MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Veřejné knihovny jako komunitní centra obcí s přihlédnutím ke komunitnímu vzdělávání FILOZOFICKÁ FAKULTA

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav české literatury a knihovnictví Kabinet knihovnictví

Informační studia a knihovnictví

Veřejné knihovny jako komunitní centra obcí s přihlédnutím ke komunitnímu vzdělávání Bakalářská diplomová práce

Autor práce: Tereza Matýsová Vedoucí práce: PhDr. Petr Škyřík

Brno 2007

Bibliografický záznam MATÝSOVÁ, Tereza. Veřejné knihovny jako komunitní centra obcí s přihlédnutím ke komunitnímu vzdělávání. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2007. 72 s. Vedoucí diplomové práce PhDr. Petr Škyřík

Anotace Bakalářská diplomová práce „Veřejné knihovny jako komunitní centra obcí s přihlédnutím ke komunitnímu vzdělávání“ pojednává o problematice vztahů mezi institucemi, které se v České republice zabývají pořádáním komunitních aktivit, konkrétně mezi komunitními knihovnami a komunitními školami. Teoretická část obsahuje přehled definic některých důležitých pojmů, z více úhlů je nazírán zejména pojem „komunita“. Následuje přehled historie komunitního vzdělávání a komunitního knihovnictví v ČR, přičemž obojí se datuje až od 90. let minulého století. Cílem práce je na základě získaných poznatků odhalit příčiny nespolupráce mezi komunitními knihovnami a komunitními školami. K tomu slouží excerpce literatury a studium webových stránek zmíněných institucí, pohledem do reality je kvalitativní výzkum provedený se vzorkem čítajícím tři zástupce z knihoven, tři ze základních škol. Výsledky výzkumu potvrzují závěry teoretické části: spolupráce mezi výše zmíněnými institucemi jednoznačně není dostatečná, přestože se jí žádná ze stran nebrání a spolupráci naopak vítá. Závěr obsahuje návrh řešení této situace, jež spočívá v tom, že některá ze stran převezme iniciativu a dojde ke zprostředkování prvních kontaktů, které utvoří základ pro další spolupráci.

Annotation Bachelor thesis called „Public libraries as municipal community centres with a respect to community education“ deals with questions of relationships between institutions which are engaged in arranging of community activities in the Czech Republic, concretely relationships between community libraries and community schools. The theoretical part contains a list of definitions of some important terms, whereas I mainly looked on the term “community” from several points of view. Then an outline of history of community education and community library science in the Czech Republic follows, where everything is dated only since nineties of the last century. The aim of the work is to show reasons of no cooperation between community libraries and community schools

on the basis of gained findings. For that purpose I used excerption of literature and study of web sites of these institutions, for the look to the reality I used qualitative research made on an example of three representatives of libraries and three representatives of basic schools. Results of the research testify to hypotheses of the theoretical part: the cooperation between these institutions is undoubtedly not satisfactory, although both the sides are not against such cooperation and would welcome it. The conclusion offers a concept of resolution of this situation that one of the sides will take the initiation to arrange the first contact and lay the base for further cooperation.

Klíčová slova Komunita, komunitní knihovny, komunitní vzdělávání, komunitní školy, komunitní práce, komunitní centra, komunitní aktivity.

Keywords Community, community libraries, community education, community schools, community work, community centres, community activities.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato diplomová práce byla umístěna v Ústřední knihovně FF MU a používána ke studijním účelům.

Brně dne 5.května 2007

Tereza Matýsová

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Bc. Haně Hadrabové, RNDr. Miroslavu Klíči, MgA. Veronice Formánkové, zástupcům komunitních základních škol a Mgr. Marii Dočkalové, PhDr. Šárce Kašpárkové, Mgr. Veronice Peslerové, ředitelkám komunitních škol za čas, který mi věnovaly při zodpovídání mých otázek. Jejich názory a pohledy na danou problematiku byly pro mou práci velmi cenné. PhDr. Petru Škyříkovi děkuji za vedení mé práce, za trpělivost, originalitu a odvahu.

ÚVOD

8

1. VYMEZENÍ POJMŮ

10

1.1 Komunita 1.1.1 Pojem komunita z pohledu sociologie 1.1.2 Pojem komunita z pohledu komunitní práce 1.1.3 Komunita z pohledu komunitního plánování 1.1.4 Komunita z pohledu komunitního vzdělávání 1.1.5 Komunita z pohledu komunitních knihoven

10 10 11 12 12 14

1.2 Komunitní práce

15

1.3 Komunitní vzdělávání

16

1.4 Komunitní škola

17

1.5 Komunitní knihovna

17

2. KOMUNITNÍ VZDĚLÁVÁNÍ

19

2.1 Vývoj komunitního vzdělávání v ČR 2.1.1 Komunitní historie jednotlivých škol

19 20

2.2 Aktivity komunitních škol 2.2.1 Aktivity pořádané nezastupitelně základními školami 2.2.2 Aktivity, na kterých se mohou podílet knihovny 2.2.3 Aktivity základních škol běžně pořádané veřejnými knihovnami

23 23 24 26

3. KNIHOVNY JAKO KOMUNITNÍ CENTRA OBCÍ

27

3.1 Vývoj vize komunitních knihoven v ČR

27

3.2 Komunitní aktivity knihoven 3.2.1 Aktivity pořádané nezastupitelně knihovnami 3.2.2 Aktivity, na kterých se mohou podílet základní školy 3.2.3 Aktivity knihoven běžně pořádané základními školami

28 29 30 31

4. VÝZKUM VZÁJEMNÝCH VZTAHŮ MEZI KOMUNITNÍMI ŠKOLAMI A KOMUNITNÍMI KNIHOVNAMI

32

4.1 Hypotézy výzkumu

32

4.2 Metodika výzkumu

33

4.3 Výsledky výzkumu provedeném v komunitních školách 4.3.1 Výsledky výzkumu provedeném na ZŠ Křenová v Brně 4.3.2 Výsledky výzkumu provedeném na ZŠ Pavlovská v Brně-Kohoutovicích 4.3.3 Výsledky výzkumu provedeném na 1. ZŠ Plzeň

33 33 34 35

4.4 Interpretace výsledků výzkumu provedeném v komunitních školách

35

4.5 Výsledky výzkumu provedeném v komunitních knihovnách 4.5.1 Výsledky výzkumu provedeném v Městské knihovně v Třebíči 4.5.2 Výsledky výzkumu provedeném v Knihovně Kroměřížska 4.5.3 Výsledky výzkumu v Krajské knihovně Vysočiny v Havlíčkově Brodě

36 36 37 37

4.6 Interpretace výsledků výzkumu provedeném v komunitních knihovnách

38

ZÁVĚR

40

POUŽITÉ ZDROJE

42

Elektronické zdroje

42

Tištěné zdroje Časopisecké články Monografie Vysokoškolské práce Sborníky

44 44 45 47 47

PŘÍLOHY

49

I. Otázky pro výzkum komunitních škol

49

II. Otázky pro výzkum komunitních knihoven

50

III. Záznam rozhovorů, provedených v rámci výzkumu v komunitních školách Bc. Hana Hadrabová, koordinátorka komunitního vzdělávání na ZŠ Křenová v Brně RNDr. Miroslav Klíč, ředitel ZŠ Pavlovská v Brně MgA. Veronika Formánková, koordinátorka komunitní školy na 1. ZŠ v Plzni

50 50 50 53 53 58 58

IV. Záznam rozhovorů, provedených v rámci výzkumu v komunitních knihovnách 59 Mgr. Marie Dočkalová, 59 ředitelka Městské knihovny v Třebíči 59 PhDr. Šárka Kašpárková, 66 ředitelka Knihovny Kroměřížska 66 Mgr. Veronika Peslerová, 68 ředitelka Krajské knihovny Vysočiny v Havlíčkově Brodě 68

ÚVOD

Úvod Společnost se v současnosti nachází v situaci, kdy se lidé navzájem přestávají stýkat. Dostávají se do izolace, ztrácejí potřebu nebo schopnost kontaktu s ostatními lidmi, se zbytkem společnosti, který přesahuje úzce vymezený okruh rodiny a přátel. Velký sociologický slovník se k tomuto vyjadřuje v hesle „komunita“ takto: „Vlivem procesů modernizace dochází však k přerušení dříve obvyklého spojení prostorové blízkosti a zájmové spřízněnosti. Vzdálenost přestává být překážkou soc. styků, zatímco prostorová blízkost už si navazování soc. styků nevynucuje.“1 Potřeba toto narůstající odcizování nějak narušit vede k tomu, že se stále častěji můžeme setkat s aktivitami, které si berou za cíl budování komunity. Pro oblast knihovnictví se tyto přístupy promítly do představy knihoven jako komunitních center obcí. Toto poměrně úzké vymezení stálo na počátku mého zájmu o oblast komunitních aktivit. Velmi rychle se ukázalo, že nelze pominout některá další odvětví práce s komunitou – jako je komunitní plánování, komunitní práce a především komunitní vzdělávání. Vize komunitních škol jako komunitních center obcí je velmi blízká vizi komunitních knihoven jako komunitních center obcí. Učitelé i knihovníci jsou povolání tradičně spojená se vzděláním, s kulturou. Pro obě povolání stojí na prvním místě lidé jako hlavní cíle snažení učitelů i knihovníků. Celorepublikově kvalitní síť knihoven, stejně jako přítomnost základních škol i v menších obcích, by mohla vytvářet konkurenční prostředí. Školu a knihovnu však více spojuje, než rozděluje – jedná se o neziskové instituce závislé na zřizovateli, dotacích a zájmu uživatelů (dovoluji si v oblasti knihovnictví běžný termín uživatel vztáhnout i na oblast školství, protože vymezení žák/rodič zdaleka nevystihuje celospolečenský dopad vzdělávání ve školách). Veřejné knihovny a základní školy v obcích spolupracují. Komunitně zaměřené knihovny a komunitní školy spolupracují na mnohem vyšší úrovni, protože je spojuje i stejný cíl: budování komunity v obci. To byly hlavní předpoklady, které jsem si chtěla ověřit studiem literatury. Ukázalo se však, že v literatuře zabývající se komunitním vzděláváním, jsou podobné snahy komunitních knihoven zmíněny velmi zřídka – konkrétně mohu citovat jediný příklad: „Komunitní vzdělávání může fungovat na 1

SOCIOLOGICKÝ ÚSTAV (Akademie věd ČR). Velký sociologický slovník I, A-O, 1996, s. 514

-8-

ÚVOD školách, v komunitních centrech, ale i v mateřských školkách, domovech důchodců či v městské knihovně.“2 Z uvedené citace je zřejmé, že knihovna je nabízena pouze jako jedna z možností, přičemž na stejné úrovni se nachází i mateřská školka a domov důchodců – toto zjištění působí alarmujícím dojmem. V knihovnické literatuře o komunitní roli veřejných knihoven jsem o komunitním vzdělávání nenašla zmínku vůbec. Nutno dodat, že hovořím výhradně o literatuře psané česky, výjimečně slovensky. Výše uvedenými zjištěními došlo k vymezení zaměření mé práce. Excerpcí literatury získaný přehled problematiky komunitních aktivit mi má umožnit zjistit příčiny nespolupráce komunitních škol a komunitních knihoven. V první kapitole dojde k vymezení základních pojmů, s kterými budu v textu nadále pracovat. Jsou to pojmy „komunita“, „komunitní práce“, „komunitní plánování“, „komunitní vzdělávání“, „komunitní škola“, „komunitní knihovna“. V druhé kapitole se budu zabývat tím, jak se problematika komunitního vzdělávání vyvíjela od roku 1989 – od tohoto roku lze hovořit o komunitním vzdělávání v ČR3. Její součástí bude i pohled na komunitní vzdělávání v jeho současné podobě. Třetí kapitola se bude soustředit na vývoj myšlenky komunitních knihoven v ČR, přičemž jeho počátky lze vysledovat do počátku nového tisíciletí, zlomovým bodem bylo vydání směrnice IFLA/UNESCO4 v roce 2002, jemuž předcházela rozsáhlá mezinárodní spolupráce. Rovněž připojím pohled na současný stav komunitních knihoven. Čtvrtá kapitola přinese analýzu strukturovaných rozhovorů se zástupci učitelů komunitních škol i knihovníků komunitních knihoven. Závěr shrne výsledky bakalářské práce, navrhne teze o jevech, které jsou příčinou nedostatečné spolupráce mezi komunitními školami a knihovnami, i možnost řešení vzniklé situace.

2

MURPHY, Kamila : Příručka profesního rozvoje koordinátora komunitního vzdělávání, 2005, s. 9 VIK, Vladislav, VRZÁČEK, Petr : Stav komunitních škol v ČR, 2005 4 GILL, P. : Služby veřejných knihoven : směrnice IFLA/UNESCO pro rozvoj. c2002 3

-9-

KAPITOLA 1. VYMEZENÍ POJMŮ

1. Vymezení pojmů Vymezení základních pojmů považujeme za velmi důležité, protože nám umožní uvést do souvislostí jednotlivé oblasti komunitních aktivit. Zároveň bychom chtěli upozornit, že se budeme vymezovat výhradně pro potřeby této práce, neboť každý z pojmů je v odborné literatuře definován více definicemi, přičemž žádná z nich není úplně ustálená a všemi akceptovaná. Pojmy, které považujeme za zásadní a budeme se jim v této kapitole věnovat, jsou tyto: „komunita“, „komunitní práce“, „komunitní plánování“, „komunitní vzdělávání“, „komunitní škola“, „komunitní knihovna“.

1.1 Komunita Pojem komunita je stěžejní pro vymezení všech ostatních pojmů, přesto je zároveň pojmem s nejrozostřenějšími hranicemi, s největším počtem definic. Nejen, že je vnímán různě v různých oborech - dočkáme se tak definic z oblasti sociologie, komunitní práce, komunitního vzdělávání a komunitního knihovnictví. Rovněž i každý z těchto oborů nabízí více možností, jak tento pojem definovat.

1.1.1 Pojem komunita z pohledu sociologie Buriánek uvažuje o komunitě ve spojitosti s nazíráním tradiční a moderní společnosti. Komunita pro něj znamená prvek decentralizované tradiční společnosti, v níž život probíhá „v rámci relativně menších celků – původně v rámci rodiny nebo kmene. V těchto menších společenských útvarech, komunitách, tak bylo možno prožít celý život. Lidé zde byli pevně spojeni společným zájmem (obstarávání prostředků k přežití, obrana). V podobné formě vidí Buriánek komunity i dnes: „Komunity vytvářejí spíše některá protestní hnutí: jde většinou o relativně izolované skupiny lidí, kteří hospodaří na jednom místě, v určitém prostoru. Tyto alternativní formy sociálního života (např. hnutí hippie) ovšem nemívají dlouhého trvání, většinou nebývají zcela soběstačné a nezávislé na okolí.“5 Aplikací tradičního modelu komunity jako společenství menšího rozsahu, které je na okolí v podstatě nezávislé, odsuzuje Buriánek komunitu v dnešní době k zániku. Je obtížné představit si v globalizovaném světě 5

BURIÁNEK, Jiří : Sociologie pro střední školy a vyšší odborné školy, 1996

- 10 -

KAPITOLA 1. VYMEZENÍ POJMŮ současnosti společenství hmotně a zejména informačně nezávislé na okolním světě. Na druhou stranu, myšlenky komunitních aktivit se často zaobírají způsoby, jak co nejlépe vytěžit místní zdroje – v tomto směru zůstává myšlenka soběstačnosti komunity zachována. Keller se ve Velkém sociologickém slovníku věnuje heslu „komunita“ obšírně. Považuje pojem „komunita“ za jeden ze základních v oblasti sociologie, zároveň, jako mnoho dalších, upozorňuje na jeho nejednoznačnost. Heslo uvádí takto: „soc. útvar charakterizovaný jednak zvl. typem soc. vazeb uvnitř, mezi členy, jednak specif. postavením navenek, v rámci širšího soc. prostředí.“6 V závěru hesla se Kellerovi daří vystihnout krizi moderní komunity, v níž již lidé zaujímají postavení spíše vně této komunity, nežli uvnitř, jak tomu bylo v komunitě tradiční. Moderní komunita zároveň ztratila nezávislost na okolním prostředí. Je lokální, ale její obyvatele nic nenutí k tomu, aby pro ně bylo budování komunity, její podpora, důležité. Tato definice pojmu „komunita“ je důležitá zejména ze dvou důvodů: do popředí staví sociální vazby, tedy vztahy uvnitř komunity, a dále pak její výjimečnost, odlišnost navenek. Pro komunitní aktivity se v obou případech jedná o základní stavební kameny.

1.1.2 Pojem komunita z pohledu komunitní práce Tak, jako komunitní práci předchází a nadřazuje se termín sociální práce, musíme i pojem komunita nejprve nahlížet z pohledu sociální práce. Tedy tak, jak jej vnímají sociální pracovníci. „Označují tak jednak ty, kteří sdílejí znevýhodnění. Jedná se o kategorii znevýhodněných nebo kategorii klientů. Termín kategorie naznačuje, že se jedná spíše o shluk jedinců, mezi nimiž nemusí existovat vazby a v sociologickém smyslu slova se o komunitu nejedná.“7 Z pohledu sociální práce tedy komunita není cílem (jako pro komunitní vzdělávání a komunitní knihovnictví), není však ani prostředkem k dosažení cílů jako pro komunitní práci. Komunita v sociální práci je, jak to výstižně nazvala Gojová, pouze kategorií, tedy třídícím prvkem – pro účely naší práce je takovéto chápání pojmu komunita zcela neúčelné. Sociální práce „Nepočítá předem s již existujícím pocitem komunity, pocity sounáležitosti a projevy solidarity. Cílem komunitní práce je tyto jevy mobilizovat.“8 Jak již bylo řečeno výše, pro komunitní práci je komunita prostředkem k dosažení cílů. 6

SOCIOLOGICKÝ ÚSTAV (Akademie věd ČR). Velký sociologický slovník I, A-O, 1996, s. 512 GOJOVÁ, Alice : Teorie a modely komunitní práce, 2006, s. 16 8 GOJOVÁ, Alice : Teorie a modely komunitní práce, 2006, s. 17 7

- 11 -

KAPITOLA 1. VYMEZENÍ POJMŮ Budování komunity a její úspěšné fungování má za úkol posloužit klientům. Budování komunity jim dává možnost se realizovat v předem nějak definované skupině lidí se společným zájmem, jímž je komunita. Komunita jako taková pak má klientovi poskytnout bezpečný přístav, který je pro něj základem pro zařazení se do života ostatní společnosti. Je zřejmé, že z pohledu komunitní práce je možné hovořit o komunitě jako o něčem, co lidi spojuje. Toto stanovisko je blízké chápání pojmu komunita v oblasti komunitního vzdělávání a komunitního školství.

1.1.3 Komunita z pohledu komunitního plánování Komunitní plánování je myšlenkou komunity prostoupeno, odehrává se na úrovni obce, maximálně kraje, a často používá termíny jako „zapojování“, „dialog“, „integrita“, „společenství“. Komunita je v tomto případě chápána jako materiál, jako tvárná hmota, jež dokáže měnit sama sebe a své okolí. Komunitní plánování „podporuje dialog a spolupráci mezi obyvateli, zvyšuje pocit příslušnosti ke komunitě a umožňuje objevovat nové lidské i materiální zdroje.“9 Je rovněž třeba podotknout, že komunitní plánování je proces a jako takový potřebuje z hlediska své, většinou dočasné, nebo alespoň termínované činnosti, nějaké zázemí. Zda tímto zázemím má být komunitní centrum, komunitní škola nebo komunitní knihovna, je v tuto chvíli předčasné rozhodnout.

