MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra českého jazyka
Slovní druhy v pohádkách Boženy Němcové Diplomová práce
Brno 2011
Vedoucí diplomové práce: PaedDr. Květoslava Klímová, Ph.D.
Vypracovala: Jitka Bruncová
Bibliografický záznam BRUNCOVÁ, Jitka. Slovní druhy v pohádkách Boženy Němcové: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra českého jazyka, 2011. 65 l. 8 l. příl. Vedoucí diplomové práce: PaedDr. Květoslava Klímová, Ph.D.
Anotace Diplomová práce je zaměřena na uţití a frekvenci slovních druhů ve vybrané pohádce Boţeny Němcové. Cílem je zjistit, zda a do jaké míry se ve srovnávaných vydáních (1862, 1985, 2009) pohádky Kdo je hloupější mění slovnědruhové zastoupení a zda je moţné vyuţit pohádkové texty ve vyučování českého jazyka na 1. st. ZŠ. Okrajově se budeme zabývat vybranými slovy z textu, u kterých předpokládáme, ţe by jejich významu nemuseli ţáci uţ dnes rozumět. Diplomová práce navazuje na výsledky diplomové práce Petry Brablecové Slovní druhy v literární tvorbě pro děti.
Annotation This diploma thesiss is focused on the use and the frequency of use of word classes in the fairytale from Boţena Němcová called "Kdo je hloupější". The main object is to find wheather and how much the representation of various word classes changes in versions published in 1862,1985 and 2009 and if it is possible to use fairytale´s texts for childern´s education of the czech language in the first level of primary school. Marginally, the thessis deals with several selected words which are supposed not to be understood by childern nowadays. Moreover the thesis follows the results of another diploma thesis of Petra Brablecová Word classes in the literary output for children.
Klíčová slova Slovo, slovní druh, slovní zásoba, učebnice.
Keywords Word, word class, vocabulary, textbook.
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně pod vedením PaedDr. Květoslavy Klímové, Ph.D. a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a sloužila ke studijním účelům.
V Brně dne 6. 12. 2011
______________________ Jitka Bruncová
3
Poděkování Na tomto místě bych velmi ráda poděkovala paní PaedDr. Květoslavě Klímové, Ph.D., za cenné rady, ochotu, vstřícnost, odborné vedení a trpělivost, kterou mi při vypracování diplomové práce věnovala. Dále bych chtěla poděkovat své rodině a přátelům za podporu, kterou mi po celou dobu poskytovali.
4
Obsah Obsah ............................................................................................................................... 5 Úvod ................................................................................................................................. 6 I. Teoretická část ............................................................................................................. 7 1 Učivo o slovních druzích v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání .................................................................................................................... 7 2 Didaktický postup při vyučování slovních druhů ................................................. 9 3 Slovní druhy v učebnicích českého jazyka pro 2.-5. ročník ............................... 14 3.1 Slovní druhy v učebnicích českého jazyka z SPN, a.s..................................... 14 3.2 Slovní druhy v učebnicích českého jazyka z nakladatelství Nová škola, s.r.o. 18 3.3 Porovnání učebnicových řad SPN, a.s a Nová škola s.r.o ................................ 21 3.4 Přehled druhů cvičení (úkolů) ve vybraných řadách učebnic českého jazyka.. 23 4 Užití slovních druhů v pohádkách ........................................................................ 29 4.1 Text vybraný ke zkoumání ............................................................................... 29 II. Praktická část ........................................................................................................... 39 5 Metodologický postup výzkumu ........................................................................... 39 5.1 Stanovení hypotézy ........................................................................................... 39 5.2 Metody uţité při zkoumání ............................................................................... 39 5.3 Stanovení účelového vzorku ............................................................................. 39 5.4 Metodický postup ............................................................................................. 40 6 Interpretace výsledků ............................................................................................ 42 Závěr č. 1 ................................................................................................................ 56 Závěr č. 2 ................................................................................................................ 61 Seznam použité literatury ............................................................................................ 62 Seznam učebnic českého jazyka .................................................................................. 63 Elektronické zdroje....................................................................................................... 64 Resumé ........................................................................................................................... 65 Summary........................................................................................................................ 65 Příloha č. 1 ..................................................................................................................... 66 Příloha č. 2 ..................................................................................................................... 68 Příloha č. 3 ..................................................................................................................... 71
5
Úvod Ve své diplomové práci navazuji na diplomovou práci P. Brablecové Slovní druhy v literární tvorbě pro děti. Zaměřila jsem se na poznávání slovních druhů a na jejich uţití v pohádkách na 1. stupni ZŠ. Zvolila jsem si pohádku Kdo je hloupější od Boženy Němcové, a to ve třech různých vydáních: 1862, 1985, 2009. Zjišťovala jsem, které slovní druhy jsou nejfrekventovanější a zda se jednotlivá vydání po slovnědruhové stránce od sebe liší. Zaměřila jsem se také na skutečnost, zda jsou v textu slova, kterým by ţáci nemuseli rozumět. Diplomová práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. V teoretické části se zabývám zařazením učiva o slovních druzích do Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělání. Zaměřila jsme se také na to, jaký je didaktický postup při vyučování slovním druhům, a jakým způsobem je zpracováno učivo o slovních druzích v učebnicích českého jazyka pro 2.-5. ročník, konkrétně v učebnicích z nakladatelství SPN, a.s. a Nová škola, s.r.o.. Zároveň jsem v těchto učebnicových řadách českého jazyka sledovala, jak jsou početně zastoupeny druhy a typy úkolů vztahující se k učivu o slovních druzích. Teoretickou část uzavírám podrobnou analýzou vybrané pohádky v původním vydání, jejím porovnáním s dalšími vydáními z roku 1985 a nejnovějším z roku 2009 a zjištěním rozdílů mezi nimi. V praktické části interpretuji výsledky výzkumu, který byl proveden ve 2.-5. ročníku základní školy v Novém Malíně.
6
I. Teoretická část
1 Učivo o slovních druzích v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání1 Zajímalo mě, jak je námi zkoumané učivo zpracováno v závazném školním dokumentu pro 1. stupeň ZŠ, proto jsem se zaměřila na Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělání. Cílem základního vzdělávání je pomoc ţákům při utváření a postupném rozvíjení klíčových kompetencí a poskytnutí spolehlivého základu všeobecného vzdělání. RVP ZV navazuje na předškolní vzdělávání a na výchovu v rodině. Je jedinou etapou vzdělávání, kterou povinně absolvuje kaţdý ţák ve dvou navazujících stupních. K rozvíjeným klíčovým kompetencím patří: kompetence k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, kompetence občanské, pracovní. K jejich utváření a rozvíjení musí směřovat a přispívat nejen veškerý vzdělávací obsah, který je v RVP ZV rozdělen do devíti vzdělávacích oblastí, ale i aktivity a činnosti, které ve škole probíhají. V rámci základního vzdělávání je učivo chápáno jako prostředek k osvojení činnostně zaměřených očekávaných výstupů, které jsou prakticky zaměřené a ověřitelné v běţném ţivotě.2 Jednou ze vzdělávacích oblastí je Jazyk a jazyková komunikace, která je realizována také ve vzdělávacích oborech Český jazyk a literatura. Vzdělávací obsah uvedených oborů je tvořen očekávanými výstupy a učivem; má komplexní charakter a je rozdělen do tří sloţek: Komunikační a slohová výchova, Jazyková výchova, Literární výchova.3 Učivo o slovních druzích je v RVP ZV zařazeno do sloţky Jazyková výchova. Jiţ na konci prvního období (1.– 3.ročník) jsou definovány očekávané výstupy, které by ţáci měli splnit. Patří k nim rozlišování slovních druhů v základním tvaru, v mluveném projevu jde o uţití správných gramatických tvarů podstatných jmen, přídavných jmen 1
RVP ZV je zaveden v 1. a 6. ročníku od školního roku 2007/2008. JEŘÁBEK, J., TUPÝ, J. A KOL. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: VÚP 2007, str. 10 - 18. 3 Tamtéţ, str. 20. 2
7
a sloves a také spojování vět do jednodušších souvětí vhodnými spojkami a jinými spojovacími výrazy. Na konci druhého období (4.–5. ročník) ţáci určují slovní druhy plnovýznamových slov a využívají je v gramaticky správných tvarech ve svém mluveném projevu. Za přehledem očekávaných výstupů 1. a 2. období je uvedeno učivo, které je chápáno jako prostředek k osvojení očekávaných výstupů v dané vzdělávací oblasti. Učivo o slovních druzích a tvarech slov je zařazeno do tvarosloví neboli morfologie.4 Konkrétněji je učivo o slovních druzích rozpracováno ve Školních vzdělávacích programech (ŠVP), které si vytváří kaţdá škola samostatně. Musí však respektovat výstupy jednotlivých období RVP ZV, které jsou závazné. Škola si ale můţe stanovit, ve kterém z ročníků budou očekávané výstupy RVP ZV splněny.
4
JEŘÁBEK, J., TUPÝ, J. A KOL. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: VÚP 2007, str. 23.
8
2 Didaktický postup při vyučování slovních druhů Na 1. stupni základní školy začínáme s rozlišování slovních druhů ve 2. nebo 3. ročníku.5 Zpočátku se zavádí všech deset slovních druhů, jejich názvy a charakteristika. Tento postup vychází z psychických předpokladů ţáků, kteří mají v tomto věku rozvinutou mechanickou paměť a názvy všech deseti slovních druhů si osvojují bez potíţí. Podrobněji se na 1. stupni zabýváme především ohebnými slovními druhy.6 Prvotní seznamování ţáků s řazením slov do dílčích skupin je příprava, která má pro porozumění učiva o slovních druzích velký význam. Ţáci poznávají, ţe kaţdé slovo můţeme podle určitých znaků zařadit do skupiny, kterých je deset a jsou nazývány druhy slov. Ty tvoří celek, který lze charakterizovat vztahy mezi jednotlivými slovními druhy. Sloţitost a obtíţnost jejich třídění můţeme spatřovat v tom, ţe tradiční třídění slovních druhů vychází ze tří kritérií: významového (sémantického), skladebního (stylizačního) a tvaroslovného (morfologického). Při poznávání slovních druhů je nejvhodnější začínat hlediskem významovým, které vysvětluje, co daný slovní druh pojmenovává a pro ţáky je toto vymezení v konkrétních případech snadněji pochopitelné. Podstatná jména ţáci poznávají jako názvy osob, zvířat a věcí. S názvem věc musíme vystačit i u podstatných jmen typu návštěva, pohyb, bzučení. Přídavná jména jsou podána jako názvy vlastností osob, zvířat a věcí (odpovídající na otázky jaký? který? čí?). Zájmena jsou uvedena jako slova zastupující názvy osob, zvířat a věcí a jako slova na tyto názvy odkazující, číslovky ţáci poznávají jako slova označující počet a pořadí (odpovídající na otázky kolik? kolikátý?). Slovesa jsou vysvětlena jako slova, jeţ vyjadřují, co osoby, zvířata a věci dělají nebo činí, názvy označující děje. Příslovce ţáci poznávají jako slova, jeţ odpovídají na otázky kde? kam? kdy? jak? a citoslovce, která jsou uvedena jako slova vyjadřující pocity, výzvy nebo zvuky.
5
Pozn.: Učivo o slovních druzích bývá zařazeno jiţ ve 2., nově však i ve 3. ročníku (viz kapitola 3 Slovní druhy v učebnicích českého jazyka pro 2.-5. ročník). I přesto, ţe je učivo o slovních druzích zavedeno aţ ve 3. ročníku, splňuje závazné výstupy 1. období RVP ZV. 6 HAUSER, P. A KOLEKTIV. Didaktika českého jazyky pro 2. stupeň ZŠ. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, str. 68. ISBN 978-80-210-4244-5.
9
Ostatní slovní druhy jsou vymezovány z hlediska skladebního, které je aplikované zjednodušeně. Předložky ţáci poznávají jako slova spojující se s následujícím jménem (podstatným, zájmenem a číslovkou), spojky jako slova, která spojují věty nebo slova a částice jsou vysvětleny jako slova uvozující samostatné věty. U hlediska tvaroslovného se uplatňuje zřetel k formě slova, k jeho tvaru. Podle tohoto hlediska se slova dělí na ohebná, která se mohou skloňovat (jména) nebo časovat (slovesa), a na neohebná, která nelze ani skloňovat ani časovat. Ve 2. ročníku se ještě významové kritérium neuplatňuje, avšak ţáci jiţ rozlišují tvary téhoţ slova. Tvaroslovné a významové kritérium je zaváděno postupně od 3. ročníku. Postup při vyvozování učiva o slovních druzích je doporučován takový, ţe nejprve se ţáky vyvodíme základní přehled o třídění slovních druhů. Je vhodné vyuţít další prostředky např. nástěnné učební pomůcky. Ţáci jsou seznámeni se všemi deseti slovními druhy v rámci jedné vyučovací hodiny, aby měli představu o celku a jeho částech. Vyuţíváme jednotlivých kroků, které jsme předem promysleli a nachystali s ohledem na věk ţáků a na jejich dosavadní jazykové znalosti. Vyţadujeme pamětné osvojení názvů všech deseti slovních druhů v pořadí ohebné, jmenné slovní druhy: 1. podstatná jména, 2. přídavná jména, 3. zájmena, 4. číslovky; ohebné, slovesné kategorie: 5. slovesa; neohebné slovní druhy: 6. příslovce, 7. předložky, 8. spojky, 9. částice, 10. citoslovce. Teprve po těchto prvních nezbytných krocích probíráme jednotlivá cvičení z učebnice. Základní znaky slovních druhů (sémantické a syntaktické) ţáci poznávají detailně v pořadí: podstatná jména, slovesa, spojky, předložky, přídavná jména, číslovky, zájmena, příslovce, částice, citoslovce.7 Poučky si ţáci neosvojují memorováním, ale osvojují si smysl termínů (pojmenováním slovních druhů) řešením daných úkolů. Z tohoto důvodu také nelze namísto názvů slovních druhů uţívat jen číslice. Ţák 2. ročníku téţ prvotně poznává, ţe slovům, která jsou podstatnými a přídavnými jmény, zájmeny, číslovkami a slovesy se mění jejich tvary, které pozorují a obměňují ve větách. Učitel můţe k tomuto účelu připravit podobný materiál.
7
Pozn.: Autoři některých učebnic zavádějí i jiná pořadí slovních druhů při jejich podrobnějším poznávání (viz kapitola 3 Slovní druhy v učebnicích českého jazyka pro 2.-5. ročník).
