Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra Práva
Mediace jako činnost vykonávaná v souvislosti s trestním řízením Bakalářská práce
Autor:
Karel Novák Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
JUDr. Petr Ulmann
Červen, 2010
PROHLÁŠENÍ: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s pouţitím uvedené literatury.
V Liberci dne 15. 3. 2010
Karel Novák
PODĚKOVÁNÍ Rád bych poděkoval paní Mgr. Blance Dejnoţkové, vedoucí střediska probační a mediační sluţby v Liberci, za poskytnuté konzultace, které byly velkým přínosem při tvorbě bakalářské práce. Dále bych rád poděkoval panu JUDr. Petrovi Ulmannovi, který byl můj vedoucí práce.
ANOTACE Úkolem bakalářské práce je vymezení pozitivních a negativních vlivů mediace v trestním řízení, které vyplývají jak pro účastníky, tak i pro společnost. Práce vysvětluje základní pojmy, které jsou zapotřebí k pochopení mediačního procesu, vytváří model činností Probační a mediační sluţby v přípravném řízení a popisuje jednotlivé role a povinnosti mediátora jako ústřední postavy v mediačním řízení. Dále práce zjišťuje, jak mediační proces umoţňuje stranám přicházet s výrazně více efektivními a kreativními řešeními dané situace neţ jsou jiná řešení konfliktů, kdy ve většině těchto mediačních řízení je dosaţeno přijatelné dohody pro obě strany.
ANNOTATION Task work is to define positive and negative effects of mediation in criminal proceedings following for participants and for society too. The work explains the basic concepts needed to understand the mediation process, forming model of probation action and mediation services in the preparatory trial and describes the individual roles and duties of the mediator as a central figure in the mediation process. Then determines how the mediation process allows the parties to come up with significantly more effective and creative solutions of the situation than the other solutions of conflicts when in the most of these mediation proceedings reach an acceptable agreement for both parties.
1.
Úvod .................................................................................................................... 7
2.
Historie ................................................................................................................ 8
3.
4.
2.1.
Probace a mediace ve světě ......................................................................... 8
2.2.
Historie probace a mediace v Československu .......................................... 11
2.3.
Vznik Probační a mediační sluţby v ČR ................................................... 12
Definice základních pojmů .............................................................................. 14 3.1.
Mediace ...................................................................................................... 14
3.2.
Mediátor ..................................................................................................... 15
3.3.
Obviněný, trestný čin a přečin ................................................................... 16
3.4.
Poškozený .................................................................................................. 17
Mediátor ........................................................................................................... 18 4.1.
Formální předpoklady mediátora ............................................................... 18
4.2.
Neformální předpoklady mediátora ........................................................... 18
4.3.
Oprávnění mediátora.................................................................................. 21
4.4.
Povinnosti mediátora ................................................................................. 22
4.5.
Role mediátora ........................................................................................... 22
4.6.
Pracovní styly a techniky ........................................................................... 25
5.
Mediace ............................................................................................................. 27
6.
Poslání a cíle PMS ČR ..................................................................................... 35
7.
6.1.
Poslání PMS ČR ........................................................................................ 35
6.2.
Cíle a činnosti PMS ČR ............................................................................. 35
6.3.
Zásady a principy pracovníků PMS ČR .................................................... 36
Fáze a hodnocení mediačního procesu ........................................................... 38 7.1.
Fáze mediačních činností ........................................................................... 38
7.2.
Výhody mediace ........................................................................................ 43
7.3.
Nevýhody mediace .................................................................................... 45
Závěr ........................................................................................................................ 46 Seznam použité literatury ...................................................................................... 48 Seznam zkratek ....................................................................................................... 51 Přílohy ...................................................................................................................... 52
5
Příloha č. 1 – Etický kodex Asociace mediátorů ČR Příloha č. 2 – Sdělení pro státní zastupitelství Příloha č. 3 – Pozvánka na úvodní konzultaci Příloha č. 4 – Záznam o úkonu Příloha č. 5 – Zpráva o výsledku mediace Příloha č. 6 – Prohlášení
6
1. Úvod Tématem mé práce je mediace v trestně právním prostředí. Mediací se rozumí mimosoudní
zprostředkování
řešení
trestního
konfliktu
mezi
poškozeným
a obviněným za účasti třetí osoby, a to mediátora. Toto téma jsem si zvolil z důvodu zajímavosti řešení sporů mimosoudní cestou. Dále mě na tématu zaujala podobnost činnosti tohoto institutu s mým nynějším zaměstnáním a v poslední řadě z důvodu nízké informovanosti českého obyvatelstva o této instituci, kdy se pojem Probační a mediační sluţba začíná stále více zmiňovat v médiích a ve společnosti. Předmětem mé práce je průběh mediačního procesu v trestním řízení, jeho dílčí fáze, hlavní prvky a základní pojmy, které pomáhají ke správnému pochopení mediačního procesu a shrnutí činností Probační a mediační sluţby v přípravném řízení, kde jsou blíţe popsány jednotlivé role účastníků řízení a mediátora. Cílem mé práce je vymezit pozitivní a negativní vlivy mediace v trestním řízení, které vyplývají jak pro účastníky, tak i pro společnost.
7
2. Historie Veškeré historické informace jsou čerpány z vnitřního prováděcího předpisu autorů Doubravová D. a kol. vydaného pro potřeby úředníků Probační a mediační sluţby ČR, Ministerstvem spravedlnosti.
2.1. Probace a mediace ve světě Počátky vzniku Probační a mediační sluţby můţeme nalézt především v západní a severní Evropě, na přelomu 19. a 20. století. Společnost začala projevovat větší zájem o osobu pachatele a vznikaly nové formy trestů v kontrastu s odnětím svobody. Jednalo se hlavně o dobrovolnou a charitativní péči o osoby propuštěné z výkonu trestu. Řešily se nové formy trestního řízení, které by byly alternativou k trestu odnětí svobody. V zemích bývalého komunistického zřízení se probace začíná rozvíjet v průběhu 90. let 20. století. Mediační programy se v trestní justici v Evropě začaly uplatňovat od konce 70. let 20. století. Inspirací byla zejména Kanada, Austrálie a Nový Zéland. Hlavní myšlenkou a cílem mediačních programů je zapojit se aktivně do řešení trestního konfliktu pachatele i oběť. Mediační programy působí odděleně od probace. Název probace je odvozen od slova probace = zkoušet, ověřovat. Je to specializovaná forma činnosti s pachateli pomocí dohledu a kontroly. Jejím zakladatelem je americký obuvník John Augustus, který se dobrovolně staral o pachatele trestných činů. V roce 1841 sloţil poprvé kauci za muţe, který byl obviněn z opilství. Zaručil se tak soudci, ţe ho přivede ke spořádanému ţivotu a ten odloţil vynesení rozsudku. Později se s obviněným dostavil k soudu, kde předloţil důkazy o jeho nápravě a poţádal o zmírnění jeho trestu. Do roku 1858 John Augustus sloţil takto kauci za více neţ 2000 lidí. Na jeho podnět byl nakonec v roce 1878 přijat první probační zákon ve státě Massachusetts.
8
Probací se rozumí organizování a vykonávání dohledu nad obviněným, obţalovaným nebo odsouzeným, kontrolu výkonů trestů nespojených s odnětím svobody, včetně uloţených určitých povinností a omezení, kdy se sleduje chování odsouzeného ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, individuální pomoc obviněnému a působení na něj, aby vedl řádný ţivot a vyhověl soudem nebo státním zástupcem uloţeným podmínkám1. V období 50. let 20. století se probace zaměřuje na osobu pachatele popřípadě na jeho sociální okolí. V práci s pachatelem trestných činů se uplatňují metody dobrovolnosti a charity. V 60. a 70. letech se v probační sluţbě projevuje především práce výchovná, sociální a terapeutická, namísto „trestání“ nastupuje „zacházení“. Koncem 70. let se ustupuje od výchovné a sociální práce a klade se důraz především na prostředí, ve kterém pachatel ţije. V 80. letech nastává období vývoje trestní politiky. Charakteristickým se stává nahrazovat obvyklé tresty opatřeními a způsoby práce, které nejsou vnímány jako klasický trest v podobě podmíněného či nepodmíněného odnětí svobody. Probace se uplatňuje nejen po rozhodnutí soudu, ale i v celém přípravném řízení, od zadrţení pachatele aţ po sankce, opatření a zajištění účinného výkonu. V 90. letech sílí tendence zohledňovat v probační sluţbě práci s prostředím, kde došlo ke spáchání trestného činu. Je zdůrazňována potřeba práce s obětmi trestných činů. Rozvíjí se proto spolupráce probační sluţby s organizacemi, které mají na starost oběti trestných činů – probační sluţba jim nabízí speciální poradenství, pomoc a další sluţby. Zásadním přelomem je vnímání trestného činu, jako konfliktu mezi pachatelem, poškozeným a společností. Vyhodnocením dosavadních zkušeností a vývojem oblasti mediace v trestním řízení se jako nejoptimálnější jeví současné organizační uspořádání a poslání probačních sluţeb v Evropě. 1
§ 2 zákona č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační sluţbě ČR, CODEXIS®, Atlas consulting s. r. o.,
copyright 1997-2010, podle stavu k 15. 5. 2010
9
Probační sluţby v Evropě jsou charakteristické danými úkoly:
Poskytovat kvalifikovaný servis pro OČTŘ2 za účelem usnadnění jejich rozhodovací činnosti to znamená vypracování zpráv nutných k trestnímu řízení, poskytnutí informací o výkonu uloţené sankce a plnění uloţených povinností
podporovat, organizovat a zajišťovat výkon sankcí a opatření prostřednictvím individuální práce s pachateli trestných činů s cílem začlenit je do společnosti a pomoci jim vést spořádaný ţivot
poskytovat
pachateli
při
kontaktu
s trestní
justicí,
sociální
a psychologickou pomoc, poradenství a podporu
podporovat rozvoj programů zaměřených na odklon od klasického trestního řízení a uskutečňovat jejich realizaci
podporovat a věnovat se klientům ve výkonu trestu odnětí svobody a pomáhat jim se připravit na ţivot na svobodě
podporovat rodiny a osoby pachatelova okolí a vytvořit tak podmínky pro spořádané souţití a zařazení do společnosti
Následně se začínají rozvíjet i další sluţby a činnosti jako je například náhrada vazby a s tím spojené poradenství. Tyto sluţby se objevují v zemích jako jsou Dánsko, Belgie nebo Nizozemsko, kdy se jedná o včasnou intervenci v průběhu zadrţení podezřelého Policií, vzdělávání a dohled nad vězeňským personálem. V Anglii a Walesu jsou probační pracovníci povinni nabídnout poškozenému bliţší informace o moţnostech těchto sluţeb a diskutovat s ním alternativní dopady pro jeho ţivot a jeho rodinu.
