Masarykova univerzita v Brně Ekonomicko-správní fakulta

Masarykova univerzita v Brně Ekonomicko-správní fakulta

Bankovnictví I Distanční studijní opora

Aleš Ševčík

Brno 2005

Tento projekt byl realizován za finanční podpory Evropské unie v rámci programu SOCRATES - Grundtvig. Za obsah produktu odpovídá výlučně autor, produkt nereprezentuje názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou obsahem produktu. This project was realized with financial support of European Union in terms of program SOCRATES - Grundtvig. Author is exclusively responsible for content of product, product does not represent opinions of European Union and European Commission is not responsible for any uses of informations, which are content of product.

Bankovnictví I Vydala Masarykova univerzita v Brně Ekonomicko-správní fakulta Vydání první Brno 2005 © Aleš Ševčík, 2005 ISBN 80-210-3649-4

Identifikace modulu Znak ■

KFBANI

Název ■

Bankovnictví I

Určení ■

texty jsou určeny pro studující oboru bankovnictví kombinovaného bakalářského studia

Garant/autor ■

Doc. Ing. Aleš Ševčík, CSc.

Cíl Vymezení cíle Studiem bank, bankovních obchodů a platebního styku dosáhnete znalosti o bankovní soustavě a porozumíte ekonomickým a finančním vztahům centrální banky a obchodních bank. Podstatná část studia je zaměřená na tvorbu finančních zdrojů bank a obchody s depozitními produkty. Znalosti jsou rozvíjené studiem aktivních úvěrových obchodů a aplikací produktů bank. Zvláštní soubor poznatků se vztahuje k realizaci úvěrových případů bank a variantám řešení různých druhů úvěrů. Součástí poznatků při studiu a analýze obchodních bank jsou bilančně neutrální operace se zvláštní pozorností na hodnocení národního a mezinárodního platebního styku bank, alternativních obchodů a přímých elektronických operací bank. Dovednosti a znalosti získané po studiu textů Znalosti získané studiem uvedených textů vám umožní vybrat podstatné vztahy subjektů bankovní soustavy a identifikovat rozhodující bankovní obchody. Dokážete na základě zvládnutí textů, úloh a otázek využít poznatky bankovního platebního styku a aplikovat je na produkty národního a mezinárodního platebního systému. Odborné poznatky jsou získány v ucelené podobě a umožní vytvořit strukturovaný přehled pro další navazující studium, zejména finančního řízení a účetnictví bank. Za formu získané dovednosti je považovaná schopnost aplikace úvěrových a depozitních obchodů a realizace výběru produktů platebního styku včetně dostupných produktů přímého bankovnictví.

Časový plán Časová náročnost ■ ■ ■ ■

prezenční část samostudium cvičení elaboráty

12 hodin 20 hodin 10 hodin 10 hodin

Celkový studijní čas ■

52 hodin

3

Harmonogram Studijní texty jsou sestaveny z okruhů (I, II, III) a kapitol (1 - 9) v časovém rozložení studia na 14 týdnů (viz obsah). Problémový okruh studia: ■ I. (září - říjen) ■ II. (listopad - prosinec) ■ III. (leden - únor)

Počet týdnů studia: 5 6 3

Jednotlivé okruhy jsou uvedeny prezenční částí (4 hod.). Kapitoly jsou rozloženy tak, aby úvodní kapitola (1) a závěrečné kapitoly (7, 8, 9) činily týdenní studijní zátěž a ostatní kapitoly (2 - 6) představují zátěž po dvou týdnech studia.

Způsob studia Studijní pomůcky ■

Doporučené zdroje dat: ■ Výroční zpráva ČNB; ■ Výroční zprávy bank; ■ www.banky.cz; ■ www.cnb.cz.

Vybavení Pro samostudium a zpracování zadaných písemných prací je potřebný přístup studenta k PC s připojením na Internet a programovým vybavením zahrnujícím e-mailového klienta pro komunikaci s pedagogem. Návod k práci se studijními texty Studium s uvedenými texty je potřebné zvládnout na základě postupných kroků, které začínají názvem okruhů sledovaných problémů v pořadí I, II, III a vymezují stupně od obecného poznání ke konkrétní aplikaci. V rámci každého okruhu je text dále strukturovaný po kapitolách (1,2,3,...) a pokračuje řazením podstatných a navazujících problémů, které v uvedené posloupnosti studujeme vždy spojitě (např. 1.2.1 až 1.2.4). Každá kapitola definuje na počátku cíl studia příslušné kapitoly, se kterým se seznámíme před vlastním studiem dílčích částí. Kapitoly končí přehledem otázek, které řešíme na závěr a představují podstatné pojmy a principy. V případě, že otázce nerozumíme nebo odpovíme chybně, vyhledáme uvedený problém zpětně v textu a nalezneme správné řešení. Pokud se nedaří opakovaně správně odpovídat, kontaktujeme tutora a konzultujeme metodický postup vlastního studia. Práce opravené tutorem ve formě zadané studie elaborátu (POT) se snažíme vypracovat dle návodu, ale na základě vlastního postupu. V případě, že řešení problému se jeví neurčité nebo konkrétně neaplikovatelné, kontaktujeme tutora s vlastní nabídkou řešení a sdělujeme vlastní návrh postupu.

4

Obsah

5

Obsah

Stručný obsah I. Bankovní soustava, centrální a obchodní banky Úvodní část studia tvoří vymezení bankovní soustavy, místa a základních funkcí centrální a obchodních bank. Součástí výkladu základních bankovních subjektů jsou i vzájemné interakce uvedené v následujících kapitolách. Kapitola 1

Bankovní soustava se zabývá významem a místem ve finančním systému, současným stavem rozvoje, členěním, strukturou soustavy a vývojovými tendencemi. POT. Tendence vývoje bankovní soustavy. Kapitola 2

Centrální banka, základy analýzy ekonomických funkcí a důsledků na bilanci, peněžní oběh a zejména na soustavu obchodních bank a nebankovních subjektů. POT. Analýza bilance ČNB. Kapitola 3

Obchodní banky jsou analyzovány z hlediska cílů a funkcí, obsahu bankovních obchodů, rozvahy a výnosů a jsou rozvedeny základními postupy analýzy bankovních subjektů. Zaměření obsahu kapitoly sleduje potřeby rozhodující části výkladu, obsažené v kapitolách následujícího souboru. POT. Studium výroční zprávy banky.

II. Bankovní obchody Uvedená část souboru rozebírá bankovní obchody, zdroje a druhy, produkty obchodů z hlediska výnosu, rizika a likvidity bank. Součástí výkladu jsou klasické bankovní obchody rozvedené o speciální druhy bankovních obchodů. Kapitola 4

Pasivní obchody bank pojednává o druzích depozitních obchodů bank a možnostech jednotlivých produktů při aktivaci potřebných bankovních zdrojů. POT. Komparace depozitních produktů bank. Kapitola 5

Aktivní obchody bank analyzuje úvěrové obchody a jednotlivé druhy úvěrů z hlediska různých kriterií a důsledků na výnosy a rizika bankovních obchodů. Součástí výkladu jsou i metodické postupy k realizaci úvěrového obchodu. POT. Analýza úvěrového případu. Kapitola 6

Alternativní a speciální obchody jako bilančně neutrální a další obchody bank, které nabývají na rostoucím významu vzhledem k tendencím vývoje bankovních obchodů. Realizace bankovních obchodů je rozvíjena studiem platebního systému bank, který má podstatný vliv na klasické a elektronicky zprostředkované bankovní obchody. POT. Realizace alternativních obchodů bank.

III. Platební systém bank Závěrečná část studia je zaměřená na nejvíce se rozvíjející část bankovní činnosti, která determinuje další rozvoj bankovní soustavy. Kapitola 7

Základy platebního systému vymezuje platební vztahy bank a ostatních subjektů v rámci národního a zahraničního platebního styku. Kapitola 8

Produkty platebního styku bank analyzuje jednotlivé instrumenty na základě vymezených kritérií a zejména dle vhodného použití z hlediska rizika a nákladů. Kapitola 9

Elektronické bankovnictví se zabývá vlivem nových technologií na zprostředkování platebního styku a působením na platební instrumenty realizovaných bankovních obchodů. Součástí výkladu je charakteristika jednotlivých bank v ČR z hlediska vlivu elektronických operací na klasické obchodní a platební postupy bank.

6

Úplný obsah 1.

Bankovní soustava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 1.1

Vymezení bankovní soustavy

14

1.2

Vznik bankovní soustavy (přehled)

15

1.3

1.4

1.5

2.

15 16

Bezhotovostní peníze

16

Bankovní úvěrová emise peněz

16

Vývoj bankovní soustavy

17

Jednostupňová bankovní soustava

17

Dvoustupňová bankovní soustava

17

Struktura bankovní soustavy

18

Varianty bankovní soustavy

18

Druhy specializovaných bank

18

Tendence vývoje bankovní soustavy

19

Bankovní soustava v ČR

19

Centrální banka

19

Obchodní banky

19

Zahraniční bankovní subjekty

20

Centrální banka. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 2.1

Centrální banka (vymezení, znaky a cíle v bankovní soustavě)

24

2.2

Makroekonomické funkce centrální banky

25

2.3

2.4

3.

Vznik bankovních subjektů Hotovostní peníze

Emisní funkce centrální banky

25

Měnová funkce centrální banky

26

Devizová funkce banky

26

Mikroekonomické funkce centrální banky

27

Centrální banka - banka obchodních bank

27

Centrální banka - banka státu

29

Bankovní regulace a dohled

29

Vnější funkce centrální banky

31

Bilance centrální banky

31

Základy analýzy bilance

31

Význam analýzy bilance

33

Obchodní banky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 3.1

Základní funkce obchodních bank

38

Finanční zprostředkování bank

38

Emise bezhotovostních peněz a bezhotovostní platební styk bank

39

Služby a ostatní bankovní činnosti bank

39

3.2

Bankovní kapitál

40

3.3

Rozvaha obchodní banky

40

Aktiva banky

41

Pasiva banky

42

Zisk a rentabilita banky

43

3.4

7

Obsah

4.

Výkaz zisku a ztrát banky

43

Čistý zisk banky, základy analýzy

43

3.5

Bankovní rizika

44

3.6

Bankovní likvidita

46

3.7

Solventnost banky

46

Pasivní (depozitní) obchody bank. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 4.1

Základy analýzy depozitních obchodů

51

4.2

Druhy vkladů

52

Běžné vklady

53

Úsporné vklady

53

Termínované vklady

54

Ostatní vklady

54

Bankovní depozitní produkty

54

Depozitní certifikáty

55

Bankovní směnky

55

Bankovní obligace

56

4.3

5.

Další druhy bankovních dluhopisů

56

4.4

Mezibankovní depozitní obchody

57

4.5

Depozitní operace bank a centrální banky

58

Aktivní (úvěrové) obchody bank . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 5.1

Druhy bankovních aktiv

64

5.2

Bankovní úvěry

65

5.3

Komerční krátkodobé úvěry

66

Kontokorentní úvěr

66

Směnečné úvěry

67

Ručitelský (avalový) úvěr

69

Lombardní úvěry

69

Revolvingový úvěr

70

Střednědobé a dlouhodobé bankovní úvěry

70

Emisní půjčka

70

Konsorciální úvěr

70

Veřejné úvěry

71

Hypoteční úvěry

71

Spotřební úvěry

71

5.4

5.5

6.

Krátkodobé spotřební úvěry

72

Střednědobé a dlouhodobé spotřební úvěry

72

5.6

Závazky a záruky bankovních obchodů

73

5.7

Zásady realizace úvěrových obchodů bank

74

Alternativní a speciální obchody bank . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 6.1

8

Vymezení obchodů

80

6.2

Základy devizových obchodů bank

81

6.3

Základy investičních obchodů bank

82

Emisní obchody

84

Zprostředkovatelské obchody

85

6.4

7.

Depotní obchody a majetková správa

86

Vlastní obchody bank

87

Alternativní obchody bank

88

Faktoringové operace bank

88

Forfaitingové operace

89

Leasingové operace

89

Projektové financování

90

Rizikový kapitál

93

7.1

Vymezení platebního styku

98

7.2

Hotovostní platební styk

99

7.3

Bezhotovostní platební styk

7.4

Bankovní platební styk

100

Clearingové centrum

100

Korespondenční systém bank

100

Kritéria členění produktů platebního styku bank

101

99

Produkty platebního styku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 8.1

Hladké platy (bankovní převody)

104

Příkaz k úhradě

104

Příkaz k inkasu

106

Šeky

106

8.3

Platební karty

108

8.4

Dokumentární inkaso

109

Vývozní dokumentární inkaso

110

Dovozní dokumentární inkaso

111

Dokumentární akreditivy

111

8.2

8.5

8.6

9.

86

Základy platebního systému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97

7.5

8.

Fúze a akvizice

Realizace dokumentárního akreditivu

112

Formy dokumentárních akreditivů

112

Zajišťovací instrumenty platebního styku

113

Směnky

114

Bankovní záruky

114

Elektronické bankovnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 9.1

9.2

Elektronické služby bank

118

Prezentace a poskytování informací bank

118

Zprostředkování bankovního styku

119

Uzavírání kontraktů

119

Zabezpečení operací

119

Význam elektronického bankovnictví

120

Komunikace a prostředky elektronického bankovnictví

120

Telefonní komunikace “Phonebanking”

120

Prostředky výpočetní techniky “Homebanking”

121

Použití terminálů

121

Elektronická správa účtů

122

9

Obsah

9.3

9.4

10

Elektronický platební styk bank

122

Platby pomocí karet

122

Banka jako zprostředkovatel elektronických obchodů

122

Elektronické peníze

123

Elektronické bankovnictví v ĆR

124

Úvod

11

Úvod

Studijní texty z bankovnictví představují určitý přehled základních problémů, které provází nejen uvedený studijní předmět, ale dotýká se všech subjektů v rozvíjejícím se finančním systému. Banky jako základní prvek bankovní soustavy tvoří hlavní a podstatnou část finančního systému. Bankovní obchody realizované prostřednictvím platebního styku bank s rostoucím podílem elektronické komunikace budou stále větší vahou působit na každý subjekt z hlediska množství a kvality poskytovaných služeb. Při správném výběru produktů umožní dosažení nejen přehledu o stavu příjmů a výdajů v reálném čase, ale i další finanční možnosti každého subjektu z hlediska dosažení vyššího výnosu a likvidity, při předem známém postoupeném riziku. Studium kurzu bankovnictví má umožnit přijímat správná manažerská rozhodnutí tím, že vás naučí lépe chápat a přijímat podstatné finanční informace. Máte-li přijímat správná rozhodnutí, potřebujete odborné vybavení k lepšímu porozumění procesům, které probíhají ve finančním systému. Bankovní soustava, centrální banka a bankovní obchody s finančními produkty včetně platebního styku bank tvoří podstatnou a rozhodující část všech interakcí subjektů finančního systému ve všech rozvinutých ekonomikách. Úvodní část studia bankovnictví vám umožní pochopení bankovní soustavy, místa a základních funkcí centrální a obchodních bank. Součástí výkladu základních bankovních subjektů jsou i vzájemné interakce, které přímo působí na podnikatelské subjekty. Bankovní soustava se zabývá významem a místem ve finančním systému, současným stavem rozvoje, členěním, strukturou soustavy a vývojovými tendencemi, které vám umožní získat představu o očekávaných změnách, zejména v rozvoji elektronického bankovnictví. Centrální banka a základy analýzy jejích ekonomických funkcí má podstatný vliv na soustavu obchodních bank a nebankovních podnikatelských subjektů. Uvedené souvislosti vám umožní realizovat manažerské rozhodování na vyšším odborném základě. Obchodní banky jsou analyzovány z hlediska cílů a funkcí, obsahu bankovních obchodů, rozvahy a výnosů a jsou rozvedeny základními postupy analýzy bankovních subjektů, které lze z hlediska metodického postupu využít i při manažerských výkonech podnikatelských subjektů. Obsah úvodní části studia sleduje potřeby rozhodujícího výkladu, obsažené v kapitolách souboru, který rozebírá bankovní obchody, zdroje a druhy, produkty obchodů z hlediska výnosu, rizika a likvidity bank. Součástí výkladu jsou klasické bankovní obchody rozvedené o speciální a alternativní druhy bankovních obchodů, které umožní získat ucelený přehled o významu bankovních subjektů. Následující pasivní obchody bank pojednávají o různých druzích depozitních obchodů bank a možnostech jednotlivých produktů při aktivaci potřebných finančních zdrojů. Uvedená část je významná pro podnikatelské subjekty a domácnosti z hlediska uvažovaných výnosů z investic. Úvěrové obchody bank analyzují jednotlivé druhy úvěrů z hlediska různých kritérií a důsledků na výnosy a rizika bankovních obchodů. Součástí výkladu jsou i metodické postupy k realizaci úvěrového obchodu, který technicky lze využít managementem různých subjektů. Alternativní a speciální obchody nabývají na rostoucím významu vzhledem k tendencím vývoje bankovních obchodů a podnikatelských subjektů a dynamickým změnám v rozpočtových stavech subjektů. Realizace bankovních obchodů je rozvíjena studiem platebního systému bank, který má podstatný vliv na klasické a elektronicky zprostředkované bankovní obchody. Platební systém bank je zaměřený na nejvíce rozvíjející se část bankovních činností, která determinuje nejen další rozvoj bank, ale působí na všechny subjekty. Kapitola Základy platebního systému vymezuje platební vztahy bank a ostatních subjektů v rámci národního a zahraničního platebního styku, který má tendence enormního růstu v procesu integrace národních ekonomik. Produkty platebního styku bank jsou vymezeny na základě určitých kritérií a zejména dle vhodného použití z hlediska rizika a nákladů. Za významnou část je považována závěrečná kapitola elektronického bankovnictví, která se zabývá vlivem nových technologií na zprostředkování platebního styku a působením na platební instrumenty realizovaných bankovních obchodů různých subjektů. Součástí výkladu je i současná charakteristika jednotlivých bank v ČR a hlediska vlivu elektronických operací na klasické obchodní a platební možnosti bank. Studium těchto textů vám pomůže překonat těžkosti při realizaci finančních obchodů a komunikaci s ostatními bankovními a nebankovními finančními odborníky.

12

■ ■ ■ ■ ■

Vymezení bankovní soustavy Vznik bankovní soustavy Vývoj bankovní soustavy Struktura bankovní soustavy Bankovní soustava v ČR

Bankovní soustava

1. 13

1. Bankovní soustava

I. Bankovní soustava, centrální a obchodní banky Cíl kapitoly Prostudováním vstupní části získáte poznatky o bankovní soustavě, vývoji a vzniku bank. Dále pochopíte důvody určité struktury soustavy a druhů bank, včetně jejich závislostí. Svoje poznatky rozšíříte o tendence vývoje soustavy, které se reálně promítají do vývoje bankovních subjektů a jejich obchodů v současné době. Studium kapitoly rozšíříte přehledem o bankách a bankovní soustavě v ČR.

Časová zátěž ■

1 týden (při zahájení studia)

Úvod kapitoly Bankovní soustava je významnou součástí finančního systému, který představuje obslužný systém ekonomické soustavy (národní hospodářství). Základním prvkem bankovní soustavy jsou banky. Banky jsou finanční instituce, subjekty zprostředkování finančních prostředků mezi přebytkovými a deficitními subjekty.

1.1 Vymezení bankovní soustavy Direktiva EU definuje banku jako podnikatelský subjekt k přijímání vkladů nebo jiných splatných peněžních prostředků od veřejnosti a poskytování úvěrů na vlastní účet. Bankovní soustava je relativně samostatná a otevřená soustava, která je součástí finančního systému. Finanční systém rozvíjí ekonomický systém, se kterým je ve vzájemných interakcích. Finanční systém představuje souhrn finančních trhů, institucí a instrumentů, interakcí, práv, regulací a dalších prvků potřebných k realizaci finančních operací.

Ekonomický systém Finanční systém Bankovní soustava

Obr. 1.1. Vztahy bankovní soustavy, finančního a ekonomického systému.

Instituce bankovní soustavy vstupují do vzájemných interakcí a do finančních vztahů s dalšími nebankovními subjekty finančního systému (investičními společnostmi, penzijními fondy, pojišťovnami atd.). Základním subjektem bankovní soustavy jsou banky. Banka je podnikatelský subjekt (finanční instituce), která je druhem finančního zprostředkovatele. Základními bankovními subjekty soustavy jsou: ■ měnové instituce (Centrální banka), ■ bankovní instituce (obchodní - komerční banky).

14

Finanční vztahy bank a ostatních nebankovních subjektů se realizují na finančních trzích. Banky realizují obchody finančních prostředků s ostatními subjekty formou finančních instrumentů (nástroje, produkty). V bankovní soustavě finanční vztahy bank představují obchody s instrumenty (nástroje, produkty), které se dále člení dle různých kriterií. Bankovní obchody se člení na: ■ přímé a nepřímé (zprostředkovatelské), ■ promptní (okamžité) a ■ termínované (kontrakty na budoucí dodání instrumentu). Instrumenty bank se člení dle splatnosti na: ■ peněžní instrumenty do 1 roku splatnosti (vklady termínované a ostatní, směnky..), ■ kapitálové instrumenty nad 1 rok splatnosti (akcie, obligace, úvěry...). Část obchodů bank probíhá mezi bankovními subjekty na mezibankovním trhu. K vzájemným obchodům bank dochází na zvláštním způsobem organizovaném trhu, kde jsou realizované obchody s krátkodobými instrumenty. Mezibankovní trh je krátkodobý peněžní trh mezi subjekty centrální banky (CB) a obchodními bankami (OB), navzájem mezi obchodními bankami, popřípadě dalšími finančními institucemi. Důvody mezibankovních obchodů jsou převážně spojené se získáním potřebných finančních zdrojů, dosažením výnosů z aktivace zdrojů, udržením a obnovením likvidity bank v domácí a zahraničních měnách. Obchody mezi centrální bankou a obchodními bankami jsou obchody s krátkodobými cennými papíry, zejména ve formě repo operace, poskytnutí úvěru zajištěného převodem cenného papíru (CP), výměny cenných papírů (switching) a primární emise (např. státní pokladniční poukázky). Dále jsou to úvěry poskytované CB (refinanční, lombardní) a obchody na mezibankovním devizovém trhu. Obchody mezi obchodními bankami jsou obchody na mezibankovní depozita (volné krátkodobé zdroje bank), obchody s krátkodobými dluhopisy, zejména s pokladničními poukázkami (ČNB, FNM) a mezibankovní devizové operace obchodních bank.

1.2 Vznik bankovní soustavy (přehled) Rozvoj hospodářství, obchodu a směny, vývoj peněz a peněžního oběhu měl za následek v určitém vývojovém stupni vznik bankovních subjektů. 1.2.1 Vznik bankovních subjektů Vznik bankovních subjektů je spojen s vývojem obchodu, peněz a peněžního oběhu. Peníze v historii vznikly se směnou zboží. Prostá výměna zboží (naturální směna - barter) byla postupně rozvíjená zbožovými, komoditními penězi. Rozvoj a zdokonalování směny mělo podstatný vliv na vývoj peněz a peněžního oběhu, který také rozvíjel finanční systém. Postupně docházelo k srůstání peněžních funkcí s materiální substancí vzácných kovů (viz procesy monetizace). Mince z drahých kovů daly podnět k přivlastňování práva vydávat peníze (mincovní regál) a vznikla emisní funkce bank. Počátky emisního bankovnictví sahají do 10. až 11. století, počátky obchodního bankovnictví jsou vztaženy v Evropě k 12. až 14. století. Peníze (zlaté mince) jsou v průběhu 16. století v Evropě nahrazovány papírovými penězi. Původně ve formě dluhopisů emitované panovníkem (institucí) a měly tzv. nucený oběh (povinnost přijetí k uhrazení pohledávek). Rozvoj papírových peněz nastal za vlády Marie Terezie v polovině 18. století (tzv. bankocetle). Emisí a řízením papírových peněz jsou pověřeny banky (bankovky) anebo státní instituce (státovky). Vznik centrální banky jako instituce emise peněz se vztahuje na konec 19. století. Peníze se staly základním finančním aktivem, které je přijímáno všemi subjekty platebního styku.

15


Z hlediska vývoje peněžních forem a funkcí peněz v ekonomickém systému lze rozlišit: ■ hotovostní peníze (bankovky, státovky, kovové peníze...), ■ bezhotovostní, žirové peníze (vklady na bank. účtech, směnky, šeky...), ■ hotovostní peníze, které emituje centrální banka, ■ bezhotovostní peníze, které emitují obchodní banky. 1.2.2 Hotovostní peníze Oběh hotovostních peněz si vyžádal na určitém vývoji emisi papírových peněz. Emise papírových peněz ve formě státovek umožnila hradit nedostatek mincovního kovu a příjmů do státní pokladny. Emise se řídily potřebami emitenta (panovníka). Státovky se z důvodu potřeby jejich značných objemů časem znehodnotily, vedly ke státním bankrotům a jsou postupně zakázány ke krytí deficitu státního rozpočtu. Státovky byly postupně ve většině ekonomik zrušeny, rozpočtové deficity jsou kryty státními cennými papíry (dluhopisy). Další formou vývoje papírových peněz jsou bankovky. Bankovky byly prvotně spojeny s používáním obchodní směnky jako cenného papíru. Směnky představují závazek k úhradě stanovené částky v určitém termínu (náležitosti stanoveny zákonem). Banky vstupují do směnečných operací pomocí tzv. eskontu a odkoupením směnek banky emitují bankovky. Bankovky se ale do oběhu dostávají i klasickou cestou odkoupením kovu (zlata, stříbra) proti jejich hodnotě v rámci tzv. decentralizované emise. Decentralizovaná emise je v průběhu 19. stol. nahrazena centralizovanou emisí, která je svěřena centrální instituci (např. Bank of England, r. 1844). Bankovky centrální banky a jejich emise bankovní institucí se staly hlavním druhem hotovostních peněz. 1.2.3 Bezhotovostní peníze Bezhotovostní peníze (žírové, bankovní) se nachází v systému oběhu, který vzniká založením bankovního účtu pro jiný subjekt (např. běžný účet). Emise bezhotovostních peněz vzniká s poskytnutím bankovního úvěru nebankovnímu subjektu. Oběh bezhotovostních peněz byl rozvíjen z důvodů rychlosti peněžních operací, nákladů oběhu, bezpečnosti a rizika bankovních operací. Bezhotovostní peníze na bankovních účtech vystupují jako vklady (depozita) a platební prostředky. Vklady mají z hlediska splatnosti různou likviditu: ■ dokonale likvidní prostředky, např. běžné vklady, ■ prostředky nižší míry likvidity, např. termínované nebo úsporné vklady. Základem bankovnictví jako ekonomické činnosti je princip bankovní úvěrové emise peněz. 1.2.4 Bankovní úvěrová emise peněz Bankovní úvěrová emise peněz (kreace, multiplikace) je spojena s existencí vkladů na bankovních účtech a rezervami, které banky drží v hotovosti, nebo rezervami na účtech u centrální banky. Výše rezerv je stanovena procentem z objemu krátkodobých a dlouhodobých depozit - tzv. povinné minimální rezervy (viz zákon). Další podmínkou je existence poskytnutí úvěru primární bankou podnikatelskému subjektu a expanze bankovních depozit přes vklady na účtech dalších, sekundárních bank. Proces tvorby bankovních peněz je vymezen poměrem povinných minimálních rezerv k přijatým vkladům (menší rezervy, větší emise bezhotovostních peněz). Generace bankovních depozit umožňuje reagovat také na poptávku po penězích tím, že vytváří proti vkladům hotovostních peněz násobky bankovních depozit. Procesy generace depozit souvisí se vztahem multiplikátoru a měnové báze a řízením měnové báze centrální bankou.

16

Z uvedeného jsou patrné rozdíly v obsahu přeměny: ■ hotovostní peníze se transformují na bezhotovostní prostřednictvím vkladů na účtech bank, ■ bezhotovostní peníze se na hotovostní přeměňují výběrem peněz z bankovních účtů. Závěry: Poskytnutí úvěru v hotovosti obchodní bankou znamená přeměnu bezhotovostních na hotovostní peníze. Pohyb různých forem peněz má různý bankovní obsah (mj. účetní). Celkové množství peněz v oběhu sestává z objemu hotovostních a bezhotovostních peněz.

1.3 Vývoj bankovní soustavy Bankovní soustava se vyvíjí v relaci obsahu a zajišťování hospodářských cílů. Z uvedeného hlediska je vývoj bankovní soustavy zkoumán v relaci: ■ ekonomických funkcí, ■ institucionálních vazeb. Z hlediska ekonomických (makro, mikro) funkcí je soustava členěna na: ■ jednostupňovou, ■ dvoustupňovou. 1.3.1 Jednostupňová bankovní soustava Jednostupňová bankovní soustava je spojena s existencí jednotlivých bank, které plní všechny bankovní funkce (počátky bankovnictví). Bankovní soustavu charakterizuje stav, kdy jednotlivé banky emitují hotovostní a bezhotovostní peníze a obsluhují různý rozsah peněžního oběhu. Peníze v peněžním oběhu národní ekonomiky jsou rozdílné v rámci teritoria, ale postupně je peněžní oběh realizován kapitálově nejsilnějšími bankami. Kapitálově silná banka je podporována státem z důvodu potřeby státní půjčky, realizace plateb a vkladů a ostatní specializované banky rozvíjí speciální zaměření. Další rozvoj peněžního oběhu, koncentrace a centralizace bank si vynucuje následné změny v bankovní soustavě. 1.3.2 Dvoustupňová bankovní soustava Dva stupně vznikají vydělením jedné banky (cedulové, centrální) od ostatních obchodních bank. Obchodní banky přestávají emitovat bankovky a rozvíjí emisi bezhotovostních peněz přijímáním vkladů a poskytováním úvěrů. Centrální banka emituje bankovky, přijímá vklady a poskytuje úvěry státu a obchodním bankám. Centrální banky postupně přestávají přímo úvěrovat podnikatelské subjekty. Z důvodu odlišného vývoje národních ekonomik je vznik centrálních bank značně rozdílný. Centrální banky v národních ekonomikách vznikaly z původních velkých bank anebo byly založeny jako nové instituce (Bank of England). V Německu vzniká národní cedulová banka (Říšská banka v r. 1875) a stává se centrální se všemi funkcemi, podobně i federální rezervní banka v USA (r. 1913). Existují národní ekonomiky bez centrální banky (Lucembursko, Singapur...). V bankovní soustavě převládá tendence k další koncentraci a centralizaci bank. Dochází k slučování a pohlcování bank, zvětšuje se bankovní kapitál, největší obchodní banky v národních ekonomikách soustřeďují stále větší část bankovních zdrojů. Banky začínají vytvářet síť poboček v domácí ekonomice a v zahraničí . Vznikají bankovní monopoly (rozdílná forma): ■ bankovní kartely, ■ bankovní konsorcia - syndikáty bank pro zajištění bankovních obchodů značného rozsahu, ■ bankovní trusty, ■ bankovní koncerny - bankovní holding, kde mateřská banka finančně řídí dceřiné banky a finanční společnosti. V odborné literatuře je pojetí třístupňového systému takové, že za centrální banku je považován mezistupeň sdružení samostatných menších bank.

17


Také obsah bankovních operací doznává v určitém stadiu vývoje změny. Původní mobilizace volných peněžních prostředků a úspor a jejich aktivace ve formě krátkodobých úvěrů je nahrazována dlouhodobými a objemově většími úvěry, banky vstupují kapitálově do vlastnictví podnikatelských subjektů.

1.4 Struktura bankovní soustavy Bankovní soustava je uspořádána na principech různých funkcí soustavy dle institucionálního členění. Z uvedeného hlediska je bankovní soustava pojímána jako soustava univerzálního, odděleného a smíšeného bankovnictví . 1.4.1 Varianty bankovní soustavy Národní ekonomiky provází různé varianty (druhy, modely) soustavy obchodních bank: ■ univerzální bankovnictví (kontinentální), banky realizují kapitálové (investiční) a klasické obchody. Model nevylučuje specializaci některých bank. Je typický pro země Evropy (včetně ČR); ■ oddělené bankovnictví, vydělení komerčního a investičního bankovnictví. Původní model aplikovaný v USA; ■ smíšené bankovnictví, oddělení komerčního a investičního bankovnictví není striktní, např. komerční banka má dceřiné investiční společnosti (Itálie, Maďarsko...). Dle otevřenosti bankovní soustavy je národní bankovní soustava pojímána jako: ■ otevřený model bankovní soustavy (určitý podíl zahraničních bankovních subjektů), ■ uzavřený model bankovní soustavy (bez přítomnosti zahraničních bank). Dle počtu bank a poboček v bankovní soustavě je rozlišován: ■ unitární model (existence bank bez poboček), ■ pobočkový model (malý počet bank a značné množství poboček). Propojený bankovní systém je charakterizován mírou propojenosti vlastnických podílů bank (fúze, akvizice). Obecně z hlediska vlastnictví mohou být banky: ■ státní, plné nebo v částečném vlastnictví státu (podíl na kapitálovém jmění banky), ■ soukromé, akciové společnosti, smíšené (komanditní) nebo jediného vlastníka, společnosti s ručením omezeným, družstevní s podílovým vlastnictvím. Základ bankovní soustavy tvoří banky jako akciové společnosti, které bankovní kapitál generují emisí akcií. Závěr: Bankovní soustava moderních tržních ekonomik je dvoustupňová, vytvořená z národní cedulové (centrální, ústřední) emisní banky a soustavy obchodních (komerčních) bank univerzálního, popř. smíšeného typu s určitým počtem poboček. 1.4.2 Druhy specializovaných bank Bankovní soustava sestává z centrální banky a bank druhého stupně, které jsou: ■ univerzální, vykonávají všechny druhy bankovních operací, ■ specializované, zaměřené na druh bankovních služeb, nebo jsou samostatnými subjekty, popř. jsou kapitálově propojeny se silnými univerzálními bankami. Při studiu druhů specializovaných bank je vhodné volit příklady z praxe. V praxi se univerzální banky často specializují na vybrané druhy obchodů a jsou označeny pro druh bankovní operace nebo pro převažující činnost (licence) jako: ■ akceptační banky, akceptace zpeněžitelných titulů (akcept směnky, úvěry...), ■ clearingové banky, clearingové účty pro účastnické banky, kompenzace závazků a pohledávek, ■ depozitní banky, vklady a krátkodobé úvěry,

18

■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

devizové banky, devizové operace s produkty mezinárodního platebního styku, elektronické banky, přímé bankovní operace s využitím současných technologií, eskontní banky, eskont a reeskont směnky pro emisní banku, hypoteční banky, dlouhodobé úvěry a hypoteční zástavní listy (emise), investiční banky, financování investic (emise cenných papírů, správa aktiv, kapitálové obchody), komunální banky, služby samosprávným orgánům, úvěry a zdroje (emise) komunálním rozpočtům, lombardní banky, úvěry zajištěné movitým majetkem dlužníka (zboží, CP, drahé kovy...), splátkové banky, spotřební úvěry, spořitelny, vklady občanů, platební styk, mezibankovní obchody, záruční banky, bankovní záruky a garance, žirové banky, zajištění bezhotovostních plateb, stavební spořitelna, stavební spoření a úvěry atd.

1.4.3 Tendence vývoje bankovní soustavy Za dlouhodobé tendence (trendy) vývoje bankovní soustavy jsou považované převládající kvalitativní změny bankovní soustavy: ■ přechod od klasického bankovnictví (ve vztahu věřitel - dlužník) k rozvoji univerzálních služeb, tzv. přechodný model bankovních činností ve specializovaných institucích, který souvisí s problémy ziskovosti bank a nákladů a růstu podílu neúrokových příjmů bank; ■ konsolidace bank ve formálním projevu klesajícího počtu bank, poboček a zaměstnanců; ■ fúze a akvizice, který provází vznik silných bankovních subjektů, snížení nákladů a růst ziskovosti bank s možnou aktivací potřebných finančních zdrojů; ■ diverzifikace příjmů v rámci změny produktů (pojišťovnictví, správa aktiv, investiční bankovnictví) a teritoriálních změn (rozvíjející se finanční trhy); ■ globalizace bankovního podnikání v souvislosti s pohybem kapitálu a rozvoji bankovních obchodů; ■ informační technologie, rozvoj přímého elektronického a internetového bankovnictví; ■ vstup bankovních subjektů do kapitálového trhu s následkem na sekuritizaci bankovních operací (přeměna peněžních aktiv na kapitálové ve formě cenných papírů); ■ vznik nových bankovních produktů, zejména kombinovaných a vhodných na finanční situaci klienta; ■ deregulace bankovních činností s ohledem na růst liberalizace finančních trhů; ■ rostoucí vliv integračních procesů a změny národních bankovních soustav. Uvedené tendence působí na národní bankovní soustavy spojitě, ale v různé míře.

1.5 Bankovní soustava v ČR Bankovní soustava v ČR je rozvíjená jako otevřená a dvoustupňová soustava s převahou univerzálních bankovních subjektů. Bankovní soustava je složená z následujících bankovních institucí. 1.5.1 Centrální banka Centrální bankou je Česká národní banka (ČNB), která představuje makroekonomické a měnové bankovní centrum. ČNB vznikla na základě rozdělení federace ze Státní banky československé (zák. 6/93 Sb). 1.5.2 Obchodní banky Obchodní banky provozují obchodní bankovní činnost převážně univerzálního charakteru. Jako právnické osoby (a.s.) vznikly na základě privatizace státních bankovních subjektů

19


(zák. 158/89 Sb.), případně byly založeny jako banky a získaly povolení (licence) působení banky. Banky jsou podnikatelské subjekty. Uvedené se netýká Konsolidační banky Praha (státní peněžní ústav), banky pro správu dlouhodobých státních pohledávek. V relaci zákonů o bankách mají banky vymezené povolení k činnostem, zejména: ■ obchodovat na vlastní účet nebo na účet klienta devizové prostředky, ■ realizovat termínované obchody a obchody na převoditelné cenné papíry, ■ investování do finančních aktiv na vlastní účet, ■ provádět platební styk a zúčtování, ■ vydávat platební instrumenty (šeky, karty..), ■ poskytovat záruky, otevírat akreditivy a obstarávat inkasa, ■ realizovat finanční leasing, ■ provádět směnárenské činnosti, ■ realizovat emise akcií a poradenskou a další činnost. Minimální kapitál pro založení banky byl stanoven na 300 mil. Kč (později 500 mil. Kč.). Obchodní banky v ČR je možné rozdělit do skupin: ■ Banky s převážně (více než 50 %) českou majetkovou účastí ■ Banky s převážně českou majetkovou účastí ■ Specializované banky ■ Pobočky českých bank v zahraničí; ■ Banky s převážně (více než 50 %) zahraniční majetkovou účastí ■ Banky s převážně zahraniční majetkovou účastí ■ Dceřiné společnosti zahraničních bank ■ Specializované banky ■ Pobočky zahraničních bank v ČR; ■ Banky se zvláštním režimem ■ Banky v likvidaci ■ Banky v konkurzním řízení ■ Banky zaniklé bez likvidace. 1.5.3 Zahraniční bankovní subjekty Pro otevřenou bankovní soustavu je nezbytná přítomnost zahraničních bankovních subjektů, které mohou být přítomné v různých formách: Reprezentace zahraničních bank Bankovní reprezentace je obvykle ve formě finančně obchodní expozitury bez právní subjektivity, která je součástí mateřské banky a vzniká za určitým účelem. Subjekt je bez vlastní operativní činnosti a realizuje: ■ zprostředkování finančně obchodních služeb podnikatelskými subjekty, ■ uzavírání a realizace smluv, ■ poskytuje poradenství a informace.

zahraniční

banky

s domácími

Smíšené banky Zahraniční subjekty mohou s domácími subjekty zakládat nové banky nebo kapitálově vstupovat do existujících bank. Uvedené procesy podléhají povolovacímu režimu (MF) s ohledem na majoritu základního jmění domácích subjektů. Vznik uvedené formy je významný v procesu privatizace bankovní soustavy. Zahraniční banky Zahraniční banka je samostatný bankovní subjekt, obvykle ve formě pobočky banky nebo afilací (dceřiných společností), která má svoji centrálu mimo území národní bankovní soustavy. Zahraniční banka musí mít povolení k bankovní činnosti, pobočky podléhají dohledu a jsou zavázány k respektování legislativy.

20

Shrnutí kapitoly Souhrn problémů s vymezením bankovní soustavy, vzniku a rozvoji bankovních subjektů spjatých s rozvojem peněžního oběhu je považován za naplněný, pokud logické vyústění studia spojíte s rozvojem hotovostní a bezhotovostní formy peněz a bankovní úvěrové emise peněz. Vývoj bankovní soustavy od jednostupňové k dvoustupňové a otevřené soustavě s převahou bank univerzálního typu potvrzují soudobé struktury rozvinutých bankovních soustav s určitými druhy specializovaných bank. Uvedené poznatky potvrzujete přístupy k moderní bankovní soustavě v relaci očekávaných tendencích vývoje bankovní soustavy a analýzou bankovních subjektů soustavy v ČR.