1.1.4 Komunita z pohledu komunitního vzdělávání Komunitní vzdělávání v České republice potřebovalo od počátku své existence jasně definovat své cíle i prostředky. Bylo to pro něj důležité jak z hlediska vlastní propagace, tak při získávání finančních prostředků. Obsahově jsou si proto definice pojmu „komunita“ pro potřeby komunitního vzdělávání velmi blízké, lze říci i totožné. Příručka profesního rozvoje koordinátora komunitního vzdělávání uvádí stručně: „…společenství občanů v určité lokalitě.“10 V prvním čísle bulletinu Komunitky najdeme tuto definici: „Pro tyto účely (pro účely komunitního vzdělávání) rozumíme

9

VASKOVÁ, Vladana, ŽEŽULA, Ondřej : Komunitní plánování věc veřejná : jak zjistit, co lidé opravdu chtějí? Jak zlepšit život v obci?, 2002, s. 5 10 MURPHY, Kamila : Příručka profesního rozvoje koordinátora komunitního vzdělávání, 2005, s. 10

- 12 -

KAPITOLA 1. VYMEZENÍ POJMŮ komunitou určité společenství, městskou část, obec – tedy sociální skupinu, která je určená především geograficky.“

11

V rozhovoru ve stejném čísle bulletinu Komunitky

tuto definici volně parafrázoval a mírně rozšířil Jozef Očenášek, koordinátor projektu Přeměna základních škol na vzdělávací centra místní komunity, takto: „…komunitu vnímáme, jako kterékoli společenství lidí, kteří k sobě mají blízko zejména geograficky, tedy žijí na určitém území nejčastěji v nějaké obci a kteří si současně uvědomují, že potenciál vzdělávacích institucí jejich obce je možné využít všestranněji při řešení potřeb jejich komunity.“12 Ono rozšíření o využívání potenciálu vzdělávacích institucí obce se přímo dotýká tématu naší práce – knihovna bez diskuzí vzdělávací institucí je, přesto je zjevné, že není součástí úvah v oblasti komunitního vzdělávání. Anna Krausová z katedry sociální práce Zdravotně-sociální fakulty Ostravské univerzity se v akademické stati uveřejněné v čtvrtletníku Sociální práce věnuje procesům zvaným proces „vyhnízdění“ a proces „znovu- uhnízdění“.13 Úvahy vznikly na základě práce Baerta, H. a Jansena, T.14. Při „procesu vyhnízdění“ dochází k „opouštění původních významů nesených komunitou“.15 Znamená to přeměnu současné společnosti k individualizaci, zájem se přenáší z prospěchu společnosti (komunity) ve prospěch jedince. Avšak ani individualizovaný jedinec se necítí dobře bez společnosti, má potřebu někam patřit – a to se promítá do „procesu znovu-uhnízdění“, „který je charakterizován přijetím významů, které vznikají jiným způsobem. Vznik těchto významů není již více vázán na místa a čas. Ty jsou například neseny masovými sdělovacími prostředky. Dochází k tomu, že se lidé identifikují „s kulturními významy a symboly ostatních, kteří žijí roztříštěně po celém světě.“16 Z pohledu komunitního vzdělávání, a jakýchkoli komunitních aktivit vůbec, je důležité si uvědomit, že lidé dnes sami sebe chápou jako jedince, kteří mají možnost volby. Nabídka možnosti seberealizace se stává výrazně motivující. Komunitní aktivity musí být proto dostatečně atraktivní, aby byly jedincem svobodně zvoleny a zároveň natolik funkční a uspokojující, aby své volby nelitoval, či ji případně nezměnil.

11

Komunitky : informační bulletin o komunitním vzělávání, únor 2006 Komunitky : informační bulletin o komunitním vzělávání, únor 2006 13 KRAUSOVÁ, Anna. : Jaké jsou požadavky na komunitní vzdělávání v podmínkách soudobé společnosti? = How are taks to community education in options contemporary society?, 2004, s. 121 14 BAERT, H., JANSEN, T. : Community Education in the Perspective of Social Integration and Participation, 1997 15 KRAUSOVÁ, Anna. : Jaké jsou požadavky na komunitní vzdělávání v podmínkách soudobé společnosti? = How are taks to community education in options contemporary society?, 2004, s. 121 16 KRAUSOVÁ, Anna. : Jaké jsou požadavky na komunitní vzdělávání v podmínkách soudobé společnosti? = How are taks to community education in options contemporary society?, 2004, s. 121 12

- 13 -

KAPITOLA 1. VYMEZENÍ POJMŮ Autoři zabývající se komunitním vzděláváním dospěli ve výše uvedených textech v podstatě k rozdílným názorům. Na straně jedné stojí upřednostňování geografického hlediska tvorby komunity, na straně druhé jeho popření. Domníváme se, že oba tyto názory spolu mohou existovat bez toho, aby se vylučovaly. V praxi totiž komunitní školy pracují s komunitou v dané lokalitě – tedy s komunitou geograficky vymezenou. Zároveň má každý člen komunity možnost volby, zda se stane jejím aktivním členem, nebo nikoli.

1.1.5 Komunita z pohledu komunitních knihoven Zlata Houšková informuje v článku Komunitní role knihoven o stejnojmenném semináři, který se konal pod záštitou Národní knihovny ve dnech 16. – 18. března 2004 v Krajské knihovně F. Bartoše ve Zlíně. Podle Houškové bude pojem „komunitní“ „nabývat stále většího významu a že se stane jedním z nejdůležitějších pojmů v občanské společnosti.“ Je tedy o to zajímavější, že přichází zároveň s upozorněním na to, že „v českém prostředí je nejednotně vnímán, a zřejmě i – ale nejen proto přetrvává vůči němu určitá rezervovanost, případně nejistota, ba i negativní postoj části veřejnosti.“17 Tato možnost negativního vnímání pojmu „komunita“ nebyla doposud v definicích ostatních oblastí zmíněna. Je velmi důležité si v této souvislosti uvědomit moc, jakou mají nad společností sdělovací prostředky, zejména tzv. masmédia. Souvislosti, v jakých se určité slovo v jejich řeči vyskytuje, velmi často určují, jak bude společností vnímáno. Pokud je pojmu užíváno stereotypně – dovolíme si užít příkladu z článku Houškové – „romská komunita“18 a můžeme doplnit např. souslovím „vietnamská komunita“, je-li pojem „komunita“ používán médii téměř výhradně pro označení národnostních menšin, může docházet k tomu, že majoritní společností bude chápán jako něco cizího. „Komunita“ se stává záležitostí „těch druhých“ a skutečný význam slova mizí. K tomuto se vyjadřuje v úvodu své stati Komunita a komunikace Petr Zima: „Komunita a komunikace sdílejí nejen společný etymologický základ svých označení: obojí je odvozeno z latinského communis = společný.“, přičemž zmiňuje i „starší český termín pospolitost“19, který označuje za zastaralý. Domníváme se však,

17

HOUŠKOVÁ, Zlata : Komunitní role veřejných knihoven, 2004 HOUŠKOVÁ, Zlata : Komunitní role veřejných knihoven, 2004 19 ZIMA, Petr. Komunita a komunikace. In Komunita a komunikace : Community and communication., 1999. s. 149 18

- 14 -

KAPITOLA 1. VYMEZENÍ POJMŮ že termín „pospolitost“ by dokázal zabránit tomu, aby bylo takto označované společenství chápáno jako cizorodé. Nevyzýváme tím k návratu k užívání pojmu „pospolitost“, nabízíme pouze zamyšlení. „V kontextu semináře byl pojem komunita chápán jako společenství lidí, kteří patří k určitému místu a mají mezi sebou sociální vazby.“20 Tato definice v podstatě souhlasí s definicemi pojmu „komunita“ pro potřeby komunitního vzdělávání uvedenými výše. Je podle našeho názoru dalším argumentem pro nutnost spolupráce komunitních knihoven a komunitních škol.

1.2 Komunitní práce Autorky Novotná a Schimmerlingová definují komunitní práci takto: „…pomáhá lidem v konkrétních životních situacích v určitém územním celku, bez ohledu na to, zda jde o jednotlivce, skupinu nebo celou komunitu. Respektuje biologické, etnické, psychologické, kulturní, sociální, ekonomické a ekologické potřeby obyvatel komunity.“21 Podle Gojové tato definice nevystihuje charakteristiku současné komunitní práce úplně, protože je závislá na lokálním chápání komunity.22 Od místně zakotveného chápání komunitní práce se oprostil Hartl v této definici, kdy komunitní práci nazírá jako „metodu zvládání sociální změny“23. Považujeme za vhodné doplnit tuto stručnou definici Hartlovým názorem na to, co je cílem komunitní práce, protože zde se lokální hledisko nevyhnutelně promítá: „Cílem komunitní práce bývá nejčastěji ovlivňování sociálních změn v určité lokalitě nebo organizaci utvářením žádoucích vztahů mezi skupinami existujícími v dané komunitě, a to nejlépe tak, aby sami členové této komunity tyto změny žádali a uskutečňovali.“24 Pokud k výše uvedenému připojíme ještě jednu citaci z Hartlovy publikace Komunita občanská a komunita terapeutická, přiblížíme se v definování pojmu komunitní práce opět ke zjištění, že pro všechny komunitní aktivity je stěžejním prvkem spolupráce. „Komunitní práce na jakékoli úrovni se skládá: - z analyzování, předvídání a plánování, - z přímé práce s místními lidmi 20

HOUŠKOVÁ, Zlata : Komunitní role veřejných knihoven, 2004 NOVOTNÁ, Věra, SCHIMMERLINGOVÁ, Věra : Sociální práce, její vývoj a metodické postupy, 1992, s. 87 22 GOJOVÁ, Alice : Teorie a modely komunitní práce, 2006, s. 32 23 HARTL, Pavel : Komunita občanská a komunita terapeutická, 1997, s. 69 24 HARTL, Pavel : Komunita občanská a komunita terapeutická, 1997, s. 68 21

- 15 -

KAPITOLA 1. VYMEZENÍ POJMŮ - z těsného propojování pracovišť sociální práce, jako je manželská poradna, pedagogicko-psychologická poradna, psychiatrické zařízení, úřad práce, místní zastupitelstvo.“25

1.3 Komunitní vzdělávání Komunitní vzdělávání může být nazíráno z různých úhlů. Hadrabová jej ve své bakalářské práci nepochybně správně nesvazuje pouze s institucí školy: „pojem komunitní vzdělávání odkazuje na vzdělávací procesy, které probíhají jak v komunitních školách, tak i v různých dalších institucích.“26 Tyto „další instituce“ nejsou v práci dále rozebírány, v příkladech se nenachází knihovny. Pro definici komunitního vzdělávání bude vždy platné, že se jedná o vzdělávací procesy. Lišit se budou aktéři na straně vzdělávaných a vzdělávajících, rovněž i cíle těchto procesů. Pět variant nabízí ve svém příspěvku do sborníku J. Lorenzová27: 1) „vzdělávání členů komunity, kteří mají dobrý status a jsou ochotni řešit problémy. Postupně se z nich mohou stát komunitní aktivisté a nadále působit…. 2) vzdělávání celé komunity = osvěta, propagace, letáky 3) příprava komunitních pracovníků 4) získávání znalostí, postojů, dovedností a zkušeností, které jsou spjaté se životem v komunitě 5) procesy učení, které probíhají v rámci komunitních akcí“ Jednoznačnou definici pojmu nabízí organizace Nová škola, o.p.s. na stránkách Komunitní vzdělávání: „Komunitní vzdělávání je soubor činností a postupů, který pro členy komunity (jednotlivce, školy, veřejné i soukromé organizace, spolky apod.) vytváří prostor k tomu, aby se stali partnery při řešení potřeb dané komunity.“28 V podstatě tak shrnuje do jedné věty předchozích pět bodů Lorenzové, přičemž význam pojmu zůstává zachován. Poněkud šířeji definuje komunitní vzdělávání Cichoňová ve svém článku v Učitelských novinách. Poukazuje na to, že „Komunitní vzdělávání (KV) nelze zaměňovat s vyučováním…Vzdělávání je chápáno jako celoživotní proces. Projekt KV obsahuje strukturovaný způsob, jak pomáhat lidem bez rozdílu věku, zlepšovat jejich 25

HARTL, Pavel : Komunita občanská a komunita terapeutická, 1997, s. 70 HADRABOVÁ, Hana : Účast rodičů a veřejnosti v komunitních školách, 2004, s. 5 27 LORENZOVÁ, Jana. Komunitní vzdělávání a komunitní škola, 2001, s. 137-142 28 Komunitní vzdělávání [online], 2007 26

- 16 -

KAPITOLA 1. VYMEZENÍ POJMŮ život prostřednictvím vzdělávání, kultury a využitím volného času.“29 Ono rozšíření spočívá v důrazu na to, že myšlenka komunitního vzdělávání úzce souvisí s rozvojem občanské společnosti. Propojíme-li myšlenku „celoživotního procesu“ a „občanské společnosti“ v definici Cichoňové, dostáváme se k takovému výsledku, že komunitní vzdělávání se má stát neoddělitelnou součástí života dobře fungující společnosti.

1.4 Komunitní škola Hana Hadrabová cituje ve své bakalářské práci definici komunitní školy, kterou uváděla na svých webových stránkách Nová škola, o.p.s. V současnosti se web Nové školy, o.p.s. změnil natolik, že zmíněná definice se na něm již bohužel nevyskytuje. Uvádíme proto citaci z práce Hadrabové: „Komunitní škola je taková škola, která kromě tradičního vzdělávání daného zřizovatelem nabízí i další mimoškolní aktivity. Je postavena na třech základních principech: - vzdělávání je celoživotní proces - každý jedince nese zodpovědnost za kvalitu života ve své komunitě - každý člověk má právo podílet se na uspokojování potřeb obyvatel své komunity.“30 Tyto tři principy by se jistě mohly objevit i v definici knihovny jako komunitního centra obce. Opět nastolují otázku po absenci spolupráce komunitních knihoven a komunitních škol. Cichoňová definicí komunitní školy navazuje na definici komunitního vzdělávání uvedenou výše: „Komunitní škola (KŠ) je místo, ve kterém se vzdělávání za pomoci a účasti místní komunity provozuje.“31

1.5 Komunitní knihovna V průběhu semináře nazvaném „Komunitní role veřejných knihoven“ došlo, jak nás informuje ve stejnojmenném článku Zlata Houšková, k vykrystalizování následující definice komunitní knihovny. Snad bude lépe namísto definice uvést autorkou vhodně zvolený termín „vize“: „vize komunitní otevřené knihovny jako instituce, která napomáhá rozvoji společnosti v místě svého působení, podporuje dobré soužití lidí v místě, pomáhá zlepšovat obec/město, v němž působí, a rozvíjet dobré 29

CICHOŇOVÁ, Eva : Komunitní vzdělávání, 2003/04, s. 18 HADRABOVÁ, Hana : Účast rodičů a veřejnosti v komunitních školách, 2004, s. 3 31 CICHOŇOVÁ, Eva : Komunitní vzdělávání, 2003/04, s. 18 30

- 17 -

KAPITOLA 1. VYMEZENÍ POJMŮ vztahy mezi jednotlivci, skupinami i organizacemi na daném území. Šlo tedy o knihovnu, která nezaměřuje své aktivity pouze na registrované čtenáře či pravidelné uživatele, ale plánovitě a systematicky oslovuje celou komunitu a své služby rozvíjí tak, aby mohla pružně reagovat na potřeby všech skupin v místě;“32 Můžeme si povšimnout, že spolupráce a dobré vztahy organizací v místě jsou v knihovnické „vizi“ umístěny vysoko. To souvisí s tím, jak knihovníci chápou poslání knihovny jako instituce. Jedním z jejích hlavních úkolů by mělo být „informovat“. Komunitní knihovna tento úkol chápe v širším měřítku – chce informovat jednotlivé organizace o jejich činnostech navzájem. Chce zprostředkovávat informace z veřejné správy a samosprávy, chce „poskytovat vstřícné a neohrožující prostředí k diskuzím“33, chce se stát místem, které umožňuje komunikaci mezi organizacemi, jednotlivci a místní samosprávou. Druhý možný pohled na definici komunitní knihovny se nabídne tehdy, uvědomíme-li si to, co zdůraznila Zuzana Ježková, když definovala komunitní knihovny pro SKIP (Svaz knihovníků a informačních pracovníků): „Naplňování poslání komunitní knihovny, či snad dokonce funkce komunitního centra, komunitní aktivity a tvorba komunitních projektů, totiž pravděpodobně patří ke třem-čtyřem základním funkcím knihoven…“34 Můžeme dodat: a je součástí jejich služeb již řadu let, byť se aktivity, které spadají do kategorie „komunitní“, takto doposud nenazývaly/nenazývají. To však neznamená, že v knihovnách neexistují.

32

HOUŠKOVÁ, Zlata : Komunitní role veřejných knihoven, 2004 HOUŠKOVÁ, Zlata : Komunitní role veřejných knihoven, 2004 34 Komunitní knihovna [online], 2004 33

- 18 -

KAPITOLA 2. KOMUNITNÍ VZDĚLÁVÁNÍ

2. Komunitní vzdělávání Nyní se pokusíme nastínit, jak dlouho, jakým způsobem a kde je komunitní vzdělávání uplatňováno v České republice. Vzhledem k tématu práce se bude jednat pouze o stručný přehled, nikoli o vyčerpávající souhrn všech informací vztahujících se k oblasti komunitního vzdělávání u nás.

2.1 Vývoj komunitního vzdělávání v ČR O počátcích komunitního vzdělávání v ČR můžeme hovořit až od listopadu 1989. Po pádu Sovětského svazu se nadace působící v oblasti komunitních aktivit zejména v USA a západní Evropě zaměřily na osvětu a zavádění komunitních aktivit v zemích bývalého východního bloku. Od roku 1992 tak dochází k podpoře komunitního vzdělávání v Maďarsku, a to prostřednictvím nadace Soros Foundation a její ředitelky Elizabeth Lorant. Odtud se tyto snahy šířily do dalších zemí střední a východní Evropy, mj. i do České republiky. Více podrobností je možné čerpat z práce Hany Hadrabové.35 V materiálu Stav komunitních škol v ČR zpracovaném Vikem a Vrzáčkem se dočteme následující: „Prvním systematickým pokusem o přeměnu klasických škol na školy komunitní byl projekt řízený programem Poryv a financovaný Nadací Open Society Fund Praha. Cílem projektu bylo vytvořit nabídku komunitně orientovaných aktivit na třech školách v ČR (ZŠ Angelova v Praze 4 Modřanech; 5. ZŠ Most-Rudolice a 1. ZŠ Plzeň). …Od srpna roku 2000 realizovala Nová škola, o.p.s. dvouletý projekt s názvem Podpora komunitních škol financovaný Nadací Charlese Stewarta Motta. …Cílem tohoto projektu bylo iniciovat vznik komunitních škol na čtyřech etnicky smíšených školách (ZŠ Křenová v Brně, CZŠ Přemysla Pittra v Ostravě, ZŠ Havlíčkovo náměstí v Praze a ZŠ v Předlicích v Ústí nad Labem).“36 Tento materiál, zpracovaný pro rok 2005, uvádí v kapitole Současný stav, že v České republice existuje 8 komunitních škol. Nečiníme si nárok na úplnost, nicméně se pokusíme zmapovat situaci v roce 2007. Aktuálně běží pod patronací Nové školy, o.p.s. tyto projekty: Přeměna

35 36

HADRABOVÁ, Hana : Účast rodičů a veřejnosti v komunitních školách, 2004, s. 7-9 VIK, Vladisav, VRZÁČEK, Petr : Stav komunitních škol v České republice [online], 2005

- 19 -

KAPITOLA 2. KOMUNITNÍ VZDĚLÁVÁNÍ základních škol na vzdělávací centra místní komunity (leden 2006 až prosinec 2007) a Podpora komunitních škol/center v České republice (červenec 2006 až červen 2009).37

2.1.1 Komunitní historie jednotlivých škol Následující přehled nabízí informace o komunitním vývoji základních škol, které se zapojily do některého z v předchozí kapitole jmenovaných projektů Nové školy, o.p.s. Tento přehled si nečiní nárok na úplnost. Informace jsme čerpali většinou z webu jednotlivých škol, nebo z materiálu Stav komunitních škol v ČR. 1. ZŠ Plzeň se stala komunitní školou na konci 90. let v rámci projektu Poryv. Ten „byl zahájen nadací Open Society Fund Praha v roce 1997. V roce 1999 se PORYV stal součástí Otevřené společnosti, o.p.s.“38 V současnosti škola na některých programech spolupracuje s občanským sdružením KoŠ – Komunitní škola.

ZŠ Ústí nad Labem-Předlice na svém webu uvádí, že je komunitní školou od roku 1991. Nachází se v městské části, kde velkou část populace tvoří Romové. To se ve škole projevilo tak, že od roku 1993 využívá služeb romských asistentů. Dlouhodobá komunitní práce a řada úspěchů vyústily v roce 1999 k tomu, že byla škola v rámci projektu „rovnost v rozdílnosti“39 zařazena do systému přidružených škol UNESCO. Škola je rovněž zakládajícím členem Ligy komunitních škol ČR.

