Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Historický ústav
Vyšší odborná hospodyňská škola Klášterní Hradisko v Olomouci (1908 – 1950) a odborné vzdělávání dívek v první polovině 20. století. (bakalářská diplomová práce)
Ludmila Tomášková
Vedoucí práce: Mgr. Denisa Nečasová, Ph.D.
Brno 2011
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla všechnu pouţitou literaturu a prameny. datum:
vlastnoruční podpis……………………………… -2-
Poděkování Chtěla bych poděkovat Mgr. Denise Nečasové, Ph.D. za odborné vedení, které mi poskytla během psaní mé bakalářské práce. -3-
Obsah 1. Úvod ................................................................................................................... -62. Dívčí školství v 19. století ................................................................................. -82.1. Magdalena Dobromila Rettigová .................................................................. -82.2. Karel Slavoj Amerling .................................................................................. - 92.3. Bohuslava Rajská ....................................................................................... -102.4. Spolková činnost ......................................................................................... -112.4.1. Americký klub dam ............................................................................ -122.4.2. Spolek Minerva .................................................................................. -143. Situace na Moravě na přelomu 19. a 20. století a důležité spolkové aktivity během první republiky .................................................................................... -154. Zemědělské školství ...................................................................................... -175. Od zřízení Hospodyňské školy na Klášterním Hradisku v Olomouci až po její zánik ................................................................................................................. -195.1. Účel školy .................................................................................................. -205.2. Druhá světová válka a závěrečná léta fungování školy .............................. -216. Personální obsazení a vybavení školy .......................................................... -236.1. Marie Mlčochová ......................................................................................... -116.1.1. Činnost Spolku absolventek Zemské hospodyňské školy ................. -126.2. Vybavení školy ............................................................................................ -287. Náplň studia ..................................................................................................... -298. Studentky ........................................................................................................ -338.1. Přijímání studentek .................................................................................... -348.2. Volný čas studentek .................................................................................... -358.3. Sloţení studentek podle věku a místa bydliště ........................................... -368.4. Oslavy 25. výročí od zaloţení Hospodyňské školy na Klášterním Hradisku ...... .................................................................................................................... -38-
-4-
9. Závěr................................................................................................................. -4110. Anotace ............................................................................................................ -4311. Prameny a literatura ........................................................................................ -4511.1. Prameny .................................................................................................. -4511.2. Pouţitá literatura ...................................................................................... -45-
-5-
1. Úvod Ve své práci se věnuji problematice odborného zemědělského vzdělávání dívek. Zejména se chci zaměřit na vznik a působení Hospodyňské školy na Klášterním Hradisku v Olomouci. Zajímala jsem se o mnoho aspektů, které ovlivňovaly vznik a chod školy. Jednou z hlavních otázek, kterou jsem si také během své práce kladla, bylo, kdy škola vznikla a co bylo důvodem k jejímu zaloţení. Dalším okruhem mého bádání bylo zjistit náplň a hlavně účel studia na této škole. Dále jsem se zabývala tím, zda byl zájem o takový druh vzdělání, a pokud ano, jak velký. Během své práce jsem se věnovala také otázkám souvisejícím s organizací školy. Z dostupných pramenů jsem zjišťovala, která instituce školu spravovala, jaká byla její kapacita a vybavení. Co se týká studentek, věnovala jsem pozornost aspektům, které měly vliv pro přijetí ke studiu v této škole. Zda hrálo roli, odkud dívky pocházely, jestli původ děvčat měl svůj význam, který by se odráţel na jejich další studium. Svou pozornost jsem také zaměřila na náplň studia, jak byly rozděleny vyučovací hodiny a praxe. Zajímalo mne, kde se v těchto věcech dívky vzdělávaly a kdo je vyučoval. V neposlední řadě jsem se také věnovala tomu, jak dokázaly absolventky své nabyté vědomosti zúročit. Myslím, ţe společnost v době, ve které škola vznikla, vyţadovala působení podobné instituce. Chtěli rozšířit vzdělání i do niţších společenských vrstev, proto pracovali na vzniku školy, která by se nezaměřovala jen na vzdělání měšťanských dívek, ale věnovala by se také zvelebování venkova a to především vědeckou činností a šířením osvěty v tomto směru. Myslím, ţe takového vzdělání bylo třeba především proto, aby se pokrok šířil i na venkově, ale také aby se zvyšovala úroveň vzdělanosti venkovských ţen. Na začátku své práce shrnuji situaci dívčího vzdělávání přibliţně od poloviny 19. století v Čechách. Do této doby se totiţ klade počátek českého ţenského emancipačního hnutí a s tím souvisí i rozšiřování dívčích škol a jiných vzdělávacích institucí1. Mnoho mecenášů či vzdělanců se tehdy zasazovalo o rozšiřování vzdělávání dívek.
1
Bahenská, Marie: Počátky emancipace ţen v Čechách: dívčí vzdělávání a ţenské spolky v Praze v 19. století. Praha 2005. s. 9. Srov.: Burešová, Jana: Proměny společenského postavení českých ţen v první polovině 20. století. Olomouc 2001. s. 15.
-6-
Na Moravě byla situace v oblasti ţenské emancipace a tudíţ i ţenského vzdělávání poněkud odlišná a probíhala s jistým zpoţděním, i tomu se krátce věnuji. Dále se pak ve své práci zaměřuji na vzdělávání venkova vůbec. Jaké potřeby vedly vůdčí osobnosti tohoto odvětví k tomu, aby zakládaly nové zemědělské školy? Má práce je omezena lety 1908 – 1950, kdy byla škola v provozu. Její uspořádání prošlo několika úpravami. Na její existenci také působila aktuální politická situace. Vznik Hospodyňské školy na Klášterním Hradisku v Olomouci je spojen s národními snahami o osamostatnění. Také druhá světová válka se odrazila na činnosti hospodyňské školy. Během této války musela škola uvolnit svoje prostory, aby zde mohl sídlit lazaret pro německé vojáky. Přesto však byla snaha udrţet ji v chodu. Škola byla v těchto letech přemístěna a neustále byl přijímán vysoký počet studentek. V padesátých letech ztratil účel školy svoje opodstatnění. Se změnou politických poměrů přišla i změna v orientaci hospodářství. Místo zemědělství byl nyní upřednostňován průmysl. Zjišťovala jsem, zda to byl také hlavní důvod, pro který byla hospodyňská škola spojena s tamní školou hospodářskou. Během své práce jsem vyuţívala především prameny, které se týkaly Hospodyňské školy na Klášterním Hradisku, to znamená fond Státního okresního archivu Olomouc M5 – 161. Podrobněji jsem se také zabývala fondem M8 – 68, který uchovává pozůstalost Marie Mlčochové, druhé ředitelky Hospodyňské školy na Klášterním Hradisku. Pro srovnání některých detailů jsem také vyuţívala fondu M5 – 91 vzniklého z činnosti Střední zemědělské technické školy v Olomouci na Klášterním Hradisku.
-7-
2. Dívčí školství v 19. století Počátky dívčího školství se v našich zemích tradičně pojí s polovinou 19. století. Nelze však přehlíţet období předchozí. Jiţ od zavedení Všeobecného školského řádu v roce 1774 se školství systematicky rozvíjelo a docházelo k dalšímu zakládání škol. Avšak všechna snaha mladých dívek zůstala u toho, aby se dobře vdaly, protoţe jedině tak si mohly zabezpečit budoucnost. Muţi byli ti, kteří pracovali, aby zajistili rodinu. Ţeny ze střední či vyšší společenské vrstvy pracovaly jen do té doby, neţ se vdaly. O samostatné kariéře většina ţen v této době ani neuvaţovala. Jejich práce se omezovala na výpomoc v domácnosti, či výchovu jiných dívek. Rozhodla jsem se nastínit situaci dívčího vzdělávání v 19. století, coţ zahrnuje činnost některých významných osobností, z nichţ jsem si vybrala Magdalenu Dobromilu Rettigovou, Karla Slavoje Amerlinga a Bohuslavu Rajskou. Vzdělání dívek se v druhé polovině 19. století věnovaly také některé spolky. Jako příklad vzdělávací spolkové činnosti jsem vybrala dva, které v této oblasti vynikaly, Americký klub dam a spolek Minerva. 2.1. Magdalena Dobromila Rettigová2 Specifický pohled na výchovu dívek přinášela činnost Magdaleny Dobromily Rettigové3. Jiţ jako malá ve škole kolem sebe Rettigová shromaţďovala děvčata, která se po škole vzájemně doučovala. V Přelouči, kam se přestěhovali s manţelem kvůli práci, také učila děvčata vařit a jiné domácí práce. Městské ţeny se ochotně nechaly přiučovat všemu novému a nebály se posílat na tyto lekce ani své dcery, přestoţe Rettigová zaměřovala svou činnost spíše na dívky z niţších sociálních vrstev. Setkávání začala mít soustavnější ráz. Obohacovala také duchovní rozvoj dívek občasným recitováním či předčítáním. S podobnou prací pokračovala pak v kaţdém dalším místě, kde bydlela. V tomto směru byla velmi odhodlaná. Podněcovala mnohé ţeny a dívky ke studiu češtiny a četbě především českých děl.
2
Johanides, Josef: Magdalena Dobromila Rettigová. Rychnov nad Kněţnou 1995. Srov.: Burešová, Jana: Proměny společenského postavení českých ţen v první polovině 20. století. Olomouc 2001. s. 53 – 54. Srov.: Malínská, Jana: Do politiky prý ţena nesmí - proč?: vzdělání a postavení ţen v české společnosti v 19. a na počátku 20. století. Praha 2005. s. 16 – 17. 3 Magdalena Dobromila Rettigová (1785 – 1845) je známá především jako autorka Domácí kuchařky. Byla také velmi odhodlaná buditelka, měla velký vliv na generaci obrozenců.
-8-
Rettigová se úspěšně věnovala buditelské činnosti, organizování společenského ţivota a povzbuzování ţen. Nikdy se ovšem striktně nezasazovala o změnu postavení ţen ve společnosti (jak z hlediska právního či politického). Naopak, učila mladé dívky, jak se starat o manţele. Dále se věnovala výuce šití, vaření a stolování. Vedla ke zkvalitnění kulturního ţivota nejen v domácnostech, ale i zkvalitnit úroveň celé společnosti. Chtěla, aby se dívky lépe vzdělávaly, aby dokázaly vychovávat své děti a aby lépe hospodařily.4 2.2. Karel Slavoj Amerling5 Na počátku 19. století je rozšiřování dívčího vzdělání spojeno s osobnostmi, jejichţ snaha byla inspirována zejména vlasteneckým úsilím. Spojovat nacionální problémy s potřebou vzdělávat dívky je specifikem českého ţenského hnutí.6 Poţadavek na emancipaci ţen byl včleněn do programu národní emancipace. V takovémto prostředí však bylo nutné, aby ţenské hnutí spolupracovalo s muţi, kteří mohli jejich snahy podpořit. A ne vţdy byla tato spolupráce hodnocena kladně. Někdy byly ţeny označovány za slabé osoby, ţe si nedokáţou vybojovat svá práva. Ve třicátých letech 19. století byl jednou z vůdčích osobností v tomto směru Karel Slavoj Amerling7, který se v této době začal angaţovat ve školství. Jeho počáteční plány byly velkolepé. Chtěl vybudovat vzdělávací zařízení pro chlapce i dívky, které nemělo zatím na našem území obdoby. Tyto plány však byly velmi nákladné, hledal tedy prostředky jinde. Kdyţ přednášel v Klementinu, naklonil si mnoho vlivných osob, které mu byly ochotny finančně vypomoct v jeho záměrech. V roce 1842 zaloţil Amerling výchovné zařízení nazvané Budeč8. Tento ústav byl zařízen velmi prakticky. Zahrnoval například dílny, knihtiskárnu a knihkupectví v prvním patře, sály pro přednášky v druhém a v posledním patře pak 4
Srov.: Rettigová, Magdalena Dobromila: Mladá hospodyňka w domácnosti, gak sobě počjnati má, aby swé i manţelowy spokogenosti dossla: dárek dcerkám českoslowanským. Praha 1840. 5 Hoffmannová, Eva: Karel Slavoj Amerling. Praha 1982. Srov.: Bahenská, Marie: Počátky emancipace ţen v Čechách: dívčí vzdělávání a ţenské spolky v Praze v 19. století. Praha 2005. s. 10 – 12. Srov.: Malínská, Jana: Do politiky prý ţena nesmí - proč?: vzdělání a postavení ţen v české společnosti v 19. a na počátku 20. století. Praha 2005. s. 20 – 23. Srov.: Burešová, Jana: Proměny společenského postavení českých ţen v první polovině 20. století. Olomouc 2001. s. 53. 6 Bahenská, Marie: Počátky emancipace ţen v Čechách: dívčí vzdělávání a ţenské spolky v Praze v 19. století. Praha 2005. s. 10. 7 MUDR. Karel Slavoj Amerling (1807 – 1884) český pedagog, spisovatel. 8 Název Budeč měl inspiraci v přemyslovském hradišti Budeč, které mělo být podle Kosmovy kroniky první školou na našem území, kam se sjíţděli vzdělávat Čechové, Poláci a další příslušníci slovanských kmenů. Převzato z: Hoffmannová, Eva: Karel Slavoj Amerling. Praha 1982. s. 43.