Otázky k zamyšlení 1. Vyberte vhodnou definici bankovní soustavy: ■ bankovní soustava je relativně samostatná a otevřená soustava, která je součástí finančního systému ■ bankovní soustava je souhrn podnikatelských subjektů v bankovnictví ■ bankovní soustava je soustava bank 2. Určete důvody vzniku bank: ■ banky vznikly z důvodu potřeby dálkového obchodu ■ banky vznikly z důvodu potřeby koncentrace kapitálu ■ banky vznikly z důvodu potřeby emise peněz 3. Jaký je rozdíl hotovostních a bezhotovostních peněz: ■ hotovostní peníze jsou odlišné od bezhotovostních peněz druhem banky ■ hotovostní peníze jsou bankovky, státovky a mince, bezhotovostní jsou vklady na účtech bank 4. Popište (vyberte) základy procesu bankovní úvěrové emise peněz: ■ úspory subjektů na účtech bank, tvorba povinných minimálních rezerv, poskytnutí úvěru atd. ■ bankovní příjmy, úvěry poskytnuté bankou ostatním bankám atd. 5. Vymezte s nápovědou jednostupňovou a dvoustupňovou bankovní soustavu: ■ liší se počtem domácích a zahraničních bank v soustavě ■ jednostupňovou soustavu charakterizuje stav, kdy jednotlivé banky emitují hotovostní a bezhotovostní peníze, a dvoustupňová soustava je stav, kdy obchodní banky přestávají emitovat bankovky a rozvíjí emisi bezhotovostních peněz přijímáním vkladů a poskytováním úvěrů 6. Uveďte, vyberte rozdíly mezi univerzální, oddělenou a smíšenou soustavou: ■ univerzální bankovnictví, banky realizují kapitálové (investiční) a klasické obchody, oddělené bankovnictví vzniká vydělením komerčního a investičního bankovnictví, smíšené bankovnictví, kdy oddělení komerčního a investičního bankovnictví není striktní ■ rozdíly soustav jsou dané vývojem bankovní soustavy a souvisí s platebním stykem 7. Vyberte a určete pojem model otevřené a uzavřené soustavy: ■ otevřený model bankovní soustavy znamená určitý podíl zahraničních bankovních subjektů a uzavřený model bankovní soustavy je bez přítomnosti zahraničních bank ■ otevřený model bankovní soustavy se liší od uzavřené soustavy podílem zahraničních operací 8. Jaké jsou druhy specializovaných bank: ■ banky, které poskytují např. stavební úvěry, zakládají družstevní bankovnictví atp. ■ univerzální banky se specializují na vybrané druhy obchodů a jsou označeny pro druh bankovní operace nebo pro převažující činnost jako akceptační banky, clearingové a depozitní banky, elektronické banky, hypoteční banky atd.

21


9. Vyberte nesprávně uvedené očekávané tendence vývoje bankovní soustavy: Za dlouhodobé tendence (trendy) vývoje bankovní soustavy jsou považované převládající kvalitativní změny bankovní soustavy: ■ přechod od klasického bankovnictví k rozvoji univerzálních služeb, ■ konsolidace bank, ■ diverzifikace příjmů, ■ globalizace bankovního podnikání, ■ informační technologie, ■ vstup bankovních subjektů do devizového trhu, ■ vznik nových bankovních produktů, rozvoj poboček bank, ■ deregulace bankovních činností, ■ rostoucí vliv integračních procesů a změny národních bankovních soustav. 10.Vymezte bankovní soustavu v ČR: ■ bankovní soustava v ČR je dosud částečně uzavřená, dvoustupňová soustava ■ bankovní soustava v ČR je otevřená, dvoustupňová soustava s převahou univerzálních bankovních subjektů

POT Promítněte vlastní úvahou tendence vývoje bankovní soustavy (část 1.4.3) do současného stavu bank v ČR, zejména se zajímejte o stav rozvoje elektronického bankovnictví. Datum: do konce druhého studijního týdne. Způsob odevzdání: e-mail, fax, osobně.

22

■

■ ■ ■

Centrální banka (vymezení, znaky a cíle v bankovní soustavě) Makroekonomická funkce centrální banky Mikroekonomická funkce Bilance centrální banky

Centrální banka

2. 23

2. Centrální banka

Cíl kapitoly Nastudováním kapitoly získáte poznatky o postavení centrální banky v bankovní soustavě, makroekonomických a mikroekonomických funkcích vztažených k finančnímu systému, obchodním bankám, státu a mezinárodním institucím. Porozumíte všem podstatným finančním vztahům uvedeným v bilanci centrální banky. Analýzou bilance dokážete rozčlenit finanční operace do úrovně položek aktiv a pasiv a posoudit, proč je soustava realizovaných operací centrální banky daným způsobem uspořádána a jaké příčiny (důvody) vedou k používaným produktům centrální banky.


2 týdny

Úvod kapitoly Centrální banka odpovídá za měnovou politiku státu a využívá měnové nástroje k dosažení měnové stability. Vykonává bankovní služby státu s prostředky státního rozpočtu, spravuje státní dluh a operacemi s cennými papíry realizuje řešení státního dluhu. Centrální banka je relativně samostatná instituce bankovní soustavy, která emituje hotovostní peníze, reguluje činnost bankovních subjektů a provádí bankovní dohled. Centrální banka je instituce nezávislá na vládě, problém míry samostatnosti národních centrálních bank je předmětem zájmu mezinárodních finančních institucí. Stupeň samostatnosti centrálních bank je v současnosti označen jako: ■ vysoký (SRN, ČR, Švýcarsko), ■ střední (USA, země EU), ■ nízký (Japonsko).

2.1 Centrální banka (vymezení, znaky a cíle v bankovní soustavě) Centrální banka (CB) je instituce, která je vymezena určitými definičními znaky: ■ emsiním monopolem (emise bankovek a mincí jedinou institucí), ■ realizací měnové politiky (regulace množství a stability měny), ■ regulací bankovního systému (povinnosti a pravidla bank v soustavě) Cíle centrální banky jsou vymezeny jako primární (hlavní) a sekundární (operativní). Za primární cíl centrální banky je považován stabilní měnový vývoj v relaci vnitřní stability a vnější stability měny. Vnitřní stabilita měny souvisí s vývojem cen a inflace, vnější stabilita měny souvisí s vývojem devizových kurzů, platební bilance a vnějšími interakcemi (obchodními, finančními) domácích a zahraničních subjektů. Centrální banka realizuje sekundární (operativní) cíle vztažené na národní měny prostřednictvím měnové politiky (emisí bankovek a mincí). Centrální banka řízením peněžního oběhu a platebního styku, včetně zúčtování operací obchodních bank, usiluje o plynulé fungování a rozvoj bankovního systému. Provádí volbu ekonomických nástrojů měnové regulace (plošné, selektivní) ve formě přímých, netržních nástrojů (minimální úrokové sazby z vkladů bank, maxima úrokových sazeb z úvěrů, maximální rozsah úvěrů jednotlivých bank, tj. úvěrový limit atd.) a nepřímých nástrojů (povinné minimální rezervy, operace s cennými papíry na volném trhu, úrokové sazby a kurzové intervence). Participuje na řešení deficitu státního rozpočtu pomocí emise cenných papírů (státní dluhopisy). Provádí usměrnění peněžního trhu nákupem a prodejem obchodovatelných

24

cenných papírů a emisí vlastních cenných papírů (pokladniční poukázky) usiluje o likviditu bankovního systému. Centrální banka vytváří devizové rezervy, působí na devizový kurz a provádí intervence na devizový kurz. Provádí bankovní regulaci a dohled a odpovídá za rozvoj bankovního informačního systém. Realizace primárních a sekundárních cílů centrální bankou má podstatné důsledky pro bankovní subjekty a bankovní soustavu. Uvedené cíle se promítají do funkcí centrální banky. Funkce centrální banky v bankovní soustavě jsou rozdílné od funkcí obchodních bank. Funkce se vyvíjí a jejich význam v delším období se mění. Uvedené funkce jsou vzájemně propojeny a působí spojitě. Funkce centrální banky jsou makroekonomické a mikroekonomické. Rozlišení souvisí s tím, zda centrální banka realizuje cíle v úrovni finančního systému, nebo se zaměřuje na subjekty bankovní soustavy.

2.2 Makroekonomické funkce centrální banky Makroekonomické funkce centrální banky souvisí s finančním systémem národní ekonomiky, zejména s emisí hotovostních peněz, měnovou a devizovou politikou. 2.2.1 Emisní funkce centrální banky Emisní funkce je historicky nejstarší funkcí, původně byla spojená s úvěrováním salda státního rozpočtu. V ČR funkci plnila Národní banka československá od r. 1926. Centrální banka je propojena s finančními prostředky státu a plní funkci cedulové banky (cedule bankovky), je to prioritní a definiční charakteristika. Emise hotovostních peněz je základní činností centrální banky, která může být dotčena vstupem národní ekonomiky do integračního uskupení (EU). Funkce souvisí s emisním monopolem. Emisní funkce centrální banky je zákonem stanovená funkce emise hotovostního oběživa, bankovek a mincí. Funkci charakterizuje vydávání hotovostních peněz (bankovek, mincí), správa zásoby bankovek a mincí, zajištění tisku a ražby mincí, výměna poškozených peněz, kontrola zaměřená na padělání a pozměnění bankovek atd. Základní tendence projevu emisní funkce souvisí s růstem množství hotovostních peněz v oběhu, ale podíl na celkovém peněžním obratu klesá. Rozvojem bezhotovostních transakcí bank jsou možnosti regulace centrální banky množstvím peněz v oběhu emisí hotovostních peněz omezené. Emise peněz má úvěrový základ, který je obsažen v dlužnicko - věřitelských vztazích subjektů soustavy. Množství peněz v národním ekonomickém systému a potřebu určitého rozsahu emise hotovostních peněz uvádí základní (bilanční) rovnice (2.1.):

M + Mq + Oi = Fa + Dc Levá strana rovnice vyjadřuje množství peněz a základní veličiny jsou: ■ M (money), peníze (oběživo a vklady na požádání), ■ Mq (quasi money), další složky měnových agregátů, ■ Oi (other items), ostatní položky, vlastní kapitál a rezervy bank. Pravá strana vyjadřuje rozsah potřebné emise peněz a základní veličiny jsou: ■ Fa (foreign assets), zahraniční aktiva v domácí měně, ■ Dc (domestic credits), rozsah úvěrů uvnitř ekonomiky. Změny veličin množství peněz na levé straně rovnice vyvolávají potřebu změny veličin rozsahu emise na pravé straně rovnice. Jednotlivé veličiny a jejich hodnoty jsou sledovány všemi členskými zeměmi MMF v rámci měnových přehledů a uvádí je mezinárodní finanční statistiky. Z uvedených statistik a měnových přehledů lze zjistit určité vybrané tendence. Hlavní veličinou emise peněz jsou domácí úvěry (podnikatelské cca 50 %). Významné jsou úvěry státnímu rozpočtu (kryté státními cennými papíry) a spotřební úvěry. Roste význam

25


bezhotovostních transakcí a instrumentů (šeky, platební karty...), které přináší úspory transakčních nákladů. Zvyšuje se rychlost oběhu peněz (problém měnové rovnováhy, snížení účinnosti měnové politiky). Roste význam externě směnitelných domácích měn a propojování cenových relací ekonomik. Pohyb peněz jako finančních aktiv, která jsou předmětem obchodování, znamená, že cena peněz je odlišná od nominální hodnoty. Původní dominantní význam emisní funkce centrální banky postupně klesá, do popředí se dostává další makroekonomická funkce měnová. 2.2.2 Měnová funkce centrální banky Měnová funkce centrální banky se projevuje v měnové politice, která je spojena s cíli, zejména podporou a udržením stability měny a cenové hladiny. V rámci makroekonomické funkce je centrální banka hlavním (vrcholným) subjektem nabídky peněz a regulace měnové báze, měnových agregátů a fundamentálních úrokových sazeb (diskontní sazba, lombardní sazba a repo sazba). Centrální banka vystupuje jako finanční instituce ve dvou úrovních (politikách), ve kterých využívá určité nástroje. Měnová politika v rámci opatření do měny (měnové báze) Politika centrální banky souvisí s prosazením cílů při emisi (objem, časování...) a působením na měnovou bázi a peněžní zásobu s cílem řízení inflace, zejména operacemi na volném trhu. Měnová báze je souhrn hotovostního oběživa a finančních rezerv (M2). Působení centrální banky na měnovou bázi prostřednictvím úvěrů poskytovaných obchodním bankám je závislé na objemu přijatých úvěrových prostředků a výši fundamentálních úrokových sazeb, jejichž změnu centrální banka využívá. Úvěrová politika jako systém opatření centrální banky do úvěrů Prosazením potřebného objemu úvěrů, růstu emise bezhotovostních peněz a stimulace investic. Úvěry poskytovanými obchodním bankám působí centrální banka na změnu důchodu a zaměstnanosti. Centrální banka využívá zejména změny diskontní sazby. Diskontní sazba je stanovená úroková sazba centrální banky za poskytnuté úvěrové zdroje obchodním bankám. Objem nevypůjčených úvěrových zdrojů (tzv. nevypůjčená měnová báze) reguluje centrální banka nákupem a prodejem státních cenných papírů. V národních ekonomikách je centrální banka při realizaci měnové politiky: ■ samostatný subjekt (Německo, Švýcarsko, USA, ČR, Francie...), ■ závislá na vládě, Ministerstvu financí (Japonsko, Italie, VB...), např. schválení diskontní sazby. Současně využívané měnové nástroje centrální banky jsou různě účinné. Centrální banka využívá diskontní nástroje jako úvěry centrální banky a jejich limity (řízení nabídky peněz) a úrokové sazby centrální banky z poskytovaných úvěrů bankám. Dále využívá operace na volném trhu spojené s nákupem a prodejem krátkodobých státních cenných papírů. Uvedeným nástrojem jsou i povinné minimální rezervy jako povinné vklady obchodních bank na účtech centrální banky, kdy růst povinných minimálních vkladů snižuje množství peněz v oběhu. Měnová funkce centrální banky má tendenci růstu své váhy, úvěrové peníze a úvěrové nástroje jsou převládající formou a navzájem se překrývají, působí spojitě a v čase se mění. 2.2.3 Devizová funkce banky Devizová funkce centrální banky je makroekonomická funkce, která souvisí s účinností opatření v oblasti deviz. Za devizová opatření centrální banky je považovaná tvorba devizových rezerv a operace s devizovými rezervami na devizovém trhu (hodnota rezerv, devizová likvidita a struktura, působení na devizový kurz). Dále následuje devizová regulace centrální banky pro bankovní a nebankovní subjekty a působení na devizový kurz (kurzové intervence).

26

Kurzové intervence centrální banky jsou: ■ nepřímé, prostřednictvím změny diskontní sazby; růst diskontní sazby stimuluje příliv zahraničního kapitálu a naopak, pokles diskontní sazby má vliv na objem zahraničního kapitálu. Ve své podstatě se mění nabídka a poptávka po zahraniční a domácí měně, které vyvolávají následující změnu devizového kurzu; ■ přímé, nákup (prodej) domácí měny za měnu zahraniční; nákupem zahraniční měny se zvyšuje poptávka po zahraniční měně na domácím devizovém trhu a dochází k růstu nabídky domácí měny a jejímu znehodnocování. Rostou devizové rezervy a také roste měnová báze. Prodej zahraniční měny má opačné účinky, snížení devizových rezerv a měnové báze. Centrální banka neutralizuje účinky pomocí sterilizovaných operací. Sterilizované operace jsou vynucené operace na volném trhu, kdy nákup zahraniční měny provází prodej cenných papírů za domácí měnu a naopak prodej měny provází nákup cenných papírů. Operace centrální banky na cizí měnu jsou zaměřené na zajištění devizové likvidity obchodních bank (konverze měny a swapové operace). Konverze měny představuje nákup (prodej) cizí měny za domácí měnu od obchodních bank s cílem růstu (poklesu) likvidity bank a zvýšení (poklesu) úvěrové kapacity. Devizový swap je kombinace promptních nákupů (prodejů) objemů cizích měn s termínovými prodeji (nákupy) uvedených měnových objemů za předem stanovené devizové kurzy. Centrální banka realizuje operace v cizích měnách na euroměnovém trhu. Operace s úvěry a na cenné papíry denominované v cizích měnách vzhledem na měnu, emitenta a rezidentství finančního zprostředkovatele. Operace centrální banky jsou realizované na peněžním eurotrhu, dluhopisovém a akciovém.

2.3 Mikroekonomické funkce centrální banky Mikroekonomické funkce centrální banky souvisí s bankovní soustavou, kdy centrální banka vystupuje jako banka obchodních bank a banka státu, reguluje a provádí dohled subjektů bankovní soustavy a reprezentuje stát v mezinárodních finančních institucích. Mikroekonomické funkce centrální banky jsou vztaženy na: ■ bankovní subjekty soustavy, ■ státní a mezinárodní instituce. 2.3.1 Centrální banka - banka obchodních bank Funkce centrální banky je obsažená v následujících finančních interakcích centrální a obchodních bank. Finanční interakce jsou realizované ve formě: ■ vkladů OB u CB (povinné, dobrovolné), ■ úvěrů CB obchodním bankám, ■ obchodů (operací) s krátkodobými CP. Kde: ■ ■ ■

CB - centrální banka, OB - obchodní banka, CP - cenné papíry.

1. Vklady bank u centrální banky Vklady obchodních bank u centrální banky mají různou formu: ■ Povinné vklady mají formu povinných minimálních rezervy (PMR) Povinné minimální rezervy obchodních bank na účtech vedených u centrální banky jsou u centrálních bank v různých zemích úročené nebo neúročené (v ČR nejsou úročené). Povinné minimální rezervy stanovuje centrální banka sazbou (%) z objemu primárních vkladů nebankovních subjektů u obchodních bank.

27


PMR vázané na účtech centrální banky jsou různého objemu. Většinou přesně neodpovídají stanovené velikosti - jsou vyšší, pokud jsou ale nižší, dochází k sankci, sankční úrok je do výše až trojnásobku diskontní sazby. Povinné minimální rezervy působí nepřímo úměrně na multiplikaci bankovních depozit. ■

Prostředky pro platební a zúčtovací operace Prostředky pro platební operace obchodních bank jsou v zúčtovacím centru centrální banky v různých objemech zůstatků realizovaného národního a mezinárodního platebního styku.

■

Další vklady obchodních bank (dobrovolné) Vklady bank jsou úročeny sazbou PRIBID a PRIBOR. PRIBID (Prague Interbank Bid Rate), sazba pro nákup depozit PRIBOR (Prague Interbank Offered Rate), sazba pro prodej depozit. (Euroměnová aktiva se vztahují k LIBOR resp. LIBID - sazby Londýn.) Centrální banka (ČNB) na základě stavu úvěrového trhu (splatnosti, objemu prostředků a měny) provádí denní kotaci referenčních sazeb PRIBID a PRIBOR).

2. Úvěry centrální banky Centrální banka poskytuje úvěry obchodním bankám. Úvěry jsou poskytované na mezibankovním trhu za fundamentální úrokové sazby stanovené centrální bankou (diskontní, repo a lombardní sazby). Diskontní úvěry jsou úvěry centrální banky úročené diskontní sazbou (nejvyšší sazba). Velikost úvěru je limitovaná (absolutní hodnotou, nebo poměrem k základnímu kapitálu banky). Diskontní úvěry představují pro obchodní banky poměrně nákladné a krátkodobé zdroje. Lombardní úvěr centrální banky je poskytován obchodní bance za lombardní sazbu, je jištěn zástavou cenných papírů (cca 80 % nominální hodnoty). Doba splatnosti úvěru je do jednoho měsíce, úvěr je využíván bankami pří řízení a udržení likvidity. Možnost realizace úvěru od centrální banky na krytí nedostatku povinných minimálních rezerv (14 dnů) obchodní banky. Reeskontní úvěr centrální banky je odvozený diskontní úvěr, který vzniká na základě odkupu směnek od obchodních bank. Obchodní banky provádí eskont - odkup směnek od klientů, centrální banka reeskontuje, odkupuje eskontované směnky od obchodních bank se lhůtou splatnosti do tří měsíců. Reeskont probíhá za diskontní sazbu, centrální banka stanovuje limit reeskontních operací. Předmětem jsou finanční směnky cizí (tzv. exportní směnky) a obchodní směnky cizí eskontované obchodními bankami. Aukční refinanční úvěr je úvěr poskytovaný obchodní bance od jiné banky. Krátkodobý úvěr (několik dnů) za úrokovou sazbu banky, která nabízí prostředky do aukce o úvěr, podmínky aukce stanovuje centrální banka. Úvěry tzv. poslední instance (problémy likvidity obchodní banky, centrální banka vystupuje jako věřitel - poslední instance). Jedná se o nouzový diskontní úvěr na dobu do tří let za přísnějších podmínek čerpání a informační povinnosti banky. Úvěry centrální banky - diskontní, reeskontní a lombardní úvěr působí na mezibankovní trh peněz. Rozsah a objem úvěrů má vliv na množství peněz v oběhu. (Aktuální sazby jsou uvedeny na www.cnb.cz). 3. Obchody centrální banky s cennými papíry Obchody centrální banky s krátkodobými cennými papíry peněžního trhu. Představují významný nástroj v současnosti z důvodů citlivosti změny v peněžním oběhu, operativnosti a nákladů obchodů. Repo operace je forma poskytnutí úvěru centrální bankou za repo sazbu a zajišťovacím převodem cenných papírů. Repo operace v podstatě představuje pro obchodní banky prodej cenných papírů se zpětným odkupem v budoucím období. Reverzní repo operace představují nákup cenných papírů s následujícím prodejem. Operace s krátkodobými cennými papíry ČNB realizuje nejčastěji tendrem (omezený objem) mezi bankovními a nebankovními subjekty.

28

Obchody centrální banky s cennými papíry peněžního mezibankovního trhu působí na změnu portfolia a likvidní rezervy bank. Zejména se jedná o primární emise a obchody s cennými papíry peněžního trhu: ■ primární emise pokladničních poukázek, kdy emisním tvůrcem je centrální banka nebo jiná státní instituce (SPP, PFNM); ■ switching obchody představují obchody (výměny) krátkodobých cenných papírů za úrokový rozdíl. 2.3.2 Centrální banka - banka státu Mikroekonomická funkce centrální banky jako banky státu vyjadřuje skutečnost, že centrální banka vede účty a provádí operace pro vládu, státní instituce, podniky veřejného sektoru atd. Centrální banka provádí v uvedené funkci značný rozsah operací, které se liší rozsahem, strukturou a technikami operací s finančními prostředky. Přehled vybraných operací centrální banky: ■ správa státního dluhu, poskytování a splácení úvěrů státu (vlády, veřejného sektoru...), platby úroků, emise pokladničních poukázek a státních dluhopisů atd.; ■

■

■

poskytnutí úvěru centrální bankou státu, který se provádí úpisem státních cenných papírů a jejím umístěním na finančním trhu. Státní cenné papíry představují úvěr poskytnutý státu, na straně věřitelů jsou bankovní subjekty, dlužníkem je stát. Nedochází ke změně množství peněz v oběhu, ale k přesunu již emitovaných peněžních prostředků od věřitelů k dlužníkům (viz rozvaha obchodních bank). V případě věřitelů bank se zvětší položka aktiv, (státní CP) a dochází k poklesu položky rezerv, celková aktiva jsou ale konstantní. Přímé úvěrování státu centrální bankou je u většiny národních ekonomik zakázané; vstup centrální banky na trh v pozici kupujícího státních cenných papírů od bank a subjektů trhu v případech, kdy dochází k růstu množství peněz v oběhu (rostou rezervy a tedy měnová báze) nebo v případě monetizace státního dluhu; vedení účtů státu, realizace inkasa a úhrad, včetně operací se státním rozpočtem realizuje centrální banka, která také v průběhu rozpočtového období, kdy dochází k předstihu výdajů, deficit musí financovat obvykle emisí krátkodobých cenných papírů (pokladniční poukázky).

2.3.3 Bankovní regulace a dohled Centrální banka odpovídá za bankovní regulaci a dohled subjektů bankovní soustavy. Bankovní regulace je koncipování a prosazování pravidel činnosti bankovních institucí. Bankovní dohled je kontrola dodržování vymezených pravidel. Důvody bankovní regulace a dohledu centrální bankou jsou různé, např. peněžní prostředky různých podnikatelských subjektů mají silnou provázanost a ztráta likvidity a solventnosti banky má značné důsledky na finanční systém. Také rizika poruchy platebního styku bank mají značné důsledky na peněžní oběh. Specifika bankovních aktiv a pasiv (aktiva většinou dlouhodobý charakter, pasiva většinou krátkodobá) a problémy transformace subjektem zprostředkování (banka). Problém míry bankovní regulace a dohledu jsou předmětem různé argumentace. Cíle bankovní regulace a dohledu mají různou váhu v rozsahu zajištění spolehlivosti a bezpečnosti fungování bankovní soustavy. Efektivnost a fungování bankovních subjektů souvisí se zajištěním finančních informací pro investory. Problém zajištění ochrany investorů a vliv na podporu měnové politiky a stabilitu měnového vývoje atd. Bankovní regulace a dohled centrální banky se zaměřuje do oblastí. ■ regulace vstupu do bankovní soustavy (kritéria autorizace), ■ stanovení a kontroly základních pravidel, ■ pojištění vkladů a ochrana, ■ věřitelé poslední instance.

29


Vstup podnikatelského subjektu do bankovní soustavy Subjekt, který má působit v bankovní soustavě, musí splnit zákonem stanovené podmínky pro udělení bankovní licence (viz kritéria autorizace), zejména právní formu vlastnictví, počet zakladatelů (vlastníků). Objem základního kapitálu, likvidita a původ (ČR - 500 mil. Kč) a management banky (kvalifikační a morální předpoklady, předpoklady profesionality k realizaci obchodů). Materiální, technologické a bezpečnostní zabezpečení činnosti banky a kontrolní a účetní vnitrobankovní systém a také program činnosti banky (sféry realizace v čase). Základní pravidla subjektů bank Pravidla stanovená centrální bankou pro realizaci bankovní činnosti obchodních bank jsou vyjádřená soustavou veličin a principů. Kritéria představují prevenci a ochranu bankovního sektoru, předpoklady pro stabilitu soustavy a měnového vývoje. Kapitálová přiměřenost Kapitálová přiměřenost se vyjadřuje pomocí ukazatelů různé vypovídací schopnosti. Banka pro mezinárodní platby v Basileji v rámci bankovního dohledu (ČR signatář), doporučuje tzv. kapitálový standard autorizace. Kapitálová přiměřenost je poměr bankovního kapitálu k sumě rizikově vážených aktiv a mimobilančních úvěrových ekvivalentů (podrozvahové položky rozvahy). Přiměřenost korunové a devizové likvidity Korunová přiměřenost a likvidita jsou určujícími vztahy pro stabilitu banky. Pravidla likvidity spočívají ve stanovení závazné struktury aktiv a pasiv a vazeb mezi nimi. Povinné minimální rezervy Rezervy jsou povinně vytvářené vklady (pohledávky) bank u centrální bank, které mají více funkcí regulace nabídky peněz (z hlediska centrální banky). Představují zdroje k poskytování úvěrů centrální banky ostatním subjektům a působí na omezení růstu aktivity (aktivních operací) bank. Limity úvěrů a majetkových účastí Tzv. “absolutní limity” - přímý nástroj regulace souvisí s problémem úvěrové angažovanosti bank. Uvedené limity úvěrů se vztahují k vázaným limitům úvěrů, které obchodní banka může poskytnout jednomu nebo skupině propojených klientů, akcionářů a svým pobočkám. Omezování úvěrů sleduje diverzifikaci bankovních aktiv a zajištění úvěrového rizika, překročení je provázeno sankcemi centrální banky. Úvěry centrální banky (tzv. “relativní limity” k regulaci měnové báze) Úvěry, které jsou poskytovány centrální bankou, působí na úvěrový mechanismus a mají dopad na likviditu obchodních bank, jako je např. běžné krátkodobé úvěrování v případech, kdy jsou méně dostupné prostředky z mezibankovního trhu . Ochrana před obchody s využitím exkluzivních informací (insider obchody) Jsou nedostupné jiným subjektům zejména na kapitálovém nebo na peněžním trhu (např. očekávané fúze). Ochrana před praním špinavých peněz, např.uložení hotovostních peněz z nezákonných obchodů na anonymních účtech, využití bankovních produktů a legalizace peněz prostřednictvím bank atd. Pojištění vkladů Pojištění vkladů u obchodních bank představuje ochranu vkladatelů v případě ztráty likvidity, resp. úpadku banky, které mají charakter povinného pojištění s garancí státu. Pojištění vkladů je v bankovních soustavách různé, např. objem pojištěných vkladů je neomezen (problém rizikovosti operací bank) nebo je limitován (možnost diverzifikace vkladů na účtech).

30

2.3.4 Vnější funkce centrální banky Uvedená funkce centrální banky souvisí s reprezentací národní bankovní soustavy (státu) v mezinárodních finančních a měnových institucích. Uvedená funkce souvisí i s výkladem mezinárodního bankovnictví. Funkce v procesu přibližování národní bankovní soustavy k integračnímu uskupení (EU) podstatně roste. Zejména je spojená s reprezentací měnové politiky státu a korekcí postupů centrální banky v rámci mezinárodních legislativních norem. Souvisí s měnovým vývojem národní měny v relaci vývoje integračních měn a společné měny (EURO). Představuje i aktivní zasedání v mezinárodních institucích a výborech finančních institucí integrace. Podílí se na řešení a respektování postupů MMF a Světové banky, Banky pro mezinárodní platby atd. Vyjadřuje i podporu procesů integrace a rozvoje Evropské centrální banky a dalších procesů a principů.

2.4 Bilance centrální banky Realizaci finančních transakcí centrální banky obsahuje bilance (rozvaha). Bilance centrální banky je přehledem stavu operací za určité období (rozpočtový rok). Bilance vypovídá o vývoji bilančních operací bankovní soustavy a změně množství peněz v oběhu pomocí měnové báze. V podstatě vyjadřuje velikost a složení měnové báze (složena z hotovostního oběživa a rezerv bank), její změnu v čase a zdroje tvorby. Analýza bilance tedy představuje určení tvorby emise hotovostních a části bezhotovostních peněz (nevypovídá o celkovém množství peněz v oběhu). Na bilanci centrální banky navazuje měnový přehled jako souhrnná bilance všech bank, které emitují hotovostní a bezhotovostní peníze. Bilance centrální banky je propojena s rozvahami obchodních bank. Bilance centrální banky sestává z aktiv a pasiv, jednotlivé položky jsou vykazovány v domácí měně (reálně jsou vytvářeny i zahraničními měnami a cennými papíry). 2.4.1 Základy analýzy bilance Aktiva bilance centrální banky představují způsoby emise peněz (vytváření měnové báze MB). Základní vztahy lze vyjádřit rovnicí, celková aktiva se rovnají celkovým pasivům banky (2.2.).

CA = MB + OP Kde: ■ ■ ■

CA - celková aktiva představují nakoupené cenné papíry, úvěry, devizové rezervy a ostatní aktiva, MB - měnová báze je hotovostní oběživo a rezervy bank, OP - další pasiva jsou vklady státu, vklady zahraničních subjektů, bankovní kapitál, emitované vlastní cenné papíry a ostatní pasiva.

Uvedené složení lze uvést pomocí základní struktury bilance (Tab. 2.1.).

31


Aktiva

Pasiva

A. Nakoupené cen. papíry B. Poskytnuté dom. úvěry C. Poskytnuté zahr. úvěry D. Devizové rezervy E. Zlaté rezervy F. Ostatní aktiva G. Pokladní hotovost

A. Hotovostní oběživo B. Rezervy bank C. Vklady státu D. Vklady zahraničních subjektů E. Kapitál F. Emitované vlastní cen. papíry G. Ostatní pasiva

Aktiva celkem

Pasiva celkem

Tab.2.1. Základní struktura bilance centrální banky.

Aktiva bilance centrální banky Aktiva bilance vytváří potřeby k tvorbě a růstu hotovostního oběživa a rezerv bank; sestávají z hlavních částí (položek): ■ Nakoupené cenné papíry Centrální banka nakupuje domácí cenné papíry za účelem zvýšení peněz v oběhu (stát. poklad. poukázky) a snížení úrokových sazeb, respektive zvýšení cen státních cenných papírů. Růst objemu uvedené položky (nákup) zvyšuje objem aktiv a zdrojů měnové báze. Pokles objemu proti předchozí hodnotě souvisí s prodejem cenných papírů. Nákupem cenných papírů centrální banka realizuje monetizaci státního dluhu a může docházet k určitým inflačním důsledkům v národní ekonomice. Nakoupené zahraniční cenné papíry vstupují do položky devizových rezerv.

32

■

Poskytnuté domácí úvěry centrální banky Domácí úvěry centrální banky (pohledávky) představují domácí úvěry různým subjektům. Úvěry státu ke krytí státního dluhu minulých období a krátkodobé úvěry ve prospěch státního rozpočtu (provází odkup státních pokladničních poukázek). Úvěry bankám jsou refinanční úvěry k zvýšení množství peněz v oběhu a zajištění likvidity bank v domácí nebo zahraniční měně (např. nesplacený kapitál zahraničních poboček). Úvěry nebankovním subjektům jsou omezené. V případě úvěru státu rostou pasiva a monetární báze se nemění.

■

Zahraniční úvěry poskytnuté centrální bankou Úvěry v domácí nebo zahraniční měně poskytnuté jiným centrálním bankám nebo vládám. Jako zahraniční úvěr se mj. projevuje i stav vedených běžných účtů centrální a obchodních bank v zahraničí. Důsledky zahraničních úvěrů na domácí měnovou bázi není jednoznačný. Úvěry v domácí měně mají za následek růst vkladů zahraničních subjektů (pasiva), ale úvěry v zahraniční měně mají za následek pokles devizových rezerv (aktiva).

■

Devizové rezervy centrální banky Nákup (prodej) zahraniční měny má vliv na růst (pokles) měnové báze, větší změny vytváří předpoklady pro devizové intervence centrální banky. Devizové rezervy jsou tvořeny volně směnitelnými měnami, jednotkami SDR (zvláštní práva čerpání) a rezervní pozicí MMF (devizová facilita).

■

Zlaté rezervy ve správě centrální banky Zlaté rezervy centrální banky jsou tvořeny zlatem a dalšími drahými kovy a využívají se jako rezerva pro úhradu zahraničních závazků. Nákup (prodej) zlata centrální bankou od domácích bank za domácí měnu má za následek růst (pokles) měnové báze. Nákup (prodej) zlatých rezerv za zahraniční měnu má za následek změnu devizových rezerv. Problém je ocenění zlatých rezerv, kdy fixní cena je vhodná z hlediska stability vykazování, a aktuální tržní cena zlata (USD), viz problém vlivu devizového kurzu.

■

Ostatní aktiva centrální banky Ostatní aktiva centrální banky tvoří hmotný majetek, hotovostní rezervy v pokladnách centrální banky, šeky a pohledávky převzaté k inkasu, pohledávky za pracovníky bank a náklady a příjmy příštích období. Růst ostatních aktiv vede k růstu měnové báze.

■

Pokladní hotovost Pokladní hotovost představuje zásoba hotovostních peněz na pokladnách centrální banky a jejich poboček.

Pasiva bilance centrální banky Pasiva centrální banky jsou tvořena položkami měnové báze (hotovostní oběživo a rezervy bank) a ostatními pasivy. ■

Hotovostní oběživo, emise centrální banky Hotovostní oběživo představuje část emitovaných bankovek a mincí centrální banky, které se nachází u nebankovních subjektů.

■

Rezervy bank u centrální banky Peněžní prostředky centrální banky jsou ve formě povinných minimálních rezerv obchodních bank, prostředky platebního styku a ostatní vklady u centrální banky a rezervy obchodních bank (bankovky a mince k provozu).

■

Vklady státu u centrální banky Vklady státu u centrální banky jsou vedeny jako závazky vůči státnímu rozpočtu a jsou ve formě běžných vkladů jako krátkodobý přebytek státního rozpočtu a ostatní vklady jako přebytky minulých období. Růst vkladů na účtech centrální banky má za následek pokles měnové báze, pokud se ale nejedná o poskytnuté úvěry centrální banky obchodním bankám.

■

Vklady zahraničních subjektů u centrální banky Vklady zahraničních institucí nebo přijatých úvěrů od jiných centrálních bank, zahraničních bank nebo mezinárodních institucí (MMF) u centrální banky jsou ve formě zahraniční nebo domácí měny. Změny objemu vkladů se promítají do devizových rezerv, měnová báze se ale nemění.

■

Kapitál centrální banky Kapitál centrální banky představuje objem základního kapitálu a rezerv centrální banky. Struktura a jeho velikost je upravena zákonem o centrální bance a v různých zemích je různá právní úprava struktury a velikosti bankovního kapitálu centrální banky. V případě ČNB je vlastní kapitál vytvořen splacenými prostředky ve statutárním a rezervním fondu a ostatními vlastními prostředky (rezervní fond, rezervy na krytí ztrát, zisk z běžného roku po vypořádání ze státního rozpočtu).

■

Emitované vlastní cenné papíry centrální banky Jedná se o cenné papíry emitované centrální bankou a umístěné u subjektů finančního trhu. Prodej (nákup) cenných papírů obchodním bankám v domácí měně má za následek pokles (růst) měnové báze. Zpětný odkup cenných papírů v zahraniční měně má vliv na devizové rezervy.

■

Ostatní pasiva centrální banky Ostatní pasiva centrální banky představují závazky centrální banky vůči pracovníkům banky, dodavatelům, třetím osobám (bankovním a nebankovním) a představují výdaje a výnosy příštích období. Pozn.: aktuální bilance je uvedena na www.cnb.cz a bilanci ČNB obsahuje výroční zpráva.

2.4.2 Význam analýzy bilance Bilance centrální banky analyzovaná ve vývoji v čase vypovídá o změnách měnové báze, resp. změnách ve struktuře a objemu hotovostních peněz a bankovních rezerv. Protože peníze vystupují ve formě hotovostní a bezhotovostní, sestavuje centrální banka bilanci, kterou rozšiřuje měnovým přehledem. Uvedená bilance a přehledy představují podklady pro

33


tzv. “Souhrnnou bilanci” bank, která obsahuje veličiny emise hotovostních peněz centrální banky a bezhotovostních peněz obchodních bank. Základní vztahy lze vyjádřit rovnicí (2.3.):

FA + DC = M + QM + OI Kde: ■ ■ ■ ■ ■

FA - zahraniční aktiva, DC - úvěry uvnitř ekonomiky, M - peníze, QM - další složky měnových agregátů, OI - ostatní položky.

Levá strana rovnice představuje způsoby emise peněz (aktiva), pravá strana druhy peněz v oběhu (pasiva). Jednotlivé položky aktiv a pasiv sestávají z dalších veličin. Veličiny aktiv sestávají: ■ Zahraniční aktiva (FA) jsou čistá zahraniční aktiva jako rozdíl celkových zahraničních aktiv a pasiv. ■ Úvěry uvnitř ekonomiky (DC) jsou domácí úvěry, členěné dle skupin dlužníků na čisté úvěry vládě (úvěry vlády snížené o vklady státu), úvěry soukromému sektoru (podniky a domácnosti), úvěry v zahraniční měně a čistý úvěr např. Fondu národního majetku (úvěry - vklady). Veličiny pasiv sestávají: ■ Peníze (M) jsou složeny z hotovostního oběživa, vkladů na požádání (firmy, domácnosti). ■ Další složky měnových agregátů (QM - kvazi peníze) jsou termínovaná depozita subjektů a vklady v zahraničních měnách subjektů a institucí. ■ Dále pak ostatní čisté položky (OI), představují vlastní kapitál a rezervy bank. Bilance centrální banky (CB) je propojena s rozvahami obchodních bank (OB). Pohledávky na straně aktiv (CB) jsou závazky na straně pasiv (OB), závazky (CB) vůči bankám na straně pasiv jsou vklady (OB) na straně aktiv atd. Aktuální bilance je uvedena na www.cnb.cz, analýza bilance ČNB je uvedena ve výročních zprávách za uplynulý rok, včetně měnového přehledu. Nejdůležitější vzájemné vazby lze znázornit, obr.2.2. Aktiva Centrální banka Pasiva Pohledávky (úvěry) CB k bankám

Závazky vůči bankám (pov. a dobr. rezervy) Oběživo Emitované cenné papíry

Aktiva Obchodní banky Pasiva

Vklady u CB (povinné a dobr. rezervy) Pokladní hotovost Krátkodobé CP s pevným výnosem

Obr. 2.2. Vzájemné vztahy rozvahy centrální a obchodních bank.

34

Závazky k CB (úvěry od CB)

Stejně jako struktura bilancí centrálních bank, tak i struktura bilance centrální banky a rozvaha komerčních bank se liší. V obou bilancích však můžeme najít jejich vzájemné vazby, které jsou důležité hlavně pro pochopení funkcí a důsledků některých nástrojů centrální banky na obchodní banky.

Shrnutí kapitoly Problém s vymezením postavení centrální banky v bankovní soustavě a rozvedením makroekonomických a mikroekonomických funkcí je považován za splněný vymezením a zpřesněním dalších vztahů vztažených k finančnímu systému, obchodním bankám, státu a mezinárodním institucím. Studium rozšiřujete všemi podstatnými finančními veličinami uvedenými v bilanci centrální banky. Analýzou bilance dokážete rozčlenit finanční operace do úrovně položek aktiv a pasiv a posoudit, proč je soustava realizovaných operací centrální banky daným způsobem uspořádána a jaké příčiny (důvody) vedou k používaní konkrétních instrumentů centrální banky.