ZŠ a MŠ Křenová Brno se do komunitních aktivit zapojila „v druhé vlně“, v projektu Podpora komunitních škol realizovaném v letech 2000-2002 prostřednictvím organizace Nová škola, o.p.s. Ve spolupráci s Novou školou, o.p.s. navázal na předchozí program Podpora komunitního vzdělávání v letech 2002-2005, který měl za úkol zajistit fungování komunitního centra, řízeného komunitním koordinátorem, které vzniklo v prvním projektu. Zaškolování pracovníků komunitních center se týkal i další program pod záštitou Nové školy, o.p.s., kterého se ZŠ Křenová zúčastnila – Škola pro 37

Komunitní vzdělávání [online], 2007 Vzdělávací programy [online], [2007] 39 Organizace Humanitas Profes ve spolupráci s Universitou Karlovou pracovali na projektu UNESCO rovnost v rozdílnosti, který měl prokázat, že pokud dáte stejné podmínky pro rozvoj (vzdělávání, pohybových, dramatických a dalších schopností apod.) dětem různých etnik jsou výsledky srovnatelné bez ohledu na to, zda je dítě členem určitého etnického společenství. Předlická škola v rámci projektu hrála roli modelového příkladu práce s dětmi specifické etnické skupiny. Základní škola Předlice : Pilotní projekty [online]. [2007] 38

- 20 -

KAPITOLA 2. KOMUNITNÍ VZDĚLÁVÁNÍ celou rodinu - v roce 2006. V letech 2006 – 2008 realizuje škola Projekt Avas džas sikhl´ol, čhavore! (Pojďme se učit, děcka!), který si klade za cíl pozitivně změnit postoj ke vzdělání žáků z 8. a 9. tříd, kteří jsou zdravotně či sociálně znevýhodněni.40

ZŠ Angelova Praha-Modřany informuje o své proměně v komunitní školu na svých www stránkách poměrně podrobně. Stala se jí ve školním roce 1997/1998, v květnu 1998 bylo zároveň otevřeno Komunitní vzdělávací centrum. Další rozvoj se odvíjí zejména od rozšiřování a zkvalitňování činností existujících pod záštitou komunitního centra. Ve školním roce 2005/2006 fungovalo pod komunitním centrem 82 zájmových skupin.41

ZŠ Višňové se nachází v okrese Znojmo, v regionu s vysokou nezaměstnaností, v městečku, odkud je do všech větších měst v okolí relativně daleko. Její situace se tedy odlišuje od situací, v jakých se nacházejí výše uvedené školy. ZŠ Višňové se komunitním centrem pro obec a blízké okolí stala v říjnu roku 2003. Jejím hlavním cílem „je stát se kulturním a vzdělávacím centrem regionu.“42 Toto poslání se snaží uskutečňovat zejména prostřednictvím večerních kurzů, které jsou určeny nejen nezaměstnaným a ženám na mateřské dovolené. Organizuje i volnočasové aktivity pro děti i dospělé.43

Církevní základní škola Přemysla Pittra v Ostravě se nachází v oblasti s velkou populací Romů, 95 % dětí pochází ze sociálně slabých rodin. Stát se komunitní školou se stalo jednoznačným směřováním školy a součástí její filozofie. Komunitní vzdělávání se na škole uplatňuje od školního roku 2000/2001, kdy se začala podílet na projektu Nové školy, o.p.s. Podpora komunitních škol. Součástí školy se tak stalo komunitní centrum, jež pořádá aktivity pro děti i dospělé.44

ZŠ Grafická, Praha 5-Smíchov se do komunitních aktivit zapojila v rámci projektu Nové školy, o.p.s. Přeměna základních škol na vzdělávací centra místní

40

Základní škola a mateřská škola Brno [online]. 2007 Základní škola a mateřská škola ANGEL v Praze 12 [online]. [2007] 42 VIK, Vladisav, VRZÁČEK, Petr : Stav komunitních škol v České republice [online], 2005 Informace o školách citované z tohoto materiálu byly poskytnuty přímo řediteli těchto škol. 43 Základní a Mateřská škola Višňové [online], [2007] 44 VIK, Vladisav, VRZÁČEK, Petr : Stav komunitních škol v České republice [online], 2005 41

- 21 -

KAPITOLA 2. KOMUNITNÍ VZDĚLÁVÁNÍ komunity.45 Historie této organizace jako komunitní školy je tedy dosud krátká. Zapojení školy do projektu předcházelo ve školním roce 2004/2005 otevření školního Poradenského pracoviště, které díky důrazu na zlepšení komunikace mezi rodiči a školou, stejně jako péčí o absolventy školy v jejich dalším životě již předznamenávalo budoucí vývoj.46

ZŠ Lyčkovo náměstí, Praha 6-Karlín patří mezi školy, které se zapojily do projektu Přeměna základních škola na vzdělávací centra místní komunity. S komunitou komunikuje především prostřednictvím školních novin, které vydává vedení školy, své aktivity zaměřuje zejména směrem k dětem a jejich rodičům.

ZŠ Hostýnská, Praha 10 se rovněž zapojila do programu Přeměna základních škol na vzdělávací centra místní komunity. Komunitními aktivitami se však vlastně zabývala i dříve – má bohatou sportovní tradici, která se v současnosti realizuje v Centru sportu, které je přístupné i pro širokou veřejnost. Další komunitní aktivitou školy je Klub Píďalky, který vznikl díky tomu, že zpočátku neformální setkávání maminek s malými dětmi přerostlo právě v tento organizovaný Klub.47

ZŠ Kořenského, Praha 5-Smíchov navštěvuje necelých 200 žáků, přesto se zapojuje do celé řady projektů, Přeměna základních škol na vzdělávací centra místí komunity je jen jedním z nich. Škola se především snaží být školou otevřenou, v mnoha významech tohoto slova. Komunitní program naplňuje tím, že poskytuje své učebny pro konání volnočasových aktivit pro děti i dospělé. Kromě toho, že má vlastní školní knihovnu, navštěvují její žáci i knihovnu městskou.48

Fakultní základní škola Táborská, Praha 4 si jako hlavní cíl vytkla být otevřenou školou. Součástí tohoto cíle jsou komunitní aktivity, které vyústily v zapojení školy do programu Přeměna základních škol na vzdělávací centra místní komunity. Pro děti tento program škola realizuje v Centru volného času ARCUS, dále Dětský klub ARCUS, který je od roku 2006 provozován Občanským sdružením ARCUS. Širší veřejnosti je určen projekt PŮDA, který rovněž do roku 2006 nabízí divadelní a taneční 45

VIK, Vladisav, VRZÁČEK, Petr : Stav komunitních škol v České republice [online], 2005 ZŠ Grafická. ZŠ Grafická : Školní poradenské pracoviště [online]. c2007 47 VIK, Vladisav, VRZÁČEK, Petr : Stav komunitních škol v České republice [online], 2005 48 Základní škola Praha 5 - Smíchov, Kořenského 10/760 : Prezentace školy [online]. [2007]

46

- 22 -

KAPITOLA 2. KOMUNITNÍ VZDĚLÁVÁNÍ představení a koncerty. Veřejnost škola informuje o svých aktivitách prostřednictvím vydávání letáků, přednášek, publikování v místním tisku.49

ZŠ Pavlovská, Brno-Kohoutovice se komunitní školou stávala pozvolna. V roce 1995 se škola poprvé úspěšně zapojila do grantových programů a začala s širšími aktivitami – bylo to zejména divadlo, které je dodnes ve škole vnímáno jako stěžejní. Velkou motivací pro komunitní změny byla snaha o vybudování vztahů v anonymní kultuře velkého sídliště. Od roku 1998 dostávaly komunitní snahy stále ucelenější charakter, až se zde vyvinula funkce komunitního koordinátora. V roce 2006 se škola zapojila do projektu Přeměna základních škol na vzdělávací centra místní komunity.50

2.2 Aktivity komunitních škol Zatímco předchozí kapitola měla za cíl nabídnout představu o tom, jak dlouhou tradici mají základní školy v ČR jako komunitní centra obcí, nyní se budeme věnovat jejich konkrétním aktivitám. Důraz položíme na ty, které se nějakým způsobem vymykají, přičemž si budeme všímat, zda jsou v těchto aktivitách skutečně nezastupitelné právě základní školy, nebo se jedná o aktivity na kterých se mohou podílet knihovny. Výjimkou jistě nebudou ani aktivity, jejichž tradičními či samozřejmými pořadateli knihovny jsou a nebo mohou být.

2.2.1 Aktivity pořádané nezastupitelně základními školami Oblastí, v níž knihovny nemohou a ani nechtějí základním školám konkurovat, jsou sportovní aktivity. Školy vybavené tělocvičnami a venkovními sportovišti jsou ideálními zprostředkovateli sportovních aktivit pro všechny členy komunity. Knihovny mohou o těchto aktivitách, případně hromadných akcích (nejen sportovní turnaje, ale i výlety, exkurze a pobyty pro rodiče s dětmi organizované školami) informovat, případně uspořádat tematickou výstavu a ujmout se tak role informátora, či zprostředkovatele dění v obci, nebo nabídnout vhodnou literaturu ze svého fondu. Je však obtížné si představit, že by se samy staly organizátory takových aktivit. 49 50

Co o nás nevíte [online]. [2007] ŠEĎOVÁ, Klára, RABUŠICOVÁ, Milada : Komunitní škola a rodiče, 2003

- 23 -

KAPITOLA 2. KOMUNITNÍ VZDĚLÁVÁNÍ Na základní škole v Ústí nad Labem-Předlicích běží od roku 2000 projekt Malá řemesla. Nabízí kvalifikační kurzy mladým nekvalifikovaným lidem do 21 let. Dílny vybudované v rámci tohoto projektu (truhlářská, keramická a šicí) slouží zároveň k výuce na škole.51 V této situaci je role základní školy jednoznačná. Přestože se knihovny

a zejména

jejich

dětská

oddělení

nebrání

tvůrčím

činnostem

ve

svých prostorách, takovéto dílny jsou nad jejich možnosti, ani se neslučují s jejich funkcí a posláním. Školní poradenské pracoviště na základní škole v Grafické v Praze na Smíchově má za úkol „napomáhat spoluvytvářet komunitní školu jako otevřený systém pro výchovu a vzdělávání. Jeho nezbytnost se už dříve projevovala v častých dotazech rodičů i po skončení povinné školní docházky jejich dítěte. Ukazovala se zřetelná nutnost i následné péče o žáky, tzn. poskytovat poradenské služby i pro absolventy naší školy, neboť stále potřebují být sledováni, povzbuzováni a motivováni. V cizím prostředí velmi často selhávají, opouštějí další vzdělávání a nezřídka přicházejí do konfliktu se zákonem.“52 Tento projekt je z velké části založen na budování důvěry a poměrně úzkých vztahových vazeb. Pro jejich vytvoření má nejlepší předpoklady právě základní škola, která se může každému členu komunity, zde zejména žáku a rodiči, věnovat soustředěně, pravidelně a konkrétně po mnoho let. Není pochyb, že takovýto přístup je ve svých důsledcích prospěšný celé komunitě, tedy i těm, kteří se právě nenacházejí v pozici rodič - žák - zaměstnanec školy, zvláště s poukázáním na prevenci kriminality.

2.2.2 Aktivity, na kterých se mohou podílet knihovny Knihovny vybavené společenskou místností/sálem se mohou stát útočištěm pro nejrůznější taneční, pěvecké a dramatické kroužky. Tyto aktivity jsou mezi základními školami velmi oblíbené: loutkářský spolek Střípek spolupracuje s 1. ZŠ Plzeň; divadelní, taneční a pěvecký kroužek funguje na ZŠ v Předlicích; na ZŠ Křenová v Brně provozují kroužek romských tanců, hraje zde hudební skupina Bongo Boys; dokonce několik tanečních souborů si vzala na starost ZŠ Grafická v Praze, zároveň zde mají, stejně jako v Brně, vlastní hudební skupinu – Gipsy Chipsy; divadelní, hudební i taneční akce nabízí ZŠ Táborská Praha. Divadlem celoročně žije ZŠ Pavlovská v Brně.53 51

Základní škola Předlice : Pilotní projekty [online]. [2007] ZŠ Grafická. ZŠ Grafická : Školní poradenské pracoviště [online]. c2007 53 Informace jsou čerpány z webových stránek jmenovaných základních škol; viz Použitá literatura 52

- 24 -

KAPITOLA 2. KOMUNITNÍ VZDĚLÁVÁNÍ I v případě, že by z pohledu škol nebyla knihovna nejvhodnějším místem pro pravidelné zkoušky těchto útvarů, domníváme se, že užší spolupráce by přesto mohla být velmi přínosná pro obě strany. Pokud by se knihovna stala spolupořadatelem a poskytla prostory pro veřejná vystoupení těchto uměleckých útvarů, bylo by pozitivním důsledkem rozšíření a promísení publika. Došlo by k navázání nových vztahů v komunitě, jejíž prosperita je v zájmu obou pořadatelských institucí. Není třeba zůstávat u teorie, 22. června 2006 se v Městské knihovně v Třebíči uskutečnilo „divadelní představení, které připravil hudebně dramatický soubor Jaro ze ZŠ Kpt. Jaroše v Třebíči.“, v září 2006 a 2005 se v hudebním oddělení knihovny uskutečnila pěvecká soutěž Canto alegre.54 Blízkou, ale nikoli zcela totožnou aktivitou, je pořádání společenských odpolední/večerů, majících za cíl v podstatě osvětové působení ve prospěch jiných etnik a národů. ZŠ v Ústí nad Labem - Předlicích nabízí jako jednorázovou akci „Etnoodpoledne“55, s hudbou, zvyky a ochutnávkou jídel jiných národů. Spolupráce s knihovnou by při zdvojení pořadatelských a informačních sil rozšířila možnosti při pořádání takovéto akce – mohla by se konat vícekrát do roka, případně na více místech. Výměna zkušeností a rozšíření publika jsou jistě vítanými pozitivy. Základní škola Angelova v Praze definuje využití prostor svého komunitního centra takto: „KC poskytuje vedle zajištění kurzů prostory pro setkávání lidí za účelem diskusí společných problémů, zázemí pro klubovou činnost, kontakty s jinými organizacemi…“56 Z pohledu knihovníků se jedná o vysoce aktuální problém, řada definic komunitních knihoven, například právě ta, kterou uvádíme v kapitole Komunitní knihovna, obsahuje v základech právě tuto nabídku. Pro knihovny je pozice neutrálního místa vhodného pro setkávání občanů nad palčivými otázkami veřejného života velmi důležitá. Hledisko spolupráce zde souvisí s požadavkem fungující občanské společnosti a zasahuje podle našeho názoru širší okruh, než pouze základní školy a veřejné knihovny budující komunitu v obci.

54

Akce [online]. [2007] Základní škola Předlice : Pilotní projekty [online]. [2007] 56 Základní škola a mateřská škola ANGEL v Praze 12 [online]. [2007] 55

- 25 -

KAPITOLA 2. KOMUNITNÍ VZDĚLÁVÁNÍ

2.2.3 Aktivity základních škol běžně pořádané veřejnými knihovnami Pro knihovny, které jsou nejen kulturními, ale i vzdělávacími centry, je pořádání přednášek, kurzů a výchovných lekcí běžnou náplní práce již několik desítek let. Velmi často se, zejména v dřívějších dobách, jednalo o témata spojená s knihovnou – tedy knihovnické lekce, přednášky o literatuře či besedy s konkrétními autory. Knihovny však stále častěji zasahují i do dalších oblastí, v nichž mohou využít svého fondu, znalostí svých zaměstnanců, či vlastní zprostředkovatelské role. Nejtypičtější knihovnickou aktivitou v současnosti bude pořádání kurzů práce na PC, seznámení s knihovními elektronickými zdroji - zejména OPAC katalogem - a výuka práce s internetem. Pro členy komunity, kteří jsou v této oblasti nějakým způsobem znevýhodněni (nezaměstnaní, rodiče na mateřské dovolené, senioři), jsou tyto služby jistě přínosné. Knihovny jsou rovněž tradičními propagátory akce Březen, měsíc internetu. Domníváme se, že v oblasti vyhledávání informací a práce s kvalitními informačními zdroji představují knihovny dosud nevyužitý potenciál i pro žáky základních a studenty středních škol. Originální variantu takového kurzu nabízí ZŠ Pavlovská v Brně - Kohoutovicích. Její projekt nese název „internet pro seniory“. V roli lektorů tohoto kurzu působí žáci 8. a 9. tříd.57 Kombinace vzdělávání a práce s počítačem je ve veřejných knihovnách, zejména v dětských odděleních, zastoupena bohatou nabídkou výukových CD-ROMŮ. Pokud se knihovna rozhodne stát pouze prostředníkem – nabídne prostory a zajistí přednášejícího a propagaci, může se na její půdě odehrát přednáška, školení či kurz na libovolné téma. Některá komunitní centra, např. Komunitní centrum při ZŠ Angelova v Praze58, pořádají ve svých prostorách výstavy. Organizování výstav a výstavek patří rovněž mezi tradiční aktivity knihoven. Opět se nejčastěji týkají literatury, bývají však zaměřeny i aktuálně ke konkrétnímu datu či události v místní lokalitě. Tak dochází k naplnění role knihovny v komunitě. Netvrdíme, že výuka práce na počítači nebo pořádání výstav je aktivitou z nějakého důvodu vhodnou výhradně pro knihovnu/školu, pouze naznačujeme, že i zde se nachází pole vhodné pro spolupráci.

57 58

ŠEĎOVÁ, Klára, RABUŠICOVÁ, Milada : Komunitní škola a rodiče, 2003 Základní škola a mateřská škola ANGEL v Praze 12 [online]. [2007]

- 26 -

KAPITOLA 3. KNIHOVNY JAKO KOMUNITNÍ CENTRA OBCÍ

3. Knihovny jako komunitní centra obcí Zachycení vývoje komunitních knihoven není v žádném případě jednoznačnou záležitostí. Většina knihoven se snaží poskytovat služby i neregistrovaným čtenářům, pořádají tedy aktivity, které mohou být chápány jako komunitní, již po desítky let. Ve svém článku Knihovna tzv. komunitní se k tomu Zuzana Ježková vyjadřuje takto: „Nejde o nic zcela nového, co by zde již v nějaké podobě nebylo. Někdy se s komunitními aktivitami setkáváme v knihovnách menších obcí, kdy těžko oddělujeme, co je ještě činnost knihovny, a co dělá knihovník – aktivní člověk – jaksi navíc, kdy pečuje o společenský život obce, když nenápadně kultivuje komunikaci v místě a neformálním způsobem dává lidi dohromady, protože „je to potřeba, nikdo jiný to neudělá a ke knihovně to nějak i patří…“.“59 Pokusit se zachytit počátky takových aktivit v knihovnách, které bychom dnes označili za komunitní, přesahuje téma i možnosti této práce. Důležitý bude pohled na to, kdy, kde a jak se v ČR začala rozvíjet vize knihovny jako komunitního centra obce.

3.1 Vývoj vize komunitních knihoven v ČR Přestože historie komunitních aktivit aplikovaných knihovnami v praxi sahá hluboko do minulosti, sama myšlenka komunitních knihoven je na našem území poměrně mladá. Sahá do počátku třetího tisíciletí, důležitým rokem byl rok 2002, od nějž se datují články, semináře a zprávy o komunitních knihovnách v ČR. Jistě ne náhodou to byl rok, v němž SKIP (Svaz knihovníků a informačních knihovníků) uveřejnil, jako jeden z prvních, český překlad dokumentu Služby veřejných knihoven: směrnice IFLA/UNESCO pro rozvoj. Tento dokument úzce navazuje zejména na třetí vydání Manifestu IFLA/UNESCO o veřejných knihovnách z roku 1994 (první verze z roku 1949, druhá z roku 1972) a nahrazuje Směrnici pro veřejné knihovny z roku 1986.60 Zejména kapitoly 1 „Úloha a cíle veřejné knihovny“ a 3 „Uspokojování potřeb uživatelů“ jsou cenným základem pro další úvahy o tom, jak by se měla knihovna podílet na životě veřejnosti. Kapitola 1.3.5 „Veřejné knihovny a kulturní rozvoj“ hovoří o kulturní roli knihovny takovým způsobem, že je zřejmé, že pořádání komunitních 59 60

JEŽKOVÁ, Zuzana : Knihovna tzv. komunitní, [online]. 2006 GILL, P. Služby veřejných knihoven : směrnice IFLA/UNESCO pro rozvoj. c2002

- 27 -

KAPITOLA 3. KNIHOVNY JAKO KOMUNITNÍ CENTRA OBCÍ aktivit je samozřejmou součástí činnosti veřejné knihovny: „Důležitým úkolem veřejné knihovny je fungovat jako centrum rozvoje kultury a umění a přispívat k formování a upevňování kulturní identity místní veřejnosti. Toho lze dosáhnout spoluprací s příslušnými místními a regionálními organizacemi, poskytnutím prostoru pro kulturní akce, organizováním kulturních programů a také tím, že kulturní zájmy místní společnosti jsou zastoupeny v materiálech knihovny. Činnost knihovny má být odrazem různorodých kultur v dané komunitě.“ Velmi důležitá je z pohledu této práce i následující kapitola 1.3.6 „Sociální úloha veřejné knihovny“, která úzce souvisí s budováním komunity: „Veřejná knihovna hraje důležitou úlohu jako místo, kde se veřejnost shromažďuje. Je to zvlášť důležité tam, kde je takových míst málo. Knihovna je někdy nazývána „obývacím pokojem komunity“. Využívání knihovny ke studiu a k vyhledávání informací za účelem vzdělávání nebo zájmů čtenáře vede lidi k neformálním kontaktům s jinými členy komunity. Využívání veřejné knihovny může být pozitivní sociální zkušeností.“61 Rovněž v roce 2002 vznikla Pracovní skupina pro komunitní aktivity knihoven, „jako neformální skupina aktivních lidí, které oslovilo téma komunitní knihovny. Skupinu tvoří většinou vedoucí pracovníci veřejných knihoven různých velikostí a z různých regionů celé ČR.“62 Výstupem z její činnosti se stal ve dnech 16.-18. 3. 2004 workshop "Komunitní knihovna", uspořádaný odborem knihovnictví Národní knihovny ČR a Krajskou knihovnou F. Bartoše ve Zlíně s využitím znalostí a zkušeností členů právě této skupiny, ale i dalších expertů.63

3.2 Komunitní aktivity knihoven V této kapitole se budeme zabývat aktivitami těch knihoven, jejichž - většinou vedoucí pracovníci připojili své instituce k „Pracovní skupině pro komunitní aktivity knihoven“. Seznam těchto knihoven je přístupný na webu SKIPu64. Informace o konkrétních aktivitách jsme čerpali přímo z webových stránek jednotlivých knihoven. Domníváme se, že bude přínosné zachovat strukturu, která byla použita v druhé kapitole při popisu komunitních aktivit základních škol.

