MASARYKOVY PROJEVY. eskoslovenské revoluce A EI ZA VÁLKY. vydává Stanislav Minaík. kterou vede a. Vyšlo se svolením presidentovým

m |0

íoo

# 'T

Ir— i

CO

"^

^

u MASARYKOVY PROJEVY A ZA VÁLKY

EI

II

Šestý svazek

eskoslovenské revoluce kterou vede v

Vyšlo

a

Praze se

vydává Stanislav Minaík II.,

Kemencová

svolením presidentovým Vytiskl

E.

16

Leschintfer

v

Praze

MASARYKOVY PROJEVY ZA VA

EI

A L

K Y

II

Dokumenty k

Masarykovu pobytu Sebral

a k

v

Rusku

tisku pipravil

Jaroslav Papoušek

/

STANISLAV MINAÍK V PRAZE

.Jí'

PEDMLUVA S

živou radostí

uveejujeme druhou ást Masaaspo ásten po-

rykových projev v nadji, že

odhrneme záclonu minulosti z válené, revoluní innosti Masarykovy, /nadšené lánky žurnalistické, po vtšin charakteisujici jen povrchn a zbžn hlavní linie zahraniní práce velikého uitele a vdce, dosud jen velmi kuse Zobrazily nám jeho osobnost. Nebylo to vinou pisatel a neni to také vinou veejnosti, že dosud tak rriáh o naši zahraniní reví. Pokud se týe zahraniních spolupracov-

voluci

ník Masarykových, po vtšin

stojí v popedí veejného života, a ti z nich, kteí nejsou zatíženi podobným bemenem a mohli by podati obraz jeho

inrtósti, narazili na nepekanateíné dosud obtíže. Nebylo a neni dokument. Fakt, že teprve více než rok po mém návratu do vlasti podailo se mi najiti

jediné úplné exempláe »echoslováka<(, slovana«, ^eskoslovenského deniku«,

»echonejlépe

mže osvtliti stav historického studia naší revoluce. Pro práci o naší revoluci a inncsti Masarykov na západ jsou beze vši pochyby podmínky nesrovnateln píznivjší. Tam nebylo chaotického stavu a boj vnitních, jež by byly znemožnily soustední a uschováni dokument na jednom miste. Nedošlo tam jist také k tak tžkým a nenahraditelným ztrátám dokument jako v Rusku. » Západ « konefs výjimkou smrti Dra Šteánika) nezná dosud osobních ztrát, podobných smrtí Klecanéov, s nímž nenávratn zahynul n^jen materiál deníkový, ale i ješt nenahraditelnjší bohatstvi vzpomínkové. Schází dosud pedpoklady pro správné a vdecké vydání materiál, jednajících o zahraniní reikAuci. neni monp pustiti se do zpracování dokument bez nebezpeí podstatných chyb.

n

A pece jen as kvapí. Každá promeškaná chvíle^ každý zanedbaný okamžik, každé oddáleni vylíeni zahraniní revoluce pináší našemu národu nedocenitelnou škodu. Naše revoluce zahraniní a specieln v Rusku nebyla tyiadvacetihodinovým pevratem, nebyla rychlým pebarvením ernožlutého na ervenobílé. Naše revoluce zahraniní znamenala ohromný pelom v politickém a mrcívním ohledu v adách tisíc pislušnikú našeho národa. Postrannímu diváku jeví se dosud beze vší pcchyby rozlévající se z beh, zatím co byla požárem, tavícím staré nálady, stará pesvdení odhalujícím široké obzory^ rozohuzná njicim obh krve a sesilu jícím tep srdce. naši revoluce od prvkdo z tch, kdo neprožil ních poátk, význam Gorlice, útrap zajeti, vliv ruvmyslil se kdo z nich v onen sloské revoluce? žitý duševní proces zajatce -vojáka, proživšího hluboké rozarováni v cwském Rusku, tžkou práci v dolech, nebo na Murmani, pohromu u Gortice, revoluní nadšení, porážku ruské armády, ústup, separátní mír. revoluci, nové obzory? Pochybuji. práv v pochopeni tohoto komplikovaného duševního procesu jednotlivce a celé masy, prav v pochopeni onoho mohutného, nespoutaného duševního vzntu, nesoucího bývalého otroka Habsburk šíleným letem od ^deje úzce nacíonálni, egoistické, krátkozraké k vyšším metám, všelidským, huma-

ekou, klidné a mohutné

i

bh

í

A

nitním, k

ideálm demokracie

politické,

hospodá-

ské, sociální, tkvi úhelný kárnen jejího poznání. Živoucí duch revoluce, veni v myslích jednot-

livc a mas, divoký

vír

nálad a myšlenek nemá

v mrtvém, žloutnoucím papíru nejlepšího chranitele a pomalá ruka kroniká a reportér také není s to, dravý píval nenávisti, zoufalaby zachytila

pesn

ství,

zklamáni, lásky,

nadje a

víry.

Proto je tak

tžko zpiiomniti minulost, proto je tak namáhavá a mnohdy hezútsná práce historického badatele, i

studujícího a kombinujícího hrstku

kument,

s

úmyslem

vrátiti

záznam

a do-

djm minulým jich sv-

žest pvodní. Také zpítomnni a oživení historie osvobozoixjciho boje bude jednou z onch prací, pi nichž historik již nevystaí s fondem badatelským, pi nichž nebude mu lze kriticky utídný materiál jen skládati v soustavný a ucelený celek, nebo tep života a jeho zmnohonásobeni revoluce nedá se stlesniti v knize bez umlecké intuice, bez živoucího rozmachu pera. za takových okolností není divu, že pistupujeme k vydání ady dokument o innosti Masary-

—

—

A

kov oima

^

i

s

uritým vnitním smutkem.

Ped

našima

jeden úryvek vzpomínek ze života Masarykova v Rusku stihá druhý. Nespojeny, nespoutány, jako rczstíknuté kapky vodopádu v záplav slunce hraji si úlomky živé minulosti v naší hlav. A probírajíce se sebraným materiálem, jen teskn mžeme konstaiovati, jak ona ohromná, olbími, téstop nezanechávající drobná práce Masarykova vyjádena je mezerami mezi jednotlivými jeho projevy. Snad nebude osud tak zlomyslný a neznií dokument, rozptýlených dosud u rzných osob a na rzných místech a umožni nkdy rozbhlé vzpomínky navázati na pesnou chronologickou páte. Není nejmenší pochyby, že projevy Masarykovy za války jsou nejdležitjším pramenem pro poznání ideologie a psychologie naší revoluce. V Masarykovi soustedna byla myšlenka a duše tisicihlavého davu revoluního. Jeho projevy žil a dý-

m

chal eskoslovenský voják, eskoslovenský revolucioná. Masaryk byl rozumem naši revoluce. To, co voják neujasnné cítil, Masaryk pesné formuloval.

v tom spoíval velký, výchovný smysl jeho projev. Jeho ei regulovaly dravý píboj myšlenek, udávaly nové smrnice myšleni mas. Proto pistoupiti jsm^ k vydáni jich, byli jsme si vdomi, že nemžem.e podati v tomto svazeku takový jích soubor, který by odprvídaf ve všech pípadech posadarjkm kriflckéhú vydáni. Souasn byli jsme však pesvdeni, že tenéo nedostatek spíše se snese, než odleženi publikace na dobu neuritou. Vydáni naše není úplné, jelikož nemli jsme zatím po ruce dokument, jež nebyly uveejnny v >echo^lováku«, >-echostovanu« a »esfinslovenském deniku«. Scházejí v memoranda, podaná Masarykem ruské vlád, politickým a vojenským ruským initelm, zástupcm a pedstavitelm Dohody, záznamy o bezpoetných interMasarykových u nejrznjších osob, vencích ada jeho projev, pronesených na schzích Odboky eskoslovenské Národní Rady, nkolik ei a rozmluv, neotištSných naším zahraniním tiskem, jeho dopisy, vtšina jeho telegram atd. atd. Tyto mezery v našem vydáni pinutily nás také odložiti otištni kritických poznámek vydavatelských do té doby, dokud na základ dosud nepístupných materiál nepcdai se je nám podstatn doplniti, roz-

a

nm

a ztepšitl. K odvodnní tohoto rozhodnutí staí uvésti fakt, že i pi pouhém otištni dokument ze zmínných novin bylo nutno zabývati se podrobíte otázktu data každého dokumentu, jelikož jich pvodní dchváni velmi ašio mže vésti ku podstatným chybám, díky tomu, že jednou nesou datum starého, jmdy nového stylu (jako na p. uMascnyféovu v Moskv, jež vydavatelem vádíme šíiti

e

I,

svazeku Masarykcvých projev byla oznaena

dle orií^inálu

dnem

pronesena 28. (15.

15. st.

srpna 1917, zatím co byla st.) srpna 1917, nebo

e

8

v Polonnoje. jež rovnž v I. sváeku dle originálu dolována 15. (4, st. st.j a pronesena 17. (4. ^t. st.) srpna. Ani

Masarykovu je

chybn

byla

zejm

nám po podrobném zkoumání nepodailo se zatím

zjistiti

v nkolika projev datum pesné.

Akoliv tedy o tonitc vydáni nelze mluviti jako o deHnitivniw., úplném a kritickém, pece jen jsme pesvdeni, ze jim doasn vyplujeme podstatnou mezeru a jsme aspo šfasíni, že podáváme jim široké veejnvsti aspo ástený obraz oné ohromné práce, kterou v Rusku vykonal president Masaryk.

Jaroslav Papoušek.

Profesor

Tomáš

G.

Masaryk

v

Petrohrad.

1 ece jsme se dokali. Splnily se nejvroucnjší touhy našich duší. utichly ne skrytjší stesky našich srdcí. Profesor Masaryk, tak milovaný všemi a tak dlouho oekávaný, je mezi námi. Tatíek náš, hlava dobrá, sokol náš! Zpráva o iehc píjezdu bží celým Ruskem, letí na posice k našim statným, borcm-vojákm, zalétá dc nejvzdálenjších zajateckých tábor: a všude budí jist nekonenou, nevýslovnou radost a nové nadje. Profesor Masaryk pijel do Petrchradu v noci 16. kvtna). Je ustaraná z úterka na stedu (15, jeho dobrá hlava. Ti roky eské revoluce proti Rakousku, jejímž je vdcem., vryly se hluboko do jeho jemné, citlivé duše, vyvolaly nové vrásky na jeho tvái. A tísnivý stesk nad nevykonanou námi dosud prací na Rusi bylo možno vyísti a vycítiti z prvých Slova bolestná, sleva svíjeho slov na ruské Napravíme všechny rající hrdlo, slova strašná! chyby dosavadní aspo nyní. staneme se hodnými našeho dobrého tatíka, pjdeme za jeho hlasem, volajícím všechny esky myslící a esky cítící lidi k boji za svobodu milované domoviny? Slibme slavnostn a písahejme s istými srdci, že tak uiníme, že zmlknou mezi námi všechny oj

—

pd.

sobní spory, že všichni budeme pracovati za jediným cílem, že všechny povede stejná snaha, snaha, aby historie našeho osvobozovacího boje nemluvila jednou o suchých ratolestech na živém

strom eskoslovenského národa. Den píjezdu tatíka Masaryka mezi nás budiž dnem svátením, svátkem oí a radostí srdce. A pi-

ime

se. aby vymizel z jeho hlavy onen tísnivý, bolestný, strašný stesk nad nepatrnými výsledky (echoslovák . 94.) naší práce na Rusi!

11

Pro. N. Jastrbov:

T. G.

Masaryk,

Z Londýna práv pibyl do Petrohradu známý

eský uenec,

myslitel a politik, profesor filosofie na pražské eské universit, T. G. Masaryk, jemuž se na poátku velké války

a encyklopedie práva

podailo

s

nemnohými eskými národními vdci

Rakcusko-Uhersko a pesídliti dc Londýna, kdež postavil se v elo osvobozovací eské národní rady a na vyzvání londýnské university konal pednášky o otázkách slovanovdy. opustiti

—

Profesor Masaryk jeden z vynikajících eských a vbec slovanských uenc, tší se velké známosti jak v Rusku, tak i na západ. Jeho velká vdecko-literární práce smuje pedevším k otázkám filosofie jak teoretické, tak zvlášt praktické, to jest etické, náboženské, sociální i

djinám filosofie. Sem náleží díla o potu pravdpodobnosti a Humeov

o Pascalovi, skepsi, »Základové konkrétní lo.ííiky«. »Sebevražda jako hromadný sociální zjev« a jiná, mezi nimi zvlášt

»Otázka sky,

si i

sociální.

nmecky

i

Základy marxismu« (vydáno

e-

rusky.)

Pod vlivem Humea, Spencera a Brentana osvojil Masaryk nkteré prvky positivismu J. S. Milla O, Comtea, teba nakonec nenašel v positivismu

uspokojivého ešení otázek teoretické více praktické.

Tím

se

filosofie,

tím

objasuje pozdjší obrat

Masaryka ke Kantovi (neokantism). Ve praktické, v etice, vliv Humea na Masaryka

filosofii

se kíží vlivem Pascala a což je zvlášt zajímavo komplikuje se vlivem ruských myslitel, filosof i umlc, zejména F. M. Dcstojevského, hr. L. N. Tolstého, Hercena, Výsledkem tohoto ruského vlivu

—

s

jeví se

píznaná, všemi pracemi Masarykovými

táhnoucí

nit

náboženského 13

pesvdení

— se

a vyznání.

Masaryk znání,

t,

na

stojí

kritickou

pd kesanské these mimo vy—v socialiscvaného —

kesanství, prostého rozpor

j,

vdou

v morálce

i

teorii

politice,

s positivní

i

Masaryk

je

velmi blízký soci-

alismu.

Profesor Masaryk již v mládí poal studovati ruský jazyk, literaturu, ruskou myšlenku a historii. Krom etných, na podnt Masarykv provedených peklad do eštiny ruských klasik i etných žurnalistických lánk samého Masarv^ka o otázkách ruského života zvlášt, zasluhují zmínky dv velké vdecké práce Masarykovy z djin ruské filosofické a spcleensko-pclitické myšlenky: 1, »Slovanské studie: I. Slavjanofilství Iv. V. Kiréjevskéhc« (dv vydání) a 2. »Rusko a Evropa^< (2 svazky. 1913, nyní již i anglicky; pozn. red,). esky a nmecky

—

—

—

Zvlášt dležitá je druhá tém desetiletá práce Masarykova, kde po pedbžném nártu ruských djin v jejich vnitním smyslu podán znamenitý, obsáhle a všestrann pojatý obraz rozvoje ruské filosoficko-spoleenské myšlenky v XIX. na poátku XX. století. Tato práce byla v Rusku zai

povzena

.

,

.

Jestliže dle

mínní

prof,

Masaryka skutený

a

nejhlubší smysl každé sociální otázky, v tom i národnostní, zejména eské otázky, záleží v nezbytnosti duševního, mravního obrození lidí, je pcchopitelno, pro s téhož hlediska, sub specie aeternitatis, pohlíží Masaryk na minulost i pítomnost eského národa a naznauje jeho budoucnost v celé

ad

védecko-literárních prací, napsaných esky i nmecky, jichž zde nebudeme vypoítávati. Profesor Masaryk vbec mnoho vykonal k organisaci vde-

cko-osvtné práce v eském národ, k revisi v duchu kritického realismu tradiních historických ide-

ál eského

národa.

13

«

Píjezd Masaryka do Ruska oekával se po nkolik msíc. Již ped vánocemi

no,

již

dáv-

1916 historicko-filolo^ická fakulta rada petrohradské university jednomysln ho zvolily profesorem a vyzvaly ho, aby konal v universit adu pednášek. Ale na Masaryka neekala jen petrohradská universita. Oekávali ho i v Rusku žijící echové i Slováci, jak staí kolonisté, tak i zajatci. Osvoboditelné hnutí zachvátivší statisíce píslušník eskoslovenského národa v Rusku, jejich snaha pomoci dílu osvobození od nmeckého a maarského jha ce r.

i

iého desetimilionového národa,

i

obnoviti nezávislý

eskoslovenský stát, nalezla vážné pekážky v téže ruské vlád, která vyhlásila program osvobození

Slovan

.

.

.

Teprve nyní, s nastoupením éry svobody v Rusku, mohl se Masaryk objeviti v našem stedu. Vele budou vítati Masaryka žijící v Rusku echoslováci, konící nyní svi první »revcluní sjezd v Kijev, na njž se Masaryk již nedostal. Ale to není neštstí: sjezd pracoval tak, jak by pracoval Výsledky práce tohoto sjezdu, s Masarykem. o nmž doufáme podati v tchto dnech zprávu, zvlášt potvrzení ruské odboky eské národní rady. budou první radostí Masarykovou pi jeho i

spíznného mu Ruska.

vjezdu do

(Birževyja

Vdomosti

19.

echoslovan .

kvtna

1917.

—

21.)

T. G. Masaryk: Spomienky.*)

i

rodinným, i rodovým póvodom som Slovák. Narodil som sa v Hodoníne, prvé dtské roky pežil *

syn

Když

Masaryk byl v Rusku, Vladimír Hurbaa, Hurbana-Va janského, požádal ho, aby na-

presL-dent

básníka

14

j

som medží Slovákmi, v Hodoníne, Mutenicíah, ejeji. V Hodoníne naša rodina malá

koviciach,

velmi živé styky so súsednými slovenskými obcami: Holiom. Kopanmi, Skalicou, Šaštínom a inými, lebo mój otec pochádzal rcdom z Kcpian. Mat moja pochádzala z Hustopee, teda nmecké obce, akolvek snad už aj za mojích asov vášina obanov vedela dobe po »moravsky«; rodina z matkinej strany vravela dobré po »moravsky«, lebo rodiia mojej matky pišli z Hanej a strýc moj, u ktorého som žil dva roky, bel Slovák z Cáhnova. O svoj další rodokmen som sa nestaral: myslím, že som po krvi istý Slovák, bez primeskov maarských, alebo nmeckých, hoci matka v mladosti lepšie vedela hovoit nmecky ako esky. Neskór sa poeštila úplné a doma rozprávali sme sa vždy po esky; ale modlili sme sa nmecky, sa totiž nenauila modlit po esky a do samej svojej smrti malá len nmecký modlitebník, tlaený švabachom, esky íiaf sa ani nepokusila.

ma

Otec nauil sa dost dobré po nmecky, a sice na »vexlu«, potom slúžiac na cisárskych majetkoch; ale my dti sme sa s ním nikdy neshovárali po nmecky, len s matkou, Písavali sme matei tiež

nmecky.

Až do svoj ho štrnástého roku nebol som národnostn nijako povdomým, Dvojjazynos pijímal som ako prirodzený fakt, nikdy som o tom nepoul a ani nerozmýšTal, že jestvuje spor medzi

echom

psal své vzpomínky na Slovensko. President vyhovt jeho žádosti a napsal tyto své sF>on:>ienky, které vyšly v »Slo-

venských Hlasoch« petrohradských. (Petištno z ;>eskoslovenské republiky* z . ze 7. bezna 1920. Datum originálu nepodailo se nám dosud zjistiti. Pokud se pamatujeme »Vzpomínky« byly psány zaátkem podz*mu r.

1917.)

15

a

Nemcom, Ale

scm vermí medzi námi a

za to

a stavovský rozdiel

silné

cítil

scciálný

nmeckými

pánmi.

Na

cisárskych majetkoch, na ktorých som vyrástol, panovaly v 50, rokoch také sociáln pomry, aké boly ped rokem 1848; o »robote« som pcul mnoho a strašné vci, hlavn na Slovensku, a sám tiež som pozoroval, ako otec a ieho kamaráti boli zotroeni. Videi som, ako sa otec spieral proti tejto otrockostí a nenávidl som pánov. V Hodoníne bývaly cisárské poovaky; památám sa, raz u nás poskládali kožuchy panských poFovníkov a ja som ich mal stráži moja dtská nenávist' mi nedala a ja som ušiel, Památám sa na nasledovnú scénu: kedy porovane skonilo, spravili v zámoku, v lese cisárskom hostinu; ostatky jedál rozdávali zástupom ludu; rozdávali medzi inším aj makaróny. Naši Slováci volali ich hlístami« a ruvali sa každý o kúsok ja som utiekol za zlosti nad takým ponižujúcim zjavom.

—

—

—

—

Neraz plakal som v detskej svojej zlosti; mal som asi trinás rokov, ked som kul nejasné plány pomsty za to, že úradník Hejsek grobiansky vyhešil mójho ctca pre ni, za ni, Vply\' sloveniny sa v rodin udržoval. Otec mój nikdy nevyslovoval a niektoré bžné slovenské výrazy sme stále užívali; niet skoro žiadneho rozdielu (až na ) v týchto krajoch medzi slovenskou a moravskou sloveninou, ejkovice majú už iné náreie, iný kroj. K ejkovickej fae pidali obec Podborov, to boli Slováci, a ja som spolucítil vždy s »Potvorákmi« (tak ich prezývali ejkcviania), ked medzi nimi a ejkovianmi vznikly dáke hádky. Spory tieto vznikaly medzi chlapcami v nedelu a

sviatky pri zvonici, si

o

je pri kostole,

ejkoviania

pivlastovali \-ýhradné právo zvonit a »Potvo16

rákom« dovovali zvoni len na jednom zvone, aj to len chvilku. Z toho vznikaly hádky a praky, které sa niekedy preníesly do zvonice ai do kostela, Povrávalo sa, že veTký zvon, z ktorého bol kus vylomený,

stal

sa obefou

jedného chlapca »Potvo-

ráka«; ten chcejúc sa pomstit, hcdil širák do zvona vtedy, ked zvonil na chlapec z ejkovic a kus zvcna sa odlomilo, Pospevcvali si na píklad:

—

om

»ejkováci

srnci

drápali sa v hrnci

ejkovania

.

.

.«

atd".

sa zase vysmievali. že vraj

ked

bol

pohrab a »Potvoráci« privíezli mrtvého k zvonici, vykávali na farára v krme. Raz v zim sa im vraj mrtvý od zimy prebudil a utiekol domov a »Pctvoráci« sa za truhly,

ním hnali

a kriali,

aby sa

— Ako sem už pipomenul,

súcitil

vrátil

som

do

viac

s »nepriaterom«, Pri hrách asto som sa dostal na blízko k tej dedine, v ktorej som zažil vekú zkušenost; ako ministrant sem pisluhoval pri zaopatení ženy, Tc ma pripútalo k Podborovu; a mrzelo

ma, ked sa ejkovania posmievali »Slovákom«, že na Verk Noc nosia k posváteniu miesto janemiec

—

syslov.

V

kroji som nechodieval; držali sme sa aj na dedine hodonínského, mstského zvyku; ale kopanská »babika«, ked nás navštívila, prinášala mi ako darek široké »éate'<. Obliekal som si ich na noc.

ejkoviciach boli raz pskí huláni, poFština zaujímala, bo sme im rozumli; ja chytal som neznáme slova, ale toto pcrovnanie jazykov bolo

V

ma

dané okolnostiami, o Slovansíve som vtedy ešte ni nepoul. Za to premýšal som o náboženských vecíach

—

bolo to

poas Bachovskej 17

reakcie a konkordátu,

2

v

ejkcrviciach bolo níekorko židovských rodin

liovorlevalo sa o ich náboženstve; ale víac som o rituálnej vražd a preto som sa im vyhýbal.

a

poul Za

to

ma

však zaujímal v Holii luteránsky kostol a neskór som poul o »helvítoch« v Klcbúkoch. Že sú vraj ti€ž kresania, ale že »neveria vo zvony« (\iedy malí modlitebný dom bez zvoncv) a že »ich panáek« (fará) je vraj ženatý« atd. Raz som fiiel naschvál na pú do Klobúk a vkradol som sa do modlitebného domu dojem bol ohrcmujúci a trvalý. Jednoduchá bohoslužba prieila sa mójmu zvyku, ale nutila ma k premýšaniu. Ale naiviac látky k premýšraníu a vhlbeníu sa dal mi starý, potrhaný kalendá, v ktorom opísané bolo Rusko, ítal som tam o zázraných míestach v Rusku a trápila ma tá myšlienka, že ako sa móžu tam diat zázraky, kedže Rusi nie sú katolíci. Ohromuj úcím dojmom na pósobil pípad sebevraždy: koiš od so zámku sa obsil na maštaných dverách tých ias prenasledcval ma mravný problém sebepósobila moja nia, vraždy. Nábožensky na velmi pobožná žena, ako aj ejkovský kaplan p. Satora. ktorému som pisluhoval ako ministrant. Bol to lovk až fanatický, nie sice vždy, len cbas a v záchvatech, ináe dcs nerozvážný; myslím on celou svojou náturou bol pravým Slovákem (cd Velehradu). Mal som asi desa rokov, ked ma dali rodiia na reálku do Hustopea. Býval som u svojho strýca Slováka z Cáhnova, kterého som už spomenul. Bolo mi nápadné, že ako sa on svojou povahou a temperamentom ponášal na pátera Satoru. Mal aj na

—

ma

—

ma

ma veTký vplyv, V

Hustopeí

s

sa

mi vysmievali pre moju nminu; (»Bóhm«). Skutonc,

mám v tyle echa nminou sa mi v škole

že vraj

18

dobré

nevodilo;

prvá

voiná úloha á o

sice

éermánskom

zopátcvanie preítaného

Siej^friedovi

lánku

vypadla pod vsetku

kritiku.

Fr\ý záblesk, ale len záblesk národnóho cítenia ^om v ejkoviciach vplyvem pátera Satoru, v kostole a na pohraboch. To bolo po skonení hustopeskej reálky (dvojtriednej) a ked som sa zriekol kovástva, ktorému sem sa uil v eji. Bol som pijatý pánem »r€ktorom« ejkovickým a mal sem sa pipravovat na uiteFstvo. Uil som sa zažil

v škole a pisluhoval v kostole a na pohraboch. ítal som mnohé staré knihy, zachované z jezuilskej knižnice a sblížil som sa s páterem Satorom.

On mi

vnukol myšlienku mrzelo, že sem z

totiž

íst tej

na gymnázium; jezuitské]

mna

literatury,

kostele, a na pohraboch nerozuml latinpete zaal som sa uit latinsky, až kcnene z toho vznikol plán ís na gymnázium. Toto všetko hovoím preto, aby sem ukázal, že v detstve rástol som bez národnostných popudev. Len páter Satora kedytedy vyslovil sa prcti Nmcem, vlastn proti pánom na zámku a proti pánu

potom v

ine

a

rektorovi a jeho rodin, kde sa rozprávali len po »kistihantu-

nmecky. Vysmieval sa mi. že ja tam iem« (slemke a panej hovoím »Kíiss' a som s páterem súhlasil, ale moj cit i

a nie národnestný.

nes

cudzinská

a

Mne

die

Hand«)

bol sociálny

bola protivná neprirodzevšetkých týchto

nabubrenos

henorácií.

Až mil

v

brnnském nmeckém j^ymnáziume

som

sa

s

obezná-

nárednestným protivenstvem, jestvu-

júcim medzi echmi a Nemcami; z jednej strany, prakticky v škole a vóbec v Brn, z druhej strany z literatury. Už vtedy cítil som nedostatek znalosti íech a Prahy; o Prahe som sa doítal v knížkách: »Ddictví malikých« už v ejkoviciach. V Brn. 19

pQmátam

sa,

oživovaly moju politickú obrazctvora druhé,

romány Herlošove Vtedy posobila na

nosf

ma

veTmi sílne poFská revcnásledkem vplyvu mójho spolužiaka, rodom Poliaka. Uil som sa po poFsky a kochal sa v ideách porských emigranfcv. Asi v tejto dob som si upovedomil svoj slovenský

luná

literatura

poved.

Dokumenty, ktoré som posial' mal, písaly moje priezvisko velmi nerovnako: Masaík, Massaík, Massarzik. Triedny profesor, kterému sem pedložil svoje papiere k voli štipendiumu, žiadal odo krstný list. Na noc šiel som na faru do Hodonína, aby sem si zabezpeil svoje priezvisko

ma tak,

Vekú

ako som ho poul od malika. Administrátor

dal mi krstný (tak

ako sa

list a napísal vyslevcvale),

moje

mno

som poul

akolVek

foneticky

úplné

nie

ma

vela Masárik nie Masarik (resp. Massaryk), Ja som si prial, aby Jbolo zachované póvodné znenie priezviska, cítil sem. že sem povcdem Slovák. Vo Viedni na univerzit, ked som bol starostom (predsedom) Akademického Spolku, nuž na schódzach shlukli sme sa my Slováci dovedná a spievali sme slovenské psniky: Moj kolle^a zo Bzenca vždy zavolal: »Slováci!« a už sa spievalo po slopresne, lebo vždy

vensky.

V

knihe iiadostí, ak ešte jestvuje

—

z prvej

—

doby mójho pobytu vo Viedni (okolo r. 1871) nachodí sa dáky mój pejav^ napísaný v dos zlej slovenin. Vtedy zaoberal som sa ruštinou, stýkal som sa s Rusmi a velmi sa mi páil slovenský a moravský dtinský separatizmus. V znané miere to boly zbytky brnnského ovzdušia, kde som bol pod vplyvem svojich uiteFov Šmídka a Procházku, tiež Sušila, Bartoša a vóbec moravských spisoj

vatel' ov.

20

Spomínam

si, ako som po skcnení VII. tríedy na prázdninách medzi Madarmi, v dedine nedaleko msta Pápa, Vtedy som už bol soznámcný s Šemberom a Kollárom a sliedil sem na mieste za ostatkami íše Verkcmcravskej; mnoho som toho Tienašiel, niektoré názvy, ako na pr. Blatnické (Balaton) jezero (a horvatské ddiny] ale skamarátil som sa so starou paou zo zámku, ktorá bola Slovenka; jej muž, rýdzi Madar, vytýkal jej (ale dcbromyserne) nedostatok znalosti madariny. Já sám som sa vtedy ui'l po madarsky, starý man-

bol

želský párik Keresztessy, pán a pani boli predmetom mojich porovnávajúcich studií Madara a Slováka. Vtedy som sa vernú živo zaoberal pcmerom. Slovákov a Madarcv, lebo v mojei vlastnej rodin boly pípady úplného pcmadarenia.

Celkem náhodou naskytla sa mi príležitnsf premýslaf o pomre Nemcov a Madarov. Rodina, v ktorej som žil (ako uitel), bola nmecká, dcmáca typickou paní, rodená v Braunschweí^u, bola Nmkou, Dojem zesilnný bol prítomnosfou zná-

mého profesora

historie Sickela.

Svcjím slovanským štúdiam vnoval som vasné ped raajkami. Jednoho dna sedím zase so svojimi atlasmi a mapami (Stieler, Sparer-Míicke) pod košatou lipou a sliedim za Slovanmi prcžívajúcimi v kraji. Príchodí neznámý pán, pisedá si a hned badám, že v mapách je ako doma; akcent m;\ síIne pruský, ja vybafnem mu hned svoje slovanské theorie. On mi protieil a nemilosrdné ma potieral, Najviacej ma píchalo to, že ma odbavoval tak veVkopansky, Pri raajkách som sa dozvdl, že mój známy je profesor Sickel, starý priatel' rodiny. i-áno,

Ja som pozoroval nmeckého uenca, ktorého zaujímaly rímske pamiatky ^katona ýt« rímske (

21

som si svoje vdomostí o SlovaMadaroch a Nemcoch, Pechodím konené k dob. v ktorc] som už vystuncval politicky. V Prahe. Mój program bol hned eskoslovenský, KeJ som propagoval eskoslovenské spojenie najprv v užšom kruhu známých ako málo som naš^el porozumenia! Nedal som sa

Iiradské) a skládal

noch,

—

V ^Našei Dobe« pstoval som eskoslovensku rubriku a rovnako aj »as« hájil program e<;kcslovenský. Poeticky formuloval som tento program svojím bojom za prirodzené T^rávo: ja nezavrhoval som štátoprávný program, ale pivodil som statné právo do súladu s právem prirodzeným. To znamená, že eskv stát, historicky zachovaný, musíme rozšírif o vci prirodzený národný dcplok, Slovensko. Tu koení program, úplné] samostatností eskoslovenského státu, V mojej »eskej otázke« je to pevedené. Od druhei polovice 80tých až do kcnca 90, rokcv chodil som na Slovensko na prázdniny. Na Bystiku pri Turianskcm Sv, Martine. Vyhradal som si toto miesto pretc. aby sem pracoval pre eskoslovenské sblíženie a sjednotenie. Myslím, že som takto vykonal kus práce, pravda,

odstrašíf.

rozišiol

som

lebo se bál

sa

s

mójbo

priatelom Va janským preto, kriticizm.u;

ale m.ladšia

gene-

sa ho nebáli a tito bez strachu \^stavili program dohodv Slovákcv s echmi. Malí sme s dr. Šrobárom. dr. Makovickým a invm.i programové porady na Bystrike, Kládol som velkú váhu na to. aby sa otázka jazykoá nerozdvihovala: nech si Slováci píšu, ako chcú. Hlavná v<>c je v tom. že v skutenosti sme jedno, lebo Slovák rozumie echovi a ech Slovákovi. Slováci od IX, stoletia boli od nás odtrhnutí, neraali svojho sarácia,

»hlasisti«

99

mostatnéhc politického vývoja a preo iidržali si formu jazyka a svoje náreíe. Akonáhle tento jazyk bol raz pijatý za literárný, nech aj zostane ním, pckial' to uznajú za potebné. Vieme. že Kcllár a Šafárik bolí proti odluke ístý as aj Jczef Miloslav Hurban bol za spojenie. Toto spojenie sa móže a má uskutonif politicky, jazykový vývoj nechajme budúcim éenerácíam, Rátajme so silami, aké sú a piveme ich v cr^anickú harmoniu; slovenina jest\-uie. a preto nám nemusí a nesmie prekáža. Velká vojna r. 1914 speatila eskoslovenský prcéram. Nie len zahraniné kolonie, ale aj národ doma v zemiach eských a na Slovensku pijal tento program. eskí vyslanci vyslovili sa za platnost práva historického a prirodzeného, programu politického a nárcdncstného, eského a slovenského. Verím. že v echách a na Slovensku prcíram eskoslovenského sjednotenia je tr\'ácny. staršiu

ve

nemóže priznaf doodluku. Sjednotenie je v zaujme echov aj Slovákov. Ja som pežil ten eskoslovenský program. Tá hrs spomienok to ukazuje: ukazuje, že mne slovenina bola podstatným prvkom. mójho duchovného intímneho vývoja, Kto

len trochu myslí politicky,

savadn

eskoslovenskému vojsku a zajatcm! Veliká ruská revoluce, všichni víme, pinese obrození; ale v prvém návalu svobody objevily se talié nkteré nežádoucí a smutné zjevy. Mezi nimi je úpadek vojenské discipliny a bratíkování s nepítelem. My echové a Slováci jsme národ demokratický a proto i naše armáda

Rusku

23

dovede uskutenit správný demokratický pome'* mezi mužstvem a pedstavenými; pomr ten bude kamarádský, ale zárove zachová celá armáda vzornou vojenskou disciplinu, Sbratení je pkné mezi námi samými a bratrem je nám Rus, Polák. Srb a spojenci; Nmci, Rakušané a jejich spojenci jsou nepítelem. S ním nemáme se bratíkovat, jej musíme porazit, má-li svoboda a demokracie v Evrop zvítzit. Bratíkování s nepítelem prodlužuje válku a umožuje nepíteli!, posílat nové reservy proti našim spojencm na ostatních frontách. Takové bratíkování je nerozumné, je neestné. Konen Vás žádáme, abyste se v žádném pípad nevmšovali do pomr v ruské armád: strate se všech rozpor, neúastnte se jich a ovšem nemže být Vaším úkolem dlat v ruské armád poádek. Pátelské slovo poblouzeným a vzor vlastní disciplíny, jsou tu jediným prostedkem. eskoslovenská Národní Rada. T. G. Masaryk.

—

(echoslovák .

96. 28.

Profesor Masaryk o našem

eši

a Slováci, jako

vbec

kvtna

1917.)

boji.

všichni národové, obý-

Rakousko-Uhersko, byli proti válce se Srbdávným ochráncem malých skem a Ruskem slovanských národ. Ale náš politický život byl potlaen a my jsme byli zbaveni možnosti zavolat hlasité, že válka, zaatá Rakousko-Uherskem, je válka imperialistická. sledující cíle hrabivé a dobyvané. Když pak válka nastala, naši vojáci se zaali vzdávat Srbm a Rusm. To vyzvalo se

vající

—

24

strany Rakouskc-Uherska nejkrutjší pronásledoNaše pluky byly decimovány, ze Slovan, ostávších doma, nikdo neunikl krutému trestu, zaínaje šibenicí a kone vezením a zabavováním jmní. Popravovali lidi, u kterých nacházeli vyzvání býv. vel. knížete Nikolaje Nikolajevie, našich poslanc byla posazena do vzení, mnozí byli odsouzeni k smrti, mezí nimi vdce mladoech vání.

ada

Kramá

a já.

To bylo na poátku

války,

kdy

já

jsem utekl

clo

íma. Pronásledování a konfiskace trvají dcsud. Všecky tyto útisky, jak se dalo oekávat, ješt více rozpálily ve Slovanech nenávist k jich utlacvateNmecku a Rakousko-Uhersku. My všichni, jeden vedle druhého, jsme proti válce s Ruskem a pro válku Ruska a jeho spojenc proti centrálním mocnostem. My víme dobe, co je jíermánský a rakouský útisk.

lm

My chceme býti

svobodni a samostatní, my se dojako každý národ. Dostižení tchto cíl tvoí podstatu mé innosti. se podailo organisovat a revolucionovat naše zahraniní osady, které jsou velmi poetné a v Severoamerických Spojených státech, v Anglii, v Rusku a ve Francii dosahují nkolika set tisíc, Scrganisovavše se, my musíme býti v astých stycích a pracovati pro spojenecké státy proti ústedním mocnostem.

máháme sebeurení

Mn

—

a

Zde v Rusku je více než 200,000 zajatých ech Slovák, ze kterých jsme hledli organísovat di-

vise a korpusy. Doufali jsme, že ruská vojska

p-

jdou zase vped, a až vstoupí do naších rodných

kraj, tu my, eši a Slováci, ubránili bychom své území proti spolenému vrahu, jako území budoucího eskoslovenského státu. 25

Tento náš projekt byl schválen ruskými vojenskými úady, schválil iej i bývalý ruský car. Tu však vystupuje na jevišt Stiirmer a stúrmerovštína. On a jeho stvry pochopili nebezpeí, hrozící Nmecku a Rakousko-Uhersku a zaali brzdit zízení eskoslovenského vojska. To se jim zdailo. Je nutno pipomenout, že pes pekážky, dlané Stíirmerem, podailo se nám organisovat vojenské družiny, které konají nyní na ruské front výzvdnou službu. Naši dstojníci znají nmecký jazyk, což usnaduje výzvdnou službu. je známo, že mstí velitelé jsou spokojeni tmito družinami.

Mn

Stiirmer nám nabízel peníze a chtl nás využít pro ernosotnskcu propagandu proti Anglii a Francii, aby tyto státy nezasahovaly do slovanských vcí. Když však jsme na to nepistoupili, zaal Stiirmer vést proti nám kampa klevet, uskok a podvod. Tvrdil, že jsem západník, že žiji v Londýn a pracuji za peníze pro Anglii atd. Proti tmto pomluvám uveejnil jsem prohlášení. Na štstí ruská revoluce udlala konec práci pán Strmerov.

A

tak já jsem pijel nyní do Ruska, abych podíle. Mám v úmyslu navázat ruskými politickými stranami a initeli.

kraoval v našem styky

s

My chceme se domoci sebeurení. Avšak tento pojem musí býti objasnn. Sebeurení nemže se projevit plebiscitem (všeobecným hlasováním) celého národa pod násilným vlivem Rakousko-Uherska. Shodnete se se mnou, že na p. v Rusku hlasováni o plebiscitu. konané za cara. daleko by nedalo ty výsledky, jaké ono nesporn dá nyní. Sebeurení pedpokládá možnost svobodné organisace národa a jeho zastupitelstva, protože národ ve svém celku mluvit nebude a proto potebuje odmy víme povdných politických zástupc,

A

26

isme pesvdení, že tuto otázku jenci a ne naši utlaovatelé, (Z intcrvíewu v

rozhodnou spo-

pondlníku Epocha 21. f8.] kvtna 1917.) (echoslovák . 100.)

Heslo: bez oneksi. (Beseda

s

prof.

Masarykem, otištná ve »Vcerním

Vrcmeiii« 24.

[11.]

kvtna.)

Nemohl jsem se ješt orientovati ve Vašich záleekl nám vdce eskoslovenské demopekvapuje mne pedevším pímoarost kracie autor formule: mír bez aneksí. Jestliže nepoítáme žitostech

—

—

s tím, že autoi této formule pohUžejí na nacionální organismy Nmecka, Ruska a Francie jako na jednolité matematické veliiny se kterými možno operovati bez zetele na rasové, historické, politické i druhé zvláštnosti každého z tchto národ, tehdy zstává naprosto nepochopitelným, jak možno obhajovati takovou abstraktní formuli, nepoítající ani dost málo s podmínkami doby a místa, ani s elementárními požadavky loj^iky, nemluv již o spravedlnosti a druhých podmínk.ách. to znamená, pesn vzato Mír bez aneksí status quo antc. A co znamená status quo ante? i

—

—

Zanme s Nmeckem. Nyní .gymnasísta ví, že fakticky i politicky Nmecko anektovalo Rakousko-Uhersko, Turecko i

e

i

nmeckého kanclée, mluBulharsko. Poslední vivšíhc jménem všech spojenc, znovu to dokazuje. Nmecko anektovalo tyto zem, pedstavující tu kompaktní stední Evropu se ISOmilionovým oby^-atelstvem. o které snili ped vojnou theoretikové bojovného imperialistického germanismu. Poetností obyvatelstva jest to massa, rovnající se cbyva27

telstvu Ruska, ale daleko více or^anisovaná tech-

vbec

v každém ohledu mocnjší. I rozumí masa nejen bude dominovat nad Ruskem, nýbrž bude ohrožovat celou Evropu! To znamená pro Nmecko status quo ante podle formule »bez

nicky a

se, tato

aneksí«, pro spojence s ponecháním neksí již jím provedených.

Nmecku

Krom

a-

Ale to není vše. Rakcusko-Uherska, Tulecka a Bulharska jest ješt ruské Polsko s 10 12 mil. obyvatelstva, které bude obráceno v rakouskonmeckou provincii hlavn tím. že bude oddleno

—

upadne pod vliv Nmecka proto, žt haliská ást Polsky zstanou pod vládou Rakousko-Uherska a Nmecka. Tato nová skutená anekse ruského Polska zatlaí podle nmeckých názor Rusko na východ k Asii. Tato myšlenka Nmecka je stará. Což v tomto smru autoi formule status quo ante nevidí, jak slep hrají do rukou pan^ermanistm? Status quo ante znamená zstavit Nmecku i Elsasko a Lotrinsko, násiln zabrané v r. 1871., jichž obyvatelstvo za tch 45 let nepestalo protestovat proti násilím, páchaným Nmeckem na nich. Status quo ante znamená také vrátiti Rusko v germánskou hospodáskou porobu, ve které bylo ped válkou od Ruska

poznaská

i

i

i

zempisnou polohu, nýbrž pro techfinaní pev-ahu bojovného prmyslovou Nmecka, tíhnoucího k perskému zálivu. Rusko bo-

nejen pro svou nickou,

i

i

Ale ruský carism jest mén jovalo s carismem.. strašným než carism hohenzolernský. Ruský carism byl jen hrubá pst, kdežto nmecký carism jest pst

vdní, i násilí i pesvdení, pracující propai^andou. Vnitní pomry nmeckého národa, jeho žestalezná disciplina je nejlepším dkazem toho. tus quo ante pro Nmecko znamená záhubu pro ruskou svobodu, nebo kdyby zvítzila formule »mír

;i

A

28

bez aneksí a status quo ante« nmecký carism pO válce pedevším obnovil by znovu v Rusku ruskv carism. Což autoi formule tomu nerozumí a toho nevidí? Což oni si toho pejí? Nad tím teba se zamyslit. já jsem se dotkl pouze jedné strany otázky. Ale hesla »bez kontribucí« a »právo vždy druhá národ na sebeurení« jsou ve svém jednostranném výkladu stejn nebezpená pro Evropu a cíviHsaci jako první heslo. Ale k tomu se ješt vrátím, (echoslovák . 97) E. S.

A

dv

Pro. Masaryk v Alexandrinském divadle.

V úterý 29. kvtna poádal všeruský spolek vojenských aviatik koncert meeting v Alexandrinském

divadle, na

nmž mli

vystoupiti francouz-

ský ministr Albert Thomas, belgický ministr Van-

n

dervelde, prof. Masaryk a mimo celá ada ruských politik. Ministr Thomas se však ješt nevrátil do Petrohradu a ministr Vandervelde byl práv v Moskv schze se tedy konala bez jejich úasti. Vandervelde poslal pozdravný telegram, jehož tení bylo pijato boulivým potleskem. V koncertním oddílu programu vystoupilo mnoho šastným úStátních divadel s více

—

len

mén

spchem. Z eník byl aklamován nejvíce len druhé dumy Alexinskij a potom J, A. Rubanovi, který se vrátil ped msícem z Francie, Mluvil ohniv pro vojnu a proti tm proudm ruského veejného myšlení, které hlásají konec války a separátní mír, V celku možno íci, že celý ráz veera nebyl mnoho píznivý hlubším politickým rozborm. Prof, Masaryk se dostal už pozd na adu, až k plnoci.

29

e

Podáváme jeho cslovne: Obané! Aviatiky nazývají v Anglii a ve Francii oima armády. Ve škole nás uili, že oi jsou nejjemnjší smysl a že rozum se opírá hlavn o zrak. Ruští aviaíikov budou jisté byste slídit za nepítelem, ale uvdomlý sbor aviatik bude také pozorovati boj, který se nyní rozvíil mezi rznými názory o vojsku a vojn a nedá se strhnouti se správné cesty neschopnými, nelogickými hesly,

teba byly pronášeny upímn a poctiv. Dovolte mné pednésti jednu z mých osobních vzpomínek, úzce spiatou s otázkou, která nás dnes zajímá. Po prvé jsem pijel na Rus roku 1887. abych uvidl Lva Nikolaj evie Tolstého, pobesedoval s ním o jeho uení neodporovati zlu a o jeho analyse vojny, Mnoho dní trvaly naše spory. Za rok jsem zajel opt k nmu a pedmtem našich rozhovor byly opt ony otázky: Vojna a neodporování zlu, ješt jednou, krátce ped jeho smrtí, byl jsem v Jasné Poljané a opt jsme mluvili

A

c témž.

Hájím z celé duše humanitní základy mravnosti, jsem pacifista, moje práce smuje k dosažení stálého míru a nikdy jsem nehlásal nenávisti z národnostních, nebo jakýchkoli jiných dvod. Jsem hluboce pesvden, že Evropa, že lidstvo spje k mírové organisaci, spojující všechny, a že je povinností každého lovka, každého národa podporovati, sesilovati všemi možnými prostedky tuto organisaci, spojující všechny národy. pece nemohu souhlasiti s Tolstým. Nemohu

A

souhlasiti

s

jeho teorií o

uení neodporovati

vojn

a

nemohu pijati jeho

Tclstému postavili se také na Rusi všechny mladší, hlavn revoluní strany vzpomeme na píklad návštvy Maxima Gorkého u Tolstého. Gorkij odmítal tehdy ueni zlu. Proti

—

30

neodporovati zlu jako neruské, srovnával

A

—

je

s

ja-

kýmsi chladným Finskem, ejhle dnes tito nepátelé tolstovského kvietismu odvolávají se na Tolstého a jeho uení se provádí na front. Je naprosto nemožno pijati uení Tolstého.

Za prvé. co se týe vojny, to vojna není nejvtší zlo, teba je zlo. Otevený boj na bitevním poli není zlo nejvtší, horší je takový stálý stav národa nebo spolenosti, který umožuje násilí silnjšího nad slabším, horší než vojna je neupímnost a lež, horší je e6'cismus s m.askcu humanosti a šlechetnosti, horší je zbablost, vydávající se za odvahu, horší je lživé mudrování, klamající lidi citlivé a šlechetné. Smrt není horší, než neestný život, který kazí jak svoji vlastní duši, tak i duši bližního. Ale v nynjší dob k válce na souši i na moi je nezbytný celý systém militarismu a militarism je skutené zlo. zvlášt takový m.ilitarism, jaký se vyvinul v Prusku, Pruský militarism to je or^anisovaná útonost, pruský militarism to je hlavní

—

-

—

vedoucí funkce loupežného státu. Proti takovému militarismu teba se brániti. Paclfismus za každou cenu, to je snaha nepirozená a

a lživá.

Demokratism nevyluuje odporu, vyluuje pouze pruský militarism. Je mylný ten dvod pacifist, že západní síáty pijímají pruský militarism, když u sebe zavádjí všeobecnou brannou povinnost. Na západ je armáda spíše díttem národní milice, jaká má býti podle plán antimiliíaristických socialist, mezi nimi Marxe a En^else. Radikální pacifismus, teorie Tolstého neodporovati zlu jsou nesprávné.

