Médium Michaela 2 Vesmírné návštěvy
Libuše Steckerová
Libuše Steckerová
Médium Michaela 2 Vesmírné návštěvy
Knihy Médium Michaela a Médium Michaela 2 – Vesmírné návštěvy, si můžete objednat na adrese: Knihkupectví CZ s.r.o. Dušínova 1787, 664 34 Kuřim telefonicky: tel./zázn.: 543 245 856, mobil: 775 668 682 e-mailem:
[email protected], na internetu: www.alman.cz anebo na internetu: www.eshop.medium-ls.com Doporučte tuto knihu svým přátelům, známým a kolegům. Všechna práva vyhrazena. Bez předchozího písemného svolení vydavatele nesmí být žádná část této knihy reprodukována ani využívána v žádné formě a žádnými prostředky. Copyright © by Libuše Steckerová 2015 All Rights Reserved Typography © Vladimír Ludva Cover © Libuše Steckerová Ilustration © Martin Procházka Published by Knihkupectví CZ s.r.o., Brno 2015 ISBN 978-80-87426-36-4
Obsah
Poděkování ..................................................................................... 6 Co v knize najdete .......................................................................... 7 Úvod ................................................................................................ 9
1. část: Co skrývá vesmír 1. kapitola: Cesty za poznáním .................................. 11
Splněné přání .............................................................................. 12 Co to bylo? ................................................................................... 14 Kdo nás sleduje? ......................................................................... 19
2. kapitola: O planetách a vesmírných návštěvách .... 21 Mimozemské civilizace ............................................................... O planetách, jejichž obyvatelé navštívili planetu Zemi ........ Planeta Sokosa ........................................................................... Planeta Ruy ................................................................................. Planeta Mysirus .......................................................................... Planeta Amiros (Planeta, na které jsem žila) .......................... Planeta mého druhého já Jak předčasně skončil můj výlet do vesmíru .......................... Setkání s mým druhým já ......................................................... 3
22 25 28 39 47 53 57 61
Planeta Pocelius .......................................................................... 65 Planeta Karanta .......................................................................... 76 Planeta Breitol ............................................................................. 88 Planeta Apsolis ............................................................................ 98 Čipy ............................................................................................. 105 Planeta Mars – matka našeho života .................................... 109 Černá díra – bermudský trojúhelník ....................................... 114 Dej lásku své planetě ............................................................... 118 Jak si splnit svůj sen – výlet do vesmíru ............................... 122
2. část: Vše o duších 1. kapitola: Cestování duší ...................................... 125 Lidstvo ztratilo své schopnosti ............................................... Paralelní duše ............................................................................ Cestování duší ........................................................................... Jak má duše poprvé opustila tělo .......................................... Duše záchranáři ........................................................................ Kde se nachází duše zemřelých? ............................................
126 128 134 136 139 141
2. kapitola: Setkání znovu v tomto životě (výběr ze seancí) ...................................................... 145
Budu tvým vnoučetem, mami ................................................. 146 Jak se pejsek Edy znovu narodil ............................................. 150 Petr .............................................................................................. 156
3. kapitola: Kouzla a zázraky ................................... 161
Starodávné rumunské kouzlo ................................................. 162 Starodávné rumunské kouzlo – postup ................................. 166 4
Marika ........................................................................................ 168 Zázraky jsou dílem andělů ...................................................... 172 Jeden ráj pro všechny dobré duše .......................................... 177
5
Poděkování Náš dík patří všem, kteří se podíleli na vzniku této knihy. Především však našim rádcům, učitelům a ochráncům z říše věčnosti. Vážíme si každé vaší pomoci a hlavně lásky, kterou nám dáváte a která nás provází na cestě všemi životy. S láskou a pokorou Líba a Míša Steckerovy
6
Co v knize najdete