61

GILL, P. Služby veřejných knihoven : směrnice IFLA/UNESCO pro rozvoj. c2002 Komunitní knihovna [online], 200463 Komunitní knihovna [online], 200464 http://skip.nkp.cz/akcKom.htm 62

- 28 -

KAPITOLA 3. KNIHOVNY JAKO KOMUNITNÍ CENTRA OBCÍ

3.2.1 Aktivity pořádané nezastupitelně knihovnami

Podle našeho názoru vyplynulo již v první kapitole z definice komunitní knihovny, že knihovníci chápou službu komunitě v poněkud širších souvislostech, než je

tomu

v komunitním

vzdělávání.

Velký

důraz

je

kladen

na

spolupráci

s organizacemi/spolupráci organizací v místě. Knihovna se řadí mezi paměťové instituce, takže její zázemí ve smyslu využívání informací jí dává velké možnosti. Knihovna může být nepřekonatelná v tom, učit lidi kde a jakým způsobem získat nejvhodnější informace. Ve prospěch komunity dokáže pracovat i méně viditelným způsobem, než je obvyklé pořádání kulturních akcí. Na příkladu projektů vypracovaných Knihovnou Kroměřížska se pokusíme tento poněkud abstraktní způsob přínosu komunitě ozřejmit. Od listopadu 2002 do května 2003 realizovala Knihovna Kroměřížska projekt Celoživotní vzdělávání. „Projekt byl zaměřen na cílovou skupinu zástupců nevládních neziskových organizací (NNO) v okrese Kroměříž s cílem zlepšit informovanost o možnostech psaní projektů a získávání finančních prostředků. Vzdělávací workshopy byly vždy prakticky zaměřeny a vedli je zkušení odborníci. Závěrem byla vydána publikace Adresář neziskových organizací.“65 Dalším vzděláváním jedinců, kteří pracují v NNO v daném regionu knihovna nepochybně prospívá celé komunitě, byť konkrétní pozitiva, která tento projekt okresu Kroměříž přinesl, budou těžko identifikovatelná. Důraz na spolupráci, zejména neziskových, organizací se v Knihovně Kroměřížska promítnul i do dalšího projektu. V období červenec 2002 až červen 2003 se stala realizátorkou projektu Informační centrum neziskových organizací. „Výchozím cílem projektu bylo poskytovat ověřené informace o akcích, aktivitách i nevládních neziskových organizacích za Zlínský kraj do databáze www.neziskovky.cz“.66 V současné době knihovna zpracovává další projekt na téma neziskové organizace. Je jím projekt Partnerství pro novou strategii Zlínského kraje, realizovaný v období 7. 9. 2006 - 30. 6. 2007. „Cílem projektu je formou vzdělávání pro cílovou skupinu neziskový sektor, zvýšení absorpční kapacity při čerpání finančních prostředků z fondů EU. Knihovna je v projektu partnerem Zlínského kraje.“67 Domníváme se, že takovýmto 65

Knihovna Kroměřížska : Projekty [online]. [2007] Knihovna Kroměřížska : Projekty [online]. [2007] 67 Knihovna Kroměřížska : Projekty [online]. [2007] 66

- 29 -

KAPITOLA 3. KNIHOVNY JAKO KOMUNITNÍ CENTRA OBCÍ přístupem, značícím trvalý zájem o danou problematiku, se Knihovna Kroměřížska stala v oblasti komunitních aktivit, které směřují k dalšímu vzdělávání pracovníků neziskových organizací a k zvyšování obecné informovanosti o neziskových organizacích, prakticky nezastupitelnou. Důraz na práci s knihou (poněkud více rozvedený v následující kapitole) najdeme v programu kulturních akcí pořádaných Městskou knihovnou Varnsdorf. Nechybí mezi nimi autorská čtení, besedy se spisovateli a literární soutěže. Odlišností, která si zaslouží zmínku, jsou tři ročníky „regionálního knižního minitrhu“ – prodejní výstavy regionální literatury. Knihovna je ideálním pořadatelem díky již dříve zmiňovanému bohatému materiálnímu zázemí, jímž jsou knihy, ale i zázemí duchovnímu, jímž je zběhlost knihovníků při práci s informačními zdroji.68

3.2.2 Aktivity, na kterých se mohou podílet základní školy

Současnost dovedla knihovny do situace, kdy jsou v zájmu toho, aby „nezůstaly pozadu“, nuceny klást důraz na práci s informacemi v elektronické podobě, na poskytování veřejně přístupného internetu, na zprostředkovatelskou roli v oblasti veřejných vztahů - komunikaci občanů a institucí atp. Nepopíráme, že se v této roli většinou neocitají neochotně, naopak je pro ně v podstatě přirozená. Důležité je nezapomenout, že prapůvodním základem existence knihoven jsou knihy. Komunitní aktivity knihoven proto často souvisejí s knihami ve větší míře, než je tomu u jiných institucí. Příkladem ne zcela obvyklé aktivity mohou být „Pohádky s babičkou“, jež organizuje Městská knihovna Šumperk.69 Naopak doslova typickou akcí pořádanou knihovnami bývá autorské čtení. V tomto případě je zbytečné jmenovat konkrétní příklady, protože jen málokterá veřejná knihovna podobnou aktivitu nepořádá alespoň nárazově. Oba tyto případy přímo vybízejí ke spolupráci se základními školami, které mohou být na jedné straně nejlepší cílovou skupinou, na straně druhé mohou přispět aktivně prostřednictvím činnosti svých žáků – díky literární soutěži, kterou uspořádají, jako je tomu např. na ZŠ Angelova,70 nebo na ZŠ Benešova v Třebíči – literární práce dětí z prvního stupně jsou vystaveny k přečtení v pobočce knihovny.71 68

Městská knihovna Varnsdorf [online]. c2002 Městská knihovna Šumperk : Kronika akcí [online]. 2007 70 Základní škola a mateřská škola ANGEL v Praze 12 [online]. [2007] 71 Akce [online]. [2007] 69

- 30 -

KAPITOLA 3. KNIHOVNY JAKO KOMUNITNÍ CENTRA OBCÍ Již devět ročníků Svátku lužickosrbské poezie uspořádala Městská knihovna Varnsdorf.72 Tato mezinárodní setkání se pravidelně konají v budově místní základní umělecké školy – otázka možnosti spolupráce je zde tedy zodpovězena kladně, přestože se nejedná o základní školu, není tato varianta předem vyloučena. Rozsahem výjimečnou ukázkou spolupráce knihoven a základních škol se v roce 2005 stala sbírka pro Nadační fond Klíček, o níž na svých stránkách informuje Městská knihovna Český Těšín. Sbírky na postavení prvního hospice pro děti se zúčastnilo 14 knihoven a 19 základních a středních škol z celé ČR. Konkrétně knihovna v Českém Těšíně se do sbírky zapojila tak, že oslovila základní a střední školy ve městě, kterým dala k dispozici prázdné pohlednice a jejich žáci a studenti tak do sbírky přispěli vlastní tvorbou.73

3.2.3 Aktivity knihoven běžně pořádané základními školami

V kapitole

„Aktivity

základních

škol

běžně

provozované

veřejnými

knihovnami“ jsme zmínili pořádání výstav. Výstava se může stát článkem, který propojí činnost školy a knihovny, je běžnou součástí programu, který knihovny nabízejí veřejnosti. Nezřídka dochází k tomu, že práce žáků základních škol jsou vystaveny v městské knihovně, jak je tomu např. v Městské knihovně Svibice od dubna do května 2007.74 Městská knihovna Český Těšín nabízí zapůjčení Scrabble a jiných deskových her kdykoli v průběhu otevírací doby.75 Tato nabídka je v podstatě totožná s nabídkou běžných volnočasových aktivit školní družiny nebo školního klubu, jimž není konkurencí. Míst, kde mohou děti a mládež trávit volný čas po svém a zároveň pozitivně, nebude nikdy přespříliš. Dokladem toho je i Herní klub, který ve spolupráci s Mensou ČR provozuje Obvodní knihovna Skvrňany.76

72

Městská knihovna Varnsdorf [online]. c2002 MěK Český Těšín [online]. [2007] 74 MěK Český Těšín [online]. [2007] 75 MěK Český Těšín [online]. [2007] 73

76

Knihovna města Plzně : naše aktivity [online]. 2007

- 31 -

KAPITOLA 4. VÝZKUM VZÁJEMNÝCH VZTAHŮ MEZI KOMUNITNÍMI ŠKOLAMI A KOMUNITNÍMI KNIHOVNAMI

4. Výzkum vzájemných vztahů mezi komunitními školami a komunitními knihovnami Prostřednictvím excerpce literatury a studia www stránek, zmíněných v soupisu použité literatury, došlo ke vzniku několika hypotéz, jejichž platnost jsme se rozhodli ověřit v praxi. Zároveň jsme považovali za vhodné pokusit se zjistit, nakolik je pravdivý, či skutečnosti blízký, obraz, který naše dosavadní práce utvořila bez kontaktu s konkrétními osobami, které se v oblasti komunitních aktivit pohybují ve veřejných knihovnách a na základních školách.

4.1 Hypotézy výzkumu První hypotéza vznikla na základě toho, že v literatuře se o sobě komunitní knihovníci a učitelé navzájem nezmiňují. Předpokládá, že o existenci komunitních škol/knihoven a jejich aktivitách ví druhá strana velmi málo, nebo vůbec. Z toho vychází nejdůležitější prvek této hypotézy: je třeba zdůraznit, že s touto nevědomostí úzce souvisí to, že přízvisko „komunitní“ a role „komunitního centra“ je organizací chápána jako samozřejmá a běžná pouze pro ni samou a její typ instituce. První hypotéza zní: „Vzájemná informovanost komunitních škol a komunitních knihoven je velmi nízká.“ První hypotézy se v dotazníku týkaly otázky 1 - 3. Druhá hypotéza navazuje na nízkou vzájemnou míru informovanosti mezi dvěma typy komunitních institucí: komunitními školami a komunitními knihovnami. Tato neinformovanost vede k definici druhé hypotézy: „Mezi komunitními školami a komunitními knihovnami nedochází ke spolupráci nad rámec běžné praxe obvyklé mezi těmito typy vzdělávacích institucí bez přízviska ‚komunitní‛“. Hypotézou číslo dvě se v dotazníku zabývaly otázky 4 – 6. Poslední úvaha, jejíž pravdivost měl výzkum za úkol potvrdit či vyvrátit, se týká míry konkurence. Třetí hypotéza se domnívá, že styčných bodů mají mezi sebou knihovny a školy jako instituce dostatek na to, aby podíl na komunitních aktivitách v lokalitě nebyl chápán jako hrozba konkurence. Třetí hypotéza zní: „Komunitní školy a komunitní knihovny se navzájem nevnímají konkurenčně.“ V dotazníku ji zkoumaly otázky 7 a 8.

- 32 -

KAPITOLA 4. VÝZKUM VZÁJEMNÝCH VZTAHŮ MEZI KOMUNITNÍMI ŠKOLAMI A KOMUNITNÍMI KNIHOVNAMI

4.2 Metodika výzkumu Jedná se o kvalitativní výzkum na malém vzorku šesti respondentů, jako nejvhodnější metoda byl zvolen řízený rozhovor. Ten proběhl vždy se třemi zástupci ze dvou skupin. V jedné skupině byly komunitní knihovny, kde byl dotazník proveden s jejich ředitelkami, v druhé skupině se nacházely komunitní školy, kde na otázky odpovídaly dvě komunitní koordinátorky a ředitel. Rozhovory byly nahrávány v období od 4. do 20. dubna 2007, jejich přepis je k dispozici v příloze na stranách 50 – 73.

4.3 Výsledky výzkumu provedeném v komunitních školách Komunitní školy byly do výzkumu vybrány na základě účasti na projektech Nové školy, o.p.s.

4.3.1 Výsledky výzkumu provedeném na ZŠ Křenová v Brně ZŠ Křenová v Brně se do projektů Nové školy, o.p.s. poprvé zapojila projektem Podpora komunitních škol realizovaném v letech 2000 - 2002. Řízený rozhovor byl veden s komunitní koordinátorkou. V současné době zde na tomto postu pracuje Bc. Hana Hadrabová, jejíž bakalářská diplomová práce na téma Účast rodičů a veřejnosti v komunitních školách byla obhájena v roce 2004. V definici komunitní školy klade paní Hadrabová důraz na otevřenost a reagování na potřeby okolí. Definice komunitní knihovny postrádá jistotu, je utvořena na základě znalostí o komunitním principu jako takovém a osobní zkušenosti s aktivitami konkrétní veřejné knihovny (Městská knihovna Tišnov). Účast na aktivitách pořádaných knihovnou popírá s odůvodněním nedostatku času. Otázka spolupráce ZŠ Křenová s knihovnami se podle paní Hadrabové odvíjí od dvou základních faktorů. Tím prvním je dostupnost knihovny, jež by mohla být chápána jako komunitní – nejbližší knihovnou je pro ZŠ Křenová Ústřední knihovna Knihovny Jiřího Mahena na Kobližné ulici, kterou dotazovaná nechápe jako komunitní knihovnu. Komunitní knihovna by se podle ní měla nacházet na menším městě nebo na vesnici. Druhým faktorem, který ovlivňuje spolupráci školy a knihovny, je podle paní Hadrabové etnické a sociální složení dětí, které navštěvují ZŠ Křenová. Vysoké procento dětí z romských a sociálně znevýhodněných rodin vyžaduje velmi individuální

- 33 -

KAPITOLA 4. VÝZKUM VZÁJEMNÝCH VZTAHŮ MEZI KOMUNITNÍMI ŠKOLAMI A KOMUNITNÍMI KNIHOVNAMI přístup při vzdělávání. Z pohledu spolupráce s knihovnou je zde zásadním činitelem problematický přístup ke knihám a čtení, který má svůj počátek již v rodinách těchto dětí. Možnost spolupráce tak paní Hadrabová nezavrhuje, domnívá se však, že je spíše otázkou budoucnosti; v blízké budoucnosti vidí naději v případě projektů, které by knihovna zaměřila konkrétně na typ dětí, které navštěvují ZŠ Křenová. ZŠ Křenovou a knihovny vnímá dotazovaná jako „jiný svět“, o konkurenci není možné hovořit. Na druhou stranu, nevidí ani pozitivní přínos, který by knihovna měla mít na její práci komunitní koordinátorky.

4.3.2 Výsledky výzkumu provedeném na ZŠ Pavlovská v Brně Kohoutovicích V roce 2006 se škola zapojila do projektu Přeměna základních škol na vzdělávací centra místní komunity. Jedná se o velkou sídlištní školu, která se nachází v lokalitě Kohoutovic, relativně hodně vzdálené od centra města. Pozice komunitního koordinátora není v současné době obsazena, proto se účastníkem rozhovoru stal ředitel školy, podepsaný pod řadou jejích projektů, RNDr. Miroslav Klíč. Komunitní škola je podle RNDr. Klíče komunitní v rozměru prostorovém, kdy poskytuje své budovy mimo vyučování k aktivitám občanům Kohoutovic. Důležitým prvkem je využívání lidského potenciálu, předávání zkušeností, propojování existujících spolků a aktivit a podpora dobrého občanského soužití. Definice komunitní knihovny se, stejně jako v případě paní Hadrabové, odvíjí od chápání slova „komunitní“ a od osobních zkušeností s konkrétní knihovnou, v případě RNDr. Klíče se jedná o pobočku KJM v Kohoutovicích. Zajímavou informací je fakt, že existovala možnost, že by se tato pobočka přestěhovala přímo do budovy školy. Aktivit knihovny se dotazovaný neúčastní. Spolupráce knihovny a školy se v Kohoutovicích omezuje na zprostředkování informací o akcích, které knihovna pořádá, žákům školy. Pokud ve škole dojde k opětovnému vybudování školní knihovny, lze předpokládat, že situace zůstane nezměněna. Na druhou stranu by RNDr. Klíč uvítal, pokud by s iniciativou přišla sama knihovna, přičemž hlavním problémem v otázce čtenářství žáků ZŠ Pavlovská se jeví kritické myšlení a čtení s pochopením. Instituce vyvíjející komunitní aktivity jsou podle RNDr. Klíče potenciálními partnery, o konkurenci se v žádném případě nejedná. Pořádání aktivit pro občany

- 34 -

KAPITOLA 4. VÝZKUM VZÁJEMNÝCH VZTAHŮ MEZI KOMUNITNÍMI ŠKOLAMI A KOMUNITNÍMI KNIHOVNAMI Kohoutovic je bezpochyby přínosné, takovým přestává být ve chvíli, kdy selže komunikace a dochází ke zdvojování aktivit a tříštění pozornosti potencionálního účastníka.

4.3.3 Výsledky výzkumu provedeném na 1. ZŠ Plzeň Do komunitních aktivit se škola zapojila v rámci projektu Poryv v roce 1997. Pro výzkum se stala zajímavou tím, že pobočka Knihovny města Plzně se nachází přímo v budově školy. Komunitní koordinátorkou je na škole MgA. Veronika Formánková, s níž byl pořízen rozhovor. V definici komunitní školy zdůraznila MgA. Formánková otevřenost a budování vztahů mezi občany komunity. Přiznala, že s pojmem komunitní knihovna se doposud nesetkala, vidí zde podobnost s komunitní školou, domnívá se však, že knihovna se realizuje v menší šíři, než komunitní škola. V otázce spolupráce se jednoznačně projevil ten fakt, že pobočka knihovny se nachází přímo v budově školy. Její provázanost s výukou i dalšími aktivitami školy je proto velká. Spolupráce s knihovnou je pro MgA. Formánkovou „samozřejmá a nezbytná“. Konkurenci, zejména díky již zmíněné velké provázanosti 1. ZŠ Plzeň a pobočky Knihovny města Plzně, nepovažuje MgA. Formánková za možnou, vyjádřila se však jen k tomuto konkrétnímu případu. Naopak, v otázce potřebnosti se dotazovaná nevymezila jen vůči konkrétní situaci, jež panuje na 1. ZŠ Plzeň, ale jako potřebné označuje vzdělávací i rekreační organizace pracující na principu otevřenosti.