Otázky k zamyšlení 1. Vyberte správně uvedené hlavní znaky centrální banky: ■ Emisní monopol (emise bankovek a mincí jedinou institucí). ■ Poskytování informací obchodním bankám. ■ Realizace měnové politiky (regulace množství a stability měny). ■ Reprezentace obchodních bank (Světová banka, MMF a další). ■ Regulace bankovního systému (povinnosti a pravidla bank v soustavě). 2. Určete správně a nesprávně uvedené makroekonomické a mikroekonomické funkce: ■ Makroekonomické funkce centrální banky souvisí s finančním systémem národní ekonomiky, zejména s emisí hotovostních peněz, měnovou a devizovou politikou. ■ Mikroekonomické funkce centrální banky souvisí s poskytováním úvěrů podnikatelským subjektům. 3. Je emisní funkce centrální banky spojena s emisí hotovostního oběživa, bankovek a mincí nebo s emisí bezhotovostních, bankovních peněz? 4. Uveďte nejvíce rozvíjené mikroekonomické funkce centrální banky v procesu integrace zemí EU: ■ Mikroekonomické funkce centrální banky souvisí s bankovní soustavou, kdy centrální banka vystupuje jako banka obchodních bank a banka státu, reguluje a provádí dohled subjektů bankovní soustavy a reprezentuje stát v mezinárodních finančních institucích. 5. Jak úvěry centrální banky (diskontní, lombardní) působí na trh peněz? 6. Vyberte správně uvedené principy bankovní regulace a dohledu: ■ Regulace vstupu do bankovní soustavy (kritéria autorizace), stanovení a kontrola základních pravidel, regulace devizových obchodů bank, pojištění vkladů, věřitel poslední instance nebankovních subjektů 7. Je kapitálová přiměřenost bank poměrem bankovního kapitálu k objemu úvěrů a rezerv bank, nebo je poměrem bankovního kapitálu k sumě rizikově vážených aktiv? 8. Rezervy jako povinně vytvářené vklady bank u centrální banky mají více funkcí. Vyberte správně uvedené funkce rezerv: ■ regulace nabídky peněz z hlediska centrální banky ■ omezení objemu vkladů bank ■ zdroje k poskytování úvěrů centrální banky ostatním subjektům ■ omezení růstu aktivity (aktivních operací) bank 9. Je pojištění vkladů u obchodních bank ochranou vkladatelů nebo ochranou obchodních bank při ztrátě likvidity nebo úpadku banky?

35


10.Vypovídá bilance centrální banky o emisi hotovostních a části bezhotovostních peněz, nebo vypovídá o celkovém množství peněz v oběhu?

POT Analyzujte bilanci ČNB (www.cnb.cz) za předchozí dva roky, vyhledejte největší položky na straně aktiv a pasiv, vyberte veličiny s největším přírůstkem a komentujte patrné důvody změny. Datum: do konce 4. studijního týdne. Způsob odevzdání: e-mail.

36

■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

Základní funkce obchodních bank Bankovní kapitál Rozvaha obchodní banky Zisk a rentabilita banky Bankovní rizika Likvidita banky Solventnost banky

Obchodní banky

3. 37

3. Obchodní banky

Cíl kapitoly Studiem následující kapitoly získáte poznatky o základních funkcích obchodních bank v bankovní soustavě, principu bankovního zprostředkování a emisi bezhotovostních, bankovních peněz. Porozumíte tvorbě bankovního kapitálu a všem podstatným finančním vztahům uvedeným v bilanci obchodní banky. Analýzou bilance dokážete rozčlenit finanční operace do úrovně položek aktiv a pasiv. Budete umět posoudit, proč je soustava realizovaných operací obchodních bank určitým způsobem uspořádána vzhledem k tvorbě výnosu a jaká rizika vedou k používaným bankovním produktům při zachování likvidity a solventnosti.


2 týdny

Úvod kapitoly Obchodní banky jsou nejvýznamnější finanční podnikatelské subjekty bankovní soustavy. Obchodní banka je finanční instituce, která na základě vkladů přijatých od jiných subjektů jako zprostředkovatel realizuje úvěrové a další obchody s finančními prostředky. Direktiva EU uvádí “přijaté vklady a jiné splatné prostředky.” Postavení a funkce bank je vymezena legislativně samostatným zákonem o bankách.

3.1 Základní funkce obchodních bank Banka jako podnikatelský subjekt je ve své činnosti vázána ekonomickými, právními a regulačními omezeními, která se promítají do základních principů vedení bankovní činnosti v určitém prostředí (bankovní prostředí). Obchodní banky při realizaci svých podnikatelských cílů a saturaci potřeb ostatních subjektů finančního trhu plní řadu funkcí. Základní funkce banky jsou: ■ finanční zprostředkování, ■ emise bezhotovostních peněz, ■ bezhotovostní platební styk, ■ bankovní služby, ■ ostatní bankovní činnost. Funkce obchodních bank jsou odlišné od funkcí centrální banky. Pojmem banka je nadále v textu označena obchodní banka. 3.1.1 Finanční zprostředkování bank Funkce finančního zprostředkování představuje spojení rozpočtově přebytkových subjektů s rozpočtově deficitními subjekty. Rozpočtové stavy vznikají na základě rozdílu mezi příjmy a výdaji subjektů. Finanční zprostředkování je zajištění realizace finančních toků ve formě finančních produktů mezi ekonomickými subjekty, které se nacházejí v různých finančních stavech (přebytkový, deficitní, vyrovnaný).

Fin. přebytkový subjekt

Banka zprostředkování

Obr. 3.1. Finanční zprostředkování bank.

38

Fin. deficitní subjekt

Realizace finančních toků bank probíhá na základě obchodů s bankovními produkty (nástroje, instrumenty). Toky mají charakter toků finančních závazků a pohledávek. Bankovní obchody jsou realizované: ■ na ziskovém principu vzhledem k riziku a likviditě, ■ prostřednictvím bankovních produktů, ■ přeměnou (transformace, konverze) finančních aktiv. Finanční zprostředkování je procesem transformace finančních aktiv. Transformace finančních aktiv je vymezený proces definovaný změnami veličin použitých bankovních produktů: ■ kvantitativní, jsou spojeny s rozdílnou velikostí vkladů a úvěrů bank, ■ časový nesoulad mezi splatností produktů pasiv a aktiv obchodních bank, ■ transformace rizika, přeměnou rozdílně rizikových aktiv a pasiv bank, ■ transformace měnová, souvisí s přeměnou měn pasiv a aktiv, ■ teritoriální transformace získaných zdrojů a realizovaných obchodů. Transformace je v podstatě proces přeměny peněžních závazků banky do jiných forem pohledávek dlužníků. 3.1.2 Emise bezhotovostních peněz a bezhotovostní platební styk bank Emise bezhotovostních peněz bank (multiplikace, kreace depozit) probíhá na základě přijatých vkladů a zápisů na bankovních účtech bank. Přijetím vkladů vznikají podmínky pro vytvoření povinných minimálních rezerv na účtech bank vedených u centrální banky. Poskytnutím úvěrů bankou dalším subjektům vzniká opakující se proces záznamů dalších vkladů u jiných bank. Velikost následujících vkladů je vždy snížena o povinné minimální rezervy. Emise bezhotovostních peněz je základním principem existence a rozvoje bankovní soustavy s potřebnou likviditou. Bezhotovostní platební styk bank představují platby mezi bankovními a nebankovními subjekty účetním převodem bez aktivace hotovostních peněz. Bezhotovostní platební styk se realizuje jako národní platební styk prostřednictvím zúčtovacího (clearing) centra centrální banky nebo jako mezinárodní platební styk prostřednictvím korespondenčního systému bank (viz platební styk bank). Zajištění platebního styku subjektů finančního systému je základní podmínkou obsluhy subjektů národní ekonomiky. 3.1.3 Služby a ostatní bankovní činnosti bank Bankovní (fiduciární) služby zahrnují řízení investičních procesů bankou ve prospěch podnikatelských subjektů a správu realizovaných finančních investic. Rozvojem kapitálového trhu jsou rozvíjeny služby bank v relaci správy finančních aktiv a portfolií cenných papírů. Zvyšují se požadavky na banky v oblasti poradenství finančního trhu, a zvláště pak kapitálového a devizového trhu. Poradenství vztažené na řízení emisí a přístup na primární trh s cennými papíry, podobně i poradenství na domácí a zahraniční obchody s cennými papíry sekundárního trhu se stává podstatnou částí poskytovaných bankovních investičních služeb, obdobně jako finanční služby řízených fúzí podnikatelských subjektů a poskytovaných akvizic. Ostatní bankovní činnosti mají s rozvojem konkurence obchodních bank rostoucí podíl na celkovém výnosu bank. Zejména souvisí s finančním pronájmem (leasing) a vydáváním platebních prostředků (karty, šeky, záruky...) obchodního a neobchodního styku různých subjektů. Zahrnuje převody a obchodování s devizami a cennými papíry, promptní a termínované obchody s finančními aktivy, finanční makléřství a správu portfolia aktiv, směnárenství, zřizování bezpečnostních schránek a další bankovní služby přímého bankovnictví. Uvedené služby budou předmětem výkladu bilančně neutrálních obchodů bank.

39

3. Obchodní banky

3.2 Bankovní kapitál Kapitál obchodní banky (objem, struktura, tvorba) představuje významný prvek pro vedení podnikatelské činnosti a konkurenci bank. Podstatně působí na bankovní aktivity, cíle a další strategii banky. Hlediska přístupu ke kapitálu banky: ■ Hledisko vymezení bankovního kapitálu ■ kvalitativní, kapitál je zdroj který vkládají majitelé (akcionáři) do banky při založení, resp. rozvoji banky (vlastní kapitál) formou emise nových akcií, a vytvořený vlastní činností banky; ■ kvantitativní, kapitál je rozdíl mezi celkovou hodnotou aktiv a výší závazků (cizí kapitál). ■

Hledisko způsobu tvorby kapitálu: ■ externí, kapitál se vytváří od investorů nákupem nových akcií (akciový) a dluhopisy (dluhový); ■ interní, zahrnuje formy kapitálu, které vznikají uvnitř banky z vytvořeného zisku.

Základní a odvozené funkce bankovního kapitálu obsahují pravidla (principy) činnosti bank, které jsou patrné a obsažené v bilanci (rozvaha) a výkazu zisku a ztrát (výsledovky) banky. Funkce bankovního kapitálu souvisí se založením a rozvojem obchodní banky, představuje zdroje refinancování aktivních obchodů bank a krytí ztrát (nedobytné pohledávky, pokles tržní hodnoty aktiv) obchodních bank. Bankovní kapitál se promítá do kapitálové přiměřenosti, resp. ohraničení rozsahu obchodů bank, je ukazatelem kapitálové síly banky.

3.3 Rozvaha obchodní banky Rozvaha obchodní banky (bilance) je účetní výkaz sestavený na základě podvojného účetnictví. Účelem sestavení a analýzy rozvahy je zjištění struktury majetku, portfolia poskytovaných finančních prostředků bankou (aktiv) a zdrojů financování bankovních obchodů (pasiv). Platí základní vztahy: Celková aktiva = Celková pasiva

(3.1.)

Celková aktiva představují strukturu majetku banky. Celková pasiva představují zdroje financování. Celková aktiva

= Závazky + kapitál

(3.2.)

Závazky jsou cizí zdroje banky, cizí kapitál. Kapitál jsou vlastní zdroje banky, vlastní kapitál. Cizí zdroje (cizí kapitál) jsou tvořeny časově omezeným úvěrem od věřitelů. Vlastní zdroje (vlastní kapitál) jsou tvořeny vklady vlastníků banky a vytvořenými zdroji.

40

Aktiva

Pasiva

Pokladní hotovost Vklady u CB Poklad. poukázky Směnky (eskont) Pohledávky za bankami

Cizí zdroje: Závazky k bankám (CB, OB) Závazky ke klientům (vklady) Závazky z emit. CP Rezervy Podřízený dluh

Úvěry klientům Cenné papíry Majetkové účasti Hmotný a nehmotný majetek Vlastní akcie

Vlastní zdroje: Kapitálové fondy Rezervní a ostatní fondy Nerozdělený zisk

Aktiva celkem

Pasiva celkem

Podrozvahové pohledávky a závazky: - z příslibu úvěrů a půjček - ze závazků a záruk - z akreditivů - z obchodních operací atd. Tab.3.1. Základní struktura rozvahy obchodních bank.

3.3.1 Aktiva banky Aktiva rozvahy banky představují hlavně finanční aktiva. Představují pohledávky banky (jiné banky, úvěry a cenné papíry). Hmotná aktiva jsou poměrně nízká (cca 2% bilanční sumy). Pokladní hotovost Pokladní hotovost zahrnuje peníze včetně bankovek a mincí v domácí a zahraniční měně (cca 1 % aktiv). Vklady u centrální banky Vklady u centrální banky jsou ihned splatné pohledávky v domácí a zahraniční měně (cca do 10 % aktiv). Pokladniční poukázky Pokladniční poukázky jsou státní pokladniční poukázky a dluhopisy veřejného sektoru, které mohou být refinancované centrální bankou (prodej od obchodních bank, úvěr centrální banky). Obě položky jsou nejlikvidnější aktiva, slouží k úhradě závazků banky a jsou zdrojem pro minimální povinné a dobrovolné rezervy na straně aktiv. Směnky Směnky jsou eskontované (odkoupené) směnky obchodní banky, které reeskontovatelné na centrální banku. Jsou základem směnečných úvěrů bank.

jsou

Pohledávky za bankami Pohledávky za bankami jsou všechny formy peněžních pohledávek z bankovních obchodů, platebního styku a operací na peněžním trhu bank. Úvěry klientům Pohledávky za nebankovními institucemi mimo cenné papíry, které jsou dále členěny (kontokorentní, splatné do 1 roku, nad 4 roky atd.). Představují podstatnou část (až 50 %) všech aktiv banky.

41

3. Obchodní banky

Cenné papíry Cenné papíry emitované bankami, podniky, veřejným sektorem představují rostoucí část aktiv obchodních bank (cca 20%). Mají formu cenných papírů s proměnlivým výnosem (akcie, dluhopisy) a cenných papírů s pevným výnosem (obchodovatelné dluhopisy). Majetkové účasti Majetkové účasti v jiných bankovních a nebankovních subjektech mají podobu aktiv ve formě neobchodovatelných cenných papírů, zejména akcií dlouhodobé povahy. Hmotný a nehmotný majetek Hmotný a nehmotný majetek ve vlastnictví banky představuje v delším období konstantní veličinu, pokud ale banka neinvestuje do nákladných produktů elektronického bankovnictví a platebního styku. Vlastní akcie a pohledávky za akcionáři Vlastní akcie a pohledávky za akcionáři banky představují dosud nesplacené základní jmění banky (proti upsanému) a akcie držené v portfoliu banky. 3.3.2 Pasiva banky Pasiva představují zdroje financování bank, které sestávají z cizích a vlastních zdrojů. Bankovní pasiva jsou tvořena převážně finančními závazky krátkodobé povahy (více jak 90 %). A. Cizí zdroje banky Cizí zdroje jsou finanční zdroje banky, které jsou časově omezené a úvěrované od primárních věřitelů. ■ Závazky k bankám - zahrnují všechny peněžní objemy, které plynou z bankovních obchodů, dlužné domácím nebo zahraničním bankám s časovým rozlišením splatnosti (cca 25% pasiv). ■ Závazky ke klientům jsou dlužné peněžní částky nebankovním klientům v časovém rozlišení splatnosti, které tvoří obvykle největší část (až 50% ) přijatých vkladů. ■ Závazky z emitovaných obchodovatelných cenných papírů představují dluhy banky, pro které byly vydány obchodovatelné cenné papíry s různou dobou splatnosti. ■ Rezervy bank jsou zdroje určené ke krytí rizik na straně pasiv. Představují zákonný a daňově uznaný výdaj a dále ostatní rezervy banky (cca 6%). ■ Podřízený dluh (supplementary debt) tvoří rozhraní mezi cizími a vlastními zdroji banky z hlediska věřitelů. Rezervy a podřízený dluh banky svojí podstatou patří do cizích zdrojů, položky představují úvěry klientů obchodních bank. B. Vlastní zdroje banky Vlastní zdroje představují vklady vlastníků a zdroje vytvořené bankou, které vyjadřují položky. ■ Základní jmění banky v peněžním vyjádření představuje souhrn hodnot kapitálových vkladů vložených akcionáři (do 10 % pasiv). ■ Kapitálové fondy banky zahrnují ážiový fond, který se vytváří, pokud emisní kurz nově emitovaných akcií je vyšší než nominální hodnota a ostatní kapitálové fondy, které představují vytvořené fondy z jiných zdrojů banky. ■ Rezervní fondy a ostatní fondy ze zisku banky jsou vytvořené ze zdaněného zisku (tzv. zákonný rezervní fond). ■ Nerozdělený zisk banky je zisk, který nebyl rozdělen na příděly do fondů tvořených ze zisku a na dividendy. Banka kromě bilančních vztahů aktiv a pasiv sleduje i mimobilanční (podrozvahové) skupiny. Uvedené položky jsou vztažené zejména na potenciální závazky, které plynou ze směnečných a jiných závazků (např. bankovní záruky, neodvolatelné akreditivy, směnečný akcept). Dále pak úvěrová rizika a všechny neodvolatelné závazky banky, ze kterých může plynout riziko (např. dohody o zpětném odkoupení, garance emise dluhopisů atd.).

42

3.4 Zisk a rentabilita banky Zisk a rentabilita jsou hlavním motivem bankovního podnikání. Rentabilita je vztahem výnosů a nákladů (výdajů), růstem rozdílu se zvyšuje rentabilita, kritériem je míra zisku. Zisk je rozdíl mezi nákladovostí pasiv a výnosovostí aktiv. Rozhodujícím faktorem nákladů a výnosů banky jsou úroky. Nákladové úroky jsou cenou zdrojů na finančním trhu. Výnosové úroky jsou cenou poskytnutých finančních prostředků (3.3.):

Úrokový zisk (marže)

=

Přijaté úroky (aktivní, výnosové)

-

Vyplacené úroky (pasivní, nákladové)

Úrokový rozdíl tvoří podstatnou část zisku banky (cca 2 - 5 %). Rozdíl mezi výnosovými a nákladovými úroky je čistý úrokový zisk (marže). Úrokový zisk tvoří základ bankovního zisku (cca 70 %). 3.4.1 Výkaz zisku a ztrát banky Obchodní banka sleduje změny zisku prostřednictvím výkazu zisku a ztrát (výsledovky) za dané období. Direktiva ES připouští sestavování výkazu v horizontální a vertikálním uspořádání. Vertikální uspořádání výkazu zisku a ztrát vzniká úpravou horizontálního uspořádání; viz přehled. 1. Přijaté úroky 2. Placené úroky 3. Výnosy z cenných papírů s proměnlivým výnosem 4. Výnosy z majetkových účastí 5. Výnosy z poplatků a provizí 6. Placené poplatky a provize 7. Zisk (ztráta) z finančních operací 8. Výnosy z finančního leasingu 9. Ostatní výnosy 10. Provozní náklady: - mzdové a ostatní osobní náklady - sociální náklady - daně a poplatky hrazené z nákladů 11. Odpisy hmotného a nehmotného majetku (opr. položky) 12. Náklady na finanční leasing 13. Tvorba (použití) rezerv 14. Mimořádné náklady a výnosy 15. Hospodářský výsledek (zisk - ztráta) 16. Daň z příjmu 17. Čistý zisk (ztráta)

3.4.2 Čistý zisk banky, základy analýzy Čistý zisk - ztráta (viz výkaz) je rozdíl celkových výnosů a nákladů snížený o daň z příjmu. Čistý zisk je nutné k posouzení banky dále analyzovat metodami: ■ statická analýza využívá údaje položek z výsledovky a rozvahy, ■ dynamická analýza využívá údaje v čase a zjištění trendu vývoje, ■ komparace, porovnání statických a dynamických výsledků s jinými subjekty.

43

3. Obchodní banky

Současné analytické postupy bank využívají postupy, které vychází z dekompozice zisku a jeho měření na různých úrovních. Za výchozí veličiny jsou považovány: ■ Návratnost kapitálu (ROE, return on equity) Ukazatel měří výkonnost banky, účinnost investic do akcií. Kapitál zahrnuje základní jmění /fondy akcionářů/, kapitálové fondy, kapitálové rezervy, nerozděl. zisk /minulých let i běžný/. ROE = Čistý zisk/průměrné fondy akcionářů S přehlednutím k rizikovosti je možné ukazatele využít pro komparaci investic. Průměrné fondy akcionářů se v praxi neměří na základě denních hodnot, ale průměrem. Hodnota ROE (12, 15, 19 %) má být vyšší než výnos dlouhodobých cenných papírů (cca 10 %). ■

Návratnost aktiv (ROA, return on assets) Ukazatel měří využití aktiv k vytváření zisku a je vhodný ke komparaci bankovních a zahraničních subjektů.

ROA = čistý zisk/průměrná aktiva (3.4.) Čistý zisk je zisk po zdanění. Průměrná aktiva ve sledovaném období se zjišťují aritmetickým průměrem. Mezinárodní standard ROA =

1,OO

Návratnost aktiv

0,75 - 1,00

Pod standardem

1,25 - 1,75

Velmi dobrá

Pro dekompozici zisku nelze využívat hodnot jednoho z ukazatelů, ale trendy vzájemně spojených ROE, ROA a kapitálový multiplikátor (leverage ratio). Kapitálový multiplikátor udává vztah mezi bilanční sumou a kapitálem, resp. jaké množství aktiv je kryto jednotkou kapitálu (průměrná celková aktiva/průměrný celkový kapitál). Kapitálový multiplikátor vyjadřuje poměr mezi aktivy a vlastním kapitálem banky, resp. ukazuje na možnost změny výnosu z kapitálu změnou rizikovostí obchodů do aktiv. Reciproční hodnotou je kapitálová kvóta, která souvisí s kapitálovou přiměřeností. ■

Metoda RORAC (return on risk adjusted capital) Současné přístupy k měření zisku jsou založeny na vztahu zisk z kapitálu a postoupené riziko. Kapitál v bankovnictví neslouží k přímému podnikání, ale prvotně ke krytí rizika potenciální ztráty. Metoda je založená na zjištění postoupených rizik a objemu kapitálu k úhradě ztrát a jeho porovnání s celkovým objemem kapitálu.

3.5 Bankovní rizika Realizace bankovních obchodů provází rizika a problémy jejich určení a měření. Rizika jsou různě klasifikována: Z hlediska vlivu banky na jejich ovlivnění jsou různě členěna. ■ Externí rizika jsou nezávislá na bance, možnosti predikce vzniku rizik (politické, měnové...). ■ Interní rizika vznikají jako důsledky bankovních obchodů (úvěrové, platební...). ■ Tržní rizika jsou rizika v důsledku změny cen (kurzů, sazeb) na finančních trzích, která zahrnují úroková, kurzová, akciová a ostatní rizika spojená s pohybem tržních cen. Důsledky rizika se projevují v položkách rozvahy, změny aktiv a pasiv jsou vyvolány reakcemi na rizika.

44

Základní druhy bankovních rizik: ■ úvěrové riziko, ■ úrokové riziko, ■ riziko likvidity, ■ kurzové riziko, ■ akciové riziko, ■ kapitálové riziko, ■ provozní rizika, ■ ostatní rizika. 1. Úvěrové riziko Úvěrové riziko (credit risk) je riziko vzniku závazku subjektu jako dluhu, obchodu a vlastního bankovního produktu. Projevy rizika jsou změnou zisku banky (jistina, úrok), banky vytváří opravné položky. Důsledek rizika má vliv na likviditu banky (problém realizace zástav). Riziko má přímou závislost na úrokovém riziku. Kvantifikace rizika se provádí odhadem reálné hodnoty portfolia aktiv na základě tzv. očekávané míry nesplácení (default rates). Základem metody je rozklad úvěrů dle rizika a určení pravděpodobnosti nesplacení úvěru. 2. Úrokové riziko Úrokové riziko (interest rate risk) je riziko změny úrokové sazby s dopadem změny do zisku banky. Riziko závisí na fluktuaci úrokových sazeb, době splatnosti a úrokové citlivosti aktiv a pasiv. Růst úrokových sazeb vyvolává tendence k růstu výnosu bankovních aktiv a naopak. Dopady změny úrokových sazeb jsou na straně aktiv a pasiv rozdílné. Proto omezení důsledků úrokového rizika je v přizpůsobení struktury aktiv a pasiv na stejnou úrokovou citlivost a použití finančních derivátů (swapy, opce). 3. Riziko likvidity Riziko likvidity (liquidity risk) je riziko disponobility volných finančních prostředků ke krytí závazků v čase. Riziko se projevuje v likviditě strany aktiv a pasiv. Příčiny rizika jsou v rozdílné splatnosti pasiv a aktiv. Banky přistupují důsledně k řízení likvidity pomocí sestavení portfolia aktiv a přípravou a realizací úvěrové linky pasiv. 4. Kurzové riziko Kurzové riziko (exchange rate risk) je riziko změny devizového kurzu a jeho vliv na položky aktiv a pasiv. Změny devizového kurzu vyvolávají změnu ve výnosu banky (+,-) v důsledku změny růstu (poklesu) aktiv a pasiv. Řešení negativních dopadů kurzového rizika je v korekci závislosti aktiv a pasiv na kurzu a použití finančních derivátů (swapy). 5. Akciové riziko Akciové riziko (risk on shares) je riziko změny kurzů akcií. Růst ceny akcií vyvolává růst výnosu, pokles ceny akcií vyvolává tendenci ztráty na straně aktiv. Změny ceny akcií banky mohou být značné. Do uvedeného rizika patří i riziko majetkových účastí banky u jiných subjektů. 6. Kapitálové riziko Kapitálové riziko (riziko insolventnosti) souvisí s přiměřeností podílu vlastního kapitálu banky. Problém vlastního kapitálu, resp. pokles rentability vlastního kapitálu se významně projeví, pokud rentabilita aktiv je vyšší než nákladová úroková míra závazků banky. Riziko souvisí s kapitálovou přiměřeností banky. Kapitálová přiměřenost je podíl vlastního kapitálu na rizikově vážených aktivech banky. Rizikově vážená aktiva jsou dle váhy vymezena v intervalu (0 - 100 %), hotovost (0 %), depozita (20 %), úvěry (100 %), Kapitálová přiměřenost bank je sledována centrální bankou a mezinárodními finančními institucemi. 7. Provozní riziko Provozní riziko (operation risk) je riziko lidského faktoru, techniky a informační sítě (PC). Uvedené riziko banka zajišťuje paralelními systémy, směrnicemi a kontrolou.

45

3. Obchodní banky

8. Ostatní rizika banky Do řízení rizik banky vstupují další rizika: regulační, právní (smluvní), zástavní, komoditní a lidská, jako možná ztráta části managementu (nehody) atd. Kvantifikace rizik je spojena s měřením a použitím různých metod (pravděpodobnost, statistika). Používá se např. metoda VAR (Value-at-risk), statistická metoda.

3.6 Bankovní likvidita Banka nakupuje peněžní zdroje od vkladatelů a na sjednaný čas je prodává dlužníkům. Věřitelsko - dlužnický vztah provází možnost, že v každém okamžiku mohou vkladatelé peněžní prostředky požadovat. Likvidita vyjadřuje schopnost banky dostát závazkům. Likvidita je schopnost banky vyplatit klientům na požádání jejich vklady. Vypořádání vkladů je možné výplatou bankovek nebo převodním příkazem, přesun prostředků vyvolá tendenci k peněžnímu snížení likvidity banky. Likvidita banky musí být zajištěna v každém časovém okamžiku, vyrovnání peněžního deficitu probíhá v bankovní i bezhotovostní formě, obě formy jsou rovnocenné. Banka je nucena část svých aktiv udržovat ve zcela likvidní formě (pokladní hotovost nebo vklady u jiných bank). Zcela likvidní prostředky mají minimální výnos, banka omezuje jejich výši. Řízení likvidity banky souvisí se spojitým uplatněním pravidel likvidity banky. Snížení likvidity má za následek oslabení obchodní pozice banky. Zajištění likvidity předpokládá vyrovnanost peněžní a úvěrové pozice banky. Přiměřenost likvidity je stanovena v závazné struktuře aktiv a pasiv a vazeb mezi nimi. Banka má stanovená pravidla (normy) likvidity. Zejména závazný vztah mezi skupinou aktiv a pasiv (vztah mezi objemem úvěrů a vlastním kapitálem), dobu úvěrových operací (splatnost závazků a pohledávek) a jejich časovou sladěnost. Dále návaznost peněžních částek v objemu (deficit, přebytek) a mobilitu aktiv, změnu a náhradu aktiv (aktivní operace) a další pravidla pasivních úvěrových obchodů. Zajištění likvidity banky souvisí s možností měření likvidity (rizikem likvidity). Používají se různé koncepce měření stavových veličin položek v rozvaze a cash flow se stanovením košů aktiv a pasiv rozvahy. Obnova likvidní pozice banky se realizuje v případě poklesu (ztráty) likvidity. Obchodní banky realizují mezibankovní půjčky nebo úvěr od centrální banky. Využívají aktivaci vkladů na mezibankovním účtu a aktivaci vkladů na účtu povinných minimálních rezerv, nebo prodejem cenných papírů a dalších operací.

3.7 Solventnost banky Solventnost banky je platební schopnost uhrazovat z příjmů náklady a závazky i v případech, kdy dochází ke ztrátě. Solventnost umožňuje pokračovat v bankovní činnosti, předpokladem je rentabilita banky. Banka usiluje o solventnost, základem je likvidita banky, která i v případě ztráty umožňuje investováním části vlastního kapitálu do výnosových a rychle mobilizovatelných aktiv její obnovení. Pokud jsou výdaje banky vyšší než výnosy, banka prodejem části aktiv uhradí splatné závazky, nejčastěji obchodovatelné cenné papíry. Prodejem aktiv banka snižuje vlastní kapitál. V případě, že dochází k vyčerpání mobilních aktiv a solventnost je dotčena (prodej majetku, rušení poboček...), dochází k počátku úpadku banky, který v případě bankovního subjektu silně akceleruje. Uchování solventnosti vychází z určitých zásad. Zejména banky vychází z objemu výnosů k výdajům (rentabilita) a z objemu vlastního kapitálu a jeho alokace do likvidních aktiv. Významnou úlohu má management aktiv a pasiv a prevence (minimalizace rizika, rozdělení

46

rizika, zajištění rizika), likvidita a její řízení. Vznik nesolventnosti banky s ohledem na význam bankovního subjektu provází zásah bankovní autority a v podmínkách finančního trhu k insolventnosti u bankovních subjektů může dojít.

Shrnutí kapitoly Studijní cíl můžeme považovat za splněný, pokud vymezíme základní funkce obchodních bank a dále je rozvedeme, zejména pak bankovní zprostředkování finančních vztahů věřitelů a dlužníků. Význam obchodních bank potvrzujete poznáním principů emise bezhotovostních - bankovních peněz, platebního styku a bankovními službami. Poznání významu bankovního kapitálu je důležitým místem pro pochopení bankovních obchodů a používaných produktů bank. Studium rozšiřujete všemi podstatnými finančními veličinami uvedenými v rozvaze obchodní banky. Analýzou bilance dokážete rozčlenit finanční operace do úrovně položek aktiv a pasiv a posoudit, proč je struktura realizovaných operací obchodní banky uspořádána v relaci na dosažení výnosu i veličiny výnosu, které jsou nejvíce ovlivněny bankovními riziky a mají vliv na likviditu a solventnost bank.

Otázky k zamyšlení 1. Je správné definovat obchodní banku jako instituci, která jako podnikatelský subjekt realizuje bankovní a další obchody s finančními prostředky? Vlastní odpovědi zpřesněte. 2. Finanční zprostředkování bank spočívá v zajištění realizace finančních toků ve formě finančních produktů mezi ekonomickými subjekty, které se nacházejí v různých finančních stavech (přebytkový, deficitní, vyrovnaný). Jaké jsou důvody různých finančních rozpočtových stavů subjektů? 3. Transformace finančních aktiv při zprostředkování bank je proces definovaný změnami veličin použitých bankovních produktů. Vyberte správné charakteristiky procesu transformace: ■ kvantitativní jsou spojeny s rozdílnou velikostí vkladů a úvěrů bank ■ kvalitativní jsou spojeny s rozdílnými riziky ■ časový nesoulad mezi splatností produktů pasiv a aktiv obchodních bank ■ nesoulad likvidity bankovních produktů. 4. Vyberte správné postupy emise bezhotovostních peněz bank: Emise bezhotovostních peněz bank probíhá na základě přijatých vkladů a zápisů na bankovních účtech bank. Přijetím vkladů dochází k vlastní emisi. Poskytnutím úvěrů bankou dalším subjektům vzniká opakující se proces záznamů dalších vkladů u jiných bank. Velikost následujících vkladů je vždy snížena o povinné minimální rezervy. 5. Je pravdou, že funkce bankovního kapitálu souvisí jen s úhradou ztrát (nedobytné pohledávky, pokles tržní hodnoty aktiv) obchodních bank? 6. Je rozvaha obchodní banky účetní výkaz sestavený za účelem sestavení a zjištění struktury majetku, portfolia poskytovaných finančních prostředků bankou (aktiv) a zdrojů financování bankovních obchodů (pasiv)? 7. Je skutečně výnos (zisk) hlavním motivem bankovního podnikání? 8. Stanovte vlastní pořadí významnosti bankovních rizik: (úvěrové riziko, provozní rizika, úrokové riziko, kurzové riziko, ostatní rizika, aAkciové riziko, kapitálové riziko, riziko likvidity). 9. Je úvěrové riziko (credit risk) riziko závazku jiného subjektu a dluhu, obchodu a bankovního produktu, nebo je rizikem zajištěného úvěru, např. zástavou nemovitosti? 10. Vyjadřuje likvidita schopnost banky dostát svým závazkům, nebo je likvidita schopnost banky vyplatit klientům na požádání jejich vklady?

47

3. Obchodní banky

POT Zpřístupněte si pro studijní účely výroční zprávu některé z obchodních bank (Internet, elektronická, popřípadě osobní návštěva banky s uvedením důvodu). Vyhledejte rozvahu a výkaz zisku a ztrát banky, vyberte podstatné položky obou výkazů a nalezněte ve zprávě komentář banky k uvedeným položkám. Vyjádřete vlastní i kritickou představu o vývoji uvedených veličin (objem, dostatečnost, tendence...) a proti komentáři banky zpřesněte. Výroční zprávu banky využijete i následně při studiu bankovnictví. Datum: do konce 5. studijního týdne. Způsob odevzdání: e-mail, fax.

48

■ ■ ■ ■ ■

Základy analýzy depozitních obchodů Druhy vkladů Bankovní depozitní produkty Depozitní obchody bank Depozitní operace bank a centrální banky

4.

Pasivní (depozitní) obchody bank

49

4. Pasivní (depozitní) obchody bank

II. Bankovní obchody Banky jako podnikatelské subjekty vstupují do značného rozsahu finančních operací, které se v čase mění a mají charakter bankovních obchodů. Bankovní obchody vznikají na základě věřitelsko-dlužnických vztahů. Jednotlivé obchody se realizují bankovními produkty, které mají určité vlastnosti: ■ nehmotný charakter (nejsou skladovatelné, abstraktní a nelze je patentovat), ■ dualismus produktů, spojení hodnotové (finanční objem) a věcné (počet operací) stránky, ■ propojenost a podmíněnost produktů. Bankovní obchody jsou klasifikované na základě zvoleného kritéria: A. Kritérium vztahu k bilanci banky - klasický přístup k členění Aktivní obchody - operace, které mají následek na straně aktiv. Banka je v postavení věřitele. a) vznik pohledávek bank (úvěr, nákup dluhopisů...), b)vznik vlastnických práv (cenné papíry...). Pasivní obchody - operace, které mají odraz v pasivech (vklady, emise cenných papírů...). a) banka je v dlužnickém vztahu, vznik závazků banky, b)operace s vlastním kapitálem. Neutrální (indiferentní) obchody - bilančně neutrální, banka není v dlužnicko-věřitelském vztahu. a) potenciální závazky (záruky, akreditivy), b)bankovní služby (platební styk, faktoring, poradenská činnost). B. Kritérium funkce bankovních produktů ■ Finančně úvěrové produkty - obchody k získání a realizaci finančních prostředků; ■ Depozitní (vkladové) produkty - obchody vedené k následnému finančnímu investování; ■ Platebně zúčtovací produkty - platební a zúčtovací styk banky, směnárenské a devizové operace. Obchody jsou realizované bankovními produkty, které mají určitou cenu. Cena bankovních produktů je určena nabídkou a poptávkou na trhu a cenovou politikou banky. Ceny se stanoví dle hodnotového objemu (objem úvěru, úvěrový rámec....), na jednotlivý produkt (poplatek za platební příkaz...), z výsledné hodnoty (zisk z prodeje), z času použitého produktu atd. Cena produktů má různou formu: ■ úrok, cena zapůjčených peněz (úvěr, dluhový cizí kapitál...), ■ provize, převzetí rizika (bankovní záruka...), ■ prémie za realizaci služby (prodej opce...), ■ přímé poplatky, služba s náklady banky (vedení účtu...), ■ nepřímé poplatky, vyjádřeny skrytě v jiné ceně (přípis peněz na účet v pozdějším termínu...).

50

Cíl kapitoly Prostudováním depozitních obchodů bank získáte poznatky o významu získávání finančních zdrojů obchodních bank. Porozumíte všem podstatným pasivním obchodům bank a vztahům, které uvedené obchody provází. Analýzou jednotlivých produktů vkladů a depozitních operací dokážete rozčlenit a vybrat určité druhy obchodů bank do úrovně jednotlivých bankovních zdrojů a posoudit potřeby různých druhů z hlediska likvidity, nákladů a budoucího výnosu banky.


2 týdny

Úvod kapitoly Pasivní, depozitní obchody bank jsou vztažené k produktům pasiv. Produkty pasiv v relaci rozvahy banky představují finanční zdroje banky. Bankovní pasiva jsou v podstatě složena ze dvou skupin (dle různé formy financování banky), které představuje vlastní kapitál (financování z vlastních zdrojů ) a cizí kapitál (financování z cizích zdrojů).

4.1 Základy analýzy depozitních obchodů Tvorba finančních aktiv je obsahem tvorby depozit a navazujících aktivních operací bank. Pasivní obchody bank jsou důsledkem vzniku depozit. Depozita subjektů vznikají z úspor jako dočasně volných peněžních prostředků určených k finančnímu investování. V bankovní praxi se používají různé pojmy: ■ depozita jako krátkodobé peněžní vklady ostatních subjektů, ■ vklady jako střednědobé prostředky bankovních a nebankovních subjektů. Depozitum je vklad vyjádřený v penězích. Podmínkou depozitních obchodů je existence trhu. Banka vystupuje k vkladům na straně dlužníka a v uvedené pozici bance vznikají závazky. Tvorba finančních zdrojů banky je posuzovaná dle více kritérií. Dle bankovního subjektu: ■ přímé (primární depozita), finanční zdroje banky získané od nebankovních vkladatelů; ■ nepřímé (sekundární depozita), zdroje od jiných bank obchodované na mezibankovním trhu; ■ úvěrové depozitní zdroje od centrální banky. Dle povahy věřitelů: ■ depozitní zdroje nebankovních subjektů, ■ depozitní zdroje bankovních subjektů. Dle splatnosti vkladů: ■ termínované a netermínované, ■ krátkodobé (do 1 roku), střednědobé a dlouhodobé. Dle velikosti vkladů a subjektů vkladů: ■ velkodeponenty (peněžní ústavy, penzijní fondy, pojištovny...), ■ malodeponenty (podnikatelské subjekty, domácnosti...).

51


Financování z cizích zdrojů - pasivní obchody

Bankovní obchody

Vklady

Produkty ve formě CP

Mezibankovní operace

Úvěry od CB

běžné

depozitní certifikát

krátkodobé úvěry a vklady

reeskontní

úsporné

bankovní směnka

střednědobé a dlouhodobé mezibankovní obchody

lombardní

termínové

bankovní obligace

trojstranné úvěrové obchody

aukční

ostatní

ostatní dluhopis

x - revolving

x - bankovní pokladniční poukázky

xx - kombinované

xx - vkladové dluhopisy a listy

Tab.4.1. Přehled depozitních obchodů a produktů bank.

4.2 Druhy vkladů Dle výše uvedeného přehledu postupuje další výklad, produkty označené (x) jsou v textu uvedeny. Vklady ekonomických subjektů jsou zdroje depozitních bankovních produktů a pasivních obchodů bank realizované s cílem získání peněžních zdrojů a zajištění aktivních obchodů. Vklady vznikají přijetím tržeb, hotovostí a peněžními poukazy od subjektů na bankovní účet. Základní vlastností vkladů je, že jsou zdrojem financování obchodů banky, mají nízkou úrokovou citlivost, jsou formou zprostředkování platebního styku (hotovostníbezhotovostní) a představují zdroj financování úvěrové soustavy (viz mezibankovní trh). Vklady subjektů na bankovní účet provází existence efektu tzv. “sedliny”. Efekt představuje určitý konstantní stav zůstatků (S) z hlediska všech vkladů na bankovních účtech v čase (obr. 4.1.).

S Stav běžných vkladů

Vznik sedliny

t Obr. 4.1. Konstantní stav zůstatků na bankovních účtech.

