MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FILOZOFICKÁ FAKULTA. Historický ústav

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FILOZOFICKÁ FAKULTA Historický ústav

Československý Červený kříž v zahraničí a péče o uprchlíky (magisterská diplomová práce) Tereza Nováková

Vedoucí práce: doc. PhDr. Vladimír Goněc, CSc., Jean Monnet Chair Brno 2011

Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsme magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla všechnu pouţitou literaturu a prameny. V Brně dne 10. 5. 2011 Tereza Nováková

2

Poděkování Ráda bych poděkovala doc. PhDr. Vladimíru Goňcovi, CSc., Jean Monnet Chair za vedení práce a pomoc při výběru a specifikaci tématu, pracovníkům ČČK v Brně za půjčení publikací Mgr. Josefa Švejnohy a pracovníkům Národního Archivu v Praze za cenné rady a milé jednání. Dík patří i celé mé rodině a přátelům za podporu.

3

OBSAH Úvod…………………………………………………………………………………………6 Prameny a literatura………………………………………………………………………….8 1. Počátky hnutí Červeného kříţe v českých zemích a okolnosti ustavení Československého Červeného kříţe v zahraničí………………………………………………………………….10 1.1. Československý Červený kříţ v kontextu mezinárodního hnutí………………...10 1.2. Rozpuštění ČSČK v Protektorátu a ustavení ČSČK v zahraničí………………...12 1.3. Navázání na činnost Československé pomoci v Londýně………………………13 2. Zvláštnost postavení ČSČK v zahraničí…………………………………………………..16 2.1. Mezinárodní postavení ČSČK. Souvislost s uznáním československé prozatímní vlády………………………………………………………………………………….16 2.2. Československý Červený kříţ v zahraničí a otázka stanov……………………..17 3. Stanovy ČSČK v zahraničí………………………………………………………………...19 3.1. Stanovy pro ČSČK v zahraničí, s účinností od 1. 7. 1943………………………19 3.2. Orgány ČSČK…………………………………………………………………....21 3.3. Odbočky ČSČK………………………………………………………………….22 3.4. Jednací řád a působnost odborů………………………………………………….24 4. Činnost ČSČK v zahraničí - péče o uprchlíky jako jeden ze tří hlavních úkolů ČSČK…..27 4.1. Péče o uprchlíky ve Velké Británii………………………………………………28 4.1.1. Jednotlivé odbory a jejich činnost ku prospěchu emigrantům………….28 4.1.2. Ošetřovatelský a zdravotní odbor………………………………………30 4.1.3. Sociální odbor…………………………………………………………..34 4.1.4. Dorostenecký odbor…………………………………………………….38 4.1.5. Kulturně-společenský odbor……………………………………………40 4.2. Péče o československé uprchlíky a vojenské jednotky mimo Velkou Británii…..42 4.2.1. Důleţitost odboček v zahraničí a jejich formování……………………..42 4.2.2. ČSČK v Palestině……………………………………………………….49 4.2.3. Vstup SSSR do války a rozšíření činnosti péče o uprchlíky……………52 4

4.3. Morální a duchovní aspekt péče o československé uprchlíky……………………55 4.3.1. Knihy……………………………………………………………………56 4.3.2. Československý Červený kříţ jako součást boje proti nepříteli………...58 5. Styk se Spojeneckými ČK a jinými pomocnými organizacemi, zejména co se týče péče o uprchlíky…………………………………………………………………………………….61 5. 1. Styk se spojeneckými Červenými kříţi……………………………………….....61 5. 2. Poměr k Czech Refugee Trust Fundu…………………………………………...62 5.2.1. Otázka převedení kompetencí nad zbylými prostředky britského daru do rukou československé prozatímní vlády………………………………………64 5.2.2. Vztahy mezi ČSČK a CRTF po praktické stránce……………………..68 6. Duch ČSČK……………………………………………………………………………….70 6. 1. Odkaz Alice Masarykové a humanitního ideálu první republiky……………….70 6. 2. Velikonoční mír Červeného kříţe……………………………………………….73 6. 2. 1. Nápad a jeho počátky…………………………………………………74 6. 2. 2. Velikonoční míry během exilu………………………………………..76 7. Propagační činnost ČSČK. Československý červený kříţ v tisku…………………………78 8. Exkurz - Další organizace zabývající se péčí o československé uprchlíky na půdě Velké Británie………………………………………………………………………………………..84 Závěr………………………………………………………………………………………….88 Seznam zkratek……………………………………………………………………………….91 Pouţité prameny a literatura………………………………………………………………….92 Seznam příloh………………………………………………………………………………...95 Přílohy………………………………………………………………………………………...96

5

ÚVOD Jako téma své práce jsem si vytyčila činnost Československého Červeného kříţe v době druhé světové války, kdy byl v Británii z iniciativy československé exilové vlády a s povolením britských úřadů 1. září 1940 ustaven Československý Červený kříţ v zahraničí se sídlem v Londýně. V Británii takovým způsobem fungovaly i Červené kříţe jiných okupovaných zemí, například Polský Červený kříţ. Dr. Alici Masarykovou nahradila v předsednictví manţelka exilového prezidenta Hana Benešová, která byla rovněţ zakladatelkou Československé pomoci, organizace starající se o československé uprchlíky v Británii v době před ustavením ČSČK v zahraničí. Protoţe ČSČK v zahraničí navazoval na činnost Československé pomoci a převzal její agendu, finance, i pracovníky, povaţovala jsem za nutné věnovat se částečně i činnosti Československé pomoci a objasnit okolnosti jejího zrušení a převedení agendy do rukou ČSČK v zahraničí. ČSČK v zahraničí tak byl jakousi přechodnou organizací pro dobu války, jejíţ ustavení nebylo z právního hlediska jednoduché. Jeho mezinárodně-právní uznání a samotné ustavení úzce souviselo s britským uznáním československé exilové vlády. Propojení s exilovou vládou bylo i na úrovni organizační. ČSČK v zahraničí byl podřízen ministerstvu národní obrany a ministerstvu sociální péče, a dotován byl z velké části z finančních prostředků ministerstev. Jelikoţ ČSČK v zahraničí měl fungovat v době války a na cizím území, bylo nutné projednat a vyřešit otázku působnosti ČSČK v zahraničí a zejména jeho stanov. Válečná doba a ztíţené podmínky si vyţadovaly jisté pozměnění dosud platných, mírových stanov, i kdyţ členění organizace na jednotlivé odbory a její výkonné sloţky zůstaly převáţně stejné. Činnost, se kterou se ČSČK musel jako první vyrovnat a kterou byl nucen vzít za svou, byla péče o československé uprchlíky. Jednak to byli Čechoslováci jiţ dříve usazení v Británii, potřebující v době války větší péči, jednak nově příchozí českoslovenští občané prchající z bývalého území Československa po Mnichovu. Zejména to však byli českoslovenští uprchlíci z obsazené Belgie, Holandska a od května 1940 Francie, kteří přicházeli do Británie bez finančních i materiálních prostředků. K zefektivnění organizace pomoci uprchlíkům Ústředí ČSČK v Londýně vytvářelo síť odboček (nebo alespoň delegatur a pomocných organizací) v ostatních zemích, kde byl určitý počet krajanů nebo československých příslušníků vojenských jednotek. Péče o československé uprchlíky se tak stala, vedle péče o československé vojenské jednotky a přípravu pomoci domovu po skončení 6

války, jednou ze tří základních činností, kterými se ČSČK v zahraničí zabýval. Největší péče měla být i dle samotných představitelů ČSČK v zahraničí věnována našim vojenským jednotkám. Od roku 1943 vstupuje do popředí organizace sbírek (jak finančních, tak materiálních) a školení lékařského personálu pro budoucí osvobozenou vlast. Cílem bylo shromáţdit nejpotřebnější materiál a dostatek personálu, který by se ihned po skončení války přesunul do osvobozeného Československa a bez prodlev a s připraveným materiálem začal poskytovat pomoc.

Spolu s Mezinárodním Červeným kříţem a ostatními spojeneckými

Červenými kříţi se i ČSČK v zahraničí snaţil ulehčit osud zajatcům a internovaným. Prostřednictvím MV ČK byly hlavně z neutrálního Švýcarska posílány hromadné i individuální balíčky do koncentračních, pracovních a internačních táborů. Ve své práci jsem se rozhodla věnovat ve větší míře pouze jednomu aspektu činnosti ČSČK v zahraničí, a to jeho péči o československé uprchlíky a emigranty. Opomíjím tedy, byť stejně významnou, roli ČSČK v péči o československé vojenské jednotky, zajatce a internované, stejně tak jako mapování sbírek a příprav na pomoc osvobozenému Československu. Důvodem mého rozhodnutí bylo široké spektrum činnosti ČSČK v zahraničí a nutnost zaměřit se pouze na některý aspekt pomoci nebo okruh potřebných. Zajímalo mě, zda se Československému Červenému kříţi v zahraničí podařilo poskytnout účinnou pomoc uprchlíkům a zda si získal v britské společnosti a mezi československými občany ţijícími v Británii a v zahraničí určitou váţnost a respekt, respektive jaké bylo jeho postavení mezi jinými zahraničními humanitárními organizacemi. Co se týče konkrétní činnosti ČSČK v zahraničí, nabízí se otázka, zda se jeho péče o uprchlíky omezovala pouze na nejnutnější finanční a materiální pomoc, nebo byl jeho záběr širší, zahrnující i neméně důleţité aspekty pomoci, jako osobní kontakt s uprchlíky, udílení rad a poskytování jistého zázemí v cizím státě. Pro získání komplexní představy o této problematice jsem se rozhodla věnovat jak péči o uprchlíky ve Velké Británii, tak i pomoci československým uprchlíkům jinde v zahraničí. Z důvodu obsáhlosti Fondu Československého Červeného kříţe v Londýně uvádím pouze přehled činnosti jeho odborů ve prospěch československých uprchlíků na území Velké Británie. Co se týče jeho práce v zahraničí, mimo Británii, zaměřím se úzce jen na dvě odbočky ČSČK, na kterých se budu snaţit ukázat rozsah péče o československé uprchlíky a emigranty na daném území, stejně jako vztah daných odboček s Ústředím ČSČK v Londýně. Nedílnou součástí ČSČK v zahraničí byla jeho kulturní a společenská činnost a s tím související propagace prostřednictvím československého zahraničního a britského tisku. Početné zmínky o první předsedkyni ČSČK Dr. Alici Masarykové a jejím pojetí Červeného 7

kříţe, neustálé odkazy na prvorepublikový Československý Červený kříţ a jeho ideály a morální aspekty mě přiměly zařadit do této práce zvláštní kapitolu s názvem Duch ČSČK. V ní se budu snaţit prozkoumat, jaký měl odkaz Dr. Alice Masarykové a velmi rozvinutý prvorepublikový ČSČK, předchůdce ČSČK v zahraničí, vliv na československou emigraci a britskou (i jinou zahraniční) veřejnost.

PRAMENY A LITERATURA Ve své práci jsem čerpala převáţně z materiálu Národní archivu v Praze, a to dvou fondů - fondu Československý červený kříţ, Londýn (ČSČK-L) a Ministerstvo vnitra, Londýn (MV-L). Určující byl fond ČSČK-L, který je řazen do 48 knih, 9 kartoték, 18 zásuvek, a obsahuje 207 kartonů a spisů. Je to obsáhlý fond, jehoţ komplexní prostudování by mohlo být celoţivotní záleţitostí. Před studiem materiálu jsem tedy musela učinit pečlivý výběr a prozkoumat ty kartony, o kterých jsem podle uvedeného názvu předpokládala, ţe budou pro mou práci zásadní. Celkově jsem prošla 15 kartonů z fondu ČSČK-L a 5 kartonů z fondu MVL. Z fondu MV-L se ukázal jako neuţitečnější karton 222 obsahující materiály ČSČK v zahraničí. Karton 226 mi poskytl přehled, co se týče existence rozličných československých spolků fungujících na území Velké Británie. Z fondu ČSČK-L byl nejuţitnější karton číslo 8, obsahující výroční zprávy ústředí ČSČK v Londýně za jednotlivé roky, stejně tak jako výroční zprávy delegatur ČSČK. I přes tento výběr a zaměření se na jeden aspekt činnosti ČSČK by bylo moţné věnovat se ještě uţšímu tématu, například pouze činnosti dorosteneckého nebo zdravotního odboru v péči o československé uprchlíky. Ke všem těmto odborům jsou k dispozici zvláštní kartony. Jako pramen mi poslouţila také kníţka o Československém Červeném kříţi napsaná samotnou Alicí Masarykovou. Pro pochopení myšlenek, ze kterých ČSČK u nás vyrůstal, je tato kníţka opravdu základní. Seznámí nás s tím, jak hluboce sama Alice Masaryková hnutí Červeného kříţe chápala a jak významnou roli pro společnost a mír ve světě mu připisovala. Pramenem mi byly také některé časopisy, zejména Čechoslovák, vydávaný v letech 1939 – 1945 v Londýně. Přehled o historii Mezinárodního Červeného kříţe a díle dvou významných ţen, jejichţ ţivot byl spojen s ČSČK, Alice Masarykové a Hany Benešové, mi poskytly publikace Mgr. Josefa Švejnohy, vydané po roce 2000 Úřadem ČČK v Praze. Oficiální stránky ČČK 8

poskytují rovněţ řadu základních informací o historii Červeného kříţe na našem území. Uţitečné zajisté je, ţe několik publikací vydaných Úřadem ČČK nabízejí zdarma ke staţení.1 Bohuţel jsem však nenašla ţádnou jinou publikaci věnující se roli ČSČK za války. I publikace pana Švejnohy se o ČSČK v zahraničí pouze stručně zmiňují, nejvíce informací je pak v knize Hana Benešová, čestná předsedkyně Československého červeného kříže, i kdyţ i tam se jedná jen o tři nebo čtyři strany.2 Obávám se, ţe obecné povědomí o existenci a roli ČSČK v zahraničí je malé nebo téměř ţádné. Svou práci jsem tedy mohla napsat jen díky přístupnosti zpracovaného archivního materiálu. Bohuţel, tak jak je zpřístupněn archivní materiál k ČSČK v zahraničí, není zatím vůbec zpracován a zpřístupněn materiál týkající se ČSČK za první republiky. Tedy období prvních dvaceti let existence ČSČK, kdy jeho předsedkyní byla po celou dobu Dr. Alice Masaryková, a kdy ČSČK byl jako organizace na svém vrcholu. Toto téma tak zůstává badatelům zatím uzavřeno, byť by to bylo dle mého názoru velmi zásluţné a uţitečné věnovat se výzkumu této problematiky.

1

Nejsou to jen publikace týkající se ČSČK, ale i významných osob Mezinárodního Červeného kříţe, jakoţ i mezinárodního humanitárního práva a ţenevských úmluv. Oficiální stránky ČČK: http://www.cervenykriz.eu/cz/cz_root.aspx (25. 4. 2011). 2 Švejnoha, Josef: Hana Benešová, čestná předsedkyně Československého červeného kříţe. Praha, 2005.

9

1. Počátky hnutí Červeného kříže v českých zemích a okolnosti ustavení ČSČK v zahraničí 1.1. Československý Červený kříž v kontextu mezinárodního hnutí Mezinárodní červený kříţ je humanitární organizací fungující ve sto osmdesáti šesti státech světa.3 Na počátku hnutí stála pětice muţů v čele s Henri Dunantem, která roku 1863 v Ţenevě zaloţila Mezinárodní výbor Červeného kříţe.4 Postupem času se tato organizace rozrostla v mezinárodně uznávanou instituci, působící v téměř kaţdém vyspělém státě světa. Hned se zaloţením MV ČK byly jednotlivé státy ponoukány k zakládání tzv. národních Komitétů, tj. pomocných společností pro ošetřování raněných (dnešních národních společností Červeného kříţe). Kdyţ počítáme jednotlivé státy a vévodství tvořící pozdější sjednocené Německo jako jeden celek, bylo tehdejší Rakousko - Uhersko mezi prvními dvanácti státy, které na tuto výzvu zareagovaly.5 V těsném závěsu za těmito státy (v pořadí na třináctém místě, zaloţený 5. září 1868) stál „Vlastenecký pomocný spolek pro Království české“, z něhoţ byl později po rozpadu Rakouska - Uherska a vytvoření samostatného Československa ustaven Československý Červený kříţ.6 Organizace se nadále rozrůstala a 5. května 1919 byla zaloţena Liga společností Červeného kříţe, která sdruţovala všechny národní společnosti Červeného kříţe uznané Mezinárodním výborem Červeného kříţe a propagovala a podporovala jejich činnost.7 Československý Červený kříţ se stal členem Ligy k 11. lednu 1920.8 MV ČK tak zůstal neutrální „apolitickou institucí“, chránící mezinárodní úmluvy a

3

http://www.cervenykriz.eu/cz/ifrc.aspx (25. 4. 2011). Pouţívaný je také název Mezinárodní hnutí Červeného kříţe a Červeného půlměsíce. Červený kříţ jako univerzální, ochranný znak přijalo hnutí prakticky od svého počátku na ustavující konferenci roku 1863. Červený půlměsíc jako znak byl poprvé pouţit na návrh Turecka během balkánských válek v roce 1876. Jelikoţ jedním z principů hnutí byla nestrannost a respektování náboţenského vyznání, znak červeného půlměsíce byl MV ČK přijat. Tureckého příkladu následovaly další země vyznávající islám. Právně bylo však uţití tohoto znaku zakotveno aţ v Ţenevské úmluvě z roku 1929. V roce 2005 pak byl oficiálně přijat znak červeného krystalu (Davidovy hvězdy umístěné ve středu) ve státě Izrael. Švejnoha, Josef: Historie Mezinárodního Červeného kříţe. Praha, 2008. str. 54. 4 Na mezinárodní konferenci v Ţenevě v říjnu 1863, které se zúčastnilo 16 tehdejších států (sedm z nich později vytvořilo jeden stát, Německo, vhodnější je tedy počet 10 států), se ustavil MV ČK. Aţ do roku 1876 byl přesný název Mezinárodní výbor pro pomoc raněným vojákům. Švejnoha, Josef: Historie Mezinárodního Červeného kříţe. Praha, 2008. str. 31. 5 Oněch 12 států tvořilo dnešní Německo, Belgie, Francie, Švýcarsko, Itálie, Španělsko, Portugalsko, Švédsko, Norsko, Dánsko, Rusko a Rakousko. Tamtéţ. 6 Tamtéţ, str. 39. 7 Roku 1983 byl název pozměněn na Ligu společností Červeného kříţe a Červeného půlměsíce. Od roku 1991 dodnes je pouţíván název Mezinárodní federace Červeného kříţe a Červeného půlměsíce – MF ČK a ČP). Tamtéţ, str. 85. 8 Tamtéţ, str. 85.

10

zabývající se mezinárodními otázkami zejména po právní stránce.9 Tím byly dotvořeny základy organizace, fungující téměř nepozměněně dodnes. Mezinárodní hnutí Červeného kříţe a Červeného půlměsíce se řídí Ţenevskými úmluvami, z nichţ první (Ţenevská úmluva o zlepšení osudu raněných v polních armádách) byla podepsána na diplomatické konferenci v Ţenevě jiţ 22. srpna 1864.10 Český červený kříţ, nástupce Československého Červeného kříţe a předchozího Vlasteneckého pomocného spolku pro Království české, má tak bohatou historii. Neţ vypukla druhá světová válka, získala Společnost ČSČK pevnou základnu a počtem svých členů dosáhla vrcholu. Bylo to právě v období první republiky, kdy Československý červený kříţ proţíval velký rozkvět a dá se říci i jistou prestiţ. Během několika let získal obrovskou členskou základnu, do jeho činnosti byly zapojeny významné osobnosti různých oborů. ČSČK jako pomocná zdravotní organizace přispíval ke zlepšení zdravotní péče. Velký význam měl například v oblasti prevence. Vedle zdravotnictví pomáhal i československému školství. Ministerstvo školství a národní osvěty ČSR výnosem ze dne 26. ledna 1921 povolilo organizovat Dorost ČSČK na školách. Dorostu se dostalo ve školství velmi vlivného postavení, v roce 1936 měl 840.000 členů ve 38.000 třídách na 12.000 školách. Počtem svých členů tak byl v tomto roce na 2. místě v Evropě a na 4. místě ve světě.11 Velký dík v organizování dorostu patří opět první předsedkyni Alici Masarykové, na jejíţ podnět se dorost ČSČK v roce 1921 ustavil. V roce 1938, kdy Alice Masaryková odstupovala ze své funkce, ČSČK měl 200 497 členů organizovaných v 720-ti místních spolcích.12 Pod předsednictvím dr. Alice Masarykové se ČSČK ocitl ve svém „nejvyšším spolkovém a pracovním rozmachu“13, a to nejen na domácí půdě, ale i v mezinárodním měřítku. Alice Masaryková, předsedkyně ČSČK od jeho zaloţení 9

Kdyţ citujeme z oficiálních stránek ČČK: „Mezinárodní výbor Červeného kříţe (ICRC) působí na základě mandátu svěřeného mezinárodním společenstvím jako neutrální zprostředkovatel v humanitárních otázkách v období mezinárodních konfliktů, občanských válek a vnitřních nepokojů. Poskytuje ochranu a pomoc vojenským, ale i civilním obětem - válečným zajatcům, zadrţovaným civilistům, raněným na bojištích a civilnímu obyvatelstvu na okupovaném nebo nepřátelském území. Dohlíţí na dodrţování mezinárodního humanitárního práva. Navštěvuje téţ politické rukojmí. Zajišťuje předávání zpráv mezi rodinami rozdělenými válkami, nepokoji či katastrofami a pátrá po osobách nezvěstných v důsledku těchto událostí.“ http://www.cervenykriz.eu/cz/icrc.aspx (25. 4. 2011). 10 Doplněné čtyři Ţenevské úmluvy z roku 1949 slouţí jako právní rámec MV ČK a jsou součástí Mezinárodního humanitárního práva. Stručný přehled Ţenevských úmluv je dostupný na oficiálních stránkách ČČK: Jukl, Marek: Ţenevské úmluvy a dodatkové protokoly. Stručný přehled. Praha, 2009. Dostupné z: http://www.cervenykriz.eu/cz/mhp/konvence.htm (25. 4. 2011). 11 http://www.cervenykriz.eu/cz/historiemeziv.aspx (20. 4. 2011). 12 ČSČK měl 333 stanic první pomoci, 49 vlastních ústavů o více neţ 3.000 lůţkách, do jeho sluţby bylo zapojeno 116 školených sil a 12.707 dobrovolných sester. Švejnoha Josef: Alice Masaryková. První předsedkyně ČSČK. Praha, 2003. str. 55. 13 Tamtéţ, str. 55.

11

aţ do roku 1938, byla osobností ČSČK, která se zaslouţila o jeho rozkvět i mezinárodní uznání. Byla uznávanou představitelkou ČSČK na mezinárodních konferencích a svou iniciativou a nápady podněcovala další rozvoj Červeného kříţe. Jednou z iniciativ, o které budu ve své práci mluvit, je pořádání Míru Červeného kříţe na Bílou sobotu velikonoční, který se Alice Masaryková pokusila rozšířit na mezinárodní úroveň, a ze kterého se později vyvinul Světový den Červeného kříţe. O vlivu jejích myšlenek a idejí, kterými je prodchnuto prvorepublikové období na další vývoj ČSČK po roce 1938, ještě bude řeč v samostatné kapitole o „Duchu ČSČK“.14 Vývoj a ideály prvorepublikového Červeného kříţe však byly přerušeny vytvořením Protektorátu Čechy a Morava a vypuknutím druhé světové války. 1.2. Rozpuštění ČSČK v Protektorátu a ustavení ČSČK v zahraničí Činnost ČSČK fakticky ustala v listopadu 1939, kdy ČSČK měl přejít pod kontrolu Německého Červeného kříţe. Formálně ale ČSČK existoval aţ do 5. srpna 1940, kdy byl definitivně rozpuštěn.15 Mnoho z vedoucích představitelů ČSČK bylo pozatýkáno, popraveno nebo dopraveno do koncentračních táborů. Přesto se někteří i přes nebezpečí a ztíţené podmínky dál snaţili pomáhat všem potřebným.16 V onom listopadu 1939 bylo předsednictvu Společnosti pravděpodobně naznačeno, ţe dle stanov Červených kříţů má nárok na vlastní organizaci Červeného kříţe pouze samostatný stát. Československo však jako Protektorát Čechy a Morava za samostatný stát nebylo povaţováno. Československý červený kříţ tak měl „vplynout do německého Červeného kříţe, který pravděpodobně přejal všechen majetek a organizaci Kříţe Československého.“ Dle pramenů není známo, ţe by byl ČSČK rozpuštěn nebo zrušen nějakým říšským nařízením. V archivních pramenech zpráva přijatá z domova v srpnu 1940 týkající se situace v Protektorátu říká, ţe „dne 5. srpna zabrali Němci pro své účely Čs. červený kříţ. Na celém území protektorátu ukradli Němci veškeren majetek Červeného kříţe, někde i se soukromým majetkem, to jest s nářadím, stany, zásobami na dva měsíce, se šaty a penězi. V jedné osadě v

14

Je smutné, ţe archivní materiál týkající se ČSČK za „první republiky“ (tj. týkající se ČSČK v letech 19191938), je dosud nezpracován. Alice Masaryková svou aktivní účastí na mezinárodních konferencích ČK napomohla k mezinárodnímu uznání ČSČK, který byl vnímán jako jeden z velmi aktivních Červených kříţů, s velkou členskou základnou. Jako osobnost byla velmi váţená po celém světě. K rozšíření mírových dní a oslav do celého světa přispěla jako iniciátorka Velikonočního míru ČSČK. O Velikonočních mírech více v samostatné kapitole Duch ČSČK. 15 Úvod archivní pomůcka č. 842 fondu Československý Červený kříţ, Londýn, vypracovaná roku 1974. Přístupná z: http://www.badatelna.cz/?wicket:interface=:0:3::: (25. 4. 2011). 16 Švejnoha, Josef: Historie Mezinárodního Červeného kříţe. Praha, 2008. str. 108.

12

jiţních Čechách vyhnali Němci české děti polonahé a na jejich místo nasadili k plným hrncům německé děti.“17 Výroční zpráva Československého červeného kříţe uvádí, ţe i po „násilném obsazení Československa nacistickými hordami“ jeho činnost pokračovala, a aţ v polovině srpna 1940 Němci Společnost ČSČK rozpustili, její majetek zabavili a obsadili její úřední místnosti. Řada členů Československého Červeného kříţe byla pozatýkána gestapem, uvězněna, nebo dokonce popravena.18 Československá vláda v Londýně, uznaná jiţ britskou vládou jako prozatímní, neváhala a dekretem prezidenta republiky z 1. 9. 1940 ustavila ČSČK v zahraničí, aby pokračoval v díle, které bylo „nacistickými hordami“ přerušeno.19 Dále je uvedeno, ţe po rozpuštění Společnosti ČSČK se usilovalo o notifikace nového ČSČK v zahraničí Mezinárodní ligou Červených kříţů v Ţenevě. Mezinárodní Liga vzala na vědomí faktický stav, tak jak to udělala i u ostatních zemí dočasně obsazených. ČSČK v zahraničí operoval na základě původních stanov ČSČK, které ale musely být trochu pozměněny, aby lépe vyhovovaly válečné situaci. ČSČK v zahraničí tak přestal být pouhou pomocnou organizací zdravotní sluţby vojenské, ale pečoval také nově o všechny sloţky československé emigrace, ve zdravotním i sociálním ohledu. Z tohoto důvodu byla činnost ČSČK podřízena ministerstvu národní obrany a sociální péče.20 Nově ustavený ČSČK v Londýně převzal práci i jmění Československé pomoci. S tímto jměním začala Společnost ČSČK hospodařit ve velmi těţké době, kdy přicházeli do Británie českoslovenští vojáci a uprchlíci z jiţ obsazené Francie. Společnost ČSČK se však mohla spolehnout jak na finanční, tak morální podporu československé vlády, hlavně prezidenta Beneše a jeho choti, čestné předsedkyně ČSČK Hany Benešové. Protoţe Československý kříţ v zahraničí přebral agendu Československé pomoci, povaţuji za vhodné se tomuto předchůdci ČSČK v zahraničí alespoň stručně věnovat. 1.3. Navázání na činnost Československé pomoci v Londýně ČSČK v zahraničí měl svého předchůdce, a to Československou pomoc (Czechoslovak Welfare Association), která byla zaloţena v Londýně paní Hanou Benešovou. Dle stanov byla Československá pomoc „volným sdruţením fyzických a právnických osob, jehoţ účelem je poskytnutí první pomoci všem československým příslušníkům ve Velké

17

Zpráva o činnosti ČSČK. Národní archiv Praha, fond Československý červený kříţ, Londýn. Ka 8, inv.č. 65. Švejnoha, Josef: Historie Mezinárodního Červeného kříţe. Praha, 2008. str. 108. 19 Výroční zpráva o činnosti ČSČK pro rok 1940, str. 1. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. 20 Zpráva o činnosti ČSČK, str. 1. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv. č. 65. 18

13

Británii, se zvláštním zřetelem k první pomoci členům československé branné moci.“21 Vzorem jí byla právě činnost Československého červeného kříţe, jehoţ poslání se snaţila mezi Čechoslováky v Anglii plnit. Spolek byl řízen správním výborem, z jehoţ středu bylo voleno předsednictvo, které se skládalo z jednatele, předsedy a pokladního. Členy správního výboru byli i předsedové jednotlivých odborů a odboček. Československá pomoc v Londýně svou činnost organizovala stejně jako ČSČK

prostřednictvím autonomních odborů. V

paragrafu 12 stanov Československé pomoci stojí, ţe pokud dojde ke zrušení Československé pomoci, připadne její jmění dle rozhodnutí valné hromady ČSČK nebo Českému srdci v Praze.22 1. 12. 1939 se konala první schůze Československé pomoci v Londýně, organizace, která má „zastupovati Československý Červený kříţ v Anglii“.23 Čestnou předsedkyní Československé pomoci byla Hana Benešová, která ustavující schůzi předsedala. Dále se schůze účastnili například paní Lobkovicová, Lisická, Smutná, Kallová, Ambroţová, Rechtová, Šuchlová, Lewiová, Taussigová, Pauliny, generál Viest, plk. Fišera, vyslanec Smutný, legislativní rada Lisický, ředitel Brumlík, dr. Drucker, Bečvář, Kučera, Kaška, Vančura, Kabelík.24 Bylo rozhodnuto o vytvoření čtyř odborů. Lékařsko-zdravotního a nemocničního, sociálního, ošetřovatelského a dorostového a kulturního. Další odbory měly být zakládány dle potřeby. Schůze prý byla ukončena čajem, při kterém srdečně s účastníky rozmlouval i prezident Beneš.25 30. 7. 1940 byl Československé pomoci odeslán dopis z ministerstva sociální a zdravotní péče v Londýně, oznamující, ţe ustanovení československé vlády umoţňuje, aby činnost Československé pomoci byla organizována podle všech pravidel Červeného kříţe. Dává na vědomí, ţe nově ustanovená československá vláda má v nejbliţší době v úmyslu zřídit v Londýně Československý Červený kříţ, který bude pracovat na podkladě vykonané práce Československé pomoci. Ministr sociální a zdravotní péče František Němec děkuje za dosud vykonanou pomoc, které si velmi cení, a prosí, aby aţ do jmenování funkcionářů

21

Stanovy Československé pomoci, par. 1 -2. NA Praha, ČSČK-L. Ka 1, inv.č. 45. Tamtéţ. Stanovy Československé pomoci, par. 12. 23 Zápis II. O schůzi československé organizace, která má zastupovati ČSČK v Anglii ze dne 8. prosince 1939. NA Praha, ČSČK-L. Ka 1, inv.č 45. 24 Zápis o první schůzi československé organizace, která má zastupovati ČSČK v Anglii, str. 1. NA Praha, ČSČK-L. Ka 1, inv.č. 45. Jména zakladatelských členů Československé Pomoci a předsedů odborů jsou v mnoha případech totoţná s budoucími členy ČSČK v zahraničí. 25 Tamtéţ. 22

14

Červeného kříţe Československá pomoc pracovala jako doposud.26 11. 9. 1940 byla pak odeslána zpráva členům správního výboru Československé pomoci, která měla být náhradou za řádnou závěrečnou schůzi. Hana Benešová v ní vysvětluje zrušení Československé pomoci a organizační záleţitosti s tím spojené. Děkuje všem členům za dosavadní pomoc, a sděluje, ţe se všichni členové automaticky stávají členy ČSČK, se všemi právy i povinnostmi dle stanov ČSČK. Věří, ţe všichni souhlasí s tím, ţe „celá práce Československé pomoci je přenesena do tohoto nového polo-oficielního útvaru, který vznikl z iniciativy vlády, bude mít její plnou podporu a zejména také její finanční pomoc.“27 Důvodů pro přenesení působnosti bylo vícero, hlavně se změnily celkové podmínky, za jakých Československá pomoc pracovala od svého zaloţení po dobu devíti měsíců. Československá pomoc by nebyla byla stačila na nové úkoly spojené s přesunem československého vojska z Francie do Anglie a příchodem mnoţství uprchlíků z Holandska, Belgie a Francie. V neposlední řadě pak uznání československé vlády 22. 7. 1940 umoţnilo faktické vytvoření ČSČK v zahraničí.28 Jednotlivé odbory měly poslat závěrečnou zprávu o své dosavadní činnosti. Zdá se, ţe převedení agendy Československé pomoci na ČSČK všichni opravdu uvítali. Ti, co zastávali nějakou funkci v Československé pomoci, zůstali činní i nadále v ČSČK, často předsedové odborů pokračovali v předsednictví stejného odboru i v rámci nově ustavené organizace (například Bedřich Vančura, předseda dorosteneckého odboru). ČSČK tedy navazuje jiţ na osvědčené způsoby pomoci, včetně jiţ osvědčených balíčkových akcí a vánočních nadílek pro československé vojáky, které začala úspěšně organizovat právě Československá pomoc.

26

Korespondence ministra sociální péče spolku Československá pomoc ze dne 30. 7. 1940.NA Praha, ČSČK-L. Ka 1, inv.č. 46. 27 Hromadná korespondence Hany Benešové se členy Československé pomoci. NA Praha, ČSČK-L. Ka 1, inv.č. 46. 28 Tamtéţ.