4.4 Interpretace výsledků výzkumu provedeném v komunitních školách První hypotéza: „Vzájemná informovanost komunitních škol a komunitních knihoven je velmi nízká“ se v případě komunitních škol potvrdila. Žádný z dotazovaných neznal komunitní knihovnu jako existující a fungující instituci ani z osobní zkušenosti, ani z jiných pramenů. Její definice vznikala vesměs na znalostech z oblasti komunitního vzdělávání. Přízvisko „komunitní“ a role „komunitního centra“ a pořadatele komunitních aktivit je dotazovanými vnímána jako typická pro komunitní

- 35 -

KAPITOLA 4. VÝZKUM VZÁJEMNÝCH VZTAHŮ MEZI KOMUNITNÍMI ŠKOLAMI A KOMUNITNÍMI KNIHOVNAMI základní školy, přičemž možnosti komunitních knihoven považují za v některém ohledu omezené, v tomto smyslu se vyjádřily obě komunitní koordinátorky. Druhá hypotéza zní v jádru takto: „Mezi komunitními školami a komunitními knihovnami nedochází ke spolupráci nad rámec běžné praxe obvyklé mezi těmito typy vzdělávacích institucí bez přízviska ,komunitní’“. Této hypotéze se vymyká pouze 1. ZŠ Plzeň a Knihovna města Plzně díky velice specifické situaci, která vzniká tím, že pobočka knihovny sídlí přímo v budově školy. V ostatních dvou případech se hypotéza beze zbytku potvrdila. Třetí hypotéza „Komunitní školy a komunitní knihovny se navzájem nevnímají konkurenčně.“ se rovněž potvrdila. RNDr. Klíč a MgA. Formánková odmítají konkurenci na základě spolupráce, Bc. Hadrabová nevnímá knihovny jako konkurenci z jiného důvodu – domnívá se, že mají jiné pole působnosti, než aktivity ZŠ Křenová, jejich činnost se podle ní míjí, proto si nemohou konkurovat.

4.5 Výsledky výzkumu provedeném v komunitních knihovnách Knihovny byly do výzkumu vybrány z knihoven, které se podílí na projektu Pracovní skupina pro komunitní aktivity knihoven. Skupina vznikla v roce 2002.

4.5.1 Výsledky výzkumu provedeném v Městské knihovně v Třebíči Ředitelka knihovny, která se zúčastnila výzkumu, Mgr. Marie Dočkalová, je aktivní členkou Pracovní skupiny pro komunitní aktivity knihoven již od roku 2002. Přímé definici komunitní knihovny se Mgr. Dočkalová vyhýbá, zdůrazňuje, že komunitní knihovna má být institucí, která reaguje na podněty, které vycházejí z jejího okolí, z komunity, která je chápána poměrně široce i za hranicemi města a zahrnuje i další obce. Mezi členy komunity a knihovnou by měla probíhat jakási interakce, knihovna by se neměla omezit pouze na reakce na podněty z vnějšku, ale nabízet komunitě vlastní podněty a tak podporovat její další rozvoj. V definici komunitní školy je podle Mgr. Dočkalové důležité rozvíjet v žácích pocit sounáležitosti s místem, kde žijí, a s jeho obyvateli. Druhým výrazným aspektem komunitní školy je pak podpora setkávání mezi generacemi, umožňující výměnu zkušeností a možnost vidění jiného pohledu na svět.

- 36 -

KAPITOLA 4. VÝZKUM VZÁJEMNÝCH VZTAHŮ MEZI KOMUNITNÍMI ŠKOLAMI A KOMUNITNÍMI KNIHOVNAMI Otázka po navazování spolupráce byla zodpovězena jednoznačně kladně. Existující spolupráce se v rozhovoru soustředila na uspořádání soutěže a následné výstavy v ilustrování pohádek, jíž se účastnily základní školy z celého regionu, naznačena je i spolupráce s dalšími školami, důležitá je zřejmě aktivita samotných škol. Mgr. Dočkalová se domnívá, že Třebíč je dostatečně velké město na to, aby zde jednotlivé organizace nalezly dostatek možností se realizovat, aniž by si navzájem konkurovaly. Aktivity knihovny chápe spíše jako zacílené na konkrétnější, zejména menšinové publikum. Podobnost aktivit nabízí také možnost spolupráce, rozšiřování kontaktů a je tedy chápána spíše pozitivně.

4.5.2 Výsledky výzkumu provedeném v Knihovně Kroměřížska Současná ředitelka knihovny PhDr. Šárka Kašpárková výrazně podporuje komunitní aktivity Knihovny Kroměřížska. Rovněž svolila k účasti na výzkumu. Komunitní knihovnu definuje jako co nejšířeji přístupnou, otevřenou instituci. Přiznává, že s termínem „komunitní škola“ se dosud nesetkala, domnívá se, že taková škola je otevřená pro své žáky i po vyučování, mohou zde relaxovat, či se dále vzdělávat. Účast širší veřejnosti a dospělých na aktivitách školy dotazovaná nezmiňuje. Mezi aktivity komunitních škol zahrnuje pěvecké, divadelní a folklórní kroužky, sportovní aktivity otevřené i pro veřejnost, práci s PC a školní družiny. Účastní se jich jako divák, pokud se akce či vystoupení odehrává přímo v knihovně. Spolupráce se školami probíhá v Knihovně Kroměřížska často tím způsobem, že knihovna nabízí školám prostor k prezentaci, vystoupení. Otázka navazování další spolupráce je zodpovězena kladně, jako důležitý předpoklad je opět zmíněna vlastní aktivita škol. V aktivitách škol vidí PhDr. Kašpárková doplnění služeb knihovny, možnost další spolupráce, v žádném případě ne konkurenci.

4.5.3 Výsledky výzkumu v Krajské knihovně Vysočiny v Havlíčkově Brodě Mgr. Veronika Peslerová, současná ředitelka Krajské knihovny Vysočiny, je ve své funkci teprve krátce, pracovala však několik let v dětském oddělení knihovny. Domníváme se proto, že byla kompetentním účastníkem výzkumu. - 37 -

KAPITOLA 4. VÝZKUM VZÁJEMNÝCH VZTAHŮ MEZI KOMUNITNÍMI ŠKOLAMI A KOMUNITNÍMI KNIHOVNAMI Mgr. Peslerová vychází při své definici komunitní knihovny z pojmu „komunita“, celou oblast považuje za poměrně mladou. Komunitní knihovna je v jejích očích především otevřená široké veřejnosti, všem občanům. Dále by měla navazovat vztahy s dalšími organizacemi a podporovat spolupráci mezi nimi. V neposlední řadě má komunitní knihovna podporovat v obyvatelích vztah k obci a k regionu, v němž žijí. Mgr. Peslerová se domnívá, že komunitní aktivity jsou běžnou součástí služeb i v těch knihovnách, které samy sebe komunitními nenazývají, snahu o spolupráci a vytváření hodnot prohlašuje pro knihovníky za typickou. Pojem komunitní škola považuje dotazovaná za mladší, než pojem komunitní knihovna. Knihovny jsou již z povahy své funkce otevřenější, než školy, které byly dlouho uzavřeným světem. Komunitní aktivity škol směřují podle Mgr. Peslerové spíše ke vzdělávání, kulturní akce jsou typičtější pro knihovny. Vlastní účast na aktivitách komunitních škol označila dotazovaná jako metodicko-poradenskou. Spolupráci se školami vidí Mgr. Peslerová jako veskrze pozitivní, odehrává se na běžné úrovni knihovnicko-informačních lekcí či besed se spisovateli. Navazování další spolupráce jako by opět záleželo na aktivitě samotných škol, která je vítána a hodnocena kladně. Konkurenci chápe dotazovaná jako pozitivní, motivující další vývoj organizace, možnou cestu ke spolupráci nebo příležitost orientovat se jiným směrem.

4.6 Interpretace výsledků výzkumu provedeném v komunitních knihovnách Dvě z dotazovaných potvrdily, že se s pojmem komunitní škola setkávají poprvé. První hypotéza: „Vzájemná informovanost komunitních škol a komunitních knihoven je velmi nízká“ se potvrdila. S úvodem k první hypotéze koresponduje i fakt, že knihovnice komunitní aktivity chápou jako typické pro knihovny. Asi nejsilněji se k tomuto vyjádřila Mgr. Peslerová, která považuje za komunitní všechny knihovny, protože se domnívá, že takový přístup, který odpovídá komunitnímu pojetí, je v praxi v knihovnách a pro knihovníky běžný. Druhá hypotéza: „Mezi komunitními školami a komunitními knihovnami nedochází ke spolupráci nad rámec běžné praxe obvyklé mezi těmito typy vzdělávacích institucí bez přízviska ,komunitní‘“, došla i ze strany knihovníků naplnění. Pořádání výstav, vystoupení, besed s autory a knihovnicko-informačních lekcí nepřesahuje běžný

- 38 -

KAPITOLA 4. VÝZKUM VZÁJEMNÝCH VZTAHŮ MEZI KOMUNITNÍMI ŠKOLAMI A KOMUNITNÍMI KNIHOVNAMI rámec aktivit. Součástí hypotézy je i zjištění, že přestože je navazování další spolupráce vnímáno výhradně pozitivně, iniciativu knihovnice očekávají ze strany škol. Třetí hypotéza předpokládá, že knihovny a školy mají dostatek styčných bodů na to, aby mezi nimi nevznikaly pocity konkurence. Hypotéza se potvrdila pouze částečně, protože ve dvou případech je konkurence ve vztahu pořádání aktivit knihovna-škola konkurence viděna. V obou případech je však tato konkurence hodnocena pozitivně, jako motivující nástroj dalšího vývoje, odrazový můstek k rozšiřování spolupráce a navazování nových kontaktů.

- 39 -

ZÁVĚR

Závěr Definice pojmu komunita z pohledu komunitního vzdělávání kladou důraz na geografické vymezení tohoto pojmu, tedy na jakousi prostorovou blízkost, kterou by měli členové komunity splňovat. Z pohledu komunitních knihoven se k této definici přidávají sociální vazby, jež by mezi členy komunity měly existovat. Přesto je chápání komunity mezi knihovníky a učiteli obsahově odlišné jen minimálně. Různost vnímání pojmu komunita mezi ony problematizující faktory patřit nebude. Základní školy a veřejné knihovny, které se rozhodly stát se pořadateli a iniciátory komunitních aktivit, mají omezené zejména finanční, částečně i materiální zdroje. Spolupráce se jim nabízí jako právě z tohoto pohledu výhodné řešení, umožňuje těmto organizacím spojit síly, které jsou jejich předností – aktivní jedince, jejich nápady a zkušenosti. Nelze říci, že by ke spolupráci mezi komunitními školami a knihovnami nedocházelo, situace je však podle našeho názoru poněkud problematická a podílí se na ní více faktorů. Komunitní vzdělávání se objevilo v ČR po listopadu 1989, jeho myšlenky a postupy byly z velké části čerpány ze zahraničí, podílela se na něm řada dobrovolníků, hnacím motorem komunitního vzdělávání u nás se staly nestátní neziskové organizace. Zcela odlišná situace panuje v oblasti komunitního knihovnictví. Časopisecké články i provedený výzkum potvrdily, že komunitní aktivity jsou knihovnám blízké již z podstaty jejich funkce, věnují se jim desítky let a mnohdy, zejména v menších obcích, jsou přirozenými kulturními i komunitními centry. Myšlenka komunitního knihovnictví sahá v ČR do roku 2002, je zde tedy mladší, než myšlenka komunitního vzdělávání. Tuto situaci chápeme jako výrazný problematizující faktor. Knihovny nezachytily nástup myšlenek komunitního vzdělávání v jeho počátku a nakonec ho minuly úplně. Směrem ke komunitním aktivitám se vydaly na základě jiných impulzů, které sice rovněž pocházejí ze zahraničí, nedovolujeme si však posoudit, nakolik tato situace vznikla tím, že i za hranicemi naší země existují komunitní školy a komunitní knihovny pouze vedle sebe, nikoli společně. Na druhé straně, když se některé školy začaly na základě ideje komunitních center obcí otvírat společnosti a vlastní komunitě, nepodařilo se jim zaznamenat možný přínos, který by pro ně mohly mít veřejné knihovny, přítomné v jejich obcích a mající dlouholeté zkušenosti s organizováním aktivit pro širokou

- 40 -

ZÁVĚR veřejnost. Výsledkem toho je, že zde vznikly dvě aktivní, činorodé a novátorské skupiny jedinců, kteří se snaží o zlepšení sociálních vztahů mezi občany, nabízejí jim možnosti vzdělávání i relaxace, mají velmi podobný slovník, zájmy a cíle a přesto o sobě navzájem vůbec nic nevědí. Výsledky kvalitativního výzkumu, provedeného na malém vzorku, který však považujeme za dostatečně reprezentativní, teze uvedené na základě studia literatury potvrdily. Dotazovaní učitelé i knihovníci považovali za samozřejmého pořadatele komunitních aktivit a vhodné komunitní centrum vždy vlastní organizaci. Služby a aktivity druhé strany vnímají vzhledem ke svým jako doplňkové. Představy o definici a náplni práce druhé organizace čerpají z osobních zkušeností s institucemi bez přízviska komunitní s tím, že komunitní rozměr jim dávají na základě vlastních aktivit. Ke spolupráci, možné i existující, se všichni dotazovaní vyjádřili výrazně kladně, iniciativu však bez výjimky očekávají od druhé strany, která má „s něčím přijít“. Tento faktor chápeme, vedle všeobecného nedostatku informací o aktivitách druhého typu komunitní instituce, za rozhodující. Ocitly se tak na mrtvém bodě, kdy obě strany očekávají, že ta druhá udělá první krok, ale navzájem si to nesdělí. Na základě zjištění, která jsme během zpracování této práce učinili, docházíme k závěru, že situace není v žádném případě neřešitelná. Tak, jako situaci v obci či škole, která vyvíjí komunitní aktivity, výrazně napomáhá funkce komunitního koordinátora, mohla by být řešením i v celorepublikovém měřítku. Pro lidi pohybující se v oblasti komunitního vzdělávání a pro komunitní knihovníky je typické, že se jedná o jedince, kteří jsou aktivní a schopní převzít iniciativu. Některá ze stran bude tedy muset iniciativu převzít a ujmout se zprostředkování prvních kontaktů mezi těmito dvěma komunitami.

- 41 -

POUŽITÉ ZDROJE

Použité zdroje Elektronické zdroje 1. základní škola v Plzni : komunitní škola [online]. c2007 [cit. 2007-03-20]. Dostupný z WWW: .

Akce [online]. [2007] [cit. 2007-04-11]. Dostupný z WWW: .

Co o nás nevíte [online]. [2007] [cit. 2007-03-23]. Dostupný z WWW: .

GILL, P. Služby veřejných knihoven : směrnice IFLA/UNESCO pro rozvoj. c2002 [cit. 25. 11. 2006]. Dostupné z:

HOUŠKOVÁ, Zlata. Komunitní role veřejných knihoven. Ikaros [online]. 2004, roč. 8, č. 4 [cit. 2007-02-28]. Dostupný na World Wide Web: . URN-NBN:czik1606. ISSN 1212-5075.

JEŽKOVÁ, Zuzana. Knihovna tzv. komunitní. U Nás : knihovnicko-informační zpravodaj [online]. 2006, roč. 16, č. 1 [cit. 2006-11-25]. Dostupný z WWW: . ISSN 0862-9366

JEŽKOVÁ, Zuzana. Komunitní role knihoven. Knihovnický zpravodaj Vysočina [online]. 2004, roč. 4, č. 2 [cit. 2007-02-28]. Dostupný z WWW: . ISSN 1213-8231.

Knihovna Kroměřížska : Projekty [online]. [2007] [cit. 2007-04-07]. Dostupný z WWW: .

- 42 -

POUŽITÉ ZDROJE Knihovna města Plzně : naše aktivity [online]. 2007 , 19. 2. 2007 [cit. 2007-04-17]. Dostupný z WWW: .

Komunitky : informační bulletin o komunitním vzdělávání [on-line]. (Praha) : Nová škola, o.p.s., únor 2006. [cit. 2007-03-06]. Dostupné z WWW:

Komunitní knihovna [online]. Praha : Svaz knihovníků a informačních pracovníků České republiky, 2004- , 16. 1. 2004 [cit. 2006-11-25]. Průběžná akutalizace. Dostupný z WWW: .

Komunitní vzdělávání [online]. Nová škola, o.p.s., 2007 [cit. 2007-03-13]. Dostupný z WWW: . <www.komunitnicentrum.cz>

MěK Český Těšín [online]. [2007] [cit. 2007-04-12]. Dostupný z WWW: .

Městská knihovna Šumperk : Kronika akcí [online]. 2007 [cit. 2007-04-11]. Dostupný z WWW: .

Městská knihovna Varnsdorf [online]. c2002 [cit. 2007-04-12]. Dostupný z WWW: .

VESELÁ, Eva. Od komunitní knihovny k regionálním funkcím. Místní kultura [online]. 2006, roč. 16, č. 5 [cit. 2006-11-25], s. 6. Dostupný z WWW: <www.mistnikultura.cz>. ISSN 1211-7994.

VIK, Vladisav, VRZÁČEK, Petr. Stav komunitních škol v České republice : materiál Stav komunitních škol v České republice [online]. Nová škola, o.p.s., 2005 , 2007 [cit. 2007-02-27]. Dostupný z WWW: .

- 43 -

POUŽITÉ ZDROJE Vzdělávací programy [online]. [2007] [cit. 2007-03-20]. Dostupný z WWW: .

Základní škola a mateřská škola ANGEL v Praze 12 [online]. [2007] [cit. 2007-03-20]. Dostupný z WWW: .

Základní škola a mateřská škola Brno [online]. 2007 , 17. 3. 2007 [cit. 2007-03-20]. Dostupný z WWW: .

Základní a Mateřská škola Višňové [online]. [2007] [cit. 2007-04-17]. Dostupný z WWW: .

Základní škola Praha 5 - Smíchov, Kořenského 10/760 : Prezentace školy [online]. [2007] [cit. 2007-03-23]. Dostupný z WWW: .

Základní škola Předlice : Pilotní projekty [online]. [2007] [cit. 2007-03-20]. Dostupný z WWW: .

ZŠ Grafická. ZŠ Grafická : Školní poradenské pracoviště [online]. c2007 [cit. 2007-03-23]. Dostupný z WWW: .

Tištěné zdroje

Časopisecké články CICHOŇOVÁ, Eva. Komunitní vzdělávání. Učitelské listy. 2003/04, roč. 11, č. 5, s. 18-19.

JEŽKOVÁ, Zuzana. Komunitní knihovna - veřejná knihovna pro celou komunitu. Čtenář. 2005, roč. 57, č. 4, s. 110-112. ISSN 0011-2321

- 44 -

POUŽITÉ ZDROJE

KRAUSOVÁ, Anna. Jaké jsou požadavky na komunitní vzdělávání v podmínkách soudobé společnosti? = How are taks to community education in options contemporary society?. Sociální práce. 2004, č. 4, s. 118-128.

KRATOCHVÍLOVÁ, Monika. Komunitní knihovny a komunity. Veřejná správa. 2005, roč. 16, č. 40, s. 28. Dostupný z WWW:
KRATOCHVÍLOVÁ , Monika. Seminář Proměna knihovny v komunitní centrum. Duha. 2005, roč. 19, č. 3, s. 24-25.

PLAVCOVÁ, Hana, STRAKOVÁ, Jana. Jak funguje komunitní škola. Moderní vyučování. 2005, roč. 11, č. 2, s. 3-4. Autor interview Jana Straková.

PŘÍHODOVÁ, Alice. Pilotní vzdělávací projekt v komunitní práci. Sociální práce. 2004, č. 3, s. 32-36.

ŠEĎOVÁ, Klára, RABUŠICOVÁ, Milada. Komunitní škola a rodiče. Učitelské listy. 2003, roč. 11, č. 10, s. 9-12.

VACKOVÁ, Hana. Spolupráce Knihovny Jiřího Mahena s paměťovými institucemi v Brně. Duha. 2005, roč. 19, č. 3, s. 18.

Monografie BAUMAN, Zygmunt. Myslet sociologicky : netradiční uvedení do sociologie. Jana Ogrocká. 1. přeprac. vyd. Praha : SLON, 1996. 239 s. Studijní texty; sv. 30. ISBN 80-864292-88.

BURIÁNEK, Jiří. Sociologie pro střední školy a vyšší odborné školy. 1. vyd. Praha : Fortuna, 1996. 126 s. ISBN 80-7168-30-43.

- 45 -

POUŽITÉ ZDROJE CLARK, Susan, CLARK, Delie. Tvorba vize komunity : příručka pro společné plánování udržitelného rozvoje komunit. Martin Nawrath; Ladislav Ptáček; Ingrid Bernátová et. al.. 1. vyd. Brno : Nadace Partnerství, 2004. 119 s., ilustrace, portréty. Metody komunitního rozvoje. ISBN 80-902368-3-9.

GARDNER, John W. Budování komunity. Alena Faltýsková. Praha : Nadace VIA, 1999. 31 s.

GIDDENS, Anthony. Důsledky modernity. Karel Muller. 1. vyd. Praha : SLON, 1998. 195 s. POST; sv. 3. ISBN 80-8585-062-1.

GOJOVÁ, Alice. Teorie a modely komunitní práce. 1. vyd. Ostrava : Ostravská univerzita. Zdravotně sociální fakulta, 2006. 115 s., Obsahuje bibliografie a rejstříky. ISBN 80-7368-154-4.

