MASARYKOVA UNIVEZITA V BRNĚ

MASARYKOVA UNIVEZITA V BRNĚ Fakulta sportovních studií Katedra sportovní edukace

Bakalářská práce

Lyžařský materiál na školních kurzech

Vedoucí práce:

Vypracovala:

PaedDr. Miloš Lukášek, Ph.D.

Paděrová, Lucie, TVSP

Brno, 2007

6

Prohlášení: Prohlašuji, že tato bakalářská práce byla vypracována samostatně a pouze s pomocí uvedené literatury.

Podpis: ……….…………

Poděkování:

Tímto bych chtěla poděkovat panu PaedDr. Miloši Lukáškovi Ph.D. za čas, který mi věnoval při tvorbě této práce a za cenné rady. Dále bych také chtěla poděkovat panu Mgr. Martinu Vilímovi za poskytnutí důležitých materiálů.

OBSAH ÚVOD

6

1. HISTORIE LYŽOVÁNÍ

7

1.1 Vznik lyží

7

1.1.1 Předsportovní použití lyží

7

1.1.2 Rozvoj lyžování v Čechách

8

1.2 Vývoj sjíždění 1.2.1 Stručný vývoj lyžařských sjezdových technik

9 9

1.2.2 Vývoj sjezdových disciplín a začátky závodění v alpských disciplínách

12

1.2.3 Rozdělení alpských sjezdových disciplín v současnosti 13 2. LYŽAŘSKÉ KURZY

14

2.1 Vymezení pojmu lyžařský kurz a důvody výuky lyžování

14

2.2 Historie lyžařských kurzů

15

2.3 Model výuky sjezdového lyžování na VŠ

16

2.4 Systém, posloupnost výuky sjezdového lyžování a jejich výklad

18

2.4.1 Všeobecná lyžařská průprava při běžeckém lyžování

18

2.4.2 Speciální lyžařská příprava při běžeckém lyžování

19

2.4.3 Všeobecná a speciální lyžařská průprava při sjezdovém lyžování

22

2.4.4 Všeobecná lyžařská průprava při sjezdovém lyžování

23

2.4.5 Speciální lyžařská příprava při běžeckém lyžování

23

2.5 Funkce vedoucího kurzu a charakteristika obsahu kurzu

28

2.6 Lyžařský instruktor

29

2.6.1 Povinnosti instruktora 2.7 Vyučovací jednotka

31 32

3. LYZAŘSKÉ VYBAVENÍ NA ZIMNÍCH VÝCVIKOVÝCH KURZECH 35 3.1 Lyžařská výzbroj 3.1.1 Lyže

35 35

3.1.1.2 Parametry lyží

36

3.1.1.3 Současné typy lyží

37

3.1.2 Vázaní a podložka pod vázání

40

3.1.3 Sjezdové boty 3.1.3.1 Zásady výběru lyžařské obuvi 3.1.4 Hole 3.2 Lyžařská výstroj

42 42 43 44

4. ÚRAZY PŘI LYŽOVÁNÍ, PRVNÍ POMOC, NEJČASTĚJŠÍ ÚRAZY, PRAVIDLA CHOVÁNÍ NA SJEZDOVÝCH TRATÍCH 4.1 Pravidla chování na sjezdových tratích

46 48

ZÁVĚR

50

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

51

RESUMÉ

52

ÚVOD Téma lyžařský materiál na školních kurzech jsem si vybrala z několika důvodu. Byl to zájem o zimní sporty a sjezdové lyžování především. Dalším důvodem bylo, že jsem chtěla zpracovat problematiku, která je mi obsahově velmi blízká a velmi mě zajímá, jelikož se již dlouhou dobu aktivně věnuji výuce sjezdového lyžování. Hlavním cílem mé práce bylo na základě vlastních zkušeností a vybrané literatury nastínění historie lyžařského odvětví, vysvětlení hlavních pojmů, výběr správného vybavení, ale především zpracovat problematiku lyžařských kurzů jako celek. Snažila jsem se uvést organizační stránku výcvikových kurzů, rozdíly výuky na základních, středních školách a vysokých školách s pedagogickým zaměřením. Dále jsem se zaměřila také na formy výuky, osobnost instruktora, ale i úrazovost při kurzech sjezdového lyžování.

6

1. HISTORIE LYŽOVÁNÍ

1.1 Vznik lyží Lyže a jejich předchůdce - sněžnice, patří k nejstarším náčiním člověka. Vznik lyží se datuje od konce starší doby kamenné, tj. asi 10 000 let před naším letopočtem. Lyže se staly důležitým a mnohdy jediným prostředkem, umožňujícím pohyb a lov zvěře v arktických a subarktických krajinách Asie, většinu roku pokrytých vysokou sněhovou pokrývkou. Lov zvěře zde byl hlavním způsobem obživy a ošacení. Lyže vznikly ze snahy zvětšit plochu chodidla a tak zamezit boření nohou při chůzi ve sněhu. Z prvních primitivních prostředků, jako bylo např. obalování chodidel zvířecí kozí, slámou a pod., vznikly různé druhy sněžnic. Postupným prodlužováním a zužováním sněžnic byly vytvořeny lyže, Kdy a kde se vyvinul z jednoduchého pohybu - z chůze po sněhu - pohyb klouzavý, skluz na lyžích, kdy a kde bylo prvně využito skluzových vlastností lyží, není možno přesně říci. Historii lyžování rozdělujeme na dvě hlavní období: - předsportovní použití lyží - období lyžařského sportu

1.1.1 Předsportovní použití lyží

Toto období je charakteristické tím, že použití lyží je výhradně pracovní, slouží jako prostředek dopravy, k lovu, k přesunu vojenských jednotek. O existenci lyží v prvotně pospolné společnosti nás přesvědčují nákresy a rytiny z jeskyní (Oněžské jezero), dále archeologické vykopávky z Evropy a Asie. K jízdě se přibližně do roku 1860 používala jen jedna hůl, dlouhá 170 cm, která sloužila k odrazu, brzdění a sjezdu. Vázání boty k lyži bylo řemenem.

7

Teprve ve 2. polovině 19. století se stává lyžování zásluhou prostých obyvatel norského kraje Telemarken skutečným sportovním odvětvím v dnešním slova smyslu. Prastaré použití lyží jako dopravního, loveckého a vojenského prostředku se poznenáhlu mění, lyžování se stává součástí lidové zábavy a později lidovým sportem. Dochází k rychlému zdokonalováni techniky jízdy na lyžích. Lyžařské vybavení se stále zdokonaluje a přizpůsobuje stále náročnějším požadavkům. Za počátek rozvoje sportovního lyžařství jsou všeobecně pokládány lyžařské závady v Trornso v Norsku, které se konaly v roce 1843 a jako první v lyžařské historii měly charakter novodobých lyžařských závodů. Významným mezníkem v dějinách lyžování se stal rok 1877, kdy v Kristiánii (dnešní Oslo) založili lyžařský klub, první svého druhu na světě. Vynikající výkony a techniku ovládání lyží, kterou předváděli Sondre Nordheim (1825 - 1897, otec telemarku") a bratři Hemmestveiové se stali podnětem k založení první lyžařské školy v Oslo (1880-1890). Významnou osobností začátku sportovního lyžování byl F. Nansen (1881 -1930), slavný norský přírodovědec, polární badatel, diplomat, držitel Nobelovy ceny. V roce 1888 podnikl expedici napříč Grónskem na lyžích, Počátky sportovního lyžování ve střední Evropě, kterému předcházely Četné ojedinělé pokusy v jízdě na lyžích, se datují od devadesátých let minulého století. [4]

1.1.2 Rozvoj lyžování v Čechách

Rozvoj lyžování byl velmi prudký a probíhal současně ve většině evropských zemi. V roce 1887 zakládá v Praze Josef Rosler-Ořovský lyžařský kroužek při tehdejším pražském bruslařském klubu. Byl to po Skandinávii první lyžařský spolek na území Evropy. Rok 1887 můžeme tedy považovat za začátek organizovaného lyžování v Českých zemích.

8

Josef

Rossler-Ořovský,

jeden

ze

zakladatelů

českého

sportu

a olympijského hnutí, byl úspěšným sportovcem, sportovním funkcionářem a diplomatem, iniciátorem a propagátorem sportu, sportovním žurnalistou. Díky lyžím objevil české hory v zimě, zvláště Krkonoše a diky kanoím české řeky pro širokou veřejnost. Byl spoluzakladatelem a významným funkcionářem Československého olympijského výboru, Svazu lyžařů království Českého (1903), a řady dalších klubů a organizací a již roku 1899 navrhl zakladateli Mezinárodního olympijského výboru Pierru de Coubertin uspořádat v rámci II. OH roku 1900 v Paříži, lyžařské soutěže v Krkonoších v okolí Jilemnice. Roku 1906 dal podnět ke vzniku Mezinárodní komise lyžování (založena 1910), která se na návrh Rosslera-Ořovského roku 1924 změnila na mezinárodní federaci lyžování, (FIS). J.R. Ořovský přivezl do Čech první lyže, ale je také zakladatelem známého závodu na 50 km v Krkonoších, kterého se sám aktivně a úspěšně účastnil. Byl i prvním naším lyžařem instruktorem a také jako první k nám pozval lyžařské instruktory ze severských zemí, hlavně z Norska. [4]

1. 2.VÝVOJ SJÍŽDĚNÍ

1.2.1 Stručný vývoj lyžařských sjezdových technik

Sjezdové

Alpské disciplíny jsou jednou z nejmladších sportovních

disciplín. Byly uznány FIS a zařazeny do programu zimních Olympijských her a světových mistrovství teprve v roce 1931. Od té doby se technika jízdy neustále zdokonalovala a zrychlovala. K největším změnám v technice jízdy dochází v alpských zemích, kde vznikají první lyžařské školy. Lyžařská sjezdová škole je určitý způsob vyučování jízdě na lyžích, je charakterizována určitými specifickými prvky. Každou lyžařskou školu charakterizuje a reprezentuje určitá řada závodníků, kteří svojí jízdou, technikou a výsledky na závodech dokazují přednosti své školy.