15

2. Zvláštnost postavení ČSČK v zahraničí Na počátku své činnosti se ČSČK musel potýkat s řadou problémů a nejasností. Jak píše generál Znamenáček, je nutné si uvědomit, ţe ČSČK začal pracovat na cizí půdě, v emigraci. To je ve stavu, který na počátku zaloţení ČSČK nikdo neočekával. Musel se potýkat s nedostatkem kapitálu, provizorními úřadovnami, prostory a personálem, který práci pro ČSČK dřív nevykonával. Navíc zpočátku chyběly adekvátní stanovy. Ve zprávách o činnosti ČSČK je několikrát zdůrazněno, ţe mírové stanovy ČSČK se nedaly úplně vyuţít na poměry v emigraci. Nezahrnovaly vůbec péči o uprchlíky či emigranty, kterou na svá bedra ČSČK v zahraničí vzal. O tuto sloţku pomoci musely být stanovy doplněny. Jiţ na ustavující schůzi ČSČK byly vytyčeny hlavní body jeho činnosti. Vedle hlavního úkolu, kterým byla péče a doplňková pomoc našemu vojsku, to byla i péči o naše uprchlíky a příprava pomoci domovu po skončení války.29 Organizačně a programově byl tedy ČSČK v zahraničí vázán na domácí stanovy, přizpůsobené, ale, válečné situaci a situaci na cizí půdě.30 To, ţe ČSČK jiţ nebyl jen národní pomocnou organizací vojenské zdravotní sluţby, ale pečoval o všechny sloţky československé emigrace jak z hlediska zdravotního, tak sociálního, bylo důvodem, ţe jiţ od začátku usilovalo předsednictvo ČSČK o přidělení vládního charakteru Společnosti. Podřízením činnosti ministerstvu národní obrany a ministerstvu sociální péče mu šlo zejména i o praktické otázky, jako vynětí zaměstnanců ČSČK z pracovní povinnosti pro válečné úkony, nebo placení daní a různých dávek britským úřadům.31

2.1. Mezinárodní postavení ČSČK. Souvislost s uznáním československé prozatímní vlády Československý červený kříţ byl uznán Mezinárodním výborem Červeného kříţe v Ţenevě 1. prosince 1919. 11. ledna 1920 pak byl ČSČK přijat za člena Ligy společností Červeného kříţe a Červeného půlměsíce.32

29

Předmluva generála Znamenáčka o ČSČK ze dne 1.1. 1943. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. Zpráva o činnosti ČSČK, str. 1. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. 31 Celkový přehled činnosti ČSČK, str. 8. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č 65. 32 http://www.cervenykriz.eu/cz/historievznik.aspx (20. 4. 2011). 30

16

Co se týče mezinárodního uznání ČSČK v zahraničí, situace nebyla lehká. Je nutné si uvědomit, ţe ustavující schůze ČSČK v zahraničí se uskutečnila teprve měsíc po uznání československé vlády Brity - 21. 7. 1940. Konala se v Park Street v Londýně a československou vládu zastupovali ministr sociální péče František Němec a člen státní rady Ján Bečko. Ve výroční zprávě mapující první období ČSČK generál Znamenáček uvádí jako velmi významný den 15. 11. 1940. Byl to den, kdy „Ligue de Sociétes de la Croix Rouge v Ţenevě vzala na vědomí londýnskou adresu ČSČK“33 a tím se vlastně dostalo ČSČK v zahraničí mezinárodní notifikace, o kterou jeho předsednictvo usilovalo jiţ od rozpuštění ČSČK ve vlasti. Mezinárodní liga Červených kříţů v Ţenevě tak vzala na vědomí „faktický stav, stejně jako u ostatních Společností Červeného kříţe v okupovaných zemích“34, jako například Polského Červeného kříţe. To pro ČSČK znamenalo, ţe „v kaţdé praktické věci bude Liga korespondovati s londýnskou adresou a bude-li něco ČSČK potřebovati od Ligy, Liga mu vyhoví.“35 Tím byla zajištěna jistá součinnost s Mezinárodní ligou v Ţenevě v některých důleţitých otázkách. ČSČK se nechtěl smířit se svým uznáním de facto. Na schůzi Britského Červeného kříţe se zástupci Spojeneckých Červených kříţů (7. a 10. 4. 1941 jen soukromě s ČSČK) českoslovenští vyslanci (v čele s Marinou Pauliny) prý několikrát upozorňovali vyslance ze Ţenevy Dr. Junoda o zvláštním postavení Československa a jeho příslušníků ve vztahu k mezinárodnímu právu. Dr. Junod odpověděl, ţe Mezinárodní kříţ chápe postavení ČSR, a vše co se dotýká československých státních příslušníků je vyřizováno se zvláštním ohledem na skutečnou situaci. Přesně bylo zástupci Ligy Červených kříţů sděleno, ţe „představitelé Ligy plně chápou naše postavení a všechny jeho těţkosti. Uznávají nás de facto, ale nesmíme očekávati uznání jiné. Budou nás podporovati všude a při všem, ţádají však, abychom jejich postavení neztěţovali.“36 Zástupcům ČSČK v zahraničí bylo také sděleno, ţe v ČSR funguje také ČSČK, jehoţ předsedou je protektor von Neurath. 2.2. Československý Červený kříž v zahraničí a otázka stanov Problematika fungování ČSČK v zahraničí a válečné podmínky měly vliv na to, ţe ČSČK nemohl úplně pracovat podle dosavadních stanov. Ty nebyly uzpůsobené

33

Celkový přehled činnosti ČSČK. Uznání Mezinárodní ligou Červených kříţů v Ţenevě, str. 8. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. 34 Tamtéţ. 35 Tamtéţ. 36 Zápis o schůzce Britského Červeného kříţe se zástupci spojeneckých červených kříţů z dubna 1941. NA Praha. ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 64.

17

nepředvídatelné situaci, kdy ČSČK operoval na území cizího státu a musel se starat o nově vzniklou sloţku československé populace, o emigranty. Hned po ustavení ČSČK v zahraničí 1. 9. 1940 však musela Společnost fungovat podle dosavadních mírových stanov. Některé její paragrafy byly doplněny a změněny usnesením zmocněných delegátů ministerstva národní obrany a ministerstva sociální péče dne 6. listopadu 1941.37 Jednací řád byl stejný jako mírový, pro některé odbory byly vypracovány nové směrnice. Probíhala ale příprava nových stanov, které by byly pozměněné tak, aby vyhovovaly nově vzniklým podmínkám. Počátkem roku 1943 Předsednictvo ČSČK zpracovalo návrh stanov, které by odpovídaly tehdejším potřebám. Ty byly schváleny Výkonným výborem 7. května 1943 a 23. června pak i ministerstvem národní obrany a ministerstvem sociální péče, s platností od 1. července 1943. Byl schválen rovněţ jednací řád pro činnost jednotlivých orgánů ČSČK.38

37

Celkový přehled činnosti ČSČK. Budování spolkové organizace, str. 8. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. Výroční zpráva Společnosti Čs. Červeného kříţe v zahraničí za III. správní období(od 1. ledna 1943 do 31. prosince 1943). IV. Budování spolkové organizace. Jednací řád, str. 10. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. 38

18

3. Stanovy ČSČK v zahraničí 3.1. Stanovy pro ČSČK v zahraničí s účinností od 1. 7. 194339 Stanovy ČSČK v zahraničí dávají na vědomí, ţe účelem organizace je péče mírová, poválečná, jakoţ i péče za války. Pro celkový přehled uvádím přesné znění oborů činnosti ČSČK v zahraničí, tak jak je uvedeno ve stanovách: 1. Vybudovat spolkovou organizaci 2. Obstarávat výzbroj a výcvik vojensky organizovaných vlaků a dopravních prostředků k dopravě nemocných a raněných 3. Starat se o výcvik ošetřovatelského personálu 4. Pečovat o vytvoření a pohotovost dobrovolných oddílů Červeného kříţe pro péči o nemocné v dobách poválečných i ve válce 5. Odstraňovat nebezpečné následky války, zejména bránit šíření epidemií a potírat sociální bídu 6. zřizovat a udrţovat v pohotovosti přenosné nemocnice a lazarety pro nemocné a raněné. Opatřovat a mít v pohotovosti všechny dopravní prostředky a lékařské pomůcky pro tyto účely. 7.

Zřizovat

ústavy

pro

tuberkulózní,

ústavy

k odstranění

sociálních

následků

války/invalidovny, výchovny mládeţe, sirotčince atd./, jakoţ i ústavy a podniky ke zlepšení zdravotních poměrů vůbec. 8. Usilovat o povznesení zdravotní péče o nemocné, poučovat obyvatelstvo o zdravotnictví apod. 9. Pečovat o válečné zajatce, zjišťovat padlé a nezvěstné. 10. Opatřovat pomoc, potraviny, léky a prádla v bídě zaviněné válkou, nebo při epidemii a různých pohromách, zejména ţivelných, při úrazech a náhlých onemocněních/samaritánství/. 11. Obstarávat skladiště, aby byl po ruce materiál potřebný k činnosti stanovami vymezené, jakoţ i zřizovat lékárny. 12. Začínat a udrţovat styk s mezinárodními organizacemi Červeného Kříţe.

39

Stanovy ČSČK v zahraničí. NA Praha, ČSČK-L. Ka 2, inv.č. 50. Informace o stanovách ČSČK i stanovách odboček ČSČK v Ka 2, inv.č. 50 (Stanovy Společnosti ČSČK zahraničí, jejich doplňky a stanovy pro odbočky v Anglii, z let 1940-1943.)

19

13. Činně se účastnit při dopravě raněných a nemocných vlaky a dopravními prostředky ČSČK. 14. Ošetřovat raněné a nemocné dobrovolnými oddíly v polních lazaretech a nemocnicích. 15. Starat se o dary nemocným a raněným. 16. Ulehčovat osud invalidů, vojenských vdov, sirotků a rodin mobilizovaných, pokud nevystačují zvláštní fondy k tomu určené.40 Jak je vidět, mezi úkoly ČSČK převaţovaly zejména ty týkající se zdravotní sluţby a péče o nemocné, hlavně pak péče o raněné a o vojenské jednotky na frontě. Z výročních zpráv a jiných archivních dokumentů ale vysvítá, ţe péče o naše uprchlíky v Británii byla daleko rozsáhlejší a neméně významná. Jistě stála v popředí péče o československé příslušníky vojenských jednotek a válečné zajatce, nezanedbatelná ale byla i pomoc československým uprchlíkům či emigrantům ve Velké Británii i jinde. Nešlo přitom jen o pomoc zdravotní a sociální, na první pohled viditelnou, ale také o pomoc morální, duševní a výchovnou. Stanovy dále upravují také prostředky financování a členství jak fyzických, tak právnických osob, které mohou být zbaveny povinnosti příspěvků a fungovat jako tzv. pomocné organizace.41 Povinností členů bylo platit pravidelné příspěvky určené stanovami, podrobovat se rozhodnutím Výkonného výboru a Shromáţdění delegátů a podporovat Společnost ČSČK v její činnosti.42 Dle stanov orgány ČSČK tvořil Výkonný výbor, Shromáţdění delegátů, Hlavní stan a úřadující předseda. Úřadující předseda byl jmenován prezidentem republiky zvláštním dekretem, přičemţ zastával funkci reprezentanta ČSČK v zahraničí. Prezident republiky vystupoval jako patron ČSČK. Vedle úřadujícího předsedy existoval ještě čestný předseda, kterým byla po celé londýnské období paní Hana Benešová. Předsedou ČSČK v zahraničí zůstala pro své zásluhy i Dr. Alice Masaryková. Úřadující předseda vykonával svou funkci bezplatně, svolával a řídil veškeré schůze Společnosti ČSČK. Pečoval o řádné vykonávání všech usnesení Výkonného výboru nebo Shromáţdění delegátů. Veškeré právně závazné listiny musely být opatřeny podpisem jak úřadujícího předsedy, tak jednoho člena Výkonného výboru a ústředního tajemníka nebo jeho zástupce. 43

40

Stanovy ČSČK v zahraničí, par. 2. NA Praha, ČSČK-L. KA 2, inv.č. 50. Tamtéţ, par. 4 (Členství) a 5 (Přičleněné organizace), str. 2. 42 Tamtéţ, par. 6 (Práva a povinnosti členů), str. 3. 43 Tamtéţ, par. 7 (Orgány společnosti ČSČK), par. 8 (Protektor a předseda ČSČK), str.3. 41

20

3.2. Orgány ČSČK44 Výkonný výbor Výkonný výbor se skládal z úřadujícího předsedy, čtyř místopředsedů (jeden vţdy lékař) a čtyř členů Hlavního stanu, kteří byli jmenováni Shromáţděním delegátů. Úřadující tajemník a předsedové jednotlivých odborů se mohli účastnit zasedání Výkonného výboru, ale neměli rozhodovací pravomoci. Hlavním úkolem Výkonného výboru bylo zastupovat ČSČK ve stycích s cizinou, volit finančního referenta a zřizovat odbory, je-li to potřeba. Vedl také vrchní správu veškeré činnosti ČSČK, projednával náměty Hlavního stanu a připravoval materiál pro Shromáţdění delegátů. Schvaloval stanovy odboček a projednával úmluvy s přičleněnými organizacemi. Na návrh Shromáţdění delegátů mohl rušit odbočky. Schvaloval a vydával podrobné předpisy týkající se Dorostu ČSČK, a rozhodoval o kaţdém opatření, které mělo vliv na finanční zatíţení Společnosti. 45 Hlavní stan Členů Hlavního stanu mohlo být nejvýše třicet, a sestávali se z členů Výkonného výboru, předsedů jednotlivých odborů a dalších členů jmenovaných ministerstvem národní obrany a ministerstvem sociální péče. Hlavním úkolem Hlavního stanu bylo sledovat činnost ČSČK v zahraničí. Předkládal Výkonnému výboru a Shromáţdění delegátů (tj. ministerstvu národní obrany a ministerstvu sociální péče) návrhy na zlepšení činnosti ČSČK. Měl se starat o zájmy všech členů ČSČK v zahraničí. 46 Shromáţdění delegátů Shromáţdění delegátů bylo nejvyšší instancí ČSČK. Stanovy uvádí, ţe dle rozhodnutí prezidenta republiky ze dne 24. 6. 1941 a ve smyslu původních stanov (odstavce 2 paragrafu 11) přecházela veškerá práva Shromáţdění delegátů na ministerstvo národní obrany a ministerstvo sociální péče. Obě ministerstva tvořila tedy Shromáţdění delegátů, které se scházelo podle potřeby nebo na ţádost úřadujícího předsedy, který řídil celé Shromáţdění delegátů. Jeho hlavními úkoly bylo především radit se o předmětech denního pořádku, schvalovat výroční zprávy ČSČK, schvalovat rozpočet předloţený Výkonným výborem, výši ročních příspěvků a kontrolovat účetní uzávěrku. Jmenoval čestné členy i členy Hlavního 44

Informace zase ve Stanovách Společnosti ČSČK v zahraničí, str. 3-5. Tamtéţ, par. 9 (Výkonný výbor). 46 Tamtéţ, par. 10 (Hlavní stan ČSČK). 45

21

stanu, Výkonného výboru a předsedy jednotlivých odborů (zdravotní, sociální, ošetřovatelský, kulturní a dorostenecký). Usnášelo se o návrzích Výkonného výboru, Hlavního stanu a také o návrzích členstva podaných písemně. 47 Poslední paragraf stanov řeší moţnost ukončení činnosti ČSČK. V takovém případě by jmění Společnosti ČSČK připadlo ministerstvu sociální péče nebo ministerstvu, na něţ by byl přenesen obor jeho působnosti. Toto ministerstvo by pak spravovalo jmění Společnosti aţ do ustavení nové ústřední organizace Červeného kříţe pro Československou republiku. Stanovy byly podepsány tehdejším ministrem národní obrany S. Ingrem a ministrem sociální péče Jánem Bečkem v Londýně dne 1. července 1943. 48 3.3. Odbočky ČSČK Odbočky Společnosti ČSČK v cizině byly dle stanov programově vázány na stanovy Společnosti ČSČK, ale organizačně jim byla dána volnost úpravy stanov, s ohledem na potřeby a zákony dané země.49 Odbočky měly sdruţovat všechny československé státní příslušníky v dané oblasti ke společné práci a šířit zájem o činnost, úkoly a cíle ČSČK v zahraničí. Pro podporu a členství v ČSČK mělo být agitováno i mezi Angličany. Důleţitým úkolem odboček bylo seznamovat anglickou veřejnost s úkoly ČSČK a shánět prostředky na nákup potřebných věcí pro první pomoc po návratu domů. Jestli-ţe v okolí odboček byly posádky československých pěších nebo leteckých jednotek, měly se odbočky starat o prostředkování informací mezi ČSČK a veliteli odboček, a činit návrhy na zlepšení zdravotních a ţivotních poměrů československých vojenských osob. V neposlední řadě vedly v patrnosti vojenské osoby vyřazené ze sluţby a rodiny československých státních příslušníků. Naplňovali tak jeden z úkolů ČSČK, a to starat se o „osoby nacházející se v emigraci a potřebující sociální podporu všeobecně, nebo v nemoci, při úrazu, náletech a podobně.“50 Kaţdá odbočka měla volené předsednictvo, které volilo ze svého středu předsedu, jednatele a pokladníka. Odbočky většinou netvořily své odbory, ale pokud to bylo třeba, mohl být vytvořen odbor zdravotní, sociální a kulturní. Co se týče financování, dvě třetiny příjmů z členských příspěvků byly odváděny ústředí ČSČK. Příspěvky zakládajících a

47

Tamtéţ, par. 11/12 a par. 13 (Shromáţdění delegátů). Tamtéţ, par. 21 (Rozpuštění), str. 6. Pozn. Ján Bečko nejprve působil jako člen Státní rady a aţ od konce roku 1942 do dubna 1945 fungoval jako ministr sociální péče a zdravotnictví. Nahradil tak v této funkci Františka Němce. http://www.vlada.cz/scripts/detail.php?id=44793&tmplid=50 ( 7. 5. 2011) 49 Tamtéţ, par. 15 (Odbočky), str. 5. 50 Stanovy pro odbočky v Anglii. I. Účel odboček, str. 1. 48

22

čestných členů a veškeré dary měly být odváděny ústředí v celé výši. Hospodářství odboček mohlo být kdykoli ústředím v Londýně kontrolováno.51 Vedle londýnského ústředí byly v Anglii vytvořeny dvě odbočky ČSČK. V únoru 1941 jednal předseda ČSČK generál Znamenáček spolu s kapitánem Hallou s ministrem zahraničí Janem Masarykem a vyslancem československé vlády ve věci zakládání odboček ČSČK v Anglii. Význam odboček spočíval zejména v usnadnění styků s Čechoslováky ţijícími v dané lokalitě, rychlejší a účinnější pomoci jim, a snazšímu náboru členstva. ČSČK navrhoval zakládání celé sítě odboček všude tam, kde ţil větší počet československých státních příslušníků. Podle zprávy však Britský Červený kříţ zakládání odboček nedoporučil a odbočky byly proto zaloţeny pouze dvě.52 Odbočka ČSČK pro pozemní vojsko v Leamington Spa a Odbočka v East Tilbury. Odbočka pro pozemní vojsko byla ustavena (ustavující schůze odbočky se konala 10. května 1941 v sídle velitelství československé brigády) zejména proto, ţe byla v oblasti, kde se soustřeďovaly československé pozemní jednotky a rodiny vojáků.53 Členové ČSČK si navíc byli vědomi spojitosti mezi účelem ČSČK a armádou. Podle generála Znamenáčka byly hlavními důvody k zaloţení této odbočky zabezpečení lékařské péče pro méně majetné československé státní příslušníky a jejich rodiny, a zejména měla odbočka fungovat jako „středisko“, kam by se mohly obracet rodiny našich vojáků se všemi „sociálními bolestmi a starostmi“54. Hned po ustavující schůzi se přihlásilo na 500 členů. Předseda odbočky podplukovník Novák při ustavující schůzi připomněl, ţe odbočka spolu s československými příslušníky armády bude početně největší, z čehoţ vyvozoval jistou zodpovědnost odbočky, a to zejména v přípravách pomoci domovu po válce, zabezpečení léčiv a potravin.55 V prostorách odbočky byla zřízena lékařská ambulance nejen pro rodiny příslušníků armády, ale i pro ostatní československé uprchlíky. Od 1. října pak fungovala také zubní ambulance. V rámci odbočky byl ustaven kulturní odbor a sociální odbor, který úzce spolupracoval s YWCA. Finančně prý byly odbočka téměř samostatná.56 Po přestěhování československého pozemního vojska byla odbočka v Leamingtonu zrušena. Zpráva z Čechoslováka ze 17. července toto oznamuje veřejnosti. Spolu s odbočkou byla zrušena i 51

Tamtéţ. II. Organizace odboček, str. 1-2. Výroční zpráva ČSČK za období od ustavení do 31. prosince 1942. Odbočky Společnosti ČSČK, str. 9-10. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. 53 Tamtéţ, str. 10 (Odbočka ČSČK pro pozemní vojsko). 54 Nová odbočka ČSČK v Anglii. NA Praha, ČSČK-L. Ka 44, inv.č. 176. Pravděpodobně se jednalo o zprávu pro tisk. 55 Tamtéţ. Při ustavující schůzi pplk. Novák připomněl také mezinárodně-politický význam ČSČK v zahraničí. Jeho ustavením a uznáním tak byl naplněn „další znak státní zachovalosti Československé republiky“. 56 Výroční zpráva ČSČK za období od ustavení do 31. prosince 1942. Odbočka ČSČK pro pozemní vojsko, str. 10. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. 52

23

zubní a lékařská ambulance. Vojsko sice bylo přesunuto a odbočka tak ztratila hlavní cílovou kategorii ošetřovaných, stále zde ale bylo několik rodin příslušníků vojenských jednotek a jiní krajané. Ti mohli o ošetření poţádat československého vojenského lékaře v anglických nemocnicích ve Stratfordu nad Avonou a ve Warwicku. Ti v potřebě sociální péče se museli obracet na ústředí ČSČK v Londýně.57 Ke konci prvního správního období, v listopadu 1941, byla zřízena druhá odbočka ČSČK v Anglii, a to v East Tilbury. Hlavními iniciátory zaloţení odbočky byla tamní firma Baťa, ve které jak zaměstnanci, tak ředitel firmy Tuša podporovali „vydatně ČSČK jak finančně, tak veřejnými dary firmy: hlavně obuví“.58 3.4. Jednací řád a působnost odborů59 Jednací řád spravoval působnost jednotlivých odborů. ČSČK v zahraničí měl pět odborů – sociální, zdravotní, ošetřovatelský, dorostenecký a kulturní. V čele kaţdého odboru byl předseda, který řídil činnost odboru dle stanov a jednacího řádu. Předsedovi odboru vypomáhal alespoň tříčlenný poradní sbor. Členy a funkcionáře odboru schvaloval úřadující předseda ČSČK na návrh předsedy odboru. Členy odboru se nemohli stát členové Výkonného výboru a jiní zaměstnanci ČSČK. V jednacím řádu je řešeno zejména pole působnosti jednotlivých odborů.60 Níţe uvádím nástin činnosti jednotlivých odborů, jak je uvedeno v jednacím řádu. Konkrétní činnosti jednotlivých odborů se budu věnovat v následující kapitole. Sociální odbor byl pracovním odborem ČSČK, který vyšetřoval a snaţil se řešit sociální problémy československých státních příslušníků v zahraničí. Spolupracoval s ostatními odbory při péči o potřeby československých státních škol, organizoval návštěvní sluţbu sociální pomoci a řídil a organizoval sociální poradenskou sluţbu. Dále spolupracoval s ostatními odbory na přípravě poválečné pomoci domovu, zejména školení dobrovolných pracovnic.61 Zdravotní odbor prováděl zdravotní a léčebnou péči o všechny československé příslušníky, pokud jim nebyla vyhrazena jiná léčebná péče, ať uţ vojenská nebo britských a

57

Zprávy ČSČK, Čechoslovák 17. 7. 1942. NA Praha, MV-L. Ka 222. Výroční zpráva ČSČK za období od ustavení do 31. prosince 1942. Odbočka v East Tilbury, str. 10. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. 59 Jednací řád a jeho návrhy (1942-1943). NA Praha, ČSČK-L. Ka 2, inv.č 51. (Veškeré informace z této kapitoly tohoto archivního materiálu.) 60 Tamtéţ, str. 3 (Odbory). 61 Tamtéţ, str. 4 (Působnost sociálního odboru). 58

24

spojeneckých institucí. Staral se o přípravu zdravotnických úkolů ČSČK v době před skončením a po válce. Lékařská péče se přitom nepřímo vztahovala také na spojenecké země mimo Velkou Británii i země okupované nepřítelem. Tato nepřímá péče se skládala z doplňování zdravotních potřeb a léčebných prostředků československým státním příslušníkům ve spojeneckých zemích, a to hlavně příslušníkům vojenských jednotek a jejich rodin, zejména v SSSR a na Blízkém Východě. Pro československé příslušníky v okupovaných zemích se ČSČK rovněţ snaţí zajistit léčebné prostředky. Zdravotní odbor se rovněţ podílel na mezispojenecké akci pro potírání epidemií, a na přípravě poválečných zdravotních úkolů ČSČK.62 Ošetřovatelský odbor vedl školení a výcvik dobrovolných ošetřovatelek ČSČK v zahraničí a rovněţ pečoval o jejich umístění v nemocnicích. Organizoval také přípravu dobrovolných ošetřovatelek na poválečné potřeby v ČSR. Ţenám, které splnily předepsané zkoušky, vydával potřebné odznaky a průkazy dobrovolných ošetřovatelek.63 Kulturní odbor pečoval o potřeby vojáků a letců hlavně v nemocnicích a léčebných ústavech. Ve spolupráci s ostatními odbory prováděl návštěvní sluţbu československých příslušníků v nemocnicích a zdravotních ústavech. Udrţoval také styky s jinými britskými i spojeneckými kulturními institucemi.64 Dorostenecký odbor byl velice důleţitým a podporovaným odborem ČSČK. Pečoval nejen o zachování a posílení fyzické zdatnosti mládeţe, ale staral se také o jeho tělesnou a duševní hygienu. Pečoval o uplatňování idejí a mravních zásad ČSČK a snaţí se vést mládeţ k sociální odpovědnosti. To byl jeden z cílů Dorostu ČSČK jiţ při jeho vzniku v roce 1921. Naučit děti myslet v prvé řadě na druhé. Roznítit jejich ţivý zájem o děti v okolí i jinde ve světě. Vzájemná pomoc byla chápána jako základ lepšího občanství, a jako předpoklad světového míru a všelidského bratrství.65 Dorostenecký odbor v zahraničí spolupracoval se školským odborem ministerstva vnitra, československou školou i jinými institucemi ve Velké Británii, vedl evidenci mládeţe, pořádal kurzy a přednášky pro mládeţ. Vydával publikace a oběţníky, a tím se snaţil poskytnout dětem potřebnou literaturu v českém nebo slovenském jazyce. Organizoval také letní tábory. Těm byla přikládána důleţitost nejen jako pomoc při

62

Tamtéţ,str. 4 – 5 (Působnost zdravotního odboru). Tamtéţ, str. 5 (Působnost ošetřovatelského odboru). 64 Tamtéţ, str. 5-6 (Působnost kulturního odboru). 65 Dorost Červeného kříţe na školách Československé republiky, Cíl - plán - program. Praha: Československý Červený kříţ, 1921. 63

25

zotavení a posílení dítěte, ale i jako rozptýlení, osvěţení mateřského jazyka a posílení národního cítění.66 Archivní materiál ale není jednotný, co se týče názvů a členění jednotlivých odborů. Pravděpodobně v počátcích činnosti existovalo odborů pět, jak bylo uvedeno výše. Postupně se asi zakládaly další, nebo ač měly v názvu často slovo „odbor“, byly spíše odděleními jednotlivých, jiţ fungujících odborů. Výroční zpráva o činnosti ČSČK v zahraničí za rok 1942 zmiňuje nejen sociální odbor, ale také odbor ošacovací a odbor pro přípravu první pomoci po válce.67 Zpráva dále hovoří o tiskovém odboru, který informoval jak československou, tak britskou veřejnost o činnosti ČSČK. A to nejen v domácím britském tisku, ale i v tisku, který byl distribuován do zámoří. Zmínka byla také o finančním odboru, který vedl finanční záleţitosti ČSČK a členskou kartotéku. O finančním a tiskovém odboru je někdy hovořeno jak o finančním a tiskovém referátu. O kulturním odboru je referováno jako o kulturně-společenském odboru. Zasazoval se zejména o propagaci Československa různými kulturními a společenskými podniky. Někdy je o něm hovořeno jako o propagačním odboru. O tiskovém a propagačním (kulturně-společenském) odboru se budu v práci věnovat blíţe v následující kapitole, stejně jako konkrétní činnosti jednotlivých odborů a jejich péči o československé emigranty a uprchlíky.68

66

Jednací řád ČSČK v zahraničí, str.6. (Působnost dorosteneckého odboru). NA Praha, ČSČK-L. Ka 2, inv.č. 51. Ve většině materiálu je však referováno o sociálním odboru, jehoţ činnost byla rozdělena na dvě oddělení sociální poradnu a ošacovací oddělení. Přípravou poválečné pomoci domovu se pak zabýval sociální odbor v rámci celé své činnosti, a společně s ostatními odbory ČSČK, zejména ošetřovatelským, zdravotním a kulturním. 68 Výroční zpráva ČSČK za rok 1942. NA Praha, ČSČK-L. KA 8, inv.č. 65. 67

26

4. Činnost Československého Červeného kříže v zahraničí Jiţ výše bylo naznačeno fungování ČSČK v zahraničí a úkoly jednotlivých odborů, jak je uvedeno ve stanovách a jednacím řádu. V této kapitole bych se chtěla podrobněji zaměřit na samotnou činnost ČSČK. Jak bylo řečeno generálem Jaroslavem Znamenáčkem, předsedou ČSČK, na své ustavující schůzi si Společnost ČSČK vytyčila tři hlavní úkoly činnosti, kterými byla: „péče a doplňková pomoc našemu vojsku, péče o naše uprchlíky a příprava pomoci našim doma po skončení války.“69 Vlastní Červenému kříţi byla pouze péče o vojenské jednotky, která je uvedena ve stanovách ČSČK jako jeho hlavní a prvořadá činnost. Nesmíme zapomínat, ţe Červený kříţ byl původně pomocná zdravotní organizace pro dobu válečnou.70 Přesto se ukázalo, ţe heslo Červeného kříţe pomáhat všem potřebným tam, kde je to potřeba, měli všichni u srdce. Stejně jako pohotovost, se kterou začali pracovníci ČSČK organizovat pomoc. Podle generála Znamenáčka byl ČSČK v zahraničí první mezi Spojeneckými Červenými kříţi, který pamatoval na poválečnou pomoc domovu a začal nejrychleji tuto pomoc organizovat.71 Vedle těchto okruhů pomoci se ČSČK snaţil pomáhat také československým válečným zajatcům a internovaným v koncentračních nebo pracovních táborech na nepřátelském území. Hlavně v pozdějších letech je tato pomoc velmi rozsáhlá, a to nejen u ČSČK, ale u všech spojeneckých Červených kříţů. V této kapitole bych se ráda zaměřila na činnost ČSČK z hlediska těchto výše zmíněných okruhů působnosti, přičemţ pozornost budu věnovat zejména péči o uprchlíky a emigranty. A to právě proto, ţe tato činnost byla pro ČSČK nová, vynucená okolnostmi a charakteristická právě pro toto „londýnské období“. Můţe se zdát, ţe péče o československé příslušníky vojenských a 69

Předmluva generála Znamenáčka z 1. ledna 1943 k výročním zprávám za období 1940-1942. NA Praha, ČSČK-L. KA 8, inv.č. 65. 70 Prvotní myšlenka, ze které se Červený kříţ zrodil, byla pomoc raněným vojákům v bitevním poli. Na mezinárodní konferenci v Ţenevě svolané Mezinárodním výborem červeného kříţe roku 1864 byla přijata 1. Ženevská úmluva o zlepšení osudu zraněných vojáků v poli. Ta pak byla v roce 1899 doplněna o Haagskou dohodu z 29. 7. 1899 o přizpůsobení zásad Ženevské úmluvy z r. 1864 pro válku námořní. Roku 1906 a 1907 pak byly obě smlouvy revidovány a rozšířeny tzv. Haagskou úmluvou o přizpůsobení zásad Ženevské úmluvy z roku 1906 pro válku námořní. Na ustavující konferenci Červeného kříţe se také přijalo heslo Červeného kříţe Inter arma caritas - Mezi zbraněmi láska. Aţ roku 1929 však byla přidána ochrana válečných zajatců - tzv. Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci. Nově byla také revidována Ţenevská úmluva z roku 1864 a 1906 tvz. Ženevskou úmluvou o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli. Mezinárodní výbor ČK se po celou dobu snaţil o přijetí další úmluvy na ochranu civilistů během válečných konfliktů. K tomu však bohuţel nedošlo. Druhá světová válka, kde ze všech obětí tvořili 50% civilisté, však potvrdila jejich myšlenku a ukázala nutnost takové úmluvy. Roku 1949, kdy byly formulovány čtyři Ţenevské úmluvy, byla čtvrtou z nich nová Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války. První tři tak byly jen revidované předchozí úmluvy. Švejnoha, Josef: Historie Mezinárodního Červeného kříţe. Praha, 2008. 71 Předmluva generála Znamenáčka z 1. ledna 1943 k výročním zprávám za období 1940-1942. NA Praha, ČSČK-L. KA 8, inv.č. 65.

