Libuše Steckerová. Médium Michaela

Libuše Steckerová

Médium Michaela

Knihy Knihkupectví CZ si můžete objednat na adrese: Knihkupectví CZ s.r.o. Dušínova 1787, 664 34 Kuřim telefonicky: tel./zázn.: 543 245 856 mobil: 775 66 86 82 e-mailem: [email protected] na internetu: www.alman.cz Doporučte tuto knihu svým přátelům, známým a kolegům. Všechna práva vyhrazena. Bez předchozího písemného svolení vydavatele nesmí být žádná část této knihy reprodukována ani využívána v žádné formě a žádnými prostředky. Copyright © by Libuše Steckerová 2014 All Rights Reserved Typography © Vladimír Ludva Cover © Libuše Steckerová Ilustration © Libuše Steckerová Published by Knihkupectví CZ s.r.o., Brno 2014 ISBN 978-80-87426-35-7

Obsah

Poděkování ..................................................................................... 6 Co v knize najdete .......................................................................... 7 Úvod ................................................................................................ 8

1. kapitola Nic nekončí ................................................ 9 Maruška – jak to všechno začalo ............................................. Když duše opustí tělo ................................................................. Jak žijí duše nahoře .................................................................... Minulé životy ............................................................................... Příprava na život ........................................................................ Proste svého anděla ...................................................................

10 18 20 26 28 28

2. kapitola O nás ........................................................ 31 Karty nelžou ................................................................................ Míši první setkání s duchy ......................................................... Náš dům plný duchů .................................................................. Rychlé způsoby pro očištění sebe a čehokoli od špatné energie ................................................................... Setkání s duchem v Itálii ........................................................... V Mexiku šlo o život .................................................................... Proklínat se nemá ....................................................................... Míša ve spárech černé magie .................................................... 3

32 34 35 37 38 41 50 57

Očistná formule – jak funguje ................................................... 67 Očistná formule ........................................................................... 68 Maminka ...................................................................................... 69

3. kapitola Komunikace s dušemi ............................... 73 Komunikace s dušemi ................................................................ Jak se spojit s duší zemřelého ................................................... Kniha vědění ................................................................................ Něco z budoucnosti naší země .................................................. Jak je to s láskou ........................................................................ Duše zvířat – štěně Leila ............................................................ Chci se ti narodit – fenka Žabka ...............................................

74 76 79 84 89 92 95

4. kapitola Odvádění duší .......................................... 97

Odvádění duší ............................................................................. 98 Duše v chalupě sběratele starožitností .................................. 101 Duše podvedeného pana Kamila ............................................ 105 Duše malé Aničky ...................................................................... 108 Ochraňující duše malého Radka ............................................. 110

5. kapitola Výběr ze seancí ...................................... 115 Pan Árny .................................................................................... Zavražděný syn Patrik ............................................................. Čarodějka Olinka ...................................................................... Paní Marie .................................................................................. Nadi tatínek ............................................................................... Klára ........................................................................................... Paní Sandra ............................................................................... Dana ........................................................................................... Prokletý Aleš .............................................................................. 4

116 120 124 127 131 134 137 142 145

6. kapitola Pro váš lepší život .................................. 151 Co udělat, aby se vám ulevilo a začalo se lépe dařit .......... Formulka Odpuštění ................................................................. Bojíte se smrti? ......................................................................... Odpusťte sami sobě .................................................................. Formulka Odpuštění sama sobě ............................................. Deprese ....................................................................................... Meditace dechu ......................................................................... Závislost ..................................................................................... Závist a hamižnost ................................................................... Přivtělené duše .......................................................................... Ochrana proti přivtělení duší .................................................. Až pak ......................................................................................... Usmíření ..................................................................................... Meditace pro zklidnění ............................................................. Vaše poznámky ......................................................................... Ohlasy našich zákazníků .........................................................