9

První sjezdová škola vzniká v Alpách a zakládá ji Rakušan Mathias Zdiarski. Typickými znaky jeho lyžařské školy tzv. lilienfeldskě byl přívrat a pluh. Další rakouskou školou byla "albertská", pro kterou byla typická přívratná technika. Souběžně s albertskou školou existuje švýcarská škola, která používá pro provádění švihů odvratu. Vyvrcholením albertské a Švýcarské školy byla snožná technika. Francouz Emil Allais po vítězství na mistrovství světa v roce 1938 využil své popularity a bohatých zkušeností k založení francouzské lyžařské školy, kde dále propracovává snožnou techniku. Tato škola kladla důraz na práci celého těla v oblouku, na přenášení váhy dopředu, na rotaci horní části těla a fixaci pánve, rotační pohyb přecházel na odlehčené patky lyží poklekem. Vlivem francouzské lyžařské školy se stává jízda dynamičtější, ale vyžaduje celkovou obratnost a větší fyzickou připravenost. Vrcholem francouzské lyžařské Školy byla rotační technika. Představitelem švýcarské lyžařské školy byl jeden z nejslavnějších předválečných sjezdařů Rominger. Základem jejich školy byla také snožná technika, ale kladl se zde důraz na odlehčení lyží pohybem nahoru-dolů. Šlo o tzv. nerotační techniku. Během druhé světové války a v poválečné době se dostávají do čela sjezdaři alpských zemí. Zejména Rakousko, které získává primát jak v technice, tak ve výkonnosti závodníků a odsunuje dominující Francii. Rakouská sjezdová technika přichází s tzv. protiramennou kristiánií, která je charakteristická novým sjezdovým postojem. Při projížděni slalomové brány závodník v podstatě uhýbá bráně vnitřním ramenem. Prakticky projíždí zády k tyči. Právě v tomto prvku byla protiramenná technika rakouské školy odlišná od francouzské, kde závodník byl otočen k vnitřní tyči obličejem. Protiramenná technika znamenala velký krok vpřed. Dominující postavení si stále udržuje Rakousko, kde postupně vzniká nová sjezdová technika, kladoucí důraz na práci dolní poloviny těla pří vyjíždění oblouku. Hlavním znakem je dynamičnost a snadná točivost bez větší ztráty rychlosti.

10

Nejdůležitějším prvkem této nové techniky je krátký slalomový oblouk, kde kolena působí ve směru nového oblouku a vnitřní rameno vpředu, trup je odkloněn vně oblouku. Stáčivý pohyb nastává v momentu nadlehčení lyží, pohybem kolen do nového oblouku. Tato technika odstranila přenášeni rotace z ramen přes boky na nohy. Tím byly nohy a trup uvolněny k samostatné práci. Trup vyrovnává práci nohou kompensačními pohyby. Není závislý na práci nohou a může působit ve slalomové technice při najíždění do bran. Vazba oblouků se stává daleko rychlejší. Lyže mají kratší stopu a tím je ztráta rychlosti v oblouku menší. Následovně vystupuje do popředí velmi výrazně francouzská škola, a to sjezdová technika, na které mají velkou zásluhu lyžařští odborníci G. Joubert a J. Vuarneí. V minulých letech se diskuse převážně odehrávala mezí Rakouskem a Francií, které proti soba postavily dvě odlišné teorie techniky zatáčení a vyučování jízdě na lyžích, jejich monopolní postavení na mezinárodní půdě INTERSKI (Mezinárodní organizace pro výuku lyžování),

bylo především

ovlivňováno úspěchy národních družstev sjezdařů na mezinárodních závodech, mistrovství světa a OH. Prakticky se jednalo o výklad provádění oblouků pomoci rotace nebo protirotace. Vlastní spory byly vedeny spíše lyžařskými učiteli než trenéry a závodníky, což částečně charakterizuje i současný stav ve všech alpských státech, kde výuka základního lyžování a výuka závodního výcviku je více či méně od sebe odtržena. Teprve v poslední době je jízda na lyžích celkovým komplexem výuky začátečníků až k nácviku techniky jednotlivých sjezdových disciplín. Podstatný vliv na techniku a výuku lyžování měla šedesátá léta, kdy se velmi rozšířila výstavba horských dopravních zařízení. Výstavba lyžařských vleků umožnila větší frekvenci lyžařů, lepší tréninkové možnosti. Dále se stroji na úpravu svahů a závodních tratí dostává lyžování dnešní doby nové dimenze.[4]

11

1.2.2

Vývoj sjezdových disciplín a začátky závodění v alpských

disciplínách

Prvopočátky sjezdového lyžování spadají do doby vzniku lyžování sportovního zaměření. Jak známo, Telemarčané se v 60. letech minulého století bavili po nedělích nejen během a skokem, ale sjížděli také svahy, dokonce s vybudovanými umělými překážkami. Nesprávně bývá uváděno, že první závod ve sjezdu byl Roberts of Kandahar Cup – Pohár Roberta z Kandaharu, který se jel r. 1911 v Crans Montaně. Byli to totiž nepochybně Rakušané, kteří první zavedli čistý sjezd, tj. bez rovinek a protisvahů. V Rakousku se také poprvé setkáváme se závodní formou sjezdování. V Kitzbühelu se jel v r. 1905 první závod – Mistrovství Tyrol. Všechny konané závody se vždy nazývali Rendez-Vous. ArlbergKandahar Rennen (AK) byl prvním velkým sjezdovým závodem, který se stal jednak prubířským kamenem pro uznání sjezdového sportu ze strany FIS, jednak zahájil

řadu

významných

sjezdových

soutěží

v dalších

letech,

např.

Lauberhornrennen ve Wengenu, Hahnenkammrennen v Kitzbühelu a další. První FIS závody se pořádaly 1929 v Zakopaném. V r. 1930 se jel dodnes slavný Lauberhornrennen ve Wengenu. Závod probíhal jak ve sjezdu, tak i ve slalomu. První závod vyhrál domácí závodník Christian Rubi. Mezi vítěze tohoto těžkého závodu se postupně zařadila taková jména jako Willy Bogner, Jean-Claude Killy, Franz Klammer, Ingemar Stenmark a také nyní všem známý Hermann Maier. Během II. sv. války se vývoj lyžování v podstatě zastavil. Rozkvět nastal až po válce, kdy začala vznikat nová sdružení a kluby. Od doby poválečné až po současnost nebyl rozvoj lyžování tak drastický. Konalo se ale podstatně více závodů (národních i mezinárodních) a lyžování se stalo běžným sportem dostupným každému. Pravidelně se koná MS, ZOH a závody světového poháru. Světový pohár se jezdí od roku 1967, a to každým rokem. [4]

12

1.2.3. Rozdělení alpských sjezdových disciplín v současnosti Disciplíny: •

Obří slalom Svah pro obří slalom je méně prudký, branky jsou 4-8 m široké ve vzdálenosti minimálně 10m a jejich počet závisí na převýšení trati. Jedou se dvě kola, časy se sčítají.

•

Sjezd Závodníci sjíždějí velmi prudký svah rychlostí cca 120 km/h a projíždějí brankami, které jsou alespoň 8m široké. Lyžaři překonávají výškový rozdíl přibližně od půl do jednoho km.

•

Slalom Hustě posetý svah brankami nutí lyžaře prudce a rychle zatáčet, při průjezdu brankami je v kontaktu s brankovými tyčemi. Počet branek je od 55 do 75 pro muže. Tato technická disciplína se jede na dvě kola.

•

Superobří slalom Je kombinací obřího slalomu a sjezdu. Závodníci projíždí brankami širokými 6-8 m, které jsou zhruba v 25 metrových intervalech. Tratě se staví na svazích pro sjezd, ale jsou kratší. [11]

13

2. LYŽAŘSKÉ KURZY

2.1 Vymezení pojmu lyžařský kurz a důvody výuky lyžování

Lyžařské kursy jsou neoddělitelnou součástí tělovýchovného procesu na základních, středních i vysokých školách. Seznamují studenty a posluchače s pobytem na horách v zimní přírodě, učí je správnému vztahu k prostředí, dávají základní znalosti lyžařské a turistické. Rozšiřují pohybové dovednosti. Z hlediska tělovýchovného procesu rozvíjejí pohybovou všestrannost a patří proto k nejúčinějším formám tělesné výchovy. Jsou základem pro trvalý návyk provozování zimních sportů, čímž značnou měrou přispívají k účinnému využití volného času pohybovou aktivitou a ke zvýšení zdatnosti. Úkolem zimních výcvikových kursů je získat vědomostí, dovednosti a návyky pro pohyb v zimní přírodě, umožnit působení klimatických činitelů na zdraví organismu. Na zimních výcvikových kursech si osvojují posluchači nové pohybové dovednosti, návyky a seznamují se základy pobytu v zimní přírodě a bezpečného pohybu na lyžích. Nové poznatky získávají formou praktického výcviku a formou teoretických přednášek. Hlavní obsahovou náplní kursu je lyžařský výcvik, který je přizpůsoben úrovní pohybových dovedností posluchačů. Při výcviku se rozvíjejí tělesné schopností posluchačů, nezbytné pro zvyšování sportovní výkonnosti a celkové zdatnosti organismu. Seznamují se s technikou a metodikou lyžování. Osvojují si vědomosti o lyžařské výstroji a výzbroji, o mazání lyží, o zásadách pobytu v zimní přírodě, ne bezpečí na horách, horské službě, lyžařských soutěžích a jejich pravidlech, o první pomoci, prevenci a hygieně. Pokročilí lyžaři se seznamuj í s rozšiřujícími prvky sportovního a závodního lyžování. Nedílnou součástí lyžařského výcviku je pravidelná péče o lyžařskou výstroj a výzbroj. [5]

14

2.2 Historie lyžařských kurzů Lyžování ve školách patří ke světlým stránkám naší pedagogiky. Byli jsme první zemí, kde lyžování nalezlo uplatnění při výchově školní mládeže. Již koncem 19. století se objevilo lyžování na školách v Krkonoších. Krkonošští učitelé zaváděli organizovaný školí výcvik a prosadili jeho zařazení do školních předpisů a později i do školních osnov. Jan Buchar byl hlavní osobností, která se zasloužila o rozvoj lyžování a turistiky v Krkonoších. Svou pokrokovou činnost začal Jan Buchar v létě roku 1884. Již v následujících letech organizoval pravidelné výlety školních dětí na lyžích do Krkonoš. Pod jeho vlivem se začalo uplatňovat lyžování i na ostatních krkonošských školách. Mezi krkonošskými učiteli nalezl

řadu spolupracovníku a následovníků, jako byli učitelé Jodas,

Ďoubalík, Mečíř, Aleš Lyžec, kteří vedle lyžařského výcviku mládeže a turistiky začali organizovat i lyžařské závody školní mládeže. Již v roce 1890 prosadil Jan Buchar u školních úřadů právo nahradit tělocvik sáňkováním. O pět let později povolily školské úřady jeho a pak dalším krkonošským školám, v hodinách tělesné výchovy lyžovat.Protože se záhy zlepšila i zimní školní docházka, význam lyží ocenily i školské úřady. Tento velmi pokrokový způsob tělesné výchovy na krkonošských školách byl vzorem i pro ostatní horské oblasti nejen u nás, ale i v zahraničí. Postupně získávalo lyžování v tělesné výchově na školách stále významnější úlohu a širší uplatnění. Byly organizovány kurzy pro učitele, závody školní mládeže a konečně i zájezdy škol z měst na lyžařské túry i k několikadennímu pobytu na horách. V období od roku 1920 až do roku 1939 se lyžování pevně zakotvilo v osnovách školní tělesné výchovy a byly položeny základy i k organizovaným lyžařským zájezdům do hor. I když lyžování bylo již součástí tělesné výchovy v podhůří již koncem 19. století, první zmínka ve školních osnovách se objevuje až v „Prozatímních osnovách“ z roku 1922. V letech 1933, 1939, 1945 se lyžování objevuje v osnovách školách obecných, středních, ale pouze jako nepovinná sezónní činnost, a hlavně tam, kde k tomu jsou podmínky.

