Matěj Mejstřík a Petr Kordík
Téma: 27.Podrobně analyzujte dva vybrané dopady CR na přírodní složky životního prostředí. Jizerské hory x Egypt (NP Ras Mohammed) V první části jsem z vlastní zkušenosti pokusil popsat situaci z hlediska počtu návštěvníků v Jizerských horách a dále pak zkusit navrhnou některé způsoby řešení, které by podle mě mohli danou situaci postupně zlepšovat jak pro přírodu, tak v konečném důsledku pro návštěvníky. V poslední části jsme se snažil navrhnout nějaké řešení které by postupně mohlo pomoci řešit vztah podnikatelů k přírodě a jejich zájmy usměrnit do mezí udržitelnosti. Matěj Mejstřík Pro svou část práce jsem si vybral jednu z nejznámějších a nejnavštěvovanějších potápěčských lokalit v celém Rudém moři – národní park Ras Mohammed na Sinajském poloostrově. Jednak proto, že mezi jeho návštěvníky patří i čeští potápěči a turisté, ale i proto, že jsem měl možnost ho sám poznat jako potápěč a turistický průvodce. V úvodní části jsem se snažil analyzovat základní rizikové faktory ohrožující korálové útesy. Dále jsem se zabýval současnou situací v NP Ras Mohammed a možnými výhledy do budoucna. Závěrečná část je věnována dvěma projektům zajímavě spojujícím cestovní ruch a vědecký výzkum a které by dle mého názoru mohly budoucnost korálových útesů pozitivně ovlivnit. Petr Kordík
ČÁST PRVNÍ ÚVOD Pro svoji práci jsem si vybral dopad nadměrného množství návštěvníků na krajinu Jizerských hor. Myslím si, že počet návštěvníků překračuje únosné kapacity, jak fyzické, ekologické, tak i psychologické.Negativní vlivy z toho vyplívající jsou např. velký hluk, velké množství odpadů, a v neposlední řadě to, že sami návštěvníci si často vzájemně překážejí. O víkendech, státních svátcích nebo školních prázdninách jsou tyto hory „nacpané k prasknutí.“ V létě při projížďce na kole si člověk připadá, jako by jel celý den v pelotonu nějakého závodu a v zimě jsou zde stejné davy běžkařů navíc doplněné o sněžné skůtry zásobující občerstvení u hlavních lyžařských tras. Ve své práci tedy zkusím popsat současnou situaci, zhodnotit současné trendy a navrhnout další programy a postupy jak tyto vlivy optimalizovat. Konkrétně
jsem
se zaměřil na jižní část jizerských
hor,
tedy
oblast Bedřichova, Nové Louky
Hrabětic
(viz obr. 1) Pro
pochopení
souvislostí bude myslím dobré začít historií celé oblasti. HISTORIE 14. – 16. století Trvalé osídlování začíná
v
14.
století
Obrázek 1 Mapa zdroj: http://kam.mff.cuni.cz
německou zemědělskou kolonizací na severu a západě hor, kdy vznikl Frýdlant a zemědělské vsi od Ludvíkova po Krásnou Studánku, ale i poutní místo Hejnice. Na východě pak česká Zlatá Olešnice, spojená s rýžováním zlata. Na rozdíl od 15. stol. s textilnickými Radčicemi u Liberce a Pasekami nad Jizerou přineslo renesanční 16. stol. do hor nové podnikání i výstavbu – s těžbou rud vzniklo Nové Město, dřevařství bylo hlavní obživou v Bílém Potoce, zpracování surovin (vápenka a hamr)
v Raspenavě, tkalcovství v okolí Liberce, těžba kamene ve Fojtce, zemědělství v Hranicné, Smržovce, Příchovicích a Kořenove. V Rejdicích, ve Mšene i v horském Bedřichově začaly pracovat sklářské hutě, hluboko v lesích lihaři položili základ Jizerce. 17. – 18. století V 17. stol. lidé pronikli s osídlením dále do hor – vznikaly s textilem spojené obce kolem Liberce, Jablonce a Tanvaldu, ale i pastevecké Hrabětice, Albrechtice v J.h., Horní Maxov, Lučany nad Nisou, Jindřichov, Desná, Horní Polubný a Antonínov a Potočná se sklárnami. V 18. stol. dotvořilo kostru osídlení založení sklářských obcí Josefuv Důl, Dolní Maxov, Karlov, Dolní Polubný a vznik drobnějších osad jako Přebytek, Ferdinandov, Mariánská Hora, Mariánskohorské boudy, Bramberk a Žďár. Rozvinulo se lázeňství v Libverdě. Do lesů pronikly nové sklářské hutě– Nová louka, Kristiánov, Karlov, na potocích vznikaly soustavy vodních děl pro brusírny skla. 19. – 20. století Převratné změny nastaly v průběhu 19. století. Zatímco do údolí vstoupily císařské silnice a železniční trati, rozvíjely se textilní továrny (např. Nové Město, Raspenava, Hejnice, Tanvald) i nové sklárny (např. Dolním Polubný, Antonínov, Lučany n. Nis., Mšeno), dvě sklářské hutě vznikly ještě na vzdálené Jizerce. Výjimečnými se staly Kateřinky se systémem vodních děl na Černé Nise, v obcích se opevňovaly a regulovaly vodní toky a budovaly další jezy pro pohon turbín. Začala se rozvíjet turistika, budování rozhleden a turistických chat. Od počátku 20. století se dále rozvíjela silniční sít, ale i nová městská centra v dosud venkovských obcích (Janov n.N., Josefův Důl, Desná), rozšířila se a zahustila původní zástavba. Byla vybudována soustava protipovodňových přehradních nádrží (Černá Nisa, Mšeno, Harcov, Fojtka, Mlýnice, Bílá Desná, Černá Desná). V meziválečném období dosáhlo území při maximálním počtu obyvatel také největšího odlesnění krajiny. Po 2. světové válce se po vysídlení německého obyvatelstva v krajině projevily výrazné změny spojené se snížením počtu trvale obydlených domů (část dosídlena, část demolována), rozvojem chalupářství. Pokračovalo zcelováním pozemků do velkých lánů, pronikáním kapacitních technologií do zemědělství i bytové výstavby, přestavbami původních chalup na podnikové rekreační objekty a rozvojem nových sportovních aktivit.1
1
Převzato ze stránek : http://www.chko-jizerky.cz/Krajina.htm
