MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta sociálních studií

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta sociálních studií

Mediální mapa tištěných časopisů o grafickém designu v České republice (Bakalářská diplomová práce) Mgr. Eva Dóšová

Brno 2012

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně s použitím pramenů a literatury uvedené v bibliografii.

V Liberci, 15. 12. 2012

.…..…………………….

2

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala za vstřícnou pomoc vedoucímu své bakalářské práce Mgr. Leo Nitčemu. Děkuji za množství inspirativních a cenných rad, kritických připomínek a v neposlední řadě za trpělivost.

3

Obsah

ÚVOD ....................................................................................................................................... X 1 METODOLOGICKÉ VYMEZENÍ PRÁCE ..................................................................... X 2 GRAFIKA A DESIGN JAKO SEGMENT MEDIÁLNÍ KRAJINY............................... X 2.1 MEDIÁLNÍ KRAJINA A JEJÍ PROMĚNY ................................................................................. X 2.2 PERIODICKÝ TISK A ČASOPISY .......................................................................................... X 2.3 TITULY O GRAFICE A DESIGNU........................................................................................... X 2.4 VYMEZENÍ ROZSAHU PRÁCE A VÝBĚROVÉHO SOUBORU .................................................... X 3 SBĚR MATERIÁLU PRO ANALÝZU ............................................................................. X 4 MEDIÁLNÍ PRODUKT A JEHO CHARAKTERISTIKY ............................................. X 4.1 FORMÁLNÍ STRÁNKA ........................................................................................................ X 4.2 STRUKTURA ...................................................................................................................... X 4.3 POUŽITÉ ŽÁNRY ................................................................................................................ X 4.4 GRAFICKÁ PODOBA ČASOPISU .......................................................................................... X 5 PROFILY JEDNOTLIVÝCH ČASOPISŮ ....................................................................... X 6 TYPOLOGIE TITULŮ ...................................................................................................... X ZÁVĚR ..................................................................................................................................... X

4

Úvod Jako téma své bakalářské práce jsem zvolila Mediální mapu tištěných časopisů o grafickém designu v České republice. Mapa popíše současný stav časopisů o grafickém designu na základě analýzy jednotlivých periodik vycházejících u nás. První část práce se bude věnovat vyjasnění pojmů a kritériím, která pro nás budou vodítkem při výběru zkoumaných časopisů. Periodika zabývající se grafickým designem, mají své stálé místo mezi tištěnými časopisy v České republice, přestože je nemůžeme zařadit do periodik masových. Specifičnost zaměření, nás již od počátku limituje svou šíří respektive omezeným počtem periodik tématem se zabývajících. Při volbě zkoumaného výběrového soubor jsme se tak nemuseli potýkat s přemírou periodik, ale snažili jsme se pokrýt celé spektrum časopisů, které se zabývají grafickým designem, potažmo spojenými s typografií, polygrafií či tvorbou písma. Pro časopisy, které by se věnovaly pouze grafickému designu, není v našich poměrech dostatečné publikum. To se také odrazilo ve vývoji periodik především v devadesátých letech, kdy vznikla, ale také zanikla řada časopisů. Některé tyto časopisy však mohou být cenným zdrojem i pro současnost. Časopisům o grafickém designu po roce 1989 se tedy také budeme věnovat pro dokreslení obrazu mediální mapy a to ještě předtím, než postoupíme k samotné analýze jednotlivých periodik na základě vymezených kritérií. Ta pro nás budou vodítkem pro výběr časopisů a určení periodik v České republice, vzhledem k povaze časopisů si však dovolíme jisté výjimky z definice a některým periodikům odpustíme, vzhledem k jejich důležité roli na trhu grafických časopisů, některá definiční kritéria. V analytické části práce popíšeme jednotlivá periodika. Budeme se zabývat jejich historií, zaměřením, strukturou a rubrikami, grafickým zpracováním, členy redakce, ale také publikem. U každého z titulu uvedeme název, četnost, vydavatele, cenu, zařazení, počet stran a další specifikace. V samotném textu se také zmíníme o povaze časopisu či přelomových okamžicích pro časopis případných zajímavostech. V poslední části práce je na základě získaných informací, zejména primárně z jednotlivých vydání časopisů, zhodnocený mediální trh grafických časopisů, jeho nasycenost a podle zjištěných výsledků popřípadě vyvodíme typologii periodik.

5

Grafický design je disciplínou, která je častokrát podceňovanou oblastí současného designu. To se ve velké míře projevuje i nedostatkem teoretického výzkumu literatury v této oblasti. Z velké míry je proto tato odborná diskuze nahrazena zastoupena především na internetu a v odborných časopisech s touto tématikou. Práce se proto zaměřuje na často opomíjenou oblast grafického designu a jejím cílem je podat ucelený obraz, tedy mediální mapu těchto časopisů v České republice.

6

I.

Metodologické vymezení práce 1. Základní cíle

Cílem práce je vytvoření mediální mapy časopisů o grafickém designu v České republice. Práce podobného druhu zatím nebyla vypracována, a ač se může zdát, že tento segment není příliš čtenářsky zajímavý, měli bychom si uvědomit význam grafiky v tiskové tvorbě celkově. Práce ukáže jaké časopisy figurují na současném trhu a zda je trh dostatečně naplněn. Situaci budeme moci porovnat s obdobím před deseti lety, kdy došlo k boomu na trhu periodik.

2. Metoda zkoumání Těžištěm práce je popis jednotlivých v současnosti vycházejících periodik. Jejich deskripce a analýza nám poskytnou základní data pro následné zhodnocení stavu časopisů na mediálním trhu. Pro dosažený stanoveného cíle tedy použijeme dva metodologické postupy: deskripci a komparaci titulů. V závěru práce bychom tak měli být schopni odpovědět na otázku, jaký je poměr sil na trhu v oblasti časopisů pro grafický design a oborů k nim přidružených.

3. Sledované aspekty časopisů Mezi sledované aspekty časopisů patří jak organizační a redakční prvky, tak i formální a obsahová stránka, stejně jako vzhled a grafická podoba. U každého ze sledovaných periodik jsou uvedeny základní informace, název, podtitul, vydavatel, šéfredaktor, členové redakce, adresa redakce, počet stran, formát, druh papíru, speciální přílohy, rubriky, ale i struktura. Není opomenuta ani obrazová stránka či hodnocení obálky, které je u grafických časopisů často netradičně zpracovaná a originální. Věnovat se budeme i cílovému publiku jednotlivých časopisů.

4. Vymezení pojmů a oblasti zkoumání Tato práce spadá do oblasti mediálního výzkumu v České republice. Proto je nutné, ještě než přistoupíme k samotnému popisu jednotlivých médií, definovat pojmy, kterými se budeme zabývat a vhodně je zařadit v širším kontextu. V této kapitole se tedy nejdříve zaměříme na vymezení mediální krajiny jako takové, blíže se podíváme na vymezení pojmů periodikum a časopis v České republice a to jak

7

z hlediska právní úpravy, tak dle encyklopedií a oborových slovníků. Neopomeneme definovat ani oblast grafického designu samotného, který je základním kamenem této práce. Práce se bude zabývat tematicky zaměřeným časopisům, které se specifikují na grafický design, typografii a tisk. Grafický design je u těchto časopisů buď hlavním sledovaným odborem, nebo se mu věnují částečně.

5. Zdroje zkoumání Informace o jednotlivých časopisech čerpáme z primárních zdrojů, tedy přímo z časopisů. Z databáze Národní knihovny České republiky, z Databáze periodického tisku Ministerstva kultury, které má povinnost evidovat všechny periodika. Vyhledávání časopisů v databázi však není zcela přehledné, lze vyhledávat podle evidenčního čísla, podle názvu vydavatele, obsahového zaměření, okresu, kraje či periodicity. Námi sledovaná periodika se vyskytují ve dvou kategoriích Odborné časopisy - technické, vědecké, výzkumné - (Font, Typo, Svět tisku) a Populárně vědecké a technické tiskoviny (Pixel, Typografia, Noviny pro grafický průmysl). Neexistuje tedy žádná samostatná kategorie pro časopisy o grafickém designu. Ty spadají do kategorie odborných časopisů a populárně naučných. Vzhledem k tomu, že časopisy o grafickém design nejsou auditované, údaje o nákladech z ABC ČR, které sleduje náklady periodik u nás, pro nás nebyly užitečné. Podstatným zdrojem informací byly elektronické internetové zdroje současných grafiků, které se zabývají samotnou grafikou a příležitostně také informují veřejnost o stavu na trhu grafických časopisů nebo přispívají akademickými články.

6. Vymezení oblasti zkoumání Cílem práce je popsat mediální krajinu časopisů, které se zabývají grafickým designem. Výběr není natolik široký, abychom pro potřeby této práce byli nuceni výběrový soubor redukovat dle partikulárních vlastností časopisů. Zaměříme se proto na co nejširší pole periodik a pro dokreslení obrazu mediální krajiny od začátku 90. let do současnosti se budeme zabývat i médii, která v průběhu tohoto období vznikla, ale řada z nich již také nevychází. Těm věnujeme samostatnou kapitolu, která bude sledovat také obecné trendy ve vývoji časopisů v tomto období. Samotná deskriptivní část se pak bude zabývat periodiky vycházejícími v současnosti. Vybraná periodika musí splňovat tyto body: 8

•

Tématika grafického designu, typografie písma, tisku

•

Původní český časopis

•

Celoplošně dostupné

•

Vydávaný po roce 1989

•

Tištěný titul

Ač tvoří v dnešní době elektronická média podstatný segment mediálního trhu, v naší práci se budeme zabývat pouze tištěnými médii, kterým chceme věnovat dostatečný prostor. Domníváme se, že tato periodika mají i ve své tištěné podobě nadále význam. Přece jen z podstaty samotné jsou i součástí oboru, kterému se věnujeme zejména v oblasti tisku. Mezi zkoumaná periodika tedy patří: Font, Pixel, Typografia, Typo, Svět tisku, Noviny pro grafický průmysl, Umělec magazine a časopis, který je oficiálně stále živým, ale vyšel pouze čtyřikrát, nicméně je ukázkou vynalézavosti grafických dovedností v českém prostředí, časopis SOAP. Ten tvoří mezi naším výběrovým souborem výjimku o které jsme hovořili, již v předchozí kapitole, neboť nesplňuje jednu ze základních podmínek definice časopisů podle tiskového zákona (více v kapitole definice časopisů), a to periodicitu minimálně dvakrát do roka.