-9-
byla zřízena nemocnice. Ke škole dále patřila i zahrada a hospodářská stavení. Amerling také začal vydávat časopis s názvem „Posel Budče“, který byl zaměřen na zlepšení školství vůbec. Karel Slavoj Amerling nechtěl upírat ţenám moţnost na vzdělání. Vycházel z toho, ţe vzdělaná ţena bude vyvíjet národně obrozeneckou činnost a povede také své děti k národní hrdosti a uvědomělosti. Byla to Bohuslava Rajská, která jako první pobízela Amerlinga, aby pořádal vzdělávací kurzy i pro dívky. Její činnosti se věnuji dále. Přestoţe jeho plány záhy ztroskotaly pro nedostatek peněz, je Amerlingův přínos v oblasti dívčího vzdělávání velmi kladně hodnocen. Jeho moderní vzdělávací zařízení výrazně předstihlo svou dobu. Avšak jeho špatné hospodaření mělo za následek krach celého tak rozsáhlého projektu. 2.3. Bohuslava Rajská9 Většina vzdělávacích snah ze strany ţen, jako byly společenské konverzace, vlastní literární tvorba, šíření vlasteneckých myšlenek, nebo jiná seberealizace, ustávala po uzavření sňatku. To platilo i o práci Bohuslavy Rajské, ale i přesto její činnost byla rozsáhlá a neopomenutelná. Rajská se účastnila naučných přednášek pro ţeny v domácnosti Staňkových a Fričových. Její snahy se však ubíraly dál. Absolvovala učitelský kurz, aby v roce 1843 mohla otevřít vzdělávací ústav pro dívky, který byl situován do Vodičkovy ulice. Tato škola nejspíše prosperovala, na coţ poukazuje i fakt, ţe se ho Amerling snaţil připojit k Budči. Zásahem Václava Staňka, švagra Bohuslavy Rajské, který si byl vědom zadluţenosti Budče, však k ničemu takovému nedošlo. Přesto však Rajská s Amerlingem spolupracovala a vyučovala v jeho ústavu10, protoţe ji poháněla její touha prospívat k blahu svých spoluobčanů a její vlastenecké cítění. Jak jsem jiţ zmínila dříve, její veřejná činnost skončila v momentě jejího sňatku. Vdala se za Františka Ladislava Čelakovského, starala se o jeho 4 děti z předešlého manţelství. Raději však neţ se vdát chtěla se naplno věnovat své práci. Případný sňatek by ji v tomto omezil, jak se svěřuje ve své korespondenci. Na její dobu je to nezvyklý poţadavek. S nabídkou ke sňatku od Čelakovského však souhlasila, jelikoţ 9
Bahenská, Marie: Počátky emancipace ţen v Čechách: dívčí vzdělávání a ţenské spolky v Praze v 19. století. Praha 2005. s. 17 - 19. 10 Hoffmannová, Eva: Karel Slavoj Amerling. Praha 1982.
- 10 -
chtěla naplnit ještě vznešenější cíl, být manţelkou tak velkého vlastence, jakým Čelakovský byl, a matkou jeho osiřelým dětem. Svému národu chce od této doby pomáhat jen tím, ţe bude pečovat o svého manţela a zbavovat jej všedních starostí. Eleonora Jonáková převzala vedení po Rajské a drţela stejný kurz jako zakladatelka11. Rajská se snaţila vychovat vlastenecky smýšlející matky a učitelky. Ty pak měly ve stejném směru vychovávat své děti, které by milovaly svůj národ a bojovaly za něj. 2.4. Spolková činnost Přes všechny tyto snahy o lepší vzdělání dívek, nedošlo v první polovině 19. století k zásadnějším a rozsáhlejším změnám. Svou roli tu hrály zaţité stereotypy. Neustále byl kladen důraz na to, aby dívka byla především dobrou hospodyní a aby se hlavně dobře provdala a stala se matkou. Muţi ani netouţili brát si vzdělanější ţeny, které by vyčnívaly nad dobový průměr12. Po ţeně se nechtělo, aby se nějak účastnila veřejného ţivota, pokud se to nejednalo o dobročinnost, bazar či jinak zaměřenou vlasteneckou činnost. Poţadavky, aby společenské působení ţeny nekončilo manţelstvím, však zůstaly nevyslyšeny, jak dokládá i osud Bohuslavy Rajské. Překonávat tradiční smýšlení společnosti nebylo jednoduché. Pokud se mladá ţena zavčas nevdala, byla přeřazena do kolonky starých panen13 a doma byla spíše finanční přítěţí. Tyto ţeny vařily, šily, staraly se o děti svých sourozenců, přesto musely ţít s pocitem, ţe jsou v domácnosti na obtíţ, ţe jsou jen trpěny. Neprovdané ţeny, které chtěly přispívat do rodinné kasy a přivydělávaly si mimo dům, musely svou činnost tajit, aby nevešly do všeobecné nemilosti. Právě tyto skutečnosti vedly k myšlenkám zaloţit odborné dívčí školství. Další vliv na vzdělávání českých dívek měly jistě spolky. Jejich vznik byl podmíněn souhlasem úřadů, v období bachovského absolutismu zaţila spolková činnost útlum. Liberálnější přístup k zakládání spolků přinesl pád neoabsolutismu a nově vydané zákony14.
11
Bahenská, Marie: Počátky emancipace ţen v Čechách: dívčí vzdělávání a ţenské spolky v Praze v 19. století. Praha 2005. s. 13. 12 Lenderová, Milena a kol.: Ţena v českých zemích od středověku do 20. století. Praha 2009. s. 437. 13 Bahenská, Marie: Počátky emancipace ţen v Čechách: dívčí vzdělávání a ţenské spolky v Praze v 19. století. Praha 2005. s. 18. 14 Tamtéţ s. 34.
- 11 -
Trend pořádat vzdělávací kurzy v rámci spolků ke zlepšení odborného vzdělání ţen se rozmáhá především v sedmdesátých letech 19. století. Jedním z takových spolků byl například Spolek sv. Ludmily, který svou činnost zprvu zaměřil na charitativní dílo, později však začaly pořádat také vzdělávací kurzy pro dívky. Dále tu byl například spolek Domácnost, který navazoval na tradiční výchovu Magdaleny Dobromily Rettigové15. Dvěma ze specifických spolků, které formovaly v druhé polovině 19. století u nás mladé dívky a náhled společnosti na ně, byly Americký klub dam a spolek Minerva. 2.4.1. Americký klub dam16 Hlavními iniciátory Amerického klubu dam byli zejména Vojtěch Náprstek a Karolína Světlá. Spolek byl zaloţen v Praze v roce 1865. Toto sdruţení mělo velmi rozsáhlou činnost a udrţovalo kontakty i s jinými spolky v Praze a byl také vzorem pro další podobné instituce, které později vznikly i v jiných městech. Nejednalo se však o spolek po právní stránce, proto zde existovaly odlišnosti, o nichţ budu psát později. Byla to hlavně osoba Vojty Náprstka, která dokázala drţet celý spolek pohromadě, Náprstek vynikal jako sběratel, mecenáš, propagátor novinek a zastánce ţenských práv. Během pohnutých událostí roku 1848 však musel uprchnout, aby se vyhnul zatčení. Odplul do USA, kde vystřídal různá zaměstnání. Odtud si však dovezl mnohé poznatky z oblasti vedení spolků, školství a organizací jiných osvětových institucí. Po deseti letech nastala doba, kdy se mohl Náprstek vrátit zpět do Čech. Při své práci pak vyuţíval všech zkušeností nabytých v Americe. Byl si však vědom, ţe bez veřejné podpory své plány neuskuteční. Proto pořádal přednášky a výstavy. Jeho knihovna, kterou zpřístupnil veřejnosti a kterou neustále doplňoval o novou odbornou literaturu, se stala centrem vlastenecké inteligence. Náprstek také neustále udrţoval kontakty s cizinou a jeho dům byl nepostradatelný pro americké Čechy, pro které byl vyslancem17. Z přednášek, které pořádal Náprstek spolu se Světlou, vznikla neformální organizace, tzv. Americký klub dam. Při zřizování klubu potřeboval veřejnou podporu 15
Tamtéţ s. 75. Tamtéţ s. 75 – 97. Srov.: Malínská, Jana: Do politiky prý ţena nesmí - proč?: vzdělání a postavení ţen v české společnosti v 19. a na počátku 20. století. Praha 2005. s. 27. 17 Bahenská, Marie: Počátky emancipace ţen v Čechách: dívčí vzdělávání a ţenské spolky v Praze v 19. století. Praha 2005. s. 77. 16
- 12 -
a pomoc. Náprstek si všiml nevyuţitého potenciálu ţen, které mu zapojil do svých prací. Zdálo by se, ţe příliš riskoval, ale opak byl pravdou. Pokud by uspěl, mohl dokázat všem, ţe ţeny dokáţí mnohem víc, neţ jen strávit celý ţivot připoutané k domácnosti. Pokud by neuspěl, potvrdil by zaţité názory18. Ve svých přednáškách Náprstek seznamoval české ţeny s moţnostmi, jak šetřit čas a peníze při své kaţdodenní práci vyuţíváním moderních nástrojů. Velký ohlas například způsobil šicí stroj. Se svými přednáškami přispěli i uznávaní odborníci a umělci, například Jan Evangelista Purkyně, Petr Muţák, Jaroslav Vrchlický a také Tomáš Garrigue Masaryk. Náprstek zastával názor, ţe kaţdá ţena by měla být samostatná, i kdyţ zůstala neprovdaná, aby mohla pracovat nejen k uţitečnosti rodiny, ale i k prospěchu vlastnímu. Proto podporoval vzdělání ţen, ale zaměřoval se spíš jen na taková povolání, která souvisela s činností matky a manţelky (ošetřovatelky, učitelky, pečovatelky apod.). Od nacionální otázky se emancipace ţen posouvá k potřebám hospodářským a ekonomickým. Americký klub dam byl svým uzpůsobením velmi specifický. Sám sebe definoval jako seskupení praţských ţen v příbuzenském svazku, které se chtějí soukromě vzdělávat a provozovat dobročinnou činnost. Tato instituce se orientovala na charitu, péči o děti a mládeţ a o vzdělávání19. Kaţdou neděli se pořádaly přednášky a ve středu a v sobotu mohly členky navštěvovat Náprstkovu knihovnu a čítárnu. Veškeré akce, které tento spolek pořádal, byly určeny především ţenám. Muţi zde vystupovali jen jako řečníci. Na rozdíl od ostatních spolků, zde se neplatily ţádné poplatky, proto nepotřebovali funkce jako pokladník, sekretář či jiné. Jak jsem jiţ zmínila dříve, bylo to především proto, ţe se nejednalo o spolek z právního hlediska. Náprstek, který byl protektorem spolku aţ do své smrti, však udrţoval pevné zásady. Přísná pravidla například souvisela s přijímáním nových členek. Musely dosáhnout 16 let a musely být doporučeny některou z členek20.
18
Tamtéţ s. 79. Tamtéţ s. 82. 20 Tamtéţ s. 82. 19
- 13 -
2.4.2. Spolek Minerva21 Spolek Minerva vznikl v červenci 1890, kdy byly schváleny jeho stanovy. Hlavními iniciátory vzniku spolku byla Eliška Krásnohorská, právník Vojtěch Bárta a advokát Tomáš Černý. Jiţ od počátku soustředil spolek své úsilí k tomu, aby mohlo vzniknout gymnázium pro dívky, kde by mohly skládat maturitní zkoušky a na základě toho také studovat na univerzitě. Do té doby panovalo přesvědčení, ţe vzdělání gymnaziální úrovně, která připravovala na studium na univerzitě, není ţenám třeba. A pokud chtěla dívka sloţit maturitu, musela tak učinit na některém chlapeckém ústavu. Při zakládání Minervy však musela Krásnohorská překonávat spoustu překáţek především ze strany muţů, kteří vznik školy nepovaţovali za důleţitý. Také téměř většina českých poslanců její ţádost nepodpořila22. Nakonec však byla petice o povolení vyučování na Minervě, kterou podepsalo 4810 osob, přednesena na říšském sněmu a této ţádosti bylo vyhověno. Dne 28. července 1890 tedy mohlo vzniknout první dívčí gymnázium v Rakousku-Uhersku, Minerva. Gymnázium bylo otevřeno následující září a do prvního ročníku se zapsalo 51 ţákyň. Studium trvalo šest let, přičemţ první dva roky si dívky doplňovaly vědomosti z obecné školy. Od roku 1908 získala Minerva právo, aby zde dívky mohly skládat maturitní zkoušky23. Maturitní vysvědčení pak opravňovalo dívky studovat na vysoké škole. To však zvedlo další vlnu odporu. Tyto dívky se jiţ nechtěly vzdělávat pouze pro činnost v domácnosti, ale usilovaly i o místa vyhrazené především muţům24. Ţeny, které studovaly nad rámec dobových poměrů, si zprvu vyslouţily posměch. Absolventky se ani většinou nevdávaly, byly zaměstnány jako učitelky či vychovatelky.
21
Tamtéţ s. 130 – 134. Srov.: Lenderová, Milena a kol.: Ţena v českých zemích od středověku do 20. století. Praha 2009. s. 435 – 437. Srov.: Malínská, Jana: Do politiky prý ţena nesmí - proč?: vzdělání a postavení ţen v české společnosti v 19. a na počátku 20. století. Praha 2005. s. 40, 42. 22 Lenderová, Milena a kol.: Ţena v českých zemích od středověku do 20. století. Praha 2009. s. 435. 23 Tamtéţ s. 436. 24 Na základě Ministerského nařízení ze 6. května 1878 mohly dívky v Předlitavsku na univerzitách pouze hospitovat, coţ znamená, ţe mohly navštěvovat přednášky, ale neskládaly zkoušky. První zájem byl o medicínu, avšak první české studentky promovaly v cizině. V roce 1897 byl ţenám umoţněn vstup na praţskou filozofickou fakultu. Aţ v roce 1900 povolilo Ministerstvo kultu a vyučování studium ţen na lékařské fakultě.