2
Orgány činné v trestním řízení
10
V Belgii a Nizozemsku je na činnost probační sluţby navázán program pomoci obětem, který zajišťují vyškolení dobrovolníci. V říjnu 1992 byla přijata výborem ministrů doporučení Rady Evropy k evropským pravidlům o trestech a opatření realizovaných ve společenství č. R (92) 163. Tím se rozumí široká řada sankcí a opatření, která ponechají pachatele na svobodě a ukládají mu jistá omezení svobody a povinností. V roce 1982 byla zaloţena organizace CEP4. Jejími členy jsou vládní a soukromé organizace, které působí v oblasti probace. Jejím posláním je přispívat k výměně mezinárodních informací a zkušeností mezi odborníky a praktiky v oblasti probace. V ČR zastupuje CEP Sdruţení pro rozvoj sociální práce v trestní justici.
2.2. Historie probace a mediace v Československu Vznik Probační a mediační sluţby (dále jen PMS5) je úzce spjat s kulturní, společenskou a politickou tradicí naší země. Od konce 60. let začaly vznikat nové aktivity, které výrazně přispěly k rozvoji nových způsobů a forem práce s pachateli trestných činů. Tyto aktivity se zaměřují na odstranění příčin porušování právních norem. V letech 1968 – 1971 vzniklo experimentální
středisko
postpeniterciární
péče,
jehoţ
cílem
bylo
ověřit
v podmínkách velkého města účinné metody práce se sociálně nepřizpůsobivými občany, včetně těch, kteří byli propuštěny z výkonu trestu. Tím vznikla nová profese sociálních kurátorů a jejich působnost se postupně rozšiřovala do dalších měst. Sociální kurátor6 je specializovaný sociální pracovník, který doporučuje, poskytuje a zprostředkovává sociální, psychologickou a právní pomoc osobám, kterým hrozí bez pomoci společnosti sociální propadnutí do chudoby a vyloučení ze společnosti. Sociální práce s pachateli trestných činů vycházela 3
Evidenční číslo doporučení Výboru ministrů Rady Evropy
4
Stálá evropská konference pro probaci a péči o propuštěné
5
Probační a mediační sluţba
6
Sociální kurátor, dost. z WWW:
.
11
v bývalém Československu z tradice první republiky. Zejména od konce 60. let 20. století byly neustálé snahy o systémovou práci s pachateli trestných činů, i přesto, ţe tehdejší reţim takovéto aktivity neuznával. Na sociální kurátory navázali socialističtí úředníci pro práci s problémovou mládeţí v souvislosti s trestnou činností. V současnosti je tato činnost vykonávána na základě zákona o sociálně právní ochraně dětí7. V rámci výkonu trestu začali působit sociální pracovníci i ve věznicích. Koncem 80. let 20. století se kontrola rozšířila na zprostředkování pomoci mladistvým a jejich rodinám.
2.3. Vznik probační a mediační služby v ČR Po roce 1989 došlo k zásadní změně politického a společenského systému. Zesílila reforma trestního práva, došlo k rozšíření škály trestů a opatření nespojených s trestem odnětí svobody a k posílení prvků psychosociálního zacházení s pachateli trestných činů. V roce 1991 vznikl experiment „Mimosoudní alternativa pro delikventní mládeţ“8, který byl inspirovaný zkušenostmi probačních pracovníků z Rakouska. Autoři projektu se inspirovali zkušenostmi sociálních pracovníků západních zemí. Poprvé zde byly uplatněny prvky mediace, jako metody řešení sporu mezi poškozeným a obviněným za přispění třetí nezávislé osoby – mediátora. V průběhu 90. let 20. století byla přijata řada alternativních sankcí a odklonů od klasického trestního řízení. V 90. letech 20. století došlo k novele trestního řádu a postupně byly přijaty další instituty:
institut podmíněného zastavení trestního stíhání
institut narovnání
trest obecně prospěšných prací
trest podmíněného odsouzení s dohledem
podmíněné upuštění od potrestání s dohledem
7
Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí
8
Doubravová, 2001, str. 18
12
Vzhledem k tomu, ţe přijaté alternativy trestů byly reakcí na experiment s mládeţí, měly nejprve slouţit především mladistvým. Praxe však ukázala, ţe tyto tresty jsou sice vyuţívány při sankcionování mladistvých pachatelů, statistika PMS však vypovídá i o tom, ţe alternativní druhy trestů jsou ukládány ve velké míře i recidivistům. V roce 1994 studenti a přednášející z katedry sociální práce Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze zaloţili Sdruţení pro rozvoj sociální práce v trestní justici. Na základě toho přijala vláda v roce 1994 program prevence kriminality a usnesením č. 341 zavázala ministra spravedlnosti úkolem zřídit místa probačních úředníků. Toto usnesení bylo realizováno od 1. ledna 1996 a na okresních a krajských soudech byla zřízena pracovní místa probačních úředníků. Probační činností byli pověřeni pracovníci soudů a vyšší soudní úředníci. Ti se zaměřovali na zajištění administrativně technického výkonu trestu obecně prospěšných prací a na formální kontrolu chování obviněných. V době, kdy se připravoval zákon o PMS, s účinností od 1. ledna 2001, vyvstala potřeba pro novou sluţbu připravit kvalifikované úředníky a asistenty. V letech 1999 – 2000 byl realizován první ročník odborného kvalifikačního vzdělávání pro úředníky a asistenty PMS. Tento první ročník ověřil navrhovaný systém vzdělávání a byli přijati první uchazeči o funkci úředníka a asistenta PMS ještě před účinností zákona. Završením uvedeného vývoje bylo schválení zákona č. 257/2000 Sb. o Probační a mediační sluţbě ČR. Činnost této sluţby byla zahájena k 1. lednu 2001.
13
3. Definice základních pojmů 3.1. Mediace Slovo mediace pochází z latinského „medius“ coţ znamená střední, prostřední, ale také nestranný, nerozhodný a neurčitý. V současnosti odborné obci se termín mediace vyskytuje a pouţívá v níţe uvedených souvislostech:
mediace – zprostředkování učiva učitelem nebo lektorem takovým způsobem, aby bylo usnadněno jeho pochopení a osvojení9
mediace – vyjednávání a odborná pomoc v konfliktní situaci zaměřené k nalezení oboustranně přijatelného kompromisu, např. mediace rozvodová, mediace při interetnických konfliktech10
mediace – jako proces, ve kterém je obviněnému a poškozenému na základě jejich souhlasu umoţněno aktivně se účastnit řešení sporu souvisejícího s trestným činem11
mediace – z psychologického hlediska jde o projev komunikace média s paranormálním světem11
mediace – z právního pohledu jde o vyjednávání pomocí prostředníka při řešení sporů bez účasti soudu popřípadě při soudním řešení určitých sporů11
mediace – mimosoudní zprostředkování za účelem řešení sporu mezi obviněným a poškozeným a činnosti směřující k urovnání konfliktního stavu
9
Hartl P., Hartlová H., str. 305, Psychologický slovník (2000), Portál s. r. o., Praha, ISBN
80-7178-303-X 10
Hartl P., Hartlová H., str. 305, Psychologický slovník (2000), Portál s. r. o., Praha, ISBN
80-7178-303-X 11
Doporučení Výboru ministrů Rady Evropy č. R (99) 19
14
a vykonávaná v souvislosti s trestním řízením. Mediaci lze provádět jen s výslovným souhlasem obviněného a poškozeného12
mediace – v mezinárodním právu jde o způsob pokojného řešení mezinárodních sporů, při čemţ ve sporu dvou států vystupuje další jako zprostředkovatel13
Ve své bakalářské práci se zabývám mediací v trestním řízení. Zde se tento pojem chápe a má význam jako mimosoudní zprostředkování řešení trestního konfliktu mezi poškozeným a obviněným za účasti třetí osoby a to mediátora.
3.2. Mediátor Úkoly PMS plní v rámci jejích středisek v pracovním poměru zaměstnanci státu ve funkcích úředníků nebo asistentů PMS. Jejich pracovní poměr se řídí zákoníkem práce, pokud zákon nestanoví jinak14. Mediátor je název pracovní pozice, kterou vykonává úředník PMS. Mediátor je školený odborník, který má specifické dovednosti, zkušenosti a kompetence, které vyuţívá k usnadnění komunikace mezi poškozeným a obviněným s cílem efektivního vedení procesu jednání. Snahou mediátora je, aby jednání bylo přehledné, uţitečné, příjemné a to pro všechny účastníky. Definice mediátora je upravena i v mezinárodně právním dokumentu jako: osoba, která je v procesu mediace nápomocna oběma stranám15.