1. část: Co skrývá vesmír V první části této knihy se dozvíte vše, co nám skrze médium Michaelu prozradily duše, které již opustily náš pozemský svět. Dočtete se zde o životě na jiných planetách. O planetách, jejichž obyvatelé naši Zemi navštívili nebo navštěvují. Jak se žilo na planetě, která již (díky svým obyvatelům) zanikla a proč se tak stalo. Navštívíme planety, kde žijí bytosti na vyšší, ale také na nižší vývojové úrovni. Budu vám vyprávět, jak má duše dostala svolení cestovat vesmírem a které planety měla dovoleno navštívit, také o návštěvě mé duše na planetě Ruy a o návštěvě planety, na níž se život nejvíce podobá našemu. Jak jsem se setkala se svým druhým já. Planeta Mars – matka našeho života. Jaké má šance naše planeta Země na přežití? A mnoho dalšího…
7
2. část: Vše o duších V druhé části této knihy si budeme povídat o duších, kouzlech, zázracích a pomoci andělů. Dozvíte se o paralelních duších. O cestování duší. O rumunském kouzlu, díky kterému se odrazíte ode dna. Nebudou chybět ani výběry ze seancí, kdy duše zemřelých komunikují s pozůstalými. Jak se pejsek Edy znovu narodil. A mnoho dalšího…
8
Úvod
Už jste se někdy zadívali na noční oblohu? Na ty milióny překrásných hvězd nad námi? Věřím, že při tomto pohledu nás všechny napadají stejné otázky: Je tam někde život? Jestliže ano, jak tedy vypadají ti, co tam žijí? Jsou nám podobní, nebo snad mají dvě hlavy? Co jedí, potřebují jíst a dýchat? Určitě vypadají úplně jinak, než nám dovolí naše fantazie si vůbec představit. Častokrát se mi honily takovéto myšlenky hlavou. Kdo mi odpoví na tyto otázky? To jsem samozřejmě nevěděla. Ani moje děti, když se začaly o toto téma zajímat, netušily, že jednou, za mnoho let, budou znát odpovědi. Samozřejmě že ne na vše, co by chtěly vědět, protože všechno vědět nesmíme. Přesto nám naši milí (z druhého břehu) poodhalili život několika mimozemských civilizací, také těch, které naši Zemi navštívily nebo navštěvují. Kdo to jsou naši milí z druhého břehu, kteří nám předávají všechny tyto informace, jsem vám vysvětlila ve své první knize Médium Michaela. Vám, kteří mou první knihu nečetli, to nyní zkráceně vy světlím. 9
Moje dcera Michaela je mluvícím médiem. Duše zemřelých nebo jiných nadpozemských bytostí nám prostřednictvím média Michaely sdělují informace z druhého břehu. Odpovídají na mé dotazy, ale i na dotazy jiných lidí. Vysvětlují nám, jaký je život po životě, jakou mají možnost nám pomáhat, jaké další životy nás čekají atd. O tom všem je kniha Médium Michaela. Vše, co jsem se dozvěděla o životě na jiných planetách, se dozvíte právě v této druhé knize Médium Michaela 2 – Vesmírné návštěvy. Přeji vám krásné zážitky s touto knihou. Libuše Steckerová
10
1. část Co skrývá vesmír
1. kapitola Cesty za poznáním
11
Splněné přání
Když se řekne mimozemšťan, jak se vám ve vašich představách zobrazí? Myslím, že skoro nám všem se vybaví malá postavička s velikou, téměř trojúhelníkovou hlavou. V té jsou posazené dvě veliké oči a malá pusa. Kolikrát už byly tyto postavičky zobrazené? Mnoho lidí přísahalo, že je vidělo, že se s nimi setkalo, a dokonce že tyto bytosti někoho z nás zkoumaly a také unesly. Bylo mi několikrát umožněno opustit své tělo a vydat se vzhůru ke hvězdám, vstříc jiným světům, jiným civilizacím. Nevím, čím jsem si to zasloužila, že to bylo umožněno právě mně. Když jsem se na to zeptala svých známých duší, které již opustily pozemský život, odpověděly mi, že to bylo mé veliké přání, hlavně z minulých životů. A že jsem se zasloužila svými skutky o to, aby se mé přání vyplnilo. No já nevím, žiju zde obyčejný život a myslím si, že nic tak zvláštního nekonám, aby se mi za to dostalo takové odměny. Možná v minulých životech jsem k naplnění tohoto přání nějak přispěla. Když už se mi dostalo tohoto daru, ráda bych své cesty do vesmíru za poznáním dopředu naplánovala a třeba si určila, na kterou planetu se v daný okamžik vydám. Takto to ale u mne nefunguje. Jsou dny, kdy ač si myslím, že to půjde dobře, nedokáži své tělo opustit a nedostanu se vůbec nikam. Jindy se má duše 12
vydá na pouť, ale jen bloudím tmou mezi vesmírnými shluky čehosi. Vidím světlo, které se následně ztrácí, a tak se po chvíli má duše vrátí zpět do mého těla. Pak jsou ale dny, kdy se dokáže opravdu odpoutat a přenést se daleko, kam ani naše bujná fantazie nemá přístup. Ocitám se na vzdálených planetách, kde je život mnohdy podobný tomu našemu. Jindy zase zcela odlišný. Vidím překrásné krajiny, jiná slunce, než jsou u nás. Setkávám se s bytostmi, které se nám trochu podobají, dokonce mezi sebou komunikujeme pomocí telepatie. Ve více případech to byly právě menší bytosti, které odpovídaly popisu lidí, kteří je spatřili u nás na Zemi. Takový výlet mi byl několikrát dopřán. Nikdy však nevím, jestli už byl poslední, nebo jestli mě ještě nějaký v tomto životě čeká. Jsem si ale jistá, že mé vesmírné výlety se nedějí pro nic za nic. Vím, že poselství z těchto planet, které jsem navštívila, mám předat vám lidem na naší krásné planetě Zemi. Je to poselství o tom, jak se dá krásně žít bez hamižnosti, válek a utrpení. Je to ale také poselství o tom, jak se některé planety řítí do záhuby. Myslím, že je to i varování pro nás lidi, že jestli nezměníme své smýšlení a svůj způsob života, bude naše planeta Země brzy patřit k těm, které přestaly existovat. P. S. Já si tohoto nahlédnutí do vesmíru, které mi bylo umožněno, velice vážím a jsem za to z celého srdce vděčná.