- 14 -
3. Situace na Moravě na přelomu 19. a 20. století a důležité spolkové aktivity během první republiky Na Moravě se probouzelo emancipační hnutí s určitým zpoţděním. V šedesátých letech 19. století se národní aktivita začala projevovat nejprve na venkově a odtud se šířila postupně do měst25. V roce 1870 byl v Brně zaloţen první ţenský spolek na Moravě, Vesna, a tak se ţenská aktivita začala šířit i do dalších měst. Mezi další spolky, které svou činností vynikaly, patřila vyškovská Vlasta, která byla zaloţena roku 1874 a udrţela se nejdéle. Podobným zařízením jakým byla Vesna v Brně, se stal ústav hraběte Pöttinga v Olomouci, Pöttingeum. A další spolky následovaly. Jednou z významných ţen, které se angaţovaly v dosaţení rovných práv na poli občanském a politickém, byla Zdeňka Wiedermannová. Pracovala jako učitelka a v tomto směru se také angaţovala. Snaţila se zlepšit například finanční situaci učitelek a zajistit jim stejný plat jako měli učitelé. S tímto poţadavkem také vystoupila na učitelském sjezdu v Přerově v roce 189826. Přestoţe její vystoupení nemělo velký ohlas, Wiedermannová se nedala odradit. V roce 1902 stála u zaloţení Jednoty učitelek moravských. Její snahy se stále týkaly zrovnoprávnění učitelů a učitelek. Také chtěla učitelky vymanit z vlivů klášterních škol27. Jednota pořádala různé vzdělávací kurzy a přednášky. Jeden z dalších cílů Jednoty byl zaloţit střední školu pro dívky i chlapce. Po neúspěšných pokusech byl v roce 1903 zaloţen spolek Dívčí akademie, díky které mohlo vzniknout ţenské reformní gymnázium ve Valašském Meziříčí v roce 1907 a v roce 1908 v Brně. Na zaloţení těchto škol se mimo jiné také podíleli T. G. Masaryk, František Drtina a Josef Svatopluk Machar. Z potřeby sdělovat své plány a ideje a seznamovat společnost se svou činností se Z. Wiedermannová zasadila také o zaloţení listu Ţenská revue v roce 1905, která vycházela aţ do podzimu roku 1920, kdy došly prostředky na její vydávání.
25
Burešová, Jana: Proměny společenského postavení českých ţen v první polovině 20. století. Olomouc 2001. s. 120. 26 Tamtéţ s. 121. 27 Sama byla absolventkou takové školy. Její zkušenosti však nebyly příliš pozitivní. Stala se velmi pokrokářskou a snad i kvůli tomu neustále bojovala proti církevnímu vlivu na školství.
- 15 -
Ţenské hnutí se na Moravě začalo rychle rozšiřovat i mimo okruh učitelek a přidávaly se i další pokrokově smýšlející ţeny. Vzešel tedy návrh, aby vznikl větší spolek, který by tyto ţeny sdruţoval. V dubnu 1910 byly předloţeny stanovy spolku Sdruţení pokrokových ţen na Moravě na
moravském
místodrţitelství,
avšak
ustavení
spolku
bylo
odmítnuto
s odůvodněním, ţe podle rakouských zákonů se ţeny nesmějí sdruţovat v politických spolcích. Pokrokové ţeny se tedy rozhodly změnit podobu svého seskupení a v květnu 1910 se ustanovila Pokroková organizace moravských ţen jako volné sdruţení28. Cílem této organizace bylo vzdělávání ţen, aby se staly schopny konkurovat muţům ve veřejném politickém a kulturním ţivotě. Chtěly dosáhnout rovnosti na politickém, právním i kulturním poli. A bylo jim také jasné, ţe jejich hlas nebude slyšet, dokud nebudou mít volební právo a dokud se jim také nedostane politické váhy. I tímto směrem byly vedeny snahy Pokrokové organizace moravských ţen29. Pokrokové ţeny pokračovaly ve svých pestrých aktivitách dál. Neustále se snaţily získat volební právo, pořádaly sjezdy, přednášky a vystupovaly i na mezinárodní úrovni. Po vyhlášení války se snaţily zapojit v pomoci postiţeným. Zakládaly útulky pro děti, jejichţ otcové byli vysláni na frontu, přihlašovaly se jako poručnice osiřelým dětem. Mimo to se zapojovaly do mírových akcí, svými projevy a shromáţděními dávaly najevo svůj nesouhlas s válkou a snaţily se prosadit poţadavek na její ukončení30. Po vzniku samostatné republiky se pokrokové ţeny stále angaţovaly v získání společensko-politického uplatnění. Začlenily se do různých politických stran, kde získávaly další zkušenosti jak prosazovat a realizovat zájmy ţen na politické úrovni31. Snaţily se přenést rovnoprávnost ţen, která byla zaručena v ústavě, do plné praxe. Po vzniku ČSR a její demokratické ústavy se ţeny domnívaly, ţe organizace, která by zastupovala zájmy ţen, jiţ nebude potřeba. Jejich názor se během prvních poválečných let měnil. Uvědomily si, ţe opět potřebují instituci, která by sjednotila poţadavky moravských ţen. A tak v roce 1924 vznikla Zemská organizace 28
Burešová, Jana: Proměny společenského postavení českých ţen v první polovině 20. století. Olomouc 2001. s. 124, 125. 29 Tamtéţ s. 126, 131. 30 Tamtéţ s. 132. 31 Tamtéţ s. 135.
- 16 -
Pokrokových ţen moravských, která navázala svou činností na Pokrokovou organizaci moravských ţen32. Jejich program se orientoval na získání sociální a právní rovnosti na poli rodinném33, v manţelství i mimo ně. Přičiňovaly se také o práva nemanţelských dětí. Jednou z nejdůleţitějších aktivit však zůstávala angaţovanost v školství34. Jejich činnost se týkala také práce hospodyň, hledaly způsoby jak ji zmodernizovat a zefektivnit. Dále nesmíme opomenout činnost i jiných neţ liberálně orientovaných spolků. K těm patřil například Svaz katolických ţen a dívek, jehoţ práce se zaměřovala na podporu sirotků, chudých dětí a starých lidí35. Organizoval také mnohé charitativní akce. 4. Zemědělské školství Jedním z hlavních důvodů vzniku zemědělského školství se stala nutnost vzdělávat venkov, aby mohl obstát na poli trţní ekonomiky. Po odborné stránce bylo nutné zavést mechanizaci práce, elektrifikaci, meliorizaci a změny v organizaci odbytu. Zemědělské vzdělání se stalo jednak základní podmínkou pro šíření zemědělského pokroku a zefektivnění hospodářské práce. Mělo být vyuţito také k šíření nacionálních myšlenek a národního sebevědomí na venkově. Tento program měl přispět k lepší hospodářské situaci celého národa36. Záměrem šíření zemědělského vzdělání byla i snaha překonat převaţující venkovský konzervatismus, který byl zaloţen na tradiční organizaci práce. V době, kdy národ hledal svoje kořeny a budoval si národní sebevědomí, byl právě venkov základem národní společnosti, kde přetrvávaly tradice a odkud se „doplňovaly ostatní vrstvy české společnosti“37. Mluvilo se zde převáţně česky, udrţovaly se zde tradiční zvyky a lidová slovesnost.
32
Tamtéţ s. 136. Tamtéţ s. 141. 34 Tamtéţ s. 143. 35 Tamtéţ s. 245. 36 Harna, Josef: Niţší odborné školy hospodářské v letech první Československé republiky a jejich význam pro zemědělskou osvětu. In.: Zemědělské školství, výzkum a osvěta jako předpoklad hospodářského a sociálního rozvoje venkova v 19. a 20. století. Sborník příspěvků z mezinárodní konference věnovaný památce Samuela Cambela. Studie Slováckého muzea 9, Ed. Rašticová, Blanka, Uherské Hradiště 2004. s. 149. 37 Pátek, Zdeněk: K dějinám českého zemědělského vysokého školství v Čechách. In.: Zemědělské školství, výzkum a osvěta jako předpoklad hospodářského a sociálního rozvoje venkova v 19. a 20. století. Sborník příspěvků z mezinárodní konference věnovaný památce Samuela Cambela. Studie Slováckého muzea 9, Ed. Rašticová, Blanka, Uherské Hradiště 2004. s. 21. 33
- 17 -
Vývoj zemědělského školství byl ovlivněn aktuální politickou situací. Školství bylo totiţ jednou z mála oblastí, ve které se mohli čeští politikové na přelomu století 19. a 20. realizovat. Od roku 1920 byl dozor nad zemědělským školstvím svěřen pod ministerstvo zemědělství, ačkoli ostatní odborné školy pařily pod ministerstvo školství a osvěty38. Dále se přes státní správu prosazovaly potřeby připravovat odborníky, kteří by pak rozvíjeli novoty v zemědělském odvětví. Jelikoţ zemědělství bylo rozvinutější v úrodnějším vnitrozemí s početnějším českým etnikem, narůstaly poţadavky na výuku v českém jazyce. Ty však naráţely na centralizační snahy ze strany rakouské vlády a také na odpor německé menšiny. Zemědělské školství mělo na našem území tradici od doby zrušení nevolnictví, tehdy se měli v těchto školách vzdělávat především panští hospodářští úředníci39. Větší boom zaţilo zemědělské školství aţ v druhé polovině 19. století. Školy zaloţené v této době se většinou soustředily na zlepšení určitého druhu zemědělské práce (ovocnářství, vinařství, lesnictví aj.). Po čase se modifikovaly na školy střední. Na konci 19. století se přistoupilo ke vzdělávání venkovských dívek, byla zaloţena první hospodyňská škola v Kroměříţi v roce 188540. Meziválečné období bylo dobou, kdy odborné školství zvyšovalo ekonomickou prosperitu státu a síť zemědělských škol byla jiţ rozsáhlá. Co se týká vyššího odborného zemědělského školství, 26. listopadu 1866 byl slavnostně otevřen Hospodářský a hospodářsko-průmyslový ústav v Táboře41. Tato škola byla první a po dobu 20 let také jedinou českou vyšší hospodářskou školou, ve které se učilo v češtině. Účelem školy bylo poskytnout vyšší odborné vzdělání drţitelům statků či úředníkům na statcích. Studovaly tu také významné osobnosti, které se dále angaţovaly v osvětě v oblasti hospodářství, zejména bych jmenovala
38
Lacina, Vlastislav: Odborné zemědělské školství v Československu mezi světovými válkami. In.: Zemědělské školství, výzkum a osvěta jako předpoklad hospodářského a sociálního rozvoje venkova v 19. a 20. století. Sborník příspěvků z mezinárodní konference věnovaný památce Samuela Cambela. Studie Slováckého muzea 9, Ed. Rašticová, Blanka, Uherské Hradiště 2004. s. 144. 39 Tamtéţ s. 144. 40 Tamtéţ s. 144. 41 Kokešová, Helena: Přínos hospodářské akademie v Táboře pro rozvoj zemědělského školství a osvěty v letech 1866-1919. In.: Zemědělské školství, výzkum a osvěta jako předpoklad hospodářského a sociálního rozvoje venkova v 19. a 20. století. Sborník příspěvků z mezinárodní konference věnovaný památce Samuela Cambela. Studie Slováckého muzea 9, Ed. Rašticová, Blanka, Uherské Hradiště 2004. s. 69-76.
- 18 -
hraběte JUDr. Václava Kounice, spisovatele Josefa Holečka. Svou vědeckou kariéru tu začal i Ing. dr. Edvard Reich42. 5. Od zřízení Hospodyňské školy na Klášterním Hradisku v Olomouci až po její zánik Rozvoj zemědělského školství zahrnoval také dílčí problém, problém vzdělávání venkovských ţen. Tato činnost byla motivována snahou šířit společenskou a ekonomickou osvětu i na venkově. To, aby ţeny rozuměly také ekonomické stránce vedení domácnosti, zdůrazňuje také Ing. dr. Reich43 ve svém projevu při příleţitosti 25. výročí zaloţení Hospodyňské školy na Klášterním Hradisku.44 Podle něj 60 % všech peněz utratí ţena. V době, kdy pronášel tato slova, hýbala Československem ekonomická krize. Proto tvrdil, ţe národohospodářsky uvědomělá ţena by si měla správně rozmyslet, neţ za něco vydá peníze. Podporováním domácího trhu by se jistě našlo východisko z této krize. Právě takovému uvaţování se měly dívky v hospodyňské škole učit45. Jednou z dalších osob, která se zasazovala o rozvoj hospodářské osvětové činnosti na Moravě a která také přispěla k vzniku Hospodyňské školy na Klášterním Hradisku, se stal Kuneš Sonntag46.