7. Teoretické ukotvení zkoumání 7.1.

Mediální krajina

Práce se zabývá zkoumáním segmentu mediální krajiny v České republice, proto si nejdříve vysvětlíme k čemu se tento pojem vztahuje a co pro nás v této práci znamená. Slovní spojení mediální krajina často slýcháme i v neodborné komunikaci, přesto si zaslouží bližší prozkoumání. Samotný termín mediální krajina neboli media landscape či Medienlandschaft je pravděpodobně

převzat

jak

z angličtiny,

tak

i

z němčiny

a

souvisel

zejména

s paradigmatickou změnou v chápání prostředků hromadné komunikace, tedy způsobu jak se média v devadesátých letech dvacátého století označovala. (text) Mezi odborníky zabývajícími se médii se nejdříve obrátíme na Denise McQuaila. Podle něj je mediální krajina skupina všech médií v konkrétní společnosti, kterou se zabýváme, pro nás tedy v České republice. Zároveň ale McQuail zdůrazňuje, že tyto 9

jednotlivé části nemusí být vůbec propojené či koherentní. (McQuail 2002: 184) Mediální krajinu si tedy nelze představovat, ač k tomu první pohled svádí, stejně jako sociální systém. Ten lze přirovnáván k organickému systému, v němž má každá z jeho částí určitou funkci a je propojena s ostatními. Oblast mediální krajiny je většinou výsledkem náhodného historického vývoje, přičemž její podoba je odrazem vývoje nových technologií a přizpůsobením se existujících médií těmto technologiím. (McQuail 2002: 184) Pro každé období jsou tak typické dominantní technologie. Na oblast zkoumání mediální krajiny se můžeme podívat pro lepší pochopení optikou teorii konstrukce sociální reality. Můžeme vidět, že dominantní typ komunikátu, má v současném konstruování reality médii určující roli. Dominantní postavení způsob mediální komunikace skrze dostupné technologie je tedy rozhodujícím faktorem pro podobu současné měnící se mediální krajiny (Berger, Luckman 1999) Pojem mediální krajiny se začal používat zejména od devadesátých let a nahradil XXXXXXXX. Pokud tedy v tomto období došlo k paradigmatické změně, neznamená to, že mediální krajina teprve vznikla, ale pouze přechod z jednoho typu mediální krajiny (nazývaná jako sovětský typ) do jiného typu mediální krajiny, tedy libertiánského typu sociální zodpovědnosti. (Šoltys: 260) Do oblasti mediální krajiny patří všechna média, nikoliv pouze tištěná, která jsou předmětem této práce. Mediální systémy, jak také nazýváme mediální krajinu, zahrnuje jak televizi, rozhlas, hudbu, periodický tisk, tak i telekomunikaci, internet a další možné způsoby komunikace skrze média. Autoři tyto jednotlivé prvky označují za mediální sektory. Ty se tedy liší nejen podle způsobu šíření, ale také v obsahu samotném a ve vzájemném vztahu jednotlivých prvků. (McQuail 2002: 184)

7.2. Zkoumaný segment mediální krajiny Samotný pojem média zahrnuje komplexní mediální systém (McQuail 2002: 184). Jednotlivé složky jsou pak děleny na základě různých specifikací, podle kterých se dělí dále. V našem případě se zaměřujeme na časopisy. (McQuail 2002: 185) McQuail rozděluje média obecně na: mediální systém (veškerá národní média), multimediální firmy (s významnou účastí v několika médiích), mediální sektory (noviny, televize film, hudba atd.), oblasti distribuce (celý stát, region, město), jednotlivá média (novinový titul, televizní kanál atd.), jednotlivý mediální produkt (kniha, film, píseň atd.) V našem případě je široké spektrum časopisů možné dělit podle několika typologií, čemuž se 10

bude věnovat následující kapitola. Pro potřeby této práce vycházíme z mediálního systému České republiky a zaměříme se na mediální sektor časopisů, který dále specifikujeme na mediální sektor časopisů o grafickém designu. Časopisy jsou určeny pro specifické čtenáře a zároveň, ač jsou periodiky celostátními, odpovídá způsob distribuce jejich odborné povaze a z velké části se distribuují skrze předplatné. Největší pozornost pak bude věnována konkrétním titulům, tedy mediálním produktům, ze kterých budeme čerpat potřebné informace k analýze. V následující kapitole nicméně zaměříme svou pozornost na zkoumaný mediální sektor, kterým je periodický tisk, potažmo časopisy.

7.3. Zkoumaný mediální sektor V předcházející části jsme specifikovali mediální krajinu a její rozdělení na jednotlivé části. Nyní se logicky dostáváme k jejímu sektoru, tedy periodickému tisku, časopisům, které můžeme rozdělit pomocí na několik typologií.

7.3.1. Definice periodického tisku Ke správnému zařazení naší zkoumané oblasti si nejdříve vymezíme periodický tisk, který je součástí mediální krajiny a obsahem našeho zkoumání. Pojem periodický tisk je v České republice upraven zákonem, ze kterého si můžeme určit obecnou definici periodického tisku a zejména nezbytné podmínky, abychom jej za periodický tisk mohli považovat. 1 Periodický tisk zahrnuje i časopisy. Jejich definici odvodíme podle zákona o periodickém tisku. Správa periodického tisku je v České republice definovaná paragrafem 8 zákona č. 2/1969 Sb. Podle něj spadá oblast periodického tisku do správy Ministerstva kultury České republiky (MKČR), které má za úkol jej evidovat a také reguluje pravidla jeho vydávání. Regulace vydávání periodického tisku má v České republice jedinou právní úpravu. Zákon č. 46/2000 Sb. tak upravuje práva a povinnosti při vydávání periodického tisku.

Podle této právní úpravy rozumíme českým periodickým tiskem takový, který je

Periodickým tiskem jsou noviny, časopisy a jiné tiskoviny vydávané pod stejným názvem, se stejným obsahovým zaměřením a v jednotné grafické úpravě nejméně dvakrát v kalendářním roce. Vydavatelem musí být fyzická nebo právnická osoba, která vydává periodický tisk na svůj účet a na svou odpovědnost a zajišťuje jeho obsah, vydání a veřejné šíření. Zároveň je za periodický tisk považován soubor stejných či pouze regionální částí (mutace) se lišících hmotných rozmnoženin (výtisků) periodického tisku. Dnem vydání je kalendářní den, kdy bylo zahájeno veřejné šíření vydání periodického tisku. Veřejným šířením periodického tisku je jeho zpřístupnění předem individuálně neurčenému okruhu osob nebo i osob takto určených, pokud překračují okruh členů rodiny vydavatele, který je fyzickou osobou, a s ním spjatého okruhu osobních přátel. (Tiskový zákon ČR) 1

11

šířený na území České republiky2. Zákon upravuje práva a povinnosti vydavatelů a dalších fyzických či právnických osob v souvislosti s vydáváním periodického tisku. Ministerstvo kultury hraje ve výkonu zákona klíčovou roli, jak jsme již zmínili výše. Každý vydavatel, fyzická či právnická osob, která má v úmyslu periodikum vydávat musí Ministerstvu kultury nejpozději třicet dnů před zahájením vydávání tisku tuto skutečnost písemně oznámit. Přičemž oznámení musí obsahovat, • Název periodického tisku • obsahové zaměření • četnost (periodicitu) jeho vydávání • údaje o jeho regionálních mutacích • název, adresu sídla a identifikační číslo osoby vydavatele, je-li vydavatel právnickou osobou, anebo jméno, příjmení, bydliště a rodné číslo vydavatele, bylo-li přiděleno, jinak datum narození, je-li vydavatel fyzickou osobou 3. Ministerstvo kultury má naopak za úkol po oznámení těchto údajů do patnácti dnů ode dne doručení sdělit příslušné osobě přidělené evidenční číslo periodického tisku. Tiskový zákon upravuje kromě jiného také povinné údaje, které musejí být uvedeny na každém vydání periodického tisku. Tyto údaje bývají zpravidla uvedeny v tiráži. Podle tiskového zákona je také vydavatel povinen bezplatně na svůj náklad z každého vydání periodického tisku do sedmi dnů ode dne jeho vydání zajistit zákonem stanovený počet výtisků a dodat je příjemcům, které zákon specifikuje 4. Pokud jsou splněny všechny s výjimkou Sbírky zákonů, Sbírky mezinárodních smluv, věstníků, úředních tiskovin vydávaných na základě zvláštního právního předpisu a tisku vydávaného výlučně pro vnitřní potřeby vydavatele 2

3

je-li vydavatel fyzickou osobou, která vydává periodický tisk na základě živnostenského oprávnění, také jeho obchodní jméno, identifikační číslo a adresu místa podnikání, liší-li se od bydliště. Seznam příjemců povinného výtisku podle zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), ve znění pozdějších předpisů 1/ 2 povinné výtisky Národní knihovně ČR, Klementinum 190, 110 01, Praha 1 2/ 1 povinný výtisk Moravské zemské knihovně, Kounicova 65a, 601 87, Brno 3/ 1 povinný výtisk knihovně Národního muzea v Praze, Královská obora 56, 170 76, Praha 7 4/ 1 povinný výtisk Ministerstvu kultury ČR, Archiv povinných výtisků, Maltézské náměstí 1, 118 11, Praha 5/ 1 povinný výtisk Parlamentní knihovně, Sněmovní 4, 118 26, Praha 1 6/ 1 povinný výtisk Městské knihovně v Praze, Mariánské nám. 1, 115 72, Praha 1 7/ 1 povinný výtisk periodického tisku, který je vydavatelem určen pro nevidomé nebo slabozraké, Knihovně a tiskárně pro nevidomé K.E. Macana, Ve Smečkách 15, 115 17, Praha 1 8/ 1 povinný výtisk každé z těchto knihoven: 9/ Středočeská vědecká knihovna v Kladně, Generála Klapálka 1641, 272 80, Kladno 10/ Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích, Lidická 1, 370 59 České Budějovice 11/ Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje,Smetanovy sady 2, 305 48 Plzeň 12/ Severočeská vědecká knihovna v Ústí nad Labem, W.Churchilla 3, 400 01 Ústí nad Labem

4

12

tyto podmínky, pak se jedná o periodický tisk, v našem případě jeho podsoubor časopis. V rámci tiskového zákona se však již neuvádějí bližší specifikace a zařazení podle jednotlivých typologií Na základě definice o periodickém tisku odvozuje heslo i Encyklopedie praktické žurnalistiky Halady a Osvaldové (2002). „Označení tiskovin podle zákona 46/2000 Sb., j. noviny a jejich různé modifikace jako deníky, poledníky, večerníky, dále časopisy a jiné tiskoviny vydávané pod stejným názvem, se stejným obsahovým zaměřením a v jednotné grafické úpravě nejméně dvakrát v kalendářním roce.“ (Halada-Osvaldová 2002:191)

7.3.2. Definice časopisu Encyklopedie praktické žurnalistiky definuje časopis jako „tiskovinu vycházející pravidelně, v určitém místě, která má nejméně půlroční a nejvíce jednotýdenní periodicitu. Od deníku se liší menší aktuálností, větší podrobností probíraných témat a grafickou úpravou. Svou strukturou, stavbou textů i celkovým zaměřením je určena vyhraněnému okruhu čtenářů, který je již zpravodajsky informován a hledá detailnější nebo specializované údaje, přičemž nejmasovější náklady mají týdeníky či čtrnáctideníky. Do odborné časopisecké produkce spadají i vědecké časopisy a bulletiny s čtvrtletní až půlroční dobou vycházení.“ (XXX

XXX)