12
§ 2 odst. 2, zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační sluţbě ČR, CODEXIS®, Atlas consulting
s. r. o., copyright 1997-2010, podle stavu k 15. 5. 2010 13
Kolektiv autorů a konzultantů, 2000, str. 131
14
§ 6 odst. 1, zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační sluţbě ČR, CODEXIS®, Atlas consulting
s. r. o., copyright 1997-2010, podle stavu k 15. 5. 2010 15
Doporučení Výboru ministrů Rady Evropy č. R (99) 19
15
3.3. Obviněný, trestný čin a přečin Trestným činem je, podle § 13 odst. 1, zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník16, protiprávní čin, který je zákonem označovaný za trestný a jehoţ znaky jsou uvedeny v témţe zákoně. K odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, pokud zákon nestanoví, ţe postačí zavinění z nedbalosti17. Trestné činy se dělí na přečiny a zločiny. Přečiny můţeme charakterizovat jako všechny nedbalostní trestné činy a úmyslné trestné činy, za něţ stanoví zákon trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby v délce do pěti let. Zločiny jsou na rozdíl od přečinů všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny18. V trestním právu procesním se pouţívá několik pojmů odpovídajícím jednotlivým fázím trestního řízení. Konkrétně v § 12 odst. 6 - 9, zákona č. 141/1961 Sb., Tr. ř., jsou charakterizovány pojmy jako osoba zúčastněná, poškozený, obviněný, obţalovaný a odsouzený. Podezřelý je ten, o kom Policie během vyšetřování uvaţuje jako o moţném pachateli. Obviněný je člověk, který je trestně stíhán pro trestný čin, z něhoţ byl Policií obviněn. Obviněným můţe být jen fyzická osoba, u které nasvědčují prověřením zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, ţe byl spáchán trestný čin – viz § 32 a § 160 odst.1, Tr. ř.19. V § 33 odst. 1, zákona č. 141/1961 Sb., Tr. ř., najdeme práva obviněného, kdy obviněný má např. právo se vyjádřit ke všem skutečnostem, které mu jsou kladeny za vinu, dále k důkazům o kterých však není povinen vypovídat. Můţe uvádět okolnosti a důkazy slouţící k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat ţádosti a opravné prostředky. Taktéţ má právo zvolit si obhájce.
16
§ 13 odst. 1, zákona č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, CODEXIS®, Atlas consulting s. r. o., copyright
1997-2010, podle stavu k 15. 5. 2010 17
§ 13 odst. 2, téhoţ zákona
18
§ 14 odst. 2 – 3, téhoţ zákona
19
§ 32 a § 160 odst. 1, zákona č. 141/1961 Sb., Tr. ř., CODEXIS®, Atlas consulting s. r. o., copyright
1997-2010, podle stavu k 15. 5. 2010
16
Obţalovaný je člověk, na kterého podal státní zástupce obţalobu k soudu a bylo nařízeno hlavní líčení20.
3.4. Poškozený Poškozeným je ten, komu bylo trestným činem ublíţeno na zdraví, způsobena majetková, morální nebo jiná škoda. Má právo činit návrhy na doplňování dokazování, můţe nahlíţet do spisů, účastnit se hlavního líčení a před skončením řízení se k věci vyjádřit21. Poškozeným můţe být fyzická osoba, právnická osoba nebo veřejný zájem. Dle § 43 odst. 3, zákona č. 141/1961 Sb., Tr. ř., poškozený, který má podle zákona nárok na náhradu škody, jeţ mu byla trestným činem způsobena, je oprávněn navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uloţil obţalovanému povinnost nahradit mu způsobenou škodu. V § 310a zákona č. 141/1961 Sb., Tr. ř., jsou uvedena práva poškozeného a vyjímky, kdy tato práva nepřísluší tomu, na koho přešel nárok na náhradu škody. V řízení o přečinu, můţe se souhlasem obviněného a poškozeného soud nebo státní zástupce v přípravném řízení rozhodnout o schválení narovnání a zastavit trestní stíhání, jestliţe uhradí škodu poškozenému způsobenou přečinem nebo učiní jiné úkony k její úhradě. Dále sloţí na účet soudu nebo na účet státního zastupitelství v přípravném řízení peněţní částku určenou konkrétnímu adresátovi k obecně prospěšným účelům a nebo prohlásí, ţe spáchal skutek, pro který je stíhán, a nejsou důvodné pochybnosti o tom, ţe jeho prohlášení bylo učiněno svobodně či váţně22.
20
Podezřelý, obviněný, obţalovaný, dostup. z WWW:
zdarma/ruzne/pravnicky-slovnik/802-obvineny-definice-kdo-je-povazovan-za-obvineneho-v-trestnimpravu.html>. 21
§ 43 odst. 1, zákona č. 141/1961 Sb., Tr. ř., CODEXIS®, Atlas consulting s. r. o., copyright 1997-
2010, podle stavu k 15. 5. 2010 22
§ 309 odst. 1 písm. a – c, zákona č. 141/1961 Sb., Tr. ř., CODEXIS®, Atlas consulting s. r. o.,
copyright 1997-2010, podle stavu k 15. 5. 2010
17
4. Mediátor 4.1. Formální předpoklady mediátora Zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační sluţbě stanoví, ţe úředník musí být bezúhonný, způsobilý k právním úkonům23. Dále musí mít vysokoškolské vzdělání v oblasti společensko-vědní, získané absolvováním studia v magisterském studijním programu a odbornou zkoušku, kterou mu středisko umoţní vykonat po absolvování základního kvalifikačního vzdělání pro úředníky PMS.
4.2. Neformální předpoklady mediátora Proces mediace je nutno chápat jako interakci dvou odlišných skupin (které se mnohdy od sebe liší svým sociálním statusem) a mediátora, jako naprosto nezbytný prvek v celém procesu mediace, bez kterého by mediace jako proces řešení problémů nebyl věcně správný a mnohdy obtíţně uskutečnitelný. Čili mediátor se nachází v prostředí, ve kterém je přirozená komunikace velmi těţko uskutečnitelná. Tento předpoklad od mediátora vyţaduje celou řadu znalostí, dovedností i zkušeností. Na profesi mediátora lze aplikovat obecné předpoklady a poţadavky pomáhajících profesí. Odborná literatura24 rozlišuje dva základní soubory dovedností. Jsou známy pod názvy „hard skills“ – jako tvrdé dovednosti a „soft skills“ – jako měkké dovednosti.
23
Způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti
(způsobilost k právním úkonům) vzniká v plném rozsahu zletilostí – Zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, § 8 odst. 1, CODEXIS®, Atlas consulting s. r. o., copyright 1997 – 2010 24
Holá L., str. 82-90, Mediace, způsob řešení mezilidských konfliktů (2003), 1. vyd., Praha: Grada
Publishing, ISBN 80-247-0467-6
18
Tvrdé dovednosti jsou přesně definované. Jde o zvládnutí a pouţívání procedur, technik a systémů, které je moţno přesně strukturovat, kvantifikovat, popsat a které je relativně snadné předat lidem majícím potřebné vzdělání a přípravu. Měkké dovednosti jsou individuálně pojaté a hodnocené. Jde o postoje lidí, kulturní hodnoty, pocity, vzájemné vztahy a typy chování. Efektivního procesu mediace lze dosáhnout pouze po dokonalém vyškolení a nezbytného získání potřebných zkušeností. Z formálního hlediska jsou poţadavky na mediátora určeny příslušnými zákonnými normami, avšak zákon nespecifikuje další předpoklady a schopnosti osoby mediátora pro efektivní výkon mediace. Po konzultaci s vedoucí střediska PMS v Liberci a vyhledávání v odborné literatuře jsem se pokusil sestavit neformální předpoklady a to následující:
osobnostní předpoklady
morální kvality
komunikační dovednosti
sociální dovednosti
Osobnostní předpoklady Osobnostní předpoklady lze postavit na stejnou úroveň jako dovednosti odborné. Za „mediační umění“ povaţujeme kombinaci nadání, zkušeností, osobních hodnot, intuitivní tvořivosti a komunikačních dovedností. Úspěšný vztah mediátora a klientů předpokládá empatii, vřelost, opravdovost, schopnost vţít se do situace klienty, vstřícný zájem a respekt. K dalším osobnostním předpokladům neodmyslitelně patří tvořivost flexibilní důraznost. Pro výkon praxe je také nutná schopnost adekvátně zvaţovat a hodnotit situaci klientů, k níţ je třeba určitých zkušeností a osobnostní zralost.
19
Anglosaská praxe klade důraz na základní lidská práva, smysl pro sociální spravedlnost, respektování osobní svobody a uznávání zásady svobodného rozhodování klientů.
Morální kvality Rámec
vzájemného
vztahu
mediátora
a
klientů
určuje
profesionální
etika – výrazem etiky je etický kodex. Etický kodex obsahuje základní etické zásady a pravidla chování mediátora ve vztahu ke klientům, kolegům, svému povolání a odbornosti a ke společnosti. Etický kodex mediátora25 zpracovala a přijala Asociace mediátorů ČR, která také zájemcům nabízí výcviky mediatorů. Tím je naplněn jeden ze základních předpokladů pro kvalitní výkon profese a postupnou profesionalizaci.
Komunikační dovednosti Hlavním pracovním nástrojem mediátora je rozhovor, jako základní kámen schopnosti komunikovat. Komunikační dovednosti lze povaţovat za interaktivní dovednosti, jde o umění ovládnout své jednání, při komunikaci s druhými tak, aby bylo v souladu s cíli mediátora. Jazykové schopnosti mediátora by měly zahrnovat širokou slovní zásobu, pohotovost a adekvátnost pojmenování a přesnost vyjádření. Mezi komunikační dovednosti dále patří aktivní neslouchání, empatické porozumění, umění interpretace a konfrontace, správná míra výkladu a hodnocení, strukturování rozhovoru či afektivní zdrţenlivost.
Sociální předpoklady Mediátor musí respektovat osobní důstojnost klientů, překonávat předsudky, mít pod kontrolou projevy svých emocí a být schopen se bránit předběţným soudům.
25
Příloha č. 1 a 1/2 – Etický kodex mediátora Asociace mediátorů ČR, dostupný z WWW:
.