Mezi útoným násilím a odporem, mezi napadením a obranou je rozdíl nejen psychologický, nýbrž i mravní. Mravnost nebo nemravnost každého skut-

každé innosti se posuzuje podle pohnutky, úmyslu motivu. Je veliký rozdíl mezi vojnou útonou a obrannou: fysická, ekl bych, svalová innost

ku,

jest stejná, ale

pohnutka, celá psychika

je

docela

opaná.

Uení

Tolstého vede ke kvietismu, který dovo-

luje silnému násilníku býti stále nespravedlivým.

Takový pacifism. teba vyzývá k humannosti, ie ve skutenosti nelidský. Nebudu ani mluviti o té okolnosti, že apoštolové tohoto pacifismu neznají pruského militarismu a že jsou vbec málo zpraveni o pomrech v Evrop.

V

této

vojn dokonce

pruští militaristé

nevdom-

ky uznávají správnost tohoto stanoviska. Svdí o tom fakt, že se snažili všemi možnými prostedky jim dostupnými dokázati, že tato válka byla s jejich strany jen válkou obrannou, tomu je nutila i nmecká ústava, která dovoluje císai vypovdt válku bez souhlasu íšské rady jen v pípad války obranné. Otázka, kdo zaal válku a koho odsuzovati pro to, že ji zavinil to je otázka velmi vážná se stanoviska demokratického i mravního. Není vbec už pochyby, že Rakousko a Nmecko jsou hlavními viníky, hlavními pvodci, Demokracie vyžaduje obrany, ale vyluuje nespravedlivost k nepíteli, demokratická obrana nesmí v boji s nepítelem vycházeti z mezí spravedlivosti. Proto také budoucí mír má býti spravedlivý. Demokracie odmítá pruské zbožování války a neuznává válku za absolutní mítko politické a kulturní schopnosti. Nynjší vojna vyrvala už s koenem tyto pruské teorie. Ukázala za prvé, že všichni národové ukázali svoji odvahu na bojišti srbští, ruští, francouzští, anj^lití, italští, belgití vojáci bojují s nemenší chrabrostí, než nmetí a za druhé, že spojenetí národové jsou nemén schopni

K

—

.

— —

22

sebeobtování než Nmci. Co se týe Francouz, prohlašovali o nich Všenmci. že jsou národ degenerovaný a že proto nezasluhují úcty. Na bojišti

Francouzové dokonale vyvrátili tuto všenmeckou teorii.

Spojenecké armády porazily pruský militarism nejen svojí odvahou, nýbrž dokonce i svojí strategií. To možno íci zvlášt o britanské armád. Britanie po prvé postavila velikou armádu a její nová armáda jest už schopna postaviti se proti staré militaristické armád Pruska, armád vojenských specialist. Tato okolnost dokazuje, že i se strategického stanoviska vyhovuje milice úpln. Shrnu své myšlenky, odvolávaje se pi tom na Ve Starém jednu z nejstarších památek lidstva. /lákon zaíná se historie lidstva vraždou: Kain zabil 5vého bratra Ábela, V dalším teme o Davidovi, že zabil Goliáše, Kain zabil, David zabil. Kain je vrahem je vrahem také David? Ani jeden myslící lovk nebude toho tvrditi, protože je veliký rozdíl mezi úmyslným napadením a obranou. Co bylo ped tisíci a tisíci lety všem jasné a pochopitelné, to je nyní ásti souasných socialist nepochopitelné a temné. Každý právník, každý oban chápe rozdíl mezi zabitím v obran a úmyslnou vraždou. Prvé se netrestá, úmyslná vražda trestá se vždy. Nedávno jsem etl kritiku Vandervelda. že prý nejedná jinak, než vtšina nmeckých socialist: správn, váš belgický host se vysloMije pro válku a socialisté v nmecké íšské rad vyslovili se také pro válku. Ale nezáleží na slovech, nýbrž na tom,

—

tém

pro

a

na

se to mluví.

Nmetí

socialisté schva-

pepadení, tebas nkolik dní ped tím »Vor.wárts« dobe chápal úmysly rakouské politiky proti Srbsku. »Vorwárts« 25. ervence 1914 ve jménu lovali

33

3

zloinné rakouPsal doslova: »Ani kapku krve nmeckého vojáka nejsme ochotni obtovati rakouskému despotovi, jeho touze po moci, jeho imperialistické lanosti, « »Vcrwárts« vinil Rakousko, že chce zaíti vojnu za své loupežné cíle. Ješt 1. srpna prolidskosti a kultury protestoval proti

fcské

agitaci.

len nmecké

hlásil

sociální

demokracie Miiller

Paíži a Bruselu francouzským socialistm jménem nm_pcké strany, že vtšina nmeckých socialist bude hlasovati proti vojenským pedlohám ale za ti dny hlaa že jich pijetí je vyloueno sovali nmetí socialisté pro válku, Mluví-li Vandervelde po všem tom pro vá^lku, je v právu, protože mluví pro obranu své vlasti, kterou napadlo Nmecko, tebas Nmecko se zaruilo za neutralitu jeho rodné zem. Nmecký kanclé sám doznal, že útok na Belgii je aktem násilí, aktem nespravedlností. V tom jest rozdíl mezi Scheidemannem a Vanv

—

derveldem.

V

této

vojn

brání se Spojenci proti prusko-ra-

kouskému znásilování,

tato obrana je s

mravního

stanoviska pípustná, s politického nutná. Pruský a rakouský carísm neustoupí demokracii, jestli nebude podle zásluh potrestán. Na ruské armád leží mravní povinnost chránit Rusko i Evropu v dohod se Spojenci, Hesla o separátním míru, hesla o bratíkování jsou omylem a nemají mravního základu, jsou nehumanní. Ve skutenosti jsou škodlivá už proto, že prodlužují 4/ojnu.

Proto, obané, oi ruské armády, ukažte svým jedinou nevidoucím bratím správnou cestu. správnou cestou je cesta k vítzství. Jen vítzství donutí nmecko-rakouský carism, aby souhlasil s mírnou a demokratickou reorganisací Evropy,

A

Promite, prosím, že vám pedkládám takové 34

základní pravdy. Bohužel isme tak daleko, že snad bude teba dokazovati, že dvakrát dv jsou tyi. Tady máte píklad: Ivanov-Razumnik ve své Istorií russkcj obestvennci mysli, ješt ped válkou vydané, odmítá neodporování zlu, ale dnes úpln si osvojuje uení Tolstéhc, Ve své stati pouuje Srbsko, že prý mlo ustoupiti Rakousku, vždyf pece Srbové takovou annexí byli by prý sjednoceni a nežilo by se jim než v samostatném Srbsku, Zná Ivanov-Razumnik djiny krále Milana, který se držel této teorie? Srbsko byle demoralisováno a

he,

královská rodina vyhubena, nik

djiny annexe Bosny

A

zná Ivanov-RazumZná pod-

a Hercej^oviny?

vržené dokumenty, kterými Rakousko ospravedlovalo tuto arinexi? Srbové nemli chrániti svoji vlast a svobodu, mli se poddati erným carm ve Vídni a v Berlín? Pánové, to jest už úplná likvidace nejen ruské vdy a politického myšlení, nýbrž i

lo.éíky a

rozumu

.

.

.

(echoslovák .

Na

stráž!

na

schzí eskoslovenského spolku^ v Petrohrade dme 31, (18.) kvtna 1917.

e

97.)

profesora Masaryka

Dkuji vám pedevším za pátelské a milé uvrKe zpráv, která vám byla podána o vcech zde, podám vám zprávu o vcech na západe. Strun tání.

eeno,

ospravedlním ,prc jsem nepijel díve, až te. Vlastn nebudu se ospravedlovat; nemám pro. Jen vyložím'. Zanu hned od poátku války. Mne zastihla válka v Nmecku. Chtl jsem jeti do Paíže a do Lonteprve

dýna,

Mohu

[is tickou

to

a snad

te i

ml

íci, jsem snad trochu ideafantastickou myšlenku, chtl jsem

35

smíit Srby

a

naklonný

obma

Bulhary, Jako neutrální

eský lovk,

slovanským národm, domníval jsem se, že by to bylo možné a chtl jsem najíti podporu ve Francii a v Londýn, pedpokládaje, že v Petrohrade (kamž jsem také chtl zajeti) bude

vc

vyízena sama sebou! Já jsem oekával válku. Ale neekal jsem

ji

tak

brzy. Podle všeho, jak se mluvilo a co se vdlo, podle dojm, které jsem z delej^ací a a z rzných zpráv z Nmecka i odjinud, myslil

mám

ml

jsem, že válka bude za nkolilí let. Obával jsem se. aby nebylo spor mezi Slovany, mezi Srby a Bulhary. Ale válka pišla díve. Piznám se, že jsem nevil v m.ožncst války, I když válka byla vypovzena, ješt jsem nevil. Myslil jsem, že se to njak upraví a že prohlášení války se strany Nmecka má být jen silným nátlakem. Nemohl jsem se vrátit z Nmecka do Prahy, nebylo vlak. Tož jsem asi týden po vypovzení války jsem mohl pozorovat pipravenost Nmecka. velmi silný dojem z toho. co jsem vidl. To byla skutená pipravenost. Šlo všechno jako na šrce, jako na drátku. Vidl jsem nejen vojenskou správu pi práci, ale pozoroval jsem masy voják, jak picházely z domova a byly zaazovány do pluk, jaký

Ml

—

jak se

íká

—

okamžiku byl jsem

materiál

Nmci

pesvden,

mají. Od toho že spojenci budou

tžký a nebyl jsem z tch, kteí se poáteními ruskými úspchy dali svésti k upíliš-

míti úkol velmi

vím

nnému optimismu. Já jsem vil a dosud v naše vítzst\i. Ale i ješt te zbývá pro spojence

práce, nehled ani na zvláštní pomry, jež zavládly nyní na Rusi. Zaátkem msíce srpna jsem se vrátil do Prahy. Jak víte. vláda zrušila, vlastn zniila všechny naše politické strany. jsme se nemohli scházet jako

mnoho

My

36

žádná strana. Pamatujete se, jak noviny byly sešnrovány, jak velmi brzy policie vlastn stala se jediným chefredaktorem všech eských a slovenských list. tam pímo dávala, co si pála, nebo je ídila konfiskacemi a hrczbami. Listy, které se nedaly to všecko víte byly zastaveny jeden po druhém. Druhý velmi silný dojem, který trvá dodnes a je rozhodný pro mne i mé jednání, byli naši eští vojáci, lotiž, že oni sami šli na frontu neochotn, že velmi brzy odpírali bojovat a že se vzdávali. Když jsem povážil, že je to lid ne politití vdcové prostý Hd, mužstvo, když jsem pozoroval nkteré ty plul-cy a oddíly, když je vedli na nádraží, jak mli své slovanské nebo eské prapcreky, když jsem vidl, že jeden pluk pinesl ohromn veliký eský prapor a dstojníci, tebaže zuili, pece v Praze si netroufali odporovat, když jsem etl, nebo slyšel zprávy, jak naši vojáci na vajíonech, ve kterých byli odváženi, psali kídou »vývoz erstvého eského masa do Srbska nebo »do Ruska«, když jsem slyšel, jak zpívali » ervený šáteku kolem se to. táhneme na Rusa, nevíme iPro« atd., to všechno na mne udlalo ohromný do/jem. Já jsem se zastydl, že my. politití vdcové byli jsme bezradní ješt v okamžiku, když už naši vojáci zvedli revoluci. To hnutí vyšlo skuten z lidu. Já jsem cítil, že naše vojsko dlá, co my, vdcové, jsme hlásali. Slovanský program mly pece všechny naše strany a uznávaly ho, ale naši vojáci zaali ten program provádt za nových, tžkých okamžik bez ohledu na život a na sm.rt pišly brzy zprávy, že vojáci byli krut trestáni, jakmile vyjeli z Prahy a jiných vtších eských mst. Doslechli jsme se již o trestu smrti. Pak pišly na Morav honby na ty, kteí mli ruský manifest. strana,

Bu

—

—

—

—

<^

A

37

První by] povšen Kratochvíl, pak písel druhý, tetí aíd.

Za tch

okolností a vida toto, byl jsem

jist,

že

voják a já jsem se staral vyzvdti mínní druto je pirozené hých politických vdc. Teba že jsme zde v pátelském kroužku, neekejte ode mne. že vám po-

n:iusímc

jíti

—

po píkladu našich

—

vím, s kým jsem mluvil a co. Jel jsem dvakrát do Holandska, podailo se mi to, abych vidl, co se venku dje. Chtl jsem p^ pípad býti ve spojení se svými politickými pátel z Francie a Anglie. Navázal jsem styky v Holand sku a vrátil se do Prahy; umíinil jsem si, že pojedu ježte

do

Itálie,

odkud ješt jsem

se

chtl

vrátit.

Tak jsem se dostal v msíci prosinci Í914 do íma, Z íma podle plánu jsem jel do Švýcarska, do Ženevy. Doufal jsem, že tam pijede nkdo z Francouz, zejména prcf, Denis, s nímž jsem byl ve

My

spojení již v Holandsku. jsme se do spojení dostali a jak ješt jsem chtl jeti dom. Šel jsem na rakouský kcnsulát vybavit si pas a že

—

eeno

—

pojedu dom. Ale sotvaže jsem ml pas v kapse, již picházely zprávy byli jsme v podzemním spojení s Prahou: »Neiezdi, nebc je zle!« tak jsem nejel. Ješt jsem ml sice dosti práce doma, myslil jsem to lépe zor^aniscvat, ale když to nešlo, zstal jsem tedy v Ženev. Až bude po vojn, možno, uslyšíte aspo ásten, co se všecko v Ženev dalo. Hotový rcmián a zajímavé vci, jak naši lidé, hlavn dlníci (inteli«^ence tam tém. nebylo), ipern pracovali. Byli jsme dlouho v pravidelném spojení s Prahou. To bylo na jae roku 1915, Orí^ainiscvali jsme zahraniní revoluní komitét, úkoly byly dány samy sebou; pedevším nejtžší: finanní. Šel jsem do ciziny bez vtších penz. Práv na peníze rakouská vláda dávala strašný pozor.

—

A

38

:

Abych

byl isolován, abych memchl nic dlat. Všecky banky byly pod nejpísnjším dczcrem, aby se vdlo, komu a kam peníze posílají. brzy vbec žádné peníze se nemohly posílat. Tehdy bylo samo sebou dáno, a bylo to už doma eeno, že pomže Amerika, Psal jsem tedy do Ameriky a amerití

A

echové, budiž

jim.

za to est,

slušn

fiinancují

naše

Nemusím vám dokládati, že je teba penz mnoho. Jen ást toho je žurnalistika: naše listy, hnutí.

které vydáváme zejména v Paíži (»La Naticn Tchéque« pcd redakcí proí. Denise, »eskoslovenská Samcstatinost«). Ale vedle toho je potebí spolupracovati

i

v žurnálech jiných, francouzských, an-

íjlických italských atd.

Velmi rozvtvenou sí zpra-

máme te

ve všech západních zemích, ovšem pak byl úkol politický, diplomatický pijíti ve spojení s vládami, V té píin bylo ped válkou vykonáno velmi málo. U nás v echách jsme sice mluvili a tšili se z jakýchsi csko-francouzských styk, (Pamatujete se na dra Podlipného, jenž jezdil se Sokoly do Francie; jeden zájezd byl také do Londýna.) Ale politických styk nebylo žádných, ani s Ruskem. Vážných styk, jako je mli kdysi a Poláci, s rozhodujícímii politiky a státníky, nebylo. My jsme se vždycky spokojovali s trochou spoleenských styk. Dlalo se s tím mnoho u nás, ale v celku nikdo o nás

vodajskou

A

Maai eí

nevdl. Ale rakouská vláda nám pomohla pronásledoKdyž picházely pak zprávy ve všech li-

váním.

stech, že se vší, že se konfiskuje, že dr. Kramá byl zaven, když pišla zpráva, že bývalý velmi vlivný policejní úedník Oli byl zaven, pak na západ zaali chápat, že se v echách nco dje. Pak chodily zprávy o vzdávání se vojska atd. Pomalu jsme se dostali do styku se všemi politickými

39

Pro

jsem nešel do Ruska výklad tento: Technicky, ist technicky nelze zde pracovat, zejména ne za starého režimu, protože komunikace s Ruiniteli západních zemí.

hned

s

poátku?

K

skem

tomu

i telegrafická je jde odtud týden i více.

je

takka

Ted

ilusorní.

Telegram

pedstavte, jak by z Petrohradu bylo možno íditi naši práci v Londýne, Paíži, Ženev a To je nemyslitelné z ist dopravních píin. Divil jsem se, že to i zde nkteí z vás nechápali. To je dáno zempisem, isolací Ruska. K tomu pistupuje, že politické centrum nebylo v Petrohrad. Bylo v Paíži a v Londýn, te si pedstavte, že já tam se rozhodovalo vše, jediný bych sedl zde v Petrohrad a tam by se rozhodovalo; to není myslitelné. Ti, co v tom vidli nedostatek slovanství, byli vtšinou krátkozrací politikové. Slovanství nezáleží v tom. zda jsem zde nebo tam, nýbrž jde o to, co se zde nebo tam pro nás a Slovanstvo dlá. Povím hned ješt, že jsem cd samého poátku války všude byl ve spojení s ruskou diplomacií. To není ruská vláda, když jsem mluvil s Izvolským a Benkeindorfem, nyní již nebož tikem, a v Bern s ruskými vyslanci a úedníky! První memorandum o eské otázce, které bylo sepsáno, zvláštním poslem posláno do Petrohradu Sazonovu, Nemohl jsem všecky tyto vci dávat; na velký buben; proto je tím nelcjálnjší od staré vlády ruské i cd našich krátkozrakých lidí, že tato fakta byla umlována. Na západ dodlali jsme se nejvtšího úspchu toho, že do oficiálního proj^ramu spojenc, který je také podepsán ruskou vládou, bylo pojato osvobozeni echoslovák. My to dkuj etae francouzské Briandovi a jeho vlivu. Tehdy vlád, v první eskoslovenská otázka po prvé se dostala po dlouhé dob na mezinárodní forum. Dosud byla považována

ím,

A

ad

40

si

jen za otázku vnitrné rakouskou,

do

níž

svtu

nic

Tu máme po prvé dokument, kde

spojenci uznávají eskoslovenskou otázku za mezinárodní, jest to Francie, za to jim musíme být vdní. která to vykonala. Musím podle pravdy íci, že nejnení.

A

A

má

dr. Beneš. vzpomeinu jen strun, že dr, Beneš, stejné jako já, byl ve spojení s našimi lidmi

vtší zásluhu o

Pi

to

té píležitosti

v Praze, a že skuten on, tak jako já, representujete spojení s echami, To je naše autorita, Nemlu™ vím jen za sebe, já mluvim, znaje pravé smýšleni všech stran a hlavních lidi celého národa. Nemchu zatím mluviti podrobné, nechci, aby doma z toho se

nkomu stala njaká persekuce. Z toho dvodu, že na západ se seznamováním

eskoslovenskou otázkou bylo tolik práce, nemohl jsem sem. Moje zásada byla, že eskoslovenská vc musí býti nejen vcí ruskou, nýbrž i západu, všech s

A

stejné. také z tch technických djak jsem ekl, pítomnost na západ byla nutná. Je pochopitelné, že spojení s Prahou, Vídíaí a Uhrami pes Švýcarsko jest nejkratší a tedy

spojenc

vod,

nejsnadnjší a tudíž oranisace v Ženev a Paíži byla vynucena oeo^rafickou i politickou situací. Žádné západnictví, žádné výchcdnictví, nýbrž zdravý smysl a práce! Ale uznávali jsme, že Rusko jako nejvtší slovanský stát by mlo míti zástupce jsme poslali kol, Národní Rady, a z tchto Dricha a pozdji dra Štefánika do Petrohradu, Já nerad chodím okolo horké kaše. Ale nyní není na ase vzpomínat starých spor. Vím, že ekáte, že Vám nco o tom povím. Je tžko rozumt, cc se to tu vlastn dálo. Já pipouštím, že starý režim je spoluvinen, ve slovanských vcech neml inicia-

dvod

tivy a nic neor^anisoval,

A

tož, co jest

naším úkolem ted? 41

Na tdi

chy-

bách se uiti a udlati ve dvou položkách,

si

možný program. Ten

je

Paragraf prv^ní: vojsko. Co nejvíce eskoslovenského vojska, co nejvtší eskoslovenskou armádu! Aby svt vidl, že eskoslovenský národ je proti Rakousku doopravdy. Jen si pedstavte jeden, dva korpusy na front; pak se bude o nás každý den dávat bulletin co dlá naše armáda, pak celý svt se nauí, co jsou to eši a Slováci a pak se již na nás nezapomene. To také byl hlavní úkol posl. Dúricha, za tím sem

šel.

Druhá vc vedle vojska jsou zajatci: ulevovat zajatcm co nejvíce, starat se o n, organisovat je. Když chceme mít vojsko, musíme se starat o zajatce. Osvobození zajatc bez toho, že by hned byli

zaazeni do vojska nebo na

práci, bylo ne-

možno podle všude platných pravidel mezinárodíiích. Možno se o zajatce starati, míti orj^anisaci, míti je v evidenci,

vem, starat se o

pomáhat jim ve spojení pípad nemoci atd,

nv

Tedy vojsko a starost o zajatce, což jedno a totéž,

A

taktika

pí tom

je

je

dána sama sebou.

s

domovlastn

Te

ze-

jména, když jsme na Rusi propásli již skoro ti reky, te je již na ase konen pracovat. tedy nechme hádek. Ne že bychom zapomnli, ale nechme toho te, když stojíme ped 'nepítelem, který na nás stílí. My se nebudeme hádat, místo abychom stíleli do nho. My si ty vci vyídíme, až ns

A

to

bude

as

po vojn!

Mám

ten dojem, kdyby Rakousko bylo posedle svatým duchem, jako není a kdyby si bylo lámalo hlavu co nejvíce, aby nám škodilo. >ncmchlo pro sebe vymyslit nic lepšího a pro nás nic horšího, než ty

hádky

a to, co se

zde dalo. Tudíž

42

s

tím pry.

Druhý

parajíraf: starat se o nás,

tím íci docela

ských že

pomr.

jasn

o sebe. Chci

urit, nemíchati se do ruNe že bychom nesympatiscvali, ne

bychom ^nemli

a

radost z revoluce a demckracie.

ovšem z rev^uce poádku a práce. Ale my nejsme k tomu povoláni, míchat se do ruských pomr. Zejména bychom, nemohli pipustit, aby se našeho vojska snad užívalo k tomu, dlat njaký poádek. To a si Rusové vyídí sami. Tc není národní egcismus, to je rozuminá taktika, daná pomry. My jsme hosty, tebaže u bratra, my prost respektujeme bratrovu domácnost a nesmíme se mu do ní míchati.

A

mám-li íci slovo o budoucnosti, myslím, že situace je dosti vážná. A_le nezoufám. Nikdy jsem nezoufal, nebudu zoufat ani te. Cc a jak se vyna Rusi, nikdo neví. a rozumí se. že každý na to myslí. Na jedné stran si pedstavujeme, jak bude, když dosáhneme maxím.a svých tužeb (eskoslovenské samostatnosti), ale na druhé stran se musíme také zabývat otázkou, co kdyby to nedopadlo tak dobe a kdybychom se musilí spokojiti s mi'nimem? Uritji eeno, že by to RakcuskoUhersko pece v njaké form zstalo a my s ním ješt pece na as zstali svázáni. I vybudování samostatnosti nebude lehký úkol, jak si mnozí pedstavují. Nutno vše upraviti po stránce administrativní, politické a finanní a v tom smru bude nesnadná zejména créanisace Slovenska, Nmxi a budou nám pi tom házeti klacky rod nohy. vine, zejmiéna zde

Maai

Bylo by dobe, kdyby lidé se zkušenostmi politickými atd. scházeli se v kroužcích, kde by se o lem. vcn uvažovalo a kde by se udlal celý plán. My již v na,ší kancelái v Paíži máme celý štáb pracovník, pipravujících projekty, až bude konference mírová. Na kongresu bude zase velmi mnoho 43

A

práce pro nás, informaní atd. vV)ec píprava admimistrace nového státu To je téžký, ale ovšem milý úkol. Velmi nemilý, ale stejn tžký bude úkol. kdybychorn byli nuceni zstati pi Rakousko-Uhersku. Ale to vidím již .

.

,

nám nebude he.

jak mnozí myslili, než válkou, nýbrž lépe. Protože jsm^e ukázali zuby. Já si pro ten nejhorší pípad pedstavuji, že zahraniní organisace zstane, že nezmizí. budeme stále a poád udržovati eskou otázku na denním poádku mezinárodním, aby radikální Jinutí doma mlo miezínárcdní posilu, radikáln, to jest nyní, že

ped

bylo

My

A

Rakousko-Uhersku, proti Habsburkm. Jen si to eknme! My jsme si všichni dosi. hlavu nalámali, jak bychom se udrželi v tom Rakousku, citovali jsme Palackého, že by se Rakousko musilo vytvoit, kdyby ho nebylo atd. Ve skutenosti byl to jen strach. Tato válka nauí nás nebát se již a býti radikálními doopravdy. Tudíž v nejhorším' pípad budeme pokraovat. Jak by se to vyvinulo, co bychom dlali to je vc budoucnosti. Doufáme, že toho nebude teba. již pro píChci zakoniti, že máme nadji, pad maxima, nebo minima, nebo neho uprosted že to s námi pjde dosti dobe. Moje oekávání zakládá se na té zkušenosti, že náš lid doma se choval velmi dobe. Jen si pedstavte: nic se nedovídá, co se venku dje, jen co mu policie pedkládá, iní proti

—

—a

—

na

ohrcm.ný nátlak, ale nedal se zlomiti. Ninedal prohlášení pro Rakousko-Uhersko. Že se najdou lidé, kteí ze strachu, po pípad za peníze dají njaké prohlášení, to nic neznarnená. Faktum je, že naši vdcové jsou ješt v žaláích a proto všechno to svolávání parlase

kdo

z vynikajících lidí

mentu

je

smšná vc.

jsou v úzkých.

Jim

Je jasné, že Habsburkové na tom, dostat náš národ,

záleží

I 44

Bez eskoslovenského národa Rakouskc-Uhersko ie nic. My jsme byli Rakouskc-Uhersko!

A

proto tším se z toho a postupují stejn, jako

doma

sílí

my

mne

to

vdomí, že

postupujeme zde.

mžeme míti nadje do budoucnosti, Neztrácejme nadje, tebas se obas stahují na obzoru i mraky. To, co jsme vykonali od zaátku vojny, opravuje k slušným oekáváním. Tím koním. (echoslovák . 93.) Proto

Masmyku eským delegátm v 1.

vzkaz

na stockholmské konferenci

ervnu

1917.

Rakousko-Uhersko prokázalo svou neschop-

nost starat se o národy: a) Válkou a svou vojenskou neschopností stalo se provincií Pruska; je jen formáln samostatným. Máme-Ii jednat s Berlínem, tož radji pímo bez

prostednictví neschopné Vídn. h) Neschopnost prokazuje toto zasedáni parlamentu v takové situaci ministi vedoucí nemají než staré fráse. Nemají plánu. Netroufají si ho sdlit. Nemže být nám vhodný, c) Zpsobilo válku proti svým národm. Proti vtšin. Rakousko tudíž skuten jest jen státem pro Nmce a Maary, d) Msta, katanství dkazem, jak národy mu nic nejsou. I Daszyski odhaduje íslo popravených asi na 60.000! Nepítel nemže ádit he. Docela jako PO Bílé Hoe pracuje terorem »z Boží mi-

—

losti «! 2,

Co

je

Rakousko?

a) Dynastie. Degenerovaní darmošlapové. b) Armáda. To jest jen vyšší oficíi.

45

c) Vyšší byrokracie. d) Hierarchie,

Klerikální Turecko.

Program Spojenc

3.

P rusko- Rafzouska.

lepši než

Spojenci opravdovou demokracii chtí reoréani5aci Evropy na rozumném základ národnostním.

Žádáme svj

4.

echy

a

siát.

Nejen lokální autonomii. K tomu minority ná-

Slovensko 9^2 mil.

rodní.

Je spravedlivjší, aby 3 mil. chách, než aby 9)j mil. bylo v

Nmc byly

e-

v

popruštném Ra-

kcusko-Uhersku,

Nehlasovat pro válený budget; ani krejcaru

5.

na válku.

Nmci

í

pochopují

již,

že válka podniknuta zby-

ten! Ideál Vídn a Berlína je status quo; to tím doznávají, že válka byla zbytená.

Ovšem

3

jejich

stanoviska;

ale

všude posilní demokracii. Berlín-Víde nepály.

válka

6.

sami

doufejme,

Toho

si

Nevstupovat do vlády! Nebrat žádnou

vdnost za válku na 7.

jest,

že

ovšem odípo-

sebe.

Ted po ruské revoluci my. echové, mžeme doma s Poláky.

se sbližit

i

Zde zahraniní

sblížení se stalo: pochopuj em.e,

máme

stejného nepítele, že nebude nezávislé Severní slovanská Polsky bez nezá^'islých ech, bariera proti Prusku-Rakousku jsou Polsko a že

—

echy. 8. S Jihostovany pokraovat. demokracie musi být pro rúárodnost: poje laciným dlníkem, a do míry stávkokazem pro pracující národ,

9. I soc.

liticky jisté

potlaený národ

46

Profesor Masaryk ve schzi Akademického Svazu.

Svaz vysokoškolských profesor uspoádal 12, (30, kvtna) schzí na rozlouenou s francouzským ministrem Alb. Thomasem. Schze byla isrvna

etn. Ministr Thomas pednesl pomru svobodného Ruska k Francii.

navštívena velmi

e len

dlouhou

Po

ní

o

ústedního výboru A^kademického vSvazu. Kariev upozornil shromáždní, že na

prof. N, J,

tchzi roda,

je

nítcmen pedstavitel spcjeneckého ná-

nacházejícího

známý eský

se

politik prof,

pod cízokrajným Masaryk,

jhem,

Všichni pítomní vstávají a boulivým potleskem Dlouhotrvající potlesk Masaryka. vyzvalo provolání ze stedu pítomných: »Af žije

—

vítají prof.

eskoslovenský

stát!«

Profesor Masaryk dkuje shromáždní za uvítání a za projevy uznání. Ukazuje, že demokratickými, humanitními zásadami on rozumí uznání práv nejslabšího jednotlivce i nejslabšího národa. Silní nepotebují takové ochrany. Jí potebují práv slabší. Ruská demokracie už uznala toto právo. Profesor Masaryk soudí, že tato válka vede se na ochranu slabších národ a že se zakoní zabezpeením práv tchto národ, m.ezi nž patí také echoslováci,

—

Na

e

krásnou P, N, Miljukov, »Teba-li mluvit c velkém významu zásady o sebeurení národ, o jeho nejužší spojitostí s nejzákladnjšími úkoly nynjší války? Teba-li mluvit o tom, když zde blízko sedí mj slavný pítel, uitel veškeré mládeže ziápadoslcvanské a jihoslovanské Masaryk? Pouhé jeho jméno pipomíná nám náš úkol osvoboditi echy a Slováky který

to promluvil

ekl

toto:

—

spolu se Slcvinci,

A

nevrací nás tento úkol k naší

47

spolené odpovdi Wilsonii na konci prosince pedešlého roku?

()>R«

15.

ervna

[2.

(echoslovák

Nmecko -rakouský

ervna]

.

1917.)

100.)

carism pro ruský carism.

Mezi socialisty ina západ je rozšíeno pesvdení, že nmecký císa roku 1905 radil caru Nikolajovi, aby nepovoloval revoluci a nedával konstituci, totéž jsem slyšel od vedoucích socialist ruských a Bethman-Holwejí v reichstagu dvakrát mluvil proti tmto slechm; poprvé se vyjádil velmi krátce a neekl vlastn nic; po druhé, byv provokován eníkem socialistické minority, mluvil

vci obšírnji. Avšak nevyvrátil mínní socialist; neb neuvedl nic více, než že prý Vilém radil Nikolajovi, aby zavedl potebné reformy. Neekl ovšem, jaké reformy! Potebnými refor-

o

mami Vilém

nerozuml zavedení parlameno nž ruská revoluce usilovala, nýbrž reformy jakožto ventil nespokojenosti; jist

tární konstituce,

N-

mecko

i

dkazem,

Rakousko-Uhersko

jsou

pece klasickým

že parlament, parlament dokonce volený

všeobecným hlasováním, není než poradním sborem na záchranu absolutismu; parlament ve Vídn; a v Berlín nejsou než vzením absolutistického carismu. Realistití politikové po tolika zkušenostech ve všech státech Evropy nedají se pece již uspokojit konstitucí na papíe; bží o to, jaký je stav skutených politických mocností a jaký je jejich pomr, zejména poslanc, vlády a dynastie. Že Vilém nikde a v niem nezapomíná na monarchistický »obchod«, toho

korespondence

ped

dkazem

vypuknutím války

48

je

pece

s

Niko-

lajem; zejména v teleíframu ze dne 28. (15.) ervence psal proti Srbsku: »Ty souhlasíš se mnou, že

my

oba, ty

spolený zájem

.

jako všichni suveréni,

já.

i .

máme

.«

O Vilémov názoru na obecný monarchický zájem a v jeho pomru k ruské revoluci mohu uvést svdectví rakouského zahraniního ministra hr. Czemina, V letech devítistých hr. Czernin, žijící na svém statku Vinoi u Prahy, psával adu zápisek arcivévodovi Franz Ferdinandovi, Jedna z tchto vnovaných rakouskc-uherské politice vnitní a zahraniní, byla psána v dob, kdy vlivem ruské revoluce Rakousku se dostávalo všeobecné právo hlasovací. Hr, Czernin byl proti tomu. Nelíbilo se mu, že tím do parlamentu dostane se vtší poet eských dlník; nebo pokládal echy za národ nejmén dynastický. Jeho plánem bylo stlait práva eská stejn jako práva zápisek,

maarské

Nmc. Nmec,

šlechty

a

(Hr. Czernin

zcentralisovat

íši

pomocí

pes svj eský pvod je sob drazn prohlásil.) Hr,

jak jednou o Czernin neostýchal se radit použít k recr^anisaci Rakouska mee; jestli by došlo k boji, vil, že pamže Rakousku Nmecko a Rusko, mající interes na udržení a sesílení rakouského monarchismu. Podle hr, Czernina dynasticko monarchické zájmy všech monarch jsou práv tak internacionální, jako zájmy sociální demokracie. Téhož názoru, píše hr, Czernin ve své zápisce je také císa Vilém, s nímž o ruské revoluci 1905 mluvil na hon. Císa pi té píležitosti se vyjádil, že. kdyby r, 1905 ruské revoluci se bylo podailo svrhnouti carism, oba monarchické státy Nmecko a Rakousko byly by mu sily v zájm.u vlastních dynastií pispl chrožcnému carismu v Rusku,

—

i

I

ij

I

49

4

K

tomu císa Vilém byl odhodlán a pipraven.

Nebo

padá-li trn v jedné íši, má to za následek kolébání v íších ostatních, zejména sousedních. Od této vzájemné politiky dynasti-

trn

nemohou Rakousko a Nmecko se jich zájmy jinde kižovaly; zájem dynastie musí ustoupit všem ostatním zá-

ckých

interes

upustit nikdy,

by

i

jmm. Podle tohoto svdectví hr. Czernína jasn vyjak uvedené Bethman-Hollwei^ovo prohlášení bylo neupímné a kusé. Toto svdectví hr. Czernina mám zajištno osobou, která nkolik zápisek hr, Czernina pozorn etla a obsah jejich písemn sdlila; nejmenuji ji, akoliv jsem oprávnn podle poteby \i jmenovat, Reakní názory hr. Czernína jsou známy vtšímu potu politik; neekám, že by hr, Czernin mého svdka si troufal desavuovat, T. G, Masaryk, svntá,

mn

(Originál tohoto

ervna

[31.

lánku

vyšel v »Edinstvu«

dne

13.

kvtna]).

(echoslovák . 101 -)

Or^anisovat politické strany?

Dostávám s nkolika stran dotazy, nemají-Ii se créanisovat politické strany; tu i tam se nadhazuje, že by vedoucí or^anisace mly svým složením odpovídat poetností stran. Válka a její následky podaly všem stranám docela nové úkoly a proto se musejí strany a jejich výkonnost posuzovat podle tch úkol. Jakmile vyhlášena válka, všechny strany pestaly funj^ovat; vláda zakázala veejné schze, zakázala i schze výbor a velmi brzo nastalo potlaování list a

50

Srbsku a Rusku ihned eskému národu byly pronásledovány všecky strany a listy; to samo sebou sblížilo strany, ale hlavní sblížení stalo se

orgán stala

stran.

Válka

proti

—

také válkou proti

se

némecko-rakouským programem války. Nastal nový úkol, elit tomuto programu a ieho uskuteování.

Nebudu

se rozepisovat o tom, co se dalo a co

dje doma, Mámae doma jednotný Svaz

všech vidíme z prchlášerxí jednotlivých poslanc, máme jednotný politický cíl a jsm.e za jsou-li rzné názory o takl'ce. jedno o taktice. tato rznost nepekáží jednot hlavního národního odhodlání zabezpeí ií:?lncti poliprogramu eskoslovenského národa. samostatnost tickou K tomu úelu je teba moci a proto je spojení sam.czejmvm píkazenn. všech národních sil Skuten nemAiže tuto situaci charakterisovat nic poslance Šmerala. nabízelépe, než nedávná

se

a

stran

jak

A

—

tém

e

národn-scciálním dlníkmi. sjednocení: Doslanec Šmeral byl ped válkou znám jako váš-

jícího

nivý

odprce národních

sociál.

Za hranicí ve všech zemích eská a slovenská emigrace má své nové úkoly dávané zemí a jejími Dcmry; ást emigrace se postuoem doby .naturalisuie, stává se obany nové vlasti. Pijím.á pak pirozen úkoly nové vlasti. Zde v Rusku je proto jistý rozdíl mezi obany ruskými a zajatci. Tento rozdíl je ve skutenosti tak znaný, že byl dccíován v celkovém hnutí osvobozovacím, ech, státní oban ruský, mohl by se hlásit k nkterému ruské sociální demokracie, ale drma tL':ch nemáme. Je na p. vyloueno, aby eský sociální demokrat zajatec hlásil se k Icninovi a

smru

smr

jeho poraženství.

eská

emigrace a zejména veliký 51

p(>c;ct

zajatc

na Rusi mají trojí úkol. Jednak musí obstarávat své rozmanité administraní poteby, vznikající tím.

že jsou

formáln obany Rakouska a

vcn

páteli Ruska a spojenc (úkol konsulární). Vedle toho se musí orj^anisovat pro své poteby spo-eenské, vzdlávací, hospodáské a j. (úkol spolkonen je všem spolený úkol polikový), tický, osvobozovací (úkol diplomatický).

A

Pro

ádný

tento úkol není

podmínkou píslu-

stranám doma; jsou to vesms úkoly nové, vyžadující pochopení a poznání nové situace a práce podle té nové situace. Za hranicí je nám Icba pracovník. šenství ke

Tak jsem posuzoval pomry cd té chvíle, cc sem pijel z Prahy do ciziny a tím jsem se ídil. Ba já jsem si s poátku ani neuvdomil, že jsem pracoval s m.ladcechem, s národním sociálem a se sociálním demokratem, nebo to byli jsme první pracovníci ve Švýcarsku a v Paíži a nikomu z nás nenapadlo klást na své stranictví njakou váhu. Pracoval kdo byl a kdo uml. Všude v Ženev, v Paíži Londýn atd, oddlila se sama sebcu i

—

—

práce konsulární a spolková cd diplomatické; nastalo pirozené rozdlení práce a pi tom souinnost.

Na západ

v celku práce se organisovala brzy podali jsme svými úpchy prkaz patiné zpsobilosti; na Rusku nebyla vc tak snadná, ale i zde dospli isme k poznání, že je v prvé teba pracovník. Tím se musíme ídit. Rozbroje zdejší nebyly zapíinny rozdílem politických stran, nýbrž osobami, pomry místními ruských a eských. a rozdílem v nazírání a jak vidno.

úspšn;

ad

oban

Podle spravedlnosti musí se ješt pipustit, že cielní

Rusko vnášelo také v naše 52

ady

jistý

ofi-

roz-

I

ruch, akoliv bych vliv ruské vlády

nechtl pe-

pínat.

Oréanisování domácích pclitických stran, pi daných komunikaních pomrech vyžadovalo by mnoho práce a penz a politická innost by byLi skrovná. Vezmeme konkrétní píklad. Jak by zde na Rusi mohla psobit strana agrární, nebo nkterá strana mšfácká? Pipouštím, že strana sociáln demokratická by mohla míti vliv na socialisty ruské a že by mohla podporovat náš politický

cíl.

Nechci rozhodovat,

Na žádný zpsob

není-li

politické strany

již

pczd.

nesmly by

ohro-

by byl hlavn spoleenský, vzdlávací, hospodáský. žovat organisovanou

již

práci, jejich úkol

T, G.

(echoslovák .

101.

3.

Masaryk.

ervence.)

Našim zajatcm. Dostávám

z

etných zajateckých tábor, od

sku-

pin i jednotlivc, pozdravná pivítání; odpovídám na každý telegram a list, ale obávám se, že mé odpovdi se opozdí, nkteré se snad ztratí, jako pože nejsem jist, že se neztratily projevy

mn

slané.

Proto

obracím

se

ke

krajanm veejn,

dkuji každému a všem za srdený pozdrav. Kdybych sml hovt svému pání, objíždl bych jednotlivé tábory a místa, kde jste shromáždni mebo na práci, abych s vámi ústn mohl promluviti o naší spolené národní vci a abych se s Vámi potšil. Teba že jsem nebyl zajat na front, jsem ve vyhnanství a spojuje mne s Vámi stejný osud a stejný politický a národní cíl.

Abych k tomu

cíli

pispl, pišel jsem na Rus. 53

z projev vašich vidím, že toužíte po politickém uplatnní svých sil, V témže smyslu pracuji i já zde na místech rozhodujících, jak bychom nejúinnji pispli k osvobození svého národa. Budu vám brzy moci pedložiti výsledek zdejších porad; zatím bute pesvdeni, že nezapomínám vás ani na okamžik a že k vám nemohu jen proto, že moje politické úkoly mne zadržují v hlavním

—

mst. Peji

Vám

od srdce všeho dobrého. T. G. Masaryk.

(echosloviLk

.

101.)

Nastoupení ruského revoluního vojska je zaDobrovolníkm eskoslovenské brigády pipadl estný úkol v prvých adách ve spoleném rozmachu svobodné armiády zúastniti se boje pro zabezpeení toho, eho dobyla revoluce.

hájeno.

Dobrovolníci,

nadšením a vdností pijali

s

jsme zprávy o vašem hrdinství

tak rozhodné že všechen ujamený národ s nadjí a vírou obrací své zraky na vás, volné v svojich inech syny, a oekává od vás, že mu pinesete osvobození z rakouskcuherského jha. Jsme hrdi u vdomí, že potomci Husit, bojovavších ve jménu svobody, spravedlnosti a národní svéprávnosti, vykonali a vykonají svou povinnost národu, demokracii a lidstvu. vy, ostatní krajané, které osud zanesl do bralské zem, pomnte, že národ vás volá k hrdinským inm, že vy všichni, chcete-li býti hodnými jména svých otc, jste povinni úastniti se ve spoleném boji za svobodu a demokracii! chvíli pro

Rusko

i

pro nás,

v

Pomnte,

vi

A

Za eskoslovenskou Národní Radu (echoslovák

.

T.

101.)

54

G. Masaryk,

Odpovd Masarykcva

na pozdrav m^jska

u píležitosti vítzství u Zborova. a dstojníkm našeho vojska všichni provázíme jich nastoupení s blahoslavením. Víme, že splní svoji povinvlasti. Oni jsou nejen chrabí, ale také nost

Drahým vcjínm

srdené

My

díky.

vi

ukáznní, jejich oddanost spolené vci je nám žije svobodná Rus! Af žije všem píkladem. svobodný eskoslovenský národ! Masaryk. (echoslovák . 101.)

A

Prof.

Masaryk eskoslovenské stelecké brigád. Bratí!

Svou husitskou chrabrostí zjednali jste si uznání Ruska a celého spojeneckého svta; dokázali jste pátelm i nepátelm, že náš národ je navždy rozhodnut domoci se své národní a politické samostatnosti. Vaše iny na bojišti dávají pravý smysl

požadavkm ment, Vy a

poslanc ve vídeském parla-

našich

jste živý orotest proti

protircmánskému

protislovanskému a proti

Rakousko-Uhersku

vrolomné dynastii, spojivší se proti právu, úmluproti vám a slibm s Nmci a Madary v prvé echm a Slovákm. Vykoenili jsme všichni po-

ad

slední zbytky

dvry

se otrocky poddali

Vzpomínáme

v dynastii a státníky, kteí

pruskému všenémect\i. bratí, kteí padli v

vdn

boji

za svobodu a demokracií našeho a celého slovanského národa; vzpomínáme jich v zármutku, ale hroznjší je osud tch tisíc muedník, které katanská mstivost Vídn a Budapešti nám odpravila

doma.

Nezapomeneme nikdy tchto obtí. Nezapomeneme tch. kteí úpí v rakouských žaláích, nezapoimeneme tch, které rakouské vojenské

úady

a civilní

krut

pronásledují. Komedie úplnou amnestií na splátky nás nezmýlí. stále a

s

ne-

Brati! Jsme s Vámi spojem v horoucím úsil. neúnavné práci pro samostatnost našeho národa, jsme s Vámi za íedno v mužném odhodlání pinést každou za uskutenní našich národních a

ob

—

ideál

nezávislé

svobodné, nezávislé vlasti v svobodné, Pry každá nadvláda národu a

Evrop,

tíd, pry pruský jejich násilnický

militarism, stát,

pry

Habsburkové

a

živoící z milosti Berlína,

jako pedvoj panj^ermánského svtového panství,

echové, (cchiosilovák

Prof.

.

Slováci,

vped! Masaryk.

T. G.

102.)

Masaryk minisfru

vofenstvi

Kerenskému.

Blahopejeme Vám k postupu, jedinému správném\i prostedku boje s nepítelem. Jsme rádi i tomu, že naše dobrovolnická vojska se úastnila tohoto slavného a odpovdného inu ruské armády.

(echaslovan

Prof.

Masaryk generálu

Blahopejeme

ve

Vaší

,

28.)

Brusilovopi'

osob

ruské

armád

k vítzství. Jsme šastni a dkujeme Vám, že jste naše ásti uznali za hodné zúastniti se tohoto slavného a pro Rusko i Slovany významného inu, V Rusku dlící ostatní lenové našeho národa jsou

svým druhm-hrdinm v boji, doufáme, že budete nás podporovati v usku-

kotovi pipojiti se ke a

tenní

naší tužby,

(echoslovan ,

28,)

Jar. Papoušek:

Ke

dni

Masaryk 2.

a Zborou.

ervence.

Mnoho píše se o Zborcv. Krásn a pesn vyten byl jeho význam politický. Vylíena byla podrobn jeho historie. Na propaganí jeho význam též bylo ukázáno. Citována byla velá slova, jimiž president Masaryk, tehdy ješt pedseda eskoslovenské Národní Rady, odmnil své revoluní vojsko.

Tžko je však pes to tm, kteí nepežili tehdy bezprostedních dojm, pln pochopiti význam a smysl Zborova, procítiti onu radost a úzkost, jež chvla se ve slovech telegramu proL Masaryka vojsku: »S nadšením a vdností pijali jsme zprávu o Vašem hrdinství v tak rozhodné chvíli pro Rusko i pro nás.« Dny 1, a 2. ervence opravdu byly rozhodné. Nikdo nechápal více vážnosti chvíle, než Masaryk,

On

to byl, jenž

nedlouho

ped

tím v dopise angli-

ckému žurnálu »Times« vyzýval spojence, aby pro válené operace nepoítali s Ruskem, On to byl, jenž znal. odkud Rusko jde a kam se ítí. Ovzduší, jež dýchalo zázemí ruské, bylo tžké, dusné. Stahovala se mrana, jež vštila zlou boui. Nespokojenost v zemi rostla, bolševická agitace získávala pívrženc. v den, kdy na front rozlehly se první výstely, oznamující poátek nástupu ruské armády, ulicemi petrohradskými valily se ohromné zástupy, mlky nesoucí plakáty: »Dol politiku nástupu! Všechnu vládu sovtm !«

A

Jen zpítomníme-li si tyto okolnosti, pochopíme onu bezmeznou radost, jíž pocítil Masaryk pi zpráv o vítzství naší armády. Vždy byl to poslední okamžik, kdy naše vojsko dostalo možnost, 57

rozhodným úderem vybudovati základ naší revoluní tradice vojenské a zaruiti tím úspšný vývoj vojska ve všech smrech, Masaryk vdl, že brigáda pi nástupu ruské armády zasáhne v boj, vdl, že na tomto boji závisí mnoho, velmi mnoho, 2, ervence došly zprávy o prvních vítzných bojích ruské armády, O naší brigád zprávy nedošly Tžkou, bezesnou noc ztrávil Masaryk Druhý den po obd šel si ,

.

.

.