SOUČASNÝ STAV SILNICE Z výše uvedené historie je jasné, že daná oblast je poměrně hustě osídlena (v dnešní době více jak 90% těchto objektů jsou rekreační zařízení) a je zde hustá síť silnic. Toto je první aspekt, na který bych chtěl poukázat. Velmi snadná dostupnost osobními automobily situaci jen zhoršuje. Myslím si že velmi dobrým krokem v tomto ohledu bylo omezení provozu na silnici spojující Bedřichov a Hrabětice přes Královku. Vznikla zde tedy částečná pěší zóna. Považuji to za krok dobrým směrem. PARKOVACÍ PLOCHY Dnes lze parkovat na velkých parkovištích na sedle Maliníku, v Bedřichově, U Kapličky nebo u penzionu Arnika obě posledně jmenovaná obci Hrabětice. Podíváme-li se na mapu kde daná parkoviště leží zjistíme, že se nacházejí velmi blízko nejvyšší a centrální partie hor. (návrhy řešení se budu zabývat až v další části) CESTA Z BEDŘICHOVA NA NOVOU LOUKU Posledním a myslím velmi typickým příkladem z cestovního ruchu. Jedná se o cestu z Bedřichova na Novou Louku. Tato cesta je otevřená pro hosty ubytovacího zařízení na Nové Louce a pro zásobování. Cesta je udržována i v zimě(viz obr.2 a 3). Zde později uvedu velmi konkrétní návrhy řešení.
LIBEREC A JABLONEC NAD NISOU Faktem který nelze změnit je to, že v blízkém podhůří Jizerských hor leží dvě veliká města Liberec (101 000 ob.) a Jablonec nad Nisou (46 238 ob.). Vzdálenost do Bedřichova je z Liberce je 11 km a z Jablonce n. N.10 km. Není proto divu, že každý víkend vyjíždějí tisíce turistů a sportovců právě do nejbližší lokality, kterou jsou Jizerské hory. Předtím než přistoupím ke konkrétním návrhům řešení, chtěl bych nějak shrnout současný stav. Dnes je většina společnosti zvyklá na své pohodlí. Jizerské hory jsou pro ně ideálním útočištěm, protože ke každému hotelu, penzionu nebo horské chatě se dostanete autem až k hlavnímu vchodu. Všichni majitelé nebo provozovatelé těchto zařízení jsou dnes zvyklí na relativně pohodlné zásobování vlastními automobily (ne zřídka 4x4 velké terénní vozy). Mé nápady na šetrnější přístup k životnímu prostředí a snížení počtu návštěvníků by asi žádný z nich nepřivítal s nadšením, ale doufám, že jednou přijde doba, kdy si všichni co zde žijí začnou uvědomovat i něco více než jen momentální co nejvyšší zisk s co nejmenší námahou a s co nejmenšími náklady.
NÁVRHY ŘEŠENÍ SILNICE A PARKOVACÍ PLOCHY Spojil jsem v tomto návrhu dohromady první dva celky, protože jsem přesvědčen, že spolu velice úzce souvisí. Ve svém prvním návrhu vycházím ze zkušenosti kterou jsem zažil v Jeseníkách. Pokud zde chcete jet lyžovat do areálu Ovčina nebo např. na běžkách na Praděd, musíte nechat automobil na záchytném parkovišti cca 3 km od místa a dále se dopravit jen MHD. Když tento systém funguje v Jeseníkách proč by nemohl fungovat v Jizerských horách.Na druhou stranu asi ne každý návštěvník který byl dosud zvyklý vyvézt se až na místo bude ochotný opustit své vozidlo a se vším svým vybavením se dostat do přeplněného autobusu. Dobrým začátkem by bylo vytvoření velkých záchytných parkovišť v lokalitě České chalupy a v Janově nad Nisou a ve vesnici Josefův Důl. Samozřejmou podmínkou by bylo, že tato parkoviště budou velmi dobře střežena, takže návštěvníci se nebudou obávat tam zanechat své automobily. Z těchto parkovišť by však nejezdil jen autobus, součástí celého projektu by bylo zkvalitnění a rozšíření současných turistických stezek a cyklostezek (v zimě udržovaných běžeckých stop). Tím by se také trochu řešila otázka nadměrného počtu návštěvníků, protože bychom zvětšili prostor pro pohyb návštěvníků o krásné destinace, které však v současné době jen projedou autem bez bližšího zájmu. Zásobování by bohužel asi muselo zůstat osobními automobily, ale alespoň by zde byla možnost regulovat počet automobilů pomocí povolenek vjezdu. Mám zde však drobné obavy, aby nedocházelo k časté korupci, protože tou je Liberec a Jablonec nechvalně proslulý… . Na konec zde uvádím článek z oficiálního webu obce Bedřichov, na základě tohoto článku mi nepřipadá v dohledné době reálné udělat z Bedřichova částečnou pěší zónu, ale nic to nemění na tom že si myslím že by to velmi pomohlo: Tak, jako kdysi zlatokopové na Klondike, sjíždějí se dnes milovníci zimních sportů a turistiky do Bedřichova. Bývalá sklářská osada na horním toku Bílé Nisy leží v horském údolí ve výšce 707 m.n.m. Stala se rekreačním centrem nejen pro obyvatele Jablonecka a Liberecka a je považována za jedno z nejvýznamnějších center letní i zimní rekreace v ČR.2 CESTA Z BEDŘICHOVA NA NOVOU LOUKU Problém který by se dal a měl každopádně řešit okamžitě, je povolení vjezdu hostům ubytovacího zařízení na Nové Louce. Komunikace z Bedřichova na Novou louku se udržuje i v zimě, takže celoročně zde panuje poměrně frekventovaný provoz. Myslím si, že zde by neměl být problém společné dopravy hostů pravidelným spojením např. mikrobusem provozovatele, nebo ještě ekologičtěji pomocí kočáru taženého koňmi. Cesta má pevný 2
Převzato z http://www.bedrichov.cz/cz/obec-bedrichov/
asfaltový povrch, takže by nebylo nutné ji nějak speciálně upravovat pro provoz kočárů. Asfaltový povrch sice není ideálním povrchem pro koňská kopyta, ale při dobrém okování a pravidelné péči o koně, by to myslím v dnešní době neměl být problém. V zimním období bych viděl možnost vyměnit kočár za sáně. Navíc si myslím, že takovýto způsob dopravy by rozhodně nesnížil atraktivitu tohoto ubytovacího zařízení, ba spíše naopak.