27

leteckých jednotek a příprava na pomoc poválečnému Československu byla důleţitější a primárnější i pro ČSČK. Úřadující předseda generál Slezák, který nastoupil do úřadu po generálu Znamenáčkovi, ve výroční zprávě pro rok 1943 v úvodním přehledu činnosti ČSČK podotýká, ţe „ČSČK věrný své tradici věnoval největší míru své péče příslušníkům československé branné moci“.72 Pomoc československým uprchlíkům však zaujímala v činnosti ČSČK čestné místo. Důleţitosti nabyla zejména ihned po ustavení ČSČK v zahraničí v důsledku pádu Francie a zvýšenému přílivu uprchlíků. Sama Společnost si důleţitosti tohoto nového úkolu byla vědoma a úřadující předseda Znamenáček tak péči o československé uprchlíky zahrnul do hlavních úkolů ČSČK v zahraničí, hned vedle pomoci domovu a péče o armádu.73 4.1. Pomoc československým emigrantům ve Velké Británii 4.1.1. Přehled činnosti jednotlivých odborů ve prospěch emigrantů Jiţ před ustavením ČSČK v zahraničí se o československé uprchlíky proudící do Británie starala Československá Pomoc, ustavena zejména pro tento účel 1. prosince 1939. V předmluvě výroční zprávy ČSČK pro rok 1940-1942 zaznamenává generál Znamenáček, ţe po kolapsu Francie úkoly Československé pomoci „vzrostly tak říkajíc přes noc…do rozměrů nečekaných“74, přičemţ podotýká, ţe „i do května 1940 bylo práce víc neţ dosti“, protoţe Československá pomoc pečovala o všechny potřebné emigranty, a v té době prý nebylo ani jiných neţ potřebných.75 O civilní československé obyvatelstvo ve Velké Británii velmi pečoval zdravotní odbor ČSČK. Od 1. září 1940 do konce roku 1942 bylo ambulantně ošetřeno přes 37.000 pacientů, nepočítaje do toho ty pacienty, kteří potřebovali zubní ošetření. Ošetřovatelský odbor pořádal v tomto období celkem čtyři ošetřovatelské kurzy pro, ve kterých bylo vycvičeno 125 československých dobrovolných ošetřovatelek. Sociální odbor v péči o uprchlíky měl hodně práce po pádu Francie, kdy do Británie přišlo mnoho dalších československých uprchlíků. ČSČK jim pomohl v počáteční fázi hlavně dodáním potřebného ošacení, jelikoţ tito uprchlíci často neměli jiného oděvu, neţ ve kterém přišli.76 Další skupina

72

Výroční zpráva za rok 1943. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. Viz. výše (citace z předmluvy generála Znamenáčka). Ka 8, inv.č. 65. 74 Předmluva generála Znamenáčka z 1. ledna 1943 k výročním zprávám za období 1940-1942. NA Praha, ČSČK-L. KA 8, inv.č. 65. 75 Tamtéţ. 76 Koncept pro třístránkovou výroční zprávu pro období 1940-1942, str. 5. Na Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. 73

28

osob, kterou ČSČK opatřoval civilním šatstvem, byli českoslovenští propuštění vojáci. Péči o ně později převzalo ministerstvo sociální péče. V této době, kdy pomoc ČSČK potřebovalo kaţdým dnem více a více lidí (navíc tito superarbitrovaní českoslovenští vojáci a uprchlíci z Francie a Belgie), trpěl Londýn snad největším počtem náletů. ČSČK musel fungovat ve značně ztíţených podmínkách a čelit leteckým náletům, během kterých byly několikrát vybombardovány i jeho kanceláře. A to i takovým způsobem, ţe musel své působiště úplně přestěhovat.77 Přesto, ţe jeho i tak náročná práce byla ztěţována a narušována „krajně nepříznivými poměry“, během toho náročného roku 1941 se jeho činnost „rozvinula do skutečně velkých rozměrů“.78 ČSČK byl nucen se přestěhovat do nové budovy v Audley Square, která byla ale prostorná a umoţnila fungování všech odborů v jedné budově. Koncem prosince 1940 tak jiţ byly všechny odbory přestěhované. Uţ od 4. prosince zahájila svou činnost zubní ambulance a od 1. ledna 1941 začala pravidelně fungovat i lékařská ordinace. Naneštěstí byla ale tato budova v květnu 1941 zasaţena několika nálety. Jeden z nich z 11. května byl tak silný, ţe ji zničil téměř celou a ČSČK musel znovu přestěhovat své ústředí. 79 Od 1. července 1941 začal plně úřadovat v nové budově na Porchester Terrace, London, W, 2, ve které zůstal aţ do konce války. Budova prý byla obrovská, vešly se do ní úřadovny všech odborů, skladiště i lékařské ambulance. Navíc velkým plusem byla její lokace ve čtvrti, kde sídlily některé československé úřady a kde ţilo největší mnoţství československých emigrantů a propuštěných vojáků.80 Různými úřadovnami a ambulancemi prošlo v průměru sto osob denně.81 V zápise ze schůze Výkonného výboru ČSČK v roce 1942 je zaznamenaná frekvence návštěvnosti ústředí ČSČK i jeho jednotlivých odborů. V červnu navštívilo ČSČK celkem 2671 osob, z toho ústředí jen osob 40, 106 osob navštívilo sociální poradnu a 118 osob ošacovací oddělení, ošetřovatelský odbor 32 osob, a další návštěvy byly k různým lékařům a specialistům. V červenci byla návštěvnost o něco větší, 2684 osob. V květnu 1942 navštívilo budovu ČSČK 3187 osob (nejvíce všeobecnou ambulanci a zubní oddělení), coţ byla největší dosud zaznamenaná návštěvnost.82

77

Výroční zpráva za období 1940-1942, str.4. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. Tamtéţ, str. 4. 79 Neţ byla nalezena nová vhodná budova, byly jednotlivé odbory a úřadovny umístěny kde se dalo, v budově ministerstva sociální péče, ministerstva národní obrany, skladiště bylo umístěno v budově prezidenta republiky a v budově československého velvyslanectví, jakoţ i v sídle velitelství československé samostatné brigády. Přesto ČSČK nadále byl schopen plnit všechny své úkoly jako dříve. Výroční zpráva za období 1940-1942, str. 5-6. Ještě jednou pohroma. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. 80 Tamtéţ, str. 6 (Nová budova). 81 The Czechoslovak Red Cross in London. Čechoslovák. Special Red Cross Issue, str. 6. 1941/3. 82 Národní archiv Praha, fond Ministerstva vnitra, Londýn. Ka 222, sign. 2-52-9. 78

29

V rámci sociálního odboru fungovala sociální poradna, která také plnila funkci zprostředkovatelny práce, a ošacovací oddělení. To obstarávalo šatstvo jak pro armádu, raněné a nemocné, tak pro superarbitrované vojáky a uprchlíky. O československé děti v Anglii se staral dorostenecký odbor, který spolupracoval také s československou státní školou v Anglii. V neposlední řadě, moţná méně viditelný a v péči československé uprchlíky opomíjený, velmi pomáhal také kulturně-společenský odbor a tiskový referent. Na kulturněspolečenský odbor bych nerada zapomněla, protoţe se domnívám, ţe pořádáním přednášek, výstav, dobročinných akcí, vydáváním českých a slovenských knih atd. významně pomohl československým občanům překonat vzdálenost, která je pojila od vlasti. Umoţnil jim kulturně ţít a sdruţovat se. Podařilo se mu také zapojit velké mnoţství emigrantů do své činnosti a pomoci československým vojákům a uprchlíkům jinde ve světě. Tiskový odbor dále informoval veřejnost v anglickém i československém tisku o svých aktivitách, plánech a výsledcích své činnosti. Prostřednictvím tisku a také rozhlasu československým občanům děkoval za poskytnutou pomoc, a prostředkoval jim spojení s vlastí a dění v ní. 4.1.2. Zdravotní a ošetřovatelský odbor Zdravotní a ošetřovatelská péče vykonávaná Československým Červeným kříţem byla pro Čechoslováky ţijící v Británii nesmírně důleţitá. Lékařská péče o československé státní příslušníky v Británii byla hlavním úsekem činnosti tohoto odboru. ČSČK provozoval pravidelnou všeobecnou ordinaci, zubní ambulanci a jiné speciální oddělení, včetně oddělení očního, ušního, krčního a nosního. Organizování rozsáhlého skladu léků si vyţádalo zaměstnání lékárníka. Fungovala i vlastní rentgenová laboratoř.83 V roce 1941 za ČSČK ordinovalo osm doktorů, několik zubařů a devět zdravotních sester. ČSČK měl také svého bakteriologa a oddělení první pomoci.

84

Výroční zpráva za II. správní období (ke stavu na

konci roku 1942) udává přesnější počty o stavu lékařského personálu ČSČK. ČSČK zaměstnával „jednoho šéflékaře, 1 praktického lékaře, 1 lékařku pro choroby vnitřní, 1 pro lékařku pro choroby oční, lékaře pro choroby nosní, ušní a krční, 1 lékaře pro choroby koţní a pohlavní, 1 lékaře pathologa a vedoucího laboratoře, 3 lékaře zubní, 4 zubní techniky, 12

83 84

Výroční zpráva za II. správní období, str. 19. Zpráva odboru zdravotního. Na Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. The Czechoslovak Red Cross in London. Čechoslovák. Special Red Cross Issue, str. 6. 1941/3.

30

sester a 1 vrchní sestru“. 85 Zubní oddělení bylo prý moderně vybaveno a navštěvováno hojně jak civilisty, tak příslušníky československé armády.86 Zdravotní péče byla poskytována většinou zdarma, jen ve speciálních případech byl potřeba malý poplatek za vykonanou sluţbu. Doktoři ordinující pro ČSČK navštěvovali také často anglické nemocnice, kde leţeli českoslovenští pacienti, ať uţ civilisté nebo příslušníci vojenských jednotek. Zdravotní oddělení se staralo také o umisťování československých příslušníků do anglických nemocnic. Ošetřovatelský odbor se staral především o výcvik dobrovolných sester, které pak umisťoval jak do sluţby v rámci Červeného kříţe, tak i do anglických nemocnic. Archivní materiál uvádí, ţe do 22. října 1942 proběhly celkem čtyři kurzy dobrovolných ošetřovatelek pořádaných ČSČK. Ţeny byly informovány skrze časopis Čechoslovák, aby se dobrovolnice přihlásily u ošetřovatelského odboru. Počet uchazeček byl neomezený, ale probíhal určitý výběr předsedou ošetřovatelského odboru. 9. října 1942 byl ohlášen v Čechoslováku v pořadí pátý kurz dobrovolných sester, který bohuţel zaznamenal úbytek kandidátek.87 Celkově zdravotních sester nebylo mnoho. Výroční zpráva za druhé správní období udává seznam dobrovolných sester/ošetřovatelek, z nichţ diplomových sester bylo pouze šest, dobrovolných sester okamţitě mobilních třicet pět a budoucích ošetřovatelek v nemocnici, které zatím navštěvují kurzy, třicet devět.88 Dobrovolné sestry byly vycvičeny zejména na ošetřovatelskou práci v poli ve vojenských nemocnicích nebo v anglických nemocnicích. Jak je patrno z archivního materiálu, sestry ale nebyly cvičeny jen na práci v nemocnicích, ale pomáhaly vydatně všude tam, kde to bylo potřeba, hlavně na poli sociálním. Významnou pomocí byla jejich spolupráce se sociálním odborem v době kapitulace Francie, kdy se do Velké Británie „nahrnuly desítky našich krajanů z Francie, většinou všichni bez prostředků, bez nejnutnějšího oděvu a zcela bezradní v zemi, jejíţ jazyk neznali“89. Sestry tak údakmě podnikly na 150 návštěv těchto krajanů, pomáhaly jim se styky s úřady, s hledáním práce, bytů a s tlumočením.90 Zpráva dále hovoří o nesmírné obětavosti sester. Za své zásluhy byly

85

Výroční zpráva za II. správní období, str. 19. Zpráva odboru zdravotního. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. Pro zajímavost, od začátku listopadu 1941 do konce října 1942 bylo registrováno a ošetřeno celkem 30. 404 případů. 86 „Our dental clinic is fitted with the most modern apparatus, and so is considerably busy, visited not only by the civil population, but also by members of the Czechoslovak army in London“. Tamtéţ, str. 6. 87 Zpráva do Čechoslováka. NA Praha, MV-L. Ka 222, sign. 2-52-9. 88 Tamtéţ, str. 22. 89 Činnost sester ČSČK. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65 90 Tamtéţ. Sestry významně pomáhaly přímo na místě všem potřebným, ale především, co zpráva také zmiňuje, se připravovaly na velmi důleţitý úkol - pomoc domovu. Ošetřovatelský odbor si dal za cíl vyškolit a připravit sbor dobrovolných sester, které by pak po osvobození vlasti byly ihned k dispozici a pomáhaly tam, kde je to nejvíce potřeba. Vyjednávalo se s Britským ČK o moţnosti dalšího odborného vzdělávání ošetřovatelek, aby se z nich mohly stát "řádné diplomované ošetřovatelky". Min. sociální péče dokonce nabídlo těm ošetřovatelkám,

31

zdravotní sestry vyznamenávány i britským ministerstvem zdravotnictví. Zajímavé je, ţe z pěti-set vyznamenaných zdravotních sester byla pouze jediná cizinka, a to Češka, sestra Syrovátková.91 Ošetřovatelský odbor také inicioval vydávání broţury Vaše dítě, která měla pomáhat matkám při výchově dětí do jednoho roku.92 Cílem, který si ošetřovatelský odbor také vytkl, bylo „přivést domů skupinu ošetřovatelek, připravených tak, aby byly schopny zastávat práci kvalifikovaných ošetřovatelek, jichţ bude doma jistě velký nedostatek“.93 Významnou roli hrál zdravotní odbor nejen v péči o civilisty, ale také v péči o naše vojáky a letce. Červený kříţ vlastně vznikl jako pomocná zdravotní organizace pro vojáky. Základní myšlenkou Červeného kříţe při jeho vzniku byla pomoc raněným a nemocným vojákům na bitevním poli. Nestranná péče o vojáka, nehledě na „barvu uniforem“ a v duchu názoru, ţe „všichni lidé jsou si bratry“, tak jo to vnímal zakladatel hnutí Červeného kříţe Henri Dunant.94 V první a druhé světové válce pak národní společnosti Červeného kříţe spolupracovaly úzce s vojenskou zdravotnickou sluţbou, dodávaly materiál a personál do vojenských polních nemocnic a podílely se také na přepravě raněných vojáků do léčebných zařízení.95 I ČSČK v zahraničí chápal zdravotní péči o naše vojáky a letce jako jednu ze svých priorit, jak je uvedeno ve stanovách ČSČK v zahraničí (3.1. Stanovy ČSČK v zahraničí), a jak zmiňují i výroční zprávy.96 Protoţe tématem mé práce je činnost ČSČK co se týče jeho péče o uprchlíky, péči o vojenské jednotky, byť velmi důleţitou, v ní opomíjím. Činnost jednotlivých odborů se však velmi prolínala, i co se týče péče o jednotlivé sloţky emigrace. Proto cítím potřebu zmínit některé z aspektů péče ČSČK o naše vojáky a letce. Zdravotnický odbor ve spolupráci se sociálním odborem a s pomocí Britského Červeného kříţe zřídil pro československé vojáky ozdravovnu (convalescent home).97 Otevřena byla 9. listopadu 1940

nadále se vzdělávajících, které přislíbily pomoc osvobozenému domovu hned, jak jí bude potřeba, příspěvek 12 liber ročně, navíc příspěvek v době nemoci a rekonvalescence a na dovolenou. Zpráva zatím hovořila o 18-ti přislíbivších sestrách. 91 Tamtéţ. 92 Výroční zpráva ČSČK za II. správní období (1. 11. 1941 - 31. 12. 1942), str. 22. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. 93 Výroční zpráva ČSČK pro rok 1940, str. 3. Ošetřovatelský odbor. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. 94 Švejnoha, Josef: Historie mezinárodního Červeného kříţe. Praha, 2008. Str. 20. Dunantova kniha Vzpomínka na Solferino, vykreslující jeho hrůzné naturalistické záţitky z bitvy, byla vydaná v Ţenevě jeho vlastním nákladem 8. Listopadu 1862. Kniha měla takový úspěch, ţe do března 1863 byla vydána ve třech vydáních. (str. 23). 95 Tamtéţ, str. 107. 96 „Plníc úkoly, vytyčené jí stanovami, věnovala Společnost ČSČK v zahraničí největší pozornost péči o čs. armádu, a to jak o jednotky pozemní, tak o čs. letectvo. Předsednictvo bylo ve stálém styku s ministerstvem národní obrany, inspektorátem čs. letectva a velitelstvím čs. samostatné brigády a informovalo se soustavně o potřebách i přáních armády“. Výroční zpráva ČSČK za období 1940-1942. Péče o armádu, str. 14. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. 97 The Czechoslovak Red Cross in London. Čechoslovák. Special Red Cross Issue, str. 6. 1941/3.

32

v Castle Mead u Windsoru jako vůbec první vojenská ozdravovna mezi ostatními Spojeneckými Červenými kříţi. Lékařský personál tvořil jeden český vojenský lékař a dvě sestry Československého Červeného kříţe.

98

Ve speciálním vydání Čechoslováka o ČSČK

v zahraničí je celý článek týkající se pravděpodobně této ozdravovny pro československé vojáky.99 Zřejmě z bezpečnostních důvodů se v něm neuvádí přesné místo ozdravovny, a hovoří se o ní jako o Army convalescent home at X. Byla údajně v krásném prostředí, přestavěná z původního loveckého zámečku, se zahradou v japonském stylu, prosta „nemocničního puchu“.100 Pacienti mohli trávit čas relaxací na zahradě, procházkami po okolí, do lesů, i do nedalekého městečka. Vítaná byla práce na zahrádce, okopávání a plení. Nebylo zapomínáno ani na společenský ţivot, který byl velmi bohatý.

101

Vojáci byli poctěni

návštěvou britského královského páru, čestnou předsedkyní ČSČK Hanou Benešovou, generálem Znamenáčkem i jinými představiteli ČSČK v zahraničí. V srpnu 1941 proběhla v parku ozdravovny letní slavnost.102 Československý Červený kříţ věnoval ozdravovně české knihy, různé společenské hry a pravidelně zasílal české časopisy. 103 Ozdravovna poskytovala místo pro padesát vojáků, jejichţ jedinou připomínkou bojiště jim byla uniforma, kterou nadále nosili. Pisatel článku lituje, ţe není československým vojákem, a nemůţe strávit delší čas v této ozdravovně. Velice si cení obětavosti Britského Červeného kříţe a pracovníků této ozdravovny. Uznání, jakého se dostává této ozdravovně, stejně tak jako oficiální návštěvy a zájem veřejnosti, je prý hlavně díky práci personálu Červeného kříţe a vedení ozdravovny. Velitelka ozdravovny, Mrs. Home, je podle autora typickým příkladem britské ţeny během války.104 Cílem jí a ostatních pracovníků není pouze zdravotní péče o vojáka, ale daleko širší

98

Výroční zpráva ČSČK za období 1940-1942. Ozdravovna pro příslušníky čs. armády, str.18. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. 99 The Army Convalescent Home at X. Čechoslovák. Special Red Cross Issue, str. 10. 1941/3. 100 „Nowhere will you find the typical hospital smell, the whole place smells either of flowers or of the fir-trees outside“. Tamtéţ. 101 Jednou týdně mohli pacienti navštívit zdarma biograf v městečku, jednou za 14 dní přijíţděli se svým divadlem britští cestující divadelníci. Kaţdá středa byla věnovaná „tanečkům“ pro vojáky i pro sestřičky. Jako hosté byli zvaní i vojáci z blízkého hradu, a české dívky z vesnice. Tato bohatá „social season“ trvá po celý rok. Často byli českoslovenští vojáci poctěni oficiální návštěvou britských nebo československých významných osob. Nejvýznamnější osobou, která navštívila československé vojáky, byla britská královna, a strávila s nimi údajně celé odpoledne. Tamtéţ. 102 Výroční zpráva ČSČK za období 1940-1942. Ozdravovna pro příslušníky čs. armády, str.18. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. Hana Benešová a Marina Pauliny navštívily ozdravovnu 25. května 1941, generál Znamenáček, ministr sociální péče František Němec a předseda norského Červeného kříţe 27. května 1941. 103 Výroční zpráva ČSČK za období 1940-1942. Ozdravovna pro příslušníky čs. armády, str.18. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. 104 Paní domu vedla vyčerpávající, důleţitou práci, kterou vykonávala svědomitě, klidně, bez řečí, prodlev, bez nároků na ohlas a obdiv. Dnem i nocí pracovala pro Britský Červený kříţ, měla tři děti školního věku, a manţela někde na Středním Východě. (Mrs. Home, who might well stand as a typical example of he part the British women are playing in the present war, carrying out important and exhausting work, quietly and unobtrusively,

33

a hlubší starost o něj a přání, aby se tato ozdravovna stala pro pacienty jejich druhým domovem.105 Na činnosti ozdravovny je pěkně vidět propojení jednotlivých odborů. I kdyţ to byl především zdravotní odbor, který zřizoval ozdravovnu, vedle lékařské péče byl neméně důleţitý také sociální, kulturní a společenský aspekt ozdravovny. Komplexnost péče o naše emigranty byla pro ČSČK typická.

V provozu byly také speciální vojenské nemocnice.

ČSČK jako „pomocný ústav zdravotní vojenské sluţby“ spolupracoval se zdravotní sluţbou československé armády, a spolu s ní se staral o přepravu raněných a nemocných vojáků z fronty do nemocnic a ozdravoven, o zabezpečení zdravotnického materiálu, výzbroje, dopravních prostředků a léčiv na frontu. Po dohodě s Britským Červeným kříţem bylo ujednáno, ţe naši pozemní jednotku navštěvovala pravidelně britská mobilní jednotka, a „poskytovala našim vojákům terapeutické léčení jako horské slunce, masáţe apod.“106 Začátkem června 1941 byla otevřena československá oddělení v anglických nemocnicích ve Warvicku a Stratfordu nad Avonou, obě s kapacitou 60 aţ 80 lůţek a s lékařským personálem Československého Červeného kříţe. ČSČK pomohl nemocnici s „doplněním výstroje lékařů i některých nutných nástrojů a zařídil pomocí své odbočky v sídle velitelství pozemních jednotek pravidelné přilepšování československým nemocným a raněným“.107 1. prosince 1942 byla obě oddělení přestěhována do Londýna.108 Pro československé letce byla zase zřízena zvláštní zubní ambulance, kdy ČSČK získal darem od Kanadského Červeného kříţe „ambulanční vůz zařízený pro zubní ordinaci“.109 4.1.3. Činnost sociálního odboru O přesné činnosti sociálního odboru a členění uprchlíků nás informuje předsedkyně sociálního odboru Lída Drtinová. Vyjmenovává různé sloţky pomoci vykonávané sociálním odborem. Staral se o výţivu, bydlení, ošacení, pomoc při styku s britskými úřady, pomoc při

without unnecessary talk or advertisement, and withou any thought of any special recognition. Mrs Home’s husband is somewhere in the Middle East serving as a British officer, her two daughters are at school at X, while a third child of four years old is somewhere in the North of England.“) The Army Convalescent Home at X. Čechoslovák. Special Red Cross Issue, str. 10. 1941/3. 105 „..and the one aim of all of them is that te convalescent home shall be a second home to the patients in the fullest sense of the word.“ Tamtéţ, str. 10. 106 Výroční zpráva ČSČK za období 1940-1942. Péče o armádu. Doplnění zdravotní péče o armádu, str. 15. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. 107 Tamtéţ, str. 18. Československé oddělení anglických nemocnic. Členky odbočky navštěvovaly pravidelně obě oddělení a nosily vojákům přilepšení v podobě cigaret a knih. 108 Výroční zpráva pro II. správní období, str. 15. Čs. oddělení v anglických nemocnicích. NA Praha, ČSČKL. Ka 8, inv.č. 65. 109 Tamtéţ, str. 14. Zubní ambulance pro čs. letce.

34

hledání zaměstnání, opatřování léků a zdravotních pomůcek, umisťování československých dětí, hledání nezvěstných, zabýval se péčí o internované a vězně, péčí o rodičky a kojence. Poskytoval a rozděloval i pravidelné finanční podpory na zvláštní zdravotní a ţivotní potřeby, například i příspěvky na cestovné. V období od 30. června 1940 do 30. června 1941, tedy v průběhu jednoho roku, prošlo dle statistik sociálním oddělením 759 osob, z toho nejvíce ţen, pak muţů a nejméně dětí.110 Sociální odbor ČSČK se staral o československé civilní uprchlíky pouze do března 1941, kdy péči o ně převzalo ministerstvo sociálních věcí. V agendě ČSČK ponechalo pouze rodičky, těhotné ţeny a několik nezařazených jednotlivců a rodin.111 Stejně tak ministerstvo národní obrany převzalo od sociálního odboru péči o rodiny příslušníků armády v říjnu 1940. Pro lepší orientaci uvádím v poznámce pod čarou přehled kategorií, do kterých byli českoslovenští uprchlíci pro administrativní účely členěni.112 Rokem 1941 vyvstal na povrch jiný důleţitý úkol, a to péče o matky s dětmi, coţ souviselo se vzrůstem sňatků a porodů Čechoslováků v Británii.113 Od srpna 1941 pak tuto péči vykonával sociální odbor v úzké součinnosti s ministerstvem sociální péče. Přitom činnost byla rozdělena tak, ţe ČSČK obstarával a hradil zejména věcné dary, jako například výbavičky pro novorozeňata a příspěvky na kočárky.114 Sociální odbor fungoval na bázi sociální poradny a ošacovacího oddělení. Od února 1941 sociální odbor také provozoval zprostředkovatelnu práce. Sociální poradna fungovala denně, a udílela československým občanům rady a informace všeho druhu, a to osobně, písemně nebo telefonicky. Poradna úzce spolupracovala se zdravotnickým oddělením, kdy prováděla „sociální šetření u nových pacientů, hlavně pokud se týkají jejich hospodářského 110

Z činnosti oddělení sociální sluţby ČSČK v zahraničí, zpráva Lídy Drtinové z října 1941. NA Praha, ČSČKL. Ka 44, inv.č. 176. 111 Zpráva sociálního odboru. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8. Inv.č. . 112 Dle zprávy Lídy Drtinové byli čs. uprchlíci rozděleni do šesti kategorií: I. Rodinní příslušníci čs. důstojníků. II. Rodinní příslušníci čs. vojínů. III. Zaměstnanci Čs. Národního Výboru a jejich rodinní příslušníci. IV. Zaměstnanci čs. zastupitelských úřadů a jejich rodinní příslušníci. V. Civilní osoby a jejich rodinní příslušníci váleční uprchlíci z Belgie a Francie, uprchlíci z ČSR převzatí z péče jiných organizací, a přestárlí a nemocní členové Československé kolonie v Londýně. VI. Vojenské osoby, důstojníci, poddůstojníci i muţstvo, a to propuštění z činné sluţby, před nastoupením činné sluţby a na zdravotní nebo studijní dovolené. Nejpočetnější skupina počtem 313 osob byla V.skupina civilních osob a jejich rodinných příslušníků. Nutno si uvědomit, ţe se jedná o zprávu za období jednoho roku od června 1940 do června 1941. Z činnosti oddělení sociální sluţby ČSČK v zahraničí, zpráva Lídy Drtinové z října 1941. NA Praha, ČSČK-L. Ka 44, inv.č. 176. 113 Výroční zpráva za II. správní období uvádí, ţe za prvních 10 měsíců bylo v péči soc. poradny 109 novorozených dětí. Od listopadu 1941 do konce října 1942 zaznamenala poradna 1287 návštěv. Výroční zpráva za II. správní období, str. 26. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. 114 Zpráva sociálního odboru. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. Základní výbavička obsahovala: 2 tucty plenek, 6 nočních košilek, 2 denní, 2 tílka, 2 pletené kabátky, 3 páry punčošek, 3 čepečky, pletené kalhoty, 2 ručníky, 2 přikrývky, obvazy, ţínky apod. K 1. 4. 1942 prý bylo vydáno 140 výbaviček pro novorozence a 75 pro ţeny očekávající dítě v brzké době. Materiál se dále zmiňuje o tom, ţe některým ţenám nebyla poskytnuta výbava úplná pro nedostatek kupónů. Dá se tedy předpokládat, ţe i tyto výbavy byly na lístkový příděl.

35

postavení“115 O nemocné se starala také tak, ţe za pomoci dobrovolných sester organizovala návštěvy u nemocných doma i v nemocnicích nebo u malých dětí, které byly bez potřebné péče. Ošacovací oddělení fungující v rámci sociálního odboru bylo velmi důleţité. Staralo se o poskytování nezbytných oděvních součástí potřebným jak ve Velké Británii, tak i československým uprchlíkům a vojákům v zahraničí. Pořádalo také vánoční nadílky československým vojákům, civilním příslušníkům, hlavně dětem. Na Vánoce 1940 bylo například banány, pomeranči, jablky, ořechy a cukrovím podarováno kolem 200 dětí.116 Zvláštní ošacení bylo vydáváno speciálně rodičkám a dětem do 14-ti let, a to i dětem těch státních příslušníků, kteří nepodléhali péči ČSČK a ministerstva sociální péče. V evidenci bylo 393 dětí.117 Ošacovací oddělení bylo velmi potřebným a jiţ zaběhlým orgánem. V budově ČSČK mělo zvláštní skladiště, kde se oděvy shromaţďovaly. Směrnice pro organizaci a správu skladiště vytyčují dvojí úkol skladiště, a to vydávat, respektive zasílat nemajetným československým příslušníkům potřebné oděvní součástky a vojákům a letcům v nemocnicích přilepšení na stravě a kuřivu. Druhým úkolem bylo shromaţďovat „nejnutnější zásoby šatstva a poţivatin pro domov za účelem pomoci po návratu domů potřebnému obyvatelstvu od nejhorší bídy“.118 Jednalo se tedy o skladiště oděvní a skladiště potravin. Fungovalo stejně jako skladiště léků a léčebného materiálu. V rámci skladiště se pak rozlišovalo mezi hlavním skladištěm, které přijímalo veškeré zboţí darované nebo zakoupené, třídilo je a vydávalo dál oddělení ošacovacímu, oddělení pro výdej do ciziny, skladišti pro domov, nebo skladišti pro zajatce. Jak je vidět, organizace skladiště nebyla jednoduchá a musel v ní být systém. Ošacovací oddělení pak rozdělovalo přejímané zboţí z hlavního skladiště různým stranám, nemajetným československým občanům, vojákům a letcům v nemocnicích, nebo poskytovalo civilní šatstvo superarbitrovaným československým vojákům. V rámci skladiště se rozlišovalo mezi oddělením dětským, ţenským a muţským. Skladiště pro domov mělo přechodný sklad v Londýně, kde se zboţí více roztřídilo a uskladnilo v bednách, které pak byly přepraveny na venkov do trvalého skladiště. Zpráva také hovoří o skladištích pro domov v různých místech mimo Velkou Británii, například v Cape Townu nebo New Yorku. Nutnost zvláštního

115

Tamtéţ. Tamtéţ. V rámci moţností pak sociální odbor podarovával děti i jindy, například v létě 1941 došel z USA balík s čokoládovým práškem, který pak byl sociálním odborem rozdělen asi 150 - ti dětem a matkám s malými dětmi či těm trpícím podvýţivou. 117 Tamtéţ. 118 Směrnice pro organizaci skladiště ČSČK. Úkol skladiště. NA Praha, MV-L. Ka 222. 116

36

skladiště pro zajatce vyplynula na povrch v důsledku měnících se předpisů pro výdej zboţí pro zajatce. Zboţí tam bylo znovu tříděno a baleno přímo do zásilek pro československé zajatce.119 Zboţí ve skladištích bylo jednak nakupováno z darů a veřejných sbírek v Británii, jednak bylo posíláno krajany ze zámoří, převáţně pak československými krajany z USA. Prvotní ţádost Hany Benešové o zaslání šatstva pro nemajetné československé uprchlíky se setkala s velkou odezvou, a ihned byly zaslány bedny se šatstvem, které pak bylo dobrovolnými sestrami roztříděno a uloţeno ve skladišti. To bylo ještě za fungování Československé pomoci v Londýně.120 Po pádu Francie a přílivu nových a nových uprchlíků bez prostředků byly tyto zásoby šatstva nejvíc potřebné, i kdyţ ne zcela dostatečné, a musely být zaslány a zakoupeny další.121 Kromě ošacení a vánočních nadílek sociální odbor také vydával cigarety, a to zejména vojákům, nemocným a raněným, nebo nově příchozím do Británie. V druhém správním období jich bylo vydáno přes 1,6 milionů kusů. Zajímavá zpráva je, ţe od května 1942 se v ošacovacím oddělení vydával materiál pouze na písemný poukaz ministerstva sociální péče nebo v dohodě s referenty ministerstva. Veškerý výdej byl také vţdy na konci týdne hlášen na ministerstvo sociální péče. Archivní materiál udává také statistiky návštěvy skladiště. Například v dubnu 1942 navštívilo skladiště celkem 236 osob, v květnu 129, v červnu 123 a červenci 132. Z materiálů ve skladišti byly také tvořeny balíčky, které byly odesílány poštou. V dubnu a v květnu kaţdý měsíc po 39-ti balíčcích, v červnu 26ti a v červenci 19-ti. Pro raněné československé letce a vojáky byly připraveny také balíčky, které ale obsahovaly hlavně potraviny na přilepšenou (čokoláda, marmeláda, med, cigarety). Ve skladišti byla také skladována vlna. Evidován pak byl přesný stav vlny, kolik jí bylo vydáno a komu, a kolik jí ve skladišti přibylo. Dále byly skladovány přikrývky a látky, ze kterých mohlo být něco ušito, nebo které mohly být darovány nebo půjčovány. Československé státní škole ve Whitchurch byla například darována látka na 10 krojů, 10

119

Tamtéţ. Organizace skladiště, str. 1 – 2. Zpráva sociálního odboru Československé pomoci z 3. července 1940. NA Praha, ČSČK-L. Ka 1, inv.č. 46. 121 Zpráva ošacovacího oddělení. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. Výroční zpráva za II. správní období (listopad 1941 - prosinec 1942) dále uvádí přesné počty podarovaných osob. Ošacení bylo poskytnuto v celkem 2635 případech, z toho 1167 muţů, 883 ţen a 585 dětí. Vydáno bylo 3436 kusů oděvů, 7117 kusů prádla, 1090 párů bot, 552 kusů loţního prádla, přes 2000 kusů toaletních potřeb, dále pletené věci, ponoţky a punčochy. Výbav pro novorozence poskytlo ošacovací oddělení celkem 130. Výroční zpráva za II. správní období, str. 26. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. 120

37

párů gumové obuvi, a 108 plechovek kondensovaného mléka, a padesát přikrývek bylo zapůjčeno na letní dětský tábor. Přikrývky zapůjčovány i pro vojáky do útulku pro vojáky.122 Velikost skladiště šatstva a potravin musela mít i náleţitý personál, ať uţ dobrovolníků nebo stálých zaměstnanců pro třídění a balení zboţí. Ţe všechno nebylo tak růţové, nám dokládá případ jednoho ze zaměstnanců ČSČK, skladníka Jana Zweigenthala. Zachovaná je jeho protokolární výpověď ze 17. září 1941, v níţ se přiznal k několika krádeţím z majetku ČSČK.123 Přiznal se, ţe zboţí ze skladiště ČSČK zcizoval od listopadu 1940, coţ je téměř po celý jeden rok. K výpovědi byl přiloţen také přesný seznam věcí z majetku ČSČK nalezených v bytě obţalovaného dne 18. září 1941. Nutno říct, ţe to nebylo jen pár kusů oděvů, a rozhodně to nebylo vše, co dotyčný zcizil. Ve výpovědi uvedl, ţe většinou zcizených věcí podaroval celkem tři ţeny, se kterými se pravidelně scházel. Hodně věcí také zcizil pro svou vlastní momentální potřebu, a to zejména hygienické potřeby, konzervy a cigarety. Jan Zweigenthal si špatnosti svého činu byl vědom a litoval, ţe podlomil důvěru takové humanitární organizace, jako je ČSČK.124 Jak proces s Zweigenthalem dopadl, není jiţ dále v archivním materiálu zaznamenáno. Jisté je, ţe případ tak velké krádeţe určitě podlomil důvěru ČSČK ve své pracovníky, a mohl přispět k zvýšení míry organizace a ostrahy skladiště. 4.1.4. Dorostenecký odbor Dorostenecký odbor hrál v ţivotech československých uprchlíků v Británii velkou roli. Navázal na svou činnost před válkou, ale byl si vědom, ţe válečné podmínky a poţadavky doby před něj postavily i jiné úkoly. Především to byla „nouzová přechodná péče o zdraví československého dítěte“.125 Kromě zdravotní péče o dítě však plnil také významnou vzdělávací funkci, hlavně v období, kdy ještě v Británii nefungovala československá školská péče. Dětem a mládeţi se snaţil zprostředkovat kontakt s českou a slovenskou kulturou,

122

Zápis o schůzi Výkonného výboru Společnosti ČSČK dne 7. srpna 1942. Referát předsedkyně sociálního odboru, str. 8. NA Praha, MV-L. Ka 222. 123 Protoklární výpověď Jana Zweigenthala ze dne 17. září 1941. NA Praha, MV-L. Ka 222 124 Tamtéţ. Zwiegenthal ţádal o dovolení odčinit své provinění a po návratu do vlasti, aţ bude mít dostatek prostředků, škodu odcizeného zboţí ČSČK nahradit. K výpovědi pana Zweigenthala je také přiloţeno několik výpovědí dalších pracovníků skladiště, coţ svědčí o tom, ţe krádeţ byla brána váţně a nebyla jen tak „hozena za hlavu“. 125 Zpráva dorosteneckého odboru. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65.