20
Otevřenost projevů vůči klientům má klienty zbavit úzkosti a je důleţitá při navázání přímějšího a důvěrnějšího vztahu mezi mediátorem a klientem. Z logického součtu potřebných neformálních předpokladů, nám vyplynou osobnostní vlastnosti potencionálního mediátora, které by rozhodně neměl mít, a v případě jejich existence by mělo dojít k jejich eliminaci či odstranění, popřípadě vyloučení takovéto osoby z procesu mediace. Shrnul bych základní negativní psychosociální osobnostní znaky nevhodné pro výkon profese mediátora:
přílišná introvertnost
neurotické stavy
agresivita
nedostatečná tolerance
neschopnost empatie
netrpělivost aţ překotnost
neschopnost získat důvěru
komunikativní vady
4.3. Oprávnění mediátora Oprávnění mediátora vyplývají ze zákona č. 257/2000 Sb.26:
obracet se na státní orgány, právnické i fyzické osoby s doţádáním o sdělení potřebných údajů
opatřovat informace a poznatky o osobě obviněného nebo o stanoviscích poškozeného, významných pro rozhodnutí soudu či státního zástupce
provádět návštěvy obviněného ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody
zjišťovat stanovisko obviněného k podmíněnému zastavení trestního stíhání, k uloţení trestu obecně prospěšných prací nebo k uloţení jiného trestu nespojeného s odnětím svobody
26
§ 7 – 10 zákona č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační sluţbě, CODEXIS®, Atlas consulting
s. r. o., copyright 1997 – 2010, podle stavu k 15. 5. 2010
21
zjišťovat stanovisko obviněného i poškozeného o schválení narovnání
nahlíţet do trestních spisů vedených u soudu
pořizovat kopie spisů a jejich částí
upozornit obviněného na zjištěné nedostatky a dát mu poučení
poskytovat sociální podporu klientům
4.4. Povinnosti mediátora Kromě oprávnění jsou mediátoři vázáni při své činnosti řadou povinností, které vyplývají ze zákona č. 257/2000 Sb.27:
řídit se pokyny předsedy senátu nebo samosoudce a v přípravném řízení státního zástupce (tyto pokyny však nejsou absolutní, nesmějí směřovat ke způsobu a výsledku prováděné mediace)
zachovávat mlčenlivost o věcech, které se dozvěděli v souvislosti s výkonem své funkce
Při nedodrţení těchto povinností můţe předseda senátu nebo samosoudce a v přípravné řízení státní zástupce věc mediátorovi odejmout. Jestliţe PMS provádí v rámci své působnosti úkony bez pokynu orgánů činných v trestním řízení, neprodleně o tom informuje příslušný orgán činný v trestním řízení, který můţe rozhodnout, ţe se věc k mediaci nepředává a mediace proto dále prováděna nebude.
4.5. Role mediátora Mediátor spolu s účastníky konfliktu musí rozhodnout o tom, jakou roli bude hrát. Ujasnění role je velmi důleţitým krokem, který je učiněn hned na první schůzce s klienty. V průběhu celé mediace je role upřesňována, stále se mění a rozvíjí a to
27
§ 7 – 10 zákona č. č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační sluţbě, CODEXIS®, Atlas consulting
s. r. o., copyright 1997 – 2010, podle stavu k 15. 5. 2010
22
v souvislosti s vývojem řešení konfliktu a s prostředky, technikami a přístupy, které mediátor volí. V následujícím přehledu uvádím základní postojové role při práci mediátora28. Role úzce orientovaná Takto pojmenovaná role mediátora spočívá v pomoci klientům při nalézání a řešení procesních problémů či překáţek, které samy strany mediace dokázaly pojmenovat a definovat. Při jednáních je moţno jednotlivé problémy samostatně řešit. Komplexní problém lze dělit na samostatné menší celky a ty poté snadněji řešit. Při řešení jednotlivých problémových otázek se poté klienti proti sobě staví do pozic soupeřů, hájí své pozice, hledají kompromisy. Jsou v situacích, kdy jeden klient získá a druhý o tento díl ve stejném sporu přijde. Hlavními znaky tohoto způsobu vedení sporu jsou – nejistý výsledek případné soudní pře, časová prodleva a finanční náklady. Mediátor v roli úzké orientace vede mediační jednání zaloţené na pozici klientů. Jeho hlavním úkolem je napomoci účastníkům sporu pochopit jejich postavení, poukázat na přednosti či nevýhody jejich pozic, vést případ ke konci s cílem dosáhnout co moţná největší vzájemné spokojenosti, či lépe řečeno k co nejmenší nespokojenosti. Role široce orientovaná Široce orientovaná role vychází z předpokladu, ţe účastníci sporu mohou mít prospěch ze situace, kdy mediace přesáhne úzce definované problémy. Úzce definované problémy si klienti především sebou nesou ze soudních sporů. Rolí mediátora je v tomto případě především rozšířit popsaný konkrétní problém na problém komplexněji pojatý. Za pozicemi na kterých klienti často neústupně setrvávají, se často skrývá jiný pro ně důleţitý, dosud nepopsaný zájem. V souladu s touto skutečností mediátor široké orientace pomáhá klientům jejich zájmy objevit, popsat, pochopit a začlenit je do navrhnutých řešení.
28
L. L. Riskin, Tom Arnold, Michael Keating, str. 53 – 57, Mediace, aneb jak řešit konflikty (1996),
Palata, Praha, ISBN 80-901-710-6-0
23
Role hodnotící V této roli mediátor předpokládá, ţe klienti jeho působení potřebují a chtějí. Ţádají od něho nasměrování k věcnému základu, z něhoţ by řešení konfliktu mělo vycházet. Přičemţ základní pozice by vţdy měly být v souladu se zákonnými normami. Klienti očekávají a předpokládají, ţe mediátor svou profesní zkušeností, objektivitou a vzděláním je kompetentní k nasměrování jejich cesty k řešení problému. Mediátor v tomto případě poskytuje informace, navrhuje řešení, hodnotí návrhy klientů a posuzuje aktivitu jejich jednání.
Role facilitující Tato pozice předpokládá, ţe klienti jsou schopni a ochotni vzájemně spolupracovat, ţe znají a chápou svoji situaci nejlépe ze všech zainteresovaných stran. Tímto mohou sami dospět k řešení, které bude lepší neţ jakékoli řešení navrţené mediátorem. Facilitující mediátor předpokládá, ţe jeho hlavním úkolem je rozšířit a zpřehlednit komunikaci mezi účastníky konfliktu, aby jim napomohl kompetentně se rozhodnout pro jimi zvolené řešení z důvodů, ţe by mohl omezit kreativitu klientů, ohrozit svoji neutralitu či dopustit se nekompetentnosti v odborných věcných otázkách. V případě náročného procesu se můţe facilitace zúčastnit i více facilitátorů29. Při praktickém výkonu pracovních činností se mediátor nevyhne určité modulaci shora uvedených rolí. Konkrétní případy a konkrétní zúčastněné osoby jsou nositeli specifik, které si vyţadují prolínání hraničních oblastí uvedených druhů rolí.
29
Kocourek Jiří, Mediace, facilitace, vyjednávání:řešení konfliktů a problémů s pomocí prostředníka,
dostupné z WWW: .
24
Schéma30: HODNOTÍCÍ
HODNOTÍCÍ
HODNOTÍCÍ
ÚZKÁ
ŠIROKÁ
ÚZKÁ
ŠIROKÁ
DEFINICE
DEFINICE
PROBLÉMU
PROBLÉMU FACILITUJÍCÍ
FACILITUJÍCÍ
ÚZKÁ
ŠIROKÁ
FACILITUJÍCÍ
4.6. Pracovní styly a techniky Kombinace společných schůzek se schůzkami mezi čtyřma očima. Schůzka mezi čtyřma očima poskytuje mediátorovi příleţitost k dosaţení vzájemné důvěry mezi jím a účastníkem konfliktu. Mediátor lépe zjistí, o co účastníkovi skutečně jde a jaký největší ústupek je ochoten učinit. Mediátor ho můţe
30
L. L. Riskin, Tom Arnold, Michael Keating, str. 53, Mediace, aneb jak řešit konflikty (1996),
Palata, Praha, ISBN 80-901-710-6-0
25
zároveň přesvědčit o nereálnosti některých jeho poţadavků a pomůţe s formulací nových návrhů. Doporučuje se vţdy bezprostředně po soukromé schůzce s jednou stranou uspořádat podobnou schůzku se stranou druhou. Nejen, ţe tím mediátor dosáhne pokroku, ale ukáţe, ţe jedná s oběma stranami stejně. Dále strana, která se soukromé schůzky nezúčastnila, dostane čas na zamyšlení.
Schůzky mezi čtyřma očima. Mediátoři, kteří si zvolí tento styl, se domnívají, ţe účastníci sporu jsou hovornější a otevřenější, kdyţ je neposlouchá jejich protivník. Někteří mediátoři ovšem pouţívají styl čtyř očí jen v případech potřeby, například v situacích, kdy se debata ocitne ve slepé uličce nebo v situacích, kdy se jedna ze stran drţí zpátky.
Přímá komunikace. Někteří mediátoři jsou toho názoru, ţe hlavním přínosem mediace je přímá komunikace mezi znesvářenými stranami. Tento způsob komunikace vede k lepšímu porozumění mezi oběma stranami a ke zlepšení vzájemných vztahů.
26
5. Mediace Podstatou mediace je mimosoudní zprostředkování řešení sporu za účasti třetí strany, a to mediátora. Úkolem mediátora je řídit postup mediace a pomoci stranám sporu najít takové řešení, které uspokojí jejich zájmy a potřeby. Základem řešení je, ţe strany konfliktu jsou schopny řešit značnou část sporu vlastními silami s minimem vnějších zásahů. Takovéto řešení sporu se začalo provádět v druhé polovině 20. století v severní Americe. Mediace se postupně stávala doplňkem soudního řešení sporů, zaloţeném na principu konfrontace. Jednalo se především o spory pracovní a podnikové. Postupně pronikala mediace do dalších oblastí ţivota například do rodinných a sousedských sporů, etnických a ekologických konfliktů, do oblasti školství a rozšířila se za hranice severoamerického kontinentu. V 60. letech 20. století se v USA a Kanadě dostala mediace do sféry občanského práva a trestní soudní praxe. Od 70. let 20. století se z mediace stává samostatná profese31.