Obrázek 2 Nová louka zdroj: http://chalupa.biz./obrazky
Obrázek 3 Nová Louka zdroj:http://chalupa.biz./obrazky
LIBEREC A JABLONEC NAD NISOU Je na škodu věci, že v dnešní době se sport v jizerských horách stal masovou módní záležitostí. Tato skutečnost sem přivádí lidi, kteří absolutně nemají vztah k přírodě a místům kterými projíždějí. Hory se pro ně staly jen jakýmsi druhem sportovního náčiní. V tomto směru vidím jako velmi prozíravé přesunutí mistrovství světa v klasickém lyžování 2009 z původního umístění v okolí Bedřichova do blízkosti Liberce. Na okraji Liberce v městské části Vesec vznikly nové běžecké tratě a okruhy různých běžeckých obtížností. V případě nedostatku sněhu jsou tyto tratě uměle zasněžovány což poskytuje možnost téměř 6-ti měsíčního běžeckého lyžování. Do tohoto zimního střediska je velmi snadný přístup pomocí MHD nebo vlastním automobilem. Myslím si, že toto je určitě krk správným směrem, protože určitá část klientů dostane to po čem touží (sportovní náčiní), dostane to velmi rychle protože je to nadosah velkoměsta a díky tomu se částečně sníží přelidněnost jizerských hor, protože určití lidé ke svým sportovním aktivitám hory nepotřebují, stačí jim fitness nebo umělá běžecká trať… . Dobré by také bylo, udělat reklamu těmto novým tratím, aby se z lyžování na těchto tratích stala móda.
VZTAH KE KRAJINĚ Posledním problémem kterým bych se chtěl ve své práci zabývat, je vztah majitelů (provozovatelů) ubytovacích zařízení ke krajině a k ekologii. Je smutným faktem, že dnes se v Jizerských horách dá za peníze sehnat a udělat téměř cokoliv. Staví se nové hotely i přes stavební uzávěry, chaty a chalupy jsou vykupovány od původních majitelů bohatými podnikateli, kteří však vyrostli ve městech v prostředí kde šlo jen o zisk. Tito lidé bohužel ve valné většině nemají k horám vztah. Je to pro ně pouze prostředek k získání peněz. Je mi líto, že dnes je stále cestovní ruch jen jakousi novodobou kolonizací. Využít co se dá a po nás potopa. Bohužel (možná bohudík) přichází doba kdy už to takhle dál nepůjde… . Zde bych viděl možnost řešení v pořádání ze zákona povinných školení a odborných seminářů, které by řešily právě otázky udržitelnosti cestovního ruchu moderních trendů, novinek v legislativě apod. Zároveň by při těchto setkáních probíhaly konference například na podporu spolupráce mezi jednotlivými subjekty, mezi podnikateli a krajem apod. Díky těmto setkáním by snad bylo možné postupně probouzet i v těchto lidech ekologické myšlení a důležitost rozvoje udržitelného cestovního ruchu. Velmi zajímavá a užitečná by myslím byla zahraniční spolupráce v rámci těchto setkání. Zde připadá v úvahu česko-polská spolupráce. Díky těmto mezinárodním aktivitám je možné mnohem snáze dostat grantovou podporu z fondů EU. Například letos nezisková organizace Jizerská o.p.s., která se stará o údržbu běžeckých stop, dostala za fondů EU peníze na novou rolbu díky tomu, že se rozhodli rozšířit současné běžecké tratě až k polským hranicím. V tomto roce tedy dojde k propojení českých a polských běžeckých tratí. Myslím si, že získat peníze na společné česko-polské ekologické projekty by byl ještě mnohem menší problém. ZÁVĚR V této práci jsem vycházel z vlastních zkušeností a z vlastních nápadů.Myslím si, že do budoucna je v Jizerských horách z hlediska udržitelnosti cestovního ruchu, co vylepšovat. Otvírají se zde nové možnosti, je jen otázkou kdo se jich jak zhostí, jak na straně státu a státní správy, tak samotní podnikatelé a v neposlední řadě návštěvníci….. .
ČÁST DRUHÁ
RUDÉ MOŘE – NÁRODNÍ PARK RAS MOHAMMED Motto: „Rudé moře je místo plné zázraků, právě zde jsem zažil ty nejúžasnější ponory.“ (Jacques – Yves Cousteau)
Rudé moře má už dlouhá léta pověst.jednoho z nejúžasnějších míst pro potápění na světě. A právem – nádherné útesy kypící životem, tajemné vraky, velkolepé skalní útvary, jeskyně, strmé stěny padající do modrých hlubin, ve kterých mizí sluneční paprsky protínající hladinu… V průběhu jen několika málo desítek let se Rudé moře stalo doslova Mekkou pro vyznavače tohoto sportu z celého světa a především Evropy, se vším dobrým i špatným co s tím souvisí. O největší část rudomořského pobřeží se dělí Egypt a Saudská Arábie. Právě Egypt se velice záhy stal oblíbeným cílem českých potápěčů a je jím stále, tím spíše, že tu začaly fungovat první české základny. Současným trendem jsou podle všeho vícedenní potápěčská safari na kajutových lodích, která dovolují potápěčům poznat i vzdálenější místa, která jejich poloha činí běžně nedosažitelnými (St. John´s, The Brothers, pověstné Fury Shoal, Daedalus, Zabargad, Rocky…). Ale i ostatní místa mají stále co nabídnout, byť notoricky známá a stokrát „opotápěná“, stále dovedou překvapit. A přesně po tom jejich návštěvníci touží. Ve
vztahu
k cestovnímu korálové
ruchu
útesy
část
tvoří
podstatnou
tzv.pobřežního
cestovního
ruchu
(coastal
tourism), který dále tvoří 85% celkového světového CR a ročně přináší čistý zisk 9,6 Obrázek 4 Potápěč se vznáší nad korálovým útesem v Rudém Moři. Foto: www.seapics.com
mld.