15

Po roce 1945 dochází k úpravám a propracování osnov lyžařského výcviku, ale k významu školního lyžování přispěl dokument „Jednotná osnova tělesné výchovy“ z roku 1960, která umožňovala propojení povinné školní tělesné výchovy s mimoškolní. Tyto okolnosti umožnily vznik zakládat v horských oblastech sportovní lyžařské třídy, kroužky. Zvýšila se tím nejen obecná povědomost o lyžování, ale se i zvýšila úroveň závodního lyžování. [2]

2.3 Model výuky sjezdového lyžování na VŠ Obsahem výuky pro ZŠ i SŠ na zimních lyžařských výcvikových kurzech je sjezdové i běžecké lyžování. V dnešní době již není tato výuka povinná, ale tradice těchto zimních lyžařských kurzů je stále udržována. I proto je na vysokých školách, zaměřených na pedagogickou činnost tělesné výchovy tato výuka stále povinností. Konkrétně na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity je tato problematika řešena formou kurzů, na nichž studenti plní zápočtové požadavky. Forma výuky se liší dle studijního oboru. Obsah je výuky je u obou oborů stejný. Rozdělení formy i obsahu je nastíněno v tabulce č.1.

16

Tabulka č. 1. Forma

Studijní

Běžecké

studia

program

lyžování lyžování

Bakalářské

Animátor

1. ročník 1.ročník

studium

pohybových – 6 dnů

Sjezdové Obsah výuky

– 4 dny

aktivit

Technika běžeckých způsobů a jednotlivých oblouků

3. ročník 3.ročník

Metodika obou zimních

– 6 dnů

sportů a 1 až 2 výstupy

– 4 dny

dle zadaného tématu

Trenérství

1. ročník

1.ročník

Technika běžeckých

– 6 dnů

– 4 dny

způsobů a jednotlivých oblouků

Magisterské Trenérství

1. ročník 1.ročník

Metodika obou zimních

navazující

– 6 dnů

sportů a 1 až 2 výstupy

– 4 dny

dle zadaného tématu

studium

Uvedené kurzy jsou ukončeny zápočty. Na závěr musí posluchač složit ústní zkoušku z obou zimních sportů. Jakmile splní všechny požadavky je považován za instruktora školního lyžování a plně způsobilý vyučovat školních na lyžařských kurzech

17

Ze strany základních i středních škol jsou kladeny požadavky na instruktory snowboardingu. V dnešní době je nedostatek plně kvalifikovaných instruktorů snowboardingu, i proto má Fakulta sportovních studií snahu vychovávat studenty, aby byli schopni tyto požadavky splnit. Od školního roku 2007/2008 zařadila do studijních osnov i povinnost absolvovat předmět se zaměřením na snowboarding pro posluchače studijního oboru Animátor pohybových aktivit, ve druhém ročníku. Tento předmět si studenti mohli do letošního školního roku zapsat jen jako volitelný. Tuto možnost studenti stále mají, jen se to netýká posluchačů již výše zmíněného oboru. 2.4 Systém – posloupnost výuky sjezdového lyžování a jejich výklad

Pro správný výcvik je potřeba dodržovat několik zásad a určitou posloupnost při výuce jak lyžování sjezdového, tak i běžeckého. Průprava při výcviku se dělí na všeobecnou a speciální. [4]

2.4.1 Všeobecná lyžařská průprava při běžeckém lyžování

Při všeobecné lyžařské průpravě je nutné vybrat vhodný terén. Musíme dbát na vhodnou výzbroj a výstroj, dále na správné mazání. Špatným mazáním můžeme u začátečníků velmi negativně ovlivnit celkový postoj k běhu na lyžích. Nejdříve ve výcviku používáme metodu komplexní, nacvičujeme nový pohyb vcelku, dále postupujeme metodou analyticko – syntetickou, kdy nacvičujeme jednotlivé prvky. [4]

Zásady při běžeckém výcviku Před zahájením výcviku je nutné dodržovat několik zásad, aby výcvik byl zajímavý a efektivní. •

před zahájením výcviku provést přednášku o běžeckém lyžování s ukázkami správného mazáni a cvičence vhodně motivovat

18

•

před zahájením výcviku zkontrolovat výzbroj a výstroj cvičenců, doporučit jednotné mazání

•

první výcvik provádět v blízkosti chaty, kde je možné větší nedostatky na výstroji a výzbroji odstranit v chatě, v případe únavy, úrazu, prochladnuti je možné opět poslat cvičence do chaty, taktéž je možné v chatě lépe přemazat

•

výcvik provádět se skupinou 10-15 osob, ne více

•

nacvičovat všechny prvky komplexně, nezačínat výcvik vycházkou nebo dokonce túrou.

Běžecká průprava Svazováni a nošení lyží a holí, chůze na lyžích, obraty, výstupy, bruslení a odšlapování. Velkou pozornost musíme věnovat nácviku rovnováhy a přenášení váhy. Překonávat pocity strachu z pádů. Cílem běžecké průpravy je získat pohybový základ pro osvojení techniky běhu, získat pocit jistoty a rovnováhu. •

přivyknutí na běžecké hole a lyže a další výstroj

•

nácvik skluzu na obou i jedné lyží, cvičení rovnováhy a přenášení váhy

•

nácvik rovnovážného postoje, jednooporového skluzu

•

nácvik práce paží s holemi, koordinace a sladění s pohybem lyží.

V této průpravě používáme chůzi na lyžích, výstupy, obraty, bruslení, odšlapování, přejíždění terénních nerovností a hrbolů pro získáni pocitu rovnováhy a jistoty. Čím je základna průpravy širší a bohatší, tím snadnější a rychlejší je další výcvik. [4]

2.4.2 Speciální lyžařská příprava při běžeckém lyžování

1. Nácvik základních běžeckých způsobů Běh střídavý: nacvičujeme v mírně se svažující se stopě, abychom dosáhli dlouhého skluzu. Nejdříve nacvičujeme s holemi, později bez holí. Nejdříve nacvičujeme skluzovou rovnováhu skluzovou rovnováhu, aby cvičenci získali pocit jistoty. Později přeneseme důraz na nácvik odrazu. Soutěžíme kdo dál dojede na

19

první odraz nebo danou vzdálenost ujede na co nejmenší počet odrazů. Dále se zaměříme na práci paží, tak aby hole kladly vedle stopy na úroveň špičky lyže a odraz dotahovali až do napjatých paží. Musíme dávat pozor na koordinací práce paží a nohou. Občas dochází k diskoordinaci, tj. běhu stejnostrannému tzv. pasgangu. Tuto chybu odstraňujeme během do kopce nebo během bez holi. Běh střídavý čtyřdobý: začínáme chůzí, postupně přecházíme v chůzi zrychlenou až do chůze skluzem, nakonec až do běhu. Nacvičujeme na rovině, pak v mírně stoupající stopě. Dbáme na to, aby odrazy nohou i bez odpichu holemi přecházely do skluzu. Soupažný běh: nacvičujeme v mírně klesající topě nejdříve pouze odraz holemi Dbáme na předhazování holí a na přepad. Později přidáváme i odraz nohou, Odrazy nohou střídáme. Je nutný intenzívní odraz holemi, aby skluz byl co největší.[4]

2. Technika běhu na lyžích Úroveň zvládnuté techniky má přímý vliv na efektivitu a ekonomiku běhu na lyžích. Abychom měli radost z uvolněného a rytmického běžeckého pohybu v terénu, nejdřív musíme zvládnout základní techniku. Členění techniky běhu •

způsoby běhu: běh střídavý:

- dvoudobý - čtyřdobý

běh soupažný:

- jednodobý - dvoudobý

bruslení:

- jednostranné - oboustranné

•

způsoby výstupu: stoupavý běh prostý běh stoupavý krok

20

výstup odvratem

- jednostranným - oboustranným

výstup stranou výstupy bruslením •

způsoby sjezdu: pohotovostní odpočinkový snížený nízký ( závodní)

•

způsoby změny směru odšlápnutí přešlápnutí oblouky

-

v pluhu

-

s přívratem

přeskokem •

způsob zrychlování jízdy jízda s odpichem soupaž bruslení

•

způsob brzdění jednostranný a oboustranný přívrat (pluh) sesouvání regulace rychlosti jízdy v obloucích [4]

21

2.4.3 Všeobecná a speciální lyžařská průprava při sjezdovém lyžování Schéma č. 1. všeobecná lyžařská průprava manipulace s výzbrojí, cvičení na místě, cvičení v pohybu

specializovaná sjezdová průprava jízda přímo, jízda šikmo svahem, sesouvání, odšlapování, bruslení, přímá jízda v pluhu, vlnovka, jízda na vleku

oblouk v pluhu

oblouk v pluhu statický

oblouk v pluhu dynamický

oblouk z přívratu vyšší lyží

základní oblouk

snožný oblouk

základní carvingový oblouk

střední krátký dlouhý střední základní oblouk

střední carvingový oblouk

modifikované oblouky strmý terén nerovný terén hluboký sníh zledovatělý terén

racecarving

funcarving

[3]

22

2.4.4 Všeobecná lyžařská průprava při sjezdovém lyžování

Jak jsme již jednou zmínili, při všeobecné lyžařské průpravě je nutné vybrat vhodný terén. Musíme dbát na vhodnou výzbroj a výstroj. Všeobecná průprava při sjezdových lyžích je velmi podobná, jak u lyží běžeckých. Jak se můžeme podívat na schéma č. 1, patří k všeobecné přípravě manipulace s výzbrojí, s výstrojí, cvičení na místě a cvičení v pohybu. Nacvičujeme základy chůze, sjezdu přímo, brzdivého a klouzavého pluhu, odšlapování ke svahu. Je třeba se seznámit s pocitem prvních pohybů na lyžích a s pocitem skluzu a umět měnit rychlost a zastavit se pomocí velikosti pluhu. Mezi cvičení řadíme také chůzi, obraty na lyžích, základní sjezdový postoj, příprava pro jízdu na vleku a v neposlední řadě je třeba si také předvést pádovou techniku při sjezdovém lyžovaní, abychom dokázali zabránit možným zraněním. Považuje se také za velmi důležité rozvoj pohybových dovedností k nimž patří rovnováha, otáčení, cvičení na zatížení a umět správně přenášet tlak a hmotnost. [4]

2.4.5 Speciální lyžařská příprava při sjezdovém lyžování

Speciální příprava sjezdovém lyžování se skládá z mnoha prvků, které se vzájemně doplňují a vzájemně na sebe navazují a rozvíjejí se, jak se můžeme podívat na výše zaznamenané schéma.