Mediace mezi poškozeným a obviněným Je to proces, ve kterém je obviněnému a poškozenému na základě jejich souhlasu umoţněno, za účasti mediátora, aktivně se účastnit řešení sporu, které souvisí s trestnou činností. V praxi jsou aplikovány dva základní typy mediace:
přímá
nepřímá
Mediace přímá Dochází k setkání poškozeného a obviněného tváří v tvář (face to face), a to za pomoci a přítomnosti mediátora. 31
Bajer P., Vysledovat počátky mediace je obtíţné, Sociální práce, (2005), č. 4, str. 39 - 40.
27
Mediace nepřímá Mediátor je prostředníkem mezi oběma stranami, které se vzájemně nesetkají. V Evropě se začala poprvé uplatňovat mediace ve Velké Británii a to koncem 70. let 20. století. Dále se rozvíjela v Norsku a Finsku. V polovině 80. let 20. století se uplatňuje v Nizozemsku, Německu a Rakousku. Mediace se v evropských zemích rozvíjí pozvolna. Nejdříve se pouţívá jako nástroj pro splnění podmínek vyuţití forem klasického soudního řízení. Zaměřuje se především na trestní věci mladistvích pachatelů a řešení méně závaţné trestné činnosti. V 90. letech 20. století zaznamenala prudký vývoj v rozvíjení teorie a vymezení profese mediátora. Došlo k jejímu zakotvení v trestní legislativě a rozšíření oblasti jejího vyuţívání. Mediace je nadále vyuţívána v průběhu celého trestního řízení, včetně řízení vykonávacího. V současné době existují mediační programy zaměřené na určitý typ trestné činnosti např. majetkové delikty, násilné trestné činy, domácí násilí. Podle způsobu vyuţití má mediace tři základní modely:
Mediace jako součást trestního procesu
Mediace jako moţnost k trestnímu řízení
Mediace jako součást trestního procesu
Mediace jako součást trestního procesu Zde jsou stanovena pravidla, za jakých podmínek můţe být případ předán k mediaci. Dosaţená dohoda mezi poškozeným a obviněným má vliv na výsledek trestního stíhání. Trestní stíhání můţe být zastaveno nebo se k dohodě přihlíţí při rozhodování o uloţeném trestu. Mediace jako možnost k trestnímu řízení Mediace nahrazuje trestní reakci na spáchaný trestný čin.
28
Mediace jako součást trestního procesu Vyuţívá se jí po rozhodnutí soudu o vině a trestu k řešení konfliktu mezi poškozeným a obviněným. Dle studie Evropského fóra pro mediaci mezi poškozeným a obviněným je mediace v trestních věcech významně zaváděna v Rakousku, Belgii, Finsku, Francii, Německu, Norsku a Velké Británii. Studie poukazuje na nově vznikající mediační programy a snahy začlenit mediaci do řešení trestních věcí v Dánsku, Irsku, Itálii, Lucembursku, Nizozemsku, Švédsku, Španělsku a v postkomunistických zemích jako je Bulharsko, Albánie, Ukrajina, Slovinsko, Polsko, Maďarsko a Česká republika. Mediátoři jsou zaměstnanci justice, kteří jsou vyškoleni v oblasti mediace. Někdy stojí mimo justici jako vyškolení dobrovolníci nebo placení zaměstnanci. Pro tuto činnost se jeví jako nejoptimálnější vzdělání ve společensko vědních oborech jako jsou právo, psychologie, sociologie a pedagogika. Mediace – poslání a způsoby uplatnění V jednotlivých zemích jsou odlišně stanovené cíle pro mediaci, které se vzájemně kombinují. Mezi nejčastěji uţívané patří:
Rozhovor pachatele a poškozeného o trestném činu a vzájemné přiblíţení jejich postojů
Morální a materiální satisfakce (zadostiučinění) poškozeného
Řešení konfliktu mezi poškozeným a obviněným a dopad trestné činnosti na blízké okolí
Nalezení moţnosti tzv. „nepřímé reparace“ = pachatel se zaváţe vykonat bezplatnou práci pro společnost nebo podstoupit léčebný nebo výchovný program
Nalezení vhodné sankce a předloţení návrhu soudu
29
Mediace je metoda zaloţená na aktivitě stran konfliktu, která za pomoci třetí strany hledají vhodné řešení výhodné pro všechny. Vede pachatele k tomu, aby si uvědomil následky svého jednání. Je zaloţená na principu autority a síly mediátora. Programy mediace směřují k zprostředkování řešení mezi poškozeným a obviněným. Jejich cílem je řešit následky trestné činnosti a dosáhnout morální (omluvy) a materiální (uhrazení škody) odškodnění oběti. Dále vznikly programy označované jako rodinné skupinové konference. Je to zastoupení širšího okruhu osob z nejbliţšího sociálního okolí stran sporu, tak z komunity, kde k trestnému činu došlo. Problematiku v rodinných vztazích můţe řešit mediace rodinná a rozvodová. Rodinná mediace se týká nejčastěji konfliktů majetkových, dědických, ale i např. předmanţelských smluv nebo péči o nemocného člena rodiny. Rozvodová mediace se zabývá konflikty v jiţ probíhajícím rozvodovém řízení manţelů, kdy mediátor se snaţí pomoci rozvádějícím se manţelům uzavřít mediační dohodu, která by upravila např. rozdělení majetku, způsoby péče o dítě nebo výši alimentů. Mediace je oproti soudnímu řízení jistě méně náročná po psychické stránce a je celkově ohleduplnější, protoţe s výsledkem mediace musí souhlasit obě strany, na rozdíl od rozhodnutí soudu32. Občansko-právní mediace řeší problémy občanského souţití, sousedské spory a vztahy mezi občany. Mediaci lze aplikovat i v podnicích, firmách a jiných institucích při konfliktech mezi zaměstnanci a zaměstnavateli nebo zaměstnanci navzájem. Interetnická mediace – řeší spory, které vyplývají z nesprávné komunikace a nepřesného pochopení stran pocházejících z různých kultur, menšin nebo etnik. Kaţdá takováto skupina má své charakteristické hodnoty, očekávání a komunikační styl a z neinformovanosti a neznalosti poté vznikají bariéry.
32
Svoboda I., Chudý Š., Výchovná činnost mediátora Probační a mediační sluţby, Veřejná správa, str.
24 – 25, (2005), č. 10
30
Mediace trestně-právní
-
zprostředkovává mimosoudní
dohody mezi
obviněným případně odsouzeným a poškozeným, nebo více stranami v trestněprávním kontextu. Tak lze urovnat některé konflikty spojené s trestným činem. Při mediaci není rozhodováno o vině a trestu. Výsledky mediace mohou napomoci při rozhodování soudců nebo státních zástupců pro moţnost tzv. odklonů v trestním řízení, případně o druhu a výměře trestu nebo jeho alternativě33. Vedle programů mediace mezi poškozeným a obviněným existují programy, které se zabývají vyřešením otázky náhrady škody. Tyto programy pouţívají speciální metody práce, kde jednání mezi poškozeným a obviněným jsou oddělená a řízená směrem k dosaţení satisfakce. Doplňují je sluţby, které umoţní pachateli vydělat si potřebné finanční prostředky k odškodnění oběti. V souvislosti s mediací jsou významná především doporučení Výboru ministrů Rady Evropy k mediaci v trestních věcech. Stanovují základní principy, které musí jednotlivé země dodrţovat, jak v oblasti zavádění nových mediačních programů, tak i v oblasti rozvoje jiţ existujících. Stanovují základní způsoby spolupráce mezi trestní justicí a organizacemi, které mediaci poskytují. Mediaci mezi poškozeným a obviněným z mezinárodní spolupráce se věnuje „Stálá evropská konference pro probaci a péči o propuštěné“ (CEP). V Evropě bylo zaloţeno
v roce
1999
„Evropské
fórum
pro
mediaci
mezi
poškozeným
a obviněným a obnovující justici“. Sídlem této nevládní organizace je belgické město Leuven. Cílem této organizace je vytvořit platformu pro výměnu informací, znalostí a zkušeností, pro diskuzi o otázkách, které se týkají uplatňování principů obnovující justici v Evropě. PMS ČR při výkonu mediace vytváří předpoklady k tomu, aby věc mohla být projednána v tzv. odklonu od trestního řízení nebo aby mohl být uloţen alternativní trest. O odklonu v trestním řízení rozhoduje státní zástupce nebo soudce. Je charakteristický tím, ţe v trestním řízení nemusí být prováděno dokazování, dokonce 33
Asociace mediátorů ČR, dostupné z WWW:.
31
nemusí být podána ani ţaloba a rozhodnuto můţe být bez toho, aniţ by se u soudu konalo hlavní líčení. Do této skupiny náleţí např. institut narovnání § 309 Tr. ř., podmíněné zastavení trestního stíhání § 307 Tr. ř.34. Pozitivy odklonů v trestním řízení jsou např. ulehčení práce OČTŘ, ušetřené finanční náklady za soudní výdaje nebo zkrácení trestního řízení. Tento způsob vyřízení trestní věci má samozřejmě důleţitý význam i pro prevenci a kontrolu kriminality. Účel trestního řízení je tak naplněn nejen jednodušším, ale ve své podstatě méně represivním a výrazně výchovnějším způsobem35. Narovnání dává za souhlasu poškozeného a obviněného moţnost dohodnout podmínky vzájemného vypořádání tak, aby mohlo být zastaveno trestní stíhání. Obviněnému je navíc uloţena povinnost zaplatit určitou částku na obecně prospěšné účely. Mezi výhody patří rychlost a efektivnost s jakou umoţňuje nápravu situace, která byla způsobená trestným činem. Pouţití narovnání, zejména v přípravném řízení, by mělo odlehčit práci soudům a pomoci sníţit náklady řízení36. U narovnání, které je spojováno s označením mediace v trestních věcech, má poškozený moţnost z očí do očí vyjádřit protistraně negativní emoce jako je strach nebo zlost, přičemţ u něj dochází k uvolnění emočního napětí. Pachatel se naopak můţe vcítit do situace oběti a můţe se jí omluvit, coţ můţe mít za následek pozitivní změnu jeho chování i osobnosti. Mediace vede k posílení postavení osob poškozených trestným činem a je povaţována i za účinnou prevenci proti kriminalitě37. Při podmíněném zastavení trestního stíhání má PMS ČR významnou funkci, konkrétně jsou to probační úředníci, kteří zasahují do stádia před rozhodnutím o tomto způsobu vyřízení aţ do rozhodnutí o tom, zda se obviněný osvědčil či neosvědčil. Z toho vyplývá, ţe probační úředníci sehrávají určitou koordinační roli
34
Sotolář A., Púry, F., Šámal, P., Alternativní řešení trestních věcí v praxi, Praha: Beck, (2000)
35
Tatáţ publikace, str. 16
36
Spolek Juristic, ISSN 1802-789X, dostupné z WWW: .