52

Vklady na bankovních účtech jsou dále členěny. 4.2.1 Běžné vklady Běžné vklady jako vklady na požádání (na viděnou, vista vklady) jsou aktuálně splatné vklady (bez výpovědi) různých subjektů, které jsou vedeny na běžných (kontokorentních) účtech. Uvedené vklady mají specifické vlastnosti. Vklady na požádání mají vysoký stupeň likvidity a podléhají pojištění vkladů (náklady banky). Jsou méně stabilní a z hlediska své fluktuace pro banku i rizikové. Vklady na požádání mají nižší úročení (cca 2 až 4 % p.a.). Vklady jsou u bank vedeny na běžných účtech, typem běžných účtů jsou účty žirové (př. Sporožiro). Vklady jsou členěny: ■ Primární vklady nebankovních subjektů: ■ vklady podniků (až 50%) jsou denní pohyblivé zůstatky, ■ vklady obyvatelstva, rostou rozvojem bezhotovostního platebního styku (až 30 %), ■ vklady vlády a místních orgánů (přebytek daňových příjmů nad výdaji během roku). ■ Sekundární vklady od bankovních subjektů: Představují vklady jiných domácích a zahraničních bank v rámci platebního styku bankovních subjektů. Vklady na požádání bank u jiných domácích a zahraničních bank jsou obchodovány v rámci korespondenčního systému. Možnosti stimulace růstu vkladů: Možnosti stimulace růstu vkladů souvisí se zdokonalením techniky vkladů (úhrad, inkas, výpisů...). Banky stimulují růst vkladů i progresivním úročením limitovaných zůstatků, které málo fluktuují. Banky mohou realizovat převody zůstatků do pásem s vyšším úročením, nebo denní převod na účet závislý od sazeb mezi bankovního trhu. Podstatným důvodem růstu vkladů v současnosti jsou produkty přímého elektronického bankovnictví, které zdokonalením depozitních produktů mohu významně ovlivnit růst vkladů. 4.2.2 Úsporné vklady Úsporné vklady jsou vkladové prostředky vázané na vkladových účtech banky. Představují zdroje banky vázané na různé produkty spoření. Vkladové účty jsou v základní formě účty, kde na základě smlouvy banky a klienta jsou prostředky na účty ukládány v určitých částkách, intervalech a podmínkách, které provází vyšší úročení. Vlastnosti úsporných vkladů: Úsporné vklady podléhají nižším povinným minimálním rezervám, jsou relativně likvidní, citlivost na změny úrokových sazeb je nižší než u termínových depozit. Představují zdroje pro financování úvěrových aktiv, jsou stabilnější, komitent může s prostředky nakládat dle potřeb s ohledem na obsah smlouvy (omezení). Úsporné vklady jsou formou transformačních peněz, zůstatky jsou určeny k emisi bezhotovostních peněz. Úsporné vklady lze omezeně používat k platebnímu styku. Úročení je proti běžným vkladům vyšší, nedodržení podmínek smlouvy je sankční (srážka z výnosu, minimální zůstatek). Úsporné vklady převažují ve spořitelnách, banky se uchází různými produkty o jejich získání, při prolongaci (prodloužení vkladu) poskytují bonus. V bankách jsou vkladové účty označeny jako konto (banko-konto, B-konto). Úsporné vklady jsou vázané na různé produkty: ■ pojistného spoření (vklady spojené s životním pojištěním), ■ stavebního spoření (vklady spojené se stavebním spořením a státní podporou), ■ majetkového spoření (vklady spojené s investováním do cenných papírů), ■ úsporné vkladové účty vázané na vkladní knížku (výherní, cestovní a spoření) pravidelné platby s prémií (bonusem), ■ úsporné vklady na dodatečný důchod (např. bankovní renta KB).

53


Úsporné vklady u právnických osob nejsou používány. Úsporné vklady a jejich objem v bankovní soustavě je determinovan vývojem fundamentálních národních veličin (citlivost). 4.2.3 Termínované vklady Termínované vklady jsou vklady s časovým omezením disponování vložených prostředků klienta na termínovaných účtech bank. Termínový vklad je depozitum na dobu určitou za sjednaný úrok, který je určen pro střední deponenty. Uvedené vklady jsou vázány na termínových účtech (kontech) banky a představují zdroj úvěrových obchodů. Banka nakupuje termínované peníze od komitentů jako vklady pevné. Termínované (splatné) vklady mají dvě používané formy: ■ s pevným termínem vkladu (vklady v termínu splatnosti), ■ s výpovědní lhůtou (30, 60... dnů, 1 rok...). Termínové vklady jsou rozlišeny jako: ■ krátkodobé, do 1 roku splatnosti, ■ střednědobé, splatnost 1 až 4 roky, ■ dlouhodobé, nad 5 let (př. T-konto, bankovní renta se spořící a výběrovou fází.) ■ ■ ■

Úročení termínových vkladů: vklady s pevnou úrokovou sazbou (objem a doba splatnosti), vklady s pohyblivou úrokovou sazbou (složka referenční a diferenční, T-konto).

V současné bankovní praxi se používají termínované vklady s výplatou jednorázové prémie (fixní úročení), termínované s pohyblivou úrokovou sazbou (př. KB s odchylkou od 9,7 %), termínované s diferenční úrokovou sazbou (určující je výše vkladu a doba splatnosti) a termínované s individuální úrokovou sazbou. Termínované bankovní produkty se z důvodů konkurence bank a z hlediska různých forem rozvíjí. Produkty jsou u jednotlivých bank velmi rozdílné, většina bank zohledňuje velikost minimálního vkladu a dobu splatnosti. 4.2.4 Ostatní vklady Ostatní vklady bank vystupují jako kombinované uvedené vklady běžné a termínované, popř. úsporné vklady. Banky aktivují i revolvingový vklad, jako opakovaný vklad v časovém intervalu s připsáním úroku (např. 7 až 30 dnů) a s možností výběru po ukončení cyklu. Nejvíce se rozvíjí vklady se specifickým určením v různých formách (např. za účelem poskytnutí stavebního úvěru, vytvoření akontace pro hypoteční úvěr atd.). Stavební spoření je druhem kolektivního úsporného vkladu na základě plánu spoření a úvěru banky se státní podporou. Výnosy nepodléhají dani. Jsou různé formy spoření, standardní a tzv. zrychlené, speciální pro mládež atd. Současné postupy bank se zaměřují na pozornost vkladatelů, zejména na vkladové programy jako dlouhodobé finanční investování. Program je soubor propojených produktů. Uvedené programy jsou spojené s úrokovou prémií a mohou být srovnatelné s výnosem z finančních investic.

4.3 Bankovní depozitní produkty Produkty využívané v bankovních obchodech na základě vlastností dlužných cenných papírů. Emise vlastních cenných papírů bank umožňuje mobilizovat peněžní zdroje subjektů finančního trhu. Cenné papíry jsou peněžní pohledávky nebo majetkové nároky vlastníka vůči vystaviteli cenného papíru. Dluhopis jako obchodovatelný dlužní úpis je druhem úvěrové smlouvy (dlužnicko-

54

věřitelský vztah). Emise cenných papírů je v podstatě emisní půjčka, která vzniká odkoupením dluhopisu. Dluhopisy jsou cenné papíry, v nichž se emitent (banka) zavazuje splatit úvěrový obnos a vyplatit úrok za poskytnuté peněžní zdroje. Emise dluhopisů je druhem listinného úvěru, pohledávka pro věřitele může být likvidní před nebo po lhůtě splatnosti. Cenné papíry ve formě dluhopisů se liší navzájem obsahem a formou: ■ druhem dluhopisu (listinné a zaknihované), ■ termíny splatností, ■ převoditelností, ■ úročením (fixní, proměnné), ■ podmínkami emise, nominace atd. Banky využívají k uvedeným depozitním obchodům různé druhy bankovních produktů. Jejich využití jako cenných papírů souvisí s rozvojem finančního trhu, zvláště pak kapitálového trhu. 4.3.1 Depozitní certifikáty Depozitní certifikát (DC) je produkt vzniklý na základě depozitního instrumentu ve formě cenného papíru určený zejména pro peněžní trh. Depozitní certifikát jako cenný papír je v podstatě poukázka banky, která potvrzuje přijetí peněžní částky s určitou dobou splatnosti (30, 60, 90... dnů). Emitující banka se certifikátem zavazuje vyplatit vklad v daném termínu s vyznačeným úrokem. Úroková sazba je závislá na délce doby poskytnutí vkladu. Druhy depozitních certifikátů: ■ vkladové spořitelní listy jako krátkodobé cenné papíry, malé nominace určené pro obyvatelsvo jako částečná náhrada vkladních knížek (nominální hodnota 1000 Kč a její násobky); ■ depozitní certifikáty střední a velké nominace pro právnické osoby (nominální hodnota 100 tis. Kč); ■ depozitní certifikáty v zahraniční měně různé nominace. Nabídku depozitních certifikátů bank je možné vyhledat v internetové nabídce bank. Vlastnosti depozitních certifikátů Depozitní certifikát jako produkt motivuje investory pro krátkodobé zhodnocení peněžních prostředků. Depozitní certifikáty znějí na jméno nebo na majitele (převládá) a představují termínovaný vklad pro větší počet zájemců (osoba, firma, stát...). Depozitní certifikáty jsou na sekundárním trhu obchodovatelné nebo neobchodovatelné a jejich emise umožňuje bance získat vklady se závaznou splatností (charakter depozita). Uvedený produkt umožňuje disponovat majiteli s vkladem (zpětný odkup před dospělostí) a vklad má vyšší výnos proti jiným produktům (neúročené vklady). Depozitní certifikáty se neřídí směnečným zákonem a aktivují dočasně volné prostředky. Produkt postupně nahradil některé instrumenty peněžního trhu (např. pokladniční poukázky). Rozsah použití depozitních certifikátů na finančním trhu je determinován povinností tvorby povinných minimálních rezerv bank. 4.3.2 Bankovní směnky Akvizici vkladu investora lze realizovat bankovní směnkou jako vlastní směnkou banky. Bankovní směnka je druhem vlastní směnky v relaci směnečného zákona. Směnka představuje písemný závazek banky vyplatit uvedenou částku majiteli směnky v uvedeném termínu. Směnka (solosměnka) může být vystavena na jakoukoliv částku, splatnost a hodnoty, které neumožňuje zajistit depozitní certifikát. Úrok u směnky se zajišťuje diskontovaným vkladem hodnoty směnečné částky. V případě potřeby může majitel směnku zpeněžit eskontem, popř. uhradit závazek jinému věřiteli.

55


Bankovní směnky využívají zejména kolektivní investoři k zajištění volných prostředků u banky. Podrobnější analýza směnek bude provedena v části věnované platebním styku. 4.3.3 Bankovní obligace Bankovní obligace je dluhopis emitovaný za účelem opatření stabilních peněžních zdrojů banky na delší období. Bankovní obligace jsou střednědobé a dlouhodobé produkty určené pro finanční kapitálový trh. Na emisi obligací se nevztahuje tvorba povinných minimálních rezerv bank. Vlastnosti bankovních obligací Forma bankovních obligací je sjednocená, standardizace obligace pro účely obchodování. Druhy obligací jsou rozdílné a představují stabilizovaný, méně nákladný zdroj peněžních prostředků. Obligace jsou obchodovatelné na burze (sekundární trh) a emise obligací probíhá v emisním kurzu pod (nad) pari vzhledem k nominální hodnotě. Obligace jsou nabízeny s různými podmínkami úročení (pevné, pohyblivé) v národní nebo zahraniční měně (umístění na trhu). Určité druhy obligací umožňují zvýšení vlastního kapitálu (výměnné a odběrní obligace) a emise obligací umožňuje zajistit bance zdroje pro potřebu velkých komitentů (např. místní orgány...). Bankovní obligace jsou stabilním dlouhodobým a nákladným, ale rentabilním peněžním zdrojem banky. 4.3.4 Další druhy bankovních dluhopisů Bankovní pokladniční poukázky Bankovní pokladniční poukázky jsou dluhopisy (obligace) se střední dobou splatnosti (1 - 4 roky), vznikly odvozeně od podobného produktu (pokladniční poukázky centrální banky). Jsou určeny pro investory, kteří nechtějí využít krátkodobé depozitní certifikáty anebo dlouhodobě splatné obligace. Vkladové dluhopisy a listy Vkladové dluhopisy jsou určené na zhodnocení úspor obyvatelstva. Jako dluhopisy nejsou obchodovatelné na burze. Využívají se pro jednorázové vklady na dobu dvou až pěti let (např. vkladové listy České spořitelny). Splatné jsou po uplynutí vkladu, banka může realizovat odkoupení listu před dnem splatnosti. V zahraničí jsou velmi rozšířené různé jednorázové vklady jako druhy s pevným a pohyblivým úrokem, vkladové obligace družstevních bank a spořitelen (např. v SRN). Komunální dluhopisy Komunální dluhopisy jsou druhem obligací a jejich emise realizuje banka ve prospěch komunálního úvěru ve formě půjčky městu nebo obci. Banky při emisi a umístění dluhopisů musí zajistit potřeby dlužníka, jehož závazek má být dluhopisy financován. Při nesouladu v čase a umístění banka financuje dlužníka z jiných zdrojů a vyrovnává nabídku a poptávku v delším čase (tzv. úpis v průběhu roku). Zástavní listy (hypoteční) Zástavní listy jsou dluhopisy, které vyjadřují skutečnost, že banka má pro obsažené závazky v zástavním listu krytí v hypotekárních nebo jinak jištěných pohledávkách (uvedené potvrzení je v textu dluhopisu). Zástavní listy jsou vybaveny dvojím jištěním, jměním banky a zástavou k nemovitosti. Banky emitující zástavní listy podléhají intenzivnějšímu bankovnímu dohledu centrální banky (licence banky). Platí princip shody (kongruence), kdy nominální hodnota vydaných a umístěných zástavních listů musí být kryta hypotékami a výnos zastavených nemovitostí musí být shodný s výnosem zástavních listů (dočasný nesoulad je možný cca do 10 %).

56

4.4 Mezibankovní depozitní obchody Mezibankovní depozitní operace se realizují mezi bankovními subjekty vzájemnými obchody na základě nákupu vkladů a poskytováním úvěrů. Úvěry a nákupy vkladů banky realizují od ostatních obchodních bank a od centrální banky. Banky přijímají vklady od ostatních bankovních subjektů z různých důvodů: ■ krátkodobého a střednědobého deficitu aktiv a pasiv (nahodilý stav) ■ realizace aktivních obchodů nad rámec objemu pasiv (vlastního kapitálu a objemu vkladů) ■ výběr vkladů nad rámec původního předpokladu banky atd. Mezibankovní depozitní operace mezi bankovními subjekty se realizují za účelem zvýšení finančních zdrojů banky, vyrovnání peněžní pozice (sladění příjmů a výdajů v objemu a čase splatnosti) a zajištění likvidity (výběr vkladů, opoždění splátek atd.). Motivy k mezibankovním operacím bank jsou kombinované. Různé důvody vedou k vzájemnému propojení bank vkladovými a úvěrovými obchody. Podíl na objemu pasiv bank je ale značný (v úrovni do cca 30%). S uvedeným souvisí problém rizika v bankovní soustavě. Mezibankovní operace a použití jednotlivých produktů vkladů a úvěrů se liší rozdílnou dobou splatnosti. Banky navzájem obchodují a bankovními produkty vystupují jako věřitelé a jinými produkty jako dlužníci. V rámci bankovního systému se tak banky profilují, věřitelsky (např. spořitelny) a dlužnicky (např. splátkové investiční banky). Na mezibankovním trhu banky využívají různé peněžní produkty a cenné papíry. Směnky Směnky banky využívají jako obchodní směnky k reeskontu, kdy banka proti krátkodobému peněžnímu zdroji prodává směnku druhé bance. Postupně se původní obchod se směnkami soustředil ve formě směnečných reeskontů k určitým bankám a vzniká relativně samostatný směnečný mezibankovní trh. Uvedený institut provází nabídka a poptávka, diskont směnek se řídí poptávkou a nabídkou a je odlišný od diskontní sazby centrální banky. Bankovní solosměnky jsou druhem finančních směnek, které banka emituje při půjčce zdrojů od jiné banky (popř. i nebankovních institucí). Finanční (mobilizační) směnky banka vystavuje na komitenta k jeho refinancování, směnka je prodána druhé bance a získané zdroje jsou poskytnuty k úvěrování směnečníka. Depozitní směnky jsou směnky vlastní, kdy výstavcem je banka. Směnky využívá k zajištění krátkodobých až střednědobých finančních zdrojů. Emise obligací je typickým produktem k získání střednědobých vkladových zdrojů bank. Depozitní certifikáty Banky emitují depozitní certifikáty s různou splatností a úrokem, část certifikátů nakupují ostatní banky volnými peněžními prostředky a usilují o zhodnocení volných zdrojů a dosažení likvidity v čase. Peněžní bankovní obchody Realizace peněžních obchodů probíhá na základě tradičních postupů s tím, že dlužnické a věřitelské banky v korespondenčním systému sdělují za jakých podmínek (objem, úroková sazba, termíny, splatnost) nakupují a prodávají peněžní prostředky a termínované vklady. Peněžní mezibankovní obchody mají různou formu: Běžný účet v úvěrové lince V rámci platebního styku mezi bankami jsou platby realizované pomocí běžných účtů vedených navzájem u bank. Na základě sjednání limitu peněžních zdrojů, úrokové sazby, lhůty splatnosti a doby trvání linky jsou na běžném účtu dlužnické banky navýšeny úvěrové prostředky volných zdrojů věřitelské banky. Na základě vztahů bank v zúčtovacím systému

57


lze aktivovat úvěr až na několik dnů v úvěrové lince ke krytí nedostatku likvidních prostředků s využitím běžného účtu (tzv. přetažek). Na mezibankovním trhu se také rozvíjí nákup nadlimitních rezerv bank (půjčka z fondů). Jedná se o peníze z rezerv bank vytvořených z vkladů (povinné minimální rezervy), které jsou v případě nadlimitních hodnot aktivovány ve formě půjček poskytnutých bankám. Denní peníze (day to day, overnight money) jsou aktivované vklady v rámci mezibankovních obchodů ve formě přijetí úvěru na tzv. den, k vyrovnání denní bilance banky. Uvedené prostředky se v určitou denní hodinu (10 h.) navzájem potvrzují, resp. vypovídají na den dopředu. Pevné peníze jsou termínované peníze poskytnuté se stanovením dne splatnosti. K uvolnění pevného vkladu banky dochází na základě sjednaných podmínek s tím, že termín splatnosti je závazný pro obě banky. Výpovědní peníze představují vkladové peníze banky s možností jejich výpovědi druhou bankou s tím, že termín sjednaný k výpovědi musí být dodržen. Ultimo peníze jsou vkladové peníze na měsíc (rok), kdy splatnost pevných peněz je sjednána na termín na poslední den v měsíci (roku). Uvedené produkty mají zajistit vyrovnanou bilanci. Předmětem mezibankovních vkladových operací jsou také střednědobé finanční zdroje ve formě aktivovaných zdrojů v tzv. úvěrové lince s využitím systému vzájemně vedených běžných účtů bank. Trojstranné obchody Trojstranné obchody jsou mezibankovní obchody, kdy obstarání zdrojů nákupem vkladů banky realizuje dealer prostřednictvím národního finančního centra. Úrokové sazby center jsou stanoveny v Praze (Pribor), Londýně (Libor), New Yorku (Nibo) atd. Peněžní prostředky jsou denní a měsíční (1, 3, 6, 12). Banky na mezibankovním trhu nakupují úvěry a vklady s různou dobou splatnosti od jednodenních, krátkodobých prostředků až po prostředky převyšující jeden rok. V rámci centra na rozdíl od dvojstranného obchodu bank se denně soustřeďují informace pomocí terminálu a realizují se obchody s vklady (nabídka, poptávka a úrok. sazba p.a.).

4.5 Depozitní operace bank a centrální banky Důvody depozitních operací bank a centrální banky souvisí s mezibankovními obchody s peněžními zdroji, které nemusí zajistit potřebnou likviditu banky. Depozitní operace bank představují různé druhy zdrojů na základě úvěrů centrální banky (viz kapitola 2). Úvěry centrální banky jsou z pohledu obchodních bank depozitní zdroje, představují také zdroj růstu peněžního množství v oběhu a působí přes obchodní banky na množství bezhotovostních peněz. Druhy úvěrů centrální banky, které představují růst depozitních zdrojů bank, jsou zejména: Reeskontní úvěr Centrální banka realizuje reeskontní úvěr odkupem eskontovaných směnek od obchodních bank, které od ekonomických subjektů směnky eskontovaly. Reeskontní úvěr je selektivní úvěr, cenou reeskontního úvěru je velikost diskontu, který má vliv na cenu peněžních zdrojů. Obchodní banky změnu diskontu přenáší na podnikatelské subjekty a také případný růst nákladů uvěrových prostředků. V ČR jsou odkupovány obchodní směnky se splatností do 3 měsíců, na vývozní komodity směnky se splatností do 6 měsíců.

58

Lombardní úvěr Lombardní úvěr je poskytován obchodním bankám na základě vybraných cenných papírů (pokladniční poukázky, státní obligace...), respektive jejich předáním do zástavy centrální bance. Úvěr centrální banky je na část nominální hodnoty cenných papírů (90 %, 75 % atd.). Podmínky se mění v čase, centrální banka aktualizuje druhy cenných papírů a velikost nominální hodnoty zástavy. Centrální banka na základě posouzení banky (vlastní kapitál, struktura obchodů atd.) stanovuje úvěrový strop (kontingent reeskontních a lombardních zdrojů). Zrychlený lombardní úvěr (pružný lombard) vzniká zmocněním centrální banky, aby v závislosti na stavu účtu povinných minimálních rezerv banky provedla zatížení depontního účtu a uvolnila prostředky pro potřebu likvidity banky. Banky pružně lombardují cenné papíry pro zajištění své platební schopnosti. Lombardní úvěr na rozdíl od reeskontního může být kdykoliv splacen. Pokud náklady na lombardní úvěr rostou, banky přechází na jiný úvěr nebo mezibankovní úvěrové zdroje. Aukční úvěry Aukční úvěry bank jsou obchody krátkodobé, překlenovací, respektive zpětné. Princip obchodu je ve zpětném odkupu lombardovaných cenných papírů a reeskontovaných směnek obchodních bank od centrální banky v termínu (5, 10, n dnů) a dohodnutém objemu. Výsledkem obchodu jsou peněžní zdroje za tržní úrokovou sazbu aukce (nabídka bank na objem a úrokovou sazbu) a změna okamžité likvidity banky. V ČR mají aukční úvěry charakter REPO obchodů se splatností do 14 dnů a jsou stanoveny druhy tendrů na cenné papíry. Vynucený refinanční úvěr Druhem vynuceného refinančního úvěru je čerpání povinných minimálních rezerv. Diference představuje závazek banky vůči centrální bance, růst úroku na deficit a dobu splatnosti. V ČR má charakter nouzového úvěru, při vyčerpání povinných minimálních rezerv je úroková sazba až trojnásobkem diskontní sazby. Denní refinanční úvěr vzniká odkoupením půjčky na denním trhu (krátkodobě i několik dnů) při řešení krátkodobého deficitu banky. Úvěr vstupuje do úvěrového účtu s progresí úrokové sazby a centrální banka určuje další podmínky poskytnutých zdrojů. ČNB v současnosti poskytuje bankám krátkodobý reeskontní úvěr, aukční, lombardní a nouzový úvěr. Podíl uvedených úvěrů na všech zdrojích je v současnosti do 10 % všech bankovních zdrojů. Depozitní obchody bank provází určité změny. Banky realizují cílené řízení pasiv aktivací vkladů, vyhledávají nové produkty vkladů a diferencují úročení vzhledem k termínu splatnosti. Doba splatnosti bankovních produktů má přímo úměrný vztah na výši úročení. Opatření bank do vkladů má svoje náklady, které musí být hrazeny příjmy z aktivních obchodů (problém nákladů a oceňování depozitních zdrojů). Kritériem míry vkladů jsou úrokové sazby reálné, jako úrokové sazby nominální bez míry inflace. Banky zaměřují pozornost na transformaci zdrojů do vkladových listů a na rozvoj obchodovatelných depozitních certifikátů a komparaci výnosů z různých druhů vkladů. Banky přechází od nakupování vkladů k nakupování půjček od jiných bank a rozvoji investičního bankovnictví. Stále více realizují tzv. sekuritizaci pasiv prodejem cenných papírů před dobou splatnosti. Rozvíjí se i využití služeb externích depozitních zprostředkovatelů (broker deposit), banky také preferují u části vkladatelů individuální sazby (prima rate). Pro vkladatele je určující výnos, respektive čistý výnos jako úrokový výnos méně než daň z příjmu (ČR v současnosti má zdanění úrokového výnosu z peněžních vkladů 15 % a z cenných papírů je 25 %).

59


Shrnutí kapitoly Studijní cíl přechodem k bankovním obchodům a uvedením bankovních depozitních produktů je považován za splněný, pokud svoje studium spojíte s analýzou základních forem získávání finančních zdrojů bank jako nezbytného základu bankovních obchodů a bankovní úvěrové emise peněz. Vývoj jednotlivých druhů bankovních vkladů a bankovních depozitních produktů na základě využití různých druhů, zejména dlužných cenných papírů potvrzují soudobé rozvinuté depozitní obchody bank. Uvedené poznatky potvrzujete přístupy k moderním formám zdrojových obchodů bank v bankovní soustavě a v relaci očekávaných tendencí vývoje bankovních depozitních obchodů porovnáváte možnosti řízení likvidity finančních zdrojů u bankovních subjektů.

Otázky k zamyšlení 1. Vyberte vhodné vlastnosti produktů bankovních obchodů: ■ nehmotný charakter (nejsou skladovatelné, abstraktní a nelze je patentovat), ■ hmotný charakter (reálný peněžní a hotovostní obsah), ■ dualismus produktů, spojení hodnotové (finanční objem) a věcné (počet operací) stránky, ■ věcný obsah vyjádřený počtem obchodních operací, ■ propojenost a podmíněnost produktů. 2. Vyberte z nabídky bankovní obchody z hlediska kritéria vztahu k bilanci banky: ■ aktivní obchody, ■ pasivní obchody, ■ platební styk, ■ bilančně neutrální obchody, ■ elektronické bankovní obchody 3. Jsou bankovní obchody z hlediska bankovních produktů členěné na: ■ finančně úvěrové obchody k získání a realizaci finančních prostředků? ■ depozitní (vkladové) obchody vedené k následnému finančnímu investování? ■ produkty na základě cenných papírů jako investiční obchody? ■ platebně zúčtovací produkty pro platební a zúčtovací styk banky? 4. Jaký je základ pasivních obchodů bank, vyberte z možností: ■ úspory subjektů na účtech bank, ■ úvěry poskytnuté bankou ostatním bankám, ■ úspory jako dočasně volné peněžní prostředky určené k finančnímu investování, ■ bankovní příjmy. 5. Určete pořadí vkladů (běžné, termínované, úsporné, ostatní) z hlediska jejich likvidity a podílu na zbytkových zůstatcích, tzv. sedlině. 6. Jsou úsporné vklady vázané na další produkty banky vhodné? Vyberte: Úsporné vklady jsou vázané na různé produkty: ■ pojistného spoření (vklady spojené s životním pojištěním) ■ hypoteční zástavní listy ■ stavebního spoření (vklady spojené se stavebním spořením a státní podporou) ■ majetkového spoření (vklady spojené s investováním do cenných papírů) ■ směnky a šeky ■ úsporné vkladové účty vázané na vkladní knížku (výherní, cestovní a spoření) ■ pravidelné platby s prémií (bonusem) ■ úsporné vklady na dodatečný důchod (např. bankovní renta KB) 7. Význam peněžních zdrojů aktivovaných bankou pomocí cenných papírů roste. Je banka v pozici věřitele, nebo dlužníka?

60

8. Je depozitní certifikát určený pro krátkodobé nebo dlouhodobé zhodnocení peněžních prostředků? Jaké jsou důvody jejich emise? 9. Jsou bankovní obligace dluhopisy emitované bankami za účelem krátkodobého vstupu na kapitálový trh, nebo slouží k opatření stabilních peněžních zdrojů banky na delší období? 10. Mezibankovní depozitní operace se realizují mezi bankovními subjekty vzájemnými obchody na základě nákupu vkladů a poskytováním úvěrů. Banky přijímají vklady od ostatních bank z určitých důvodů, vyberte správné odpovědi: ■ krátkodobého, střednědobého nebo dlouhodobého deficitu aktiv a pasiv ■ realizace pasivních obchodů nad rámec objemu aktiv ■ realizace aktivních obchodů nad rámec objemu pasiv ■ výběr vkladů nad rámec původních předpokladů banky nebo klientů

POT Vyhledejte nabídku depozitních produktů několika bank (www.banky.cz) a porovnejte jejich výhodnost na základě úrokových sazeb z hlediska klienta a potřeby zdrojů bank v ČR. Datum: v průběhu studijního týdne. Způsob odevzdání: e-mail, fax, osobně.

61


62

■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

Druhy bankovních aktiv Bankovní úvěry a půjčky Krátkodobé úvěry Střednědobé a dlouhodobé bankovní úvěry Spotřební úvěry Závazky a záruky bankovních obchodů Zásady realizace úvěrových obchodů bank

5.

Aktivní (úvěrové) obchody bank

63

5. Aktivní (úvěrové) obchody bank

Cíl kapitoly Prostudováním úvěrových obchodů bank získáte poznatky o jednotlivých úvěrových produktech, které jsou zdrojem výnosů bank. Dále pochopíte základní kritéria členění, principy úvěrových produktů a rizika, která je provází, včetně dalších podstatných závislostí. Svoje poznatky rozšíříte o bankovní záruky, které se reálně promítají do aktivních obchodů bank. Studium kapitoly uzavřete základními postupy při realizaci úvěrových obchodů bank.


2 týdny

Úvod kapitoly Vzhledem k omezenému objemu vlastního kapitálu banky je problém celkového rozsahu aktivních operací alternativní volbou mezi mírou likvidity, rizikem a výnosem banky. Riziko, výnos a likvidita jsou základní charakteristiky protichůdně působících faktorů, které determinují rozsah aktivních obchodů bank. Aktivní obchody bank jsou úvěrové obchody a investiční obchody (peněžní a kapitálové).

5.1 Druhy bankovních aktiv Obchodní banky vytváří v rámci aktivních operací určité skupiny (druhy) různě likvidních aktiv. Likvidní aktiva vyjadřují různou schopnost přeměny na hotovostní peněžní prostředky.

Primární aktiva

Sekundární aktiva

Úvěry

- povinná

krátkodobé cenné papíry

- komerční

- provozní

Finanční investice

- spotřební

Obr.5.1. Základní skupiny finančních aktiv.

Základní členění finančních aktiv bank Primární aktiva (rezervy) jsou peněžní aktiva zcela likvidní vzhledem k úhradě závazků banky. Představují prostředky s minimálním výnosem a rizikem, protože se jedná zejména o pokladní hotovost a vklady u ostatních obchodních bank a centrální banky. Banka udržuje primární aktiva v nejnižším možném objemu. Primární aktiva jsou ve formě: ■ povinných minimálních rezerv, dle zákona ve výši (%) z vkladů za určité období a jsou stanovena diferencovaně z vkladů úsporných, termínovaných a na požádání. Součástí jsou i vklady ostatních bank a centrální banky;

64

■

provozních hotovostních aktiv, jako inkasní hotovostní a zúčtovací položky (např. šeky) a přebytková salda na účtech obchodních bank.

Sekundární aktiva (likvidní rezervy) jsou soubor aktiv na podporu primárních rezerv. Uvedené zdroje jsou likvidní v požadovaném čase, mají určitý výnos a zákon jejich objem neurčuje. Sekundární rezervy se mění dle fluktuace primárních rezerv. Sekundární aktiva mají charakter krátkodobých instrumentů, např. pokladniční poukázky, směnky a komerční cenné papíry podnikatelských subjektů. Je požadována přeměna sekundárních aktiv do hotovostních aktiv s minimálními náklady. Úvěry a půjčky jsou aktivní riziková aktiva s malou likviditou, která představují základ bankovního úrokového výnosu a zajišťují rentabilitu banky. Jsou různě riziková. Úvěry mají charakter zajištěných úvěrů (zásoby, nemovitosti, akcie, dluhopisy....) a nezajištěných částí úvěrů (podnikatelský projekt, obchodní případ...). Úvěry jsou různé dle odvětví (průmyslový, obchodní, zemědělský) a dle splatnosti, krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé, hypoteční. Jako zdroj podpory sekundárních aktiv (terciální rezervy) netvoří součást sekund. rezerv. Finanční investice jsou dlouhodobá aktiva ve formě cenných papírů, představují dodatečné finanční zdroje k realizaci úvěrů, jsou různě likvidní, výnosové a riziko je značné. Za základní druhy jsou považovány průmyslové dluhopisy, státní a komunální obligace a akcie, ostatní druhy dlouhodobých cenných papírů. Rozhodující podstatou aktivních bankovních obchodů jsou úvěry a investice.

5.2 Bankovní úvěry Bankovní úvěry a půjčky (finanční facility) představují podstatný objem aktivních bankovních obchodů. Bankovní půjčka má stránku peněžní a úvěrovou. Peněžní stránka půjčky je spojena s platebními prostředky poskytnutými věřiteli (peněžní úvěr a přenechání likvidity). Úvěrová stránka půjčky je spojena s převzetím závazků bankou (zapůjčení kreditu a přenechání bonity). Úvěr (lat. credere - věřit) je časově omezené, úplatné přenechání peněz k volnému nebo smluvně vázanému použití. Banka ve vztahu k úvěru je subjekt, který poskytuje úvěr (aktivní obchod), přijímá úvěr (pasivní obchod) anebo zprostředkovává úvěr na vlastní účet (pasiva transformuje na aktiva). Bankovní subjekty v rámci aktivních obchodů poskytují bankovní úvěry, závazky a záruky.

Aktivní obchody bank

Bankovní úvěry

Komerční úvěry

Závazky a záruky

Spotřební úvěry

Obr.5.2. Aktivní obchody, bankovní úvěry, závazky a záruky.

Uvedenému členění odpovídá u bankovních subjektů i příslušná organizační struktura.

65


Bankovní úvěry z hlediska dlužníka (subjekt příjemce úvěru) jsou úvěry komerční poskytované podnikatelským subjektům a spotřební úvěry poskytované fyzickým osobám. Bankovní úvěry jsou dle různých kriterií dále rozlišeny. Uvedená kritéria mají rozdílný význam. Banky vždy neposkytují úvěry dle uvedeného členění, existují diference. Z hlediska splatnosti jsou úvěry: ■ krátkodobé, doba splatnosti je do jednoho roku, ■ střednědobé, doba splatnosti do pěti let, ■ dlouhodobé, doba splatnosti nad pět let. Dle zajištění jsou úvěry tzv. kryté a dle povahy zajištění jsou osobní (ručení, směnka) nebo reálné (nemovitosti, movité věci) a nekryté (bianko) úvěry. Dle subjektu, který poskytuje úvěr, jsou úvěry bankovní a nebankovní. Skupina bank poskytuje úvěr tzv. konsorciální, kdy jedna z bank je v pozici řídící a úvěrové zdroje např. z důvodu objemu poskytuje více bank. Úvěry mohou být poskytnuty také státní institucí, tzv. veřejné (státní). Příjemcem úvěru je rozdílný subjekt odvětví. Úvěry z uvedeného hlediska jsou označeny jako komunální, průmyslové nebo zemědělské atd. Podle účelu využití peněžních zdrojů, jsou úvěry provozní a investiční. Dočasnou potřebu peněžních zdrojů řeší úvěr překlenovací. Úvěry privatizační se používají při nákupu státního majetku subjektem podnikání a úvěry na zboží a služby mezi subjekty různých států jsou importní a exportní. Dle povahy úvěrování jsou úvěry jednorázové a opakované, tzv. revolvingové, nebo kontokorentní s variabilním čerpáním peněžních zdrojů. Podle druhu poskytnuté národní měny jsou úvěry označeny, jako korunové a cizoměnové. Druh poskytnuté měny má vztah k měně, ve které je úvěr následně splácen.

5.3 Komerční krátkodobé úvěry Krátkodobé úvěry podnikatelským subjektům představují podstatný objem aktivních obchodů banky. Z hlediska výnosu banky, které provází určité úvěrové riziko ale i potřebné likvidity podnikatelských subjektů je nejčastější formou úvěru. 5.3.1 Kontokorentní úvěr Kontokorentní úvěr se historicky vyvinul na základě kontokorentního zúčtování závazků a pohledávek mezi bankovními a nebankovními subjekty. Kontokorentní úvěr je krátkodobý bankovní úvěr v pohyblivé výši do smluvně sjednané maximální hranice. Kontokorentní úvěr je samostatná forma úvěru, která vznikla z kombinace hotovostního úvěru a finančního zajištění obchodů platebním stykem, realizovaných v záporných hodnotách účtu (debet). Předpokladem kontokorentního úvěru je existence účtu (kontokorent, žirokonto, běžný účet) ekonomického subjektu vedeného u banky po určitou dobu. Účet je aktivně využíván v platebním styku ekonomických subjektů, které provádí zúčtování svých příjmů a výdajů. Věcným obsahem kontokorentního úvěru je existence debetního zůstatku na účtu, kdy se komitent banky změní z pozice věřitele na dlužníka. Kontokorentní úvěrový vztah vzniká uzavřením úvěrové smlouvy mezi podnikatelským subjektem a bankou. Banka na základě analýzy úvěrové způsobilosti vymezuje úvěrový rámec jako velikost přípustného debetu na účtu. Dále určuje úrokovou sazbu vázanou na debetní objem a termín zúčtování. Součástí smlouvy je také zajištění úvěru (směnka, cenné papíry, pohledávky...) a výhradní klauzule (např. bankovní obchody realizované jen u příslušné banky).

66

Princip kontokorentního úvěru je patrný z grafu (5.1.). Na svislé ose je stav na účtu, který se v čase mění. Funkce zobrazuje množinu diskrétních finančních stavů účtu určitého subjektu. Uvedený subjekt v rámci určitého období se dostává do debetních, záporných hodnot, které jsou financovány úvěrem banky. Lokální minimum je nad úrovní úvěrového rámce.

Stav účtu Kredit 0

t

Debet Úvěrový rámec

Graf 5.1. Průběh kontokorentního úvěru.

Účelem úvěru je vyrovnání fluktuace příjmů a výdajů podnikatelských subjektů. Úvěru se využívá např. na pořízení oběžného majetku (krátkodobě) a zajištění likvidity klienta. Kontokorentní úvěr může být využit i jako tzv. meziúvěr, krátkodobý investiční prostředek nebo k zajištění určitých finančních obchodů, např. při nákupu cenných papírů. Kontokorentní úvěry mohou být termínované, poskytované na určitou dobu a pro makléře i vypověditelné. Náklady úvěru (cena) jsou rozdílné u různých bank. Úrok se stanoví v procentech na velikost debetního zůstatku. Úvěrová pozice banky musí krýt náklady a výnos. Čistá úroková sazba z výše úvěru je složená (základní sazba a úroková provize) a může zahrnovat např. provizi z nevyužité úvěrované částky nebo obratovou provizi (vedení kontokorentního účtu). Náklady úvěru jsou vyšší než u ostatních krátkodobých úvěrů, výhoda je v čerpání dle potřeb podnikatelského subjektu. 5.3.2 Směnečné úvěry Směnečné úvěry jsou úvěry založené na vlastnostech směnky. Směnky vystupující dříve jako instrument platebního styku se později začaly využívat k bankovním úvěrům. Směnka jako listina je cenným papírem a obsahuje zákonné náležitosti směnečného závazku. Funkce směnky jako úvěrová funkce je v současnosti nejvíce využívaná. Funkce je základem pro realizaci úvěrových vztahů v rámci: ■ dodavatelských úvěrů, na základě směnky se úhrada za zboží realizuje v době její splatnosti; ■ eskontní úvěr je určený pro remitenta směnky jako refinanční, využití směnky k dodatečným finančním zdrojům (eskont - reeskont); ■ akceptační úvěr pro akceptanta, dlužníka nebo se zajišťovací funkcí úvěrů; ■ investiční, krátkodobé investice (výnos - směnečný diskont). Směnky dle svého obsahu a využití se označují jako obchodní, finanční, dovozní, vývozní atd. Směnky jsou: ■ vlastní, obsahuje slib výstavce (dlužník), že zaplatí majiteli směnky (věřitel, remitent) do určitého termínu (doba splatnosti) určitou částku;

67


■

cizí (trata), obsahuje příkaz výstavce (vedlejší dlužník, trasant) směnky třetí osobě (směnečník - hlavní dlužník, trasát), který ji akceptuje (závazek k úhradě), aby zaplatil věřiteli (majiteli směnky, remitent) ve stanovený termín vyznačenou peněžní sumu.