10
Je třeba mít na paměti, ţe jde o prvotní seznámení s učivem o slovních druzích. Těţištěm učiva o slovních druzích je aţ 3. ročník. Je důleţité, aby si ţáci osvojili také mluvnické významy rodu, čísla a pádu podstatných jmen a u sloves kategorii času, čísla a osoby. Poznání, ţe jména a slovesa mohou měnit své tvary (skloňování, časování) vede k přípravě rozdělení slov z hlediska tvaroslovného. K vyvození přehledu o slovních druzích uţíváme třídících cvičení, která zároveň u ţáků aktivizují jejich dosud získané vědomosti. Přehled slovních druhů s jejich charakteristikou po stránce tvaroslovné, významové a skladební slouţí zároveň jako předloha pro algoritmické poznávání slovních druhů. Učebnice R. Brabcová uvádí v Didaktice českého jazyka jako dosud ověřený metodický postup takový, který je rozdělený na 4 etapy: 1. etapa – ţáci rozlišují slovní druhy na ohebné a neohebné, dále poznávají, zdali se ohebné slovní druhy skloňují nebo časují. V praxi můţe první etapa vypadat tímto způsobem: například hračkami – (kdo, co) - hračky, (koho, čeho) – hraček – slovo ohebné, skloňuje se; mluvil - (já) mluvím, (ty) mluvíš – slovo ohebné, časuje se; za – neskloňuje se ani nečasuje se – slovo neohebné. Výcviku v rozlišování ohebných slov, která se skloňují nebo časují, věnujeme zvýšenou péči a pozornost. 2. etapa – ţáci rozlišují neohebné slovní druhy a připojují k nim charakteristiky slovních druhů z přehledu, který můţe být na tabuli nebo na kartičkách, které mají ţáci u sebe. Do praxe je tato etapa zaváděna tímto způsobem: například nahoře – neskloňuje se ani nečasuje, neohebné, odpovídá na otázku kde? - příslovce; bác - neskloňuje se ani nečasuje, neohebné, vyjadřuje nějaký zvuk; za - neskloňuje se ani nečasuje, neohebné, spojuje se se jménem, předloţka; ale - neskloňuje se ani nečasuje, neohebné, spojuje dvě věty, spojka; nechť - neskloňuje se ani nečasuje, neohebné, uvozuje samostatnou větu, částice. 3. etapa – ţáci pokračují ve výcviku rozlišování ohebných a neohebných slovních druhů se zaměřením na slova ohebná, která se skloňují nebo časují. Podle charakteristiky z přehledu zařazují slova k jednotlivým slovním druhům, a to ke jménům nebo slovesům. 4. etapa – má syntetizující charakter. Uvedený přehled slovních druhů se vyvodí otázkami, na něţ ţáci odpovídají tak, jak se tomu naučili v předchozích etapách.
11
K výcviku učitel vyuţívá texty a cvičení v učebnicích nebo materiály, které si sám připraví. Zpočátku jsou ţákům nápomocny přehledy slovních druhů. Postupně by se získané dovednosti měly zautomatizovat. Tím jsou připraveny nezbytné kroky pro algoritmický postup při určování slovních druhů. Např.: Třešně často ozobávají špačci, na stromech sídlí sýkorky. Třešně – (kdo, co) třešně, (koho, čeho) třešní, ohebné, skloňuje se, název věci, podstatné jméno; často – neskloňuje se ani nečasuje, neohebné, odpovídá na otázku kdy?, příslovce; ozobávají – (já) ozobávám, (ty) ozobáváš, ohebné, časuje se, vyjadřuje co zvířata dělají, sloveso; špačci – (kdo, co) špačci, (koho, čeho) špačků, ohebné, skloňuje se, název zvířete, podstatné jméno; na – neskloňuje se ani nečasuje, neohebné, spojuje se se jménem, předloţka; stromech – (kdo, co) stromy, (koho, čeho) stromů, ohebné, skloňuje se, název věci, podstatné jméno; sídlí – (já) sídlím, (ty) sídlíš, ohebné, časuje se, vyjadřuje děj, sloveso; sýkorky – (kdo, co) sýkorky, (koho, čeho) sýkorek, ohebné, skloňuje se, název zvířete, podstatné jméno. Po automatizaci algoritmického postupu, ţáci nazývají slovní druhy přímo jejich názvy. Pokud ţáci chybují nebo se učitel chce přesvědčit, jestli ţák pouze nehádal, musí ţák zopakovat celý algoritmus. Tím učiteli ukáţe, ţe svá tvrzení umí zdůvodnit. Nejdůleţitější kritéria pro hodnocení znalosti slovních druhů u ţáků jsou: znalost základního systému slovních druhů včetně třídících znaků a zvládnutí algoritmického postupu u určování slovních druhů v případech bezproblémových. Procvičování učiva o slovních druzích a jejich určování je zařazeno do 4. a 5. ročníku průběţně po celý rok. Kromě zopakování přímého určování slovních druhů, poţadujeme po ţácích i opakování algoritmického postupu, aby bylo docíleno trvalejšího osvojení učiva. Ve většině cvičení ţáci určují slovní druhy v kontextu slovních spojení nebo větných celků. Některé slovní druhy ţáci rozpoznávají obtíţněji. Z ohebných slovních druhů to jsou zájmena, některá podstatná a přídavná jména slovesná, z neohebných slovních druhů se jedná o příslovce, spojky a částice. Na
12
1. stupni základní školy se ţáci zatím nesetkávají se sloţitějšími případy určování slovních druhů, ty budou řešit aţ ve vyšších ročnících.8 Poznávání a určování slovních druhů na izolovaných příkladech nebo v souvislém textu se provádí především ústně (v počáteční etapě pouze ústně z důvodu kontroly postupu). V praxi se stále častěji prosazuje snaha určovat slovní druhy písemně. Jako problematické se však v tomto případě ukazuje to, jakým způsobem zaznamenat slovní druhy. V praxi se nejčastěji zavádí označování slovních druhů číslicemi v pořadí: podstatná jména – 1, přídavná jména – 2, zájmena – 3, číslovky – 4, slovesa – 5, příslovce – 6, předložky – 7, spojky – 8, částice – 9, citoslovce - 10. Pro grafickou jednoduchost je tento způsob vhodný avšak je potřebná a předpokládá se pevná znalost řazení, tj. spojení číslice se slovním druhem. Ţáci se snadno mohou dopouštět chyb při označení slovních druhů. Ţák ví, o jaký slovní druh se jedná, ale označí jej nesprávným číslem. Abychom se vyvarovali takových omylů, měli by mít ţáci k dispozici tabulku s pořadím slovních druhů. Při naprosté převaze písemného rozboru mohou ţáci v extrémních případech zapomenout názvy slovních druhů a pamatují si pouze, ţe slovo dům je jednička, dvě je čtyřka atd.. Další moţností, namísto grafického znázornění, je zavést zkratky českých názvů slovních druhů. Jejich znění je však nevhodné a téměř nemoţné. Zkratky by musely být poměrně dlouhé, aby byly jasné např.: pod.j. – př.j. – přísl. apod..9
8
BRABCOVÁ, R. A KOLEKTIV. Didaktika českého jazyka pro studující oboru učitelství na prvním stupni základní školy. 1. vyd. Praha: SPN, 1990, str. 119-123. ISBN 80-04-24251-0. 9 HAUSER, P. A KOLEKTIV. Didaktika českého jazyky pro 2. stupeň ZŠ. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, str. 71. ISBN 978-80-210-4244-5.
13
3 Slovní druhy v učebnicích českého jazyka pro 2.-5. ročník Nejčastěji pouţívanou didaktickou pomůckou při vyučování češtiny jsou učebnice českého jazyka. Při jejich výběru bychom měli sledovat řadu kritérií. K těm nejdůleţitějším patří ucelenost učebnicové řady pro 2.–5. ročník a odborná správnost. Zajímalo nás proto, jak je námi zkoumané učivo ve vybraných učebnicích autory zpracováno. Pro srovnání jsme zvolili dvě řady učebnic. První tvoří učebnice z SPN, a.s., a druhou učebnice z nakladatelství Nová škola, s.r.o. Učebnicovou řadu pro 1. stupeň základní školy nakladatelství SPN, a. s., jsem si vybrala proto, ţe navazuje na tradici z roku 1775. V místě, kde dnes Soukromé Pedagogické Nakladatelství sídlí, bylo zaloţeno Marií Terezií první nakladatelství školních knih a c. k. kniţní velkosklad. Samotné SPN, a.s., svůj vznik datuje od roku 1994. Heslem a charakteristikou nakladatelství je SPN – učebnice s tradicí. Není tedy překvapením, ţe „se jedná o učebnice původní, originálně vytvořené českými autory jak slovesnými, tak výtvarnými“.10 Učebnice nakladatelství Nová škola, s.r.o., jsem si zvolila z toho důvodu, ţe jsem se s nimi často setkávala při výuce českého jazyka na základních školách, ve kterých jsem vykonávala praxi. Nová škola, s.r.o., se prezentuje jako nakladatelství, které „se snaží žáky vybavit poznatky, ale také docílit toho, aby žáci získali základy tvořivého myšlení, dovedli logicky uvažovat a řešit problémy vyplývající ze života v jejich okolí.“11 3.1 Slovní druhy v učebnicích českého jazyka z SPN, a.s. 2. ročník Pokud bychom hledali v učebnici 2. ročníku z nakladatelství SPN, a.s., kapitolu zabývající se učivem o slovních druzích, hledali bychom marně. Autoři tento pojem zatím nezavádějí. Nejblíţe ke slovním druhům, a to především k podstatným jménům, se ţáci dostanou v kapitolách Vlastní jména osob a zvířat a Vlastní jména měst, obcí, hor a řek. 10 11
http://www.spn.cz/stranky/infoskoly.php http://www.nns.cz/blog/vice-o-nakladatelstvi/
14
3. ročník Poprvé je učivo o slovních druzích zařazeno do učebnice ve 3. ročníku. Bohuţel zde nenajdeme ani vysvětlení nového pojmu, ani přehled všech deseti slovních druhů. V rámci kapitoly Slovní druhy je sice věnován prostor kaţdému ze slovních druhů, ale jsou probírány v neobvyklém pořadí: podstatná jména, slovesa, přídavná jména, příslovce, zájmena, číslovky, předložky, spojky, částice a citoslovce.. Prvním slovním druhem, se kterým se ţáci v tomto ročníku blíţe seznamují, jsou podstatná jména. Ta jsou v učebnici podána jako „slova, která označují osoby (trenér, herečka), zvířata (křeček, lasička) nebo věci (obrazovka, tlačítko).“12 Slovesa si ţáci osvojují jako „slova, která vyjadřují, co osoby, zvířata a věci dělají nebo co se s nimi děje (píšeš, čteme, kokrhá, skákat, svítí).“13 Podstatná jména a slovesa patří k základním slovním druhům, tvoří základ věty. Je důleţité, aby si je ţáci dobře osvojili, protoţe se jimi budou podrobněji zabývat v rámci formálního tvarosloví jmen a sloves. Poté jsou seznámeni s přídavnými jmény, která jsou v učebnici definována jako „slova, která vyjadřují vlastnosti osob, zvířat nebo věcí.“14 Pro osvojování přídavných jmen uţili autoři návodné otázky spolu s příklady: „jaký (dům)? – nový, moderní, jaká (budova)? – nová, moderní, jaké (hřiště)? – nové moderní; který (kabát)? – dlouhý, zimní, která (bunda)? – dlouhá, zimní, které (tričko)? – dlouhé, zimní; čí (sešit)? – Mirkův, Alenin, čí (kniha)? – Mirkova, Alenina, čí (pero)? – Mirkovo, Alenino.“15 Z neohebných slovních druhů si ţáci osvojují nejprve příslovce. Jsou jim vysvětlena jako „slova, kterými odpovídáme na otázky kde, kam, kdy a jak.“16 Pro snadnější pochopení příslovcí jsou v učebnici opět uvedeny pomocné otázky spolu s příklady. „Příslovci jsou i ta slova, kterými se ptáme. Například: kde? – nahoře, doma, uvnitř, tady, venku; kam? – dozadu, nikam, domů, vpravo, ven; kdy? – hned, kdysi, pozdě, odpoledne, včera; jak? – rozumně, nějak, vesele, tak, česky.“17 Výše uvedené slovní druhy zařazujeme z hlediska skladebního ke slovním druhům základním, která „jsou jádrem slovnědruhové soustavy
12
HOŠNOVÁ, E. A KOLEKTIV. Český jazyk 3 pro základní školy. 1.vyd. Praha: SPN, a.s., 2008, str. 128. ISBN 978-80-7235-390-3. 13 Tamtéţ, str. 131. 14 Tamtéţ, str. 134. 15 Tamtéţ, str. 134. 16 Tamtéţ, str. 137. 17 HOŠNOVÁ, E. A KOLEKTIV. Český jazyk 3 pro základní školy. 1.vyd. Praha: SPN, a.s., 2008, str. 137. ISBN 978-80-7235-390-3.
15
s nejvyšším stupněm mluvnického zobecnění.“18 Tato skutečnost byla zřejmě pro autory důvodem, aby slovní druhy vyvozovali ve výše uvedeném pořadí a nikoli tak, jak je v jiných učebnicích běţné, tj. nejprve slova ohebná, následně neohebná. Jako další slovní druh jsou ţákům vysvětleny číslovky. Autoři je definují jako „slova, která vyjadřují počet, pořadí nebo násobek.“19 K jednoduššímu poznávání číslovek jsou opět uţity návodné otázky spolu s příklady. „Ptáme se na ně těmito otázkami: kolik? – jedna, deset, patnáct, sto; kolikery? – jedny, dvoje, troje, desatery; kolikátý? – první, druhý, třetí, dvacátý; kolikrát? jednou, pětkrát, desetkrát, padesátkrát.“20 Po číslovkách se učí ţáci poznávat zájmena, která si osvojují jako „slova, která zastupují podstatná jména, místo podstatných jmen označující osoby, zvířata a věci nebo na ně ukazují. Například: já, ty on, ona, my vy, oni; ten, ta to, ti ty, tato, tamten.“21 V rámci lekce Osoba a číslo sloves si ţáci osvojují zájmena osobní já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona.“ Číslovky a zájmena patří mezi nezákladní slovní druhy nástavbové, tj. „svými funkcemi ve větě napodobují základní jmenné slovní druhy.“22 Pravděpodobně z tohoto důvodu jsou uvedeny hned po základních slovních druzích. V pořadí sedmým probíraným slovním druhem jsou předložky. Ty jsou autory podány jako „slova, která se obvykle pojí s podstatnými jmény. Například: před domem, za domem, v domě, vedle domu, na domě, o domě, k domu.“23 Následují spojky, které jsou vysvětleny jako „slova, která spojují věty nebo slova.“ K nejfrekventovanějším řadí autoři a, i, ani, nebo, ale, avšak, aby, že, když, než, protože, jestliže. Vyvození částic autoři vhodně spojili s učivem o druzích vět, a to konkrétně s větami přacími. Začátky těchto vět jsou často uvozeny „slovy ať, kéž, nechť a kdyby. Vyjadřujeme jimi svá přání.“24
18
HAUSER, P. A KOLEKTIV. Didaktika českého jazyka pro 2. stupeň ZŠ. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, str. 67-68. ISBN 978-80-210-4244-5. 19 HOŠNOVÁ, E. A KOLEKTIV. Český jazyk 3 pro základní školy. 1.vyd. Praha: SPN, a.s., 2008, str. 139. ISBN 978-80-7235-390-3. 20 Tamtéţ, str. 139. 21 Tamtéţ, str. 141. 22 HAUSER, P. A KOLEKTIV AUTORŮ. Didaktika českého jazyka pro 2. stupeň ZŠ. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, str. 67-68. ISBN 978-80-210-4244-5. 23 Tamtéţ, str. 142. 24 HOŠNOVÁ, E. A KOLEKTIV. Český jazyk 3 pro základní školy. 1.vyd. Praha: SPN, a.s., 2008, str. 147. ISBN 978-80-7235-390-3.