37
Hála J., Programy narovnání v podmínkách výkonu trestu. České vězeňství, (2006), ročník 14, č.4,
str. 12-13
32
při obstarávání součinnosti mezi všemi subjekty, které jsou zapojeny do rozhodování o podmíněném zastavení trestního řízení38. Alternativní tresty jsou tresty, které nejsou spojeny s trestem odnětí svobody, ale jsou vykonávány na svobodě39. Soud je ukládá pachatelům za provinění menší společenské nebezpečnosti, kde hranice trestní sazby nepřevyšuje 5 let odnětí svobody. Po novele trestního zákona č. 40/2000 Sb., s účinností od 1. 1. 2010 mluvíme o tzv. přečinech uvedené v § 14 odst. 2, téhoţ zákona. Alternativní tresty jsou nejčastěji ukládány za např. krádeţe, poškozování cizí věci nebo výtrţnictví. Tresty za tyto provinění jsou ukládány jak mladistvým pachatelům, tak i dospělým pachatelům. Dohledem, kontrolou a organizací alternativních trestů je ze zákona pověřena PMS ČR. U odsouzených mladistvých pachatelů probační úředník dohlíţí na výkon povinností a opatření, ke kterým byli odsouzeni. K nejčastějším uloţeným alternativním trestům u mladistvých patří obecně prospěšné práce (§ 62 trestního zákona), podmíněné odsouzení s dohledem (§ 60a trestního zákona). Po novele trestního zákona, s účinností od 1. 1. 2010 v souvislosti s alternativními tresty mluvíme o nových trestech a to konkrétně o domácím vězení, které je upraveno v § 60 trestního zákona a dále o zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, jenţ je upraven v § 76 trestního zákona. Po novelizaci trestního zákona, byl upraven trest obecně prospěšných prací, kdy mnohem přesněji a přísněji vymezuje cílovou skupinu pachatelů, které má být tento trest uloţen a především zamezuje uloţení tohoto trestu pachatelům, kteří tento trest v minulosti nevykonali nebo jejichţ aktuální ţivotní situace nezaručuje, ţe ho úspěšně splní. Dále PMS ČR připravuje celostátní elektronický katalog poţadavků na obecně prospěšné práce, který budou vyuţívat jak soudci, tak vyšší soudní úředníci40.
38
Sotolář A., Púry F., Šámal P., Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha: Beck, (2000),, str. 64
39
Doubravová D. a kol., Příručka pro probaci a mediaci, (2001)
40
Reforma justice, dostupné z WWW:
tresty.html>.
33
Trest domácího vězení, novinka trestního práva, umoţňuje postih pachatele, aniţ by musel opouštět svou rodinu či pracovní návyky. Dodrţování tohoto trestu bude prováděno namátkovou kontrolou úředníky PMS, posléze prostřednictvím elektronického monitorovacícho systému, tzv. elektronického náramku41. Tento trest by měl významně uspořit náklady na výkon trestu. Dle § 60 odst. 1 trestního zákona můţe být trest domácího vězení uloţen za přečiny v maximální délce dvou let. Trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce je dalším novým alternativním trestem, který s účinností od 1. 1. 2010 zavedl nový trestní zákoník. Tento trest je zejména určen problémovým fotbalovým fanouškům, ale také i dalším pachatelům, kteří se dopustili úmyslného trestného činu v souvislosti s návštěvou určité společenské akce (např. hokejové utkání nebo vystoupení určitých hudebních skupin). Soud můţe uloţit zákaz vstupu na takovéto akce aţ na 10 let42. Při výkonu tohoto trestu je odsouzený povinen spolupracovat s probačním úředníkem dle příslušného probačního plánu. Jednou z činností, kterou PMS ČR zprostředkovává v rámci vykonávacího řízení je podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody – tzv. Parole. Pojem „parole“ pochází z francouzštiny, kde tento pojem znamená „slovo“ nebo „výpověď“. V souvislosti s propuštěním odsouzeného z věznice pak na základě tohoto pojmu rozumíme podmíněné propuštění na slovo, respektive slib odsouzeného, ţe se bude řádně chovat. Odsouzený má ve věznici moţnost v rámci své přípravy na podmíněné propuštění poţádat o spolupráci probačního úředníka. Smyslem této spolupráce probačního úředníka je, aby ještě v době před rozhodnutím soudu o podmíněném propuštění byly shromáţděny a vyhodnoceny všechny důleţité informace, které slouţí k poznání případných rizik a potřeb odsouzeného v případě s jeho návratem na svobodu43.
41
Reforma justice, dostupné z WWW:
tresty.html>. 42
§ 76 odst. 1, zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, CODEXIS®, Atlas consulting s. r. o., copyright
1997-2010, podle stavu k 15. 5. 2010 43
PMS ČR, dostupné z WWW:.
34
6. Poslání a cíle PMS ČR 1.ledna roku 2001 oficiálně zahájila PMS svou činnost, a to na základě účinnosti zákona č. 257/2000 Sb., PMS byla zřízena především s úkolem přispívat k naplňování trestní spravedlnosti, především vytvářením podmínek pro účinné a efektivní rozhodování o alternativních postupech v trestním řízení a dále k zajištění výkonu alternativních trestů a nalezení odpovídající reakce na spáchaný trestný čin.
6.1. Poslání PMS ČR PMS chce přispívat a asistovat při naplňování trestní spravedlnosti v České republice a to hlavně vytvářením podmínek pro uplatnění alternativních postupů v trestním řízení, zejména odklonů a zajištění efektivního výkonu alternativních trestů. PMS provádí probaci a mediaci, podílí se na řešení sporů mezi obviněným a poškozeným. Usiluje o urovnání konfliktů v souvislosti s trestním řízením a o obnovení respektu ke společenským normám. Nedílnou součástí poslání je prevence a sniţování rizik recidivy trestné činnosti.
6.2. Cíle a činnosti PMS ČR Prostřednictvím probace a mediace se probační a mediační sluţba podílí na řešení sporů mezi obviněnými a poškozenými a svými činnostmi usiluje o urovnání konfliktních stavů a obnovení respektu k právním normám v souvislosti s trestním řízením. Nedílnou součástí poslání sluţby je prevence a sniţovaní rizik opakovaní trestné činnosti. Probační a mediační sluţba chce na poli trestní spravedlnosti usilovat o dosaţení těchto cílů44:
44
Cíle činností PMS, dostupné z WWW:.
35
Integrace pachatele - Probační a mediační sluţba směřuje k začlenění pachatelů do ţivota společnosti bez dalšího porušování zákonů. Integrace je proces, který usiluje o obnovení respektu pachatelů k právnímu stavu společnosti, o jejich uplatněni a seberealizaci.
Participace poškozeného - Probační a mediační sluţba se snaţí o zapojení poškozeného do „procesu“ odškodnění, řešení následků trestného činu a obnovení jeho pocitu bezpečí a důvěry v systém trestní spravedlnosti.
Ochrana společnosti - Probační a mediační sluţba chce prospívat k ochraně společnosti účinným řešením konfliktních a rizikových stavů spojených s trestním řízením a efektivním zajištěním realizace uloţených alternativních trestů a opatření.
6.3. Zásady a principy pracovníků PMS ČR Při své činnosti postupují pracovníci PMS podle těchto zásad a principů45:
Důstojnost jednání - způsob práce s klienty musí být v souladu se základními lidskými právy a svobodami a musí respektovat jejich důstojnost a autonomii.
Zákonnost - postup pracovníků sluţby při výkonu probace a mediace musí byt v souladu s příslušnými zákony.
Přiměřenost - míra zásahu pracovníků sluţby vůči pachateli nesmí překročit rozsah a obsah pravomocného rozhodnutí soudu nebo státního zastupitelství
45
Koncepce rozvoje Probační a mediační sluţby České republiky v rámci reformy justice
36
Transparentnost - usiluje o dostatečnou informovanost orgánů činných v trestním řízení o průběhu práce s klienty a poskytnutí srozumitelných informací pro klienty o systému a prostředí, ve kterém se v důsledku události trestného činu ocitli.
Individualizace - postup práce s klienty vychází z jejich individuálních potřeb a zájmů a okolností případů.
Včasnost intervence – usiluje o kontakt s klienty v co nejranější fázi trestního řízení
Vyváženost - usiluje o vyváţený přístup k potřebám a zájmům obviněných a poškozených a společnosti za účelem nalezení vzájemně přijatelného řešení případu.
Motivace - usiluje o aktivní přístup a účast klientů při řešení následků trestné činnosti. Pachatele podporuje při hledání zdrojů a kompetencí, které mu umoţní změnit dosavadní vzorce chování, jeţ ho přiváděly do konfliktu se zákonem. Poškozenému nabízí moţnost stát se aktivním subjektem, který můţe mít vliv na podmínky a způsob vlastního odškodnění.
37
7. Fáze a hodnocení mediačního procesu 7.1. Fáze mediačních činností A. Na základě podnětu zahajuje středisko PMS svoji činnost v daném případě, pokynu k zahájení činnosti v daném případu, či na základě vytipování případu z vlastní iniciativy, a to jak v rámci přípravného řízení, tak i ve stádiu po podání obţaloby. B. Pokyn k zahájení činnosti středisko PMS obdrţí od orgánů činných v trestním řízení, kterými jsou: -
Policie ČR
-
Soud
-
Státní zástupce
C. Na středisko PMS se mohou obrátit i další zúčastněné osoby, kterými jsou: -
poškozený
-
obviněný
-
zmocněnec
-
obhájce
-
pracovníci orgánu sociálně právní ochrany dětí
-
jiní sociální pracovníci
D. V případě, kdy podnět k zahájení činnosti v přípravném řízení obdrţí středisko Probační a mediační sluţby ČR od některé z osob vyjmenovaných viz. výše, nebo vytipuje případ z vlastní iniciativy, neprodleně o tomto informuje státního zástupce a vyţádá si jeho stanovisko k moţnosti vstoupit do případu46.