42
Kokešová, Helena: Přínos hospodářské akademie v Táboře pro rozvoj zemědělského školství a osvěty v letech 1866-1919. In.: Zemědělské školství, výzkum a osvěta jako předpoklad hospodářského a sociálního rozvoje venkova v 19. a 20. století. Sborník příspěvků z mezinárodní konference věnovaný památce Samuela Cambela. Studie Slováckého muzea 9, Ed. Rašticová, Blanka, Uherské Hradiště 2004. s. 76. 43 Ing. dr. Edvard Reich (1885 – 1943) byl český zemědělský odborník. V letech 1905 – 1919 působil jako odborný učitel na zemědělské škole v Táboře a na Klášterním Hradisku v Olomouci. V roce 1924 stál u zrodu Československé akademie zemědělské a byl jejím prvním generálním tajemníkem. Reich byl úspěšným organizátorem zemědělského školství a podporoval výzkum v této oblasti. Od 22. 9. Do 4. 10. 1938 byl ministrem zemědělství ve vládě J. Syrového. Srov.: Politická elita meziválečného Československa. Kdo byl kdo 1918 – 1938. Edd. Kolář, František a kol. Praha 1998. s. 211. 44 Státní okresní archiv Olomouc, fond M5 – 161, karton 8, inv. č. 113, řeč ing. Dr. Reicha. 45 SOkA, fond M5 – 161, karton 1, inv. č. 113, řeč ing. Dr. Reicha. 46 Kuneš Sonntag (1878-1931) byl český agrární politik, v roce 1904 se zapojil do zaloţení Agrární strany na Moravě. V letech 1913 – 1918 byl poslancem moravského zemského sněmu a během 1. republiky poslancem národního shromáţdění a několikráte také ministrem. Stal se významným propagátorem hospodářského vzdělávání a bádání. Srov.: Politická elita meziválečného Československa. Kdo byl kdo 1918 – 1938. Edd. Kolář, František a kol. Praha 1998. s. 228.
- 19 -
5.1. Zaloţení školy V roce 1906 přišel Josef Benýšek47, ředitel Hospodářské školy na Klášterním Hradisku48, s návrhem, aby v Olomouci vznikla hospodyňská škola. Také přispěl svými téměř dvaceti tisíci korunami, jako počátečním vkladem, aby mohla škola vzniknout. Benýšek neměl v úmyslu, ani se tomu nestalo, aby tato nově vzniklá škola dělala konkurenci jiţ existujícímu ústavu hraběte Pöttinga, jelikoţ ta se věnovala výchově výhradně měšťanských dívek49. V té době přispěla na pomoc také Hospodářská jednota50. Tato organizace stála v čele hospodářské osvěty na Moravě. Dalšími osobami, které byly zapojeny do vzniku Hospodyňské školy, byly Vilém Přindiš a pan Vaca. V roce 1908, kdy byla škola otevřena, se stala první ředitelkou Helena Lukášková, která zde pracovala celých 19 let. I tato ţena měla velký podíl na otevření této vzdělávací instituce. Nová škola hledala vhodné místo pro svou činnost. Tím se jím stal areál tzv. Lichtenštejnského zámečku při Zemědělské škole na Klášterním Hradisku. Zemědělská škola uzavřela s hospodyňskou školou dvanáctiletou nájemní smlouvu na tuto budovu. Nájem byl stanoven na 4 300 korun ročně. V roce 1909 však Hospodářská jednota v Olomouci zakoupila tento zámeček pro hospodyňskou školu. Tyto prostory měly však omezenou kapacitu, proto do prvního ročníku mohlo nastoupit jen 20 dívek51. Dalším problémem bylo, ţe si vzdělání na hospodyňské škole mohly dovolit jen dívky ze zámoţnějších rodin, coţ vyplývá z poţadavků pro přijetí na tuto školu. Této problematice se věnuji v kapitole o přijímání nových studentek. Během celé existence školy byly dívky z Olomoucka zastoupeny jen polovinou studentek. I této otázce náleţí místo níţe. V roce 1912 přešla správa školy pod zemské úřady. Hospodyňská škola se od té hospodářské definitivně oddělila. 47
Josef Benýšek (1847 – 1928) byl jedním z průkopníků zemědělského pokroku a všestranně zamřený učitelem na zemědělských školách v Přerově a na Klášterním Hradisku. Svá studia absolvoval na Vyšším hospodářském a hospodářsko-průmyslovém ústavu v Táboře. Angaţoval se v Hospodářské jednotě olomoucké a tato činnost ho přivedla k řízení rolnické školy v Přerově. Po desetiletém působení zde se přesunula jeho činnost do Olomouce, kde zastával pozici ředitele Hospodářské školy na Klášterním Hradisku. Z jeho iniciativy a hlavně díky finanční podpoře mohla vzniknout Hospodyňská škola na Klášterním Hradisku. 48 Blíţe: SOkA, fond M5 – 91. 49 Blíţe: SOkA, fond M5 – 40. 50 Blíţe: SOkA, fond M6 – 108. 51 SOkA, fond M5 – 161. Projev Marie Mlčochové.
- 20 -
5.2. Od předválečného období do 30. let V roce 1916 bylo škole přiznáno právo veřejnosti a od této doby také vystupuje jako samostatný právní subjekt. Výnosem ministerstva zemědělství bylo rozhodnuto, ţe od roku 1923 bude škola rozšířena na dvou leté studium52. První rok pak byl střední školou, na níţ navazoval druhý ročník, vyšší škola. Do druhého ročníku se postupovalo automaticky, pokud studentky úspěšně absolvovaly ročník první. Nemusely dělat ţádné další přijímací zkoušky. V letech 1924 – 1927 byly v prostorách Klášterního Hradiska situovány tři vzdělávací objekty, Zemská hospodářská škola, která všechny ústavy zastřešovala, Zimní hospodářská škola a Jednoroční Hospodyňská škola53. Zimní hospodářskou školu s hospodyňskou školou spojovala do roku 192854 také osoba ředitelky, jíţ byla Helena Lukášková. Rozšíření školy přišlo aţ mezi lety 1927 – 29, kdy byly Hospodyňské škole přidány další budovy55. S tím souviselo i přijímání více ţadatelek o odborné vzdělání. Ve dvacátých letech, kdy byl konečně zřízen internát, mohla škola přijmout aţ 40 studentek. 5.3. Druhá světová válka a závěrečná léta fungování školy Jedním z výrazných mezníků pro činnost školy se stala druhá světová válka. Škola byla v této době také vystavena všem válečným událostem. Během mobilizace musela narukovat téměř polovina profesorů. Dále také byla omezena doprava z pohraničí a některé studentky se nedostaly do školy a nebylo jisté, zda se někdy ke studiu vrátí56. Na blíţící se válku byly dívky také připravovány jiţ v roce 1938, jak ukazují dobové fotografie57. Zejména byly studentky školeny v první pomoci a dostaly instruktáţ k pouţití plynových masek.
52
SOkA, fond M5 – 161, karton 1, inv. č. 106. Organizační pokyny. Schválení stanov výnosem Moravského zemského výboru. 53 Do roku 1928 měly tyto ústavy také společné finančnictví. 54 V tomto roce svou činnost ukončila Zimní hospodářská škola. 55 SOkA, fond M5 – 161, karton 1, inv. č. 113. Projev Marie Mlčochové. 56 SOkA, fond M5 – 91, karton 1, inv. č. 624. Měsíční situační zprávy Státní vyšší hospodářské školy včetně státní vyšší hospodyňské školy pro léta 1938 – 1940. 57 SOkA, fond M5 – 161, karton 1, inv. č. 115. Fotografie.
- 21 -
Chod instituce zasáhlo také, kdyţ 15. března 1939 obsadilo německé vojsko město Olomouc. Výuka byla tehdy na dva dny přerušena. Ovšem 17. března se pokračovalo v normální výuce58. Na začátku druhé světové války musely být prostory hospodyňské školy uvolněny, aby zde mohl vzniknout lazaret pro německé vojáky. Škola byla po tuto dobu přesunuta do tzv. Selesiana. Jednalo se o uzavřené křídlo bohoslovecké fakulty. Přes veškeré pohnuté události tohoto období se škola snaţila v činnosti pokračovat, jak to jen bylo moţné. Ani počty studentek se v této době nezmenšily. Dokonce tu byl zřízen také jednoletý kurz pro zahradníky během válečných let. V roce 1945 došlo ke změnám ve správě majetku zemědělských škol. Jako u ostatních škol byla i správa zemědělských školních statků převedena z ministerstva zemědělství na ministerstvo školství a osvěty59. V padesátých letech jiţ hospodyňská škola nesplňovala podmínky dané vládním nařízením z roku 194860. Dá se říci, ţe škola ztratila předpoklady, se kterými byl spojen její vznik. Se změnou politických poměrů, nástupem komunismu, přišla i změna v orientaci hospodářství. V důsledku kolektivizace zemědělství se sníţila poptávka po tomto druhu odborného vzdělání. Místo něj byl nyní upřednostňován průmysl, kam byla začleněna většina pracujících ţen. Pak také nedosahovala poţadované kapacity pěti tříd stanovené v tomto zařízení. Všechny tyto aspekty vedly k tomu, ţe v roce 1950, tedy v roce závěrečném, byla škola připojena k Zemědělské technické škole na Klášterním Hradisku. Fakticky však ukončila svou činnost.
58
SOkA, fond M5 – 91, karton 1, inv. č. 624. Měsíční situační zpráva z března 1939. Srov.: Juněcová, Jiřina: Školní statky středních zemědělských škol v letech 1945 – 1960. In.: Zemědělské školství, výzkum a osvěta jako předpoklad hospodářského a sociálního rozvoje venkova v 19. a 20. století. Sborník příspěvků z mezinárodní konference věnovaný památce Samuela Cambela. Studie Slováckého muzea 9, Ed. Rašticová, Blanka, Uherské Hradiště 2004. s. 191. 60 196/1948 Sb. VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ ze dne 26. července 1948, kterým se provádějí ustanovení školského zákona o školách národních a středních. §9: (1) Krajský školní úřad zruší národní školu s méně neţ pěti třídami nebo střední školu bez poboček, lze-li její obvod připojiti k obvodu jiné školy nebo jiných škol. Vyţaduje-li to plánovité budování sítě škol, lze za uvedené podmínky zrušiti i národní školu s pěti nebo více třídami a střední školu s pobočkami. (2) Okresní školní úřad můţe mezi školním rokem zrušiti třídu (pobočku) národní nebo střední školy, odpadnou-li předpoklady, za kterých byla zřízena. 59
- 22 -
5.4. Účel Hospodyňské školy na Klášterním Hradisku Účelem školy, podle prospektů určených pro nábor studentek, bylo poskytnout dívkám kvalitní odborné vzdělání jak teoretické, tak i praktické, které je mělo připravit na správu zejména „rolnické domácnosti“61 po té, co dokončí základní povinnou školní docházku. Základem bylo celkově zvýšit úroveň vzdělanosti na venkově. Škola měla vzdělávat dívky k uvědomělosti a vzdělanosti. Tyto ţeny by se pak staly základem pro spokojenou rodinu a přispěly by tak k blahu a lepší budoucnosti národa. Ti, kteří se věnovali vzdělávání dívek, si byli vědomi, ţe matka je první osobou, která vychovává děti. Proto se snaţili, aby se výchova dívek zaměřovala jak na jejich činnost praktickou (zahrnovalo to vedení domácnosti, správné hospodaření aj.), tak teoretickou, která je měla povzbuzovat v dalším rozšiřování si znalostí češtiny a buditelských zájmů vůbec. Jak lze vyčíst z třídních katalogů, kam se mimo jiné zapisovalo také povolání otce či pěstouna, zemědělské odborné vzdělání vyhledávaly především dcery rolníků. V těchto rodinách se předpokládalo, ţe jejich vzdělání bude v budoucnu vyuţito při činnosti v domácnosti. 6. Personální obsazení a vybavení školy První ředitelkou, která celých 19 let zasvětila vzdělávání mladých dívek na Klášterním Hradisku, byla Helena Lukášková. Stejně jako její nástupkyně, Marie Mlčochová62, se nikdy neprovdala, přestoţe celibát jiţ nebyl pro učitelky v českých zemích povinný63. Ony však trvaly na tom, aby i všechny ostatní učitelky zůstaly svobodné. Pokud se provdaly, musely skončit s výukou na hospodyňské škole. Předpokládám, ţe práce na této škole vyţadovala velké nasazení. A podle přesvědčení ředitelek by se měla vdaná ţena rodině věnovat naplno. Také by bylo komplikované souţití dívek s celou učitelčinou rodinou, jelikoţ studentky a učitelky tvořily na internátě společnou domácnost. O této skutečnosti se ještě zmíním dále.
61
SOkA, fond M5 – 161, karton 1, inv. č. 112, prospekty z roku 1920. Blíţe: SOkA, fond M8 – 68. Pozůstalost Marie Mlčochové. 63 Toto nařízení bylo zrušeno zákonem č. 455/1919 Sb. Národního shromáţdění, kterým se zrušil celibát literních a industriálních učitelek na obecných a měšťanských školách v Československé republice. 62
- 23 -
Opačný postup byl uplatňován při přijímání učitelů, manţelství bylo nutností pro jejich přijetí. Výjimku tvořil jen učitel, který vyučoval náboţenství64. Činnost obou ředitelek, které věnovaly většinu svého času chodu této vzdělávací instituce a jejichţ práce byla velmi zásluţná a rozsáhlá, neustále zdůrazňovali mecenáši i absolventky školy65. Mimo tyto dvě dámy učili ještě na hospodyňské škole řádní učitelé, především ţeny, muţi byli zaměstnáni například jako zahradníci nebo zde působil farář, který vyučoval náboţenství. Do roku 1912 byla správa školy svěřena řediteli hospodářské školy. I někteří učitelé z této školy pracovali na hospodyňské škole jako výpomocní učitelé a tato práce jim byla brána jako přesčas. Co se týče vzdělanosti učitelů, lze říct, ţe byli po odborné stránce pro svou práci plně vybaveni. Například ředitel hospodářské školy Josef Benýšek byl po odborné stránce velmi vzdělaný, studoval na hospodářské škole v Táboře66, o níţ jsem se zmiňovala výše. Z počátku tu ještě učili O. Svobodová jako řádná učitelka, A. Koutná byla odbornou třídní učitelkou, dr. Pavlík učitel náboţenství, M. Menšík a suplent Hříbek67. V dalších letech přibylo více odborných učitelů, šití učila Marie Mlčochová68 a další ruční práce Fr. Bartošková. Po první světové válce byly asistentky Fridrichová a Solariková. Za ředitelky Mlčochové tu byly dvě odborné třídní učitelky, Amálie Rambousková a Zdeňka Spurná. Na Hospodyňské škole na Klášterním Hradisku také učily dívky, které zde dříve studovaly. Přibliţně 35 bývalých studentek však vykonávalo tuto činnost i jinde na Moravě, a dokonce i na Slovensku a v Čechách69.