16
Posledním probíraným slovním druhem jsou citoslovce. Ţáci si je zapamatují jako „slova, která napodobují různé zvuky, vyjadřují naše pocity a dojmy. Například: krákrá, bác, achich, hahaha, cililink, mňau. Citoslovci můţeme i někoho pobízet: Na! Prr!“25 Následující kapitola se zabývá podstatnými jmény a slovesy, a to z pohledu významového tvarosloví. U podstatných jmen se ţáci učí určovat jmenné kategorie, a to pád, číslo a rod, u sloves slovesné kategorie – čas, osobu a číslo. V souvislosti s mluvnickou kategorií času jsou ţáci poučení o jednoduchém a sloţeném slovesném tvaru. 4. ročník V učebnici pro 4. ročník je zařazeno učivo o slovních druzích pouze v rámci opakování. V této kapitole uţ nenajdeme ani jednu definici a zajímavá je i skutečnost, ţe ani v tomto ročníku není uveden přehled všech deseti slovních druhů, ani jejich řazení s čísly. Ţáci si postupně zopakují všech deset slovních druhů prostřednictvím různých cvičení, která slouţí k upevňování jiţ získaných vědomostí a dovedností. U podstatných jmen jsou procvičovány mluvnické kategorie pádu, čísla, rodu, nově je zařazeno učivo o jejich skloňování, a to v pořadí rod střední, ţenský a muţský. U sloves se procvičují mluvnické kategorii osoby, čísla, času a nově je zařazeno učivo o slovesném způsobu oznamovacím, rozkazovacím a podmiňovacím. 5. ročník V kapitole Slovní druhy ţáci opět nejprve opakují všech deset slovních druhů a teprve v tomto ročníku je poprvé zařazen jejich ucelený přehled i s jejich stručnými charakteristikami a rozdělením na slova ohebná a neohebná. V následujících kapitolách ţáci opakují a prohlubují učivo o podstatných jménech, slovesech a podrobněji se seznamují a rozebírají další ohebné slovní druhy. Jsou vymezeny všechny druhy přídavných jmen (tvrdá, měkká, přivlastňovací), zájmen (osobní, přivlastňovací, ukazovací, tázací, vztažná, neurčitá, záporná) a číslovek (základní, řadové, druhové, násobné). V učebnici pro 5. ročník je zařazeno skloňování 25
HOŠNOVÁ, E. A KOLEKTIV. Český jazyk 3 pro základní školy. 1.vyd. Praha: SPN, a.s., 2008, str. 148. ISBN 978-80-7235-390-3.
17
přídavných jmen tvrdých a měkkých, skloňování osobních zájmen já, ty, my, vy, se a číslovek dva, dvě, tři, čtyři, pět. 3.2 Slovní druhy v učebnicích českého jazyka z nakladatelství Nová škola, s.r.o. 2. ročník Poprvé se ţáci seznamují s učivem o slovních druzích v učebnici českého jazyka pro 2. ročník. Na úvod je zařazen jejich celkový přehled i s přiřazenými čísly: 1. podstatná jména, 2. přídavná jména, 3. zájmena, 4. číslovky, 5. slovesa, 6. příslovce, 7. předložky, 8. spojky, 9. částice, 10. citoslovce. Pojem slovní druh je ţákům vysvětlen tak, ţe „kaţdé slovo, které pouţíváme, patří k jednomu z deseti slovních druhů.“26 Prvním osvojovaným slovním druhem jsou podstatná jména. V učebnici jsou uvedena jako „názvy osob, zvířat a věcí (děti, maminka, pták, lev, postel, auto…). Ukazujeme si na ně slovy ten, ta, to. Je to první slovní druh.“27 Následují slovesa, která jsou definována jako „slova, která nám říkají, co osoby, zvířata a věci dělají nebo co se s nimi děje (sedí, utíkají, bude číst).“28 Oba slovní druhy jsou poté procvičovány a upevňovány. V tomto ročníku se ţáci ještě seznamují s předložkami. Autoři je však nedefinují, pouze uvádějí výčet některých z nich: „na, pod, nad, za, do, před, bez, u, v, k, s, o. Vyslovujeme je dohromady se slovem, ke kterému patří, ale píšeme je vţdy zvlášť.“29 Následuje učivo o vlastních jménech osob, zvířat a místních jménech, ke kterým patří názvy zemí, měst, obcí, řek a hor. 3. ročník Těţištěm učiva o slovních druzích je opět 3. ročník. V úvodu kapitoly Slovní druhy je opět zařazen jejich celkový přehled, který je doplněn stručnými definicemi, a rozdělením na slova ohebná a neohebná. „Slova ohebná jsou slova, která mohou 26
MÜLHAUSEROVÁ, H. A KOLEKTIV. Český jazyk 2: učebnice pro 2. ročník základní školy. 1.vyd. Brno: Nová škola, s. r. o., 1998, str. 78. ISBN 80-85607-79-4. 27 Tamtéţ, str. 79. 28 Tamtéţ, str. 82. 29 Tamtéţ, str. 86.
18
měnit svůj tvar. Př.: maminka – (o) mamince, pěkný – (s) pěkným, píšu – píšeme… Slova neohebná jsou slova, která nemění svůj tvar (pěkně, ale, …).“30 Všechny slovní druhy jsou následně probírány v pořadí, které si ţáci pamatují z 2. ročníku: podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, slovesa, příslovce, předložky, spojky, částice a citoslovce. Zpočátku je opakována definice podstatných jmen, která jsou vymezena jako „názvy osob (učitel), zvířat (králík) a věcí (míč). Můţeme si na ně ukázat slovy ten, ta, to, ti, ty, ta.“31 Poté se definice rozšiřuje o „názvy vlastností (statečnost, píle) a dějů (déšť, chůze, plavání).“32 K učivu o podstatných jménech jsou přiřazena vlastní jména osob, zvířat, měst, vesnic, hor, pohoří, řek, ulic a náměstí, která se píší s velkým počátečním písmenem. Poprvé autoři zařazují i pojem obecná podstatná jména spolu s následující definicí: „Obecná podstatná jména (chlapec, dívka, zvíře, město, hora, ulice, náměstí...) píšeme s malým počátečním písmenem.“33 Jako další slovní druh jsou probírána přídavná jména, která jsou podána jako slova „vyjadřující vlastnosti osob, zvířat a věcí. Odpovídají na otázky jaký? (dřevěný), který? (zimní), čí? (maminčin).“34 Zájmena, nejobtíţnější slovní druh, jsou uvedena jako „slova, která zastupují podstatná jména (pán – on, žirafa – ona, kuře – ono) nebo na ně ukazují (ten, ta, to).“35 Následují číslovky, které „vyjadřují čísla (osm, třicet), počet (dva žáci) nebo pořadí (dvanáctý, čtyřicátý). Číslovky odpovídají na otázky kolik? kolikátý? kolikrát? kolikanásobný?“36 Postupně jsou ţáci seznámeni se všemi dalšími slovními druhy. Slovesa „vyjadřují, co osoby, zvířata a věci dělají (běží, bouchá) nebo co se děje (prší),“37 příslovce jako „slova, která určují místo (odpovídají na otázku kde?, kam?), způsob (odpovídají na otázku jak?) a čas (odpovídají na otázku kdy?). Příslovce musí být jedno slovo (teď, nahoře, tu).“38 U předložek se definice z 2. ročníku rozšiřuje o poznání, ţe „ve větě 30
MÜLHAUSEROVÁ, H. A KOLEKTIV. Český jazyk 3: učebnice pro 3. ročník základní školy. 2.vyd. Brno: Nová škola, s. r. o., 2003, str. 63. ISBN 80-7289-088-3. 31 MÜLHAUSEROVÁ, H. A KOLEKTIV. Český jazyk 3: učebnice pro 3. ročník základní školy. 2.vyd. Brno: Nová škola, s. r. o., 2003, str. 63. ISBN 80-7289-088-3. 32 Tamtéţ, str. 64. 33 Tamtéţ, str. 66. 34 Tamtéţ, str. 67. 35 Tamtéţ, str. 68. 36 Tamtéţ, str. 68. 37 Tamtéţ, str. 69. 38 MÜLHAUSEROVÁ, H. A KOLEKTIV. Český jazyk 3: učebnice pro 3. ročník základní školy. 2.vyd. Brno: Nová škola, s. r. o., 2003, str. 70. ISBN 80-7289-088-3.
19
stojí před podstatnými jmény, přídavnými jmény, číslovkami a zájmeny. Jsou to slova: před, za, od, do, u, při, v, vedle, z, s, k, pod, nad, mezi… Předloţky čteme dohromady s následujícím slovem, ale píšeme je vţdy zvlášť.“39 Následuje vymezení spojek jako slov, která „spojují slova (Petr a Pavel, dnes i zítra), nebo věty. (Maminka šla nakoupit, ale v obchodě měli zavřeno.),“40 částic, které jsou definovány jako „slova, která dávají větě platnost zvolání, přání nebo výzvy. Stojí většinou na začátku věty. Nejčastější částice jsou ať, kéž, nechť, což.“41 Citoslovce, která „vyjadřují city, nálady, výzvu (ach, au, ó, haló) nebo hlasy a zvuky lidí (hej, heč, hurá), zvířat (haf, mňau) a věcí (bum, prásk)“42 přehled slovních druhů uzavírají. Poté jsou zařazena cvičení k procvičování a upevňování učiva. Následují kapitoly o skloňování podstatných jmen a časování sloves. 4. ročník V tomto ročníku je hned v úvodu zařazeno opakování námi zkoumaného učiva. „Všechna slova lze podle společných znaků zařadit do jedné z deseti skupin – slovních druhů. Slovní druhy podstatná jména, přídavná jména, zájmena a číslovky se dají skloňovat (kapr, kapra, kaprovi…), slovesa se dají časovat (jdu, jdeš, on jde…). Tyto druhy slov mění svoje tvary, a proto se nazývají slova ohebná. Příslovce, předloţky, spojky, částice a citoslovce se nedají skloňovat ani časovat. Jsou to slova neohebná.“43 Následuje přehled slovních druhů, který je doplněn o jejich stručnou charakteristiku. Dále je učivo o slovních druzích zařazeno formou opakování. V kapitole Podstatná jména ţáci procvičují a upevňují mluvnické kategorie jmen - pád, rod a číslo. Nově se seznamují s jejich skloňováním, a to v pořadí: rod střední, ţenský a muţský. V kapitole Slovesa ţáci opakují mluvnickou kategorii osoby, čísla a času sloves. Podrobněji je probíráno učivo o časování sloves v čase přítomném, budoucím a minulém čase.
39
MÜLHAUSEROVÁ, H. A KOLEKTIV. Český jazyk 3: učebnice pro 3. ročník základní školy. 2.vyd. Brno: Nová škola, s. r. o., 2003, str. 71. ISBN 80-7289-088-3. 40 MÜLHAUSEROVÁ, H. A KOLEKTIV. Český jazyk 3: učebnice pro 3. ročník základní školy. 2.vyd. Brno: Nová škola, s. r. o., 2003, str. 71. ISBN 80-7289-088-3. 41 Tamtéţ, str. 72. 42 Tamtéţ, str. 72. 43 MÜLHAUSEROVÁ, H. A KOLEKTIV. Český jazyk 4: učebnice pro 4. ročník základní školy. 2.vyd. Brno: Nová škola, s. r. o., 2010, str. 34. ISBN 978-80-7289-176-4.
20
5. ročník V kapitole Slovní druhy je v úvodu opět uvedena pro zopakování definice o slovních druzích. „Kaţdé slovo můţeme zařadit do jedné z deseti skupin – slovních druhů. Při určování slovních druhů nejprve zjistíme, zda je slovo ohebné (mění při skloňování nebo časování svoje tvary) či neohebné (nedá se skloňovat ani časovat).“44 Znovu je uveden přehled všech deseti slovních druhů s jejich stručnou charakteristikou. Následují cvičení určená k opakování, procvičování a upevňování probraného učiva. V dalších kapitolách ţáci opakují a prohlubují učivo o podstatných jménech, slovesech a rozšiřují si své vědomosti o druzích přídavných jmen (tvrdých, měkkých, přivlastňovacích),
zájmen
(osobních,
přivlastňovacích,
ukazovacích,
tázacích,
vztaţných, neurčitých, záporných) a číslovek (základních, řadových, druhových, násobných) a také o neohebných slovních druzích. Z formálního tvarosloví je zařazeno učivo o skloňování přídavných jmen tvrdých, měkkých a přivlastňovacích, skloňování osobních zájmen já, ty, se, my, vy, on, ona, ono a číslovek dva, oba, dvě, obě, tři, čtyři, pět aţ devadesát devět. 3.3 Porovnání učebnicových řad SPN, a.s a Nová škola s.r.o Společným rysem srovnávaných řad učebnic českého jazyka je skutečnost, ţe těţiště učiva o slovních druzích je shodně zařazeno do 3. ročníku. Autoři zřejmě vycházeli z dlouholeté zkušenosti, kdy těţiště námi zkoumaného učiva bylo právě ve 3. ročníku. Také opakování a procvičování slovních druhů je shodně zařazeno do 4. a 5. ročníku, přičemţ se v 5. ročníku učivo o slovních druzích ohebných prohlubuje. Autoři při poznávání slovních druhů také shodně vycházejí z hlediska významového. Při uvádění druhů zájmen však ani v jedné nejsou uvedena zájmena vymezovací. Všimli jsme si následujících rozdílů: Učivo o slovních druzích zařazují autoři učebnic z nakladatelství Nová škola uţ do 2. ročníku, zatímco ve srovnávané řadě učebnic je zařazeno aţ v ročníku 3.; 44
CHÝLOVÁ, H. A KOLEKTIV. Český jazyk 5: učebnice pro 5. ročník základní školy. 1.vyd. Brno: Nová škola, s. r. o., 2010, str. 52. ISBN 978-80-7289-181-8.
21
do učebnic z nakladatelství Nová škola je hned ve 2. ročníku zařazen přehled všech deseti slovních druhů i s jejich stručnými charakteristikami a ve 3. ročníku se učivo rozšiřuje o rozdělení na slovní druhy ohebné a neohebné. Od samého počátku se pracuje s pojmy: slovní druhy, slovní druhy ohebné, slovní druhy neohebné a s jejich konkrétním pojmenováním, např. podstatná jména, přídavná jména atd. V učebnicové řadě z SPN, je kompletní přehled slovních druhů i s jejich stručnou charakteristikou a rozdělením na ohebné a neohebné zařazen aţ do 5. ročníku; oba typy srovnávaných učebnic se liší také kritériem, na základě kterého jsou slovní druhy rozděleny: v učebnicích z Nové školy je pouţito „klasické třídění“ na základě kritéria morfologického, v učebnicích z SPN je pouţito kritérium syntaktické; autoři se neshodují ani v podání některých slovních druhů. Např. při vyvozování podstatných jmen nejsou v řadě z SPN pouţita ukazovací zájmena TEN, TA, TO a ţáci se s nimi seznamují aţ při vyvození mluvnické kategorie jmenného rodu. Z didaktického hlediska však jde o důleţitou pomůcku při jejich poznávání, např. ten strom, ta kniha, to mýdlo,…. Protoţe řada učebnic českého jazyka z SPN je zaváděna nově v souladu s RVP ZV, nemůţeme zatím říct, jak jsou s učebnicemi spokojeni učitelé. Je však třeba zdůraznit, ţe učivo o slovních druzích má pro výuku českého jazyka velký význam, a proto mu musí být věnována náleţitá pozornost. „Slovní druhy se uplatňují v nejdůležitějších jazykovědných disciplínách, a to v tvarosloví, lexikologii, tvoření slov a skladbě. Stojí na počátku jazykového vyučování a celé je prostupují.“45 Nabízí se otázka, proč opouštět osvědčené postupy ověřené dlouholetou praxí a zavádět postupy nové, neověřené. Odpověď na tuto otázku nám však dá pravděpodobně teprve čas.
45
HAUSER, P. A KOLEKTIV AUTORŮ. Didaktika českého jazyka pro 2. stupeň ZŠ. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, str. 65. ISBN 978-80-210-4244-5.