Nácvik vybraných lyžařských prvků

Jízda přímo Terén:

mírný svah, dojezd do roviny nebo protisvahu

Sníh:

vodivý, upravený

Popis:

23

Obě lyže jsou v paralelním postavení. Lyže jsou od sebe vzdáleny na šířku pánve. Stojíme na plochách, hmotnost je rovnoměrně rozložena na obou lyžích. Hlezenní, kolenní a kyčelní klouby jsou mírně pokrčené. Trup je v mírném předklonu. Těžiště je v neutrálním postavení. Paže držíme před tělem mírně pokrčené v loketních kloubech ve vzdálenosti o něco větší, než je šíře ramen. Ruce jsou v zorném úhlu. Hole jsou v rovnoběžném postavení, hroty směřují těsně za patky vázání. Pohled směřuje vpřed.

Jízda šikmo svahem Terén:

středně strmý, dostatečně široký svah, bezpečný dojezd

Sníh:

vodivý měkký, později vodivý tvrdý

Popis: Lyže jsou v paralelním postavení na horních hranách, stopa je na šířku pánve, vyšší lyže je mírně předsunutá. Nižší lyže je více zatížená, tlak směřujeme do palcové strany chodidla, u vyšší lyže tlak směřuje do malíkové hrany. Hlezenní a kolenní klouby a boky jsou přikloněny ke svahu, ramena jsou mírně natočena od svahu. Osy protínající špičky lyží, kotníky, kolena, boky, ramena a ruce jsou rovnoběžné. Paže jsou podobně jako u jízdy přímo. Míra hranění je závislá na strmosti svahu, regulujeme ji větším nebo menším přikloněním pánve ke svahu.

Sesouvání Terén:

středně strmý svah

Sníh:

upravený, tvrdý

Popis: Sesouvání je boční smykový pohyb lyží vzhledem k jejich podélné ose. Při jízdě šikmo svahem zmenšíme hranění odklonem kolen a pánve od svahu. Směr sesouvání je ovládán diferenciací tlaku v podélné ose lyží (před vázáním, za vázáním, pod vázáním).

Odšlapování Terén:

mírný svah s přechodem do roviny

Sníh:

upravený, tvrdý

24

Popis:

Odšlapování je změna směru jízdy, při které lyže střídavě kloužou ve směru své podélné osy na palcové a malíkové hraně. Odšlapování zahajujeme z jízdy přímo nebo šikmo svahem zvednutím a odvrácením lyže na té straně, na kterou chceme měnit směr. Zvednutou a odvrácenou lyži položíme na sníh na plochu nebo na malíkovou hranu, je to závislé ne sklonu svahu. Současně s pokládáním odvrácené lyže na podložku provádíme odraz z palcové hrany (vnitřní hrana) odrazové lyže. Přestoupíme z odrazové lyže na lyži odvrácenou. Odrazovou lyži připojíme k lyži odvrácené a opět ji zatížíme. Odšlapovat je možné ke svahu i od svahu. Při odšlapování od svahu dochází ke zrychlování jízdy při přibližování se ke spádnici, to může zpočátku způsobovat potíže při výcviku.

Jízda v pluhu Terén:

mírný svah s dojezdem do roviny

Sníh:

vodivý, upravený

Popis Lyže jsou v oboustranném přívratu - špičky jsou ve vzdálenosti 5 – 10 cm, patky přibližně 1 m. Obě lyže jsou rovnoměrně zatížené a vedené na vnitřních hranách. Kolena jsou pokrčená, směřují vpřed a mírně dovnitř. Ostatní části těla jsou ve stejné pozici jako při jízdě přímo.

Oblouk v pluhu statický Terén:

mírný, dostatečně široký svah

Sníh:

upravený, vodivý

Popis Do oblouku najíždíme šikmo svahem v oboustranném přívratu. Oblouk zahájíme zatížením budoucí vnější lyže se současným pohybem kolena dopředu

25

a dovnitř tvořeného oblouku. Osa ramen je v mírné protirotaci, pánev tlačíme dovnitř oblouku (ke svahu). Vnitřní lyže je méně zatížená. Celý oblouk je proveden na vnitřních (nesouhlasných) hranách. Držení paží a holí je stejné jako při jízdě v pluhu.

Oblouk v pluhu dynamický Terén:

mírný svah

Sníh:

vodivý, upravený

Popis Změny směru dosáhneme zahraněním budoucí vnější lyže a zvýšeným tlakem proti její vnitřní hraně. Pánev je nad vnitřní lyží, která je mírně předsunutá (představujeme si, že za patkou vnitřní lyže je „sedačka“, na kterou se chceme posadit). Vnější lyže začne vykrajovat plynulý oblouk. Oblouk zakončíme zvednutím ze „sedačky“ a plynule si „sedneme“ do „sedačky“ budoucí vnitřní lyže.

Oblouk z přívratu vyšší lyží Terén:

mírný svah

Sníh:

vodivý, upravený

Popis 1. fáze Z jízdy šikmo svahem zahájíme oblouk vysunutím patky vyšší lyže do přívratného postavení, současně provádíme mírný vertikální pohyb nahoru. Lyže natočíme do spádnice. 2. fáze V okamžiku nájezdu do spádnice stavíme vnější lyži více na hranu (pohybem bérce dopředu a dovnitř) a současně ji plynule zatěžujeme. Pánev přikláníme ke svahu a plynule se snižujeme. 3. fáze Odlehčenou vnitřní lyži přisuneme k lyži vnější do paralelního postavení (až za spádnicí), pánev je stále ke svahu a dokončíme oblouk.

26

Základní oblouk Terén:

velmi mírný, dokonale upravený svah

Sníh:

vodivý

Popis Základní oblouk zahajujeme ze sjezdu po spádnici přenesením hmotnosti těla na budoucí vnější lyži, současně provádíme pohyb kolen shora dolů, dovnitř a dopředu tvořeného oblouku. Pánev se mírně naklání do oblouku, trup se mírně odklání. Zahájené pohyby se projevují vertikálním pohybem těžiště směrem dolů a jeho posunem mimo lyže. Když je těžiště nejníže, okamžitě dochází k jeho zdvihu a návratu nad lyže. Současně provádíme pohyb vnější paže a hole vpřed s jejím vykývnutím. V okamžiku, kdy je zdvih dokončen, hůl zapíchneme. Těžiště těla je nad lyžemi, přecházíme do dalšího oblouku.

Základní carvingový oblouk Terén:

mírný svah

Sníh:

upravený

Popis Snížený sjezdový postoj, lyže jsou v širší stopě (přibližně na šířku pánve), zatížení lyží je rovnoměrné. Přední části lyží jsou více zatížené, pohled směřuje do směru jízdy. Osy protínající ramena, boky a kolena by měly být rovnoběžné. Paže držíme před tělem mírně pokrčené v loketních kloubech ve vzdálenosti o něco větší, než je šíře ramen. Oblouk zahájíme z jízdy šikmo svahem (později ze spádnice) plynulým vkloněním kolen, pánve a trupu dovnitř tvořeného oblouku. Těmito pohyby dojde k zahranění lyží. Neustálým tlakem do hran udržujeme lyže na hranách, oblouk vyjedeme až do zastavení. Kontrolujeme, aby kolena byla „otevřená“ – kolena jsou stále na šířku pánve, vnitřní koleno tlačíme ke svahu. Ve spádnici je nutné vyčkat, až lyže oblouk samy vykrojí (autokinetika). Pokud budeme ve spádnici netrpěliví a budeme spěchat s vyjetím oblouku, dojde ke smýknutí. [3]

27

2. 5 Funkce vedoucího kurzu a charakteristika obsahu kurzu

Vedoucím lyžařského výcviku může být instruktor školního lyžování z řad učitelů a výchovných pracovníků, v případě potřeby externí pracovník přijatý na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr. Odpovídá za řádnou organizační přípravu zájezdu, vhodný objekt, dopravu, kontrolu lyžařského vybavení žáků apod. Před odjezdem na lyžařský výcvik upozorní na nutnost seřízení bezpečnostního vázání lyží. Žáci prokáží seřízení bezpečnostního vázání lyží potvrzením servisu, popř. čestným prohlášením zákonných zástupců nebo svým v případě zletilých žáků. Před zahájením výcviku zajistí vedoucí zájezdu řádné poučení žáků o možnostech vzniku úrazu. Úrazová prevence je součástí teoretické výuky na zájezdu (první pomoc, nebezpečí v horách). Vedoucí zájezdu registruje případné školní úrazy. Zpracovává program zájezdu včetně jeho kulturně výchovné části, odborných přednášek, plánu výcviku diferencovaného podle výkonnosti žáků. Jak je zvykem, vždy jeden z učitelů je vedoucím dne a výše uvedené má na starosti. Pomocnou ruku mu podává služba dne, kterou je obvykle jedno z družstev. Nejdůležitějším dokumentem, který mají žáci po celou dobu kurzu na očích je řád lyžařského výcvikového kurzu. Vedoucí lyžařského výcviku, při vlastní realizaci zájezdu, řídí práci lyžařských instruktorů, dbá na dodržování stanoveného programu, praktické i teoretické části výcviku a odpovídá za hospodaření při zájezdu. Nepřesáhne-li počet účastníků zájezdu 60 žáků, vedoucí zájezdu vede výcvik jednoho družstva. Od rodičů žáka je povinen před odjezdem vybrat doklad o tom, že je žák zdravotně způsobilý zúčastnit se výcviku (posuzuje a posudek vydává praktický lékař pro děti a dorost). Dále, že nejeví známky akutního onemocnění (např. horečky nebo průjmu) a ve 14 kalendářních dnech před odjezdem nepřišel do styku s osobou nemocnou infekčním onemocněním nebo podezřelou z nákazy ani mu není nařízeno karanténní opatření (toto potvrzuje v písemném prohlášení zákonný zástupce dítěte a potvrzení nesmí být starší než jeden den).

28

Doporučuje se, aby pro případ ošetření ve zdravotnickém zařízení měl každý žák k dispozici svůj průkaz zdravotní pojišťovny a znal své rodné číslo Lyžařskou výzbroj a výstroj si pořizují žáci sami. Školy mohou vytvářet podle svých možností (např. z mimorozpočtových prostředků) základní fond lyžařské výzbroje a zapůjčovat toto vybavení žákům a instruktorům.. Výcvik se provádí v terénu, který odpovídá lyžařské vyspělosti družstva. Za krajně nepříznivých podmínek (hustá mlha, sněhová bouře, teplota pod mínus 12 stupňů C) se výcvik omezuje nebo nekoná. Družstvo má nejvýše 15 členů, u žáků se zdravotním postiženým se počet snižuje vzhledem k charakteru postižení žáků a dalším okolnostem.. Při turistice na lyžích jedou žáci ve skupině v pravidelných odstupech, které se při zhoršené viditelnosti zkracují až na dotek. Skupina se řídí pokyny vedoucího, který jede v čele. Jako závěr je určen zkušený lyžař. Provádí se časté překontrolování počtu účastníků v průběhu akce i při jejím zakončení. O trase a časovém plánu výletu musí být informován personál ubytovacího zařízení. Zpravidla třetí den lyžařského zájezdu se doporučuje z hlediska zdravotního zařadit odpočinkový půldenní program bez lyžařského výcviku. Do programu lyžařského zájezdu je možno zařadit i výcvik na snowboardu za předpokladu, že ho vede kvalifikovaný instruktor a jsou dodržována pravidla bezpečnosti při jízdě na snowboardu. Při organizaci výcviku je nutno dbát, aby nedocházelo ke kolizi mezi účastníky obou výcviků. Dozor nad zájezdy vykonává Česká školní inspekce.[8]

2. 6 Lyžařský instruktor

Musíme si ovšem uvědomit, že je rozdíl mezi výukou lyžování na základních, středních a vysokých školách. Na základních školách musíme brát ohled na věk dětí, uvědomit si, že malé dítě nezvládne to, co žák střední školy. Nemá k tomu fyzické ani psychické předpoklady. Pro menší dětí je nutné vytvořit si určitý zásobník cviků, kde se nám bude snoubit technika s herní činností, kde si dítě rozšíří dovednosti z probrané látky. Je dobré vytvořit si ke každé dílčí problematice kompatibilní provedení, které je prováděno hrou.