64
To je pochopitelné, především se jednalo o kněze. SOkA, fond M5 – 161, karton 1, inv. č. 113. Vzpomínkové projevy absolventek. 66 Pro české hospodářské školství byla tato škola velmi důleţitou. Byla to jediná instituce takového druhu v Čechách, poskytovala vyšší vzdělání v českém vyučovacím jazyce. Výjimečné postavení si udrţela aţ do roku 1919, kdy byla nahrazena Vysokou školou zemědělskou v Brně. Studovaly zde nejen významné osobnosti, které se posléze angaţovaly v zemědělském školství. Převzato z: Kokešová, Helena: Přínos hospodářské akademie v Táboře pro rozvoj zemědělského školství a osvěty v letech 1866-1919. In.: Zemědělské školství, výzkum a osvěta jako předpoklad hospodářského a sociálního rozvoje venkova v 19. a 20. století. Sborník příspěvků z mezinárodní konference věnovaný památce Samuela Cambela. Studie Slováckého muzea 9, Ed. Rašticová, Blanka, Uherské Hradiště 2004. s. 69-76. 67 SOkA, fond M6 – 161, inv. č. 1. Třídní katalog. 68 O ní více v následující podkapitole 6.1. Marie Mlčochová. 69 SOkA, fond M6 – 161, karton 1, inv. č. 113. Projev paní Balšmánkové. 65
- 24 -
6.1. Marie Mlčochová70 Bývalá studentka Hospodyňské školy na Klášterním Hradisku byla také druhá ředitelka na tomtéţ ústavu, Marie Mlčochová. Tato ţena absolvovala mnoho škol a vzdělávacích kurzů. Sama si byla vědoma, ţe se musí neustále zdokonalovat ve všech oborech, jelikoţ v okolí Hospodyňské školy na Klášterním Hradisku existovalo více podobných institucí71. Před samotnou dráhou učitelky absolvovala měšťanskou školu v Prostějově a poté, v letech 1911 – 1913, se zde učila dámskému krejčovství. V Prostějově také sloţila tovaryšskou zkoušku z tohoto oboru. V letech 1914 a 1915 pracovala jako krejčovská dělnice v Prostějově a v Praze. Rok poté absolvovala kurz pro industriální učitelky v Praze. Zde také sloţila zkoušku pro učitelky pro školy obecné a měšťanské. V rámci dalšího odborného vzdělávání nastoupila ve školním roce 1916/1917 na Hospodyňskou školu na Klášterním Hradisku. Na této škole prospívala většinou velmi dobře72. Po ukončení hospodyňské školy byla Marie Mlčochová jmenována učitelkou ručních prací pro dvoutřídku na obecné škole v Lešanech, zde měla vyučovat 7 hodin týdně. Mimo jiné se v této době věnovala praxi na statku pana Kopeckého v Lešanech. Ve své práci se věnovala všemu, co příslušelo k hospodyňské práci. Od 1. října 1918 působila na Hospodyňské škole na Klášterním Hradisku jako asistentka ručních prací, na coţ měla praxi z předchozího studia. Zároveň jí bylo povoleno nadřízenými úřady, ţe mohla navštěvovat kurz vyšší hospodářské školy. Ve snaze zdokonalit se v dalším odvětví hospodyňské činnosti, hospitovala na Zemské mlékařské škole v Kroměříţi. Zkoušku pro školy hospodyňské sloţila 5. července 1920. Na pozici asistentky setrvala do roku 1921, kdy byla jmenována industriální učitelkou. Po dalších zkouškách byla v roce 1923 uznána definitivně odbornou učitelkou, plat se jí však nezměnil. Její práce spočívala opět v tom, ţe učila ruční práce a dále musela absolvovat měsíční pedagogický kurz v Chrudimi. Tuto svou činnost vykonávala do 12. října 1928, kdy byla jmenována ředitelkou Hospodyňské školy na Klášterním Hradisku73. Současně s tím jí uţ byl plat zvýšen. 70
Marie Mlčochová (1897 – 1977) se narodila ve Vranové Lhotě na Zábřeţsku. Po svých studiích se dala na dráhu učitelky a většinu své práce věnovala vedení Hospodyňské školy na Klášterním Hradisku. Z její pozůstalosti vznikl archivní fond ve Státním okresním archivu v Olomouci, M8 – 68. 71 SOkA, fond M8 – 68, inv. č. 5. Ţádost o zhodnocení dosavadního zvýšení odborné kvalifikace. 72 SOkA, fond M8 – 68, inv. č. 4. Vysvědčení z Hospodyňské školy na Klášterním Hradisku. 73 SOkA, fond M8 – 68, inv. č. 1. Ţivotopis Marie Mlčochové. Srov.: SOkA, fond M8 – 68, inv. č. 5. Jmenovací dekrety.
- 25 -
Ze všech svých prací dostávala vţdy nejlepší doporučení, ať se jednalo o praxe na statku u pana Kopeckého, či během práce asistentky na Hospodyňské škole na Klášterním Hradisku. Pan Kopecký oceňoval především její píli, snaţivost a zálibu v hospodaření74. Helena Lukášková, která byla ředitelkou na hospodyňské škole, oceňovala to, ţe Marie Mlčochová dělala i nad rámec svých povinností. Jako asistentka vyučující ruční práce šla příkladem všem studentkám svou svědomitou prací. Navíc zastala i práci učitelky vaření, kdyţ do poloviny školního roku chyběla75. 6.1.1. Činnost Spolku absolventek Zemské hospodyňské školy76 Po konci studia zůstávala ředitelka Marie Mlčochová v kontaktu s absolventkami. Kdyţ byly pořádány oslavy 25. výročí zaloţení Hospodyňské školy na Klášterním Hradisku v roce 1933, sjelo se sem i mnoho bývalých studentek. Krátce po této události vznikl z iniciativy právě Marie Mlčochové Spolek absolventek Zemské hospodyňské školy. Tento spolek byl aktivně činný v letech 1934 – 36. Z jejich schůzí vznikl námět na reorganizaci učebních osnov a jiné podněty pro lepší chod školy a efektivitu práce. U příleţitosti výročí 50 let od zaloţení Hospodyňské školy v Kroměříţi byl uspořádán také slavnostní sjezd. Byly zde vyzvány i ostatní hospodyňské školy, aby zakládaly spolky absolventek a podpořily tak činnost svých bývalých škol. Po této výzvě byla zaznamenána činnost 8 takových spolků, jejichţ členky se angaţovaly většinou v publikační činnosti, uveřejňovaly články v ţenských časopisech, propagovaly vzdělání na hospodských školách a snaţily se zvýšit počet studentek, a pořádaly také odborné přednášky. Spolek absolventek zemské hospodyňské školy byl oficiálně zaloţen 23. června 193477. Dne 19. listopadu pak byly v Brně vytyčeny směrnice pro spolky absolventek. Členky spolku své síly napjaly ke zlepšení organizace učební osnovy hospodyňské školy. Z jejich návrhů vyplívá, ţe se snaţily sjednotit tyto plány na všech hospodyňských školách. První návrhy byly zaměřeny na zlepšení výuky mravouky. Poţadavek se týkal sjednocení učiva. Podle členek spolku bylo hlavním problémem, ţe na některých 74
SOkA, fond M8 – 68, inv. č. 4. Doporučení z praxe na statku p. Kopeckého. SOkA, fond M8 – 68, inv. č. 4. Osvědčení o praxi na Hospodyňské škole na Klášterním Hradisku. 76 SOkA, fond M8 – 68, inv. č. 10. Záznam o činnosti Spolku absolventek Zemské hospodyňské školy. 77 SOkA, fond M8 – 68, inv. č. 10. Záznam ze sjezdu v Kroměříţi u příleţitosti 50 let od vzniku tamější hospodyňské školy. 75
- 26 -
ústavech vyučoval tento předmět kněz a na jiných laik. Doporučovaly tedy vyuţívat učebnice, kde je vše shrnuto. Dále by se tento předmět podle mínění členek spolku absolventek dal z části spojit s vychovatelstvím, jelikoţ se v obou předmětech vyučují stejné věci. Dalším předmětem, který se dal podle tohoto spolku zlepšit, byly počty. Členky spolku tvrdily, ţe většinu úkonů probíraných na hospodyňské škole znají jiţ z měšťanek. Proto by se hodiny počtů daly omezit a spojit s účetnictvím. Toto vyučování by pak zabralo jen 4 hodiny týdne78. Ve výuce odborných předmětů také nacházely nedostatky. Zejména zdůrazňovaly, ţe některé učebnice postrádají kapitoly o chovu drůbeţe a nepopisují moderní postupy při krmení zvířat. Také doporučovaly konkrétní publikace, které se těmto tématům věnovaly. Členky spolku přesně plánovaly, co dělat s ušetřenými hodinami. Podle absolventek se mělo na hospodyňské škole také učit dějiny vzdělanosti, němčina a ovšem výbor z národního hospodářství. Mimo výuku měl spolek také výhrady k vybavení škol a internátů. Členky spolku poţadovaly, aby všechny hospodyňské školy a k nim náleţející internáty měly stejné vybavení. Mělo se zamezit tomu, aby si dívky vybíraly vzdálenější školy jen proto, ţe tam
mají lepší
vybavení.
Také chtěly,
aby byl sjednocen domovní
řád
na internátech79. Členky Spolku absolventek Zemské hospodyňské školy si byly vědomy činnosti i jiných spolků80, které si kladly stejný cíl, vzdělávat venkovské ţeny, a tím zvyšovat jejich úroveň. Proto se nesnaţily získat si příliš velkou členskou základnu. Spíše se snaţily vzájemně si vypomáhat mezi spolky, podporovat se ve své činnosti. Na většině jejich akcí byli téměř vţdy stejní účastníci. Ve výroční zprávě z roku 193481 stojí, ţe za uplynulý rok uspořádaly dva vzdělávací kurzy jak pro absolventky, tak pro širší veřejnost. Také poţadovaly, aby na takové odborné instituce, jako byla Hospodyňská škola na Klášterním Hradisku, byly přijímány dívky jen z nejbliţšího okolí školy. Jen tak mohly zajistit, aby měla činnost absolventských spolků význam. Představovaly si, ţe jejich aktivity povedou 78
SOkA, fond M8 – 68, inv. č. 10. Návrhy k reorganizaci učební osnovy hospodyňské školy. Tamtéţ. 80 SOkA, fond M8 – 68, inv. č. 10. Srov.: Burešová, Jana: Proměny společenského postavení českých ţen v první polovině 20. století. Olomouc 2001. s. 149. 81 SOkA, fond M8 – 68, inv. č. 10. Výroční zpráva Spolku absolventek Zemské hospodyňské školy z roku 1934. 79
- 27 -
ke zlepšení odborného zemědělského školství tím, ţe budou reagovat na aktuální změny v zemědělství daného regionu. Jejich další činnost se týkala publikace odborných článků, propagace zemědělského školství a činnost spojená se získáváním nových studentek. Jejich práce však záhy narazila na neutěšené finanční poměry82. 6.2. Vybavení školy Pro malou kapacitu budovy nemohl být v prvních letech zařízen internát, který by náleţel ke škole. Dívky bydlely v studentských podnájmech v blízkém městě. Po zřízení internátu tvořily studentky a učitelky společnou domácnost. Dívky bydlely na pokojích většinou po šesti ţákyních. Vybavení jako peřiny, pracovní oděv či jiné podobné vybavení si musely dívky dovézt z domova. Ve skupinkách po třech aţ čtyřech dívkách se věnovaly vaření, to znamená, ţe měly k dispozici funkční kuchyň. Za opotřebení inventáře byl stanoven poplatek83, který se platil jednou ročně. Z toho vyplívá, ţe kuchyňské vybavení mohlo být stále doplňováno. Mimo jiné měly dívky v osnovách seznamovat se moderními vymoţenostmi, které usnadňují práci v domácnosti84. Otázkou zůstává, do jaké míry bylo vedení školy schopno zajistit tyto vymoţenosti. V prvních letech byly také studentky omezeny malým prostorem školy. Kuchyň, kterou měly dívky na této budově k dispozici, nebyla příliš prostorná. K vybavení patřily jedny kachlová kamna, dva kredence a jeden větší stůl. Je jasné, ţe takové prostory nemohly pojmout více neţ dvacet ţákyň, které škola v prvních letech přijímala85. Avšak kdyţ došlo v letech 1927 – 29 ke stavbě nové budovy, počítalo se i s tím, aby měly studentky větší pohodlí a více místa. Kdyţ srovnám jiţ zmíněnou kuchyň na staré budově s tou v nových prostorách školy, tak musím připustit, ţe nové místo bylo přizpůsobeno většímu počtu studentek. Kuchyň jiţ byla mnohem prostornější, nacházelo se tu více úloţného i přípravného prostoru. Na dobových fotkách je také vidět, jak se výrazně změnilo vybavení těchto prostor86.