22
3.4 Přehled druhů cvičení (úkolů) ve vybraných řadách učebnic českého jazyka Důleţitým ukazatelem při výběru učebnic jsou pro učitele mimo jiné také druh a počet cvičení, která mohou při procvičování probíraného učiva pouţít. Cvičení by měla přispívat k rozvoji slovní zásoby, myšlení a celkové úrovni vyjadřování. Úkoly by měly být zajímavé, nápadité a v neposlední řadě jasně a stručně formulované. Cvičení určená k procvičování probíraného učiva lze rozdělit na základě různých hledisek, např. z hlediska formy provádění, místa provádění atd. My jsme se je pokusili rozdělit na základě hlavních myšlenkových operací, které jsou u ţáků 1. stupně nejvíce rozvíjeny, a to na analytická (analýza) a syntetická (syntéza). „Myšlenkové procesy využívají nejen vjemy, ale také osvojení zásoby představ i pojmů (tj. „nenázorných, ale zcela určitých obsahů psychiky“) a probíhají prostřednictvím různých druhů myšlenkových operací, jako je analýza (rozbor odrážené reality na dílčí prvky),… syntéza (spojování rozanalyzovaných prvků v celky)…, vázaných formálně-logickými zákony.“46 Mezi analytická cvičení řadíme cvičení vyhledávací, určovací, doplňovací a nahrazovací, obměňovací, problémová a rozborová. Syntetickými cvičeními jsou cvičení konstrukční a stylizační. Ţádné z těchto cvičení však neexistuje v „čisté“ formě a většinou se hlediska překrývají. Např. vyhledávací cvičení můţe být zároveň domácí apod. Cvičení vyhledávací a určovací jsou zastoupeny v učivu o slovních druzích velmi často. Ţáci vyhledávají v textu slova podle pokynů a určují, ke kterému slovnímu druhu patří. Např. „Vyhledejte podstatná jména. Vypište samostatně podstatná jména a slovesa. Vyhledejte předložky a podstatná jména.47 Určujte slovní druhy z textu. K podstatnému jménu a slovesu přidávejte další slova, určete slovní druh doplňovaných
46
Čačka, O. Psychologie vrstev duševního dění osobnosti a jejich autodiagnostika. 2. vyd. Brno: DOPLNĚK, 2009, str. 43. ISBN 80-7239-107-0. 47 MÜLHAUSEROVÁ, H. A KOLEKTIV. Český jazyk 2: učebnice pro 2. ročník základní školy. 1.vyd. Brno: Nová škola, s. r. o., 1998, str. 95. ISBN 80-85607-79-4.
23
slov.“48 Tato cvičení jsou vhodná pro práci hromadnou, skupinovou, ale i individuální. Vyuţívají se při vyvozování nového učiva, ale i při jeho procvičování nebo opakování. Cvičení doplňovací a nahrazovací tvoří věty nebo souvislé texty s vynechanými slovy, která má ţák doplnit podle příslušných pokynů. Ţákům mohou být nabídnuty výrazy, ze kterých vybírají ten nejvhodnější. Např. „Nahraďte ve větách podtržená příslovce synonymy. Uveďte k příslovcím slova významem protikladná. Doplňte do vět vhodná příslovce.“49 Tato cvičení jsou vhodná pro práci ve dvojicích nebo individuální. Cvičení slouţí k procvičování, opakování a prověřování učiva. Cvičení obměňovací (přeměňovací) se podobají cvičením doplňovacím, jsou však náročnější. Ţáci musí uvaţovat v širších souvislostech. Např. „Z podstatných jmen uvedených v závorce utvořte přídavná jména.50 Z daných slov utvořte podstatná jména.“51 Cvičení ţáci mohou provádět hromadnou, skupinovou nebo i individuální formou. Ţáci mohou cvičení vypracovat písemně i ústně, jako cvičení domácí nebo školní. Cvičení problémová spočívají v tom, ţe učitel nepodává ţákům hotové informace, ale ţák je zjišťuje sám. Jak vyřešit cvičení se ţákům nepředkládá, ţáci si cestu k řešení musí najít sami. Např. „Řekněte, které slovo do řady nepatří a proč.52 Jaký je rozdíl, když řeknu, že Michal už vyčistil dvě boty nebo že vyčistil dvoje boty?“53 Cvičení jsou vhodná pro hromadnou i skupinovou práci, ale především ve škole. Mohou být písemná i ústní. Cvičení konstrukční jsou takové typy cvičení, jejichţ základem jsou větné celky, slovní spojení nebo slova, která jsou vzorem pro tvoření dalších větných celků a slovních spojení téţe vazby. Mimo jiné procvičují i tvoření vět, ve kterých mají stejná slova různou slovnědruhovou platnost. Např. „Utvořte věty s těmito slovy tak, aby
48
MÜLHAUSEROVÁ, H. A KOLEKTIV. Český jazyk 4: učebnice pro Brno: Nová škola, s. r. o., 2010, str. 34. ISBN 978-80-7289-176-4. 49 HOŠNOVÁ, E. A KOLEKTIV. Český jazyk 3 pro základní školy. str. 153. ISBN 978-80-7235-390-3. 50 HOŠNOVÁ, E. A KOLEKTIV. Český jazyk 3 pro základní školy. str. 136. ISBN 978-80-7235-390-3. 51 MÜLHAUSEROVÁ, H. A KOLEKTIV. Český jazyk 3: učebnice pro Brno: Nová škola, s. r. o., 2003, str. 95. ISBN 80-7289-088-3. 52 Tamtéţ, str. 84. 53 HOŠNOVÁ, E. A KOLEKTIV. Český jazyk 3 pro základní školy. str. 152. ISBN 978-80-7235-390-3.
4. ročník základní školy. 2.vyd. 1.vyd. Praha: SPN, a.s., 2008, 1.vyd. Praha: SPN, a.s., 2008, 3. ročník základní školy. 2.vyd. 1.vyd. Praha: SPN, a.s., 2008,
24
patřila k uvedenému slovnímu druhu.54 Utvořte věty se slovem večer tak, aby toto slovo bylo v jedné větě podstatné jméno a ve druhé příslovce.“55 Cvičení stylizační jsou přípravou ke slohotvornému procesu, a to ke stylizaci. Např. „Říkejte, co děláte, když se připravujete do školy. Říkejte, co dělá maminka, když uklízí. Říkejte k obrázkům vhodná slovesa. Říkejte slovesa, která vyjadřují, co nesmíme dělat s knihou, sešitem.“56 Tato cvičení jsou důleţitá pro osvojení a rozvoj komunikativní kompetence, proto by neměla chybět v ţádné učebnici.57 Zajímalo nás, jaké druhy cvičení (úkolů) zařadili autoři do námi zkoumaných učebnic, a to ve 2.-5. ročníku. V uvedených učebnicích jsme si vyhledali kapitoly a lekce zaměřené na učivo o slovních druzích a z nich jsme cvičení vybírali. Pro lepší přehlednost a správnost počtu vyjadřují číselné údaje v tabulkách počet úkolů, nikoliv cvičení. Je to proto, ţe některá cvičení zahrnovala pouze jeden úkol, jiná úkolů víc. Některé úkoly nebylo moţné jednoznačně zařadit, proto jsou uvedené pod označením „jiné“.
54
HOŠNOVÁ, E. A KOLEKTIV. Český jazyk 5 pro základní školy. 1. vyd. Praha: SPN, 2010, str. 66. ISBN 978-80-7235-453-5. 55 Tamtéţ, str. 73. 56 MÜLHAUSEROVÁ, H. A KOLEKTIV. Český jazyk 2: učebnice pro 2. ročník základní školy. 1.vyd. Brno: Nová škola, s. r. o., 1998, str. 82. ISBN 80-85607-79-4. 57 HAUSER, P. A KOLEKTIV AUTORŮ. Didaktika českého jazyka pro 2. stupeň ZŠ. 1.vyd Brno: Masarykova univerzita, 2007, str. 80-84. ISBN 978-80-210-4244-5.
25
Tabulka č. 1a): Typy analytických úkolů a jejich počet
ročník 2. 3. 4. 5. celkem úkolů
vyhledávací Nová SPN, škola, a.s. s.r.o. 15 27 12 15 11 8 53
46
určovací Nová SPN, škola, a.s. s.r.o. 5 7 8 7 11 4 6 18
19
doplňovací Nová SPN, škola, a.s. s.r.o. 7 22 4 6 1 3 28
obměňovací Nová SPN, škola, a.s. s.r.o. 1 2 1 2
14
2
problémové Nová SPN, škola, a.s. s.r.o 1 4 2 3 2 2 1
4
9
6
jiné
-
Nová škola, s.r.o 1 1 -
1
2
SPN, a.s.
Tabulka č.1b): Počet analytických úkolů
celkem analytických úkolů
SPN, a.s. Nová škola, s.r.o. 111
91
26
Tabulka č.2a): Typy syntetických úkolů a jejich počet konstrukční ročník
stylizační
SPN, a.s. Nová škola, s.r.o SPN, a.s. Nová škola, s.r.o.
2.
-
3
-
10
3.
3
3
11
12
4.
-
-
3
2
5.
3
1
1
1
celkem úkolů
6
7
15
25
Tabulka č.2b): Počet syntetických úkolů celkem syntetických úkolů
SPN, a.s. Nová škola, s.r.o. 21
32
Jasnou převahu mají analytické úkoly v obou řadách učebnic a to jednak z nakladatelství SPN, a.s., jednak z nakladatelství Nová škola, s.r.o.. V učebnicích nakladatelství SPN, a.s., je o 20 analytických úkolů více neţ v učebnicích nakladatelství Nová škola, s.r.o.. Nejvyšší zastoupení mají v obou řadách učebnic opět vyhledávací typy úkolů. Například „Vyhledejte podstatná jména. Vypište samostatně podstatná jména a slovesa. Vyhledejte předložky a podstatná jména.“58 Druhým nejčastěji pouţívaným typem analytických úkolů jsou v učebnicích SPN, a.s. úkoly doplňovací a nahrazovací, v učebnicích nakladatelství Nová škola, s.r.o. to jsou určovací úkoly. V počtu syntetických úkolů jsou na tom v celkovém součtu o poznání lépe učebnice nakladatelství Nová škola, s.r.o.. V obou řadách učebnic českého jazyka jsou více jak dvakrát častěji zařazeny úkoly stylizační oproti konstrukčním. Domnívám se, ţe v obou řadách učebnic nakladatelství jsou málo zastoupené typy úkolů obměňovacích a problémových. Naopak v obou řadách učebnic je zbytečně vysoký počet úkolů vyhledávacích, které jsou jistě zpočátku při vyvozování učiva 58
MÜLHAUSEROVÁ, H. A KOLEKTIV. Český jazyk 2: učebnice pro 2. ročník základní školy. 1.vyd. Brno: Nová škola, s.r.o., 1998, str. 95. ISBN 80-85607-79-4.
27
o slovních druzích důleţité, ale v pozdějších ročnících je potřeba na ţáky převádět vyšší stupeň náročnosti a aktivity při vypracování jednotlivých úkolů. Tyto nároky splňují problémové typy úkolů, ve kterých si ţáci sami musí nalézt způsob řešení daného úkolu, a úkoly syntetické, které jsou oproti analytickým cvičením tvořivější a vyţadují větší znalost problematiky slovních druhů. Mezi úkoly jiné jsme zařadili úkoly, které se nám nehodily k ţádnému typu analytických úkolů: „Vymýšlejte různá slovesa začínající danými slabikami.59 Pište přídavné jméno, podstatné jméno,, příslovce a sloveso začínající daným písmenem.“60 Více vyuţívané by také měly být úkoly syntetické, typ konstrukční. V učebnicích se vyskytují konstrukční úkoly v malé míře a pokud se objevují, jsou zadání velmi podobná a při řešení se postupuje podle stejného vzorce. Například: „Tvořte podobné věty s předložkami. Vymýšlejte podobné věty s předložkami.“61 Jen u nakladatelství SPN, a.s. se objevuje zadání úkolu: „Utvořte věty s určenými slovními druhy v tomto pořadí: předložka – podstatné jméno – sloveso – číslovka – podstatné jméno.“62 Shrneme-li poznatky týkající se druhů a typů cvičení z učebnic nakladatelství SPN, a.s., a Nová škola, s.r.o., můţeme konstatovat, ţe je neustále potřebné, aby se v učebnicích objevovalo více rozmanitých a tvořivých cvičení, která budou ţáky zajímat a zároveň chránit před pouhým stereotypním plněním úkolů v hodinách českého jazyka.
59
MÜLHAUSEROVÁ, H. A KOLEKTIV. Český jazyk 2: učebnice pro 2. ročník základní školy. 1.vyd. Brno: Nová škola, s.r.o., 1998, str. 83. ISBN 80-85607-79-4. 60 MÜLHAUSEROVÁ, H. A KOLEKTIV. Český jazyk 3: učebnice pro 3. ročník základní školy. 2.vyd. Brno: Nová škola, s.r.o., 2003, str. 70. ISBN 80-7289-088-3. 61 MÜLHAUSEROVÁ, H. A KOLEKTIV. Český jazyk 2: učebnice pro 2. ročník základní školy. 1.vyd. Brno: Nová škola, s.r.o., 1998, str. 83. ISBN 80-85607-79-4. 62 HOŠNOVÁ, E. A KOLEKTIV. Český jazyk 5 pro základní školy. 1. vyd. Praha: SPN, 2010, str. 72. ISBN 978-80-7235-453-5.
28
4 Užití slovních druhů v pohádkách Předmět český jazyk (všechny jeho sloţky) je propojen s literární výchovou. Dítě si uţ v předškolním věku pamětně osvojuje různá říkadla, básničky, učí se poslouchat krátké pohádky, dětské příběhy apod. Zajímalo nás, zda vůbec a do jaké míry se při probírání učiva o slovních druzích dají na 1. stupni pouţít ukázky z umělecké literatury a jaké typy úkolů můţeme při jejich zařazení vyuţít. Protoţe je dětem předškolního a ţákům mladšího školního věku nejbliţší slohový útvar vypravování, zaměřili jsme se na pohádky. 4.1 Text vybraný ke zkoumání Pohádky Boženy Němcové (1820–1862) patří neodmyslitelně ke kulturnímu odkazu klasické české literatury. Není snad dítěte, které by neznalo některou z jejích pohádek, ať uţ v podobě psané, nebo zfilmované. Spisovatelčin ţivotní příběh a její pohádky plné humoru i poučení byly důvodem, proč jsem si k slovnědruhové analýze vybrala právě jednu z nich. Pohádka Kdo je hloupější byla poprvé vydána tiskem a nákladem Antonína Augusty v roce 1862 v Litomyšli a Praze63. Toto původní vydání jsem porovnávala z hlediska uţití slovních druhů s dalšími dvěma, a to s vydáním v roce 1960 (Albatros)64 a zatím s nejnovějším vydáním této pohádky v roce 2009 (Moba)65. Zajímalo mě, zda se v jednotlivých vydáních obměňuje uţití slovních druhů, tvary slovních druhů ohebných a do jaké míry jsou zachována slova, která Boţena Němcová ve svém původním vydání pouţila. Jako budoucí učitelka na 1. stupni základní školy jsem se pokoušela zjistit, zda mohu texty pohádek, které jsou ţákům mladšího školního věku blízké, vyuţít jednak při probírání učiva o slovní zásobě a jednak v učivu o slovních druzích.