38

jazykem, a pečovat tak i o jeho duchovní ţivot.126 Dorostenecký odbor působil v součinnosti se školským odborem ministerstva vnitra. Jedním z jeho hlavních cílů bylo otevření československé školy v Anglii. Byla otevřena škola v Camberley, a později v Hinton Hall u Whitchurch. (Díky československé státní škole byl Whitchurch menším centrem Čechoslováků. V červnu 1941 tam byl zaloţen Československý krouţek, který „si vzal za úkol činnost propagační, kulturní, sociální a společenskou“.127). Československá státní škola u Whitchurch byla jedinou oficiální reprezentantkou československé věci na místě, a zejména proto ministr vnitra Juraj Slávik velmi dbal na dobrou pověst a řádnou činnost Československého

krouţku

tam.128

Dorostenecký

odbor

dále

nepřímo

pomáhal

československým dětem na britských školách. Byl také ve styku s Britským Červeným kříţem a Britskou Radou, díky jejichţ pomoci bylo umoţněno zřízení letního tábora ve Whitchurch a velikonočního tábora v Brant Broughtonu. V roce 1942 proběhl tábor téměř celý měsíc (21. 7. - 25. 8.) při československé státní škole u Whitchurch129, a souběţně pro velký zájem dětí i tábor u Sheffordu. Díky ČSČK, který hradil příspěvky za nemajetné, se tábora zúčastnilo 12 dětí, které by jinak kvůli finanční situaci nemohli tábor navštívit.130 V součinnosti s ostatními odbory ČSČK prováděl ošacovací pomoc dětem, stejně jako vánoční nadílky, a organizoval umisťování československých dětí v britských rodinách o prázdninách. Zpráva o činnosti ČSČK za první pololetí roku 1944 zmiňuje pomoc do československých státních škol ve formě zásilky kníţek, hraček a cukrovinek. Správě

126

Velkým humanitním ideálem, ze kterého vyrostl Červený Kříţ ve všech zemích, a zároveň základní vlastenecká zásada, byla myšlenka obětavé sluţby pro druhé. Děti byly povaţovány za naději kaţdého národa. Důleţité proto bylo, aby uţ i školáci co nejdřív pochopili, k čemu je sluţba v denním ţivotě, čemu i oni mohou přispět. „Zdatné občanství má větší hodnotu neţ zdatné samaritánství. Jest to mnohem více neţ ochota odpovídající potřebě zmírniti válečná utrpení. Základem účinlivé demokracie, je pochopení sluţby, výměna sluţeb a spolupráce ke společnému dobru.“ Dorost Červeného kříţe na školách Československé republiky. Cíl – plán - program. Praha, Československý červený kříţ, 1921. 127 Dopis Československého krouţku ve Whitchurchi ministerstvu vnitra ze dne 23. června 1941. NA Praha, MV-L. Ka 226, inv.č. 461. Krouţek byl zaloţen dvaceti Čechoslováky, a v případě zájmu byl ochotný utvořit i odbočku ČSČK, k čemuţ však nedošlo. 128 Dopis J. Slávika Československému krouţku ve Whitchurch z 23. července 1941. Tamtéţ. 129 Zde krátký příběh jedné Češky, která byla nucena emigrovat do Londýna a navštěvovala československou školu ve Whitchurch. „Osmým transportem, který vyjel z Prahy 31. 7. a do Londýna dorazil 2. 8., jelo celkem 68 dětí. Olga měla přiděleno číslo 5748 a dostala se do rodiny Normana Cardwella, která ţila v městečku Croston (cca 40 km severozápadně od Manchesteru). Olga se tehdy ocitla zcela bez kontaktu s rodinou a navíc v cizí zemi a bez znalosti jazyka. Během války navštěvovala v Anglii internátní českou školu, která se nejprve nacházela v objektu Hinton Hall v obci Whitchurch v hrabství Shropshire (cca 60 km jihovýchodně od Manchesteru), později pak v hotelu Abernant Lake Hotel v obci Llanwrtyd Wells v jiţním Walesu (cca 180 km jihovýchodně od Manchesteru). Na pokoji jich tehdy bylo osm, celkem školu navštěvovalo 70 dětí.“ Wintonovo dítě z Chotěboře, In: Chotěbořské echo, XIX, září 2009, str. 39. http://chotebor.cz/choteborske-echo/rocnik2009/rocnik2009.html (20. 4. 2011). Škola byla z Hinton Hall přestěhována do jiţního Walesu v roce 1943, kde zůstala aţ do konce války. 130 Finanční poplatek za jeden týden činil 21 sh. Výroční zpráva za II. správní období, zpráva dorosteneckého odboru, str. 22. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č.65.

39

československých státních škol byly dány k dispozici ručníky, ponoţky a punčochy pro ţáky. Zpráva hovoří i pomoci československým jeslím po evakuaci, a to darem prostěradel, přikrývek, povlaků a ručníků.131 K péči o děti byla do školy rovněţ přidělena jedna zdravotní sestra a zřízena i zubní ambulance.132 Na Vánoce 1941, to je ve druhém správním období, poslal všem československým dětem v Británii po výtisku vánočních koled, které byly vydány nákladem 1000 kusů výborem kulturně-společenského odboru. Těm dětem bez zázemí se snaţil opatřit vánoční pobyt a „pohoštění“ u anglických i československých přátel. Dále se ČSČK staral o publikační činnost pro děti. Byli vydáni například Karafiátovi Broučci, na podzim 1942 pak Zlatá knížka dorostu ČsČK, která byla rozdávána zdarma všem československým dětem. Slouţila jednak jako průkazka, jednak dávala dětem základní mravní a zdravotní ponaučení a byla „prvním krokem k výchově dorostu ČsČK“.133 Pravidelně pak Dorost ČSČK vydával časopis Poupě, který byl vydáván jiţ Československou pomocí v Londýně. Poupě bylo vydáváno nákladem 1000 výtisků, v čele redakční rady stál kněz Bedřich Vančura a československým dětem bylo rozesíláno zdarma. Časopis Poupě sledoval zábavu, poučení i otázky výchovné. Snaţil se děti vychovávat k charitativní činnosti a součinnosti s ČSČK.134 Dorostenecký odbor prosil o zaslání dat všech československých dětí v Británii, aby vedl jejich evidenci a mohl jim zasílat vydání Poupěte a jiné dárky jim určené. 135

4.1.5. Kulturně společenský odbor a osvětová činnost ČSČK byl údajně jediný mezi spojeneckými kříţi, který měl svůj vlastní kulturněspolečenský odbor.136 ČSČK mu přikládal docela velkou důleţitost, zejména co se týče propagační činnosti. Ve II. správním období se zaměřil také na vydavatelskou činnost, ve 2000 kusech vydal například stolní kalendář na rok 1942 s fotografiemi ČSR.137 Připravoval

131

Zpráva Ústředního sekretariátu ČSČK pro Hlavní stan za první pololetí 1944 ze srpna 1944, str.10. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. 132 Činnost ČSČK v Londýně, srpen 1941. NA Praha, ČSČK-L. Ka 45, inv.č. 178. 133 Většina informací ve: Výroční zpráva za II. správní období. Zpráva dorosteneckého odboru, str. 22-23. Na Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. Zlatá kníţka dorostu v příloze. 134 Tamtéţ, str. 23. 135 Inzerát. NA Praha, ČSČK-L. Ka 45, inv.č. 178. 136 Zmiňuje se o tom předseda ČSČK generál Znamenáček. Předmluva generála Znamenáčka z 1. ledna 1943 k výročním zprávám za období 1940-1942. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. 137 Stejně tak byly prodávány vánoční pohlednice s motivy Prahy a slovenských jesliček, které vyšly nákladem 12.000 kusů. Zajímavá je zmínka o vydání 200 kusů pohlednic „československo-skotského přátelství“, na kterých byl jak československý tak skotský znak. Výroční zpráva za II. správní období, zpráva kulturněspolečenského odboru. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65.

40

rovněţ dva filmy, které měly jít do zahraničí. Jeden o ţivotě prezidenta Beneše a jeho choti, čestné předsedkyně ČSČK, a druhý o činnosti ČSČK v zahraničí.138 Kromě této činnosti kulturně-společenský odbor pořádal řadu dobročinných výstav a koncertů. Některé přitom pořádal v součinnosti s jinými odbory nebo organizacemi, a to i britskými. Výtěţek mnohdy nebyl zanedbatelný, například zisk z koncertu československého profesora Wagnera činil 10 liber a byl věnován Britskému Červenému kříţi.139 Tomu byl rovněţ věnován výtěţek z jím pořádané prodejní výstavy ve Warwicku, ke které několika předměty přispěl i ČSČK. Takových výstav probíhalo několik, a dá se vyvodit, ţe byly docela populární a výnosné. Za zmínku stojí, ţe v roce 1942 proběhla také výstava Spojeneckého umění, na kterou ČSČK zapůjčil loutku v národním kroji a tři vázy. Výstavy neměly tedy jen charakter prodejních bazarů, ale měly ukázat i kulturu dané země a soudruţnost všech spojeneckých zemí. Vzorovým příkladem takového „spojeneckého bazaru“ byl Vánoční bazar spojeneckých Červených kříţů pořádaný ve dnech 11. -14. 12. 1942 v hotelu Mayfair v Londýně. ČSČK měl na této výstavě svůj vlastní stánek, na kterém se prezentoval. Prodávaly se typické české předměty jako české sklo a modranská keramika, a také předměty vyrobené dobrovolnými pracovníky a také příslušníky československé armády. Byl zajištěn dokonce doprovodný program v podání hudby československé samostatné brigády. Byla předvedena tradiční polka z Prodané nevěsty, kterou zatancovalo pět párů pod vedením paní Outratové. Zpráva se zmiňuje o „krásném úspěchu jak morálním, tak finančním“. To, ţe takové bazary a výstavy měly prestiţ svědčí i to, ţe bazar byl navštíven samotným prezidentským párem a vévodou a vévodkyní z Kentu, která zastupovala britskou královnu.140 Kulturně-společenský odbor se věnoval, řekla bych s láskou, také péči o československého raněného nebo nemocného vojáka.141 III. správní období, tj. v průběhu celého roku 1943, se v činnosti ČSČK událo několik změn, z nichţ první bylo odstoupení předsedy generála Znamenáčka (ze zdravotních důvodů), kterého ve funkci nahradil generál Slezák. Vedle pomoci československé branné moci, internovaným, uprchlíkům v SSSR a československým příslušníkům ve Velké Británii,

138

Činnost ČSČK v Londýně, srpen 1941. Na Praha, ČSČK-L. Ka 45, inv.č. 178. Výroční zpráva za II. správní období. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. 140 Tamtéţ. 141 Od října 1942 převzal kulturně-společenský odbor úkol navštěvovat zraněné a nemocné příslušníky československé armády a letectva v nemocnicích. V okruhu 60 mil od Londýna byla vytvořena skupina „návštěvnic nemocnic“, které chodily pravidelně alespoň jednou za měsíc navštívit kaţdého nemocného. Zároveň mu museli alespoň jednou měsíčně psát dopis a zjistit jeho potřeby a přání. Do vzdálenějších nemocnic píší dvakrát měsíčně. Návštěvnice se informují o potřebách vojáků, přináší jim něco na přilepšenou, a pak referují ČSČK, který spolupracuje s ministerstvem sociálních věcí a snaţí se vyřídit vše potřebné. Tamtéţ. 139

41

zejména rodičkám a novorozencům, byla zahájena rozsáhlá akce první pomoci domovu. Ta vyplnila celé III. správní období, sdruţila všechny Čechoslováky v Británii i jinde ve světě a podnítila je v práci pro vlast. ČSČK se staral o nově přišedší uprchlíky ze severní Afriky i odjinud, kteří chtěli vstoupit do československé armády v Británii. Staral se tak o ně po dobu jejich pobytu v karanténních stanicích a táborech a dodával jim jak finance a ošacení, tak cigarety a československé noviny.142 S rozsáhlou akcí na pomoc domovu souviselo dvacáté páté výročí samostatného Československa. K 28. 10. 1943 probíhala velká sbírka, kdy ČSČK vyzval „všechny občany, ţijící ve svobodném světě aby pamatovali vlastním příspěvkem při této příleţitosti na první nejnutnější pomoc domovu.“143 Apel na všechny československé občany se setkal s velkou odezvou, a do konce roku bylo vybráno více neţ 40 milionů liber! Z těchto financí se hodlalo nakoupit vše potřebné pro poválečnou první pomoc domovu, zejména léky, potraviny a nejnutnější ošacení.

4.2. Péče o československé uprchlíky a vojenské jednotky mimo Velkou Británii 4.2.1. Důleţitost odboček v zahraničí a jejich formování Formování odboček ČSČK v zahraničí bylo pro činnost londýnského ústředí velmi důleţité. Čechoslováci byli roztroušeni takřka po celém světě jiţ po několik generací, nově k nim přibyli emigranti, kteří uprchli nebo emigrovali v roce 1938 a 1939. Čechoslováci usazení v různých koutech světa formovali krajanské organizace a spolky, které sledovaly hlavně propagační, společenskou, sociální a vzdělávací činnost. Po vypuknutí války a nastanuvšího uprchlického problému se z krajanských spolků často začaly formovat odbočky ČSČK. Kde nebyla příznivá politická situace nebo dostatek členů k vytvoření odbočky, krajanské spolky alespoň udrţovaly s ČSČK v Londýně a československou vládou v exilu styk, a veškerými moţnými prostředky se snaţily do pomoci zapojit. Finanční a materiální pomoc ve prospěch československých uprchlíků tam, kde to bylo nejvíce potřeba a pomoc internovaným nebo vězněným byla jen jednou z moţností zapojení. Především podobně jako to dříve dělaly krajanské spolky, odbočky sdruţovaly pokud moţno všechny krajany nacházející se v dané zemi nebo městě, a snaţily se svými orgány o ně pečovat a pomáhat jim

142 143

Vývoj Společnosti ČSČK a její činnost ve III. správním období, str. 21. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. Tamtéţ, str. 22.

42

orientovat se v cizím prostředí, coţ bylo důleţité zejména pro nově příchozí. Organizováním různých společenských dobročinných akcí pak dále rozvíjely myšlenku ČSČK, bavily krajany v dané zemi a navíc sbíraly prostředky pro pomoc potřebným. Výtěţky ze sbírek i materiální pomoc byly posílány do ústředí ČSČK v Londýně, odkud pak byly přeposílány jinam, nebo rozděleny potřebným ve Velké Británii. Největší pomoc poskytovaly Československému kříţi v Londýně krajanské spolky v USA, kterých byl také přirozeně největší počet. ČSČK také spolupracoval s ostatními organizacemi v pátrání po nezvěstných československých uprchlících po celém světě a zjišťováním jejich adres. Snaţil se také prostředkovat pomoc internovaným a válečným zajatcům. Ve druhém správním období ČSČK údajně převzal péči o československé válečné zajatce na území Německa a Itálie, a prováděl ji buď přímo, nebo prostřednictvím Britského Červeného kříţe. Organizoval různé pomocné akce ve prospěch československých zajatců a snaţil se jim zasílat hromadné balíčky s potravinami, osobní balíčky, a různá přilepšení v podobě pravidelných zásilek cigaret nebo vědecké literatury pro ty, kteří v zajetí hodlali studovat.144 Taková pomoc probíhala ve větší či menší míře na různých místech po celé londýnské období. V roce 1944 je zmiňována finanční pomoc uprchlíkům ve Švýcarsku, Španělsku (Čechoslovákům internovaným tam bylo prý pomáháno Britským Červeným kříţem stejně jako britským příslušníkům), internovaným v Itálii, v Shanghaji145 a uprchlíkům ve Švédsku. O internované v Palestině se starala tamní odbočka ČSČK a internovaným na Mauritiu byly zasílány na popud ČSČK ministerstvem sociální péče pravidelné měsíční dotace. Na Mauritiu bylo pro nedovolený pokus o vstup do Palestiny evakuováno v roce 1942 na 1600 středoevropských příslušníků, z toho bylo údajně 200 československé národnosti.146 Z krátkých zpráv, udávajících, kolik peněz šlo během roku 1943 na pomoc československým uprchlíkům nebo internovaným v těchto jednotlivých zemích, na první pohled vidíme, ţe finanční pomoc londýnského ústředí ČSČK byla mnohem menší neţ pomoc z United Czechoslovak Relief z USA. Pomoc této organizace byla opravdu neocenitelná. Dávala k dispozici materiál i finanční prostředky „bez nichţ orgány a

144

Balíčky s potravinami byly zasílány z Britského Červeného kříţe kaţdých 14 dní všem československým zajatcům. Osobní balíčky pak byly zasílány rovněţ prostřednictvím Britského Červeného kříţe jednou za čtvrt roku. Cigarety jednou měsíčně, v dubnu 1942 však jejich zásilky pozastaveny v důsledku zpráv o jejich nesprávném doručování. Výroční zpráva za II. správní období, str. 17. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. 145 Aţ v roce 1943 se po dlouhých jednáních podařilo docílit zasílání pravidelných 5.000 franků měsíčně, a to prostřednictvím Mezinárodního Červeného kříţe v Ţenevě. Vývoj Společnosti ČSČK a její činnost ve III. správním období, str. 21. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. 146 Ministerstvo zahraničí se snaţilo přimět Foreign office k evakuaci těchto internovaných na klimaticky příznivější místo, například na Severní Rhodesii, avšak neúspěšně. Činnost ministerstva zahraničních věcí v oboru evakuačním a sociálním v období šesti měsíců od března do září 1942. NA Praha, MV-L. Ka 265, sign. 2-79-2.

43

spolupracovníci Čs.Č.k. by mohli sotva pomocně zasáhnouti tam, kde je třeba a naskýtá se moţnost“.147 Celkem v roce 1943 z vlastních zdrojů a různých dotací poskytlo Ústředí ČSČK v Londýně ve prospěch československých uprchlíků a internovaných 8.374.16.6 liber.148 Odbočky Československého červeného kříţe a pomocné organizace se podílely také na zasílání balíčků pro potřebné uprchlíky v zahraničí. Po vstupu Sovětského svazu do války na straně spojenců se péče o československé uprchlíky výrazně rozšířila o ty na území SSSR. Nebyli to tedy jen československé vojenské jednotky, internovaní nebo váleční zajatci, ale i obyčejné civilní obyvatelstvo prchající ze svých domovů nebo strádající válkou. Archivní zpráva shrnující činnost ČSČK v roce 1943 sděluje, ţe ČSČK vykonal „v rámci svých moţností mnoho pro naši vojenskou jednotku v SSSR a pro civilní uprchlíky, ţijící v zemi velkého spojence“.149 Zásilky potřebných potravin, šatstva a obuvi byly vypraveny nejen z Ústředí ČSČK v Londýně, ale také prostřednictvím delegátů a pomocných organizací. Zásilky byly posílány z USA, Palestiny, Egypta, Austrálie a Indie. Pro srovnání uvádím mnoţství zásilek a jejich cenu. Z Británie, Indie, Austrálie a Středního východu to byly zásilky o celkové hodnotě 22.000 liber, z USA samotných v hodnotě 24.000 liber.150 Z tohoto srovnání je patrné, jak velkou pomoc představovala pro ČSČK a československé uprchlíky pomoc USA a krajanů ţijících tam. Tam kde nebyly zaloţeny přímo odbočky, krajané udrţovaly styk s ČSČK prostřednictvím tzv. pomocných organizací nebo spolků, jinde fungoval pouze jmenovaný delegát ČSČK. O zahraničních odbočkách, pomocných organizacích a jednotlivých delegátech ČSČK je zmínka téměř v kaţdé výroční zprávě a děkovných dopisech, coţ značí, jak velkou důleţitost jim ČSČK přikládal, a jak si jejich práce a pomoci cenil. Ve II. správním období (od listopadu 1941 do prosince 1942) byly zaloţeny odbočky v Jeruzalémě a Bejrútu (formální ustavení odbočky na návrh konzula Jana Nováka, ve skutečnosti odbočka neformálně fungovala jiţ od roku 1940)151. Jedním z důvodů ustavení

147

Zpráva Ústředního sekretariátu za první pololetí 1944, str. 9. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. Vývoj Společnosti ČSČK a její činnost ve III. správním období, str. 21. Souhrn. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. 149 Tamtéţ, str. 1. 150 Příloha ke zprávám ČTK v New Yorku ze dne 25. února 1944. ČSČK v roce 1943. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. 151 Co se týče odbočky v Bejrútu, poskytla prý československým rekonvalescentům z akce v Lybii pobyt v Libanonu. Jinak v Bejrútu nebyla silná členská základna. Dopis z Bejrútu do londýnského Ústředí se zmiňuje o problémech uvnitř odbočky, a o neschopnosti přimět krajany v Bejrútu ke členství. Krajanů uvádí pouze 30. Přes výzvy se prý nikdo z nich nestal členem ČČK a přispěl jen jeden. Odbočka je proto odkázána na pomoc zaměstnanců úřadu, zaměstnanců firmy Baťa a několika jednotlivců z československé kolonie. Pisatel dodává, ţe v zimě 1944/1945 „snad bude moţnost pořádat nějaký dobročinný podnik“. Je však k jeho významu značně skeptický, podobných akcí se podle něj pořádá v Bejrútu mnoho, a často se kritizují, a proto prý nelze počítat s 148

44

této odbočky byla moţnost bliţší spolupráce s Jeruzalémem a našimi vojenskými jednotkami na Blízkém Východě, a také pomoc při péči o uprchlíky v Palestině a Sýrii.152 Dále byla zaloţena odbočka v Bogotě (v létě 1942 z podnětu Vratislava Trčky) a odbočka v Mexiku (na doporučení zastupitelského úřadu ČSR v Mexiku schváleno zaloţení odbočky v září 1942). Delegát ČSČK fungoval v Riu de Janeiru a u brazilského Červeného kříţe (delegátem tam jmenována manţelka vyslance v Riu de Janeiru paní Markéta Nosková v listopadu 1942). Stálým delegátem ČSČK u Mezinárodní ligy Červených kříţů v Ţenevě byl Dr. Kopecký. To byly jedny z prvních delegatur a odboček. V archivním materiálu zachovaný seznam delegátů ČSČK v zahraničí z prosince 1944 nám podává náhled na rozsah odboček a delegatur. Delegáti ČSČK fungovali v následujících zemích: Argentině, Austrálii a Novém Zélandu, Brazílii, Chile, Ekvádoru, Egyptě, Francii, Francouzská severní Africe153, tři delegáti v Indii – pro Bombaj, Kalkatu a Lahore, dále delegát v Itálii, Iráku, Íránu, Jiţní Africe, Kanadě, Kolumbii, Mexiku, Palestině, Peru, Španělsku, SSSR, Švýcarsku, Sýrii, Turecku a v USA. V Belgii, Portugalsku a ve Švédsku působili místo delegátů tzv. důvěrníci ČSČK.154 Příkladem země, kde se nepodařilo vytvořit odbočku ČSČK je právě Švédsko, a to, jak se dovídáme z materiálů, přes několikerou snahu. Na jaře 1943 byl ústředí ČSČK doručen dopis jistého Otty Rábla s návrhem vytvoření odbočky ČSČK ve Švédsku a zorganizování pomocné akce, sbírky pro děti v Protektorátu.155 Velvyslanec ČSČK ve Švédsku Dr. Vladimír Kučera byl však proti tomuto návrhu, a to proto, ţe ho povaţoval za nereálný. Ve Švédsku sice fungovaly odbočky polského a jugoslávského Červeného kříţe, ale ČSČK byl bohuţel v jiném postavení. Problém souvisel s „uznáním ČSR de iure nebo alespoň de facto“. Podobně jako Rakousko tak i ČSR nemělo ve Švédsku ani své legace, které měly všechny okupované státy. ČSR totiţ nebylo povaţováno za okupovaný stát. S tím souvisel i problém s pořádáním sbírek ve prospěch československých dětí z Protektorátu. I vyslanec Kučera se ţenou se o jejich zorganizování několikrát pokusily, ale bezvýsledně. Němci prý nic

velkým finančním výsledkem. Korespondence delegáta ČSČK v Levantě s Ústředím ČSČK v Londýně z listopadu 1944. Na Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 66. 152 Na Praha, MV-L. Ka 222, sign. 2-52-9. 153 Delegát ČSČK pro území francouzské Severní Afriky byl jmenován Dr. Červný aţ 2. března 1944. Československý zastupitelský úřad v Alţíru fungoval od října 1943, přesto aţ do března 1944 nebyla činnost ČSČK na tomto území „řádně organizována“. Co bylo pro ČSČK vykonáno, bylo vykonáno ze soukromé iniciativy především československého důvěrníka pro Maroko pana Evţena Svobody z Casablanky, československého honorárního konzula pro Tunisko pana Ch. Lemanna, a iniciativou československé kolonie v Alţíru, která se sdruţovala kolem spolku Beseda. Zpráva o činnost ČSČK ve francouzské Severní Africe v roce 1943. Dopis delegáta ČSČK pro francouzskou Severní Afriku Československému Červenému kříţi z listopadu 1944. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 66. 154 Seznam delegátů ČSČK z dubna 1944. NA Praha, MV-L. Ka 222, sign. 2-52-9. 155 Návrh na zřízení odbočky ve Švédsku. Tamtéţ.

45

nenamítají proti sbírkám pro děti z okupovaných států. Československo však nepovaţují za okupovaný stát, ale součást Říše. A Švédsko je bohuţel neutrální země, která tento stav věcí s Německem uznává. Kučera se domníval, ţe „není vhodné domáhat se pomoci pro naše děti v zemi, která náš neuznává. Praktický efekt sbírek by tak nebyl velký“.156 Tam kde nebyly vytvořeny odbočky nebo kde nepůsobili delegáti ČSČK, fungovaly alespoň pomocné organizace Společnosti ČSČK v zahraničí. Pomocných organizací byl velký počet, a téměř na všech kontinentech. Ve druhém správním období jsou uváděny pomocné organizace v Evropě ve Švýcarsku (například Spolek J. A. Komenský, Spolek Pokrok, Československý domov v Basileji nebo Beseda Slovan v Ţenevě), Čechoslováci ve Švédsku, Čechoslováci v Turecku157, Portugalsku a v Irsku (Domovina zahraničních Čechoslováků a Odbočka Irsko). V Asii to byl například Československý spolek v Kalkatě a v Bombaji, Baťa v Batanagaru. Čechoslováci v Afghanistánu, v Manille, Hongkongu, Šanghaji, v Batavii a na Jávě. Pomáhal Australský Červený kříţ, Čechoslováci v Austrálii a Československý klub ve Wellingtonu na Novém Zélandu. Neméně jich bylo také v Africe (Československý krouţek v Nairobi, Čechoslováci v Jiţní Rhodesii, Baťa v Leopoldville, několik organizací v Jiţní Africe, a Československý krouţek v Súdánu).158 Často byly československé spolky vytvořeny jen malou skupinou Čechoslováků. Jako příklad můţe slouţit Československý krouţek v anglo-egyptském Súdánu. Krouţek tam byl zaloţen šesti uvědomělými Čechoslováky v listopadu 1940, po „tragických událostech ve Francii, v době bitvy o Velkou Británii a v době války přímo v Súdánu, kdy pochopili naši krajané, ţe nestačí úsilí několika jednotlivců pro docílení vítězství. Situace vyţadovala jednotu, vzájemné porozumění a podporu,

156

Korespondence mezi ministerstvem zahraničních věcí a ČSČK o návrhu Oty Rábla o zřízení odbočky ČSČK. Citovány stanoviska důvěrníka československé vlády, vyslance Vladimíra Kučery. Tamtéţ. 157 V Turecku byla sloţitější situace, organizovaná pomoc byla aţ do přerušení turecko-německých styků 2. srpna 1944 nemyslitelná. Tímto aktem a uznáním československé vlády 4. září 1944 se teprve vytvořily vhodné podmínky pro organizovanou pomoc a sdruţování Čechoslováků v Turecku v nějaké dobročinné organizaci. V Turecku ţilo v té době celkem 212 československých státních příslušníků, z toho ale českého nebo slovenského původu bylo jen 55. Většina byla původu německého, ale také maďarského, arménského, řeckého, z toho asi 40 rodin byla Ţidovská. Tato nejednotnost a nesourodost zájmů byla také příčinou selhání většiny pokusů o sdruţení československé kolonie do jednoho spolku nebo organizace. Zpráva se však zmiňuje o dvou sbírkách ve prospěch Fondu na oběti gestapa a ve prospěch ČSČK, které byly pořádány v roce 1941 a 1942. Zpráva dodává, ţe u příleţitosti uznání československé vlády vládou tureckou bude pořádána sbírka u příleţitosti 28. října ve prospěch Fondu obětí gestapa. Zpráva čs. vyslance v Ankaře do ČSČK v Londýně o Československé kolonii v Turecku z 8. listopadu 1944. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č 66. 158 Výroční zpráva za II. správní období, str. 3. Pomocné organizace Společnosti ČSČK v zahraničí. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv. č. 65. (Podrobný seznam všech československých krajanských organizací v zahraničí, které však nemusí být všechny napojeny na ČSČK je k dispozici ve fondu ministerstva vnitra v Londýně: Seznam československých a smíšených organizací v zahraničí mimo Británii z února 1945. NA Praha, MV-L. Ka 226, sign. 2-52-30).

46

nenáročnost, zato píli a vytrvalost aţ do konce“.159 Krajanů v Súdánu nebylo mnoho. V prosinci 1944, kdy byla psána zpráva, byli v Súdánu jiţ pouze tři československé rodiny. Důleţitost krouţku byla viděna hlavně v tom, ţe soustředila a sjednotila všechny síly pro osvobození. Zpočátku byla práce spíše informační a propagační, a členové krouţku se snaţili především informovat veřejnost o ČSČK a Československu. Získávání peněţitých podpor a darů pro potřebné bylo velmi těţké, postupně se však podařilo získat nějaké finance z dobročinných sbírek, které pak byly poskytnuty ČSČK a jiným dobročinným organizacím. Zpráva se také zmiňuje o výrobě hraček podomácku, které byly rovněţ prodávány pro dobročinné účely.160 Nejvíce pomocných organizací bylo ale v Americe. Nejvíce v USA a v Kanadě, ale nezanedbatelný počet organizací byl téměř v kaţdém středoamerickém nebo jihoamerickém státě. Velkou pomocí prostředkování styku s danou zemí a Čechoslováky v ní byly zastupitelské úřady Československé republiky.161 Jediná skupina československých příslušníků, které ČSČK nemohl pomoci, byli Čechoslováci internovaní a deportovaní na území okupovaném Německem. O moţné pomoci se jednalo s německými úřady společně i s Mezinárodním Červeným kříţem v Ţenevě a Britským Červeným kříţem. Pozdravy do okupovaného Československa mohly být posílány omezeně jen z neutrálního Švýcarska.162 Mezinárodní výbor Červeného kříţe se opakovaně snaţil vyjednat s německými úřady moţnost vstupu do nacistických koncentračních táborů. Tyto ţádosti byly německými úřady opakovaně zamítány. Červenému kříţi bylo ale alespoň povoleno zasílat humanitární zásilky asi 105.000 osobám internovaných v koncentračních táborech Dachau, Buchenwald nebo Oranienburg-Sachsenhausen. Aţ před koncem války v březnu 1943 dostalo deset delegátů Červeného kříţe povolení ke vstupu do koncentračních táborů. Museli v nich zůstat aţ do konce války, ale svou obětavostí tak pomohly zachránit tisíce vězňů před smrtí, a například v Terezíně pomáhaly pracovníci Červeného kříţe při likvidování tyfové epidemie.163

159

Zpráva o činnosti Čechoslováků v Súdánu z prosince 1944. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 66. Tamtéţ. 161 Výroční zpráva za II. správní období, str. 5. Zastupitelské úřady Československé republiky. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv. č. 65. 162 Československé srdce mluví ze všech dílů světa. Dary krajanů Čs. červenému kříţi. NA Praha, ČSČK-L. Ka 45, inv.č. 178. 163 Švejnoha, Josef: Historie Mezinárodního Červeného kříţe. Praha, 2008. str. 106. Povolení ke vstupu do koncentračních táborů od nacistů získal prezident Mezinárodního výboru Červeného kříţe Carl Jacob Burckhardt, významný švýcarský politik a diplomat. Ve funkci prezidenta MV ČK působil v letech 1944-1948. V pozdějších letech byl on jako prezident MV ČK a celý MV ČK kritizováni za smířlivý postoj vůči nacistické politice a selhání v ochraně civilistů v koncentračních táborech.To je těţké hodnotit, jak píše Josef Švejnoha. Je 160

47

Fond Československého Červeného kříţe je natolik rozsáhlý, ţe v této práci není v mých silách obsáhnout celkový rozsah činnosti jednotlivých odboček a delegatur ve prospěch ČSČK. Pod jednotlivými inventárními čísly je řazena pomoc československým uprchlíkům a internovaným příslušníkům abecedně v téměř kaţdé zemi (v Alţíru, Austrálii, Belgii, Holandsku, Itálii, Jugoslávii, internovaným na ostrově Mauritiu, v Palestině, Portugalsku, Rumunsku, pomoc Ţidům v Maďarsku, ve Španělsku, Švédku, Švýcarsku, Číně, Francii, v SSSR). Problematická, a zajímavá pro zpracování, by určitě byla také oblast francouzské severní Afriky a pomoc československým uprchlíkům a internovaným v zajateckých táborech tam. Materiál týkající se delegatur ČSČK v Egyptě, Iránu, Itálii, Palestině, USA, Velké Británii a na osvobozeném území ČSR je řazen u kaţdé z delegatur jednotlivě do několika kartonů. Uvedla jsem proto pouze nástin organizace odboček a pomocných organizací, a k podrobnějšímu prozkoumání jsem si vybrala činnost ČSČK na území Palestiny a na území Íránu (odbočka v Teheránu). Odbočky ČSČK v Palestině, zejména ústřední v Jeruzalémě, byly velice důleţité pro pomoc našim vojenským jednotkám na Středním východě, ale také co se týče organizování pomoci ţidovské emigraci, jelikoţ většina československé ţidovské emigrace se uchýlila právě tam.164 Důleţitost teheránské odbočky zase vyplývala z její strategické polohy. Skrze ni proudila většina zásilek do Sovětského svazu na pomoc našim vojenským jednotkám i civilistům. Jejich činnost byla obsáhlá, a to i co se týče organizace veřejného ţivota a pomoci krajanům usídleným v dané oblasti. Zároveň tyto dvě odbočky mohou slouţit jako vzorové příklady pro fungování odboček ČSČK jinde ve světě, i kdyţ ne všude mohla být činnost ČSČK organizována v takovém rozsahu a s takovým úspěchem a podporou. Při sbírání informací o těchto dvou odbočkách jsme vycházela z výročních zpráv ČSČK v zahraničí, kde byly ve zkratce uvedeny informace o činnosti jednotlivých odboček a delegatur, a zejména pak z výročních zpráv odboček v Palestině a Teheránu, zaslaných na londýnské ústředí ČSČK. Uţitečná byla rovněţ korespondence mezi delegáty zahraničních odboček a ústředím ČSČK.

nutné si uvědomit sloţitost situace a omezené pravomoci MV ČK, který byl neutrální institucí. Na druhou stranu MV ČK obdrţel v roce 1944 Nobelovu cenu míru, jedinou udělenou během války. (str. 108) 164 Přehled starousedlíků a nově příchozích krajanů do různých zemí světa k 1. březnu 1943 udává počet 10.000 nově příchozích krajanů do Palestiny. NA Praha, MV-L. Ka 226, inv.č. 461.