USD
(Cesar,
2003).
Rudé moře tvoří jen malé
procento z celkových 284,300 km² korálových útesů (The 2001 UNEP-WCMC World Atlas of Coral Reefs), nicméně zdejší korálové útesy sužují obdobné problémy jako ty na Maledivách, Indonésii či v Karibiku.
ZÁKLADNÍ RIZIKOVÉ FAKTORY OHROŽUJÍCÍ PROSTŘEDÍ KORÁLOVÝCH ÚTESŮ .Hledáme-li odpověď na otázku, co je v současnosti největším zdrojem ohrožení pro korálové útesy , můžeme tato rizika rozdělit do dvou základních skupin, a to na přírodní a antropogenní (lidské): 1)
PŘÍRODNÍ: Především hvězdice „trnová koruna“ (Acanthaster planci) a mlži
druhů Drupella spp. and Coralliophilla spp., živící se polypy. Tyto organismy jsou za normálních okolností přirozenou součástí ekosystémů utesů a nepředstavují vážnou hrozbu. Nicméně případy náhlého výskytu či
přemnožení
mnohokrát
již
byly
v minulosti
zaznamenány,
především
v Indickém oceánu a západním Pacifiku. Mezi léty 1998 – 2002 došlo i v Rudém moři
k opakovanému
„trnovou
korunou“
odstraněny McMellor, Obrázek 6 Hvězdice trnová koruna za sebou šíří zkázu. Foto:www.reefcheck.org
tisíce p.
63).
napadení –
útesů
z útesů
jedinců Útes
byly
(Smith
se
–
následně
vzpamatovává jen velmi pomalu, spodní hranice obnovy korálového porostu se
odhaduje asi na 12 let. (Hart-Klumpp, 1996). Na některých lokalitách Akabského zálivu došlo k úbytku korálového porostu z 37% na 13% (Wilkinson, 2004) a souvisejícímu dramatickému snížení výskytu některých druhů ryb. Syndrom „blednutí útesů“ (coral bleaching především (Maledivy).
syndrome) pro
však
typický
indopacifický
region
Blednutí
je je
důsledkem
hromadného odumírání symbiotických řas z různých příčin – hlavně zvýšením teploty Obrázek 5 Mořská želva proplouvá nad útesem nesoucím známky vyblednutí (Austrálie) Foto:marine.uq.edu.au
povrchových vrstev vody. Příčinou jsou podle všeho globální klimatické změny a
v neposlední řadě i znečištění mořského prostředí vlivem lidské činnosti. (Green-Bruckner, 2000).
2)
LIDSKÉ: Základním a nejviditelnějším problémem je neustálý rozvoj
cestovního s přímými fyzickými následky pro útesy ze strany jejich návštěvníků: potápěčů a šnorchlařů. NP Ras Mohammed je jednou z turisticky nejexponovanějších lokalit na Sinajském poloostrově (až 75 000 potápěčů ročně – Kotb et al., 2004).Kromě potápěčů je cílem i mnoha lodí,které u útesů vysazují početné skupiny šnorchlařů. Právě ti se často na útesech chovají neopatrně až bezohledně – mnohokrát jsem byl svědkem jak si v ploutvích stoupali přímo na křehké hrany útesů jen proto, že s nimi neuměli plavat. Tím, že nedodržují bezpečnou vzdálenost od útesu, často ploutvemi poškozují korály, podobně jako potápěči, kteří se nedokáží pod vodou správně vyvážit. Identifikovat však lze i další nepřímé vlivy zatěžující útesy i zóny pobřeží: a)
Stavební projekty (mola, hráze, kanály, hotely, přistávací dráhy) zabíjí korály.