29

Co však nesmíme opomenout, je otázka bezpečnosti na horách, která je velmi důležitá a děti by si ji měly osvojit natolik, aby z toho byly schopny dále těžit. Se studenty středních škol si již můžeme dovolit probrat mnohem více z techniky, nejen z důvodu fyzické zdatnosti, ale vyšší schopnosti vnímat a pochopit problematiku prováděného cvičení. A nejde jen o praktickou stránku výcviku, ale i problematiku materiálu, vhodné výzbroje, výstroje . Posluchači vysokých škol by měli být natolik odborně vyškoleni, aby byli schopni rozeznat chyby, poradit si, i svým žákům a své vzdělání po této stránce neustále zdokonalovat. Musí být schopen naučit své žáky, ne za pomoci drilu, ale vhodně zvolených cvičení, které tomu určitému jedinci pomohou zvládnout určitý problém. Nejen po technické stránce,ale i po psychické. Měl by být schopen správně zareagovat, při každé situaci a umět odhadnout možnosti jednotlivých žáků. Lyžařská technika Neumí-li učitel dobře lyžovat, jeho svěřenci ho brzy přestanou akceptovat. Uvedený požadavek se stupňuje s rostoucí jezdeckou úrovní a přibývajícím věkem žáků. Zároveň je samozřejmou podmínkou, že učitel dokáže přiměřeným způsobem předvádět i nejjednodušší cvičení pro 3-6leté děti. Tělesná zdatnost Odpovídající tělesná zdatnost je jednou ze základních podmínek a lyžařský učitel by svojí kondicí měl vždy výrazně převyšovat žáky. Je potřeba si uvědomit, že tato práce probíhá v náročném prostředí zimní přírody, v trvalém pohybu a s péčí o jednoho až několik žáků. Opakované ukázky zadávaných pohybových úkolů, přesuny po výukovém prostoru a případná pomoc žákům při vzniklých problémech kladou v průběhu výukové lekce značné nároky na učitelovu kondici, Teoretické vědomosti Lyžařská výuka je pedagogický proces a učitel musí znát a trvale rozvíjet jednak obecné znalosti a vědomosti z pedagogiky a didaktiky, jednak aplikované poznatky z metodiky lyžování. Ta prošla v posledním období výraznými změnami a kvalitní učitel by na ně měl při své práci reagovat. Důležité jsou také znalosti o mazání lyží, volbě a údržbě výzbroje, zásadách pobytu na horách atd. [10]

30

Při kurzech na základních a středních školách jsou vytvořeny hned první den výcviku družstva, jejichž počet je závislý na počtu instruktorů, kteří jsou při kurzu k dispozici. Při běžných kurzech je počet studentů závislý na kapacitě autobusu (cca 40), z čehož vyplívá počet instruktorů (3). Tímto rozdělením do tří družstev není dosaženo srovnatelné lyžařské úrovně studentů v jednotlivých družstvech, čímž je práce instruktorů velice ztížena.

Pokud instruktor nemá při

výuce ve svém družstvu úplné začátečníky, není třeba dodržovat

zavedené

metodické postupy od počátku. Je možné přistupovat ke každému jedinci individuálně, pokud již má osvojeny základní dovednosti. U posluchačů vysokých škol je při výuce rozdíl. Očekáváme od těchto studentů již zvládnuté základy a metodika je probírána od základů a ke každému jedinci přistupujeme stejně. Pokud posluchač není schopen zvládnout výše uvedené zápočtové požadavky musí výuku na kurzu opakovat další rok, kdy musí splnit všechny podmínky pro postup. Fakulta sportovních studií pořádá lyžařské kurzy o počtu cca 50 – 60 studentů, což vede k vysoké homogenitě družstev

2.6.1 Povinnosti instruktora

Lyžařský instruktor odpovídá za splnění výchovného a výcvikového programu svěřeného družstva, za zdraví a bezpečnost jeho členů. Je povinen při výcviku dbát na úroveň vyspělosti, výkonnost a zdravotní stav žáků. Při rozřazení do družstev se nevyžaduje od úplných začátečníků předvedení výkonu, který by byl nad jejich síly, ale zařadí se přímo do družstva, které zahájí základní výcvik. Podle pokynů vedoucího zájezdu vykonává pedagogický dozor a pomáhá při zajišťování teoretického a kulturně výchovného programu. Po celou dobu zájezdu jsou všichni instruktoři povinni vyžadovat dodržování kázně, denního řádu a životosprávy, nedovolí žákům přeceňovat své síly nebo prokazovat nemístnou odvahu. [9]

31

2.7 Vyučovací jednotka

Vyučovací jednotka je základní organizační forma při lyžařské výuce. V zimních klimatických podmínkách trvá u mládeže a dospělých, 2,5-3 hodiny, u dětí by měla být kratší, do 1,5 hodiny trvání.

Pokud má dítě výuku po celý den, měla by být rozčleněna na dvě samostatné jednotky, každá z nich je dlouhá maximálně 2 hodiny. Rozlišujeme nácvikové a opakovací vyučovací jednotky. Každá z nich má svůj specifický cíl a zaměření. U dětí a mládeže při lyžařské výuce nejsou rozdíly tak markantní. Každá vyučovací hodina musí být pestrá, zajímavá, s častým střídáním činností a množstvím nejrůznějších her. Taková náplň lyžařské hodiny obsáhne jak nácvik něčeho nového, tak opakování a procvičování dříve naučené látky. Tradiční lyžařskou výukovou jednotku tvoří tři části: úvodní, hlavní, závěrečná. Úvodní část: navozuje atmosféru celé vyučovací jednotky. Slouží především ke: • kontrole výzbroje a výstroje (provádíme před každou vyučovací jednotkou) • rychlému a stručnému zajištění organizačních věcí (prezence, seznámení s novými žáky) • sdělení cíle následující vyučovací jednotky (co se dnes naučíme, motivování dětí) •

zahřátí organizmu před následujícím výcvikem (honička bez lyží, protahovací cviky bez lyží i s lyžemi, krátký výstup).

32

Hlavní část: je nejdůležitější částí. Zopakujeme dříve naučené a učíme nové prvky lyžařské techniky: •

opakování prvků z minulé hodiny navozuje dobrou atmosféru, žáci už cvičení znají

•

nácvik nové látky je těžištěm práce učitele, ten využívá všech svých znalostí a aplikuje je na aktuální podmínky (terén, úroveň svěřenců, apod.)

•

procvičování probrané látky - nové naučené prvky lyžařské techniky procvičujeme i v proměnlivých podmínkách.

V průběhu hlavní části vyučovací jednotky se doporučuje nezapomínat na následující pravidla: Včasná a častá obměna cvičení, což je důležité hlavně u nejmenších dětí,

zvyšuje

zájem

o

výuku.

Změna

se

také

osvědčuje,

když

se

nácvik nedaří, klesá-li u žáků zájem či při špatném počasí Zotavovací

přestávky

musí

být

samozřejmou

součástí

výuky,

u dětí je zařazujeme raději častěji, obsahem přestávky může být rozhovor s dětmi o výzbrojí, výuce, kontrola výzbroje, ale také upozornění na krásu okolních hor nebo na nějakou zajímavost zimní krajiny. Platí, že unavený žák se stejně nic nenaučí, zvyšujeme pouze nebezpečí úrazu. Volné ježdění o délce 10-20 minut je u dětí velice oblíbené a očekávané. Každé dítě si zkouší v této době, co samo chce. Nejlepší a nejslabší mohou dostat zvláštní úkoly. Volné ježdění musí být pro děti naprosto bezpečné, učitel je stále přítomen a trvale celý průběh kontroluje.

Závěrečná část: uzavírá proběhlou výuku a navozuje příští lekci. Slouží především k: •

uklidnění organizmu - zařazujeme klidné, pohybově méně náročné hry

33

•

zhodnocení výcviku - provádíme jej věcnou, přiměřenou formou, pochválíme nejaktivnější žáky, připomínky formulujeme obecně, například děti jsou na kritiku velice citlivé, celkové hodnocení musí tedy vyznít kladně, žák musí odcházet s chutí příště opět lyžovat

•

informaci o dalším programu a výuce - co se budeme příště učit, organizační změny pro příště (jiné místo srazu, jiný čas odjezdu, jiná výzbroj - běžky apod.). Informace mají zároveň motivovat pro další lekci, zařazujeme je ihned po skončení výcviku, odklad podstatně snižuje účinnost. [10]

34

3. LYZAŘSKÉ VYBAVENÍ NA ZIMNÍCH VÝCVIKOVÝCH KURZECH Lyžařskou výzbroji se rozumí lyže, vázání, hole, lyžařské boty. Do lyžařské výstroje se zařazují součásti oděvu a lyžařské doplňky. Výzbroj a výstroj lyžaře se liší podle toho zda je určena pro turistiku, lyžování sjezdové nebo běžecké. Požadavkem je účelnost použitých materiálů, jejich vlastnosti, malá váha, estetický vzhled.

3.1. Lyžařská výzbroj Jednotlivé součástí výzbroje - zejména lyže, boty, vázání - vyvíjeli a vyráběli různí výrobci. Proto tyto součásti lyžařské výzbroje nebyly navzájem funkčně spojeny. Výzbroj pak kompletoval sám lyžař, většinou náhodně a bez ohledu na nutnou vzájemnou součinnost. Vznikaly tak kombinace nefunkční a nebezpečné. IAS založená v roce 1967 v Mnichově, se zabývala těmito problémy a postupně dospěla ke komplexnímu pojení problematiky, kterou je definována tzv. funkční jednotka lyže - vázaní – bota. Tato jednotka plní dvě základní funkce: 1) výzbroj musí umožňovat optimální rozsah pohybů při lyžování 2) v případě pádu musí co nejvíce snižovat riziko zranění [3] 3.1.1. Lyže Skutečně univerzální lyže neexistují. Pro každý druh terénu i styl jízdy se hodí jiné. Mezi lyžemi jsou velké rozdíly. Výběr záleží na kvalitě lyžaře a terénu, v němž se bude pohybovat. Jiné se hodí pro jízdu na upravené sjezdovce, jiné ve vysokém sněhu Schopnosti a zkušenosti lyžaře by měly být prvním měřítkem, jaké lyže si vybrat. Pro první kroky na sněhu se hodí lyže měkké. Lehce točivé lyže jsou vhodné na učení lyžování. Pro rychlejší jízdu a pro toho, kdo je schopen vytvořit oblouk na hranách je vhodnější lyže tvrdší. Délka lyží se oproti minulosti výrazně zkrátila. Už zdaleka neplatí, že lyže musí přečnívat lyžaře, naopak ideální jsou lyže o 10 až 20 centimetrů kratší než postava jejich uživatele.