48

4.2.2. ČSČK v Palestině Odbočka ČSČK v Jeruzalémě byla zřízena zejména pro plnění úkolů ČSČK vůči československé armádě a uprchlíkům na Blízkém Východě.165 Ustavující schůze Československého Červeného kříţe v Palestině se konala 10. června 1940, kde generální konzul a zároveň iniciátor zaloţení ČSČK v Palestině, Josef M. Kadlec166, vytkl jeho hlavní cíle: v mezích prostředků provádět humanitní a charitativní poslání Červeného kříţe a snaţit se, aby „Sdruţení ČsČK v Palestině podávalo důkazy o ţivotnosti Československa“.167 ČSČK v Palestině fungoval nejdříve jako sdruţení vedené tříčlenným direktoriem, ve kterém byli kromě generálního konzula Josefa Kadlece ještě českoslovenští honorární konzulové za Haifu a Tel Aviv.168 Ihned byly i jejich přičiněním zřízeny odbočky v Tel Avivu a Haifě, později pak i v Nathanii. Zajímavé je zjištění, ţe ČSČK v Palestině tak byl ustaven ještě dříve neţ ČSČK v Londýně (1. září 1940). Aţ po ustavení jeho ústředí v Londýně se pracovalo na tom, aby byl Československý Červený kříţ v Palestině přejmenován a fungoval jako odbočka ČSČK v Londýně. Povolení palestinské vlády k této změně bylo dosaţeno aţ v březnu1941, a stanovy a tím i reorganizace palestinského Československého Červeného kříţe byly změněny 24. června 1941. Za tento první rok (1940-1941) získal ČSČK v Palestině 800 členů, z nichţ 126 bylo zakládajících. Nejvíce prostředků a sil vloţil ČSČK v Palestině v prvním období do péče o příbuzné (zejména ţeny a děti) těch dobrovolníků, kteří se hlásili z Palestiny k nástupu do československé armády ve Francii. Po pádu Francii tito příbuzní nedostali od francouzské vlády ţádných vyţivovacích příspěvků, a zůstali tak úplně bez prostředků.169 V Jeruzalémě, Tel Avivu i Haifě probíhaly ošetřovatelské kurzy, a díky velké pomoci československých lékařů se podařilo vyškolit mnoţství dobrovolných ošetřovatelek. Některé z nich pak byly umístěny do anglických sluţeb.170 Velkou pomoc představoval ČSČK v Palestině v době budování československé vojenské jednotky na Blízkém Východě. Poskytoval jak finanční,

165

Výroční zpráva za období 1940-1942, str. 10. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. Velvyslanec v Palestině, poté první předseda ČSČK tam, 8. dubna 1943 vystřídán Ing. Janem Novákem. Tamtéţ. 167 Výroční zpráva ČSČK v Palestině za rok 1940 – 1941, str. 1. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. Podle výroční zprávy za první rok své činnosti ČSČK v Palestině svědomitě plnil tyto své úkoly. Dle Kadlece se stal někdy „jedinou oporou četných československých státních příslušníků v této těţké době“. Současně prý podal významný důkaz o „ţivotnosti naší vlasti“. 168 Tamtéţ, str. 1. 169 Tamtéţ, str. 1. 170 Tamtéţ, str. 2. Výroční zpráva pak hovoří o osmi skutečně plně vyškolených československých ošetřovatelkách, které praktikovaly v palestinské všeobecné nemocnici. 166

49

tak morální pomoc těm dobrovolníkům, kteří se do Palestiny uchýlili po pádu Francie. Vyzdvihována je zejména morální pomoc, kdy ČSČK pomohl nově příchozím vojákům v začlenění do palestinské společnosti. 171 Jelikoţ vojenské jednotky operovaly na jiném neţ palestinském území, starost o vojáky byla redukována na péči o nemocné vojíny, a to jak poskytováním něčeho na přilepšenou, tak knihami a návštěvami.172 Později se také ČSČK v Palestině spolupodílel na zřízení a vybavení československé vojenské polní nemocnice a vojenské ozdravovny. O vánocích 1942 po vzoru londýnského ústředí uspořádal ČSČK v Palestině rozsáhlou předvánoční sbírku a následnou vánoční nadílku pro československé vojáky. Výroční zpráva uvádí, co kaţdý voják obdrţel.173 Do nemocnic byla dodána teplá obuv pro pacienty, dokonce i ozdobené vánoční stromečky. Zpráva se zmiňuje, jak byli naši vojáci z jednotek na Středním Východě „bez výjimky překvapeni a neobyčejně spokojeni“. Bylo poskytnuto dokonce na sto různých společenských a deskových her jako šachy a dáma.174 Z další činnosti prováděl ČSČK v Palestině pátrací akce po nezvěstných československých vojínech i civilistech, a velké pomoci bylo třeba po mohutném přílivu československých uprchlíků z Balkánu (Jugoslávie, Bulharska a Řecka). Většina z nich byla v zuboţeném stavu. Československým Červeným kříţem jim bylo poskytnuto bezplatné ošetření a byly jim uhrazeny nezbytné předepsané léky. Finančně nejnákladnější bylo hlavně zubní ošetření nových uprchlíků. Lékařská poradna fungovala i nadále pro všechny československé občany a je radno zmínit, ţe v ní ordinoval po dobu devíti měsíců jistý lékař českého původu M. Rosen, a to bez nároku na honorář, zcela bezplatně. Zpráva ze třetího správního období hovoří o rozrůstání zdravotní péče ČSČK. Byly prováděny také operace, ošetření zubů, i různé léčebné kůry, přičemţ těm „nuzným“ příslušníkům byly hrazeny jak vyšetření, tak léky.175 Zapomínáno nebylo ani na duševní zdraví. V Haifě byla zřízena půjčovna československých knih, která obsahovala po prvním roce několik set výtisků. Výroční zpráva

171

Tamtéţ, str. 2. Pořádal seznamovací večírky na začlenění československých vojáků do tamní palestinské společnosti. Dále je zmiňována například vánoční nadílka, která i přes výdaje „navíc“ našla velkého ocenění. 172 Výroční zpráva ČSČK v Palestině za rok 1942/43, str. 2. Pomocná sluţba vojínům. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. Výroční zpráva hovoří o zaloţení tzv. dámského sboru, který tvořilo 22 dam, manţelek konzulů, úředníků a důstojníků, které pravidelně navštěvovaly nemocné vojáky a jinak aktivně pomáhaly v činnosti ČSČK. Vojákům, kterým byly povoleny vycházky, opatřoval ČSČK lístky do kina nebo divadla, a dodával do nemocnic českou četbu, jakoţ i noviny, například je zmiňován Čechoslovák. 173 Tamtéţ, str. 2. Péče o jednotky. Jeden český kalendář, koţené chránítko na paybook, 40 cigaret, 1 blok dopisního papíru s obálkami, zubní pastu, mýdlo, balíček čepelek na holení, mýdlo na holení a 228g čokolády. 174 Tamtéţ, str. 3. 175 Tamtéţ, str. 3 - 4. Péče o nemocné.

50

ke květnu 1943 jich udává 230. V Jeruzalémě knihovna obsahovala na 300 knih, a odbočka v Tel Avivu 40.176 V létě 1941 byla zřízena československá škola, „zatimní“, kterou navštěvovalo 14 dětí, a která se tak osvědčila, ţe byla zřízena i československá státní škola. Dětem byly nadělovány také mikulášské nebo vánoční nadílky, do škol šlo rovněţ několik českých dětských knih. 177 Zpráva zmiňuje také pomoc ztroskotané lodi Pentcho, přepravující přes pět set uprchlíků, zejména Ţidů, do Palestiny. Loď ztroskotala u neznámého malého ostrova (Chamelónés) 9. října 1940, a o několik dní později byli ztroskotanci internováni na ostrově Rhodos.178 V té době ČSČK v Palestině jednal s britskou vládou a Mezinárodním Červeným kříţem o povolení k pomoci zasíláním balíčků internovaným na tomto ostrově. V této akci ČSČK spolupracoval s polským Červeným kříţem.179 Pozornost si zaslouţí fakt, ţe ČSČK v Palestině byl finančně plně nezávislý, a „veškeré prostředky si opatřil vlastní silou“.180 Předseda ČSČK v Palestině Kadlec si uvědomoval, ţe význam ČSČK v Palestině nebyl pouze humánní, ale také politický, kdy ČSČK fungoval jako důleţitá sloţka boje za osvobození vlasti. Dodává dokonce, ţe „členství v této instituci by se mělo stát imperativem doby“.181 Volá ke všem, kteří si ještě neuvědomili význam ČSČK, aby se stali kaţdý bez výjimky jeho členem. Tato jeho výzva po prvním roce působení Červeného kříţe měla význam. V následující výroční zprávě, o dalších 9 měsíců 176

Tamtéţ, str. 4. Činnost osvětová. Výroční zpráva ČSČK v Palestině za rok 1941/1942, str. 3. Československá škola, a str. 4 (Péče o dorost). NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. 178 Tamtéţ, str. 3. Pomoc internovaným. (Další informace o lodi Pencho: Loď Pencho vyplula z bratislavského přístavu 18. května 1940, plavba byla organizována ţidovskou pravicovou organizací Betar, a Pencho byla poslední loď s uprchlíky, které se podařilo legálně do Palestiny vyplout. Cesta však bya strastiplná, plná nečekaných zvratů. Ikdyţ Pencho byl konstruován jen na říční dopravu, byl nakonec nucen vyplout na otevřené moře, po čtyřech měsících cesty. V říjnu 1940 ztroskotal u ostrova Rhodos, kde byli po několika dnech uprchlíci internováni. V březnu 1942 kdy hrozilo nebezpečí invaze, byli převezeni do Itálie, kde byli internováni v táboře Ferramoni di Tarsia. Z něj byli propuštěni aţ po osvobození spojeneckými vojsky v září 1943. Hodně internovaných poté vstoupila do československého zahraničního vojska. Stroskotanie a záchrana lodě Pentcho. Podle vzpomínek pana dr. Jozefa Hercze, přímého účastníka plavby, pro Roš chodeš zaznamenal Josef Imbr: http://www.krav-maga.sk/index.php?id=67 (20. 4. 2011).) 179 Výroční zpráva ČSČK v Palestině za rok 1941/42, str. 3. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. Přičemţ dobré styky jsou zmiňovány i s tamním palestinským Červeným štítem Davidovým, coţ byla ţidovskou obdoba Červeného kříţe. 180 Výroční zpráva ČSČK v Palestině za rok 1940-41, str.3. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. Finance byly získávány z členských příspěvků, darů, a různými fundrisingovými a propagandistickými akcemi. Byly to hlavně filharmonické koncerty – Dvořáka, ale také Smetany, jehoţ Má vlast byla poprvé uvedena v Palestině. Dále různá filmová představení, fotbalové zápasy, zahradní slavnost – garden party – která se stala společenskou událostí. Filharmonické koncerty byly vysílány i v rozhlase, který byl také významných médiem propagace činnosti ČSČK. Díky těmto výdělkům a štědrým darům sponzorů si tak ČSČK mohl dovolit zvýšenou péči o vojíny a rozsáhlou podpůrnou a charitativní činnost. Velký dík je věnován firmě Baťa v Palestině, která velmi podporuje činnost ČSČK v Palestině, i v pořádání různých sbírek, například sbírky na pomoc obětem gestapa, jejíţ výtěţek byl odeslán do Londýna. 181 Tamtéţ, str. 3. 177

51

později, se členská základna rozrostla z 800 členů na 1600, a ve výroční zprávě za třetí rok působení ČSČK v Palestině, k 30. květnu 1943, měl ČSČK členů jiţ 2208. To byla podle autora zprávy větší část českého obyvatelstva v Palestině.182 Počtem členů a rozsáhlou charitativní a podpůrnou pomocí se tak ČSČK dostal na roveň ostatním organizacím působícím na stejném poli. K propagační a sbírkové činnosti bych si dovolila ještě zmínit zprávu Tel-Avivské odbočky o pořádání několika podniků v rámci oslav Masarykova března 1943. Vedle divadelního představení Čapkovy Matky, koncertu československé vojenské hudby, a zvláštní recepce pro tisk byla uspořádána také Masarykova výstava, kterou navštívilo během jednoho týdne 5.000 návštěvníků. Podobná výstava proběhla i v Haifě, a byla rovněţ navštívena 4.000 osobami.183 4.2.3. Vstup SSSR do války a pomoc našim na území Sovětského svazu Se vstupem SSSR do války na straně spojenců rozšířila Společnost ČSČK v zahraničí svou péči na příslušníky československé armády a československé uprchlíky v SSSR. Komitét ČSČK v SSSR byl ustaven v Kujbyševě dne 2. března 1942. Hlavním stanem ČSČK byl komitét schválen v dubnu 1942. Expositura byla zřízena v Buzuluku.184 Většina československých státních příslušníků byla po nějakou dobu pobytu v SSSR internována, proto bylo nejprve třeba se postarat o zlepšení jejich zdravotního stavu. Nejprve byly tedy do SSSR zasílány balíky s vitaminy a léčivy, později aţ potraviny, šatstvo, obuv a toaletní potřeby.185 K usnadnění styku se SSSR, a hlavně pro usnadnění dopravy zásilek našim jednotkám a civilistům, byla ustavena na počátku roku 1942 stálá delegatura ČSČK v Teheránu. Delegátem byl v červnu 1942 jmenován pplk. František Stoy.186 Přes Persii vedla „jedna z nejdůleţitějších zásobovacích komunikací do SSSR.“ Teherán tak slouţil většinou jako

182

Všechny tři výroční zprávy za rok 1940/1941, 1941/1942 a 1943. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. O konečném počtu členů (2208) ve Výroční zprávě za období 1942/43, str. 6. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. 183 Výroční zprávy odbočky v Haifě a Tel Avivu. Na Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. 184 Výroční zpráva za II. správní období. Odbočky ČSČK, str. 9 – 10. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. 185 Tamtéţ, str, 16. Pomoc československým vojenským jednotkám a uprchlíkům v SSSR. Stejně jako československé vojenské jednotce na Středním Východě byl darován i jednotce v SSSR ambulanční vůz, a to z darů Britského Červeného kříţe. Jednotce na Středním Východě byly darovány vozy dva. (Tamtéţ, str. 15. Ambulanční vůz pro čs. jednotku v SSSR). 186 Tamtéţ, str. 10.

52

překladiště zboţí došlého z USA, Británie, ale i z Indie a odjinud. Cesta přes Persii byla pak jedna z těch bezpečnějších i výkonnějších.187 Co se týče konkrétní pomoci Čechoslovákům do SSSR, nejprve byly zasílány letecky balíky s vitaminy a léčivy. Zároveň byly poţádány krajanské organizace v USA o spolupráci. Zpráva za II. správní období uvádí, ţe z londýnského ústředí bylo do SSSR vypraveno celkem pět zásilek (září 1941, říjen 1941, květen, červen a září 1942). Americké pomocné organizace také zaslali několik balíků pomoci, stejně jako firma Baťa v Batanagaru v Indii poskytla několik zásilek obuvi. Všechny tyto zásoby byly ale před zimou 1942 nedostatečné, a tak bylo dohodnuto s československou vládou, ţe uvolní 5.000 liber k nutným nákupům přímo v Teheránu. Pomáhala také malá československá kolonie v Íránu. Z archivního materiálu se dovídáme, ţe ještě před koncem roku 1941 uspořádala pomocnou akci ve prospěch našich v SSSR. Deset beden teplého šatstva a prádla myšlených jako dárek k Vánocům sice nestihla dorazit přesně na Vánoce, ale přesto, i kdyţ opoţděně, splnila svůj účel a „vyvolala hřejivý pocit nejen na tělech, ale téţ v srdcích našich hochů u vědomí, ţe nejsou zapomínáni“.188 Stejná zpráva zdůrazňuje důleţitost teheránského střediska zejména pro jeho pohotovost. V případě urgentní potřeby byly například léky opatřeny delegátem ČSČK za přispění krajanů a odeslány okamţitě do SSSR, bylo to tak rychlejší neţ třeba zásilky z USA. S Americkým ČK bylo vyjednáno, ţe bude pravidelně poskytovat ze svých zásob v Teheránu potraviny pro československé uprchlíky v SSSR. Měsíčně bylo dle zprávy potřeba 15-20 tun potravin. Pomoc byla sjednána také s dalšími československými pomocnými organizacemi v Palestině, Indii a Sýrii. Vydatnou pomoc v poskytnutí vitaminů a lékařského materiálu československé jednotce v SSSR vykonal Britský Červený kříţ.189 Musí být také připomenuta významná pomoc Polského Červeného kříţe pro naši jednotku v SSSR. Zpráva týkající se delegatury v Teheránu, určená pro publikování v jednom z československých časopisů, vyjadřuje velký dík Polákům, polskému velvyslanci v Teheránu, a předsedovi Polského Červeného kříţe. Ten souhlasil s prosbou londýnského ústředí ČSČK a ze svých zásob v Teheránu uvolnil pro československou jednotku v SSSR téměř 40 tun potravin, a to v době, kdy Poláci „sami byli tehdy přetíţeni starostmi o vlastní občany“. Potraviny byly zaslány naší jednotce do Buzuluku

187

ČSČK v Teheránu. Zpráva o Teheránu do Čechoslováka z prosince 1943. NA Praha, ČSČK-L. Ka 45, inv.č. 179. 188 Tamtéţ. 189 Výroční zpráva za II. správní období. Pomoc čs. vojenským jednotkám a uprchlíkům v SSSR, str.16. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65.

53

v době největší potřeby.190 Největší pomoc v péči o uprchlíky a internované Československému Červenému kříţi poskytoval americký United Czechoslovak Relief..191 Bez jeho finanční pomoci by pomoc v takovém rozsahu vůbec nebyla moţná. Zasílal poukazy orgánům ČSČK do jednotlivých zemí, k provedení pomoci potřebným. Výroční zpráva za třetí správní období, tj. za rok 1943, znovu zdůrazňuje, ţe bez pochopení a pomoci krajanů v USA, spolu s Americkým Červeným kříţem a delegátem ČSČK v USA, by nikdy nemohlo být dosaţeno tak rozsáhlé pomocné akce našim do SSSR, jako bylo v roce 1943.192 Z výroční zprávy teheránského delegáta za rok 1944 se dovídáme, ţe teprve od ledna 1944 dochází do Teheránu velké mnoţství zásilek pro SSSR. Nedá se to podle něj srovnat s předchozími roky. Kromě Czech Relief Fundu prochází íránskou delegaturou také některé větší zásilky z Anglie, Austrálie, Indie a Palestiny, dále také zásilky potravin a jiného zboţí zakoupené v Teheránu tamější delegaturou z peněz poskytnutých Czechoslovak Relief Fundem. Se vzrůstající pomocí však přibyly také problémy s dopravou zboţí. Ţelezniční tratě byly zatíţeny především vojenskými zásilkami, nákladní auta v Íránu i velbloudí karavany byly stále obsazeny. Přes pomoc britské společnosti U.K.C.C. a sovětských Iransovtrans a Intourist byly nároky na organizaci transportu stále větší. Při této příleţitosti je v materiálech zmiňována významná pomoc firmy Baťa v Indii, která nejpohotověji odpověděla na ţádost ústředí ČSČK v Londýně o poskytnutí nákladních aut pro íránskou odbočku. „Firma Baťa v Indii prokázala opravdový smysl pro realitu a s heslem: kdo rychle pomůţe, dvakrát pomůţe, poslala nejen několik nákladních aut, ale přidala nádavkem ještě zařízení úplné obuvnické dílny s potřebným materiálem pro naši vojenskou jednotku v SSSR.“193 Vzrůst počtu zásilek do SSSR přes Teherán znamenal pro ČSČK také větší náročnost spojenou s kontrolou zboţí. Pro lepší představu uvádím v poznámce pod čarou podrobnější popis práce související s překládáním zboţí a sloţitostmi s tím spojenými. 194

190

ČSČK v Teheránu. Zpráva o Teheránu do Čechoslováka z prosince 1943. NA Praha, ČSČK-L. Ka 45, inv.č. 179. 191 United Czechosovak Relief (Fund) vnikl sloučením dvou dosavadních organizací – Československého pomocného výboru a American Friends of Czechoslovakia - v polovině roku 1943. Tím se stal místní československou ústřední dobročinnou organizací pro USA. Výroční zpráva za III. správní období, str. 19. Pomoc United Czechoslovak Reliefu v USA. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. 192 Znovu zasláno několik zásilek, pravidelně asi kaţdý měsíc, překlady hlavně v Teheránu. Tamtéţ, str. 18-19. 193 ČSČK v Teheránu. Zpráva o Teheránu do Čechoslováka z prosince 1943, str. 4. NA Praha, ČSČK-L. Ka 45, inv.č. 179. Zejména obuvnická dílna s materiálem byl „dar k nezaplacení“. Kůţe v té době byla velmi drahá. ČSČK v Íránu pak mezi krajany vyškolil dobrovolníky, kteří absolvovali řidičský kurz u Škodovky, aby mohli obsluhovat tyto nákladní auta, která cirkulovala mezi Íránem a SSSR. 194 Do Teheránu docházely vagony zásilek pro ČK v SSSR, a to jak pro civilní, tak vojenské jednotky. Hlavním úkolem pak bylo protřídit zásilky, zkontrolovat, které jdou do SSSR a které jsou pro Teherán. Případně bylo úkolem opravit poškozené obaly atd. Sovětská dopravní kancelář Iransovtrans pak přijímala překontrolované zásilky k dopravě do SSSR. Zboţí bylo přepraveno jmenovanou dopravní kanceláří z Teheránu do nějakého

54

4.3. Morální a duchovní aspekt péče o československé uprchlíky Z archivního materiálu, hlavně korespondence, je patrné, ţe ČSČK se staral nejen o vnější zdraví Čechoslováků, ale také o jejich zdraví duševní. Tato sloţka pomoci je moţná méně viditelná na první pohled, ale dle mého názoru byla neméně zásluţná. V prvé řadě členství v ČSČK krajanům mohlo poskytnout jisté zázemí, pocit přináleţitosti k určitému většímu společenství, které jim pomáhalo orientovat se v cizí zemi, kde téměř nikoho neznali. Poskytovalo jim spojení s ostatními Čechoslováky v různých koutech světa, s příslušníky vojenských jednotek, a, co víc, poskytovalo jim spojení s domovem. Navázání na prvorepublikové demokratické ideály s důrazem na mravní a humánní zásady jim dodávalo sílu, odvahu a motivaci k zapojení do pomoci. A to jak pomoci československým pozemním jednotkám a letcům, československým dětem, tak i, zejména od roku 1943, přípravě na pomoc domovu. Domnívám se, ţe moţnost vlastního zapojení do činnosti ČSČK, nejen členství a finanční pomoc, byla velmi důleţitá pro obě strany. Jak pro přijímací, potřebné, tak i pro ty, kteří pomoc poskytovali. Tato aktivita jim dávala pocit uţitečnosti a sounáleţitosti se všemi Čechoslováky. Účast na pletacích, šicích či jiných dobročinných akcích jim také mohla poskytnout moţnost být součástí kolektivu, sdruţovat se ve společnosti s jinými, kteří mají podobné problémy a osudy. Ţeny se mohly zapojit také do pomoci pro letce a vojáky pobývající v nemocnicích, ozdravovnách nebo na dovolené. Tuto pomoc vojákům a letcům zprostředkovával sociální odbor ČSČK. Oceňované byly návštěvy v nemocnicích, kam dobrovolné pracovnice nejen nosily poţivatiny na přilepšenou, ale také si chodily s vojáky a

přístavu v Kaspickém moři, který byl pod sovětskou vojenskou kontrolou a správou. Pak bylo naloděno na sovětskou loď. Nejčastějším problémem byl nedostatek dopravního prostoru v teheránském nádraţním překladišti a přístavních skladištích. Dále, co je zajímavější, se autor zprávy zmiňuje o problémech způsobených „specifickými orientálními poměry v Íránu“. Dále je vysvětleno, ţe tím bylo myšleno specifické pracovní prostředí na nádraţích, nádraţní dozor, krádeţe, poškozování zboţí a obalů, a hrubé zacházení se zásilkami. Jednání s nádraţní správou bylo ztíţeno hlavně proto, ţe íránské nádraţí bylo v rukou nejen Íránců, ale současně také pod americko-sovětskou správou, coţ byly tři autority. Obaly, bedny a sudy, v nichţ bylo zboţí uloţeno, byly někdy tak poškozeny, ţe je bylo nutno přepravit na bezpečné místo a tam nově přebalit. Nejbezpečnější místo byly podzemní budovy čs. velvyslanectví v Teheránu, kde bylo sucho, a hlavně byly dobře hlídané. Při velkém návalu zásilek bylo pouţito i podzemní skladiště firmy ŠKODA. I v těchto hlídaných provizorních skladištích však bylo nutné zboţí pojistit, a to především kvůli nespolehlivosti hlídačů! Dále také existovaly obavy, ţe se zboţí poplete s jiným a nebude přepraveno do Moskvy. Sklepních místností čs. velvyslanectví v Teheránu bylo uţíváno téměř ustavičně. Zpráva zmiňuje, ţe dámy z „Pracovního sdruţení čs. ţen v Íránu pro ČSČ“ prováděly sušení promočených oblečení. Často se stávalo, ţe zásilky navlhly nebo úplně promokly, a zboţí muselo být vybaleno, usušeno, a znovu zabaleno. Dokonce i sušené mléko, které došlo v poškozených sudech, muselo být převezeno do bezpečí a tam přesypáváno do nových obalů. Na teheránském nádraţí bylo přílišné nebezpečí krádeţe. Zpráva o činnosti ČSČK v Teheránu za období od ledna 1944 do konce října 1944. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 66.

55

letci popovídat.

195

Vítané byly také dopisy do nemocnic a tzv. kmotrovství, kdy jednotlivé

rodiny (české, britské, i americké) převzaly do své péče vojáka nebo letce na dovolené a starali se o něj. Vizí ČSČK bylo snaţit se, alespoň částečně, „nahradit péči domova“. Vojáci tak mohli cítit, ţe o ně někdo stojí, stará se, píše mu dopisy a zajímá se o něj. Ţeny, ať uţ dopisovatelky nebo návštěvnice nemocnic, zase pokryly potřebu starat se o někoho, a nahrazovali tak třeba péči o svého syna nebo manţela, který byl ve válce, nezvěstný nebo v zajetí, a kterému pomoci nemohly. Hezkým příkladem můţe být zpráva jedné československé

pracovnice

v Americe

o

amerických

ţenách,

které

si

dopisují

s československými vojáky. „Zde v New Yorku pozoruji, ţe naše ţeny mají velkou radost z dopisování s čsl. vojáky a některé z nich si dopisují aţ s osmi. V úterý a čtvrtek, kdy se scházíme k šití, jsou dopisy předčítány a radost adresátek se mnohonásobí počtem těch, které předčítání

dopisů

poslouchají“.196

Významnou

úlohou

ČSČK

v morální

péči

o

československého občana mimo svou vlast a v době války, bylo poskytování a půjčování českých a slovenských knih. O této aktivitě píši zvlášť v další kapitole. 4.3.1. Knihy Aktivitu, kterou bych zde chtěla vyzdvihnout, je pečování o duševní zdraví a vzdělání Čechoslováků (civilistů i příslušníků vojenských jednotek) prostřednictvím československých knih. ČSČK oslovil všechny československé občany, kteří mají v knihovnách knihy, které jiţ nečtou a ke kterým se stále nevrací, zda by je neposkytli ČSČK. Ten se rozhodl uspořádat sbírku českých a slovenských knih, které poté měly být dál distribuovány Čechoslovákům v nemocnicích a ozdravovnách, tedy hlavně vojákům a letcům. Dále pak měly být podarovány také československé státní školy v Británii. V únoru 1942 zřídilo tiskové oddělení ČSČK putovní knihovnu a odevzdalo ji Inspektorátu československého letectva. ČSČK také poskytl řadu českých a slovenských knih knihovně Britského Červeného kříţe, aby tak ten mohl zásobovat anglické nemocnice, kde se nacházeli českoslovenští pacienti.197 V péči o válečné zajatce a internované bylo rovněţ

195

Kulturně-společenský odbor od října 1942 převzal úkol navštěvovat nemocné a raněné příslušníky československé armády a letectva v rozmezí 60-ti mil od Londýna. Byla vytvořena skupina „návštěvnic nemocných“, která si vytkla za úkol navštívit kaţdého nemocného alespoň jednou za měsíc, a alespoň jednou za měsíc napsat kaţdému nemocnému dopis. Výroční zpráva za II. správní období. Návštěvy nemocnic, str. 25. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. 196 Zpráva o dopisování s československými vojáky. NA Praha, MV-L. Ka 222, sign. 2-52-9. 197 Výroční zpráva za II. správní období, str. 16. Putovní knihovna pro letce.NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65.

56

myšleno na knihy. ČSČK zařídil, aby těm zajatcům, kteří hodlají studovat, zaslala Oxfordská univerzita vědeckou literaturu.198 V archivním materiálu bylo umístěno i několik dopisů mezi různými nemocnicemi a ČSČK, ať uţ přímo s Hanou Benešovou, nebo Marínou Pauliny. Dne 17. srpna 1942 píše Haně Benešové paní Stonham, knihovnice Military Hospital v Shaftesbury.199 Zmiňuje dva československé vojáky pobývající v té době v nemocnici (vypadá to, ţe v ní bude vţdy několik Čechoslováků) a ţádá o nějakou četbu pro ně, pokud moţno klidně pravidelně kaţdý týden. Nemocnice je ochotna zaplatit poštovné. Dopis zní velmi osobně a starostlivě. Paní Stonham udává podrobné informace o vojínu Leopoldu Friedmanovi, pro kterého je francouzština moc těţká, německy číst odmítá a knihovnice se obává, ţe pan Friedman brzy propadne depresi.200 Z odpovědi paní Benešové je znát dojetí nad tím, jak se v nemocnici starají o duševní zdraví našich krajanů, coţ povaţuje za stejně důleţité jako péči o jejich fyzické zdraví. Hana Benešová zasílá několik českých knih jako dar. Je smutná, ţe nemá momentálně víc knih k zaslání k dispozici. Dala však na vědomí Britskému Červenému kříţi, aby z knihovny určené pro spojence zaslali knih více. 201 Další, snad ještě vřelejší korespondence se odehrávala mezi paní Marínou Pauliny a Miss Ryder, knihovnicí West Suffolk Hospital během března aţ května 1942.202 Ve West Suffolk Hospital leţí jistý český voják O. Loffler. V nemocnici leţí nyní sám, jeho angličtina je chabá na konverzaci s britskými pacienty. Miss Ryder těší, kdyţ nějakému Čechoslovákovi můţe předat zásilku od ČSČK, protoţe vidí, jakou radost jim zásilky dělají, a jak si cení té malé pomoci, kterou i ona, jakoţto knihovnice, pro ně můţe udělat. Ţádá proto ČSČK o pár českých knih a několik cigaret či jiných „přilepšení“, pokud moţno. ČSČK O. Lofflerovi zaslal vytouţené cigarety i něco k přilepšení, stejně jako dvě knihy (J. Linke – Rok se valí přes hory, a T. Svatopluk – Botostroj). Marína Pauliny vyjadřuje radost, ţe ČSČK mohl O. Lofflerovi pomoci a ptá se, zda je ještě něco jiného, co by pro něj mohl vykonat. „We should be grateful to know whether there is anything else we could do for the named patient. Perhaps

198

Tamtéţ, str. 17. Knihy. Korespondence mezi O. Stonham a paní Hanou Benešovou ze srpna 1942. NA Praha, ČSČK-L. Ka 11, inv.č. 74. 200 O jmenovaném československém vojákovi paní Stonham napsala: „He finds French too difficult and will not read German and will become terribly depressed, I fear“. Tamtéţ. 201 Seznam knih, které ze své sbírky zaslala Hana Benešová: K. Čapek – Anglické listy, Puškin – Lyrika a Kapitánova dcerka, Comenius – The Labyrinth of the World, Fr. Křelina – Jalovčí stráně, E. Beneš – Křídla ve vyhnanství a Amerika jde s námi, T. Dreiser – Americká tragédie, J. B. Tůma – Fejetony, a některé další, spíše méně známé knihy. Přiloţila také několik kalendářů vydaných ČSČK. Tamtéţ. 202 Korespondence mezi Marínou Pauliny a Miss Ryder z konce března, dubna a května 1942. NA Praha, ČSČKL. Ka 11, inv.č. 74. 199

57

he would like to get some newspapers or a book in Czech?“ Korespondence pokračuje. Dovídáme se, ţe O. Loffler čte ony dvě knihy s nadšením (Miss Ryder odpovídá obratem po obdrţení zásilky!). Jeho francouzština je velmi slabá a angličtinu je bohuţel neochotný se učit, proto mu zajisté udělají radost další a další české knihy. V podobném duchu probíhá dopisování a výměna knih nadále. Po přečtení jsou knihy vţdy s poděkováním poslány zpět Československému Červenému kříţi.203 Na těchto příkladech je doufám vidět, jakou důleţitost hrál pro ČSČK právě osobní přístup. Hana Benešová, jiní představitelé ČSČK a i pracovníci britských institucí se snaţili vycházet vstříc kaţdému jednotlivci. Z korespondence i výročních zpráv čiší optimismus a víra. S láskou mluvila o ČSČK i paní Alexandra Kučerová, se kterou jsem měla moţnost se setkat v říjnu 2010. I kdyţ od jejího působení v ČSČK v Londýně jako písařky uplynulo desítky let, vypadalo to, jako kdyby měla léta strávená ve válečném Londýně stále v ţivé paměti. S láskou mluvila o paní Haně Benešové, o prezidentu Benešovi a o Winstonu Churchillovi. V obývacím pokoji měla stále vystavené suvenýry z Londýna a sošku nebo fotografii Winstona Churchilla. Léta strávená v Londýně v práci pro ČSČK byla pro ni prý ta nejšťastnější v ţivotě. Atmosféra v ČSČK byla prý přátelská aţ rodinná. S úctou hovořila také o britských institucích a Britech, kteří ČSČK a Čechoslovákům v Británii pomáhali. 204 4.3.2. Československý červený kříţ jako jedna ze sloţek boje proti nepříteli ČSČK nebyl chápán jen jako dobročinná organizace pomáhající všem potřebným. Válečná doba způsobila, ţe do popředí vstoupila role ČSČK jako jedné ze sloţek boje proti společnému nepříteli. „Všichni nemohou bojovat se zbraní v ruce, ale všichni pomáhají a chtějí i nadále pomáhat v odboji zmučeného národa. V ČSČK se jejich snahy soustřeďují, protoţe kromě vlády a armády je ČSČK nejdůleţitější sloţkou československého boje za svobodu.“205 V tom byla velká síla ČSČK. Boji za svobodu národa tak mohli svou troškou přispět všichni občané ţijící v zahraničí, ať emigranti před nacismem, nebo ti jiţ dříve usedlí. Československý červený kříţ na všechny velmi apeloval, ať se zapojí do jeho činnosti a pomohou společnými silami zdolat nepřítele. Generál Slezák v jednom ze svých velikonočních projevů zvolává: „Vyzývám dnes Čechoslováky v zahraničí, aby se všichni

203

Tamtéţ. Paní Alexandra Kučerová se práci pro Červený kříţ věnovala i po válce a návratu domů. Dodnes prý je v ČČK činná co jí síly stačí (setkání s p. Kučerovou proběhlo v Brně v jejím bytě dne 22. 10. 2010). 205 Článek o ČSČK pravděpodobně za účelem propagace v tisku. NA Praha, ČSČK-L. Ka 45, inv.č. 179. 204

58

aktivně zapojili do práce ČSČK. Neboť není jednoho, kdo by zůstal stranou. Věřím, ţe společnou a nezištnou prací všech se nám jistě podaří uskutečnit toto dílo v plném rozsahu a včas.“206 Dílem je v tomto případě myšlena sbírka na poválečnou pomoc domovu, která ve větším rozsahu začala v roce 1943. S blíţícím se očekávaným koncem války byl apel, zejména na československé ţeny, ještě větší. S vyvrcholením tzv. šicí akce pro děti se zvaly všechny ţeny do zapojení: „ Nechť není jediné československé ţeny, která by se nezúčastnila ČSČK práce pro poválečnou pomoc domovu. To je příkaz doby, to je povinnost kaţdé československé ţeny.“207 Prokop Drtina ve svých pamětech Československý červený kříţ nazývá „jednou z nejlépe organizovaných a nejlépe pracujících organizací našeho druhého odboje.“ Dodává však, ţe k tomu měl vţdy výhodné podmínky, protoţe Mezinárodní organizace červeného kříţe ho nikdy nepřestala uznávat za svého člena. S její pomocí mohl ČSČK československým občanům v emigraci poskytnout „neocenitelné sluţby ve spojení s okupovanou vlastí…“. Na jaře 1940 se do činnosti ČSČK jako dobrovolná sestra zapojila jeho manţelka Lída Drtinová, a „našla v této činnosti své vlastní uplatnění na celou dobu války.“208 Lída Drtinová pracovala jako předsedkyně sociálního odboru ČSČK. Na počátku roku 1943, kdy válka vrcholila, nahradil generála Znamenáčka v jeho předsednictví „nejlidštější válečné instituce“ generál Slezák.209 Byl si vědom zodpovědnosti ČSČK a Mezinárodního Červeného kříţe, kterému připadl „velmi těţký, avšak tím šlechetnější a lidštější úkol, mírnit důsledky totální války a rasistické nenávisti na všech vzpomenutých úsecích“. Zmiňuje, s jakými úspěchy plní své úkoly Společnost Červeného kříţe, a zároveň obtíţe v těch úsecích činnosti Červeného kříţe, kde je mizivá nebo ţádná reciprocita uznávaná nacisty, a práci je nutno organizovat od počátku, bez zkušeností z předchozí války, a se značnými obtíţemi. Dodává, ţe „ČSČK pilně pomáhá všem potřebným Čechoslovákům, je-li to lidsky moţné, ať je to kdekoliv“. Společnost ČSČK se dle něj úkolů zhostila výborně, přes veškeré obtíţe dané situací - pádem Francie, bombardováním Londýna, přesuny kanceláře atd. To, ţe úkoly vloţené na její bedra splnila, je dle něj hlavně díky obětavé pomoci Čechoslováků v zahraničí i v Británii a díky společné pomoci všech Červených kříţů. Jediná „fronta“, na které bohuţel ČSČK nyní nemůţe pomoci, je ta domácí, pomoc krajanům ve vlasti. Proto si ČSČK zvolil od roku 1943 za hlavní úkol přípravu 206

Pracovní úsilí ČSČK. Místo velikonočního rozjímání. NA Praha, ČSČK-L. Ka 45 inv.č. 180. ČSČK vyzývá československé ţeny (inzerát). NA Praha, ČSČK-L. Ka 45, inv.č. 180. 208 Celý odstavec z: Drtina, Prokop: Československo, můj osud. Svazek II. Praha, 1991. str. 513 - 514. 209 Pracovní úsilí ČSČK. Místo velikonočního rozjímání (článek generála Slezáka o ČSČK). NA Praha, ČSČKL. Ka 45, inv.č. 180. 207

59

poválečné pomoci domovu. Vytyčuje úkoly, a ţádá všechny Čechoslováky v Británii i jinde v zámoří o pomoc. Protoţe jedině společnou pomocí a prací se dosáhne kýţeného výsledku. Tímto aktivizuje lid, který si ještě více uvědomuje pospolitost, přináleţitost k vlasti, a opravdu se stává aktivní silou.210

210

Tamtéţ.