K odvozeným směnkám patří směnka na vlastní řad jako cizí směnka, kdy výstavce a remitent je jedna osoba, nebo směnka zastřená, kdy vlastní osoba výstavce a směnečníka se kryjí atd. Banka ponechává směnku ve svém portfoliu a při splatnosti předkládá směnku výstavci směnky, nebo ji může reeskontovat (odprodat) na jiný subjekt (Centrální banka). Směnka je definovaná svojí nominální hodnotou (např. 100 tis. Kč) a má svoji okamžitou hodnotu (např. 98,5 tis.) v daném dnu do splatnosti (rostoucí do výše nominální hodnoty v den splatnosti). Rozdíl obou hodnot představuje tzv. diskont. Směnečné bankovní úvěry jsou: ■ eskontní úvěry, odvozeným je negociační úvěr, ■ akceptační úvěry, odvozeným je ramboursní úvěr. Eskontní úvěr Eskontní úvěr je krátkodobý komerční úvěr, který má určité zásady při své realizaci. Eskontní úvěr představuje nákup směnky (eskont) od předložitele směnky bankou (věřitel) před dobou její splatnosti se srážkou (diskontem). Diskont je výnos banky v peněžní formě za předčasné vyplacení směnečného obnosu. Diskont je rozdíl mezi vyznačenou a vyplacenou peněžní hodnotou. Cenou úvěru je diskont, kterou banka odečte od úvěrové sumy. Úvěrová částka je nominální hodnota, suma vyznačená na směnce. Doba poskytnutého úvěru je doba od nákupu směnky do její splatnosti. Směnečný úvěr je jednorázový nebo opakovaný v rámci úvěrového rámce. Úvěr se poskytuje na základě žádosti o úvěr (podmínky nákupu, druh, doba splatnosti úvěru atd.). Forma používané směnky je cizí směnka na vlastní řad s úvěrovou funkcí. Směnka je vymezena dobou splatnosti (krátkodobý úvěr) a místem splatnosti (banka). Úročení úvěru, které je nákladem pro dlužníka, vychází z diskontní sazby banky a úvěrové provize. Úvěrová provize závisí na bonitě dlužníka, trhu a možnosti reeskontu u centrální banky. Mezi podstatné výhody patří skutečnost, že směnečný úvěr je nejlevnější druh krátkodobého úvěru k zajištění okamžité likvidity dlužníka a riziko úvěru závisí na bonitě směnečného subjektu. Formou eskontního úvěru jsou i pokladniční poukázky. Druhem směnečného eskontního úvěru je negociační úvěr. Negociační úvěr se využívá podnikatelskými subjekty při zahraničních operacích. Předmětem operace je vystavení směnky dodavatele zboží pro odběratele, který zajistí u banky eskont směnky. Směnka je vystavena na dodavatele (banku). Součástí úvěru je pověřovací list, kterým banka potvrzuje vývozci odkoupení směnky a podmínky realizace. Banka, která provádí odkoupení směnky, je tzv. negociační banka. Úvěr může být technicky různě modifikován, např. banka zajistí vhodný bankovní subjekt pro odkoupení směnky v korespondenčním systému. Základní fáze realizace úvěru vychází z uzavření kontraktu na zboží a žádosti o negociaci směnky. Akceptační úvěr Akceptační úvěr je druhem závazkového úvěru, kdy banka garantuje úhradu určitého závazku klienta. Akceptační úvěr je založený na poskytnutí tzv. kreditu banky pro příjemce úvěru. Hlavním dlužníkem je banka, která poskytuje směnečný závazek. Základem je akceptace cizí směnky bankou na peněžní objem a ve lhůtě dle úvěrové smlouvy, která předchází vystavení a akceptaci směnky. Smlouva stanoví také podmínky realizace úvěru a poskytnutí směnky před její splatností bance.

68

Akceptační úvěr slouží ke krátkodobým, obvykle provozním potřebám podnikatelského subjektu. Součástí realizace, která předchází úvěru, je žádost komitenta o akceptační úvěr (akcept směnky). Úvěrová smlouva stanoví podmínky realizace a také závazek komitenta, že na svém běžném účtu ke dnu splatnosti směnky bude mít potřebný objem prostředků. Směnka se nachází u výstavce a je obchodovatelná před lhůtou splatnosti. Pro vlastní operaci má komitent u banky veden mimo běžného účtu i úvěrový (akcept) účet. Banka poskytuje také akceptační linku, tzv. opakovaný akcept. Banka má předepsaný limit objemu akceptů (např. do 50% vlastního kapitálu). Akceptační úvěr často provází eskontní úvěr /kombinace/. Po akceptaci směnky bankou sama banka provede eskontaci, tzv. samoeskontování z důvodu omezení množství vydaných akceptů. Eskontování akceptovaných směnek znamená úvěrování a poskytnutí peněžních prostředků. Náklady úvěru jsou obvykle nižší (viz akceptační provize) než u kontokorentního úvěru. Odvozený od akceptačního úvěru používaný při zahraničně obchodních operacích je ramboursní úvěr. Základem úvěru je akceptace směnky bankou, kterou vystavuje vývozce. Úvěr je spojen s pověřovacím listem banky k vývozci (beneficient), ve kterém se banka zavazuje k akceptaci a stanoví splatnost a podmínky kontraktu. Úvěr je poskytován v rámci tzv. ramboursní akceptační linky mezi bankou dovozce a vývozce. V případě, že banka mimo akceptaci provádí i eskont směnky, ramboursní úvěr je spojen s negociačním úvěrem. Úvěr může být v rámci korespondenčního systému realizován u tzv. třetích bank. Výhodou úvěru je, že vývozce má k dispozici akceptovanou směnku, kterou může hradit své závazky nebo ji může eskontovat u banky. 5.3.3 Ručitelský (avalový) úvěr Ručitelský úvěr je krátkodobý komerční úvěr spojený s převzetím záruky bankou za závazek komitenta vůči třetí osobě. Za poskytnutí avalu banka účtuje avalovou provizi jako procento ze zaručeného objemu. V zahraničí jsou pod uvedený úvěr zahrnovány všechny druhy ručení a záruk banky za svého klienta. Ručení bankou může být poskytnuto za platební závazky komitenta formou záruční listiny nebo tzv. směnečného avalu jako ručení banky za směnečného dlužníka. “Per aval” je závazek ručitele za dlužníka. Ručení poskytované bankou jsou účelová a běžná jako celní záruky na úhradu cel dovozce, dopravní záruka na úhradu nákladů přepravce a zálohové garance. Ručení má různou formu peněžního vkladu (vadia) nebo kauce jako záruky poskytnuté kontrahentem dodavateli, ale také bankovní záruky jako prohlášení banky na uspokojení věřitele do určité výše (záruka za splátky úvěru). 5.3.4 Lombardní úvěry Podstatou úvěru je zajištění úvěru zástavou, které historicky bylo používáno ve středověku v Italii (Lombardie). Lombardní úvěr je krátkodobý úvěr na pevnou částku s určitou dobou splatnosti proti zástavě. Nepravý lombardní úvěr je kontokorentní úvěr zajištěný movitou zástavou (bankovní praxe). Zástavy jsou movité, tržně obchodovatelné věci nebo práva (movité zástavy). Podle druhu zástavy může být lombardní úvěr na cenné papíry, který je nejvíce používaný i přes problém možné změny ceny zástavy. Používá se i lombardní úvěr na zástavu směnkou (tzv. směnečný lombard), lombardní úvěr na zboží a lombardní úvěr na pohledávky (faktury) nebo jiné zástavy (životní pojistky, autorská práva atd.). Úvěrové riziko banky je možné relativně snížit kvalitou a objemem zástavy.

69


Princip úvěru využívá i centrální banka, která poskytuje bankám také lombardní úvěry za lombardní úrokovou sazbu, splatnost úvěru je tři měsíce, objem poskytnutého úvěru je z hodnoty zástavy cenných papírů (cca 75 %). 5.3.5 Revolvingový úvěr Krátkodobý úvěr poskytovaný bankou opakovaně na krytí diference finančních zdrojů firem vlivem růstu oběžných prostředků anebo potřeb provozních zdrojů při realizaci investic. Revolvingový úvěr je opakovaný bankovní úvěr určený k financování provozních potřeb. Pro revolving je stanovený úvěrový rámec (pevný nebo proměnlivý) a termín splatnosti úvěru. Úvěrový limit je v časových intervalech pravidelně obnovován (měsíčně, čtvrtletně...).

5.4 Střednědobé a dlouhodobé bankovní úvěry Střednědobé úvěry jsou determinované dobou jejich splatnosti, která je u bank různá (4 - 5 roků). Za dlouhodobé úvěry jsou považovány všechny ostatní úvěry s delší dobou splatnosti. Uvedeným úvěrovým obchodem bank se může stát kterýkoliv z krátkodobých úvěrů, pokud přesáhne dobu splatnosti krátkodobého úvěru a odpovídá tomu obsah úvěrové smlouvy. Revolvingový úvěr může být spojený s kontokorentním úvěrem z důvodu zpružnění úvěrování. Účel úvěrů je u uvedených úvěrů ale rozdílný od krátkodobých, zejména slouží jako investice do kapitálového majetku firem, finanční investice do oběžného majetku, do bytové výstavby atd. 5.4.1 Emisní půjčka Emisní půjčka je obecně druhem úvěru, kdy dlužník vystavuje dluhopis na úvěrovou částku a úrok, předává dlužní úpis věřiteli proti stanovené úvěrové částce. Emisní půjčka je úvěr poskytnutý na základě odkoupení dluhopisů (obligací), které dlužník emituje za účelem opatření finančních zdrojů. Dluhopisy jsou cenné papíry, kterými se emitent (dlužník) zavazuje splatit přijatý úvěrový obnos a vyplatit úroky ve stanovených termínech věřitelům. Vlastností emisní půjčky je, že souvisí s úvěrovými zdroji většího objemu pro střednědobé a dlouhodobé financování. Likvidita věřitelů je zajištěna možnou obchodovatelností dluhopisů na sekundárním trhu. Dluhopisy jako dlužné cenné papíry mají zákonem vymezené náležitosti. Emise dluhopisů jako cenných papírů s delší dobou splatnosti představují zejména produkty kapitálového trhu ve formě obligací. Obligace sestávají z pláště a kupónu a jsou členěny na kupónové a bezkupónové. Existují různé formy a druhy obligací (průmyslové, bankovní, zaměstnanecké, státní, komunální atd.). Uvedený problém souvisí s investičním bankovnictvím. Banka vystupuje v úloze přípravy emise a jejího umístění na primárním trhu včetně odkoupení části nebo celé emise za emisní kurz. 5.4.2 Konsorciální úvěr Konsorciální (syndikátní) úvěr je podílový úvěr skupiny bank převážně investiční povahy. Skupina bank určuje jednu nebo více bank za vedoucí banku, která odpovídá za dokumentaci, obchodní spojení, shromáždění zdrojů, poskytnutí úvěru, příjem splátek a úroků, rozdělení mezi členy bankovního konsorcia. Ověření bonity klienta a podnikatelského záměru provádí všechny banky konsorcia. Konsorciální úvěr je střednědobý nebo dlouhodobý investiční úvěr většího rozsahu. Uvedené úvěry vznikají z důvodu potřebného objemu prostředků při rozložení rizika na portfolia

70

aktiv více bank. Úvěrové riziko je závislé na podílu účasti banky, analýzu rizika realizují všechny banky skupiny. Skupina bank je vytvořená jako národní nebo mezinárodní. Uvedený úvěr může být využit jako sanační úvěr větších insolventních výrobních a obchodních podnikatelských subjektů. Mezi základní vlastnosti úvěru náleží finanční rozsah větší investiční povahy záměru. Úvěry větších rozsahů jsou závazkové, půjčku provází úvěrový úpis, který vymezuje na základě závazkové listiny obsah a podmínky úvěru poskytnuté bankami. Závazkovou listinu nelze uplatnit do doby splatnosti úvěru, představuje významný doklad banky. 5.4.3 Veřejné úvěry Veřejné úvěry jsou bankou zprostředkované účelové úvěry nebo úvěry s podporou státu. Banka v pozici pověřence poskytuje prostředky veřejné instituce (státu) a spravuje finanční prostředky na základě vymezených dispozic. Banka v uvedené pozici je v roli zprostředkovatele mezi primárním věřitelem a koncovým dlužníkem. Základní znaky uvedeného úvěru jsou, že instituce, která poskytuje finanční prostředky, také určuje účel použití úvěrových prostředků a stanovuje okruh příjemců úvěru. Pověřená banka provádí výběr subjektů na základě stanovených kriterií a odpovídá za jejich naplnění při poskytnutí úvěru. Veřejné úvěry jsou vázány na úvěrové programy a podpory: ■ Veřejné úvěrové programy souvisí se strukturálními změnami, ochranou životního prostředí, podporou exportu, bytovou výstavbou a dalšími programy, které mají zajistit cíle hospodářské politiky vlády. ■ Veřejné podpory souvisí s převzetím záruk za úvěry nebo limitování výše úroků a jsou příspěvkem na úhradu úroků jako forma stimulace ekonomické aktivity podnikatelských subjektů. Specializované banky v ČR, např. Konsolidační banka, Českomoravská záruční a rozvojová banka atd. 5.4.4 Hypoteční úvěry Hypoteční úvěr je dlouhodobý finanční úvěr určený pro financování nákupu, výstavbu nebo rekonstrukci nemovitostí různých subjektů (domácností a podniků). Hypoteční úvěr je úvěr vázaný na zástavu nemovitosti a hypoteční zástavní listy s dlouhou dobou splatnosti. Základní vlastností je, že úvěry jsou poskytované na investice do nemovitostí na území ČR. Omezení úvěrového rizika banky je zajištěno zástavním právem (hypotéka). Splácení úvěru je obvykle pravidelnými konstantními platby (anuitní platby). Finanční zdroje banky získávají emisí hypotečních zástavních listů jako dlužných cenných papírů. Na základě licence mohou banky emitovat hypoteční zástavní listy jako formy akvizice zdrojů k financování hypoték - tzv. pravý hypoteční úvěr. Úroková sazba je odvozená od ceny zdrojů (pevná, pohyblivá, kombinace) a je nižší, než jsou úrokové sazby ostatních úvěrů. Úvěry obvykle provází státní příspěvek na úhradu úroků. Mezi základní kritéria poskytnutí úvěru patří prokázání vlastnictví nemovitosti, bonita dlužníka k úhradě splátek, akontace k poskytnutí úvěru a další náležitosti, které souvisí s omezením různých bankovních rizik. Podmínky hypotečního úvěru jsou přístupné pro licencované banky na www.banky.cz.

5.5 Spotřební úvěry Spotřební úvěry jsou produkty bankovních obchodů ve formě půjčky fyzickým osobám. Spotřební úvěr je určený k financování spotřebních výdajů. Předmět úvěru neprodukuje finanční zdroje, primárním zdrojem splácení úvěru je běžný příjem subjektu. Spotřební úvěry mají nižší likviditu pohledávek, sekundární trh spotřebních úvěrů není realizován.

71


Spotřební úvěry jsou z hlediska doby splatnosti krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé. 5.5.1 Krátkodobé spotřební úvěry Krátkodobé spotřební úvěry jsou určeny na spotřební účely se splatností několika měsíců až do jednoho roku. Mají různou formu úvěrové stimulace vkladatelů bank. Dispoziční úvěr Dispoziční úvěr je variantou kontokorentního úvěru. Úvěr vzniká v důsledku debetního zůstatku na účtu vkladatele v rámci platebního styku. Čerpání úvěru vzniká v důsledku rozdílu mezi pravidelným příjmem a výdaji. Platební styk je provedený hotovostně nebo platebními kartami k danému běžnému účtu. Dispoziční úvěr je úvěr bez účelového vázání. Předpokladem úvěru je určitá doba platebních vztahů banky a subjektu, rozsah a splatnost úvěru je stanovena individuálně, úrokové sazby jsou progresivní, základem úvěru je smlouva o účtu. Revolvingový úvěr Revolvingový úvěr je opakovaný, převážně krátkodobý úvěr. Revolvingový úvěr vzniká na základě úvěrového rámce běžného účtu. Úrok je hrazen za dobu čerpání peněžních prostředků v debetním pásmu, úroková sazba není progresivní. Úvěrový rámec úvěru je bance zadan předchozím platebním stykem a bonitou klienta. Způsob a termín splátek určuje klient. 5.5.2 Střednědobé a dlouhodobé spotřební úvěry Střednědobé a dlouhodobé spotřební úvěry mají charakter splátkových půjček (malé úvěry, pořizovací půjčky) a nesplátkových překlenovacích úvěrů (noninstallment) obvykle s jednorázovou splatností úvěru. Dlouhodobým spotřebním úvěrem je i hypoteční úvěr. Splátkové úvěry Splátkové úvěry jsou účelově vázané spotřebitelské úvěry. Objem prostředků úvěru, doba splatnosti a úroková sazba závisí na bonitě dlužníka, účelu a zajištění úvěru proti úvěrovému, popřípadě dalším druhům finančních rizik. Splácení (umořování) úvěru s delší dobou splatnosti je obvykle tzv. anuitní. Účelovost úvěru není u všech bank zcela striktní. Anuitní platby jsou časově pravidelné a v konstantní výši realizované splátky dlužníka. Zdrojem plateb je část peněžního příjmu dlužnického subjektu. Konstantní splátka zahrnuje dílčí část splátky půjčky (úmor) připadající na dané období (měsíc, kvartál...) a úhradu úroků dle aktuálního zůstatku. Anuitní splácení úvěru obsahuje i hypoteční a další úvěrové produkty. Anuita je splátka v konstantní výši, při které umořovací částka roste proporcionálně k poklesu úroků v čase (graf).

72

Celková splátka Podíl umoř. úvěru

Podíl úroků

Doba splatnosti Počet splátek (měs., Q) Graf 5.2. Průběh anuitních plateb.

Splátkový úvěr může být realizován jako přímý úvěr mezi bankou a klientem, nebo jako nepřímý úvěr. Nepřímý úvěrový vztah probíhá za účasti třetího subjektu (např. obchodní společnost), který zajišťuje na prodávající produkci bankovní úvěrové zdroje. Hypoteční úvěr Dlouhodobý spotřební úvěr fyzickým osobám je účelově vázaný na nemovitost, nákup a rekonstrukce. Hypoteční úvěr je obdobou úvěru pro právnické osoby s existencí hypotéky a finančních zdrojů získaných bankou emisí hypotečních zástavních listů. Jako specifický druh úvěru spojený s bytovou politikou je státem různou formou podporován. Státní podpory mohou být ve formě přímé úrokové dotace, úroků zahrnutých v odpočitatelném daňovém základu a přímé peněžní stimulace. Pokud jsou úvěrové zdroje získány jiným způsobem (mezibankovní trh), provází je vyšší úroková sazba. Hypoteční úvěry jsou při realizaci úvěrových případů různým způsobem modifikovány, např. při výstavbě nových domů a bytů stavební společností pro fyzické osoby nebo kombinací stavebních a hypotečních úvěrů atd.

5.6 Závazky a záruky bankovních obchodů Závazky a záruky bank jsou produkty aktivních bankovních obchodů, které nepřímo souvisí s poskytováním peněžních prostředků bank dlužnickým subjektům. Banka se v rámci bankovního obchodu zavazuje k určitému vztahu vůči subjektům obchodů. Banka provede sjednané plnění, pokud je neprovede klient a budou splněné dohodnuté podmínky bankovního obchodu. Závazky banky plynou z určitých druhů úvěrů a bankovních záruk. Závazky banky vyplývají z úvěrů akceptačních, kdy úvěr je druhem závazkového úvěru a banka na základě směnky garantuje úhradu určitého závazku klienta. Také v případě ručitelských (avalových) úvěrů vystupuje banka ve formě ručení k úhradě závazku klienta. Záruky banky jsou likvidní produkty bankovních obchodů spojené s různou formou zajištění. Bankovní záruka je závazek banky k úhradě peněžní částky dle obsahu a podmínek záruční listiny. Bankovní záruka dle právní úpravy vzniká na základě písemného prohlášení banky. Podmínky a výše plnění jsou obsaženy v záruční listině, plnění je v peněžní formě.

73


K plnění dochází po písemném sdělení věřitele. Bankovní záruka je časově omezená (viz Obchodní zákoník). V mezinárodním bankovním styku se vychází z pravidel Mezinárodní obchodní komory v Paříži, která vymezují záruky do dvou skupin. Platební záruky (payment guarantee) je záruka banky za splnění platebního závazku klienta. Neplatební záruky jsou záruky bank za jiný než platební závazek. Bankovní záruky mohou mít různou formu. Záruka za nabídku (vádium, bid bond), je záruka banky vůči veřejně právní instituci, že podmínky veřejné soutěže v rámci realizace určitého státního programu budou splněny. Kauční záruka (performance bond) je záruka banky k zajištění kvality dodávky dodavatele. Akontační záruka (advance payment guarantee) je zajištění vyplacených záloh, nákladů u kupujícího při nedodání nebo nedodržení podmínek dodávek produkce. Záruka banky ve formě dokumentárního akreditivu (standby letter of credit - L/C), banka se zavazuje zaplatit za klienta proti předložení stanovených dokumentů, pokud tak neučiní dlužník - viz platební styk bank.

5.7 Zásady realizace úvěrových obchodů bank Realizace úvěrových obchodů je proces vzájemně navazujících činností bank a úvěrovaných subjektů. Na úvěrovém případu participuje management ekonomického a bankovního subjektu a další specialisté podle druhu realizovaného úvěru (soudní znalci, právníci atd.). Úvěrový obchod sestává z jeho přípravy, realizace a kontroly a má podobu propojených dílčích fází úvěrovaného subjektu a banky (obr. 5.3.). Ekonomický subjekt

Banka - výběr banky

1. Analýza 2. Projednání úvěru a podmínek 3. Žádost o úvěr

4. Analýza žádosti 5. Zajištění úvěru NABÍDKA PŘEVZETÍ 6. Uzavření smlouvy a poskytnutí úvěru 7. Splácení 8. Plnění smlouvy Obr. 5.3. Fáze realizace úvěrového obchodu.

Jednotlivé fáze realizace úvěru sestávají z navazujících postupů. 1. Analýza subjektu a potřeba finančních zdrojů Ekonomický subjekt na základě zjištění finanční situace provádí ekonomickou a finanční analýzu určité oblasti činnosti (obchod, služby, investice...) a zjišťuje potřebu zdrojů v časovém rozlišení, objemu a druhu nákladů své budoucí deficitní činnosti. Na základě analýzy vymezuje peněžní zdroje, záruky, druh úvěru a provádí výběr banky vzhledem k vedeným bankovním účtům a specifice požadovaných úvěrových zdrojů.

74

2. Zahájení přípravy úvěru a jednání o úvěru Podnikatelský subjekt zahajuje přípravu na požadovaný úvěr pověřením pracovníků vrcholového řízení a vymezením úvěrových potřeb. Předmětem jednání v bance jsou informace o finanční situaci subjektu (druh činnosti, obrat, ziskovost, podmínky rozvoje atd.) a úvěrových potřebách, výši úvěru, splatnosti úvěru, účelu úvěru, možných zárukách a druhu úvěru. Jednání o úvěru může mít podobu opakované konzultace, výsledkem je převzetí příslušných formulářů banky pro písemné zpracování úvěru. 3. Žádost o úvěr Žádost o poskytnutí úvěru obsahuje předepsané náležitosti, zejména údaje o předkladateli, požadovaný druh úvěru, objem a měnu úvěru, dobu splatnosti, způsob splácení úvěru, zajištění úvěru, účel úvěru. Subjekt předkládá podnikatelský záměr dle metodiky banky, údaje o ekonomické a finanční situaci, údaje o čerpaných úvěrech a obchodních spojeních s jinými bankami. 4. Analýza žádosti (zkouška způsobilosti) o úvěr Bankovní specializovaný management zkoumá žádost z hlediska: ■ úvěru schopnosti jako schopnosti subjektu uzavírat a plnit závazky, ■ úvěru hodnosti, dostát závazkům z poskytnutého úvěru a úroků. Bankou se zejména analyzují základní informace a charakteru subjektu (právnická, fyzická osoba), oblast podnikatelské činnosti, výše a účel úvěru, návrh průběhu splátek a nabízené záruky. Součástí analýzy banky je podnikatelský záměr, zejména ekonomická a finanční situace, analýza rozvahy, analýza výkazu zisku a ztrát (výsledovky) a cash flow, výnosovost aktiv a finanční plán. Analýza struktury financování se vytahuje na zdroje a potřeby v krátkém, středním a dlouhém období včetně poměru vlastních a cizích zdrojů. Analýza bonity subjektu je zaměřena na likviditu a rentabilitu, kterou zpřesňuje propočet podnikových ukazatelů. Na základě analýzy žádosti a vyžádaných doplňujících informací, bankovní management zpracovává návrh na poskytnutí úvěru dle druhu a objemu požadovaných zdrojů. Návrh předkládá do úvěrového výboru (komise) příslušného stupně banky. Úvěrový výbor rozhodne o poskytnutí (příslibu) úvěru, popř. požaduje dopracování návrhu vzhledem k zajištění rizik poskytnutého úvěru. 5. Zajištění úvěru Zajištění úvěru má zabránit ztrátám v případě platební neschopnosti klienta. Zajištění úvěru ve formě záruk má umožnit bance uplatnit náhradu úvěrové a úrokové pohledávky. Kritéria zajištění vychází z předmětu zajištění (druh, hodnota ocenění, pravost, likvidační hodnota, náklady) a likvidity zajištění (zpeněžení), stability hodnoty, kontroly a právním možnostem. Druhy zajištění úvěru jsou ve formě prohlášení ručitele, bankovní záruky (ručící listina banky), směnky, zástavního práva k věci movité a zástavního práva k věci nemovité, zástavního práva k pohledávce (bankovní vklady, pohledávky) a zástavního práva k cenným papírům. 6. Uzavření úvěrové smlouvy Smlouva o úvěru obsahuje závazek banky poskytnout úvěr v určité výši, závazek dlužníka splatit jistinu a úroky dle splátkového plánu, úrokovou sazbu, účel úvěru, podmínky čerpání úvěru, sankční podmínky, zajištění úvěru a číslo úvěrového účtu 7. Splácení úvěru Splácení úvěru je závislé na druhu úvěru, průběhu příjmů, potřebě provozního cyklu atd. Varianty splátek mohou být jednorázové, kdy proti poskytnutí úvěru ke dnu splatnosti dojde k úhradě jistiny a úroků, nebo kombinované splácení, kdy termíny hrazení úroků (n splátek) a splátka na jistinu jsou uhrazeny ke dnu splatnosti. Další možností je běžné splácení, splácení jistiny a úroků probíhá dle plánu v jediný nebo rozdílný den až do splatnosti, nebo anuitní splácení, kdy splátka zahrnuje úrok a úmor úvěru a je konstantní.

75


8. Kontrola plnění úvěrových podmínek Banka provádí ve stanovených termínech následnou kontrolu dodržení termínů splátek, dodržení účelu úvěru, finanční situace klienta a plnění podmínek smlouvy. Banka při nedodržení smlouvy o úvěru přistupuje k různému řešení vzniklých problémů. V úvahu přichází prolongace úvěru (pokračování v úvěru odloženou splátkou), dočasné zastavení čerpání úvěru, zmrazení úvěru, okamžité splacení úvěru, restrukturalizace dluhu nebo odklad splátek se sníženou úrokovou sazbou či realizace záruk.

Shrnutí kapitoly Studijní cíl vymezení úvěrových obchodů bank a znalosti jednotlivých úvěrových produktů, které jsou zdrojem výnosů bank, je považován za splněný, pokud pochopíte základní kritéria členění, principy úvěrových produktů a rizika, která je provází, včetně dalších závislostí. Svoje poznatky potvrzujete přehledem bankovních záruk, které se reálně promítají do aktivních obchodů bank. Znalosti rozšíříte přehledem základních postupů při realizaci úvěrových obchodů bank a hlubším rozvedením vybraného druhu úvěru.

Otázky k zamyšlení 1. Vyberte vhodné vlastnosti úvěrů jako druhu aktiv bankovních obchodů: Úvěry jsou aktivní riziková aktiva s malou/nízkou/vysokou likviditou, která představují základ bankovního zisku/úrokového výnosu a zajišťují rentabilitu/solventnost banky. Jsou různě/stejně rizikové. 2. Je úvěr časově omezený/neomezený a úplatné poskytnutí peněz k volnému/vázanému použití druhého subjektu, který banka poskytuje/přijímá - vyberte z možností. 3. Je kontokorentní úvěr krátkodobý úvěr v pohyblivé, nebo ve smluvně sjednané maximální hranici (kredit nebo debet)? 4. Jsou směnečné úvěry založené na vlastnostech směnky nebo směny (zboží, deviz) jako instrument aktivních obchodů, nebo platebního styku? 5. Je lombardní úvěr krátkodobý komerční úvěr na pevnou částku s určitou dobou splatnosti proti obchodovatelné nebo netržní zástavě? 6. Je emisní půjčka komerční úvěr poskytnutý na základě odkoupení dluhopisů (obligací), které dlužník emituje za účelem opatření zdrojů, nebo vzniká emisí bezhotovostních peněz? 7. Jsou anuitní platby časově pravidelné a v konstantní výši realizované splátky dlužníka, nebo jsou to proměnné platby závislé na úroku? 8. Je hypoteční úvěr spojený s podmínkou a existencí hypotéky a finančních zdrojů získaných bankou na mezibankovním trhu, nebo emisí hypotečních zástavních listů? 9. Je bankovní záruka závazek banky k úhradě peněžní částky dle obsahu a podmínek záruční listiny, nebo představuje prohlášení banky k poskytnutí úvěru? 10. Seřaďte v logické posloupnosti fáze realizace úvěru. ■ Žádost o úvěr. ■ Kontrola plnění úvěrových podmínek. ■ Analýza subjektu a potřeba finančních zdrojů. ■ Zahájení přípravy úvěru a jednání o úvěru. ■ Splácení úvěru. ■ Analýza žádosti (zkouška způsobilosti) o úvěr. ■ Zajištění úvěru. ■ Uzavření úvěrové smlouvy.

76

POT Na základě úvahy nebo potřeby finančních prostředků vyhledejte nabídku spotřebních nebo komerčních úvěrů bank (www.banky.cz) a projednejte podmínky a fáze postupu vámi zvoleného úvěrového případu. Při řešení využijte možnosti Internetu a přímé elektronické nabídky, případně si vyjednejte informační schůzku ve vaší bance. Datum: v průběhu následujícího studijního týdne. Způsob odevzdání: e-mail, fax, osobně.

77


78

■ ■ ■ ■

Vymezení obchodů Základy devizových obchodů bank Základy investičních obchodů bank Alternativní obchody bank

6.

Alternativní a speciální obchody bank

79

6. Alternativní a speciální obchody bank

Cíl kapitoly Analýza alternativních a speciálních obchodů bank představuje důležité završení poznatků o realizovaných obchodech bank. Prostudováním získáte poznatky o devizových a investičních obchodech bank, které rozšíříte o další emisní, zprostředkovatelské, akviziční, depotní a vlastní obchody bank. Také pochopíte důvody, které vedou k faktoringu, forfaitingu a leasingu bank, a svoje poznatky prohloubíte o možnosti bank při projektovém financování a aktivaci rizikového kapitálu.


2 týdny

Úvod kapitoly Banky vstupují mimo uvedené aktivní a pasivní obchody do dalších finančních operací, zejména alternativních a speciálních bankovních obchodů, které v konkurenčním prostředí bank nabývají na značném významu. Alternativní a speciální obchody představují operace s bankovními produkty, které jsou z hlediska finančního obchodu značně výnosové, provází je však jisté riziko. Část alternativních obchodů má povahu bilančně neutrálních obchodů. Bilančně neutrální obchody z hlediska rozvahy bank jsou vyznačeny v podrozvahových položkách a výsledek obchodů se projevuje především ve výkazu zisku a ztrát. Ostatní obchody bank jsou zejména obchody, které souvisí s řízením aktiv a pasiv a projevují se v rozvahových položkách bank. Z důvodu řady specifik obchodů a finančních rizik, která je provází, jsou některé obchody bank účetně odděleny, případně jejich realizace je i strukturou banky přizpůsobena a uvedené obchody často realizují dceřiné společnosti bank.

6.1 Vymezení obchodů Bankovními obchody jsou také obchody, které jsou označovány jako čisté obchody s bankovními službami. Typickým znakem těchto obchodů je, že mezi subjekty bank a podniků nevzniká vždy typický dlužnický a věřitelský vztah jako v případě finančně úvěrových obchodů. Bankovními obchody jsou následující další obchody bank a subjektů, které mohou mít podobu různých alternativních a speciálních obchodů s bankovními produkty a poskytovaných bankovních služeb. Výnos z obchodů může vznikat jednak prostřednictvím kurzového rozdílu (tj. tržních cen aktiv, nákupních a prodejních cen) anebo prostřednictvím různých plateb a poplatků, které souvisí s realizací jednotlivých operací na základě potřeb podnikatelských subjektů. Jako speciální a alternativní obchody bank jsou vymezeny: ■ devizové obchody bank, ■ obchody s cennými papíry (investiční bankovnictví), ■ alternativní, speciální finanční operace, ■ platební styk (národní a mezinárodní), ■ přímé obchody (elektronické bankovnictví).

80

6.2 Základy devizových obchodů bank Devizové operace bank se realizují na devizovém trhu a představují vlastní obchody bank a obchody realizované ve prospěch klientů. Devizový trh je institut, kde na základě nabídky a poptávky různých ekonomických subjektů (bank a nebankovních subjektů) jsou obchodovány (prodej, nákup) různé zahraniční měny (devizy) za cenu (devizový kurz). Devizový trh je mezinárodní finanční institut, vytvořený z obchodů bankovních a nebankovních subjektů. Centrální národní banky řeší devizové potřeby státu, úřadů a agentur a intervenují na devizovém trhu ve prospěch národní měny. Obchodní banky realizují devizové operace na mezibankovním devizovém trhu. Nebankovní subjekty, např. zprostředkovatelské společnosti, realizují obchodní devizové operace, firmy realizují export a import zboží a služeb v rámci různých měn a domácnosti potřeby cestovního ruchu. Obchody s valutami jsou předmětem směnárenských obchodů bank. Devizový trh zajišťuje transfer měny jedné národní ekonomiky do druhé prostřednictvím subjektů, které realizují převod finančních částek denominovaných do druhé národní měny. Převod finančních aktiv souvisí především s mezinárodním obchodem (export a import zboží a služeb). Následuje mezinárodní investování v relaci nabídky a poptávky deviz a zajištění proti kurzovému riziku jako důsledek změny devizového kurzu během realizace obchodních operací různých subjektů, prostřednictvím měnových derivátů. Součástí devizových obchodů jsou i spekulace, které vychází z očekávání a predikce změny devizového kurzu, a arbitráž, která využívá kurzového rozdílu národních měn, obchodovaných na různých devizových trzích. Motivy bankovních subjektů k realizaci obchodů na devizovém trhu jsou různé. Především souvisí s vyrovnáním zahraničních závazků a pohledávek v důsledku platebního styku a realizace bankovních obchodů v různých měnách. Bankovní obchody provází nezbytná konverze devizových inkas a nabídka přebytku deviz a výnosů z investic mezinárodních finančních trhů. Banky musí prostřednictvím devizových obchodů také reagovat na změny devizového kurzu a podílet se na uchování hodnoty a likvidity devizových rezerv. Obchody bankovních subjektů se realizují v segmentech devizového trhu. Obchodní trh deviz (Retail market), kde jsou realizované obchody bank s klienty (firmy, domácnosti) jako důsledek platebního styku, exportu, turistiky atd. Mezibankovní trh deviz (Interbank market), neorganizovaný a neformální trh s konvertibilnímí měnami větších objemů (cca 1 mil. USD), který zahrnuje obchody centrální banky, komerčních a investičních bank. Mezinárodní obchodní transakce deviz jsou realizovány prostřednictvím účtů. Zahrnují debet a kredit účtů bank v různých finančních centrech a realizují se výměnou vkladů denominovaných v různých měnách. Obchodní transakci deviz determinuje: ■ nákupní kurz (BID price), ■ prodejní kurz (ASK-OFFER price), ■ kurzové rozpětí (BID-ASK spread) - rozdíl cen, je větší u méně likvidních měn, klesá s tržní likviditou. Rozpětí je různé u každého obchodního subjektu. Devizy reálně neopouští ekonomiku, vypořádání obchodu probíhá elektronicky zápisem, vlastnictví měny přechází mezi subjekty. Na devizových trzích se realizují transakce promptní (spot) a termínované (př. forward, swap). Promptní operace je devizovou operací, při které je dodání deviz okamžité, resp. do dvou bankovních dnů po uzavření kontraktu. Nákupy a prodeje cizí měny se provádějí při kursu, který může být kótován v přímém nebo nepřímém záznamu. Přímá kotace představuje záznam počtu jednotek domácí měny za jednotku cizí měny. Nepřímá kotace představuje naopak záznam počtu cizích peněžních jednotek za jednotku měny domácí. Mimo Velkou Británii převažuje přímá kotace.

81


Společným znakem všech termínových operací je, že uzavření kontraktu probíhá v současné době, ale plnění kontraktu nastává až v budoucím, předem dohodnutém termínu. Devizová arbitráž bank představuje další zdroj výnosů bank. Přímá arbitráž na promptním nebo termínovém trhu je založena na dvou souběžně prováděných operacích. Dealer nakupuje měnu (A) za měnu (B) na jednom trhu a současně prodává měnu (A) za měnu (B) na jiném trhu při předem známém výhodnějším kursu. Předpokladem přímé arbitráže je existence kurzového rozdí1u mezi prodejním a nákupním kurzem, který vzniká mezi libovolnými dvěma měnami ve stejném čase na rozdílném místě. Nepřímá arbitráž na promptním nebo termínovém trhu je arbitráž, která užívá výhodné situace nákupních a prodejních kursů u tří měn v důsledku porušení platnosti tzv. křížového pravidla. Charakteristickým rysem spekulace je, že subjekt se snaží odhadnout budoucí vývoj devizového kursu. Na základě tohoto odhadu utváří svou otevřenou devizovou pozici. Otevřenou devizovou pozici v dané cizí měně může spekulant zaujmout jako tzv. dlouhou nebo krátkou. Při dlouhé devizové pozici jsou k určitému termínu pohledávky v příslušné cizí měně větší než závazky v této měně. Tuto pozici volí spekulant v tom případě, že očekává zhodnocení zvolené cizí měny. Při krátké devizové pozici jsou naopak k danému dnu závazky v příslušné cizí měně větší než pohledávky. Spekulant tuto pozici volí, pokud očekává znehodnocení uvažované cizí měny. V době dospělosti svých závazků bude totiž přebytek devizových pasiv nad devizovými aktivy splácet tak, že cizí měnu nakoupí za domácí měnu při výhodnějším kurzu, než byl kurz ve výchozím období. Pokud banka není schopna s dostatečnou pravděpodobností odhadnout budoucí vývoj měnového kurzu, nebo je dokonce přesvědčena o tom, že otevřená devizová pozice by jí mohla přinést ztrátu, pak provádí tzv. zajištění (hedging). Zajištění je operace, ve které banka pomocí devizové, úvěrové nebo depozitní operace uzavírá svoji devizovou pozici. Uzavřená devizová pozice nastává v případě, kdy aktiva a pasiva v příslušné měně jsou shodná z hlediska objemu, splatnosti a výše jejich úročení. Do devizových operací bank vůči klientům patří vedení devizových účtů, zahraniční platební styk, obchodní služby v devizové oblasti (bankovní záruka, příslib a poskytnutí devizového úvěru atd.), eskont zahraničních směnek a další bankovní služby. Devizové obchody bank představují významný podíl všech obchodů bank.

6.3 Základy investičních obchodů bank Investiční bankovnictví zahrnuje obchodní transakce, které jsou prováděny s cennými papíry, finančními deriváty a ostatními instrumenty finančních trhů. Do investičního bankovnictví jsou zahrnuty emisní obchody, vlastní a zprostředkovatelské obchody, depotní obchody, majetková správa, fúze a akvizice a investiční poradenství bank. Podmínky pro investiční činnost bank vznikaly zhruba ve druhé polovině 19. století, kdy banky pronikaly do nových oblastí emise akcií a dluhopisů a obchodování s cennými papíry. Investiční obchody bank jsou obchody bankovních subjektů, které nakupují od veřejnosti, jiných bank a dalších účastníků finančního trhu vklady, emitují cenné papíry a obchody s cennými papíry alokují zdroje do střednědobých a dlouhodobých investic subjektů. Investiční obchody bank se realizují pomocí investičních instrumentů. Investiční instrumenty představují aktiva držená investory za účelem jejich zhodnocení. Investiční instrumenty mohou být finanční či reálné (hmotné). Finanční instrumenty jsou rozděleny na cenné papíry a finanční deriváty. Cenné papíry jsou dále klasifikovány podle typu a délky pohledávky na produkty peněžního trhu (krátkodobé pohledávky) a kapitálového trhu (dlouhodobé pohledávky nebo podíly).