35

Novinkou posledních let jsou speciální modely pro ženy, přizpůsobující se jejich menší tělesné konstituci i síle. Liší se také designem. Nabídka sjezdových lyží je v dnešní době ve většině specializovaných obchodů prakticky vyčerpávající. Zákazník je tedy při výběru limitovaný pouze cenou, kterou je ochotný za nové lyže zaplatit. Aby nám nové lyže sloužily k plné spokojenosti, musíme racionálně zvážit: • úroveň svých lyžařských dovedností (začátečník, expert apod.); • terén, ve kterém se budeme převážně pohybovat (upravené sjezdovky, volný terén, naše hory, alpské svahy) • preferovaný charakter jízdy (krátký oblouk, dlouhý oblouk, rychlá nebo spíše pomalejší jízda). 3.1.1.2. Parametry lyží

1.Délka lyží - je dána zejména charakterem jejich použití, podle kterého výrobci své produkty zařazují do určitých kategorií. V rámci každé kategorie je pak nutný výběr vhodné délky podle vlastních tělesných proporcí a osobních preferencí. 2. Boční vykrojení lyží – rádius – výraznou měrou ovlivňuje celkový charakter jízdy, zejména pak velikost oblouků. Každá kategorie je charakteristická určitým rozsahem rádius nabízených lyží. V rámci kategorie je pak nutný výběr podle vlastních preferencí. Velikost rádius lyže je ovlivněna její délkou. Stejný typ lyží má v různých délkách různé rádiusy. 3.Geometrie lyže - je určena šířkou lyže ve špičce, středu a na konci a vzájemnými poměry těchto rozměrů. Celkově širší lyže mají dobré vlastností v hlubokém nebo problematickém sněhu. Široká špička lyže umožní rychlejší a agresivnější zahájení řezaného oblouku. Široký konec lyže se bude projevovat silou ve fázi ukončení oblouku. Užší konec lyže pak lépe umožní případné dokončeni oblouku smykem. 4. Tvrdost lyže ve flexi (ohybu) - jedná se o parametr, který udává, jaká síla musí být vyvinuta k tomu, aby došlo k prohnutí lyže. Platí pravidlo, že čím „tvrdší" je lyže, tím obtížnější bude její prohnutí. Zároveň však bude její vedení stabilnější, hlavně na tvrdém povrchu. Čím měkčí je lyže, tím snáze ji lyžař při

36

jízdě prohne, ale na tvrdém povrchu nebude v oblouku tak stabilní jako lyže tvrdší. Z toho vyplývá, že lyže měkčí jsou určeny hlavně pro začátečníky a rekreační lyžaře, sportovní lyžař a závodník sáhne po lyži tvrdší. Při volbě tvrdosti lyže bychom měli přihlédnout také k hmotnosti jejího uživatele - platí, že čím těžší lyžař, tím tvrdší lyži by měl volit. 5.Tuhost lyže ve zkratu (torzi) - tento parametr udává, jak obtížně je možné lyži zdeformovat - zkroutit tak, aby její jednotlivé podélné části - špička, střed, pata nebyly v jedné rovině. Možnost uvést lyži do zkratuje vlastnost negativní, a proto se výrobci lyži snaží tento jev co nejvíce konstrukčně omezit. V praxi to znamená, že pokud bude lyže příliš mělká ve zkrutu, lyžař může v oblouku správně uvést střed lyže pod vázáním na hranu, ale její přední a zadní část budou pokračovat více či méně naplocho - nedojde k jejich zahranění. Kvalita jízdy; především na tvrdé trati, bude tedy značně omezená. 6. Výška boty nad sněhem - výšky lyžařské boty nad sněhem je rozměr složený z výšky lyže, podložky, která bývá často součástí lyže nebo vázání, a výšky samotného vázání. Výhodou vyššího postavení lyžaře nad sněhem je: • snazší přehranění - překlopení lyže z jedné hrany na druhou v důsledku lepších pákových poměrů • větší úhel bránění a zásadní omezení styku boty se sněhem v případě velkého naklopení lyže na hranu, tzv. boot-out • podložka se podílí na tlumení nežádoucích vibrací, což umožňuje klidnější jízdu v oblouku. Výška lyžařské boty nad sněhem se pohybuje v rozmezí přibližně 45 mm u běžných setů lyže s vázáním, například kategorie allround, až 90 mm i více u kategorie funcarver.[1]

3.1.1.3 Současné typy lyží Lyže pro obří slalom Jedná se o lyži, která je určena výhradně pro závodníky a experty, kteří mají možnost ji využít na tvrdých, perfektně upravených sjezdovkách. Vzhledem k tomu, že její skutečné kvality je možné ocenit pouze při jízdě dlouhými oblouky ve vysoké rychlosti, není z bezpečnostních důvodů vhodné použití této lyže na

37

sjezdovkách otevřených pro běžnou lyžařskou veřejnost. Délka těchto lyží se pohybuje přibližně v rozmezí 175 - 190 cm a rádius v hodnotách větších než 20 m. S touto lyží se na pultech běžných obchodů zpravidla nesetkáme. Racecarver Lyže této kategorie jsou určeny výborným lyžařům s dobře zvládnutou technikou carvingu, kteří preferují jízdu dlouhými až středními oblouky ve vyšší rychlostí. Jsou vhodné zejména pro použití na tvrdých, dobře upravených sjezdových tratích. Jejich délka se pohybuje přibližně v rozmezí 165 - 180 cm a rádius mezi 15 a 20 m. Slalomcarver Lyže této kategorie jsou zpravidla ještě dále rozdělovány do dvou podskupin. Do první skupin, označované jako slalomcarver TOP, jsou zařazeny lyže, určené pro velmi sportovní, dravé jezdce s dobře zvládnutou carvingovou technikou. Jsou vyrobeny zejména pro použití na tvrdých, dobře upravených sjezdovkách. Jsou vhodné pro ty, kteří preferují jízdu krátkými, agresivními oblouky ve vysokém tempu, případné je lze s úspěchem použít i pro funcarving. Lyže zařazené do podskupiny slalom PERFORMANCE jsou odladěné verze výše zmiňovaných modelů. Jsou určeny pro ty, kteří si chtějí skutečně užít jízdu krátkými oblouky i při nižší rychlosti, jsou ideální rovněž pro začínající carvery. Pro funcarving v této kategorii nalezneme ty nejlepší lyže. Hlavními rozdíly mezi uvedenými podskupinami jsou měkčí flexe odladěných modelů, možnost jejich použití i v měkkém terénu a často také větší vykrojení oproti lyžím kategorie TOP. Nejčastěji se používají slalomcarvery v délce od 155 do 165 cm a jejich rádius se pohybuje zpravidla v rozmezí 11 až 13 m. Allroundcarver Snad nejvíce typů lyží vyráběných v současné době lze zařadit do této kategorie. Je tak široká, že si v ní své lyže najde téměř každý. Ve všech případech by se však mělo jednat o univerzální lyže, vhodné na upravenou sjezdovku, do měkkého a případně i do hlubokého sněhu. Nalezneme zde modely jak pro začátečníky a sváteční lyžaře, tak pro zkušené sportovní jezdce. Můžeme se setkat opět s označením TOP pro lyže vysoce sportovního

38

charakteru určené výborným jezdcům a lyže s označením PERFORMANCE pro méně výkonné jezdce. Podobné vlastnosti, jako lyže zařazované do kategorie allrouncarver, mají také lyže určené speciálně pro ženy (označované zpravidla jako Ladycarver). Jsou charakteristické svojí nižší hmotností, měkčí flexí, celkově snazší ovladatelností a také originálním dámským designem. Nejpoužívanější lyže kategorie allroundcarver mají délku 160 - 170 cm, hodnota rádiusu se pohybuje nejčastěji v rozmezí 13 až 15 m.

Funcarver Funcarvery stály na počátku carvingové epochy našeho sportu. Přesto však většina výrobců od lyži této kategorie upustila a úspěšně je nahradila zejména slalomcarvery. Funcarvery jsou určené pro přesné řezání oblouků na dobře upravené sjezdovce, spojené s velkými náklony, pro hru s odstředivou silou v dynamické rovnováze. Jsou vhodné nejen pro funcarvingové experty, ale lze je použít i pro nadané začátečníky. Délka funcarverů se pohybuje v rozpětí 140- 165 cm a jejich rádius v hodnotách 9 - 13 m. Shortcarver Tyto krátké lyže se s oblibou používají pro rychlou výuku carvingu. Vyrábějí se v délkách od 100 do 140 cm při rádiusech od 7 do 9 m. Supershories (snow-blades) Krátké lyže kategorie supershorties jsou prakticky nejlepší lyže pro úvodní nácvik carvingu. Využije je však nejen začátečník, ale i technicky vyspělý lyžař buď jako účinný tréninkový prostředek, nebo jen jako zábavné zpestření. Tyto lyže se nejčastěji vyrábějí v délkách 60 - 99 cm, při rádiusech 4,5 - 7 m. Amatérský lyžař by měl volbu takových lyží důkladně zvážit. Zvládnutí a využití jejich skutečných kvalit vyžaduje nejen brilantní techniku jízdy po hranách, ale také velmi vysokou rychlost. Z hlediska bezpečnosti je použití těchto lyží na veřejných sjezdových tratích nevhodné. [1] Při výběru lyží na kurz musíme brát také ohled na četnost využití lyžařského vybavení. Pokud nejsme častými návštěvníky hor a s nimi spojenými aktivitami, je v dnešní době velmi výhodné si vybavení vypůjčit. Velmi kvalitně

39

vybavené půjčovny jsou zásobeny lyžařskými komplety, mezi kterými si můžeme vybrat ten, který je pro nás ten nejvhodnější a samozřejmostí je také kvalitní servis a poradenství. [1]

3.1.2

Vázaní a podložka pod vázání

Sjezdové vázání pevně upíná sjezdovou botu k lyži. Dokonalá pevnost spojení zaručuje přesný přenos lyžařových řídících impulsů na lyže. Kromě pevnosti musí moderní vázání vykazovat i určitý stupeň elasticity, která zabraňuje nežádoucímu vypnutí lyže při podkritické míře zatížení. Naopak při kritické míře zatížení musí vázání bezpečně uvolnit botu od lyže a to v předozadním, bočném, diagonálním i různě kombinovaném směru působení sil. Horní hranice vypínacích sil je jedním z kritérií pro výběr vhodného vázání. Vybíráme vždy vázání s takovým rozsahem stupnice, aby se jeho následné nastavení pohybovalo v rozmezí dvou třetin až tří čtvrtin škály. Pro hrubý odhad vhodného rozsahu vypínacích sil vázání platí, že průměrný lyžař bude mít vázání nastaveno na hodnotu danou jednou desetinou jeho hmotnosti. K tomu je však zapotřebí ještě zohlednit věk lyžaře, jeho technickou vyspělost, fyzickou zdatnost a zdravotní stav. Vázání by mělo mít přibližně následující rozsah vypínacích sil: • pro děti do 10 let - stupnice do 3 DIN • děti od 10 do 15 let - stupnice do 6 DIN • ženy, mládež - stupnice do 10 DIN • muži - stupnice do 12 - 14 DIN • závodní lyžaři - stupnice do 24 DIN Přesné nastavení vypínacích sil v možném rozsahu vázání je nutné ponechat odbornému servisu, ve kterém požadovanou hodnotu odvodí od fyziognomických parametrů lyžařovy postavy a úrovně jeho technické vyspělosti. Hodnota nastavená na špičce lyžařského vázání by měla odpovídat hodnotě na patním automatu.