60

5. Styk se spojeneckými Červenými kříži a jinými pomocnými organizacemi v otázkách péče o československé uprchlíky 5. 1. Styk se spojeneckými Červenými kříži Styky se spojeneckými Červenými kříţi byly po celé londýnské období hojné a vřelé, a to zejména proto, ţe úkoly a cíle jednotlivých spojeneckých Červených kříţů byly podobné , ne-li totoţné.211 Nejsilnější styky se vyvinuly s těmi Červenými kříţi, které měly během války také sídlo v Londýně. Výroční zpráva se zmiňuje o čaji, který dne 5. března 1941 uspořádala pro jednotlivé představitele spojeneckých národních Červených kříţů Hana Benešová. Účast byla hojná, pozvání prý přijali zástupci všech spojeneckých Červených kříţů se sídlem v Londýně. Osobním setkáním a seznámením se přispělo ke zlepšení úředního styku mezi spojeneckými Červenými kříţi a rovněţ byly vyřešeny některé společné otázky koordinace činnosti.

212

Nejţivější styky probíhaly však s Britským Červeným kříţem. První oficiální

setkání představitelů ČSČK a Britského Červeného kříţe proběhlo jiţ v prosinci 1940. Britský Červený kříţ pak po celou dobu války Československý Červený kříţ podporoval, a to jak materiálně a finančně, tak i slovní podporou, radou a prostředkováním mezinárodních styků. Jeho prostřednictvím komunikoval ČSČK s Mezinárodní Ligou Červených Kříţů v Ţenevě a vykonával péči o československé válečné zajatce a internované.213 Nebýt Britského Červeného kříţe, „některé své úkoly by ČSČK nebyl mohl splnit“.214 Britský Červený kříţ pomáhal ČSČK v organizování a pořádání řady jeho aktivit, jako například československého oddělení v britských nemocnicích nebo provozu ozdravovny pro československé vojáky rekonvalescenty. Pomoc Britského Červeného kříţe nebyla jen materiální a finanční, ale i morální. Autor článku do Čechoslováka o československé ozdravovně pro vojáky u Windsoru píše: „Kaţdý den nacházíme případ, kdy zjistíme, ţe naši britští spojenci jsou tak milí, srdeční, štědří a pohostinní, ţe to je nejen čest být jejich spojencem, ale také je to velmi příjemné být jejich spojencem“.215

211

Výroční zpráva za období 1940-1942, str. 12. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8,inv.č. 65. Tamtéţ. 213 Výroční zpráva za II. správní období, str. 11. S Britským Červeným kříţem. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. 214 Výroční zpráva za období 1940-1942, str. 12. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8,inv.č. 65. 215 „Every day we find fresh cause to realise that our British allies are so kind and so generously hospitable that it is not only an honour, but also very pleasant to be thein ally.“ The Army Convalescent Home at X. Čechoslovák. Special Red Cross Issue, str. 10. 1941/3. 212

61

V březnu a květnu 1941 proběhly oficiální návštěvy Československého a Polského Červeného kříţe. Mezispojenecká spolupráce probíhala i s Kanadským Červeným kříţem, jehoţ velitel britské mise navázal styky s československými představiteli Červeného kříţe. Proběhly vzájemné návštěvy kanadských a československých nemocnic v Británii.216 V tomto období byly rovněţ zaznamenány styky s australským, norským, belgickým, holandským, jugoslávským, řeckým a Free French Červeným kříţem, a to hlavně v otázkách poválečného zásobování obsazených zemí léčivy a vitaminy.217 Tato otázka byla jen jednou z více, které se řešily spojeneckými Červenými kříţi na mezinárodní úrovni. Podle výroční zprávy byla vedle problematiky zásobování obsazených zemí léčivy a vitaminy řešena také otázka pomoci zajatcům a pomoci obsazeným zemím při postupu spojeneckých vojsk. Na řecký návrh byl vytvořen Výbor pro potírání epidemií v obsazených zemích.218 V dalším roce byla vypracována spojeneckými Červenými kříţe rezoluce pro britské úřady o pouţití letadel při provádění okamţité pomoci osvobozeným zemím a rezoluce týkající se zajištění vysílání delegátů Červených kříţů do osvobozených zemí.219 Spojenecké národní Červené kříţe si vypomáhaly i finančně a materiálně, coţ svědčí o opravdové dobré vůli a přátelství, a tím víc ocenění hodné, ţe tato pomoc byla poskytována v době války, kdy potřebných bylo téměř všude, v kaţdé zemi.220 5. 2. Poměr k Czech Refugee Trust Fundu Czech Refugee Trust Fund (Český svěřenecký fond, dále jen CRTF) a jeho předchůdce The British Committee for Refugees from Czechoslovakia (Britský výbor pro uprchlíky z Československa, dále jen BCRC) byly hlavní britské organizace starající se o pomnichovské uprchlíky z Československa. Povaţuji za vhodné stručně nastínit charakter těchto organizací, především Československého svěřeneckého fondu, a problematiku vztahu mezi

CRTF

a

československými

exilovými

vládními

institucemi

a

následně

i

Československým Červeným kříţem.

216

Výroční zpráva za období 1940-1942, str. 12. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8,inv.č. 65. Tamtéţ, str. 13. 218 Výroční zpráva za II. správní období, str. 10-11. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. Pod předsednictvím Holandského Červeného kříţe byla vytvořena komise spojeneckých Červených kříţů, která měla připravovat zásobování obsazených zemí po válce vitaminy a léčivy. ČSČK měl v této komisi také svého zástupce, místopředsedu Kleinberga a předsedu zdravotního odboru doc. Dr. Skládala. 219 Výroční zpráva za II. správní období, str. 11. Styky se Spojeneckými Červenými kříţi a britskými organizacemi. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. 220 ČSČK daroval „jugoslávským přátelům“ v listopadu 1942 1000 párů ponoţek a 200 svetrů. Tamtéţ, str. 11. 217

62

CRTF byl ustaven 21. 7. 1939 a krátce poté, k 27. 7. 1939 zanikl BCRC, jehoţ aktiva, závazky i spisy byly převedeny do správy CRTF.221 CRTF vznikl z iniciativy britského ministerstva financí, které navrhlo vytvořit svěřenecký fond (trust fund), na který by byly převedeny prostředky z britského daru pro uprchlíky, které původně spravoval československý Úřad pro péči o uprchlíky (ÚPU)222. CRTF podléhal kontrole britského ministerstva financí a vnitra. Na fungování mu byla poskytnuta suma 50 tisíc liber a další finance měly být závislé na tom, jak se bude vyvíjet jednání o odblokování britského daru pro uprchlíky z ČSR. Aţ zákonem z ledna 1940 mohl CRTF čerpat zbylé prostředky z britského daru pro československé uprchlíky, které činily 3 145 000 liber.223 Jak se dovídáme z práce Jana Kuklíka a Jany Čechurové, britská vláda chtěla v co největší míře naplňovat podmínky vyuţití britského daru sjednané v Londýně 27. 1. 1939. CRTF tak měl v prvé řadě podporovat především německé emigranty, kteří se uchýlili do ČSR během třicátých let, německé antifašisty a Ţidy uprchlé z území odstoupených Německu po Mnichovu. Po 15. březnu 1939 vyvstala otázka moţnosti rozšíření podpory i na Čechy a Ţidy emigrující z území protektorátu. Dočítáme se ale, ţe existovala jistá „politická obava z rozšiřování britské podpory na českou emigraci z protektorátu“. Britská vláda se snaţila vyuţít prostředky fondu k „původně zamýšlenému účelu, a vznik etnicky české emigrace znamenal velkou komplikaci“. Počítalo se tedy zejména jen s uprchlíky přicházejícími z území „bývalého

221

Britský výbor pro uprchlíky z Česko-Slovenska (The British Committee for Refugees form Czecho-Slovakia), dále uţ jen BCRC, stál na počátku britské snahy pomoci uprchlíkům z ČSR, hned po Mnichovu, koncem října 1938. Pro zajišťování emigrace a podporu uprchlíků ve Velké Británii byla tato organizace klíčová. (Velecká, Hana. Britská pomoc uprchlíkům z Československa od okupace do vypuknutí války v roce 1939. In: Soudobé dějiny VIII/4, str. 662). Patronem byl londýnský starosta sir Harry Twyford, který zaloţil i zvláštní fond na podporu uprchlíků (Fond londýnského starosty. (Fond londýnského starosty dotoval jak BCRC tak československý Ústav pro péči o uprchlíky (ÚPU), který byl zaloţen 11. listopadu 1938 při ministerstvu sociální a zdravotní správy.) S Britským výborem pro uprchlíky je spojena osoba velkého britského čechofila, skotského historika Roberta Setona-Watsona. Britský výbor také spolupracoval s Fondem primátora města Lodnýna pro československé uprchlíky, a také s norským filantropem Oddem Nansenem, který pomohl emigraci okolo tří set osob. Po 15. březnu začal BCRC podporovat i ilegální českou, resp. česko-ţidovskou emigraci. Tyto osoby nebyly zahrnuty do dřívějších seznamů BCRC, a nebylo pro ně moţné získat garance. Rozdíl mezi BCRC a jinými humanitárními organizacemi byl hlavně v tom, ţe BCRC přejímal dlouhodobou zodpovědnost za emigranty. Neposkytoval pouze nárazové finance, ale staral se o uprchlíky i na britském území, stejně jako to dělali kvakeři, ale v mnohem menším měřítku. Velecká, H. Britská pomoc…(tamtéţ). Kuklík Jan, Čechurová Jana. Czech Refugee Trust Fund a československá emigrace. In: Soudobé dějiny XIV/1. str. 19-20. 222 Činnost ÚPU byla po 15. březnu 1939 dočasně přerušena, poté byla pod německou správou. Ostatní humanitární organizace byly rozbity, členové perzekvováni nebo vězněni. Koncem června 1939 se práce dobrovolných organizací v Protektorátu ještě více znesnadnila. Němci rozhodli, aby pomoc uprchlíkům byla organizována výhradně přes ÚPU. Nejdéle na území protektorátu působili britští a američtí kvakeři (oficiální britský název je Society of Friends), kteří byli i protektorátní správou tolerováni. Velecká, Hana. Britská pomoc uprchlíkům z Československa od okupace do vypuknutí války v roce 1939.(tamtéţ) 223 Tamtéţ, str. 42. Zákon o československých finančních nárocích a uprchlících (Czecho-Slovakia financial claims and fefugees Act) z 31. 1. 1940.

63

Česko-Slovenska“224. Češi a Slováci, kteří emigrovali aţ po 15. březnu a utvoření Protektorátu Čechy a Morava patřili do tzv. „třetí skupiny“ podporovaných, a to ještě záviselo na okolnostech a rozhodnutí Fondu.225 5.2.1. Otázka převedení kompetencí nad zbylými prostředky britského daru do rukou československé prozatímní vlády U československé exilové vlády existovala snaha vyuţít prostředky zbývající z britského daru pro uprchlíky z Československa, spravované Czech Refugee Trust Fundem. Edvard Beneš se prý nechal slyšet, ţe „počítá s větším zapojením CRTF do pomoci československým emigrantům pod záštitou československé exilové vlády“. Britové prý byli touto snahou zaskočeni a na jednáních Foreign Office se snaţili „připomenout britské diplomacii, ţe většinu osob podporovaných fondem tvořili sudetští Němci, kteří by zcela jistě protestovali, pokud by péče o ně měla být převedena z vlády Jeho Veličenstva na československou prozatímní vládu“. Otázka CRTF začala být československou exilovou vládou blíţe zvaţována od září 1940, a točila se hlavně okolo problémů britského daru. Projednávána byla i na úrovni britských ministerstev zahraničí a vnitra, kde se jednalo hlavně o vztahu mezi CRTF a československými exilovými orgány. Závěr nebyl pro československou exilovou vládu povzbudivý. Přestoţe jí byl přisuzován určitý podíl a právo starat se na britském území o československé uprchlíky, právní závazky pro činnost CRTF byla britská vláda odhodlána zachovat. 226 Ministerstvo sociální péče se zabývalo otázkou poměru československé vlády k CRTF. Ministerstvo došlo k názoru, ţe československá vláda má právní nárok na správu peněz z britského daru pro uprchlíky z ČSR, které původně byly věnovány britskou vládou československé vládě k podpoře československých uprchlíků z ČSR. Nyní však byly spravované CRTF. Při zdůvodňování se ministerstvo odvolávalo především na smlouvu z 27. ledna 1939, kterou britská vláda darovala československé vládě 4 miliony liber k podpoře 224

Tamtéţ, str. 32. Kuklík Jan, Čechurová Jana. Czech Refugee Trust Fund a československá emigrace. In: Soudobé dějiny XIV/1 2007. Odhadované počty uprchlíků do Británie z předmnichovského ČSR bylo 6 tisíc, většinu osob podporovaných CRTF pak tvořili Němci, němečtí Ţidé, která byla politicky velmi roztříštěná. Čeští a Slovenští emigranti tvořili v rámci CRTF zvláštní skupinu, a snaţili se v rámci něj organizovat. Byla vytvořena Jednotná československá skupina Československého svěřeneckého fondu pro uprchlíky. Nebyla to však skupina jen Čechů a Slováků, měla být nadnárodní, sdruţovat příslušníky „všech národů a národností republiky bez ohledu na etnický původ, náboţenské vyznání a politickou legitimaci“. Početně se však nevyrovnala německým skupinám, a byla politiky a ideologicky také značně roztříštěná. str. 40. 226 Tamtéţ, str. 42-43. 225

64

emigrace uprchlíků z ČSR.227 Z této částky 3,5 milionů liber bylo uloţeno u Bank of England, a 500,000 uloţených u Lloyd's Bank bylo určeno na podporu emigrace do Palestiny. Předpokládalo se, ţe do Palestiny bude takto vystěhováno 2 500 osob.228 První částky se z daru začaly uvolňovat aţ od 3. března 1939.229 Po obsazení ČSR a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava 15. března, Velká Británie zákonem z 27. 3. 1939 zastavila veškeré výplaty peněz z československého bankovního účtu ve Spojeném Království.230 Veškeré výplaty peněz do ČSR byly zmraţeny. Do toho narůstal uprchlický problém. Rostl počet ţadatelů o vystěhování, nově přibyli i Češi a Ţidé z protektorátu. Chyběly však finance.231 Aby se zbývající částkou z britského daru mohlo nějak právoplatně disponovat, byl vytvořen zvláštní Svěřenecký fond Czech Refugee Trust Fund (CRTF), na který byla částka převedena v červenci 1939, zákonem pak z ledna 1940. Uznáním československé vlády jako prozatímní československé vlády v emigraci 18. července 1941 ale nastala nová situace, a ČSR mohla znovu uplatňovat svá práva, i co se týče smlouvy z ledna 1939 o britském daru, která vlastně nebyla nikdy ţádnou ze stran vypovězená a byla tudíţ pořád platná. Prezidentská kancelář také sdílela názor ministerstva sociální péče a souhlasila s jeho návrhem. Dodávala, ţe britská vláda jistě nebude dělat potíţe, protoţe údajně ještě před uznáním prozatímního vládního zřízení, v dubnu 1941, dala

227

Dopis ministerstva sociální péče ministerstvu vnitra. NA Praha, MV-L. Ka 175, sign. 2-16-10. Smlouva o poskytnutí finanční půjčky byla podepsána lordem Halifaxem a dr. Pospíšilem. Čtvrtý dodatek smlouvy pak stanovoval, ţe „čas od času z obnosu 4 milionů liber částky potřebné na pro emigraci uprchlíků byli vypláceny Československému Ústavu pro uprchlíky, a to na společnou ţádost tohoto ústavu a britského spojovacího úředníka“. Ústav měl být kontrolován jak zástupcem britské vlády, tak i francouzské, která rovněţ poskytovala československým uprchlíkům podporu, a to prominutím 5% úroků a amortizačních splátek z dluţních úpisů z let 1937 - 1942. 228 Jiţ v prosinci 1938 proběhla v Londýně trojstranná britsko-francouzsko-československá jednání, kde mělo dojít k rozdělení jiţ poskytnuté zálohy 10 mil. liber na 4 mil. dar a půjčku ve výši 6 mil liber. Byl to tedy tento dar, o kterém se na ministerstvu sociální péče jednalo. Dar byl určen na podporu československých uprchlíků, kdeţto půjčka k ekonomické rekonstrukci země. Velecká, Hana. Britská pomoc uprchlíkům z Československa od okupace do vypuknutí války v roce 1939. str. 665. 229 Velecká, Hana. Britská pomoc uprchlíkům z Československa od okupace do vypuknutí války v roce 1939. str. 665. 230 Czechoslovakia Restrictions on Banking Accounts Act z 27. 3. 1939. V té době byla z daru odčerpána přibliţně suma tři čtvrtě milionu liber, a asi dva a půl milionu liber z půjčky. Kuklík Jan, Čechurová Jana. Czech Refugee Trust Fund a československá emigrace. In: Soudobé dějiny XIV/1, 2007. Str. 27. 231 A to především finance na vydrţování emigrantů v Británii. Fondy humanitárních organizací včetně BCRC byly vyčerpány. Dále přibývalo uprchlíků, velký nárůst byl Čechů a českých Ţidů, kteří ovšem nespadali do původních podporovaných kategorií. Rozšíření uprchlických kategorií o Čechy a české Ţidy bylo schváleno aţ 13. dubna. V té době BCRC podporoval 1851 osob, z toho 1513 sudetských Němců a Čechů. Další statistiky z května 1939 udávají, ţe se BCRC staral o 7 100 uprchlíků - tj. 3 400 rodin. Velecká, Hana. Britská pomoc…str. 676-680.

65

československé vládě k dispozici 100 000 liber z částky spravované CRTF, a pravděpodobně bere zřetel na změnu situace po uznání československé vlády.232 14. listopadu 1941 ministerstvo zahraničí píše dopis ministerstvu vnitra a jiným úřadům, týkající se návrhu ministerstva sociální péče o převedení CRTF do české správy. Tento návrh obdrţelo ministerstvo zahraničí od ministerstva sociální péče v říjnu 1941. Odpověď ministerstvu sociální péče je velmi opatrná. V zásadě ministerstvo zahraničí souhlasí s návrhem svolání meziministerské schůze, kde by výše zmíněná věc byla projednána. Upozorňuje ale především na trojí problém, který je nutno brát v úvahu. Je nutné přistupovat uváţlivě k mezinárodním smlouvám, které byly sjednány s ČSR po Mnichovu, zvláště pak k smlouvě z 27. ledna 1939, týkající se britského daru 4 milionů liber (to bylo okolo 4 mld. českých korun). Dále je podle ministerstva zahraničí důleţité zváţit okruh osob, které lze povaţovat za československé státní občany, coţ je však velmi citlivá záleţitost, kterou moţná ani není v reţii ministerstva zahraničí ji rozviřovat, natoţ o ní rozhodovat. Nejzávaţnějším problémem vidí ministerstvo zahraničí to, zda je vůbec vhodné a účelné, a především chtěné, starat se o osoby patřící pod CRTF a vůbec navazovat těsnější styky s touto organizací. Námitky byly především ohledně podporovaných osob. Jak jiţ bylo řečeno, CRTF podporoval nejen osoby národnosti české nebo slovenské, ale i ty „jichţ vztah k československé státní a národní myšlence není hluboce zakořeněn“.233 Osoby, které byly a mohly být CRTF podporovány byly přesně vymezeny jeho stanovami a vázaly se na kategorie podporovaných uprchlíků vytyčených ve smlouvě z 27. ledna 1939. Přesné kategorie podporovaných osob uvádím v poznámce pod čarou.234 A tak větší kontakt s tímto tělesem byl

232

Odpověď z kanceláře prezidenta republiky ze 3. prosince 1941. NA Praha, MV-L. Ka 175, sign. 2-16-10. O daru 100 000 liber na podporu československých uprchlíků na britském území, kteří emigrovali po 14. březnu 1939, se zmiňuje i Kuklík s Čechurovou. Ano, britské úřady tuto částku vyplatili, ale odmítali zároveň rozšířit kategorie uprchlíků dané do správy CRTF. Byla zde velká „politická obava z rozšiřování britské podpory na českou emigraci“, pramenící hlavně z obavy před nadměrným zvýšením počtu emigrantů (str. 32). Postupně se však jednalo o zařazení také Čechů a Ţidů z protektorátu, politicky perzekvovaných lidí a antifašistů, avšak ne „ekonomických uprchlíků“. Nadále však byla velká obava před nárůstem emigrace, také toho, ţe by „Němci posílali Ţidy z celého Německa do Prahy, a ti by pak těţili z britské podpory“ (str. 33). Kuklík Jan, Čechurová Jana. Czech Refugee Trust Fund a československá emigrace. (tamtéţ) 233 Odpověď ministerstva zahraničí na návrh ministerstva sociální péče ze 14. listopadu 1941. NA Praha, MV-L. Ka 175, sign. 2-16-10. 234 Mezi podmínky smlouvy z 27. 1. 1939 patřily také přesné definice osob, na které se prostředky z daru měly vztahovat (první příloha smlouvy). Definice skupin uprchlíků z: Kuklík Jan, Čechurová Jana. Czech Refugee Trust Fund a československá emigrace. Jednalo se o tři skupiny: 1. uprchlíci, kteří ţili před 21. květnem 1938 na území ČSR a nemohli optovat pro čs. občanství, 2. uprchlíci německé nebo rakouské národnosti, kteří se uchýlili do ČSR před 30. 9. 1938 a nacházeli se na pomnichovském území Česko- Slovenska, a 3. jakékoliv další skupiny uprchlíků, na nichţ se smluvní strany dohodnou v budoucnu (str. 23). Co se týče české emigrace, při zaloţení CRTF bylo rozhodnuto, ţe ze svěřeneckého fondu bude podporováno „nanejvýš tisíc rodin politických ilegálních uprchlíků z Česko-Slovenska. Potřeby dalších osob spadajících do této kategorie měly být pokryty z jiných, nevládních zdrojů“ (str. 35). A kategorie podporovaných osob byly rozšířeny o české politické uprchlíky

66

některými viděn jen jako „zdroj nesnází a potíţí a vina za ně byla by pak svalována na československou vládu“. Ministerstvo tedy navrhovalo postupné „odbourání“ celé instituce. Poměry v Británii uţ prý nejsou tak nepříznivé, existuje poptávka po pracovních silách, kterými by mohly být téměř všechny osoby podporované CRTF. Ze zbytku nadále podporovaných osob by mohli být prověřeni a vyčleněni českoslovenští příslušníci s opravdu kladným poměrem k republice, nad kterými by převzalo ochranu ministerstvo sociální péče. Dle ministra by britské úřady zajisté neměly ţádných námitek.235 Ministerstvo národní obrany reagovalo na tento návrh pozitivně. Ministr Ingr souhlasil, aby bylo jednáno s britskou vládou, co se týče převedení hospodaření se zbylou částkou původního daru britské vlády do rukou československé vlády.

Přikláněl se k

obnovení původního smluvního vztahu a bylo by podle něj ţádoucí, aby britská vláda zrušila všechna stávající opatření týkající se hospodaření s darem, protoţe tak odporují původní smlouvě. Co se týče okruhu podporovaných osob, ministerstvo národní obrany se vyslovilo pro všechny československé občany a to bez výjimky.236 Prezidentská kancelář pak předkládá obsáhlý návrh řešení, zejména po právnické stránce.237 CRTF by zůstal zachován, ponechána by mu byla část částky z daru. Staral by se o československé státní příslušníky jiné neţ československé národnosti. Péče o československé státní příslušníky československé národnosti by připadla československé vládě. Starou smlouvu by podle něj bylo vhodnější zrušit a nahradit novou, kde by se řešily tyto sporné body a nové skutečnosti, zejména to, ţe obě smluvní strany souhlasí s převodem zbylých peněz z daru. Tímto řešením by se vyhnulo případným problémům, které by nastaly, kdyţ by byl zrušen CRTF. Vyhnulo by se tak i problémům, které by vyvstaly, kdyby československá vláda převzala péči o československé státní příslušníky bez výjimky, protoţe ti jiné národnosti by si mohli stěţovat na špatné, nedostatečné podpory atd. A britská nebo i francouzská vláda by pak mohla čerpání z daru a činnost organizace kontrolovat, popřípadě se spolupodílet na činnosti. Toto výše nastíněné řešení je tak viděno jako nejvhodnější pro obě strany. Čeho by se tím dosáhlo a proč byla tato otázka pro naši exilovou vládu tak důleţitá? Mimo výše zmíněné výhody by to podle prezidentské kanceláře byl především další důkaz

a eventuálně o další kategorie osob, avšak nevztahující se na politické uprchlíky po 14. Březnu (str. 37). Kompromisem byla odsouhlasena „omezená podpora české (československé) politické emigrace, a to pokud se zhorší německé represe v protektorátu. 235 Odpověď ministerstva zahraničí na návrh ministerstva sociální péče ze 14. listopadu 1941. NA Praha, MV-L. Ka 175, sign. 2-16-10. 236 Odpověď ministra národní obrany Ingra ze 17. listopadu 1941. NA Praha, MV-L. Ka 175, sign. 2-16-10. 237 Odpověď z kanceláře prezidenta republiky z 3. prosince 1941. NA Praha, MV-L. Ka 175, sign. 2-16-10.

67

právní kontinuity ČSR. Československá vláda by získala další kompetence v péči o československé státní příslušníky, a to „bez britské ingerence“.238 Jak na to ale reagovala britská vláda, jsem bohuţel v mnou prostudovaném archivním materiálu nenašla. Ke změně situace ve prospěch československé exilové vlády pravděpodobně nedošlo. Podle Jana Kuklíka a Jany Čechurové však byla britská vláda odhodlaná zachovat CRTF po právní stránce nedotknutý a nechtěla se vzdát svých pravomocí nad touto institucí starající se o československé uprchlíky.239 5.2.2. Vztahy mezi ČSČK a CRTF po praktické stránce Praktickým problémem, který zatěţoval vztah mezi CRTF a ČSČK v zahraničí bylo, ţe mezi těmito dvěma organizacemi nebylo ţádné úmluvy, která by se týkala vymezení činnosti, nebo alespoň vzájemné spolupráce v péči o některou skupinu ţadatelů. Šlo zejména o financování lékařských a jiných úkonů a poskytování základní finanční podpory těm, kteří se ocitli v Británii bez prostředků a zázemí.240 Zdravotnické oddělení ČSČK píše v říjnu 1941 zprávu předsednictvu ČSČK ve věci poskytování zdravotní pomoci československým státním příslušníkům, kteří jsou zároveň členy Czech Refugee Trust Fundu.241 Do října 1941, kdy byla stíţnost napsána, poskytovalo zdravotní oddělení ČSČK pomoc všem československým státním příslušníkům bez rozdílu, tedy i těm registrovaným u CRTF. Přibývá ale potřebných případů a ošetření. ČSČK tím, ţe se staral o některé uprchlíky náleţící pod ochranu CRTF, přebíral tak na svá bedra starosti a povinnosti, které měl vykonat CRTF. To byla samozřejmě i velká finanční zátěţ navíc. ČSČK tak hradil (částečně z prostředků ministerstva financí a ministerstva sociální péče) ošetření a léčbu pacientů, kteří by správně měli mít nárok na ošetření u organizací CRTF. Zdravotnický odbor tedy podal návrh na řešení situace, kdy měli být vyčleněni ti příslušníci, kteří byli registrováni u CRTF, a to alespoň dočasně, neţ by byly

238

Tamtéţ, str. 5. Kuklík Jan, Čechurová Jana. Czech Refugee Trust Fund a československá emigrace. In: Soudobé dějiny XIV/1 2007. str. 42-43. 240 Prvotním účelem CRTF bylo poskytnout československým uprchlíkům finanční prostředky, které by pokryly náklady na cestu do zahraničí, a poskytnout jim skromnou částku do začátku, neţ se usadí a najdou práci. Tato částka později zahrnovala i náklady na obţivu a vhodné školení pro ty hledající trvalé usazení a práci. http://sh1.webring.com/people/fc/czechandslovakthings/WW2_crtf_origins.htm (24. 4. 2011). ČSČK jako organizace měla záběr péče o naše uprchlíky podstatně širší, zahrnující nejen finanční prostředky, samozřejmě nezbytné, ale také poskytování lékařské, sociální, zdravotní i kulturní péči, včetně kontaktu s českým personálem a radou a pomocí v mateřském jazyce. 241 Dopis zdravotního odboru předsednictvu ČSČK z října 1941: K otázce členů Organizace pro péči o uprchlíky z Československa, Czech Refugee Trust Fund, kteří ţádají o léčebnou péči v ambulatořích ČSČK. NA Praha, ČSČK-L. Ka 81 inv.č. 238. 239

68

vyjednány podmínky rozdělení činnosti mezi CRTF a ČSČK.242 Další moţností bylo poskytnout ošetření jen těm u CRTF, kteří si ho mohou dovolit zaplatit. S tím ale souviselo sloţité rozhodování, kdo má, popřípadě nemá dostatek finančních moţností. Nutná byla kaţdopádně brzká dohoda mezi CRTF a ČSČK o vymezení činnosti, popřípadě moţnost čerpat částečně finance z CRTF.

K ilustraci problémů s nevymezením činnosti těchto

organizací uvádím konkrétní příklad dochovaný v archivním materiálu. Československému Červenému kříţi byla pravděpodobně doručena ţádost jisté paní Gajdošové o příspěvek na léčbu zubů.243 Reakce ČSČK je však bohuţel negativní, a to právě proto, ţe paní Gajdošová byla registrovaná u CRTF, a peníze na léčbu zubů tak správně měla dostat od nich. ČSČK se navíc u Trust Fundu informoval a dozvěděl, ţe paní Gajdošová dostávala od Trust Fundu týdně určitou sumu peněz, navíc k platu, coţ by mělo pokrýt i náklady na různá ošetření. ČSČK jí v tomto ohledu odmítl pomoci.

244

Paní Gajdošová svou situaci dále vysvětluje

v dalším dopise, kde uvádí, ţe CRTF jí odmítá uhradit ţádané zubní vyšetření.245 ČSČK však přesto nemůţe jinak neţ odmítnout a poradit jí, na jakou jinou instituci se o pomoc obrátit. 246 Jak je vidět z uvedeného příkladu, problém byl spíše praktického rázu, a týkal se opravdu pouze otázky kompetencí těchto organizací, které i nadále mohly fungovat vedle sebe. Návrhy na vymezení kompetencí a určité rozdělení činnosti byly určitě oprávněné.

242

Tamtéţ. Tento dopis bohuţel v archivním materiálu chybí, z následující korespondence lze však vydedukovat, s jakou ţádostí se p. Gajdošová na ČSČK obrátila, v další korespondenci svou situaci navíc blíţe specifikuje. 244 Odpověď ČSČK paní Gajdošové ze dne 4. 4. 1941. NA Praha, ČSČK-L. Ka 81, inv. č. 238. 245 2. Dopis paní Gajdošové do ČSČK ze dne 15. 4. 1941. 246 Konečná odpověď ČSČK paní Gajdošové ze dne 21 4. 1941. 243

69

6. Duch Československého Červeného Kříže 6.1. Odkaz Alice Masarykové a humanitního ideálu první republiky

„Zdá se mi, ţe to není jen shoda okolností ani pouhá náhoda, ţe toto hnutí má ve svém znaku kříţ. Kříţe uţíváme při označování světových stran, slouţí k orientaci. Kříţ je i významným duchovním symbolem. Svislé rameno kříţe spojuje nebe se zemí – ušlechtilé zásady se projevují v skutcích denního ţivota; vodorovné rameno spojuje východ se západem – trpělivost, význačná vlastnost východu, se spojuje s činorodou vůlí západu. Jako náboţenský symbol označuje kříţ vítězství lásky a pravdy nad lţí a sobectvím. Proto je mně kříţ nejen odznakem, ale i obsahem naší práce. V jistém smyslu podnikáme dnes nové kříţové taţení. Cílem totoho taţení je zdraví, účinná láska mezi občany a mír mezi národy.“ Alice Masaryková247

„Co je to Červený kříţ, jaká je jeho podstata, v minulosti i dnes? Červený kříţ je společnost, která v případě války nebo ţivelních pohrom přináší pomoc přátelům a nepřátelům, raněným, uprchlíkům a nemocným v oblastech, kde vichřice válečná zanechala zhoubné stopy. Tento původní úkol zůstává jádrem práce našeho Červeného kříţe.“ Alice Masaryková248

Odkaz první předsedkyně ČSČK Alice Masarykové stejně jako humanitní odkaz prezidenta T. G. Masaryka se připomínal při všech moţných příleţitostech. Tato demokratická tradice, humanita a pokrokovost byla v ostrém kontrastu s nacismem a Hitlerovými spojenci. K odkazu Alice Masarykové se hlásili představitelé ČSČK ve svých projevech, ale i v samotných stanovách ČSČK v zahraničí. Hlásili se tím k jakémusi „duchu“ Červeného kříţe, kterým můţeme rozumět jeho etickou a morální podstatu. V roce 1935 vyšla útlá kníţečka myšlenek Alice Masarykové o Červeném kříţi jako organizaci, ale také o jeho

247 248

Masaryková, Alice G.: Československý Červený kříţ. Praha, 1935. Zapsala Iva Šmakalová. Str. 11. Tamtéţ, str. 9.