,

.

zatím do redakce echoprospektu okolo výkladní skín žurnálu »Russkaja Volia« zastal jsem shluk lidí. Práv byly vyvšeny nové telegramy z fronty. Zaal jsem ísti, když došel jsem k místu »vcjska eskoslovenské brigády atd.« ovládl mne nepopsatelný pocit. Nohy ztuhly, hrdlo se sevelo. Chtl jsem bžet a místo toho ješt nkolikrá^ peetl jsem onch nkolik ádek, jež tolik zna menaly v našem revoluním boji proti Rakousku. Na konec pec jen jsem odtrhl oi, rozhlédl se po zástupu a rozbhl dom, nedbaje udivených zrak promenujících na prospektu. Dobhl jsem bez dechu; zatelefonoval ihned do »echoslováka« a chvje se radostí, šel jsem ohlásit Masarykovi radostnou zprávu, Masaryk, unavený bezesnou nocí, uvítal mne starostlivým pohledem. Jakmile jsem však vyhrkl, jde, beze slova vzal kabát a již jsme byli na ulici. Tam ješt jednou si dal opakovati zprávu. Ješt jednou peetl si ji ve » Veerním Vremeni«, jež po ulicích již prodávali. Ani to mu však nestailo, »Chci vidt vývsku v redakci«, jen strun ekl a opt rychle kráel dál.

odpoinout. Šel jsem slováka.

,

.

Na Névském

.

tém

o

Teprve petení vývsky jej pln uspokojilo. Pehlédl ješt zástup tlaících se kolem redakce, aby sám pesvdil se o dojmu, jakým na

n

58

«

zpráva psobí. Zavolal »izvošik« ^Bassejnaja 6« a ekl mi a když jsme usedli, obrátil se ke s nezapomenutelným úsmvem, v nmž bylo tolik

mn

štstí a víry:

>•

Jedncu za

as

si

to

mžeme

dovolit.

Uvítání na Bassejné, v redakci »echoslováka«, podobalo se vítání lidí, kteí ztratili rozum. Objímali Masaryka. Tanili, skákali na stl, kieli jeden pes druhého. Masaryk se jen usmíval. Byl

šasten! Jakmile ztichla ponkud boue nadšení, usedl ve a vedlejším pokoji za stl a psal. Psal dlouho za hodinu na to odnášel jsem na hlavní poštu jeho obšírné telegramy vojsku, do Francie dru Benešovi, do Aníjlie jeho dcei Olze a A. Brožovi, do Ameriky Tvrzickému. Nebylo v nich mén štstí a víry, než v úsm\ii, s nímž pohledl na mne

—

v izvošiku.

(Venkov

Rakousko-nmecká (Beseda

s

prof.

2.

ervence

1919.)

intrika.

Masarykem.)

Intrika, kterou nyní vede Víde a Berlín, je velmi rafinovaná, ale nezklame nikoho z lidí. kteí

rozumjí rakouským politiku

a

nmeckým vcem

a

znají

obou vlád.

Celá historie s nmeckou vnitní krisí, s Erzber^rovou v reichsta^u a s katolicko-socialistickým vcláním po reformách, vychází z klerikáln-zpátenických kruh Vidné za ochotné a úinné pomoci Berlína, Ta intrika umožnila císai Vilému.

eí

Hindenburgu a Ludendcrfu zahcdit ;>vymakaný Bethmanna-Hcllwe^a a pejíti k otevené sesílenému zpátenickému smru. Jmenování Michaelise je vítzství korunního prince, von Tirpitze a generálního štábu. Jen

citron«,

'

mohou nco ekat od p. Scheidemanna od katolického klerikálního centra. Jestli Nmecko nebude rozbito, nevzdá se svých dobyvaných plánu. Avšak aby oklamalo vlastní lid, neutrály spojence, už pomocí svého centra (katolík) i pomocí Rakouska, pouští Nmecko do svta znovu prázdnou, nepesnou formuli o míru a íká: »Tak vidíte, my chceme mír, ale spojenci nechtjí. « To jim umožní vymakávat svj lid ješt více, dostat nové vojenské úvry a sesílit venaivní lidé a spol, a

a

i

dení války.

Tentýž klam provádí se v Rakousku. Tam chtjí oklamat Evropu, vlastní národy, mezi kterýmiž vládne všeobecná nespokojenost. Ty amnestie, to slibování nového kursu, to vše je uskok a klam. Víde slibuje nové ministerstvo, složené v pomrPoném potu ze zástupc všech národ: lák, echoslovák, Jihcslovan atd. Avšak vedle tohoto ministerstva tvoí se ve Vídni malý kabinet, který pirozen bude, jako díve, vládnout vším bezkontroln, zatím co »velký kabinet « bude se ukazovat svtu, bude »žvanit v parlament« atd. Podle Koerbrcvy zásady »stát pedevším musí žít«, a potom teprve se mže zabývat všelijakými hloupostmi, jako opravami a podobnými sny. Taková je podstata výpravy Erzberj^ra a spol. v Berlín, odtud píliv »mírumilcvnosti« a reformního zápalu ve Vídni. Berlín a Víde jdou ruku v ruce; osud je svázal a Nmecko nepustí ze svých rukou porobeného spojence s 51 milionem obyvatelstva, který mu dává volnou cestu do Bulharska, na svtcvé tržišt, Turecka a Malé Asie i

i

Nmc.

—

O

událostech posledních

až 18.

[2.

—

5.]

ervence)

dn

v Petrohrad

vyslovil se prof,

(15,

Masaryk

strun,

ale urité: Lidé. kteí se zdráhají bojovat proti

60

Rakušanm

a

Ntncm

obany

a ozbroj ení po

do

stílejí

a

zuby vrhají se na ruské sami ukazují, komu

nich,

slouží!

(Veernje

19. ervence [6.] (echoslovák . 106

Vren-ja

1917.)

]

Prof.

Masaryk na

cestách.

Prof. Masaryk koncem ervence opustil Petrohrad, aby navštívil stan hlavního vrchního velitele, dále Bcbmjsk, Kijev a brigádu na fronte.

Dne

27, (14.] ervence navštívil náhradní bata*Bobru jsku. Batailcn na jeho uvítání byl celý na námstí sešikcván v plném pctu. Prof. Masarvk

Ion v

cbešel celý batailon, pozdravil rety,

Pi

naež

batailcn

obd

na poest prof, Masaryka byl pítomen velitel posádky a pedseda místního Výkcnnéhc komitétu, léka Domogarcv.

ped

ním

defiloval.

Domoéarcv jménem Výkonného komitétu pozdraMasaryka a \yzý\B\ k wtrvalosti v boji. Prof. Masaryk podkoval za jeho pivítání a ekl, že eši. kteí vždy mli rádi Rusy, te v neštstí bu-

vil

dou je míti ješt radši. eskoslovenské dstojníky a vojáky povzbuzoval, aby stvoili pravou, vojenskou demokracii.

Z Bobrujska 28, (15. ervence odejel do Kijcva. naež navštívil také Borispcl, O tom podáme (echoslovák .

zprávu píšt.

Pro}.

Masaryk

v

105.)

doplovacím praporu.

V historii našeho vnitního života zstanou nezapomenutelnými dny 27. a 28. (14. a 15.] ervence. V tyto dva dny hostili jsme u sebe v B(cbruj61

sku)

pedsedu

naší

Masaryka,

zahraniní Národ. Rady,

posl.

Na

jeho návštvu pipravili jsme se, jak náleží vcísku, jež v historické beznové dob oznailo jeho za nejvyššího vdce a jediného národního representanta za hranicí, a proto také pocty, jakých se mu u nás na uvítanou dostalo, byly takové, jaké se dostávají ve svobodných státech jen hlavám, zaslouživším si presidentský prof.

stolec,

Prof, Masaryk pibyl k nám v prvodu ^en. sekretáe ruské odboky N. R,. Jiího Klecandv, z hlav. stanu vrch, velít.. v pátek 27. (14.) ervence o 6, hod. veerní. Dm. ve kterém byl laskavostí a na pozvání našeho pítele, ed. gymnasia p. Godyckéhc-Cvirko, ubytován, byl vkusn vyzdoben a oznaen našimi Drapory. Po celou dobu pobytu stídala se ped bytem estná stráž naší poddstojnícké uebné komandy.

Po krátkém oddechu prof,

ve svém bytu odebral se Masaryk na naše cviišt, kde jsm^e ho oe-

kávali skoro do jednoho seazeni po svých oddí-

V

barácích zstaly ojedinlé stráže. Jakmile Masaryk, hudba naše zahrála národní hymnu, naež mu \TŠel vstíc velitel garnisony, .^enerái-major Maksimovi-Rcmanov, Potom mu podával raport o vystrojení bataillcnu velitel jeho, pluk. /vlakarcv, Prof, Masaryk v prvodu obou vysokých dstojník obešel všechny oddíly a s každým zvláš se pozdravoval. Hromové, jednohlasné »Na zdar« bylo mu vždy v odpov. Po skonené prohlídce prošly všechny oddíly ped prof. Masalech.

se objevil prof.

rykem ceremoníálním pochodem. Naše cviišt je nerovné a hluboce písité, takže provádt takový slavnostní pochod nedá se na bezvadn, než to nebylo závadou tohoto neobyej

nm

62

ného aktu. My aspc jsme toho -necítili, nýbrž hledli jsme každý pi svém procházení projeviti svoji odhodlanost, svoji vli a sílu. Naše upené hledy íkaly našemu vdci jasíi, že jdeme za ním, jen za ním, a že jsme odhodláni na všechno. Byla to povznášející chvíle! Neradí jsm.e opouštli cviišt. Krátce potom konán v garnisonním dústojni-

ckém sebrání

obd. Pítomen

sla\Tnostní

byl celý

každého oddílu po tyech zástupcích. Jako hosté byli pítomni generál-major iMaksimcvi-Romanov, pedseda ispoInítlného (výkonného) komitétu dr. Dcmoj^arcv a ed. éymn, Gcdickij-Cvirko. Vchod i sál sebrání byl opt vkusn vyzdoben, v sále rozvšeny nkteré cenné prapory jednotlivých dobrovolnických skudstoj nicky sbor a

Pi

pin.

náš

obd

smycový

z m.užstva z

hrál

bezvadn slovanské skladby Masaryk mezi obdem

orkestr. Prcf.

—

s jednotlivými dstojníky a námi i bylo vidt, že má veliký zájem, o to, jak Co si myslí a co od nás eká, bylo jasn vidt z odpovdi, kterou dal na zdravici, pronesenou pedsedou ispolnitlného komitétu, ušlechtilým naším pítelem, drem Domcj^arovem. Dr. Dom.oéarov vítal prof. Masaryka velými slovy jako starého známého ruské spolenosti, pál našim snahám zdaru a vyzýval nás, abychom neklesali na mysli pod tíhou posledních nešastných událostí na bojišti. Tebas je to neštstí veliké a zahanbující, jež stihá nyní Rusko, pece jen je to hrubá vlna, jež se musí vyrovnat a Rusko se opt vzpamatuje, Prof. Masaryk, dkuje za pozdrav, zd-

se

seznamoval

vojáky, žijeme.

raznil, že jsme,

a nyní.

ím

my

eši,

mli Rusy vždycky

rádi

he se Jim daí, tím více je máme rádi.

Nám

pak vytkl za úkol nynjší doby, abychom vypracovali pravou demokracii, pravý demokratický

pomr

mezi dstojnictvem 63

a

mužstvem.

Obd

zakonen

zdravicí

generál-majora

Maksímovie-

Romanova.

Po pl 10. hod. veerní sešlo se obecenstvo na koncertní a divadelní veer. Výkonnost všech úinkujících bratí byla pod vlivem slavnostní nálady vzorná a jen bylo litovat, že následkem pokroilé doby nebylo možno pedvésti kestr

opt

exceloval. Zpíval

váci-s6listé,

více.

pvecký

Smycový orkroužek. Zp-

bi Pejoch,

zpívali též. Br.

Jelínek a prap. Sýkora Menj^er pednesl nkolik svých im-

provisací.

Sokolové pod vedením

n. Program

bvl

br.

Steínera cviili vzor-

uzaven zdailým obrazem

ze

studn »Staropražské písniky«, série . I, Profesor Masaryk celý program pozorn sledoval Zlaté

bylo patrno. že zajímá se o jednotlivé úinkující Zejména dlouhou rozmluvu vnoval br. kapelníku Skládalovi. Rozcházeli jsme se v povznesené nálad pl hodiny po pl noci, abychom zase druhého dne po 8. hod. ranní oekávali našeho drahého vdce mezi a

bratry.

sebe,

—

V

sobotu 28. (15.) ervence byl ustanoven bataillonní meeting. všichni brati jsme se shromáždili v bezovém háji, vroubícím naše cviišt. Zaujali jsme místo na hcmclovité výšin a seskupili jsme se zde. že jsme si mimodk mnozí pipomínali doby táboru na Kozím Hrádku Píjezd Masarykv jsme uvítali zpvem hymny »Kde do-

My

.

.

,

Zpv se nesl velebn lesem a celým pilehlým cviištm. Rozestoupili jsme se pak a propustili jsme prof, Masaryka s jeho prvodem na vrchol vyvýšeniny, námi obstoupené, kde ho nkolika prostými slovy uvítal jeden bratr ze 3. setmov mj«.

niny. Prof.

»Práv

jste

Masaryk, dkuje za pivítání, zpívali

>/Mezi

64

pravil:

echy domov mj«.

Také Machar kdesi o tom tak mluví, že kde je nás více pohromad, \e naše domovina. my opravdu dnes, kdy je nás tak mnoho pohromad, cítíme se

A

jako doma.« Picházeje k hovoru o naší revoluci, táže se: »Kdo zaal tuto revoluci? Tu zaali jste

doma, zaal ji eský lid, a ne Pipomíná, co zažil a \ídl s poátku války sám v Praze, jak se vše vyvinovalo a pešel k nynjší fásí našeho oteveného branného odporu. Naše obti nebudou marný, padnou na

vy,

my.

eští vojáci,

již

politikové. «

N-

váhu. Prolévá se naše krev a »krev není voda«! kolik takových úspch jako u Zborcva a naše vc bude vyhrána! Prof, Masaryk peje všem, aby brzo

spolen

vrátili se do osvobozené eské zem! Potom procházel adami našich voják a rozmlouval s jednotlivými skupinami. Brati mu kladli otázky o vcech, jež je tížily, nkteí vypravovali o svém život v zajetí, druzí, kteí byli již úastni našeho postupu, o jeho podrobnostech, byli zde již i úast-

ruského ústupu z Halie as nedovoloval dlouhého zdržení a proto asi po hodin odebral se prof. Masaryk k prohlídce barák a bataillonního okolcdku, V okolcdku rozmlouval s nemocnými a níci

.

.

.

zajímal se o mnohé podrobnosti. Na ukázku byl proveden jedním barákem 3, setniny. Bratí zde bydlící tvoili špalír, kterým prof, Masaryk procházel. Pak prošel prelím všech barák, jež byly peliv vyzdobeny ^uirlandami, prapory, obrazy našich výteník, nebo nápisy rzných hesel. Krátký as pobytu bohužel nedovolil, aby nkteí z bratí pedvedli sportovní hry, jež si pipravili k uvítání; prcf, Masaryk kolem 11. hodiny rozlouil se s naším cviištm a odejel do našeho dstojnického sobrání, V sobrání gen, tajemník p, Klecanda podal shromáždnému dstcjnictvu referát o krocích, jež odbokou N. R, podniknuty ve pro-

65

5

K

spch eského

vojska. tomuto referátu pipojila se krátká debata, jíž se též zúastnil prof. Masase poal prof, Masaryk Po krátkém ryk.

obd

s

Jménem pítomných mu podkoval vzácncu návšt\ii dr. Fouska. Dkoval zejména

námi

louiti.

za za práci, kterou koná ve prospch nás všech a která je liž dnes tak významná, že jí budeme

vdné

my

všichni pítomní, ale i ti Prof. Masaryk rozlouil se \'ýzvcu ku další usilovné práci. Po 2. hod. odpol. CMiejel pes Ro^aov do Kijeva. a. (echoslovan . 33.)

vzpomínati nejen ostatm' budoucí .

.

.

—

Pro. Masaryk v Kifev.

ekali jsme na prof. Masaryka v Kijev jako na boží smilování. ekali a tšili se, strašn se tšili. Všichni se tšili, Masaryk je dnes širokým

masám našeho

lidu stlesnním ideje eskoslovendnes každý poctivý náš lovk, Masaryk je výrazem našeho boje proti RakouskoUhersku a nejlepší zárukou, že ten revoluní boj skoní vítzn, že konený úspch nahradí všechny naše obti, všechna naše utrpení. Do Kijeva pijel prof. Masaryk v prvodu se-

ské, jak

jí

žije

kretáe Odboky eskoslovenské Národní Rady, Jiího Klecandy, v nedli 29. (16.) ervence ráno, úpln neoekávan. Zpráva o jeho píjezdu rozOdpoledne létla se mstem jako hromová rána. byla Stromovka plna místních krajan, zajatc i voják. ekali na Masaryka. Hlava na hlav. ekali všichni trpliv. V té trplivosti bylo všechno: i láska, i úcta, i oddanost. Masaryk byl pozdraven nadšen vojáky i všemi shromáždnými. Svátek

oí

a radost srdcí!

Malým proslovem 66

o

významu

našeho národního beje uvedi se prcf, Masan^k do shrcmáždéní. První návštvu v nedli odpoledne \'ykonal Masaryk v lazaretech u našich ranných- Byla to poteba jeho srdce, promluviti nejprve s tmi, kteí nejvíce vykonali a nejvíce obtovali. Navštívil Cyrillomethcdjský a sedmý zemský lazaret, kde za vzorné pée MUDra V, Girsy a MUDra B. Richtra je ošetováno nkolik set našich ranných dcbrcvclc. Masaryk obcházel zvlášt všechny tžce ranné. Kdo mohli, shromáždili se potem kolem tatíka « a vyslechli krátkou zprávu o stavu našeho hnutí. Záily tváe našich hoch, plály oí, jako kouzlem zmizely všechny bolesti a strasti a ze všech mluvilo odhodlání, vrátiti se co nejdíve do milované brigády, A ze všech hoch máte jeden dojem: jsou jaksi zdravjší, než jejich okolí. To nadšení a víra je sílí. V obou lazaretech podai Prokop Maxa zprávu o skuteném stavu vcí na front, zejména o potšitelném faktu, že naše brigáda se chovala za ústupu nemén vzorné než pi nástupu a že si získala ješt vtších s^ymtch patií jak nejvyššího ruského velení, tak vojenských ástí ruských, které nezapomnly na est ruského národa a neustoupily ped nepítelem.. Jméno echoslovák a naše ervenobílá stužka je neflepším doporuením a legitimací na front. Ztráty v brigád nejsou takové, jak se pvodn myslilo, zejména padlých je pomrné malé procento. Vtšina je ranných rány lehké. Všechny ztráty iní asi 30 pro. Pluky stojí na front. Smýšlení u nich pevné, odhodlané. Nábor pokra>-

i

—

uje úspšn.

V pondlí 30. (17.) ervence byla schze výbor spolk v eskoslovenském Úvrním místních Ústavu. Podán výklad o souasné situací s\-étové 67

Spolky podávaly referáty o své ile se debatovalo. V úterý vykonal Masaryk návštvy u velitele kijevského vojenského okruhu plukovníka Obcrueva a náelníka msta Kiieva generála Ciccvie. Oba slíbili plnou podporu naší vojenské akci a vya o

našem

innosti.

hnutí.

A

nejvtším uznáním a vdností o inDívjší nedorozumní, pokud byla, jsou nyní definitivn vTsvtlena a odstranna. Ve stedu navštívil Masaryk dstcjnický lazaret na Stolypinské ulici, jakož kanceláe Odboky Národní Rady a Svazu, kde se podrobn informoval o sta\-u agitace. Téhož dne byl veliký tábor lidu v nádvcí university za úasti nejmén osmi tisíc poslucha. Byla to snad nejimpcsantnjší naše manifestace za celou dobu války. Prostorný dvr universitní byl plný, že by jablko nepropadlo. A naprosté ticho pc celou dlouhou dobu Masarykovy ei. Tábor zahájil red, David, pedsedou slovili se s

nosti brigády.

i

zvolen Skoták. Úvodem zazpíval pvecký sbor dárnický Smetanovo »Vnc
e

A

ei

Krátkým doslovem odpovdl Masaryk. Boue potlesku, volání na zdar a potom, celé shromážd-

—

68

hlubokým pohnutím »Kde domov k 10. hodin; z erné ]en bílá ela a záily oi. Dvr uni-

ní zpívá vážné, s

mj«. Bylo massy

iiž

svítila

pozd veer,

Snad nikdo z nás neješt tak zpívat »Kde domov mi« jako zde. Mel jsem dcjem, že nás musí být slyšet tou tichou, krásnou letní nocí až do Prahy. Byla to modlitba a hrozba zárove, válená píse odhodlaného národa. A uvdomili jsme si. co to znamená: 8000 eských a slovenských muž, oban rakcuskouherských, voli, písahalo boj, boj do plného vítzství proti Rakousko -Uhersku a Habsburkm, To jsou chvíle djinné. Píjezd prof. Masaryka byl zaznamenán všemi kijevskými asopisy. Dzienrik Kijewski pinesl dlouhý lánek o jeho innosti. Posldnija Novosti interview, Prof. Masaryk je zamstnán cd rána do veera pijímáním návštvník z kruh eských i ruských, jakož i zástupc ostatních zde versitní je velmi akustický.

slyšel

žijících národností.

Zpráva o jmenování ^en, Kcrnilova generalissi-

mem

ruské armádv

šení

a

v\'\-clala v našich kruzích naduspokojení, Prof. Masaryk poslal ^en. Kornilovi tento projev: eskoslovenské vojsko a eskoslovenská spolenost vbec a s hlubokou radostí blahopeje Vám, u píležitosti vašeho jmenování na nejzodpovdnjší místo v tak mimiOádnou dobu. Jsme hluboce pesvdeni, že Vy, pesvdiv se na vlastní oi o skuteném stavu vcí v Rakousko-

upímn

Uhersku, a o rozhodné vli eskoslovenského národa,

stejné

tak

jako

i

o

jeho

ochot pinésti

všechny obti pro své osvobození od nmeckomaarského jha, dáte nám možnost bojovati za samostatnost a svobodu, Z celého srdce pejeme abyste sorganisoval všechny síly Svcbcd-

Vám,

69

ného Ruska a dovedl ho k vítzství na prospéch demokracie a Slovanstva. Masaryk. Prcf. Masaryk odevzdal k rukálm pí. ervené 5000 rubl pro ranné eskoslovenské vojáky a dstojníky, o nž zdejší dámy pod vedením pí. ervené opravdu vzorn se starají, snažíce se ze všech sil nahraditi jim lásku a péi, které by se

jim dostalo ve vlasti.

Schze s

(echosílovák

prof.

.

106.)

Masaryka

výbory kijevských spolk a organisací skéTTi Úvrním ústav.

v

eskosloven-

V pondlí 30, ervence na spolené schzi podávali jednotliví jednatelé prof. Masarykovi zprávy

Krom pozvaných pišla jednotlivc pivítati našeho \Tidce. takže místnosti úvrního ústavu byly ^^-plnny.

o innosti svých spolk.

ješt celá

ada

dvod

Vynecháváme z technických referáty jednotlivých funkcioná, v nichž ve mnohých bylo mnoho zajímavého. Pozornost všech byla napiata k jednotlivým odpovdím prof. Masaryka a vrcholný bod tohoto veera tkvt v jeho ei, kritisující pomry, jaké zde díve v našich adách vládly a vybízející všechny vrné echy k tíinné spolupráci na naší národní akci.

ei

nejzajímavjší ásti tch, jimž nebylo z jakýchkoli píin dopáno na vlastní uši slyšeti pravdu z úst nejoprávnnjších, V poátku své zmiuje se Masaryk o úkolech Svazu, který jest v prvé institucí, mající

Citujeme a uvádíme

prof.

Masaryka

a litujeme

ei

ad

70

«

ochracn^ati záimy krajan v Rusku usedlých a spravovati vci ist konsulární v souhlase a souinnosti Nár. Rady ve smyslu usnesení tetího

úel

sjezdu.

Prof.

Masaryk

vítá

Amose Komenského

a

Jana

také

innost

pln

souhlasí s jeho prací

spolku

v oboru školském, výchovném a osvtovém. Nepodceuje však jeho innost ve smru zábavním, naopak zdrazuje nutnost ušlechtilé zábavy po vykonané práci; nejvtší svdomitosti a pée ve volb zábavy je teba hlavn u mládeže dorstající, která již nemá možnosti býti vedena rukou matek.

Dále prof, Masaryk oceuje práci \^boru pro pomoc obtem války a dležitost fondu eské Družiny, tebaže tento uren je pouze pro t. zv. starodružinníky. Pipomíná, že je nejen nutno starati se o \"ysílané krajany, ale

což innosti. jatce,

Pi

se

vlastn

jeví

o naše vojíny a zavlastním úelem, naší

i

ei

o eskoslovenském Úvr. ústav zmiMasaryk o všestranné práci, kterou v Kijev i jinde mezi námi válka vyvolala a vítá založení tohoto podniku. íká: »Zdá se mn, že tento úvrní ústav je naším budoucím finanním ministerstvem zde na Rusi, ímž je dána spolupráce s odbokou Národní Rady sama sebou.

uje

se prof,

Mluv o mladém národohospodáském spolku dovoluje, že válka podnítila v nás národní úsilí, které by, jak si musíme piznati, bez války tak záhy oné výše nedostoupilo. Upozoruje na eskoslovenskou obchodní komoru a na projekt eskoslovenské banky v Petrohrad, s kterými samozejm vstoupí do styk jak Úvrní ústav, tak i

Národohospodáský

spolek. 71

Dále znovu konstatuje

prcf, Masaryk, že ve kíjevských zajateckých dvrník teprve revolucí byla umožnna ádná innost zajatc, a souhlasí se slouením této crganisace s eskoslovenskou Jednotou. Tato zajímá jej tím, že ve vedení a jejích snahách revoluce uinila tak pronikavé zmny. Založenou touto jednotou nemocenskou pokladnu vítá stejné vele. Pi zmínce o soc. demokracii pipomíná, že eskoslovenská soc. demokracie piznala tentýž program, který my hájíme. 95 procent eského

sboru

dlrfictva souhlasí se

smrem

naší zahraniní akce. s námi i zdejší

Je tedy samozejmé, že souhlasí

organisace soc, demokratická. Tím koní prof. Masaryk první svoji a upozoruje, že to nebyla kritika, nýbrž dojmy jednotlivými referáty v-yvclané. erpá nadji, že nedorozumní, která

e

budou záhy odstranna, »Cíl nešla do uritý a nedohoda by hlavy, Zdravá kritika nevadí. Musí se uvážit, že tvrdá, ostrá slova neznamenají nedostatek snad ješt

máme

trvají,

jasný

—

dobré vle.*:

Navazuje

—

další

vojenské, prof, celé

mn

a

politické

e

na dotaz,

co

soudí

o akci

Masaryk poíná odpov líením situace vbec. Zdrazuje rozdíl

mezi Národní radou, ustavenou kteroukoliv vládou a radou skuten národní, jejíž vznik poíná u nás dom.a v echách. Jiné ešení pokládal za nesprávné. Pi líení innosti N. R, zmiuje se prof,

Masaryk o

nutnosti,

v

písném

tajemství,

z

hlavních

dvod,

v jež

zachovati

emž daly

mnohé vci

opt podnt k

vidí

jeden nedo-

rozumní. První podmínkou, aby celá naše akce setkala se jednou s úspchem, bylo uiniti z otázky eské otázku mezinárodní. podailo se N. R. to

A

72

hlavn zásluhou

Francie, když Briand vložil mezi podmínky mírové, uvedené v not Wilsono\-í, osvo-

bození národa eskoslovenského. Pi zmínce o poátcích své innosti na zaátku války konstatuje, že jsme se ped válkou málo starali o politické svazky se zahranífím. V tomto smru nebylo ani v Anglii ani v Rusku udláno nic a ve Francii pramálo. Ve Francii a v Anglii je tato práce nyní vykonána. Ale v Rusku dodnes o nás málo vdí. Sazonov inil asté "výtky, že nehledli jsme si politických styk. Faktická politická organisace poala teprve ve 14, a 15. roce. Je štstím^ pro nás, velikým štstím, že svtová válka ješt trvá, ponvadž jinak se eská otázka na mírG\T kongres

vbec

nedostala,

V dob

porevoluní je v Rusku teba téže práce poátku ve Francii, práce spojené s informováním kruh pišedších nyní k vlád, které jakc

s

o nás

vdí

pramálo.

týe eské akce na Rusi, úkol zde byl dán zvláštními pomry. Krajané zde žijící, neznali našeho politického života u nás, Prof. Masaryk se o tom pesvdil na representantu ruských ech, který k nmu zavítal a jehož neznalosti poPokud

se

pomr v echách se A za takových pomr

lítickvch zhrozil.

správn chápány

Když pišlo kován,

A

a

nesprávn

Masaryk pímo úkoly byly nese

postupovalo.

zajatc, úkol byl znovu kompliznovu jsme u místa, z nhož \ts1o tak tisíce

mnohé nedorozumní. Než pichází prof, iMasaryk k otázce vojenské, zmiuje se ješt o podloženém, asopisem vRe-

ml

voluce« úmyslu, jakoby zájezd do Štckholmu jednati o autonomii. Sám dr, Šmeral prohlásil ve Štckholmu, že autonomie je pro nás málo. »A my. kdybychom pro autonomii byli, nesedli

úel tajn

73

T^ychom zde a nebyli bychom utíkali z Rakouska, kde Prášek milostiv slibuje dát všechno své úsili za dobytí eské autonomie. « Zmínné obvinní prpf. Masaryk odsoudil ostrými slo^-y jako provokaci.

O

vojenské akci prof. Masaryk znovu prohlanejdležitjším initelem v úspchu našeho hnutí. šuje, že je

Názor p, Jindíška: » Chtli jsme míti vojsko malé a ocelové « Masaryk vyvrací názorem svým; » Chceme míti vojsko velké a ocelové «, což pítomní provázejí

hluným

souhlasem.

Chyby dívjšího vedení vojenské akce byly v tom, že i i vedli neodborníci, V e^é musí býti na to kladena nejvtší váha, aby

armád ji

orga-

nisovali lidé nejschopnjší.

Na dotaz, jak pohlíží na hnutí ukrajinské, pipomíná Masaryk analogii se Slovenskem, Tím podán je krátký nástin hlavních bod Masarykovy ea, akoliv bychom ji nejradji reprodukovali se všemi výtkami v plném znní. Stejn ale v žádném pípad neni možno vylíiti dcjeni, který uinilo na posluchae každé jednotlivé slovo, pronesené klidným, pesvdujícím tónem. Není možno vylíiti každý jednotlivý pohled, výraz tváe, pohyb ruky a prosté pravdivé j^esto našeho vdce, které pesvdilo každého. Jsem

jist.

že

všichni pítomní, kteí mli v srdci ješt trochu toho sváru, trochu tch ;-bolestí«, jež jim bránily ve spolupráci a úasti v našem hnulí, že všichni ti

odcházeli usmíeni, vyhojeni, odhodláni jsouce na sebe vtší obti. To bylo jist nejvroucnjším

páním a

prof.

Masaryka

a všech

opravdových

ech

Slovák. (echoslovan .

74

30.)

e

Masaryka

prof.

nianifestaním táboru lidu na. nádvofí uDiversity v Kiicv dne 1. srpna (19. ervence) 1917 za úasti okolo 9000 a Slovák.

na

ech

Sedmík

{Stenografo\-aU podpor.

Význam svtové

a dobro^^ Rychetník.)

války.

o významu této svétové úastníky, nejen pozorovateli. Úastníme se jí inn. Co znamená tento boj, a co chceme my echové! Co jest náš program v tomto

Promluvím nejprve

My

války.

jsme

boji?

Když se podíváme na lidstvo, jak iest rozdleno a rozestoupeno v tomto beji na dva tábory, tedy

ekneme hned, že jest to dooDravdy válka svtová. Proti Nmecku, Rakousku. Bulharsku a Turecku na jedné stran, stojí na druhé stran pi nejmenším 12 stát: Francie. Anglie, Rusko atd.; stojí celá E\TCT>a. ted i Amerika jest proti nim zúastnna. Afrika a Austrálie, jakož i do velké míry Asie, takže skuten bojuje celý svt. Neutrálních stát jest nepatrné množství a to jsou jen státy menší. Co to znamená, že proti sob stojí více než tisíc milion Udí, nejen vojsko, ale i mírné obyvatelstvo všech tch stát? Co jest, že tato válka trvá již ti léta? Práv dnes je památný den tetího \Troí a mr.ozí ekali, i ti nejvtší vojenští odborníci, že za nkolik msíc bude válka skonena. Já jsem etí nejedno pojednání o tom. jakou bude budoucí

tém

válka!

íkalo

ních padne

nemže

se,

tolilc

dlouho

že

pi moderní

lidí

trvati.

technice a zbra-

narychlo, že svtcrvá válka

A

ejhle!

Válka

tr\-á již

ti

úvaha musí nás pouiti, že jde o velikou vc, o nco. co se aleléta a prodlouží se ješt.

75

Již taková

spc

s

poátku, nevidlo

dosii

co válku zpsobili a zaali, sami dlají.

n

jasn, a že ani

nevdli,

íi,

co vlast-

Dva programy.

o

bží, poAbychom ásten aspo pochopili, díváme se na ty dva prcgramy válené, které stoji proti sob: Program nmecký nebo nmecko-rakouský (o Turecku a Bulharsku neteba zvlášf mluviti) a program spojenc.

Nadvláda nmecká.

Nmci, tak

si

cku která více

jak bylí na válku pipraveni vojensky, pipravili i program politický. Jest v Nme-

ohromná to.

vojenská

literatura

co chtli

Nmci

i

nevojenská,

touto válkou dosáhnouti,

mén pipravovala. Program Nmecka jest ásten uskutenn, ale já vím, jen do-

válkou

asn. Nmecko má asi 70 mil., Rakousko-Uhersko pes 50 mil., Bulharsko 5 mil., Turecko 20 tedy celkem

150 mil. obyvatel. Jsou to centralisované promyšlenou správou z Berlína. Pás od Berlína až do Asie dol, to jest jádro toho, co Nmci zcvou centrální Evropou, co se heslov oznauje Berlín Bagdad. Všechny tyto zem jsou strategickým a hospomil.,

státy

tsn

asi

související,

—

pc

dáským vedením

Berlína.

Reorganisace Evropy.

Naproti tomu mají spojenci program jiný, který vysloven byl nkolikráte, zejména v odpovdi Wilsonovi.

Strun eeno, spoívá

v tom, že usilují o novou Evropu

76

program spojenc

— ne o centrální

—

Evropu jak Nmci nýbrž Evropa celá má být zreor^anisována na základ národnostním. Všechny národy, nejen velké, ale i malé, mají býti samostatnými a volnými a vzájemný pomr tchto národ má být urován zásadami demokratickými. Nmci tedy sní o velké svtové íši: Nmecko, Rakousko-Uhersko, všechny balkánské státy, po pípad kus Ruska, (Polsko, pobaltické provincie, kus Ukrajiny) až k ernému moi a Turecko, to všechno má tvoiti velkou svtovou íši; Berlín má panovati nad ní. Nmecko chce tuto s-v-tovou íši stvoiti válkou. Potení Anglie, Francie a Ruska hlavn má umožnit tuto svtoíši a proto tuto svtovou válku Nmecko s Rakouskem zaalo a zpsobilo. Naproti tomu íkají spojenci a práže vedou válku jen obrannou. vem Oni (Rusko, Francie a Anjílie) svtovými íšemi jiiž jsou, oni chtjí, aby celá Evropa stala se spojenými státy národ na podklad mírném; tedy na jedné stran Nmci plán útoný, výboj ný, na druhé stran demokratický, obranný plán, V tom je práv veliký rozdíl mezi Nmeckem a dohodou.

—

—

—

—

Nmecké

vytáky.

Na poátku války Nmci a také rakouští Nmci namlouvali svtu, že význam této války spoívá v tom, že se tu stetly svt slovanský a nmecký, tedy význam užší, ne tak svtový. Výklad ten je nesprávný, nebo na stran spojenc každý vidí, že stojí nejen Slované, ale i Angliané, germánský národ, Vlámové. také germánský národ, Francouzové atd., tedy význam širší, než nám Nmci vykládají. Ale je pravda, že Nmci mli pedevším na mysli, zniiti Rusko a Srbsko, Jen si vzpomete, jak válka vznikla! Byla vypovzena válka Srbsku, 77

Ten

velký, pyšný stát rakouský namlouval svtu, že je ohrožen státem sotva Smilionovýni. 10 proti íednomu. Srbsko býti hrdo, že ped ním Ra-

mže

kousko-Uhersko mlo takový báiený strach. Le to byla jen záminka, nebof Rakousko vdlo, že vypovzení války Srbsku znamená válku s Ruskem. Plán Nmecka i Rakuska byl, že se Nmecko vrhne na Francii a zdolá ji brzy a Rakousko a jeho vysckorodí \TJidcové se domnívali, že s Ruskem budou také brzy hotovi. Ale ukázalo se, že Némci a Rakušané znali špatn pravý stav národ, RakouskcUhersko bylo poraženo a Rusové r. 1914-15 dostali se vítzn až ku Krakovu. Ve Francii se též nemohli Nmci dostati do Paíže, jak chtli. Pak nastal zptný proud. Rusové byli poraženi Nmeckem a ne Rakouskem, avšak zachytili se na domácí a byli jsme svdky nového vítzného postupu. Ted jsme svdky svtové tragedie, odehrávající se opt na ruské Tedy, jak pravím, nebží pouze o boj mezi Slovany a Nmci, jde o mnohem více. Francouzové, Angliané a ted i Ameriané bojují spolen se Slovany, z ehož vidíme, že bží neobyejného se rodí. c osud celého lidstva. ncc nebývalého a tak to bývá v historii, že i ti nejchytejší státníci, politikové nevdí, co se zrodí z toho, co zapoali. Zaátky byly malicherné, ale doufáme, že se zrodí nco velikého, t. j. nová oro*anisace Evropy a lidstva na základ zásad demokratických. Všechny jednotlivé boje a celá válka slouží tomuto v-yššímu cíli.

pd

pd.

Nco

Koeny Vzpomete

si

války.

ješt, jak v

tato válka vyvinula.

Evrop

Nebof válka není

se historicky

nco

od mi-

nulosti odtrženého, nýbrž celá Evropa, všichni ná-

78

rodové spéjí už dávao k vyššímu cíli a také válka jest jedním lánkem v tomto etzu, tebaže lánkem významu vtšího. Nmecko, nmecká íše naped pod Habsburky, potom pod Pruskem, vzniklo na západ vedle Francie. Vzpomete, brati, že až k Labi a za Labem v 9. a ješt vil. století byli Slované, Nmecko ustaviným náporem podmanilo si tyto Slovany, splo na Východ a to iest ten píslovený pud na východ, jak to Nmci nazývají: »Drané nach Osten !«. Jest jasno. že tento nmecký pOK:hod na \Tchod jeví se i v této válce. I v této válce tíhli Nmci na východ a Rakušané na jihovýchod. Samo sebou se rozumí, že ted, po podmanní Polska a oslabení ech, Rusko jest první na rán a pak slovanské a jiné státy na Balkán. Ale cíl nmecký jest další a smuje proti Anglii pro budoucnost. To An.gliané dobe pochopili a od postavili se proti Nmecku, tecísa sám ve svých agitaních recích vinil carism a panslavism, že zpsobily válku. Angliané prokoukli, že se nejedná pouze o Rusko, nýbrž že seslabení Ruska jest jen prvou ástí tohc

samého poátku baže

nmecký

Nmecko má poslední cíl, zachvátiti Asii erné moe. Odtud \-yrok císae nmeckého, že budoucnost Nmecka jest na moi. To byla politika Nmecka proti Anglii. My, Slované, jsme byli

boje, že a

v cest a proto jsme mli býti podinni, aby bylo dosaženo dalšího cíle. Kdo se zahloubá do historického vývoje, ten uvidí historickou perspektivu ješt grandiosn jší, ohromnjší. Po tisíciletí národové Evropy, Asie a Afriky, národové starého svta, válí proti sob a vývoj historický tíhne ke spojení Evropy, Asie a Afriky v organický celek; Nmci se toho domáhají zbudováním svtového panství.

Naproti tomu Anglie, Francie a Rusko

79

již

své-

tovýmí íšemi jsou, jsou v Asii, Africe a mohcii svtovou oréanisaci provésti snáze a bez výboje. Proto válka trvá tak dlouho a bude ješt dlouho trvati, protože se tu jedná o velké vci a proto to velké nap jetí na obou stranách.

Musíme býti pipraveni v tak velkém boji na rzná nemilá pekvapení^ jak se te na píklad stalo. Kdo by si to byl pomyslil, že se tak stane.

A

my nemžeme

ruiti za

to,

co se ješt stane.

Jaké bylo pekvapení, když se Anj^liané postavili na stranu spojenc a tak šlo pekvapem' za pekvapením. My, echové, si musíme býti dobe vdomi, v tomto svtovém beji a tch svtových událo-

o

stech bží.

chové

V

vdomi

tomto boji národ musí si býti svtovosti svého poslání.

Nmecké

e-

císaství a Slované.

My jící

dobe víme, že nmecké císaství, potlauSlovany, bylo ovládáno Habsburky a ted Ho-

henzollemové pijali tu roli, Prusko a Rakousko stály proti sob pokud bylo soupeství o císaství v Nmecku, ale ted je Prusko a Rakousko jedno a totéž, Prusko provádí nápor na výchcd a sever a Rakousko na jihovýchod. Ale Rakousko je úpln v podruí Berlína. Politicky i vojensky. ted je vlastn již jen na papíe, nebo ve skutencsi je to již Prusko. To my víme a musíme vdti, a dle toho jednáme. My víme, že cesta z Berlína na Bagdad jde echami, Prahou, a proto se bráníme tak houževnat. Rakousko nás zradilo Prusku a my stojíme proti této zrad. Bismarck ekl, že ten, kdo je pánem ech, je pánem Evropy. My však chceme být svými vlastními pány, v Evrop chceme mít místo mezi volnými národy.

A

80

i

(

Samosialncst malých

národ

a spcjenci.

Spojenci asto prohlásili, že usilují o samostatmalých národ: echu, Jihosl ovanu, Rumun atd., žijících na hranicích nmeckých na východ;

nost

celé Rakousko je ada malvch národ. Nmci i Ra. kušané usilují o porobení tchto malých národ. Tento problém malých národ je vlastn jen politickým a mezinárodním výrazem sociálním. Otázka národnosti, a to my, echové, víme dobe, je zárove otázkou sociální. Jestliže národ je poroben druhým,, pak politické porobení znamená laciného

dlníka pro panující národ. Zdrazuji tento sociální význam národnosti a zejména na Rusku má se to zdrazovati. Vy slyšíte to velmi asto a zejména od ruských socialist pokrokových ruských i

Práv

stran, že národnostní princip je šcvinism.em.

pokrokové strany levjší se pímo s nechutí dívají na naše národnostní boje. Akoliv jsou socialisté, nepochopili to, co my, echovy, víme, že národnostní otázka jest otázkou sociální. Vzpomete na naše menšiny, Vzpomete si. jak eský národ od tyiceti let se vyvíjel hospodásky, vzpomete si na spisy Pflej^erovy, jak líí boj nmeckého kaNaši socialisté dopitálu s eským dlníkem. cela jinak soudí o otázce národnostní a také polští.

Malv národ znamená v mezinárodním práv kolik

t.

zv.

drobný

lovk

tol'k,

znamená v právu oban-

ském,

Malý národ Co ešení

— malý lovk.

sociální otázky

znamená pro

t,

zv,

ma-

lého lovka, to znamená tento velký boj pro malé národy. Toho nepcchopují nejen ruští socialisté, ale i

nmetí. Oni nedovedou 81

prochopiti.

pro my, 6

malí národové, isme se postavili proti nim, oni se na stanovisko bohatých, mocných, nespravedlivých. Naproti tomu my a spojenci usilujeme o demokratisaci celé Evropy, o federaci samostatpostavili

ných národ, af

již

bude provedena zpsobem

ja-

kýmkoliv,

Sebeurení národ. Jestliže tedy ruská revoluce prohlásila sebeur-

ení národ za zásadu budoucího míru, my to pijímáme, ale práv proto žádáme, abychom mohli uriti svoje vlastní požadavky. Jestliže má býti mír cílem vývoje historického a také této války, když se íká: »dost toho krveprolití«, my neodpíráme. Také já jsem pacifista, chci mír, ale nechci mír takový, jak ho chce Prusko, t. j, aby ono zabralo všechny malé národy, aby mír pro nás znamenal poddanství. Proto musíme se brániti, a ten. kdo se brání, tebaže bojuje, dlá zcela nco jiného, než ten, kdo útoí. Když mne v lese napadne kovák a já se bráním a zabiji ho. jsem vrahem? Jsem na témž mravním stupni, jako on, který mne chtl zabíti? Jen o tom uvažujte, že jest v tom velký rozdíl, jestli se nkdo brání, nebo dlá násilí; my se brá-

níme a musíme se bránit. Proto naše vojenská akce zde je vrchol naší obrany proti násilí Rakouska, vedeného a absorbovaného Nmeckem. Podrobné vylíení nové Evropy vedlo by nás píliš daleko, ale tak ve struných rysech žádáme, aby Nmecko vydalo své národní minority, Poláky. Dány. Francouze (Elsasko-Lotrinsko) atd. Nmci af zstanou ve svém území. Nmecký národ nechce nikdo zná-

nmecký

stát poád zabíral území cizí, potlaoval je. Tedy cíl války donutiti Nmecko, aby obmezilo svj stát na sví

silniti;

ale

hlavn

slovanská,, a

je

82

vlastní národ. Podobn všechny ostatní státy budou národnostn rekonstruovány. Pokud se týká nás. tedy fest dležito si ujasniti, že vlastn cílem této války jest rozložení a zniení Rakouska, Rakousko- Uhersko je or^anisované násilí, násilí menšiny a Madar nad vtšinou slovanskou a románskou. Co jest to Rakousko? To jest dynastie, do jisté míry armáda, vlastn vyšší dstojnictvo, je tc hierarchie, šlechta to je Rakousko.

Nmc

—

A

vykoisuje národy, Jinou ideu, nežli hlavn dynastickou. Rakousko nemá. Palacký mnoho pemýšlel o idei rakouského státu; myslil, že Rakousko pírodou historií je povoláno, aby všem národm, ze kterých je složeno, poskytovalo tato kasta

i

spravedlnost, aby bylo federací

národ

—

taková

Evropa v malém. Tak si je pedstavoval Palacký ješt v r, 1865; ale když Rakousko za dv léta po tom (1867) se petvoilo v Rakousko-Uhersko, když se stvoil dualismus, když se Nmci a Madai s dynastií dohodli prcti r^m, pak Palacký

my se budeme držeti jeho posledních jsme ped Rakouskem a budeme i po nm.« Palacký téhož roku. kdy stvoen byl dualism. pišel do Moskvy na Rus, a ukázal tím. že národnostní a slovanský program má rozhodující nám ekl

a

slov: »Byli

A

dležitost.

eská

samostatnost.

Teba si uvdomiti, že my. echové, nebyli fsme Rakouskem podm.anni, Rakousko nevzniklo jako Prusko porobením druhých zemí království,

Rakousko

a

Uhersko

a

válkou.

eské

spojily se v roce

1526 v unii tí samostatných stát. Tenkráte turecké nebezpeí, hrozící Evrop, shluklo tyto Ii státy v jednotu. Mli jsme spoleného monarchu

83

Habsburka, ale byli jsme samosíatni, svým státem právn platí ješt podnes. To jest smysl eského státního práva. My jsme neztratili samostat-

a to

nost, ale dynastie, využila píležitostí, že pro proti-

reformaci vyžadovala absolutistický centralismus. Víte, že císa František Josef naše práva slavnostn uznal roku 1870, slíbil je obnoviti, ale své-

mu

slibu nedostál.