Podobnou definici uvádí i Reifová a kolektiv (2004) ve Slovníku mediální komunikace. „Časopis je periodické tištěné médium, vycházející v delších intervalech než noviny, tedy maximálně jednou týdně a minimálně dvakrát ročně. Vykazuje vnitřní jednotu, danou zaměřením a obsahem. Časopis ovlivňuje na rozdíl od novin zpravidla vymezenější 5 a homogennější okruh čtenářů, než noviny. V porovnání s novinami nejsou časopisy tak úzce vázané na aktuálnost, stejně jako tematická šíře jednotlivých titulů nemá takový záběr.“ (Reifová a kol. 2004: 32 - 33)

7.3.3. Typologie periodik Nejdříve se zaměříme na typologii periodického tisku. Jednou z přehledných typologií periodického tisku uvádí například Andrej Tušer. Ten rozděluje periodický tisk podle, 13/ Krajská vědecká knihovna v Liberci, Rumjancevova 1362/1, 460 53 Liberec 1 14/ Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové, Hradecká 1250/2, 500 03 Hradec Králové 3 15/ Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, Prokešovo nám. 9, 728 00 Ostrava 16/ Vědecká knihovna v Olomouci, Bezručova 2, 779 11 Olomouc 17/ Krajská knihovna v Pardubicích, Pernštýnské nám. 77, 530 94 Pardubice 18/ Krajská knihovna Vysočiny, Havlíčkovo náměstí 87, 580 01 Havlíčkův Brod 19/ Krajská knihovna Františka Bartoše, tř.Tomáše Bati 204, 761 60 Zlín 20/ Krajská knihovna Karlovy Vary, Závodní 378/84, 360 06 Karlovy Vary 5 Často podle sociálního zařazení nebo zájmu

13

• obsahového zaměření • četnosti • územního působení.

(Tušer 1999: 25)

Z hlediska obsahového zaměření dělíme tisk na dvě skupiny, první jsou tiskoviny pro širokou veřejnost a druhou skupinou jsou periodika pro specifické skupiny čtenářů. Ty se dále dělí na jednotlivé podskupiny: odborné, vědecké, profesionální a občanské skupiny, podnikové a firemní, školní a jiné. (Tušer 1999: 25 - 26) Toto dělení je pro nás významné, časopisy o grafickém designu jako periodika spadají podle tohoto dělení do sekce odborného periodika, v dělení samotných časopisů, jak si ukážeme níže může být toto dělení odlišné. Dle četnosti rozeznáváme deníky, obdeníky, týdeníky, desetideníky, čtrnáctideníky, měsíčníky, dvouměsíčníky, čtvrtletníky a občasníky. Mezi občasníky řadíme takové periodikum, které vychází nejméně dvakrát do roka. (Tušer 1999: 25) Vzhledem k povaze zkoumaných médií bude pro náš vzorek, jak ukážeme níže, typická nižší periodicita vydání. Poslední rozdělení dle územního členění rozděluje periodika na světová (nadnárodní), celoplošná (celostátní), regionální a místní (lokální). 6 Tušer používá dva základní pojmy – regionální a lokální tisk. Regionální tisk se váže k větším oblastem, jako jsou okresy nebo kraje. Lokální jsou média, která se váží k menším celkům – městům nebo obci. Na základě pojmu regionální rozlišuje tisk: neregionální (tam spadají například celostátní tiskoviny, vícekrajové a další) regionální (periodika pokrývají určitou oblast, kraj či okres) a subregionální (periodika vycházejí na území menším než je kraj či okres, například ve více obcích či městech). (Tušer 1999: 30) Ačkoliv jsou naše zkoumané mediální produkty většinou celoplošné a tedy nadregionální, jejich distribuce a dostupnost je oproti neodborným tiskovinám nižší. Jeden ze zkoumaných vzorků bude spadat dokonce do časopisů nadnárodních.

7.3.4. Typologie časopisů Časopisy lze rozlišovat několika kritérií, Halada-Osvaldová uvádějí toto dělení podle, • nákladu (masové, nízkonákladové) • věku (dětské, pro mládež) • zájmů (film, grafický design, bydlení, hudba apod.) • pohlaví (pro ženy či pro muže) • odbornosti (lékařské, sociologické apod.) 6

Bartošek 2001: 34.

14

• obsahu publika (rodinné, odborné, lifestylové).

(Halada-Osvaldová 2002: 38)

Pro časopisy o grafickém designu je relevantní dělení podle nákladu, zájmů, obsahu a publika. Další rozdělení nabízí Schellman (Schellman 2004). Podle něj dělíme časopisy na, • společenské o masové o specializované (zájmové časopisy; časopisy pro cílové skupiny) • odborné • zákaznické • konfesijní

(Schellman 2004: 42)

Podle evidence periodického tisku a vydavatelů Ministerstva kultury spadají časopisy o grafickém designu do oblasti Odborných časopisů (technických, vědeckých a výzkumných) a populárně naučných. Nicméně podle Schellmanova dělení můžeme časopisy o grafickém designu zařadit jak do časopisů odborných, tak do společenských specializovaných. Tato nejasná dvojí dělící linie, se pak dále rozdvojuje v dělení specializovaných. Grafický design je odvětvím, které může jako hobby a zájem směřovat na širší publikum. Některá z periodik jsou však zaměřena cíleně na skupinu osob, které se grafickým designem a přidruženými obory zabývají na profesionální úrovni. Podle publika dělí časopisy Köpplová (Köpplová 2005) na, • menšinové (obracejí se na vybrané skupiny čtenářů s vyhraněnými zájmy) • masové (dělí se podle příjmů publika – vysoký x nízký příjem. Jejich hlavním posláním je generovat zisk)

(Köpplová 2005: 82-83)

Mezi menšinové časopisy patří časopisy, které se zaměřují na určité publikum. Jejich náklad bývá nízký a jejich cílem je budovat povědomí o dění v daném oboru. Jejich cílem by mělo být zvyšování vzdělanosti a prohlubování znalostí. Problémem těchto časopisů však zůstává otázka financování. Pro inzerenty většinou nejsou příliš atraktivní a jsou proto závislé na podpoře odjinud. Časopisy o grafickém designu snadno zařadíme do menšinové kategorie, kdy mají cíloví čtenáři jasný zájem v zaměření časopisu. Výše uvedené definice jsou pro potřeby této práce dostačující, proto z nich budeme vycházet.

15

7.3.5. Publikum Každý mediální produkt ve zkoumané mediální krajině působí na určitý okruh jedinců, na své publikum. Tedy skupinu složenou z víceméně vzájemně si neznámých jedinců, na které se média obracejí. (Reifová a spol. 2004: 200) Publikum můžeme rozdělit na několik kategorií, jeho typologie se různí. Pro naše potřeby uvedeme McQuailovu typologii čtyř druhů publika. •

skupina, kterou spojuje lokalita, stejná ideologie, sociální či profesionální identifikace (média se soustřeďují a určitý sociální, politický nebo profesní problém, médium posiluje kohezi skupiny a i její externí aktivity, podporuje identitu)

•

publikum založené na uspokojování určité potřeby (nejde o homogenní skupinu, ale o skupinu jednotlivců, kteří sdílejí určité individuální záměry. Svou roli hraje povaha potřeby. Tento typ publika vytěsnil dříve náboženské či církevní publikum a v dnešní době je rozhodující informačně-zábavní funkce)

•

publikum definované médiem (je značně heterogenní a rozptýlené, hovoříme například o publiku filmovém, čtenářském, internetovém. Zároveň se tyto typy překrývají a úspěšnost komunikace předpokládá přijetí role filmového atd. diváka)

•

publikum definované příslušností ke kanálu či obsahu (jeví se jako soubor konzumentů konkrétního produktu. Jde o publikum konkrétních knih, filmů apod. Vlastní obsah sdělení funguje jako identifikační základna. Publikum je vnímáno jako produkt média) (McQuail in Reifová 2004: 201-202)

Co se týče publika časopisů o grafickém designu, nedá se v našem případě hovořit o masovém publiku, nýbrž o specializovaném. Potenciál vycházející z publika má pro mediální produkty význam zejména i z hlediska možných příjmů. Zamýšlené cílové publikum se však od reálného může ve výsledku lišit. Je nutné oddělit také publikum komerční a nízkonákladové, příjmy těchto periodik často bojují o své přežití, je těžké najít vhodné inzerenty (Köpplová 2005: 83). V našem zkoumaném souboru, jak si ukážeme později, na toto doplatilo od počátku devadesátých let mnoho kvalitních časopisů.

7.3.6. Agenda setting Od publika se dostáváme k pojmu nastolování agendy, tzv. agenda setting. V této práci není nutné věnovat tomuto konceptu velký prostor, přesto si zaslouží alespoň zmínit. 16

Časopisy o grafickém designu, jako odborné a specializovaní pro čtenáře s jistým profilem mají velkou možnost ovlivňovat dění v tomto oboru na české scéně. Společný prostor pro grafický design, je kromě elektronických portálů zejména na půdě časopisů, kde probíhá odborná debata a tedy i nastolování témat. Je tedy nutné chápat časopisy o grafickém designu i skrze tuto optiku a brát v potaz i tento jejich význam. Koncept agenda–setting zkoumá spojilos mezi produkcí mediálních organizací a postojů a preferencí jejich příjemců „Lidé mají své názory na mnoho věcí, ale jen málo témat je skutečně zajímá. Role médií při nastolování agendy tkví v ovlivňování významnosti témat, tedy v ovlivňování toho, zda podstatnému množství lidí bude skutečně stát za to si na dané téma vůbec vytvořit svůj vlastní názor. O zájem veřejnosti soupeří mnoho témat, ale jen málo z nich je úspěšných, a média podstatným způsobem ovlivňují, která témata dne budeme považovat za nejdůležitější.“ (McCombs 2009: 27) „Vliv médií na dlouhodobou změnu ve společnosti nemůžeme změřit, protože zkoumané projevy jsou interaktivní a často nejasně definované. I přes nemožnost jednoznačných závěrů ale zůstává studium médií důležité jako zdroj informací o způsobu, jakým se média stávají součástí sociálních a kulturních procesů.“ (Škodová a kol. 2008: 12) Předmětem této práce není hodnotit vliv jednotlivých časopisů mediální krajiny na své publikum, nicméně musíme tento faktor také zohlednit pro jejich význam a kompletní mediální mapu s naší specifikací v České republice. Skrze teorii agenda-setting se tak opět dostáváme i k již zmíněné teorii mediální konstrukce reality, které spolu úzce souvisí právě mírou vzájemného ovlivňování aktivních hráčů. „Podstatou konceptu agenda-setting je, že masová media nám neříkají, co si máme myslet, ale říkají nám, o čem máme přemýšlet.“ (Larson 2007: 300)