82

Akciové instrumenty Jsou majetkové cenné papíry s proměnlivým výnosem, kde platby jsou závislé na výsledku hospodaření emitenta. Akcie umožňuje držiteli podílet se na řízení společnosti. Výnosem pro investora zde může být rozdíl mezi kupní a prodejní cenou a dividenda ve formách: ■ peněžní, ■ akciové, ■ majetkové. Dluhové instrumenty Objemy obchodů přesahují objemy obchodů s akciovými instrumenty, částečně také z důvodu politiky deficitního financování jednotlivých vlád. Z hlediska doby splatnosti můžeme dluhové instrumenty rozdělit na dlouhodobé a krátkodobé. Krátkodobé jsou charakterizovány vysokou flexibilitou (tzn. možností předčasného prodeje či umoření). Jsou obchodovány na sekundárních trzích, což vede ke kolísání jejich výnosové míry a vzniku kurzového rizika. Mezi tyto instrumenty patří: ■ Vládní pokladniční poukázky - jsou emitovány ke krytí rozpočtových schodků a jsou považovány za naprosto bezrizikové CP. Jsou obchodovány na diskontní bázi a jejich trhy jsou velice likvidní. ■ Depozitní certifikáty - jsou emitovány bankami za účelem získat krátkodobé zdroje, a to podobně jako pokladniční poukázky na diskontní bázi. Rozděleny jsou na velkoobchodní a maloobchodní. ■ Komerční papíry - jsou to vlastní směnky emitované velkými podniky a korporacemi. Jejich výnosová míra je o něco vyšší, představují vyšší riziko a mají nižší likviditu. Dlouhodobé instrumenty jsou označovány jako dluhopisy. Dluhopisy představují dlouhodobý dlužnický závazek emitenta vůči vlastníkovi. Dlužník tak získává prostředky s jistotou, že věřitel později od smlouvy neustoupí. Dluhopisy můžeme rozdělit na: ■ dluhopisy veřejného sektoru - jsou emitovány vládou či obcemi; ■ dluhopisy korporací - emitentem je podnikový sektor; ■ bankovní dluhopisy - emitentem je banka, která tak získává dlouhodobější prostředky k financování dlouhodobých aktiv. Znaky těchto obligací jsou v podstatě shodné se znaky jiných obligací. Pro emitující banku spadá emise jako pasivní operace do oblasti komerčního bankovnictví a zároveň, provádí-li emisi sama, do oblasti bankovnictví investičního. Finanční deriváty Finanční deriváty dnes představují velmi rozšířený instrument používaný v oblasti investičního bankovnictví. Podstatou derivátů je určitá forma termínovaného obchodu, kdy dochází k nesouladu mezi dobou uzavření kontraktu a dobou plnění. Z hlediska jednotlivých druhů můžeme deriváty rozdělit na: ■ Forward a futures jako pevně sjednané kontrakty na budoucí prodej či nákup a od takového kontraktu nelze v budoucnosti ustoupit. Forwardové obchody jsou převážně obchodovány mimoburzovně (over the counter OTC), zatímco futures jsou standardizované burzovní obchody. ■ Opční kontrakty - subjekt nakupující opci získává právo, nikoli však povinnost na uskutečnění určitého obchodu v budoucnosti za předem sjednaných a stanovených podmínek. Subjekt na opačné straně (prodávající) má však povinnost na požádání obchod provést. Podle typu instrumentu, na který se vztahují, se dále rozdělují na několik druhů. Je patrné, že právě tyto instrumenty finančního bankovnictví jsou nejvíce používány k omezení kurzového rizika.

83


■

Swapové kontrakty jsou používány v případě, kdy dochází k nesouladu peněžních toků (úrokových plateb) a existuje zájem dvou různých subjektů tyto toky zaměnit, přičemž oba toky se vztahují k určité částce kapitálu.

Vývoj produktů a techniky obchodování se značně vyvíjí. V současné době jsou velmi zajímavé investiční indexové instrumenty. Pro investiční bankovnictví mají uvedené instrumenty zásadní význam ve třech oblastech: ■ Zajištění (hedging) - spočívá v omezení rizika, které bance plyne z držení určitého aktiva. Princip funguje tak, že k určité otevřené pozici, která může nastat v současnosti či budoucnosti, sjednává banka pomocí příslušného derivátu pozici opačnou. V praxi to znamená, že bude-li se námi držené aktivum znehodnocovat, bude se naopak zajišťující instrument zhodnocovat a vyváží tak případné ztráty. ■ Arbitráž - spočívá ve využití rozdílů v cenách aktiv na různých trzích. Arbitražér nakoupí podhodnocené aktivum a prodá na trhu, kde je jeho cena vyšší. Je-li rozdíl cen větší než arbitrážní náklady, dosahuje arbitražér zisku. V praxi jsou však dnes již možnosti arbitráže poměrně malé. ■ Spekulace - spekulant otevírá svou pozici a jeho cílem je dosáhnout zisku. Z toho pochopitelně plyne i možnost ztráty. U investičního bankovnictví je objem spekulací prováděných na vlastní účet prakticky nulový. Z výše uvedeného je patrné, že v oblasti zabezpečení bankovního rizika, ale i v oblasti ziskovosti mají deriváty na investiční operace značný vliv, což je ostatně patrné i na celosvětově vzrůstajícím objemu obchodů s těmito instrumenty. Investiční bankovnictví a zajištění bankovní likvidity V bankovních aktivech i pasivech se nachází položky, jejichž dobu splatnosti je banka schopna kontrolovat, a naopak položky, které jsou z časového hlediska z pozice banky nekontrolovatelné. Mezi kontrolovatelné patří hotovost (aktiva), investice do cenných papírů (aktiva), termínované vklady (pasiva), depozitní certifikáty (pasiva) a obligace (pasiva). Podstatná část patří právě do oblasti investičního bankovnictví. Investiční bankovnictví bylo chápáno jako oblast hospodařící s přebytky banky. Poté, co se banka postarala o svá primární a sekundární aktiva a uspokojila úvěrové požadavky svých komitentů, orientovala svou pozornost na ostatní finanční investice. V posledním období však význam investičního bankovnictví vzrůstá, neboť se stává velmi ziskovým a váže na sebe velkou část bankovních prostředků. Investice do akcií či jiných podílových účastí jsou však ve většině zemí legislativně omezeny určitým podílem na základním kapitálu banky, aby nedocházelo k neúměrnému růstu rizika a ohrožování stability bankovního systému. V principu je investicí každý cenný papír, který netvoří součást sekundárních rezervních aktiv. Jsou to akcie a dluhové cenné papíry s delší dobou splatnosti. Vzhledem k tomu, že i tyto typy cenných papírů mohou být obchodovány na kapitálových sekundárních trzích, slouží v případě potřeby bance k vyrovnání peněžního deficitu, a jsou proto označovány jako terciální rezervy. 6.3.1 Emisní obchody Emisní obchody jsou důležitou činností investičního bankovnictví. Jejich vliv sahá hlavně do oblasti bankovního výnosu. Likvidita ve většině případů (až na některé případy - viz např. ručitelské konsorcium, kdy banka přebírá emisi a před rozprodáním tak dočasně váže své finanční prostředky) není ovlivněna. Příprava a umístění emise na primární trh. Emitent buď může přípravné práce a emisi provést sám, a potom se jedná o vlastní emisi, nebo využije služeb emisních zprostředkovatelů (v Evropě převážně bank), a potom se jedná o cizí emisi. Případy vlastní emise se banky dotýkají, pouze pokud banka rozhodne o emisi svých vlastní akcií nebo dluhopisů. Vlastní emisi emitent provádí, pokud má dostatečné znalosti a zkušenosti s prací na kapitálovém trhu. Výhodou je, že nemusí platit

84

ne zrovna malé poplatky zprostředkovatelům. V případě cizí emise se této úlohy může ujmout buď samotná banka (u nás nejčastější praxe), nebo se sdruží několik zprostředkovatelů (větší nebo rizikovější emise) a vytvoří emisní konsorcium. Existují tři druhy emisních konsorcií. V případě ručitelského konsorcia nakupuje toto celou emisi na vlastní účet a na vlastní riziko. Získává ale celý rozdíl mezi nákupním a prodejním kurzem. Komisní konsorcium uskutečňuje prodej akcií vlastním jménem na cizí účet. Riziko tedy nese emitent a odměnou konsorciu je provize. Posledním typem je prodejní konsorcium, které prodej uskutečňuje cizím jménem a na cizí účet. Konsorcium získává provizi. Z hlediska formy jsou cenné papíry umístěny veřejně nebo soukromě. Veřejné emise podléhají regulaci, neboť se jich účastní široká investorská veřejnost a z tohoto důvodu je nutné realizovat některá opatření (vypracování prospektu, žádost o povolení...), emise je nákladná. Při soukromé emisi jsou cenné papíry nabídnuty úzkému kruhu zájemců a nejsou veřejně obchodovatelné na kapitálovém trhu. Výše provize i rozpětí je z důvodů konkurence mezi bankami předmětem bankovního tajemství. Emisní proces sestává z několika částí, které mají různé projevy na výnosy banky. ■ Poradenství V této fázi dochází k prvnímu kontaktu mezi emitentem a bankou, která provede první analýzu situace potenciálního emitenta a trhu. Na jejich základě doporučí emitentovi druh cenných papírů. Často dochází k uzavření smlouvy, která obsahuje ustanovení o podmínkách emise, časový plán a výši rozpětí či provize. Za poradenskou činnost a vypracované analýzy si banka účtuje určité poplatky, které se u každé banky liší a v náročných případech jsou stanovovány individuálně. ■ Příprava prospektu a registrace emise Vytvoření emisního prospektu je nezbytné z důvodu podání žádosti povolení emise u regulatorního orgánu. Cena za vypracování emisního prospektu je z pochopitelných důvodů předmětem bankovního tajemství a sjednává se individuálně. Stejně jako výnosy z poradenské činnosti nemají ani výnosy ze zpracování prospektu zásadní vliv na celkové výnosy banky. ■ Umístění cenných papírů Umístění cenných papírů představuje rozprodej instrumentů jednotlivým investorům, přičemž se používají určité postupy (techniky) veřejného upsání, volný prodej a tendr. Tento proces a výnosy z něho plynoucí mají vzhledem ke své výši značné dopady pro výnosy investičního bankovnictví. V případě komisního nebo prodejního konsorcia získávají jeho členové provizi. V případě ručitelského konsorcia získávají členové tzv. rozpětí (rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou). Rozpětí (spread) je poměrně vysoké pro malé emise akcií. 6.3.2 Zprostředkovatelské obchody Zprostředkovatelské obchody jsou obchody, které subjekt cenných papírů provádí na vlastní nebo cizí účet. Klient může mít u banky v zásadě dva typy účtů, tzv. hotovostní a maržový. Hotovostní účet má charakter běžného účtu a klient může nakupovat pouze do výše volných hotovostních prostředků. Jiným typem je maržový účet, který umožňuje kombinovat nákup cenných papírů částečně z vlastních prostředků a částečně z prostředků banky. Při zřízení účtu podepisuje investor zástavní právo bance na nakoupené cenné papíry, které jsou zárukou za poskytnutý úvěr. Pro investora je tento obchod výhodný, není nucen disponovat celou částkou potřebnou k nákupu. Z hlediska banky je tento druh zprostředkovatelského obchodu rizikovější (i když je uzavřena zástavní smlouva) a z důvodu vázání peněžních prostředků, určených na úvěrování nákupu, také ovlivňuje její likviditu. Roste podíl úvěrů poskytnutých klientům

85


na celkových aktivech. Na druhé straně získává banka kromě provize za zprostředkování další výnos v podobě úroku z dobře zajištěného úvěru. 6.3.3 Fúze a akvizice Fúze a akvizice jako zprostředkovatelské obchody jsou zaměřeny na převod rozhodujícího balíku akcií na určitého akcionáře. V posledních letech na vyspělých trzích představuje jednu z nejvýnosnějších činností. Na českém kapitálovém trhu je tato bankovní aktivita vzhledem k poměrně nízké likviditě a nízkému objemu obchodovaných akcií málo používaná. Zprostředkovatelská činnost bank je často doplněna převzetím financování akciové společnosti. Banka často poskytuje úvěry, záruky a zabezpečuje ručitelský typ emisí cenných papírů. Pokud subjekty cenných papírů vstoupí finančně a majetkově do investičních obchodů, pak tyto aktivity jsou tzv. merchant banking a dochází k ovlivnění likvidity. Z výše uvedeného je patrné, že obchody nemají krátkodobý charakter. Ve skutečnosti kompletní provedení a ukončení jednoho obchodu většinou trvá jeden až dva roky. Tento typ investičního obchodu většinou využívají středně velké subjekty, které nemají vlastní specialisty pro vyhotovení akvizičních nabídek a pro identifikaci všech efektů. 6.3.4 Depotní obchody a majetková správa Depotní obchody a majetková správa patří mezi zprostředkovatelské obchody, které zůstávají prakticky bez vlivu na oblast bankovní likvidity, avšak pozitivně se promítají na bankovní výnos. Chybná je představa, že cenné papíry ve správě banky mohou napomoci její likviditě. Tyto cenné papíry a obchody s nimi musí zůstat přísně odděleny jak účetně, tak fakticky od ostatních vlastních aktivit banky. Depotní obchody Ukládaní cenných papírů u bank je v zahraničí běžnou záležitostí. Pro klienta má tato činnost řadu výhod v podobě zbavení se starostí s technickými detaily kolem obchodů a správy aktiv. Ukládání aktiv je možné provést způsoby do úschovy nebo do úschovy a správy. Při uschování banka cenné papíry opatruje a na požádání je vrátí. Úschova může být buď otevřená, nebo uzavřená. Při otevřené úschově zná banka jednotlivé tituly aktiv a za ně zodpovídá. Při uzavřené úschově banka jednotlivé tituly nezná a ručí pouze za neporušenost obalu, ve kterém byly uschovány. Při uschování a správě vykonává banka i všechna práva z nich plynoucí, předkládá splatné cenné papíry a kupony k výplatě, na základě zmocnění se může účastnit valné hromady a vykonávat vlastnická práva místo klienta atd. Ze všech zmíněných činností se bance platí poplatky. Je zřejmé, že čím rozsáhlejší je zmocnění banky k disponování s uschovanými cennými papíry, tím jsou také vyšší poplatky, které klient za službu zaplatí, a tím také rostou výnosy banky. V dalším dělení úschovy se setkáme s vlivem těchto zprostředkovatelských obchodů na likviditu banky. Úschova může být pravidelná či nepravidelná. Při pravidelné úschově je ukladatel vlastníkem uložených cenných papírů a banka jejich uschovatelem. Pravidelná úschova může být jednotlivá, kdy je banka povinna zapsat každé depozitum podle druhu a nominální hodnoty a uložit je odděleně od vlastních zásob i od CP třetích osob, nebo souhrnná, kdy banka zaregistruje cenný papír podle druhu a množství a uloží je odděleně od svých vlastních zásob. Při nepravidelné úschově může být banka zmocněna k libovolnému nakládání s převzatými cennými papíry. Banka je tak může sdružit s vlastními zásobami cenných papírů, stává se jejich vlastníkem a je zavázána pouze k navrácení stejného množství a druhu. V takovém případě je daní za tak rozsáhlé dispoziční právo nižší výnos z úschovy. Na druhé straně vstupují cenné papíry do vlastnictví banky a ovlivňují tak základní ukazatele likvidity. U ukazatele úvěry poskytnuté klientům/aktiva se snižuje hodnota tohoto ukazatele a je tedy možno poskytnout další úvěry přinášející výnos v podobě úroku. U ukazatele likvidní aktiva/aktiva záleží na struktuře deponovaných aktiv.

86

Majetková správa Majetková správa je zaměřena na řízení portfolií klientů. Obchody tohoto typu jsou založeny na svěřeneckém vztahu, kdy klient postupuje své cenné papíry bance. V této situaci může oddělení banky zabývající se majetkovou správou vystupovat buď jako opatrovník, který spravuje svěřená aktiva a má na ně právní nárok, nebo jako agent, který rovněž svěřená aktiva spravuje, ale právní nárok na ně nemá, to znamená, že aktiva zůstávají ve vlastnictví klienta. Majetková správa zpravidla zahrnuje základní služby: ■ spravování personálního trustu, kdy svěřenecké oddělení vystupuje jako opatrovník aktiv, ■ majetkové vyrovnání, kdy svěřenecké oddělení je administrátorem vyrovnání závěti či jiných majetkových pohledávek, ■ ochrana majetku, např. právní a expertní pomoc při operacích a správě cenných papírů, ■ řízení osobních účtů. 6.3.5 Vlastní obchody bank Vlastní obchody jsou z pohledu likvidity a výnosů nejdůležitější investiční operací bank. Vlastní a zprostředkovatelské obchody a jejich realizace by měly být u bank velmi striktně odděleny, aby nedocházelo ke zneužívání informací. Subjekty cenných papírů provádějící obchody na vlastní účet bývají označovány jako dealeři. Dealer je vystaven poměrně velkému kurzovému riziku, za které ovšem očekává vyšší výnos v podobě rozpětí mezi nákupní a prodejní cenou. Banky provádí pouze obchody na svůj účet. Při technické realizaci operace na burze zastupuje banku fyzická osoba, která je označena jako makléř, osoba s odbornou způsobilostí, makléřskou zkouškou a povolením. Obchody na vlastní účet jsou z důvodu uvedeného rizika poměrně citlivou oblastí. Pro každou banku chybná koncepce investičního bankovnictví může vést k pádu celé banky (viz Baring Brothers). Proto ve většině vyspělých států dochází k zákonné regulaci (nahlašovací povinnost při určitém drženém objemu akcií jedné firmy, limity pro držení určitých akcií...). Vysoké výnosy, ale také možné vysoké ztráty a rozsáhlé dopady na likviditu banky staví obchody na vlastní účet pod určitý dohled akcionářů. Obchody na vlastní účet jsou prováděny převážně na trhu sekundárním, ale může dojít i k nákupu cenných papírů, jejichž emisi banka zajišťovala, a tedy operaci na primárním trhu. Banka má možnost nakupovat cenné papíry přímo od jiného držitele nebo na burze prostřednictvím veřejné nabídky. Sestavení kvalitního portfolia je jedním ze základních předpokladů dosažení požadovaných výnosů a neohrožení funkce banky. Portfolio cenných papírů vytvářené v rámci investičního bankovnictví můžeme rozdělit na dvě složky, na obchodní portfolio a investiční portfolio. Obchodní portfolio zahrnuje obchodovatelné cenné papíry pořízené bankou s cílem dosažení zisku z krátkodobých pohybů cen bez ohledu na velikost podílu aktiv na základním jmění subjektu, do kterého je investováno. Banka je přitom připravena kdykoli tato aktiva prodat podle situace na trhu. Prodeje z obchodního portfolia nejsou žádným legislativním způsobem omezeny. Jsou možné i přesuny z obchodního portfolia do investičního portfolia, pokud je to v souladu s investiční strategií banky. Investiční portfolio zahrnuje cenné papíry a majetkové podíly nezařazené do obchodního portfolia. Banka je pořizuje se záměrem jejich dlouhodobého držení v souladu s investiční strategií banky. Jsou sem zařazeny také papíry pořízené za účelem aktivního prosazování majetkových práv. Banka může prodávat cenné papíry z investičního portfolia pouze po předchozím vyjádření České národní banky a na základě strategického rozhodnutí

87


o ukončení majetkových podílů. Rovněž přesuny z investičního do obchodního portfolia vyžadují určité procesy schválení. Investiční obchody bank nabývají v podmínkách rozvinutého kapitálového trhu podstatného významu.

6.4 Alternativní obchody bank Banky v rámci alternativních neutrálních obchodů realizují finanční obchody prostřednictvím faktoringu, forfaitingu a leasingu. Kromě uvedených produktů v rámci finančních operací jsou využívány techniky projektového financování a aktivace rizikového kapitálu. Banky kombinují různé alternativní obchody. Uvedené obchody aktivují banky obvykle prostřednictvím svých dceřiných společností. 6.4.1 Faktoringové operace bank Faktoringové operace postupně vznikaly z operací eskontování směnek a postoupením, převodem opakujících se pohledávek bankou. Faktoringová operace je financování splátkového obchodu bankou (faktoringovou společností). Kontrakt vzniká v důsledku např. dodavatelského úvěru, při kterém výrobce nebo dodavatel postoupí (prodá) své pohledávky za subjektem odběratele bance (faktoringové společnosti). Faktoring je postoupení, odkoupení krátkodobých a opakujících se pohledávek. Požadavky na pohledávky, které jsou předmětem odkoupení souvisí, s dobou splatnosti (méně než 180 dnů), pohledávka vznikla na základě předchozího kontraktu a na pohledávku se nevztahuje právo třetích osob. Dále existují podmínky pro postoupení pohledávky (cese) a pohledávka je za bonitním subjektem. Operace se realizuje zpravidla bez zpětného postihu dodavatele.

1 Prodávající

Kupující 2

Faktoring

3

Obr. 6.2. Princip faktoringové operace.

Faktoringová operace je zahájena dodávkou a fakturací zboží (1), součástí operace je faktoringová smlouva s ověřením bonity dlužníka a prodej pohledávky (2) a zajištění pohledávky faktorem (3). Funkce faktoringu jsou: ■ garanční funkce souvisí s převzetím rizika za dodavatele (výnosem je faktoringová provize) ■ úvěrová funkce souvisí s předfinancováním prodávajícího (výnosem je běžný úrok) ■ správní funkce souvisí s vedením pohledávek, fakturací, inkasem, vymáháním atd. Funkce mohou být využity spojitě. Formy operace jsou označeny jako zahraniční factoring (dva subjekty v různých zemích) nebo domácí factoring (domácí subjekty). V rámci mezinárodního factoringu vzniká systém dvou spolupracujících faktorů, exportní factoring ze země vývozce a importní factoring dovozce. Faktoringová operace může být realizována s rizikovou provizí (cca do 5 %) včetně odkoupení pohledávky a zajištění likvidity, nebo bez provize, kdy ručení za pohledávkou zůstává u dodavatele. Součástí smlouvy je tzv. úvěrový limit, stanovený objem odkoupených pohledávek (revolving, časování, počet). Nákladem je limitní poplatek.

88

Náklady faktoringu Za postoupené pohledávky na faktoringovou společnost (odkoupení až do výše 90 % ceny) je určitým nákladem běžný bankovní úrok (předfinancování subjektu), faktoringový poplatek (náklady společnosti) a limitní poplatek (z obratu pohledávek). Výhody faktoringu Výhodou operace je, že realizaci obchodu lze provádět na dodavatelský úvěr (včetně financování). Další výhodou je flexibilní financování (hladká platba, odložená splatnost) a snížení kurzového rizika při vývozu s růstem likvidity a úspory nákladů. V ČR působí několik desítek společností, část s kapitálovou účastí bank Transfinance, O. B. Heller, Factoring KB atd. ...). 6.4.2 Forfaitingové operace Forfaitingové operace se využívají při zahraniční realizaci větších investic s delší dobou splatnosti, které ve prospěch vývozce realizují banky nebo forfaitingové společnosti. Forfaiting je odkup jednotlivých středně a dlouhodobých pohledávek. Pohledávky musí být zajištěné proti finančnímu riziku, produkty jsou převoditelné. Splatnost je dlouhodobá, dosahuje několika roků a nemůže se jednat o pohledávky po lhůtě splatnosti. Zajištění proti riziku je ve formě směnečné pohledávky (směnky), účetní pohledávky nebo pohledávky bank (bankovní záruky), pohledávky z obligací a závazkových listů nebo pohledávky z odložených akreditivů předchozího platebního styku.

1 5 Dovozce

4 Forfaiter

Vývozce 3 4

2

Banka ručící

Obr. 6.3. Princip operace forfaitingu.

Operace sestává z kontraktační fáze, přípravy dodávky a forfaitingu (1), následuje realizační fáze a pohledávky (2), banka poskytuje zajištěnou pohledávku (3), následuje prodej pohledávky (4) a inkaso pohledávky (5). Druhy forfaitingu jsou: ■ vývozní forfaiting (financování vývozce), ■ dovozní forfaiting (financování dovozce), ■ finanční forfaiting (devizový směnečný úvěr a aval vlastní směnky bankou). Náklady forfaitingu souvisí s diskontem jako části pohledávky odkupu, který se určuje metodou obchodního diskontu, budoucím výnosem anebo délkou dluhu. Dále závazková provize (v %) za dobu mezi kontraktací a realizací operace, provize za realizaci popřípadě opční provize z případné opce vývozce. Výhody operace jsou v růstu likvidity vývozce, který vyváží zboží na úvěr, a pohledávka je proplacena při realizaci kontraktu a minimalizaci rizika vývozce a dovozce. 6.4.3 Leasingové operace Leasing je speciální druh financování založený na užívání věci za sjednané nájemné.

89


Leasing je pronájem věci za sjednanou leasingovou platbu (nájemné) na určitou dobu. Leasing realizují leasingové společnosti, v rozhodujících společnostech mají kapitálovou účast banky. Druhy leasingových operací: ■ leasing movitých věcí, ■ leasing nemovitých věcí, ■ leasing výrobce k stimulaci odbytu, ■ finanční leasing jako pronájem investičních předmětů, ■ zpětný leasing, postoupení vlastnictví k věci za platbu nájmu (zajištění likvidity).

1 Výrobce

2

Leasing

3

Uživatel

4 Obr.6.4. Princip leasingové operace.

Leasingová operace souvisí s oddělením vlastnictví a užíváním předmětné věci. Operace sestává z dodávky předmětu určitému subjektu (1), prodeje předmětu druhému subjektu (2) a uzavření leasingové smlouvy obou subjektů (3) a následují platby leasingových splátek (4). Náklady leasingu vychází z plné amortizace předmětu během smlouvy, pořizovacích a vedlejších nákladů a zisku vlastníka. V případě částečné amortizace předmětu během smlouvy a prodeje předmětu po skončení smlouvy náklady při úhradě části pořizovacích nákladů (akontace) a vedlejších nákladů včetně zisku vlastníka jsou obvykle nižší. Leasingové splátky jsou sestaveny na základě akontace (různé výše) a odvozují se od úrokové sazby získaných finančních zdrojů a doby splatnosti. Leasingové platby jsou konstantní, rostoucí nebo klesající, podle konstrukce leasingového koeficientu. Cena leasingové operace je určena amortizací předmětu, úrokem z peněžních zdrojů, ziskem a náklady. Výhody leasingu souvisí s oddělením vlastnictví předmětu a jeho pronájmu, který snižuje daňový základ. Další výhoda může souviset s rentabilitou a likviditou subjektu. Předpokladem je vhodná analýza finanční investice, která by měla vycházet z komparace různých finančních zdrojů. 6.4.4 Projektové financování Projektové financování je speciální forma úvěrového financování realizovaných projektů ekonomických subjektů. Splatnost úvěrovaných zdrojů je zajištěna příjmem z realizace projektu, který má další sekundární zajištění. Projektové financování se realizuje v případě velkých a finančně náročných investičních projektů. Při projektovém financování projektů vzniká jak na straně úvěrových bankovních a nebankovních subjektů, tak na straně investora konsorcium subjektů. V zásadě jsou rozlišovány následující možnosti realizace: ■ Příjemcem úvěru je samostatný subjekt, který projekt realizuje vlastními a cizími zdroji, za realizaci projektu a splatnost úvěru odpovídá projektová společnost. ■ Příjemcem úvěru jsou jiné subjekty, které vytváří společnost k realizaci projektu za použití vlastních a cizích zdrojů.

90

1 Projekt

Banka 2

Podnik

3

Základní vztahy: 1 - úvěrované zdroje 2 - obchodní interakce 3 - vlastní zdroje projektu Obr. 6.5. Základní vztahy projektového financování.

Vlastnosti a základní princip projektování souvisí s rozdělením rizika realizace projektu a budoucího cash flow mezi více subjektů a splatností úvěru z budoucího příjmu projektu. Na základě projektového financování byl řešen mj. i projekt výstavby Suezkého a Panamského průplavu a v poslední době také projekt tunelu pod kanálem La Manche a řada teritoriálních projektů. Za podstatné je považované oddělení podnikatelských subjektů od subjektů realizace projektu. Projektové financování se využívá k realizaci investic většího rozsahu, které realizují privátní subjekty za podpory státu. Jedná se o alternativní formu financování, která se používá na financování rozsáhlých investičních akcí v oblasti infrastruktury, ale i záměrů podnikové sféry. Charakteristika projektového financování Projektové financování znamená využití přírodních zdrojů nebo rozvoje jiných aktiv, přičemž sponzoři projektu (akcionáři) založí projektovou firmu vkladem kapitálu za účelem finanční kontroly projektovaných aktiv. Projektovaná aktiva a zdroje jsou vykazovány v jedné bilanci. Převážná část finančních zdrojů je přitom poskytnuta formou syndikovaných úvěrů, to znamená, že je poskytuje několik bank a jsou potom spláceny z cash-flow získaného z provozování projektovaných aktiv. Těsná vazba splátek úvěru na budoucí cash flow z projektu znamená, že režim splácení úvěru se odvíjí od prognózovaného cash flow, který je stanoven na základě technických a projektových analýz. Jejich smyslem je zjistit, zdali disponibilní budoucí cash flow plynoucí z projektu bude dostačující k pokrytí splátek úvěru včetně úroků. Rozdělení rizika na více subjektů je nutné z toho důvodu, že vzhledem k rozsahu celého projektu není v silách jednoho subjektu převzít celé riziko na sebe. Proto dochází na základě smluvního ujednání k rozdělení rizik spojených s daným projektem na řadu zúčastněných subjektů. To znamená zejména mezi sponzory a banky, ale i mezi další účastníky, jako jsou např. dodavatelé zařízení projektu, jeho provozovatelé po dokončení, odběratelé výstupů, státní instituce, pojišťovny atd. Mimobilanční financování znamená, že financování projektu se neprojeví v rozvaze sponzorů. V bilanci sponzorů se projeví pouze jejich zapojení do financování projektu (nikoli však úvěr poskytnutý na daný projekt bankou). Skutečnost, že financování projektu se nemusí objevit v bilanci sponzorů, pro ně má ten význam, že mohou realizovat rozsáhlé, kapitálově náročné projekty, aniž by to znamenalo zhoršení jejich finančních ukazatelů (např. míry zadluženosti apod.). Projektové financování dále znamená speciální technické a ekonomické ohodnocení projektu nezávislými experty. Založení projektové firmy (pro separaci dluhů do jedné bilance) jako vypůjčovatele. Rozsáhlou komplexní dokumentaci vyplývající ze složitosti procesu projektového financování a z nutnosti pokrýt rizika.

91


Účastníci projektového financování Do projektového financování je zapojena řada různých subjektů. Projektová firma je dlužníkem, důvodem pro její založení je separace dluhů do jediné rozvahy a finanční kontrola projektovaných aktiv. Sponzoři vkládají kapitál do projektu proti určitému počtu akcií a stávají se tak akcionáři. Sponzory mohou přitom být stavební firmy, dodavatelé materiálu, provozovatelé i vláda. Druhou funkcí je, že mohou být nositelem celého projektu, který zabezpečuje celkovou přípravu a realizaci projektu. To znamená především, že připravuje projektovou dokumentaci včetně projektových analýz, sjednává dodávky zařízení projektu, uzavírá smlouvy na budoucí odběr výstupů projektu, sjednává podmínky financování atd. Dodavatelé materiálu a zařízení uzavírají kontrakt na dodávky materiálu v provozní fázi, odběratelé produkce uzavírají kontrakt na odběr finálních produktů. Provozovatel pak je uživatelem projektovaných aktiv, uzavírá s projektovou společností smlouvu o provozování a údržbě. Pojišťovací společnosti uzavírají smlouvy na pojištění určitých rizik spojených s projektem. Stát se do projektového financování může zapojit i formou různé podpory (např. dotace, zvýhodněný prodej pozemků apod.). Státní instituce dále udělují povolení k výstavbě a provozování projektu. Banky Banky jsou významným účastníkem projektového financování a plní rozličné úlohy. Jednak emitují dluhopisy a poskytují specifické záruky ve fázi výstavby, dále plní funkci aranžéra, agenta nebo jsou účastníkem v syndikované půjčce. Funkce aranžéra ■ zahajuje jednání mezi účastníky projektového financování; ■ spolupracuje s vypůjčovatelem při vypracování tzv. Informačního memoranda (dokument charakterizující projekt včetně jeho financování); ■ vyjednává podmínky a termíny úvěrové smlouvy a smlouvy o jištění; ■ dává ocenit riziko nezávislým expertům. Funkce agenta ■ řídí proces čerpání a splácení půjčky po podpisu úvěrové smlouvy; ■ provádí monitorování (dodržování podmínek ve smlouvě); ■ zřizuje sběrný účet vypůjčovatele, na který plynou veškeré příjmy z projektu. Finanční zabezpečení projektového financování Finanční zabezpečení zdrojů projektového financování je složené: Vlastní kapitál jako kapitál z podílů sponzorů, který bývá doložený dohodou o struktuře akcionářů. Dluhopisy (obligace) jako zdroj s dlouhodobou splatností s fixním úrokem a vysokou úrokovou sazbou poskytovaný finančními institucemi a pojišťovacími společnostmi. Půjčky od bank představují největší částku z požadovaných zdrojů. Poskytují je komerční banky obyčejně formou syndikovaných půjček vzhledem k velké částce závazku. Jedná se o střednědobé a dlouhodobé půjčky, doplněné krátkodobou půjčkou financování pracovního kapitálu. Půjčky jsou zdrojem, který je z uvedených zdrojů první v pořadí z hlediska nároků na splacení i jištění. Dále do zdrojů patří dotace, úlevy na daních a také případné využití leasingu. Pro analýzu finančních zdrojů a sestavení splátkového plánu se v projektovém financování používají specifické ukazatele, např.: ■ Ukazatel krytí = NVP/úvěr Kde NVP je diskontované operační cash flow (tj. tržby /investice + provozní náklady + daně), úvěr vyjadřuje hodnotu úvěrového závazku vypůjčovatele. Hodnota poměrového ukazatele se pohybuje kolem 1,5 ve všech letech uvažovaného období.

92

■

Dedication rate (DR) = finanční náklady/operační cash-flow Kde finanční náklady znamenají hodnotu splátek jistiny a úroků. Čím vyšší procentní podíl ročních splátek z operačních cash-flow, tím vyšší je riziko pro banku, že vypůjčovatel nesplní svůj závazek.

Projektové financování je spojeno s řadou rizik ve fázi výstavby nebo ve fázi provozní. Jde o riziko kompletační (zda bude postavena stavba včas a v požadované kvalitě), dále ekonomická rizika (zvýšení cen surovin atd.), znalost místních poměrů atd. Většina rizik je způsobena účastníky projektového financování, proto projektové financování používá různé druhy záruk: ■ Kompletační záruka je záruka, že fáze výstavby bude dokončena včas a s projektovanými náklady. Záruku poskytují sponzoři. V případě nedodržení výše uvedených podmínek platí penále a hradí náklady vzniklé v důsledku opoždění výstavby. ■ Záruka za úroky v období výstavby, kdy ručí stavební firma nebo sponzoři. Banky mají schvalovací postupy, podle kterých hodnotí, zda vloží či nevloží své zdroje do financování projektu. Východiska pro rozhodnutí banky o vstupu do úvěrových transakcí jsou: ■ podklady od vypůjčovatele oceněné nezávislými experty, které zahrnují posouzení technické, marketingové, právních hledisek atd. (informace shrnuty v Informačním memorandu); ■ sestavení variant pro plán čerpání a splácení, výpočet specifických ukazatelů; ■ posouzení, zda jsou rizika pro banku přijatelná, a za jakých podmínek. S ohledem na postavení projektového financování mezi finančními produkty ve vyspělých tržních ekonomikách a na potřeby národní ekonomiky, podnikatelské sféry a odpovídající infrastruktury lze předvídat další rozvoj projektového financování. 6.4.5 Rizikový kapitál Aktivace rizikového kapitálu (venture capital) se rozvíjí v průběhu devadesátých let jako účelově zaměřená technika úvěrování k dynamizaci ekonomických procesů. Původní význam pojmu byly investice do rizikových podniků. Rizikový kapitál je možné vymezit jako finanční techniku umožňující financování rizikových, ale potenciálně velmi ziskových projektů (firem) za účasti bankovního a nebankovního kapitálu. Podstata rizikového kapitálu spočívá v tom, že fond rizikového kapitálu investuje na omezenou dobu a bez majetkových záruk do firmy s vysokým potenciálem růstu s cílem podílet se na jejím hospodářském výsledku. Zaměřuje se především na podniky, které nemají dlouhou historii ani silné majetkové zázemí, ale které mají potenciální možnosti dynamického rozvoje. Obecně lze rizikový kapitál charakterizovat jako finanční nástroj pro financování zahájení činnosti firmy, jejího rozvoje a expanze nebo odkoupení celé společnosti. Důvody využití kapitálu souvisí s dynamickým rozvojem nových subjektů, realizace projektů a dosažení výnosu z jednotky investovaného kapitálu, externí financování a diverzifikace rizika. Základní vlastností je uvolnění části peněžních zdrojů banky (investiční společnost) do fondu rizikového kapitálu a existence vhodného podnikatelského subjektu, nositele projektu rozvoje. Finanční vstup a aktivace rizikového kapitálu a prodej majetkového podílu po realizaci. Zdroje financování představují interní zdroje (zisk, odpisy atd.), externí zdroje (úvěry, vstup strategického investora, navýšení základního jmění emisí cenných papírů atd.) a rizikový kapitál jako vklad rizikového fondu do společnosti (založení subjektu, kapitalizace vkladu atd.).

93


Druhy rizikového kapitálu Vymezení jednotlivých druhů rizikového kapitálu není jednoznačné, stejně jako existují různá kritéria dělení. V zásadě ale můžeme rozlišovat zejména: ■ předstartovní (zárodečné) financování; financování vývoje nového výrobku, tržního průzkumu, výběru manažerského týmu atd. Dochází k němu tedy obvykle ještě před samotným vznikem společnosti. Představuje nejrizikovější typ investice, jakému odpovídá i příslušná míra zisku; ■ startovní financování představuje investici do začátku činnosti firmy. Předpokladem je existence produktu i manažerského týmu, tržní průzkumy jsou v této fázi již známy; ■ financování počátečního rozvoje znamená investici do podniku, který již v omezené míře funguje a má potenciál dalšího rozvoje. Rizikový kapitál se zde uplatňuje proto, že daný podnik nemá prostředky, kterými by mohl ručit za případný úvěr. Investiční riziko je zde částečně sníženo, přesto však zůstává relativně vysoké; ■ rozvojové financování; v tomto případě jde již o zaběhnutý podnik, který má potenciál pro další významnou expanzi (např. vybudování nové výrobní linky, tržní sítě v nových teritoriích atd...). Zde se riziko významně snižuje; ■ záchranné financování je poskytnutí finančních prostředků nutných pro záchranu firmy. I zde je však podmínkou vstupu investora existence programu nebo projektu, který by po záchraně firmy nasměroval její vývoj na růstovou dráhu. Tento typ financování je často spojen s jinými typy kapitálu - např. manažerskými odkupy; ■ náhradní financování představuje investici, která umožní nahrazení cizích zdrojů vlastním jměním z důvodu negativního zatížení společnosti nákladovými úroky. Fáze financování rizikovým kapitálem Vstup a účast rizikového kapitálu ve společnosti můžeme rozdělit do několika fází.

2 Banka Rizikový kapitál

1

Podnik - projekt

Rozvoj subjektu

3 Podnik

Obr. 6.6. Fáze financování rizikovým kapitálem.

1. Vyhledání vhodných firem a projektů Investiční aktivita rizikových fondů je vysoce riziková záležitost, pohledávky za podnikatelským subjektem jsou v případě nezdaru projektu uspokojovány se ztrátou. Vyhledávání vhodných subjektů je nejdůležitější krok, který velmi významně ovlivní celkový výsledek a efekt dané investice. Fond rizikového kapitálu se nemůže opírat o historii firmy, ale může posoudit především manažerské kvality představitelů firmy. Na základě analýzy informací je provedena hrubá selekce. Vybrané projekty jsou dále podrobeny hlubší analýze, jejímž výsledkem je konečný výběr projektu, do kterého fond investuje. V zemích EU vstupuje rizikový kapitál především do sektorů služeb spotřebitelům, průmyslových služeb, výpočetní techniky a ostatních služeb. 2. Finanční vstup do firmy a financování rozvoje Vstup do firmy je možný několika způsoby. Podmínkou je zde požadavek, aby finanční prostředky šly přímo do firmy, tj. aby je mohla využít ke svému rozvoji. Finanční vstup je obvykle kombinací forem, jako je přímý kapitálový vstup, vklad tichého společníka a

94

nezajištěná půjčka. Majetkový podíl rizikového kapitálu může být ve firmě v různé výši, majoritní i minoritní. 3. Prodej majetkového podílu Tato fáze nastává v okamžiku, kdy firma zaznamenala dynamický rozvoj a má dostatečně pevné místo na trhu, a tržní cena je tedy vyšší. Následuje odprodej (původním vlastníkům nebo novému strategickému partnerovi) majetkové účasti. Přes podrobné analýzy jednotlivých projektů je třeba konstatovat, že s rizikovým financováním je spojeno vysoké riziko. Uvádí se, že z deseti financovaných projektů dva zcela končí nezdarem, šest je průměrných a pouze dva jsou výjimečně dobré. Historie rizikového kapitálu začíná v ČR počátkem 90. let. Byla založena Česká asociace rizikového a rozvojového kapitálu (CVCA). Různé subjekty také úzce spolupracují s Evropskou asociací rizikového a rozvojového kapitálu. V roce 1993 vydala EVCA (Evropská asociace rizikového a rozvojového kapitálu) studii nazvanou “Rozvoj venture kapitálu v České republice”, kde shrnuje podmínky pro existenci kapitálu a možné cesty jeho budoucího rozvoje. Zdůrazňuje problém neexistence výraznějších daňových zvýhodnění při zakládání malých a středních podniků, jakož i neexistenci daňového a dalšího zakotvení rizikového kapitálu v legislativě.

Shrnutí kapitoly Vymezení alternativních a speciálních obchodů bank představuje získání podstatných poznatků o realizovaných bilančně neutrálních a dalších obchodech bank. Prostudováním jste získali přehled o speciálních bankovních operacích a realizovaných devizových a investičních obchodech bank, které rozvíjíte o další bankovní operace emisní, zprostředkovatelské, akviziční, depotní a vlastní obchody bank. Svoje znalosti potvrzujete poznatky alternativních operací v relaci faktoringu, forfaitingu a leasingu bank a prohlubujete o možnosti bank v projektovém financování a při aktivaci rizikového kapitálu.