My

právem odvkým žádáme

samostatnost, my také žádáme pilenní Slovenska, které je v LHiersku a které bylo od efevou

ských zemí

ped

stoletími

oddleno Madary.

reklamujeme spojení eského

—

a

to jest náš národnostní a státní prc^fram:

statnost zemí

eských

My

slovenského národa

samomona p,:

a Slovenska, Vedle toho

se žádati s naší strany nkteré zmny, že echové v pruském Slezsku pipojí se k echám, a podobn i echové v Dolních Rakousích kclem Cmímtu. Tc vše bude záviseti od vítzství. Jestliže se dožijeme úplného vítzství nad Rakouskem a Nmeckem, pak bude možno tvoiti eskoslovenský

hou

Já vám nemusím vykládati, to víte každý, že eský stát bude hospodáslcy silným dcst„ aby sami byl samostatný. Naši odprci nám íkají, a pátelé, že nemáme toho. co každý samostatný stát míti má moe. Avšak Švýcary jsou píkladem, že

stát.

ten

i

—

mže

prmyslový stát a nemusí mít moe; Švýcary nemají ani uhlí, které musí kupovati a pece jsou po Anglii nejprmyslovjším býti velice

státem v Evrop. Pi dostatku uhlí, které máme. velmi dobe tarifními a jinými smlouvami se sousedy vyrovná se nedostatek moe. Mezi echy s Rakouskem je propast nepeklenutelná; Rakcuskc je násilnické, reakní, šlechticko-dynastické, beznárodní my jsme národ pokrokový, demokratij cký, lidový. Já sám se docela odkryt k tomu pi znávám, že jsem ve své politice d^^^uho podle stár

—

84

programu Palackého horliv usiloval o to, aby Rakousko modernisovalo a pijalo náš eský de-

šího se

ím

mckratícký probírám. lépe jsem vsak poznával Rakousko, ím vtší nabýval jsem pclitícké zkušenosti, tím více poal jsem nedvovati Vídni a dynastii, tím proti Rakousku jsem se stával radikálnjším. íkají, že lovk starší stává se konservativnjším. Já myslím, že mládí je konservativní, protože nemá zkušeností, ale lovk, ím je starším a zkušenjším, myslí-li, musí být radikálnjší. Já od roku 1907, kdy jsem byl po druhé zvolen, byl jsem v oposici proti vlád; války balkánské donutily mne k oposici proti zahraniní politice rakousko-uherské. Když válka nastala a když jsem vidl, že naši vojáci zaínají postupovati podle našeho národního, slovanského prcjíramu, když jsem vidl, jak se to Rakousko mstí na našich lidech, když jsem se dozvdl, že na Morav byl obšen mladý muž jen proto, že ml ruské prohlášení Nikolaje Nikolaj evíe, že byl druhý a tetí atd. zastelen pro to, pak jsem si musil íci: Ty nemžeš dlati mén, než dlají vojáci a naši vojáci, tcf pi všeobecné branné povinnosti nás Ud^ naši voliové. já jsem se rozhodl, že musím být na stran tch, kteí bojují proti Rakousku, Uvdomil jsem si a hlásám to ted již tetí rok a budu hlásati, že mezi echy a Rakouskem, vlastn Habsburky, není už žádných kompromis. (Výborn!). Jest ješt dosti austrofil zde na Rusi i ve Francii a v Anglii, Jsou politikové, kteí se domnívají, že

A

Rakousko má pece jen njaké oprá\Tiní, že má njakou ideu. Pipouští se ovšem obecn, že Rakousko, tak jak je, zstati nemže; to fiž Rakušané sami íkají, že se musí perodit, ale že prý národnostní autonomie, federace národ nám staí. Pánové, kdyby nám staila autonomie, mohli bychom

85

mže

socialista v Praze a Brn hlásat autonomii. To nám dávají, ale my chceme samostatnost, a to úplnou: Rakousko musí býti zni-

sedti doma. Každý

eno, Habsburkové musí býti znieni! (Výborn!). Já velice asto slyším námitky, že prý to Rakousko ješt silné a drží se, jak se ukázalo v této a že všichni národové Rakouska jsou za jedno a jsou rakouští spisovatelé, kteí nadšené

je dosti

válce,

hymny pjí o

svornosti rakouských národ. Co pak neznáme, tu svornost, udržovanou krví a železem, podle plánu Habsburka Bedicha a jiných to

ukrutník? Rakouské

Daszyský, tedy

katanství.

poslanec, který nestál a nestojí

dosud zásadn proti Rakousko-Uhersku, jako já, nedávno tebas opatrn, naznail, že bylo popraveno 30 60.000 lidí, Tc je ta idea, to je ta síla Rakousko-Uherska! To máte Habsburky! (Hanba!) Proto se nechceme již klamati, že s takovými mstivými lidmi nemžeme míti nic spoleného, af nám

—

František Josef nám slíbil reslibují, co slibují. skriptem, daným snmu ped celým svtem, obnovení práv a slovu svému nedostál, a tento nový císa opt slibuje. Dkujeme za korunovací, jakou chceme nezávislost eskoslavenkési myslí on. ho národa a státu. Já pro svou osobu si peji, aby

My

to byl stát republikánský.

(Výborn!) Budou vám

íkati, že národ náš není ješt zralý; možná, že jsou národové ješt nezralí, ale já vím, že náš národ, protože vlastní ^ilou se zdokonalil a zcelil vlastní kulturou, že ten národ dovede být disciplinován.

Republikánské zízení.

Národ uvdomlý, inteligentní, udrží si To vdí Habsburkové i Hohenzollerni

republi-

— nevím,

ku.

86

—

jak turecký Procházka se jmenuje (smích) velmi dobe, že obchod monarchístický jest odsouzen a proto nám budou namlouvati, že demokratická republika se neudrží a budou ukazovat, jak to tžko chodilo ve Francii a v Rusku. My víme, že republika je forma vládní, jejíž podstatou je demokratism. Demokracie proti aristokracii a monarchismu znamená práci a poádek, proto demokratické vojsko a to se týká vás, brati, kteí jste voláky a bojujete proti Rakousku a Nmecku, znamená také poádek a disciplinu. Reakce se ohání tím, že v nepochopení a v rozilení se zneužívá

svobody, ale

my

jsme

,

nezneužili a nezneužijeme. stát, vy, eští vojáci, budete velikou politickou silou pi vybudování našeho eského státu a to je také význam našeho vojska, našeho prvního vojska, že bude spoluzárod-

Až

«i

ji

budeme zizovati svj

—

kem eské

demokracie. Není pravda, že Rakousko že je mocné. Rakousko bylo povaleno Ruskem už dvakráte a bylo poníženo tím opovrhovaným, malým Srbskem a jenom Nmecko zachránilo Rakousko, které tím práv upadlo v porobu Berlína. Dnes v Rakousku rozhoduje Vilém, Karel je jen sluhou Vilémovým a nic více. My proto tím mén víme Habsburkm, Habsburkové nedovedli se starati o své národy. My. i kdybychom nechtli, nouzí jsme nuceni postaviti se proti nim, protože jest to rod neschopný, degenerovaný, niemný. je živoucí a

Rakousko a Nmecko.

A

tm

pátelm Rakouska, kteí ve své nevte naivit ekají, že se postaví Rakousko proti Nmecku. Takových lidí je zde, v Anj^lii a Francii ješt dosti, kteí si myslí, že Rakousko touto válkou bude .donuceno býti proti Nmecku. To jsou naivní lidé. 87

Nmci

Maai

nepjdou nikdy od Nmecka. íodkryt. Nkdy se mi namítá: Rakousko .se rozdlí a co potom? Nmecké Rakousko pipadne Nmecku, ale my, spojenci, pece chceme seslabiti Nmecko, a vy mu dáváte ješt Nmecko

.kají

a

to

rakouské.

To

je

takový zdánlivý

dvod, který

jsem slyšel od politik na západ i zde. Já vždycky odpovídám: Pánové, to je vc pot. Co je více padesát nebo sedm? Je sedm milion rakouských (Nmce v echách a v Uhrách nepoítám), více jich není. Dejme tomu, že by pipadli Nmecku, pak bude Nmecko sesíleno o 7 milion,

Nmc

ale ono ztratí 5

milion Polák v Poznani, dále

Francouze atd. Ale te Nmecko má k disposici 50 milion celého Rakouska. Co jest tedy více: 7 nebo 50?

Nmecká

kultura,

A

ješt jeden dvod. Prusko a pruští politikové Nmecko má právo na svtové panství svou kulturou, svou disciplinou, svou organisací. svou silou finanní a hospodáskou. Zkrátka, že Nmecko je oprávnno k potlaování národ mén kulturních. Já pipouštím. Nmci mají svou emu jsem se od nich kulturu, uznávám nauil. Ale já jsem se uil také od Anglian, Francouz a Rus, Já bych nemohl íci, že nmecká kultura je nejvyšší; jestliže se to má v takové strunosti íci, podle mého pesvdení kultura anjtflická je vyšší. Já jsem od poátku své veejné innosti v echách do ech zanášel anglické Ale jsou mi drazí a francouzské ideje kulturní. i Rusové. Pipouštím beze sporu, že Rusko není

nám

íkají, že

vdn,

tak kulturní, jako

Nmecko,

ale jest již proto

N-

mén

kul-

mecko oprávnno, aby potlaovalo toho 88

íurníhc jsou

lovka? Má k tomu

mén

kulturní, to

právo?

každý

ví;

Pro

vždy

Rusové

byli sta-

Kdo se podívá na mapu území a ídkost obyvatelstva a že jsou vzdáleni od pvodních sídel kulturních. Nmecko mlo vedle sebe ímany a Francouze a od nich se uilo, Rusové se budcu nyní vyletí

pod monjíolským

Ruska,

jhem..

vidí tu rozlehlost

víjeti a

Nmci

Mohou

býti

se od nich již ted mnohému nauili. národové na nižším stupni vývoje, ale kde je psáno, že kulturnjší má právo porobiti mén kulturného? Vždy ta poroba jest nekulturní. Kulturní by bylo, kdyby Nmci prohlásili: Ute se od nás, my vám pomžeme; ale oni hlásají: my jsme kulturní, vy musíte býti nám podrobeni!

A

A

eknu i to, že proto stojí proti nim celý svt, kultura nmecko-pruského militarismu je nižší. Vím, že i u Francouz a Anglian jsou vady, kde by nebyly! Ale Nmci nemají práva na panství nad celým svtem a nemají ho ani nad námi; myslím, že se Nmci neodváží tvrditi, že by náš národ byl nmecké kulturtráj^ry odmítáme, prokulturní. tože je to kultura národa v^bojného. Národ, který ví co, není proto má vdu, železnice a umní a

mén

My

bh

ješt kulturní! Ruský spisovatel Hercen mluví o

meckém

Džinjtfischánovi, který

má

n-

telegrafy, želez-

když jsem se podíval do nauného slovetl jsem, že ten Džingischán ubil na pochode do Evropy 5 milion lidí, I Nmci mají železnice,

nice atd,; níku,

mají vdu, filcsofii. histoii a co já vím, všecko možné, ale to je kultura vnjší kultura násilnické politiky a proto když se o nich mluví jako o Hunech, vzpomínám si slov Hercenových: Železnice a vda nedlají ješt lovka slušného. Nejen mozek, ale také srdce rozhoduje v život lidském a národ. Já jsem nikdy neštval

kulturu,

proti

Nmcm,

ale

když vidím, co v 89

této válce

dlají a když mi dokazují, že pruská škola zvítu Sadové, tož musím uznat, že ten nmecký kantor udluje lidu naped velmi pknou pednášku a pak svoji vojenskou pst mu vrazí mezi oi. zila

To divné spojeni kantora a oficíra, to je ta nmecká To znaí zneužití kultury na porobu Udí a národ! Proto my kulturu tuto nechceme.

kultura.

Síla vzdlanosti.

Naši spojenci jsou západní národové a ti, jak kulturm' národové východní. jim íkají, v kulturu a moc kultury vyšší, kultury ušlechtilé; touto kulturou si chceme zbudovati pomocí spo-

Vím

mén

jenc samostatný

stát,

touto kulturou

dována organisace svobodné Evropy

má a

býti zbu-

lidstva.

Svobodu malým národm.

My. echové, velmi dobe víme, že nedomáháme se svobody jen my, ale i brati Jihoslované a Poláci, a o tyto ti národy bží nejvíce v této eskoslovenská, jihoslovanská otázka otázkou Rakouska, to je hlavní otázka této války. Válka bude vítznou pro spojence jen tehdy, když tito ti národové budou sjednoceni a samostatní. Nmci a Rakušané proto te usilují o mír, zaruující status quo ante, to jest existenci Rakouska; ale Rakousko existuje již jen formáln, ve skutenosti jest to Prusko, a proto Rakousko musí pestat existovat nadobro. válce. Polská, je

eskoslovenská otázka

— otázka

Na poátku války málo kdo problémem; dnes celá Evropa

%

mezinárodní.

eským pro mu-

se zabýval ví,

že a

sím

samostatnými. Ve spojeneckém prodán presidentu Wilsonovi, vysloveno bylo osvobození a Slovák a tím stala se naše eskoslovenská otázka otázkou mezinábýti

í^ramu, který byl

ech

rodní; spojenci

nám

tento

program slavn pislí-

ted máme právo žádati, aby slibu svému dostáli. Vy, kteí pro tento proj^ram bojujete, kteí kladete své životy, vy máte právo tím vtší, a ve jménu tch eských obtí budeme žádat, aby národ náš byl osvobozen, Nesmí být v Evrop uvdomlého kulturního národa nesvobodného. Nmci bili

a

my

a jejich maarskými dráby utlaovaného. Svobodu a samostatnost našeho národa žádáme, jako žádáme svobodu a samostatnost Polák a Jihoslovan a všech uvdomlých kulturních národ vbec. Žá-

dáme svobodnou Evropu, svobodné organisované lidstvo

—

to jest

náš program eský, náš program (echoslovák .

demokratický!

Prof. Masaryk náuštuou u eskoslovenského

105.)

vojska.

I.

V msteku

B. (orispoli) je

shromáždna

II.

e-

skoslovenská stelecká divise, aby se pedstavila svému politickému vdci. Jedeme z nádraží v nkolika polámaných židovských ekipážích a v omnibusu, jemuž podobného nenalezneme ani na nejzapadlejší poštovní trati našich zemí. Cestou potkáváme dobrovolce. Teprve po chvíli uvdomíte po píjezdu si, co vás tak píjemn pekvapuje z ruských garnison pi pohledu na n. Všichni jsou obleeni, jdou svižn, poádn tebas ne nov pozdravují pesn vojensky, pi pozdravu se vzpi-

—

—

91

mují

—

jistá

elegance

ie

ve vŠech jejich pohybech.

Pijíždíme k táboru: vkusná brána z vtvoví s nadpisem; » Vítej, ote národa !« Potom se hlásí stráž tábora. Vcházíme na cviišt. Ped námi nepehledné,

pesn

pluk. Hlásí

vystrojené

ady

dobrovolnických

ervinka a nastává obchzka pluk. Hrom.cvé »Na zdar!« provází Masaryka na každém krcku. Po obchzce pluk se shromažují kolem tribuny, postavené uprosted cviišt a tonoucí v zeleni. S tribuny je pekrásný pohled: tisíce tváí, v jejichž planoucích oích tete nadšení a lásku; se tí stran je cviišt se velitel divise, gen.

vroubeno stechami barák, zakopaných v zemi. Stechy jsou promnny v gcbeliny. jež by dlaly est každé velké výstav. Z písku, erné zem sousedních polí, ze suchých vtviek, z listí a úlomk cihel vykouzlili umlci z ad dobrovolc obrazy: Hradany, íp, mohutné paže, rvoucí okovy, Žižku, žalá s vylámanými mížemi z nhož vyletují ptáci, mapu eskoslovenské republiky atd. Každý obraz je vkusn orámován a vtšina opatena vhodnými nápisy. O stechu s mapou byl zajímavý spor. Pvodn nad mapou byla svatováclavská koruna,

symbol království.

Na

naléhání ta^anro^ských re-

volucioná byla nahrazena emblem.em Masaryk mluví. Snad poprvé ozývá

SR. se z jeho

úst slovo »msta«, S ním, z jeho hlubokého, su^j^estivního výkladu uvdomují si tisíce eskoslovenských voják povinnost, nejen vybojovat národu právo, ale i potrestat vinníky našeho utrpení a naší prolité krv^e, pomstít se

lm, Habsburkm.

K

odvkým jaké

zavilým nepátesíle dovedl

aktivní

dnešní pokolení našeho národa zakladatel humanismu! Bylo vážné ticho v ohromném vojenském Ale zástupu pi tchto slovech Masarykových, z tohoto mlení, plného hlubokého pohnutí, plného

92

bolesti a lásky, rnluvilo veliké,

žádných cbtí

se

porozumní a odhodlání, splnit tento píkaz. Zde jsme pochopili, pro Masaryk, hledafe si vzor v eských djinách, spcjcval Žižku a Chelnelekající

ického, PochcDilí jsme. pro Boží bojovníci zpížádného neživte!« Píroda vytvoila úchvatný rámec k této památné chvíli: obzor se zahalil horami erných mrak, stále hrozivji vystupujících za skupinami

vali: »Bijte, zabijte,

m.chutných, temných strom, blesk stihal blesk a dunly hromy. Nikdo z pítomných celý život ne-

zapomene splnna! Po eí

této chvíle a

nmá

písaha bude svat

ped Masarykem. Zatím cviišt se prom.nilo v rybpece defilírka byla provedena dokonale. defilovala divise

nastal takový liják, že ník, A ada za adou

po tváích

prochází, hoši

se jim leje voda,

promoeni na

kost,

vzpímení,

ale jdou

tím svižným, eleí^antním. sokolským, krckem se záícíma oima. Krásné obrázky na stechách zniil

déš.

Po pehlídce obéd v dstcjnícké besed. Hraje dobrovolniická

hudba,

zoívá

dcbrcvc^nický

sbor.

Známé, krásné sbory: Smetanovo »Vnc'<, »Slovenské písn «. pedevším oblíbenou Masarykovu: »Tee voda, tee cez Velecký majír .« a »Ta,« tíku starý náš .

,

.

.

11.

To

je

význaný

rys ze života našich

voják. Af

všude pstují umní. Hned se utvoí pvecké sdružení, menší nebo vtší orchestr nebo alespo kvartet, vydává se asopis s ilustracemi, hraje se divadlo, vyrábjí se rzné pedmty drobného, um.leckého prmyslu. A všechno to se se ocitnou kdekoliv,

93

dlá s vkusem, svdícím nejlépe o vysoké kulturní úrovni naších lidí. Slyšel jsem zpv a hudbu v II, divisi, v zajateckém koncentraním táboe v Dárnicí a v I. divisi. Pvecká sdružení vesms stojí na znané umlecké výši, pidržujíce se v pednesu školy moravských a pražských uitel. Produkce orchestr I. a II. pluku jsou koncertní, S ušlechtilým vkusem setkali jsme se všude ve výzdob slavnostních bran. enických tribun, místností, stol, jídelních lístk. Malá kresbika, praporky, zele všude vidíte, že náš lovk v zajetí a na vojn neotupl. je duševn ilý, má estetické poteby, tvoí.

—

III.

Kijevský tábor lidu, Stará universita už mnoho z našeho revoluního hnutí. Ale nezažila dosud tak velkolepé manifestace. Tichý letní veer pešel v krásnou jižní noc, než dokonil Masaryk svj rozbor nejvtší svtové války. Universitní dvr se promnil v ohromnou sí s temn modrou, hvzdnatou klenbou, jak pod ní znla naše národní hymna, zpívaná tisíci muž, proniknutými hlubokým dojmem všelidského dramatu, jež v Masary-

vidla

kov

eí

prožili!

Snad nesplní

národní povinnosti. Ale v té hodlání jít a prolít svou krev vlasti a národa. Nikdy jsem ného zpvu: byla to modlitba,

všich'ni

pítomní své

chvíli jisté byli od-

za svobodu milované neslyšel tak mohut-

písaha

a hrozba!

IV.

O návštv v I. divisi jste již etli. Nezapomenutelný obraz pehlídky! Les bodák a pod nimi tvSe, ožehnuté sluncem a ošlehané dešti a vtry, 94

tím zvláštním, odhodlaným výrazem, iejž dodává v bojích. ada za radou procházely, co chvíli kmitla se stužka geor^íjevského kíže; oddíl strojních pušek vede dstojník na koni, s obvazem na vysteleném oku; postava jako ulitá z kovu, pímo ideální model Žižky. Pozorujete je a oi se vám zalévají slzami vdnosti za všechno jejich utrpení a za všechny jejich obti, slzami lásky k nim všem pro jejich odhodlanost a statenost a slzami nadšení, že to jsou vaši brati, krev z vaší krve, synové téhož s vámi národa. Masaryk nejednou v dob styku s našimi vojáky prohlásil, že eskoslovenské vojsko ho utvrdilo nejen v jeho politickém programu, ale pímo v jeho ešství a že ho "naplnilo nás

úast

rodní hrdostí.

Pozoroval jsem ho

dobe

a

vidl

jsem, jak hluboce a radostn byl dojat tím, co vidl dstojníci I. divise mli píležitost slya poznal. šet, jak hluboce pochopil a vystihl podstatu eskoslovenského vojska. Jsem pesvden, že nikdo z nich nezapomene onoho por.délního veera v zámecké zahrad v B., kdy »eský bratr« Masaryk

A

vykládal,

aby

se

eho

dobe

je

teba eskoslovenskému vojáku,

bránil a

dobe

útoil.

V.

Pi návštv Masarykov

ve vojsku jsme pocho-

Je to projev hlubší smysl vojenských parád. úcty, lásky a obdiv-u uznanému \'dci. Na každém pili

dcbrovolci bylo vidt, jak mu záleží na tom, aby on celek se ukázali v nejlepší form, aby paradost ze svého ráda se podaila, aby \'dce vojska. Tyto formality mají neobyejnou psychologickou cenu, jsou-li skuteným výrazem pomru i

ml

vedených k vdci. Je to krásný vnjší rámec ke hlubšímu ideovému obsahu.

95

Návštva Masarykova bude dlouho sloužit za téma rozhovor v našem vojsku. Pomr náš k Rakousko-Uherskj, k Habsburkm, k spojeneckému a povinnosti, vyplývající z nho pro nás. dlouho budou úastníci vzpomínati krásných obraz: vítání Masaryka, pehlídky, rozmluvy se skupinami voják, otcovské, ve své srdenosti, upímnosti a prostot a louení s ním. Budou vypravovati, jak Masaryk odjíždl z I. divise špalírem voják, ve tyspežním koáe, ped vozem i za ním kavalkáda dstojník na koních, daleko v pedu na koní praporeník s vlajícím husitským praporem. Všechno tvoilo zladný celek a zanechalo hluboký, plodný dojem,

svtu

A

VI.

Masaryk

naše vojsko jako celek a kažnm. Ze styku s ním a z jeho /ýklad odnesli si naši vojáci prchloubení svého posílil

dého jednotlivce v

uvédcmení a zv^ýšení své odhodlanosti. Historie našeho národa v této válce uí, že Masaryk dovedl probuditi v jeho duši nejušlechtilejší síly a dovedl v národ vyvolati rozhodnutí, domáhati se svého nejvyššího cíle. Naše vojsko je nejsilnjším výrazem tohoto rozhodnutí. Jeho iny a sám fakt, že tolik syn eskoslovenského národa dobrovoln se rozhodlo obtovati životy za svobodu, jsou nejlepším dkazem vysoké mravní hodnoty našeho národa. Jsou zárukou, že náš boj nemže skoniti, Je povinností nás všech, než plným vítzstvím. abychom sebe, své vojsko, celé své hnutí udrželi na výši. hodné Masaryka a jeho vznešeného prcj^ramu. K tomu nech pracuje každý jrednotlivec a všichni spolen, Všichni eši a Slováci do vojska! Vytvome ze sebe, všichni, jak jsme zde v Rusku, ar-

96

mádu pravých Masarykových voják, muž,

staví-

svobodu svého národa nad všechny osobní zájmy! To bude nejkrásnjší dar, jejž žeme po válce pinésti tžce zkoušené vlastí. Armáda Masarykova vybojuje národu a vlasti pevnou svobodu nyní nebo pozdji, af ve svt se dje cocích právo a

m-

P.

koliv!

(echoslovák .

Prof.

Masaryk mezi eskoslovenským

(e pronesená v

B[orispcli]

7.

srpna

[25.

M.

109.)

vojskem.

ervence] 1917).

Brati! Neekejte ode mne, nevcjáka, úsudek o vás a vaší dovednosti vojenské.

Mn se

líbíte

a co

jsem vidl, psobí mi radost a myslím, že je to vojensky dobré, ba velmi dobré, Chci vám povdti nkolik slov politických. Ale naped chci vám sdlit, že Národní Rada ted práv vyjednává s ruskými vojenskými úady, aby vaše jednotlivé formace byly sjednoceny v jednotku, korpus. Pirozeným zpsobem tento korpus, co se týe ísla a vnitního ustavení, byl by zvláštní, ponkud menší. Usilujeme o to, aby tento eský korpus v poli byl úpln samostatný a nezávislý. Podle zkušeností, v poli práv ted získaných, usilujem.e, abychom mohli spoléhati pedevším a ve všem na sebe. Naší ruští bratí nemohou nám povdt, jak se vyvinou pomry v ruské armád, a myslím, že vy všichni s

tím budete souhlasit,

nebo

tím budete se

cítit

bezpenjší. Doufám, že

tato reorganisace, nebo lépe eeno, desorganisace, brzo bude provedena. Dále chci sdliti, že jednáme s francouzskou a ruskou vládou. že ást našeho vojska se také dostane do Francie

97

7

odtud z Ruska, Vyjednáváme i s italskou vládou, aby do Francie poslala italské zajatce, a mám zprávy, že italská vláda je ochotna, Stejn mám zprávy z Ameriky, že echové také chtjí do Francie, Tak sformujeme i ve Francii eský korpus, abychom dali na jevo, že my všude se stejnou energií pracujeme se spojenci a s jejich pomocí pro samostatnost národa. Bližší zprávy o tom se dovíte, jakmile bude jednání skoncováno. Potom bude veejn oznámen

zpsob, jakýmx se to stane. Zatím jen chci doplnit, že jsou eští vojáci z Kanadv a z Austrálie ti bylí dirigováni do Solun,

—

Pi

anj^lické

kde

jsou

armád

picházeli

echové,

hlásili

i

se

z

—

Afriky všude, do spojeneckých

armád.

Mám-li k vám promluvit nkolik slov politických, se ubránit vždy, když vidím naše vojáky, vzpomenout našich voják na poátku války

nemohu

v Praze. Bylo na p. mnoho

eí

a radosti, když si hoši a slovanské prapory a trikolory. Jednoho dne se objevil ohromn veliký prapor, odkud se vzal, nikdo nevdl, a také se o tom mnoho neíkalo a nemluvilo. Ale Praha byla elektrisována; miluvit se nemohlo a nesmlo. Lidé jen na sebe mrkali. Brzy zaaly i jiné projevy toho, co celý eský národ myslil. Zaalo odpírání služby a brzy picházely z fronty

pinesli své malé

eské

vdom

pecházprávy, že naši hoši pecházejí a zejí, zkrátka, my jsme vdli, že naši vojáci v rakouské uniform zaali tu zvláštní pasivní revoluci. A byla to v pravém slova smyslu revoluce, revo-

zaatá našimi vojáky. Ten každý náš voják je voli, ten každý náš vo-

luce,

ják konal, co

mu

všichni politití

98

vdcové

léta

a

náš národní a slovanský pro-

léta mluvili: konal

gram.

To jste zaali s naším souhlasem. Když se rozhlížím po vás a vidím vás v jiné uniform sbrateného národa a pátelského státu, a vidím ten malý odznak eský, vím a vidím, že postupujeme docela pirozen a správn, že naše revoluce musila vyzrát v naše vojsko proHralzouské Každý z nás ví, co chceme, každý z nás ví, že toto první vojsko je vojenským základem budoucího, nezávislého, samostatného státu eskoslovenského. Jestli se kdy mluvilo o tom, že náš národ je kulturní národ a že je mezi slovanskými národy nejvzdlanjší, my to te všichni musíme dokázat skutky a také náš .

voják jasn ví. za bojuje a za klade svj život. Že my. echové, jsme se rozhodli postavit se docela jasn a radikáln proti Habsburkm, to vyplývá z celé raší historie a celého našeho výv^oje národního. Neškodí, abychom si uvdomili, že jsme my, echové, Habsburky a Rakouskem nebyli podmanni. Naši otcové r, 1526 spojili se s nmeckým Rakouskem a Uhry v jeden celek, ale eský stát zstal samostatný; my jsme mli jen spolenou dynastii. Dynastie, kdvž zrušila v echách husitskou reformaci, provedla ^ermanisující centralism a tak ve druhé polovici 18. vku vzniklo centralisované »Rakousko«. Proti tomu neoprávnnému centralismu

my

už v

18, století

jsme se postavili a celá historie

poátku 20. století až do dnešního dne je vyplnna bojem za naše státní právo. Habsburkové podloudným zpsobem zkracovali naše právo, ale my si je nenecháme vzít! Jsme rozhodnuti pro19. stol. a

habsburskému násilí a my chceme od Habsburk nic, než aby nám

testovat proti

My

jsme súfovali

s dynastií

99

te

už ne-

dali pokoj!

nadobro!

Císa František Josef slavncsín slíbil, že uznává naše právo a že dá se korunovat. Avšak svému slavnostnímu slibu nedostál. Nový císa nám už také slibuje korunovaci, ale já kdo mu vit nebude.

My remžeme dvovat,

mu nevím

když jsme

byli

a ni-

tak

dvovat

po zkušetrpce zklamáni a nemžeme nostech této války. Jen vzDomete, jak tato válka byla vyhlášena urážlivým pro nás zpsobem. Vy víte. že r, 1914 parlament byl rozpuštn, i císa neporadil se o tom, co zamýšlí, ani s jedním eským politikem, že chce Srbsku a tím Rusku vypovdt válku. To bylo ist absolutistické vyhlášerí války. On se radil s ostatními politiky, ale ani s

jedním

eským

s

eským \'dcem, ani Válka byla práv proti-

jedním

politikem.

slovanská. protieská. Vy si dobe pamatujete, že nám rakouská vláda dva roky ped tím nemohla zakázat, abychom nekonali za balkánské války sbírky pro Jihoslovar.y a nemohla nám zakázat naše slovanské sympatie. Náš program eský je slovanský. Proto se báli r. 1914 eských politik! Bez nich a proti nim válka byla vyhlášena. bhem války všichni vedoucí lidé všech stran byli pozavíráni jeden po druhém, naše listy, které nechtly být orgánem policie, byly zakázány! Habsburkové si vedli jako Tatai v eských a slovanských zemích! Popraveno bylo na 60,000 lidí. To nikdo z nás nesmí zapomenouti! Tyto tisíce život našich nejlepších lidí v echách a v zemích eských, tyto obti nezapomete nikdo! Krev prolitá Habsburky volá o pomstu, a vy pom.stíte je a spravedli\Tni hnvem zniíte Rakousko! Vy náš národní požadavek uskuteujete tím, co na front ruské nebo francouzské vykonáte.

A

My

100

politikové nemžeme nic iiného dlat, než postupovat jako vy a politicky formulovat to, co vy dláte na front. Vte, že každý z nás pracuje podle sil svých a že také dlá svou povinnost.

Já vím, že v nestálých pomrech ruské armády máte tžké postavení, vyžadující trplivcsti. My všichni jsme tím doteni a máme obavy o budoucnost. Ale doufáme, že ruská armáda se zreor^anisuje. Ano, situace je tžká. Bude naším úkolem, abychom vojenským ruským úadm, které rozhodují, vyložili, že práv proto žádáme korpus samostatný, nezávislý na jakýchkoli zmnách v poli.

Musíme býti trplivými a neztrácet nadji! Já sám si asto íkám, že každá nehoda má také svou dobrou stránku a snažím se vidt to, co je dobrého. býti vdní Rusku, že nám dovoluje budovati si naši armádu a mžeme býti ruské revoluci za vítzství demokracie. Pochopujeme, jak zavládla anarchie, kde mla být demokracie, a z toho vezmeme píklad pro naše ady. Myslím, že mi nebudete vytýkat kantorství, když vám eknu, brati, že naše demokratické vojsko vyžaduje svou

Mžeme

vdní

demokratickou disciplinu. Demokratická disciplina je jiná, než byla v ruské armád; vedle dstojník a vojevdc spojuje nás pesvdení, každý z nás ví, že se musí celku podídit a dlá to ochotn. V zájmu vašem a v zájmu celku kladu na disciplinu takový draz, Sami jste se pesvdili, co nedostatek discipliny znamená. Nemám více, co bych vám ted ekl. peji vám, abyste dosáhli, za ím jste šlí a dcufám, že se uvidíme ve svobodné a nezávislé zlaté Praze!

Na

shledanou

doma

ve svobodné

otin!

(echoslovan . 32) 101

Prof.

Masaryk v

Dárnici.

V úterý 14. (1.) srpna 1917 navštívil vdce našeho revoluního hnutí profesor Masaryk pechodní zajatecký tábor Dárnici, aby poznal život našich zajatc a zárove je informoval o dnešním stavu protírakouského zánasu eskoslovenského národa, Prof. Masaryk byl uvítán u vchcdu p. kapitánem Zajíkem, za jehož doprovodu si prohlédl nkolik zemi Janek a pak se odebral do kanceláe eskoslovenských dcbrcvolc, kde jej oekávalo nkolik set zajatc s hudbou, pvecký sbor uitel a eta dobrovolc. Pvecký kroužek zapl slavnostní Bendlv sbor »Svoji k svému«, naež prof. Masaryk pozdravil pítomné jménem odboky a v hluboce zaležené a procítné t^i, již pineseme v píštím 6'sle, vylíil náš boj proti Rakousku a za státní samostatnost eskoslovenských zemí. Když prof, Masaryk líil národnostní útisk eského národa pcd vládou Habsburk a dnešní bídu a hlad našich drahých doma, jimž úady veškerou úrcdu rekvirují a posílají ji pak do Nmecka, tu oi mnohého pí-

SNR

tomného zarosily se slzami písahaje pomstu tm, kdož

a

z

mnohý

zatínal

pst,

krásné naší domoviny

chtjí uiniti hbitov. Po boui potlesku, kterým

pítomní odmnili

e

prof.

Masaryka

a

zapní

naší

národní hymny »Kde domov mj« ustrojen p. kapitánem Zajíkem polní obd. pi nmž úinkoval hudební a pvecký zajatecký sbor. Mezi obdem pišli pozdravit prof,

Masaryka zástupci

Srb

a

Rumun,

kteí tlumoili své sympatie boji eskoslovenského národa za svobodu,

O

2.

hod. odpol, odejel prof. Masaryk z tábora

doprovodu hudbv a nadšených a boulivých projev zajatc i chrabrých našich dobrovolník. (eohoslovan , 32.) za

102

e

prof.

Masaryka v Dárnici Brati eši

14. (1.)

srpna

r.

1917

a Slováci!

Jsem šasten, že mohu k vám promluviti nkolik šasten, že daleko od domoviny mžeme promluvit o tom, pro jsem zde, pro vy jste zde a jaké máme plány a tužby pro budoucnost. Vy jste prodlávali více než já, ale já jsem také prodlal dost byl jsem v myšlenkách vždycky s vámi. Když se podíváte na svt, netoliko na Evropu, nýbrž opravdu na svt, vidíte, jak je rozstoupen na dva tábory, jak na jedné stran stojí Nmecko, Rakousko. Bulharsko a Turecko a proti nim všichni ostatní; íká se, hlas lidu, hlas boží: proti Nmecku a Rakousku zvuí hlas celého lidstva, to jest úplné mravní odsouzení. Nmecko a Rakousko tuto hroznou válku zpsobilo a pro? Poítejme, kolik lidí padlo, kolik lidí je zahrabáno; je to hrozná íslice, jist 5 6 mil. tomu zmrzaení, nemocní, ranní. Ted si vzpomete, že válka byla vypovzena tomu malému Srbsku, které nemlo 5 milion lidí, nejvíce 4^'2 mil. Už je pochováno mnohem více, V Rakousku byla to perfidní slovanská a balkánská politika, že vypovdlo Srbsku válku. mecko je stejn zodpovdno za to, že šlo za Rakouskem, Tyto dva velké státy Nmecko má slov.

—

—

—

K

N-

—

70 mil. a Rakousko má 50 mil. vrhly se na 4^2 mil.

—

mil,,

dohromady 120

Ovšem vidly, že Rusko a jiné státy nezstanou diváky tohoto pepadení. Politika Habsburk volá o pomstu a jestliže lidí.

je ješt nkdo mezi vámi. který by pochyboval o promyslí hrzy správnosti našeho odboje, ten jen této války. už sami Habsburkové a Hohenzollemové poínají pochopovat, co spáchali. Vy se dobe pamatujete, jak císa Vilém jezdil po celé Evrop a enil. Nebylo týdne, nebylo dne, kdy

a

Te

103

by nebyl agitoval, sliboval, že válka bude brzy skonena. Hlavn vedl agitaci proti Rusku. Podívejte se. dnes, po tech letech, mnohomluvný císa mlí. Ted už tuší, kam to pivedla jeho politika. Brati, nám echm, je jediné místo na stran Ruska, Francie, Anglie, Srbska, na stran spojenc. Spojenci mají lidský program, abych to struné ekl, program demokratický, »sebeurení národ«. To my chceme, my chceme býti samostatný, nezávislý národ. To, co Rakousko a Nmecko udlalo, je zloin, my musíme býti proti nim, my musíme býti pro demokratism a pro sebeurení národ a proto naše politika je proti Rakousku, a nech už nemže býti, než válka dopadne jak dopadne, bylo. Práv dnes etli jsme v listech, že na Morav a v echách jsou nepoádky, zase demonstrace a pímo revoluní hnutí. Náš národ je ujamen, je bez chleba, ale musí odváží se z hladovících ješt krmit Nmecko eských zemí potrava do Nmecka. Odváží se do Nmecka, ponvadž Nmecko to žádá jako odmnu za dívjší pomoc. Naši nemají co jísti, naše dti vyrstají bez potravy, celé generace vyrstají chudokrevné. ale Rakousko ješt vyváží z ech, co se dá, do Nmecka, Jak by se lidé nebouili! Proto býti proti Rakousku, to jest náš program, to je náš

he

—

cíl.

my

My nmeckému

národu nechceme ublížiti, ale od nmeckého národa žádáme, aby se vzdal

nadpráví.

Brati!

Vy

he

budete bojovat proti nim, nebojte se

nieho; nám není, než tm. kteí jsou doma. Konáte jen svou povinnost jako echové. My s Palackým tvrdili, že my byli ped Rakouskem a byli jsme samostatni po nm, ano že budeme a chceme býti samostatni, to jest náš program.

—

i

—

104

A

my, kteí nemžeme bojovat, my budeme pracovat vedle vás svým perem, slovem, jak kdo žeme; všichni budeme dlat svou povinnost. Úspch

m-

nás nemine.

Rakousko nemá

živoucncsti,

se již starat o své národy.

Rusové už dvakráte.

úpln v moc kouskem nemáme vešlo

Rakousko nedovede

Nad Rakouskem

Nmec

zvítzili

tím Berlína; my s popruštným Raco init, leda, že je musíme je zachránil,

ale

dobíjet.

Já

louím vám peji

vámi, doufám, že se zase vše dobré, tak jak peji to sob. Peji vám, abyste nemli nejmenších pochybností o našem postupu a pomnili; Co ech, to voják, všecko za samostatnost eskoslovenského národa! se zatím

uvidíme. Já

Na

zdar!

Na

s

shledanou! (echoslovan

Rudolf Medek:

.

33.)

Poznámky. 15.

srpna

1917.

Byl jsem v brigád v dob návštvy Masarykovy. To, co jsem vidl, nikdy neshasne v mojí pamti.

Nedovedu ovšem psáti referátu, ostatn referát v tomto list byl již otištn, ale nemohu si odepíti nkolik poznámek. Nikdy jsem nepochyboval o tom, že návštva Masarykova v eskoslovenském vojsku bude pro naše hochy velikým svátkem. Ale to, co prožívali naši hoši i my všichni v dny Masarykovy pítomnosti mezi námi, je posíleno velikým kladem dvry v to. co je sveno rukám našeho velikého

vdce. Osobnost Masarykova psobí blahodárným, smiujícím kouzlem. Toho bylo potebí práv eskoslo105

venskému vojáku po dnech velikého mravního

i

fy-

sického utrpení. eskoslovenští vojáci, okradení o velikolepÝ ervnový sen ruské ofensivy, ustoupili za neuviteln tžkých okolností ze sféry bitevní áry, aby si oddychli a doplnili svoje ady. v tento okamžik pichází prof. Masaryk. Vítají jej všichni s nadšením, prapory vlají a hudba hraje, proslovy, písahy a vojenské parády. Ale to není vše. Bylo nco mnohem více. Bylo nco, co naplovalo mozky našich lidí, zachvácených pod tlakem vnjších událostí poplašným zmatkem, opt klidem, vírou a další silou. Srdce eskoslovenských voják

A

pišla v normální tempo, duše jejich se zalila svtlem nadje a nezmoitelné dvry v genia národního, jenž bdí.

Masaryk k nim mluvil klidn, bez obvyklých

enických cviení, bez okras, ale v jeho ei tam na onom historickém palouku pod prastarými duby u

msteka P. eených

z jeho slov,

plál

ohe

revoluního ducha,

tém s matematickým klidem

stenografickou struností, provanula tžká, zásadní nenávist k Rakouskua Uhersku a k jeho niemným hospodám, k Habsburkm, o nichž Masaryk nemže mluvit bez spravedlivého hnvu, a zdá se, že práv pi vzpomínce

a se

nesmiitelná

n

jakoby ztrácel svj povstný klid všech voják, této mocné masy nkolika tisíc bojovník, prošedších nedávno ješt zkouškou ruského ústupu, osmahlých a energických, visely na našem vdci, pohlcovaly jeho slova, jež v nich tvoila nový svt optimismu, téhož optimismu, jímž je prorocky zakonena Smetanova »Libuše«: »eský národ neskoná ,« V duších všech tchto lidí zrodilo se jasné a víryplné pesvdení: že politické vedení naší akce za

na

.

Oi

.

106

,

.

.

ech a Slovenska je v dobrých rukách. štstím pro nás, že je to práv Masaryk, který

hranicemi

Že

je

nás vede.

Já jsem kdysi nebyl mezi

ctiteli

Masarykovými.

Nelíbilo se mi zejména jeho pojetí moralistní tendence.

umní

i

jeho

Dnes je mi Masaryk zárukou moudrého ízení našeho revoluního hnutí, A práv on, jenž svým jasným a usmiujícím klidem, který vlévá zvlášt v duši takového radikálního a ohnivého tvora, jakým je eskoslovenský voják, tolik uspokojení a rozvahy, práv ten Masaryk, veliký myslitel a uitel realismu, je tak nevyhnutelný, nepostradatelný a nenahraditelný ve hlav našeho podivuhodného a

bezpíkladného hnutí. Jeho slova, jich hustý a významný obsah, zpsob jeho striktní mluvy, mající výraz neuvitelné zákonnosti i svaté exaktnosti desatera, jeho myšlenky vyzrálé a konkrétní jako plod pedchozího

písná a odsuzující gestruná a ekonomická, jeho pronika\'ý pohled

filosofického zápasu, jeho sta,

myslitelské uritosti a vážncsti, všechen do-jem prosté a delikátní osobnosti a staroeské písností i pímosti to vše vystoupilo nejuritji práv

—

v tch dnech rozhovor v brigád, kdy Masaryk hovoil v besedách s mužstvem i dstojníky jednotlivých pluk, kdy radil a pomáhal vzrušeným dutyto rysy jeho podivuhodné ším našich voják! osobnosti psobily na tžce zkoušené duše našich lidí léivou mocí. Poslouchal jsem veerem rozhovory našich dobrovolc, i slyšel jsem:

A

— Nebýt — Jaké — Dobe,

jeho,

kde bychom dnes byli?

štstí, že

že

on

je

konen

práv te

zde, v Rusku!

pijel. Všichni jsme ho

potebovali.

107

—

Naše nadje, záruka spravedlnosti i moudrého vedení naší vci. Atd. tak my, kteí jsme v nho vili a s plnou dvrou hledli k jeho práci, nauili jsme se ješt více; zamilovali jsme si jej. v naši dvru k a k jeho moudrostí pistupuje dnes

A

nemu

A

nmu

veliká láska k jeho lidsk osobnosti, k jeho národnímu heroismu, k jeho velikému jménu, jež jej postavilo v adu našich nejvtších lidí; my vidíme dnes tu spolenost duch urujících linii našeho národního osudu i jeho duchovního svtla, zaínající Janem Husem, Janem Žižkou z Trocnova i Prokopem Velikým, jdoucí pes Chelického, Blahoslava i Komenského, Palackého, Jungmanína a Havlíka k Masarykovi: rys eskobratrský a rys revoluního heroismu, tvá Husova a Žižkova, Chelického a Havlíka. Nebo týž Masaryk, jenž prohlásil, že usilujeme k nové organisaci Evropy a lidstva na základ obecného míru, on, pacifista, doi

poruuje eským vojákm bít nepítele nemilosrdn a nebát se smrti, doporuuje písnou disciplinu i odborné studium vojenského díla. Nebo on ví, že paragrafem prvním našeho odboje proti Rakouskc-Uhersku je naše branná moc, ježto spolehnutí se

hoch

na ostré bodáky

i

Prof.

válené nadšení (echoslovák .

je nejjistjší.

naš'ich 110.)

Masaryk v eskoslovmské brigád.

V minulých dnech prožívala naše eskoslovenŽhoucí její ská armáda svoje nejkrásnjší dny. touha, popatiti v tvá a uslyšeti živé slovo z úst našeho vdce profesora Masaryka, konen byla Hluboký myslitel a pronikavý politik splnna. pišel tu jako polní vdce, aby vykonal pehlídku 108

šik

íarých

naší eskoslovenské armády, pokryvší dnech svoje prapory nesmrtelnou

v posledních slávou.

Bvly

to úchvatné okamžiky nefen s\Tni leskem, vojenským, ale i vnitní hodnotou mravního posílení a nadení k hrdinnému hcji za právo našeho budoucího státu. K slzám doiím.aly všecky ty projevy úcty a lásky tch »velkých dtí«, eskoslovenských voják, osmáhlých a otužených oobytem v poli a krutým zápolením s nepítelem, k staikému .vdci eského národa. Jeho pcbvt v eské brírfád ninesl v neochvjné ady našich voják další nadšení a nezdolné odhodlání, dobojovati náš historický nynjší boj do koneného vítzství.

ist

G. Masaryk, vyjel v "oátek 17, (4.) prof. Maxy, dra Fousky, št. kap. ehcvského a ^en. sekr. Klecandy do konené stanice P.íolonnoie], kam pijel ve 12 hodin v poledne. Zde oekával jej velitel eskoslovenské brií!ády oluk, Marnonfov. Na nádraží vystrojena byla estná setnina 3. pluku s praporem a hudbou pod velením podpcruíka Šipka. Jakmile vlak blížíí se ke stanici, zaznlv krajem velebné zvuky naší národní hymny a vojenské povely, naež prof, Masarvka uvítal nkolika s1ovv pluk, Mamontov a velitel 3. nluku pcdoluk, Gibiš, Hluboce dojat uvítáním podkoval prof, Masarvk za srdená slova, vyslovil radost, že konen dlí mezi eským vojskem, což' bvlo icVio jedinc Prof.

T,

srpna v

touhou.

naež

nrvodu

Pak obešel vystrojené ady našich voják, setnina prošla kolem nho obadným po-

chodem. V tu dobu nebe bylo zataženo a z olovných mrak lil se prudký Hjavec. což však nikterak nevadilo povznesené nálad a( okázalému vnjšímu 109

slavnostnímu dojmu. estná setnina psobila svou bezvadnou výstrojí a disciplinovaností pekrásným vojenským dojmem. Po tomto uvítání odebral se prof, Masaryk se svými prvodci do sídla I. pluku, jehož byl prvým hostem. Vždy první tento pluk eskoslovenské brigády jest základním kamenem celé' naší budoucí eské armády. Zde oekával našeho vdce j'iž "estný špalír voják, hudba a mužský sbor a po uvítání velitelem konal se obd. Odpoledne celé až do pozdních hodin noních vnováno bylo poradám o záležitostech eskoslovenského vojska. Pi oibd vítali prof. Masaryka poruík Husák, prapcreník Hejduk a velitel pluku kapitán Štpánov. V sobotu zavládla pekrásná pohoda, jež jenom zvýšila nádherný dojem vojenské pehlídky celé brigády, která konala se na velnii píhodném' míst za vesnicí, obklopeném kol do kola staletými, vysokými duby. Vojsko dle jednc-tlivých pluk, s d-

lostelectvem í oddlením strojních DUŠek. stálo ve vzorném poádku jako ocelová ze, oekávajíc svého hosta, pedstavitele eského státu. Ped slavnostní slávobránou u cviišt uvítal prof, Masaryka opt plukovník Mamontov, naež za píslušných vojenských povel a úchvatných zvuk naší národní hymny »Kde domov mi« obešel vzácný host celou frontu, zdrav se s vojáky srdeným »Nazdar!«

Po pehlídce byl dán povel ke shromáždní vojska do kruhu kolem tribuny, s ;níž prof, Masaryk promluvil k vojsku velkou, neobyejn hlubokou o významii eskoslovenského revoluního boje a o významu vojska pro osvobození národa. Vo^ jáci dojati byli až k slzám nelíenými a hlubokými slovy a jejich odhodlání, dá-1'i se vbec ješt posíliti, bylo jen rozchnno. Vždy snad v žádném

e

110

vojsku na celém svét nevládne taková pevná vle a odhodlání, zvítzit nebo padnout, jako v eské této armád. Hromový jásot byl odpovdí na

e

našeho vdce.

Masaryk postavil se pak pod jeden z pravkovitých dub, aby byl svdkem nádherného divadla vojenského obadového pochodu. Skvlý vojenský vzhled našich voják, svižný píklad vojenské discikrok, vyrovnané ady Prof.

starých,

.

.

.