40

Výhodou u některých typů vázání je možnost rychlého přizpůsobení vázání pro použití boty jiné velikosti. Pokud je vázání vybaveno tímto systémem, mělo by se jednat výhradně o systém umožňující současný posun obou dílů vázání - tj. špičky i paty. Toto je již samozřejmé hlavně u speciálních modelů, vyvinutých pro potřeby půjčoven lyžařského vybavení. Další pozoruhodnou funkci, kterou někteří výrobci vybavili svá vázání či spíše celé sety lyže-deska-vázání, je možnost předozadního posunu celého vázání zpravidla do třech poloh: přední poloha, při které lyže snáze točí, neutrální poloha a zadní poloha, která umožní lepší ovládání lyží v hlubokém sněhu. Důležitou součástí lyžařského setu je podložka, umístěná mezi vázáním a lyží. Tato deska může být buď přímou součástí lyže, součástí vázání, nebo samostatnou doplňkovou deskou, tzv. lifter. Čím dál tím častěji je zvyšující element nedílnou součástí setu lyže-deska-vázání. Toto zvýšeni s sebou přináší několik výhod: • umožňuje větší úhel hranění • omezuje možnost styku boty se sněhem při výrazném náklonu • zlepšuje pákové poměry, díky zesílenému tlaku lyže lépe drží na hrané • umožňuje snadnější a rychlejší přehranění Velikost zvýšení polohy lyžařské boty nad sněhem volíme podle druhu lyže a preferovaného stylu jízdy. Zvýšením můžeme dosáhnout v extrémním případě až hodnot okolo 100 mm. Při závodním lyžování je výška boty nad sněhem omezena pravidly. Důležitou podmínkou, kterou by měl systém lyže-deska-vázání-bota splňovat, je zachování přirozeného, tj. plynulého průhybu lyže v průběhu oblouku po celé její délce. Jinak řečeno, bota, upevněná do lyžařského vázání, by neměla spolu s ním tvořit tuhý, neohebný blok přibližné ve středu lyže. Toho je docíleno různými flexibilními systémy uchycení vázání, respektive podložky k vlastní lyži.

V dnešní době většina firem, které vyrábějí lyže, současně vyvíjí i vlastní vázání. To s sebou přináší rozvoj nedělitelných systémů lyže+zvyšující prvek+vázání. Jednotlivé prvky těchto systémů jsou vzájemně ideálně sladěny. Nespornou výhodou těchto setů je také jejich snadné uvedení do provozu, odpadá složitá montáž vázání na lyže. [1]

41

Lyžařské vázání musí být doplněno bezpečnostními brzdami. Při nákupu lyžařského setu důrazně dbáme na to, aby byly použité brzdy dostatečně dlouhé a tedy účinné, zvláště pokud došlo k dodatečnému zvýšení setu podložkou. [1]

3.1.3 Sjezdové boty Základním požadavkem na sjezdovou botu je její dokonalá schopnost přenášet impulsy z nohy lyžaře na lyži. Aby byla tato podmínka splněna, musí bota pevné fixovat chodidlo a bérec v požadovaných směrech při přijatelné míře pohodlí. Klíčovými kritérii pro výběr lyžařských bot je celková tuhost jejich skeletu a hodnota tzv. dopředně flexe. Zpravidla se tato hodnota pohybuje v rozsahu IF (index flexe) 40 u nejměkčích modelů až k IF130 u modelů tvrdých. Hodnoty IF však nelze mezi jednotlivými značkami bot srovnávat, proto je nutné vycházet z upřesňujících údajů uváděných jednotlivými výrobci, doporučení prodejců a z vlastních pocitů a zkušeností. V současné době se na trhu vyskytují nejčastěji tyto základní druhy sjezdové obuvi: • Klasický čtyř až pětipřezkový typ s předním nástupem - jedná se o osvědčenou a nejpoužívanější konstrukci. V této podobě se vyrábějí lyžařské boty pro všechny výkonnostní skupiny lyžařů. Jsou zpravidla rozděleny na modely pro závodníky a experty, sportovní lyžaře a lyžaře rekreační. Některé modely jsou přímo určené pro použití ve volném terénu nebo pro freestyle. • Jedno až dvoupřezková bota s takzvaným zadním nástupem - tyto lyžařské boty bývají určené rekreačním lyžařům, ale pro jejich nesporné nevýhody je nelze doporučit. Těmito nevýhodami jsou především konstrukcí omezená možnost nákleku a nerovnoměrná síla upnutí chodidla a bérce v botě. [1] 3.1.3.1 Zásady výběru lyžařské obuvi • Rozhodně se při výběru nové lyžařské obuvi nezaměřit pouze na jednu značku. Lyžařské firmy dnes nabízejí v jednotlivých kategoriích boty podobné kvality, ale tvary skeletů se mohou značně odlišovat.

42

Doporučuje se tedy vyzkoušet obuv od různých výrobců. • Začátečníci nebo slabší lyžaři by rozhodně neměli volit obuv určenou pro vyspělejší jezdce. • Soustředit se na zvolení správné velikosti obuvi. Často lyžaři chybně volí příliš velkou velikost. Velikost lyžařských bot by se neměla výrazně odlišovat

od

velikosti

ostatních

druhů

používané

obuvi.

Počítáme

s tím, že celkové se vnitřní botička postupem času „slehne", rozdíl tak může činit až půl čísla. Toto „slehnutí" však není příliš znatelné co do délky boty. Při prvním nasazení lyžařských bot můžeme před zapnutím přezek lehce

cítit

dotyk

nejdelšího

prstu

o

přední

stěnu

botičky,

po

přiměřeném zapnutí přezek se zpravidla chodidlo lépe „usadí" a prsty se vpředu od steny oddálí. Při nákupu lyžařské obuvi setrváme v obou botách

vybraného

modelu

nejméně

15

minut,

zkoušení

doplňujeme

lyžařskými pohyby, i při pocitu, že právě ta velikost, kterou máme na sobě, je ta vhodná, zkusíme i menší variantu.

• Při výraznější individuální deformaci nohy existuje možnost dodatečného upravení

skeletu

boty

tepelným

vytvarováním

plastu.

Tento

úkon

provádějí výhradně specializované lyžařské servisy. [1] 3.1.4 Hole Hůl je váženou součástí lyžařova vybavení. Obliba sjíždění v terénu jejich význam ještě zvýšila. Na výrobu holí se používá lehkých, pevných, kovových holí, měly by mít tvarovanou rukojeť. Na konci holí jsou umístěny kolečka nebo terče. Při výběru holí dodržujeme zásadu, že délka holí je rovna výšce postavy a odečteme z výsledku 50 cm.[4] Nebo také holi otočíme vzhůru, uchopíme nad kolečkem nebo terčem a paži bychom měli mít v pravém úhlu

43

3.2 Lyžařská výstroj Přilba Při současné přeplněnosti sjezdových tratí a způsobu jízdy většiny dospělých lyžařů je používání přilby naprostou nutností. Nebezpečí nehrozí z vlastního pádu při jízdě, ale především ze srážky s nějakým jiným lyžařem. Je třeba si uvědomit, že odpovídající přilba nás chrání. Jak vybírat vhodnou přilbu:


materiál přilby by měl být z tvrzených plastů, které doplňují laminátová a uhlíková vlákna, stavba přilby je potom pevná a relativně lehká; vnitřek přilby by měl být vypolstrován měkkými materiály, lépe sedí na hlavě a termovrstva v polstrování chrání před chladem




maximální důraz klademe na odpovídající velikost, pod přilbu není vhodné používat čepici nebo čelenku, při extrémně mrazivém počasí můžeme použít tenkou lyžařskou kuklu. Přilba se zásadně nepůjčuje, také zapůjčená přilba z půjčovny by měla být pouze krajním a výjimečným řešením Rukavice Rukavice stejně jako ostatní oblečení mají dva základní úkoly: •

zajistit tepelnou izolací na rukou

•

ochránit před vlhkostí nebo zraněním o hrany. Všechny rukavice by měly být vybaveny ochrannou manžetou proti vniknutí sněhu do rukavice nebo do rukávu kombinézy.

Brýle Brýle nejsou pouze módním doplňkem, ale účinnou ochranou očí před UV-zářením nebo před hustým sněžením. Jejich stupeň ochrany před UV-zářením určuje kvalita filtru, s jeho odpovídající volbou poradí ve specializovaných prodejnách. Kvalitní UV-filtr při špatné viditelnosti zvýrazní kontrasty na sněhové pokrývce. Měkký flexibilní rám, který příjemné přilne na tvář, svědčí o dobře vybraných brýlích. Důležité je také dostatečné odvětrávání.[10]

44

Oblečení Oblečení pro lyžování musí být funkční a příjemné. Současní výrobci vybavují oblečení např. kvalitními prodyšnými materiály s ochrannou membránou proti větru a vlhkosti, lepené švy apod. S ohledem na širokou škálu aktivit na sněhu, je vysoká odolnost proti vlhkosti a zároveň dostatečná prodyšnost, zabraňující pocení, naprostou podmínkou pro výběr oblečení. Při celkové skladbě oblečení platí pravidla o nutnosti využívat více vrstev Základem je vrstva spodního prádla z materiálů, které se vyznačují schopností odvádět pot od těla a zároveň tepelně izolovat. Jako střední vrstva je vhodná fleecová mikina, určitě je vhodnější než teplý vlněný svetr, Při pobytu v mimořádně chladném prostředí můžeme přidat další fleecovou mikinu. Lyžařská bunda by měla mít dostatečný počet větracích otvorů, kapuci, množství specializovaných kapes a protisněhový pás zabraňující pronikání sněhu pod svrchní část oděvu. [10]

45

4. ÚRAZY PŘI LYŽOVÁNÍ, PRVNÍ POMOC, NEJČASTĚJŠÍ ÚRAZY, PRAVIDLA CHOVÁNÍ NA SJEZDOVÝCH TRATÍCH Při lyžování opakovaně zaznamenáváme vysokou úrazovost. Úrazy jsou většinou způsobovány: •

chybnou technikou, pády po zkříženi lyží nebo ujetí zatížené lyže stranou, sportovní výzbrojí

•

vnějšími vlivy: povětrnostní podmínky - vánice, kvalita sněhu, dále slalomové tyče, stromy, umělá hmota (kartáče na umělých svazích, terénní překážky, srážky s lyžařem

•

únavou a onemocněním, přeceňováním vlastních sil a kvalit Největší počet úrazů je způsoben pády. Můžeme vytipovat několik pádů

a poloh, které vedou ke zraněni: •

přímý pád dopředu nebo stranou: bývají postiženy horní končetiny, hlava, ramena, hrudník

•

přímý pád nazad: kostrč, kost křížová, bederní krajina, záda, páteř

•

obranné postavení paže při pádu: ramena, klíční kost...