13
Co to bylo?
Tato příhoda je stará bezmála padesát let. Šly jsme tenkrát s mojí o rok starší sestrou do školy. Mně v tu dobu bylo asi osm a sestřičce Alence devět let. Bydlely jsme až na konci našeho malého městečka, a tak nám cesta trvala přibližně půl hodiny. Protože žádný autobus ani jiný dopravní prostředek tím směrem nejezdil, krátily jsme si cestu různými zkratkami přes louky, pole a zalesněný park. Zbýval asi měsíc do prázdnin a toto ráno bylo krásné. Ptáci si prozpěvovali, stromy už měly krásnou zelenou barvu a na lukách se objevily první kytičky. Jak jsme tak cupitaly za sebou po pěšině, Alenka se na mě ohlédla, aby mi něco pověděla, a vtom zůstala stát s úžasem v očích a s otevřenou pusou. Na co tak zírá? podivila jsem se a otočila se týmž směrem. Teď už jsme zíraly s otevřenou pusou obě dvě. Kousek nad námi se vznášelo něco obřího, co vypadlo jako nějaká planeta. Nám to připadlo, že je to hodně blízko, jako by nám to viselo kousek nad hlavou, ale určit vzdálenost jsme nedokázaly. Nebyly slyšet vůbec žádné zvuky. Viděly jsme zřetelně takové praskliny jako řeky, ale svítily rudě. Naším dětským zrakem jsme to vnímaly jako krvavé řeky, ale s odstupem času, tak jak jsem si tento obraz zapamatovala, si myslím, že by to mohla být rozžhavená láva. Okolo jen suchá, rozpraskaná hornina. 14
Stály jsme tam nepohnutě, ani nevím, jak dlouho. Možná minutu, možná dvě, možná to bylo jen několik málo vteřin. Neměly jsme strach, ale byly jsme úplně fascinované tímto úkazem. Najednou z ničeho nic se tato divná koule vznesla vysoko nad naše hlavy a během vteřiny zmizela úplně. Vím, že jsem chtěla, aby se mi tento obraz uchoval v paměti. To se mně i mojí sestře opravdu podařilo. Ani po několika desítkách let tento obraz z naší paměti nevymizel. Kolikrát jsme přemýšlely, co jsme to vlastně viděly, a tak mě napadlo zeptat se na to našich známých z druhého břehu. „Co to bylo?“ ptala jsem se nedávno duše své maminky a také ostatních duší, které si s námi přišly povídat. „To ale nebyl meteorit ani jiná planetka. Byli to mimozemšťani. To nebyla žádná láva, to bylo světlo z jejich stroje.“ „Jo? A když jsme to viděly, připadalo nám to jako nějaká planeta.“ „To nebyla žádná země, žádná planeta. To byl jejich stroj, kterým se pohybovali a zase se vznesli.“ „A vypadal tak, jak jsme ho viděly, nebo to byly naše zkreslené představy, že jsme to viděly jako planetku?“ „To nebyly vaše představy, vy jste ho takto viděly. Tak ta jejich vesmírná loď vypadala. Pro ně je to nejjednodušší se takto pohybovat vesmírem. Nevzbuzují pozornost. Ten stroj je strašně rychlý, ale právě jste ho na okamžik spatřily, když zastavil, ale pak byl vmžiku pryč.“ „To je pravda, to zmizel tak rychle, jako když ho někdo vycucne.“ „Ale ani se vás nic nedotklo, ani vás to neovlivnilo.“ „Ne, to asi ne. Víš, nám nešlo do hlavy, že to nikdo jiný neviděl, když jsme se na to ptaly dětí ve škole.“ 15