HARTL, Pavel. Komunita občanská a komunita terapeutická. 1. vyd. Praha : Sociologicé nakladatelství, 1997. 221 s. Studijní texty; sv. 14. ISBN 80-8585-045-1.

KELLER, Jan. Úvod do sociologie. 3. upr. vyd. Praha : SLON, 1995. 186 s. Studijní texty; sv. 2. ISBN 80-8585-006-0.

LENDA CHALOUKOVÁ, Helena. Moje obec, moje město - věc veřejná : techniky k zapojování veřejnosti do místních plánovacích procesů. Praha : Nadace VIA, 2000. 67 s.

MURPHY, Kamila. Příručka profesního rozvoje koordinátora komunitního vzdělávání. Tomáš Novák. 1. vyd. Praha : Nová škola, 2005. 58 s. ISBN 80-903631-1-3.

NOVOTNÁ, Věra, SCHIMMERLINGOVÁ, Věra. Sociální práce, její vývoj a metodické postupy. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1992. 128 s. ISBN 80-7066-483-5.

SIP, David. Komunitní organizování na Slovensku a v Čechách. Přerov : Centrum pro komunitní práci, c1998. 52 s. Zapojování veřejnosti do rozvoje měst a obcí. ISBN 80-902368-3-9.

- 46 -

POUŽITÉ ZDROJE

Sociologický ústav Akademie věd ČR. Velký sociologický slovník I. A-O. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1996. 747 s. ISBN 80-7184-311-3.

VASKOVÁ, Vladana, ŽEŽULA, Ondřej. Komunitní plánování věc veřejná : jak zjistit, co lidé opravdu chtějí? Jak zlepšit život v obci?. Praha : Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2002. 15 s. ISBN 80-86552-30-6.

Vysokoškolské práce HADRABOVÁ, Hana. Účast rodičů a veřejnosti v komunitních školách. Brno, 2004. 60 l. s. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí bakalářské práce Milada Rabušicová.

NOVOTNÁ, Ivana. Celoživotní vzdělávání a jeho odraz v knihovnách. Brno, 2006. 95 l. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí bakalářské práce Lenka Málková.

SVOZILOVÁ, Zuzana. Knihovna v informačním věku. Brno, 2006. 40 l. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí bakalářské práce Petr Škyřík.

TICHÁ, Martina. Komunikující knihovník. Brno, 2006. 81 l. , 5 l. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí diplomové práce Marie Krčmová.

Sborníky KINKOR, M. Komunitní práce. In MATOUŠEK, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha : Portál, 2003. s. 251-270. ISBN 80-7178-548-2.

LORENZOVÁ, Jana. Komunitní vzdělávání a komunitní škola. In KRAUS, Blahoslav., aj. Člověk – prostředí – výchova. K otázkám sociální pedagogiky. Brno : Paido, 2001. s. 137-142

- 47 -

POUŽITÉ ZDROJE

ZIMA, Petr. Komunita a komunikace. In Komunita a komunikace : Community and communication. 1. vyd. Praha : SOFIS, Pastelka, 1999. s. 149-191. ISBN 80-902439-9-1.

- 48 -

PŘÍLOHY

Přílohy Seznam příloh I. Otázky pro výzkum komunitních škol

49

II. Otázky pro výzkum komunitních knihoven

50

III. Záznam rozhovorů, provedených v rámci výzkumu v komunitních školách Bc. Hana Hadrabová, koordinátorka komunitního vzdělávání na ZŠ Křenová v Brně RNDr. Miroslav Klíč, ředitel ZŠ Pavlovská v Brně MgA. Veronika Formánková, koordinátorka komunitní školy na 1. ZŠ v Plzni

50 50 50 53 53 58 58

IV. Záznam rozhovorů, provedených v rámci výzkumu v komunitních knihovnách 59 Mgr. Marie Dočkalová, 59 ředitelka Městské knihovny v Třebíči 59 PhDr. Šárka Kašpárková, 66 ředitelka Knihovny Kroměřížska 66 Mgr. Veronika Peslerová, 68 ředitelka Krajské knihovny Vysočiny v Havlíčkově Brodě

I. Otázky pro výzkum komunitních škol 1. Jak byste definoval/a komunitní školu? 2. Jak byste definovala komunitní knihovnu? 3. Znáte nějaké aktivity komunitních knihoven? Účastníte se jich? 4. Spolupracujete s komunitními knihovnami, nebo o takovéto spolupráci víte? 5. Domníváte se, že by spolupráce s takovouto organizací byla pro vás přínosem? 6. Myslíte si, že byste byli schopni navázat spolupráci? 7. Jsou pro vás knihovny, které chtějí být komunitními centry, konkurencí? 8. Jsou (komunitní) knihovny potřebné/důležité pro vaši práci?

- 49 -

PŘÍLOHY

II. Otázky pro výzkum komunitních knihoven 1. Jak byste definovala komunitní knihovnu? 2. Jak byste definovala komunitní školu? 3. Znáte nějaké aktivity komunitních škol? Účastníte se jich? 4. Spolupracujete s komunitními školami, nebo o takovéto spolupráci víte? 5. Domníváte se, že by spolupráce s takovouto organizací byla pro vás přínosem? 6. Myslíte si, že byste byli schopni navázat spolupráci? 7. Jsou pro vás školy, které chtějí být komunitními centry, konkurencí? 8. Jsou (komunitní) školy potřebné/důležité pro vaši práci?

III. Záznam rozhovorů, provedených v rámci výzkumu v komunitních školách Bc. Hana Hadrabová, koordinátorka komunitního vzdělávání na ZŠ Křenová v Brně 1. Jak byste definovala komunitní školu?

No, tak komunitní školu, jak bych to definovala. Tak je to škola, která jako se nějak snaží reagovat na potřeby prostě členů komunity, ve které prostě se nachází. To znamená – záleží na tom, jaký prostě typ lidí, nebo jaká struktura lidí prostě v tom okolí žije, jaké děti do školy chodí, jací jsou rodiče, jak spolupracují, jaké mají zájmy a tak dále. Takže se snaží nějakým způsobem nabízet něco navíc, než jen vzdělávání, nebo to základní, to, co jako má ve zřizovací listině, když to tak řeknu. No, a snaží se otvírat víc veřejnosti, nějak se prezentovat a, říkám, reagovat na ty potřeby okolí a nabízet aktivity v rámci svých možností.

2. Jak byste definovala komunitní knihovnu?

- 50 -

PŘÍLOHY No, tak to je teda těžší už, ale tak…komunitní knihovnu. V podstatě si myslím, že to je nějaká lokální, asi nějaké lokální zařízení knihovnického typu, že jo, prostě, jak vypadá knihovna všichni víme a která teda, jejíchž služeb teda využívá nějaký prostě omezený okruh lidí, asi místně. A která teda taky nějak asi prostě – já moc do knihovny, se přiznám, nechodím, ale jednou jsem teda byla u nás v Tišnově v knihovně a vím, že tam to teda docela asi žije. Jo, že tak je to teda na malém městě, takže taky se snaží prostě co nejvíc teda popularizovat četbu, jak teda dětem, tak asi dospělým, zpřístupňovat různý služby jako je internet. A teď vím, že teda tam dělali a že se snažili přitáhnout k návštěvě muže, jo, že měli vyloženě nějakou akci – měsíc, že se mohli muži zaregistrovat zdarma. Jo, vyloženě asi prostě taky mají určité svoje jako určité průzkumy návštěvnosti a jo, jako využitelnosti, že už to nejsou takové nějaké zatuchlé místnosti plné regálů knih, ale že prostě se snaží jako těm lidem nabízet to, co potřebují nebo to co jako je jim nějak blízké. Takže asi tak, no.

3. Znáte nějaké aktivity komunitních knihoven?

Tak možná jenom vlastně to, co jsem zmínila.

3a. Účastníte se jich?

Přímo konkrétně asi ne, jako byla jsem tam, využila jsem internet, jo takže to se nedá říct, že bych se zúčastnila nějaké akce. Možná časem budu třeba víc doma, tak budu mít víc času na to, jo. Takže možná to někdy využiju.

4. Spolupracujete s komunitními knihovnami, nebo o takovéto spolupráci víte?

No, nespolupracujeme. Tady vlastně v té lokalitě ani nevím, jestli tady nějaká taková – nějaké takové zařízení existuje. Vlastě my jsme v centru Brna, takže tu není ani nějaká specifická nebo oddělená lokalita, takže vlastně nejbližší knihovna, co vím, tak je prostě na Kobližné, jo, prostě městská knihovna, to nevím, jestli se tomu dá říct komunitní knihovna no, to opravdu nevím. Takže to si myslím, že mám spíš představu na nějakém menším městě nebo na vesnici, ale tady teda ne.

4.a A třeba jak oni pořádají to pasování prvňáčků? - 51 -

PŘÍLOHY

No, takhle. To si myslím, že je trošku určeno ne zrovna pro naše děti, protože jak už jsem teda v naší písemné komunikaci uvedla, tak jako máme prostě vysoké procento romských dětí sociálně znevýhodněných a dětí které prostě mají velké potíže prostě. Navštěvují třeba přípravný ročník, pak teda jdou do první třídy, ale než se naučí číst a než se prostě vůbec dostanou ke čtení, tak to je dlouhá cesta, jo, takže tam si myslím, že teda ani ty rodiče k tomu nemají vztah, si myslím, že to je hodně otázka rodiny, že tady prostě vzít to dítě do knihovny, to si myslím, že se škola teda může – i to dělá, vlastně má i nějaké akce takové, že prostě i v knihovně pořádají něco pro školy, že takové pořady prostě odstupňované podle ročníku, takže samozřejmě toho škola využívá, ale jako tady to, co jste zmínila, tak to ne, jo protože ty děti opravdu k těm knihám si hledají cestu velice, velice svízelně, protože ta podpora v rodině opravdu chybí, tam s nimi málokdy někdo čte, jo, tam ve většině případů mají kontakt s tou knihou ve škole poprvé, jo takže takhle.

5. Domníváte se, že by spolupráce s takovouto organizací byla pro vás přínosem?

No, tak jako vychází to z toho, z té situace. Jako přínos možná, jako že by třeba se dalo něco tam najít jo, nebo prostě že by to třeba byla určitá cesta, jak ty děti jako k tomu čtení dostat, aby získaly třeba ten vztah jako rychleji, nebo jo, jako k tomu vzdělání jako takovému, ne jenom teda ke knihám. A poznaly trošku jiný svět jako že ten kulturní svět těch knížek. Ale já říkám, zatím jsme trošku někde jinde, jo, že to si myslím, že určitě nějaká ta cesta by se dala najít, cesta spolupráce, ale vidím to daleko.

5a. Takže by třeba i ta knihovna měla vyjít vstříc,nebo nějak si uvědomit, že třeba ti uživatelé jsou jiní, než ta většina?

Možná kdyby z jejich strany přišla nějaká nabídka, jako dalo by se něco třeba, jako hledat. Ale tak to musí být oboustranný, nemůžu říct, že prostě to necháme na knihovnách, ať si hledají nějaký způsoby, jako cesty ke klientům, jako k nám, jo. Takže, říkám, to je věc, možná, budoucnosti.

6. Myslíte si, že byste byli schopni navázat spolupráci?

- 52 -

PŘÍLOHY Kdyby v okolí třeba nějaká byla, nebo byla příležitost. Teď je spousta projektů, jo, kdyby prostě nějaká taková instituce nějaký projekt prostě chystala a byl zaměřený třeba právě na sociálně znevýhodněné a sociokulturně znevýhodněné děti a chtěla tím třeba podpořit jejich jako vztah k těm knihám, no a ke čtení a vůbec jako ke vzdělávání, tak jako proč ne, že. My se trošku zaměřujeme, pokud teda projekty děláme, spíš na takové základní věci, jako třeba aby děti měly nějaké volnočasové aktivity, příležitosti a přes ty potom jakoby se snažíme je dovést třeba k nějakému doučování, nebo takhle, jo. Takže to je trošku z jiné strany.

7. Jsou pro vás knihovny, které chtějí být komunitními centry, konkurencí?

No to rozhodně ne. To je trošku jiný svět, takže to nemůžu vůbec říct.

8. Jsou (komunitní) knihovny potřebné/důležité pro vaši práci?

No, tak zatím ten přínos, nebo nějaký vliv jsem nezaznamenala. Jako takové určitě přínosné jsou, to vidím prostě u nás, jako v Tišnově, na malém městě, jo, že to tam prostě je centrum nějaké kultury a určitě to velký smysl má a pro nás zatím je neobjevený.

RNDr. Miroslav Klíč, ředitel ZŠ Pavlovská v Brně

1. Jak byste definoval komunitní školu?

Komunitní školu, aspoň tady naší, chápu jako školu, která leží v komunitě Kohoutovic a obsluhuje vlastně nejenom žáky této lokality, ale i ostatní občany, ať už jsou to rodiče, bývalí žáci, senioři, zkrátka všechny cílové skupiny, které v Kohoutovicích žijí. Buď v organizovaných skupinách, jako jsou třeba Klub seniorů, nebo sportovci určitýho zaměření, nebo nějaký ty dramatický, hudební spolky, zkrátka všichni ti, kteří by nějakým způsobem mohli využívat budovu této školy i v odpoledních hodinách, o sobotách, o nedělích, takže to je z hlediska budovy a z hlediska lidí. A potom, co se týká

- 53 -

PŘÍLOHY organizování těch aktivit, takže ten komunitní rozměr vidím taky v té příležitosti, v tom lidským potenciálu, abychom vzájemně v té budově dělali semináře – senioři třeba pro děcka, děcka pro seniory, a potom ten rozměr takovýho toho společenskýho setkávání s vazbou na tradiční akce, jako příklad bych uvedl třeba divadelní týden, kdy celý týden se hrají divadla a ty představení navštíví kolem tří, až, někdy byly roky, kdy až pět tisíc diváků, takže to je příležitost pro setkávání. Teď se tady odehrávají poslední dobou na půdě ty akční komunitní plánovací dny, který organizuje radnice za účasti studentů, kdy se vytipuje téma, například problém s chodníky, nebo na spodní škole to byl problém s dětskými hřišti, jo, takže to jenom tak v kostce.

2. Jak byste definoval komunitní knihovnu?

Takže, to bych teďka vařil z vody, protože co se týká komunitní knihovny, když bych měl vyjít z toho, co, jak je chápáno slovo komunitní, buď je to vázáno na komunitu jako na lokalitu, nebo je to spíš vázáno na ten lidskej rozměr, kde jsou všechny ty zájmový skupiny, že to není jako vyčleněný jako dětská knihovna, ale že tam najdou ty knihy celý to zase spektrum těch obyvatel. Takže vycházím z toho, jak je to tady momentálně v Kohoutovicích, že tady máme pobočku, myslím, knihovny Mahenovy a myslím si, že i oni se snaží, aby ten rozměr byl tak, jak to chápu já, komunitní, to znamená nabízet služby všem, včetně těch pokusů opakovaně pasovat prvňáčka jako zájemce o knihu. Jinak, byl tady záměr dokonce v jeden okamžik přestěhovat tu knihovnu do této školy, kde by právě to naplnilo tu mojí představu komunitního rozměru, prostupnosti těch dvou zařízení tak, aby naši žáci mohli i v průběhu dne navštěvovat tu knihovnu, která by v mých očích zároveň byla studovnou. Protože si myslím, že už dnes nedochází jenom k potřebám vzít knihu, ale že i jiné nosiče ty knihovny nabízí ve formě těch CDček a DVDček, tak nota bene přístup na internet jako dalšího způsobu předávání informací.

3. Znáte nějaké aktivity komunitních knihoven?

No, tak jedno jsem tady jmenoval, to je to pasování toho žáka jako rytíře čtenářství, potom jsou to různý aktivity, který jsou k příležitosti nějak Dne knihy, nebo když je nějaká významná událost v Kohoutovicích, tak vlastně tam zvou ty čtenáře, takže já sám momentálně o životě naší knihovny vím zprostředkovaně přes manželku, protože ona - 54 -

PŘÍLOHY sama je důchodkyně a čile navštěvuje tu knihovnu, takže půjčuje nejenom knihy pro sebe, ale i pro mě, protože jsem se začal učit anglicky, tak mně tam půjčuje tyhle anglický knihy, ale vy jste se ptala na ty aktivity, takže z hlediska toho výčtu to je to, co mě teďka napadlo.

3a. Účastníte se jich?

Abych pravdu řekl, ne. Myslím ale, že tam se těch akcí účastní někteří naši žáci, napadla mě teď jedna věc, že myslím, že některý aktivity, který tady naši češtináři mají, tak že jsou vedeny těma projektama, oni navštěvují třeba ty knihovny, aby tam vlastně ty děcka dělaly nějaký projekt, jo. A teď jsem si vzpomněl teda na jednu aktivitu, která možná má taky, nevím, jestli komunitní rozměr, dvě třídy tady před 14 dni spaly, měly nějakou tu Andersenovu noc, takže v neděli, když jsem sem přišel, tak tady měly tyhle aktivity.

4. Spolupracujete s komunitními knihovnami, nebo o takovéto spolupráci víte?

Ne, to tady…sám tedy nespolupracuji nijak aktivně, měli jsem tady v té době, kdy se jednalo o té spolupráci, nebo možným přemístění, tak jsme tady měli návštěvu paní ředitelky Mahenky, ona shodou okolností je moje spolupracovnice z geofyziky, takže jsme velmi rychle hledali ty styčný plochy a ještě jednou nebo dvakrát tady byla návštěva z té knihovny a opakovaně telefonicky, nebo v nějaké písemné podobě nás žádají o spolupráci toho typu: informujte žáky o možnosti…

5. Domníváte se, že by spolupráce s takovouto organizací byla pro vás přínosem?

No, jako myslím si, že určitě jde jenom o to, jaký má v daný okamžik člověk priority. Já sám vlastně dycky rozjedu nějakou aktivitu a až mám pocit, že začne fungovat, tak vlastně se začnu věnovat jiné aktivitě. Takže, myslím si, že co se týká třeba těch divadelních festivalů, že to už funguje bez potřeby mé přítomnosti, tak teďka mým tématem je učebny v přírodě a naučná stezka, kterou teďka připravujeme a třetí téma, který jelo paralelně, jsme připravovali projekt z peněz Evropské unie: herna a studovna a knihovna v jednom z uvolněných pavilonů tady a to byl projekt, který dostal, myslím, 79 bodů z možných 100, ale pan učitel nějak nepohlídal termín, takže, respektive - 55 -

PŘÍLOHY pohlídal termín, uvedený na těch www stránkách, který měli na hlavní…(drobné vyrušení)takže tam byl ten projekt nastavenej. No, a shodou okolností, jak jsem naznačil, včera měli tady schůzku nějakej tým a řešili problém s knihovnou u nás na škole, protože v určité etapě jsme šli cestou, že knížka musí jít za žákem, takže máme tady v každé třídě knihovnu, kdy tu centrální knihovnu, kde to nikdo moc nenavštěvoval, nebo kde to nebylo moc navštěvovaný, tu jsme, i s rizikem, že nějaká ta knížka zmizí, tak jsme ty knihy dali vlastně do tříd a postupně si to třídní učitelé doplňují. Takže to máme teďka takhle nastavený a oni došli teďka s myšlenkou, že by tady přece jenom chtěli nějakou knihovnu, studovnu, která by vyžadovala samostatnej prostor a chtěli by jít cestou, že by vyzvali děcka, rodiče, třeba téhle školy, aby ta knihovna se zaplnila tituly, které mají doma a třeba mají pocit, že by to nemuselo být u nich v knihovně a mohlo to být ve školní knihovně. Ten pan učitel, co byl hlavním autorem toho projektu, tak ten navrhoval, zaplnit tu knihovnu z antikvariátů a tady z těch míst, kde by se ty tituly daly sehnat lacině, ale já vždycky říkám, že vlastně, aby tam jenom byly ty hřbety, že to zas se mi nezdá být úplně šťastný.

6. Myslíte si, že byste byli schopni navázat spolupráci?

Jako, myslím si, že v okamžiku, kdy by někdo přišel, jasně definoval svoje očekávání a my že máme jasnou představu o svých očekáváních, tak bysme, si myslím, s tím neměli problém. Ani lidi ve vedení, ani, si myslím, že učitelé, protože opakovaně řešíme problém s kritickým myšlením a se čtením s pochopením a je to něco, co teď řešíme dramaticky, protože se stává, že naše děcka čtou nahlas plynule, ale problém je, že, aspoň mně, tam chybí čtení s pochopením, to znamená, že já hledám jakoukoli příležitost, jak ty děcka namotivovat, nebo vystavit tady těmto věcem, aby to čtení s pochopením fungovalo.