•

otáčení dolních končetin při fixovaných lyžích; zlomení bérců, postižení kolen a hlezeních kloubů

•

pří pádech na umělých svazích: poranění palců rukou. Významnou úlohu hraje únava, onemocnění a zrněna prostředí.

Z dlouhodobého sledováni častosti výskytu lyžařských zranění v průběhu pobytu na horách i během dne vyplývá, že maximum úrazů je soustředěno do třetího dne lyžování. U fyzicky zdatných lyžařů o den později. Během dne stoupá počet úrazů před zakončením výcvikových půldnů, tedy kolem půl dvanácté, resp. sedmnácté hodiny.[4]

I když znalost příčin zranění umožňuje účelnou prevencí, nelze všem úrazům zabránit. Následky úrazů snižuje rychlá a kvalifikovaná první pomoc. První pomoc spočívá v odstranění nebezpečí a příčin poškození, které způsobily náhlou poruchu zdraví a které neustále zhoršují stav postižené osoby, pokud jejich účinek trvá.

46

Vyžaduje rozvahu a správný postup, protože jinak můžeme ohrozit postiženého na životě nebo přinejmenším z malého zranění učinit závažné a není ani vzácností zranění či smrt záchrance.[4]

Rozdělení úrazů v lyžování podle četnosti výskytu - dolní končetiny

- 83,0 %

- horní končetiny

- 9,1%

- hlava

- 4,9 %

- trup

- 2,7%

Četnost úrazů při různých kvalitách sněhu - zmrzlý sníh s kůrou - 46 % - mokrý, těžký

- 21 %

- prachový

- 14 %

- čerstvý, vlhký

- 7,0 %

- firn

- 6,0 %

- uježděný

- 2,4 %

- zledovatělý

- 2,4 %

- tupý

- 1,0 %

Četnost úrazů z hlediska překážek v jízdě - hluboký sníh

- 39 %

- závěj

- 17,3 %

- terénní vlna

- 13,3 %

- pevné překážky

- 13,3 %

- srážka s lyžařem

- 10,7 %

- skryté kořeny, keře - 5,3 % - různé

- 1,3 % [4]

47

4.1 Pravidla chování na sjezdových tratích Tento soubor pravidel o chování lyžařů a snowboardistů na sjezdových tratích vychází z kodexu, jenž byl stanoven Mezinárodní lyžařskou federací FIS. •

Ohled na jiné. Každý by se měl chovat takovým způsobem a používat takovou výzbroj, aby neohrožoval jiné osoby a nezpůsobil jim škodu. Pro všechny lyžaře platí povinnost používat vázání s bezpečnostní brzdou, pro lyžaře ne velmi krátkých lyžích a snowboardisty bezpečnostní řemínky.

•

Zvládnutí rychlosti techniky jízdy. Rychlost a technika jízdy lyžaře musí být taková, aby bylo možné v případě potřeby vždy bezpečně zastavit. Jízda by měla být přizpůsobena našim schopnostem a lyžařským dovednostem, počtu lyžařů na sjezdovce a terénním a povětrnostním podmínkám. Pokud se při zavřenějších obloucích setkáme s lyžařem jedoucím stejným způsobem proti nám, snažíme se vždy vyhnout vpravo.

•

Volba stopy. Na sjezdovce platí při jízdě základní pravidlo – lyžař jedoucí výše je zodpovědný za nehody se všemi lyžaři jedoucím od ním. Proto musí volit vždy takovou stopu a vzdálenost od ostatních lyžařů, aby v žádném případě někoho neohrozil.

•

Předjíždění. Lyžař může předjíždět po obou stranách, ale vždy s takovým bezpečným odstupem, který poskytujeme jemu i předjížděnému lyžaři dostatečný prostor pro jízdu. Rychlejší lyžař musí velmi dobře předvídat chování ostatních a počítat s neočekávanými reakcemi lyžařů jedoucích od ním. Za předjíždění zodpovídá předjíždějící.

•

Povinnost spodního a křižujícího lyžaře. Lyžař, který vjíždí na sjezdovku, vyjíždí z okraje sjezdovky po zastavení nebo křižuje sjezdovku, je povinen zkontrolovat, zda neohrozí nikoho nad sebou ani pod sebou. Je potřeba se nejprve rozhlédnout a dát přednost lyžařům sjíždějícím. Neočekávaný rozjezd z okraje sjezdovky nemohou ostatní lyžaři předvídat.

48

•

Zastavení. Lyžař nesmí zastavovat na úzkých nebo nepřehledných místech sjezdovky, ohrožuje tím sebe i ostatní lyžaře, kteří do tohoto prostoru vjíždějí. Pokud si lyžař v potřebuje v průběhu jízdy odpočinout či se rozhlédnout o krásách přírody, zastavuje a stojí pouze na přehledném místě na okraji sjezdovky.

•

Výstup a sestup. Vystupující lyžař pouze okraje sjezdovky. Totéž platí i pro lyžaře sestupujícího z důvodů poškození výzbroje, přecenění vlastních schopností a lyžařských dovedností nebo z jiných důvodů.

•

Respektování signalizace. Všichni musí respektovat veškerá značení na sjezdovkách a pokyny Horské služby.

•

Postup při nehodách. Při úrazů na sjezdovce je nutné označit místo nehody, přivolat Horskou službu a poskytnout zraněnému první pomoc.

•

Povinnost prokázat totožnost. Každý účastník i svědek nehody je povinen poskytnout své osobní údaje. [1]

49

ZÁVĚR

Závěrem bych chtěla uvést, že jak lyžování sjezdové, tak i běžecké jsou stále velmi oblíbenými formami sportovních aktivit a těší se stále velké oblibě. A s tím pojíme i neustálé vyvíjení se výuky těchto sportů. Ostatně jak je to u všech sportovních odvětví, nacházíme stále nové poznatky, které naše výukové metody mění. Tyto metody v neposlední řadě ovlivňují také stále se rozvíjející výzkum a výroba nové výzbroje i výstroje. A právě toto jsou hlavní témata mojí práce. Výuka, lyžařské výcvikové kurzy a věci s nimi spojené. Výzbroj, výstroj, organizace a také bezpečnost. Co se týče výuky při lyžovaní snažila jsem se uvést ideální model, který jsem čerpala z vlastních zkušeností i odborné literatury. Snažila jsem uvést hlavní vlastnosti, které by měl každý kvalitní učitel lyžování mít a dodržovat je, aby byla výuka vedena nejlepší možnou formou. Co se týče výzbroje a výstroje, chtěla jsem v prvé řadě zmínit to nejdůležitější, co by měla výzbroj i výstroj obsahovat, aby nás lyžování jak těšilo, tak i bylo pro nás bezpečné. Uvádím i základní rozdělení typů lyží, bot i vázání které jsou vhodné pro výcvik, běžné užití a abychom poznali základní rozdělení, které by nám mohlo posléze pomoci k nákupu správné výzbroje. V neposlední řadě jsem se také zaměřila na lyžování a bezpečnost na horách. Uvádím nejčastější úrazy a hlavní příčiny. Pro pohyb na sjezdových tratích zmiňuji tzv. Lyžařské desatero FIS, jenž je velmi platnou pomůckou. Platí totiž, že i když je pohyb na horách krásný, pokud nedodržujeme určitá pravidla, dokáže být i velmi nebezpečný.

50

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

1. Částka, K., Kolovská, I., Votík, J.: Jak dokonale zvládnout carving. Praha: 1. vydání, Grada, 2005. 112 s. ISBN 80 – 247 – 1358 – 6. 2. Gnad, T. a kolektiv: Kapitoly z lyžování. Praha: 1. vydání, Karolinum, 2001. 240 s. ISBN 382-065-01. 3. http://fsps.muni.cz/~kse/ 4. Havel, J. a kolektiv: Lyžování. Brno: 1. vydání, MZLU, 1997. 98 s. ISBN 80 – 7204 – 062 – 6. 5. Havel, J. a kolektiv: Lyžařské kurzy. Učební texty. Brno: 1. vydání, VŠZ, 1984. 80 s. 6. Havel, J.: Kondiční lyžařská gymnastika. Brno: 1. vydání, VŠZ, 1987. 58 s. 7. Kovařík, V. a kolektiv. Lyžování. Brno: 1. vydání, UJEP, 1977. 190 s. 8. Orgodník, Z.: Povinnosti vedoucího kurzu. Retrieved 1.4. 2007 from World WideWeb: http://internet.ceskaskola.cz/Ceskaskola/Ar.asp?ARI=101484&CAI=2125 9. Orgodník, Z.: Povinnosti instruktora, Všeobecně, ale neméně důležité. Retrieved

1.4.2007

from

World

Wide

Web:

http://internet.ceskaskola.cz/Ceskaskola/AR.asp?ARI=101484&CHID=2& EXPS=&EXPA= 10. Treml, J.: Lyžování dětí. Praha: 1. vydání, Grada, 2004. 105 s. ISBN 80 – 247 – 0682 – 2. 11. http://www.sportovni.net/alplyze/pravidla/

51

RESUMÉ

Hlavním tématem této práce je lyžařský materiál na lyžařských kurzech. Nepojednává ovšem jen o materiálech, které jsou pro toto odvětví nejvhodnější, ale je také zaměřena na lyžařské kurzy obecně. Tzn. Zabývá se historií lyžování, historií lyžařských kurzů, organizační stránkou výcvikových kurzů. Také jsou v této práci obsaženy pravidla při chování na sjezdovce, pravidla první pomoci a nejčastější úrazy. Dalším z hlavních témat je metodika při výuce, na základních, středních i vysokých školách.

RESUME

Dominant theme of this work is the skiing stuff for skiing courses. Its not only about stuff, which is for this department most important and most proper, but its also oriented for skiing courses generally. Its mean history of skiing, history of skiing courses and organization respect of training courses. In this work are also included rules with behavior on the ski slopes, rules of first aid and most frequent injuries. Next dominant theme is methodology of skiing education in the primary school, grammar school and university.

52

53