70

„duchu“.249 Smyslem Červeného kříţe bylo pro Alici Masarykovou „pomáhat lidem, aby mohli ţít lidsky“. „Uznávat vyšší řád a při tom měřit sobě i bliţnímu stejnou měrou, to ţádá Červený kříţ.“250 Červený kříţ pro ni byl pacifistickou organizací. Nikoli utopistickou, ale reálnou. Ţádá, aby silnější pomáhal slabšímu, zdravý nemocnému, a tím se vytvořilo „ovzduší dobré vůle, pocit soudrţnosti, odpovědnosti i za druhé.“251

Dle Alice „člověk zdravý,

spokojený, který má kulturu srdce a pevný mravní základ, není agresivní.“252 Práce v Červeném kříţi je pro ni prací mírotvornou. Práce pro dorozumění mezi národy, pro větší spravedlnost a plný rozvoj kaţdého jednotlivce. Duch pro ni byl i něčím abstraktním, duchovním. Mnozí lidé podle ní jiţ „ztratili zdravý instinkt tvorů neuvědomělých, ale ještě se nevypracovali k výši skutečného člověka. Stále je třeba si uvědomovat, ţe jsme stvořeni k obrazu boţímu. To je smysl všeho kulturního snaţení, způsobit, aby duch víc a víc pronikal a produševňoval svět. Červený kříţ se uvědoměle přičleňuje k tomuto procesu.“253 Alice Masaryková byla optimistka. I v roce 1935 pořád věří, ţe válka mezi evropskými národy je v rozporu se stupněm tehdejší kultury: „Válečné stroje jsou tak dokonalé a silné, ţe by zcela snadno mohly rozmetat vesnice a městečka, zničit umělecké klenoty a zahubit lidské ţivoty v rozměrech, které nemůţeme ani odhadnout...i dnes musíme míti tutéţ odvahu, kterou měli zakladatelé Červeného kříţe… musíme jednat s toutéţ vervou a vírou, jako jednali oni. Dunant a jeho spolupracovníci přišli s novou myšlenkou, která se s počátku zdála nemoţnou: ţe je příkazem lidskosti pečovati za války i o raněného nepřítele. Nyní přichází Červený Kříţ s novou, zdánlivě rovněţ neuskutečnitelnou myšlenkou. Ţádá, abychom se všichni spojili k tomu, zabránit válce. Zdravějším a rozumnějším způsobem ţivota odvrátí se podráţdění, které vede ke konfliktům a válce.“254 Velké naděje byly vkládány do Dorostu Červeného kříţe. Děti byly povaţovány za budoucnost země. Ve své době byl Dorost opravdu rozsáhlou organizací. Bez jeho pevných základů a kontinuity by později v exilu nemohl získat mezi československými emigranty takovou popularitu. Nutno tedy doplnit pár slov k tomuto prvorepublikovému fenoménu. Byl organizován na školách a soustřeďoval velké mnoţství dětí. Oficiální stránky ČČK uvádí, ţe 249

Masaryková, Alice G.: Československý Červený kříţ. Praha, 1935. Zapsala Iva Šmakalová. Kníţka je rozdělena do dvou částí. První s názvem Spolek Československého Červeného kříţe, druhá nese název Duch Červeného kříţe. 250 Tamtéţ, str. 63 a 64. 251 Tamtéţ, str. 64. 252 Tamtéţ, str. 64. 253 Tamtéţ, str. 65. 254 Tamtéţ, str. 9 – 10.

71

Dorost ČSČK byl v roce 1936 počtem svých členů na 2. místě v Evropě a na 4. místě ve světě s počtem 840.000 členů na 12.000 školách.255 Čemu Dorost učil děti? Dle Alice Masarykové především k osobní čistotě. Čistotu přitom Alice dává do paralely se symbolickým omýváním u některých náboţenství.256 Vedle péče o zdraví bylo hlavním smyslem Dorostu „probudit v dětech smysl pro sluţbu druhým“.257 Práce Dorostu měla učit děti i mezinárodní snášenlivosti a přátelství, a to prostřednictvím vzájemné výměny dopisů, obrázků a dárků mezi dorostem různých zemí a národů. „Je nesporné, ţe v dnešní době, která je nejen reakcí na zvrat hodnot v době světové války, ale téţ reakcí na myšlenkové proudy devatenáctého století, mládeţ se těţko orientuje…tápání, nejasnosti a bezradnosti je moţno čelit jen krásnou, účelnou prací a pevným stanoviskem mravním. Naše krása, krása pravdivosti a spravedlnosti, předpokládá prostotu a zdraví. Rozmařilost - byť vkusná a imponující – je provázána nemocí a válkou. Jestliţe děti, tato příští generace, budou po celém světě vedeny ve vítězném duchu Kříţe…potom věru není důvodu, proč by do třiceti let nezmizely nemoci, způsobené nevědomostí, nebo neodpovědnou lehkomyslností, a nevzrostla nová, svěţí kultura pravá demokracie.“ 258 Ráda bych nyní popsala, jak konkrétně v projevech a veřejných slavnostech představitelé ČSČK vyzdvihovali tento demokratický odkaz a myšlenky Alice Masarykové, a jaký to mělo vliv na Čechoslováky v zahraničí. Při zaloţení ČSČK v zahraničí a ustavující schůzi čestná předsedkyně Hana Benešová vyjádřila vůli „jít ve šlépějích ČSČK tak, jak byl veden doma prvním jeho předsedou Dr. Alice Masarykovou a chceme pracovati v témţe duchu a ve stejných intencích. Chceme mysleti jen na ty, kteří potřebují naší pomoci a očekávají ji od nás.“259 Dále apelovala na všechny krajany a zdůraznila, ţe práce ČSČK je jedním z nejdůleţitějších úseků v boji za osvobození národa. Předseda ČSČK generál Znamenáček upozorňuje, jaký význam mělo uznání československé vlády Velkou Británií, protoţe tím bylo umoţněno organizovat pomoc institucemi, a tím pomoci spojencům vést boj za osvobození vlasti.

Nástupce generála

Znamenáčka generál Slezák pak nazývá ČSČK „nejlidštější válečnou institucí“.260

255

http://www.cervenykriz.eu/cz/historiemeziv.aspx (20. 4. 2011). Masaryková, Alice G.: Československý Červený kříţ. Praha, 1935. Zapsala Iva Šmakalová. Str. 49. 257 Tamtéţ, str. 52. 258 Tamtéţ, str. 59. 259 Výroční zpráva ČSČK za období 1940 – 1942, str. 2. Ve zprávě citována slova pronesená údajně Hanou Benešovou na ustavující schůzi ČSČK zahraničí. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. 260 Pracovní úsilí ČSČK. Místo velikonočního rozjímání, str. 1 (článek z pera generála Slezáka z 19. 4. 1943. NA Praha, ČSČK-L. Ka 45, inv.č. 180. 256

72

Hana Benešová dále v jednom z projevů nazvaném Chceme být hodni úspěšného konce této očistné války, zdůrazňuje, ţe před okupací všichni Čechoslováci vykazovali „neobyčejně vyvinutý smysl pro sociální pokrok, vzájemnou pomoc, zásady, metody a výrazy onoho humanismu, který tak důstojně zosobňoval prezident Masaryk. Všechno naše pojetí demokracie neslo znak vrozené touhy československého lidu pomoci bliţnímu v nejširším slova smyslu.“ Právě toto pojetí demokracie bylo pro ni předpokladem pro tak úspěšný rozvoj myšlenky Červeného Kříţe. ČSČK podle ní patřil v ČSR „vedle důkazů o mimořádné kulturní úrovni a politické snášenlivosti k chloubám největším“. Podle ní ve Velké Británii proţívá Červený kříţ druhý boj za svobodu, a je velmi vděčna za moţnost pokračovat v jeho práci i ve vyhnanství. „Jdeme dále v před, utrpení našich doma a oběti našich letců a vojáků nás podněcují k usilovnějšímu vypětí sil a k většímu rozmachu, abychom byli taky v rámci práce ČSČK hodni úspěšného konce této očistné války.“261 I Hana Benešová tedy činnost ČSČK chápala jako jistý druh boje za svobodu, pokračování boje za svobodnou vlast započatou prezidentem Masarykem. 6.2. Velikonoční Mír Červeného kříže Dr. Alice Masaryková neudávala jen tón Červeného kříţe u nás, ale byla významnou osobností a propagátorkou myšlenek Červeného kříţe i za hranicemi. Její iniciativa pořádání Míru ČSČK našla odezvu i v zahraničí, a z původní myšlenky se zrodily oslavy Mezinárodní dne Červeného kříţe, který se od roku 1948 slaví dodnes. V době fungování ČSČK v zahraničí se k Míru, který byl tradičně slaven na Bílou sobotu velikonoční, a proto se mu říkalo také velikonoční Mír, vraceli v projevech domů i v zahraničí.262 Proč se k němu vraceli a jaký to mělo na Čechoslováky v emigraci vliv souvisí s tím, jakou úctu si velikonoční mír mezi obyvateli do doby vypuknutí války stačil vybudovat. Povaţuji tedy za nutné osvětlit alespoň stručně vývoj této myšlenky.

261

Chceme být hodni úspěšného konce této očistné války. Článek Hany Benešové pravděpodobně určený k zveřejnění do tisku. NA Praha, ČSČK-L. Ka 44, inv.č. 176. 262 Po válce byla v roce 1946 idea velikonočního Míru obnovena (pod záštitou Edvarda Beneše a prvním poválečným heslem: Důvěrou k míru), aby ale byla v roce 1951 Klementem Gottwaldem zrušena jako „formální, nic neříkající a neúčinná“.262 Švejnoha, Josef: Alice Masaryková. První předsedkyně Československého červeného kříţe. Praha, 2003. str. 75.

73

6.2.1. Nápad a jeho počátky Velikonoční mír ČSČK má své počátky v roce 1921, kdy Alice Masaryková přišla s návrhem zasvětit alespoň jeden den v roce, a to vţdy na Bílou sobotu velikonoční, míru a konání dobra. Měly utichnout všechny zbytečné stranické spory, a lidé se měli věnovat konání dobra a diskusi, jak zlepšit zdraví národa. První předsedkyně ČSČK tak navazovala na středověkou ideu Treuga Dei263, „ba dokonce na antický klid zbraní při pořádání starověkých olympijských her“.264 Tento první mír o velikonocích 1921 našel velký ohlas u spisovatelů, novinářů a historiků, kteří byli vyzváni k diskusi o potřebách doby a významu středověké Treuga Dei. V roce 1922 byl Mír vyhlášen znovu, tentokrát spojen s projevem a schůzí delegátů ČSČK, kde bylo promluveno o významu Míru. Schůze byla doprovázena bohatým hudebním programem, účastnil se jí poprvé i prezident T. G. Masaryk. Kaţdoročně bylo vyhlášeno zvláštní heslo míru, v roce 1922 to bylo Zdraví a mír. Na toto heslo pak významné osobnosti a lékaři psali do veřejných deníků. Tato akce se setkala s velkým úspěchem, a od této doby byla pořádána kaţdoročně aţ do doby války. V roce 1923 proběhlo prohlášení Míru Červeného kříţe v parlamentu ČSR, a postupně se většinou tři dny míru vyhlášené na Bílou sobotu rozšiřovaly z Prahy do Brna, Bratislavy, a v roce 1926 jiţ do všech měst a obcí. O Míru bylo psáno ve všech venkovských týdenících, byl propagován i na školách v rámci Dorostu Červeného kříţe. Jak píše Josef Švejnoha, „velikonoční mír Červeného kříţe se stal celonárodní a celostátní mírovou manifestací, masovou akcí, na níţ se scházeli občané naší republiky bez rozdílu politického nebo náboţenského přesvědčení s cílem semknout se k práci, která by byla ku prospěchu národa a státu“.265 Mírové slavnosti měly nezanedbatelný

263

Treuga Dei nebo-li boţí příměří, kategorie středověkého práva, která vznikla z iniciativy církve v 10. století v jiţní Francii, a jejímţ cílem byla pacifikace feudálních rozbrojů. Treuga Dei zaručovala ochranu příslušníkům určitých sociálních skupin (duchovenstvo, rolníci, poutníci, obchodníci, rybáři, ţidé), nedotknutelnost kostelů, hřbitovů, mlýnů a dvorců, od 1041 zakazovala bojové akce v některých dnech v týdnu (od středy večera do pondělí rána). Její dodrţování garantovaly branné jednoty duchovních a světských feudálů, porušení bylo stíháno také církevními tresty. Instituce Treuga Dei se rozšířila do Itálie, Španělska, Anglie a Německa. Roku 1083 byla její platnost v Římské říši rozšířena na období některých církevních svátků (adventní, postní, velikonoční, svatodušní) a císař Jindřich IV. ji učinil říšským zákonem. 1095 se stala z podnětu papeţe Urbana II. všeobecným přikázáním a součástí církevního práva, potvrzenou znovu 1179 Alexandrem III. Její pozici však mezitím zaujal zemský mír (landfríd). Treuga Dei přispěla ke stabilizaci feudální společnosti a zdůrazněním náboţenského aspektu (klid zbraní po dobu, v níţ podle bible na kříţi trpěl a zemřel Jeţíš Kristus) posílila politický vliv církve. http://encyklopedie.vseved.cz (20. 4. 2011). 264 Švejnoha, Josef: Alice Masaryková. První předsedkyně Československého červeného kříţe. Praha, 2003. str. 72. 265 Tamtéţ, str. 74.

74

vliv na morálku národa, hlavně dětí a dorostu.266 Hesla míru vţdy propagovala solidaritu, vzájemnou pomoc, úctu a víru, ţe pokud budou zejména děti vychovávány v duchu ČSČK, vyrostou z nich uvědomělí občané, pomáhající druhým, pro které válka jiţ nebude řešením. Samozřejmě, ţe tyto mírové kvality měly být ideálně dodrţovány během celého roku, a nejen v Mírových dnech Červeného kříţe. Ty však měly vliv v tom, ţe se o míru hovořilo, apelovalo na lid, dodávalo víry ve smysl takového konání. Dle samotné Alice Masarykové Mír Červeného kříţe je „největší výzvou k zdravému a uvědomělému ţivotu.“267 Hlavní myšlenka tkvěla v tom, ţe zdraví a mír spolu úzce souvisí. Podle Alice Masarykové lidé zdraví jsou méně náchylní k dráţdivosti a nesnášenlivosti. Tím jsou ve společnosti redukovány vlastnosti vedoucí k bojechtivosti. Věří, ţe kdyţ myšlenku třídenního Míru Červeného kříţe budou mezi svými občany propagovat všechny národní Červené kříţe a „soustavně ve svých zemích vésti občanstvo od zbytečných sporů k společným zájmům klidného lidského souţití,…vytvoří časem i mezinárodní ovzduší dobré vůle a porozumění, v němţ válka bude nemoţná.268 Mírem je dle ní voláno obyvatelstvo, aby si svůj „vnitřní mír vytvořilo svým myšlením, slovy i skutky.“269 Během velikonočního míru měly „aspoň tři dny v roce ustat hádky, kritika lidí z jiného tábora, zdůrazňování toho co nás dělí. Na místě toho se má upoutati zájem k nějaké otázce, ke které většina lidí má nebo má míti svůj osobní vztah. A proto Červený kříţ vţdy vyhlásí heslo, jeţ se potom probírá v tisku, přednáškách, mírových projevech a slavnostech“270. To byla hlavní idea Míru Červeného kříţe, jak ji viděla jeho iniciátorka Alice Masaryková. To, ţe se myšlenka Míru Červeného kříţe ve třicátých letech rozšířila i za hranice Československé republiky, pak zajisté během války mělo velký povzbudivý účinek mezi československou emigrací. Jiţ v roce 1922 Alice Masaryková hovořila na mezinárodním fóru Červených kříţů v Ţenevě o ideji Míru Červeného kříţe, a všem národním společnostem bylo pořádání takové slavnosti doporučeno. V roce 1934 pak na Mezinárodní konferenci Červených kříţů v Tokiu bylo znovu doporučeno realizování myšlenky velikonočního Míru všem národním společnostem Červeného kříţe a Červeného půlměsíce. Po válce se pak velikonoční Mír přeměnil ve Světový den Červeného kříţe. Byl ale přesunut z Bílé soboty

266

K míru ČSČK. In: Nová žena, č. 3, ročník 7, 1931. Masaryková, Alice G.: Československý Červený kříţ. Praha, 1935. Zapsala Iva Šmakalová. Str. 46. 268 Tamtéţ, str. 47. 269 Tamtéţ, str. 47. 270 Tamtéţ, str. 46. 267

75

velikonoční na 8. května, den výročí narození zakladatele mezinárodního hnutí Červeného kříţe Henriho Dunanta.271 6.2.2. Velikonoční míry během exilu Velikonoční mír byl jednou z příleţitostí, kdy ČSČK promlouval k domovu, dodával odvahu občanům v okupovaném Československu, a vzdával díky těm pomáhajícím v zahraničí. Byla to ale také příleţitost vzpomenout osobu zakladatelky Míru Červené kříţe a první předsedkyni ČSČK Dr. Alici Masarykovou. V roce 1941, právě na Bílou sobotu, to bylo poprvé,

co

představitelé

ČSČK

v zahraničí

oficiálně

promluvili

v rozhlase

k československému lidu v okupované vlasti. Čestná předsedkyně Hana Benešová spolu s úřadujícím předsedou generálem Znamenáčkem připomněli, a navázali na velikonoční mírovou slavnost.272 I v dalších letech pak tato tradice rozhlasových poselství pokračuje. Některá poselství byla uveřejněna i v Čechoslováku. Třetího roku války bylo heslem ČSČK zvoleno Vzkříšení. Krátký rozhlasový projev Hany Benešové a Jaroslava Znamenáčka otištěný v Čechoslováku dodává občanům odvahu a zároveň se jim obdivuje. Do okupovaného Československa se tak dostává vzkaz, ţe v Londýně na ně někdo myslí a snaţí se jim pomoci, jak jen to jde: „Dnes, v den Červeného kříţe, vzpomínáme všech drahých, jimţ bylo zabráněno, aby pokračovali ve svém pokojném rodinném ţivotě, jejichţ rodiny byly rozbity....obdivujeme se jejich pevnosti a odhodlání a myslíme na vás všechny doma dnem i nocí. Dříve Červený kříţ pomáhal tam, kde pomoci bylo třeba a jak jen to bylo moţné. Dnes pro vás všechny drahé doma nemůţeme udělat nic víc, neţ posílit vás vzkazem, ţe stále jsme v duchu s vámi. Vím, ţe je to málo. Vy víte, proč nemůţeme více. Všechno, co zde konáme, konáme v myšlenkách na vás. Na vaši statečnost, obětavost a víru. Snad maminky a ţeny našich vojáků potěší, řeknu-li, ţe se snaţíme – i kdyţ zdaleka toho nemůţeme dosáhnout – alespoň poněkud nahraditi jejich synům a muţům jejich pečlivé ruce a teplo jejich domova.“273

271

Švejnoha, Josef: Alice Masaryková. První předsedkyně Československého červeného kříţe. Praha2003. str. 75. 272 Výroční zpráva ČSČK o 1940-1942. Zpráva tiskového odboru. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. 273 Přijde opět Bílá sobota. Z rozhlasového projevu Hany Benešové, čestné předsedkyně ČSČK v zahraničí. (Výstřiţek z tisku, pravděpodobně z Čechoslováka). NA Praha, ČSČK-L. Ka 44, inv.č. 176. Ve stejném duchu hovoří i generál Znamenáček, jehoţ rozhlasový projev je zaznamenaný na stejné straně časopisu hned pod projevem Hany Benešové. Znamenáček zmiňuje, ţe je to jiţ „třetí Bílá sobota, kdy nekonáte v naší krásné vlasti slavnost velikonočního míru. Vţdyť jiţ třetí Velikonoce náš pokořený národ, násilím roztrţený československý

76

Vzkříšení pak naznačuje víru v osvobození, ukončení jejich strádání a naplnění jejich ţivota. Generál Znamenáček mluví v podobném duchu, zmiňuje také to, jak „hluboký význam se nám jeví v tom, ţe náš stát volil právě Bílou sobotu velikonoční k volání po míru“274. Je to podle něj den, kdy všichni křesťané oslavují vzkříšení spasitele, který zemřel na kříţi pro hříchy světa, aby třetího dne vstal z mrtvých. A rok 1941 byl právě třetím rokem od vypuknutí války. I do Našich novin byl určen článek s názvem Vzkříšení. Autor článku vzpomíná heslo Červeného kříţe Pravda vítězí, vyhlášené v roce 1938. Bez víry v pravdu tohoto hesla by bylo nemoţné „překonat všechnu tu bolest, zoufalství a muka, jimţ je náš národ od hanebného Mnichova vystaven“.275 Dále pokračuje, řekla bych aţ pateticky, vzpomínkou na dřívější oslavy velikonočního míru, kdy lidem stékaly slzy po tvářích při vzpomínce na padlé během první světové války, kteří bojovali za svobodnou vlast. A nyní, „vlast, pro niţ umírali, nesmí se dnes veřejně poklonit jejich památce. Tam u nás, v republice, nebude dnes Velikonočního míru ČsČK. O to se uţ pan Neurath se svou zběsilou smečkou postaral.“ ČSČK je u nás rozpuštěn a jmění zabaveno. Ale „srdce a mysl našeho lidu nám gestapáci ukrást nemohou“. Pro tyto nesvobodné bylo zvoleno heslo Vzkříšení. Článek končí zvoláním: „Vzkříšení je uţ blízko. Je na křídlech našich letců, na bodácích našich pušek. Je v naší víře, ţe pravda vítězí.“276

stát, je vlastně ve válce proti nacistickému uchvatiteli“. Dále zmiňuje, ţe loňského roku byl ČSČK ve vlasti zrušen, jedná se tedy se vší pravděpodobností o projevy na Velikonoce roku 1941. 274 Tamtéţ. 275 Vzkříšení. Článek určený do velikonočního čísla Našich novin. NA Praha, ČSČK-L. Ka 44, inv.č. 176. 276 Tamtéţ.

77

7. Propagační činnost ČSČK. ČSČK v tisku Propagační činnost je neopomenutelnou a velmi důleţitou činností kaţdé organizace nebo spolku, a to samozřejmě i organizací neziskových a dobročinných. Domnívám se, ţe bez náleţité propagandy a prostředkování informací o své činnosti veřejnosti, ať uţ britské nebo československé, by ČSČK v zahraničí nebyl schopen dosáhnout takových úspěchů. Jiţ bylo zmíněno dříve, ţe ČSČK měl údajně jako jediný ze spojeneckých Červených kříţů vlastní kulturně-společenský odbor. Tento fakt nám dokládá, jakou důleţitost propagační činnosti přisuzovali i samotní funkcionáři ČSČK v Londýně. Kromě kulturně-společenského odboru se ve výročních zprávách hovoří i o tiskovém oddělení, které se zaměřovalo přímo na informování veřejnosti prostřednictvím tisku. O kulturně-společenském odboru je občas referováno také jako o odboru propagačním. Můţeme se tedy setkat namísto názvu kulturněspolečenský odbor s názvem tiskový a propagační odbor. O podrobnější činnosti kulturně-společenského odboru hovoří vlastní kapitola na začátku práce. V této kapitole bych se ráda zaměřila na vlastní propagační činnost ČSČK v zahraničí skrze tisk, jejíţ cílem byla zejména propagace činnosti ČSČK a informování britské i československé veřejnosti. Věnovat se budu i propagační činnosti zaměřené na nábor nového členstva, dárců a aktivních dobrovolníků. Tiskový odbor neinformoval pouze veřejnost v Británii a britský a československý tisk a rozhlas, ale zasílal pravidelné informace o své činnosti i krajanským listům v USA a Kanadě, a také všem krajanským spolkům v zahraničí se kterými spolupracoval.277 Dle výroční zprávy z konce října 1941 ČSKČ uveřejnil v československém tisku vycházejícím v Anglii téměř sto zpráv a článků o své činnosti, a také poskytl několik zpráv pro československé vysílání v londýnském rozhlase.278 Zprávy nebyly publikovány jen v krajanských listech, ale také v britských denících. Tiskový odbor vedl také archiv fotografií, které pak zapůjčoval pro různé propagační a dobročinné akce, například na výstavu československé armády.

277

Výroční zpráva ČSČK za období 1940 - 1942. Zpráva tiskového odboru. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. Na Velikonoce roku 1942, na Bílou sobotu, promluvili představitelé ČSČK poprvé v rozhlase veřejně k československému lidu doma. Více o těchto projevech v kapitole o velikonočním míru během exilu. Rozhlasové poselství bylo učiněno i pro Ameriku, kde o úkolech ČSČK v zahraničí promluvila Marina Pauliny. V roce 1943 pak Marina Pauliny promluvila v rozhlase opět, a to jak pro Ameriku, tak pro Kanadu. Výroční zpráva za II. správní období, str. 13. Výroční zpráva za III. správní období, str. 24. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. 278

78

Z československého tisku zveřejňoval zprávy o ČSČK především Čechoslovák, Naše noviny a Mladé Československo. Britský tisk se údajně často zmiňoval a vyzdvihoval práci československých zdravotních sester a ošetřovatelek a uveřejňoval i mnohé jejich fotografie, například v novinách Manchester Guardian a Evening Standard. V prosinci 1941 se uskutečnil vánoční spojenecký bazar Červených kříţů a fotografie z něj byly otisknuty jak v Čechoslováku, tak v britském tisku.279 U příleţitosti tohoto bazaru spojeneckých Červených kříţů bylo vydáno zvláštní číslo Čechoslováka, věnované pouze činnosti ČSČK. Kromě drobných článků o činnosti a akcích ČSČK, které byly zveřejňovány v tisku pravidelně, byly čas od času publikovány proslovy představitelů ČSČK v zahraničí, zejména čestné předsedkyně Hany Benešové a předsedů generála Znamenáčka a Slezáka. K proslovům a stmelování krajanů se hodily také různá výročí vztahující se k Československé republice, ať jiţ k jejímu zaloţení, nebo k výročí narozenin prezidentů Masaryka či Beneše. Oslavovány byly velikonoční míry ČSČK i výročí zaloţení organizace. V kaţdém z projevů byla přítomna vzpomínka na okupovanou vlast a všechny Čechoslováky v ní. Zároveň tyto projevy byly povzbuzením jak lidu ve vlasti, tak všem Čechoslovákům v zahraničí. Příleţitostí k velmi působivým projevům byla smutná událost vypálení Lidic. Tato tragická událost krajany v jistém smyslu zradikalizovala a přispěla k většímu stmelení Čechoslováků v zahraničí, k projevům náklonnosti a přílivu darů. A to darů jak materiálních, tak finančních, od krajanů v zahraničí i britské veřejnosti. Krátký článek z pera ČSČK uveřejněný v Čechoslováku s názvem Na paměť Lidic potvrzuje, jak „s nevšedným pochopením a pietní vzpomínkou na Lidice pomáhají naši krajané spontánně ČSČK hojnými dary tak, aby byl s to splniti své poslání.“280 Dále se hovoří o tom, ţe po vypálení Lidic se všichni „semkli, abychom lépe čelili nebezpečí, které ohroţuje ţivot našeho národa, semkli jsme se, abychom vzkřísili Lidice“.281 Ve třetím správním období, tj. v roce 1943, uveřejnil předseda Slezák do Čechoslováka článek o díle a poslání ČSČK v zahraničí, proslov ke svátku matek a děkovný projev ke konci správního období roku 1943. Děkovný proslov Hany Benešové krajanům v Americe byl otištěn v americkém tisku na Vánoce 1943, stejně jako děkovné poselství Kanadskému Červenému kříţi za veškerou pomoc.282

279

Výroční zpráva za II. správní období, str. 13 (tiskové oddělení předsednictva). NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. 280 Na paměť Lidic. NA Praha, MV-L. Ka 222. Sign. 2-52-9. 281 Tamtéţ. 282 Výroční zpráva za III. správní období, str. 24 (Projevy, tisk, propaganda). NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65.

79

Ve druhém správním období byl dokončen také dokumentární film o ČSČK v reţii Dr. Bělohlávka, a některých jeho scén mělo být pouţito pro propagační film.283 Ten byl dotočen následujícího roku, 1943 pod názvem Help in time, a byl promítán u různých příleţitostech v Británii a rozeslán k propagaci i do zámoří.284 Rok 1943 byl pro ČSČK velice plodný co se týče propagační a dobročinné činnosti. Na tento rok připadalo dvacáté páté výročí zaloţení Československé republiky, které mělo být náleţitě připomínáno a oslaveno. K 28. říjnu 1943 se ČSČK ujal pořádání rozsáhlé sbírky první pomoci domovu. V souvislosti s touto sbírkou bylo po jejím uskutečnění publikováno několik děkovných článků všem Čechoslovákům i Britům, kteří se do sbírky zapojili a ke konci roku, na Vánoce, byl zveřejněn článek Výkonného výboru mapující celkový průběh akce a její výsledky. 285 Tisk byl tedy uţíván jako prostředek, kterým mohla být vyjádřena vděčnost a dík krajanům jak v Británii, tak v zámoří. Tato zpětná vazba byla velmi důleţitá. Dávala lidem vědomí, ţe jejich zapojení do pomocných akcí a příspěvky byly uţitečné, a ţe si jejich pomoci ČSČK cení. Co víc, poskytovala Čechoslovákům po celém světě vědomí jisté sounáleţitosti. I přes vzdálenost, která je pojila od sebe navzájem a od domova, projevy a děkovné proslovy v tisku nebo rozhlasu jim dávaly pocit jisté blízkosti a bratrství. Příkladem můţe být článek určený k propagaci v Čechoslováku nebo jiných novinách, s názvem Československé srdce mluví ze všech dílů světa s podtitulem Dary krajanů Československému červenému kříži. Příspěvek vyzdvihuje odhodlanost Čechoslováků ţijících v různých koutech světa, jejich víru ve vítězný konec války a snahu pomoci poválečnému domovu. Zpráva se zmiňuje o „hrstce Čechoslováků v anglické kolonii Kenya v Africe“, která „oslavovala výročí narozenin prezidenta Osvoboditele a při té příleţitosti vybrala pro ČSČK Shs 2,500.“286 Citován je dále dopis našich krajanů z Keni, sdělující, ţe rozhlasové projevy prezidenta Beneše jsou radostně poslouchány v Nairobi, Mombase i na venkově a roztroušených farmách. Tamní krajané jsou rádi za propagační materiál, londýnský Čechoslovák a Observer, který jim přichází z Chicaga a Bombaje, a který dále distribuují anglickým přátelům a vlivným osobnostem v zemi.287 Jaký

283

Výroční zpráva za II. správní období, str. 13. NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. Tento propagační film byl natočen anglickou filmovou společností s pomocí informačního oddělení ministerstva zahraničních věcí. Výroční zpráva za III. správní období, str. 23 (Projevy, tisk a propaganda). NA Praha, ČSČK-L. Ka 8, inv.č. 65. 285 Tamtéţ. 286 Československé srdce mluví ze všech dílů světa. Dary krajanů Čs. červenému kříţi. NA Praha, ČSČK-L. Ka 45, inv.č. 178. 287 Rozhlasové projevy byly také v hojném počtu a s nadšením poslouchány v Austrálii, „v průmyslových městech i na farmách odříznutých od světa“, kde byli naši krajané „v horlivém styku jak s československou vládou, tak s Čs. Červeným kříţem“. Australští krajané organizovali sbírky ve prospěch ČSČK a spolupracovali s Australským ČK. Tamtéţ (pokračování článku). 284

80

vliv mělo taková propagace Československa a ČSČK v tisku, je znát v dalším článku s názvem Zájem o nás. Zmínka je o jihoafrickém deníku The Cape Argue, ve kterém byl zveřejněn děkovný telegram Hany Benešové a generála Znamenáčka manţelům Blahovským za jejich zásluhy o propagaci a práci pro ČSKČ v Jiţní Africe. Jejich přičiněním byla pořádána sbírka ve prospěch ČSČK, která byla propagovaná plakáty a nápisy s titulky In aid of the Czechoslovak Red Cross London. Myslím, ţe takové zprávy zveřejněné poté v Británii v Čechoslovákovi nebo jiných listech musely mít zajisté podpůrný a povzbuzující vliv i na Čechoslováky v Británii. Dostalo se jim tak vědomí, ţe v boji proti nepříteli a za návrat do vlasti nejsou sami a pomoci se snaţí krajané po celém světě, kde mnohdy mají navíc ztíţené podmínky a není jich zdaleka tolik jako v Británii. Důleţitou motivací bylo vědomí, ţe sebemenší pomoc, ač se můţe zdát nevýznamná, sebemenší peníz do sbírky nebo upletený svetr, můţe „vytvářet zázraky“.288 Otiskovány pak byly i krátké zprávy o různých krajanských koloniích v zahraničí, oznamující veřejnosti, jak se Čechoslováci v dané oblasti zapojili do pomocných akcí. Jena z nich například hovoří o vytvoření odbočky ČSČK v Bogotě skupinou nadšených Čechoslováků. I kdyţ Čechoslováků v Kolumbii ţilo pouze 62, jejich finanční pomoc na sbírkách pro ČSČK a fondu Obětí gestapa byly nemalá.289 Vedle tohoto informačního a stmelovacího významu byl tisk důleţitý zejména pro nábor nového členstva a jako prostředek apelu na veřejnost a její účasti na sbírkách a dobročinných akcích. Mnohokrát byly otiskovány a vyvěšovány letáky popisující činnost ČSČK v zahraničí a moţnosti zapojení do ní. Téměř v kaţdém je apel na Čechoslováky v tom smyslu, ţe k boji a k vykonávání svěřených úkolů je potřeba spolupráce a pomoc všech Čechoslováků ţijících na celém světě. Příkladem můţe být pomocná akce ve prospěch československých dětí ve vlasti, pořádaná pravděpodobně ke konci války. Akce měla proběhnout v zimním období a za cíl si kladla ošatit co nejvíce dětí ve věku 1 – 14 let. ČSČK vyzýval všechny československé ţeny k zapojení do této akce. Ţádal se po nich jen čas a poskytnutí práce. Střihy a materiál k šití opatřil ČSČK, a k dispozici poskytl rovněţ místnost ve své budově, kde ţeny mohly šít celý den a večer. Zvláštní prosba pak byla namířená na ţeny vlastnící šicí stroje, aby je pokud moţno zapůjčili ČSČK. Ţeny, které neuměly šít, se mohly zapojit do pletací akce a na poţádání jim měla být zaslána vlna i vzorky na pletení svetrů atd. ČSČK na konci inzerátu vyjadřoval přání a víru, ţe se do akce zapojí opravdu

288 289

Zájem o nás. Článek určený pro zveřejnění. NA Praha, ČSČK-L. Ka 45, inv.č. 178. Krajané v Kolumbii Čs. Červenému kříţi. NA Praha, ČSČK-L. Ka 45, inv.č. 178.