82
SOkA, fond M8 – 68, inv. č. 10. Záznam ze sjezdu v Kroměříţi u příleţitosti 50 let od vzniku tamější hospodyňské školy. 83 SOkA, fond M5 – 161, inv. č. 112. Prospekty. 84 SOkA, fond M5 – 161, inv. č. 105. Učební plány a osnovy. 85 SOkA, fond M5 – 161, inv. č. 116. Fotoalbum. 86 SOkA, fond M5 – 161, inv. č. 117. Fotoalbum.
- 28 -
Dále byla tato budova rozdělena do několika pater. V přízemí se nacházely učebny a jiţ zmíněná kuchyň. V dalších dvou patrech byly situovány loţnice pro studentky a kabinety učitelek. Na internátě bydlely dívky v pokoji po čtyřech aţ šesti, kaţdá měla k dispozici jednu kovovou postel a noční stolek. Své šaty si ukládaly ve skříni. Ke škole dále patřila zahrada. Jak dokládají fotografie, tento pozemek byl vyuţíván k praxi. Na dvoře se nacházely kurníky pro slepice, kachny, husy, morky a perličky. K tomu, aby se dívky naučily starat o drůbeţ, měly také k dispozici vlastní líheň87. K oběma zemským školám, jak k hospodářské, tak hospodyňské, dále náleţel blízký statek. Byli tu chováni koně a vepři. Studentky se také učily vyuţívat moderní technologie při chovu krav, například mechanické dojení. Ke škole pařila jak zahrada, tak ovocný sad. Na zahradě pěstovaly ovoce a zeleninu a v sadě se zdokonalovaly i v práci v sadařství a zahradnictví. Také tu bylo místo určeno pro trávení času určeného k tělocviku, odpočinku a hrám. 7. Náplň studia Škola měla snahu vzdělávat dívky po stránce odborně teoretické, ale také vychovat praktické ţeny. Dala si za cíl uvádět pokrok do práce v zemědělství a šířit odborné znalosti v tomto oboru. Ti, kteří se zabývali vzdělaností venkovských dívek, chtěli vychovat ţeny, které by uměly nejen správně hospodařit, ale také být zodpovědnými a pilnými matkami a manţelkami. Tomu všemu také odpovídala skladba vyučovaných předmětů. Jak jsem jiţ předeslala, nebyla škola zaměřena jednostranně. Dívky se zde naučily prakticky hospodařit, ale získávaly také odborné vědomosti a to nejen z oblasti zemědělství. V prvních letech existence školy se výchova dívek točila zejména kolem správy domácnosti. Vedle chovu zvířat, zahradnictví, či práci v domácnosti jako bylo vaření, praní, šití se věnovaly také účetnictví a dále pak přírodopisu (biologii, zoologii, geologii, chemii a fyzice). Své místo ve školních osnovách měl také zeměpis a dějepis88. Důsledně se postupovalo také k výuce, která měla dívky připravit na výchovu svých budoucích dětí. Patřičným poţadavkem bylo, aby se tomuto dívky učily jiţ v dospívání. K tomu byl určen předmět Vychovatelství a Zdravověda. 87 88
SOkA, fond M5 – 161, inv. č. 117. Fotoalbum. SOkA, fond M5 – 161, inv. č. 1. Třídní katalog.
- 29 -
Dívky se také měly seznamovat s různými technickými novotami, které by jim mohly ulehčit práci jak v domácnosti, tak na zahradě i při práci s domácími zvířaty. Hodnoceny pak byly nejen za své teoretické znalosti, ale také za práci, kterou odvedly během školního roku. Zde se hodnotila jak pilnost, tak jejich zručnost při práci na zahradě, při vaření či úklidu. Nemohu opomenout ani jazykovou stránku vzdělání. Jelikoţ šlo o český ústav, vyučovala se zde čeština89. Rozsah učiva pro první léta působení však není znám. Krátce po vzniku republiky se také změnila organizace školy. V roce 1922 bylo rozhodnuto
výnosem
ministerstva
zemědělství,
které
školu
spravovalo,
ţe
Hospodyňská škola na Klášterním Hradisku bude svým zaloţením střední školou a ţe bude mít dva ročníky90. V roce 1923 bylo schváleno na Moravském zemském výboru v Brně, ţe bude škola rozdělena na stření a vyšší. Vyšší hospodyňská škola navazovala na střední, studentky neabsolvovaly přijímací zřízení. Na konci vyšší školy se pak skládala závěrečná zkouška. Prozatímně byla tato škola zřízena při zemské vyšší škole hospodářské. Škola měla poskytnout dívkám moţnost vyššího odborného vzdělání, aby se mohly posléze věnovat zemědělskému povolání nebo učit na odborných školách. Ve třicátých letech se opět osnovy a učební plán přizpůsobily a zpřesnily. V roce 1932 vydalo ministerstvo zemědělství nové učební osnovy, které počítaly také s existencí německých hospodyňských škol. V teoreticky zaměřených hodinách se studentky opět zlepšovaly v počtech a účetnictví a seznamovaly se s dalšími novotami v zemědělství, studovaly fyziku a také zdokonalovaly své znalosti z oblasti chemie s technologií91. Zde se jejich studium zaměřovalo na vyuţití chemie při uchovávání potravin. Ale místo tu mělo také probouzení zájmu o národ, jeho dějiny, jazyk či lidovou kulturu. K tomu mělo vést studium vyučovacího jazyka, tzn. na českých školách čeština a na německých němčina. Jak jsem jiţ dříve napsala, byl tu také poţadavek členek Spolku absolventek Zemské hospodyňské školy, aby se dívky učily také cizím jazykům, především němčině. 89
Z ţádného cizího jazyka nebyly studentky klasifikovány. I s poţadavků Spolku absolventek Zemské hospodyňské školy vyplývá, ţe by na škole měla být vyučována němčina. Lze usoudit, ţe na této škole výuka cizích jazyků nebyla, nebo alespoň nebyla upřednostňována. 90 SOkA, fond M5 – 161, karton 1, inv. č. 106. Organizační pokyny. 91 SOkA, fond M5 – 161, karton 1, inv. č. 105. Učební plán a osnovy ze dne 18. 7. 1932 pro hospodyňské školy jednoroční.
- 30 -
Dalším předmětem, který takto vedl mladé dívky, byl Zpěv a rozpravy. Cílem těch, kteří vytvářeli osnovy92, bylo, aby v těchto hodinách byly studentky zpěvem národních písní vychovávány k lásce k vlasti. Jejich národní uvědomění bylo posilováno i v občanské nauce. A díky předmětu Zákony zemědělské si měly vybudovat kladný vztah k dosud mladé republice a jejímu právnímu řádu. Osvojily si znalost zákonů vztahujících se k zemědělství a měly k nim chovat úctu. Také si studentky „pěstovaly smysl pro pořádek a útulno“93, aby jejich budoucí domácnost byla čistá, vzorná a byla základem zdraví. V tomto smyslu se jim dostalo mnoho vědomostí v předmětech Nauka o vedení domácnosti a Nauka o potravinách, úpravě pokrmů a úpravě stolu. Aby dívky uměly vést domácnost i po ekonomické stránce, byly seznámeny s takzvanou Knihou pro domácnost94. Do této knihy měly důsledně zapisovat všechny své výdaje a příjmy a naučit se tak správně hospodařit. Své poznatky z teoretických hodin pak zúročovaly především během praxe. Při práci byly ţákyně rozděleny do skupinek po 3 aţ 4 dívkách. Praxe byla rozdělena na vaření, které zabíralo 11 hodin týdně, dále ţenské ruční práce 6 hodin, prací na poli, zahradě, ve stáji, v mlékárně strávily celkem 8 hodin a úklid, praní a ţehlení zabíralo 6 hodin týdně. Celkově studentky strávily 25 hodin týdne studiem teorie a 31 hodin jim zabrala praktická část výuky, coţ poukazuje mimo jiné i na to, kolik zbývalo dívkám volného času. K vyuţívání teoretických znalostí nedocházelo jen v praktických hodinách. Ţákyně Hospodyňské školy na Klášterním Hradisku měly i jiné moţnosti, jak dokázat a předvést svou zručnost. Takové moţnosti se jim naskytly při pořádání výstav, na kterých prezentovaly své výrobky z ručních prací95, košile, šaty, polštáře a vybavení pro dítě. Bez povšimnutí nezůstaly ani jejich dovednosti z lekcí vaření. Pak také uspořádaly výstavu pečiva96, aby zde předvedly, co se naučily v hodinách
92
SOkA, fond M5 – 161, karton 1, inv. č. 105. Učební plán a osnovy ze dne 18. 7. 1932 pro hospodyňské školy jednoroční. 93 Tamtéţ. 94 SOkA, fond M5 – 161, karton 1, inv. č. 113. Kniha pro domácnost. 95 SOkA, fond M5 – 161, karton 1, inv. č. 115, M5 – 161, 117. Fotografie se dochovaly pravděpodobně z let 1938 a 1946. 96 Tamtéţ.
- 31 -
úpravy pokrmů a během praxe v kuchyni. Nejpůsobivější byla dominanta této výstavky, hanácký svatební koláč97. Ve dvacátých letech byla moţnost skládat na této škole maturitní zkoušky98. Také zde
zúročily
studentky
všechny
své
poznatky
z
odborných
předmětů.
Ze závěrečných písemných prací, které se týkaly práce v zemědělství, lze vyčíst, jak dívky chápaly to, co se naučily. Například si uvědomovaly, jak je export důleţitý pro ekonomiku státu. Dále pojednávaly o tom, jak by měla být organizovaná práce na statku. Tyto práce jsou také dokladem toho, ţe to co se dověděly v teoretických a praktických hodinách, uměly také formulovat99. V rámci vzdělávání byly dívky i na četných exkurzích. Studentky hospodyňské školy navštívily v roce 1935 Tróju, odkud si jistě přinesly mnoho poznatků jak o chovu domácích, tak také cizokrajných zvířat. Dále byly na exkurzi ve Vídni. Pak také navštívily Baťovy závody ve Zlíně a zároveň lázně v Luhačovicích. V letech 1938 – 1940 přibyly kromě odborně zaměřených také vlastenecké exkurze100. Studentky během těchto výletů navštívily památník Karla Čapka, v roce 1940 mimo do textilních závodů zavítaly také do muzea Boţeny Němcové a k památníku Aloise Jiráska.
97
Tamtéţ. SOkA, fond M5 – 161, karton 1, inv. č. 109. Závěrečné písemné práce. 99 SOkA, fond M5 – 161, karton 1, inv. č. 109. Závěrečné písemné práce. 100 SOkA, fond M5 – 91, karton 1, inv. č. 624. Měsíční situační zprávy Státní vyšší hospodářské školy včetně Státní vyšší hospodyňské školy. Zprávy z června 1939 a podzimu 1940. 98
- 32 -
8. Studentky Počty studentek se během existence školy různě měnily. Záviselo to především na prostorách, které měla škola k dispozici. Jak jsem jiţ zmínila, v prvních letech nemělo vedení školy dostatečné prostředky k tomu, aby mohlo zaloţit domov pro studentky. Proto byla kapacita niţší, přijato bylo jen 20 dívek. Ve třicátých letech zaţila škola v tomto směru boom. V roce 1929 byla dokončena stavba nových budov a kapacita se tak zvýšila. Lepší a modernější bylo i vybavení školy. Počty studentek rychle narostly, coţ mimo jiné poukazuje i na to, ţe o odborné zemědělské vzdělání byl neustálý zájem. Od té doby bylo přijímáno aţ 45 – 50 ţákyň na ročník101. I přes tyto vysoké počty studentek, nebyl naplněn původní plán, aby studentky pocházely z nejbliţších regionů. Dívky z Olomoucka nezaujímaly nikdy víc neţ jen polovinu všech studentek v ročníku. Jak jsem jiţ napsala dříve, byl to poţadavek hlavně Spolku absolventek Zemské hospodyňské školy a měl by dopad hlavně na lepší organizaci výuky a zlepšení schopnosti reagovat na aktuální změny v zemědělství102. Ani průběhem druhé světové války, kdy byla hospodyňská škola přestěhovaná do Selesiana, nezaznamenali na škole větší úbytek ţákyň. Dokonce byl v těchto letech otevřen i vzdělávací kurz pro zahradníky. A ve dvou poválečných ročnících byly zaloţeny dokonce dvě třídy po 30 aţ 40 studentkách103. Aţ do konce svého fungování měla tedy škola naplněnou kapacitu, přesto však svou velikostí nevyhovovala právním předpisům, jak jsem zmínila v páté kapitole, a byla spojena se Střední zemědělsko-technickou školou v Olomouci na Klášterním Hradisku.