Degradace přirozeného prostředí má za následek pokles rybích populací, méně místa k jejich životu a rozmnožování b)
Odstranění částí útesu nepřímo způsobuje erozi, ústup půdy, sedimentaci
c)
Obtížně předvídatelné následky rozvoje – chronická sedimentace, znečištění:
především odpadem a odpadními vodami, průmyslem – vliv na imunitní systém korálů, přírůstek a schopnost rozmnožování – může korály usmrtit. Socioekonomické dopady: d)
Degradace ekosystému korálových útesů se projeví v menší atraktivitě
destinace a poklesu CR e)
Těžba korálů pro stavební materiály vede k dlouhodobým ekonomickým
ztrátám. Indonésie vytěží korály za 121000 USD (z 0,6 km útesu) a způsobí čistou škodu za 93600 USD v lovištích ryb, 12000 – 260000 USD v pobřežní ochraně a 2900 – 481900 v turistice (plus neznámé ztráty na biodiverzitě): celkové ztráty 835500 USD na kilometr útesu (Cesar 1997) SITUACE V NP RAS MOHAMMED Ras Mohamed je už od r. 1983 poměrně dobře fungujícím parkem. Je to dáno i skutečností, ž e od roku 1988 se Evropská unie soustavně podílela a podílí na vytvoření a správě čtyř dalších chráněných oblastí a parků na území Sinajského poloostrova (TiranSenafir,
Nabq,
Abu
Galum,
Taba
Coast)
především
zajišťováním
infrastruktury,
poradenstvím v oblasti managementu, odbornou přípravou personálu. Egyptská národní agentura pro životní prostředí (EEAA) se snaží naplňovat strategii integrovaných pobřežních zón (ICZM), prosazovanou EU, která by umožnila udržitelný rozvoj pobřežních oblastí
z hlediska ekonomiky, kultury a životního prostředí v soukromém i veřejném sektoru3. Zároveň jsou uplatňovány i některé regulační mechanismy (podle White, str. 132) a to zejména: a)
Regulační limity vstupu rybářů nebo návštěvníků – ukazuje se, že jsou na
malých územích mořských parků (Marine Protected Areas – MPA) efektivní b)
Poplatky za vstup do NP
c)
Zákazy určitých typů rybářského a sportovního vybavení: rybaření je na celém
území NP zakázáno, dále zákaz potápění s nožem a v rukavicích (129 – 132) d)
Zákaz kotvení lodí mimo vymezená místa (anchoring sites)
e)
Zákaz krmení a dotýkání se ryb a ostatních mořských živočichů
Pokud jde o přírodní faktory ohrožení útesu, na základě posledních výzkumů lze konstatovat následující skutečnosti:. 1)
RYBAŘENÍ: v celém území parku zakázáno, přesto studie hovoří o
opakovaných nálezech důkazů nelegálního rybolovu (sítě, vlasce, pozorování několika zřejmě rybářských lodí v časných ranních hodinách na Marsa Bareika)(Smith – McMellor, p. 69). To je velmi nebezpečné pro potápěče i vzhledem k výše zmíněnému zákazu potápěčského nože jako součásti vybavení. Ten je v případě zamotání se do sítě či rybářského vlasce jedinou možností, jak se postižený potápěč může vyprostit. Zřejmě jediným řešením je stálé, především noční hlídkování. Překážkou je ovšem postoj egyptské armády, jíž podléhají hlídkové čluny stráže parku – z nepochopitelných příčin nedovoluje člunům vyplutí po 18 hodině. 2)
ONEMOCNĚNÍ KORÁLŮ/BLEDNUTÍ KORÁLŮ – na žádné ze sledovaných
lokalit nebylo pozorováno 3)
„TRNOVÁ KORUNA“ (Acanthaster planci) a další korálům škodlivé organismy
– na žádné ze sledovaných lokalit nebylo ve zvýšené míře pozorováno (pouze ojedinělý výskyt několika jedinců na lokalitě Marsa Ghozlani). Na lokalitách Marsa Ghozlani a na jižní straně zálivu Marsa Bareika izolované kolonie plže Drupella spp (0,58 – 1,01%) (Smith – McMellor, p. 69) Na sledovaných útesech bylo nalezeno množství úlomků živých korálů, nicméně v dalších studiích se počítá i se sledováním přímé míry fyzického poškození útesů potápěči a šnorchlaři.
3
blíže viz dokument Aquatic Ecosystems: Ten Years of EC Scientific Cooperation For the Transition Towards Sustainability (European Commission, Luxemburg 2002, ISBN 92 894 3719 7). Kompletní dokument ke stažení na http://ec.europa.eu/research/iscp/10years/pdf/inco-aquatic_en.pdf.
V případě antropogenních faktorů je největší hrozbou pro Ras Mohammed jednoznačně počet potápěčů/šnorchlařů. Většina studií stanoví únosnou mez návštěvnosti lokalit na 6-8000 ponorů ročně. I ty nejméně navštěvované lokality překračují tuto hranici o skoro 100% a nejžádanější místa více než 10krát. (Smith – McMellor, p. 70). S tím souvisí především poškozené útesy a množství odpadků.Výzkumy i má vlastní zkušenost poukazují na alarmující množství pohozeného odpadu na pobřeží i ve vodě (především plastikové sáčky a tašky, PET lahve). Nejhůře postižena byla lokalita Marsa Ghozlani (lahve, zbytky jídla, dětské pleny – Smith-McMellor, p.65). Možností řešení může být vymezení zcela uzavřených lokalit v rámci NP (strict protection zones, no-take zones), které by poskytly srovnávací údaje ke přesnějšímu stanovení míry vlivu účastníků CR na celý ekosystém. Zároveň by bylo možné sledovat jak se útes vyrovnává s ohrožením ze strany predátorských organismů Na místech
exponovaných by
objevovat
se
měly
uniformované
hlídky strážců parku, kteří by dohlíželi na dodržování pravidel. Možnostmi postihů jsou
především
citelné
pokuty udílené na místě jednotlivcům
či
touroperátorům a v krajním Obrázek 7 Korál rodu Acropora Foto: www.reefcheck.org
případě zákaz vstupu do parku (odebrání/zadržení potápěčského průkazu, nutnost kontroly a spolupráce ze strany kapitánů, potápěčských center, divemasterů – poskytnutí odpovídajících pravomocí). Nedostatečná kapacita/péče o kotevní bóje vzhledem k počtu a velikosti lodí, které je využívají, je neméně bolestnou realitou.
