednoručky, nadechneme se a spouštíme činky dolů, vydechujeme při vytlačování činek vzhůru. Francouzský tlak: Lehneme si na lavici, chodidla jsou od sebe vzdálená zhruba na šířku ramen a jsou celou plochou na podlaze. Uchopíme rovnou činku, lokty jsou v paralelním postavení a předloktím kolmo k tělu. Pomalým pohybem spouštíme držák k čelu. Vzápětí explodujeme nahoru, aby došlo k maximální kontrakci.
Bicepsový zdvih: Postavte(postavíme) se vzpřímeně, nohy na šířku boků či ramen. Činku uchopíme podhmatem do natažených rukou, přičemž dlaně jsou od sebe na šířku ramen. Začněte činku zvedat tak, že pohyb jde obloukovitě před tělem pouze ohybem loktů, které držíte po celou dobu pohybu u těla. Pohyb končí, jakmile se činka téměř dotýká hrudi. Stejným způsobem činku spouštějte zpět.
Radek Dudycha
Recenze Davida a Martina Kmochových z herního světa
Loadout je 3-rd person free-to-play střílečka, volně dostupná ve službě Steam. Ve hře si můžete vybrat, zda budete hrát proti botům (postavy řízené počítačem), nebo proti reálným hráčům. My osobně doporučujeme hrát nejprve proti botům (vyzkoušíte si ovládání atp.). Hráči jsou také daleko vynalézavější, takže je daleko náročnější je „přečůrat“. Potom co se rozhodnete, zda budete hrát proti botům nebo reálným hráčům, vyberete si jeden ze čtyř módů: Death Snatch (klasický death match- každý tým má na začátku kola stejný počet životů; kterému týmu spadne počet životů na nulu jako první, prohrává) Jackhammer (něco jako capture the flag, jenom si týmy, místo vlajky, navzájem kradou obří kladiva, kterými můžete své nepřátele zatlouct do země jako hřebík) Extraction (mód, ve kterém má vždy jeden hráč z každého týmu roli tzv. collectora (sběrače), který má za úkol sbírat modře zářící nerost Blutonium) Blitz (na mapě je vždy 4-7 capture pointů, které mají hráči z každého týmu za úkol zabrat a získat tak body pro svůj tým) Jedním z hlavních taháků je také weapon crafting (zkrátka tvorba vlastní zbraně). „Vycraftovat“ si můžete až milión různých zbraní - od obyčejného samopalu s klasickými náboji, až po ohromný raketomet s 12 raketami plněnými hořlavou látkou. Můžete si také koupit nějaké oblečení za reálné peníze, ale podle nás je to zbytečné, jelikož se dají získat pěkné itemy i bez toho, že byste do hry „vrazili“ svoje jmění.
David Kmoch a Martin Kmoch
Luxi 3. kapitola - Pachotte ,,Můžeš ještě?,'' otázala se Elis Stuarta , ,,já totiž ne. Jsme už myslím dost daleko. Zpomal!'' Stuart se zastavil. ,,No vidíš, že to jde.'' oddychovala zhluboka Elis a opřela se o strom. ,,Kam to koukáš? Jsi snad zhypnotizovaný? Kam to ...'' zarazila se Elis, když ji Stuart popadl za ruku a rychle odvedl za blízký keř, kde ji naznačil aby byla sticha. Otočil se na ni s vyděšeným výrazem. ,,Ten Vlkodlax tu asi nebyl náhodou. Podívej se dozadu. Nevím co, ale něco se tu děje. Něco opravdu divného.'' Rozhrnul křoví aby měla Elis dobrý výhled. Asi dvě stě metrů před nimi stálo velké bojové vozidlo, jehož tvar připomínal hlavu vlka. Okolo něj stálo spousta jiných Vlkodlaxů. Dva mladí čarodějové zaslechli šustění listí a praskot větví. Těsně vedle nich se prořítil poraněný Vlkodlax. ,,Není to ten, kterého jsi ...'' zašeptala Elis tiše. ,,Myslím si, že ano. Zda-li je to opravdu on, tak jsem ve velkém maléru.'' Zděsil se Stuart a snažil se zaslechnout rozhovor mezi poraněným Vlkodlaxem a Vlkodlaxem, který byl ze všech nejvyšší, jeho výška nebylo jediné co Stuarta zaskočilo - jeho srst byla zbarvená doruda a neměl levé oko. Ale bohužel nic neslyšel. Po chvíli čekání co se bude dít zaslechli vytí a zuřivý štěkot. ,,No nazdar, '' řekl Stuart, ,,měli bychom utéct!'' a pohlédl na Elis, která s vyděšeným výrazem v obličeji přikývla. Rychle se zvedli a začali utíkat ''jako o život''. Před sebou zahlédli velké houští, v kterém si mysleli, že se mohou ukrýt. Vběhli dovnitř a utíkali dál. Elis si všimla malého převisu. Poukázala na něj, aby si ho všiml i Stuart a zabočili. Usadili se a pozorně poslouchali. Před sebou spatřili blížící se stvoření, které postavou připomínalo člověka, menšího vzrůstu ale člověka, ale vzhledem spíše zvíře. Drobné stvoření k nim doběhlo a zašeptlo: ,,Pojďte za mnou.'' Elis se Stuartem nevěděli co mají dělat. Mají se nechat zabít rozzuřenými Vlkodlaxi nebo jít kdovíkam s kdovíčím. Zvíře připomínající stvoření je popadlo za ruce a tahalo za ně. Nemělo to žádný efekt, vždyť bylo skoro polovičního vzrůstu. Zvedli se a běželi za ním. Vlkodlaxové už nebyli slyšet, zdálo se, že to vzdali. Asi po deseti minutách běhu se zastavili před malou jeskyní, kde byl zaterasený vchod. Stvoření zalezlo do keře rostoucího vedle vchodu do jeskyně. Už nevylezlo a tak se Elis se Stuartem rozhodli, že se za ním vydají. Keř byl plný ostnů a drobných nepříjemně škrábajících větví. Na konci keřového tunelu se nacházela rozléhající se jeskyně, na jejímž konci byly ozdobně vyřezávané dveře se starobyle vyhlížející lucernou. ,,Tak jdete už?'' ozvalo se malé stvoření, na které málem zapoměli. Oba přikývli a postupovali dál. Stvoření vyndalo s kapsy klíč, otočilo jím v zámku a otevřelo dvěře. Před Elis a Stuartem se otevřela neuvěřitelně vyhlížející hala. Každý čaroděj by si myslel, že je v nebi. Tolik knih a rituálních předmětů. ,,Pěkné, že?'' otázalo se malé stvoření, ,,Ale to ještě není vše. Počkejte ráno až přijde můj Pán. Váš pokoj je po schodech nahoru a první dveře vlevo. Snídaně je přesně v osm.'' dořeklo s přísným výrazem a dodalo, ,,Mimochodem, jmenuji se Pachotte. Dobrou noc''. Elis a Stuart se na sebe podívali s drobným úšklěbkem a když se otočili zpět, Pachotte zde už nebyl.
Jiří Jaroš