Odušev-dunly kroky voják, znla hudba veselých fpochod, hmla kola tžkých dl a inel tesk zbraní do jásavého, sluncem ozáeného vzduchu. Po vykonané pehlídce prcf, Masaryk za nadšeného jásotu všeho mužstva odejel, aby pokraoval v porad s dstojníky a vojáky I. pluku. Nedli ztrávil náš vdce u 3, pluku na sousedním úastku, kde po slavnostním opt konal poradu s dstojnictvem a mužstvem. Týž poad zachován v pondlí u 2, pluku. Dopoledne konala se pliny dobrovolné demokratické armády,

nn

obd

i

pednáška

prof.

Maxy

o politické situací

doma

i

e-

v cizin pro celou brigádu v šírém poli. Slova níkova byla \'yslechnuta s pozorností vníma\'ým posluchastvem. Veer konala se u I, pluku porada všech dstojník brigády, v níž prof. Masaryk pronesl své názory o organísaci, duchu i život eskoslovenského vojska a o vzájemném pomru ástí i mužstva k dstojnictMi. Pednáška, v níž eník proje\il úplné pochopení vojenského ducha, psobila

neobyejným dojmem,

psal do pamtní knihy brigády hož text pineseme pozdji.

V

úterý ráno 21,

(8.)

Masaryk navelé vnování, je^-

Prof.

srpna rozlouil se prof.

vojskem a odejel ve tvsoežním koáe, provázen estnou družinou dstojnictva na koních v potu 150. V ele jel praporík s husit-

Masaryk

s

111

ským praporem. Slavnostní tento prvod' psobil mohutným dojmem. Na námstí v P(olonnoie) stála hudba a estná setnina I. pluku, kde plukov, Mamcntcv se rozlouil velými slovy se vzácným hostem, naež prof. Masaryk za jásotu vojín ode-

pt

automobilem ke štábu jihozápadní fronty, kde

jel

kcnal porady

s

rozhodujícími initeli o další orga-

eskoslovenské armády. Dlužno uznati, že všude setkal se s úplným pochopením a nadšením. Nebylo šeteno slov neobmezené chvály ruskými initeli. Or^anisaní práce postupují neobyejn rychle, takže v nejbližší dob bude velká válená naše jednotka opatena všemi moderními vymoženisaci

nostmi techniky a hotova,

Masaryk odejel nyní do Moskvy na pleschzi Odboky eskoslovenské Národní Rady, odkud znovu pojede do hlavního stanu, kde nutno ješt projednati definitivn nkteré otázky. Mžeme ješt sdliti, že dle soukromého rozhovoru s prof. Masarykem on cítí se šasten prožitými dny mezí jarým eskoslovenským vojskem. Prof.

nární

Staiký vdce cítí

se

není nijak znaven

námahami

cesty,

svží a zdráv.

V

nejbližší dob jmenován celé eskoslovenské armády.

bude hlavní (echoslovan

Zápis do

Pamtní

knihy

M.

I.

.

velitel

33.)

s. steleckého pluku

J. Husí.

nco hrozného, nelidského, zejména Ale není válka zlem nejvtším žít neestn, být otrokem^ zotroovat a mnohé jiné je Válka

je

—

tato válka.

112

Válka íe zlo, ale obrara ]e mravn pípustná tebaže ie nesnadné, vymeziti pesn, kde zaíná obrana a kde násih'. Máme v naší minulostí veliký píklad národní obrany války husitské (Palacký!). V nich Žižka stal se vzorem vojína a horší.

a ntitná;

—

zárove dal výraz jedné stránce na^í národní du^e; bo Žižkoví a proti nmu u Bratí máme vzor lidskostí a

zárove výraz druhé stránky

naší národní

Jak slouit v sob Žižku a Chelického? Jak slouit ty dva prvky organicky? O tom. zase pemýšlím, kdvž se te dívám na naše prvé esko-

bytosti.

ech svou zempisnou polohou svým sousedem ie nucen být udatným, je nucen býl udatným uvdomle promyšlená udatnost, tc Žižka a Chelický v každém z nás. Válka echovi a Slovákovi nerí úelem, jen prostedkem, zabezpeujícím: naši národní samostatnost. Chceme, n^usíme bvti samostatnými. Proto bojujeme na stran Spojenc nebo oni proti nmeckému panslovenské vojsko. a

—

f^ermanismu prohlásili za cíl války samostatnost všech národ, menších a malých. Bojujeme za samostatnost eského a slovenského národa, bojui

jeme za svobodu Evropy a lidstva. lovenstvo není nic nadnárodního, nvb^ž je demokratickou orífanisací

národ

—

národ uvdomlých,

kultur-

jsme proto šastní, že mžeme obtovat pro lidstvo a náš národ všecko, naše životy a více životy našich drahých doma Štstí v té velké odpcvdnosti. T. G. Masaryk. Dne 20, (7.) VIII. 1917.

ních,

—

i

.

Prof.

.

4. z

10.

.

Masaryk proti federalisaci Rakousko -Uherska.

Rumunské noviny v

.

srpna

»Rcmania

kijevské (st,

st.?)

113

t,

r.

Mare«

uveejnily rcz8

«

mluvu svého redaktora s profesorem Masarykem. V úvodních slovech oceují Masaryka jako svtového uence a jako vynikajícího politika a obhájce práv malých národ vbec a eského zvlášt, a nastiují krátce innost prcf. Masaryka pro samostatnost eskoslovenského národa po dobu války. Pak uvádjí otázky redaktora a jasné a zajímavé odpovdi prof, Masaryka. Myslíte, p. profesore, že jest mcžno, aby se Rakousko-Uhersko zachránilo zdemokratisováním? »Nemohu vit, že se Rakousko-Uhersko skute-

n

To je nemožné a zcela vyloupod panstvím Habsburk, je to nemožné, ponvadž prosím vás. co je Rakousko? Když to analysujeme, najdeme, že Rakousko není niím. Rakousko není ani národ, ani národnost. Rakousko je dynastie, hierarchie, vojenské hlavní komando a aristokracie. Je vyloueno, aby se tyto elementy nkdy zdemokratiscvaly. Polský básník Adam Mickiewicz existenci Rakouska velmi dobe charakterisoval, Rakousko ]e vyssáváno 200 aristokratickými rodinami, které iní obchodní soolenost, podobnou anglické spolenosti pro exploataci Indie- Taková spolenost nebude pro z^demokratizdemokratisuje.

eno. Pokud

je

—

sování Rakouska, Co myslíte o možností federalísace Rakousko-

Uherska?

Ak

ostatn, co má být fe»I tatc iest riemožná. deraliscváno? Státy nebe národy Rakouska? Má-li být federalísace stát, byly by ti: uherský stát, nmecké provincie a eský stát. To by byly však 10 jen ti státy a ve skutenosti je v monarchii 9 íriárcdností. Vtšnna z nich by byla nespokojena. Jestli by byla federalísace národností, bylo by práv tolik rzných národnostních teritorií. VaV by byla habsburská dynastie zbytená a konen

—

114

«

Nmci •vým.

Maai

a

zDsobem

ie

by

dlolhodu o

tem

federalísace íak na

odmítli. Tako-

základ

b''sto-

formací, tak na podklad etno^rafickém, federalísace na tomto T^osledním podnemožná. ríckycli

A

klad by mla v záptí úplné Deformování admiby

nistrativní orc^anisace a to

í^oncky odmítli,

Maai

velmi kate-

<<

Víte v možnost žezlem Habsburským?

znovuzízení

Polsky

pod

»I to iest nemožrié. Poláci chtií nejen ruské Polsko, nrvbrž i Hali a nmecké Polsko, nebo jen tak lze mluviti o znovuzrzeni Poishj. A k tomu

Nmecko

nikdy dobrovoln ncsvolí. Bismark ekl, íe mnohem dttležitjší východní oiázka než západní. Pravý pro(?ram je znám: Dran^ nach Osten. To Nmci íkaii" zcela oteven.

Nm.ecko

že Dro

A

jestli

by

byla by to

Nmci

znovuzídili království Dolské,

nm^ecká

jen'

provincie,

—

Rakouské

rovn/ž nemožné. Skládalo by se jen z Halie a ruského Polska a pak by rakouské JPolsko bvlo pímvm útokem na vvchodní církev, nebo bvlo by nástrojem katolické propagandy. Tedy Polsko pod Rakouskem by pedn nebylo

Polsko

celé

a

ie

nak bv

z

nho

— Co myslíte

o

vznikle

nebezpeí

iezuitismu,«

plánu Jihoslovanského státu pod

Habsburky? »Ten je též nemožný. 10 milion Jihoslovan nemže dlat rakouskou politiku. To by byla politika krále

Milana srbského. Jihoslované chtjí míti

svj vlastní národní stát a ten je vylouen za spolupsobení Habsburk, Jak by ml píští eskoslovenský stát pístup

—

k

moi?

»Budoucí eskoslovenský stát nebude míti vlastmoského pobeží. Ale to nebude rekážkou. aby vyvinul intensivní prmyslovou a obchodní ínního

115

«

Píkladem nejprmyslovjší

nost.

ního iih'1í.

Švýcary. Jsou po A^íglii v Evrop a .nemají vlastmají na štstí veliká ložiska

jscu stát

moe. echy Tak mohou

železnými drahami píliš

udržovati s

Pokud

zdražil.

«

spojení

cizinou, aniž

se

rozsáhlými

by transport

se spojení s moem, Nejbližší pístav byl

týe

budeme míti více soused. by Hamburk, ale my nemžeme poítati s dobrou vlí Nmecka. Musíme se oroto obrátiti na druhé sousedv: Polsko, Rusko a Uhry.«

— Nebudete »To

závisí

sousediti též

s

Rumunskem?

od rozšíení budoucího Rumunska,

Jestli mírová konference jeho hranice rozšíí až k nám. mohli bychom míi spojení s erným moem í nes Rumunsko. Jaké mže býti v budoucnu spojení mezi Velkým Rumunskem a státem eskoslovenským? »I kdvž nabudeme oímými sousedy. Dece mže býti mezi námi obchodní spojení. Mže vésf:i Deš Rusko, Samozejm museW by dosavadní železniní linie býti zmnny. Jsme národ s vyvinutým Drmyslem. více než polovina lidu bydlí ve bumstech. Vy kteí jste státem aí^rámím dete exDcrtovati obilí a je pirozené, že bude mezí námi vvmna produkt. Pevoz bv se dál Ruskem a byl bv ureéulován píslušnými smlouvami. Jak posuzujete' nynjšf situaci v Rusku? »Je tžká, ale nikoli k zoufání. Doufám v zlepšení. Je žádoucí, aby Rusko udrželo na front alespo nyniší Dosíce, Separátní mír je vylou-

—

—

—

—

en. Pedn Rusko by od centrálních mocností nieho neobdrželo, ani finan'ní pomoci, Rakousko je finann zruinováno, Nmecko je na tom trochu lépe, ale je též werpané. Ze stránky morální by separátní mír byla zjevná zrada. Rusko by bylo

i

|

pro budcucncst úpln^ komprom'itr^-Ano. Proto ne-

116

t

)

«

Konen

myslím, že by Rusko spáchalo zradu. separátní mír byl by i po stránce praktické chybou. ína i Japonsko by asi napadly Rusko ze zadu. Propaj^átoh separátního míru neb pasivity na

front jsou snad

dobe

— aspo

nkteí

z ,nich

—

lidé

dokonce idealisté, ale jejich politika by Rusko zatáhla do nové války a pak by se neosvobodili cd toho, ped ím chtjí svoji Ješt jednou: já nezemi chrániti od války. vóim, ŽQ by Rusko bylo schopno zrady! (echoslovan . 36.) smýšlející,

—

—

Telegram

prof.

Masaryka polskému

sjezdu.

Na pozdravný telegram, poslaný polským sjezdem pedsedovi eskoslovenské Národní Rady, odpovdl prof, Masaryk tímto telegramem: »Zahraniní

upímn dkuje

eskoslovenská

Národní

Rada

Rad

za pozdrav. Solidarizujeme se úpln s programem boje s nebezpeútoného militarismu, který ohrožuje naše

Polské

ím

národy i celcu Evropu, Bez svobodné Polsky nebude svobodného eskoslovenského státu. Pracujme svorn a bojujme za svobodu národ!« (echoslovan . 111.)

Veejná schze, konaná na Nikitské

28. (15.)

ulici

v

srpna v divadle

Moskv.*

O 11, hodin dopoledne byla zahájena veejná schze eskoslovenská zpvem písní »Kde domov mj« a »Kto za pravdu«, pednesených zpváckým spolkem »Lumíra« pod ízením *)

e

a

odpovdi na dotazy 117

viz

Ruppeldta.

p.

sv.

I.

str.

29 a 51.)

«

«

Na to pivítal prcf, Masaryka eský hoch, kterému Masaryk vele podkoval slovy; »Až vyrosteš, nezapome, že vy mladší máte být silnjší a lepší, než jsme byli my, staí, Slovenská holika podala prcf. Masarykovi kytici kvtin a pednesla mu veršovaný pczdrav. Na to zahájil schzi p. Orszagh, uvítav pedevším prof. Masaryka jako drahého vdce našeho hnutí, na kterého jsme tak dlouho ekali a pod jehož vedení tak ochotn se stavíme, a provolal na konec za boulivého souhlasu pítomných: »A žije prof.

Masaryk!

zvolen p. Houska, pedza místopedseda vojenského odboru sedu inž. Chvalíek z Vladykina (zajatec) a zapisovatelem p, Kudela. Slova se ujal profesor Masaryk. Ve své podrobn rozebral význam nynjší svtové války, poukázal na její mimoádný ráz, zachvacující skoro všechno lcvenstvo.i Nmci chtli namluvit, že jde jen o boj Slovanstva s Nmectvem, ale ve skutenosti jde o vc mnohem vtšího významu, jde o boj mezi snahami zbudovat nmeckou svtovou nadvládu nebo svtovou organisaci národ na základ rovnoprávnosti a svobody. Do tohoto svtového zápasu vnesla ruská revosebeureni národ. luce velmi dležitou zásadu V tom je nejhlubší, svtový význam ruské revoluce: jestliže francouzská revoluce vyslovila s takovou silou zásadu svobody osobnosti, ruská revoluce uinila krok dále, vyhlásivši zásadu svobody

Do pedsednictva schze

OSNR,

ei

—

národ. Proto spojenci s takovou houževnatostí povstali do boje proti pangermanismu, který neznamená nic jiného, než snahu nespokojit se vlastním národem, ale rozšíiti jeho panství na sousední slovanské 118

národy a využíti v Asii a Africe.

jich

pro

nmecké

cíle,

pro panství

Proti této snaze v našem lidu ozval se pirozený protest, když naši poslanci byli umleni, ponvadž parlament nebyl svoláván. eskoslovenský lid pudov vycítil, že za této války jde o to, zda iNmecko bude ve svém Dran^u zastaveno, a to

když budou osvobozeni eši když bude osvobozeno a sjednccejio Polsko, když budou osvobozeni Jihoslované negativn eeno, když bude rozbito Rakousko, Máme my mravní právo na svj odboj? My jsme uzaveli r. 1526 dobrovolnou smlouvu s Habsburky, s Rakouskými zemmi a slovenskou ástí Uher ostatek Uher byl pod tureckým pannamíenou proti Turkm, Ale Habsburstvím kové záhy zaali na náš úkor uplatovat centralismus, proti kterému jsme pozvedli odboj r, 1620 na Bílé Hoe, s kterým jsme se nesmíili ani je

ai

možno

jen tehdy,

Slováci,

—

— —

1775 moravští Valaši popanství), a pres to, že 1804 bylo zízeno rakouské císaství, my jsme r. 1848 opt pozvedli svj protest a nikdy jsme r. neuznávali vnucený nám politický stav. Nesmli jsme ho uznati ani tak vrclcnmému a nelidskému panovníku, jako byl František Josef a r. 1914 na poátku války naši vojáci, kteí v rakouských mundúrech odepeli poslušnost pi vykonávání nmeckého plánu, podnítili naši revoluci. jsme My echové Slováci ne v takové míe národ politicky samostatný, my jsme nebyli

v

18.

století

vstali proti

(ješt

r.

Habsburskému

vi

—

Rakouskem

—

pcdmarni,

my neuznáváme

svoji

smlouvu s Habsburky, my chceme být samostatní a této snahy za žádnou autonomii nebo federaci nezadáme. Naše otázka prohlášením spojenc na notu Wilsonovu stala se otázkou mezinárodní. 119

Prof.

Masaryk podrobn odmítl adu námitek

proti samostatnosti eskoslcvensKé,

jako že Rakousko není nám nebezpené, nebo že jsme píliš malí, bez moe, a pešel k otázce eskoslovenské. S radostí konstatoval, že program eskoslovenské jednoty, který od poátku své veejné psobnosti hlásal, dnes tak hluboko zapustil koeny, že nikdo ho nevyrve ze srdce národa. Mezi echy a Slováky není dnes jazykové otázky Slováci zaídí si své školy a správu tak, jak sami budou chtíti. V budoucím eskoslovenském státe Slovensko bude srdcem, echy hlavou národa. Co se týká našeho poméru k Rusku, k tomu Rusku, které nám umožnilo zbudovat si vlastní národní vojsko, tedy neteba skrývati toho, že jsme byli vždy ruscfily, snad ne vždy dosti kritickými, ale naše láska k Rusku nás opravovala k tomu, abychom krititéji posuzovali svého bratra )a hledali, co je u nho cenného i to, co zasluhuje práv proto, že dnes Rusko ocitlo se odsouzení. v trudném postavení, je naší povinností znovu prohlásiti, že zstaneme za všech okolností Rusku vrni.

—a

a

A

Náš

pomr

k Jihoslovanm a Polákm dán

pvodem, le

jest

naším spoleným zájmem. Nmci jsou našimi vážnými nepáteli stejn, jako nepáteli Polák, já vím s Mickiewiczeín, že konec konc Polsko se dohodne s ruským národem. zakonil prcf. Masaryk velou výzvou Svou ke všem, aby se zetelem na veliké svtové události zanechali malicherných spor a šli za spoleným velkým cílem svobodou svého národa. prof. Masaryka jménem Slovák poPo dkoval Markovi prof. Masarykovi za pimené ešení eskoslovenského pomru. nejen naším slovanským

i

A

e

—

eí

120

v

Bouliv byl pivítán plukovník Mamoniov, který eské ei jménem eskoslovenského vojska

dvru

vyslovil

vdímu

našemu

slovenské Národní

Rad

orgánu esko-

a jeho hlav, prof.

Ma-

Ubezpeoval jménem eskoslovenského vojska, že naši vojáci vždy budou vzorem vojska chrabrého, ukáznného, uvdomlého. sarykovi.

Na to bylo položeno prof. Masarykovi nkolik dotaz o tom, co soudí o pomru internacionalismu k národní otázce a o štokhclmské konferensci. Uzavíraje schzi, pedsedající p. Houska, vyslovil radost nad pevnou vírou, v úspch naší národní vci, která proniká všemi prof. Ma-

emi

saryka, a pál prof. Masarykovi zdraví a úspchu v jeho práci, aby spolu s námi vrátil se do svobodné Zlaté Prahy,

Za zpvu »Kde domov schze skonena.

eské Rady

(14.

18.)

nia

a »Hej Slované«

(echoslovák

.

108.)

veejnosti.

schze Odboky eskoslovenské Ná-

Plenární rodní

—

mj«

—

pro Rusko, konaná ve dnech 27. 31. srpna 1917 v Moskv, s potšením vzala

vdomí mohutný

rozvoj

eskoslovenského osvo-

bozovacího hnutí na Rusi.

Nejvýznanjší slavné

událostí uplynulého období jsou jak

iny eskoslovenské stelecké brigády

v bitv pod Zbcrcvem,

tak

za

ústupu

ruských

Svou uvdomlou, ukáznnou stateností eskoslovenské vojsko nejlépe dokázalo, že náš národ má plné právo na samostatnost. Hluboký a nehynoucí dík nás i budoucích pokolení eskoslovenského národa náleží všem úastníkm tchto

vojsk.

121

vdn

boj; budeme vždy vzpomínati hrdin, kteí tam položili svj život. Vybudování samostatného, co nejvtšího a co nejlépe vyzbrojeného eskoslovenkého vojska je nyní naším pedním úkolem. uznáváme, že rozhodující kruhy bratrského Ruska nejen pln chápou tento náš úkol, ale také všemožn nás v našem úsilí podporují. Svcbodné Rusko umožnilo nám rozvinouti v plné síle naši národní osvobozo-

Vdn

vací orj^anisaci.

Viru v Rusko a lásku k velikému ruskému národu, která sílila náš národ po celou dobu jeho boýe s mocným nepítelem., jsme si zachovali fx

osvdíme

ji

práv

v této

dob

pro

Rusko tak

tžké. Proto

Odboka eskoslovenské Národní Rady žádá celou eskoslovenskou veejnost, aby pln chápajíc rozhodný význam eskoslovenského vojska pro naše osvobozovací hnutí, vnovala své síly naší akci vojenské. Vyzýváme a Slováky, aby co nejdíve dobrovoln se pihlás'ili do našich ad. Všem, kdo podporovala maše ranné, nemocn a dovolence, vzdáváme srdený dík a vyzýváme je, aby v této innosti co nejhorlivji pokraovali, majíce na vdomí tžké postavení eslíoslovenského vojáka, jenž bojuje, trpí a umírá daleko od vlasti a svých drahých. Politický program eskoslovenského národa v této válce i nadále býti jen válka do vítzného konce. Pokládáme všechny pokusy o pedasný anebo o separátní mír za nepochopení válené situace a skuteného významu této války. Má-li být uskutenn program ruské revoluce, »sebeurení národ«, a program spojenc, provšechiiny

všechny

echy

mže

hlašující

svobodu všech národ, velkých 122

i

malých,

a rekonstrukci Evropy na demokratických základech, musí býti zkrušen pruskonémecký militarism stedoevropských mccncstí. To stane se pcuze tehdy, jestliže Poláci a Jhoslované budou sjednoceni a osvobozeni od cizího panství, jestliže

Rumuni a Italové dosáhnou svých opravdových národních požadavk. Tento program ruské revoluce a spojenc pedpokládá tudíž v první rozlenní zpátenickéhoi stedovkého Rakouskc-Uhersk/a na jeho pirozené národní ásti. V souhlase s požadavkem

ad

sebeurení národ Evropa stane se organisací svobodných národ a pangermánský plán, požadující pro Nmce prvenství a pianství nad všemi ostatními národy Evropy a tím nad celým svtem, bude v zájmu kultury, v zájmu samého nmeckého národa navždy zmaen. Jen takto je možný opravdový a trvalý mír. Djiny a zejména tato válka dokázaly, že Rakousko-Uhersko nedovede se reformovat a nedovede být spravedlivé ke svým národm, jak si toho kdysi právali

vdcové eskioslcvenského

národa,

Rakousko -Uhersko existuje ve skutenosti jen pc'dle jmér.a, Habsburkové stali se loutkou v rukou Hohenzollern a zaprodali své národy \'ýbojnému jasnými projevy ponašeho národa ve svj osvobozovací boj proti vliasti Rakousko-Uhersku jsme odhodláni vésti až do víOdmítáme zachování Rakouskotzného konce. Uherska v jakékoliv podob a žádám.e pro eskoslovenský národ úplnou státní svrchovanost. V Moskv, dne 31, (18.) srpna 1917. prušáctví. Proto v souhlase

kulturních prohlašujeme, že

litických

a

s

vdc

T. G, Masaryk. (Sledují

(echoslovan ,

37.]

podpisy

len Odboky

eskoslovenské Národní Rady.)

123

«

o

nynjších pomrech v Rusku.

(Beseda

Na ekl

s

profesorem T. G. Masarykem.)

otázku, jak se dívá na politický stav Ruska.

prcf.

Masaryk:

»V té otázce jsem cptimista. Doufám, že krise, kterou prožívá Rusko, se rozeší šastn. Hlavni úloha pro Rusko nyní je dle mého mínní vytvoení nové správy. Abstraktní programy budoucího zízení státu jsou vypracovány, ale jejich uskutenní zá\isí na vytvoení píslušné administrace (státní správy v úzkém slova smyslu), Carismus nenauil státní práci, nevytvoil státní správy. Mne pekvapuje to, že carismus po svém pádu nic po sob nezstavil. Pád carismu je, abych tak ekl, první polovina revoluce, druhé kladné (tvoivé, budující) dosud nebylo proto, že carism.us byl shnilý i ve svých koenech. Podle mého hlubokého pesvdení revoluce v Rusku teprve se zaíná rozvíjet ... Já nepochybuji, že ona pekoná pekážky. Nejvtším nebezpeím pro revoluci je trpnost Ruska.

O

taktice

saryk:

socialistických

stran

ekl

prof.

Ma-

—

»Socialísté já mluvím o všech socialistických stranách chápou nesprávn národnostní otázku, jako by byla totožná se šovinismem. Nacionalism ve skutenosti je sociální. Bojujíce za národní samostatnost, my zárove bojujeme za hospodáskou a sociální svobodu.

—

Vbec nutno poznamenat, že program spojenc, »sebeurení národ«, konkrétn znamená vytvoení samostatných národních stát. Podtrhuji: u národ uvdomlých s úspšným kulturním vývojem.

124

I

« «

Myslím, že radikální politika Finska je chybná, protože nebezpeí Finsku Hrozí ne s ruské strany. To dobe znají i Finové, Když ve svobodném a

demokratickém Rusku zavládne vnitní svoboda, ukážou se pro Finsko veckv \'ýhody, politické hospodáské, které mu zabezpeuje spojeni s Ruskem. i'

O ukrajinské otázce myslím, že je to otázka vnitní sam.osprá^-y. Maloruscvé podle mého pesvdení mají SDcleriého nepítele v Nmecku. Stopují ukrajinskou otázku, jak se rozvíjí v nmiecké politické literatue; tam v poslední dob zce^a iasr> a oteven hovoí o zabrárí Ukrajiny. V nedávno vyšlé knize známého nmeckého profesora národního hospodáství, Jaffé: »Naše válené cíle^< fUnsere Kríe,?5sziele1 soisovatel praví, že kdo chce zniit Rusko, musí zabrat Ukrajinu. Proto myslím, že v zájmu samvch Ukraj'inc je, aby Rusko bylo silné, Na

otázku o budoucností

ech ekl

prcf,

Ma-

saryk:

»My, echové, usilujeme o samostatnost, o vytvoení státu. Tento stát bude hrází proti nmeckvm v^^bníi^ím na vvchod, Drc+í nmeckému »Dran^ nach Osten<<. My jsme celými svými stalctvmi dfinami nejlépe p^oraveni k této úloze. V odpovdní not snojenc Wilsoncvi je eeno

pímo: eší

a Slováci

eskoslovenská

nmemv poí-

budou osvobození od

ckého jha. Ve svém. úsilí o sam.osfatncst táme nejen na Rusko, nýbrž i na Anglii otázka

není

i

Francii.

otázkou

místní,

nýbrž mezinárodní. (Utro Rossijí

1.

záí

fl9.

(echoslovák .

125

srpna]

108.)

1917.)

Informaní schze 12.

len zái

a spolupracovník

1917.

Schzi :^liáiíl místopedseda Odboky pam ermák, Pc eí taíemmíka eského Národního Sdružení, p. Vosky, podal sekretá Odboky, Klecanda. zprávu o cest Masaryka, hlavn o íeií výsledcích. Ve Stávce byly podány ti dokladné zápisky: o naší vojenské výprav do Francie a dv o organísací eskoslovenského vojska v Rusku, jedna více všeobecná !a politická, druhá praktická, týkající se rozšíení a doplnní brigády v ivísí, SDojení s druhou divisí v 1. eskoslovenský stelecký kcrous, pekážek pi náboru, kivd, které se staly naší brigád, zízení zástupce v€ Stávce (hlav-ním stanul a právního postavení naších dobrovolník. Zápisky byly pijaty tehdejším vrchním, velitelem gen, Brusilcvem velmi pízniv; .^en, Brusilov \^slovoval se o naší armád velice nechvaln a slíbil všemožnou podporu; stejn náelník štábu, dežurnyj generál a ostatní. Naše požadavky v zásad byly schváleny, V Bdbrujsku \ádli jsm.e velikou oblibu místního obwatelstva niskébc i polského k našim hochm. Sanitní pomry iscu dosud tam v jiných ástech nedosta-

SNR

i

V

našem doplovacím praporu shledali jsme pknou osvtovou prádi. lorová dnou osvtovým klubem. Návštva prof, Masaryka v Bobruisku i v ostatních našich vojenských ástech pinesla všude neobyejné posílení a vzpruhu, V Kijev docíleno vyjasnní rzných otázek v místní kolonii tené,

V

a zejména sjednocení or^anisace zajatecké. nkolika zasedáních vojenské zajatecké komise byly ešeny zásadní otázky našeho vojska: bylo docí-

leno také dohody v otázce dstojnické, Z Kijeva Masaryk odejel do Borispole k druhé divisi.

prof,

126

petvoila v hotové paláce z poUbikace jsou špatné, ale ^en. ervinka slíbil, že na zimu bude postaráno o lepší a teplejší. Pak navštívil prcf. Masaryk Dámici, kde mel pednášku k zajatcm ješt v rakouských uniformách, nmetí kterou s velkvm zájmem poslouchali zajatci, V brí(?ád našli jsme celkem náladu velmi dobrou, nehled na utrpné ztráty a tžký, nkdy pímo tragický ústup. Parády úastnila se zde již také 1. eskoslovenská dlostelecká brigáda. Ve která své baráky

hádky.

i

Stávce jihozáuadní fronty bylo prohlášeno, že dostaneme všechnu notebncu technickou wzbroj': dlcstelectvo. jízdu atd. Tam byla zase podána zápiska s praktickými požadavky. Ped nkolika dny byli jsme ve Stávce u ^en. Kornilova a pedali jsme tam naše praktické požadavky: jmenování velitele korpusu. náelníka tvlowch ástí (doplovacích oddíl), zástupc ve Stávce a u náelníka korousu. zavedení francouzského d''sciolinámího ádu. Douziti našeho vojska pouze proti, vnpfšimu nepíteli fRakousko-Uhersku a Nmecku] aid. Naše Dožadavky byly schváleny, debat Špaek doporuuje návšt\-u americkvch host u našich pluk. Klecanda sdluje o pipravované výprav žurnalist do našeho vojska. Maxa dopluje, že zákon o zrovnoprávnní našich voják s ruskými je již vypracován.

SNR

V

Na

prof.

to

z cesty

.

Masaryk podlil

se

svými dojmy

(echoslovák .

.

,

109.)

e

prof. T. G. Masaryka, na schzi Odboky SNR. konané za pítomnosti amerických zástupc dne 12. záí (30. srpna] 1917 v Petrohrad.

proslovená

Bylo by teba vidt nkolik rých je zachycen

fotografií,

na kte-

vnjším zpsobem duch našich 127

a pomr voják mezi sebou a nás dohromacfv. Já sám všeho vzpomínám s jistým zadostiuinním a mchu íci, že cesta k vciákm mne v ná-

hcch

zorech posílila a že mne oosílila hlavn v tom, co iešt mám dodlati. Posílila mne tím více, že, jak jsem to již nejednou piznal, byli to práv eští

kteí jsou píinou toho, že jsem se ocitl kde jsem nyní. Já vždy vzpomínám tch dojm, které jsem ml v Praze, vida ty naše

vojáci,

politicky tam,

vojáky, jak rukova.li, jak projevovali své protirakušáctví; a trpce jsem nesl. že my v politických stranách jsme byli nepipraveni a že mv nebyli ta-

kovými vdci, jakými jsme mli býti. Mne aspo vojáci pobídli k tomu, abvch dlal to, co dlají oni; rozhodl jsem se definitivn Dostaviti se radiprcfi Rakousku a od té doby dsledn jdu PO cest, kterou politíckv musíme postupovati. Tyto mé cesty k vojákm mly pro mne osobn velký význam a dležitost; naši hoši na mne revojáka (vojenským vcem já málo rozumím! dlali výborný doíem. Vidíte armJdu inteli.^entní; nemíním inteligenci stavovskou. Já jsem vypozoroval. že ti lidé mají velkou zku^encst, že mnoho prožili íak v Rakousku, tak i v Rusku, To vidt na tváích. to jest velikv. jak se íká. materiál jak alevojenský, tak i politický. Já bych ekl, že totiž

káln

A

SDo

ml

—

—

jest už to mnoho, ten dojem jsem že ti naši hoši po tech le+ech nejsou demoralisováni. Já jsem si sám kladl otázku, co by bylo se mnou. kdybych žil v tako\'vch pomrech jako oni. bez rodiny, sám sob ponechán, bez jakéhokoliv poádku, asto v zapadlých místech, bez

lovk

etby, zábav aM. obklooen k tcm.u namnoze ješt nepíznivci. Když jsem o tom všem uvažoval, tak jsem si ekl, že v tom se jeví veliká síla našeho národa a že tomu mžeme být povdni. Ovšem, 128

že

nám

to

ukládá povinnost, abychom

s

touto si-

poádn

hospodaili. Já neíkám, že nebyle vad. Já bych nebyl upímný. kdybych vad nevidl. Jest proti mému zvyku jich nevidti. Já sem kritiscval vždycky a já tak iním i zde. Snažím se poznati vc, iak Icu

i

íest,

Tedy nkteré vady jsem vidl a vidím, O teba se zmiovati.

jednotlivých nepatrných není

Ty

se dají odstraniti. Hlavní vada,

dovolím-li si or^anisace intimní, i. j. více zába\T, více innosti, af to iest jakákoliv innost, aby se mu nahradilo to. co bylo doma. Pedstavíte-li si, když takový 21 lety ]^eneralisovati. jest nedostatek or^anísace

—

hoch žil u otce a matky, nebo v kruhu svých známých, nevdl, co to pro nho bylo, ale dnes to cítí a hledá potebu njakého sblížení. To mže vésti k dobrému, ale také k špatnému. Na p, když se vytýkalo, že rškteí naši hoši se ženili, možná, že to bylo nkdy z praktických dvod; tebaže to není správné, já to omlouvám z psychologie, práv z té osamocenosti. Všechna naše organisace musí tedy smovati ku pátelství a musí nedostatek rodiny a domova nahraditi kamarádstvím. Z tchto nedostatk orj^anisace a vedení na rozliných místech naši zajatci stali se bhem dvou až tí let »praktickými anarchisty«. Oni ti léta nebyli vedeni než pouze k tlesným pracím. Jim nedostávalo se inteligentního vedení a zejména pímo politického vedení. Tudíž pozoroval jsem, že se vyíndividualism znamená víjel ne individualism ale ten anarchism, jak to íkám, nco silného že stojí jednotlivec vedle jednotlivce a proti sob. Jistá nervosnost se vyvinula za ta ti léta; lidé jsou nervosní. Já bych ekl, že je to jistého druhu nervové seslabení; to je vidt nejen na výrazu mnohých tváí, ale i na jednání; toho se musi dbáti,

—

—

129

9

zvlášt inteli^entni dsíofnici toho musi dSdti. Pi této nervcsncsti a ve stavu ísolovanosti mravní i duševní vyvíjí se

asto ze

rzné nepkné

vlastnosti

— škor-

jsem zpozoroval, že hlavn z dlouhé chvíle. Lidé se hádají, aby zahnali dlouhou chvíli. Snad je to drasticky eeno, ale já isem to vidl. Jinak nedovedu nazné ty hádky pochopit; hoši sou sami výborní vojáci, ale pro hloupost se pohádají a ohe je na steše pro nic a za nic. Tu jsem pozoroval ve vtší i menší míe: škorpivost z dlouhé chvííe. Jednotlivé stránky ruské revoluce a sice nkteré špatné, se penášejí i do našeho vojska. Jest proto zapotebí oréanisace a vedení. Jest zapotebí co nejvíce práce, poádání slušných zábav, pednášek atd„ aby volný as byl Zejména práce jest zapotebí ve využítkován. je tedy, co iá jsem vypozoroval a na vás, vojsku. To pánové, zde ve vojenském oddleni, jest, aby se ve vojsku více pracovalo. O chrabrost a dovednost nemusíme míti starosti. Ovšem jest nyní úkol mnohem tžší. Celá veejnost eskoslovenská, ruská i zahraniní cd Zborova ví. co jsou to eskoslovenští vojáci, a oekává od nich ješt více. My musím.e se alespo na této výši udržeti, a již to jest velký úkol. Já si pedstavuji zužitkování asu pro našeho eskoslovenského vojáka prací, myšlením a zejména více pozorováním nepítele. To nech jest postaveno zejména dstojníkm za úkol. Naše mužstvo dstojníci musí býti na vše pipraveni. Vojenská i taktika se mrií stále. Nmci dlají pokroky. Úkolem tedy jest. pozorovat nepítele a jeho vývoj vojenský; tudíž také CTstil neoátelské vojetnské spisy a udržovati se vbec na výši moderního vojáka v této válce. K tomu úelu bude v Kijev založen asopis, ve kterém tato ást vdecko- vojenská bude pstována. pivost,

závistí, ale já

i

130

Dáte našemu vojsku se ukíárld, uvpracotxiii základy demokraHckého vojska. Jestliže se hlásá, že jsme národem demckratickým, tak musí se demokraticky iednat, pracovat; mluvením se to nevykoná. To znamená pro dítstojníkv: \i'ce myslit, 'lodn myslit, totiž, iak "by upravili sví pomr k mužstvu. Musí bvti také rodškrtnuto. že naše vojsko ísou dobrovolníci, dobrovolníci inteligentní, lidé ze 609c zwklí mvslit. tudíž musí i dstojník také myslit a pizpsobovati se. Ná? oficír byl vy-

chován v duchu rakouském, a to jest nco jiného, než to, co má bvti u nás, Demckr3c'e se nepíí disciplin: demokracie vyžaduie disciplínu a té bude potebí v každé or^anisací, civilní, Z té píiny také ruská revoluce a nkteré její" vady. které bylv napodobovány, psobily u nás nedobe. pak nechci fo zamleti, že sem zpozoroval kousek dstojnické dpmo^op^e. Netýká se to jen eskoslovenských, ale i nkterých niských dstojník. Je to ten zvláštní zosob »zaiskivan'ija«, prost pro i

A

i

sebe

dlat náladu.

Já

totiž naš'e vojsko pokládám za nejradikálnjší náš politický orojev proti Rakousku a za tu naši revoluci, kterou my nemohli jsme dlat na ooátku válkv. Musíme si -oovdt. že my všichni zde máme ohromnou mravní zodpovdnost za ty životy, které budoui obtovány. Tato veliká' mravní zodoovdnost nám ukládá velmi seriosní nostuo. aby všechno to. co podnikáme, mlo za následek zvvšení vojenské vv-konnosi a pak bezpenost našich voják. To jsou dva úkoly. Abv toho byio dosaženo, musíme míti vtší jednotku, korpus jakožto celek. To znamená, nemže býti naším úkolem, abvchom jednotlivé ásti, na p, bataliony, pluk, dva nebo ti vysílali na frontu, kde by se v tom ruském celku ztratili, nýbrž vtší jednotku, korpus, který bude

131

iako samostatný a Jest na nás. aby náš voják byl

vystitpovati

sobsa/ný

celek.

rádn

vyzbrojen. Naši hcši pi nástupu 1, a 2. ervence (18, a 19. ervna) 1917 šli špatn vyzbrojení, jak to vím. První den šlí bez dostatené \Tzbroje. tedy musíme se starati o \'ýzbroj dlosteleckou, kulomety, bcmbomety, radiotelefírafii. zkrátka, my musíme se snažiti, aby náš vojenský sbor byl modern vyzbrojen. Sanitární ást jest velmi nedostatená a my musíme pihlížeti k tomu, aby byla lepší. Snad nám budou v tom ohledu amerití krajané pomáhati. Je

My

zde americký ervený kíž, se kterým vyjednáváme, aby penechal našemu vojsku to, eho potebuje. Léka a ošetovatel bude dost. ale není materiálu. To jsou urité úkoly, které vám zde jsou dány. Vy jste vojáci, cívilíst jest mezi vámi málo. Já bych však chtl také slovo povdt i vám, že totiž také ci\'ilisté mají co dlat a pedevším vy, kteí zde pracujete jako úedníci nebo spolupracovníci. To není nic menšího, než boíovat na front. To by

bylo nesprávn hodnoceno. Já uvádím na píklad: V Anglii máte všude velké plakáty, kde je dlník a- volák vedle sebe, I dlník v nejširším slova smyslu jest postaven na tírove vojáka, nebo pináší zrovna tak cenný užitek, jakc voják se zbraní. Dlník jest nutný na Nadždinské. v Kijev. v diplom acn, i teba k pucování klik v generálním štábu. To vše musí být konáno. Já tedy, když jsem mluvil tolik o vojácích, nepodceuji ostatní práci. Jen bych. si pál, aby v tam našemu bureau nevyvinul se tak zvaný rakouský byrokraism. Toho si musíme být vdomá, toho se musíme vyvarovati. jsem v Rakousku mnoho co dJako poslanec

ml

vojenskvmi úadv a tu jsem se pesvdil, vc je vojenský byrckratism. i aká hrozná lati

s

132

Nyní slovo o obtížích v daných ruských pomProsím vás, my byli u Brusilova, Slíbeno

rech.

všechno.

Pijedeme do Kijeva, Brusilov

ten tam, vše vyízeno s Kcrnilovem, Denikínem, Markovém, jscu zaveni. Znovu budu musiti jeti do stávky, máme v naší zápisce požadavek, že našeho vojska nesmí býti použito uvnit Ruska, nýbrž výhradn jen proti vnjšímu nepíteli. My se nesmíme míchat do ruských; ásten však se míchat musíme. My máme na Volyni naše echy, kteí jsou postaveni ped ukrajinskou otázku. Až na takové výjimky my musíme ve svém vystupování se již reservovan a taktn vyslovovati o ru_-

Musí

se zaíti znovu.

Když máme

My

pomr

My je nemžeme schvalovati. Ale bych pece kladl draz na to, co jsem také ekl našim vojákm: Být naprosto loyálními k Rusku.

ských pomrech. já

nemže, že my byli slovanští fanatipišli s ilusemi o Rusku, my byli rusofilcvé po vychování. Kolik však jest Udí, kteí Rusko studovali a je znali. Já myslím, že jsem jeden z téch, kteí je studovali a znali. Ale já jsem svj rusofilism neztratil nikdy, nejsem pekvapen.

Rusko za kové.

to

My

My

zstaneme k Rusku loyálními. Proto bojujeme za Rusko tak, jako za sebe. Když si dáme práci, tož úsudky o Rusku nebudou jen negativní. Rusko musí dívat ie dnes všelidský problém, tak se na inteligentní

dt

mnoho

lovk, na

nm

n

jest

možno mnoho

vi-

pro nás bude míti cenu. Pro naše eskoslovenské zájmy je teba, aby Rusko bylo silné. Jen si pedstavte, jaká je dnes situace. Co bude pro nás znam^enat slabé Rusko, když dostaneme samostatnost a nebudeme míti dostatek opory. to. co platí pro nás. platí pro Poláky i Jihcslovany, Jestli Rusko nepeká krisi dobe, tak to bude pro celé Slovanstvo ohromné a

studcvat, co

i

A

133

My

minus. si musíme páti a každý z nás musí pracovati k tomu, aby Rusko bylo silné, pak bude

Nmecko seslabení

a Rakousko slabší. Ve Francii a Anglii Ruska pivádí lidi na myšlenku, aby Ra-

kousko existovalo jako silnjší stát, jako protiváha proti Prusku. To je pro nás nebezpené. To jest základní myšlenka v Anglii i ve Francii: jakmile nebude Rusko silné, pak bude Prusko pánem; a aby nebylo, tu myslí nkteí, když se udrží Rakousko, že bude eliti pruskému Nmecku. Ovšem pedstavují si Rakousko reformované, na p. ve smyslu federativního státu. My musíme vynikat poádkem, jak organisam'm. tak i vojenským. My práv v desor^anisovaném Rusku hrajeme velikou úlohu, a jestli bychom zkoušku projeli nepoádky v naší armád, pak projedeme všecko. Naopak, když zde budeme pevni, silni v naší organisaci, v našem vojsku, provedeme dkaz, že dovedeme býti samostatní. Každý z nás

má

povinnost to dokázati. Více mluviti o situaci) O tom si mžeme pobesedovati jindy, až se k tomu úelu sejdem. Nyní bych se chtl naposledy dotknouti francouzské expedice. jednáme o ní od té doby, co jsem pišel. Francouzská vláda již loni chtla politické není teba.

My

eskoslovenské vojsko. Podal jsem

jí

letos

na jae

zase plán, ale vc se protáhla, až teprve ped nkolika dny pišli francouzští dstojníci a pinesli rozhodnutí francouzské vlády, že náš návrh byl pijat a že má býti eskoslovenské vojsko formováno. Musíme tudíž vojsko pro Francii nabírati; jak a kolik, to se bude ídit také pomry transportními.

Dále se nám asi podaí také v Itálii sformovat Doufám, že nám dají zajatce. Tam, pokud vím, je jich 22 tisíce. Kde by italský korpus byl

vojsko.

134

ješt nevím. Rozhodnutí se musí ponechat vtší budeme mít vojsko a na Nárcdm' Rad. použit,

ím

vykonáme pro

své politické

Zkrátka, dáme si všichni záležeti protirakouské politické akce.

na zvýšení

více bojištích, tím více cíle.

(Zapsali:

podporuík Hušek

II.

a dobrovolec

(echoslovák

Dosoudil.)

.

110.)

echové, Slováci!

Vyzývám Vás, brati zajatci, abyste vstoupili do našeho eskoslovenského vojska. Vstupte všichni. Náš boj zbranmi proti Rakcusko-Uhersku je pirozeným dovršením našeho politického boje za samostatíiost. Náš národ má historické a pirozené právo na samostatnost;

spojili

jsme

kouskem a Uhrami v personální

se

r,

1526

s

Ra-

unii; dynastie šla-

pala naše práva, germanisovala a centralisovala; v nouzi obas dlala ústupky, ale vždy znovu usilovala o naše potlaení, až konen r. 1867 s Maary uzavela proti nám dualistický komplot. Sice 1871 císa František Josef slavnostn uznal r. práva eského národa, ale slibu nedostál, jako nedostál slibu, danému Slovákm r. 1861, Volili jsme Habsburky z vlastní vle, máme tudíž právo rozvázat smluvný pcmr, když jsme se pesvdili, dynastie a že ob smluvn strany nás zradily.

—

Maai

—

Tuto hroznou válku zavinilo Rakousko-Uhersko svou perfidní protislovanskou politikou, Fravý význam této politiky a svtového požáru pochopili Vaši kamarádí, vojáci voliové, když od samého poátku války vypovídali Rakousko-Uhersku službu a 135

stavli se právem na stranu Ruska la Srbska. Víde barbarským prcnásledcváním; zaaly popravy voják a civilist, ženy a dti mueny v žaláích, politití vdcové odsuzováni k smrti, i nej60.000 chudší trestáni konfiskacemi majetk život vyžádal si habsburský terorism a z tch veliká ást pipadá na eskoslovenské zem. mstila se

—

Rakousko-Uhersko dokázalo na bojištích svou neschopnost hájit své národy. Neschopní arcivévodové byli poraženi Ruskem i tím pohrdaným malým Srbskem; jen Nmecko zachránilo RakouskoUhersko, ale tím dostalo se toto úpln v podruí pruského pan^ermanismu krve a železa. Popruštné Rakouskc-Uhersko je nebezpeím pro nás, nebezpeím pro slovanské a románské národy. Rakousko-Uhersko zapoalo válku o své újm, s jediným politickým vdcem eskoslovenského lidu. Tuto nedvru k našemu národu nemžeme než spláceti vzájemnou nedvrou petrháváme všechny svazky k dynastii a Madarm. a panovaným neporadilo se ani

—

Brati

Nmcm

— dokonejte, co Vaši kamarádi zapoali.

Vavíny Zborovské trestat falešné

ukládají

Vám

povinnost,

po-

Rakoukc-Uhersko.

Svobodné Rusko umožiiilo nám formování našeho prvého samostatjiého eskoslovenského vojska; jsme mu za to vdni. Ono nám umožuje formovat vojsko ve Francii. V adách spojenc budeme bojovat pro osvobození Evropy od pruského militarismu; bojujeme za demokratickou zásadu sebeurení národ, bojujeme za osvobození našeho národa. Spojenci slavnostn slíbené,

Af Rusko

žijí

a

svobodné

echy

Francie, af

žííí

se Slovenskem, af žije

Spojenci!

136

Každý uvdomlý ech

Slovák do našeho

a

vojska.

V

Petrohrad, dne 18. (5.) záí 1917. Pedseda eskoslovenské Národní Rady, pedseda Odboky

SNR

pro Rusko

T. G. Masaryk.

(echoslovák .

Rozhovor

s

109.)

pro, Masarykem.