Ve
svém
důsledku
vede
k porušování zákazu přímého Problém Obrázek 8 Instalace pevné kotevní bóje pod vodou. Foto: www.reefcheck.org
rozdílnosti podmínek
a
týká
se
kotvení. je
dán
i
místních
především
útesů
v chráněných lagunách, výhodou je, že nejběžnějším typem potápění zde je obecně driftové (loď nekotví, ale sleduje potápěče, kteří se nechají nést proudem kolem útesu a loď je na smluveném místě vyzvedně pomocí lana s bójí). Chráněná kotviště jsou na druhou stranu vzhledem ke svému omezenému počtu tím více namáhána. Lodě se na kotvištích svazují k sobě, takže bóje jsou přetěžovány a snadno může dojít k jejich vytržení. Multizonální management by měl poskytovat dostatečný prostor korálovým společenstvím nahrazovat škody. Zavedení uzavřených zón umožní lépe měřit rychlost zotavování útesu a stanovit škodu způsobenou návštěvníky parku. Většina návštěvníků je srozuměna s podmínkou vstupného do parku, které je využíváno k jeho samofinancování. Nabízí se i možnost iniciovat jeho zvýšení neboť cena zůstává stejná od doby jeho zavedení v 90.letech. Získané prostředky by bylo možné využít na rozšíření počtu strážců parku a jeho důslednější ochranu, stejně jako na rozšíření stávajícího monitorovacího programu. (Smith – McMellor, p. 69)
Obrázek 9 (předchozí strana) a 7 Schéma managementu pobřežních oblastí na příkladu Filipín (podle White – Courtney, p. 131)
NOVÁ NADĚJE PRO KORÁLOVÉ ÚTESY? „Umělý útes třetí generace“ – pro a proti Myšlenka projektu Biorock je stará již více než třicet let, i když původně měla podle jejího autora, profesora Wolfa Hilbertze, najít uplatnění ve stavebnictví. V čem spočívá? Základem je železná konstrukce, která je ukotvena přímo na korálový útes v hloubce cca 1 – 8 m.. Tvar a rozměry konstrukce lze libovolně přizpůsobit podloží, charakteru lokality či jen vlastní fantazii. Konstrukce plní funkci katody (záporně nabité elektrody). V jejich blízkosti pak jen stačí umístit anodu (např. ve formě titanové sítě) připojenou ke zdroji stejnosměrného proudu. Minerální látky přirozeně obsažené ve vodě následně spustí elektrolýzu a zároveň změna elektrochemických podmínek ve vodě stimuluje růst celé řady okolních organismů. Tento jev je pozorovatelný již v řádu několika hodin, doba potřebná k vytvoření stabilního základu, na kterém už korály mohou dále růst přirozeným způsobem se udávají 3 – 4 roky v závislosti na místních podmínkách. Tímto způsobem je i možné „transplantovat“ fragmenty korálů, zničené např. neopatrným manévrováním lodí na kotvištích.
Obrázek 10 Princip umělého útesu využívající technologii BIOROCK Schéma: www. biorock.com
Umělé útesy jako vytvoření nového životního prostoru pro korálová společenství jsou v širším měřítku vytvářeny už od 50.let 20. století. Většinou se jedná o úmyslně potopené vraky lodí, letadel, vojenské techniky apod. či částí ropných plošin. Ty by měly být pečlivě zbaveny všech zbytků nebezpečných látek, které by mohly škodit jejich budoucím obyvatelům, avšak v mnoha případech šlo spíše o vítanou příležitost zbavit se neupotřebitelného šrotu či odpadu. Jedním z nejčerstvějších příkladů je hora pneumatik u pobřeží Floridy, umístěná tam s cílem založit umělý útes. Co se začlo na počátku 70. let jako ambiciózná projekt se ve skutečnosti ukázalo být ekologickou katastrofou.4 Výhodou Biorocku je to, že se maximálně snaží napodobit přirozený způsob růstu útesu. Zdrojem energie jsou solární panely, využít lze i vítr či sílu přiboje (Kromě projektu na atolu Uhuru byly útesy třetí generace dosud úspěšně odzkoušeny na různých lokalitách na pobřeží Kalifornie, Amerických Panenských ostrovů, Britské Kolumbie, Kajmanských ostrovů, Mexika, Kolumbie, Venezuely, Turks a Caicos, Jamajky, Panamy, Indonésie, Filipín a Seychelských ostrovů. (stav v roce 2001 – AW, M.: New Wave Coral Reef Rejuvenation, Asian Geographic 9/2001, p. 55). Nelze ani opomenout nízké náklady – středně velikou „bioskálu“ lze pořídit už za cenu kolem 320 USD (Průměrné náklady – Pemuteran, Bali, 2005) V Tulambenu na Bali byl dokonce Biorock použit k záchraně tamější nejproslulejší potápěčské lokality – vraku křižníku Liberty, obývaného rekordním počtem druhů ryb a dalších živočichů. Vrak z období 2. světové války se pomalu rozpadá a stává se tak nebezpečným nejen pro své rybí obyvatele, ale i pro potápěče. Díky aplikaci této technologie se podařilo zastavit zkázu lodi, ale i rozmnožit tamější populace korálů a ryb. Projekt může být i alternativou k tomu jak přilákat ryby zpět kdysi hojná pobřežní loviště, která se nemohou vzpamatovat, protože nemají jednoduše rybám co nabídnout5.
4
5
Podrobněji viz http://www.miami.com/mld/miamiherald/news/breaking_news/15560115.htm FAGAN, G.: Biorock – the electric advantage, Asian Geographic 2/2005, p. 73
Obrázek 11 - Korály pomalu pokrývají ocelovou konstrukci umělého útesu (Pemutaran, Bali) Foto: www.reefcheck.org
Projekt Biorock byl velmi úspěšně aplikován na Maledivách, kde se podařilo podstatně zmírnit katastrofální důsledky syndromu blednutí, kterým byly zdejší útesy nejvážněji zasaženy v letech 1997 – 1998. Vysoká teplota vody u hladiny je pro korály stále hrozbou, nicméně až 80% korálů rodu Porites dokázalo na umělých útesech přežít oproti 10% korálů na přírodních útesech(FAGAN, p.71). Nic ovšem není dokonalé – jak sami vědci přiznávají, např. korály rodu Acropora se na stejném místě tímto způsobem z ne zcela objasněných příčin zachránit nedaří. Naopak na další ze sledovaných lokalit byl zjištěn čtyřnásobně vyšší přírustek korálů Acropora na umělých útesech s technologií Biorock. Zdá se tedy, že i místní podmínky jsou velmi důležitou proměnnou v otázce úspěšnosti aplikace celé technologie. Jakkoliv povzbudivé jsou dílčí úspěchy z Malediv či Indonésie či Rudého moře, kde je Biorock nejnověji zkoušen, zcela jistě se nejedná o zázračný recept, který by jednou provždy mohl vyřešit problém kritického stavu korálových útesů ve světových oceánech. Mezinárodní
iniciativa pro ochranu korálových útesů (ICRI) varuje před podlehnutím falešnému dojmu, že většinu škod napáchaných na útesech lze tímto způsobem snadno napravit. „Umělé útesy třetí generace“ zůstanou vždy umělými a nemohou fungovat stejně efektivně jako přírodní korálová společenství a zřejmě není možné ani vhodné – z ekonomického i technologického hlediska – uplatnit tuto technologii na rozsáhlé korálové plochy v řadu stovek metrů či kilometrů čtverečních. Lze je však jistě považovat za přínosnou a ekologicky poměrně šetrnou možnost, jak pomoci menším útesům na určitých lokalitách.