63
Pozn. viz příloha č. 1. Pozn. viz příloha č. 2. 65 Pozn. viz příloha č. 3. 64
29
4.1.1 Vydání z roku 1862 Původní verze pohádky Kdo je hloupější je zařazena v knize Národní báchorky a pověsti66 a spisovatelka při jejím psaní pouţila 630 slov. Všechna pouţitá slova jsem zařadila podle slovnědruhové platnosti a uspořádala do tabulky č. 1. Slovní druhy jsou v tabulce seřazeny sestupně, tj. od nejvíce frekventovaných aţ k těm nejméně častým. Počty slov, které jsou zařazené k jednotlivým slovním druhům, jsou vyjádřeny procentuálně, a to s přesností na dvě desetinná místa. Pro přehlednost jsem k tabulce č. 1. přiřadila i výsečový graf (č. 1). Tabulka č. 3: Přehled slovních druhů ve vydání z roku 1862
Pořadí 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. Celkem
Slovní druh Slovesa Podstatná jména Zájmena Předložky Spojky Příslovce Částice Přídavná jména Číslovky Citoslovce
Celkem slov 157 142 110 59 54 46 29 19 10 4 630 slov
% z celkového počtu slov 24,92 % 22,54 % 17,46 % 9,37 % 8,57 % 7,30 % 4,60 % 3,02 % 1,59 % 0,63 % 100 %
Z výsledků v tabulce vyplývá, ţe k nejfrekventovanějším slovním druhům, které autorka v pohádce pouţila, patří slovesa (24,92 %), podstatná jména (22,54 %) a zájmena. Tento výsledek jsme předpokládali, protoţe ve všech případech jde o základní slovní druhy: slovesa (verba) vyjadřují děj, tj. činnost nebo stav přisuzovaný podmětu ve větě (zpívám, utíkám) nebo děj něčeho, co není pojmenováno (prší, sněží); podstatná jména (substantiva) jsou názvy osob, zvířat, věcí (obecné a vlastní), vlastností
66
NĚMCOVÁ, B. Národní báchorky a pověsti. Sebrané spisy. 1.vyd. Tiskem a nákladem Antonína Augusty v Litomyšli a Praze, 1862, str. 87-90.
30
nebo dějů; zájmena (pronomina) sama osobu, zvíře, věc, vlastnost nebo děj neoznačují, ale podstatná nebo přídavná jména zastupují nebo na ně odkazují.67 Většina uţitých sloves má tvar sloţený, a to tvar minulého času ( např. rozleželo se, dívala se). Je to proto, ţe pohádky patří ke slohovému útvaru vypravování, který seznamuje čtenáře nebo posluchače s příběhem, dějem nebo událostí, které se někomu přihodily, nebo jsme je sami proţili, tedy dějem, který se uţ uskutečnil. Ze sloţených slovesných tvarů se v textu objevuje také rod trpný ( např. být bita) vyjádřen opisným pasívem. V několika případech se objevují i tvary jednoduché, které vyjadřují budoucí čas sloves dokonavých, např. vyřídím, zůstanu, přijdu, půjdu, pozdvihnu, a také dva přechodníky proklínaje (šibala), sedna (pán sedna na kůň). V textu jsou také zařazena slova (nebo jejich tvary), které by mohly být dnešním čtenářům málo srozumitelné, nebo jejichţ význam by nepochopili vůbec.68 Patří k nim například kniţní slova pravil, tázal se, ošálit, ale i výše uvedené přechodníky proklínaje, sedna. Určitě by bylo zajímavé nechat ţákům vysvětlit frazém rozležet se v hlavě. Přesný výklad významu výše uvedených kniţních výrazů můţeme nechat ţáky vyhledat např. ve Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost: pravit – povídat, povědět, říkat, říci69, tázat se – ptát se, dotazovat se70, rozležet se v hlavě – uležet se, stát se jasnějším71, ošálit – oklamat, podvést72.
67
HAUSER, P. a kol. Slovník jazykovědné terminologie. Brno: Nová škola 2001. 108s. ISBN 80-7289032-8. 68 O tom, jak dnešní ţáci chápou význam vybraných slov, pojednáváme v kapitole Interpretace výsledků 69 KOLEKTIV AUTORŮ. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha: ACADEMIA, 2005, str. 306. ISBN 80-200-1080-7. 70 Tamtéţ, str. 444. 71 Tamtéţ, str. 361. 72 Tamtéţ, str. 253.
31
Graf č. 1: Přehled slovních druhů v pohádce z roku 1862
3,02% 4,60% 7,30% 8,57% 9,37% 17,46%
1,59%
0,63% 24,92%
22,54%
Slovesa Podstatnájména Zájmena Předložky Spojky Příslovce Částice Přídavnájména Číslovky Citoslovce
Jak vidíme v tabulce č. 1 a následně v grafu, jsou druhým nejčastěji pouţívaným slovním druhem podstatná jména. Celkově jich autorka pouţila 142, tj. 22,54 %. Zajímalo nás zda převaţují podstatná jména konkrétní, jejichţ význam ţáci na 1. stupni dobře chápou, nebo naopak podstatná jména abstraktní. Podstatná jména konkrétní označují skutečnost, kterou můţeme vnímat svými smysly – osobu, zvíře a věc73 např. hlava, ramena, plot, okno, trh. V textu jsme těchto podstatných jmen objevili 136, coţ je naprostá většina, zatímco abstraktních podstatných jmen, která pojmenovávají vlastnost nebo děj, a která nemůţeme vnímat smysly74, je v textu pouţito pouze šest: např. rámus, chvíle, chvilka, posměch, nouze, čas. Při výuce mluvnické kategorie čísla upozorňujeme ţáky na skutečnost, ţe některá podstatná jména mají pouze tvary čísla jednotného (hromadná, látková) nebo mnoţného (pomnoţná). V textu autorka pouţila jedno podstatné jméno hromadné, a to jmění, jedno pomnožné – peníze75 a jedno látkové – plátno. 73
HAUSER, P. a kol. Slovník jazykovědné terminologie. Brno: Nová škola 2001, str. 31. ISBN 80-7289032-8. 74 Tamtéţ, str. 5. 75 Slovo peníze je v textu chápáno jako platidlo, a proto patří k podstatným jménům pomnoţným.
32
Zajímavým zjištěním bylo, ţe se v pohádce nevyskytují ţádná vlastní jména (propria). Objevují se zde pouze jména obecná (apelativa) např. chalupník, žena, paní, strejček, sloužící, sedlák, pán zámku, milostpán, aj.. První tři uvedená podstatná jména (chalupník, žena, paní) jsou zároveň nejčastěji uţívanými podstatnými jmény pohádky (8x). Jednou z prvních mluvnických kategorií, kterou si ţáci mají osvojit, je rod podstatného jména. Osvojování by mělo probíhat v souladu se zásadou přiměřenosti, tj. od nejjednoduššího učiva k nejobtíţnějšímu. Nejprve by měli být ţáci poučeni o rodě středním, pak ţenském a nakonec muţském.76 V rámci výuky formálního tvarosloví se ţáci 1. stupně seznamují se všemi vzory a jejich základními tvary. Metodický postup při výuce skloňování podstatných jmen začíná u rodu středního, které je pro pochopení ţáků nejjednodušší. Všechna neutra totiţ mají v 1. pádě koncovku a přiřazujeme je pouze ke čtyřem deklinačním typům, kterými jsou město, moře, kuře, stavení. Rod muţský je reprezentován nejvyšším počtem deklinačních typů, a to celkem šesti. Navíc se u tohoto rodu ţáci dovídají o mluvnické kategorii životnosti, která můţe ţákům činit potíţe, protoţe jejím základním ukazatelem je shoda tvarů 2. a 4. pádu čísla jednotného. K ţivotným podstatným jménům patří např. podstatná jména sněhulák, panák, strašák, která vyjadřují věci neţivé, zatímco např. slova národ, lid, dobytek označující ţivé bytosti patří k podstatným jménům neţivotným. K ţivotným deklinačním typům rodu muţského patří předseda, soudce, pán, muž a k typům neţivotným řadíme hrad, stroj. V textu jsou zastoupena nejčastěji podstatná jména rodu muţského (maskulina), a to 82krát, dále pak ţenského (feminina) 41krát a v menším počtu i podstatná jména rodu středního (neutra) 19krát. V rodě muţském patří k nejčastěji pouţívaným deklinačním typům pán např. chalupník, sedlák, strejček, synáček, zahraničák, milostpán, šibal, atd., a hrad např. trh, krejcar, pytlíček, provázek, rámus, zámek, plot, klobouk, uzlík, dar, čas, věk, posměch. Podstatná jména rodu ţenského patří nejčastěji ke vzoru ţena, např. hlava, chvilka, šelma, hrouda, ruka, díra, ke vzoru růţe, např. nouze, slepice, košile, nohavice, vesnice (2. pád bez koncovky). V rodě středním reprezentují slova především vzor město např. 76
Pozn.: Jak ukazují výsledky analyzovaných učebnic českého jazyka, autoři toto hledisko často nerespektují (viz. 2 Slovní druhy v učebnicích českého jazyka pro 2.-5. ročník).
33
rameno, město, okno, slovo, plátno, místo, dále pak po jednom zástupci u vzorů moře (nebe) a stavení (jmění). B. Němcová pouţívá v textu také zdrobněliny (deminutiva) podstatných jmen zakončených příponami - ek, -ík, -íček, -ka.77 Převáţná většina zdrobnělých jmen jsou rodu muţského např. koník, tatík, provázek, uzlík, strejček (zdrobněliny 1. stupně) a synáček, pytlíček (zdrobněliny 2. stupně). Jediný zástupce zdrobnělin v rodě ţenském je slovo chvilka. V textu jsou zařazena i podstatná jména, která se dnes uţ nepouţívají (historismy), nebo jsou zastaralá a ţáci by jim tak nemuseli porozumět. Je důleţité, aby se učitel při čtení textu na tato slova zaměřil a ţákům jejich význam vysvětlil. Moţná je také varianta, aby jejich význam ţáci vyhledali např. ve slovníku Spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Jsou to slova: krejcar – dřívější stříbrná mince,78 groš – středověká stříbrná mince,79 zahraničák – člověk, který bydlí za hranicemi.80 Třetím nejfrekventovanějším slovním druhem jsou zájmena. Autorka jich ve zkoumaném textu uţila 110, coţ tvoří 17,46 % z celkového počtu slov. V textu jsou zastoupeny všechny druhy zájmen: osobní, přivlastňovací, ukazovací, tázací, vztažná, neurčitá, záporná a vymezovací. Nejvíce jsou uţívána zájmena osobní, a to jak v základních tvarech např. ona, on, vy, já, tak v tvarech jiných, např. vás, něho, tě. Příkladem zvratného zájmena osobního je např. se, si, sebou. Naopak nejméně častá jsou zájmena přivlastňovací např. mého, dále můţeme v textu nalézt přivlastňovací zájmeno zvratné, a to slovo svůj. Zástupcem zvratného zájmena přivlastňovacího z textu je např. svým. V textu se objevují také zájmena ukazovací např. to, takovou, tázací např. kdo, co, vztaţná např. jehož, což, neurčitá např. nějakého, někdo a záporná např. nic, žádnou. V neposlední řadě jsou zastoupena i zájmena vymezovací např. všecko, vše, vším a samém.
77
KOLEKTIV AUTORŮ. Příruční mluvnice češtiny. 2.vyd. Praha: Lidové noviny, 2003, str. 125-128. ISBN 80-7106-134-4. 78 KOLEKTIV AUTORŮ. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha: ACADEMIA, 2005. 3.vyd, str. 150. ISBN 80-200-1080-7. 79 Tamtéţ, str. 89. 80 http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php
34
Pro ţáky jsou zájmena jedním z nejobtíţněji rozpoznatelných ohebných slovních druhů. Jedním z důvodů, proč ţákům činí zájmena takové potíţe, je pravděpodobně skutečnost, „že se v některých případech podoba zájmenného tvaru výrazně odchyluje od tvaru nominativního (on - jemu), což vede k tomu, že bývá zájmeno určováno jako slovo neohebné.“81 Přitom zájmena patří mezi uzavřený slovní druh, coţ znamená, ţe „nová zájmena se netvoří a jejich výčet je úplný.“82 Pro praxi je tedy důleţité, abychom se k učivu o zájmenech neustále vraceli a procvičovali jej. Nejfrekventovanější spojkou v textu je podle očekávání souřadicí spojka a (27krát). Ze spojek podřadicích jsou často uţity spojky aby (7krát) a když (6krát). V některých případech je spojka a součástí zvláštních tvarů slovesa být, jimiţ se spolu s příčestím minulým tvoří tvary podmiňovacího způsobu (bych, bys, by; bychom, byste, by). Např.: „Ale za to vás prosím, milostpane, abyste pod klobouk nesahal…“83 „Nebyl bys tak dobrý, abys mu vzal…“84 Z výsledků v tabulce č. 1 vyplývá, ţe nejméně frekventovanými slovními druhy, které byly v pohádce uţity, jsou přídavná jména, číslovky a citoslovce. Tento výsledek jsme předpokládali u číslovek a citoslovcí, avšak nízký počet přídavných jmen byl pro nás překvapením. Při analýze slovních druhů pohádky jsme zjistili, ţe jich v celém textu pouţila autorka pouze 19, coţ tvoří jen 4,44 % z celkového počtu slov. V textu se objevují nejčastěji přídavná jména tvrdá např. celý (2), ukrutný (2), ztržený, dobrý, nepředložená, suchý (2), proklatá, uhnaný, notného, milý, vzácného, tenkých. Z přídavných jmen měkkých např. hloupější (2) a větší, která vyjadřují zároveň 2. stupeň vlastnosti, tzv. komparativ. Význam některých přídavných jmen by ţákům mohl být méně srozumitelný, a proto by bylo vhodné, aby si jejich význam ţáci vyhledali např. ve slovníku Spisovné češtiny pro školu a veřejnost: notný – velký, pořádný (rozsahem, trváním, mírou)85,
81
HAUSER, P. A KOLEKTIV AUTORŮ.Didaktika českého jazyka pro 2. stupeň ZŠ. 1.vyd Brno: Masarykova univerzita, 2007, str. 74. ISBN 978-80-210-4244-5. 82 Tamtéţ, str. 97. 83 NĚMCOVÁ, B. Národní báchorky a pověsti. Sebrané spisy. 1.vyd. Tiskem a nákladem Antonína Augusty v Litomyšli a Praze, 1862, str. 88. 84 Tamtéţ, str. 88.
35
nepředložená – neuvážená, ukvapená86, ztržený87 peníz– utržit, tržit88. Číslovky jsou v textu zastoupeny pouze deseti slovy, coţ tvoří 1,59 %. V textu jsou uvedeny pouze číslovky určité, především tvary číslovky jeden např. jednomu, jednoho (2), jedním, jednomu (2), tři sta, šest. Nejméně jsou zastoupena citoslovce (4), jejichţ podíl z celkového počtu slov je pouze 0,63 %. Jsou pouţity v těchto větách: „I Bože, na peci?“89 „O ty nepředložená ženo!“90 „Hleďte, já bych se sám za ní pustil, jen kdyby mně někdo tady poseděl.“91 „I pozdvihne zlehounka klobouk, strčí pod něj ruku – a lap!“92
85
KOLEKTIV AUTORŮ. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 3.vyd. Praha: ACADEMIA, 2005, str. 224. ISBN 80-200-1080-7. 86 Tamtéţ, str. 217. 87 Pozn.: Podle současné pravopisné normy je podoba slova stržený. 88 KOLEKTIV AUTORŮ. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 3.vyd. Praha: ACADEMIA, 2005, str. 478. ISBN 80-200-1080-7. 89 NĚMCOVÁ, B. Národní báchorky a pověsti. Sebrané spisy. 1.vyd. Tiskem a nákladem Antonína Augusty v Litomyšli a Praze, 1862, str. 88. 90 Tamtéţ, str. 89. 91 Tamtéţ, str. 89. 92 Tamtéţ, str. 90.
36
Tabulka č. 4: Srovnání frekvence slovních druhů ve zkoumaných vydáních Pořadí
Vydání z roku 1862
Slovní druhy
Vydání z roku 1985
Počet % z celkového počtu Počet % z celkového počtu 1.
Slovesa
157
24,92 %
157
25,04%
2.
Podstatná jména
142
22,54 %
142
22,65%
3.