5

152 154 155 156 158 159 163 164 166 168 171 172 174 176 178 181

Poděkování

N

áš dík patří všem našim milovaným, kteří ačkoli již nejsou mezi živými, stále nad námi bdí. Zvolili si tuto možnost stát se našimi průvodci a anděli strážnými i přesto, že se již mohli věnovat odpočinku a  přípravě na  postup do  vyššího vývojového stupně. Moc si vážíme všeho, co pro nás děláte. Děkujeme za vaše rady, poučení a lásku. Líba a Míša

6

Co v knize najdete

T

uto knihu jsem napsala pro všechny, kteří se zajímají o život po smrti. Chci se s vámi podělit o vše, co jsem se díky své dceři Michaele, která je mluvícím médiem, a milým duším, které nám pootevřely dveře do jejich světa, dozvěděla. Kniha udělá radost všem, kteří se chtějí dozvědět, jak se našim milovaným, kteří nám zemřeli, žije nahoře, jak nás navštěvují a ochraňují. Přepsala jsem pro vás výňatky ze seancí, týkající se setkání pozůstalých s dušemi svých blízkých, kteří se s nimi spojili skrze médium Michaelu. Vysvětlím vám, jak se můžete sami spojit s duší vámi milovaného člověka, který vám zemřel. Dozvíte se také něco o naší rodině, hlavně o Míšině životě. Pochopíte, že ač dostala dar od boha stát se médiem, je stále obyčejným a chybujícím člověkem. Protože to, že bůh dal někomu dar stát se médiem, neznamená, že z něj udělal nadčlověka. Přečtete si, jak je snadné někoho proklít, aniž byste si to uvědomili, a jak je nebezpečné dostat se do spárů černé magie. Kniha obsahuje několik formulí na vaši očistu od negativních energií, uklidňující meditaci a jiné. Jak je to s dušemi vašich zvířecích miláčků? Nechte se překvapit. Také se dočtete o přivtělených duších, kdy a proč se při­vtělují. Přečtete si něco o databázi všeho vědění. Jak je to s láskou a mnoho dalšího. Přeji vám krásné zážitky s touto knihou. Libuše Steckerová 7

Úvod

P

ro nás pro všechny, kteří jsme zde na  zemi, je smutné, když nám zemře někdo, koho jsme milovali. A mohou nám druzí říkat, že je to osud, který si každý z nás vybral už před narozením. Nechápeme, že náš milovaný žije dál, jen k tomu už nepotřebuje tělo, že je tu stále s námi, protože my ho nevidíme, že nás hladí po vlasech, protože my to necítíme, že je smutný, když vidí, jak my jsme smutní, protože přes náš žal ho nejsme schopni vnímat. Ten žal nám brání v tom, abychom byli schopni navázat opět s našimi milovanými kontakt. To vše se nám podaří, až se jen trochu zklidníme. Je pravda, že to je v jiných rozměrech, ale přesto je to krásné, opět s našimi milovanými komunikovat (třeba pomocí kyvadla), řešit s  nimi společně různé záležitosti a hlavně vědět, že jejich smrt opravdu není jejich konec. Přeji vám, abyste se se ztrátou vaší milované osoby co nejlépe vyrovnali, a uvidíte, že se spolu ještě i zasmějete. To mají totiž ti naši miláčci tam nahoře nejraději.

8

1. kapitola

Nic nekončí

Nyní vám vysvětlím, jak došlo k tomu, že se Míša stala mluvícím médiem.

Maruška – jak to všechno začalo

J

e to příběh, kterým to vlastně všechno začalo. Že je něco mezi nebem a  zemí, o  tom jsme já ani moje dcera Míša vůbec nepochybovaly. Od malička jsme se o tom mnohokrát přesvědčily. Už moje maminka Alenka (Míšina babička) komunikovala s dušemi zemřelých. Co se nám však přihodilo jednoho dne, nám představilo duchovno ve  zcela jiných rozměrech. Musím ale začít od začátku. Míša měla právě rozečtenou knihu o automatickém psaní. Stále ji něco nutilo, aby si to také vyzkoušela. Připravila si tedy velký stoh papírů. Položila na něj volně ruku, ve  které měla připravenou tužku ke psaní, a čekala, co se bude dít. A také že se dělo. Z toho si ale Míša téměř nic nepamatovala. Poté, co se probrala, vyděšená mi hned telefonovala, abych zapnula Skype, že mi musí něco ukázat. Čekala jsem tedy, co se na obrazovce objeví. Když namířila kameru směrem k sobě, nevěřila jsem vlastním očím. Všude kolem ní, na  stole i  po  zemi, se kupily hromady počmáraného papíru. „Cos to vyváděla?“ zeptala jsem se jí. 10