„To jste si nevymyslely, to bylo přesně tak. Oni se pohybují víc než rychlostí světla, ještě mnohem rychleji, takže je nikdo spatřit nemůže. Jen v tom okamžiku, když zrovna zastavili a vznášeli se, tak právě v tom okamžiku jste měly tu možnost je zahlédnout. To trvalo pár sekund a byli pryč. Takových krátkodobých mimozemských návštěv je tu více.“ „Ale to nebyla návštěva z některé planety, o které píši v této knize, že?“ „Byla. Ti byli z planety Mysirus. Ale už sem nechtějí lítat, není to pro ně hezké.“ „A mohla bych se, prosím, zeptat ještě na jednu příhodu, která se nám se sestrou Alenkou stala?“ „Samozřejmě, ptej se.“ „Já si to pamatuju, jako by se to stalo dnes. Bylo mi tenkrát asi deset let. Dostali jsme zrovna balíček od mé sestřenice z Rakouska. Bylo v něm vždy obnošené šatstvo, se kterým jsme nadělaly u nás v Čechách ještě plno parády. Také jsme tam našly vždy nějaké pamlsky, ale tentokrát jsem tam objevila opravdový poklad. Z malé krabičky se vysypaly karty (kvarteto) s fotografiemi Vinnetoua. Fotky tohoto indiánského náčelníka sbíraly začátkem sedmdesátých let snad všechny děti. Popadla jsem je a celá rozradostněná jsem s nimi pelášila sestře Alence naproti. Bylo už k večeru. Slunce už se dávno schovalo za obzor a venku už byla skoro tma, protože už byl listopad. Alenka se právě vracela z odpolední školy. Setkaly jsme se na louce poblíž sousedovic baráku. Nadšeně jsem jí ukazovala karty a tu jsme si všimly, že za zahradou sousedů hoří nějaký ohýnek. Vypadalo to, jako by si někdo udělal táboráček. Hořící vatra byla asi metr vysoká. Nadšeně jsme se rozběhly k tomu ohýnku, který byl od nás vzdálen necelých 16
sto metrů. Ale když jsme přiběhly na místo, kde plál oheň, nebylo tam vůbec nic. Zmizel nám před očima a nezbyla tam ani ohořelá tráva nebo něco, co by naznačovalo, že tam ten oheň opravdu byl. Byly jsme z toho překvapené, ale ne vyděšené. Chvíli jsme tam ještě chodily dokola a hledaly nějaké stopy po ohni, ale nakonec jsme to vzdaly a šly jsme domů. Byla to snad nějaká fatamorgána nebo jiný přelud? A jak to, že jsme ho viděly obě dvě zároveň? Na to bych se vás teď chtěla zeptat.“ „To souviselo s tou koulí. Byli to taky mimozemšťani z téže planety.“ „A jak to, že jsme je zase viděly?“ „Protože jste je měly vidět. Nic není náhoda, Libunko, už si to jednou pamatuj.“ „A mohu se zeptat, proč zrovna my jsme je měly vidět?“ „Protože se právě teď na to ptáš a o nich se teď ví a oni se mohou skrze nás, že se teď o to zajímáme, také o nás více dozvědět.“ „Mohu se ještě zeptat, jestli když u nás tenkrát byli ti mimozemšťani, někoho z naší planety unesli?“ „Pozorovali, lidi neunesli, jen čipovali a pak unesli jenom zvěř. Ale je už to zase tolik nezajímá, pro ně je už planeta Země nezajímavá. Nezajímá je to z hlediska, že by tu chtěli bydlet. Nešli by do horšího. Lidi a život na naší planetě přesto zkoumají. To pro ně zajímavé je. Ale ty jsi to měla vidět. Není to pro nic za nic, píšeš knihu a to, že jsi je viděla, dává smysl. To je tak, ty sis přála poznat více světů, ne jenom planetu Zemi, tak se ti to v tomto životě splní. Nic není náhoda. Poznáš mnohem víc.“ „A jak to poznám?“ 17
„Libunko, nebuď zvědavá, budeš brzo stará. Nemůžeme ti nadiktovat celý seznam tvého života. Není to o tom, že by tě denně navštěvovali mimozemšťani, ale telepaticky se přesuneš, kam budeš chtít.“ „Tak to se moc těším, ale jak to, že mi je to dovoleno, jak je to možný?“ „Libuško, co jak je možný? Někdo umí zpívat, někdo má dovolený jiný věci a ty sis zasloužila toto. Za to pomáháš zase zemřelým a pozůstalým. Všechno se vším souvisí, nic není náhoda…“
18