Dalším směrem, kterým je možné se v ochraně korálových útesů s důrazem na udržitelný cestovní ruch vydat, je zapojit aktivně účastníky CR do aktivit spojených s ochranou životního prostředí, příp. přímo do vědeckého výzkumu. Následující příklady dvou různých vědecko-výzkumných projektů nám v tomto směru ukazují cestu:
PROJEKT REEF CHECK www.reefcheck.org (USA) Reef Check vznikl v roce 1996 s cílem zmapovat stav a zdraví korálových útesů v globálním měřítku. Během prvních šesti let své existence projekt rozšířil svou působnost do více než 60 států a území celého tropického pásma a stal se respektovanou mezinárodní organizací, která si stanovila následující priority: •
Informovat veřejnost o stavu korálových útesů
•
Vytvořit celosvětovou síť týmů dobrovolníků, kteří by pravidelně monitorovali stav
•
Vědecký výzkum procesů uvnitř ekosystému útesů
•
Podpora spolupráce mezi vědci, nevládními organizacemi, vládami a soukromým
útesů
sektorem •
Podpora úsilí místních obyvatel v ochraně dosud nezasažených útesů a rehabilitaci
poškozených útesů za použití ekologicky šetrných a ekonomicky přijatelných řešení Reef Check vzdělává týmy dobrovolníků v oblasti ekologie a biodiverzity korálových útesů a seznamuje je především s metodikou vědeckého výzkumu a měření. Výzkumné týmy tvoří pestrá směsice dobrovolníků od vědců přes rekreační potápěče po místní rybáře. Tím se daří rozšiřovat obecné povědomí o krizi postihující útesy a o možnostech řešení. Získaná data byla analyzována a zveřejněna
v hodnotící zprávě, která uzavřela předchozí náročnou pětiletou práci.
Výzkum proběhl v letech 1997 – 2001 na více než 1500 útesech v Atlantickém, Tichém, Indickém oceánu a v Rudém moři za účasti 5000 dobrovolníků. Analyzována byla nakonec data z celkem 1107 lokalit. Předmětem zkoumání byly časové a prostorové změny ve výskytu vybraných globálních a regionálních indikátorů (celkem 16, resp. 8 mořských organismů vybraných podle jejich ekonomické a ekologické hodnoty a zároveň citlivosti na dopady lidské činnosti). Více k metodice výzkumu viz HODGSON – LIEBELER 2002, pp. 17 – 21. Výzkum Reef Checku odhalil mj. následující skutečnosti: a) Procento pokrytí útesu tvrdým korálem, které má zásadní vliv na jeho zdraví a další růst, bylo významně vyšší na útesech bez výrazných známek vlivu lidské činnosti. Pouze 34 útesů přitom pokrýval korál z více než 70%, žádný z útesů přitom nebyl pokryt z více než 85%. b) Fenomén „blednutí útesů“ (reef bleaching) zredukoval pokryv útesů živými korály celosvětově o 10% a prokázal, že útesy jsou citlivými indikátory globálního oteplování. c) Byla prokázána přímá souvislost mezi povlakem řas ohrožujících útesy a mírou jejich znečištění kanalizací a odpadními vodami. d) Mořská chráněná území (MPAs) přitom vykazují určité pozitivní výsledky. Pět z deseti druhů ryb a jeden z deseti sledovaných bezobratlých živočichů bylo výrazně četnější uvnitř chráněných území než mimo ně. V oblasti vzdělávání a managementu se Reef Check soustředil především na vybudování sítě regionálních tréninkových a vzdělávacích center, která mají za úkol získávat nové účastníky monitorovacího programu a dále zkvalitnit systém sběru dat stejně jako shromažďovat informace o možnostech financování a prezentace programu v médiích. Rok 2001 byl ve znamení vybudování prvního z center pro oblast jižní Asie v thajském Phuketu, další dvě vznikají pro oblast Karibiku a východní Afriky. Jedním z důležitých úspěchů Reef Check je návázání spolupráce se zástupci privátního sektoru. Příkladem může být dlouhodobá spolupráce se známým výrobcem sportovního oblečení Quiksilver, která trvá od roku 1999. Úkolem společného projektu „The Crossing“ je nalezení co největšího počtu „panenských útesů“ („pristine reefs“) nezasažených lidskou činností. Koncept lodi Indies Trader v barvách Quiksilveru jako „mobilní vědecké základny“ se ukázal být velmi efektivním, protože díky své mobilitě jen v letech 1999 – 2001 umožnil 11 vědeckým týmům prozkoumat celkem 117 útesů od Nové Guineje přes Maledivy a Seychely po Fidži. Výsledky výzkumů odhalily některé zajímavé skutečnosti – například útesy na Seychelách vykázaly větší procento pokrytí živým korálem než na Maledivách, ačkoliv se nacházejí v oblasti zasažené oteplením vody považované za
jednu z příčin blednutí korálových porostů, které bylo ve zvýšené míře pozorováno právě na Maledivách a v Indonésii. (RC report p. 58) Na druhou stranu vzdálené útesy téměř shodně ukazujívysoké stavy všech sledovaných druhů mořských živočichů. Za nesporný úspěch lze považovat, že i díky Reef Checku byly vytvořený nové strategie rozvoje pobřežních oblastí a v neposlední řadě bylo založeno i několik zatím úspěšně fungujících chráněných území či národních parků (MPAs).