„Mami, já se asi zbláznila nebo co, zkoušela jsem automatické psaní a podívej, byt je jako po výbuchu. Ale mně se zdá, že se na mě napojila babička Maruška. Něco mi pořád říkala, jenže jak jsem se probrala, tak jsem všechno zapomněla. Akorát mě teď šíleně bolí hlava a jako bych byla úplně bez energie.“ Bylo to pro nás něco zcela nového a zatím ještě děsivého. Ale zvědavost byla větší než strach, a proto jsme se rozhodly přijít tomu na kloub. „Míšo, dnes už nic nezkoušej, já mám o tebe strach. Zkusíme to zítra. Ty si vše připravíš stejně jako dnes, jen s tím rozdílem, že necháš zapnutou webovou kameru. Všechny vzkazy od babičky Marušky budeš říkat nahlas a já je budu zapisovat.“ Celé nedočkavé, ale zároveň vystrašené jsme si tedy druhý den večer sedly k  počítači. Míša v  Düsseldorfu a  já doma v Rumburku. Opět položila ruku s tužkou na připravený papír. Trvalo to jen pár okamžiků, kdy se její ruka rozjela po  onom papíře a Míša začala vzlykavě mluvit. „To jsem já, děvčátka, Michalky babička. Pomozte mi prosím nahoru do světla, tady je strašné horko, já už to nevydržím,“ prosila úpěnlivě Maruška. Míšina babička a zároveň moje tchýně spáchala v pětadevadesátém roce minulého století sebevraždu oběšením. Bylo to poté, co si její muž našel jinou ženu. Marušku pak psychicky týral a ta už to nebyla schopná unést. „Je tu teď u mě mnoho duší,“ pokračovala Maruška, „dávají mi energii, abych mohla s vámi mluvit a nesála energii z Michalky jako včera. Prosím, Libuško, odveď mě nahoru, ty to dokážeš, všichni to víme, proto tě prosím. Tady se to nedá vydržet.“ „Ale já to nikdy nedělala,“ namítla jsem. Nikoli však proto, 11

že bych Marušce nechtěla pomoct, ale spíš ze strachu, že to nedokážu. „Nic se neboj, ty to dokážeš, my všichni víme, že mi po­ můžeš. A ještě vás o něco prosím, děvčátka, zachraňte mého syna Tondu. Leží tam zmlácenej.“ „A kde leží zmlácenej, vždyť on žije někde ve Šluknově, už jsme ho neviděli více jak deset let.“ (Tonda byl už léta silný alkoholik a posléze i bezdomovec.) „On už není ve Šluknově, ale v Lipový, je to kousek od Šluknova,“ upřesnila Maruška. „Dobře, Maruško, neplač, já to vyřídím jeho bratrovi Vencovi (mému bývalému manželovi), aby ho našel.“ „Já dávala lásku jen Tondoj, Vencoj nikdy, a on se celý život snažil, abych ho měla také ráda,“ pokračovala dál Maruška. Tuto koncovku -oj používala. Bylo to pro její mluvu typické. „Moc mě to mrzí, je mi to moc líto, řekněte mu, že ho mi­ luju,“ prosila nás srdceryvným hlasem. „Nikdy ale neodpustím svému muži to, jak mi ublížil, jak mě dohnal až k samému konci, jen proto, aby mohl žít s ní. Byla to přeci moje kamarádka, a když jí zemřel manžel, pomáhala jsem jí, jak jen jsem dovedla. Nikdy mu neodpustím,“ opakovala stále dokola. Marušce jsem pak řekla, že už musíme končit, protože za chvíli přijde můj přítel Martin a tomu bych těžko vysvětlovala, co to tady provádíme. Ale ať se nebojí, že se o ni postarám. Maruška tedy přestala skrze Míšu mluvit, ale nechtěla skončit, a tak prostřednictvím Míši začala psát na Skype zprávy. Martin už klepal na dveře, tak jsem počítač pro jistotu vypnula. Sotva však vešel, ptal se mě, co to se mnou je, co se mi stalo. 12