101
SOkA, fond M5 – 161, karton 1, inv. č. 114. Seznamy studentek včetně jejich bydliště. SOkA, fond M8 – 68, inv. č. 10. Návrhy k reorganizaci učební osnovy hospodyňské školy. 103 SOkA, fond M5 – 161, karton 1, inv. č. 114. Seznamy studentek včetně jejich bydliště. 102
- 33 -
8.1. Přijímání studentek104 Dívka, která chtěla nastoupit na Hospodyňskou školu na Klášterním Hradisku, musela splnit několik podmínek. V prvních letech existence školy musela ţadatelka dosáhnout 16 let a být mravně bezúhonná. Další nutností bylo předloţit důkaz o ukončení obecné školy s dobrým prospěchem a také musela doloţit lékařským potvrzením, ţe je zdravá. Také musela souhlasit, ţe bude vykonávat jí uloţenou práci zodpovědně a pečlivě. Po studentkách byla samozřejmě vyţadována v dodrţování školního řádu patřičná kázeň, která byla zohledněna věkem studentky. Tresty za neposlušnost byly odstupňovány. Nejprve měla dostat studentka soukromé napomenutí. Pokud to nepomohlo, byli informováni její rodiče. Dále následovala důtka na konferenci, výhruţka vyloučení a vyloučení105. Ve třicátých letech došlo v přijímání studentek k menším změnám106. Věková hranice byla sníţena na 15 let. Navíc se dívky musely prokázat křestním a domovským listem. Také musely doručit prohlášení rodičů, ţe budou platit stanovené poplatky a to předem, coţ bylo pro další chod školy důleţité a vzhledem k probíhající krizi pochopitelné. Z počátku byla kaţdá studentka povinna zajistit předepsané mnoţství potravin. Jednou za rok musela dodat 5 kop vajec, 6 kg tuku. 5kg luštěnin, 5kg jáhel apod., 2 páry kuřat, 1 husu, krocana či krmivo, 1kg povidel, 2kg tvarohu, 2kg máku, 80kg ţitné mouky, 60kg pšeničné mouky, 5kg ořechů. Dále platily 120 korun měsíčně na výdaje spojené s bydlením, 20 korun zápisného a 30 korun za potřeby na celý rok107. S dalšími lety se potřeby na zajištění studentek měnily a i zboţí podraţilo, navíc bylo nutné nějak reagovat na hospodářskou krizi, která nastala. Ve třicátých letech se platilo za zaopatření na internátě 350 Kč měsíčně a předem, naturálie se dováţely dle dohody, zápisné se zvýšilo na 30 korun. Dále přibyl poplatek za upotřebení inventáře – 150 Kč108.
104
SOkA, fond M5 – 161, karton 1, inv. č. 112. Prospekty. Tamtéţ. Prospekty z roku 1920. 106 Tamtéţ. Prospekty z roku 1933. 107 Tamtéţ. Prospekty z roku 1920. 108 Tamtéţ. Prospekty z roku 1933. 105
- 34 -
Další novotou pro studentky bylo také to, ţe měly povinnost zřídit si pojistku proti krádeţi či úrazu, pro kterou byla určena částka 37, 50109. Vzhledem k tomu, ţe škola byly samostatná v oblasti pěstování plodin, nebylo třeba zaopatřovat se v tomto směru. Také druhá světová válka zasáhla do hospodaření školy. Poplatky se zvýšily na 550 korun a studentky musely mít také příslušné potravinové lístky. Opět to znamená, ţe si studium mohly dovolit jen dívky ze zámoţnějších rodin. Avšak studentky pocházející z nemajetných rodin mohly být od těchto poplatků osvobozeny, pokud měly dobré výsledky ve studiu. Kaţdoročně o těchto záleţitostech jednala povolaná komise110. 8.2. Volný čas studentek Většina volného času byla určena pro dívky zejména o předem stanovených prázdninách a svátcích. Svůj kaţdodenní rozvrh měly studentky přesně stanovený a hlídaný. To ovšem neznamená, ţe neměly čas na oddech, nebo na kulturní vyţití. Prázdniny byly na Hospodyňské škole na Klášterním Hradisku stanoveny jako na ostatních školách, tedy dva měsíce v létě. Zbytek roku se dívky neustále věnovaly práci ve škole. Domů však také mohly přes školní rok, na Vánoce, Velikonoce, tzv. dušičky a svatodušní svátky. Dívky měly volného času, v dnešním slova smyslu, málo, jelikoţ jejich veškerá práce byla přísně organizována. I jejich praxe byla spojena s vedením společné domácnosti, kterou tvořily na tamním internátě. To znamená, ţe byly zaměstnány téměř po celý den, ať v domácnosti, či na zahradě, nebo na blízkém statku. Kdyţ se však naskytla moţnost odpočinku, mohly tuto dobu děvčata trávit na zahradě, která náleţela ke škole. Zde prováděla různá tělesná cvičení či hry apod. Hodiny tělocviku sice nebyly ani v osnovách, tudíţ ani známkovány. Přesto však dobové fotografie ukazují111, ţe si dívky v tomto směru udrţovaly zdravý ţivotní styl, ke kterému byly vychovávány i v jiných předmětech jako ve zdravovědě či úpravě
109
Tamtéţ. SOkA, fond M5 – 91, karton 1, inv. č. 624. Měsíční situační zprávy Státní vyšší hospodářské školy včetně Státní vyšší hospodyňské školy. 111 SOkA, fond M5 – 161, karton 1, inv. č. 115. Dále také M5 – 161, inv. č. 116, tamtéţ inv. č. 117, tamtéţ inv. č. 118. Bohuţel většina fotografií je bez datace a není moţno tyto a následující situace blíţe datovat. 110
- 35 -
pokrmů. Mimo klasické cvičení se dívky chodily také koupat do řeky, která protéká poblíţ školy112. Blízké město jim také skýtalo moţnost kulturního vyţití. Sem se vydávaly vţdy pouze ve společnosti jedné z učitelek. Mimo společné vycházky měly moţnost navštěvovat místní divadlo, koncerty či výstavy. Dále měly také moţnost učit se hře na piáno, ovšem jen za určitý poplatek, jak hlásal prospekt ze 30. let113. Z fotografií ze školního alba je vidět, ţe se dívky této dovednosti učily na jednoduchých lidových písních114. Ţe si studentky uţily také zábavu během svého studia, dokládají i jiné fotografie. Některé pocházejí z mikulášské besídky, kdy se některé dívky převlékly za Mikuláše, čerta a anděla. Jiné fotky odkazují na to, ţe si dívky rozvíjely také dramatické schopnosti. V popiscích stojí, ţe fota pocházejí ze zkoušky na divadelní představení115. Na škole byly pořádány i jiné mimoškolní akce. Dokladem toho, ţe dívky neseděly pouze ve škole, ale navštívily i jiná místa, mohou být fotografie z nejrůznějších výletů a školních exkurzí116. 8.3. Sloţení studentek podle místa bydliště117 Do prvního ročníku se mohlo být přijato pouze 20 dívek. Jen polovina jich byla z Olomouce a okolí, coţ neodpovídalo představám zakladatelů a učitelů. V pozdějších letech vadilo zejména ředitelce Marii Mlčochové to, ţe by budoucí absolventky nepocházely z nejbliţšího regionu118. Jejím záměrem bylo vytvořit spolek absolventek, který by mohl podporovat chod školy, ale jeho členky mohly také vznášet podněty a návrhy na změny reagující na aktuální situaci v hospodářství. Právě tato část práce spolku se úzce vztahovala k místu, odkud studentky pocházely. 112
Ne vţdy však byla tato řeka zdrojem zábavy. Z měsíčních situačních zpráv je patrno, ţe kvůli moţným záplavám v září 1938 muselo být přerušeno vyučování, jelikoţ škola mohla být odříznuta od blízkého města. Srov.: SOkA, fond M5 – 91, karton 1, inv. č. 624. Měsíční situační zprávy Státní vyšší hospodářské školy včetně Státní vyšší hospodyňské školy. Zpráva ze září 1940. 113 SOkA, fond M5 – 161, karton 1, inv. č. 112. Prospekty z roku 1933. 114 SOkA, fond M5 – 161, karton 1, inv. č. 116. Fotografie. 115 SOkA, fond M5 – 161, karton 1, inv. č. 117. Fotoalbum. 116 SOkA, fond M5 – 91, karton 1, inv. č. 624. Měsíční situační zprávy Státní vyšší hospodářské školy včetně Státní vyšší hospodyňské školy. Zprávy z června 1939 a podzimu 1940. Srov.: SOkA, fond M5 – 161, karton 1, inv. č. 117. Fotoalbum. 117 SOkA, fond M5 – 161, karton 1, inv. č. 114. Seznamy studentek včetně jejich bydliště. 118 SOkA, fond M8 – 68, inv. č. 10. Návrhy k reorganizaci učební osnovy hospodyňské školy.
- 36 -
Současně s tím vznesla ředitelka Mlčochová návrh, aby kaţdý region měl svou hospodářskou či hospodyňskou školu, která by se zaměřovala na místní rozvoj hospodářství a reagovala na tamní situaci. Ale muselo se brát také na zřetel, ţe škola musela naplnit svou kapacitu a udrţet fungování školy a naplňovat její účel. Ţákyně přicházely z nejrůznějších koutů Moravy a Slezska. Území, ze kterého dívky pocházely, zahrnoval sever Moravy, zejména Zábřeţsko a Moravskou Třebovou i Slezsko, přesněji Ostravu. Jak jsem jiţ dříve napsala, polovina studentek bydlela v okolí Olomouce, především ve Velkém Týnci a v Holicích. Mnoho dívek bylo také z Prostějovska a z Litovle119. Přestoţe i v Kroměříţi fungovala také hospodyňská škola, studentky pocházely i z Kroměříţe a okolních vesnic, z Hulína, nebo z Holešova. Na Klášterním Hradisku studovaly dívky také z Valašského Meziříčí a ze Vsetína. Dalším územím, odkud se braly ţákyně, bylo Vyškovsko, dívky pocházely především z Ivanovic. V některých ročnících studovaly dokonce i dívky ze Slovenska. Většina pocházela z Turčianského sv. Martina a okolí. Ve školním roce 1914/15 studovala na Hospodyňské škole na Klášterním Hradisku také jedna studentka, Bučková Irma, z Tvrdoše, dnešní Černá Hora. V roce 1916/17 studovala ţákyně z Vídně, Ema Bírtová. Některé dívky pocházeli i z Čech, z Děčína či Pardubicka120. Pro vystoupení ze školy existovalo více důvodů. Mimo jiţ zmíněné vyloučení, mohla to být například nemoc, pro kterou se dívka nemohla dále věnovat studiu. Některé musely vystoupit i pro nemoc v rodině, nejspíše musely zastoupit činnost nemocného člena. Jedna z dívek také vystoupila v pololetí proto, aby uvolnila místo na škole pro svou sestru121. Lze se jen domnívat, ţe to bylo z důvodu nedostatku prostředků rodiny, aby mohla nechat studovat obě dcery. Jiné dívky přešly na blízké Pöttingeum, ale jednalo se spíše o výjimky. Pak také na počátku roku 1939 zvolila jedna studentka za lepší rozhodnutí studium v Palestině, kam se jako příslušnice ţidovského národa přestěhovala i se svou rodinou122.
119
SOkA, fond M5 – 161, karton 1, inv. č. 114. Seznamy studentek včetně jejich bydliště. Tamtéţ. 121 SOkA, fond M5 – 161, inv. č. 1. Třídní katalog. 122 SOkA, fond M5 – 91, karton 1, inv. č. 624. Měsíční situační zprávy Státní vyšší hospodářské školy včetně Státní vyšší hospodyňské školy. Zprávy z února a března 1939. 120
- 37 -
8.4. Oslavy 25. výročí od zaloţení Hospodyňské školy na Klášterním Hradisku V roce 1933 proběhly oslavy 25. Výročí od zaloţení Hospodyňské školy na Klášterním Hradisku123. Většina řečí měla pochvalný charakter. Řečníci také přáli všem, kdo školu řídili, aby vytrvali ve svém poslání a udrţovali školu v činnosti. Viděli velký význam v tom, ţe škola vychovávala venkovské dívky a ţe šířila osvětovou činnost v zemědělském prostředí. Dál přáli škole ještě mnoho dalších let, po které by ještě fungovala. Všechny
přítomné
přivítala
předsedkyně
Zemského
odboru
absolventek
hospodyňských škol paní Marie Kopecká-Novotná. Po přivítání pronesla první proslov. Doloţila, ţe ústav jí dal potřebný základ do ţivota. A aţ teprve ve vlastním dospělém ţivotě dovedla zhodnotit důleţitost svého vzdělání. Vyslovila přání, aby hospodyňská škola mohla naplňovat svůj úděl ještě mnoho následujících let. Podle jejího názoru měl být tento výroční sjezd mimo jiné také manifestací za odborné vzdělání venkovské ţeny, která je duší rodiny. Její argumenty směřovaly k tomu, aby ukázala, ţe doba si ţádá nejen vzdělaného muţe, správce statku, ale i ţeny. Dále zdůraznila, jak je v dnešní době oceňován význam odborného hospodářského vzdělání124. Těchto
oslav
se
zúčastnilo
mnoho
významných
osobností
spojených
s Hospodyňskou školou na Klášterním Hradisku. Mezi jinými tu byl například Ing. dr. Edvard Reich jako zástupný delegát ministerstva zemědělství, dál ředitel hospodářské školy Dvorský, státní inspektor dr. Ing. Raštica, profesor Blatný, Gabriel Zlámal, zástupce Hospodářské jednoty a Ústřední záloţny rolnické. Za Okresní odbor československých ţen venkovských zde byla přítomna paní Zatloukalová – Coufalová125. Dále přijaly pozvání některé absolventky, za něţ přednesly vzpomínkový projev paní Hrubá a paní Černá. Obě se shodly, ţe na léta studia velmi rády vzpomínají. Přínos ústavu také hodnotily velmi pozitivně. Škola jim dala základ do budoucího ţivota a 123
SOkA, fond M5 – 161, karton 1, inv. č. 113. Záznamy projevů. Tamtéţ. Projev Marie Kopecké-Novotné. 125 Ludmila Zatloukalová – Coufalová byla členkou Pokrokové organizace ţen. Stala se významnou činitelkou v politicko-společenském ţivotě a v období první republiky byla také poslankyní za agrární stranu. Angaţovala se také jako redaktorka časopisu Ţenská revue. Burešová, Jana: Proměny společenského postavení českých ţen v první polovině 20. století. Olomouc 2001. s. 126,128. Srov.: Burešová, Jana: Osvětová a vzdělávací činnost ţenských pokrokových spolků mezi venkovskými ţenami v první polovině 20. století. In.: Zemědělské školství, výzkum a osvěta jako předpoklad hospodářského a sociálního rozvoje venkova v 19. a 20. století. Sborník příspěvků z mezinárodní konference věnovaný památce Samuela Cambela. Studie Slováckého muzea 9, Ed. Rašticová, Blanka, Uherské Hradiště 2004. s. 311. 124
- 38 -
připravila je na jejich budoucí práci. Ve stejném duchu pronesla svou řeč i paní Balšmánková, kterou rodiče poslali studovat, aby získala vše potřebné pro svůj budoucí ţivot. Jednou z dalších absolventek, které přijely na sjezd při oslavách 25. výročí od zaloţení Hospodyňské školy na Klášterním Hradisku, byla paní Doleţalová. Studovala na škole v ročníku na počátku první světové války. Připustila, ţe jako ţena úředníka můţe jen těţko uplatnit všechny své odborné znalosti. Ale přesto se snaţí ve svém ţivotě vyuţít veškeré zkušenosti při vedení domácnosti. Nicméně ze své zkušenosti či poznatků musí tento typ vzdělání jedině doporučit126. Ing. dr. Reich vyzvedával nutnost vědecky se vzdělávat pro práci v hospodářství a dále tak zvyšovat blahobyt venkova127. Také neopomněl zdůraznit, ţe tuto zásluţnou činnost šíření pokroku v hospodářství velmi schopně plní právě Hospodyňská škola na Klášterním Hradisku. Srovnával dřívější časy, před vznikem této hospodyňské školy. Myslel, ţe dříve bylo vzdělání jednodušší, stačilo získat vědomosti do té míry, aby byl absolvent schopen zajistit si obţivu. V době, kdy se konal výroční sjezd hospodyňské školy, byla však snaha vzdělávat jak studenty, tak studentky také k národní uvědomělosti a vychovávat z nich vzorné občany, hrdé na svou vlast. V hospodářském prostředí to znamenalo, ţe se měly budoucí hospodyně vychovávat k tomu, aby při nákupu surovin dávaly přednost domácím produktům a podporovaly tak národní trh128. Důleţitý projev pronesla také ředitelka Marie Mlčochová, která krátce shrnula historii školy i obtíţe, které musela překonat. Také vyjádřila vděk za finanční i morální podporu ze strany Odboru pro zájmy venkovských ţen, jmenovitě jeho předsedkyni paní Zatloukalové-Coufalové129. Dalším řečníkem se stal Gabriel Zlámal. V jeho řeči se opět zdůrazňovalo, jak je důleţité pro rozvoj zemědělství, aby správě statku rozuměl jak hospodář, tak hospodyně. Také vyjádřil vděčnost všem institucím, které finančně podporovaly chod hospodyňské školy, ale i činnost ostatních rolníků. Jmenoval Hospodářskou jednotu a Ústřední záloţnu rolnickou130.