Ve francouzském petrohradském

deníku »L'Ensdluje obsah rozmluvy, kterou ml o eské otázce s prof. Masarykem E. Semenov, hlavní spolupracovník jmenovaného deníku a redaktor zahraniní ásti » Veerjako ního Vremene«. Semenov je znám upímný pítel našeho osvobozovacího hnutí, který svoji píze nám osvdil zvlášt v trudných chvítente«, v ísle z 30.

záí

t.

r.,

tenám

lích boje o

zachování jednoty v

adách

naší zahra-

niní or^anisace pi Díirichovni pokusu o rozkol. E. Semenov poznamenává nejprve, že ze struné, ale procítné mluvy prof. Masaryka lze vycítiti všechen bol eského národa a zárove jeho nadje, živé po tech letech vojny a že prof. Masaryk je pesvden o vítzství spojenc, které umožní definitivní rozešení národnostních otázek. Dopisovatel dal prcf. Masarykovi nkolik otázek. V odpov na první podává Masaryk sytý obraz našeho protirakouského politického boje. Uvádí pedevším, že Habsburkové svými snahami absolutistickými a všenmeckými sahali cd poátku '.rváni monarchie na naši samostatnost, zakládající se na dobrovolné federaci. Seslaben protireformací eský národ nemohl uhájiti svých práv na 137

«

samostatnost.

Záhy po roce 1848 zaali eši svou smující proti némecko-maar-

politickou innost,

skému dualismu a za federaci Rakouska. Monarchie zaala válku bez rozhodnutí parlamentu. eši byli by protestovali proti válce, nebo jejich sympatie jsou zcela na stran spojenc. Všechna pronásledování eského národa sesilují v odhodlanost odmítnouti spojeni s Rakouskem, které je ná-

nm

strojem kousko

Nmecka

v jeho snahách na východ. »Raneschopno vytvoiti stát. skládající se z národ s plnými národními právy a svobodných ve svém vlastním kulturním vývoj i, Dále pipomíná prof, Masaryk na jedné stran konkrétní projevy^ eského národa proti válce, na druhé pak zuení rakouské vlády proti echm, jako potlaení politického života eského, žaláování \-dc a pronásledování tisku, smrtné rozsudky, konfiskace jmní, hromadné posílání obyje

vatelstva na frontu atd. Upozoruje, že názor dvora rakouského, jakoby

revoluní snahy eského národa byly pouze chvilkovým výsledkem agitace dra. Kramáe a jeho mylný. Národ, lid eský nedá se znova Rakousko, jak myslí dvr. Celý eský 'národ je odhodlán rozhodovati o svém osudu sám a bez Rakouska, A dodává, že i jiné národy psobí monarchii nemalé obtíže. Podle mínní prof. Masaryka reálním výsledkem vojny mže býti pouze rozlenní Rakouska. To musí nastati, mají-lí býti osvobozeni Poláci, echoslováci, Italové a Rumuni, Jihcslované, kteréž osvobození oznaili spojenci v odpovdi na Wilscnovu notu za podstatnou podmínku trvalého míru, K rozlenní Rakouska vede také provedení principu sebeurení národ, prohlášeného osvobozeným Ruskem. Ostatn co je Rakousko? Feudální

pátel

je

získati pro

138

«

katolická

«

dynastie,

stedovký

anachronismus. nýbrž jednotlivé národnosti. Rozdlení Rakouska je v zájmu veliké ideje spravedlnosti.* Má však také dležitý význam praktický. Rakousko je baštou Germanie, umožuje její tlak na východ, Bez zboení této bašty bylo by zniení germánského mihtarismu prázd-

»Nem Rakousko- Uhersko,

ným slovem. Na námitku p. korespondentovu, nebude-li posílením Nmecka, když následkem provedení principu sebeurení národ pibude mu 7 milion rakouských Nmc, odpovdl prof, Masaryk takto: »Tato námitka byla

inna

asto. Jde

o

matema-

tickou otázku. Zstalo-li by Rakousko, bude mecko sesíleno o 50 milion obyvatelstva,

Nt.

j.

o celé Rakousko, které je zcela v moci Nmecka, Bude-li však Rakousko rozdleno, bude Nmecko obklopeno kruhem národních stát, které budou pehradou pro nmecký nápor na \-ychod. Pro tuto úlohu jsou ony národy strženy dlouhým bejem

nmectví a svtovou válkou. Ostatn jsou možné federace, ku p. eskopolská, Velmi po-

proti

dobny pravd jsou spolky hospodáské, Dopisovatel dal prof. Masarykovi novou otázku: ^bude-li míti eský stát pístup k moi. »Pímého pístupu nebude miti,« odpovdl prof. »Tento nedostatek lze však nahraditi Masaryk. smlouvami s Polskem a Itálií o užívání Gdaská a Terstu, anebo vytvoením neutrálního pásu mezi Uhrami a nmeckými zemmi, ímž by echy získaly pístup k Adriatickému mci. Ostatn pístup k moi není nutnou podmínkou pro stát, jak ukazuje Švýcarsko, nad nž jsou echy mnohem bohatší.

V

odpovdi na otázku o hranicích píštího státu Masaryk osobní názor, že by echy

vyslovil prof,

139

«

j

kdyby se vzdaly severozápadního koutu ech. Dále se dopisovatel tázal na praktické prostedky našeho boje za samostatnost, Prof. Masaryk poukázal na silnou propagandu a na vztahy s ostatními Slovany, na naše revoluní vcjsko. Uvedl, že máme hlavn ve Francii mocnou oporu svých snah. Na mírové konferenci eši ped tváí celého svta získaly v ohledu stejnorodosti,

prohlásí,

o

usilují.

Poslední otázka byla, jaké bude

eské

státní

zí-

zení.

»Bude

to republika, «

odpovdl

prcf.

Masaryk,

»nebo tato forma vyhovuje nejlépe našim tajným páním, touhám národa, jejž tyranie Habsburk na dlouhá léta spoutala, zbavivši

jej vlasti,

(echoslovák .

113.)

Naše nynjší úspchy a píští úkoly. (Z

ei

len

Masaryka, pronášené na spolené schzi spolupracovník OSínPx., v Petrohrad, dne 2. íjna 1917.

prof.

a

Význam toho, eho nyní dosaženo (armáního sboru), jest patrný. Ovšem, to býti již dávno.

mlo

Taková

naše politická situace, že jsme toho dosáhli teprve nyní, ale dosáhli jsme toho. Mám ,na mysli hlavn poádek ve vojsku. Myslím, že to ve Stávce chápali a rozumli našim požadavkm, že chceme mít poádek v zájmu 'našeho celku a v zájmu toho, abych to tak strun ekl, aby každý náš voják vdl, že má býti za dva rakouské. To jest již

možné jen tehdy, když bude skuten poádek když každému bude dána možnost, využíti individuáln svých schopností. To bez jednotnosti, bez korpusu a bez ínáelníka korpusu, který by vci rozjest

a

140

ícst vc nemožná. V j^en, Šokorovi jest tedy symbol a centr celého poádku našeho voiska a tím iiž jest dána možnost poádku pro budoucnost. Já bych hodn podtrhl, že to, co nám Rusko nyní udlalo, a co by sad bylo udlalo díve, kdyby naše pomry bý^/aly byly rczum.niší, jest hodn mnoho, totiž, že Rusko oficieln uznává náš program a vojenský odboj a že do jisté míry bére na sebe mezinárodni zodpovdnost. Rusko bude vi'n-no, že dlá. co není mezinárodn dovoleno. To jsem se snažil ve Stávce negativn vyvrátiti tím, že Nmci a Rakušani dlali totéž. Nmci formovali irskou leéíi a osnovali nájezd Casementv na Irsko (špatn to dopadlo), ale udlali to. Nmci a Rakušané opt formovali polské legie proti Rusku, což fest proti mezinárodnímu právu, protože území polské jest ástí Ruska, Tch vcí je mnoho. Rusko se nevymyká tmto novým mezinárodním zievm, ale mže tím, co jsem ekl, odbýti budoucí výtky Nmecka, hlavn pokud se týká radíotclegrafické deklarace našeho vojska z 28, záí 1917, (Viz

uml,

»echoslovák« ,

113,]

Podle našeho státního práva, kterého jsme se nikdy nevzdali, jsme dosud naprosto nezávislým státem. Roku 1526 spojily se samostatlné echy se samostatnými Uhrami a se samostatnými zemmi rakouskými. De lege trvá tento právní stav dosud. To jest podstata našeho státního práva, smysl našeho státoprávního boje a státoprávního programu.

.'

Jen

via

facti

Habsburkové uinili

z

tchto tech

samostatných stát jedilný zccntralisovaný stát. Sesilování tohoto centralísaního nelegálního postupu protože my jsme se stále bránili a rovnž Uhry vyvolalo revoluci, která pivedla k Bílé Hoe, Ccntralisace pokraovala za císae Josefa H. a Marie Terezie a naši stavové na ni odpovídali sv^ými

— —

141

restríptv a rerlíkami. Naší odpovdíí ra tyto haS
císa nmeckých, Tedy my Dokrauieme v státoprávním

se titulu

ších generací let 60tých.

boii star-

70tých a ješt 80tých mi-

nulého století. My v nm. pokraujeme co nejradikálnji za vhodných revoluních a trváme na tom, že naše vojsko jest regulérní vojsko. Ono de facto je regulérní ástí regulérní ruské armády a to tím více. že regulérnost tato iest dokumentována tím. že máme ruského vrchního velitele. To znamená diplomaticky velmi mnoho. Není to naší ctí. že nemáme své generály, my ie prost nemáme, jako bohužel vvšších dstojník a musíme oroto míti ruské, Rusové na to Distout)ilí, jsou tedy tito dstojníci ástí naší armády, jejíž regulérnost bije tím více do oí. Prakticky to znamená tolik, kdvž náš hoch pijde do zajetí, tož byly strachy a nkteí je dosud sdílejí fa mnozí snad aby adtovali proti naší akcii, že bude povšen' atd. Já se toho nebojím. Možná, že se to stane iednotlivci ale od jednotlivých svených MacJaríí. a proti takovým surovcm není nikdo chránn, ani pokud jsou naši vojáci v rakouské armád. Já nemyslím, že by se to dlalo, protože budeme míti možnost a moc mstíti se na tch. kteí padnou do a našeho zajetí a já doufám, že takových

pomr

Nmc,

Maar bude to jest

Nmc

bude oak možno reta^liací, podle práva oko za oko, zub za zub se od-

mnoho

a

platiti.

Ale jak eeno, toho Dcdle situace neekám. V té obav. O tom se musí mluviti vždy .jasn a urit a musí zejména emísai naším hochm to jasn vyložiti jnká je situace.

vci není teba

142

Jest tedy, co isme

si páli, iednotný korpus. pišla tyto dny zpráva, že italská vláda dovolila nábor naších zaiatc. kterých iest tam. iak íkají, na 23 tisíc. Pistoupila tedy italská vláda na to, že mžeme zahájiti nábor mezí tam.njšími našimi zajatci, což se jist stane. Dr. Beneš tam ješt jest a vše zaídí. Tak bychom mli trojí vojsko: v Rusku, ve Francií a v Itálii. Tím. že naší hoši budou na ruské, francouzské i italské front jako samostatné ásti, rozhodn politicky moc a moc získáme. Naši hoši budou bojovati všude po boku všech soojenc. Toho si bude spojenecký tisk velice všímati a naší vci to jist velmi prospje. To jest tedy naše situace zevnjší. nyní jaká jest naše situace vnitní? Pedevším promluvím o Nadždinské 36. Jest potebí, aby vaše innost zde byla skoncentrována 43ln nejeín k tomu. abychom se domohli naorosto pesné statistiky a poádku našich zajatc, ale též k tomu, aby národní a revoluní uvdomní v na,šich zajatcích stále víc a více rostlo. To jest váš

Konen

mn

A

úad, nedlat, je to naprosto nutné. kteí z vás by chtli jíti radji na frontu, já také. Pak je to s vaší strany zstati zde, ale musí býti pinesena. Snad bude možné vyjmouti ty, kteí to zde i:€vydrží. Vaše práce zde, pánové, je hodn potebná a hodn nutná, a proto jest potebí co nejlépe ii or^anisovat a po pípad doplnit vaše ady. Když vidíte, že jest potebí práce, myslím, se jedná nám všem a že práce že každý uzná,

,úkol zde. Je-li to byrokratické, je-li to

smíte

si

N-

z toho nic

ob

o

sama sebou

se zor^anisuje a zcentralisuje.

Vymte

své názory o tom, co jest nevhodné nebo nehotové, aby se vc upravila. Záleží na tom velmi mnoho, aby tato innost byla uspíšena,

rÁ

143

Nvní o komisi propaj^aní. Já vyzdvihuji tuto komisi Droto, že jsem pi rieileD^í vli zatím neml píležitost, abych se porozhlédl pc celé vaší práci vbec. Já ísem si umínil, že si všechny odbory prohlédnu docela podrobn, ale já neml dosti asu .

pro nával práce. Já si pedsta\aiii vydatniší Drái žurnalistickou, aby tím byla dopkna naše diplomatická inncst. iest velmi dležité, zeiména te, když jsme dosáhli poádku v armád, abvchom pro tu armádu a pro sebe získali vbec sympatie a pozornost cizího svta: í zde v Rusku, i v zemích spojeneckých ^ neutrálních a vbec všude. Nebudu to rozvádt. Já si oedstavuji. že komise oropaéaní musí míti více len, aby mohla rozšíiti svoji innost nejen j.de, ale po pípad i v nkterých jiných zemích. Budeme musiti míti nkoho ve Švédsku, kde jest tolik nmecké propagandy také proti nám; kdo by kontroloval a pracoval pro nás. Totéž platí ]{ o Norsku, Dánsku a Švýcaích, Ale též zde bude po-

Te

,tebí více

len

a více práce.

Ovšem

to jest práce,

pedem odmovat.

Podle okolností bude to innost žurnalistická, spoleenská a pod. Nkdy jest potebí návštvy pijímati, nkdy je potebí návšt\T initi. Musíme se seznámiti se všemi zdejšími žunalisty ruskými i cizími. Nkdy je potebí více choditi po salonech, než sedti v úadovnách. V této vci jsme trochu pozadu. My jsme dost získali, více, než nkteí jiní národové, která se nedá

takže nám až trochu závid jí, ale oni zase umjí lépe chodit na politických prknech spoleenských. se musíme též nauit a využitTo jest nco,

emu

kovat toho, (Stenoéraf ovalí:

br.

Dosoudil, podpor. Hušek a dr. Au^.

Straka.)

(echoslovák

144

.

115.)

Masaryk

Prof.

o prohlášeni

Czeminov.

Masarykem, uveejnný Vdomostech [7. íjna] 24. záí

(Rozhovor

s

prof.

v

Bírževých

1917.)

Pedseda eskoslovenské Národní Rady, svtoznámý eský politik, prof, Masaryk, znající hr. Czemina z jeho innosti v echách a Rakousku a z delegací, vyslovil se o pacifickém programu rakouského ministra zahraniních záležitostí takto: »Hr. Czemin snaží se vzbudit zdání, že je pacifista a dokonce mluví o \'ývcii pacifismu pro celou Evropu. Je pacifísm a pacifism. Pravý pacifism je demokratický; to práv je plán Spojenc, že chtí Evropu rcorganásovat na demokratickém a tudíž národnostním, podklad. Tento demokratický pacifism prohlásilo revoluní Rusko, když vyhlásilo právo sebeurení národ, Tento program byl pijat

všemi demokratickými národy a v Nmecku jej pijala socialistická minorita. Ale hr. Czeimin o tom ani slova.

Ale

již

ped Czerninem

\'yslcvil se hr.

Clam-Martinic, jeho dru5i politicky stejn smýšlející ve vídeském parlament proti demokratickému sebeurení národ. Je v dobré pamti, jak tenkráte echové. Poláci, Rusíni, Slovinci a Chcrvati vyslovili se proti Clam-Martincovi. hájícímu proti demokratickému principu národnosti princip státu a dynastie. Totéž dlá hr. Czernin. Je to pochopitelné. Mla-li by otázka polská, rumunská, italská, srbská, otázka eská býti demokraticky rozešena, Rakousko-Uhersko musilo by být rozlenno na své pirozené ásti. V dom. obšencov nemluví se hr. Czernin nemluví o sebeurení o provaze

—

národ. Za to

se rakouský ministr dovolává síly rakouského státu. Neprávem, Zapomíná, že Rakousko ve válce ukázalo jen slabost. Bylo dvakrát pora-

145

\Q

ženo Ruskem a bylo poraženo i tím malým, ve Vídni tak ODOvrhovanym Srbskem; jen Nmci spasili Rakousko a dnes je Rakousko ve skutenosti absorbováno Nmeckem; \e samostatné jen povrchn, ve skutenosti bylo anektovánc Nmeckem bez anexe a tvoí takto Berlínu most na Balkán a tím do Turecka. Že hr. Czernin nemluví o Rusku, je nápadné a bylo v »Birž, Vdcmostech« správn již vyteno. Západ ukázal se silnjším, než myslili berlínští politikové a stratégové a proto užívají vnitní situace

Y Rusku ke své anexionistické politice. Situace v Rakousko-Uhersku, politická hospodáská, je velmi zlá. Hlad je hrozný a vbec je nouze ve všech oborech už nesnesitelná. Rakousko potebuje míru a proto se schovává za a papeže; a papež ochotn vyhovuje Rakousku proto, že si chce pi mírovém ohýnku uvait svou vlastní polévku. Rakousko je poslední velký katolický stát a proto se papež tak exponuje. Ale nelze íci, že to iní dovedn; jeho nabídka míru je tak vyložen i

ím

rakouskc^nmiecká, že tou stranicko stí svým ochránže pedstavitel stedovké málo pomohl.

cm

A

teokracie chrání

Rakousko

a

pcpruštné Nmecko,

také výmluvné; chrání stedovkou, nemoderní, absolutistickou dynastii a monarchii. Císa Karel dává si masku demokratickou, ve skutenosti dlá ist reakní a dynastickou politiku. Víde usiluje je

o status

quo

a status

quo

je

práv záchranou Ra-

kouska, Nmecka a Turecka a tím celého^ pan^ermanistického plánu centrální Evropy a výboje Asie a Afriky, Tento imperialism se dá uskuteniti i p>. relativním odzbrojení, dá se to dosáhnout náporem invasí ekonomickou. Situace Evropy, politické i i ekonomické pomry, a historický výboj jsou jíž tak przrané, že chytrácké zamlování starých

146

diplomat á la Czernin chytráctví diplcmatické

nemže nemže

nikoho obloudit; evropské národy hypnotisovat a též nedá jim zapomenouti na miliony život, které byly požádány v ob. práv Rakousko zpsobilo válku je pirozené, že jeho mírnost chce strojeným padf ismem zahladit vzpomínku na ten hrozný zloin proti Evrop a proti

A

—

(echoslovák .

lidstvu.

Prof.

Masaryk

v

112.)

Rumunsku.

Jaký dojem vzbudila návštva prof, Masaryka v Rumunsku, toho ásteným ukazatelem jsou rumunské listy, vycházející v Jasech, Tamjší listy smjí nyní vycházeti jen o jednom listu. Tím pozoruhodnjší je, že ve všech byly lánky a zprávy o prof. Masarykovi a o našem boji za svobodu a že skoro ve všech tyto lánky po oba dny 10, a 11. íj'na (pozdjšího data listy ješt nemáme) zabíraly vtší

poloviku pední

strany,

Národn-liberální list Miscarea 10, íjna pinesl obsáhlý úvodník »Apoštol svcbody« a zprávu o pobytu profesora Masaryka. Druhý den pinesl na úvodním míst projev prof, Masaryka »Za rozlenní Rakousko-Uherska«, Pední básník rumunský Octavian Goga uveejnil 11. íjna v Romanii, »listu národní obrany«, nadšený lánek »Cesta apoštola (prof, T. G. Masaryka) «, Universitní profesor M. Jor^a otiskl 10. íjna ve svém list »Neamul Romanesc« dlouhý úvodník »Representant eskoslovenského národa v Jasech (návštva prof. Masaryka) «. Orgán konservativní strany »Evenimentul« má 11, íjna dlouhý úvodník o rozhovoru s prof. Masarykem, »Opinía« pinesla téhož dne zprávu o ho147

sin u

ministra

vyuování Ducá na poest

prof.

Masaryka, neodvislý denník »Actiunea Romana« už 10. íjna ml pehled hlas tisku o návštv prof, Masaryka. Francouzský list »L' Indépendence Roumainc«, úední cr^án rumunské vlády, pinesl 10. íjna krátký životopis prof, Masaryka a den na to úvodní lánek »Apoštol«, v nmž se zdrazuje politický význam cesty Masarykovy, jehož list nazývá »duši orotirakouského hnutí«, propagátorem kongressu rakousko-ulherských národ, které oteven žádají pro sebe místo -n^a slunci a rozdlení habsburské monarchie, tohoto posledního zbytku feudálního zízení v Evrop, poslední opory tyranie a absolutismu.

»Masaryk nám pináší pozdrav šlechetného národa a hlavní posilu velkého píkladu.« Tyto dva výatky podávají v hlavních rysech smr lánku o prof. Masarykovi: apoštol svobody nejen svého národa, nýbrž všech utlaovaných národ, duše protirakouského hnutí. »M€zi národy sousedního konj^lcmerátu (t, j. Rakousko-Uherska) první úlohu hrají eši, jejichž €neré'ie jde od poátku války bez jakéhokoliv kolébání jedním smrem, za jedním cílem«, píše básník Octavian Goga. »Jsme šastni, že eskoslovenská vojska bojují na ruské front, blízko armády rumunské,« napsal »Evenimentul« atd, se

Rumunské listy i jinak hodn si všímají toho, co dje u nás v echách, V listech, které jsem na-

hoe citoval, dra Kramáe

je nkolik zpráv o nadšeném vítání v Praze (Romania z 1. íjna, Neamul Romanesc 10. íjna, Actiunea Romana 10. íjna). Romania spojila s ní zprávu o ostré kritice, kterou rakouskodr. Stránský podrobil budapešskou uherského zahraniního ministra hr. Czernina a pi-

e

148

pojila k ní poznámku, že ob zprávy jsou velmi významné pro \Tiitní pomry v Rakcuskc-Uhersku.

Rumunská veejnost pln chápe, že všecky potlaené národy Rakousko-Uherska mají spolené zájmy. Dr. J. K. (echoslovák . 116.) Prof. (Z

referátu

Masaryk v Rumunsku.

por.

J.

Šeby

dne

17.

íjna

1917.)

Masaryk byl pozván rumunskou vládou do pedstavitel eských revoluních Rumunská vláda postarala se všemožn o po-

Prof,

Jass,

snah.

jakožto

hodlné cestování a vyšla i jinak vstíc, tak na p. prkazy, vystavené Odbokou prvodcm Masarykovým potvrzeny píslušnými úady a uznány právoplatnými. V Jassách ubytován prof. Masaryk v paláci min. zemdlství (min. Marescu). Masaryka uvítal za nemocného min. pedsedu Bratianu jeho tajemník, pišli i ostatní ministi a vyslanci spojeneckých stát, zejména vyslancové srbský a francouzský. Masaryk byl uvítán na rumunské jakožto pedstavitel a hlava spojeneckého zvýšená státu. Návštv jeho vnována zvláštní pozornost všech politických a diplomatických inijiž na hostin, jež na tel, Kdekoliv se objevil, poest jeho dával král, i nkterý vyslanec neb ministr, v rozhovoru se zástupci tisku, byla slo-

pd

a

vm

a

pikládána zvláštní váha a odpovdi Masarykovy na jednotlivé otázky piln zaznamenávány. Stedem všech rozhovor byla naše revoluní akce. Rumunští diplomaté, státníci, profesoi i žurnalisté jevili opravdový zájem o naše hnutí. Nkteí jeho

na p. Jonescu, jsou dobe zpravení našeho národa v Rakousku. Jonescu

z nich, jako

o

stavu

149

uznává, že budoucímu eskoslovenskému státu i sou nutný hranice pirozené, tedy i ponmená pohraniní území, S uznáním vyslovil se o životnosti eského národa. Nmci na našem míst dávno prý

by

byli podlehli.

Velikému zájmu tšilo se naše vojsko, A bylo nkolikrát vysloveno pání, aby naše nová armáda octla se po boku zreor^anisované armády rumunské.

Práv

v

dob návštvy

došla telegrafická zpráva,

povoleno stavti eské vojsko ze zajatc. Souasn italský vyslanec obdržel zprávu o hnutí v rakouském lostvu: z Póly vyplula válená rakouská lo a pijela do Ancony, kde pidala se na stranu Ital, Byla obsazena echy a Jiho-

že v

Itálii

slovany, navštívil prof. Masaryk rumunskou kde vystoupil na pozorovací stanici, aby soatil nepátelské posice. Na poest jeho rumunské tžké baterie zahájily stelbu do nmeckých

Z

Jass

frontu,

zákop. Masaryk pozdravil se ruským vojskem na této front,

s

rumunským a

navštívil

rumun-

skou nemocnici a vrátil se pes Jassy do Kijeva. Zájezd prof. Masaryka do Rumunska byl korunován velikým úspchem, Nemluvíme-li již o cen jednání diplomatických, jež byla úelem této cesty a jejichž výsledky objeví se jist na paížské koníerenci, mžeme pece poukázati na to, že sympatie ÍRumun k našemu národu a k boji za jeho samostatnost byly utuženy co nejsilnji a že budoucnost pinese ovoce práce Masarykovy,

Že skuten návštv prof. Masaryka pikládán neobyejný význam, o tom svdí referáty rumun;ských asopis, které všechny vnovaly našemu vdci dlouhé lánky, zaujímá jící tém u všech

I

(echoslovan .

celou tvrtinu textu.

150

44.)

Profesor Masaryk o instrukcí ústedního

výkonného výboru Rady dlnických a mjerjských delegát. Soudruzi! Teprve na cest z Rumunska obdržel jsem úplný text vaší instrukce, V instrukci jscu obsaženy základy budoucí or^anisace celého svta a nepímo i našeho národa. Proto mám právo íci o ní své mínní. Je to i moií povinností, protože instrukce odpcruie jak principu sebeurení národ, prohlášenému ruskou revolucí, tak demokratickým principm. Instrukce zdánliv pidržuje se principu sebeurení národ, ustanovuje na píklad autonomii Dobrudže (250.000 Turk), ale mlí o eších a Slovácích, o národ desetimilionovém. Na národ Husa a Komenského, na národ ne mén kulturní než jsou jeho utlaovatelé, bylo zapomenuto. Bylo zapomenuto na »uherské« Rumuny (více jak 3 mil.) i

na Jihoslovany (tém 6 mil,), souasn však jihoslovanská Bosna a Hercegovina byla vydlena ze svého národa. Princip sebeurení národ pedpokládá nejen svobodu, le i sjednocení národ. V tom smru instrukce oste odporuje zájmm

i

ady národ — Polák, echoslovák, RuItal, Takovým zpsobem mun, Jihoslovan

celé

'a

princip sebeurení národ toliko islovem, ve skutenosti však drží se nmeckého hlediska o pednjším \-yznamu státu ped národností.

piznává

instrukce

V tom zahrnut je základní názor nmeckého imperialismu, odporující dokonce uením socialismu, hlavn uením Engelse a Marxe. To odpovídá také nmeckému absolutistickému vymezení pojmu autonomie jako práva darovaného státem. Demokratický pojem autonomie, osvojený západními národy piznává právo samostatnosti národa ve stát

i

také vedle

státu,

151

Insfmkce nepiznává

y tomto hledisku práva národ; ona zapomíná, že národnost sama o sob je sociální, nebo utlaený národ je obdobou laciné dlnické tídy. Proto socialisté všech zemí piznávají národnost, jen Scheidemanové a Bauerové kloní se k názorm n-

meckého imperialismu. Instrukce ochrauje Rakousko-Uhersko. zapomíná, že tento stát je píinou nynjší hrozné vojny v dsledku svojí neestné, balkánské poliAutoi instrukce nieho nevdí o tom, že Rakousko-Uhersko za války popravilo 30—60 tisíc Jidí. nevdí, že všichni politikové a eští, italští aíd. poslanci byli žaláováni a odsouzeni k smrti, tiky.

Maai

ievdí. že Nmci a udržují svoje panství neslýchaným násilím pi volbách i ve správ; nevdí, že národy v Rakcuskc-Uhersku po staletí bojují za svobodu a samostatnost, Rakousko-Uhersko je zejmou organisací násilí jmenšiny nad vtšinou a instrukce, hájíc tento stedovký umlý stát, hájí dynastii, která pomocí

armády a militarismu a ve spojení s exploatující madarsko-nmeckou šlechtou udržuje ;sedm národ y porob. Majíc volit mezi zdegenerovanou dynastií a svobodou sedmi národ, ítajících více než 50 milion, instrukce postavila se na stranu dynastie. Instrukce chrání Prusko a jeho militarism, kterému obtuje Poláky a Dány. Evropa a lidstvo se osvobodilo od ru-ského carismu. ale pruský a rakouský carism se zachovává. Instrukce chce restaurovati Belgii z penz mezinárodního fondu, tak jako by spojenci byli zodpovdní za tuto válku v stejné míe jako Ra-

Nmecko. úpln nesprávn neiní rozdílu mezi vojnou útonou a obrannou. Nezabývaje se více další kritikou, stavím proti instrukci notu Spojenc kousko

a

Instrukce

152

Wilsonovi i deklarace Wilsonovy, Briandovy, Asquithovy, Lloyd Gecr^eovy i druhých politik, kteí pochopili význam války, vyvolané nmeckou výbojností a úpln správn vyhlásili demokratický princip rovnoprávnosti všech národ, nejen velkých, ale i malých. Trvalý mír je nedostižitelný, pokud nebude znien nmecký a rakouský imperialism; v rozlenní Rakouska na jeho pvodm' národní ásti tkví podstata války. Nebezpeí nmeckého imperialismu spoívá v toan, že svobodn disponuje Habsburky a jich íší.

Doufám, že po návratu do hlavního msta Výkotnný výbor umožní mi podrobnji odvodniti názor echoslovák na podmínky skuten trvalého, spravedlivého a demokratického míru.

Pedseda eskoslovenské Národní Rady profesor Masaryk. (echoslovák

.

115.)

Pro. Masaryk o významu našeho vojska.

V

V

pátek, dne 20.

íjna

Kijev, dne

21.

íjna

1917.

Kupeeského sobranja návštvníky pednášky

sál

Kijev peplnn byl vdce eskoslovenského osvobozovacího hnutí, profesora T, G. Masaryka. Kupeecký sál jist že nebyl dlouho tak peplnn jako tentokráte. Schze súóastnilo se daleko pes 4000 lidí a veliké množ-

v

ství návštvník musilo pro peplnní odejíti. Pišli poslechnouti nejen synové eskoslovenského ná-

roda

—

e

ale

i

milovaného otce svého, prof. Masaryka hosté, brati Rusové,

Poláci, Ukrajinci,

Srbové a zástupci druhých mocností spolku spojc153

neckého.

Práv

otisknutá zpráva, prohlášení posl.

Udržala ve vídeském parlamente, zvyšovalo naptí oekávání eí milovaného vdce. Schzi zahájil

len Odboky

pítomné krajany

SNR,

red. David, který uvítal ruské, vojáky i zajatce, vzác-

ného píznivce národa eskoslovenského, generála Cicovie, Ukrajince, Poláky, Srby a zástupce ostatních spátelených národ, (Boulivý, dlouhotrvající

potlesk.)

» Vítám

zvlášt, « pravil, »milovaného

voluního hnutí našeho, ipotlesk.

prof,

vdce

Shromáždní povstává a pipravuje

Masarykovi

re-

Masaryka (boulivý prof,

dobu trvající nadšené ovace), který dostavil se do našeho stedu, aby promluvil o nynjším stavu revoluního hnutí eskoslovenského národa a významu naší armády. Prohlášení spojenc a došlé zprá\T z vlasti svdí o tom, že delší

dnešní boj proti

.

nmecko-madarskému

násilí ne-

bude skonen, dokud nepcvstane nová Evropa, dokud nebude Elsasko-Lotrinsko pipojeno k Francii, dokud nebude obnovena Belgie, dokud nebude sjednoceno Rumunsko, dokud nebude vytvoeno veliké Srbsko, dokud nepovstane Polsko a dokud nebude zízena eskdslovenská republika. (Dlouhotrvající potlesk,) S radostí konstatuji, že eskoslovenský národ v dnešních velikých bojích obstál estn, že estné obstály ve zkouškách ty tisíce prostých, eských lidí, kteí kráeli za hlasem své,ho svdomí. Prosím, abyste povstáním uctili památku všech, kdož v bojích za naši svobodu a samostatnost položili své životy. Jména Champagne a Zborov zstanou zapsaná zlatým písmem v dpamf budiž zachována také jinách národa. nmecko-madarského náobtí stali se tm, kteí

Vná

isilí,

skonili v rakouských žaláích a na šibenicích. sílí v nás lásku ke svc-

Jich utrpení a prolitá krev

154

bcdš.

i

nenávist k

Habsburkm

a Rakousku, « (Po-

tlesk.)

Navrhuje pak pedsedou historické této schze bratra prap, Medka, do pedsednictva dále pí. ervenou, spolupracovníka Skctáka. dcbrovolce bry Kumra a Rychetníka. Br. prap. Medek znovu vítá shromáždné hosty, bry vojáky a zajatce a dkuje za dvru, prokázanou jemu tím, že pedsedou této schze zvolen byl voják.

Za neutuchajícího potlesku Masaryk, který

ujal se slova

prcf.

pravil:

Význam

války,

»Já bych nemohl povdti více

o \Tznamu a cíekl první eník. To jest ve skutenosti program náš eskoslovenský a program

lech války, než

—

—

má spojenc. Tato válka pece to ví každý jiný význam, nežli mívaly války dívjší. Snad se mže povdti, že poslední války, zejména na jihu Evropy, byly úvodem do této svtové katastrofy. Celá Evropa jest rozdlena na dva tábory. Nmci, Austrie, Turci a Bulhai na jedné a ostatní Evropa na stran druhé. Neutrální státy vtšinou sympatisují se Spojenci, Nejen Evropa, ale i asijské vejeíše, Japonsko i ína, Amerika nejen Severní,

zem

australské tím, že jsou súastní války, Tedy v nejpesnjším slova smyslu máme válku celého svta a podle toho ídí se také poUtický cíl války. mecký stratég, teoretik i praktik, Klausevitz, jak

nýbrž

i

Jižní, africké

pod vládou

i

Anj^lie, se

N-

víte, .ale

povídal, že vojna není nic jiného, než politika,

vedena jinými prostedky. To

jest

vede

je pravda. Válka cílem politickým: Pro se se vede? Není myslitelno ani,

charakteriscvána a

k jakému

cíli

155

,aby celé lidstvo se rozestoupilo

na dva tábory a aby to nemlo ohromný kulturní a historický význam. proto všecky pokusy tch lidí a stran, které by rády njaký separátní míreek, njaký kompromis, jsou malicherné a pímo nízké, vidíjne-li tu ohromnou svtovou konflagraci. Válka zaala aspo podle jména k vli Srbsku; Srbsko to je 4 a pl milion a již dnes jest mnohem více, než 6 milion pochováno nejlepších lidí celé Evro-

A

—

py a celého lidstva, A to vše by mlo býti nadarmo, aby se udlal njakým mírem status quo, jak krátkozrací politikové zde na Rusi a jinde by rádi? Položme si otázku: když je to válka všeobecná a svtová, je-li možno, abychom se spokojili

njakým malicherným mírem? Dva

'

plány.

Proti sob stojí dva svtové plány. Nmci na jedné stran usilují pomocí Rakouska a Turecka o svtovou konstelaci takovou, aby tak zv. stední Evropa byla spojena s Asií a Afrikou. Nmci usilují o panství svtové, ml'i veliký plán ped oima a posavadním vývojem války tento program jest do

míry uskutenn, O tom se nemusíme klamati. druhé stran jest plán Spojenc. Ti chtjí reor^anísaci celé Evropy a tím lidstva, ne panství svtové, ale organisaci lovenstva, novou or^anisaci Evropy na základ národnostním, demokratickém. Tak stojí proti sob ty dva plány. Na jedné stran nmecké, berlínské, prusko-rakouské, hohenzol-

jisté

Na

lernsko-habsburské panství nad svtem, dynastie tam Evropa a lidstvo z boží milosti, militarismus organisované na demokratických základech, na národnosti

—

156

Svštcvý význam naší ctázky.

Pro eského chybnosti,

kam

lovka nemže býti ani chvilku pose má pikloniti. Ko myslí a kdo

je estný, musí jíti se Spojenci a my, echové, když jsme se rozhodli od zaátku války hned pro Soojence, tedy jsme postupovali jedin správn. My, echové, byli jsme pirozen vtaženi do této svtové války, do této svtové katastrofy. Já povím

—

a nechci se vychloubati a nechci náš výmy jednou jsme nua eknu ješt, že eskoslovenská otázka, jak se sama sebou rozumí, jest otázkou svtovou. Pedn, geograficky echy a

více

—

znam zveliovati neprávem ceni dlati politiku svtoVou

Slovensko tvoí pirozenou hráz proti nmeckému »Dranig nach Osten«, proti nmeckému náporu na východ, echové jsou na západ nejdále položený národ slovanský, který celou svojí historií dokázal, eliti že dovede to jest náš význam historický. Ale také kulturn, my, echové, máme význam svtový tím, že jsme se súastnili ve stedovku i v nové dob až do dneška celého pokrokového hnutí to smí právem reklamovati národ Husv a národ Komenského. Pes všechny útisky nepítele, Nmecka i Rakouska, svou vlastní silou jsme to dovedli, že jsme te v nejkulturnj-

—

Nmcm

—

ad

ších

tru

národ. My tudíž také svtové otázky.

politicky stojíme v cen-

Rakousko-Uhersko musí býti rozlenno.

Co jest jádro této války a co jest vlastní její otázkou? Rakousko-Uhersko, Jestli jest pravda, co jestli íká ruská revoluce sebeurení národ je to pravda a je to pravda, pak bží v této válce pedevším o Rakousko-Uhersko. Rakousko-Uher-

—

—

—

157

skc

— co

jest

Rakcuskc-Uhersko? Dynastie, gene-

rálové, šlechta, církev a dost. Není rakouského národa, jen dynastie. Rakousko jest or^aniscvané

menšiny nad vtšincu, V Rakousku jest 9 národ, neítáme-li Slováky za docela odchylný nánásih'

rod, židy atd. lové.

Nuže,

tlesk),

V

ad Poláci, my, Rumuni,

této

jestli

má

Ita-

svobodná Polska (PoHalie a z Poznané být

býti

pak musí Poláci

z

.sjednoceni. Polsko, jak jest nyní, jak je chce míti

Rakousko a Nmecko, bylo by pokraováním Poznan. Poláci musí býti sjednoceni. (Potlesk). To .samoopredlenie (sebeurení) národ, to znamená jiejen svobodu, ale sjednocení národ. Polsko sjednoceno, Jihoslované sjednoceni (Potlesk), Rui

niuni sjednoceni (Potlesk), Italové sjednoceni (Po-

my, echové, sjednoceni s našimi Slováky revoluní program »sebeurem' národ« znamená pedevším sjednocení tchto pti národ, to znamená rozlenní a zniení Rakousko-Uherska. To jest uritý cíl této války. Jestjiže by Rakousko-Uhersko v kterékoli form, vtší nebo menší, zstalo, pak to není vítzství, pak nebude mír, ale jen pímí, abychom se pipravovali ku ješt vtší a krvavjší válce. To mže býti apelem pro ruské politiky. Pravý mír bude jen, jestliže rozleníte Rakousko-Uhersko, tudíž bojovati musíte, aby Rakousko a Nmecko bylo pokoeno. (Vý" born!). Tedy význam eskoslovenské otázky jakožto otázky svtové vyplývá sáim sebou a jest dán celou historií naší a Evropy. tlesk),

i(Potlesk), tedy ruský

Naše revoluní armáda. První, kdo od zaátku války to pochopil a toto prakticky zaal provádti, byli naši eští vojáci v rakouských uniformách. Naši hoši, když byli vo-

158

—

na frcntu proti Rusku a Srsbku vy víte, že zaali pasivDí resistenci a tím zaala nynjší etapa eskcslcvenské politiky. eskou revoluci zaal eský voják a dovrší ji eskoslovenské vojsko, první, svobodné eskoslovenské. Zde v Rusku, a jinde, všude eši a Slováci svobodní zde na Rusi a jinde za hranicemi tvoili vojenské cddíly ve Frarjcii, Anglii, Kanad, Austrálii a konen zde na Rusi a v poslední dob v Itálii. Všude echové za hranicemi ihned prohlásili za úel našeho boje samostatnost národa. Celý národ prohlásil se pro republiku a prohlásil se pro vstup do spojeneckých armád. Dík ruské vlád a zejména ruským úadm, máme dnes eskoslovenský korpus, který eká jen na povel, aby vstoupil v boj se svým nepítelem. tak dnes zde na Rusi a mluvím k vám zde na Rusi hlavní za ruských

íáni

—

—

i

A

—

—

pomr

úkol náš spoívá v náležitém vyzbrojení naší první armády. Hlavní naše starost musí býti vnována vojsku a armád. Ta eskoslovenská armáda zde

bude zárove základem budoucího eskoslovenského státu. Vedle této armády tvoí Národní Rada a všecko, co s ní souvisí, jakousi prozatímní vládu, máme jen ale my všichni ostatní, my, civilisté.

te

na starosti armádu. Já tím, když tak do popedí stavím eskoslovenskou armádu a eskoslovenského vojáka, neprohlašuji se za apoštola militarismu. Snad by nkdo ekl: »My v Rakousku jsme byli všichni antimilitaristé, my nemžeme tedy míti armádu svou.« Ano my jsme byli proti rakouským vojákm, my jsme nechtli a nemohli sloužiti Rakousku a proto jsme se také odíkali sloužiti Ra-

kousku a byli jsme proti militarismu. Ale boj tento jest bojem za samostatnost a svobodu národa, ten úkol

máme

a

my

jej

vykonati, jen když se

mžeme za dnešních pomr inn úastníme války, když 159

v

adách spojenc budeme

vždy nutná

a

bojovati.

Obrana

jest

My

mravn

nutná. nemžeme býti a jeho »neprotiv€ní zlému«,

pívrženci Tolstého naopak, my se musíme postaviti proti zlému v samých zaátcích. Obrana jest organicky nutná. Obrana jest nco jiného, než agresse. Jestliže Nmci bojují, a my bojujeme, jest veliký rozdíl v motivech. Ten, kdo napadá a ten, kdo se brání, to jsou dva rzní lidé. Bojuje stejným zpsobem, muskuvýkon jest stejný, ak abych tak ekl lární agresse, útok a obrana je mravn nco docela ji-

—

—

ného.

Já tvrdím, že

vi

Passivismus mravní zloin pro

jest

nemravné nehraniti

pruským'

agressivistm

se.

jest

niás.

Dokažte, že

jste

vrní echové.

vím, že vedle obrany na front potebujeme na obranu, ale. prosím vás, to nestaí. Nmci na obranu. Nestaí pracují také a pojen práce na obranu a zejména, když se zmnily a bude ruských dlník dost, bude JáJ

práci

Maai

Rusm

te

mry

dána vám mnohým

a tisícm, doufám, píležitost,

abyste dokázali, že jste vrní echové. (Výborn.) Já také vím, ze jest teba diplomatické práce, já vím, že jest potebí politické práce, ano, ale pes to, že já sám nevím, jaká jest to práce a musím ji konati, já s dobrým svdomím pravím, že naše diplomatická práce musí se opírati o vaši práci více se opíráme o vojsko, tím vojenskou a naše diplomacie bude úinnjší.

ím

Tvoíme armádu

Kyž klademe vojsko starost,

isme

si

vdomi,

demokratickou.

jakožto první naši národní že dláme pokus o demo-

160

My chceme demokratický stát, nechceme nijaké ,cízí dynasti<2.

kratikou armádu.

my

republiku;

již

Zkušenost s cizími dynastiemi v této válce nás pouila dostatenl. My jsme na tam stupni, že dovedeme spravovat sami sebe. Naše armáda tak musí býti demokratická, aby byla základlem našeho budoucího demokratického státu. Já nemohu zde dopodrobna líiti, co jsou píznaky demokratické armiádv; o tom jsem mluvil s vojáky dost: pomry, komitéty atd. Já pravím to, že pravá demokracie není anarchie, naopak, (Výborn!) Demokracie znamená pedevším poádek a práci, bez .práce není demokracie. Vezmte si historii a podívejte se na mapu. Tam, kde národové nejsou na vyšším stupni

vzdlání

a kde

tam

není

vyvinuta

nejprmyslovjší

A

nedaí, není náhodou, že jsou to staré istáty, Amerika, Švýcary, Francie a jiné, ve kterých je pevná demokracie a vy, brati Rusové, máte ohromný úkol, udržeti demokracii. Vám se podailo svrhnouti carism, ale demokracie znamená tvoiti, nestaí svrhnouti staré. Demokracie znamená naptí všech positivních sil. Demokracie se udrží jen tam ve skutekde každý pracuje, každv ne dle jména nosti, zná politický cíl a tím vzniká poádek. Anarchie je hrob demokracie. pracovitost,

se demokracii

—

—

-Náš voják musí býti

Naše armáda,

dobrým vojákem.

naši vojáci tedy musejí míti vedle vocíl také hlavn jeden cíl

—

politických našich

jenské vzdlání.

My

mUsíme

míti

dobe vyzbrojené

dovednému nepíteli a tu historie této války nás pouuje, že s« nemusíme báti Nmce-Prušáka, jestliže jest oprav-

vojsko, aby dovedlo eliti vojensky

dová

vle

a

odhodlání k boji proti 161

nmu. Vždy, 11

Nmci

váis, jen byli pipraveni na tuto válku to ukazuje celá válka. a žádný jiný národ podívejte se, národ, který neml nikdy stálého voj-

prosím

—

A

—

ska v rakouském a nmeckém smyslu Anjílie, která mla malou armádu, jež elila tam v Africe

—

nevzdlaným chudálím v Evrop Anglie již dlouho nebojovala. Když zaala válka, nebyla pipravena. Prodlením války

,se

pipravida a dovede

Prsakm, Ješt mžeme

uvésti pípad Rumalé rumunské armády. Po porážkách, které utrpla, protože nebyla pipravena, jako ital»ská a jiné, po prvních porážkách dovede eliti Rakousko-Uhersku a Prsakm, protože byla zreor-

eliti

munska

a

ganisována, zdisciplinována a modern vyzbrojena. Tu máte dkaz, že za krátkou dobu lze pi odhodlanosti všeho dosáhnouti. Proto íkám našim vojákm: »Ty musíš být dobrým vo>jákem!«

Všichni do armády.

To

není militarism, opakuji, to jest starost o to, armáda byla zabezpeena, aby se naši vojáci cítili jisti na front a proto také usilujeme o to, abychom mli voják co nejvíce, to j'est v z-ájmu našich voják. více nás bude v poli, tím lépe druh druha obráníme. Bezpenost našich voják závisí nejen/ na výzbroji, disciplin, ale také na množství. všichni do armády! Všiproto

aby

rtaše

ím

A

—

Já tam nepjdu. Tedy ne všichni. Já sám dlá»m výjimku. Ano, bude nkolik i jiných lidí a mladších, kteí do armády nepjdou, musejí pracovati mimo armádu, ale až n/a ten malý poet civiílist, které potebujeme, aby se mohlo pracovati bez toho se armáda nev týlu v kanceláích

chni!

—

—

obejde vy, mladší, všichni vstupte a rozmnožte ady naše a našich bratí!

162

Revoluní zápjka. Vedle tohoto úkolu, aby byla rozmnožena naše armáda, máme v zájmu armády druhý úkol. t. j. vypsaná nedávno naše revoluní zápjka. Postarejte se, aby byla upsána co nejdíve! To dáváte peníze na ty naše bratry nia front. tudíž nábor a zápjka to jest dnes uritý, konkrétní eskoslovenský úkol a podle toho, jak každý bude pracovati pro tyto úkoly, se postaví bud s námi nebo proti nám. (Výborn.)

A

Naše

eknu

politická situace.

nkolik slov

o politické situaci naší

—

a o vyhlídkách pro budoucnost. Nejsem optimistou a neklamu sám sebe a vás, pravím-li, že naše politická situace je dobrá, V not spojenc k Wilsonovi letos v lednu eskoslovenská otázka byla prohlášena za mezinárodní otázku, ce vnitn-rakouskou: osvobození a Slovák jest úelem a cílem spojenc. To bylo prohlášeno a za to máme dkovati pedevším Francii, ministru Briandovi. který tenio uritý cíl u spojenc prosadil. (Výborn.) Já jsem rád, že jste svým potleskem dali projev našim sympatiím pro Francii tak, jako máme sympatie pro Rusy i všechny ostatní spojence. Jsem vden Rusm za to, že nám umožnili oréanisovati prvé eskoslovenské vojsko. (Výborné,) A vy vidíte, že v Rusku již na poátku války, ješt za starého režimu eskoslovenská armáda byla vyzdvihována. Ale i za ncvého režimu, teba že ruští socialisté otázku národnostní pokládají za šovinism, první ruská vláda s ministrem Miljukovem v ele, vyzvedla správn eskoslovenskou otázku a v posledních dnech min. Terešenko stejn uzná-

ech

163

dležitost

val jeií

o instrukcích

a

akutnost. Dnes máme zprávy (selského) sovta, který

kesanského

také uznává, že eskoslovenská otázka musí býti docela svobodn plebiscitem ešena. Stejn i v jiných zemích to pochopili. eskoslovenská otázka se dostává od té doby, co jsme poali pracovati, na mezinárodní forum a proto pravím, že mžeme bvti spokojeni s tím. co se stalo pro nás v Rusku a Francii, Ale také Rumuni jeví pro nás upímný zájem, i Italové a všichni ostatní národové. Já tím chci íci. že tato válka není pro nás válkou slovanskou. Nejen slovanská otázka, ale i otázky ru-

munská,

italská atd.