Prostě nemohl přehlédnout, že jsem úplně rozhozená. Řekla jsem mu, že jsme jen tak z legrace čarovaly s Míšou. Pokusila jsem se při tom o úsměv, ale moc mi to nešlo. Šla jsem do kuchyně udělat čaj a vtom mi drnčí telefon. Celá vystrašená a rozčílená zároveň mi volala moje druhá dcera Žanetka. „Mami, Míša se zbláznila, píše nám na  Skype, že je naše babička, že nás má ráda, že se nechtěla zabít. Co to všechno znamená? Já mám o ni strach.“ „To nic, Žany, to jen tak blbneme, já ti to pak vysvětlím,“ šeptala jsem do telefonu, aby mě Martin neslyšel. Leknutím by se ale krve ve mně nedořezal. „No co mi chceš vysvětlovat?“ křičela vystrašeně. Neměla jsem sílu jí cokoli vysvětlovat, tak jsem jen zaklapla telefon a vyběhla jsem s ním ven do zahrady. Byla už úplná tma. To můj strach ještě víc prohloubilo. Vytočila jsem Míšino číslo a nervózně jsem čekala, co se ozve na druhém konci. Míša telefon přijala, ale nebyla to ona. Když jsem uslyšela stále plačící Marušku, podlomila se mi kolena. Přepadl mě děs, že už to asi takto zůstane, že už Míša nikdy nebude normální. Začala jsem řvát do  telefonu, ať Maruška okamžitě z Míši vyleze, že všechno zařídím, jak jsem slíbila, ale ať už Míšu nechá na pokoji, nebo už Marušku nechci znát. „Vždyť já bych, Libuško, nikdy Míše neublížila, já ji mám ráda, co si to o mně myslíš?“ vzlykala Maruška. „Já ti to tedy věřím, ale mám o Míšu strach, to musíš pochopit, tak prosím tě už Míšu nech.“ Po těchto slovech jsem zaklapla telefon a asi za deset, pro mne nekonečně dlouhých vteřin jsem číslo vytočila znovu. Strachy jsem ani nedýchala. Na druhém konci se ozvala Míša. 13

„No, mami? Já teď půjdu vyvenčit psy.“ „Tak fajn, Míšulko, a je ti dobře?“ „Jo, v pohodě, nic mi není.“ Spadl mi obrovský kámen ze srdce, ale stále jsem se ještě třásla. Musím jít domů a dělat, jako by se nic nestalo. Uhrála jsem to před Martinem s vypětím všech sil. Do rána jsem ale nemohla myslet na  nic jiného. Stále se mi to honilo hlavou pořád dokola. Nemohla jsem pro to všechno najít rozumné vysvětlení. Druhý den jsem volala Žanetce, aby přišla, že jí to všechno vysvětlím. Stejně to asi nepochopí, vždyť já sama to nechápu… Další dny už jsem jen přemýšlela, jak splnit vše, co jsem Marušce slíbila. Začnu u svého bývalého muže Venci. Ten, když si bude o mně myslet, že jsem praštěná, tak to nějak přežiju. Po  rozvodu jsme neměli spolu špatný vztah, spíš něco jako sourozenecký. Zavolala jsem mu, aby se stavil na kafe, že mu musím něco důležitého říct. Přišel a já jsem mu pověděla vše, co mu Maruška (jeho maminka) vzkazovala. Když jsem mu říkala, aby jí odpustil to, jak málo mu dávala lásky, a že ho miluje, protože si to ze všech tří synů nejvíce zaslouží, kutálely se mu po tváři slzy jako hrachy. Pak jsem mu řekla o jeho bratrovi, že je v nějakém nebezpečí, někde v Lipový. Venca se divil, co by Tonda dělal zrovna tam, ale hned druhý den se ho vydal hledat. Ptal se na něj a náhodou v jedné hospodě o něm věděli. Žije prý v nějakém cikánském domě na kraji vesnice. Venca přes protesty cikánů vtrhl do baráku, ale Tonda tam nebyl. Nakonec ho přece jenom našel v přilehlé stodole. Ležel tam zmlácenej, přesně, jak řekla Maruška. Do Venci vjel pořádný vztek. A protože to byl vždycky pruďas, ztloukl je 14