7.4. Časopisy o grafickém designu Tištěná média zabývající se grafickým designem jsou tématem této práce, proto je nutné pojem grafický design definovat. Ačkoliv si to v běžném životě většinou neuvědomujeme, grafický design nás obklopuje a je nedílnou součástí našeho každodenního života. 7.4.1. Co je grafický design Grafický design je formou vizuální komunikace, jehož teoretické principy byly vypracovány německým Bauhausem. Stavěl na základech propojení avantgardních tendencí, ruského konstruktivismu a holandského De Stijl. Grafický design je vizuálním jazykem, jehož 17

základem jsou abstraktní zobrazení, jako je linie, tvar, textur a barva. Tvoří tak protipól verbálního jazyka a je neodmyslitelnou součástí dnešních médií. V dnešní době je často skloňována změna ve vizuálním jazyce a jeho působení, což je následkem nástupu nových digitálních médií a nutnosti prezentovat se novou formou ve virtuálním prostředí. Vedle tradičního jazyka starých médií je v současné době pracovat se zcela jiným typem sdělení – hypertextovou organizací textu a obrazu. (o babákovi a grafice) Rozvoj digitálních médií a jejich neustálé rozšiřování a vývoj nových aplikací a postupů tak logicky vytvořil i větší poptávku po odborné literatuře, potažmo odborných časopisech, které informují o nových postupech a fenoménech. Rozvoj mediální krajiny tak vytváří poptávku, kterou by měl mediální trh uspokojit. Grafický design a periodika jím se zabývající mají nejen formu vzdělávací, ale stejně jako například Unie grafického designu 7, je jejich posláním vysvětlit laické veřejnosti i zadavatelům ve firmách nebo institucích smysl grafického designu a pravidla spolupráce s designéry. Grafický design jako součást oboru vizuální komunikace a prolíná se dvěma dalšími profesními obory: písmem a typografií. Podle Jiřího Elišky tvůrčí proces, při kterém vzniká výtvarně a graficky koncipovaný produkt, ten je svým autorem vždy nějak zakódován. Toto kódování se týká obsahu i formy (výtvarná úroveň, preference motivů v grafické kompozici, typografická úprava, vizuální dominanta atd.), Kreativní přístup grafického designéra se projeví na výsledku, (dá se přirovnat k autorskému rukopisu umělce: malíře, sochaře, grafika, ilustrátora). Schopnost vizualizovat informace tak, aby byly cílovou skupinou lidí akceptovatelné (a dekódovatelné) je předpoklad sice nezbytný, z výtvarného hlediska ale dominantní není. (Eliška) Na rozdíl od volné umělecké tvorby je práce grafického designéra svou povahou a účelemnasměrována tak, aby veškerá jeho profesní kvalita zapadala do systému týmové práce a vyhovovala zákazníkovi. Zadání je prioritou, osobní, názorové a estetické preference grafického designéra musí být podřízeny zakázce. Ani tato skutečnost neznamená, že se autorství v tomto systému „rozpouští“ nebo „vytrácí“, že není důležité. Má-li být grafický

7

Cílem Unie grafického designu (UGD) je pomocí článků, přednášek, výstav a dalších aktivit vysvětlit veřejnosti smysl grafického designu. Smyslem sdružení je dát zadavatelům větší jistotu investice a profesionality. UGD všemi dostupnými prostředky propagovat grafický design jako vysoce odbornou a důležitou součást našeho života, spolupracovat se státními i nestátními, tuzemskými i zahraničními institucemi, univerzitami, spolky aj., a u těchto institucí prosazovat zájmy oboru, sdružení a jeho členů. Mezi skupiny, s nimiž bude Unie v kontaktu, patří zejména laická veřejnost, grafičtí designéři (nečlenové) a média. (UDG – odkaz na strránky)

18

designer úspěšný, musí si uvědomovat všechny souvislosti (profesionální, společenské, obchodní, technologické, estetické), musí průběžně sledovat práci svých konkurentů, musí studovat technické a technologické inovace, odbornou literaturu, časopisy, ročenky, výstavy a veletrhy, stylové a estetické preference doby. Grafický design je forma předávání informací vizualizací produktu, myšlenky, ideje, konceptu, firmy nebo obchodní společnosti. (Eliška Jiří – Vizuální komunikace – grafický design) Bližší pochopení grafického designu samotného nabízí Malcolm Barnarda, americký historik a teoretik designu, dle něj je kultura formou komunikace a grafický design je jednou z možností, jak mezi sebou lidé komunikují významy. Grafický design tedy produkuje a reprodukuje společnost a kulturu. Společnost, kultura a ekonomie nejsou pouze pozadím, na kterém se grafický design vyjevuje. Grafický design je způsob produkce, komunikace a stimulace sociálních, kulturních a ekonomických. (Barnard 2005: 77)

II.

Vývoj mediálního trhu s časopisy o grafickém designu po roce 1989 8. Zaniklé časopis a vývoj na trhu

Rozvoj mediálního trhu a komerční sféry po roce 1989 namísto politické propagandy otevřel i nové obzory grafickému designu, zahraniční tvorbě a přejímání celosvětových trendů. Česká média obecně prošla výraznou změnou, do České republiky se začal dostávat zahraniční kapitál, většina vydavatelství jsou dnes zahraniční. V segmentu časopisů jsou nejvýraznější vydavatelství německá, francouzská, švýcarská, skandinávská či americká. Důvodem pro vstup těchto aktérů na český trh byla díra na trhu v celé střední a východní Evropě. Tato vydavatelství měla prostředky i potřebné know-how, což umožnilo jejich poměrně hladký vstup na náš trh. Před rokem 1989 patřila většina médií národním společnostem, poté byly tituly buď prodány zahraničním vydavatelství, nebo jednoduše zanikly. (Benda 2007: 216 - 218) Největší boom nastal do roku 1993, kdy se začalo zakládat velké množství časopisů a zároveň se přejímaly ve velké míře periodika zahraniční. Co se týče časopisů věnujících se grafickému designu, pod výše jmenovaná velká vydavatelství nespadají, nejsou ani mainstreamovými časopisy. Vydávají je lidé z oboru, například reklamní a grafické studia, u některých jde zároveň i o seberealizaci tvůrců a oživení grafického designu jako takového. Ve 19

velké míře je tak scéna grafického designu ovlivňována prezentovanými trendy a naopak. Tento vzájemný vliv a jeho působení jsme si představili v kapitole agenda – setting. Situace na mediálním trhu v segmentu časopisů o grafickém designu je specifická, neboť příjmy těchto časopisů nevycházejí z inzerce. Jejich přílišná odbornost nemá tak širokou čtenářskou základnu, ani cílení, aby to bylo pro běžné inzerenty zajímavé. Vydávání časopisů je tak zcela závislé na financích z jiných zdrojů, než je inzertní příjem. Abychom měli představu, jakým způsobem se vyvíjel segment grafických časopisů, představíme si i ty, které již v současnosti neexistují. Opět se zaměřujeme na časopisy, které se zabývají grafickým designem, typografií či písmem a to buď částečně, nebo úplně. Mezi jeden z nejstarších časopisů, jež se zabýval zkoumaným segmentem je periodikum Umění &Řemesla. Časopis začal vycházet už v roce 1959. Byl časopisem, který se nebál i v době normalizace publikovat kvalitní texty, od recenzí na umělecké akce, otevřené názory, sociologické studia a další obsah, který byl v zdobě považován za kontroverzní. Spektrum témat, kterým se časopis věnoval, bylo široké od problematiky úpadku řemesel, architektonickým problémům, fenoménu kýče a podobně. Obsahem byly i zajímavé články o typografii, písmu, grafice či fotografii. Zajímavě ztvárněná byla i grafická úprava. Obálka měla čtvercový formát a byla vytvořena z kartonu, který se v tiskárnách používal na balení papíru. Grafické ztvárnění pak bylo nápadité s originální grafikou. Po roce 1989 vycházel časopis nadále a neustálé si držel vysokou kvalitu. Změnil se formát časopisu, ale na druhou stranu se zkvalitnil tisk a přidala se barva. Časopis se však začal potýkat s problémy. Distributor oznámil dva roky před jeho skutečným koncem (v roce 1998) zánik časopisu, čímž přišel o řadu předplatitelů, zejména na Slovensku. Klíčovou osobností časopisu byl Karel Fabel, který se stal jediným redaktorem časopisu, přesto si obsah nadále udržoval vysokou kvalitu. Finančních prostředků však bylo málo, podpora z grantů nebyla nekonečná, stejně jako distribuce svépomocí nenapomáhala delšímu životu časopisu. V roce 2000 byla existence čtvrtletníku ukončena. V roce 2008 se objevil pokus o jeho obnovení, po třech ročnících pak přestal vycházet definitivně. Dalším z periodik, jehož tištěná podoba nepřežila je Grapheion. Tato evropská revue o moderní grafice, umění knihy, tisku a papíru, jak hlásá jeho podtitul, se přeměnila do elektronické podoby. Grapheion je tak typickým příkladem a ukázkou postupného oslabování klasických tištěných novina časopisů na mediálním trhu.

20

Obecný trend elektronizace médií tak postupuje podle výše zmíněné teorie mediální krajiny a je také v souladu s teorií konstrukce sociální reality Bergera a Luckmana. Nová média mění i podobu mediální krajiny. Elektronické verze časopisů má oproti médiím tištěným výhodu v možnosti okamžité aktualizace, interaktivně, zároveň je elektronický časopis finančně nenáročný a tento trend je patrný i u nás. (www.nekultura.cz) Kancelář ověřování nákladů tisku ABC ČR nesleduje v současnosti ani jedno z námi zkoumaných periodik. Všechny tyto časopisy jsou neauditované. Časopisy uvádějí na svých stránkách počty výtisků, celkově však náklady klesají. Pokud porovnáme čísla u jiných typů periodik, například i u společenských magazínů. (ABC ČR) Jedním z ukazatelů klesající prosperity časopisů je snížení periodicity v rámci šetření nákladů jak tiskového materiálu, tak lidské složky tvorby časopisů. Takový trend se dal vypozorovat zejména ve druhé polovině devadesátých let a začátku nového tisíciletí. Po euforickém období svobody projevu a tržního fungování mediálního trhu nastala regrese. Na vývoj trhu působí z velké části ekonomické faktory, potažmo snižování kupní síly čtenářů či snižování rozpočtů na státní dotace. Zároveň mají však tištěná média výhodu větší trvanlivosti a v segmentu grafického designu neztrácejí novinky tak rychle na aktuálnosti, zejména co se týče grafických novinek a pravidel. Jiná situace se týká novinek ve světě programovém, softwarovém, kde je „zítra již včera“ a programy se neustále dále vyvíjí a inovují. Grapheion je typickým příkladem pomalu skomírajícího časopisu. Založen byl v roce 1995 jako čtvrtletník, již o čtyři roky později v roce 1999 však bylo jasné, že periodicita nebude dodržována. Postupně se z něj vyvinula stopadesátistránková ročenka plná článků o jednotlivých graficích, recenzích, přehledech výstav a soutěží, nechyběly ani informace o grafických školách, texty z historie grafické tvorby a podobně. Některé články v magazínu se přímo týkaly i typografické tvorby. Grafické zpracování jednotlivých vydání bylo vždy specifické, z dílny jiného grafika. Text byl vždy ve vhodném kontrastu k obrazovému materiálu, byl přehledný a dobře stravitelný i pro čtenáře mimo obor. Osmdesát stránek na kvalitním papíře by se dalo přirovnat ke knize. Dalším časopisem, který rozhodně stojí za zmínku je časopis Deleatur 8. Deleatur byl 8

název: podtitul: periodicita: adresa redakce: šéfredaktor:

Deleatur Časopis pro pěknou úpravu. Graphic Design Revue. pololetník / v původním plánu čtvrtletník U Národní galerie 483, Praha 5, 156 00 Alan Záruba,

21

jediným českým časopisem, jehož cílem bylo věnovat se výhradně grafickému designu. První číslo vyšlo na jaře roku 1997. Původní záměr autorů byl čtvrtletník, tato očekávání se však nenaplnila a druhé číslo časopisu vyšlo po téměř roční pauze. Logicky se tak vytratil jeden z hlavních záměrů, tedy informovat o současném dění v oboru grafického designu. Jak se uvádí na portálu www.grafika.cz, typografie stojí v České republice na okraji zájmu společnosti a tak se časopis neustále potýkal s nedostatkem finančních prostředků, až zcela zanikl. Vyšlo šest čísel časopisu, přičemž poslední číslo vyšlo prozatím v roce 2003. Obsahová úroveň časopisu byla vysoká. Jednotlivé žánrové sekce byly přehledně odděleny. V Deleaturu jsme našli rozhovor, historii, písmo, recenzi a další. Časopis se zaměřoval nejen na aktuální dění, ale také na tvorbu již nežijících osobností typografické tvorby, či trendy ve vývoji písma. Zajímavou rubrikou, která byla zaměřena na současné dění v oblasti grafického designu byla sekce Pěkná úprava, která přinášela ukázky kvalitních děl za období od vydání předchozího čísla. I grafickou úpravou se časopis řadil mezi nejlepší ve svém oboru. Art directorem byl Tomáš Machek. Deleatur je tištěn barevně na matném křídovém papíře (48 stran) a černobíle na modrém kuléru (8 stran). Deleatur byl dostupný ve vybraných knihkupectvích, galeriích a grafických studiích. Mezi další, již zaniklé magazíny, patří časopis Grafie magazine, neboli Nezávislý časopis o digitálním zpracování textu a obrazu. Jeho první číslo vyšlo na přelomu února a března v roce 1995. Grafie Magazine byl první nezávislý časopis na našem trhu v oblasti grafiky, digitální předtiskové přípravy a vybraných technologií tisku. Jednalo se o dvouměsíčník s rozsahem 36 stran, které byly naplněné obrazem i textem. Jak uvádějí samotní autoři v prvním čísle, je časopis „ svým obsahem, rozsahem a typografickou úpravou určen jako pracovní studijní materiál.“ Časopis byl určen tedy úzké skupině odborníků a byl distribuován na základě předplatného. Jeho cílem je tedy sdělovat nejzajímavější poznatky ze světa technologií, ale zejména také praktické zkušenosti a jejich uplatňování. Grafické zpracování magazínu je jednoduché, přehledné, v černobílé barvě. vydavatel:

Deleatur sdružení pro pěknou úpravu, Občanské sdružení Deleatur, Alba studio s.r.o., Zlatnická 9, Praha 1, 110 00

cena: náklad: MK ČR: ISSN: www stránky:

126 Kč/ anglická mutace 189 Kč neznámý8 1211-8540 www.side2.cz

22

Zajímavostí je hned první rubrika s názvem Úvodník neboli úvaha, ta má prostor přímo na přední straně šedé obálky a informuje o obsahu čísla, ale i o redakční práci, či změnách v samotném časopisu. Originálním prvkem, podtrhujícím studijní záměr časopisu je vyznačení kroužkové vazby, což je v souladu s duchem celého časopisu, který je uživatelsky velice přátelský a praktický. Překvapivá mohla být pro čtenáře cena časopisu, která byla 350 korun. Sami autoři v prvním čísle úvodníků vysvětlují důvody, vypočítávají práci redaktorů, v podstatě neexistující inzerci, zdůrazňují hodnotu časopisu pro čtenáře. (Grafie únor/březen číslo 1, 1995) Součástí každého čísla byla osmistránková příloha vždy na jedno téma. Zajímavostí byla i reakce redakce na názory čtenářů a snaha se přizpůsobit jejich požadavků, například v přílišné odbornosti článků, tipech na změnu úpravy apod. V této podobě vycházel časopis dva roky. Od počátku roku 1997 došlo ke změně časopisu, tedy jeho jména na Grafie forum. Změnil se však pouze název, grafická úprava zůstaly stejné. Kromě zvláštních příloh se staly součástí časopisu disketové jednotky. Navíc přibyl nový časopis Grafie publicum, o zpracování moderní barevné tiskoviny. Cena tohoto přidruženého časopisu byla 85 korun a zabýval se digitálním publikováním, recenzemi programů, ale obsahoval i obecné články o grafickém zpracování. Oba časopisy skončili v roce 1999. Vydavatelství Grafie CZ však volně navázaly Noviny pro grafický průmysl, které jsou obsahově podobným produktem. A i přesto, že nesou název noviny, jedná se o časopis v rouše novin.

23

III. Analytická část 9. Typologie zkoumaných periodik 1. Typografia: Odborný časopis českých polygrafů a typografů název:

Typografia

podtitul:

Odborný časopis českých polygrafů a typografů

periodicita:

měsíčník, ročně vychází jedenáct čísel (v létě dvojčíslo)

adresa redakce: Tuchoměřická 343, Praha 6, 164 00 šéfredaktor:

Vladislav Najbrt

vydavatel:

Digirama s.r.o., Tuchoměřická 343, Praha 6, 164 00

cena:

Cena čísla 60 Kč, Roční předplatné 700 Kč + 14 % DPH

náklad:

neznámý

MK ČR:

7504

ISSN:

0322-9068

www stránky:

http://typografiacz.cz

1.1.

Žánrové vymezení a historie časopisu

Časopis Typografia: Odborný časopis českých polygrafů a typografů byl založen v roce 1888 jako odborný a vzdělávací časopis českých polygrafů a typografů. Během toho období se odmlčel pouze v období první a druhé světové války a v období mezi rokem 1991 až 1995. Vždy byl časopisem kvalitním, který si držel vysokou úroveň a přispívali do něj specialisté ve svém oboru. (www.typografiacz.cz)

1.2.

Typografia dnes

Během let se časopis samozřejmě vyvíjel, modernizoval a následoval trendy. Jeho cílem je objektivně informovat o dění v oboru a napomáhat zvyšování kvalifikace odborníků i laiků.

24

Věnuje se zejména tisku a technickým problémům, nicméně opomenut není ani grafický design, který má v časopisové své stálé místo. Každý z grafických časopisů má své stálé místo na mediálním trhu a navzájem se od sebe odlišují. Typografia je časopisem manažerským a je zaměřen na současné dění v polygrafii. Snaží se o zachycení aktuálních trendů, novinky v oboru tak zabírají podstatnou část obsahu. Typografia kombinuje jak tiskařskou techniku, tak design a typografii. Zároveň dnes spolupracuje s odbornými grafickými školami. 1.3.

Struktura časopisu podle použitých žánrů/rubriky

Časopis začíná hned na zadní straně obálky editorialem. V komerčních časopisech zde najdeme spíše prostor pro reklamní sdělení. Kromě editorialu, je zde vždy fotografie autora originální obálky společně s krátkým profesním resumé. Autor obálky má pak v časopise k dispozici vlastní dvoustranu, kde může prezentovat své práce. Velkou část časopisu tvoří technické záležitosti, výrazný prostor je věnován tiskárnám a kvalitě zpracování. Od toho pojetí se odvíjí i reálná podoba časopisu. V každém čísle se představuje minimálně jedna z tiskáren, člen Kolegia Typografia. Seznam všech členů je uveden i s logem na poslední dvoustraně. Na první straně sešitu se pak nachází tiráž a začíná zde první článek, který pokračuje na straně následující. V časopisu se pravidelně vyskytují některé rubriky. V každém čísle nechybí rozhovor s osobností současnosti ze světa tiskovin, ať již ze zahraničí nebo z České republiky. V každém čísle také nalezneme rubriku věnující se vynálezům a osobnostem z historie, které nějakým způsobem zasáhli do vývoje tisku a dalších oborů s tím spojených, tedy i grafickým designem. Stejně tak se opakuje i dvoustrana aktualit z domova a zahraničí. Zajímavou a oblíbenou rubrikou jsou debaty u kulatého stolu. Zde se odborníci zabývajíc současnými tématy a nastolují témata nová. V této „živé“ konverzaci je tak velký prostor na kritické názory a utváření vlastního názoru čtenáři. 1.4. počet stran:

Grafické zpracování 22 - 36 stran. Počet stran je pohyblivý. Zvláštností je potištění obálky textem i z druhé strany. Stránky nejsou očíslované.

formát:

310 ×234 mm

25

Na grafické zpracování časopisů o grafickém designu je kladen velký důraz. V případě Typografie se dle mého názoru grafické úpravě nevěnuje až tolik prostoru. Dříve byl časopis upravován studiem Najbr a Lev, dnes je v rukách Františka Štorma. Ani tomu se však nepodařilo dodat Typografii výjimečnou úpravu, kterou by si časopis zasloužil. Vnitřní grafická úprava je laděná do černo růžového a černo modrého tónu. Je jednoduchá a elegantní, ale zároveň ničím nenadchne. Jednotlivé novinářské útvary mají stejnou podobu a čtenář si tak nemlže zařadit jednotlivé rubriky pod konkrétní vizuál. Výjimku grafického zpracování tvoří obálky typografie, které jsou vždy originálními autorskými díly. Výtvarníci se zabývají grafickými tématy. Některá čísla jsou vytištěná speciální technologií, např. v čísle 9/2011 se jednalo o tzv. hi-fi tisk. Časopis se tomuto tématu a podobným novinkám věnuje v časopisu. Autor obálky je uveden s fotkou vždy na zadní straně obálky společně s editorialem šéfredaktora. Tvůrci obálek mají k dispozici také speciální grafickou dvoustranu čísla, kde mohou představit své práce. Časopis je tištěn na lesklém papíře (typ Hello Gloss), přičemž obálka má gramáž 250 g/m2 a vnitřní listy na hedvábně lesklém papíře (Hello Silk) s gramáží 115 g/m2 . Rozměr časopisu se blíží A4, ale je o něco větší. Na obálce najdeme kromě originálního uměleckého ztvárnění i údaje o časopisu: název, datum vydání, číslo a ročník. Vnitřní strany časopisu jsou vytištěny převážně černým písmem na bílém podkladu. Nadpisy a perexy, úpadně otázky redaktora v interview či text, který je potřeba zvýraznit bývá barevný – růžový s černou. Ve druhé části časopisu je tato barva nahrazena modrou, případně se střídají. Jednotlivé rubriky nejsou odděleny nijak specificky. Každý žurnalistický útvar má většinou vlastní stranu či dvoustranu. Nadpisy rubrik jsou vždy v kombinaci tučného a jednoduchého písma. Obsah časopisu je ilustrován fotografiemi, které se vztahují k příslušnému článku. Místo pro reklamu a inzerci není nijak veliké. Není výjimkou, že plocha věnovaná klasické inzerci zabírá pouhé dvě třetiny jedné strany v součtu v celém časopisu. Inzerenti jsou většinou z řad tiskáren, je tedy úzce spjata s obsahem magazínu a s probíranými tématy. Zajímavostí je, že Typografia nemá jednotné logo, které by dodávalo časopisu potřebnou jednotu ve zpracování a kterým by se mohl zaštiťovat. 1.5.