46
Příloha č. 2 – Sdělení pro státní zastupitelství
38
E. Po získání souhlasu státního zástupce se zahájením činnosti, respektive po obdrţení pokynu k zahájení činnosti v dané věci, začne středisko podnikat kroky směřující k prvnímu kontaktování zúčastněných stran. F. Středisko PMS, resp. úředník si pozve obviněného a poškozeného k úvodním konzultacím. Formou prvního oslovení stran úředník PMS volí podle individuálních okolností a moţností daného případu, kdy se můţe jednat o: -
Telefonickou nabídku konzultace
-
Písemnou pozvánku na konzultaci47
-
Osobní pozvání na konzultaci
G. Z hlediska posouzení vhodnosti kontaktování obviněného a poškozeného je třeba zohlednit individuální okolnosti případu. S ohledem na standard postupu se první kontakt klientů formou písemné pozvánky jeví jako nejvhodnější. H. Úředník PMS přiloţí k písemné pozvánce další informace důleţité pro rozhodování klientů (například informační leták o mediaci). I. Termíny jednání úředníka PMS s obviněným a poškozeným lze pro urychlení postupu ve věci naplánovat na stejný den, ale jiný čas. J. Celý proces dojednávání můţe značně urychlit telefonická nabídka konzultace. Nicméně je zde určité riziko zkreslení informací, jeţ se týkají způsobu řešení věci. Tato forma prvního kontaktu nedává klientům moţnost, oproti písemné pozvánce, nabídku první konzultace v klidu zváţit. K. Osobní kontakt je velice přínosný např. v situaci, kdy klienti na doporučení Policie ČR sami navštíví středisko PMS. V rámci tohoto prvního kontaktu je
47
Příloha č. 3 – Pozvánka na úvodní konzultaci
39
moţné přímo domluvit termín konzultace a poskytnout klientovi nezbytné informace, či je moţné úvodní konzultaci přímo uskutečnit. L. Individuální konzultace úředníka PMS s poškozeným a obviněným slouţí k postupnému zmapování moţností pro uskutečnění mediace. Je to prostor pro to, aby úředník stranám srozumitelnou formou předal všechny potřebné informace, které strany potřebují ke svému rozhodnutí, zda budou souhlasit s mediací či nikoli. Zároveň úředník PMS mapuje oblast jejich zájmů a potřeb a podle vývoje případu nabízí moţnost společného setkání obviněného a poškozeného. M. Z jednotlivých konzultací úředník PMS vyhotoví záznam o úkonu48. Jedná se o specifický záznam z konzultace, který zachycuje proceduru jednání, neboli kdy se případné jednání konalo a kdo byl u něho přítomen. Z hlediska obsahové
náplně
konzultace
záznam
dokladuje,
ţe
obviněnému
a poškozenému byly předány všechny informace, kterými jsou především seznámení stran s tím, ţe podmínkou uskutečnění mediace je jejich dobrovolný vstup do tohoto jednání. Zároveň mohou kdykoliv mediaci bez udání důvodu ukončit. Samotný obsah jednání je důvěrný, některé informace z jednání se mohou se souhlasem obviněného a poškozeného objevit v tzv.49 „Zprávě o výsledku mediace“50. Záznam o úkonu obsahuje také základní souhrn informací, které se týkají představ stran o způsobu řešení konkrétní situace. V tomto záznamu je zachyceno vyjádření stran k moţnosti uskutečnění mediace tzv. souhlas s mediací51. N. Takovéto
společné
jednání
je
individuálních jednání.
48
Příloha č. 4 – Záznam o úkonu
49
tzv. – tak zvaně
50
Příloha č. 5 – Zpráva o výsledku mediace
51
Příloha č. 6 - Prohlášení
40
výsledkem
předchozích
jednotlivých
O. Samotný výsledek mediace shrne úředník PMS do písemné zprávy, kterou předá příslušnému státnímu zástupci nebo soudci jako podklad pro jeho další rozhodnutí ve věci. Na další straně jsem sestavil schéma s postupnými úkony v rámci činnosti PMS v přípravném řízení.
41
Činnosti PMS v přípravném řízení
42
7.2. Výhody mediace
Dobrovolná účast stran Oproti soudnímu řízení je účast na řízení probační a mediační sluţby dobrovolná. Proto jsou strany schopny komunikovat alespoň na minimální úrovni, tak aby bylo moţné vyřešit příslušný spor. Vyjímku zde tvoří případ, kdy je kontakt s probačním pracovníkem nařízen soudem (např. u obviněných, kterým byla vazba nahrazena dohledem nebo jiným opatřením) a v tomto případě není spolupráce s PMS dobrovolná.
Soukromí a uchování důvěrných informací Mediace umoţňuje jednat v neformálním a bezpečném prostředí. Umoţňuje pocit soukromí, uchování a ochranu důvěrných informací, oproti klasickému soudnímu projednávání, kde jsou veřejnosti přístupné okolnosti trestného činu.
Kontrola nad procesem řešení sporu a jeho výsledkem Spor a jeho potencionální řešení dává prostor pro hledání dohod, které vyhovují oběma stranám. To znamená, ţe existuje více neţ jedno či dvě moţnosti řešení.
Úspora trestního řízení Především mám na mysli nezahlcování soudů méně závaţnými trestnými činy, které mají v trestním řízení největší podíl. Soud má moţnost výsledek PMS zahrnout do svého rozhodnutí a vyuţít § 307 Tr. řádu o podmíněném zastavení trestního stíhání, čímţ se
podstatně zkrátí doba potřebná
k soudnímu projednání případu.
Ovlivnění ekonomické stránky účastníků trestního řízení a společnosti Nezanedbatelným kladným jevem je sníţení finančních nákladů, protoţe mediační sluţby nepředstavují pro účastníky sporu tak vysoké finanční výdaje, které by jinak museli vynaloţit při soudním jednání v podobě soudních poplatků a dalších právních sluţeb jako jsou odměny právním
43
zástupcům či advokátům. Ekonomický přínos má řešení trestních sporů pomocí PMS i pro stát, kde za stejnou dobu můţe dojít k uzavření více kauz nebo soudních sporů. Dále lze ušetřit finanční prostředky, které by jinak byly vynaloţeny na klasické soudní řízení, na provoz vězeňských zařízení a integraci propuštěných vězňů do společnosti.
Přínos v sociální oblasti Jak z hlediska sociálního, tak i psychologického lze vysledovat v mediaci určité klady. Obviněný má bezprostřední moţnost udrţet si své sociální postavení, protoţe proti němu není vedeno soudní řízení, a porušení zákona není zaevidováno v Rejstříku trestů. Nedochází k negativním vlivům, jako je ztráta zaměstnání, odloučení od rodiny, ztráta příjmu pro rodinu nebo negativní mínění spoluobčanů. Z psychologického hlediska mají obě strany pocit zodpovědnosti za konflikt mezi nimi. Komunikace vedená prostřednictvím PMS s obviněným i poškozeným jednoznačně odstraňuje bariéry, které blokují budoucí komunikaci a vztahy s okolním prostředím. Účastníci řízení vnímají snahu společnosti o narovnání vztahů. Mediace si klade za jeden z cílů zprostředkovat obviněnému pohled na jeho spáchaný čin z pohledu poškozeného. Mediátor se pokouší předloţit pocity a stav, ve kterém se po spáchání trestného činu poškozený ocitl. Obviněný dostává prostor ke svému vyjádření k okolnostem svého jednání. Význam PMS je spatřován také v koordinační činnosti preventivních programů a součinnosti s ostatními subjekty v dané lokalitě, které se podílejí na řešení kriminality a poskytování psychosociálních sluţeb.
Zkušenosti ukazují, ţe mediační proces umoţňuje stranám přicházet s výrazně více efektivními a kreativními řešeními dané situace neţ jiná řešení konfliktu. Ve většině mediovaných případech je dosaţeno výsledné, pro všechny zúčastněné strany, přijatelné dohody. Protoţe na dohodě pracovaly obě strany za pomocí
44
vyškoleného odborníka – mediátora, je dohoda reálná, věcná, perspektivní a odráţí moţnosti a přání obou stran.
7.3. Nevýhody mediace
Nízká autorita Probační a mediační sluţba nemá takové pravomoci jako ostatní OČTŘ, tudíţ je i málo respektovaná. V zákoně je uvedeno, ţe mediace je zcela dobrovolná, čímţ můţe být brána některými na lehkou váhu. Samozřejmě kontakt s probačním pracovníkem můţe být i nařízen soudem, kdy v takovém případě jiţ není spolupráce s PMS dobrovolná.
Nízké povědomí o PMS Obecná informovanost společnosti o existenci PMS je velmi nízká. Podle mého názoru o činnosti PMS vědí lidé s právnickým vzděláním nebo ti lidé, kteří se sami ze své vůle nebo shodou nešťastných okolností stali účastníky trestního řízení. Při průběhu trestního řízení policejní orgán v odůvodněných případech informuje účastníky řízení o institutu PMS. Z činností PMS se setkali a setkávají i recidivisté, kteří se opakovaně dopouštějí trestné činnosti, spoléhají na mírné trestní sazby a institut PMS nevyuţívají nebo nespolupracují v plném rozsahu52.