Zájmena
110
17,46 %
110
17,54%
4.
Předložky
59
9,37 %
58
9,25%
5.
Spojky
54
8,57 %
53
8,45%
6.
Příslovce
46
7,30 %
47
7,50%
7.
Částice
29
4,60 %
27
4,31%
8.
Přídavná jména
19
3,02 %
19
3,03%
9.
Číslovky
10
1,59 %
10
1,59%
10.
Citoslovce
4
0,63 %
4
0,64%
Celkem
630 slov
627 slov
Poznámka: Slovní druhy z roku 2009 jsou v zastoupení totoţné s rokem 1985. Obě vydání pohádky Kdo je hloupější jsem podrobně analyzovala a vzájemně srovnala. Z výsledků je vidět, ţe slovní druhy pouţité v původním a novějším vydání jsou téměř shodné, především co se týká frekvence uţití. V původním vydání (z roku 1862) je celkem 630 slov, novější vydání (z roku 1985) obsahuje dohromady 627 slov, coţ je o pouhá 3 slova méně. Nepatrné změny v počtu slov nacházíme v novějším vydání u příslovcí (+1), předložek (-1), spojek (-1) a částic (-2). K příslovcím je přidáno slovo honem a u spojek je odebrána 1krát souřadicí spojka a. Změny v počtu ostatních slovních druhů (předloţky, částice) jsou zejména způsobeny změnou pravopisné normy mezi vydáními z roku 1862 a 1985. Jedná se o slova z daleka, ovšem že, i nu93. V nejstarším a nejnovějším vydání (1862, 2009) je zařazeno zájmeno cožpak, ale ve vydání z roku 1985 je pozměněno na zájmeno copak.
93
Pozn.: Podle současné pravopisné normy je podoba slov zdaleka, ovšemže, inu.
37
Z hlediska formálního tvarosloví se v novějších vydáních mění tvary zájmena já, a to především ve 2. pádě – delší tvar mne je nahrazen kratším a častěji uţívaným tvarem mě. Přechodníkový tvar přítomný pro rod muţský sedna (pán sedna na kůň) je nahrazen přechodníkovým tvarem minulým sednuv (pán sednuv na koně). V textu dochází také k některým pravopisným změnám: původně uţívaná předloţka s ve spojení s 2. pádem, např. spadl někdo s nebe, slezl s koně94, je nahrazena předloţkou z, která je v současné době povaţována za základní (Pravidla českého pravopisu však umoţňují obojí uţití). Slovní zásoba v kaţdém z vydání (1862, 1985, 2009) se mění pouze nepatrně. Zastaralý výraz zahraničák je nahrazen v nejnovějším vydání (2009) synonymem přivandrovalec. V jednom případě se v nejnovějším vydání uţívá slova chalupník (majitel menší usedlosti95) namísto dříve uţitého slova sedlák (větší rolník96). Slova, která by mohla být dětem hůře srozumitelná a která nejsou nahrazena novějšími výrazy, jsou v posledním vydání (2009) pohádky Kdo je hloupější zařazená na konci textu, spolu s vysvětlením těchto slov. groš, krejcar – peníze nohavice – kalhoty nepředložená – ukvapená, nerozvážná97
94
NĚMCOVÁ, B. Národní báchorky a pověsti. Sebrané spisy. 1.vyd. Tiskem a nákladem Antonína Augusty v Litomyšli a Praze, 1862, str. 88. 95 KOLEKTIV AUTORŮ. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 3.vyd. Praha: ACADEMIA, 2005, str. 106. ISBN 80-200-1080-7. 96 Tamtéţ, str. 379. 97 Němcová, Boţena. Báchorky. 1.vyd. Brno: Moba, 2009, str. 20. ISBN 978-80-243-3848-4.
38
II. Praktická část 5 Metodologický postup výzkumu Na základě slovnědruhové analýzy zkoumaného textu jsme se rozhodli ověřit v praxi, jak ţáci námi vybraným slovům rozumí. 5.1 Stanovení hypotézy Nestanovili jsme pravou hypotézu, ale vyšli jsme z předpokladu, ţe slovům, která jsme vybrali, budou ţáci rozumět málo, nebo vůbec. K tomuto předpokladu nás přivedl také článek autorky Ladislavy Lederbuchové98 uveřejněný v časopise Český jazyk a literatura zabývající se podobnou problematikou. Na základě našeho předpokladu jsme chtěli poukázat na skutečnost, ţe je velmi důleţité, aby si učitel během čtení ověřoval, zda ţáci všem slovům rozumí a dokáţí jejich význam také vysvětlit. 5.2 Metody užité při zkoumání Při výzkumu jsme vyuţili tyto metody: a) metodu obsahové slovnědruhové analýzy pohádky Kdo je hloupější (1862, 1985, 2009); b) metodu písemného testu pro ţáky; c) rozhovory se ţáky a učiteli. 5.3 Stanovení účelového vzorku Písemný test byl předloţen celkem 127 ţákům 2.-5. ročníku 1. stupně základní školy v Novém Malíně. Ve 2. ročníku vyplňovalo písemný test 40 ţáků, ve 3. ročníku
98
LEDERBUCHOVÁ, L. Ještě čteme Jiráska: o české literární klasice, jejím jazyku a čtenářích. In Český jazyk a literatura roč. 62. č. 1. (2011-2012), s.13-20.
39
23 ţáků, ve 4. ročníku 30 ţáků a z 5. ročníku se zapojilo 34 ţáků. Tuto školu jsem si vybrala proto, ţe jsem na ní absolvovala souvislou pedagogickou praxi. 5.4 Metodický postup Písemný test byl vytvořen z 10 slov a dvou slovních spojení pohádky Kdo je hloupější z původního vydání z roku 1862. Vybraná slova jsme ponechali ve stejné podobě, jak byla uţita v pohádce. Abychom ţákům usnadnili jejich pochopení nebo vysvětlení, připojili jsme k některým z nich i následující slovo z textu. Test byl pro všechny ţáky 2.-5. ročníku stejný. Časová dotace byla rozdílná. Pro 2.-3. ročník 45 minut a pro 4.-5. ročník 30 minut. Na vypracování samotného testu měli ţáci 15-20 minut. Ve 2.-4. ročníku jsem test zadávala sama. V 5. ročníku test zadávali třídní učitelé. Pro ţáky 2. a 3. ročníku byla navíc jako motivace zařazena četba pohádky Boţeny Němcové s názvem Sedlák milostpánem. Dále jsem postupovala ve všech ročnících stejně. Zařadila jsem nejprve řízený rozhovor, jehoţ součástí byly následující otázky: „Už jste někdy četli nějakou pohádku? Jak se jmenovala? Která je Vaše nejoblíbenější pohádka? Stalo se Vám někdy, že byste v pohádce našli slovo, kterému byste nerozuměli? Jak jste si poradili? Rozumíte
slovům: kantor, fintit se,
dvanáctihlavá saň a sluje, která se často objevují v pohádkách?“ Pak jsem ţákům rozdala písemné testy. Vysvětlila jsem jim, k jakému účelu budou výsledky testu slouţit, a zároveň jsem je ujistila, ţe jejich výsledky neovlivní klasifikaci v českém jazyce. Testy byly anonymní. Jediný údaj, který jsem zjišťovala, byl ročník. Společně jsme si přečetli všechna slova, abychom se vyvarovali neporozumění z důvodu špatného přečtení zkoumaného výrazu. Ještě jednou jsem ţáky upozornila, ţe vysvětlují pouze význam tučně vytištěného slova.
40
Písemný test měl následující podobu:
ZŠ: Ročník: Úkol: Vysvětli význam tučně vytištěného slova. Pořadové číslo
Zkoumaný výraz
1.
Ztržený (peníz)
2.
Nepředložená (ţeno)
3.
Nabrat notného posměchu
4.
Ošálit (někoho)
5.
Pravit
6.
Tázat se
7.
Krejcar
8.
Groš
9.
Zahraničák
10.
Věčně věkův
Vysvětlení
Úkol: Vysvětli uvedená slovní spojení. 1.
Pán sedna na kůň
2.
Muţ proklínaje šibala
41
6 Interpretace výsledků Tabulka č. 5a: ztržený (peníz) Řešení: utržený, tržený, vydělaný
Odpovědi žáků urvaný ukradený nemá peníze chráněný zelený zlatý broţ pomocný stráţný odřený bronz stříbrný koupil sníţený plat shozený roztrţený peníz neplatí hlídaný klasický peníz ztracený hezký starý méně peněz dolar vzít peníze (z platu) tvrdě vydělaný hodně nepracovat chudý peníze přijdou nikdy to nemůţeme mít strhnu třeba dluh
2. ročník 2 1 1 3 1 7 1 1 1 2 1 1 1 1 1
3. ročník
4. ročník
2
3
2 1 2 1 1 2 1 2
5. ročník
1 1 3 1
1 1
2 2 4
1 9 1
1 1 3 2 1 2
42
vydělaný daně dát peníze do banky strţený pes splacený zrušený
1 1 1 1 1 1
Tabulka č. 5b: Shrnutí výsledků Ročník 2. 3. 4. 5. Celkem 40 23 30 34 127 Celkem žáků Odpovědělo 2 5,88 % 2 1,57 % správně Odpovědělo 25 62,50 % 12 52,17 % 25 83,33 % 21 61,77 % 83 65,35 % chybně Neodpovědělo 15 37,50 % 11 47,83 % 5 16,67 % 11 32,35 % 42 33,07 % Prvním zkoumaným slovem bylo přídavné jméno ztržený (peníz). K vysvětlení významu tohoto slova ţáci vyuţívali nejčastěji přídavná jména (23), např. urvaný, ukradený, ztracený, splacený, zrušený. Zajímavá je skutečnost, ţe k objasnění volili také podstatná jména jako brož, bronz, dolar a daně, jimiţ se pravděpodobně snaţili vysvětlit význam slova „peníz“, nikoli ztržený. Někteří z ţáků uváděli také slovesa (koupil, nepracovat) nebo spojení slovesa a podstatného jména peníze: nemá peníze, vzít peníze, případně spojení příslovce hodně a podstatného jména peníze, tj. hodně peněz. Z uváděných 38 moţností byla správná pouze dvě řešení (tvrdě vydělaný, vydělaný), která uvedli ţáci 5. ročníku. Na základě tohoto výsledku usuzujeme, ţe ţáci významu slova neporozuměli, o čemţ svědčí i vysoký počet ţáků, kteří neodpověděli vůbec (ve 3. ročníku 47,83 %). Překvapivé bylo i zjištění, ţe 20 ţáků uvedlo jako vysvětlení snížený plat, méně peněz, vzít peníze, strhnu třeba dluh, daně. Z těchto výrazů je patrné, ţe mají přídavné jméno ztržený spojeno s odebíráním či ztrátou peněz na rozdíl od pravého významu slova, tj. získání (peněz).
43
Tabulka č. 6a: nepředložená (ţeno) Řešení: neuvážená, ukvapená, unáhlená, nerozvážná Odpovědi žáků dlouhá krátká nápomocná obyčejná zlá nesprávná nesmrtelná nezadaná nepřipravená předloţená ţenuška nechce provdat dceru neobjevila se bez manţela a dětí nevšímavá nepředvídatelná nevysvětlitelná nepředaná nevyslovil práce neřečná neukázněná nedaná neuţitečná divná
2. ročník
3. ročník
2 1 2 5 2 1 1
4. ročník
5. ročník
1
1 1 1
1 1 2 1 1 1 1 2 4 2 2
1
2
1 1 2 1 1
Tabulka č. 6b: Shrnutí výsledků Ročník 2. 3. 4. 5. Celkem 40 23 30 34 127 Celkem žáků Odpovědělo správně Odpovědělo 14 35,00 % 2 8,70 % 20 66,67 % 9 26,47 % 45 35,43 % chybně Neodpovědělo 26 65,00 % 21 91,30 % 10 33,33 % 25 73,53 % 82 64,57 %
44
Vysoké procento neuvedených řešení v jednotlivých ročnících (3. roč. 91,30 %; v 5. ročníku opovědělo pouze 9 ţáků) a ani jedna správná odpověď potvrdily náš předpoklad, ţe význam slova ţáci na 1. stupni nedokáţí vysvětlit, protoţe jejich slovní zásoba na to nestačí. Přestoţe ve 2. ročníku ţáci zatím slovní druhy neprobírali, slovo nepředložená nahradilo všech 14 odpovídajících, tj. 35 %, analogicky přídavnými jmény, např. dlouhá, krátká, nápomocná, obyčejná, zlá, nesprávná, nesmrtelná. Ve 4. ročníku se pokusilo o vysvětlení významu slova nejvíc ţáků (66,67 %), i kdyţ ne vţdy uţívali stejný slovní druh, tj. přídavná jména. Kromě nich, např. obyčejná, nevšímavá, nepředvídatelná aj., si pomáhali podstatnými jmény (ženuška, práce) nebo slovesy (např. neobjevila se, nevyslovil, nechce provdat dceru). Zajímavé je, ţe se ţáci, a to od 2. aţ do 5. ročníku, pokoušeli objasnit význam slova přídavným jménem pomocí předpony ne-, kterou obsahuje i slovo zkoumané: nesprávná, nesmrtelná, nezadaná, nepřipravená, nechce provdat dceru, neobjevila se, nevšímavá,
nepředvídatelná,
nevysvětlitelná,
nepřidaná,
nevyslovil,
neřečná,
neukázněná, nezadaná, neužitečná. Nejvíce patrné je to u ţáků 4. ročníku (14x), v 5. ročníku 8x. Souvisí to zřejmě se skutečností, ţe do 4. ročníku bývá zařazeno učivo o stavbě slova a ţáci jsou uţ poučeni o předponách. Analogicky tedy tvořili přídavná jména (slovesa) s touto předponou. Celkem ţáci pouţili k vysvětlení 25 různých slov. Přesto se nepodařilo žádnému z nich správný význam zkoumaného slova vysvětlit. Tabulka č. 7a: nabrat notného posměchu Řešení: hojného, ohromného, zdrcujícího, velikánského, velkého
Odpovědi žáků těţkého nebýt zlý nutného posmívat se najít šanci přivlastňovat si ho ošidit
2. ročník 1 1 4 2 1 1
3. ročník
4. ročník
5. ročník
2 2
1 3
2
45
síly jednotného hodně nabrat posměch nemůţe se smát opice rychlost velkého spěchat cíleného hlasitý být úspěšný klaun letadlo zpívat si a přitom se smát neposmívat se zbytečného ztrapnit se smát se zbytečně ostudného silného
2 1 3 1 1 1 2 2 1 1 1 1 1 1 1
2
6
2 1 1 2 1 1
Tabulka č. 7b: Shrnutí výsledků Ročník 2. 3. 4. 5. Celkem 40 23 30 34 127 Celkem žáků Odpovědělo 5 16,67 % 8 23,53 % 13 10,24 % správně Odpovědělo 10 25,00 % 5 21,74 % 16 53,33 % 12 35,29 % 43 33,86 % chybně Neodpovědělo 30 75,00 % 18 78,26 % 9 30,00 % 14 41,18 % 71 55,91 % V tabulce vidíme, ţe význam zkoumaného přídavného jména notný je vysvětlen celkem 28 slovy, které patří zároveň k různým slovním druhům. Zastoupena jsou jak podstatná jména, např. síly, rychlost, letadlo, opice, klaun, tak i přídavná jména, např. hlasitý, cíleného, silného, slovesa, např. spěchat, neposmívat se, ztrapnit se a příslovce hodně. Domníváme se, ţe ţáci 4. ročníku, kteří uvedli odpověď opice a klaun, mohli pochopit význam zkoumaného slova, ale nedokázali jej vysvětlit. Proto se alespoň