126
SOkA, fond M5 – 161, karton 1, inv. č. 113. Záznamy projevů. SOkA, fond M5 – 161, karton 1, inv. č. 113. Projev ing. dr. Reicha. 128 Tento postup zdůrazňoval ve svých poţadavcích mimo jiné také Spolek absolventek Zemské hospodyňské školy. 129 SOkA, fond M5 – 161, karton 1, inv. č. 113. Řeč Marie Mlčochové. 130 Tamtéţ. Projev Gabriela Zlámala. 127
- 39 -
Dr. Ing. Raštica, státní inspektor, zdůrazňoval, ţe by nemělo ustat zemědělské vzdělávání dívek v době, kdy se ostatní výrobní sloţky hroutí. Vyslovil přání, aby byl v tomto smyslu vzděláván i dívčí dorost131. Jak jsem jiţ předeslala, všechny tyto projevy byly oslavné a přály škole, aby dlouho vytrvala ve svém počínání. Nicméně řečníci nezapomněli připomínat to, co je v dané době konkrétně potřeba. Zejména měli na mysli podporu domácího trhu a probouzení v dívkách národní vědomí. Absolventky školy zase tvrdily, ţe toto vzdělání všem doporučují.
131
Tamtéţ. Projev Dr. Ing. Raštici.
- 40 -
9. Závěr Celý ţivot ţeny v 19. století byl postaven na tom, aby si zajistily dobrou budoucnost. Nejlepším způsobem zaopatření bylo vdát se. Avšak zůstávala také spousta neprovdaných ţen. Ty se pak stávaly závislé na své rodině. Tyto dívky začaly být nuceny k vzdělávání. Jednalo se hlavně o to, najít způsob jak se ekonomicky podílet na chodu domácnosti. Zejména v měšťanských rodinách se z počátku uplatňovaly jako vychovatelky a pomocnice v domácnosti. Z počátku pocházely iniciativy zaměřené na lepší vzdělání a uplatnění ţen a dívek ve společnosti pouze od jedinců. Ti, kteří se v tomto směru angaţovali, dali základ k tomu, aby mohly vzniknout instituce, které přispívaly k lepšímu postavení ţen ve společnosti. Později však začalo přibývat jak v Čechách, tak na Moravě více spolků, jejichţ práce byla organizovanější a cílenější a jejichţ činnost trvala déle a měla hlubší dopad. Otázka emancipace ţen se na počátku 20. století stala jedním z bodů politických programů českých stran. Ţeny velmi bojovaly o to, aby jim byla přiznána společenská a politická práva. Chtěly získat své místo ve veřejném ţivotě, coţ bylo do té doby vyhrazeno muţům. Jejich snahy se orientovaly jak na právo studovat na stejné úrovni a stejné obory jako muţi, tak také získat volební právo, které by dodalo jejich poţadavkům politickou váhu. Na
venkově
byla
potřeba
vzdělávání
ţen
motivována
národnostními
a
hospodářskými poţadavky. Pozvednutí venkova mělo mít dopad na zlepšení zemědělské výroby a tím také zlepšení českého hospodářství. Mělo se tedy začít od vzdělávání venkovské mládeţe. Hlavními institucemi, které by šířily osvětu na poli zemědělství, se staly hospodářské a později také hospodyňské školy na úrovni středních i vyšších škol. Ve válečných dobách, kdy muţi opustili statek a často nechali hospodaření na ţeně, se ukázalo, ţe národní hospodářství potřebuje jak vzdělaného hospodáře, tak hospodyni. Hospodyňská škola na Klášterním Hradisku v Olomouci, která byla zaloţena v roce 1908, byla zařízením, kde se dívky mohly vzdělávat v oblasti zemědělství. Účelem školy bylo vychovávat dívky, které by rozuměly práci na statku i po odborné stránce a zdokonalovaly tak práci v zemědělství. Jejich výuka byla zaměřena jak na teorii, tak na praxi. Vyučovali tu odborní učitelé, kteří jim zároveň svou prací podávali příklad. Studentky získávaly vědomosti i - 41 -
z jiných předmětů neţ jen odborných. Své místo tu měla výuka českého jazyka, ale také studium národních dějin a národního hospodářství, učily se také poznávat lidovou kulturu v hodinách zpěvu či během rozprav. Všechny odborné dovednosti a znalosti poté uplatňovaly při práci na zahradě, na statku, se zvířaty, ale i při písemných zkouškách. Ve výuce nezůstaly studentky odkázány jen na učebnice a místní profesory. Mnohé vědomosti se jim dostaly také díky exkurzím, které často podnikaly. Uplatnění absolventek tohoto ústavu pak bylo většinou v domácnostech. Po škole se staly hospodyněmi, ale mohly si také udělat učitelský kurz a věnovat vzdělávání dalších generací. Myslím, ţe zájem o odborné vzdělání na Hospodyňské škole na Klášterním Hradisku v Olomouci byl velký. Podle mého to dokládá fakt, ţe i v dobách světových válek nebo hospodářské krize, byla kapacita školy plně obsazena studentkami z blízkého i širokého okolí. Domnívám se, ţe po ukončení studia dívky neustále vyuţívaly znalostí, kterých se jim dostalo v hospodyňské škole, jak některé z nich dokládají ve svém projevu při oslavách zaloţení této instituce.
- 42 -
10. Anotace Odborné zemědělské vzdělání na přelomu 19. a 20. století aţ do 30. let 20. století bralo ohled zejména na národní hospodářství. Ve své bakalářské práci se věnuji problematice středního a vyššího zemědělského vzdělávání, konkrétně se zaměřuji na fungování Hospodyňské školy na Klášterním Hradisku v Olomouci. Práce je omezena lety 1908 - 1950, tedy lety, kdy tato škola působila. Od svého vzniku se tato instituce orientovala na odborné vzdělání dívek v oboru zemědělství. Tento účel se snaţila všemi silami plnit. Byli tu zaměstnáni odborní učitelé. A také skladba předmětů odpovídala snaze vychovat ţeny, které by uměly spravovat domácnost a starat se o rodinu, ale i vést rolnický podnik. Práce je věnována změnám v organizaci školy. Také se věnuji otázce, za jakým účelem škola vznikla. Mnoho odborníků na počátku 20. století poţadovalo, aby v této oblasti mohla vzniknout instituce, která by vzdělávala právě venkovské dívky. Většina se jich také do zaloţení školy zapojila. Dalším aspektem, kterému jsem se věnovala, byla náplň studia. Dívky se učily teoretickým znalostem, které pak vyuţívaly během své praxe, při práci se zvířaty nebo na zahradě. Velkou část práce zabírá kapitola o studentkách, věnuji se především podmínkám, které byly potřebné pro přijetí na Hospodyňskou školu na Klášterním Hradisku. Také mě zajímalo, jak studentky trávily svůj volný čas. Pro chod školy byla také důleţitá činnost spolku absolventek, i kdyţ trvala jen krátce. Právě absolventky podávaly zpětnou vazbu a snaţily se, aby učební osnovy odpovídaly reálným potřebám v zemědělství.
- 43 -
Annotation Professional agricultural education from the end of the 19th century to the 1930s was especially interested in the national economy. In my bachelor’s thesis I pay attention to the secondary and high agricultural education and I focus on the Housewifes’ School at Klášterní Hradisko in Olomouc. This thesis deals with the period from 1908 to 1950, when this school was in function. Since its establishment this institution had been focused on professional training of girls in agriculture and this remained its main aim. Professional teachers worked there and also the subjects were aimed to educate young women that would be able to take care of the household and look after their children as well as to work in agriculture. This thesis is devoted to the changes in the organization of the school. I am also interested in how the school was established. Many professionals at the beginning of the 19th century asked for an institution in this field that would educate rural girls. Most of them joined establishing this school. Another aspect that I discuss is the school’s outlines. The girls learnt theory which they then applied on working with the livestock or in the garden. A great deal of this thesis is devoted to the students themselves, especially to the conditions under which they were accepted to the Housewifes’ School at Klášterní Hradisko. I was also interested in how the girls spent their free time. For the functioning of the school also an activity of former students was important, although it did not last long. It was them who provided the feedback and tried to make the outlines go with the actual needs of agriculture.
- 44 -
11. Prameny a literatura 11.1. Prameny Státní okresní archiv Olomouc, Fond M5 – 161, Vyšší hospodyňská škola Klášterní Hradisko, Olomouc, 1908 – 1950. SOkA, fond M5 – 91, Hospodářská škola Klášterní Hradisko Olomouc. SOkA, fond M5 – 40, Ústav hraběte Pöttinga. SOkA, fond M6 – 108, Hospodářská jednota Olomouc. SOkA, fond M8 – 68, Pozůstalost ředitelky Marie Mlčochové. 11.2. Pouţitá literatura Bahenská, Marie: Počátky emancipace ţen v Čechách: dívčí vzdělávání a ţenské spolky v Praze v 19. století. Praha 2005. Burešová, Jana: Proměny společenského postavení českých ţen v první polovině 20. století. Olomouc 2001. Dostál, V.: Agrární strana. Její rozmach a zánik. Brno 1998. Hoffmannová, Eva: Karel Slavoj Amerling. Praha 1982. IGGERS, Wilma A.: Women of Prague. Ethnic Diversity and Social Change from the Eighteenth Century to the Present. Oxford 1995. Johanides, Josef: Magdalena Dobromila Rettigová. Rychnov nad Kněţnou 1995. Lenderová, Milena a kol.: Ţena v českých zemích od středověku do 20. století. Praha 2009. Malínská, Jana: Do politiky prý ţena nesmí - proč?: vzdělání a postavení ţen v české společnosti v 19. a na počátku 20. století. Praha 2005. Malíř, Jiří: Od spolků k moderním politickým stranám. Vývoj politických stran na Moravě v letech 1848 – 1914. Brno 1996. Politická elita meziválečného Československa. Kdo byl kdo 1918 – 1938. Edd. Kolář, František a kol. Praha 1998. Rettigová, Magdalena Dobromila: Mladá hospodyňka w domácnosti, gak sobě počjnati má, aby swé i manţelowy spokogenosti dossla: dárek dcerkám českoslowanským. Praha 1840. Zemědělské školství, výzkum a osvěta jako předpoklad hospodářského a sociálního rozvoje venkova v 19. a 20. století. Sborník příspěvků z mezinárodní - 45 -
konference věnovaný památce Samuela Cambela. Studie Slováckého muzea 9, Ed. Rašticová, Blanka, Uherské Hradiště 2004.
- 46 -