81

všechny československé ţeny a společnou prací se podaří obdařit alespoň jedním kusem oděvu kaţdé dítě ve vlasti.290 V poslední řadě slouţil tisk pro různorodou inzerci. V mnohých případech redakce Čechoslováka spolupracovala s ČSČK. Dochován je například dopis Bohuše Beneše, redaktora Čechoslováka, ţádající ČSČK aby se ujal následujícího stručného inzerátu, který jedna ţena poslala do redakce Čechoslováka, a ten jej bohuţel nemůţe otisknout: „Přátelství československého vojáka hledá Moravanka“.291 V podobném duchu dorostenecký odbor ČSČK prosí předsednictvo ČSČK o uveřejnění inzerátu jedné „anglické lady“ v Čechoslováku a Mladém Československu v listopadu 1942. Jistá anglická lady měla zájem „přijmouti dvě malá československá děvčátka za vlastní a otevřít jim svůj domov jiţ o Vánocích.“292 Jiná inzerce například ţádala rodiče s dětmi, aby ČSČK poskytli data narození dětí, místo bydliště a školu, kterou dítě navštěvuje, za účelem evidence dětí Čechoslováků ţijících v Británii.293 Velkou propagační roli sehrálo speciální anglické číslo Čechoslováka věnované výhradně činnosti ČSČK v zahraničí.294 Toto anglické číslo Čechoslováka věnované práci ČSČK bylo vydáno u příleţitosti bazaru spojeneckých Červených kříţů v prosinci 1941, kterého se zúčastnil i ČSČK. Vydání mělo 12 stran s asi 5-6 články, a stejný počet obrázků. Vydáno mělo být nákladem 5000 kusů.295 Úvodní stránku zdobí projevy nejvýznamnějších ţen ČSČK, paní Hany Benešové a Dr. Alice Masarykové. Velmi působivý je článek Thousand and one tasks, o tom, co všechno ČSČK dělá, s jakými dotazy se na něj obrací českoslovenští spoluobčané. Aţ po jeho přečtení si člověk uvědomí, co všechno musel ČSČK řešit, s čím se na něj emigranti obraceli. Uprchlíci přicházející do Británie přicházeli bez peněz, bez šatstva. Přicházeli do cizí země, která je sice očekávala a v mnohém se snaţila jejich strádání ulevit a v uprchlických centrech o ně bylo po několik dní postaráno, ale přesto to byla stále cizí země, jejíţ jazyk a kulturu emigranti neznali. ČSČK pomáhal spolu s britskými institucemi nejen v uprchlických centrech, ale především byl nápomocný uprchlým krajanům v běţných záleţitostech a problémech. Přičemţ ţádný problém nebyl

290

Čs. Červený kříţ – dětem padlých a umučených. NA Praha, ČSČK-L. Ka 45, inv.č. 179. Korespondence Bohuše Beneše za Čechoslovák Československému Červenému kříţi z 21. Srpna 1941. NA Praha, ČSČK-L. Ka 45, inv.č. 178. 292 Korespondence dorosteneckého odboru s předsednictvem ČSČK z listopadu 1942. NA Praha, ČSČK-L.Ka 45, inv.č. 179. 293 Tamtéţ. 294 Čechoslovák. Special Red Cross Issue, no.3, 1941. Části tohoto čísla Čechoslováka jsou k dispozici ve fondu ČSČK-L. Ka 45. Kompletní vydání je k dispozici v MZK v Brně. 295 Korespondence Bohuše Beneše za redakci Čechoslováka Československému červenému kříţi z 8. listopadu 1941. NA Praha, ČSČK-L. Ka 45, inv.č. 178. 291

82

druhému nadřazený: „No problem was too small to be solved with the same care and effort“.296 Pro lepší představivost rozsáhlé působnosti ČSČK volně překládám části článku: ..Je tu rodina bez domova, najdete jí domov?...Potřeboval bych brýle...voják X.Y. by si moc přál banjo, mohli byste mu ho obstarat? Hrál by na něj všem ostatním, zajisté by to byla zábava. Jsem si vědom, ţe to ale není nezbytný poţadavek první pomoci...Mohli byste obstarat nějaké české kníţky pro vojáky? A anglicko-český slovník? Chtěli bychom se naučit angličtinu...Můţete mi pomoci? Chtěli bych si adoptovat vojáka, a být jeho god-mother, pletla bych mu ponoţky a posílala cigarety. Je mi teprve 22, moţná tam bude nějaký se světlými vlasy?...Je tu někdo kdo by mi opravil zuby?...Hledám svého švagra, pravděpodobně uţ je v Londýně, nebo se nedostal na lodní transport? Můţete ho prosím najít?...Chtěla bych nechat své dítě pokřtít, pomůţete mi to zorganizovat?297 Aţ po přečtení všech různých ţádostí, zmíněných v článku, si člověk uvědomí, jak rozsáhlá a různorodá byla pomoc ČSČK. Anglický propagační „leaflet“ o ČSČK vydaný u příleţitosti dvacátého pátého výročí činnosti ČSČK uvádí mezi jeho hlavní činnosti „welfare arrangements for the troops, supplies sent to czechoslovak service personnel in USSR, medical care, care for refugees in Great Britain, care for expectant mothers and children, and training of nursing personnel“.298 To byly hlavní, ty nejviditelnější činnosti, jak ČSČK pomáhal. Jak je vidět z článku z Čechoslováka Several different tasks, záběr ČSČK byl mnohonásobně rozsáhlejší a různorodější. Ač „tasks“, úkoly, vypadaly moţná bezvýznamně, myslím, ţe pro obyčejné Čechoslováky byla péče ČSČK právě v takových případech velmi důleţitá. ČSČK nebyl vyhledáván jen pro svou zdravotní a ošetřovatelskou sluţbu vojákům a uprchlíkům. Byla to organizace, která pomáhala Čechoslovákům v zahraničí orientovat se v cizím prostředí, která jim byla nápomocna v kaţdodenních záleţitostech a která se hlavně snaţila pomoci kaţdému jednotlivci. Českoslovenští uprchlíci v Británii tak nebyli jen masou, ale měli tvář a jednalo se s nimi jako s individualitami.

296

Thousand and one tasks, str. 7. Čechoslák, special Red Cross Issue, no. 3, 1941. Tamtéţ. 298 „sociální opatření pro vojenské jednotky, zásobování vojenských jednotek v SSSR, zdravotní péče, péče o uprchlíky ve Velké Británii, péče o nastávající matky a děti, a výcvik zdravotnického a ošetřovatelského personálu“. NA Praha, ČSČK-L. Ka 45, inv.č. 178. 297

83

8. Exkurz Další organizace zabývající se péčí o československé uprchlíky na půdě Velké Británie Čechoslováci ţijící v Británii zakládali celou řadu různých spolků a organizací. Některé navazovaly na předchozí činnost na domácí půdě, jiné byly vytvořeny přímo pro účely emigrace. Některé sledovaly čistě zábavní účel nebo byly zaměřené na nějakou specifickou činnost, jako například krouţek filatelistů, jiné měly rozsáhlejší záběr a zabývaly se i pomocnými akcemi ve prospěch uprchlíků nebo jinou humanitární činností. V archivním fondu československého exilového ministerstva vnitra v Londýně je k dispozici materiál týkající se československých spolků, organizací a ústavů v zahraničí. Nejvíce informací jsem čerpala z kartonu 222, vztahující se k ČSČK v zahraničí. Velké mnoţství dalších významnějších organizací a spolků je evidováno rovněţ ve zvláštním kartonu, a seznam všech československých spolků v zahraničí se stručným přehledem jejich činnosti je pak řazen v samostatném kartonu 226.299 Co se týče počtu, československých spolků bylo ve Velké Británii kolem padesáti.300 Ze všech těchto spolků a organizací byl ČSČK jediný, který byl „oficielní institucí a podléhající státnímu dozoru, který vykonává ministerstvo sociální péče“.301 V seznamu byl na prvním místě. Významným spolkem spolupracujícím s ČSKČ hlavně na poli sociálním byl Spolek československých ţen ve Velké Británii.302 Spolek pořádal úspěšné sbírky pro československé vojáky v Anglii a do SSSR. Jeho předsedkyní byla A. Ţiţková. Hodně ze spolků vyvíjelo především propagační a kulturní činnost, navazovalo styky s britskou veřejností, a tím propagovalo československou věc. Takovým spolkem bylo například Československé ústředí pro Cumberland, nebo „nejagilnější spolek“ co se týče propagace československé věci, Československá kolonie v Newcastlu. Společenským střediskem Čechoslováků v Anglii bylo Britsko-československé centrum. Ke vzájemnému sbliţování

299

Československé spolky v zahraničí. 1942-1945. NA Praha, MV-L. Ka 226, sign. 2-52-30. Londýnských organizací bylo uváděno 31, mimo Londýn 26. Jiný přehled zase udává celkový počet spolků v Británii jako 48. Spolky a organizace byly také členěny podle toho, zda byly organizovány stanovami nebo stanovy neměly. Československý spolků ve VB, které měly přihlášené stanovy, bylo 17, spolků a organizací, které ohlásily zahájení činnosti, ale neměly stanovy, bylo 11. Zbytek tvořily asi různá volná sdruţení nebo spolky bez stanov, nebo jen pokračovatelé domácích spolků s nemnoha členy. Tamtéţ. 301 Československé spolky v Anglii. NA Praha, MV-L. Ka 226, sign. 2-52-30. 302 Spolek Československých ţen ve Velké Británii. Na Praha, MV-L. Ka 222, sign. 2-52-7. 300

84

s anglickou veřejností přispěl významně Czechoslovak-British Friendship Club, který měl odbočky po celé Anglii.303 Existovalo také několik mládeţnických organizací. Vrcholnou organizací všech spolků československé mládeţe tvořilo Ústředí československé mládeţe.304 Dále fungoval Junák a Ústřední svaz československého studentstva, který zastupoval československé studenty na mezinárodním fóru, a jehoţ zásluhou byl 17. listopad prohlášen mezinárodním dnem studentstva. Československé příslušníky vojenských jednotek sdruţovaly spolky Válečné úsilí československé nebo Sdruţení bývalých bojovníků československých zahraničních vojsk v Anglii, legionáře pak Svaz československých legionářů. Podpůrným a dobročinným spolkem krajanů usazených ve Francii, byla Československá kolonie v Paříţi se sídlem v Londýně, která organizovala pomoc pro naše krajany, kteří zůstali ve Francii i po její kapitulaci. Krajanským spolkem všech Čechoslováků v cizině byl pak Svaz zahraničních Čechoslováků. Z podpůrných organizací pak nesmíme zapomenout na organizace ţidovské, z nichţ to byl především Sociální výbor Ţidů z Československa a Náboţenské sdruţení Ţidů z ČSR. Sociální výbor Ţidů se zabýval hlavně sociální činností a staral se za podpory československé vlády o internované a perzekvované československé ţidovské příslušníky v obsazené Evropě.305 Jak je vidět, organizací a spolků nebylo málo, ale ţádný z nich kromě ČSČK netvořil komplexní organizaci, která by se zabývala všemi sloţkami československé emigrace a která by vyvíjela činnost nejen na poli propagačním, kulturním a sociálním, ale také zdravotním a válečném. Důleţité je, ţe jednotlivé spolky spolu a s ČSČK spolupracovaly. V ideálním případě pak spolupracovaly i s britskými úřady a s československými vládními úřady v Londýně.306 Spolek československých ţen ve Velké Británii je příkladem spolku, na kterém

303

Dále fungoval Československý P.E.N. Club (fungující v rámci mezinárodního P.E.N. klubu), Československé hospodářské ústředí pořádající přednášky a výstavy, a zaměřující se na otázky poválečného hospodářství. Československé spolky v Anglii. NA Praha, MV-L. Ka 226, sign. 2-52-30. 304 Ústředí československé mládeţe bylo zaloţeno v listopadu 1941, a mělo sdruţovat Ústřední svaz československého studentstva, Mladé ČSR, Sdruţení německé mládeţe z ČSR, mládeţ Sokolu, Junák, a i mládeţ československé armády (s povolením min. národní obrany). Ústředí se účastnilo i mezinárodních konferencí Mládeţe. Jednotné heslo mládeţe celého světa bylo: Jednota, boj, útok, vítězství. Zpráva z mezinárodní konference mládeţe v Londýně 14. a 15. listopadu 1942. NA Praha, MV-L. Ka 226, sign. 2- 52-40. 305 Další spolky a organizace pak byly zaměřené zejména na určitou činnost, jak vypovídá jejich název. Například Spolek československých advokátů, Československý Radiosvaz ve Velké Británii, Spolek československý lékařů, nebo Spolek československých inţenýrů a techniků v zahraničí Československé spolky v Anglii. Přehled československých spolků na území Británie. NA Praha, MV-L. Ka 226, sign. 2-52-30. 306 V přehledu spolků byl vţdy uveden u kaţdého z nich vztah k československé vládě v Londýně. Většinou byl uveden jako kladný, najdou se však případy, kdy se jednalo o spolek více méně konspirační a s tendencemi podporovat jiné představitele československé exilové reprezentace neţ E. Beneše. (Například spolek Never Again, jedním z jehoţ místopředsedů byl Štěpán Osuský, nebo Svaz zahraničních Čechoslováků, kde předseda Bečvář údajně podléhal jistým vlivům Dr. Osuského.) Tamtéţ, str. 7.

85

bych chtěla krátce ukázat, jakou sociální a kulturní činnost takový spolek vyvíjel a jak probíhala komunikace a spolupráce mezi ním a ČSČK. První akcí Spolku československých ţen byla vánoční nadílka československým letcům v prosinci 1941. Lednová zpráva o průběhu vánoční nadílky hovoří o tom, ţe v den, kdy se ţeny sešly aby společně zabalily shromáţděné dary, se na pozvání dostavil i Hubert Ripka, který byl „velmi překvapen, ţe jsme vůbec mohly tolik a tak vzácných věcí – jak se vyjádřil – sehnat a gratuloval nám k tomu“.307 V dalším roce Spolek pokračuje ve sbírkách a nadílkách československým vojákům a letcům, aţ došlo k ustálení na asi čtyřech pravidelných nadílkách ročně (vedle příleţitostných balíčků zvlášť těţce raněným byla uskutečněna většinou velikonoční nadílka, balíčky v květnu, červnu, k sv. Václavu, a vánoční nadílka). Nadílky letcům a raněným a nemocným vojákům pořádají v součinnosti s ČSČK. Nezapomínají ani na vojenské ozdravovny, které byly ve Windsoru a později ve Woolhamptonu u Readingu. Do dne, kdy byla napsaná tato zpráva (neznáme bohuţel datum, ale pravděpodobně konec roku 1943) bylo odesláno celkem 433 balíčků a celková částka výdajů činila 415 liber. Nutno ale podotknout, ţe většinu darů tvořily dary domácí výroby, jako různé pečivo a marmelády.308 Od jara 1943 Spolek rozšířil svou činnost i na Londýn, kam byla přestěhována vojenská nemocnice, kterou navštěvovaly členky Spolku na ţádost ČSČK (nejdřív nepravidelně a od července 1943 jednou týdně). V součinnosti s ČSČK navštěvovaly členky Spolku nemocnice i jinde v Británii a nosily nejen domácí pečivo, ale i cigarety, dopisní papíry a „zejména také trochu hovoru v mateřském jazyku“.309 Ze zprávy se dovídáme, ţe členky Spolku československých ţen byly často zároveň členkami ČSČK nebo britského Červeného kříţe.310 Dovídáme se také, ţe jednotlivé nadílky do nemocnic se nahlašovaly Československému Červenému kříţi.311 Šlo především asi o československou nemocnici v Hammersmith, kam členky Spolku chodily na poţádání ČSČK. Dopis z června 1943 paní Lobkowiczové z ČSČK přihlašuje další dvě členky Spolku k pravidelným 307

Zpráva o vánoční nadílce čsl. letcům z 29. ledna 1942, str. 3. NA Praha, MV-L. Ka 222, sign. 2-52-7. 17. prosince bylo odesláno 40 balíčků. 308 Tamtéţ, str. 2. 309 Zpráva o činnosti Spolku československých ţen, str. 3. NA Praha, MV-L. Ka 222, sign. 2-52-7. K dispozici jsou i seznamy členek Spolku, které pravidelně navštěvovaly nemocnice, s údaji co která ţena opatří. V přihlášce pro nemocnici v Hammersmith je například uvedeno 25 ţen. Většina z nich přislíbila dodat jeden kus pečiva, sedm z nich kávu a čtyři přislíbily finanční částku. 310 Zpráva není úplná, jedná se spíše o koncept s mnoha přeškrtanými údaji a místy určenými teprve k doplnění. Zpráva přímo udává: „Doplnit: účast našich členek v ČSČK, v britském ČK, a účast na poslední akci ČSČK Pomoc dětem“. Dá se tedy vyvodit, ţe nemalá část členek byla pravděpodobně zároveň činná v nějakém z Červených kříţů. Tamtéţ, str. 3. 311 Dopis Spolku československých ţen ČSČK v Londýně z 19. března 1943, oznamující, ţe dne 19. března bylo do nemocnice v Hammersmith odevzdáno 70 buchet, 60 krabiček cigaret, několik bloků dopisního papíru s obálkami a 60 tuţek. NA Praha, MV-L. Ka 222, sign. 2-52-7.

86

návštěvám nemocnic a dává ČSČK na vědomí, ţe má v úmyslu zorganizovat posílání pečiva do nemocnice v Hammersmith na širší bázi. Zároveň se dotazuje na náměty a rady ČSČK v této otázce.312 Spolek československých ţen se také připojil k šicím akcím pořádaných sociálním odborem ČSČK. V jedné z nich si ČSČK vytkl za úkol zhotovit šatstvo, svetry a jiné oblečky pro 1000 československých sirotků. Spolek československých ţen se na výzvu ČSČK nadšeně připojil. Zpráva hovoří, ţe ţeny Spolku „šijí kaţdý čtvrtek od 10 hodin ráno do 5 hodin odpoledne, a výkony jejich, ač většina z nich nikdy nešila ani šití nerozumí, jsou opravdu obdivuhodné“.313 Zapojeny jsou téměř všechny ţeny, v šití jim pomáhá zkušená švadlena, některé šijí v budově ČSČK, jiné doma, a ty co nešijí, pletou. Spolek nezapomínal také na naše krajany mimo Británii. Přispíval také balíčky i finančně pro Ruský Červený kříţ, byla uspořádána sbírka k 25. výročí Rudé Armády. Prostřednictvím ČSČK poslal Spolek československých ţen našim krajanům do SSSR velkou bednu potřebných předmětů, jako drobné předměty, šatstvo, hygienické pomůcky, a na devadesát individuálních balíčků pro ţenský vojenský oddíl. Jak je vidět z tohoto příkladu, Spolek československých ţen ve Velké Británii úzce spolupracoval se sociálním odborem ČSČK, a co víc, byl mu i zavázán podávat informace o své činnosti, konzultovat ji a vycházet mu vstříc v různých ţádostech, jako například provádět pravidelnou nadílku do československé nemocnice v Hammersmith. ČSČK jako instituce s vekou tradicí, fungující pod patronací a za součinnosti s československými exilovými vládními úřady, měl však mezi československými spolky zabývajícími se péčí o uprchlíky v Británii mimořádné postavení.

312

Dopis předsedkyně sociální odboru Spolku československých ţen do rukou paní Lobkowiczové z ČSČK z 3. června 1943. Tamtéţ. 313 Zpráva o činnosti Spolku československých ţen. NA Praha, MV-L. Ka 222, sign. 2-52-7.

87

ZÁVĚR Ve své diplomové práci nazvané Československý Červený kříž v zahraničí a péče o uprchlíky jsem se zabývala poměrně úzkým časovým úsekem v historii Československého, posléze Českého červeného kříţe. Myslím, ţe toto krátké období, ohraničené roky 1940 a 1945, bylo pro ČSČK sice jedno z nejobtíţnějších, ale zato patřilo mezi ty nejúspěšnější. Československé exilové vládě se podařilo vyjednat s britskými úřady ustavení ČSČK se sídlem v Londýně, který měl fungovat jako provizorní organizace zastupující původní, nacisty zrušený ČSČK. Mezinárodní uznání ČSČK bylo vítězstvím nejen pro československé exilové představitele, ale také pro všechny Čechoslováky ţijící na území Velké Británie i jinde v zahraničí. Vedle uznání československé exilové vlády to tak byla další mezinárodně uznávaná

instituce,

dodávající

československému

zahraničnímu

odboji

legitimitu.

Bezprostředně po svém ustavení začal ČSČK skrze své orgány a odbory organizovat pomoc potřebným. Nezůstal pouze pomocnou vojenskou zdravotní organizací, a vedle péče o československé vojenské jednotky v Británii i jinde v zahraničí rozšířil svůj záběr na všechny sloţky československé emigrace. Pro usnadnění styku s československými uprchlíky mimo Velkou Británii byly zřizovány odbočky a delegatury ČSČK. ČSČK nezůstal ve svém úsilí osamocen. Hned po ustavení navázal styky s krajanskými organizacemi v Americe a jinde v zahraničí, kde se sdruţovalo velké mnoţství Čechoslováků. Z některých pak byly vytvořeny pomocné organizace, které spolupracovaly s londýnským ústředím ČSČK a pomáhaly mu prostředkovat péči o uprchlíky nebo vojenské jednotky v dané oblasti, stejně tak jako se významně podílely na organizování pomocných akcí a sbírek pro potřebné (ať uţ civilisty, děti, vojáky, letce, zajatce nebo internované). Z prostudovaných materiálů vysvítá, ţe ČSČK nebyl jen humanitární organizací, která by potřebným poskytovala pouze finanční a materiální pomoc. Naopak si myslím, ţe důleţitějším aspektem pomoci byl osobní přístup ke kaţdému jedinci. Někdo by mohl namítnout, ţe to bylo proto, ţe československých uprchlíků a vojáků nebylo tolik a osobní přístup tak byl moţný. Já si ale myslím, ţe toto individuální jednání s kaţdým jednotlivcem mělo hlubší kořeny právě v prvorepublikovém Červeném kříţi, a vycházelo především z myšlenek Dr. Alice Masarykové a jejího chápání poslání ČSČK. Finanční pomoc byla samozřejmě nepostradatelná a ČSČK se snaţil pomáhat jak finančně, tak především materiálně, zasíláním balíčků s potravinami, hygienickými potřebami a ošacením. Většina 88

prostředků na pomoc našim uprchlíkům a vojákům pocházela z darů krajanů v Americe a Kanadě. Částečně byl financován československým exilovým ministerstvem a velkou pomoc představoval také Britský Červený kříţ. Existovaly však i jiné organizace a fondy (například Československý svěřenecký fond nebo Fond londýnského starosty), které rovněţ finančně pomáhaly československým uprchlíkům, a svou finanční pomocí byly moţná i významnější. Velkou přednost ČSČK v zahraničí vidím ne ve finančním přínosu, ale právě v jeho osobním přístupu ke krajanům. Práci jsem proto nekoncipovala jako vyčerpávající a kompletní shrnutí širokého záběru činnosti ČSČK a druhů jím poskytované pomoci, ale snaţila jsem se uvést také příklady konkrétních osob, kterým se dostalo od ČSČK pomoci. Právě na vřelé korespondenci mezi ţadateli o pomoc a pracovníky ČSČK je vidět, ţe kaţdý jednotlivec s jeho, byť i sebemenším, problémem byl pro ČSČK zvláštním případem a bylo ve snaze ČSČK jeho případ vyřešit a dotyčnému člověku pomoci. ČSČK měl zájem na tom, aby se do pomoci zapojil kaţdý Čechoslovák ţijící v Británii. V tisku bylo zveřejněno několik výzev krajanům, aby se stali členy ČSČK nebo aby se zapojili do té konkrétní pomocné akce. Myšleno bylo hlavně na ţeny, které se mohly zapojit například do hromadné šicí nebo pletací akce, kdy vytvořené výrobky byly zasílány uprchlíkům v SSSR, schovány pro československé děti v okupované vlasti nebo darovány vojákům. Ţeny se mohly také zapojit do činnosti sociálního odboru a chodit pravidelně navštěvovat raněné vojáky do nemocnic, nebo jim péct a posílat po sociálních pracovnicích domácí buchty na přilepšenou. Domnívám se, ţe tato činnost nepomáhala jen oněm potřebným, podarovávaným, ale měla pozitivní vliv i na ţeny a ostatní dobrovolníky, kteří se zapojením do pomoci stali součástí kolektivu, nějaké organizace. ČSČK jim poskytl moţnost se sdruţovat, hovořit spolu v cizí zemi v rodném jazyce, a především pomáhat. Díky ČSČK se mohl do pomoci nějakého druhu zapojit opravdu kaţdý člověk. To jim pak dávalo pocit, ţe i oni, i kdyţ ne na frontě nebo ve vysoké politice, nějakým způsobem pomohli a přispěli k poráţce nepřítele. Být na straně Spojenců, vedle Velké Británie, která Čechoslováky a ČSČK hostila na své půdě, a vedle USA, ze kterých docházela z krajanských spolků největší finanční pomoc, bylo nesmírně důleţité také pro představitele exilové vlády a ČSČK. Činnost ČSČK tak byla chápána i v hlubším smyslu - jako jedna ze sloţek odboje, jako jeden aspekt organizovaného, a vyššími institucemi uznávaného odporu proti nepříteli. Jak předsedové ČSČK generál Znamenáček a jeho nástupce generál Slezák, tak i čestná předsedkyně Hana Benešová činnost ČSČK chápala jako jistý druh boje za svobodu. A co víc, do souvislosti byl tento boj za svobodu dáván s bojem za samostatné Československo, započatým prezidentem 89

Masarykem. O tom, ţe představitelé ČSČK vnímali ČSČK jako jednu ze sloţek boje proti nepříteli, svědčí i slova generála Slezáka, který nazývá ČSČK „nejlidštější válečnou institucí“.314 Prostřednictvím tisku a rozhlasu pak slouţil ČSČK také jako prostředek spojení mezi krajany po celém světě a Čechoslováky v Británii. Dával jim vědomí vzájemné pomoci a společného cíle, jakoţ jim i prostředkoval informace o situaci na frontě a v okupovaném Československu. Zároveň vzdával Čechoslovákům a ostatním dárcům a dobrovolníkům díky za učiněnou pomoc, a dodával jim víru ve smysl a uţitečnost jejich pomoci. Protoţe kaţdá, byť sebemenší pomoc byla důleţitá. V neposlední řadě je tu ještě role společenská, kterou ČSČK hrál. Pořádání společenských a kulturních akcí mělo pro ČSČK nejen finanční, ale i propagační a společenský význam. Kulturních akcí se zúčastňovali pravidelně jeho předsedové a funkcionáři, včetně čestné předsedkyně Hany Benešové, která byla často doprovázena manţelem. Pořádané podniky poctily svou návštěvou i představitelé československé exilové vlády, jakoţ i britští ministři a královna. Pozváni byli také představitelé ostatních spojeneckých Červených kříţů. Staly se tak prestiţní záleţitostí mezinárodní úrovně, stejně jako slavnostní okamţiky otevírání československých státních škol v Anglii nebo návštěvy ozdravoven a nemocnic, kde leţeli českoslovenští letci. Četné odkazy na první předsedkyni ČSČK Alici Masarykovou a prezidenta „osvoboditele“ T. G. Masaryka tuto prestiţ ještě umocňovali. Svou prací a prohlubováním společenských styků si tak ČSČK vydobyl jistou váţnost a uznání na mezinárodní úrovni, a také tím nemalou měrou přispěl k získání respektu pro Čechoslováky jako spojence. Finanční pomoc této humanitární organizace nebyla tedy podle mého názoru nejdůleţitější. Z materiálu více vysvítá jiný aspekt, jakási jeho „druhotná role“. Ne kaţdý mohl bojovat na frontě a ČSČK poskytl všem moţnost zapojit se do pomoci potřebným a vojákům, a tím přispět k úspěchu organizace a následnému vítězství. Neopomenutelná je pak jeho společenská a stmelovací role, kdy během války dal Čechoslovákům pocit sounáleţitosti a vzájemnosti, a připomínáním demokratického ideálu prvorepublikového Československa jim dodával víru ve smysl jejich snaţení.

314

Pracovní úsilí ČSČK. Místo velikonočního rozjímání, str. 1 (článek z pera generála Slezáka z 19. 4. 1943. NA Praha, ČSČK-L. Ka 45, inv.č. 180. Podrobnější informace a citace jsou v kapitole Duch ČSČK.

90

SEZNAM ZKRATEK: ČSČK – Československý Červený kříţ ČČK – Český červený kříţ CRTF – Czech Refugee Trust Fund (Československý svěřenecký fond) BCRC – The British Committee for Refugees from Czechoslovakia (Britský výbor pro uprchlíky) ÚPU – Ústav pro péči o uprchlíky MV ČK – Mezinárodní výbor Červeného kříţe ČSČL-L – zkrácený název fondu Československý červený kříţ, Londýn MV-L – zkrácený název fondu Ministerstvo vnitra, Londýn.

91

POUŽITÉ PRAMENY A LITERATURA:

PRAMENY: ARCHIVNÍ PRAMENY Národní archiv Praha, fond Československý Červený kříţ, Londýn (634). Provolání o zaloţení Československé pomoci v Londýně (1939). Ka 1, inv.č. 45. Zápisy o schůzích ústředního výkonného výboru (1939-1940). Ka 1, inv.č. 46. Stanovy Společnosti ČSČK v zahraničí, jejich doplňky a stanovy pro odbočky v Anglii (1940 – 1943). Ka 2, inv.č. 50. Jednací řád a jeho návrhy (1942-1943). Ka 2, inv.č. 51. Směrnice pro činnost ČSČK (sociální činnost, pátrací činnost aj. (42-1945). Ka 2, inv.č. 52. Jednání o právním postavení Společnosti ČSČK v zahraničí – korespondence s min. sociální péče a anglickými úřady (1941-1942). Ka 3, inv.č. 56. Zápisy o schůzích předsednictva ČSČK včetně ustavující schůze z 1. 9. 1940 (1940- 1943). Ka 5, inv.č. 60. Zápisy o schůzích ústředního správního výboru ČSČK (1940-1941). Ka 5, inv.č. 61. Zápisy o jednáních s britským ČK, ministerstvem soc. péče, se zástupci odboček (1941). Ka 8, inv.č. 64. Výroční zprávy o činnosti ČSČK v zahraničí (1940-1944). Ka 8, inv.č 65. Zprávy o činnosti jednotlivých delegatur ČSČK (1944-1945). Ka 8, inv.č. 66. Jednání s mezinárodním ČK, korespondence (1940-1945). Ka 9, inv.č. 67. Jednání s britským ČK, korespondence (1940-1941). Ka 10, inv.č. 73. Jednání s britským ČK, korespondence (1942-1946). Ka 11, inv.č. 74. Propagace ČSČK v tisku – v novinách Čechoslovák, Nové Československo, Naše noviny, Poupě atd., letáky, publikace, broţury (1941-1945). Ka 44, inv.č. 176. Propagace ČSČK ve filmu a fotografiích – korespondence (1941-1943). Ka 44, inv.č 177. Dobročinné podniky pořádané ČSČK - korespondence, organizační záleţitosti (1941-1944). Ka 45, inv.č 178.

92

Výstavy pořádané ČSČK – korespondence a propagační materiál (1941-1944). Ka 45, inv.č 179. Přednášky, manifestace, oslavy svátků pořádané ČSČK – korespondence, organizační záleţitosti (1942- 1944). Ka 45, inv.č. 180. Korespondence sociálního odboru s Czech Refugee Trust Fund. Ka 81, inv.č. 238. Korespondence sociálního odboru s ministerstvem sociální péče. Ka 81, inv.č. 236. Korespondence sociálního odboru s odbočkou ČSČK v Leamingtonu Spa. Ka 81, inv.č. 235. Národní archiv Praha, fond Ministerstvo vnitra, Londýn (828). Odbor právněadministrativní. Czech Refugee Trust Fund. Ka 175, sign. 2-16-10. Československý Červený kříţ v zahraničí. Ka 222, sign. 2-52-9. Spolek československých ţen ve Velké Británii. Ka 222, sign. 2-52-7. Ústředí československé mládeţe (1941-1943). Ka 226, sign. 2-52-40. Československé spolky v zahraničí (1942-1945). Ka 226, sign. 2-52-30. Českoslovenští občané v zahraničí (uprchlíci, emigrace, evakuace, internace, repatriace). Českoslovenští uprchlíci. Ka 265, sign. 2-77-3. DOBOVÁ LITERATURA Čechoslovák. Special Red Cross Issue, 1941/3. Svobodná československá tisková společnost, 1939-1945. Dorost Červeného kříţe na školách Československé republiky, Cíl - plán - program. Praha: Československý Červený kříţ, 1921 – 1922. Drtina, Prokop: Československo, můj osud. Svazek II. Praha: Melantrich, 1991. K míru ČSČK. In: Nová žena, č. 3, ročník 7, 1931. Masaryková, Alice G.: Československý Červený kříţ. Praha, 1935. Zapsala Iva Šmakalová.

93

LITERATURA: Kuklík Jan, Čechurová Jana. Czech Refugee Trust Fund a československá emigrace. In: Soudobé dějiny XIV/1. Švejnoha, Josef: Alice Masaryková. První předsedkyně Československého červeného kříţe. Praha: Český červený kříţ, 2003. Švejnoha, Josef: Historie Mezinárodního Červeného kříţe. Praha: Úřad Českého červeného kříţe, 2008. Velecká, Hana. Britská pomoc uprchlíkům z Československa od okupace do vypuknutí války v roce 1939. In: Soudobé dějiny VIII/4.

INTERNETOVÉ ZDROJE: http://www.cervenykriz.eu/cz/historievznik.aspx (20. 4. 2011) http://www.cervenykriz.eu/cz/historiemeziv.aspx (20. 4. 2011) http://encyklopedie.vseved.cz (20. 4. 2011). http://chotebor.cz/choteborske-echo/rocnik-2009/rocnik2009.html (20. 4. 2011). Wintonovo dítě z Chotěboře, In: Chotěbořské echo, XIX, září 2009, str. 39. http://www.krav-maga.sk/index.php?id=67 (20. 4. 2011). http://sh1.webring.com/people/fc/czechandslovakthings/WW2_crtf_origins.htm (24. 4. 2011)

94

SEZNAM PŘÍLOH: 1. Členská legitimace. NA Praha, MV-L. Ka 222, sign. 2-52-9. 2. Telegram z USA od Alice Masarykové z prosince 1941. NA Praha, ČSČK-L. Ka 44, inv.č. 177. 3, 4. Propagační leták. NA Praha, ČSČK-L. Ka 45, inv.č. 179. 5. Čechoslovák. Special Red Cross Issue, no.3, 1941. 6. Zlatá kníţka dorostu. NA Praha, ČSČK-L. Ka 44, inv.č. 176.

95

PŘÍLOHY: 1. Členská legitimace

Zdroj: Členská legitimace. NA Praha, MV-L. Ka 222, sign. 2-52-9. 2. Telegram z USA

Zdroj: Telegram z USA od Alice Masarykové z prosince 1941. NA Praha, ČSČK-L. Ka 44, inv.č. 177. 96

3. Propagační leták o ČSČK (přední strana)

4. Propagační leták o ČSČK (zadní strana)

Zdroj: Propagační leták. NA Praha, ČSČK-L. Ka 45, inv.č. 179.

97

5. Přebal anglického vydání Čechoslováka

Zdroj: Čechoslovák. Special Red Cross Issue, no.3, 1941. NA Praha, ČSČK-L. Ka 45, inv.č. 179. (Celé anglické číslo také v Moravské zemské knihovně v Brně). 98

6. Zlatá kníţka dorostu

Zdroj: Zlatá kníţka dorostu. NA Praha, ČSČK-L. Ka 44, inv.č. 176.

99