Speciální přílohy

V roce 2011 zavedla Typografia jedinečný projekt Typografia digitální. Součástí každého čísla je speciální příloha vytištěná digitálním tiskem, zároveň tato podoba reflektuje i obsah 26

samotné přílohy, která se věnuje problematice digitálního tisku a umožňuje tak porovnání černobílého a barevného digitálního tisku s tiskem ofsetovým. Příloha má vždy stejnou obálku jako samotný časopis, nicméně je černobílá. Velikost A4 je o něco menší, než časopis. Cílem této přílohy, která je prvním takovým počinem v České republice je poukázat na rozvíjející se možnosti digitálního tisku, doslova ilustruje neustále se rozvíjející technologie v tomto odvětví. Příloha je vytištěná na papíře s pohyblivou gramáží, převážně však vyšší, nejčastěji 160 - 200 g/m2. Zároveň je v příloze vždy uveden typ tiskárny, kterým byla vytištěná a případně i konkrétní tiskový podnik. 1.6.

Redakční rada

Předseda redakční rady: Milan Maršo Redakční rada: Jaroslav Hruška, Zdeňka Maršová, Vladislav Najbrt, Jan Opletal, Jan Sehnal, Jiří Zápotocký, Alan Záruba Zahraniční partneři: Thomas Helbig, Kurt K. Wolf, Ľubomír Krátky 1.7.

Redakční práce a distribuce

Uzávěrka časopisu je vždy na konci předchozího měsíce, přičemž časopis vychází vždy k patnáctému dni v měsíci. Časopis není volně v prodeji, je zasílán pouze na předplatné za 60 korun za jedno číslo. Na webových stránkách časopisu jsou v elektronické podobě zadarmo dostupná čísla aktuální i archivní. 1.8.

Cílová skupina - publikum

Cílovou skupinou jsou především vedoucí pracovníci a pracovníci tiskáren, reklamních agentur, firem vyrábějících a dodávajících polygrafické stroje a materiály, prepressových studií, knihařských firem, ale také profesoři a studenti odborných polygrafických škol. Zaměření časopisu je poměrně úzké, klasické pojetí typografie tak neumožňuje Typografii zaměřit se na širší čtenářskou základnu. Zároveň časopis ani není nijak atraktivní po vzhledové stránce, ani příliš nepřichází s novými nápady v oblasti grafického designu. Po této stránce je tedy opravdu spíše odbornou publikací s informativním charakterem.

27

2. Typo název:

Typo

podtitul:

typografie. grafický design. vizuální komunikace ()

periodicita:

čtvrtletník

adresa redakce: TYPO, Letenské náměstí 3, 17000, Praha 3 šéfredaktor:

Linda Kudrnovská

vydavatel:

Vydavatelství Svět tisku, spol. s. r. o. Sazečská 560/8, 108 25 Praha 10 – Malešice

cena:

120 Kč/ Roční předplatné (4 čísla): 800 Kč

náklad:

neznámý9

MK ČR:

E 13984

ISSN:

1214-0716

www stránky:

www.magtypo.cz

2.1.

Historie

Existence časopisu Typo není delší než deset let. Nápad vytvořit časopis pouze pro typografy a designéry vznikl v roce 2002 a patří tak mezi nemladší z časopisů o grafickém designu na českém trhu. Původním záměrem současného vydavatele bylo převzít časopis Typografia i s jeho dlouhou historií, nicméně záměr se nenaplnil a vznikl tedy časopis nový. Do roku 2007 vycházel Typo jako dvouměsíčník, na jaře roku 2008 se však změnil nejen formát ale i periodicita a z časopisu se stal čtvrtletník. 2.2.

Typo dnes

Typo je dvoujazyčným časopisem věnovaný typografii, grafickému designu a vizuální komunikaci, každé číslo je jak v českém jazyce, tak v anglickém.

9

Tento titul není součástí tabulek nákladu periodického tisku vytvářených ABC ČR.

28

Šéfredaktorem časopisu je Linda Kudrnovská. Na více než 80 stranách jsou představována zajímavá písma, typografické fenomény, fotografie z cizích krajů či zajímavé osobnosti grafického designu. Časopis TYPO se zabývá typografií, grafickým designem a vizuální komunikací.

2.3.

Struktura časopisu podle použitých žánrů/rubriky

Texty v časopise jsou rozděleny do dvou hlavních částí: v první najdou čtenáři stěžejní tematické články, v druhé pak kratší aktuální texty, recenze písem, drobné sloupky a postřehy přispěvatelů nebo informace ze soutěží a konferencí. Časopis je dvojjazyčný, veškeré texty jsou v češtině a angličtině. Časopis není příliš technicky zaměřený, ani elitní. Jeho těžiště je v pravidelných rubrikách, které mají kriticko-informativní charakter, ty jsou doplněné recenzemi a glosami. Časopis se zabývá typografií v širším kulturním rámci. Nabízí pohledy z nejrůznějších úhlů a spojuj obory, které spolu na první pohled nesouvisí, jako je urbanismus, architektura, fotografie, sociologie, psychologie, fyziologie, estetika, politika, náboženství. Samotným cílem časopisu je být otevřeným komunikačním kanálem. Velkým plusem mezi dalšími grafickými časopisy na českém trhu je velice kvalitní obsahové zpracování tištěného časopisu doplněné o kvalitní webové stránky, které mají ještě rozšiřující obsah. V porovnání s časopisem Typografia, kterým se původně měl stát je o zcela jiný formát časopisu. Moderní vzhled a přehledné zpracování je základním rysem časopisu. Přehled rubrik nalezneme vždy na zadní straně obálky. Názvy jsou v angličtině, rubriky se střídají. První stránky jsou vždy věnované tématu (THEME), kterým se dané číslo zabývá a od čeho se odvíjí jeho další strany. Protože je vizuální stránka u grafického designu důležitá, 2.4.

Redakce

Vydavatel oslovil Filipa Blažka, který do redakčního týmu přizval Pavla Kočičku, Jakuba Krče a Pavla Zelenku, kteří dodnes tvoří redakci, a Lindu Kudrnovskou, která se později stala šéfredaktorkou časopisu

29

2.5.

Grafické zpracování

počet stran:

64 - 96 stran. Počet stran je pohyblivý.

formát:

230 ×280 mm

Obrázek 1: logo Typo Soutěž na design časopisu vyhrála Jana Vahalíková, která od té doby TYPO graficky upravuje a sází. Do roku 2007 vycházelo TYPO jako dvouměsíčník ve formátu 250 × 310 mm. Od jarního čísla 31 z roku 2008 je časopis vydáván jako čtvrtletník. Časopis prošel v tomto roce změnou k lepšímu, změnil se formát časopisu, grafika se více zmodernizovala a osvěžila. Zvláštností časopisu, je kromě dvoujazyčnosti, tisk na třech typech papíru. Přičemž obálka je matný křídový papír s označením G Print a gramáží 250 g/m2 a vnitřek je na dalších dvou typech papíru, které jsou rozděleny na přibližnou polovinu (typ G Print 130 g/ m2 a Antalis Dito 120g/ m2). Na obálce nalezneme kromě názvu a podtitulu, také číslo vydání a období s příslušným rokem (jaro, léto podzim, zima). Každé číslo časopisu má na obálce jiný grafický počin, zahraničních i českých grafiků. Údaje o grafické práci s uvedením autora a vysvětlení nalezneme na zadní straně obálky, kde je v dolním levém rohu drobná grafická práce.

Ta

oživuj zadní část obálky, která je bílá s černým pruhem, který je současně i obsahem vydání s přehledem hlavních rubrik a jejich heslovitým obsahem. Z vnitřní strany obálky jsou uvedeni partneři časopisu, na zadní straně obálky je pak prostor pro inzerci. Podklad vnitřních stran časopisu je převážně bílý s černým písemem, objevují se však i perličky v podobě červených stránek či zelené stránky volně přecházející do nadpisu článku. Jelikož se jedná o časopis o grafickém designu je vizuální stránka věci důležitá, společně s obrazovým materiálem, na kterém Typo nešetří a připívá tak k atraktivitě čtvrtletníku. Otevírá se tak prostor zaujmout i širší publikum a nikoliv pouze odborníky. Časopis je celobarevný.

30

3. Font název:

Font

podtitul:

První grafický časopis

periodicita:

dvouměsíčník

adresa redakce: Font – Kafka Design, Bubnova 667/1, Praha 6 – Malý Břevnov, 169 00 šéfredaktor:

Ondřej Kafka

vydavatel:

Kafka design s.r.o., Bubnova 667/1, Praha 6 – Malý Břevnov, 169 00

cena:

140 Kč / předplatné na rok 840 Kč

náklad:

3 500 ks

MK ČR:

6143

ISSN:

1211-4049

www stránky:

www.font.cz

3.1.

Historie Fontu

Mezi nejznámější časopisy o grafickém designu u nás patří bezpochyby Font. V roce 1991 jej založilo grafické a reklamní agentura Kafka design. V tomto porevolučním období stál za zrodem časopisu zejména cíl odborně pomáhat čtenářům orientovat se v grafické práci v tehdejších podmínkách začínající tržní ekonomiky. Pro tuto dobu byl typický rychlý nástup digitálních technologií a příliv mnoha samouků a neprofesionálů mezi profesionální grafické designy, kteří se zabývali užitou grafikou, jak se oboru říkalo, nicméně samotnému oboru moc neprospívali. U zrodu Fontu stáli Ondřej Kafka, Pavel Hrych, Vladimír Kolenský a Aleš Navrátil, ti všichni působí ve Fontu dodnes. Prvopočátky časopisu byly skromné, tištěné s co nejnižšími náklady.

3.2.

Font dnes

Časopis od svého vzniku ušel dlouhou cestu, aby se vyvinul do své dnešní podoby, kdy mapuje současné výtvarné trendy v grafickém designu. Font je zaměřený především na 31

počítačové zpracování tiskových materiálů. Velký prostor je věnován reklamě a reklamní typografii, samotný proces tvorby grafických návrhů na počítači, čemuž odpovídá i jeho struktura. Kromě propagace moderních technologií a nových přístupů v designu přináší Font informace z historie designu a reklamy.

3.3.