Otázky k zamyšlení 1. Jaké jsou základní znaky alternativních a speciálních obchodů s bankovními produkty a jaké jsou odlišnosti od aktivních a pasivních obchodů z hlediska výnosu? 2. Které uvedené obchody jsou bilančně neutrální obchody z hlediska rozvahy bank a které jsou považovány za ostatní obchody bank? 3. Jaké jsou důvody (motivy) bankovních subjektů k realizaci obchodů na devizovém trhu? Vyberte z možností: ■ vyrovnání zahraničních závazků a pohledávek v důsledku platebního styku ■ zajištění rizika finančně úvěrových obchodů v domácí měně ■ realizace bankovních obchodů v různých měnách (konverze devizových inkas) ■ nabídka přebytku deviz z realizovaných investic ■ banky musí prostřednictvím devizových obchodů také reagovat ■ likvidita devizových rezerv. 4. Jaké jsou podstatné investiční instrumenty bank a které převládají? Vyberte z možností: ■ finanční investice ■ reálné (hmotné) investice ■ cenné papíry krátkodobé (do jednoho roku splatnosti) ■ finanční deriváty ■ cenné papíry dlouhodobé (nad jeden rok splatnosti) 5. Z jakých etap (částí) se skládá emise cenných papírů a do kterých vstupuje banka? ■ Poradenství ■ Příprava prospektu

95


■ ■ ■ ■

Emisní půjčka banky emitentu Registrace emise Umístění cenných papírů na trhu Obchody s cennými papíry

6. Jaké jsou funkce faktoringu a které jsou podstatné pro banku? ■ garanční funkce, která souvisí s převzetím rizika za dodavatele ■ depozitní funkce, která souvisí s obnovou vkladů ■ úvěrová funkce, která souvisí s předfinancováním prodávajícího ■ správní funkce, která souvisí s vedením pohledávek, fakturací, inkasem, vymáháním pohledávek 7. Představuje forfaiting odkup jednotlivých pohledávek, které musí být dále zajištěné, nebo jsou nezajištěné proti finančnímu riziku ? 8. Jaké jsou druhy leasingových operací a které preferují bankovní subjekty? Vyberte: ■ leasing movitých věcí ■ leasing nemovitých věcí ■ leasing výrobce a dovozce k zvýšení obratu ■ finanční leasing jako pronájem investičních předmětů ■ zpětný leasing, postoupení vlastnictví k věci za platbu nájmu (zajištění likvidity) 9. Jaké funkce může plnit banka v projektovém financování? Logicky zdůvodněte: Banky jsou významným účastníkem projektového financování a plní funkce tím, že emitují dluhopisy a vyhledávají vhodné projekty k svému financování, poskytují specifické záruky, plní funkci garanta nebo jsou účastníkem v syndikované půjčce, často úvěrují celý projekt svým kapitálem. 10. Rizikový kapitál jako financování rizikových a vysoce ziskových projektů probíhá za účasti bank nebo fondů rizikového kapitálu a banky z důvodu rizika považují za rizikový kapitál ten, který ve formě úvěrů poskytují nebonitním klientům, zdůvodněte si vlastní závěr.

POT Vyhledejte elektronickou cestou některé alternativní obchody bank a porovnejte s nabídkou nebankovních subjektů, případně prověřte elektronicky reálnost nabídek zvoleného případu. Při řešení využívejte možnosti internetu a přímé elektronické nabídky bank. Datum: v průběhu studijního týdne. Způsob odevzdání: e-mail, fax, osobně.

96

■ ■ ■ ■ ■

Vymezení platebního styku Hotovostní platební styk Bezhotovostní platební styk Bankovní platební styk Kritéria členění produktů platebního styku bank

Základy platebního systému

7. 97

7. Základy platebního systému

Cíl kapitoly Studium platebního systému bank představuje podstatné prohloubení a propojení poznatků o bankovních obchodech, které jsou prostřednictvím produktů platebního styku realizované a vypořádané. Prostudováním uvedené vstupní části III souboru získáte poznatky o hotovostním a bezhotovostním platebním styku bank, které rozšíříte o bankovní platební styk, clearingové centrum pro zúčtování plateb a korespondenční systém bank. Dále pochopíte důvody, které vedou k určitému členění produktů platebního styku bank, a svoje poznatky prohloubíte o různá kritéria členění produktů platebního styku bank.


1 týden

Úvod kapitoly Platební systém bank od počátku bankovnictví a vzniku bankovních obchodů patří k základním funkcím bank. Platební systém bank je v národním a mezinárodním systému soustavně rozvíjen a produkty platebního styku jsou neustále zdokonalovány zejména rozvojem elektronického bankovnictví. Platební systém je souhrn bankovních platebních operací, který náleží do bilančně neutrálních obchodů bank. Rozvoj platebního systému a vzájemného styku bank a ostatních nebankovních subjektů má podstatný vliv na konkurenceschopnost bank.

7.1 Vymezení platebního styku Platební styk bank je proces zprostředkování převodu peněz mezi subjektem dlužníka a věřitele. Předmětem platebního styku jsou peníze, které vystupují v hotovostní a bezhotovostní formě. Platební styk zahrnuje hotovostní a bezhotovostní platby mezi subjekty. Hotovostní platební styk je proces přímé hotovostní (bankovky, mince) platby. Bezhotovostní platební styk je proces nepřímé, účetním převodem realizované platby. V praxi dochází ke kombinaci obou forem platebního vztahu, hotovostní platební styk přechází do bezhotovostního platebního styku bank, někdy je označován jako částečný hotovostní platební styk. Platební styk z hlediska teritoria realizace a měny je národní a mezinárodní. Národní (tuzemský) platební styk probíhá mezi domácími subjekty prostřednictvím platebních instrumentů, zpravidla v domácí měně. Mezinárodní (zahraniční) platební styk probíhá mezi domácími a zahraničními subjekty včetně plateb domácích subjektů v zahraničí prostřednictvím instrumentů platebního styku bank. Banky v uvedeném procesu platebního styku mají pozici subjektu zprostředkovatele transferu národních a zahraničních plateb. Elektronické bankovnictví je jedno z nejvíce se rozvíjejících částí platebního styku a bankovních obchodů. První změna platebního styku nastává v 70. letech, kdy nabídka platebních karet v USA a Velké Británii umožnila pasivní nakládání s účtem. Formy platebního styku a jeho nástroje se rozvíjí s peněžním oběhem. Elektronické bankovnictví představuje elektronickou formu komunikace při řízení platebního styku a obchodování s bankovními produkty mezi bankami, bankou a klienty. Prostřednictvím elektronického bankovnictví využívají ostatní subjekty služeb banky, na rozdíl od klasické, osobní formy komunikace.

98

7.2 Hotovostní platební styk Hotovostní platby jsou částí platebního bankovního styku realizován pomocí hotovostních peněz, bankovek a mincí. Platební styk je realizován mezi ekonomickými subjekty v následující formě. Hotovostní platební styk zajišťuje tok likvidní formy finančních aktiv, hotovostních peněz. A/ Přímý platební styk Přímý platební styk je peněžní převod mezi dlužníkem a věřitelem ve formě osobního předání peněžní částky, převodem poštovní poukázkou, cenným psaním nebo prostřednictvím třetí osoby. B/ Bankovní platební styk Bankovní platební styk prostřednictvím bank v různých formách jako hotovostní platby ve prospěch účtu příjemce (pokladní složenky, noční trezor...), poukazem peněžních prostředků z účtu k výplatě hotovosti (příkaz k úhradě), šekem určeným k výplatě hotovosti, výběrem hotovosti (výběrní - příjmový lístek), bankovní platební kartou (pokladny, automaty) atd. C/ Mezibankovní platební styk Mezibankovní platební styk mezi obchodními bankami a centrální bankou z důvodů zásobování ekonomiky hotovostními penězi (likvidita, výnos, riziko), zásobování domácností (mzdy, platy, sociální dávky...), přijímání hotovostních vkladů z obchodu a vkladů na účtech. Hotovostní platební styk je postupně nahrazován bezhotovostním platebním stykem (prostupuje spotřebitelským segmentem národního hospodářství).

7.3 Bezhotovostní platební styk Podstatou bezhotovostního platebního styku bank je převod peněz, které jsou zaznamenány na účtech (účetní záznam peněz) peněžními surogáty (produkty, nástroje). Účet slouží i k jiným operacím (úvěr, obchod s CP...). Bankovní účet klienta je chronologicky vedený přehled závazků a pohledávek banky vzhledem ke klientovi. Bezhotovostní peníze jsou denně splatné pohledávky (tzv. vklady na viděnou). Bezhotovostní peníze vystupují v dematerializované podobě, jedná se o převody platebních nároků znějících na peněžní obnosy. Podmínkou bezhotovostního platebního styku je existence účtu pro platební styk. Účet vyjadřuje stav příjmů a plateb: ■ debetní stav, saldo představuje úvěr, klient je dlužník, ■ kreditní stav, saldo představuje vklad, klient je věřitelem. Účet je založen na základě smlouvy o účtu (běžné, termínové, vkladové atd.). Bezhotovostní platby v Evropské unii Od 1. ledna 1999 jsou bezhotovostní platby v EU prováděny v euru, což je měnová jednotka platná v Evropské měnové unii. Jedno euro má sto centů, mezinárodní označení je EUR. V lednu 1999 začala první etapa zavedení nové měnové jednotky do praxe, která trvala do konce roku 2001. V této etapě bylo euro používáno pouze pro bezhotovostní styk, zanikla přechodná měnová jednotka ECU, veškeré mezibankovní, finanční a kapitálové operace probíhají pouze v euru. Za společnou měnovou politiku zodpovídá Evropská centrální banka, národní měny jednotlivých zemí jsou zafixovány pevnými koeficienty. Druhá etapa začala 1. ledna 2002 a byly v ní do praxe zavedeny bankovky eura. Třetí etapa nastoupila v dalším průběhu (30. 6. 2002) a v zemích Evropské měnové unie přestaly platit národní měny.

99


7.4 Bankovní platební styk Bankovní je bezhotovostní platební styk mezi bankami. Bezhotovostní platební styk probíhá ve dvou úrovních (národní, mezinárodní). Platební styk se technicky realizuje na základě směrových kódů bank, které jsou součástí označení účtů klienta. 7.4.1 Clearingové centrum Platební systém bank probíhá prostřednictvím zúčtovacího centra. Clearing je vzájemné zúčtování pohledávek a závazků zúčastněných subjektů (bank). Princip clearingu se uplatňuje prostřednictvím zúčtovacího centra /clearingová banka/, které účtuje saldo z uhrazených pohledávek a závazků na vedený účet bank. V systému realizují platební styk všechny banky v ČR propojené do centra. Zúčtovací systém umožňuje v platebním styku vázat menší množství prostředků bank. Platební styk se realizuje v národní měně, k realizaci zahraničních měn jsou zřízeny samostatné účty. Banky vedou “zrcadlový účet” realizované platební operace. Platební operace jsou účetně vypořádány do tří bankovních dnů na základě dálkového přenosu dat nebo s využitím technických nosičů. Clearingové centrum je vytvořeno v ČNB od r. 1991. Centrum zúčtuje platby na účtu s kreditem (výše debetu povoluje ČNB), objem vázaných prostředků je ve výši závazků. Po zúčtování plateb předá clearingové centrum zúčtované položky bankám, které vedou účty příjemců plateb, a banky provedou zúčtování na příslušné účty klientů. Systém má kontrolní funkci vztaženou k likviditě bank. Clearingové (zúčtovací) měny se používají při vzájemném vyrovnávání peněžních pohledávek a závazků dvou nebo více států jejich započtením. K realizaci plateb prostřednictvím clearingových měn dochází na základě uzavřených platebních dohod. Podstatou mezinárodního clearingu je skutečnost, že domácí dlužníci neplatí přímo svým věřitelům do zahraničí, ale skládají příslušné částky na clearingový sběrný účet ve své zemi a z toho se pak hradí podle příkazů dlužníků ve druhém státě pohledávky věřitelů (např. vývozců). Pro usnadnění plynulosti plateb (inkas a úhrad) se zřizují mezní úvěry, které umožňují pokračovat až do vymezené výše úhrad i při přechodném zadlužení na clearingovém účtu. Případná clearingová špička (clearingové saldo) na konci období se vyrovnává obvykle ve volně směnitelné měně. Nedělitelnou součástí obchodních dohod jsou tzv. kontingentní listiny, které uvádějí názvy a množství jednotlivých druhů zboží, jejichž vývoz nebo dovoz je v rámci dohody oboustranně povolen. 7.4.2 Korespondenční systém bank Korespondenční systém bank je platební systém operací bank, využívaný v zahraničním platebním styku. Zahraniční platební styk je oproti tuzemskému spojen s vyšším rizikem plynoucím z mezinárodních transakcí. Zahraniční platební styk představuje pohyb hotovostních a bezhotovostních peněžních hodnot přes hranice některé měnové oblasti, zpravidla hranice země. Zahraniční platební styk využívají fyzické i právnické osoby, komerční i centrální banky. Na mezinárodních trzích působí také mezinárodní instituce jako Mezinárodní měnový fond, Světová banka, Banka pro mezinárodní platby, Evropská banka pro obnovu a rozvoj a další. Korespondenční systém bank je založený na přímém bankovním spojení dvou bankovních subjektů bezhotovostního platebního styku. Korespondenční účty: ■ nostro (italsky - naše) účet je otevřený účet u jiné banky, ■ loro (italsky - vaše) účet je korespondenční účet pro jinou banku. V případě banky, která nemá přímé bankovní spojení (vedený účet), realizuje platební cestu pomocí jiného bankovního subjektu. Systém předpokládá současné otevření loro a nostro účtů při platební operaci.

100

Zahr. banka

Dom. banka

Loro (USD) pro dom. banky

Loro (Kč) pro zahr. banky

Nostro (Kč) u dom. banky

Nostro (USD) u zahr. banky

Obr. 7.1. Propojení bank účty.

Banky v rámci systému si vymění kontrolní dokumenty a nastává předání podpisových vzorů, podmínek v zahraničním obchodě a depešního klíče. Vklady na účtech nejsou úročeny, proto mají minimální stav. Platební cesta se technicky realizuje pomocí SWIFT: SWIFT (Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunication), společnost se sídlem v Bruselu (od r. 1973), pracuje na základě mezinárodních standardů a počítačové komunikační sítě. Sítě jsou složené ze dvou operačních středisek v Evropě a USA a jsou propojeny do národních koncentrátorů. Zabezpečují provoz a vývoj mezinárodní komunikační sítě podporované počítači s cílem umožnit členským bankám rychlý a bezpečný přenos informací v mezinárodním bankovním obchodě (mezinárodní platební transakce, dokumentární akreditivy, devizová potvrzení, cenné papíry, portfolia, výpisy z účtů a další služby). Systém využívá více než 3000 uživatelů z cca 70 zemí. Denně se vyměňuje více než 1,5 mil. zpráv. Systém představuje komunikaci, nikoliv clearing.

7.5 Kritéria členění produktů platebního styku bank Produkty bankovního styku jsou členěny dle různých kriterií a hledisek. Z hlediska platby a zajištění platebního styku jsou produkty: ■ platební, které jsou nositelem platby (hladké platy, dokumentární inkasa atd...), ■ zajišťovací, které jsou aktivovány při neplnění závazků z platebního styku (bankovní záruky, směnky). Platební a zajišťovací instrumenty jsou bankami používány dle druhu rizika a nákladů platební operace. Z hlediska banky jsou produkty závazkové a bezzávazkové: ■ závazkové produkty jako abstraktní, kdy závazek banky je oddělen od kontraktu (např. dokumentární akreditivy); ■ závazkové produkty jako akcesorické, kdy závazek banky je součástí kontraktu (např. platební záruky); ■ bezzávazkové (např. hladký plat, dokumentární inkaso). Z hlediska vztahu dokumentace a realizace platby: ■ dokumentární, realizace platebního styku předpokládá předložení dokumentů (např. o dodávce zboží); ■ nedokumentární, platební styk je přímo realizován.

101


Platební instrumenty vázané na dokumenty prokazují plnění kontraktu a různou mírou určují zapojení banky do transakce (rizika). Dokumenty platebního styku jsou vymezeny: ■ platební podmínkou, která vymezuje dobu, místo a způsob platby (popř. sankce a měnu); ■ dodací podmínkou (parita), která určuje místo předání zboží, dokladů, pojištění atd. Dodací podmínky jsou vázané na mezinárodní obchodní podmínky tzv. doložky INCOTERMS (International Commercial Terms). Dle charakteru dokumentů: ■ dokumenty dispoziční, vlastník dokumentu tímto zbožím může disponovat (převádět dokument); ■ dokumenty legitimační, doložení plnění kontraktu (např. nákladní listy). Dle různé funkce jsou dokumenty inkasní, dopravní, skladovací, pojišťovací a pomocné. Vztahy mezi bankami, zejména kontokorentní styk, charakter deviz jako pohledávek, jsou určujícími faktory platebního styku. Vlastní realizace platebního styku se potom děje prostřednictvím řady platebních dokumentů. Platební dokument vystupuje současně jako platební podmínka v kupní smlouvě. Určuje místo, čas a způsob placení. Určit platební podmínky v podstatě znamená vybrat banku a bankovní nástroj, který platbě s ohledem na další podmínky kupní smlouvy nejlépe vyhovuje. Z hlediska váhy uvedených kriterií jsou platební produkty prvotně rozlišovány na platební a zajišťovací. Druh instrumentu závisí na formě a projevu rizika. Bankovní produkty, které představují jednak dokumenty, jednak postupy, pomocí nichž se platba zajišťuje, lze dále členit.

Shrnutí kapitoly Uvedení platebního systému bank znamená další prohloubení poznatků o bankovních interakcích, které jsou prostřednictvím produktů platebního styku realizované. Prostudováním uvedené kapitoly jste získali poznatky o hotovostním a bezhotovostním platebním styku, bankovním platebním styku v relaci studia zúčtování plateb a korespondenčního systému bank. Znáte také již důvody, které vedou k určitému členění produktů platebního styku bank a svoje poznatky jste doplnili o kritéria členění produktů platebního styku bank.

Otázky k zamyšlení 1. Jaké základní platby zahrnuje platební styk? Vyberte z možností: Hotovostní, elektronické, bezhotovostní, přímé a nepřímé platby 2. V jakých formách je realizován hotovostní platební styk? Uveďte možnosti: ■ Přímý platební styk ■ Bankovní platební styk ■ Valutové převody mezi bankami ■ Mezibankovní platební styk ■ Centrální a obchodní banky 3. Co je podstatou bezhotovostního platebního styku bank, je to převod peněz, které jsou zaznamenány na účtech, nebo se jedná o elektronické převody zůstatků a přebytků klientů? 4. Korespondenční systém bank je založený na bankovním spojení bankovních subjektů. V případě, že bankovní spojení není dosud navázané, bankovní převod se nerealizuje, nebo nemusí být spojení vždy předem navázané?

102

■ ■ ■ ■ ■ ■

Hladké platy (bankovní převody) Šeky Platební karty Dokumentární inkaso Dokumentární akreditivy Zajišťovací instrumenty platebního styku

Produkty platebního styku

8. 103

8. Produkty platebního styku

Cíl kapitoly Uvedení produktů platebního styku bank analyzuje jednotlivé produkty, které jsou z hlediska kritérií předchozí kapitoly v rámci platebního styku bank realizované. Prostudováním uvedené kapitoly získáte poznatky o bankovních převodech, šecích, platebních kartách, dokumentárních a zajišťovacích instrumentech pro zúčtování plateb bank. Dále pochopíte důvody, které vedou k určitému použití platebních produktů, a svoje poznatky prohloubíte o různé možnosti využití uvedených produktů platebního styku.


1 týden

Úvod kapitoly Platební styk bank se realizuje pomocí bankovních produktů (instrumentů, nástrojů). Platební bankovní instrumenty jsou produkty, kterými se realizují platby na základě obchodních kontraktů.

8.1 Hladké platy (bankovní převody) Bankovní převody jsou nejvíce rozšířený platební nástroj v domácím a zahraničním styku bank. Hladké platy jsou bankovní převody bezhotovostních peněz. Jako platební instrumenty jsou nedokumentární a bezzávazkové. Bankovní převody jsou obchodní a neobchodní. Jako obchodní jsou platy obchodních transakcí (zboží, služby, leasing atd.) a neobchodní platy fyzických osob (penze, dotace, stipendia, dary atd.).

Kupující (dovozce)

1.

Banka kupujícího

2.

Banka prodávajícího

3.

Prodávající (vývozce)

Obr. 8.1. Průběh bankovního převodu.

Z hlediska banky jsou hladké platy sledované jako přijaté a odeslané platby. Hladký plat může dodávce zboží předcházet, potom mluvíme o tzv. hladkém platu akontačním (z hlediska prodávajícího maximální zajištění), nebo hladký plat může dodávku zboží následovat, potom jde o hladký plat po dodání (z hlediska prodávajícího minimální zajištění). Záznamem na účet se stává hladký plat definitivním a nelze jej bez souhlasu (beneficienta) stornovat. Podle zákona jsou k provádění mezinárodních hladkých platů pověřeny pouze banky, které obdržely povolení od ČNB k těmto operacím. Bankovní převod lze realizovat na základě příkazu k úhradě nebo inkasu. 8.1.1 Příkaz k úhradě Představuje příkaz plátce bance, aby provedla platbu zaplacením (převedla z jeho účtu určitou částku ve prospěch třetí osoby - příjemce platby).

104

Platební příkaz plátce k úhradě závazku představuje příkaz bance, aby z běžného účtu v den úhrady převedla ve prospěch příjemce vyznačenou částku. Banka provádějící hladký plat na základě klientova příkazu, podloženého krytím prostředků (vkladem na běžném účtu, složením hotovosti nebo v rámci poskytnutého úvěru), požádá, aby na vrub účtu (nebo uhrazuje částku na účet u sebe vedený) vyplatila nebo jinak uhradila příslušnou částku příjemci. Banka příjemce po ověření platnosti příkazu provede výplatu příjemci (připíše mu ji na účet, vyplatí v hotovosti, vystaví mu šek, pošle úhradu poštovní poukázkou apod.). Banka příkazce může ve svém příkazu uvést podmínku pro provedení výplaty, v takovém případě je platba realizována až po splnění této podmínky.

1

Plátce Příkaz k úhradě

Příjem platby 4

4

2

Banka příjemce

Banka plátce

3

3 Centrum

Obr. 8.3. Příkaz k úhradě.

Platební cesta Na základě vzniku předchozího závazku (1) plátce provede příkaz k úhradě bance (2). Dochází k mezibankovnímu převodu bank (3) prostřednictvím zúčtovacího centra. Příjemce platby a plátce obdrží výpisy z účtů (4), kde jsou zaznamenané údaje o provedené platbě. Platební příkaz má obvyklé náležitosti: název příkazce, číslo jeho účtu, částka a název devizy v kódu ISO, příjemce úhrady (přesný název, adresa) a číslo jeho účtu, jméno a adresa peněžního ústavu příjemce, příp. přes který další peněžní ústav má být platba provedena, účel úhrady - platební titul (povinný) a podpisy klienta (dle podpisových vzorů, příp. s razítkem klienta). Fakultativní náležitosti jsou datum vystavení příkazu, datum splatnosti (den odepsání z účtu plátce), variabilní symbol (identifikace platby pro příjemce - číslo faktury) a specifický symbol (sporožiro - 10 znaků). Platba je připsána ve prospěch účtu klienta. Pokud je účet veden v národní měně (CZK), je platba připsána na účet. V případě devizové platby je přepočtena kurzem deviza - nákup. Pokud je účet veden v jiné měně, provede banka změnu devizy při použití arbitrážního kurzu. Při provádění příkazu k úhradě banka respektuje požadavek klienta nést výlohy spojené s platem v zahraničí např. tím, že v příslušné zúčtovací zprávě užije kódové slovo OUR. Pak dodatečně účtuje klientovi výlohy zahraniční banky. Uvedené případy v praxi jsou označeny jako netto úhrady. V případě, že má výlohy beneficient, je užíván kód BEN. Pokud je příjemce zahraniční úhrady klient banky v ČR, banka provede úhradu prostřednictvím devizových účtů českých bank, které si vzájemně vedou, v CZK

105


prostřednictvím clearingového centra ČNB nebo prostřednictvím účtu banky příjemce vedeného u zahraniční banky. Příkaz k úhradě se vystavuje jednotlivě nebo hromadně pro den splatnosti. Pro opakované platby se používají trvalé příkazy. Příkaz k úhradě se bance předává ve formě formulářů nebo nosičů média, přenos dat). 8.1.2 Příkaz k inkasu Příkaz k inkasu je opačný proces, kde platbu iniciuje příjemce platby. Inkasní forma je taxativně vymezená platba. Vzniká po dohodě plátce, příjemce a banky plátce. Je stanovena právním předpisem nebo rozhodnutím soudu. Může vzniknout na základě předchozí smlouvy mezi bankou a klientem.

1

Příjemce - věřitel Příkaz k ink. 2

Plátce - dlužník

4

4

Banka dlužníka

Banka věřitele

3

3 Centrum

Obr. 8.4. Příkaz k inkasu.

Platební cesta Na základě vzniku určitého závazku (1) je realizován příkaz k inkasu (2). Dochází k mezibankovní zúčtování (3) a platba je potvrzena výpisem z účtu (4). Bankovní převody na základě příkazu k inkasu jsou omezené platby. Náležitosti inkasa jsou shodné s příkazem k úhradě. Příkaz k úhradě v případě rizika se zajišťuje dalšími instrumenty, např. akreditivem.

8.2 Šeky Šek je krátkodobý cenný papír používaný v obchodním platebním styku a neobchodních platbách fyzických osob. Šek je písemný platební příkaz majitele účtu a výstavce šeku. Výstavce přikazuje bance (šekovník) vyplatit při předložení šeku osobě (doručiteli) částku, která je na šeku uvedena na vrub (k tíži) jeho účtu. Základní vlastnosti šeků Šek je svojí formou cenný papír určený k oběhu. Šek zastupuje pohledávku jako určitá vymezená listina. Šek je proplatitelný na viděnou (při předložení). Podstatné náležitosti šeků (vymezuje zákon šekový a směnečný č.191/50 Sb.): ■ označení šeku do textu listiny (šeková knížka), ■ příkaz zaplatit zaručenou částku (označení měny), ■ označení šekovníka (formulář vydává banka), ■ místo, kde má být placeno,

106

■ ■

datum a místo vystavení, podpis výstavce.

Další náležitosti šeku jsou číslo šeku, číslo účtu výstavce (bankovní spojení), konstantní symbol (identifikace platby) a údaje o subjektu (osoby) k proplacení. Pro šeky platí legitimační povinnost (prokázání totožnosti při předložení). Banka při použití a průběhu placení šeku realizuje proplacení (honorace) šeku nebo převzetí šeku k inkasu (zálohová platba s výhradou storna na určitou dobu). V případě pochybnosti může realizovat proplacení šeku až po platbě od šekovníka. Využití šeků Šeky lze použít k výběru hotovosti v bance (pokladní šek), k proplacení zboží a služeb (šek k zúčtování) a v obchodních dodavatelských vztazích (předložení, převod na jinou osobu). Lhůty k proplacení šeku jsou závislé na teritoriu použití: ■ národní platební styk do 8 dnů, ■ mezinárodní platby do 20 dnů, ■ kontinentální platby do 70 dnů.

Indosant

Remitent 1

Dlužník Výstav. šek

Věřitel Převzetí šeku

4

2

Banka dlužníka

Banka věřitele

3

3 Centrum

Obr. 8.5. Platba šekem.

Platební cesta Na základě vystavení a převodu šeku (1) dochází k postoupení šeku k inkasu na banku (2) (hotovost, převod na účet). Dále probíhá zúčtování bank a centra a postoupení platby (3) a zatížení účtu dlužníka (4). Druhy šeků Z hlediska subjektu výstavce jsou šeky: ■ soukromé, výstavcem je nebankovní subjekt s účtem u banky (šekovník), ■ bankovní, výstavcem šeku je banka a šekovníkem je druhá banka (pobočky). Z šekového hlediska (komu je šek určen): ■ šek na jméno, šek vystavený na určitou osobu, ■ šek na řad (order), šek vystavený na určitou osobu s převodem na jinou osobu. (indosamentem); Šek může znít i na výstavce (osobu šekově zavázanou); ■ šek (rekta) na určitou osobu s omezením práva převodu doložkou, ■ šek na doručitele (au porteur), bez uvedení osoby, omezení osob k proplacení se zajistí tzv. křížováním (cros).

107


Z hlediska realizace a využití šeků: Zaručené šeky jako druh soukromého šeku se zajištěním banky (v ČR). Šeková knížka obsahuje záruční kartu a platí podmínky omezení maxima čerpání na šek (6500,- Kč), předložit lze až 10 šeků jednorázově při formální správnosti všech náležitostí. Euro šeky jsou rozšířeny ve více jak 40 zemích s unifikací zaručených šeků v mezinárodním systému. Používají se v mezinárodním cestovním ruchu na základě eurošekové knížky a karty, pro výběr hotovosti nebo k bezhotovostnímu platebnímu styku. Eurošeky jsou z hlediska majitele nepřenosné. Eurošeky mají funkci garanční (šek a kartu, nad 3 šeky prokázání totožnosti) a funkce platební (bankovní automaty). Cestovní šeky jako speciální druh šeku, který nahrazuje eurošeky a platební karty, má dlouhou dobu splatnosti (neomezenou). Šeky emitují mezinárodní banky a jejich výhodou je princip ověření založený na porovnání podpisů, výhodný měnový kurz, předložit lze v kterékoliv zemi a klient nemusí mít účet (nákup za provizi cca 1%) . Vybrané operace banky se šeky: ■ žirování šeku, převedení práv osoby, které je šek určen (bianco, indosamentem), ■ křižování šeku, označení šeku čarami proti zneužití, ■ zastavení placení šeku, ztráta šeku, ■ protest šeku, zajištění o neproplacení předloženého šeku. Šeky se využívají pro platby diskrétní povahy a v mezinárodním platebním styku, kdy není známé bankovní spojení příjemce platby.

8.3 Platební karty Platební karty jsou instrumentem bezhotovostního platebního styku. První platební karty vznikly v r. 1914 v USA, tzv. věrnostní karty určené pro použití v obchodní síti podniku, postupně vzniklo velké množství různých karet. V roce 1950 byla vydána univerzální karta spol. Diners Club Internacional - karta mezinárodní klubová. Vznik bankovních karet a další rozvoj probíhá od padesátých let pro méně bonitní klienty. Bankovní karty tvoří většinu (90 %) z více jak 900 mil. všech druhů karet v současnosti. Druhy platebních karet: Z hlediska použití: ■ karty s odloženou platbou (Charge Card), po měsíčním soupisu provedených transakcí do určité doby (14 dnů) klient provede úhradu; ■ kreditní, úvěrové karty (Credit Card), po soupisu transakcí může klient dále čerpat do sjednané výše; pozn. revolving (úročení progresivní) ■ debetní karty (Debit Card), platby zaúčtovány na účet, debet ihned uhrazen. Z hlediska vydavatele karty: ■ banky a bankovní asociace (VISA, Eurocard, Master Card...), ■ finanční společnosti (American Express...), ■ obchodní společnosti, ■ telekomunikace, ■ letecké společnosti a další, zejména mezinárodní společnosti. Z hlediska záznamu dat na kartě: ■ magnetické s magnetickým záznamem jsou nejvíce používané, nízké náklady; ■ čipové obsahují mikročip s daty (identifikace, aktuální stav konta atd.) Pozn. Druhem je čipová elektronická karta (peněženka) k hrazení některých drobných plateb, mají vyšší náklady proti magnetickým; ■ laserové karty (chytré - Smart Cards). Z hlediska funkce a způsobu použití karty: ■ šeková záruční karta, je určena jako doklad k šekům (např. eurošek),

108

■ ■ ■

bankomatové karty určené k výběrům hotovostí v bankomatech, univerzální karty určené k elektronickým a neelektronickým platebním transakcím, elektronická platební karta, výběr v hotovosti nebo platba přes terminál (bezhotovostní).

Dle rozsahu služeb jsou platební karty: ■ základní (Mass Card ...), ■ specializované (Business Card ...), ■ prestižní (Premier Card ...), ■ výběrové (Platinum Card ...). Platební cesta sestává z operací: ■ autorizace (ověření platnosti, limitu a ochranných prvků) v obchodu nebo bankomat zúčtovací banky; ■ přenos transakce banky do centrálního systému; ■ zúčtování (vyrovnání závazků a pohledávek); ■ přenos na vydavatele karty a do účtu klienta. Výhody platebních karet: ■ přístup k finančním prostředkům, ■ bezpečnost a úspora času, ■ výhodnější směnný kurz, ■ přehled výdajů a další služby, ■ snížení hotovostního obratu bank, ■ segmentace klientů. V ČR sdružení pro platební karty bank, technické zázemí realizuje společnost ISC MUZO.

8.4 Dokumentární inkaso Dokumentární inkaso je platební dokumentární instrument v mezinárodním platebním styku. V národním platebním styku není rozšířen. Podstata dokumentárního inkasa: Dokumentární inkaso obsahuje příkaz prodávajícího (příkazce) vysílající bance. Příkaz, aby prostřednictvím inkasní banky zajistila (inkasovala) u kupujícího (odběratele) určitou peněžní částku nebo jiné plnění na základě předání stanovených dokumentů. Banka přebírá odpovědnost za provedení inkasních úkonů: Riziko proti hladkému platu se snižuje (viz obchod. zák.), odběratel disponuje zbožím až po jeho úhradě. Dokumentární inkaso neváže devizové prostředky banky. Dokumentární inkasa se řídí jednotnými mezinárodními pravidly. V platebním styku hrají významnou roli různé druhy dokumentů. V případě dokumentárních forem placení je prodávající předkládá příslušné bance, v ostatních případech je zasílá zpravidla přímo kupujícímu. V některých případech obdrží dokumenty zasílatel (speditér) k dispozici banky nebo kupujícího. Banky se zabývají pouze dokumenty, nikoli zbožím nebo službami, které dokumenty zastupují. Banky proto nezkoumají, zda dodané zboží odpovídá popisu zboží v platebním instrumentu nebo dokumentech, ale zkoumají pouze soulad dokumentů s podmínkami platebního instrumentu. Dokumenty lze členit z různých hledisek: ■ podle charakteru ■ dispoziční ■ legitimační; ■ podle funkce ■ inkasní (obchodní faktura)

109


■ ■ ■ ■

dopravní (konosamenty, vydací list, říční, železniční, silniční a letecký nákladní list, speditérské potvrzení atd.) skladovací (potvrzení o převzetí zboží k uskladnění, skladní list) pojišťovací (pojistka, pojistný certifikát, protokol o škodě) pomocné (konzulární a celní faktura, osvědčení o původu, o kontrole zboží, o jakosti, vážní list).

Dispoziční dokument je cenný papír, neboť představuje zboží v něm uvedené. Majitel takového dokladu je oprávněn tímto zbožím disponovat. Převede-li jej na někoho (rubopisem), převádí tím na něho i vlastnictví tohoto zboží (to může být třeba i na cestě). V praxi je takovým dokumentem především konosament, dále pak říční náložný list, skladní faktura a v některých případech i vydací list. Legitimační dokumenty mají doložit určité plnění (např. že speditér obdržel určitou zásilku nebo odeslal určité zboží na danou adresu atd.) nebo se jimi odesílatel prokazuje dopravci, chce-li provést např. změnu přepravní smlouvy, reklamovat ztracenou zásilku apod. K takovým dokladům patří např. druhopis železničního nákladního listu, nákladní list automobilové dopravy, podací lístek poštovní průvodky, potvrzení speditéra nebo letecký nákladní list. Inkasními dokumenty jsou všechny druhy dokumentů, které dodavatelé zboží (prodávající) předkládají bance s cílem inkasovat jejich protihodnotu u kupujícího bez ohledu na to, zda se jedná o faktury, dopravní nebo pojišťovací nebo pomocné dokumenty. V některých případech se můžeme setkat i se skutečností, že je inkaso proveditelné pouze na základě faktury, která je nepostradatelným inkasním dokumentem. Dokumentární inkaso je vývozní a dovozní. 8.4.1 Vývozní dokumentární inkaso Vývozní dokumentární inkaso je platební instrument zahraničního styku, při kterém vydání zboží je vázáno na převzetí dokumentů a provedení úhrady (nebo jiné plnění) odběratelem. Využití a důsledky: Dokumentární inkaso při vývozu se váže na rizika dodání zboží novým partnerům v zahraničí (právní, politické) a zboží není na seznamu omezených produktů (restrikce importu). Používá se při zajištění platby s nižšími náklady. Banka vývozce je vystavena administrativním úkonům a zajištění banky dovozce. Splnění inkasních podmínek je závislé jen na kupujícím a inkasní pohledávka je pohledávka prodávajícího. Průběh dokumentárního inkasa Průběh operace sestává ze stanovení inkasních podmínek vývozce a dovozce v kontraktu. Z inkasního příkazu a odeslání dokumentů (faktura, pojištění, původ, dopravní doklady...) pomocí banky a předložení dokumentů, úhrady a převzetí zboží (speditér, banka), viz obr. 8.6. 1 Prodávající Příkazce

Kupující 8

2

4

7

5

6 Banka - vys.

Banka - inkas. 3

Obr. 8.6. Vývozní dokumentární inkaso.

110

Platební cesta Platební cesta sestává z kupní smlouvy a stanovení inkasních podmínek (1). Následuje příprava inkasa a dokumentů (2), příkaz k inkasu (3) a předání dokumentů (4). Dochází k platbě nebo jinému plnění (5), následuje postoupení převodu plnění (6) a převodu plnění (7) a převzetí zboží od subjektu držení (8). Dokumentární inkaso je vztaženo na různé dokumenty a podmínky plnění: ■ dokumenty proti zaplacení (D/P), ■ dokumenty proti akceptaci směnky (D/A) s dobou splatnosti a avalem banky, ■ kombinace (D/P a D/A) viz (documents againsts payment-acceptance), ■ proti výměně za jiné dokumenty nebo inkasnímu úkonu. 8.4.2 Dovozní dokumentární inkaso Dokumentární inkaso při dovozu zboží představuje postup banky při přijetí dokumentů a přijatých instrukcí příkazce k zajištění plnění. Základem importního dokumentárního inkasa je obsah příkazu k inkasu a průvodních dokumentů. Vydání dokumentů je vázáno na druh plnění a splatnost: ■ vydání dokumentů proti zaplacení ihned při předložení dokladů, s odloženou splatností nebo k určitému termínu; ■ vydání dokumentů proti akceptaci směnky odběratelem se splatností při předložení (na viděnou), splatnost po datu vystavení nebo k určitému termínu; ■ vydání dokumentů proti částečnému platu a akceptaci směnky, kombinace. Využití dokumentárního inkasa Dovozní dokumentární inkaso Dovozce určuje dobu splatnosti, platba je zajištěna přijetím dokumentů a povinnost úhrady vzniká s vlastnictvím zboží. Vývozní dokumentární inkaso Vývozce musí předem uhradit náklady výroby a přepravy, nepřevzetím dokumentů vzniknou další náklady u vývozce a také dovozce nemá možnost ověřit kvalitu zboží.

8.5 Dokumentární akreditivy Dokumentární akreditivy patří mezi nejpoužívanější platební instrumenty při zahraničních obchodních operacích subjektů. Rozšiřují se i v rámci národní ekonomiky v souvislosti s rizikem platby za dodané zboží. Dokumentární akreditiv je písemný závazek banky vystavený na základě žádosti kupujícího (příkazce), že poskytne určité plnění prodávajícímu (beneficient), pokud budou splněny akreditivní podmínky. Akreditivní podmínky jsou určeny obsahem předaných dokumentů, které jsou součástí akreditivů, smlouvy o akreditivu. Dokumentární akreditivy může ve smyslu zákona otevřít bankovní subjekt, popř. subjekt oprávněný. Banka odpovídá za dokumenty (správnost, úplnost) dle akreditivních podmínek, neodpovídá za obsah kontraktu. Provedení platby garantuje banka jako výstavce akreditivu, akreditiv má abstraktní povahu. Subjekty realizace operace při použití dokumentárního akreditivu: ■ kupující, jako příkazce k otevření akreditivu, ■ banka příkazce k otevření akreditivu, ■ prodávající (beneficient) k zajištění rizika platby, ■ potvrzující, avizující banka otevření akreditivu, ■ remboursní banka v případě potřeby korespondenčního systému. Použití a obsah akreditivu vychází z mezinárodních pravidel, která jsou vymezena v Jednotných zvyklostech a pravidlech pro dokument. akreditivy - komora v Paříži.

111


8.5.1 Realizace dokumentárního akreditivu Realizace dokumentárního akreditivu sestává z fází: ■ Stanovení podmínek, obsahu dokumentů a lhůt dokumentárního akreditivu je součástí přípravy kontraktu, kterého se účastní kupující, prodávající a banka příkazce. ■ Otevření akreditivu na žádost kupujícího o vystavení akreditivu bankou ve prospěch prodávajícího. Dochází k předání údajů (jména, adresy, bank. spojení...) na formulář akreditivu banky. Nastává přesné vymezení akreditivu (druh, splatnost, objem, výplata v hotovosti - směnka...) a jsou vymezeny dokumenty (dopravní, pojistné, účetní a finanční, další např. zbožní) a doplňující údaje (zpráva o dodání zboží atd.). ■ Realizace akreditivního obchodu a kontrola sjednaných podmínek bankou, následuje předání akreditivních dokumentů korespondenční bance a provedení sjednaného plnění (platba v hotovosti, akcept směnky atd.).