tam na jednu hromadu. Potom vzal svého bratra Tondu a odvedl ho pryč. Podařilo se mu pro něj získat sociální podporu a ubytování. Takže jedno přání Marušky bylo splněné. Ještě to druhé, odvést ji nahoru do světla. Přemýšlela jsem, jak to udělat, když tu jsem si vzpomněla na jeden rozhovor, který jsem vyslechla na tržišti. Každý měsíc totiž bývají u nás ve městě trhy. Jedna paní tam jezdí pravidelně s ezoterickým zbožím a tam já strávím vždy nejvíce času. Prohlížela jsem si různé zajímavé zboží a přitom jsem poslouchala nějakého pána, který zajímavě té paní prodavačce vyprávěl, jak odvádí duše. Teď mi došlo, že to určitě nebyla náhoda, že jsem tento rozhovor tenkrát vyslechla. Musím ho najít a poprosit, aby odvedl Marušku. Jeho jsem moc neznala, ale věděla jsem, že je to bratr jednoho hospodského, takže nebylo složité sehnat na něj kontakt. Dozvěděla jsem se, že ten pán (jmenoval se Petr) bydlí v Jiřetíně. Je to vesnice vzdálená několik kilometrů od Rumburku. Hned na druhý den jsem se tam vydala. Pan Petr mě přivítal a  odvedl mě do  starobylého pokoje, vyzdobeného spoustou andělů. Tam mě představil své ženě a ta se mě ujala. Vysvětlila jsem jí, o co jde, a ona začala pracovat. Po chvilce mi řekla, že Maruška má v sobě hodně záště a že někomu neodpustila, a  tak nemá dovoleno odejít nahoru. ­Museli jsme ji teď přemluvit, aby svému muži odpustila, ale vůbec se to nedařilo. Až když jí ta paní řekla, že to, jak Marušce manžel ublížil, byla odveta za minulý život, kdy Maruška jemu ublížila stejným způsobem. Maruška také směla nahlédnout do  onoho minulého života, aby vše pochopila. Poté svému manželovi odpustila a paní ji odvedla do světla. Týden nato přijela Míša domů. To ale už s sebou přivezla seznam dalších 15

čtyř duší, které bylo potřeba odvést nahoru do světla. Hned na druhý den jsme se tedy vydaly do Jiřetína za panem Petrem a jeho paní. Opět mě i Míšu vřele přivítali, jinak to snad ani neuměli. Paní se pak pustila rovnou do práce. Šlo to ovšem jaksi ztuha. Zanedlouho jsme měly s  Míšou pocit, jako by paní byla poněkud nesvá, ale asi po půlhodině nám sdělila, že všechny čtyři duše jsou již nahoře. S díky jsme se rozloučily a opustily jejich dům. Sotva jsme však za sebou zavřely dveře, podívaly jsme se na  sebe a  sborově jsme pronesly: „Dvě duše ještě neodešly.“ „Jasně, musíme je doma hned odvést. Už víme, jak se to dělá. Zapálíme svíčky, vysvětlíme dušičkám, co mají dělat, aby mohly odejít, že musí hlavně všem tady na zemi odpustit, a pak poprosíme nahoru, aby si je tam vzali.“ Jak jsme si předsevzaly, tak jsme také udělaly. Vše proběhlo bez problémů a za chvíli nám obě dušičky sdělily, že jsou nahoře a že nám moc děkují. Já si osobně myslím, že ta paní vůbec nic nedělala špatně. Byla to spíš jakási hra osudu. Kdyby ona odvedla všechny čtyři duše, už by nás nic nenutilo, abychom se pokusily odvádět duše samy. Časem jsme si zvykly povídat si s našimi známými dušičkami. Patřila k  nim hlavně Míšina babička Maruška, díky které to vše začalo, také moje babička a můj děda (byli to rodiče mojí maminky) a také její sestra Miluška. A mnoho dalších známých. Po čase k nim přibyla i moje maminka a tatínek, kteří mi zemřeli. Občas se nám také někdo cizí připletl do hovoru s heslem „musíme si pomáhat“. To jsme hned věděly, že nás prosí nějaká dušička, abychom ji 16