Struktura časopisu podle použitých žánrů/rubriky

Struktura fontu je obsahově velice pestrá. Osmdesát šest stran je nabitých informacemi z oboru grafického designu s velkým přesahem, na své si tak přijdou nejen lidé z oboru, ale také běžní čtenáři. Časopis Font se z našeho výběru společně s Typem nejvíce blíží časopisům, které můžeme zařadit i do kategorie společenských, nikoliv pouze oborových časopisů. Font má pravidelné rubriky od rozhovorů s významnými grafiky, fotografy a umělci, přes představení reklamních či grafických studií. Pravidelně se také zabývá korporátní identitou jednotlivých firem, kde je hodnoceno nejen celkové vizuální pojetí ale i například loga apod. Zároveň přináší aktuální informace o probíhajících reklamních a grafických soutěžích u nás i ve světě. Ve Fontu také nechybí pravidelné ukázky nových typů písem, a to jak českého písma tak zahraničního. Velká část Fontu se věnuje hardwarovým zařízením a softwaru. Časopis zveřejňuje jejich testy, ať už z vlastní produkce v podobě recenzí, nebo výsledky převzatých testů. Do hardwarových zařízení zde řadíme fotoaparáty, tiskárny, tablety a podobné. Recenze se zabývají také programy pro grafiku a webové design. Speciální rubrikou je například Krok za krokem, která je manuálem postupů v grafických programech, upozorňuje na možné speciality programů v podobě triků, dává doporučení jak zvládnout konkrétní grafické problémy a doplňují ji rozhovory s konkrétními tvůrci webů. Zároveň se Font věnuje i zpracování obrazu a textu, novinkami v tiskových technologiích a signmakingu 10. Součástí je také přehled firem z oblasti prepressu, digitálního tisku a digitální fotografie. Další zajímavou rubrikou je pak Ve zkratce, která představuje zajímavosti jak z technického, tak z výtvarného prostředí. Font sleduje českou scénu grafického designu a pravidelně představuje práce jednotlivých typografů a studií. Během svého působení se už řada z nich opakovala a je možné tak sledovat posun v jejich práci.

10

Vysvětlit pojem signmaking: Výroba značení a nosičů reklamního sdělení.

32

Některá vydání jsou doplněna o kompaktní disk, který doplňuje informace v samotném časopise nebo představuje práce současných fotografů. 3.4.

Grafické zpracování

počet stran:

86 stran

formát:

velikost A4 - 210 × 297 mm

Obrázek 2: logo Font Od počátku existence časopis byl kladen velký důraz na obálku 11 časopisu. Kromě originálního designu se autoři snaží propagovat nové atraktivní materiály a technologie, které jsou zároveň i vodítkem pro obsah jednotlivých čísel. (Marta Sylvestrová - úvod v katalogu k výstavě obálek Fontu v Moravské galerii, květen 2007) Současná grafická podoba je dílem kmenového grafika agentury Kafka Design, Pavla Hrycha. Od 40 čísla v roce 1998 nahradil tehdejší obdélníkový tvar značky časopisu novým oválným logem, které si podrželo negativní podobu písma, ale jeho umístěním v oválu a možností libovné barevnosti umožnilo volnost v grafickém řešení obálek. Současně byl zaveden slogan: Font – první grafický časopis. Patrně světovým unikátem se stala obálka Fontu 4/1997, která byla tištěna klasickou litografií z ručního kamene. Toto grafické dílo pak bylo na každé obálce ručně číslováno a podepsáno autorem – výtvarníkem Františkem Vlachem.

11

Individuální řešení přinesla také digitální technologií tištěná obálka Fontu 6/2003, která nejen že nesla jméno každého předplatitele, ale měnily se i samotné kresby na obálce. Pokud byl předplatitel muž, měl za nákupním vozíkem kresbu chlapce, ženy měly dívku, firmy skupinku postav a slovenští předplatitelé nalezli na svých obálkách Jánošíka. Úspěšnou a žádanou se stala také obálka Fontu 2/2005 s morbidní ilustrací od tvůrce známého pod zkratkou T.O.T.T. (Mrtvola). Je na ní zobrazen Pražský krysařík s vypoulenýma očima zahryznutý do krutě odervaného dívčího prstíku. Do černě natřené plochy ho technikou škrábané kresby vydrásal švýcarský kreslíř komiksů žijící v Curychu a Paříži Thomas Ott. (Marta Sylvestrová - úvod v katalogu k výstavě obálek Fontu v Moravské galerii, květen 2007)

33

Grafická úroveň Fontu má vysoké technologické i výtvarné zpracování 12. Originálně řešené obálky přinášejí ukázky zajímavých, nestandardních tiskových technologií a materiálů (holografie, šestibarevný či metalický tisk, termogravura, výsek, ražba, voňavé barvy, ruční litografie a další). 13 Výjimečné grafické zpracování obálek Fontu, se zasloužilo také o výstavu v Místodržitelském paláci Moravské galerie v Brně. 14 Časopis Font je právem považován za jeden z nejzajímavěji vizuálně zpracovaných periodik o grafickém designu. Kromě obálky je však dobře zpracovaný i samotný obsah, který je i přes množství různorodého obrazového a textového materiálu čtivý a přehledný. Osmdesát šest stran Fontu je tištěno barevně na křídovém papíru. V tiráži nalezneme vždy i údaje o typu tisku, který se různí, stejně jako gramáž obálky. 3.4.

Redakční rada

Jan Bartoš, Kamila Berková, Tomáš Horák, Pavel Hrych, Veronika Hubačová, Ondřej Kafka, Vladimír Kolenský, Tereza Kozlová, Jakub Krčmář, Aleš Navrátil, Jana Petrželová, Petr Skriečka, Jan Tippman. 3.6.

Publikum

Časopis Font je ze zkoumaných periodik jediný, u nějž si můžeme blíže představit složení reálné čtenářské základy a to na základě průzkumu časopis Font, který zaslal svým předplatitelům (2 200 kusů z celkového počtu 3 500 vydání). Můžeme tak porovnat deklarovanou cílovou skupinu se skutečnými čtenáři. Podle informací na webových stránkách časopisu je Font určen pro, „grafiky, fotografům, pracovníkům reklamních a marketingových agentur, ale i prepress studiím, tiskárnám a redakcím.” (web, Font 2012) Výzkum rozděluje respondenty podle ukazatelů, profesionálního zaměření, věku, pohlaví, podle vybavení hardware (typu používaného počítače), software (používané programy), velikost bydliště, počet čtenářů na jeden výtisk. 12 13

design časopisu byl ohodnocen v anketě reklamních odborníků a grafiků jako druhý nejlepší v ČR.

Tento exkluzivní prostor pro vlastní zviditelnění je poskytován jak významným grafikům, tak i studentům, jejichž tvorba byla zpočátku publikována na vnitřní dvoustraně časopisu. V okamžiku, kdy prezentaci díla grafiků uvnitř čísel nahradily rozhovory s nimi, stal se i jimi vytvořený design obálek předznamenáním obsahu daného čísla časopisu, navíc často tématicky zaměřeného. Prozíravý výběr studentských autorů obálek Fontu s odstupem času ukazuje, že z nich ve většině případů vyrostly výrazné osobnosti české designérské scény. Graficky originálně řešené obálky přinášejí ukázky zajímavých, nestandardních tiskových technologií a materiálů (holografie, šestibarevný či metalický tisk, termogravura, výsek, ražba, voňavé barvy, ruční litografie, lentikulární technologie a další). 14 Výstava, která se konala XXXXX byla přehledem šestnáctiletého vývoje designu obálek časopisu.

34

Z průzkumu tak vyplynulo, že nejčastějšími čtenáři jsou z řad DTP studií (37,6%), grafická studia (33,8 %), grafičtí designéři na volné noze (29,7%), reklamní agentury (22,6, %), webdesignéři. Z dalších preferencí byly přibližně kolem sedmi procent zastoupeni fotografové, fotostudia, firmy na digitální tisk, tiskárny či školy. Procento profesionálního zastoupení přesahuje sto procent, neboť respondenti mohly uvést více než jeden obor. Zajímavým údajem bylo pro naše potřeby i zastoupení podle pohlaví, mezi čtenáři dominují muži (82.7 %). Dle věku je nejčastěji zastoupena skupina mezi 20 až 29 rokem (42,1 %), více než dvě čtvrtiny čtenářů jsou pak ve věku od 30 do 59 let. Pro nás zajímavým údajem je i velikost čtenářské základny, která při čtenosti jednoho výtisku třemi lidmi vychází na 10 500 čtenářů. (výzkum časopisu FONT)

35

4. Svět tisku název:

Svět tisku

podtitul:

Měsíčník o tisku a předtiskové úpravě

periodicita:

měsíčník

adresa redakce: Bubnova 667/1, Praha 6 – Malý Břevnov, 169 00 šéfredaktor: vydavatel:

Vydavatelství Svět tisku, spol. S.r.o.

cena:

100 Kč/ 5 Euro

náklad:

vydavatel uvádí 1000 – 2000 ks pro Českou republiku a Slovensko

MK ČR:

E 8122

ISSN:

1212-4141

www stránky:

www.svettisku.cz

4.4.

Historie

Časopis Svět tisku začal vycházet jako měsíčník v roce 1998 jako časopis zabývající se polygrafií.

4.5.

Svět tisku dnes

Tento technicky zaměřený časopis, který informuje o novinkách v oblasti pre-pressu a polygrafie se od svého vzniku nijak výrazně nezměnil. 4.6.

Struktura časopisu podle použitých žánrů/rubriky

Každé vydání Světa tisku má vždy jedno stěžejní téma, které je uvedeno již na obálce. Danému tématu je pak věnována druhá polovina. V časopise jsou pravidelné rubriky, které jdou postupně za sebou. První je rubrika Stalo se doma. Ta se zabývá novinkami na českém trhu z prostředí firem. Povaha článků je tedy hodně průmyslově zaměřená. Druhá část je věnovaná Sítotiskovému svazu ČR, který má svůj prostor na dvou až třech stranách. Další rubrikou je Stalo se v zahraniční, obdoba Stalo se doma zaměřená na zahraniční produkci. Nechybí část věnovaná Produktům, Technologiím, Osobnostem. 36

Ve druhé části je rozvíjené téma vydání. Tato část je pro nás důležitější, neboť zde je věnován i prostor grafickému designu, nikoliv pouze oblasti samotného tisku. Téma čísla uvádí prostor časopisu, který je zaměřený na širší čtenářskou základnu a nikoliv pouze průmyslově jako v první půlce vydání. Na téma navazují rubriky Trendy a Praxe. Víceméně se obě rubriky zabývají uživatelským softwarem a hardwarem. Recenze produktů se softwarovým zaměřeními často týkají i grafického designu. Inzerce je na jednotlivých stránkách minimální, větší prostor jí je věnovaný na posledních čtyřech stranách. 4.7.

Grafické zpracování

počet stran:

100 stran

formát:

velikost A4 - 210 × 297 mm

Obrázek 3: logo Svět tisku

Svět tisku působí na první pohled velice technicky a odborně. A jeho výtvarné zpracování není nijak atraktivní. Grafické zpracování má na starosti BastArt, Olomouc. Ze sto stran celkově je sedmdesát šest z nich tištěno barevně na křídovém papíře. Jednotlivé rubriky jsou každá v jiném barevném provedení. První dvě Stalo se…jsou na šedivém podkladu a dominuje červená barva v nadpisech, pak se postupně vystřídá růžová, zelená, žlutá a modrá. V některých rubrikách se občas objeví dvoustrana laděná do tónu barvy dané rubriky. Poslední dvě strany věnované inzerci jsou tištěny černobíle na běžném papíře. Obálka je pro laického čtenáře velice nezajímavá. Tématem obálky vyjádření časopisu jsou technické stroje, případně jejich části. Kromě názvu, ceny a čísla vydání nalezneme na přední obálce Téma čísla, společně se seznamem konkrétních podtémat.