Sociální

mUsí býti ešeny.

význam našeho

Není správné, jak

to

nkaií

boje.

socialisté, že naciona-

lism je šovínismem. Láska k vlasti je spjeme všeho politického úsilí.

My

soustedním k mezinárod-

nosti, ale ne k mezínárodnosti ve smyslu nmeckém, aby národ nmecký panoval nad ostatními národy, ale k svéprávnosti velkých í malých náto pravím drazn rod. Národnostní otázka národnostní otázka socialistm našim i ruským jest sama sebou sociální otázkou. To my echové

— —

a Slováci

dobe

víme.

Nmecký

pán, který panoval

nad námi, ml laciného dlníka. Otrok pojest otrokem pracovním a proto osvobození

politicky litický

národa také se stanoviska sociálního jest nutné. Toto uznávají socialisté nejen naši. ale i Poláci. a jiní a proto všichni pijali národnostní otázku do svého programu. Jen ne Nmci, Jen

Dánové

nmetí Scheidemannové a Bauerové jsou proti íším národnostním, protože jsou nmetí imperialisté. My prohlašujeme, že malý národ vedle velkého má stejné právo. Pokud velký národ silou. 164

malých náromalí národové tvoí Rakousko nemže býti tak zvané rovnoa jsou na Balkán váhy v Evrop, nemže býti míru. Ale jako bohá vedle dlníka není njaká bytost sociáln Yyvýšené., tak národ velký není vedle malého niím privilej^ovaným. To jest pravá demokracie. To jest opravdové stanovisko sociální.

brutální mOcí, miiže rozhodovati o

dech

— a práv

tito

—

Naši brati doma.

—

s

—

Já mohu mluvím-li o naší situaci také velkým uspokojením ukázati na naše bratry do-

ma.

Tam

ty žaláe,

Klcfáv, Kramáv, Rašínv

a j., žaláe našich žen a dtí, šibenice, konfiskace, nezlomily náš lid. Podívejte se, všechny zprávy, které picházejí z parlamentu a ze zemí eskoslovenských, ukazují, že tam je jeden duch, aby eskoslovenská otázka byla rozešena tak, jak my si to za hranicemi pedstavujeme a jak proto bojunemžeme býti veejn spojeni, my za jeme. hranicí a oni tam, ale duch nedá se rozpojiti hra-

My

ducli nedá se rozpojiti njakými hospodáskými nebo jinými odlišnostmi. Náš duch je jeden a týž, duch svobody a nezávislosti.

nicí,

Svorností k vítzství.

K

té

svobod

a

chtl bych skoniti

tím nezávislosti — — k tomuto velikému a

apelem

cíli

se vši-

svorn spojme! Nám zstala jen nepatrná ást asu. Petrpli jsme ti léta války. Vtším dílem,

chni

brzy se skoní, eknme do rodíve, tedy nemáme již mnoho asu na odlehlejší plány pro budoucnost. Musíme soustediti pozornost na nejbližších úkolech, t. j. abychom

že válka ka,

snad

pomrn

i

165

mli

co neivtší

armádu

a sice

armádu takovou,

aby každý ech platil za dva, tri Rakušany. Tudíž oekávajíce ukonení války vítzstvím spojenc a naším, v tomto vdomí bume svorní a sjednoceni. Ne v njaké svornosti mrtvé, hbitovní, ale v tom jediném hlavním cíli jsme svorni: dosáhnout samostatnosti a svobody sjednccením eskoslovenského národa, *

Pedsedající

br.

Medek vzdává velý

a

nelíený

dík prof, Masarykovi za jeho vzácná slova, dkuje za dosavadní jeho vykonanou práci za osvobození eskoslovenského národa a peje mu šastný ná-

do samostatné echie. milý náš vdce, slibujeme, že pod Vaším vedením budeme kráeti k vítzství práva a pravdy, nelekajíce se žádných obtí. Bute ubezpeen, že eské »Na zdarl-^ zmní se, bude-li toho teba, v hromové, boulivé >;Hurá!« (Shromáždní pipravuje znovu prof. Masarykovi srdenou ovaci voláním hromového »Na zdar!«). Poté prof, Masaryk sestupuje s eništ, a louí se s pítomnými zástupci bratrských národ, s gen. Cicoviem a místními krajany. Sálem zahmla naše národní hymna »Kde do-

vrat

»My Vám,

mov mj!«

a »Hej, Slcvané!«, kterou zpívali všichni nadšeni a posíleni vírou ve vítzství naší spravedlivé vci.

K odjezdu prof. Masaryka z Kiieva dostavilo se na nádraží veliké množství voják a zajatc, kteí utvoili ped vchodem špalír a jakmile pibyl automobil s prof, Masarykem, pivítali jej hímá vým »Na

zdar!«.

166

Na peron msta Kijeva,

dcprcvodili

prof.

Masaryka

velitel

Cicovi, pedseda Svazu dr. Girsa, deputace kijevských dam s pí. ervenou a Krobovou v ele, cho generála ervinky, velitel 6. pluku plukovník ervinka, sekretá dr, Novotný, len Otto Andrle a mn. j. Paní ervená s páním šastné cesty podala prof. j^enerál

OSNR

Masarykovi nádhernou kytici. Pání šastného návratu tlumoili také velými proslovy za kíjevské zajatce red, David a za vojsko poruík eek, Z Kijeva do Petrohradu provázel prof, Masaryka krcmé poruíka Šeby, jenž jako adjutant-sekretá provázel jej na cest po Rumunsku, ješt referent vojenské komise prap. Eisenberger a estná stráž 2 stelc z dárnické Ped odjezdem vlaku zapli pítomní eskoslovenští vojáci a zajatci naši národní hymnu, kteréž zvuky pehlušovaly rachot kol vlaku, unáše. jícího našeho milovaného vdce, dr.

komandy.

(echoslovák ,

116.)

Dopis G. V. Plechanovu.

Pijel jsem do Moskvy z Petrohradu dne 28. íjna v sobotu ráno a odebral jsem se pímo z kurského nádraží na Divadelní námstí, které práv poali ostelovati s obou stran. Na štstí (dnes již

mn

mohu

ubytovati se v hotelu to íci) podailo se »Metropol«. který se brzy stal centrem útok bolševikv. Junkei se zatarasili v hotelu, který

—

—

sloužil za výbornou tvrz. jakožto solidní stavení Bolševici zaujali protjší budovy, hlavn divadlo Nezlobinovo, Dobytí hotelu dávalo bolševikm

snadnjší pístup k radnici (dum), proež léhali velmíi energicky.

Junkei 167

jej

ob-

se vzdali až v noci

2.

listopadu

(ruského kalendáe).

celé obležení hotelu se všemi jeho

druhá dne,

kv

a

i

octl

ervené

Petrpl jsem hrzami po pl-

jsem se v rukou bolševik, vojá-

j^ardy.

Takových píhod, jaké Vám se udalo prožít, mohl bych Vám povdti nkolik. Na píklad voj'ák rudé ^ardy s puškou a dstojnickou šavlí na provázku uvázanou, odpovdl na mj dotaz, kdy pustí obecenstvo:

»Chci-li pustím, chci-li pobiju; ted jsem já pá-

nem«

atp,

Byli však též bolševici jiného druhu. Jednoho z nich Vám popíši. Voják, na stráži ped jedním z pokoj, stál beze zbran. Požádav o dovolení sedl si na pohovku. »Tof úžasné, jaké krveprolití ,!« Tato poznámka mého souseda dala možnost pímo se ho otázati, což mlo za následek rozmluvu Inteligent znající sohebké, bílé ruce .

.

mn

—

— ml

cialistickou literaturu,

vdl

též

nco

o

.

mých

spi-

sech a vzpomnl si na naši polemiku. Vdl, že nyní se shodují naše náhledy na vojnu a svtové otázky. spolubeJako pravý Rus a ruský socialista, sedník zabhl na pole nejvšeobecnjších, takka vných pravd. Snažil jsem se držeti blíže skutenosti. Dokazoval jsem mu, že dnes Rusko cekái^á od jakékoliv vlády administrativní práci. Nejvtší chybou carismu bylo vlastn, že Rusy neuil práci. Proto ruští revolucionái pivykli práci, která boí a jí se [pravím, že bez ní nebylo lze se obejít) oddali takka výhradn. Uzavevše se ve svj v Evrop žili, neokruh, ztratili z dohledu svt. znali Evropy tak, jako nepoznali smi: Ruska. Jejich odpor k carismu nedovolil jim studovati zízení státní: neseznámili se ani s všeobecnými hybnými silami národního života. Odtud vyplývají pak

mj

—

A

«

nekonené rozprávky bez in, spory místo

jejích

práce.

—

»Pipouštím. pipouštím« namítal mj bol»ale to se netýe pouze ruských socialist, ale také socialist druhých zemí, též Kerenského.«

ševik

—

« »Zcela správn mluvíte se spolubesedník pojednou zamyslil. »My máme jisté pontí o vlád, jehož kadeti nechtjí uznati. Strhujeme práv vládu do svých

mj

Zde

rukou, drahý, »Strhnouti vládu do svých rukou, neznamená vždy vládnouti. Král kraluje, ale nebýti výsledkem ivládne; uchvácení vlády rého despotismu. Vy, ruští socialisté, musíte vládnout, musíte si uspoádat administrativu. To vám pipadá tžkým, jak dokazuje obsazení »Me-

mj

mže

umt

tropole«.«

Nutno pipomenouti, že bolševici obsadili »Menebylo junker, V hotelu když už v 600 osob, muž, žen a dtí se nacházelo 500 služebnictva. Úkolem bolševik bylo odhost straniti obecenstvo a obsadit hotel. K tomu mli zapotebí pl druha dne. Vše mohlo býti udláno za nkolik hodin, nebo obecenstvo nekladlo odporu, naopak, každý chtl odejíti. Prohlídka osob lropol«,

—

nm

—

i

(nemají-li zbraní) a prohlídka papír zabraly píliš mnoho asu. Velitelé oddíl vojenských a rudé

^ardy dávali rozkazy, které valy.

Rozumnjší

navzájem odporovyerpávali dohlíd-

si

bolševici se

kou nad tmi, kteí se mohli dopustiti pehmat. Velitelé a komisai dávali sliby, jichž nedodržovali. Na píklad nám, cizincm, ve tvrtek slíbili povokomisa lení k odchodu na pátek v 10 hodin, ale všechno pustili rozpacích nepišel a po dlouhých »Metroobléhali Bolševici papír. bez obecenstvo nebo alespo mohli míti pol« 6 dní; mli míti

—

—

169

plán, jak s touto

budovou

naložit, ale

V

—

nemli

ho.

»Metropolí« bylo 600 lidí v Rusku je jich 170 milionv; zdaž odpovídá schopnostem bolševik úkol vlasti tomuto množství? Avšak to není hlavní problém. Pedevším nutno si položiti otázku, bylo- li povstání bolševik cDravdu nutné. Mezi námi demokraty nemže býti a není sporu o úelnosti povstání vbec. Já však tvrdím toto: jakmile Rusko bylo zbaveno absolutismu, vyhlášena republika, zízen parlament a ústavní svobody, nebylo již dvod politických ani mravních pro revoluci ani v pípad, že pipustíme

slabost a neschopnost zatímní vlády.

Pros pak na píklad neekalo se na svolání ústavodárného shromáždní? Prcc nyní v zim pospíchati s ešením radikálního agrárního programu? Možno si mysliti, že v malém zvtšování selských majetk spoívá ešení agrární krise? Opakuji znovu: teto krvavé povstání nebylo nevyhnutelné a proto pohešuje podkladu. Pímým cílem politiky jest šetiti lidskými životy a úeln nakládati s národními silami. Stupe barbarství a opravdové kultury se dle toho. jak osobnosti a národy dovedou šetit lidských život a tc nejen v dob války, ale i v míru. Vzpomínám si, kterak Tolstoj pi jedné z mých návštv neuznával tohoto náhledu a vytýkal strach ped smrtí. Než v tomto pípad, jako ve mnoha jiných, on pouze vyslovil omyl, vlastní

mí

mn

Rusm. Každé

hnutí revoluní nutno souditi dle

jeho

plod. Pipouštím, že všecky následky bolševického povstání nejsou ješt patrný, ale vychází ',iž na jevo, že politika bolševik je málo reální. Jeale ve skutejich nejpednjší snahou je mír Rozhodná ofensiva nosti oni prodlužují válku. v ervnu byla by bývala uspíšila mír oslabením

—

170

«

Rakousko-Uherska. chrání

Nmce,

Bclševici káží prcti válce, ale .nešetí krve svých bratí. Bol-

ekají pomoci hlavn od nmeckých socinmecká armáda, sestávající ze socialist, postupuje k Petrchradu a zabírá ruské lízemí. Tyto dvcdy, narychlo nartnuté, nezstaly bez úinku na mého bolševika. Poal pochybovati o neševici

alist, ale

zbytnosti tohoto povstání.

Byl bych rád vdl, jak si bude poínati pi svých administrativních úkolech, i jal jsem se jej pozorovati. Brzy po naší rozmluv seznámil se s dámou, která o sob tvrdila, že je Francouzka, ve skutenosti byla však Ruska, žena dstojníka jízdy, a jak bylo patrno, uinila silný dojem. Byl jí zcela k službám, nosil jí krabice i zavazadla. Nmci nenávidí Francouze, ale rádi pijí jejich šampaské. Bolševik nenávidí buržcasii a kapitalism, rád však se dlí o jejich slabost a nedo»Metropol« to kapitalisticko-buržostatky. asní slabost nedím více. Ne, píteli, Rusku je zapotebí revoluce v hlavách a srdcích.

na

A

—

—

a

Váš T, G. Masaryk. ruský jeho text otištný (Ani eský originál, ani v »Edinstvé« a »Ru'Sských Vdomostech* . 253 nebyl red. k disposici; proto použito bylo pekladu Dr. H ského.J

—

Všem plukm eskoslovenského armádního Brati! Vojáci

a

sboru.

dstojníci!

Nové

události a zejména nová revoluce ztžují nám situaci beztak obtížnou; avšak po zkušenostech tí let mohli a musili jsme být pipraveni na k rozilení, nehrozí rzná pekvapení. Není

dvod

nám nebezpeí. 171

Jsem v stálém styku s velitelem armádního sboru a s vojenskými úady; nyní náš hlavní úkol je doplnit naše ady, náležit je ozbrojit a roztroušené ásti sjednotit tak, aby v každém pípad byla pohotov vojenská jednotka co nejsilnjší. Nedej se nikdo mýlit poplašnými zprávami, ropoteba, abyste byli zpraveni zvlášt, obdržíte zprávy od nás a vas. jícími se ted se všech stran; bude-li toho

Bute klidní a využijte každé chvíle k vojenskému vzdlání; pipravujte se každý jedinotliv a všichni jakožto celek pro budoucí boj za svobodu

našeho národa

a

Ruska!

Udržujte ve svých adách naprostý poádek a Na stranické rozpory a ešení dalekosáhlých úkcl rzných program není kdy. Každý udreskoslovenský voják má jedinou povinnost žovat a zvyšovat zpsobilost k boji. disciplinu.

—

Bylo ujednáno s ruskými vojenskými úady, že našeho vojska nebude použito v politických roze-

pích ruských stran; dsledn nebudeme se míchati do tchto politických boj. Práv poslední události jasn ukázaly, že toto stanovisko je správné. Proto se vší rozhodností odsuzuji pokus nezodpovdných osob využít našeho vojska ke službám policejním žandarmským. Postup našich odpovdných initel byl úpln správný.

a

Zstanu ve Vašem stedu, pokud toho pomry budou vyžadovat; bute ujištni, že velitel armádního sboru se svým štábem vynaloží všecko úsilí a pozornost pro Vaši bezpenost. Pesvdil jsem se o tom. Tím více vyžaduji, abyste všichni, vojáci i dstojníci, pesn se ídili píkazy svého vojevdce. Samovolné vystupování jednotlivc v dležitých

172

otázkách bylo by na škodu; žádám práv v neblahých pomrech ruských poádek a káze.

V

Kíjev, dne

(echoslovan .

22.

(9.

listopadu) 1917, T, G.

46.)

Masaryk.

Prohlášeni.

V poslední dob rozšiuií se z Kijeva pod firmou Kružok Slavian« a »Slavianskoie Sodružestvo« reakní politické projevy, namíené proti jednotlivým národm sn se

a politickým stranám ruským, v nichž mezi jiným také mluví iménem a dlají sliby o eskoslovenském dobrovolnickém vojsku,

ech

Prohlašujeme, že tyto projevy jsou dílem nezodživl, stojících nejen mimo naše oficielní politické organisace, ale pímo proti nim. Agitaci tchto živl odsuzujeme a protestujeme proti tomu, aby v ní bylo zneužíváno eského jména.

povdných

eskcslovenká Národní Rada v otázkách vnitvždy stála na stano\-isku písné neutrality a »nvmšatlstva«. Toto stanovisko bylo uznáno zodpovdnými initeli vládními a vojenskými pi úmluv, že našich vojsk bude užito pouze ních rozepi stran

vnjším nepítelem. Toto stanovisko bylo uznáno mezinárodními pedstaviteli spojenc na Rusi. Toto stanovisko konen hájili naši kijevští zástupci, když u štábu kíjevského vojenského okruhu zs^kroovali proti povolání našich vojsk do 29. íjna). 11. listopadu (27, Kijeva ve dnech 9. Je dnes všeoben známo, že, byl-lí pece povolán jeden z našich pluk, stalo se tak bez našeho vdomí a proti naší vli, jakož i že, dík našemu

v boji s

—

—

úsilí,

pluk byl rychle odvolán.

173

z výše uvedené zásady vyplývá naše naprosto oyální sjanovisko k Ukrajincm a k ukrajinské lidové republice; toho \Ti'azem jsou pátelské styky, navázané mezi námi a oficielm'mi pedstaviteli

V

Republiky.

Kijev.

28.

listopadu 1917.

(15.)

Místopedseda

OSNR.:

T. G. Masaryk.

Pedseda OSNR.:

Prokop Maxa. (eohoslovan .

Naše Redaktor »Vojáka«

si

48.)

situace.

ode

mne vyžádal zprávu

o situaci; avšak mluviti dnes o situaci, je jako pcdvídájní poasí co den pekvapení, nejistota, nejen zítka, nýbrž i dneška. Pro nás všecky z toho vy-

—

plývá jedno pouení, jeden požadavek: být na být pipravenu pro všecky pípady; a proto neztrácet hlavy, nebo rozilení je špatným rádcem. Pro všecky pípady budeme se starat, aby celý korpus byl pchrcmad. ob divise aby byly v blízkém sousedství: odoláme lépe, budeme-li úzce spojeni. To bylo naízeno stávkou a bude se provádt. ím My dále budeme usilovat o další nábor více nás bude, tím lépe. O dalším náboru pro II. korpus stane se rozhodnutí co nejdíve; nehotové pomry ruské, speciální nehotovost a neuritost nutí nás k doasnému vlády a vojenských stráži,

—

úad

vykávání. Ale každý chápe, co by znamenal druhý korpus nejen vojensky, ale i politicky; nemohu dost zdraznit, že

naše vojsko 174

je

vojsko

uvdo-

míe

politické,

litické

doma tickou

zralosti

naše vojsko je výbr a v-ykvt poa odhodlanosti, naši vojáci budou

za všech okolností politickou elitou, páteí radikální politiky,

Af Rusko uzave týkat nás;

my

budeme stát kraovat ve

pímí

poli-

nebo mír, to nebude se

Rakouskem nesmííme a proto na stran spojenc, kteí budou pose s

válce; žádná ruská vláda nemže v mírových podmínkách rozhodnout o našem vojsku, že se má vrátit; to je nemožné podle našeho ujednání s vládou a to ujednání nové vlády budou

musit respektovat. Dokonce bolše\'ici jako revoluní strana nemohou býti proti nám. kteí jsme podnikli nejkrajnjší revoluci proti- Rakousku. Pjde prakticky o to, jak se dostat na západní frontu. To je hlavn otázka transportu; pirozeno, že nebudeme rakouským agentm vykládat, co chceme a co udláme. Staí upozornní, že Národní Rada se pipra\-uje pro všechny možnosti; bližší zprávy se do korpusu dostanou vas, jakmile toho bude teba. Já neztrácím ješt nadji, že ást ruské armádv se upamatuje; je ješt možnost, že se naše vojsko uolatní na ruské front; zstaneme tu do té doby. dokud se nepesvdíme, že naší pomoci Rusko již

nepotebuje a upotebit nemže. Zatím zstane v platnosti, že se do politických rozepí ruských nebudeme míchat. Jsme vojáci, a ne policajti a žandái; vedeme boj proti Rakousku. To neznamená, že jsou nám všecky stejn milé; já sám jsem už veejn se vyslovil o ruské revoluci, vyslovil jsem se o bolševismu. Ale vcná kritika v asopise je nco jiného, než stranický boj: za daných pomr i taková kritika musí býti taktní. Jakmile nkteré ruské strany pišly k moci. teba jen doasn. Národní Rada s nimi v zájmu 175

korpusu bude jednat; nemže hýi itkolem naších voják ty strany provokovat a dlat si takto obtíže. Z téhož dvodu zamezíme anonymní agitací všelijakých »SIovan« a podobných lidí, kteí ani nemají zmužilosti vystoupit odkryt. Se všemi odprci ve vlastním táboe, zejména

,

odprci

naší protirakouské revoluce, vypoádáme dkladn; nikoli násilím, nýbrž dvody

se sami a

a semknutou organisací. Naši eští bolševici nás napadli, oni zdvihli boj, když zaali svou nepátelskou, odlišnou organisaci; máme proto právo

ním se

hájit. Nikdo však nebude bez dlat muedníky, staí vyvrátit jejich dvody.

proti

z nich

(cohoslavan .

T. G. Masaryk.

49.)

O

nich liché

politické situaci.

OSNR

Druhá plenární schze naná ve dnech 1. 7. prosince

—

(st,

pro Rusko, ko1917 v Ki-

st,?)

jev s optným potšením vzala na vdomí další pokrok úspšného rozvoje eskoslovenského osvobozovacího hnutí na Rusi. Zbudování samostatného eskoslovenského vojska je hlavním výsledkem naší práce. Vinitní rozrucha v Rusku nemohla zstati bez na innost naší organisace; špatná doprava

vlivu

železniní a poštovní, tžká situace hospodáská, tyto a podobné mechanické asté boje sociální pekážky seslabovaly innost našeho ústedí. Proto jsme se rozhodli provésti v naší organisaci decentralisaci, penésti velkou ást inností agitaní a propaganí i sociální pée na krajské a okrskové

—

organisace.

176

Zvtšení vojska, sesílcní organísace zajateckého tylu (zázemí), politická propagace naší myšlenky a zvýšení

obtavostí našich krajan

jest další

náš

úkol.

Jakékoliv politické

okolnosti

nemohou nieho

zmniti na našem snažení: zíditi samostatný, úpln svrchovaný eskoslovenský stát, nebo jen ta cesta vede k zabezpeení stálého míru u nás v Evrop, jen ta cesta odpovídá správnému programu ruské demokracie a revoluce. Pokusy o pedasný mír a zejména o mír separátní, pokládáme za politický omyl, vyplývající z nepoznání nepítele. Nmci trvají na svém záchvatném imperialismu a využívají, jak jest vidti, mírových jednání jen pro své militaristické cíle. Jest osudný omyl, oekávati, že by v Nmecku mohla býti demokratická revoluce. My tudíž v zájmu míru a demokracie nemžeme než rozhodn af odmítati jakýkoliv kompromis^ vychá-zející z kruh cizích, i z našich vlastních. My zachováme svou loyalitu k Rusku i v dobách nejtžších, pevné i

více, že

ono.

správn chápajíc své demokratické

jako organický celek, tak i ve svých jednotlivých soustavných ástech, nikdy nezradí spravedlivé a v pravd demokratické cíle svých spojenc. V našem snažení jsme za jedno s vedoucími politickými kruhy doma a mžeme íci, s celým národem. Tato jednota v nazírání a úsilí jest nám v našem boji a v naší práci povznášející posilou. S nemenší radostí vidíme, jak všechny naše kolonie

líkoly a

poslání,

ve spojeneckých zemích s námi pracuijí v tém'žc smru; úspchy naší vojenské

svorn

a

akce ve Francii, Spojených Stát. Severoamerických a Itánaplánují nás hrdostí a utužují naše nadje. lii Prcto víme, že eskoslovenská veejnost na Rusi 177

«

napne všecKny své síly v hrdinném boií za naše osvobození cd poroby národnostn-politické i bo.spodásko-sociální.

V

Kijev. v prosinci 1917.

Masaryk lenové OSNR.

T, G. a ostatní

(echoslovan .

O (Výtah

z

ei 1,

53.)

naši politické siíuaci.

prof.

Masaryka na Dueami schzi

prosince

[st.

st.?]

1917

v

OSNR.

Kijev.)

Pí

posuzování politické situace máme na mysli Rozval a úpadek Ruska zavinil, že není te vojenské vyšší autority, se která by se zabývala naším kcrpusem a

hlavn osud našeho korpusu.

c

sfarala.

Petrohradské vojenské úady, af už ministernebo generální štáb atd. neexistují. Stávka te stejn jest bez moci, Berdiev také nemá takka moci. a tudíž naše starost musí býti soustedna, co s korpusem, jak se postarat. Než podám zprávu, co v té vci bylo podniknuto, abychom nebyli pekvapeni, musíme si uvdomiti, co úpadek Ruska Dclíticky znamená. Zejména pro

stvo,

c

—

strun echy, znamená Rusko bude slabé, anebo bec bez vlivu pi uzavírání míru. nás.

Jestliže

eeno jestliže

Nmci

—

toto:

bude va Rakou-

sko opanují východní Evropu, jesfti ne vofefisky, tedy hospodásky a finann. Jest-li Rusko bude slabé, nmecký vliv a rakouský pccítí se v Polsku,

v echách, na Ukrajin, v Rumunsku,

Itálii

—

já

dokonce chci tvrdit, kdyby Nmci za dané situace povolili na západ Spojencm, kdyby Nmci tak17S

tickv chtli dát eknme Elsas-Lotrínsko nazpt, nebo jakožto samostatný stát ra zpsob luxemburského, kdyby povolili Nmci Francii, že by odršli z Francie a nieho nechtli a stejn Belgii, zkrátka, cdyby Nmci z taktických dvod Dovolili Snoíencm na západ, tož pece vyhraji, jestliže burfou míti výcliod v rukou. Vždyf o to se jim jedná: Drantf nach Osten! Berlín Bagdad! Lze práv oekávat nmeckou taktiku, že budou ustupovat na západ, dlat koncese, aby tím silnji se odškodnili na východ. Oni snad ani nebudou chtít Kiir-

—

—

landii a Estlandii. ale. užívajíce

dobrých komuni-

kaních prostedk a vlivu hospodáského, burkou se starati vyhrát hosDodáskcu ckunací a expl?atací Ruska. Cc bude óé.]. bude vcí dalšího ^Tvoje, Jestliže Nmci a Rakousko tak asto nabízejí status quo, to znamená, že by zdánliv nieho neanektovaU ale to je jen formální vc. Nmecko okupovalo Rakousko, jak nikdv nebylo okupováno. Wilson ekl. že Rakousko nemá své vle; t. j. p*^'á okupace a dkladná »bez anexe«. Okupaci Rakcuska i^st dána okupace Balkánu a tím. mají most celý nmeckv plán je v zado Asie a Afriky átcích uskutenn a tudíž nyní Djde o to. aby této situaci Rusko a Spojenci elili. Dovede ješt Rusko elit a jak? Co budou dlat Spojenci? Jsme ped docela novou situací: Nikdo nemohl je oekávat, že Rusko orodlá takovou krísi. pro nás otázkou: Dovede ješt Rusko bojovati proti Rakousku a Nmecku? Dá se niská armáda ješt z té anarchie, která jest nyní. uchovat a do •jaké míry? n vlastn o mír, nebo Bolševici usilují o bylo i?ž nrímí je jen precedent k míru. to, že Rusové nemohli nastupovat po ofensiv, kte-

—

Te

pímí

179

Pímí

rou naalí v lét; to už byle pímí. Nepítel využil té dcby velmi dobe, lak ukazuje pohroma na italské front. Všechny Iplány o sou dvodem k definitivnímu míru. Pjde o to, jak Spoienci se zachovají, Rusko rrá uicdnáno se Spojenci, že separátního míru nebude. Všichni za jednoho, jeden za všechny. Je pirozené, že je to výhodné pro slabšího lena Spojenc, vzájemné kom.rensace jsou spíše možný, když je mírctvorc více. Pochybuji, 12 mír provede bolševická vláda: bolševici nerepresentují majority národa a nevím, že by Nmecko mohlo a chtlo udlat mír se stranou, která nerepresentuje celého Ruska, Nmci budou jednání orctahcvat, využijí bolševické neschopnosti. Ted teba uvažovat o druhé možností, tctiž, že by vláda, která pijde po bolševicích, vláda uznaná cclvm národem, mír udlala: socialisté ruští více mén všichni jscu pro mír. Bolševici rozstrojili armádu, nová vláda bude mít tžké postavení, jestliže nebude mít ruskou armádu. Otázka je, jak spojenci se k možnému míru zachovají. Jsou ti možnosti, a tc: 1. že by byli proti

pímí

i

2. že bv se s Ruskem znepátelili. 3, že Rusku vojensky vystoupili. Já, než jsem

tom.u míru.

by

proti

pišel na Rus, slýchal jsem na západ od politik dobe informovaných, že by v pípad zrady na Spojencích Japonsko vyhlásilo válku Rusku! To bylo v dob. kdy carism a režim Stiírmerv zjevn byl pro Germanii a z té nálady vznikly tyto plány. Revolucí se vc zmnila a tudíž lze oekávati možnost druhou, že by tctiž Spojenci neekli ani ano, ani ne. že by ekli: dlej si, co chceš, na svou zodDovdncst. A konen je tetí možnost, že by Spojenci souhlasili se separátním mírem Ruska, že by Rusko ze závazku propustili. Uinili by to proto,

aby na Rusko

si

podrželi vliv. Jestliže

180

zstanou

^ Ruskem v pátelském pcméru, pirozen mohcu míti positivní vliv na Rusko a posilovat je proti .tlaku Nmecka a Rakouska. Rozešení této otázky rozumí se souvisí úzce s tím, co spojenci bez Ruska budou chtít udlat, budou- li chtít bojovat, jak se oekává, dále. Nedávno jsem etl besedu s ^en. Alexjevem: Alexjev myslí, že Spojenci bez Ruska snad již válku nepovedou. Já to uvádím jako charakteristický projev z Ruska. Alexjev je lovk velmi vlivný, který jisté mluví ve Jménu mnohých a mnohých ruských voják a stratég. My musíme pozorovat další \-yvoj a musíme se pipravovat pro všechny možnosti. Uvažujeme, jaké máme možnosti se svým korpusem. Tedy, dejme tomu, nejkrajnjší možnost, že Rusko již bojovat nebude, že náš korpus v Rusku by se již neuplatnil, že bychom nedosáhli toho, co jsme chtli, totiž, že by náš korpus s Rakouskem pímo nebojoval. Co tedy dále? Pedstavme si, že by byl uinn separátní mír. Pak je možnost, o které jsme již jednali, že bychom šli na rumunský front, pedpokládajíce ovšem, že Rumunsko neuiní separátního míru, že v nejhorším pípade by chtli následovat píkladu Srbska. V tom pípad bychom my na rumunském fronte jen doasn mohli po-

—

moci, proti

—

nebo jestliže by se Nmecku podailo obrátit Rumunsku velikou moc (Rus by na té front

nebylo), pak by rumunská armáda a náš korpus byly nuceny uchýlit se na ruské teritorium a bojujíce by ustupovaly na levý beh Prutu, do BessarabÍ€. Je patrno, že bychom potom stáli zase ped již

ped

otázkou,

kterou

stojíme

nyní.

Jestliže

ru-

naše armáda pijdou do Ruska, které by mezi tím udlalo mír, musily by složit zbra podle všech mezinárodních pravidel Co by se udlalo s našimi vojáky, složivšími zbra, o tom by muselo

munská

a

181

být jednání další. Je zjevno. že jíti na rumunsk\ ircnt je jen odloženi a nerozešení našeho pro-

blému.

Co bude, zastihne-li nás néjaký separátní mír zde? Potom pjde o to, aby naše vojsko bylo pod ochranou Francie a spojenc. Budeme jednati, abychom se dostali z Ruska do Francie nebo po iPípad na jiný front. To by byl arci asijský front turecký, nebo salonický. Jak vidíte, situace je vážná, ale není zoufalá. Nejsme sami, sdílíme všechny ty obtíže, které dnes sd:lejí i ti nejvtší spojenci. Ruská krise je ranou pro všechny. Já to íkám s dobrým svdomím, abyste chlácholili a mírnili ve vojsku i publiku, které podléhá nejfantastitjším zprávám i plánm. Já jsem dosud nemluvil o nkterých vážnjších initelích v dané situaci. Pedevším musím promluviti o Ukrajin, resp, ukrajinské vlád. Musíme s ní poítat, ponvadž korpus je na ukrajinském území. Jest v zájmu našem, abychom s Ukrajinci byli v pomru co nejlepším, a pcdle toho zaídili všechny .své oficielní krcky i v privátním obcování a život. Stojíme ped politickou skuteností, ta vláda tu .jest! I kdybych si pál. aby pomr její k Rusku byl jiným než je a bude, musíme s touto politickou mocí jednat a musíme jednat loyáln a to se de facto

—

dje.

Ale nesmí

v dobrém

úadech

pomru

se

nikdo

divit,

s Ukrajinci, že

když jsem i v jednotlivých

akcích budou potíže. Já konstatuji, že styky s Ukrajinou, ukrajinskou vládou jsou velice dobré. Musím však promluvit také o pomru k Polákm, kteí tvoí nejen v Kijev, ale i na Ukrajin silnou .národní minoritu. Na ukrajinském teritoriu je okolo 1 a pl m.ilionu Polák, snad více. Poláci pirozen tyto minority chtjí zachránit a odtud ten napjatý

,nase

a

oficiální

182

pomr,

oficiáln i neoficiáln mezi Ukrajinci a Pojak se to jeví ve vzájemných prohlášeních cbou stran. Tento pomr politickc-národní jest sesilen sociáln tím, že Ukrajinci, prohlásivší se za okupaci bez výkupu, ohrožují polské velkoláky,

pdy My s

Poláky jsme v pomru dobrém, nás spolený nepítel a tato válka. Každý ví, že v parlament rakouském v posledních letech jsme nemli s nimi nejlepší pomr byl to pomr dosti napjatý. Válka nám ukázala Polákm a .nám jaký nepítel je Nmecko a Rakousko. se zdá, že Poláci, neb aspo znanjší ást, nám v tom dává za pravdu, že Rakousko je též ne-

statky.

a

sblížil

Mn

— —

—

že jim dlá kcncesse. že Rakousko jest Polákm nebezpenjší, Prušáci jsou brutálnjší, Rakušané jsou falešní, demoralisují své národy a také Poláky. Ve vídeském parlament Dasziský prohlásil, že po válce i Poláci m.ohou dlat stejnou slovanskou politiku s námi a nedávno bylo v novinách, že Stapiský prohlásil totéž a Dasziský ,zase mluvil podobn. My te jsme se jim piblížili, pravda, mezi námi zstanou spory. Jsou rzné odchylky v našem život, t, j. pirozené, my jsme

pítelem Polák, pes

Moje pesvdení

více

to,

jest,

industríální,

oni

více

agrikulturní,

akoliv

polské industrie dosti. Oni jsou U nich socialism má docela více aristokratití. jiný význam než u nás. Jsou nkteré rozdíly v hi.storickém a kulturním vývoji, ale to všechno a zejména také tšínský spor dnes pro rozumnjší

v ruském Polsku

je

jest bezvýznamný. Spor mezi Poláky a námi o njakých 300.000 Polák byl by šílenstvím, když stojíme oba ped spoleným silným nepíte-

-politiky

Musíme Ted ješté

se dohodnouti. o pomru k polskému vojsku. Také Poláci tvoí své vojsko. Je rozdíl mezi vojskem

lem.

183

jejich a naším. Pclské vcjsko, až na nepatrné proPolák, kteí byli pod Ruskem, tedy

cento, jest z jest to

pouze pemístní ruských

voják

z ruskýcii

pluk do nov

tvoících se pluk polských. Naše vojsko, to jsou dobrovolníci a zajatci, tím je dán veliký rozdíl ve významu politickém.

Je otázka, zdali bychom mohli usilovat o souinnost s polským vojskem, O tom Poláci i my nezávazn mluvíme. A nakonec o kozácích je teba slovo. Naši hoši mají sympatie ke kozákm a oni k nim. Jist, že na základ tchto sympatií s kozáky by mohla být dohoda pro jednotlivé pípady, neb snad i pro celkový plán. O tom také nelze dnes mluvit. Ra.dilo se pesunout naše vojsko na Don. Nkteí si 'pedstavovali, že bychom mohli jíti až do Mezoipotamie, do Archangelska, na Murma atd. Pro odchod musíme míti železnice, nejen pro lidi. ale 1 pro kon, musíme míti ohromnou zásobu potravin atd.

Než

ješt

jednu

vc

musím zdraznit:

naši

My máme

ujednáno bylo to akceptováno ruskou vládou a vojenskými ,úadv, že naše vojsko se nebude míchat do vnit,ních za žádných okolností a my jsme to

neutrplitu za všech okolnosti. ,3.

pomr

.provedli a dali iprolévat ruskou .vznikl

dkaz

své

loyalnosti.

krev a nebudeme

ji

Nechceme Když

prolévat,

rozpor s éen. Konilovem, já jsem telegra-

iicky i do kcrpusu i do stávky upozornil na naše ujednání, že se nesmíme míchat do vnitních roze,pí a my se také do kornilcvské aféry nemíchali. Já mám pro to klasický dkaz: V Mohylev byl

ruskv pluk »konilovský« pod vedem'm plukovníka byla ást ech, Tento pluk, Neiceva, v akoliv výslovné kornilovský. udržoval ve poádek. Naši hoši stáli karaulem u rzjivch

nm

mst

1S4

ataché,

nezasahovali

ale

byla dána.

Ped

nijaác,

akoliv možnost

íjnem

dal jsem rozkaz nemíchat se do vnitních spor, i incident kijevský, fakt, že ást našeho vojska byla jen vylákána z ne27,

dorozumní, je dostaten objasnn. Já neíkám, když nemá se našeho vojska užívat ve vnitních rozporech, že nesmíme my své názory o stranách ruských vyjádit, že by naše listy nemohly kritiscvat ruské strany, aby vojáci byli poueni. Já sám své mínní ekl o bolševicích, ale z toho nenásleduje, že proti rum máme posílat nás korpus.

—

My si pejeme, aby Rusko mlo neíkám pevnou ale rozumnou legální vládu, t. j. vtšinou národa uznanou; z demokratického 'stanoviska

—

mítka nemáme a jestliže se podaí armádu znovu reformovat, jestliže by oficielní Rusko ješt bojovalo proti Nmcm, pak my budem bojovat s nimi. My vytrváme loyálné v Rusku tak dlouho, pokud se nepesvdíme, že zde již naší pomoci poteba nebude. zatím jiného

To je, co bych v našem korpuse.

ml povdt

o situaci a jednání

Pro pípad, že bychom ješt delší dobu, jak je pravdpodobné, nemohli jíti na front, je teba crganisoyat hospodásky náš korpus, zaídit všelijaké dílny a vyrábt, co je pro nás potebné. Jedná se

—

to je také taková hospodáství a za daných povojska kombinace a je to kus svépomoci. na konec slovo o dalším náboru. Mne se zdá o záJíladní kapitál Kozáci

mr A

pomr

velmi dležitým, abychom mli za daných pak i druhý korpus. Zvýší se naše váha politická a nás bude víc, tím lépe se ubráníme. A naše vojsko je politická škola, naše vojsko bude miti

ím

politicky

ohromný

úkol,

když se 185

vráti

dom,

bude

politickou eliíou pro radik^ni politika. teba na pímou agitaci

Nám

Nmc

hrozí, že

šan bude

a

také

Raku-

se edrovat výmna zajatc. Rusko nemá dostatek chleba a bude rádo, když se zbaví zajatc; ale to je nebezpeí pro nás a pro naše vojsko. Jestliže, jak si peji, spojenci budou bojovat, pak není vyloueno, že by naši zajatci tíhli do armády, ješt dležitá vc: My všichni, až na malé výjimky, musíme se vrátit dom: žádné plány o kolonisaci centrální Asie a vytvoení tam nového

A

dom

eského státu a podobné fantasie, nýbrž a pracovat tam v duchu naší zahraniní akce, jestliže bychom nedostali všeho, co chceme dosáhnouti. My musíme a to znamená potom odhodlání za všech okolností radikální cestou postupovat. Pravda, nkteí z nás budou muset zstat venku ve spojeneckých státech, aby ídili politickou zahraniní akci, aby se pokraovalo v tom, co už jsme zaali. My ted navázali styky se všemi spojeneckými národy. Toho nikdy nebylo, nše politika jest tím úpln nová a vyšší, svtová a v tctn budeme pokraovat. Budeme mít velkou zahraniní or^anisaci v úplném spojení s domovem.

dom

(echoslovák .

117.)

Vnování. (úvod ke knize »Nová Evropa*.)

Brati, eští, slovenští vojáci!

Vnuji tuto práci Vám, Vám, kteí jste vstoupilí do spojeneckých armád na Rusi a ve Francii, v Americe a Anglii, v Itálii a všude, kde jste iako volní obané mohli projevit své protirakouské smýšlení a odhodlání, bojovat za svobodu a nezávislost našeho národa. 186

Vnuji Rakousko v

spisek také Vám, kteí musíte bojovat pro z donucení. ho pedevším památce Vás, kteí jste

Vnují adách rakouské armády

a

mimo

ni prcjevili

vli

k národní nezávislosti a svoje mužné odhodlání zpeetili svou muednickou krví; Vy jste se

mn

vzorem. Váš píklad, Váš program inu rozhodl mne a pivedl v tábor odhodlaných, nesmiitelných nepátel habsburského Rakouska. Vojna nás všechny pekvapila nepipravenými. Oekával jsem evropskou válku, ale pozdji než 1914; dkazem toho je fakt, že jsem v lét 1914 navazoval styky, jimiž jsem se chtl pokusit o smíení Srb a Bulhar pro pípad oekávané kcnflagrace. Vypovzení války stihlo mne v Nmecku, odkud jsem pomýšlel na cestu do Paíže a Londýna, abych si zabezpeil pomoc pro svj pokus smiovací. Nevil jsem ve válku ani po jejím vypovzení; myslil jsem, že císa Vilém se spokojí hrozbou a že státníci znepátelených mocností se dohodnou. To oekávání zakládal jsem na odhadu, co válka bude znamenat, jak pronikav zasáhne do osud všech národ a lidstva; byl jsem dost naivní vit, že monarchové a jich ministi se probudí tou hroznou odpovdností, která padá na každého, kdo k rozpoutání aneb zamezení války mohl pispt. Zaátkem srpna 1914 vrátil jsem se do Prahy. stali

nemohlo být žádných veejných, ani soukromých schzí, tajná policie vedla usílený dozor nad všemi veejnými initeli, každý musili jsme jednat o své újm. Avšak, akoli veejné projevy nebyly možný, pece bylo od samého poátku v Praze ustálené veejné mínní, sympatie každého uvdomlého echa byla na straSrbska, Ruska a spojenc. Na mne osobn uinily nejhlubší dojem projevy protirakouského smý-

Politický život byl zastaven,

n

187

šlení v

adách eských pluk; picházely

brzy zprápotrestání, dokonce o trestech smrti

vy o tžkém a

decimcvání;

zárove na Morav

civilní

správa

zahájila svou katanskou innost, byli trestáni na

hrdle lidé, u kterých se našly proklamace ruského generalissima. Cítil ísem, že nemžeme a nesmíme, my, poslancové a oficiální vdcové lidu, zstat neinnými, že se musíme rozhodnout; ostatn mluvím jen za sebe. Dost dlouho jsem se podle staršího

programu Palackého natrápil, usmíit Rakousko s námi a petvoit je v demokratické soustátí; vypovzení války udlalo z politického problému problém svdomí. Vynasnažil jsem se ješt seznat pravé smýšlení a plány oficiálního Rakouska a dvora, hledl jsem seznat smýšlení našeho lidu a pokusil jsem se dvojím zájezdem do Holandska dovdt se o plánech spojenc; cesta do Holandska dala mjL píležitost, pozorovat Nmecko a seznat smýšlení nkterých vlivných a informovaných kruh. Nerozhodl jsem se v rozilení a na slepo. Vykládám zde náš 'národní program, iak pojímáme válku, její význam a co od ní ekáme úplnou nezávislost našeho národa a obnovení státu eských zemí se Slovenskem. Domáháme se rozlenní Rakousko-Uherska. Tento náš program lení pouze negativní, naopak je positivní; naše samostatnost má býti ástí politické a sociájní reorganisace celé Evropy a lidstva. Otázka ech a Slovenska je otázkou svtovou, Podávají se tu jen hlavní obrysy píští Evropy; k tomu uskrovnní jsem nutkán nedostatkem literatury; zbaven knihovny, stále na cestách po všech spojeneckých zemích a zaneprázdnn návalem praktických úkol, pracuji bez potebného literár-

—

i

ního aparátu.

Brožurka

má

svou

historii.

188

Napsal jsem

ji

v Pe-

trchrad do prvé návštv v Kijev jedDím tahem, ale neml jsem tolik asu. abych ji pozorn prokorríéoval. Vypukla prvá bolševická revoluce a znemožnila mi práci; po ase zasedl jsem k revisi, vypukla revoluce druhá. Den, kdy jsem se dal do práce, pod mými ckny houkal bolševický bronvik Na a. kolem mého bytu se rozzuil nejprudší boj. radu pátel odejel jsem do Moskvy, abych tam získal nkolik nerušených chvil, avšak práv v Moskv dostal jsem se do stediska pouliních bej. Z Moskvy jsem se odebral dc Kijeva. práv když nový neklid prohlášena Ukrajinská republika Ale te stj co a neoekávané úkoly praktické. stj pipravím brožurku k tisku, snad ji pozdji budu moci doplnit. Prožívám události na Rusi cd minulého kvtna; pirozen tyto události nutí každého myslícího lovka, provit své politické pesvdení; kdo znají

—

práce z posledních let, nenaleznou žáré základních názor, ale byl jsem válkou doveden k tomu. formulovat své názory uritji. V tchto svých pracích probíral jsem zejména

mé rzné

zmny

otázky a problémy národnosti, státu, demokracie a socialismu, naposled jsem se snažil pochopit Ruodkazuji na tyto práce pro obšírnjší zdsko

—

vodnní pednesených zde názor. Tomáš Garriéue Masaryk,

V

Kijev.

15.

ledna 1918. (eskcslovenský deník .

Naše [7.

pci

prof.

52.)

vojsko. na 'ipolené <:clinzi v KijcvO 30. ledna 1918.)

Masaryka prone';ené

len Odboky SNR.

boje z psobnost i naší armády. Mohu se dcvolati svdectví všech, že jsem hned ponejprv.

Zanu

189

když jsem pišel do našeho voiska a vidl je, nedal se mýliti vším tím, co je tam pkného a milého A že jsem od samého poátku vyžadoval vojenské ^vzdláni d^ojnik a muzsfva. Tak vznikl i návrh na odborný vojenský asopis, který bych si pál aiit co nejvcjenštiší. Mám jednu starost, která

mn nedá — nepeháním — spáti mnoho nocí.

Ka-

mn

drahý; my všichni musíme hledt zachovat život našich hoch. Práv proto se bojím., že bychom nezstali na výši Zborova, Mám obaw, že naše vojsko není dnes na tom stupni vojenského vzdlání, které bude vyžadovat boj s Prušáky. Mnsíme být co nejlépe vojensky vzdláni. To jsem vidl hned. jakmile jsem pišel do armády a stále kladu na to draz. Zde nejde o pouhou disciplinu,

ždý

život je

nýbrž o válené umní: znáti nepítele a dovésti mu elit. Znám ovšem všechny ty obtíže: nemáme dosud všechno to. co korpus má míti. Velký vliv také mají zdejší pomry^' divím se ješt, že pi tom, co se zde dje. není stav horší. Avšak má-li naše vojsko býti schopné života a bezpené životem, musíme míti nejlepší vojenské vzdlání. Hlavní vcí je dáti našim lidem zamstnání. Staráme se c to. pokud je to v naších silách. Poslali jsme partii dstojník do Rumunska, aby se tam vzdlali. Souhlasím úpln se zavedením kurs pro dstojníky. Jsou také stesky, že dstojníci málo tou. Lepíší do asopis, akoli by mli k tomu schopnosti a píležitost. Vyzvete je tedy k spolupráci. Jist UDOslechnou nebo je to jejich povinností. Jsem ovšem pesvden, že valná ást tch .stížností odpadne, podaí-li se nám provésti soustední našeho korpu su. Nehlásám mllitarism. Jsem proti nmu, jako vy všichni. Socialistická strana místo militarismu si

peje

vojska ohrGTiného. Praví: vojsko nesmí býti ofen-

190

žádný stát nemá práva napadnouti. To fc Ale protože jscu lidé, kteí napadají, totiž Prušáci, musíme se umt bránit a tak dobe bránit, jako oni, V tomto hrozném kruhu ie celé nešt^^tí. Když jedni zanou, ostatní jsou donucení vyhánti ábla belzebubem.. Strachu však z militarismu nesívní;

iSprávné.

mám.