odvedly nahoru. Když jsme ji odvedly, pokaždé nám po chvilce přišla poděkovat a někdy si i popovídat. Jednou si tak povídáme s mojí babičkou, když tu nám ona říká: „Děvčátka, já jsem ale také měla maminku.“ „Proč nám to babička říká? Že ona je určitě ještě dole, je to pravda, babi?“ „Ano, je, prosím pomozte jí nahoru.“ Už jsem si toho všimla vícekrát, že nám dušičky, které jsou nahoře, nesmějí říct jména těch duší, kterým chtějí také nahoru pomoct. Až když my na to přijdeme, ony nám to mohou potvrdit. Přivolaly jsme si tedy babiččinu maminku (moji prababičku), která se narodila a také celý život žila v Rakousku. „Dobrý den, my za vás teď poprosíme, abyste také mohla nahoru, za vaší dcerou, ano, chcete?“ „To jste hodný, děvčátka, ale to nepůjde.“ „A proč ne, vy nechcete?“ „Chci, ale to nepůjde.“ „Proč ne?“ „Protože mám hrozně velký zadek, jsem moc těžká.“ Přišlo nám to k smíchu, ale prababičce jsem vysvětlila, ať se ničeho nebojí, že bude lehká jako pírko, až poletí nahoru. Když jsme ji pak odvedly, za okamžik se nám ozvala s díky, ale v německém jazyce, když prý bydlí Michalka v tom Düsseldorfu. Řekly jsme jí, že s námi může mluvit česky. Poté jsme se rozloučily s ní i ostatními dušičkami a hned jsme utíkaly k mojí mamince, která bydlela nedaleko, abychom se jí zeptaly, jak vypadala její babička. „Moje babička z  Rakouska? Ta byla hrozně tlustá, měla takový veliký zadek. Zemřela právě před sto lety. A proč se mě vlastně na to ptáte?“ 17

Když duše opustí tělo

K

aždá dušička jednou opustí své pozemské tělo. Čas, který jí byl vyměřen pro život na zemi, právě vypršel. Po tuto dobu, kterou zde byla, měla splnit nějaký úkol, něčemu se naučit, poučit se. Ta, která svůj úkol zvládla, odchází většinou rovnou do světla (domů). Každá duše, která žije zde na zemi, má svého anděla strážného nebo i více andělů. Ti ji také nakonec nahoru do světa duchů doprovodí. Ne všechny dušičky však svůj úkol splnily. Mnoho jich na úkoly, které si předsevzaly, nestačily, a proto řada z nich ukončila svůj život dříve, například sebevraždou. Jiné místo toho, než by bojovaly se svým osudem tak, jak nahoře slíbily, se raději daly na scestí, aby se měly co nejlépe, bez ohledu na to, jaký život jim byl určen, i bez ohledu na jiné duše, kterým na  zemi nelítostně škodily. Tyto duše, jakmile opustí své pozemské tělo, okamžitě vědí, co udělaly špatně, jakým způsobem se provinily. Ty, které něco nezvládly tak, jak měly, tíží svědomí, a proto většinou zůstávají dole. Buďto ani nedostanou svolení k tomu, aby mohly nahoru odejít, nebo se bojí odejít, protože si myslí, že budou souzené za to, jak v tomto životě zhřešily. Mnoho těchto duší jsme odváděli (týkalo se to ale pouze 18

těch, které již měly dovoleno odejít domů do světla). Někdy bylo opravdu těžké je přesvědčit, že se nemusí bát, protože nahoře je nikdo nebude soudit ani jimi nebude opovrhovat. Že prostě tento život nezvládly tak, jak měly (například sobci, násilníci, zloději atd.), a  proto se narodí do  nového, těžšího života, kde budou mít možnost podobný osud zvládnout lépe, a tak svou karmu očistit. Než ale mohou tyto duše odejít do světla, bloudí mnohdy mezi nebem a  zemí dlouhá léta. Často v  nepředstavitelných podmínkách. A to si myslím, že je právě to peklo. Mnoho takových duší nás prosilo, abychom je odvedly nahoru do světla, že tam, kde jsou teď, je strašné horko, že to už nemohou vydržet. To my ale nesmíme, dokud duše nedostane svolení k  tomu, aby už směla odejít nahoru, pak ji teprve můžeme odvést. Ty duše, které na  zemi špatně žily, půjdou do  nového života zatížené špatnou karmou, mají předepsán horší osud – ten, který si zaslouží. I přesto nastane čas, kdy se chtějí znovu narodit, aby svou chybu napravily. Některým ale trvá mnoho životů, než se ze svých chyb poučí.

19