37

5. Pixel název:

Pixel

podtitul:

2D/3D grafika a animace, digitální vieo a zvuk

periodicita:

měsíčník

adresa redakce: ATLANTIDA Publishing s.r.o., Čechova 4, 170 00, Praha 7 šéfredaktor:

Michal Suk

vydavatel:

ATLANTIDA Publishing s.r.o., Čechova 4, 170 00, Praha 7

cena:

89 Kč/ 4 Euro

náklad:

6 000 ks

MK ČR:

E 7566

ISSN:

1211-5401

www stránky:

www.pixel.cz

5.1. Historie Časopis Pixel začal vycházet již v roce 1997 jako měsíčník a jeho podoba se od té současné příliš neliší. Pixel je časopisem zaměřeným na multimedia pro všechny typy časopisů. Zabývá se médii, grafikou i zvuky. Od roku 2011 je každé vydání doplněné kompaktním diskem. 5.2.

Struktura časopisu podle použitých žánrů/rubriky

Velká část věnována recenzím hudebních, 3D a animačních programů, menší část o grafických programech. Poslední dobou jsou zařazovány články o HTML a editorech webových stránek. PIXEL je časopis zaměřený na multimedia pro všechny platformy počítačů. Pixel je populárně naučným periodikem, které se jako jediný časopis v České republice zaměřuje na digitální média. Digitální odvětví se odráží i na stránkách časopisu, které jsou obsahově velice bohaté a neustále se plní dalšími novinkami. Témata časopisu se pohybují od oblasti zpracování 2D/3D grafiky, videa a zvuku, včetně všech souvisejících a návazných oborů. V každém čísle tak pravidelně nalezneme téma 3D modelování, počítačové animace, zpracování vide a zvuku, postprodukce a mnoho dalších. Nechybějí ani témata o informační technologii, digitálním vysílání a internetových médiích. 38

Největší část časopisu je věnována článkům, které mají charakter novinek a recenzí produktů. Recenze jsou rozděleny do tří částí: 3D grafika, audio a video. Pravidelně se také objevuje také teorie, podrobné seznámení s konkrétními nástroji či návod na používání profesionálních produktů. Nechybí ani rubrika interview, která přináší čtenářům rozhovory s tvůrci například animovaných filmů. Zároveň časopis informuje o aktuálním dění, veletrzích, soutěžích, konferencích a profesních setkáních doma i v zahraničí. Dlouhodobě se také věnuje firmám v oboru a představuje jejich profily. Součástí každého vydání je také barevný plakát, buď z dílny konkrétního grafického tvůrce, nebo tematicky se vážící Jako časopis zaměřený především na digitální média, tvoří jeho podstatnou část webové stránky, které jsou neustále aktualizované. Navíc od ledna minulého roku zavedl Pixel možnost předplatné elektronického časopisu. 5.3.

Grafické zpracování

počet stran:

58 stran

formát:

velikost A4 - 210 × 297

Obrázek 4: logo PiXEL

Časopis Pixel od svého vzniku prošel pouze drobnými grafickými změnami, zkvalitnil se papír a tisk. Již od počátku svého vzniku byl však vždy byl pestrobarevným, bohatě zpracovaným časopisem. Textová stránka je hojně doplněna o ilustrační obrazový materiál. Časopis je barevný ve velikosti A4. Typ papíru není uveden, nicméně jsou vnitřní stránky na křídovém papíře. Zpracování obálky přináší čtenáři již na první pohled mnoho informací. Oproti jiným sledovaným časopisům je kromě názvu, ročníku a ceny jsou na přední straně obálky i upozornění na články uvnitř. Grafickým zpracováním obálky tak připomíná Pixel lifestylové časopisy

39

5.4.

Redakce

Redakční tým PiXELu je složen výhradně z českých odborníků, kteří se aktivně podílejí na současné české tvorbě v tematických oborech časopisu. Šéfredaktorem je Milan Suk. Mezi další redaktory a přispěvovatele patří, 5.5.

Publikum Časopis Pixel spadá do populárně naučných časopisů. Jeho cílové publikum není tak

odborné, to se odráží i v jeho šíři. Jako u jediného z časopisů vychází více než pět tisíc výtisků. Čtenáři nejsou pouze oborovými profesionály, ale obsah časopisu je zajímavý i pro běžné uživatele domácího rázu.

40

6.

Noviny pro grafický průmysl

název:

Noviny pro grafický průmysl

podtitul:

x

periodicita:

čtrnáctideník

adresa redakce: GRAFIE CZ, s.r.o., Koněvova 2660/141, 133 03, praha 3 - Žižkov šéfredaktor: vydavatel:

Michal Křenek GRAFIE CZ, s.r.o., Koněvova 2660/141, 133 03, praha 3 - Žižkov

cena:

25 Kč

náklad:

4000 ks

MK ČR:

8288

ISSN:

1212-9925

www stránky:

www.grafie.cz / www.novinygp.cz

6.2.

Historie

Noviny pro grafický průmysl začaly vycházet v polovině září roku 1999, jako nový počin vydavatelství Grafie CZ, které vydávalo již v současnosti zaniklé dvouměsíčníky Grafie Forum a Grafie Publikum. 6.3.

Noviny pro grafický průmysl dnes

Periodikum je čtrnáctideníkem, který má za úkol informovat o novinkách v předtiskové přípravě a polygrafii. Ač by se to podle názvu na první pohled mohlo zdát, časopis není určen grafikům či malým studiím, která se specializují na grafický design, jejich zaměření je ryze technické.

6.4.

Struktura časopisu podle použitých žánrů/rubriky

41

Autoři píší o nových tiskových strojích, prezentacích softwarových firem, nových verzích aplikací, digitálních fotoaparátech, míchání barev, stále výkonnějších počítačích či o obchodní politice. V novinách nechybí sloupek s novinkami. Žánr nebo téma jednotlivých článků je vždy uveden v podtitulu, např. rozhovor, anketa, nebo ofsetový tisk, spotřební materiál apod. 6.5.

Grafické zpracování

počet stran:

8 stran

formát:

velikost A3 - 297 × 420

Obrázek 4: logo Novin pro grafický průmysl

Noviny o grafickém průmyslu skutečně vypadají jako noviny, texty jsou vytištěné černou barvou na lesklém papíře. Obrazový materiál je barevný. Ač tedy formátem neodpovídá představě časopisů, podle našeho vymezení jej do časopisů řadit můžeme. Grafickou úpravu má na starosti Jaromír Hroch. Noviny jsou vytištěné na papír velikosti A3, který je přeložený po vzoru novin. Údaje o přesném typu papíru a gramáži nejsou dostupné 6.6.

Redakce

Šéfredaktorem časopisu je Michal Křenek, dalšími členy redakce pak Martin Novotný, Jan Štor a Jan Smékal.

6.7.

Publikum

Jak napovídá sám název, noviny jsou zaměřeny primárně na technické záležitosti. Mezi cílové čtenáře tak nepatří ani grafičtí designéři, ani grafická studia. Primárně je tedy určený pro tiskařské firmy a tiskový průmysl v užším slova smyslu.

42

III.

Zhodnocení a zodpovězení výzkumné otázky – srovnání sledovaných časopisů Na základě deskripce a analýzy jednotlivých periodik, můžeme přistoupit ke

zhodnocení mediální krajiny časopisů o grafickém designu. Časopisy zabývající se grafickým designem a obory jimi příbuznými lze podle našeho zkoumání rozdělit na dvě základní skupiny. První je skupina časopisů, které jsou zaměřeny velice odborně, čtenáři jsou tedy zejména profesionálové z daného oboru. Mezi tyto můžeme zcela jistě zařadit Svět tisku a Noviny pro grafický průmysl. Tyto časopisy nejsou svým zpracováním a formou nijak atraktivní pro běžné čtenáře, informace se zabývají problematikou z průmyslového pohledu. Zároveň ani jejich grafická úprava neklade vysoké nároky na čtenářsky atraktivní obsah. Ambicemi těchto časopisů není rozšíření čtenářské základny směrem k masovému médiu. Jejich výhradním posláním je informovat odborníky. Periodika jsme takto zařadili i přes rozdílnou typologii MKČR, které z našeho zkoumaného souboru řadí Na pomezí velice odborných časopisů a časopisů takzvaně populárně naučných bychom zařadili časopis Typografia. Časopis s dlouholetou historií řadí MKČR do téže kategorie. Jeho zpracování je ale poněkud zastaralé a neatraktivní, obsahově má některé zajímavé rubriky, ale působí těžkopádně. Hodnocení vychází z mého subjektivního pocitu neodborníka v grafickém designu. Periodika více zaměřená na vlastní atraktivitu jak obsahovou tak ve zpracování grafickém čtenáře běžného, se zájmem o obor bychom zařadili Font, Typo i Pixel. Ukazatelem pro nás byl i náklad jednotlivých vydání a celkový způsob zpracování témat.

43

Seznam použitých pramenů a literatury • Benda, J. (2007): Vlastnictví periodického tisku v České republice v letech 1989 – 2006. Praha: Karolinum. • Burton, G. – Jirak, J. (2001): Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal. • Jirak, J. – Kopplova, B. (2003): Média a společnost. Praha: Portal. • Jirak, J. (2005): „Masová média a česká společnost“. Pp. 9-21. In 10 let v českých médiích. Praha: Portal. • Kopplova, B. (2005): „Kam směřují časopisy a lifestylové magazíny“. Pp. 81-90. In 10 let v českých médiích. Praha: Portal. • Kunczik, M. (1995): Základy masové komunikace. Praha: Karolinum. • McQuail, D.: (1999): Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portal. • Osvaldova, B. - Halada, J. a kol. (1999): Encyklopedie praktické žurnalistiky. Praha: Libri. • Reifova, I. a kol. (2004): Slovník mediální komunikace. Praha: Portal. • Tušer, A. (1995): Typológia periodickej tlače I. Lokálna a regionálna tlač. Bratislava: Univerzita Komenského. • Tušer, A. (1999): Ako sa robia noviny. Bratislava: SOFA. • Schellmann, V. a kol. (2004:) Média: základní pojmy, návrhy, výroba. Praha: Europa Sobotáles cz. s.r.o.

44

Příloha: 1. Obálky časopisu Typo

45

46

47

48

49

2. Obálky časopisu Typografia

50

51

52

53

3. Obálky časopisu Font

54

55

56

57

58

4. Obálky časopisu PiXEL

59

60

61

5. Obálky časopisu Umělec magazine

62

63

64

65

66

6. Obálky časopisu Svět tisku

7. Noviny pro grafický průmysl

8. Obálky časopisu La Revue

67