46
pokusili zapsat název toho, kdo by mohl nabrat notného posměchu čili komu se smějeme (opice, klaun). Ve 4. ročníku odpovědělo správně celkem 5 ţáků, tj. 16,67 %, a v 5. ročníku se počet úspěšných řešení zvýšil na 8 dětí, tj. 23, 53 %. Tabulka č. 8a: ošálit (někoho) Řešení: být nepoctivý, obelstít, oklamat, uvést v omyl, užít lsti, převézt, podvést, oblafnout a hovorové napálit, nachytat
Odpovědi žáků oklamat lhát neškádlit napálit okrást oslnit ošidit obelstít povídat podvést omráčit udělat si srandu napínat zmást okouzlit přelstít oblafnout zhypnotizovat nachytat obelhat zesměšnit splést vzít mu něco potrápit zradit
2. ročník 1 1 1 5 5 1 1 1
3. ročník 1 2
4. ročník 2
5. ročník 1 1
4 1
3 1
1 1
1
8
2
6
9
2
1
1 1 1
1
1 3 1 1 1
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
47
Tabulka č. 8 b: Shrnutí výsledků Ročník Celkem žáků Odpovědělo správně Odpovědělo chybně Neodpovědělo
2. 40
3. 23
4. 30
5. 34
Celkem 127
9
22,50 %
9 39,14 % 18 60,00 % 17 50,00 % 53 41,73 %
7
17,50 %
7 30,43 %
7
23,33 % 10 29,41 % 31 24,41 %
24
60,00 % 7 30,43 %
5
16,67 %
7
20,59 % 43 33,86 %
Předpokládali jsme, ţe si ţáci s vysvětlením významu tohoto slovesa poradí, protoţe slovo se v umělecké literatuře pouţívá a ţáci se s ním uţ určitě, např. v pohádkách, setkali. Nejvíce moţností uvedli ţáci 5. ročníku, kteří zároveň pouţili nejvyšší počet synonymních výrazů: oklamat, napálit, nachytat, ošidit, přelstít, oblafnout, obelhat. Velmi dobrých výsledků bylo dosaţeno ve 4. ročníku, počet úspěšných řešení tvořil 60 % (v 5. ročníku 50 %). Pozitivním zjištěním je, ţe ţáci 2.–5. ročníku pouţili při vysvětlování významu tohoto slova 25 výrazů a ve všech moţnostech pouţili slovesa. Část těchto sloves začínala předponou o- jako zkoumané slovo: oklamat, okrást, oslnit, ošidit, omráčit, okouzlit, oblafnout, dvě předponou ob-: obelstít, obelhat. Tato skutečnost se nejčastěji objevuje u ţáků 2. ročníku (9x). Někteří ţáci pouţili slovesa, která jsou svým významem zkoumanému slovu blízká, např. lhát, okrást, vzít mu něco a zradit. Tabulka č. 9a: pravit Řešení: povídat/povědět, říkat/říci, oznamovat/oznámit, sdělovat/sdělit
Odpovědi žáků Říct Mluvit Pohádka Pravidla Nutit Pravítko Vyprávět Pravý Zavěsit na provaz
2. ročník 4 3 2 3 1 4 5 1 2
3. ročník 5
4. ročník 8 2
5. ročník 11 10
6
4
3
48
Spravit Popravit Číst Připravit Opravit Povídat Napravit Jet Ptát se Utrápit Vypravit se Vykládat Úpravy Poučovat
1 2 2 1 2
2
1 1 2
1 2 1 1 1 2 1 1
6 1
1 1
Tabulka č. 9b:Shrnutí výsledků Ročník 2. 3. 4. 5. Celkem 40 23 30 34 127 Celkem žáků Odpovědělo 4 10,00 % 6 26,09 % 10 33,33 % 17 50,00 % 37 29,13 % správně Odpovědělo 29 72,50 % 11 47,83 % 15 50,00 % 16 47,06 % 71 55,91 % chybně Neodpovědělo 7 17,50 % 6 26,09 % 5 16,67 % 1 2,94 % 19 14,96 % Při pohledu do tabulky zjistíme, ţe překvapivě širokou nabídku moţností uvedli ţáci 2. ročníku, a to celkem 34 slov, coţ tvoří 82,50 % z jejich celkového počtu. Zároveň však vidíme, ţe celých 72,50 % představuje chybné odpovědi. Vysvětlujeme si to skutečností, ţe tito ţáci mají ještě málo rozvinutou slovní zásobu a význam slov často jen odhadují. Pouze 4 odpovědi, tj. 10 %, byly správné (říct). Otázkou je, zda by nebylo moţné zahrnout do správných odpovědí i řešení mluvit (3) a vyprávět (5). Protoţe ve 2. ročníku ţáci ještě neznají učivo o slovních druzích, vysvětlili význam slovesa pravit také podstatnými jmény. Dva uvedli slovo pohádka (pravděpodobně pravit = vyprávět pohádku), další se snaţili vymyslet slovo obsahující skupinu hlásek prav-, jakou má i zkoumané slovo: pravidla, pravítko, jednou bylo pouţito i přídavné jméno pravý. Tato skutečnost se objevila i u sloves: spravit, popravit, připravit, opravit.
49
Zajímavé je, ţe se tato moţnost objevuje i ve vyšších ročnících, i kdyţ jen ojediněle (ve 3. ročníku třikrát (vyprávět, spravit, napravit), ve 4. (opravit) a 5. (napravit) jedenkrát. Od 3. ročníku pouţívali ţáci k vysvětlení významu zkoumaného slova uţ pouze slovesa. Z tabulky je patrné také zvyšující se procento správných odpovědí. V 5. ročníku odpovědělo ze zkoumaného vzorku 97,06 % ţáků a z nich pouze jeden neuvedl ţádný význam slova. Tabulka č. 10a: tázat se Řešení: ptát se, otázat se, dotázat se, zeptat se, položit otázku, klást otázky, vznést dotaz, vyptávat se, zeptat se, dát tázací otázku
Odpovědi žáků Zeptat se Ptát se Vychloubat se Lhát Kárat se Vázat se Dotaz Vyhroţovat Vzkázat Opováţit se Říkat Nadávat Vyvolávat Mluvit Dát tázací otázku
2. ročník 2 10 1 1 5 1 2 1 1 1
3. ročník 1 16
4. ročník 1 25
5. ročník 5 25
2 1 1 1 1
Tabulka č. 10b: Shrnutí výsledků Ročník 2. 3. 4. 5. Celkem 40 23 30 34 127 Celkem žáků Odpovědělo 12 30,00 % 17 73,91 % 26 86,67 % 31 91,18 % 86 67,72 % správně Odpovědělo 13 32,50 % 3 10,00 % 2 5,88 % 18 14,17 % chybně Neodpovědělo 15 37,50 % 6 26,09 % 1 3,33 % 1 2,94 % 23 18,11 %
50
Předpokládali jsme, ţe vysvětlení významu tohoto slovesa nebude obtíţné, a to ani pro ţáky v nejniţším ročníku. Proto nás překvapilo, ţe ve 2. ročníku odpovědělo pouze 62,50 % ţáků, z nichţ téměř polovina, tj. 32,50 % odpověděla chybně. Pozitivní však je, ţe kromě dvou ţáků uţili tentokrát při vysvětlování významu zkoumaného slova pouze slovesa. Protoţe tito dva ţáci uţili pro vysvětlení podstatné jméno dotaz, a proto se domníváme se, ţe význam slova pochopili. Překvapilo nás také vysoké procento neuvedených odpovědí (26,09 %) ve 3. ročníku. U ţáků, kteří odpověděli, jsme však zaznamenali stoprocentní úspěšnost. Nejúspěšnější byli opět ţáci 4. a 5. ročníku. Tabulka č. 11a: krejcar Řešení: kovové peníze, peníz, drobné mince, zlatý, zlaťák
Odpovědi žáků
2. ročník
Peníze Chléb Vejce Krajíc Krejčí Zlato Sýr Euro Koruna Člověk Půlka Dolar Stará mince
9 6 1 4 5 1 2 2 2
3. ročník
4. ročník
13
12 6
2
2
5. ročník 21 2
4 2 1 1 2
Tabulka č. 11b: Shrnutí výsledků Ročník 2. 3. 4. 5. Celkem 40 23 30 34 127 Celkem žáků Odpovědělo 9 22,50 % 13 56,52 % 12 40,00 % 23 64,65 % 57 44,88 % správně Odpovědělo 23 57,50 % 4 17,39 % 13 43,33 % 3 8,82 % 43 33,86 % chybně Neodpovědělo 8 20,00 % 6 26,09 % 5 16,67 % 8 23,53 % 27 21,26 %
51
Jak vidíme v tabulce, význam tohoto slova nevysvětlilo v kaţdém ročníku průměrně 20 % ţáků. Toto zjištění nás překvapilo také proto, ţe i procento správných odpovědí je mnohem niţší, neţ jsme předpokládali (v 5. roč. 64,65 %). Potěšující naopak je, ţe s přibývajícím věkem se počet správných odpovědí zvyšuje. Všichni ţáci od druhého do pátého ročníku pouţili při vysvětlování významu zkoumaného slova pouze podstatná jména. I u tohoto slova jsme si všimli, ţe si ţáci při vysvětlování významu pomáhají písmeny, které obsahuje slovo zkoumané: krejcar x krejčí (toto slovo uvedli také ţáci 3. a 4. ročníku), krajíc. Nabízí se otázka, proč ţáci pouţili, a to i v pátém ročníku, jako řešení slovo chléb, ve 2. roč. také vejce a sýr. Jako moţné vysvětlení se nabízí moţnost, ţe uváděli to, co si můţeme za peníze koupit. Pochopili tedy, ţe význam slova je „peněţní obnos“, ale pravděpodobně je jiné řešení nenapadlo. Nejvyšší počet správných odpovědí uvedli ţáci 3. a 5. ročníku. Tabulka č. 12a: groš Řešení: kovové peníze, peníz, mince
Odpovědi žáků Peníze Koruna Pití Koš Zlato Jídlo Mince Jablko Bronz
2. ročník 16 3 1 4 2
3. ročník 11
4. ročník 13 2
3
1 2 3 3
5. ročník 25 1
2 1
Tabulka č. 12b: Shrnutí výsledků Ročník 2. 3. 4. 5. Celkem 40 23 30 34 127 Celkem žáků Odpovědělo 16 40,00 % 11 47,83 % 16 53,33 % 27 79,41 % 70 55,12 % správně Odpovědělo 10 25,00 % 3 13,04 % 8 26,67 % 2 5,88 % 23 18,11 % chybně Neodpovědělo 14 35,00 % 9 30,13 % 6 20,00 % 5 14,71 % 34 26,77 %
52
Stejně jako u předchozího zkoumaného slova vidíme, ţe nejčastějším vysvětlením bylo slovo peníze. Jako další moţnost uváděli ţáci také slovo mince, a to především ve 4. a 5. ročníku. Nejlepšího výsledku dosáhli opět ţáci v 5. ročníku, 79,41 % správných řešení, a dobře si s významem slova poradili i ţáci 2. ročníku (uvedli 40 % správných odpovědí). Při vyplňování testu ve 2. ročníku jsem si povšimla, ţe někteří odhadovali význam zkoumaného podstatného jména pomocí říkanky: „Byla jedna babka, prodávala jabka. Za děravý groš, prodala jich koš.“ Zřejmě proto také někteří uváděli jako řešení slova koš, jablko, jídlo a pití. Tabulka č. 13a: zahraničák Řešení: přivandrovalec, přistěhovalec, imigrant, cizinec Odpovědi žáků Praţák Zahradník Zahrada Zahraničí Vrátník Město Člověk Hranice Pokuta Cizinec Celník Zábrana Boháč Rodina Ministr Cestář Pas
2. ročník 4 7 4 2 1 1 1 1 1 2
3. ročník
4. ročník
1
4
1
4
2 2 3 1 1
5. ročník
1
1 12
24
1 1 1 1
Tabulka č. 13b: Shrnutí výsledků Ročník
2.
3.
4.
5.
Celkem
Celkem žáků
40
23
30
34
127
53
Odpovědělo 2 5,00 % 2 8,70 % 12 40,00 % 24 70,59 % 40 31,50 % správně Odpovědělo 22 55,00 % 9 39,13 % 11 36,67 % 3 8,82 % 45 35,43 % chybně Neodpovědělo 16 40,00 % 12 52,17 % 7 23,33 % 7 20,59 % 42 33,07 % Předpokládali jsme, ţe vysvětlit význam tohoto slova bude pro ţáky obtíţné. V tabulce zřetelně vidíme hranici mezi 1. a 2. obdobím (RVP ZV). V prvním období školní docházky ještě není slovní zásoba ţáků na takové úrovni, aby si s významem tohoto slova bez cizí pomoci poradili. Ve 2. a 3. ročníku odpověděli správně pouze 2 ţáci; ve druhém jich neodpovědělo 40 %, ve třetím se ještě počet zvýšil (52,17 %). Od 4. ročníku dochází k výraznému zlepšení. Při zkoumání výsledků jsme si opět všimli skutečnosti, ţe pokud si ţáci s některým významem slova nevědí rady, postupují analogicky, tj. hledají slova, která obsahují stejné skupiny hlásek: zahraničák x zahradník, zahrada, zahraničí. Tato skutečnost se nejčastěji objevuje ve 2. ročníku, tentokrát dokonce 13x. Ke stejné situaci dochází, i kdyţ daleko v menším měřítku, také ve 4. ročníku. Zde si to vysvětlujeme souvislostí s učivem o stavbě slova: 4x je pouţito slovo zahradník a ve stejném počtu se objevuje slovo zahraničí.99 K vysvětlení významu slova pouţili ţáci vţdy podstatná jména. Tabulka č. 14a: věčně věkův Řešení: navždy, navěky, napořád, nadobro, natrvalo, jednou pro vždy, na věčné časy Odpovědi žáků Stále mladý Milion let Dlouho Být hodný Napořád Navždy Nemocný Věčně
2. ročník 1 3 2 1 1 2 1 1
3. ročník
4. ročník
5. ročník 2
1
1
1 3
4 3
2 11
1
2
99
I kdyţ v prvním případě (zahradník) nejde o slovo příbuzné, domníváme se, ţe ţáci tímto způsobem uvaţovali.
54
Dlouhá léta Hodně roků Kolik máš let Navěky Věčně ţije Někdo je starý Někdo je líný Hodně věků Jméno Nesmrtelný
1
1 1 1
3 1 2 2 1 1 1
6
1 1
Tabulka č. 14b: Shrnutí výsledků Ročník 2. 3. 4. 5. Celkem 40 23 30 34 127 Celkem žáků Odpovědělo 4 10,00 % 5 21,74 % 11 36,67 % 19 55,88 % 39 30,71 % správně Odpovědělo 9 22,50 % 2 8,70 % 10 33,33 % 6 17,65 % 27 21,26 % chybně Neodpovědělo 27 67,50 % 16 69,57 % 9 30,00 % 9 26,47 % 61 48,03 % Věčně věkův je ustálené spojení objevující se především v umělecké literatuře a ţáci se s ním mohou setkat právě v pohádkách. Podle našeho předpokladu bylo nejméně správných řešení opět ve 2. ročníku, a to pouze 4, coţ představuje 10,00 %. Z celkového počtu ţáků v tomto ročníku jich 27 neodpovědělo, coţ tvoří téměř 70 %. Ţáci, kteří se snaţili objasnit význam výrazu věčně věkův jako milion let, dlouho, dlouhá léta, hodně věků uvedli sice nepřesné řešení (není zahrnuto do správných řešení), ale domníváme se, ţe význam slovního spojení chápou. Z tabulky zjistíme, ţe k vysvětlení významu pouţili ţáci jednotlivých ročníků nejčastěji příslovce: navždy 19x, napořád 8x. Zajímavé je, ţe někteří ţáci uvedli také přídavná jména ve spojení se slovesem (pravděpodobně aby zachovali dvouslovné pojmenování) jako být hodný, být líný, nemocný, coţ s významem zkoumaného pojmenování nijak nesouvisí. Naopak u spojení stále mladý nebo nesmrtelný vidíme, ţe ţáci uţ pojem času (jeho pomíjivost/stálost) začínají chápat, ale zatím je nedokáţí slovně vyjádřit.