—

se zde mnoho o demokrafisaci vojska. Perod takový ve vojsku skuten je, ale tu nejde o to, mámie-li zatím míti praporíky atd,, i nikoli. Jste HA p, pesvdeni, budcu-li se voliti dstofníci, že budou lepší? To všechno jsou vedlejší otázky. Je mylné si mysliti, že by tyto zmny mnoho znamenaly. To jsou. vnjšnosti nebo utopie toho, co nastane teprve za perná léta. Demokratisace i v tom ohledu bude. ale bude to trvat celé generace. Proto bych nechtl, aby se píliš mnoho nového zavádlo. 'Jsme v jiné situaci, než bolševici, máme zcela jiné otázky a úkoly. Všechny ty úkoly budeme luštit doma, až budeme mít svj stát. Zstaneme zde n,A v této kratiké dob máme ešit kolik Všechno, co nyní bolševici dlají a nevíme pi tom, budem.e-lí to moci dovésti do konce? CKšem, jisté

Mluví

msíc

ústupky musíme udlat nynjším pomrm, zavedli jsme komitéty atd. Ale jíž dnes by mly ty komitéty pracovat bezvadn.

Mnoho pemýšlím o tom, co oba s\'tcv€ problémy, socialism a anarchism. vynesly na povrch. Pozorujte jen. Bolševici ekli: bude mír. mír okamžitý, Jscu již tvrt roku u vlády a kde je mír? ekli: dostanete zemi ihned, Jscu již tvrt roku u \ládv a kde je zem? Takové veliké úkoly se nedají lámat pes koleno. Kdosi nadhodil, že ve vojsku Ano, osobní svoboda

isvobody.

191

nemže se

býti osobní

musí ve vojsku

záimm

rodndít celku, ale ne více, Jidské oréanisované spolenosti. Nikdo

než v celé

nemže býti

"ÚDln svobodný a není také. Všude musíme podinit svojí

osobnost, nechcí-Ii býti anarchistou.

Socíalism

a

anarchísm. to

i

dv

sou ty

urité vy-

hranné formy životní. Socialism znamená kollektivism. Dodinní jednotlivce or)$a'nisaci. Anarchisté však hlásají naprostou osobní svobodu bez ohledu íia zájmy celku. To se netýká jen vojska, nýbrž celého spoleenského života.

Bylo zde dále upozornno na strojová cviení a aby se zaalo tlakem shora. Myslím, že by to bylo jednostranné. Musí se zaít zárove íhora zdola; pouze shora byl by jistý aristokra7,ádáno.

i

tism. Vojsko, jak

církev, s

je skuten typ aripráv tak. jako katolická má vtší píbuznost, než se

dosud bylo,

créanisace kterou ostatn

stokratická

na prVní pohled zdá. Nevím, dal-li by se provésti jen tlak shcra; prosím, abyste o tom pemýšleli,

Zaali jsme již trochu shora a odstranili nkolik dstojník. Nedláme pi tem experiment, nýbrž jednáme podle s\Tch zkušeností. Doufám, že to naši hoši pochopí. Máme již o tom dkaz s Mamontovem. Je teba vybírat osoby co nejleoší. Je

'

.oravda. na našeho dstojníka kladou se velké po-

.žadavky; musí bvt dobrvm vojákem, vychovatelem, i politikem. Na^j dstojníci byli vycho-

kamarádem

váni píliš jednostrann.

íkalo

se jim:

nesmíte

dlat politiku: a te najednou nejen eských, nýbrž i ruských stran. by dobe, aby ve všech našich li.siech bvla pouení o ruských stranách, srovnání jich prc^ram. Využijte všech tchto vcí v pouitelném pro ná-s smyslu a pivolávejte dstojníky k spolupráci i v tomto stojf

smru, 192

ped

problémy Proto bylo

Tší mne,

že se

všeobecn zde

nahlíží nutncst dcjem, že se obypi disciplín ukazuje pouze na mužstvo; zejména u Rus je tomu tak. Vidím všechna ta zvrstva ruských voják vedle sebe a má sympatie je pece na stran tch mužík, protože vidím, že ti dstojníci, kteí je mli celé generace v rukou, nedovedli je lépe nauit. nyní lají na tu ernou masu. To je zcela chybná cesta. .

discipliny mezi dstojníky.

ejn

Mám

A

Podškrtávám nutnost

dilscipliny

u dstojník.

Tvrdost neškodí hochm vidí-li, že to není namíeno jen proti nim že to patí celku. Sami si toho žádají. Tak mluví každý, s kým jsem mluvil. Mluví o tom i pípad, že jeden pluk. když se staly opravdu velmi nepkné vci, v rozilení hned navrhl trest smrti a to jednohlasn. To je námt k pouení, jak mu-síme býti opatrní a nedáti se odvésti ani v levo ani v právo,

Tedy pedevším: zvyšovat bojezpsobnost ara disciplinou, demokratisací provádt rozumným zpsobem, m.ády prací

(eskoslovenský Denník .

20.)

Prohlášeni. Proti rzným pochybnostem, vznikajícím z mírových jednání v Litevském Brestu, prohlašujeme, že naše vojsko a naši organisovaní zajatci nikterak neustupují od svého revoluního boje proti Rakousko-Uhersku a Nmecku: ve svém boji za právo sebeurení a státní samostatnost eskoslovenského národa setrváváme a proto prohlašujeme eskoslovenské vojsko ve všech dílech dívjšího ruského

193

13

isátu za Francii.

V

ást caícnomm eskoslovenské armády ve

Kijev,

7.

února 1918,

Pedseda eskoslovenské T. G.

Pedsednictvo

Národní Rady:

Masaryk.

Odboky eskoslovenské

Národní

Rady

pro Rusko:

Prokop Maxa,

Rudolf Medek,

místopedsedové.

Jii Klecanda.

Dr. Ivan Markovi, sekretái.

(eskoslovenský

Dennk .

15.]

Další nábor do vojska a or^nisace zajatc.

Z Brestu, Petrohradu a Kijeva šíí se zprávy o brzkém uzavení separátního míru; proti tomu spoienci na paížské konferenci odmítli rakousko-nmecké podmínky a rozhodli se pro válku do konce. Nemohlo se ekat nic jiného. Naše situace na Rusi, zpsobetiá rozkladem Ruska, je obtížná, ale proto musíme zvýšit své úsilí a pokraovat v revoluci proti Rakousko-Uhersku. Ze zpráv z domova je docela zie\Tio, že rakousko-

Maai,

Nmci a ciují; jak naši doma. tak

uherská vláda.

náš odboj zle pozde neustaneme ve ^vém odporu. Naší brati na francouzské a italské fronte mají \Thodnjší posici, nemají tch mnohonásobných obtíží a pekážek praktického a technického, ist hmotného rázu, jako my. Z\'ýšení naší revoluní innosti stane se pedn dalším a sesíleným vstupem do vojska. Naše vojsko

194

my

poád ješt má možnost úastnit se boje na nkteré íront a zárove poskytuje zajatcm nejvtší bezpeen ost. Návrat dom znamená rozmnožit rakousko-uherskou armádu a podporovat boj proti našim spojena proti vlastním bratím na západních fron-

cm

tách.

.1,

Vstup do vojska mže býti pímo vstupem do korpusu, anebo do nových sborných punkt mimo

budou patiným zpsobem co nejdíve oznámeny. Zárove pilož každý ruku k dílu. aby or^anísace zajatc se zdokonalila a rozšíila, Or^anisovaní,

vUkrajinu, které

uvdomlí echové a Slováci nevrátí se dom, neb tam byli by vadni do rakousko-uherské armády. by demokratické, dokonce vlády ruských federaních stát zajatce proti vli vymovali; ta vle však musí být projevena a proto je teba orjíanisace. Není

se co obávat, že

socialistické

Kijev, 12. února 1918,

(eskoslovenský Denník .

Z fia

ei

prof.

OSNR.

informaní schzi

T. G.

16.)

Masaryk.

Masaryka v

Kijev dne

14.

(1.)

února

roku 1918.

Uvdcmme Nebo

si

ješt jednou

úel našeho

to je stále jádro všech debat.

Úel

vojska. je

dán

že je to vojsko; zajatci, kteí dobrovoln se orjíanisují vojensky a tím dávají na jevo, že jsou nco jiného, než obvyklé politické spolky; chtí boj proti Rakousko-Uhersku jako hlavní prostedek k dosažení našeho cíle, samostatnosti národa. Proto již tím.

pedevším musíme

dbáti,

abychom bojezpsobnost

195

a bezpenost vojska udržovali a zvyšovali. Musí Jbýti pední naší starostí, aby bylo opravdu vojskem a aby dovedlo bojovat se ztrátami co nejmenšími. JCaždý život, každá kapka krve musí nám býti drahá, nesmí se zbyten prolévat. Dobí vojáci

budou

míti poádek, disciplinu. Stojíme proti sakoví, nejlépe orj^anisovanému vojáku svta. Druhá naše starost je již více politická.

Pr-

Vždy

válka není nic jiného, než politika, užívající jen jiných prostedk. Náš uvdomlý voják je tím, že je uvdomlý, již politik. Jen masy starého vojska nevdly, zac bojují. Ale náš voják ví. za bojuje a všichni mají týž cíl. To je zvláštnosi našeho vojska a v tom je jeho modernost. My všichni jdeme za týmž cílem; tím je dáno naše bratrství. Býti dobrým vojákem a dostati se na frontu, je naše touha. Rusko a jednotlivé jeho strany budeme posuzovat pedevším s hlediska, jak ony se chovají k Rakousko-Uhersku a Nmecku, (Turecko a Bulharsko nás zajímají mén,] To rozhoduje, Je-li kdo pro Rakousko, nemže býti s námi. Chceme také znát jeho pomr ke spojencm, když my jdeme se spojenci. Dále je rozhodujícím stanovisko k míru s Rakouskem, Pokud na D, Ukrajinci vidli v centrálních mocnostech svého nepítele, šli jsm.e s nimi; jakmile se vyslovili pro Rakousko, ekli jsme jim, že musíme rozvázat svj pomr s nimi, Chce-li kdo mír a mír separátní, nemžeme jíti s ním. íká se nám. že máme pracovat nejen vojskem, nýbrž i jiným zpsobem k dosažení svého cíle. Dobe. Uvažujme o tom, jak lze pracovat mimo vojsko. je m.cžna innost propaganí. Tu my dláme v nejširším slova smyslu, jak zde mezi svými, diplomaticky, (Tento tak i v cizin, publicisticky úkol je dán mn: já sám nevím v tajnou diplo-

Pedn

i

196

macii a nemám nic tajného, ale diplomacie je a tudíž teba jednat i s ní).

Druhá možncst práce

je:

revoluci a naše smýšleni.

unášet také

To

dom

do

je

vlasti

dláme. Od abychom byli s

sa-

mého poátku jsme se starali, domovem ve spojení. Spojení to jeví se v prcj^ramech a postupu doma. Vnášíme dom revoluní smýšlení a budeme vnášet. i

Mžeme dále vnášet propagaci svých ideí mezi naše zajatce. Tato innost mezi zajatci je te jedna z nejnutnjších. To je isté revoluní práce. Každý ípdnotlivec, kterého nepustíme do Rakouska, znamená zeslabení rakouské armády a naopak každý jednotlivec, kterého tam pustíme, znamená zesílení Rakouska, Dovedeme-li ovšem zpracovat zajatce tak, aby doma revolun agitovali, tím lépe. Že by doma byla mcžna revoluce, tomu nevím. Neekám ji ani v Nmecku, ani v Rakousku, To, co se v ruských listech píše je stranické zabarvení. Jsou demonstrace z hladu; ty budou dlat ženy a dti více, než naši cviení lidé. Jakou jinou cestou, krom tch práv vylezených a krom vojska, dalo by se pracovati k uskutenní našich cíl, nevím. Všechno, co se o tem píše, jscu jen

Jsem pro

nejasná agitaní hesla.

nábor, co nejvtší nábor

práv

proto,

aby pišlo co nejmén uvdomlých zajatc dom. Dále upozoruji na výmnu zajatc. Právn a vojensky je vc takto: Rakousko bude reklam.ovat naše zajatce cd Ruska; bude vydávat ruské zajatce a

bude za

n

chtíti své.

Náš

uvdomlý

zajatec

A

bolšenechci jíti dom! vická vláda je demokratická, socialistická; nemže ho nutit k návratu. To si musíme uvdomit. Vy, vojáci, všichni jste podle mezinárodn pijatých norem sbhové; každý náš voják je v oích Rakou-

ekne však bolševikm:

197

A

ska sbh. sbha nemže vydat žádná demokratická vláda. Všechny liberální státy krom RaJíouska a Nmecka ovšem mají tuto zásadu.

—

—

Naši

uvdomlí

nesmí se tedy pokládat za zanutili k návratu, ponvadž je jim zde obtížný, musí hc živiti nýbrž ekne: íNe, brate, jsem sbh, a nechci se vrátit dom. /Vy nechcete boj, tedy nesmíte nás nutit k boji za vc, kterou nenávidíme. Toto stanovisko musíme ;zdrazcvat bolševické vlád. Bylo poukazováno na sociální stránku vojska, naše vojsko musí prý také hodn luštit otázku sociální. Souhlasím. Chci jen vdét: jak, kde a kdy? (Sociální problém ve vojsku skuten existuje: je to to, emu se íká demokratisace voj ska. Nebudu se o tem zde šíit, to vyžaduje zvláštní stati a je pedmtem stálých úvah ve vojsku. Je teba urit stupe, kam až v této socialisaci mžeme jít. To musí být pesn vymezeno, aby to nebylo pouhým prázdným, heslem, Krom ve vojsku mžeme sociáln býti innými mezi zajatci a zejména starost o invalidy je dležitá. Pracuje se ve vci. Tím je všechno vyerpáno. Do ruských hospcjatce

lidé

— toho by Rusové

—

vi

>

pomr

zasahovati nemžeme a neatd, možnosti, až na nahodilé pípady. Luštit sociální otázku, na p. agrární, je nemožné, nehled k tomu, že vtšina tomu nerozumí.

dáských

máme

bude luštit sociální otázka? Doma, Jsme malá ást národa. Nemáme práva, sami zde nco ešit. íká se asto; že je teba pipra^ vouat se pro ešení sociální otázky doma. Souhlasím s tím úpln. Socialista ve vojsku nepestává být socialistou. Co to znamená, pipravovat se? Nezapomínati na své zásady, býti ve svých idejích utvrzován pro to, co se jednou bude ešit doma.

Kde

se

,zde jen

198

Pecházím k bolševismu. Nebudu zde mluvit o bolševismu jakožto socialistické soustav, o tom .promluvím jindy. Zde chci mluvit pouze c bolševicích. Táži se zase: Jak hledíš na Rakousko-Uher<sko a Nmecko, jak na spojence, jak na mír a speciáln jak na naše eskoslovenské vojsko. To mne zajímá jako echa, Máme od nynjších vládnoucích kruh již konkrétní cdpov: Uznávají naši ozbrojenou neutr alitu. Jakmile se zaal boj zde v Kijev, ekl jsem každému, a zejména též zástupcm spojenc oteven: Nebojím se vítzství bolševik. Pro? Protože jsem pozdjší postup ukrajinské vlády považoval za škodlivý pro naši a slovanskou vc. Z Ukrajiny stala by se nmeckc-rakouská pro^'incie, Bolševici však tím, že pipoutali Ukrajinu opt k Rusku, jsou v tom bližší našemu cíli. Tím se nevvslovuji pro systém ruského bolševismu; ten je

nám cizí práv tak, jak nám byl cizí carism. Naše vojsko zaalo za cara, bylo za Doasné vlády, je za bolševismu. Poád stejné, V Brestu postupovali bolševici v poslední dob také lépe. Byla to do jisté míry jich porážka. Pomry je donutily k tomu, že musí dlat opak toho, co dlali ped nedávném. Na zaátku kritisovali zejména Anglii a Francii a nadržovali žurnalistipoznali nyní pi mírc\'ých cky zejmé vyjednáváních Nmce a nemohli s nimi uzavíti mír. My v tom zase máme ospravedlnní našeho protirakcuského boje. Bolševici musí uznati, že jsme mli dobrou taktiku, když jsme chtli mít vojáky proti Rakousku; sami te volají po nové armád. Rozhodn neuzavení míru prosplo také naší vci a tím se náš pomr k bolševikm uruje.

Nmcm;

Tento Ji

je dán pomrem cizího bylo by možno Rusy. byli

pomr k bolševikm

cizímu.

Kdybychom

199

neplznati naší neutralítu. Ale my jsme eši, cizinci, tebas i brati. Není náhodou, že Muravjev pozval nás, Srby, Francouze a Angliany zárove. Náš pomr k Rusm je mezinárodní, Tc znamená. Že njaká bližší souinnost je nemožná. Jaká by mohla býti naše souinnost? Vojsko bolševické, ešení agrární otázky, záchvat bank atd. v tom všem organická souinnost je nemožná, práv Nemáme zde z toho dvodu, že nejsme Rusy. tch práv jako ruští bolševici, ponvadž nejsme Bolševici jsou doma a mohou tedy ešit doma. vnitní otázky ruské. Budeme k bolševikm naprosto loyálními a poctivými k nim, nebudeme slibovat souinnost, která je prakticky nemožná. (eskoslovenský Denník . 24.)

—

Dál a vped! (Z

ei

prof,

Masaryka v iHoskv

27.

února 1918.)

Podám vám nejprve zprávy, které se budou týkat našeho vojska. My jsme ovšem neekali to, co se nyní dje. Stojíme každý den ped docela novou situací. Naše vojsko bylo rozloženo takto: první di-

—

—

linii Berdiev Žitomír Kazatín, byla tedy blíže fronty rakouské. Druhá divise zaínala od Borispolu na cest k Poltav až do Pirjatína, To byla rozloha našeho vojska. První divise mla píkaz od svého komandanta, jestliže by Nmci nebo Rakušané nastupovali, aby kladla odpor, ale zárove aby ustupovala a to do rayonu druhé di.vise, aby celý korpus byl spojen. Snad vás bude zajímati statistika. Máme nyní ípes 42.000 vyzbrojených muž a snad bude nyní iješt více. První divise mla zásob na nkolik m-

vise byla na

I

200

síc. Taková byla situace vojenská a já podotýješt jednou, že vojsko jest naše prvni starost. Vyjednával jsem již díve s francouzskou vládou^ a se spojenci, aby naše vojsko bylo pevzato na úet spojenc: abychom byli tak zbaveni starostí o chléb zde a obzvlášt za dnešních nyní docela abnormálních. Situace byla taková: Pokud bylo Rusko jednotné, zcentralisované, byla naše armáda ástí ruské armády, tudíž byla zásobována jako jiné vojsko. To byl pomr právní docela jasný. Pevrat nastal, když Ukrajina se oddlila od Ruska. Naše vojsko bylo na ukrajinském territoriu a tudíž my musili upravit náš pomr k Ukrajin. Jed_ nali jsme s ní a také dojednali pízniv. Ukrajinnám. ská vláda pevzala závazky ruské vlády Byli jsme opt tedy zabezpeeni. Za to jsme mli povinnost, pedn politicky uznat ukrajinskou vládu a vojsko mlo dlat službu, jak íkají »karaulní« na druh^ stran ukrajinská vláda rovnž jako ruská, pijala náš princip naprosté neutrality, totiž že my do vnitních spor Ruska se míchat nebudeme. To bylo pijato. Mám tu v opisu smlouvu, jsem zajištno, zajisté že výhodnou. že v pípad, kdyby Ukrajina s centrálními mocnostmi nevedla další války (což jsme mohli oe-

kám

pomr

vi

—

Konen ml

kávat), máme zabezpeený svobodný odchod celého vojska. Uznali jsm.e Ukrajinu, jak se prohlásila ve tetím Universálu samostatným státem, ale

v rámci ederativniho Ruska. To jsme z eského a slovanského stanoviska pijmcuti mohli. 25, ledna 1918 (mám nový kalendá) vydali Ukrajinci tvrtý Universál, ve kterém se prohlásili za úpln samostatný stát, ale ne již v rámci Ruska a kde výslovn ekli, že již bojovat nebudou a že chtjí mír. Ze-

jména v

nm

skem chtjí

bylo uvedeno, že s Rakousko-Uherv dohod, tak jako s ostatními ze-

žít

201

mmi. Když

vyšel tento Universál 25. ledna, šel

jsem 26. ledna k vlád a promluvil js€m o situaci s ministrem zahraniních záležitostí Šulginem. Upozornil jsem ho, že IV, Universál podstatn ruši naši smlouvu. Uznali jsme Ul^rajinu jako ást Ruska a pedpokládali, že Ukrajina ješt bude bojovat. Ve IV, Universálu se praví, že boje nebude, že bude mír a zejména s Rakouskc-Uherskem, tudíž v tchto dvou punktech že se mní naše smlouva. Já proto formáln vypovdl naši smlouvu. Já sám osobn, pokud bych ml vbec právo o tom mluvit, nedovedu uznat samostatnou Ukrajinu mimo rámec Ruska za právn politický útvar. To se

mn naprosto píí.

Rozbíjet Rusko je po mém názoru pímo pracovat pro Prusko, To jsem docela odkryt ekl a myslím, že všichni sdílíme tento názor. Nerad bych dlal nco pro svoji osobu. Vyptával jsem se ki-

jevských ech, kteí cítili totéž a každý tvrdil, že jest to nesprávný postup se strany Ukrajiny, jenž se nám všem píí. Mojí zásadou bylo a je, ze máme býti loyální k Rusku a práv tím více, že jest v této siiuaci. Já vím, že mnoho z vás bylo a My je zklamáno Ruskem. Já se tomu nedivím. ale bez kritiky. Kdo znal jsme byli rusofilové Rusko? Zejména naše intelií^ence, která se mla starati c studium Ruska, toho neinila. To jsem byl snad já a málo ješt lidí, kteí Rusko studovali a znali. Já nejsem pekvapen niím, tedy také nejsem zviklán ve svém rusofilství. To jest neštstí, tu není píiny, abych se od které stihá Rusko, nho odvracel. Tak cítím já, Tedy k vci. Ukrajinské vlád jsem toto své stanovisko po-

—

A

vdl

a upozornil jsem ji, že ve smlouv stojí: jakmile nastane mír, anebojakmile Ukrajina se ocitne v položení mimo válku, bude nám dán volný od-

202

chod.

vláda

Rovnž jsem žádal, aby nová ukrajinská nám v tom nedlala pekážek. Zárove jsem

naše vojsko se nyní bude vydržovat samo za dosavadní laskavost. Pedvídal jsem. co se de facto potom stalo a proto již díve ped tím vyjednával jsem s francouzsloou vládou a se spojenci, abychom mohli pejíti na jejich úet, 22. ledna, tedy ped vyhlášením IV. Universálu. dostal jsem zprávu, že spojenci souhlasí s návrhem a že nás pijmou jakožto ást své armády. S tímto v kapse mohl jsem ovšem vypovdti nebylo teba, Ukrajin. K tomu však nepišlo Naopak oni chtli ješt nadále nám vše poskytovat a také poskytovali, eho jsme pctebovali. Zatím jsem udlal to. co jste již etli, že jsem prohlásil naši armádu za ást armády ve Francii. To bylo 25, a 26. ledna. Nkolik dní na io zaali nastupovat bolševici na Kijev. Rozilení bylo na všech stranách. Naši nkteí krajané by si byli páli, aby se armáda postavila proti bolševikm.

ohlásil, že

a že

dkujeme

—

Pokoušely se o to jednotlivé osoby. Myslím, že d>c jisté míry to byla rakouská intrika. Naši hoši vdí. zachovat a zachovali naprostou neutraliíu. Nastupující bolševici narazili na odpor Ukrajinc, S bolševiky petrohradskými šli tž bolševici ukrajinští. Když nás Ukrajinci žádali o úast v boji, ekl jsem: »Ne, pánové! Vaši bolševici jsou strana 'jak se

vy bojujete proti vlastním lidem. « Na Ukrajin nebyl boj petrohradských, V Kijev tekla ukrajinská krev. My tedy byli chránní smlouvou, která nám dávala volný odchod, jakmile se pomr Ukraa

A

pomr

Unám do jsme zachovali naprostou tato taktika, jak jsme se sami peneutralitu. svdili pi výprav Kornilov, se nejlépe osvdila. Tím bychom se sami mezi sebou zavlekli do

jiny

k Rusku zmní,

krajiny nic nebylo.

tudíž

My

A

203

spor, kdybychcm

V

dali povel,

jíti

prcti

bolševikm,

armád,

která jest složena z rzných pclitických stran a ve které jest dost sociálních demokrat, nastal by rozklad a stalo by se pi nejmenším, že by nakonec stál ech proti echu. Tu jest jediná možnost, nemíchat se do ruských vnitních pomr. Druhá divise, když bolševici nastupovali na Kijev, vešla v kontakt s vdcem jejich Muravjovem. Muravjov uznal naši ozbrojenou neutralitu nejen pro 2, divisi, ale též pro celý korpus, takže záležitost byla vyízena. Naši hoši, kteí stáli v Pirjatin na stráži, zstali na stráži dále a chrá nili tam skladišt. Od vlády dostali, co potebovali, Tako\T byl pomr, když jsem odjíždl z Kíjeva, Neobešlo se to však bez život, .Nkolik našich lidí zajatc a také z vojska se dali k Ukrajincm. Nebylo jich mnoho, asi 12 20, Ukrajinci platili dobe, tedy ist proto našlo se nkolik lidí, kteí k nim pešli. Bolševici se to ovšem dovdli, zejména proto, že Ukrajinci prohlašovali: »eši pjdou s námi!« Roztrušovali, že pijde 40.000 armáda a proto, aby vydrželi. Ukrajinci postupovali proti nám strašn neloyáln. Do druhé divise docházely zprávy z Kijeva od ministra Vinienka, že já souhlasím, aby naše vojsko pišlo, Byly-li cyto zprávy poslány ministrem, nevíme. Možná, že to byla rakouská intrika. Ale naši hoši nedali sp naší

—

tím mýlit.

Nic plátno,

vdli

pece

se to jen rozkiklo, bolševici

zejména rudé ^ard bylo tžko vymluvit, že nejdeme s Ukrajinou, Stálo to mncho o

tom

a

pece se nám to podailo. Nkolik našich bylo tedy postíleno. Nebylo jich mnoho. Poznamenal bych jen, jak se každá taková neloyálnost mstí a jak každý jednotlivec, který koná nco bez rozmyslu, škodí celku. Škodit mže nejpráce, ale

hoch

204

slabší a nejhloupiší lovk, ale udlat nco dobrého, íe tžko. Jest pravdou, že také nkolik našich lidí bylo na stran bolševik. Stalo se to tím. Nkteí echové, rození na Rusku, jak jsme zjistili, a nkteí zajatci, kieí byli v ruských ástech na front a kteí o našem vojsku ani nieho neznali, když pluky jejich staly se bolševickými a byly poslány na Kijev. pišli s nimi do Kijeva, Stalo se dokonce, že kcmandant msta a náelník štábu byl ech. Jedin kijevský bolševický sovt, » Svobody « a tch nkolika kolem ní, postavil se prcti armád proti naší akci. »Svobodái« pimli sovt k tomu, že vydal razkaz, aby se formovala eská rudá garda a tc

jenž byl pod su^escí

lidí

i

—

Zaala tedy formace eské bolše\'ické rudé éardy z pívrženc »Svcbody« a ze zajatc. Akci se nedailo valn. Zajímavé jest. že nkteí z

vojska,

lenové

výkonného \'ýboru složili funkce a armády. Nežli jsemi já odejel z Kijeva, odešlo z našeho vojska 220 muž. Byli ze 7, pluku. To jest pluk, ve kterém pom.ry hospodáské byly nejhorší. Proto tam byli nespokojenci. Z tohoto pluku odešlo asi 200 muž. Ale hned druhý nebo tetí den se vraceli nkteí kajícn jejich

vstoupili do naší

dom.

protože pochopili, do jaké situace se do-

Rudá garda by byla podle mého názoru jen zandarmní vojsko. Rudá garda vojensky se neo'svdila. To jest pece pochopitelné, nebo do garstali.

dy vnikly elementy, za které bolševická vláda

a

strana nebrala zodpovdnosti. Bolše\'ici v Kijev "doufali, že eská rudá garda dá žandarmerii pro "msto, která by udržovala poádek. Naši hoši vdli, co je eká a tím se vysvtluje, že se ihned vrátili, jakmile to vidli.

Vyjednával jsem

s

Muravjovem, aby nám nepe-

kážel v našem odchodu z Ukrajiny a také, aby

205

nám

nepekážel

kíievské tanky vybírat vtší obnosy a aníflické cheky. To nám bylo slíbeno a konen nám také pislíbil, že nebudou inny pekážky pi doprav do Francie. Náš celý korpus bude peveden do Francie, Naši hoši se budou dopravovat po ástech. To jsou otázky ist technického rázu. Celou expedici ídí francouzský generál. Tím se vc zjednoduší. Co se dalšího postupu týe, budeme pokraovat v náboru. z

na naše francouzské

Nynjší situace jest taková, že každý zajatec, kterv se vrací do vlasti, jest ihned zaazen do armády a, jak se dovídáme, zejména naši eští zajatci nejsou ani pouštni dom, nýbrž pes Uhry, kde ie strfí do maarského pluku, jsou posíláni na italský front. Naší povinností je co nejmén lidí propouštt dom. My víme, že dnes vojenská organisace

jest

nejleoší.

Když nám nkteí

íkali,

k emu vojsko, dlejte to jinak, neekli. jak -to dlat! Já jsem o tom pemýšlel a nenašel jiného východiska, Or^anisované vojsko jest nejlepší

—A

ochrana, práv proto budeme trvat na vojenské or^anisaci dále a budeme vojáky dopravovat v partiích do Francie, aby nemohli dom. Náš úkol zstane týž, ovšem v jiných rozmrech. Pokud bylo Rusko zcelené a všechny úady v Petrohrad, bvla odboka i já v Petrohrad. Jakmile se Rusko teba že jen dorozpadá na ásti a rzné vlády se organisují, tedy náš nábor a organisace se musí tomu pizpsobit. Budou sborné punkty v rzných oblastech: na Sibii, Donu atd. Tam se voják zor^anisuje ást vojensky, ozbrojí a pak se partie nepotebuje nic než vintovku

—

asn

—

—

te

Ozbrojení vintovkou jest teba proto, aby se mohli chránit v pípad, že by byli napadeni nemyslím od bolševik, ale rzných ban-

pošle dál.

—

206

.

dit. Všechno další bude záviseti na technice, do íaké míry transport bude Stenogr.

možným. (echoslovák

Dosoudil.

Fr.

Ruští

echové

.

121.)

a Slováci!

Posílám Vám všem ped svým odchodem na západ srdený pozdrav a díky za všechno, co jste uinili pro naše vojsko a zajatce Válka sblížila a sjednotila nás všechny, naše ruská kolonie stala se nám otinou a domovem.

Vývoj Ruska pekvapil také Vás; prožili jsme všichni tžké, ba smutné chvíle, ale pece doufejme, že Vaše nová vlast se sjednotí, zesílí a obrodí. Vy jist s trplivostí a láskou budete napomáhat zdokonalení demokratického Ruska. ást našeho vojska odchází na francouzskou frontu, aby se zúastnila boj proti Rakousku a Nmecku; tím zárove bude bojovati v zájmu Ruska a Vás, Dosavadní orjrfanisaní práce mezi zajatci se neperuší a také nábor další se bude pro-

vádt

a opt a stále budete míti píležitost pomáhat. Díky Vám za to.

nám

Po vítzné

válce osvobozené eskoslovenské budou samostatn upravovati svj pomr k Rusku a ke všem ostatním zemím; náš starý program slovanské vzájemnosti se uskutení, tebaže v jiné form. Vytrváme všichni a nedáme se!

zem

V Moskv,

6,

bezna

1918. T, G,

(eskoslovenský

Denník

. 207

34)

Masaryk

v.

r.

Brati vojáci

a zajatci!

Odjíždím z Vašeho stedu, vlastn budu Vaším kvartýrmajstrem ve Francii, tam se shledáme, tam se shledám se svým V, pkikem a se svou rotou III. pluku; doufám, že se tam shledáme se všemi zajatci, že všichni vstoupíte do naší armády. Mám veliké zadostiuinní z toho, že jsme spoleným úsilím vytvoili korpus, vytvoili ho za potžkých; ješt vtší mám radost z toho. že jste v tch tžkých dobách uchovali svj celek jednotným. Tento náš celek je politická moc. skýtající každému jednotlivci bezpenost; tento náš celek je memento nepíteli a bude jeho postrachem! echové všech stran a frakcí pochopili píkaz veliké doby a shlukli se ve svorný šik; našli se echové a Slováci v živé jednot. Jste svorní vedle sebe echoslováci a Rusové a bude Vám dána možnost bojovat s Jihoslovany a Poláky. Našli jsme se Slované v nebezpeí zstaneme si vrni a oddáni!

mr

—

Ve Francii a Itálií budeme bojovat také za Rusko; chtli jsme bojovat na stran ruských bratí zde a stal se slibný zaátek u Zborova a po Zborovu je nám líto. že ve jménu Ruska byl uzaven tak jednostranný mír, ale práv proto piiníme se v ženerósní Francii o vítzství nad Rakousko-Uherskem a Nmeckem a to vítzství posilní i Rusko. Víme pes všecky nehody v budoucnost ruského

—

národa!

Pokud budete v Rusku, zachovávejte jako dosud ve vnitních bojích stran písnou neutralitu; jen ten slovanský národ a ta strana jsou naším nepítelem,

A

žije

kdo žiie

se zjevn spojují s nepítelem. Rusko a Francie, af žijí Spojenci!

A

sjednocený nezávislý eskoslovenský národ!

208

demokracie a bratrství všech národ! Af prvé eskoslovenské vojsko, mocny budovatel svobodné vlasti! Brati, vojáci! Vytrvejte v útrapách, zachovejte jednotu; že vykonáte svou husitskou po\innost proti nepíteli, tomu véím a to vím. Všichni za jednoho každého, jeden každý za všechny!

Af

žije

žije

V Moskv,

7.

bezna

1918. T,

(eskoslovenský

Denník

.

G. Masaryk.

33.)

Masarykovy narozeniny

7.

bezna

1918.

(Nkolik osobních vzpomínek.]

Zdá

se mi, že uplynula

nco pes

vnost

a

je

tomu teprve

odjíždl jsem z Kijeva do Moskvy a Petrohradu, abych po píkazu prof, Masaryka, pipravil spolu s Klecandou v tisku pudu pro odjezd našeho vojska do Francie, Odjíždl jsem £ vážnými obavami o naše vojsko, o své pátele, o prof. Masaryka, Nad Kijevem viselo již tžké ovzduší ukrajinsko- nmeckého »míru« a vpád nmeckých vojsk na Ukrajinu oekáván byl ze dne na den. Všude bylo již cítiti píznaky blížící se boue. Nepoádek, zmatek a nen,-osita na kijevském nádraží mé obavy jen zvtšily. Po tyech dnech hrozné jízdy, ocitl jsem se konen v Moskv. Moskva byla již plna zpráv o postupu na Kijev a první otázka, jíž jsem musel zodpovdt v moskevské kancelái Odbc-lcv' Národní Rady znla: Kde's nechal »otce«? »V Kijev,« znla má odpov. Tisíce výitek shrnulo se na moji hlavu. »Pro jsi nezstal u ného?« atd. atd. Marn jsem dokazoval, že jsem rok,

co

Nmc

209

14

od nho píkaz odejeti do Petrohradu, jsem dokazoval, že já pec nemohu profesorovi pedpisovat, kdy a kam má jeti. » Jestli se mu nco stane, budeš ty nejvíce tím vinen«, znla krátká a rozhodná odpov. Tžko vylíiti naši radost, když dva dny potom dostali jsme telefonickou zprávu, že profesor šastné dojel. Za nkolik dní pijel za ním ješt Klecanda (sekretá Odboky Národní Rady pro Rusko) a nastaly horené pípravy k odjezdu Masarykovu z Ruska. Tžký duševní bej odehrával se u našeho »otce«. Odejet i zstat?! Odejeti a opustiti vojsko, i zstat a v ele vojska podstoupiti onu bezpíkladnou jeho anabasi k Tichému oceánu?! Tžko bylo »otci« se rozhodovat! Postavení naší armády bylo velmi tžké. Vojsko bylo v nebezpeí, že bude obklopeno nmeckou pesilou. Na pomoc bolševickou nebylo lze spoléhati. Oddíly bolševické byly nepatrné a anarchie a chaos v zázemí bránily jakémukoliv dodávání potravin a steliva. Bylo i nebezpeí, že vojsko ve víru a chaosu revoluce utone. Jak se ml rozhodnouti Masaryk k tomu, aby opustil vojsko, své »hochy«, jež miloval práv tak, jako na druhé stran nemén vážná povinoni jeho?! nost a úkol volaly ho na západ, do Ameriky, Tžký byl vnitní boj Masaryka a ti, kdo byli v blízkosti jeho, astokráte pozorovali stopy tohoto boje na jeho tvái. astokráte tázal se nás po našem mínní a dokonce schzi správního výboru moskevského postavil tuto otázku k posouzení. Všichni byli jsme pro jeho odjezd. Vdli jsme sic, že jeho nepítomnost tžce bude postrádána v tžkých okolnostech, v nichž vojsko se ocitlo a jež mlo ješt pekonati, stejn však všichni jsme cítili, že správné informodcstal

marn

A

vání

Ameriky

a

Wilsona o 210

'naší

otázce, politicky

mnohem

více bude znamenati pro náš národ, než Masaryk zstane v Rusku, u vojska, odíznut od ostatního svta a vydán tém denn nejestliže

"bezpeí.

Konené došly také píznivé zprávy o odchodu našeho vojska z Ukrajiny a tak se »otec« definitivn rozhodl, že odjede. A, pípravy jeho k odjezdu? Denní intervence pro ulehení odjezdu našeho vojska, pro zaopatení vojska penzi, potravinami,

odvem.

Ml

odejeti

s

anj^lickou vojenskou missí a den

jeho odjezdu padl na 7, bezen 1918. na den jeho z rána 7. bezna pišli jsme s Klenarozenin. candou pro poslední instrukce. Profesor sedl již u stolku a pracoval. Blahopáli jsme jen krátce, páli jsme, aby profesor své píští narozeniny slavil již v Praze. Na rozhovor však mnoho asu nebylo, prvním zbývala ješt celá ada akt k vyízení. narosvé na odevzdal nám profesor jejž aktem., zeniny bylo rozlouení jeho s vojskem, s jeho »hochy«: »Brati vojáci! Vytrvejte v útrapách, zachovejte jednotu, že vykonáte svou husitskou poa to vím. Všichni vinnost proti nepíteli, tomu za jednoho každého, jeden každý za všechny. « To byla první slova v den jeho narozenin a poslední

asn

A

vím

slova

ped

jeho odjezdem k vojsku, k tomu vojsku, hotovo jíti všude, kam-

lež tolik miloval a jež bylo

by pikázal. Za dv hodiny na

koli

to

odjíždl jsem

s

ním na

otce« a nádraží. Nehluný byl den narozenin jedin kytice rží, odevzdaná mu spolupracovníky Národní Rady, pipomínala svátení den.

nádraží po delším hledání našli jsme konen cestovati. Byl to vz tetí nmž profesor tídy velmi nepohodlný pro cestu, jež mohla se zatím co jeho protáhnouti i na nkolik nedl.

Na

vz, v

ml

A

211

Hza

sluha eštinou se dorozumíval se sluhou anglické misse o tom. jak zaídí v jednom kupé kuchyni, a zatím co jezdil jsem po a obstarával ješt nkteré vcí, profesor sedl již u stolku

mst

svého kupé

Vlak jezdem

ml

a pracoval.

odejeti v 5 hodin a nedlouho

ped

od-

jsem se spolu s Klecandou, Zapletalem, Šípem, drem Patejdlem, Schv^iplem k nmu, abychom se s ním rozlouili a vyslechli poslední vrátil

jeho instrukce, Profesor usadil nás u sebe v kupé a zaal vyprávti. Mluvil o vojsku a naší další práci v Rusku. »Dostatí vojsko do bezpeí. Odvézti do Francie.

Vytvoiti v Rusku druhý korpus, jenž by v pípad války s Nmeckem ješt jednou dokázal naši lásku k Rusku. Nevmšovati se do vnitních záležitostí Ruska atd.« to byl duch jeho instrukce. Po té profesor vyídil listiny, jež mu podal Klecanda k podpisu a napsal adu plných moci pro jednotlivé funkcionáe Odboky. Poslední listinou, již podepsal, bylo splnomocnní Klecandy jednati jeho jménem v politických otázkách. S úsmvem sáhl po té po svém peetítku. nesoucím skromný název Ccnseil National ds pays Tchéques, piložil a podávaje plnou moc Klecandovisc zejmým pohnutím ekl: »Skoníl isem!<; Mleli jsme. Cítili jsme celou tíhu jeho slov. Velkolepá profesorova práce v Rusku, jejíž význam teprve pln bude ukázán historiky našeho hnutí, byla skonena. Zkušená ruka, jež' tak obdi\-uhodn a obratn vyvedla naši revoluci z tolika úskalí, pedávala zodpovdnost za další úspch naší akce na Rusi Odboce Národní Rady. A v spleti úzkosti a obav o osud naší armády na Rusi man a vždy silnji drala se v mysl slova Masarykova, »že vykonáte svou husitskou povinnost proti nepíteli,

—

pee

212

tomu

vím

a to vím«, slova, v nichž bylo tolik lásky a víry a jež mnohokráte pozdji v tžkých hrozných dobách byla naším vyznáním víry. Nikdo z nás nebyl více s to mluviti o jiném než o zcela všedních vcech. Každý chtl pispti radou, jak nejlépe by profesor zaídil své kupé a zdálo se mi, že všechny ovládá jedna jediná touha: zapomenouti, že za krátko a na dlouho nás opustí vdce naší národní revoluce. Tak 'piblížil se moment odjezdu. »Otec« louil se s každým z nás. Nepamatuji se, co se dalo kolem mne a myslím, že ti, kdo byli se mnou. nemén. Vím jen tolik, že chtl jsem mluviti, místo slov vyhrkl jsem však jen; »Dkuji. šastnou cestu!«

A dodnes vidím živ postavu dvíkách valenu mává nám rukou vujte

mé

hlasy

»Na

hochy!

Na

shledanou!-

»otce«,

jak

a

slyším

naše

zdar!«

Jaroslav Papoušek. (Venkov

7.

bezna

1919.)

213

ve

a volá: » Pozdra-

OBSAH

••....

—

ÚvodJaroslav Papoušek Profesor Tomáš G. Masaryk v Petrohrad N.

5

...........

1917)

r.

Profesor

Str.

Jas';rebc.-:

T.

kvtna

(16.

11 12

Masaryk

G,

Spomienky Masaryk eskoslovenskémut vojsku Masaryk o našem boji (21. kvtna

Masaryk:

14 22 24 27 29

.

a zajatcm 1917) Heslo bez aneksí (24. kvtna 1917)

Masaryk:

.

.

Masaryk v Alexandrínském divadle (29. kvtna 1917) pro. Masaryka na schzi eskoslovenského spolku v Petrohrad (31. kvtna 1917) Masarykv ^-zkaz eským delegátm na stockholm-

e

35

.

......

45

......... ....... ..........

48

ské konJerenci v ervnu 1917 Profesor Masaryk ve schzi Akademického Svaeu (12. ervena 1917) T. G, Masaryk: Némecko-rakouský carism pro ruský carism (13. er\Tia 1917) T. G. Masaryk: Organisovat politické strany? (3. ervence 1917)

Masaryk: Našim zajatcm (3. ervence 1917) I. Masaryk: eskoslovenské brigád (3. ervence] n.

50 53 54 55 55 56 56 57

.

ni.

Masaryk ministru vojenství Kerenskému Masaryk generálu Brusilovoví Jar.

Papoušek: xMasaryk a Zborov

G. Masaryk:

T.

Rakousko-nmecká

intrika

er-

(19.

— Prof. Masaryk na cestách ...••• až — — Prof. Masaryk v doplovacím praporu ........ ervence 1917) ervence 1917) — Prof, Masaryk v Kijev vence

1917)

.

28.

(29.

,

.

Masaryka s výbory kijevských spolk a organisací v eskoslovenském Úvrním ústav ervence 1917) (30. prof. Masaryka na manifestaním táboru lidu na nádvoí university v Kijev dne 1. srpna

Schze

M.

—

ervence)

ského Prof.

61

66

prof.

(19.

p.

61

(27.

a.

e

59

Prof.

75

1917

Masaryk

návštvou

u

eskosloven91

vojska

(e

Masaryk mezi eskoslovenskS^m vojskem

pronesená v Borispoli

70

7.

srpna 1917)

214

,

.

•

•

97

Str.

Masaryk v Dámici (14. srpna 1917J Kec prof. Masaryka v Dámici (14. srpna 1917) Rudolf Medek: Poznámky Prof. Masaryk v eskoslovensrké brigád (17.Proí.

.

.

.102

.

.

103 lOó

-21.

srpna 1917) 10« Zápis prof. Masaryka do Pamtní knihy 1. s. steleckého pluku M. J. Husí (20. srpna 1917) 112 .

.

Masaryk

.

Rakousko-Uherska [st. (10. srpna .113 Telegram prof. Masaryka polskému sjezdu 117 Veejná schze konaná za úasti Masaryka v divadle na Nikitské ulici v Moskv (28. srpna 1917J .117 Prof.

proti

federalisaci st.?] 1917)

,

.

eské

veejnosti

(31.

121

srpna 1917)

Masaryk o nynjších pomrech v Rusku (1. záí 1917) 124 Informaní schze len a spolupraco\Tiíkú Odboky 126 SNR. pro Rusko (12. záí 1917) prof. Masaryka proslovená na schzi OSNR. konané za pítomnosti amerických zástupc v Pe127 trohridé (12. záí 1917) .135 Masaryk: echové, Slováci! (18. záí 1917) 137 Rozhovor s prof. Masarykem (30. záí 1917) Naše nynjší úspchy a píští úkoly. (Z ei prof. Masaryka pronesené na spolené schzi len a spolupracovník OSNR. v Petrohrad (2. íjna

....

e

....... .

.

.

,140 r. 1917J Prof. Masaryk o prohlášení Czernínov (7. íjna 1917) 145 Prof. Masaryk v Rumunsku (10. a 11. Dr. Z. K. 147 íjna 1917) Prof. Masaryk v Rumunsku. (Z referátu por. J. Šeby

—

,

dne

íjna)

17.

.

.

.

.

149

•

.

.

ústedního výkonného vý151 boru Rady dlnických a vojenských delegátu Prof. Masaryk o významu našeho vojska. (V Kijevé 153 dne 21. íjna 1917) 167 Dopis Masaryka G. V. Plechanovu Masaryk: Všem plukm eskoslovenského armádního Proí.

Masaryk

sboru

(22.

o instrukci

listopadu

Masaryk: Prohlášení (28. Masaryk: Naše situace

O

politické

st.?]

st.?l

OSNR.

1.

.

1918]

.

......... 215

176

proprosince .

;>Nová Evropa.)

174

ei

1917)

Vnování (Úvod ke knize fst.

1917)

situaci (prosinec 1917) naší politické situaci. (Výtah z

Masaryk: O nesené na plenární schzi [st.

.171 .178

....•

1917) listopadu

(15

178

leden

186

Str.

Naše vojsko. (Z ei prof. Masaryika pronesené na spolené schzi len OSNR. v Kijevé 30. ledna r. 189 1918) 193 Prohlášení. (7. února 1918) Masaryk: Další nábor do vojska a organkace zajiatc 194. (12. února 1918) .

Z

ei

prof,

Masaryka na informaní schzi

OSNR.

(14. února 1918) Dál a vped. (Z ei prof. Masaryka "v Moskv dne února 1918.) 27. Masaryk: Ruští echové a Slováci! (6. bezna 1918.) Masaryk: Brati vojáci a zajatci! (7. bezna 1918) Jar. Papoušek: Masarykovy narozeniny 7. bezna 1918 .

.........

.

.

216

195

200 207 208 209

2

Jgg^

DB 2191

M38A5 1919 V.

C.l

POBA

—

>

r

O

co

^s ^— o ^^co

<— ^ := z ^^LL.

co C/)^=^=Q- o

= —= K ^^^=< o -=^co O^ /~\ ^^^

CM cg

<^^=00

co

>-

*

Z)^=^E<

OJ ^^DC o

Q

??

J

# ít

,..,>;

Ík

-

^

^