7. Jsou pro vás knihovny, které chtějí být komunitními centry, konkurencí?

Jako, abych pravdu řekl, mým tématem je občanská společnost, takže já všecko, co se odehrává tady na této škole, nebo i na spodní škole, tak já, ani ty, co dělají tutéž činnost nevidím jako konkurenty, ale pořád v nich vidím potenciální partnery, kteří se podělí o to, čím doplní to, co na trhu chybí. Takže já, myslím si, že v tom komunitním už to je

- 56 -

PŘÍLOHY obsažený, aspoň intuitivně to cítím, že to je především o spolupráci, nikoli o vymezování se.

8. Jsou (komunitní) knihovny potřebné/důležité pro vaši práci?

No, když by tady byly, tak bych určitě našel způsob, jak jich využívat, jak jsem vám z toho kontextu řekl, takže uvítám jakýkoli zařízení, který se bude starat o občany v této lokalitě a nabídne jim nějakou rozumnou aktivitu. Jeden problém, který já sám cítím, je, že se nám nedaří tu spolupráci koordinovat tak, abychom dělali aktivity, který minimálně se budou posouvat v rozumný míře a nebudou v daný moment dělat totéž. Protože existují svátky, existují vyhlášený dny a všichni si myslí v té lokalitě, že když je Den Země, tak všichni budeme dělat aktivitu ke Dni Země a potom se stane, že když to nekoordinujeme, tak že všichni jsme bez aktérů. Takže, když tady bude knihovna, která se bude víc snažit být komunitní, tak je tady potřeba ten svorník, a to je z mýho pohledu ten komunitní koordinátor, který by koordinoval ty aktivity těch komunitních zařízení. My se o to teda snažíme, to je něco, co tam třeba nemáte, ale my opakovaně se snažíme, aby ten komunitní koordinátor se tady objevil a protože tady není, tak je jeho pozice suplovaná buď třeba vedením těch zařízení, nebo u nás na škole teď máme občanský sdružení, který tady nevzniklo, to tady pokračuje, občanský sdružení Škola jako centrum komunity, a teď předsedou je jeden tatínek, který je mimořádně aktivní, který význam taky supluje tu pozici toho komunitního koordinátora, protože teď se tady má v Kohoutovicích odehrávat festival, Kohoutovický, kapel, s doprovodným programem divadelního festivalu a dílen, workshopů a on je hlavním organizátorem, s tím, že má dokonce příslib od ministryně, že tu akci zaštítí. A současný místostarosta obce byl dřívějším předsedou toho občanského sdružení a on je sociolog, takže ten, taky, si myslím, se významně snaží o to, aby ty aktivity byly komunitní.

- 57 -

PŘÍLOHY

MgA. Veronika Formánková, koordinátorka komunitní školy na 1. ZŠ v Plzni

1. Jak byste definovala komunitní školu?

Komunitní škola, to se rovná škola otevřená. Má dvě základní funkce, nabízet kulturní, vzdělávací či rekreační aktivity vycházející z potřeb místních lidí a sloužit jako zázemí pro každého občana komunity, který se chce podílet na jejím životě a rozvoji. Škola se tak může stát místem setkávání, jehož cílem je užší spolupráce a posílení vztahů mezi rodiči, dětmi, pedagogy, místními politiky a ostatními obyvateli. Důležité je, že škola je komunitní tehdy, má-li zájem o její komunitní fungování zřizovatel.

2. Jak byste definovala komunitní knihovnu?

Komunitní knihovna: pojem pro mě nový, nesetkala jsem se s ním, dovedu si představit, že má mnohé společné s cíli a fungováním komunitní školy, jen ne v takové šíři.

3. Znáte nějaké aktivity komunitních knihoven?

Neznám žádnou knihovnu, která by se prezentovala jako komunitní, tudíž neznám žádné její akce, znám ovšem mnoho aktivit knihoven, které se snaží, a funguje to, pořádat akce, které jsou nad rámec obvykle chápané funkce knihovny. Například knihovna, která sídlí v budově naší školy a je součástí projektu Komunitní škola: cyklus „Zapomenutá řemesla“ – pro děti z bývalé zvláštní školy, besedy pro seniory se současnými autory, výborná spolupráce mezi knihovnou a prvním stupněm základní školy – výuka v knihovně, účast knihovny na akci Den dětí a další. 4. Spolupracujete s komunitními knihovnami, nebo o takovéto spolupráci víte? Jak jsem již zmínila, komunitní knihovnu neznám, ale s tou naší, samozřejmě, spolupracuju. 5. Domníváte se, že by spolupráce s takovouto organizací byla pro vás přínosem?

- 58 -

PŘÍLOHY Spolupráce s naší knihovnou je pro mě jako koordinátorku komunitní školy samozřejmá a nezbytná.

6. Myslíte si, že byste byli schopni navázat spolupráci?

Viz dříve.

7. Jsou pro vás knihovny, které chtějí být komunitními centry, konkurencí?

V našem případě ne.

8. Jsou (komunitní) knihovny potřebné/důležité pro vaši práci?

Jakákoli vzdělávací, a nejen vzdělávací, také rekreační, relaxační organizace, která se snaží pracovat na principu otevřenosti, je pro moji práci potřebná.

IV. Záznam rozhovorů, provedených v rámci výzkumu v komunitních knihovnách Mgr. Marie Dočkalová, ředitelka Městské knihovny v Třebíči 1. Jak byste definovala komunitní knihovnu?

Takže, já si myslím, že to nebudu přímo definovat, protože prostě vymýšlet definice je vždycky strašně složitá věc, ale osobně si myslím, že co se týče komunitní knihovny, tak by to měla být v podstatě instituce, která určitým způsobem reaguje na podněty, které vlastně vychází z dané komunitní oblasti. To znamená z toho města, nebo možná i širší oblasti, která vlastně je s tím městě spádově spojena a každopádně by to mělo vycházet právě z těch podnětů, které vychází z lidí, ale pak je tady samozřejmě i druhá možnost. To znamená tyhlety podněty rozvíjet a případně je nějakým způsobem spojovat v aktivity, které budou reflektovat právě na ty potřeby. Zase je pravda, že za posledních několik let, kdy se vlastně…původně to v podstatě nemělo být ani jako přímo tak, že jsme si říkali „teď budeme prostě komunitní knihovnou a začneme dělat to - 59 -

PŘÍLOHY a ono. Ono se to v podstatě odráží od toho, že jako knihovna samozřejmě máme povinnost, nebo je naší snahou právě uspokojovat požadavky a potřeby, jak bych to tak řekla, všech čtenářů i uživatelů a tak dál, ale ony se ty jednotlivé činnosti vlastně na sebe nabalují, to znamená začali jsme například v roce 2003 s takovou úžasnou akcí, což byly počítačové kurzy v rámci Národního programu počítačové gramotnosti a od toho se nám vlastně odvíjelo to, že spousta lidí, kteří do té doby do knihovny vůbec nechodili, ono jich tenkrát tím školením prošlo asi 360 během, já nevím, nějakých 6 týdnů, což bylo ohromné množství lidí, tak prostě přišli na to, že můžeme, nebo tím, jak do knihovny chodili, tak vlastně zjistili, že děláme aktivity, o kterých oni vlastně vůbec nevěděli a my zase na základě jejich zájmu jsme ty aktivity postupně rozšiřovali a já si myslím, že to je takové to vzájemné ovlivňování. To znamená: my děláme věci, které lidi chtějí, ale zase naopak jim podsouváme věci, o kterých třeba nevěděli, že by je vůbec mohli chtít. Takže já si myslím, že je to taková vzájemná spolupráce a symbióza a samozřejmě, že některé věci se osvědčí a některé už méně. Je to v podstatě o tom, že, jak se říká, za zkoušku někdy něco dáme, každopádně někdy taková ta zkouška ta vždycky stojí za to, že jo, protože člověk ví, že touhletou cestou ano a touhletou cestou ne.

2. Jak byste definovala komunitní školu?

Komunitní škola by v podstatě měla být škola, která…já osobně bych to asi brala tak, že samozřejmě, že hlavním posláním té školy je nějakým způsobem ovlivňovat především děti, které teda do té školy chodí, ale, a myslím si, že to je pro ty děti velmi důležité, budovat v nich v podstatě takový nějaký pocit sounáležitosti s obcí nebo s městem, ve kterém žijí, ale především s lidma, kteří tam žijí. To znamená, že opravdu by to asi nemělo být o tom, že ta škola zavře ve 2 hodiny svoje brány a všichni jdou domů, ale že by to mělo nějakým způsobem pokračovat. To znamená, jestliže ta škola ví o aktivitách, které by bylo velice dobré sdělit i ostatním, to znamená dospělým, nebo třeba, já nevím, i důchodcům a podobně, protože, jak víme, dneska bohužel je to v takovém stavu, že zkrátka lidé nebo rodiče o škole moc neví, neví o tom, jaké má škola možnosti, jakým způsobem se vlastně spojit při výchově těch dětí, protože je to dneska poměrně dost složité. Lidi mají pocit, že prostě to, co se děje ve škole, že zase není tak úplně dobře. Ono se to strašně špatně definuje, ale myslím si, že snad asi by z toho mělo být cítit, co tím jako myslím. Osobně si myslím, že zkrátka každá ta věková kategorie má možnost - 60 -

PŘÍLOHY vlastně těm buď mladším a nebo starším dát něco z toho, co třeba se v té škole naučili dřív, anebo zase naopak, děti by měly mít možnost vyjádřit třeba svoje pohledy na věc, protože prostě dospělí se na to samozřejmě dívají úplně jinak, protože zkrátka tou školou prošli před, já nevím, dvaceti nebo pětadvaceti roky. A to znamená, pokud zkrátka škola dělá nějaké aktivity, myslím si, že by do toho měla zapojit jak děti, tak právě ty dospělé. Nebo naopak pokud si tam pozve dospělé, měla by do toho programu, nebo do přípravy těch akcí, i do vlastního průběhu, zapojit děti, protože zkrátka si myslím, že tam je asi dost velkej problém. To znamená ten styk mezi těmi jednotlivými kategoriemi, aby v podstatě věděli, že jsme tak nějak vzešli z toho dětství a naopak, že prostě ty děcka můžou nějakým způsobem nám přispět a já myslím, že to je hlavně o tom.

3. Znáte nějaké aktivity komunitních škol?

Já se teda přiznám, že…Takhle: já samozřejmě myslím především v dimenzích základních škol, protože mám prostě jedno dítě už na vysoké a jedno dítě v základní škole. Něco mezi tím jsou samozřejmě střední školy. Tam bych věděla, protože vím, že například zdejší střední škola, integrovaná škola technických…, já nevím, jak se to přesně jmenuje, na Manželů Currie, tak tam se snažili, přesně v té době, kdy vlastně probíhal ten program Národní počítačové gramotnosti, tak oni vlastně do toho programu byli zapojeni taky, ty kurzy měli vyhlášeny taky, ale tam prostě došlo k takové situaci, že vlastně my jsme měli pořád plno…a to byly prostě stejný podmínky, to znamená: všechny kurzy se dělaly zadarmo, ty lidi prostě nemuseli nic platit, ale lidi tam nechtěli chodit, ale já vám nedokážu prostě vysvětlit, proč. Možná, že jeden důvod byl i ten, že vlastně knihovna je institucí, která vlastně nevystupuje jako škola a ty lidi sem šli jakoby „ne do školy“. To znamená, možná, že mají ostych před učiteli, před vlastně pedagogy, že třeba měli pocit, že je tam budou zkoušet, nebo prostě něco, kdežto tady to bylo především ze zájmu a možná, že tohleto byl ten hlavní problém, že prostě dospělí se nechtějí příliš vracet do školy, jako s nějakým závazkem, že by tam třeba museli se něco učit, šprtat a tak dál, jo, kdežto tady je to vyloženě na tom takovém tom zájmovém principu, že teda kdo chce, může, kdo nechce nemusí, když vám to nepude, nikdo vám tady prostě hlavu neutrhne, že, takže zkrátka asi takhle. Vím o tom, že tahleta škola pokračuje v těch kurzech, dokonce vím o tom, že ta škola v pozdějších letech dělala podobné kurzy tak, že vlastně při každém dospělém seděl jeden student, který případně - 61 -

PŘÍLOHY pomáhal, když zkrátka ten člověk měl třeba nějaké problémy při výuce, že, seděl u počítače poprvé nebo podruhé, tak ten problém tam určitě nějaký nastal. Jak v tom pokračují dál už prostě přesně nevím, ale vím, že tahleta škola podobné aktivity rozvíjela, to znamená, k tomu propojení tam určitě došlo. Vím, že se tam například konají potom různé akce jako je veletrh vzdělávání, kde si vlastně zvou jiné školy, základky a podobně a ukazují, co třeba jako je možné v různých školách po republice prostě dělat za aktivity. A já mám pocit, že tam zvou především děcka ze základních škol, aby se rozhodovaly prostě, kam vlastně na střední školu, že tam jezdí děcka z Náměště a já nevím, z různých tady těchhle škol po, v podstatě celém okrese, možná i dál, jak z našeho okresu. Takže si myslím, že tahleta škola nějaké aktivity určitě vyvíjí a nejsou zaměřené jenom na děti, ale jsou zaměřené určitě i na část prostě dospělé populace, ale dál v podstatě nevím. Vím, že třeba, já nevím, hodně často spolupracujeme se základními školami, jako je Na Kopcích, což je tady v Třebíči jedna taková velice aktivní škola. My spolupracujeme se všemi, ale s některými radši a s některými méně radši, některé jsou třeba zaměřené spíš na sportovní aktivity, takže tam v podstatě se tak moc jako knihovna neužijeme, ale jsou zase školy, kde ta spolupráce opravdu je celkem dobrá. Otázka je, jestli vím o tom, jestli prostě je můžu nazvat komunitními nebo ne. To znamená, jestli zkrátka dělají i něco mimo, to fakt nevím, to bych opravdu kecala, jo.

4. Spolupracujete s komunitními školami, nebo o takovéto spolupráci víte?

Takže, přímo třeba s tou integrovanou technickou školou, tam žádnou spolupráci nemáme. Akorát víme, o tom, že prostě, jak říkám, něco v podstatě s tou veřejností dělají, že se teda obracejí na ně a snaží se to nějakým způsobem propojovat, ale zatím to není o tom, že bychom konkrétně spolupracovali s konkrétní školou, s tím, že bychom vyvíjeli nějaké společné aktivity. Co se týká…zase to není zase až tak úplně pravda, protože teď máme zrovna tady výstavu pana Kremláčka, což je akademický malíř, který dělá především, nebo, těžiště jeho tvorby je především v ilustrování dětských knížek, už udělal asi prostě pětašedesát knížek, včetně prostě zahraničních, kdo ví kam, do Koreje a já nevím, no prostě všude možně. A my jsme tady uspořádali jeho výstavu, ale kromě toho jsme celý březen ještě měli soutěž ilustrátorskou, která vlastně souvisela právě i s tou jeho výstavou, to znamená, našli jsme pohádku, vyzvali jsme nejen místní školy, ale připojily se i školy z jiných obcí na okrese Třebíč, vyzvali jsme je, aby prostě udělali - 62 -

PŘÍLOHY nějakou ilustraci a vlastně pak jsme požádali pana Kremláčka, aby nějakým způsobem ty ilustrace zhodnotil a vybral deset výherců z každé věkové kategorie jeden. To znamená, prostě, od 5 do 15 let prostě jedno dítě vždycky. Takže tady se nám přihlásilo celkem, nebo víceméně, přihlásily se školy všechny, ty základní školy, v Třebíči určitě, plus, jak jsem říkala, ještě některé kolem a sešlo se nám dohromady 460 obrázků a ty obrázky jsou tady prostě rozvěšené po celé knihovně, včetně prostě ještě těch výstavních prostor. Takže prostě určitě nějaký ten prvek té spolupráce tam je, protože jsme samozřejmě na vernisáž k té výstavě pozvali zase veřejnost, kteří se na to podívali, ví zkrátka, že se tady nějaké ty činnosti vlastně dělají a myslím si, že to je především o tom, že zkrátka…jak říkám, zapojili jsme se nejen my, nejen teda tyhlety školy, ale pak to měli možnost samozřejmě, shlédnout i ti ostatní, to znamená lidi celou dobu, celý ten duben se můžou chodit dívat víceméně na výsledky tady téhleté akce. Takže, jak říkám, ono se to vzájemně propojuje, protože ne vždycky třeba člověk konkrétně myslí na to, že chce dělat nějakou aktivitu, která by se týkala úplně všech, ale ono vám to v tohleto potom nakonec přeroste, jo.

5. Domníváte se, že by spolupráce s takovouto organizací byla pro vás přínosem?

No to určitě. To určitě.

6. Myslíte si, že byste byli schopni navázat spolupráci?

To taky určitě.

7. Jsou pro vás školy, které chtějí být komunitními centry, konkurencí?

No to si nemyslím. Já si myslím, že ne. Já si právě naopak myslím, že, jak říkám, každý má svůj takový ten hlavní směr, hlavní úkoly, které se snaží samozřejmě nějakým způsobem naplňovat, ale těch možností, vystrčit vlastně růžky, takové ty větvičky na každou stranu a tam něco pochytat, je v podstatě tolik, že si nemyslím, že by to byla prostě konkurence, protože jednak my jsme, v podstatě, čtyřicetitisícové město, to znamená, na každou věc můžeme nabalit prostě lidi, které ta daná aktivita zajímá. Není to masová kultura. Samozřejmě, že když se tady prostě udělá nějaká věc jako je bramborobraní anebo pivní slavnosti anebo já nevím, něco, tak jsou to v podstatě takové - 63 -

PŘÍLOHY věci, na které se lidi jsou víceméně především, bych to tak řekla, najíst. Co si budem povídat. Já tomu zase tak moc nehovím, třeba tam většinou ani nechodím, protože prostě nemám pocit, že by to bylo něco, co bych prostě pro svůj život potřebovala, ale prostě zase si myslím, že prostě někteří lidi to potřebují a těší se na to a proč ne, jo, proč si neposedět s přáteli. No ale pak je tady samozřejmě spousta lidí, kterým vyhovuje spíš takové to komornější ladění, to znamená, ať už jsou to prostě akce hudební, nebo nějaké literární, nebo výstavy nebo cokoliv jiného, akce cestovatelské a tak dál, tak ty naopak vyžadují spíš prostě takové to komornější cítění, menší prostory, míň lidí, aby se vlastně lidi neostýchali si třeba o tom i vzájemně popovídat, takže si myslím, že těch možností je prostě daleko víc a když se nějaká akce udělá společně s někým, tak si myslím, že to naopak je jedině dobře. To znamená i o tom, že si vlastně seženete takové nějaké ty kontakty další, je to v podstatě o tom, že si myslím, že to není o konkurenci, určitě ne.