55
Závěr č. 1 Výsledky slovnědruhové analýzy pohádky Boţeny Němcové Kdo je hloupější jsem porovnala se slovnědruhovou analýzou pohádky Chytrá horákyně od téţe autorky (analýzu provedla ve své diplomové práci Petra Brablecová – viz Seznam literatury). Pro lepší přehlednost zařazuji graf č. 2 s procentuálním vyjádřením jednotlivých slovních druhů. Graf č. 2: Srovnání zastoupení slovních druhů v %
Kdojehloupější
ChytráHorákyně
0,63% 1,59% 3,02% 4,60% 7,30% 8,57% 9,37% 0,12% 1,60% 1,95% 5,86% 8,05% 8,28% 10,53%
Citoslovce Částice Spojky Předložky Příslovce 17,46% Slovesa 22,54% Číslovky 24,92% Zájmena Přídavnájména Podstatnájména 17,22% 21,77% 24,62%
0,00% 5,00% 10,00% 15,00% 20,00% 25,00%
Ze vzájemného srovnání ukázek vyplývá, ţe zastoupení slovních druhů i jejich pořadí je velmi podobné a pokud se mění, jedná se pouze o jednotlivé případy. Ukazuje se, nejčastěji uţívanými slovními druhy v pohádkách Boţeny Němcové nejvíc jsou 1. slovesa, 2. podstatná jména, 3. zájmena. Není překvapením, ţe vyuţívá právě těchto slovních druhů, protoţe slovesa a podstatná jména jsou základem věty, zájmena jako slovní druh zastupující podstatná jména. V tabulkách č. 15. a č. 16. uvádím pořadí,
56
přesný počet a procentuální zastoupení nejfrekventovanějších slovních druhů v obou pohádkách.
Tabulka č. 15: Nejčastěji zastoupené slovní druhy: Kdo je hloupější pořadí
slovní druh
1.
slovesa
2. 3.
počet počet vyjádřený v % 157
podstatná jména 142 zájmena
110
24,92 % 22,54 % 17,46 %
Tabulka č. 16: Nejčastěji zastoupené slovní druhy: Chytrá horákyně pořadí
slovní druh
1.
slovesa
2. 3.
počet počet vyjádřený v % 416
24,62 %
podstatná jména 368
21,77 %
zájmena
291
Nejméně frekventovanými slovními druhy jsou
17,22 %
číslovky (9.) a citoslovce(10.) .
Překvapivé je zjištění, ţe přídavná jména patří do skupiny nejméně uţívaných slovních druhů. Ţáci jsou od 2. ročníku, a to zvláště ve slohové výchově vedeni k tomu, aby pomocí přídavných jmen vyjadřovali vlastnosti jmen podstatných, např. strom je vysoký, košatý, listnatý, ztrouchnivělý, rozkvetlý, suchý aj. Zajímavé tedy je, ţe známá spisovatelka pohádek jich uţívala tak málo. Tabulka č. 17: Nejméně zastoupené slovní druhy: Kdo je hloupější pořadí
slovní druh
počet počet vyjádřený v %
8.
přídavná jména
19
3,02 %
9.
číslovky
10
1,59 %
10.
citoslovce
4
0,63 %
57
Tabulka č. 18: Nejméně zastoupené slovní druhy: Chytrá horákyně pořadí slovní druh počet počet vyjádřený v % 8.
částice
33
1,95 %
9.
číslovky
27
1,60 %
10.
citoslovce
2
0,12 %
Z uvedeného přehledu ale vyplývá, ţe učitel můţe při probírání slovních druhů, a to jiţ od 2. ročníku, s uměleckým textem – pohádkou – pracovat. Jednak je ţákům tohoto věku pohádka blízká a jednak právě ve 2. ročníku začínají s poznáváním podstatných jmen a sloves. Bohaté vyuţití se nabízí také pro slohové vyučování: ţáci mohou hádat, vyvozovat, hledat významy jim neznámých slov a nahrazovat je současnými slovy podobného významu nebo se mohou pokusit rozvíjet podstatná jména v textu přídavnými jmény a porovnávat, zda a do jaké míry se text změnil. Vyuţívání textů pohádek, a to nejen při probírání učiva o slovních druzích, proto můţeme do školní praxe doporučit. Určitě bude tato práce pro ţáky zajímavější neţ pouhé zařazování slov ke slovním druhům v izolovaných větách či uměle vytvořených textech.
58
Tabulka č. 19: Shrnutí úspěšnosti řešení písemného testu 2. ročník Zkoumané slovo
3. ročník
4. ročník
5. ročník
Celkem % z celkového správně počtu žáků
správně
%
správně
%
správně
%
správně
%
1. Ztržený
0
0,00 %
0
0,00 %
0
0,00 %
2
1,57 %
2
1,57 %
2. Nepředložená
0
0,00 %
0
0,00 %
0
0,00 %
0
0,00 %
0
0,00 %
3. Notný
0
0,00 %
0
0,00 %
5
3,94 %
8
6,30 %
13
10,24 %
4. Ošálit
9
7,09 %
9
7,09 %
18
14,17 %
17
13,39 %
53
41,73 %
5. Pravit
4
3,15 %
6
4,72 %
10
7,87 %
17
13,39 %
37
29,13 %
6. Tázat se
12
9,45 %
17
13,39 %
26
20,47 %
31
24,41 %
86
67,72 %
7. Krejcar
9
7,09 %
13
10,24 %
12
9,45 %
23
18,11 %
57
44,88 %
8. Groš
16
12,60 %
11
8,66 %
16
12,60 %
27
21,26 %
70
55,12 %
9. Zahraničák
2
1,57 %
2
1,57 %
12
9,45 %
24
18,90 %
40
31,50 %
10. Věčně věkův
4
3,15 %
5
3,94 %
11
8,66 %
19
14,96 %
39
30,71 %
56
4,41 %
63
4,96 %
110
8,66 %
168
13,23 %
397
31,26 %
Celkem správných odpovědí100 100
Pozn.: Celkový počet správných odpovědí uvádíme ze souhrnu všech moţných správných odpovědí ţáků.
59
Graf č. 3: Přehled zkoumaných slov a úspěšnost řešení z celkového počtu žáků
60
Závěr č. 2 Předpokládali jsme, ţe při sledování úspěšnosti ţáků od 2. do 5. ročníku bude mít počet správných řešení vzrůstající tendenci, coţ se potvrdilo. Podrobné údaje zachycuje tabulka č. 11. Ţáci 2. ročníku odpověděli na zkoumaný výraz správně pouze 56x, tj. 4,41 % z celkového moţného počtu správných odpovědí. V 5. ročníku to bylo jiţ ve 168 případech, které tvoří 13,23 % úspěšných řešení. Při pohledu do tabulky zjistíme, ţe nejvíce správných vysvětlení uvedli ţáci u slov tázat se (86), groš (70) a krejcar (57). Naopak nejméně úspěšní byli ţáci u zkoumaných výrazů: nepředložená (0), ztržený (2), tj. 1,57 %, a notný (13), coţ tvoří 10,24 % z celkového počtu ţáků. Zajímavou skutečností je, ţe všechna tři slova s nejniţším počtem správných odpovědí jsou přídavnými jmény. U některých slov nás nízké procento úspěšnosti překvapilo. Patří k nim sloveso pravit, jehoţ význam dokázalo vysvětlit pouhých 29,13 %, a ošálit, jeţ vysvětlilo 41,73 % ţáků ze všech ročníků. Je to docela zajímavé zjištění vzhledem k tomu, ţe se obě slovesa vyskytují v hojném počtu v umělecké literatuře a většina učitelů pravděpodobně předpokládá, ţe význam slova ţáci chápou a tudíţ nepotřebují vysvětlit. Mezi zkoumaná slova, která objasnila alespoň polovina všech ţáků, patří pouze sloveso tázat se (67,72 % správných odpovědí) a podstatné jméno groš, na které správně odpovědělo 55, 12 % dotázaných ţáků 2. – 5. ročníku. Z výsledků písemného testu usuzujeme, ţe náš předpoklad, ţe slovům, která jsme vybrali, ţáci rozumí málo, nebo vůbec, se potvrdil. Naše zjištění je pro praxi významné, protoţe se opět ukazuje, jak je důleţité čtení s porozuměním, které by se na 1. stupni základní školy rozhodně nemělo opomíjet.
61
Seznam použité literatury 1.
BRABCOVÁ, R. A KOLEKTIV. Didaktika českého jazyka: pro studující oboru učitelství na prvním stupni základní školy. 1. vyd. Praha: SPN, 1990. 184s. ISBN 80-04-24251-0.
2.
BRABLECOVÁ, P. Slovní druhy v literární tvorbě pro děti: Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, 2008. 61 l. Vedoucí diplomové práce PaedDr. Květoslava Klímová Ph. D..
3.
ČAČKA, OTTO. Psychologie vrstev duševního dění osobnosti a jejich autodiagnostika. 3. vyd. Brno: DOPLNĚK, 2009. 384s. ISBN 80-7239-107-0.
4.
ČECHOVÁ, M., STYBLÍK, V. Čeština a její vyučování. 1. vyd. Praha: SPN, 1998. 264s. ISBN 80-85937-47-6.
5.
ČMEJRKOVÁ, S., DANEŠ, F., SVĚTLÁ, J. Jak napsat odborný text. Praha: LEDA, 1999. 225 s. ISBN 80-85927-69-1.
6.
GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. 207s. ISBN 80-85931-79-6.
7.
HAUSER, P. A KOLEKTIV. Didaktika českého jazyka pro 2. stupeň ZŠ. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 138s. ISBN 978-80-210-4244-5.
8.
HAUSER, P. A KOLEKTIV. Slovník jazykovědně terminologie. 1.vyd. Brno: Nová škola, 2001. 108s. ISBN 80-7289-032-8.
9.
JEŘÁBEK, J., TUPÝ, J. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: VÚP, 2007. 126s.
10.
KLÉGR, A. Tezaurus jazyka českého: slovník českých slov a frází souznačných, blízkých a příbuzných. 1.vyd. Praha: nakladatelství Lidové noviny, 2007. 1189s. ISBN 978-80-7106-920-1.
11.
KOLEKTIV AUTORŮ. Příruční mluvnice češtiny. 2.vyd. Praha: Lidové noviny, 2003. 799s. ISBN 80-7106-134-4.
12.
KOLEKTIV AUTORŮ. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 3.vyd. Praha: Academia, 2005. 647s. ISBN 80-200-1080-7.
13.
KOLEKTIV AUTORŮ. Pravidla českého pravopisu. 2.vyd. Praha: FORTUNA, 2006. 392s. ISBN 80-200-1327-X.
62
14.
KRAUS, J. A KOLEKTIV AUTORŮ. Slovník cizích slov. 1.vyd. Praha: Academia, 2006. 880s. ISBN 80-200-1415-2.
15.
LEDERBUCHOVÁ, L. Ještě čteme Jiráska: o české literární klasice, jejím jazyku a čtenářích. In Český jazyk a literatura roč. 62. č. 1. (2011-2012). s.1320.
16.
McBRIDE, R. Úvod do kvalitativního výzkumu : průvodce pro učitele. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 1995. 77s. ISBN 80-7083-20183.
17.
MINÁŘOVÁ, E. Stylistika češtiny. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. 84s. ISBN 978-80-210-4973-4.
18.
NĚMCOVÁ, B. Báchorky. 1.vyd. Brno: MOBA, 2009. 192s. ISBN 978-80-2433848-4.
19.
NĚMCOVÁ, B. Národní báchorky a pověsti. Sebrané spisy. 1.vyd. Tiskem a nákladem Antonína Augusty v Litomyšli a Praze, 1862. 375s.
20.
NĚMCOVÁ, B. Velká kniha pohádek. 4.vyd. Praha: Albatros, 1985. 365s.
21.
SPOUSTA, V. Jazyková úskalí odborného a vědeckého textu. In Spousta, Vladimír, et al. Vádemékum autora odborné a vědecké práce. 1.vyd. 2000, 1. DOTISK 2001. Brno: Masarykova univerzita v Brně 2000. Kapitola 8. s 106120. ISBN 80-210-2387-2.
22.
STYBLÍK, V., ČECHOVÁ, M., HAUSER, P., HOŠNOVÁ, E. Základní mluvnice českého jazyka. 1.vyd. Praha: SPN, 2004. 248s. ISBN 80-7235-018-8.
Seznam učebnic českého jazyka 23.
HOŠNOVÁ, E. A KOLEKTIV. Český jazyk 2 pro základní školy. 1.vyd. Praha: SPN, a.s., 2006. 160s. ISBN 80-7235-329-2.
24.
HOŠNOVÁ, E. A KOLEKTIV. Český jazyk 3 pro základní školy. 1.vyd.. Praha: SPN, a.s., 2008. 128s. ISBN 978-80-7235-390-3.
25.
HOŠNOVÁ, E. A KOLEKTIV. Český jazyk 4 pro základní školy. 1.vyd. Praha: SPN, a.s., 2009. 208s. ISBN 978-80-7235-423-8.
63
26.
HOŠNOVÁ, E. A KOLEKTIV. Český jazyk 5 pro základní školy. 1.vyd. Praha: SPN, 2010. 224s. ISBN 978-80-7235-453-5.
27.
MÜLHAUSEROVÁ, H. A KOLEKTIV. Český jazyk 2: učebnice pro 2. ročník základní školy. 1.vyd. Brno: Nová škola, s. r. o., 1998. 95s. ISBN 80-85607-794.
28.
MÜLHAUSEROVÁ, H. A KOLEKTIV. Český jazyk 3: učebnice pro 3. ročník základní školy. 2.vyd. Brno: Nová škola, s. r. o., 2003. 95s. ISBN 80-7289-0883.
29.
MÜLHAUSEROVÁ, H. A KOLEKTIV. Český jazyk 4: učebnice pro 4. ročník základní školy. 2.vyd. Brno: Nová škola, s. r. o., 2010. 95s. ISBN 978-80-7289176-4.
30
HÝLOVÁ, H. A KOLEKTIV. Český jazyk 5: učebnice pro 5. ročník základní školy. 1.vyd. Brno: Nová škola, s. r. o., 2010. 144s. ISBN 978-80-7289-181-8.
Elektronické zdroje 31.
http://www.nns.cz/blog/vice-o-nakladatelstvi/
32.
http://www.spn.cz/stranky/infoskoly.php
33.
http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php
64
Resumé Ve své diplomové práci jsem se zaměřila na slovní druhy v pohádce Kdo je hloupější od Boţeny Němcové. Práce je rozdělena na dvě části: teoretickou a praktickou. V teoretické části se zabývám slovnědruhovou analýzou pohádky, v praktické části interpretuji výsledky výzkumu u ţáků 1. stupně základní školy.
Summary In my diploma thesis I focused on the word classes in the fairytale “Kdo je hloupější” from Boţena Němcová. The work is divided in two parts: theoretical and practical. In the theoretical part I deal with a word classes analysis of the fairytale and in the practical part I interpret the results of my research among the pupils from the first level of primary school.
65
Příloha č. 1
66
67
Příloha č. 2
68
69
70
Příloha č. 3
71
72
73