52
Poznatky interpretované v kapitole č. 6 jsem získal na základě konzultací s vedoucí střediska
Probační a mediační sluţby v Liberci
45
Závěr Předmětem mé bakalářské práce byl průběh mediačního procesu, jeho dílčí fáze a hlavní prvky, s cílem vymezit klady a zápory činnosti Probační a mediační sluţby v ČR. Po zhodnoceních všech kladů PMS, které jsem ve své práci zohlednil, si myslím, ţe mediace je metoda rychlého a kultivovaného řešení sporů mimosoudní cestou. Je to dobrovolný, neformální proces, kdy mediátor jako třetí neutrální, nezávislá a nezaujatá osoba napomáhá zúčastněným stranám identifikovat jejich zájmy a vede jednání k vytvoření vzájemně přijatelné dohody a jejího následného dodrţování. Mediační proces umoţňuje stranám přicházet s výrazně více efektivními a kreativními řešeními dané situace neţ jiná řešení konfliktu. Ve většině mediovaných případech je dosaţeno výsledné, pro všechny zúčastněné strany, přijatelné dohody. Protoţe na dohodě pracovaly obě strany za pomocí vyškoleného odborníka – mediátora, je dohoda reálná, věcná, perspektivní a odráţí moţnosti a přání obou stran. Dle mého názoru je velkou nevýhodou PMS její nízká autorita, která je z části zodpovědná za nízké povědomí o činnosti PMS ve společnosti. V případě, ţe by se pravomoci PMS v trestním řízení rozšířily, myslím si, ţe by byla společnost nucena se více zajímat o činnost této instituce. Historie PMS v ČR je na rozdíl od jiných evropských států velmi krátká a proto si myslím, ţe postupem času povědomí o této instituci bude mít expandující charakter. Námět této bakalářské práce jsem si vybral z důvodu právě nízké informovanosti českého obyvatelstva o této instituci, kdy se pojem PMS začíná stále více zmiňovat v médiích a ve společnosti. Dalším důvodem pro zvolení námětu PMS bylo porovnání činnosti PMS s činností správního odboru – oddělení přestupků, kterou nyní vykonávám jako referent oddělení přestupků. Myslím si, ţe je zde jistá podobnost mezi mediací a řízením o návrhových přestupcích konkrétně u návrhového přestupku – uráţky na cti, kdy se správní orgán musí pokusit vést účastníky řízení ke smíru.
46
Z pohledu mého zaměstnání si myslím, ţe PMS je velkým pomocníkem české justici, ale dále mohu posoudit, ţe přestupků a trestných činů stále více přibývá, ikdyţ často se jedná o malicherné rozbroje například mezi sousedy, kteří si pak oznamováním buď smyšlených nebo nepodstatných jednání svých sousedů prostřednictvím správního orgánu vyřizují účty. Tímto jednáním pak dochází k zahlcování správního orgánu poměrně zbytečnými případy. Proto si myslím, ţe v těchto případech by bylo lepší postupovat formou mediace na rozdíl od správního řízení, které je spíše represivní, kdy jeho úkolem je trestat přestupky na rozdíl od mediace, která má nacházet shodu mezi účastníky sporu.
47
Seznam použité literatury Téma mé práce je rámcově ohraničeno legislativními předpisy České republiky, tudíţ základními studijními prameny byly v mém případě příslušné zákonné úpravy. Komplexně zastřešujícím právním předpisem je zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační sluţbě ČR v platném znění. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, Trestní řád, v platném znění a zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákon, CODEXIS®, Atlas consulting spol. s. r. o., copyright 1997 – 2010, podle stavu k 15. 5. 2010 Pro studium praktického výkonu Probační a mediační sluţby jsem pouţil vnitřní prováděcí předpis vydaný Ministerstvem spravedlnosti pod názvem Příručka probační a mediační sluţby ČR (2001), Doubravová D. a kol. L. L. Riskin, Tom Arnold, Michael Keating, překlad Ondřej Pilný - Mediace, aneb jak řešit konflikty (1996), Pallata, Praha, ISBN 80-901-710-6-0 Bajer Pavel, Vysledovat počátky mediace je obtíţné, Sociální práce, (2005), č. 4 Lenka Holá, Mediace, způsob řešení mezilidských konfliktů (2003), 1. vyd., Praha: Grada Publishing, ISBN 80-247-0467-6 Počítačový program právních informací CODEXIS®, Atlas consulting spol. s r. o., copyright 1997 – 2010, podle stavu k 15. 5. 2010 Doubravová D., Ouředníčková L., Štern P., Urban L., Příručka pro probaci a mediaci, Praha: SPJ, (2001), ISBN 80-902998-0-6 Hála J., Programy narovnání v podmínkách výkonu trestu, České vězeňství, (2006), ročník 14, č. 4
48
Členové Sdruţení pro rozvoj sociální práce v trestní justici, Poslání a organizační struktura probační a mediační sluţby (1999), přepsala Eva Provazníková, VV Praha Pankrác, broţ. Jiří Plamínek, Řešení konfliktů a umění rozhodovat (1994), Argo, 1. vydání, ISBN 80-85794-14-4 Spolek Juristic, ISSN 1802-789X, [online], [cit. 2010-05-09], dostupné z WWW: . Pavel Hartl, Helena Hartlová, Psychologický slovník (2000), Portál s. r. o., Praha, ISBN 80-7178-303-X Etický kodex mediátora Asociace mediátorů ČR, [online], [cit. 2010-05-05], dostupné z WWW: . Probační a mediační sluţba ČR, O PMS [online], Praha: Probační a mediační sluţba, [cit. 2010-06-10], dostupné z WWW:< http://www.pmscr.cz>. Jan Rozum, Petr Kotulan, Jan Tomášek, Účinnost dohledu u osob podmíněně propuštěných (2008), Kufr s. r. o., Praha, ISBN 978-80-7338-073-1 Kocourek Jiří, Mediace, facilitace, vyjednávání, [online], [cit. 2009-06-01], dostupné z WWW: . Projekt: Bezplatná právní poradna, [online], [cit. 2009-5-28], dostupné z WWW: . Oldřich Matoušek a kol., Metody a řízení sociální práce (2006), nakladatelství Portál, ISBN 80-7178-548-2
49
Sotolář, A., Púry, F., Šámal, P., Alternativní řešení trestních věcí v praxi, Praha: C.K. Beck, (2000), ISBN 80–7179–350–7.
50
Seznam zkratek CEP
-
Stálá evropská konference pro probaci a péči o propuštěné
ČR
-
Česká republika
PMS
-
Probační a mediační sluţba
Zk.
-
Zákon
tzv.
-
tak zvaně
Tr. ř.
-
Trestní řád
OČTŘ -
Orgány činné v trestním řízení
51
Přílohy Příloha č. 1 – Etický kodex Asociace mediátorů ČR Příloha č. 2 – Sdělení pro státní zastupitelství Příloha č. 3 – Pozvánka na úvodní konzultaci Příloha č. 4 – Záznam o úkonu Příloha č. 5 – Zpráva o výsledku mediace Příloha č. 6 – Prohlášení
52
Příloha č. 1/1
Etický kodex Asociace mediátorů ČR I. Povinnosti mediátora ke stranám Mediátor smí vyslovit souhlas s mediací pouze pokud je připraven věnovat patřičnou pozornost efektivitě mediace Mediátor si je vědom toho, ţe: - účast na mediaci je pro strany dobrovolná - za řešení nesou odpovědnost strany - dohoda je činěna dobrovolně oběma stranami Mediátor informuje pravdivě o podmínkách, za jakých je sluţba poskytována Mediátor dává účastníkům plně na vědomí, na jakém základě se realizuje kompenzace, jaké poplatky či sazbu si účtuje, a tuto skutečnost osvětlí. II. Povinnosti mediátora k procesu mediace Mediátor prostřednictvím mediačního procesu vede strany ke zvýšení jejich schopnosti řešit samostatně další problémy Mediátor posuzuje spolu se stranami vhodnost mediace pro konkrétní případ Mediátor zvaţuje případné dopady své intervence do procesu Mediátor vede mediaci nestranným způsobem Mediátor zajišťuje stejné procesní podmínky pro obě strany Mediaci je moţní provádět jen tehdy, kdyţ obě strany souhlasí s osobou mediátora (neutralita) Informace získané během mediace jsou diskrétní. Informace, které se mediátor dozví na separátních jednáních s jednou stranou, můţe druhé straně sdělit jen se souhlasem strany, o jejíţ informace jde Mediaci nelze provádět se stranami intoxikovanými nebo těmi, které mají váţné psychické problémy, které omezují jejich schopnost úsudku Cílem mediace je dosaţení dohody, která je oběma stranami vnímána jako přijatelná Strany mohou odstoupit od mediace v kterékoliv fázi procesu, aniţ by bylo nutné sdělit důvod Mediátor můţe od mediace odstoupit z váţných důvodů III. Povinnosti mediátora ke kolegům Mediátor by neměl vědomě vstupovat do ţádného sporu mediovaného jiným mediátorem bez předchozího souhlasu všech zúčastněných Během procesu mediace se mediátor vyvaruje projevů kritiky kolegů. Kritické připomínky k nim vyjadřuje na vhodném místě a vhodným způsobem
6
Příloha č. 1/2 IV. Povinnosti mediátora k profesi Mediátor si je vědom toho, ţe nebude posuzován pouze jako individuální osoba, ale také jako reprezentant profesní organizace Mediátor se průběţně vzdělává a zvyšuje svoje praktické i teoretické dovednosti v mediaci Mediátor by měl mediovat jen v té oblasti, pro kterou je kvalifikovaný zkušeností nebo výcvikem V. Povinnosti mediátora ke společnosti Mediátor v procesu mediace dbá na to, aby byly brány v úvahu nejen zájmy stran, ale i zájmy společnosti VI. Řešení stížnosti Stíţnosti na porušení Etického kodexu mediátorů ČR řeší Etická komise AMČR. Etickou komisi AMČR jmenuje Rada AMČR.
7
Sdělení pro státní zastupitelství
Příloha č. 2
Pozvánka na úvodní konzultaci
Příloha č. 3
Záznam o úkonu
Příloha č. 4
Zpráva o výsledku mediace (str. 1)
Příloha č. 5/1
Zpráva o výsledku mediace (str. 2)
Příloha č. 5/2
Prohlášení
Příloha č. 6