8. Jsou (komunitní) školy potřebné/důležité pro vaši práci?

Tak, důležité, jestli jsou důležité…Já si myslím, že vzhledem k tomu, co jsem řekla, že vlastně nevím, jestli konkrétně, řekněme ty základní školy, se kterými spolupracujeme především, tak jestli se cítí být komunitními školami. Já osobně bych to jedině přivítala, to znamená, zkrátka, když bychom víceméně navázali na, třeba to, co děláme my a to, co dělají oni a v podstatě nějakým způsobem tu spolupráci navázali….V podstatě si myslím, že třeba vzhledem k tomu,že se snažíme, ať už je to čímkoli, jako knihovna není jenom o knížkách, ale o informacích jako takových, o sdělování a výběru, o tom, že vlastně směrujeme, ať už jsou to děti, studenti, víceméně k takovým těm akcím… Každá ta část těch škol má možnost vlastně buď dělat věci sama a nebo ve spolupráci s náma. My třeba se samozřejmě snažíme navázat na to, co se třeba děti ve škole učí, ale bohužel, já mám pocit, že ta škola sama na to v podstatě nestačí. Ať už si třeba o prostě minulých letech myslíme, co chceme, protože jsme samozřejmě…já samozřejmě z té doby pocházím, tak já mám pocit, že takový ten směr, kdy vlastně rodiče dost málo spolupracují se školami, dost málo se vlastně zajímají o to, v jakých podmínkách vlastně ty školy dneska pracují, tak já mám pocit, že pro nás je tady poměrně dost jakoby, dost velké místo, abychom, řekněme, nějakým způsobem pomohli té škole, jak bych to tak řekla, vrátit děcka trošku zpátky do těch kolejí, ze kterých ulítly. To znamená, já sama vím z rodičovských sdružení, jak strašně těžký je dneska vlastně dneska s těma děckama dělat, zvlášť když už jsou později v těch 6., 7. třídách, nehledě o - 64 -

PŘÍLOHY osmákách a deváťákách, jak strašně těžký je vůbec s nima něco dělat. Protože oni jsou dneska tak, jak bych to tak řekla, předimenzovaní tím, že si zkrátka myslí, že oni jsou v podstatě osobnosti, který nesmí být omezovaný, což já, jako strašně nerada slyším, tady toto. Já mám zkrátka pocit, že s nima se strašně těžko pracuje a že je potřeba, v podstatě, na ně nějakým způsobem působit už od mala. My se snažíme, protože jednak jsme knihovna, to znamená děláme s knížkama, snažíme se je nějakým způsobem k těm knížkám přitáhnout a udržet, protože si myslím, že taková ta přetechnizovaná záležitost jako jsou počítače, hry a televize a já nevím, co všechno, to v podstatě dost negativně působí jak na dospělý, tak bohužel hlavně na ty děcka, protože pokud prostě oni nějakým způsobem si myslí, že všechno, co vidí v počítači a v televizi je prostě správný a jedině pravda, tak to samozřejmě je úplně špatně. To znamená, oni sice mají možnost si kdekoliv zajistit informace, protože, jak říkám, prostě počítače už jsou dneska téměř v každé domácnosti, každý si myslí, že prostě má internet a zjistí si tam, co chce, ale vono bohužel, vzhledem k tomu, že na ten internet každý může dát v podstatě co chce, tak je asi dost na nás, abychom nějakým způsobem z toho množství informací, co zkrátka je skutečně platné a co má prostě obecnou platnost a nejsou to v podstatě výmysly. Ono se to těžko vysvětluje, ale je to hlavně o tom, že bychom měli být garanti toho, že jestliže teda tady nějakou informaci ten člověk dostane, tak že to je informace ověřená. Kdežto zkrátka, když dneska vidím, co se všecko prostě objevuje vo různých věcech na tom internetu, tak mi z toho vždycky jde prostě hlava kolem. My se třeba snažíme od prvních tříd ty děcka nějakým způsobem upozornit na tu funkci knihoven a knížek, nebo hlavně na to čtení a tak dál, že je to vůbec důležité pro život se vůbec orientovat a kde vlastně informace brát a nebrat a co vlastně si z toho vzít… Děláme pro ně takzvané Pasování prvňáčků na čtenáře knihovny, kdy jim vlastně se snažíme naznačit, že to, že se vlastně učí číst a že by se to měli naučit dobře, tak víceméně odměníme tím, že v první a v druhé třídě jako čtenáři knihovny budou chodit zdarma, můžou si chodit vyměňovat knížky se třídou a tak dál, takže se zkrátka snažíme je tak nějak podchytit už od těch dětských let, protože mám pocit, že prostě později už je pozdě.

- 65 -

PŘÍLOHY

PhDr. Šárka Kašpárková, ředitelka Knihovny Kroměřížska 1. Jak byste definovala komunitní knihovnu? No, v podstatě, komunitní knihovna je veřejná knihovna, veřejně přístupná knihovna, nejen čtenářům, ale široké veřejnosti, otevřená knihovna, do které má přístup jak návštěvník města, tak čtenář, který je registrován, prostě co nejširší chápání té komunitní knihovny. Široce chápáno, tak. Aspoň tak já to chápu.

2. Jak byste definovala komunitní školu?

No, je fakt, že já jsem se s termínem komunitní škola v podstatě nepotkala, to teda, v podstatě, ne, s tímto termínem… Komunitní školu bych definovala…je to škola, která kromě té výuky je schopná nabídnout ještě další, eventuelně, zájmové kroužky, kam se děti mohou po skončení výuky vrátit a mohou se zabývat tím, co je baví, navazovat eventuelně na tu výuku, v podstatě takto bych teď asi v rychlosti definovala.

3. Znáte nějaké aktivity komunitních škol?

Určitě znám, jako abych byla konkrétní, jsou to třeba ty dramatické kroužky, které jsou při školách, které jsou i teda v Kroměříži, dále sbory, pěvecké kroužky, sportovní aktivity, které ty školy mají na svých hřištích pro děti i pro veřejnost, dál potom, co ještě, jsou tam ještě rozvoj kulturních tradic regionu, vím o škole, kde je například folklorní kroužek, co dál ještě, možná využívání také těch učeben s PC a možnosti zdokonalení se tedy v této technice pro studenty, to určitě taky, to bych tam taky viděla. A teď už dál jako si možná na nic nevzpomenu, abych to doplnila, ale určitě jsou ještě další aktivity, o kterých já nevím. Pokud bych možná tam zahrnula, tak to jsou možná i ty družiny, který při těch školách základních jsou, tak ty jsou, abych užila ten termín, ty jsou teda jako komunitní zařízení, seskupení? při školách.

- 66 -

PŘÍLOHY 3a. Účastníte se jich?

Účastním se jich jako, v podstatě, divák, protože některé ty aktivity jsou žádané, vlastně i ve spolupráci s knihovnou, kdy nám děti třeba vystupují při různých akcích tady v rámci knihovny, při vernisážích, máme tady konzervatoř, takže využíváme i tady ty hudební produkce, třeba dramatický kroužek taky známý, jako v podstatě se předvedou, co ještě, folklorní kroužek…co ještě…o kterých jsem mluvila, ty znám, ty jsem viděla. Ale samozřejmě jsou určité aktivity další, které třeba neprezentují vůči veřejnosti, tyto jo.

4. Spolupracujete s komunitními školami, nebo o takovéto spolupráci víte?

Spolupracujeme, určitě spolupracujeme, já už jsem se zmínila. Se školami, které mají co nabídnout a chtějí se třeba prezentovat, tak jsme tady měli z gymnázia nám tady dělali hudebně dramatické pásmo, měli jsme tu dramatický kroužek, vystoupení, což se nám velmi líbilo, němčináři třeba, když přijede partnerské město Krems, tak se předvádějí ve znalostech němčiny, základní školy, jedna třída, která měla rozšířenou výuku, tak zase té naší neziskové organizaci chtěli se prezentovat, tak jsme jim to tady umožnili, zase se předvedli, co se v té němčině naučili, bylo to takové příjemné vystoupení zase pro ty němčináře. Takže ano, spolupracujeme a využíváme, já si myslím, že je to celkem fajn i pro ty děcka, které se něco naučily a chtějí se předvést před tou veřejností.

5. Domníváte se, že by spolupráce s takovouto organizací byla pro vás přínosem?

To musím říct jednoznačně, že by byla prospěšná, to určitě.

6. Myslíte si, že byste byli schopni navázat spolupráci?

Já si myslím, že spolupracujeme s těmi, o kterých víme a kteří se nabídnou a my víme, že ty jejich programy jsou kvalitní, že, s těmi spolupracujeme, dá se říct, velmi úzce. A ty, co mají ty programy, které v podstatě my o nich nevíme, neprezentují se, tak v podstatě my ani nevíme, že existují. Takže v podstatě si myslím, že spíš tam vázne z jejich strany nějaká propagace vůči veřejnosti, takže veřejnost třeba ani neví, že nějaké aktivity, ty komunitní aktivity pro veřejnost třeba, nebo pro určitou cílovou - 67 -

PŘÍLOHY skupinu jsou, takže se o nich nedozvíme ani my, takže prostě tam není nějaký ten kontakt, užší, bližší. Ale víceméně jsme celkem informováni o těch věcech, které teda, té veřejnosti, se nějakým způsobem projevují, o kterých my se dozvíme.

7. Jsou pro vás školy, které chtějí být komunitními centry, konkurencí?

To určitě ne, konkurencí ne, to bych to neviděla. Spíš se vzájemně doplňujeme. Konkurencí…v jakém smyslu…ne, tam vůbec nevidím konkurenci. Spolupráce, partnerství, to ano, ale konkurence, určitě ne. Doplnění našich služeb, naší nabídky veřejnosti, to určitě, ale konkurence ne.

8. Jsou (komunitní) školy potřebné/důležité pro vaši práci?

Tak, určitě jsou potřebné, určitě nás posouvají dál, pomáhají nám třeba rozvíjet i ty naše aktivity a my, samozřejmě rozvíjíme jejich aktivity, protože různé soutěže, kvízy, z naší strany jsou zaměřené právě na školy a v rámci toho, v rámci té spolupráce s těmi školami vlastně se naplňuje i tady to poznávání měst a regionů, takže já bych to viděla, že je to na bázi vzájemné spolupráce, těžko teda ty aktivity, které probíhají v rámci knihovny, možná upřesnit v rámci i toho dětského oddělení, abyste viděla takhle, jaká ta nabídka z naší strany je, takže bych to nechala trošičku otevřené s tím, že by se to mohlo, tady ta záležitost, doplnit ze strany té konkrétnější nabídky, u nás.

Mgr. Veronika Peslerová, ředitelka Krajské knihovny Vysočiny v Havlíčkově Brodě 1. Jak byste definovala komunitní knihovnu?

Tak, vzhledem k tomu, že to je téma obecně docela nové, takže si myslím, že není ani nějaká přímo ustálená terminologie, ale když budeme vycházet z toho slova komunita, tak je jasný, že to je v podstatě společenství lidí na nějakém území, hodně tam hraje roli ty vztahy, vazby, vstřícnost, otevřenost a stejně tak i ta komunitní knihovna, v podstatě je otevřená knihovna a knihovna hlavně otevřená nejen čtenářům a uživatelům, takže knihovna by měla sloužit nejenom těm registrovaným, ale v podstatě, dalo by se říct, občanům, i když to slovo zní hodně honosně, ale lidem, v podstatě, v té obci nebo v tom - 68 -

PŘÍLOHY regionu, nějakým způsobem by ta knihovna měla navazovat vztahy s jinými organizacemi a v podstatě ve spolupráci s nimi podporovat nějak, bych řekla ten vztah k té obci nebo k tomu regionu a vytvářet v těch lidech pocit, v podstatě nějaké sounáležitosti. Nevím, nakolik se to daří naší knihovně, i když se snažíme, ale myslím si, že vzhledem k tomu, že to je hodně otevřené, tak si myslím, že se pod tohlencto dá chovat spoustu aktivit a spoustu akcí, které knihovny běžně dělají, ale nenazývají je, dejme tomu, komunitními. A myslím si, že většina knihoven, nebo většina knihovníků to tak nějak má v sobě, takový nějaký to komunitní cítění a snahu o spolupráci a snahu o vytváření nějakých „hodnot“, v uvozovkách, protože to taky trošku zní honosně a ať už se týká vlastně akcí vzdělávacích nebo kulturních nebo, nemusí to být, nebo právě v případě těch komunitních funkcí, to zní taky tak divně, ale v případě toho komunitna, dejme tomu, to nejsou ty klasické knihovnické a informační funkce, ale právě naopak vzdělávací, kulturní, spolupráce s dalšími institucemi. Takže definici přesnou ze mě nedostanete, ale takhle zeširoka.

2. Jak byste definovala komunitní školu?

Tak to je trošku problém, protože my přece jenom jsme trošku jiný prostředí a se školami samozřejmě spolupracujeme, základními i středními, a řekla bych, že ten pojem komunitní škola je ještě novější, než ten pojem komunitní knihovna, protože přece jenom knihovny se otvírají veřejnosti ze své základní funkce, řekla bych, a školy přece jenom dřív bývaly uzavřené jenom pro studenty, pro žáky, ale i školy se otvírají, u nás v regionu, nebo přímo v Havlíčkově Brodě je tomu taky tak, ale nenazývají se komunitními, to vůbec, to jsem zatím – musím se přiznat, že jsem to zaregistrovala jenom v hodně ojedinělých případech, tenhlencten a v případě té školy samozřejmě by platilo to, co pro komunitní knihovnu, ale ta škola je mnohem víc zaměřená na to vzdělávání, takže tam je to vzdělávání, stejně tak vytváření nějakého toho pocitu sounáležitosti vztahů v obci, ale spíš …k tomu vzdělávání, ale vzdělávání té veřejnosti, ne těch žáků nebo těch studentů, takže bych řekla, že to je otvírání tímhle směrem, otvírání veřejnosti, ale že ty školy zůstávají stále spíš v té linii toho vzdělávání, že se nejedná až tolik o kulturní akce pro veřejnost, ale spíš vzdělávací akce, podobně, ale samozřejmě pro nejširší veřejnost, ne pro svoje studenty, žáky.

- 69 -

kurzy a

PŘÍLOHY 3. Znáte nějaké aktivity komunitních škol?

Tak u nás tady v Havlíčkově Brodě, jak jsem říkala, nebo v regionu, se jedná spíš o takový počátek, úplně prvopočátek, takže některé školy zavedly vzdělávání pro veřejnost, počítačové kurzy, nebo něco jako my máme u nás v knihovně Univerzitu volného času, v podstatě taky volnočasové vzdělávání pro nejširší veřejnost, ale v těch školách v podstatě oni mají větší technické vybavení, nebo větší prostorové vybavení, tak si myslím, že by toho mohli využít více. Ne všechny toho tak využívají, takže většinou to jsou tyhlencty aktivity, nezúčastňujeme se jich přímo, ale vzhledem k tomu, že podobné aktivity vyvíjíme, tak se to většinou odvíjí na té bázi doporučování lektorů: my jsme měli s tímhle lektorem takovouhle zkušenost, zkuste ho; my takovouhle; tohle se nám osvědčilo, tohle se nám neosvědčilo; jak jste dělali tohle, takže spíš je to taková ta spolupráce, řekla bych, poradensko-metodická, ale navzájem. Ne, že my radíme jenom jim, ale i oni nám. A samozřejmě my zase máme silnější tu základnu, spíš informační, takže my jim můžeme poskytovat, pokud potřebují dokumenty, pokud potřebují nějaké knihy, nebo nějaké podklady, nějaké informace, takže v tom je zase knihovna silnější, takže si myslím, že ta spolupráce oboustranně funguje a je rovnocenná, není to o tom, že my bysme nějak radili a doporučovali a oni by jenom pasivně přijímali, to vůbec ne. Ale přímo, že bysme měli nějaké kurzy, nebo něco takového, to ne. V podstatě my máme kurzy, oni mají kurzy, ale nijak nezasahujeme, že bysme my chodili vyučovat tam a oni sem k nám, to ne.

3a. Účastníte se jich?

Účastníme, ale jak jsem říkala, na té bázi metodicko-poradenské. Že bysme využívali jako uživatelé, nebo dejme tomu žáci těch jejich kurzů, to ne.

4. Spolupracujete s komunitními školami nebo o takové spolupráci víte?

Takže, to jsem říkala, že ano. Spolupracujeme, víme o spolupráci, samozřejmě to funguje a myslím si, že spolupráce obecně je přínosná a je jenom kladná. Spolupráce si myslím, že, zatím jsem se teda nesetkala, že by spolupráce vedla k něčemu neblahému. Takže si myslím, že obecně spolupráce je přínosem, takže si myslím, že většina knihoven spolupracuje se školami a to nejen v případě těch komunitních aktivit, ale - 70 -

PŘÍLOHY samozřejmě my přímo pro školy pořádáme tematické besedy, knihovnicko-informační lekce a nebo kulturní akce, jako jsou besedy se spisovateli, divadelní představení určené přímo pro školy. Ale, svým způsobem, dalo by se to nazvat komunitní akcí, byť nezahrnujeme nejširší veřejnost, ale prostě jenom část té veřejnosti. Takže spolupráce funguje určitě i v jiných rovinách.

5. Domníváte se, že spolupráce s takovou organizací by byla pro vás přínosná?

Tak to určitě. Jak jsem říkala, určitě si myslím, že spolupráce je obecně přínosem, takže neviděla bych v tom nějaký problém, nebo něco.

6. Domníváte se, že byste byli schopni navázat spolupráci s takovouto org.?

Tak určitě. Já jsem říkala, že knihovníci a knihovny obecně jsou otevřené a myslím si, že pokud chtějí nějakým způsobem…Tady trošku to možná bude znít divně, ale pokud chtějí prosperovat, knihovny se samozřejmě musí rozvíjet a musí nějakým způsobem akceptovat ten vývoj kolem sebe a nějakým způsobem jít dopředu, tak musí být schopné a ochotné spolupracovat, takže si myslím, že naše knihovna není výjimkou a naopak. Naopak spolupráci se vůbec nebráníme a rádi využíváme dalších podnětů. Pokud přijde někdo s nějakým nápadem, jestli by bylo možné něco takového ve spolupráci zorganizovat, tak určitě vůbec se nebráníme.

7. Jsou pro vás školy, které chtějí být komunitními centry konkurencí?

Myslím si, že vůbec ne. Pokud by byly konkurencí…nebo svým způsobem ano, mohly by být konkurencí, ale myslím si, že v tom pozitivním slova smyslu. Myslím si, že pokud to není nějaký tvrdý konkurenční boj jako v případě třeba soukromých firem nebo velkých firem, tak může být naopak konkurence ve smyslu existence podobného projektu ve městě nebo v regionu, může být i plusem. Protože samozřejmě trošičku tu organizaci směřuje, je možné porovnání a pokud se s tou konkurencí uzavře nějaké partnerství nebo právě ta spolupráce, tak to je přínosem pro obě ty organizace a potom i pro uživatele, kteří využívají těch služeb, protože je možné koordinovat v podstatě podobné projekty nebo je úplně sloučit a v podstatě vytvořit jeden velký projekt, na kterém se podílejí obě dvě ty organizace, takže nevnímala bych konkurenci v tom - 71 -

PŘÍLOHY negativním slova smyslu. Naopak si myslím, že pokud školy budou schopné pokrýt, dejme tomu, tu poptávku toho vzdělávání v tom regionu, celoživotního vzdělávání a budou schopny jí pokrýt lépe a více než knihovny, tak si myslím, že knihovny mají ještě velkou řadu cest, kterými by se mohly vydat, nevnímám to jako konkurenci. Pořád to beru tak, že přece jenom, stejně jako knihovna, i škola je v první řadě služba, takže já to pořád vnímám tak, že ta služba je na prvním místě a pokud tu službu bude lépe vykonávat někdo jiný, tak proč bych se já jako organizace neměla zaměřit na něco jiného, co zase já vykonávám lépe než druzí a v podstatě to pole opustit. Zatím tomu tak není, alespoň u nás v regionu zatím pořád si myslím, že knihovny poskytují v oblasti toho celoživotního vzdělávání více možností, takže zatím to je na bázi té spolupráce, ale pokud se najde nějaká škola, která nabídne širší nabídku oborů, lepší zázemí, nevidím důvod, proč nepokračovat v jakési spolupráci, ale v podstatě ten náš projekt úplně opustit, protože zase nemá smysl držet při životě něco, co někde funguje lépe jenom proto, abychom si my mohli udělat čárku, že my teda taky nějakou takovou akci děláme. Takže konkurence v dobrém slova smyslu.

8. Jsou komunitní školy důležité/potřebné pro vaši práci?

Tak samozřejmě určitě, protože nejenže spoustu žáků a studentů tvoří velkou část našich uživatelů, tak i v tomhlenctom smyslu. V podstatě spolupráce mezi knihovnou a školami je velmi dobrá, takže taky určitě. Nevím, nakolik bych zvažovala to slovo potřebné, ale tak jako myslím si, že školy jsou potřebné obecně a pokud to budou školy komunitní, to znamená otevřené a nejenom uzavřené v tom svém světě, tak si myslím, že jsou potřebné nejen pro knihovny, ale pro všechny obecně, protože přece jenom školy zůstanou vždycky tím prvním stupněm toho vzdělávání. Takže to se určitě nezmění a změní se třeba některé funkce, nebo přibudou některé nové funkce škol. Protože v podstatě v tom případě se škola stane naprosto rovnocenným partnerem knihovně, protože do téhle chvíle, jak jsem říkala, byly školy spíš světem samy pro sebe a knihovny neměly tolik šancí na spolupráci, protože přece jenom se to odvíjelo v té rovině pouze výuky, takže jak už jsem říkala, samozřejmě v rámci té výuky jsme spolupracovali se školami, ale tím, že se školy více otevřou, tak my budeme mít větší prostor pro spolupráci, takže důležité, potřebné určitě, nějak bych to nevyzdvihovala, protože v té rovině toho komunitna, si myslím, že jsou třeba neziskové organizace nebo i třeba spolupráce se státní správou nebo s obecně prospěšnými společnostmi nebo - 72 -

PŘÍLOHY s jinými třeba kulturními organizacemi ve městě. Nechtěla bych to prostě nějak rovnat, že škola by byla na prvním místě, dále neziskové organizace. Takže bych řekla: stejně důležité a potřebné jako ostatní organizace, které budou otevřené a ochotné ke spolupráci.

- 73 -