Obrázek 12 - Loď Indies Trader Foto:www.quiksilver.com/thecrossing
PROJEKT STE www.steproject.org (ITÁLIE/EGYPT) Projekt STE (Scuba Tourism for the Environment) je podobně jako Reef Check
projektem
zaměřeným
na
zmapování biodiverzity. Nemá ovšem na rozdíl od něj globální charakter, ale soustředí se pouze na oblast Rudého moře. •
Předpokládá
aktivní
zapojení sportovních potápěčů-turistů do sběru dat • udržitelného
Chce
přispět
k rozvoji
CR,
ochraně
životního
prostředí a informovanosti turistů i široké veřejnosti •
Dát
nový
rozměr
sportovnímu potápění a posílit pozitivní
Obrázek 13 Titulní strana brožury projektu STE Repro: www.steproject.org
dopady CR a potápěčského CR zvlášť Metodika: dotazník, podle kterého potápěči identifikují vybrané druhy živočichů viděné při ponorech a zaznamenají do něj výsledky pozorování. Součástí dotazníků je i informační oddíl připomínající potápěčům zásady správného a ohleduplného chování pod vodou. Partneři projektu SNSI, SSI, ULP (Underwater Life Project), Project AWARE Foundation a ASTOI (Asociace italských touroperátorů) zajistí distribuci dotazníků potápěčským centrům a rekreačních zařízením zapojeným do projektu. Záštitu nad projektem převzalo i egyptské ministerstvo turistiky, což by mohlo pomoci zejména při překonávání byrokratických obtíží a získávání nejrůznějších povolení. Distribuce dotazníků začně k 1.1. 2007. Dotazníky budou rovněž součástí periodik vydávaných partnery projektu. Každá potápěčská základna si vybere lokalitu(„survey site“), kterou bude 4 roky soustavně sledovat. Součástí dotazníku jsou tyto konkrétní údaje: 1) název lokality 2) GPS souřadnice 3) fotografie pobřeží se zvláštním zřetelem ke zdrojům možného ohrožení útesu (zejména stavební činnost a úpravy všeho druhu) 4) detaily ponoru: hloubka, čas, profil dna (jeskyně, stěny, kaňony, vraky). Důležité je i srovnání s dosavadními mapami lokalit používanými divemastery, jsou-li k dispozici 5) veškerá dostupná filmová či fotografická dokumentace 6) profil ponoru 7) trasa ponoru zakreslená do námořní mapy 8) počet potápěčů, kteří danou lokalitu ročně navštíví Vyplněné dotazníky bude zpracovávat katedra mořské biologie univerzity v Boloni, vědecký garant projektu, která bude zaznamenávat i veškeré změny a vývoj ve stavu lokalit. Projekt má jistě nadějí na úspěch – není bez zajímavosti, že předchozí studie Diving for the Environment se v letech 2002-2005 zůčastnilo 3825 potápěčů, odevzdáno bylo 18757 dotazníků z lokalit po celém italském pobřeží od Ligurie po Toskánsko.
POUŽÍTÉ STUDIE: White, A.T. – Courtney, C.A.:Policy Instruments for Coral Reef Management and their Effectiveness, In Ahmed, M.; Chong, C.K.; Cesar, H. (eds.) Economic valuation and policy priorities for sustainable management of coral reefs. Penang, Malaysia: WorldFish Center, 2004. ISBN 983-2346-29-0, pp. 128 – 148. David J. Smith & Steve McMellor (eds.): Monitoring Program report: Ras Mohammed National Park 2005, University of Essex, Colchester 2005
Dodge, R., Gregor Hodgson, G. et al.: Resolution Regarding the Need for Scientific and Financial Evaluation of Coral Reef Rehabilitation Methods, Submitted at ICRI General Meeting, Seychelles, 25th – 27th April 2005. Plné znění zprávy na www.reefcheck.org/PDFs/resolution_engineered_construction.pdf Hodgson, G. – Liebeler, J.: The Coral Reef Crisis: Trends and Solutions 1997 – 2001, Reef Check Foundation/UCLA, Los Angeles 2002, ISBN 0972305106.
Další referenční studie: Cumming RL(1999)Predation on reef building corals:multiscale variation in the densityof three corallivorous gastropods, Drupella spp. Coral Reefs 18:147-157 Douglas AE(2003)Coral bleaching-how and why? Marine Pollution Bulletin 46:385392 Green EP & AW Bruckner(2000)The significance of coral disease epizootiology for coralreef conservation. Biological Conservation 96:347-361 Grigg RW & SJ Dollar(1990)Natural and anthropogenic disturbance on coral reefs (in Dubinsky? 1990) Hart AM & DW Klumpp(1996)Response of herbivorous fishes to crown-of-thornsstarfish (Acanthaster planci) outbreaks.3.Age, growth, mortality and feeding ecology ofAcanthurus nigrofuscus and Scarus frenatus. Marine Ecology Progress Series 132(13):11-19 Hart AM, DW Klumpp & GR Russ(1996) Response of herbivorous fishes to crown-ofthorns-starfish (Acanthaster planci) outbreaks.2. Density and biomass of selected speciesof herbivorous fish and fish habitat correlations. Marine Ecology Progress Series 132(1-3):21-30 Johnson C, DW Klumpp,J Field & R Bradbury(1995)Carbon flux on coral reefs:effects oflarge shifts in community structure. Marine Ecology Progress Series 126:123-143 Kotb M, M Abdulaziz, Z Al-Agwan, K Al-Shaikh, H Al-Yami, A Banajah, L DeVantier, M Eisinger,M Eltayeb, M Hassan, G Heiss, S Howe, J Kemp, R Klaus, F Krupp,N
Mohamed, T Rouphael, J Turner & U Zajonz (2004)Status of the coral reefs in the Red Sea and Gulf of Aden in 2004.In Wilkinson (Ed) Status of the coral reefs of theworld:2004. AIMS McClanahan T(1994)Coral-eating snail Drupella cornus population increases in Kenyan coral reef lagoons. Marine Ecology Progress Series 115:131-137 Saleh BM(unpublished) Impacts of Acanthaster planci infestations on reefs of the Ras Mohammed National Park 1998-2003. EEAA