Kupující - příkazce

Prodávající - beneficient

1

4

2 Banka otevř. akr.

3

Banka-aviz.,potvr.

Obr. 8.7. Dokumentární akreditiv.

Platební cesta Platební cesta dokumentárního akreditivu sestává z uzavření smlouvy, její součástí je akreditiv vázaný na dodávku zboží (1). Následuje žádost o otevření akreditivu a zatížení účtu (2) a otevření akreditivu, nastává platba nebo jiné krytí (3) a potvrzení akreditivu s platbou, akcept směnky (4). 8.5.2 Formy dokumentárních akreditivů Formy akreditivů se liší rozsahem záruk a okamžikem převzetí rizika.

Krytý DC

Dokumentární akreditiv (Documentary Credit)

Odvolatelné

Neodvolatelné

Potvrzené

Obr. 8.8. Formy dokumentárních akreditivů.

112

Nepotvrzené

Nekrytý DC

Odvolatelný akreditiv je odvolatelný bankou nebo kupujícím do doby splatnosti. Neodvolatelný akreditiv je závazek (lze odvolat se souhlasem všech subjektů).

otevírající

banky

poskytnout

plnění

Potvrzený akreditiv, potvrzující banka přebírá závazek za plnění, obě banky jsou zavázány společně k beneficientovi. Nepotvrzené akreditivy, plnění na straně otevírající banky proti předloženým dokumentům. Krytý akreditiv, korespondenční banka požaduje platbu při otevření akreditivu. Nekrytý akreditiv, platba nastává až po otevření akreditivu. Druhy akreditivů jsou: A. Z hlediska plnění vůči beneficientovi ■ Dokumentární akreditiv na viděnou (vista) Splatnost u potvrzených DC při doručení a ověření dokladů v bance. Splatnost u nepotvrzených DC až po obdržení platby od otevírací banky proti dokladům. ■ Remboursní akreditiv (akceptační, směnečný) Plnění k beneficientovi je ve formě akceptu časové, lhůtní směnky na určitou banku, směnka může být eskontována ihned (částka snížena o diskont) nebo proplacena v době splatnosti (60 - 180 dnů). Splatnost umožňuje realizovat zboží a provedení úhrady směnky. ■ Akreditiv s odsunutou platbou (deferred payment) Při předložení dokumentů s odsunutím - příslibem platby na den splatnosti. Dovozce získá doklady dříve, než je zatížen platbou a vývozce může být bankou zálohován. ■ Akreditiv RC (red clause - červená doložka) Akreditiv je vázaný na zálohu korespondenční banky ve prospěch beneficienta, záloha je účelově vázaná na nákup nebo výrobu produktu. V případě zpoždění dodávky vznik nákladů pro výrobce. B. Z hlediska transakce dokumentárních akreditivů (DC) ■ Revolvingový akreditiv Opakovaný DC s doplněním základní částky (počet, doba a výše) v akreditivních podmínkách. Je kumulativní s převodem nevyužité částky a nekumulativní - nevyužitá částka propadá. Použítí: kontrakt s dodáním zboží po částech v časových intervalech. ■ Permanentní akreditiv Akreditiv stanoven na určitý objem s postupným čerpáním v čase, kumulativní a nekumulativní. ■ Převoditelný akreditiv Beneficient má právo převézt DC nebo jeho část na jinou osobu. ■ Reexportní akreditiv DC (back-to-back) Na základě exportního DC avizující banka vystavuje importní DC s použítím stejné dokumentace. Proplacení dovozní operace až po realizaci exportu. ■ Záruka banky ve formě DC (stand by) Dokumentární akreditiv ve formě záruky banky, která je aktivována při negativním vývoji transakce a liší se obsahem dokumentů. Využití dokumentárních akreditivů: Vývozce, platba je zajištěna dnem přijetí dokumentů, předchozí náklady (výroba, přeprava) musí uhradit a nepřevzetím dokumentů vznikají další náklady (skladovací, prodej pod cenou...). Dovozce, platba vzniká přijetím dokumentů a právem disponovat se zbožím, určuje den úhrady přijetím dokumentů, ale nemá možnost ověření kvality zboží.

8.6 Zajišťovací instrumenty platebního styku Zajišťovací instrumenty platebního styku snižují platební riziko podnikatelských subjektů. Významnou úlohu při jejich aktivaci v bezhotovostním platebním styku sehrávají banky.

113


8.6.1 Směnky Směnka je převoditelný a dlužný cenný papír. Vlastnosti směnek jsou využívány v platebním styku bankami. Základní operace se směnkou za účasti banky: ■ akceptace směnky, dlužník se zavazuje zaplatit stanovenou částku v den splatnosti označené osobě, ■ reakceptace směnky, dlužník souhlasí s novou akceptací v prodloužené době splatnosti, ■ náhrada směnky za směnku v držení zahraniční banky, předložení k nové akceptaci, ■ protest směnky pro neakceptaci nebo pro neplacení, ■ eskont směnky, převod práv odkupem na banku, ■ forfaiting, odkup směnky bez postihu, ■ uložení do depozita, ■ umoření při ztrátě směnky. Zajištění platby směnkou: ■ Vlastní směnka, zajištění platby prostřednictvím banky vývozce a dovozce, banka dlužníka předkládá směnku k placení. ■ Cizí směnka, vývozce vystaví směnku a postoupí k akceptaci na dovozce, který ji vrací vývozci. Vývozce může směnkou zaplatit jinému věřiteli nebo předat bance k inkasu, eskontu nebo ke krytí poskytnutého úvěru. Použití směnky V zahraničním obchodu při vývozu, například ke krytí poskytnutého úvěru směnečníkovi s avalem u banky. V zahraničním obchodu při dovozu, cizí směnka zahraničního dodavatele na řad financující banky a v domácím platebním styku jako náhrada fakturace obchodní směnkou. 8.6.2 Bankovní záruky Bankovní záruka je neodvolatelný závazek banky zaplatit předem určenou částku peněz v případě nedodržení podmínek kontraktu dodavatelem nebo neprovedení platby odběratelem. Bankovní záruka má vždy písemnou formu, plnění je v peněžní formě. Záruku vydává banka jménem vývozce nebo dovozce. Bankovní záruky jsou: ■ Platební záruky (aval směnky, záruka za zaplacení zboží, leas. splátek, proplacení směnek...). ■ Neplatební záruky (vadium, kauce, celní záruka...). Banka v relaci záruk vystupuje jako: ■ vystavující banka, vystavuje záruku na základě instrukcí příkazce, ■ avizující banka, přejímá od druhé banky záruku a nepřejímá na sebe závazek, ■ potvrzující banka, přímo potvrzuje záruku a přejímá závazek za klienta. Nepřímé záruky vznikají na základě banky příkazce, která sama dává příkaz bance beneficienta k vystavení záruky. Druhy bankovních záruk: ■ Z hlediska vystavující banky jsou záruky kryté vázané na peněžní prostředky na účtu a nekryté záruky jsou ty, které mohou být vyrovnány prostředky banky. ■ Záruky z hlediska vztahu k produktu realizace jsou akcesorické a abstraktní. ■ Záruky z hlediska zajištění jsou platební, kdy je závazek dlužníka k peněžitému plnění (dokumentární inkaso...) a neplatební, závazek banky ke splnění podmínek (kauční záruka...). Záruky v platebním styku vymezuje Mezinárodní obchodní komora v Paříži - Jednotná pravidla pro záruky splatné na požádání (1992).

114

V rámci bankovních záruk vystupuje: ■ Indemnita (slib odškodnění) Písemný závazek ve formě bankovní záruky, kterým se banka zavazuje k odškodnění (např. ztráta směnky). ■ Cese bankovních záruk Postoupení, převod pohledávek ze záruk na nového vlastníka, právní postavení dlužníka se nemění.

Shrnutí kapitoly Vymezení produktů platebního styku bank představuje prohloubení poznatků o platebních produktech, které jsou v rámci platebního styku bank realizovatelné. Prostudováním uvedené kapitoly jste získali přehled o bankovních převodech, šecích, platebních kartách, dokumentárních a zajišťovacích instrumentech platebního styku bank a poznali jste důvody, které vedou k určitému použití produktů platebního styku. Poznatky jste rozšířili o různé možnosti využití uvedených produktů.

Otázky k zamyšlení 1. Jsou hladké platy jako bankovní převody bezhotovostních peněz platebními instrumenty? Vyberte z možností: ■ dokumentární a závazkové ■ nedokumentární a bezzávazkové ■ obchodní nebo neobchodní 2. Pokud je příkaz k úhradě realizován v zahraniční měně, postupuje banka odlišně od příkazu k úhradě v domácí měně? Vyberte, jak postupuje: ■ platba je připsána ve prospěch účtu v domácí měně klienta. ■ pokud je účet veden v národní měně nebo zahraniční měně, je platba vždy připsána na účet a přepočtena kursem deviza - nákup 3. Mohou být šeky využity k proplacení zboží a služeb, nebo jen k výběru hotovosti v bance? Jakým šekem: ■ pokladní šek, ■ šek k zúčtování, ■ šek bankovní, ■ šek nebankovní 4. Jsou z hlediska záznamu dat na platební kartě rozeznávány? Vyberte druhy: ■ úvěrové karty (Credit Card) a debetní karty (Debet Card), magnetické, čipové a laserové karty (Smart Cards) 5. Dokumentární inkaso představuje: ■ příkaz prodávajícího (příkazce) vysílající bance nebo kupujícího bance příjemce ■ banka přebírá nebo nepřebírá odpovědnost za provedení inkasních úkonů ■ banky se zabývají pouze dokumenty nebo zbožím 6. Z jakých fází sestává realizace dokumentárního akreditivu? Správně stanovte pořadí: ■ Realizace akreditivního obchodu a kontrola sjednaných podmínek bankou ■ Stanovení podmínek, obsahu dokumentů a lhůt dokumentárního akreditivu ■ Otevření akreditivu na žádost kupujícího o vystavení akreditivu bankou ve prospěch prodávajícího. 7. Má bankovní záruka vždy písemnou formu a je plnění vždy v peněžní formě v následující pozici banky. Vyberte z možností: Banka jako vystavující banka, avizující banka nebo potvrzující banka, kdy přímo potvrzuje záruku a přejímá závazek za klienta.

115


116

■ ■

■ ■ ■

Elektronické služby bank Komunikace a prostředky elektronického bankovnictví Elektronická správa účtů Elektronický platební styk bank Elektronické bankovnictví v ČR

Elektronické bankovnictví

9. 117

9. Elektronické bankovnictví

Cíl kapitoly Analýza elektronického bankovnictví představuje elektronické služby bank, které v rámci prezentace a poskytování informací bank, zprostředkování bankovního styku, uzavírání kontraktů a zabezpečení operací banky v rámci přímého bankovnictví realizují. Prostudováním uvedené kapitoly získáte poznatky o současné komunikaci a prostředcích elektronického bankovnictví, elektronické správě účtů a platebním styku bank včetně uvedení banky jako zprostředkovatele elektronických obchodů. Svoje poznatky prohloubíte poznatky o různých možnostech využití uvedených elektronických produktů bank v ČR.


1 týden

Úvod kapitoly Elektronické bankovnictví je jedno z nejvíce rozvíjejících se částí bankovních obchodů. První podoba nového přístupu nastává v 70. letech, kdy nabídka platebních karet v USA a Velké Británii umožnila pasivní nakládání s účtem. Webová stránka znamená WWW (World Wide Web) stránka. Jedná se o hypertextové dokumenty, které umožňují přechod mezi jednotlivými dokumenty pomocí odkazů na jiné adresy. Formát dokumentů se nazývá HTML (HyperText Markup Language). Všechny stránky a adresy tvoří tzv. síť WWW, která je jedním ze základních prvků Internetu. Elektronické bankovnictví představuje elektronickou formu komunikace při řízení platebního styku a obchodování s bankovními produkty mezi bankami, bankou a klienty. Elektronické bankovnictví není jediným vymezením pro danou problematiku. Jedná se o další možné označení například E-banking, on-line bankovnictví, non-stop bankovnictví, přímé bankovnictví, internetové bankovnictví a jejich kombinace. Prostřednictvím elektronického bankovnictví využívají ostatní subjekty služeb banky, na rozdíl od osobní formy komunikace.

9.1 Elektronické služby bank Elektronické bankovnictví změnilo postupy bank v nabídce bankovních služeb. 9.1.1 Prezentace a poskytování informací bank Banky začaly využívat v průběhu devadesátých let vlastní prezentace stránek na Internetu. Původně se jednalo o marketingovou prezentaci, která mezi konkurencí bank nabývala na významu. Původní prezentace bank byly velmi omezené a málo aktualizované. Postupně však začal vzrůstat jejich význam. Banky se snažily zajistit zprostředkování pravidelně aktualizovaných informací. Zřizovaly telefonní informační linky poskytující informace průběžně (24 hod. denně). Jednalo se elementární přístup, který není specifický jen pro elektronické bankovnictví. Aktuálnost informací představuje základní prioritu. Při spojení pomocí telefonu lze získat informace poskytované živým operátorem, tzv. osobním bankéřem anebo automatem. V současnosti je prezentace a nabídka služeb bank na trhu finančních informací velmi sledovaná. Počet klientů elektronického bankovnictví dynamicky roste. Odhaduje se, že v roce 2004 využívalo elektronických služeb bank ve světě asi 120 milionů uživatelů.

118

9.1.2 Zprostředkování bankovního styku Ekonomické subjekty začínají uzavírat stále více elektronických obchodů. Přitom je nezbytný standardní, jednoduchý a rychlý způsob realizace platebního styku. K realizaci obchodních transakcí s využitím bankovního platebního styku patří kontrola, stav a pohyby na vlastním účtu a dosažení flexibility při rozhodování subjektů. Nutnou podmínkou však zůstává rychlost zpracování příkazů bankou. Hranice jsou v technickém vybavení a v možnostech bank. Rychlost plateb mezi různými bankami je velmi odlišná a zpravidla výrazně pomalejší proti ostatním obchodům. Výhody a nevýhody různých forem plateb, použití platebních karet a převody částek mezi účty patří do aktuální pozornosti bank. Patří sem i problematika digitálních či elektronických peněz, otázka elektronického podpisu, legislativa, ochrana dat a mnoho dalších problémů, které však reálně ovlivňují nově vznikající sektor elektronického bankovnictví. Obecně se však udává mnohem vyšší rychlost obchodních transakcí provedených přes Internet. 9.1.3 Uzavírání kontraktů Technologický pokrok přinesl možnost uzavírání elektronických kontraktů, tzv. “smluv na dálku”. S tím souvisí i právní uznání elektronického podpisu jako plnohodnotné alternativy k “ručnímu” podpisu. Banky a investiční společnosti nabízejí např. možnost získání on-line půjčky. Postačuje tzv. zvolit požadovanou částku, vyplnit příslušný formulář, zadané údaje odeslat a čekat na převod částky. Půjčky se nepřidělují automaticky, je prověřována bonita klientů s použitím širších zdrojů informací. Existují databáze dlužníků, výpisy z rejstříků a další specializované informační servery, které umožňují vydělit důvěryhodné klienty . 9.1.4 Zabezpečení operací Bezpečnost a spolehlivost elektronické komunikace je největším problémem současnosti. Mezi účinná opatření patří uznání, osvojení si základních pravidel bezpečnosti a dobrá informovanost. Velmi aktuální je problém týkající se šifrovacích algoritmů a povolení jejich vývozu mimo USA. Zároveň probíhá výzkum a vývoj nových alternativních prostředků ochrany, od kterých si mnozí slibují podstatné zlepšení situace. Elektronický přenos dat obchodu a plateb se neobejde bez dalšího zabezpečení. Nejjednodušší formou zabezpečení jsou systémy přístupových hesel a přístupových práv, které umožňují využití určité služby, ale nezajistí ochranu přenášených dat. K tomu je nezbytné využít kvalitní šifrovací algoritmus. V současnosti se nabízí určité možnosti řešení. SSL (Secure Socket Layer) představuje nejjednodušší zabezpečení komunikačního kanálu. Typicky se používá při prohlížení některých stránek, u kterých je vyžadována registrace. Před zpřístupněním je uživatel zpravidla dotázán na identifikaci a přístupové heslo. PGP (Pretty Good Privacy) se využívá například k podepisování elektronické pošty nebo souborů. Používá šifrovací standard RSA jako systém dvou klíčů. Veřejný klíč majitel zveřejní. Soukromý klíč zná pouze jeho majitel. Systém asymetrických šifer umožňuje, aby se odesílaný dokument zašifroval veřejným klíčem, který je volně k dispozici. Příjemce zprávy pak použije svůj soukromý klíč k dekódování. Oproti tomu symetrická šifra využívá jen jeden klíč, který musí znát obě strany. RSA (Rivest, Shamir, Adleman - autoři) představuje standardní metodu pro asymetrickou kryptografii. Dnes se používá jako minimální délka 768 bitů, lépe je však využívat 1024 bitů. Od hranice přibližně 400 bitů je možné za použití mnoha počítačů souběžně neustále prohledávat všechny možné kombinace.

119


SET (Secure Electronic Transaction) využívá symetrické i asymetrické šifrování, digitální podpisy a systém certifikátů. V tomto systému jsou zapojeny i VISA a MasterCard, které se snažily vyvinout i vlastní způsob zabezpečení. SET má zajistit důvěrnost a integritu přenášených dat. Je považován za nejbezpečnější, ale za nejnákladnější a nejsložitější vzhledem k ověřování. Při nakupování se používá karta a na počítači je nainstalována aplikace, tzv. elektronická peněženka. Pomocí této aplikace je zprostředkována platba ze zvolené karty. Celá procedura je několikrát ověřována, než zdárně proběhne. Komunikace přes telefony GSM je šifrována. Používá se algoritmus (COMP 128), který není zcela bez chyb. Ostatně komunikace pomocí mobilního telefonu je od počátku provázena obtížemi. Jedná se patrně o nejsnazší zařízení k odposlechu. Tzv. ”slepý podpis” znemožňuje vysledování pohybu elektronických peněz. Je používán u systému DigiCash. Smyslem je zajistit anonymitu plateb znemožněním sledování pohybu peněz. V případě potřeby je však možné odkrýt “zaslepené” číslo elektronického platidla. Uvedený standard prosazovala Komerční banka. Většina platebních karet v ČR však není v tomto systému použitelná. 9.1.5 Význam elektronického bankovnictví Investice do elektronického bankovnictví v zahraničních bankovních soustavách značně rostou. V roce 2001 se předpokládají v USA výdaje bank na elektronické bankovnictví ve výši 120 milionů USD a v Evropě ve výši 44 milionů USD. Trend se předpokládá i nadále rostoucí. Počet klientů e-bankingu je v současnosti celosvětově asi 20 milionů, ale v roce 2004 se odhaduje nárůst až na 120 milionů. Aplikace Internetu se neustále zvyšuje a v současnosti se uvádí, že Internet používá minimálně 1/5 obyvatel. Elekronické bankovnictví nejdříve využívají phonebanking a později homebanking. Je nutné uvést, že klasické banky mají oproti elektronickým výhodu získané klientely. Pro banky je nutné přistoupit k případným změnám v strategii a řízení. Bankám šetří elektronické možnosti náklady na “kamennou” pobočku. Uvádí se značná úspora (až 90 %) provozních nákladů. Očekává se pokles počtu poboček bank. Klienti mají úsporu času a dochází k poklesu poplatků. Mezi bankami se zvyšuje konkurence, což vyvolá tlak na zlepšení stávajících a zavádění nových služeb. Banky mohou získávat další informace o chování klientů a poskytovat jim produkty “šité na míru”. Klienti však na druhou stranu mohou mít obavy ze zneužití informací, což je však spíš jen dočasná obava, pokud bude respektováno bankovní tajemství. Bankám se otevře širší trh a cesta k méně rizikovým výnosům z poplatků za poskytované služby a tím zvýší svoji likviditu a výnos. Nevýhody souvisí s bezpečnostními riziky, zneužití se obává asi třetina dotázaných občanů USA. Nevýhodou jsou vysoké počáteční investice na zavedení nových technologií. Banky se budou muset přizpůsobit větší konkurenci (výhoda pro klienty). Vzniká určitý problém neloajálnosti klientů bank a nutnost řízení marketingu a jeho segmentace. Vzniká nutnost zvyšování odbornosti zaměstnanců banky a změn v řízení nákladů a výnosů, řízení rizika a nutnost zvýšení vnitřní kontroly.

9.2 Komunikace a prostředky elektronického bankovnictví Komunikační prostředky elektronického bankovnictví se stále rozvíjí. 9.2.1 Telefonní komunikace “Phonebanking” Základní prostředek komunikace je pevná telefonní linka. Komunikace probíhá mezi subjekty a bankou, spojení je zpravidla ověřováno pomocí hesel. Lze nalézt různé úrovně zajištění. Pokud je u telefonu k dispozici tónová volba, je možné využívat i automat. Podmínkou je volání přes digitální ústřednu, která umožňuje použití tónové volby.

120

Možností je také zadávání příkazů pomocí faxu a především mobilními telefony s technologiemi GSM a WAP (m-bankovnictví). Banky majitelům mobilních telefonů nabízejí stejné služby jako subjektům s pevnou linkou a navíc poskytují možnosti správy účtu s použitím SMS zpráv a technologie SIM Toolkit. Použití SMS zpráv je dostupné všem majitelům mobilních telefonů. Způsob použití je poněkud omezený. SMS zprávy mají limitovanou délku a může být problém psát delší zprávu pomocí miniaturních kláves na mobilním telefonu. Oproti tomu společnosti provozující mobilní sítě nabízí technologii SIM Toolkit, která umožňuje komunikaci s bankou pomocí displeje mobilního telefonu, kde si klient pouze vybírá z možností. Nevýhodou je, že tato technologie poskytuje klientům jen omezené přednastavené možnosti bankovních operací. Více nadějí se vkládá do dalších technologií (GPRS a hlavně UMTS). 9.2.2 Prostředky výpočetní techniky “Homebanking” Představuje komunikační spojení s bankou za použití prostředků výpočetní techniky. Původně se využívalo výhradně specializovaných jednoúčelových zařízení, která byla napojena přímo na systém banky. Tato zařízení umožňují autorizaci klientů a zadávání příkazů. Spolu s rozvojem výpočetní techniky došlo i k modernizaci těchto zařízení a využívání víceúčelových výpočetních systémů zapojených do sítě Internetu a klienti disponují osobním počítačem připojeným k Internetu. Obecně platí, že lze využívat počítače PC, Mac či specializované servery. Omezení spočívá ve vlastním technickém a programovém vybavení a způsobu připojení, které ovlivňuje rychlost a hlavně spolehlivost komunikace. Velmi zajímavou alternativou je především použití notebooků, vybavených bezdrátovým způsobem přenosu dat, a využití satelitů a digitální televize, kde se však musí nejprve vyřešit existenciální problémy spojené se způsoby financování těchto nejmodernějších technologií. U homebankingu lze rozlišovat možnost použití omezením na konkrétní přístroj, na jednu lokalitu a bez prostorového omezení. 9.2.3 Použití terminálů Jedná se o stejný princip jako u homebankingu. Rozdíl je pouze v tom, že terminál bývá zpravidla umístěn na pobočce banky, případně u obchodních center. Pak ale význam “home = domov” není použité technologii vlastní a jedná se o samostatnou kategorii. Sem spadají i bankomaty pro platební karty. Terminály a bankomaty umožňují obsluhu hotovostního a bezhotovostního platebního styku. Přehled vývojových etap elektronického bankovnictví: ■ Samoobslužná zóna - jedná se v podstatě o první formu přímého bankovnictví, která umožňuje nejen vybrat peníze jako klasické bankomaty, ale dává i informace o stavu účtu, produktech, úrocích, umožňuje zadat platební příkazy... (nabízí ji např. Živnobanka). ■ Telefonní bankovnictví - prostřednictvím zvláštní telefonní linky může klient získat od banky informace o stavu na svém účtu, dávat platební příkazy, SIPO, zakládat nové účty... Bezpečnost je zajištěna pomocí PIN, hovory jsou archivovány. Klient komunikuje s pracovníkem banky anebo pomocí tónové volby s automatem. ■ Homebanking - komunikace probíhá z klientova počítače pomocí modemu a speciálního software. Jde o mnohem rozvinutější formu se širokou paletou aktivních operací s účtem (zadávání příkazů, nové účty, akreditivy, inkasa, apod.). ■ Internet banking - tento produkt poskytuje stejné možnosti jako Homebanking. Rozdílem je však komunikace přes Internet. Nebývá zapotřebí speciálního zařízení nebo software - záleží na druhu ochrany (zabezpečení informací). ■ GSM banking, WAP - jedná se postupy s přechodem mobilních telefonů do GSM a tím byl umožněn přenos digitálních informací. Klient posílá do banky údaje pomocí SMS zpráv a banka pomocí SMS odpovídá. Tato forma se však již stala “zastaralou” s nástupem WAP protokolu na Internetu, který umožňuje pohodlnější aktivní operace s účtem.

121


9.2.4 Elektronická správa účtů Účet, který bývá spravován elektronicky (na dálku), je zpravidla běžný účet. Banky poskytují služby elektronického bankovnictví firmám a některé banky poskytují své služby i fyzickým osobám. Možnost správy účtu je služba a má své náklady. Ve fázi zavádění některé banky poskytují své služby dočasně zdarma. Nemusí se však jednat jen o správu běžného účtu. Někde je možné si zřídit na dálku i termínovaný účet nebo dokonce získat půjčku. Současné operace s účtem souvisí především s pasivními obchody bank. Zajímavé jsou tzv. “inteligentní účty”. Jedná se o systém, kdy si klient nastaví parametry a bankovní systém automaticky převádí například částky převyšující stanovený limit z běžného účtu na termínovaný účet. Podobných služeb bude jistě v budoucnu více. Elektronicky je možné provádět také obchodování s cennými papíry. Pro banku je výhodné, že elektronické kanály umožňují snížit náklady na provedené operace. Nevýhodou pro klienty může být počáteční investice do vybavení počítače. Některé banky poskytují i možnost vedení účetnictví a možnost měnové konverze.

9.3 Elektronický platební styk bank Na Internetu začalo vznikat velké množství elektronických obchodů se zbožím, kde je možné porovnávat různé nabídky a poté objednávat vybrané zboží. Původní řešení zasíláním na dobírku představuje i nadále dominantní způsob nakupování. Vzhledem k vzdálenostem je to však nákladné, poplatky mohou převýšit cenu zboží. Kromě toho je možné používat i šeky, které jsou však pomalu vytlačovány. Dalším logickým krokem bylo využití již rozšířené sítě různých druhů karet. Platební karty a bankomaty stále představují pasivní operace s účtem. Platební karty jsou dominantním prostředkem elektronické komunikace s bankou. 9.3.1 Platby pomocí karet Platební karty představují možnost kdykoliv zaplatit za zboží a služby a vybrat si hotovost z ATM pomocí platební karty. Platební karty umožňují zvýšit denní likviditu bank. Dnes se využívají debetní i kreditní karty. Jedná se však o nejproblémovější a nejrizikovější způsob převodu plateb. Obchod probíhá způsobem, kdy obchodu je sdělené číslo karty, a to nejčastěji e-mailem nebo vyplněním formuláře. Objednáme zboží, obchod vyúčtuje stejně jako v “kamenném” obchodě. Problém spočívá v tom, že nevíme, komu poskytujeme podstatnou a diskrétní informaci, a sdělené číslo může využít někdo další. Konkrétně e-mail je zpravidla posílán přes několik serverů, kde je nějakou dobu zachován, aby jej bylo případně možné doručit znovu. Správce takového serveru si může patrně také přečíst diskrétní informaci. Další možností je, že e-mail někdo “odposlechne” během přenosu a číslo platební karty (PIN) je nezabezpečeným e-mailem rizikové. Uvedeným problémem se zabývá třeba VISA a MasterCard. Existují ale i další možnosti týkající se pouze zabezpečení e-mailů. Nejznámější je asi systém PGP (Pretty Good Privacy), který umožňuje šifrování zpráv pomocí veřejného a soukromého klíče, avšak i tento systém má nedostatky. Ve fázi vývoje jsou další nové možnosti. Jedná se o nové typy karet specializované pouze k platbám po Internetu. Dalším takovým prostředkem jsou elektronické šeky, které jsou zúčtovány pomocí šekového clearingového systému. Jde vlastně jen o obměny stávajících nástrojů se zaměřením na vyšší bezpečnost. Společnost CCS provozuje platební kartu CCS Kontakt. Při placení je zákazník přesměrován na bránu CCS, kde provede transakci zadáním čísla a PIN. Uvedený postup není příliš podporován. 9.3.2 Banka jako zprostředkovatel elektronických obchodů Banky od počátku internetových obchodů usilují a přímo zprostředkovávají transakce uzavřené při elektronickém obchodování. Stále je možnost uzavřít obchod původním způsobem. Na základě smlouvy dát příkaz k úhradě či inkasu, zkontrolovat provedení

122

transakce a poté zaslat zboží. Tento způsob byl od počátku Internetu k dispozici až na to, že banky jsou konzervativní a celý proces byl komplikovanější, než by se od elektronického obchodování očekávalo. Základní je možnost okamžité kontroly pohybů a zůstatků na bankovním účtu. Dalším stupněm je umožnění zadávání platebních příkazů přímo pomocí formuláře na webové stránce banky či pomocí telefonu, což umožňuje již pružné rozhodování a uzavírání obchodů. To spočívá v možnosti vybrat si pouze zboží a souhlasit s úhradou požadované částky virtuálnímu obchodníkovi. Z toho důvodu začaly vznikat různé projekty a standardy, například eCity a SET, které mají uvedené umožnit. Základní princip spočívá v komunikaci a spolupráci mezi bankami a obchody. Hlavně se jedná o odstranění problémů s důvěryhodností, bezpečností, spolehlivostí a rychlostí převodu. Dosavadní elektronické postupy bank jsou zaměřeny na zvládnutí základních produktů platebního styku. Samostatným problémem se jeví elektronická aktivace pasivních, aktivních a bilančně neutrálních bankovních instrumentů. 9.3.3 Elektronické peníze Elektronické peníze technicky představují určitou posloupnost jedniček a nul, která je počítačem identifikovatelná a použitelná jako jiné peníze. Společnost DigiCash vyvinula technologii Ecash, která již byla experimentálně vyzkoušena a nyní ji zkouší zavádět některé zahraniční banky. Další společností je VISA se svým Visa Cash. Abychom mohli používat uvedenou formu peněz, je potřeba založit běžný účet u některé z těchto bank. Systém Ecash používaný v Mark Twain Bank v USA vychází z žádosti klienta, na jejímž základě obdrží identifikační číslo a heslo, kterým se bude prokazovat. Klient musí nainstalovat příslušný software, který umožní práci s elektronickými penězi. Banka zřídí běžné konto, kam převede platby v “reálných” penězích. Nyní je možnost směnit tyto peníze za Ecash, které budou k dispozici na e-kontě. S tímto kontem lze disponovat. Může se uložit určitý obnos na pevném disku a ten pak využívat při platbách tam, kde jsou tyto peníze akceptovány. Při platbách je pak kontrolována pravost těchto peněz, což může být zdlouhavé. Nevýhod je poměrně velké množství. První a nejpodstatnější nevýhodou je, že Ecash jsou emitovány v určitých nominálních hodnotách, což může způsobit problémy. Výhodnější by samozřejmě byla možnost platit libovolnou částku a ne kontrolovat počet a druh “elektronických mincí”. Podstatnou nevýhodou je riziko duplicit. Chyba v programu či zpracování dat, nebo výpadek při přenosu může způsobit zdvojení či ještě výraznější rozmnožení peněz. Následky by byly zřejmé. Nekontrolovatelné množství peněz v oběhu, chyby při transakcích a celková ztráta důvěry. Kromě duplicit však může dojít i k prostému technickému poškození peněz uložených na pevném disku, které může být nenávratné. Celou problematiku ještě komplikuje problém legislativy. Emise hotovostních a bezhotovostních peněz je v současnosti zajišťována centrální bankou a obchodními bankami. Nyní však nastává problém s tím, že se rozvíjí elektronické obchody, což je celkem logické vzhledem k tomu, že spravují hlavní segmenty trhu, kde by se elektronické peníze používaly. Například v britské legislativě se naráží na problémy s přijímáním vkladů a oprávněním k emisi elektronických peněz. Do popředí se tedy znovu dostávají problémy týkající se státem uznaných platidel (Legal Tender) a práva na emisi. Elektronická peněženka Elektronická peněženka je vlastně čipová karta, kterou lze používat na drobné platby. Princip je následující. Karta se “nabije” požadovanou finanční částkou a lze ji pak použít k úhradě v obchodě. Peníze z účtu se při nabití převedou z účtu do elektronické peněženky a při realizaci platby se převedou z peněženky do terminálu obchodníka. Transakce jsou pohodlnější, rychlejší a bezpečnější. Může jít i o kombinaci s platební kartou, kdy lze volit mezi více funkcemi. Opět je potřeba dbát na vysokou úroveň zabezpečení proti padělatelům apod. V ČR se elektronické peněženky zatím neuplatňují z důvodů dosud nevyužitých technologií platebních karet.

123


Mikroplatby představují velmi malé částky v hodnotách (centů, haléřů...). Tyto poplatky se mohou využívat například jako poplatek za přečtené články, informace. Mohou to být poplatky za stažená data apod. Problém je v tom, že zúčtování takto malých částek neodpovídají několikrát vyšší náklady. Uvedený problém lze řešit postupným načítáním mikroplateb a poté jejich jednorázovým zúčtováním. Do tohoto způsobu zpoplatňování služeb na internetu se vkládají značné naděje. Slibuje se od něj omezení současného rozsahu reklam a zajištění příjmů pro některé servery poskytující služby, jako je prodej hudebních skladeb, elektronické noviny, informační servery a další.

9.4 Elektronické bankovnictví v ĆR Banky v bankovní soustavě lze rozlišit z určitého hlediska na elektronické, klasické a kombinované. Čistě internetové banky již téměř nepotřebují “kamenné” pobočky. Klasické banky se elektronickým bankovnictvím zabývají a usilují o elektronické přístupy komunikace. Jako první čistě internetová banka se uvádí Security First Network Bank, v ČR to byla Expandia banka, nyní eBanka. Na elektronickou formu se začínají orientovat i některé pojišťovny a obchodníci s cennými papíry (např FIO). On-line Banking Association je mezinárodní neziskové sdružení firem a společností především z USA, zabývajících se on-line poskytováním finančních služeb a informací prostřednictvím počítačových sítí. Asociace hájí a prosazuje zájmy on-line bankovnictví ve věcech právních a legislativních ve Washingtonu. Jednou z jejích mnoha dalších aktivit je také každoroční vyhlašování cen OBE (On-line Banking Excellence). V ČR zatím není podobná asociace prosazující zájmy internetového bankovnictví. Vývoj elektronického bankovnictví v ČR je nejlépe patrný na Expandii respektive na eBance. Zahájila provoz v květnu 1998 a od počátku se specializovala na elektronické bankovnictví. Na našem trhu nabízí nejkomplexnější služby a v březnu 2001 měla přes 47 000 klientů, což představuje asi 50 % z celkových klientů elektronického bankovnictví. eBanka se stala členem skupiny České pojišťovny a změnilo se původní jméno Expandia banka na eBanka. Specializuje se na klienty, kteří vyžadují vysoký uživatelský komfort s minimálním nárokem na jejich volný čas. Udává, že se orientuje na klienty z řad majitelů mobilních telefonů a uživatele Internetu. Do budoucna se hodlá orientovat na firmy a nabízí produkty pro skupinu České pojišťovny. Po uzavření smlouvy a vyzvednutí elektronického klíče již není prakticky nutné navštívit jejich pobočky. Pomocí elektronického klíče se zajišťuje prokázání totožnosti osoby a potvrzení zadané operace. Elektronický klíč při každém využití generuje nový jedinečný kód, který je poté použit k zabezpečení či ověření. Elektronický klíč obdrží každá osoba mající oprávnění k disponování s účtem. Pro případ ztráty klíče se vydává i PIN (Personal Identification Number). Elektronický klíč se tak podobá obyčejné kalkulačce (vyrábí ActivCard). Elektronický klíč se skutečně využívá u všech transakcí, dokonce i na pobočkách. Nevýhodou je, že vygenerovaný klíč je dlouhý 15 - 30 znaků a jeho časté používání může být náročné. Pro tento případ existuje možnost využívat systém specializovaného softwaru a certifikátů, kdy není potřeba elektronický klíč používat. Komunikace je pomocí obyčejného telefonu, faxu, mobilního telefonu a Internetu. K dispozici je však samozřejmě i využití služeb poboček, bankomatů a pošt. Fyzické osoby si zakládají osobní účet, podnikatelé mají k dispozici obdobný firemní účet. Pro neziskové organizace je určen transparentní účet. Klient má k dispozici možnost plateb SIPO, poskytnutí kontokorentního úvěru, zadávání hromadných příkazů, inkaso, vedení běžných a termínovaných účtů a mnoho dalších služeb. Účet může být také veden v jakékoli z několika měn (CZK, USD, DEM, ATS, CHF, GBP, FRF, EUR). Nejdůležitější komunikační kanál je zajišťován použitím Internetu, kdy je k dispozici přehledné uživatelské prostředí umožňující všechny operace provádět na dálku. Uvedené prostředí se nazývá klientský systém a je

124

možné zajistit propojení přímo s účetnictvím firmy. Kromě homebankingu je však k dispozici kompletní škála dalších alternativ, které jsou však označovány speciálními názvy. Název klientské centrum označuje pobočky a předpokládá se, že nebude příliš často navštěvováno. Jenom při uzavření smlouvy, vydání platební karty a elektronického klíče. Klientská centra jsou v Praze, Ostravě, Plzni, Brně a Olomouci. Součástí těchto center jsou i samoobslužné zóny vybavené terminály a bankomaty. Vzhledem ke konzervativnosti klientů se jejich počet zvyšuje. Telekomunikační centrum zahrnuje komunikaci s osobním bankéřem kdykoli po 24 hodin denně. Kromě toho je k dispozici posílání krátkých textových zpráv. Automatický systém konverzant umožňuje komunikaci prostřednictvím tónové volby, kdy je mu nabízeno menu, s jehož pomocí provádí zamýšlené operace. Systém GSM-SMS Klasik využívá při komunikaci pouze klíčová slova kvůli omezení délky SMS. GSM-SMS SIM Toolkit umožňuje správu účtu pouze pomocí menu na mobilním telefonu. SIM Toolkit je navíc také šifrován. Parametrizace účtu představuje zadání údajů o účtu týkajících se způsobu informování o změnách zůstatku na účtu. Informace může být sdělena pomocí zaslání e-mailu nebo zprávy na mobilní telefon. Lze nastavit i jiné parametry jako třeba blokaci prostředků na účtu. eBanka garantuje provedení bezhotovostního převodu do max. 5 minut mezi dvěma účty vedenými u ní. Převod na účet vedený u jiného peněžního ústavu však probíhá přes clearingové centrum České národní banky. Zde tedy není příliš prostoru k urychlení operace. Inteligentní revolvingový termínovaný vklad umožňuje automatické převody částek z běžného účtu na termínovaný vklad při překročení stanoveného limitu. Stanovíme si tak například limit 20000,- a obnos přesahující tento limit bude automaticky převeden z běžného účtu na termínovaný. Naopak, pokud se zůstatek na běžném účtu dostane pod tento limit, může být doplněn třeba právě z termínovaného vkladu. Na jednu stranu je dobré, že banka umožňuje automatický převod na lépe úročený účet, ale na druhou stranu je třeba zmínit, že samotný osobní účet je úročen nízkou úrokovou sazbou (0,5 %). Hospodaření Expandia banky končilo opakovaně ve ztrátě. V listopadu roku 1999 Česká pojišťovna získala podíl v Expandia bance. eBanka navíc plánuje i možnost sjednávat pojištění, stavební spoření a další služby. Také za projektem eCity se skrývají aktivity eBanky. Jedná se o virtuální město, kde jsou koncentrovány elektronické obchody. Je zde možnost volně jimi procházet a vybírat si z nabízeného zboží. Vytvořila se garantovaná obchodní zóna, jejíž hlavní předností je možnost provádět platby prostřednictvím eBanky. Účastníci mají u eBanky zřízen eCity účet. Zřízení a vedení účtu je zdarma. Zpoplatňovány jsou pouze pohyby na účtu a další doplňkové služby. eCity fungovalo jako zkušební model a zaznamenalo velký ohlas. Nyní je projekt spuštěn již reálně. Specialitou je, že platby jsou prováděny až po doručení a přezkoušení zboží. Do té doby jsou volně k dispozici na účtu. Původní klasické banky, které byly postupně privatizovány V České spořitelně získala privatizací podíl rakouská Erste Bank Sparkassen. ČS má velký potenciál díky správě účtů pro velké množství malých klientů. Zavedení služeb elektronického bankovnictví po získání rozsáhlé sítě poboček České spořitelny by jistě představovalo velmi dobrou startovací pozici v procesu získávání pozice na českém trhu elektronického bankovnictví. Elektronickou službu tvoří Sporotel, GSM banking a tradiční homebanking pro větší klienty. Pomocí Sporotelu lze komunikovat s automatem, který umožňuje zjišťování zůstatku a obratů na účtu, zadání jednoduchého a trvalého příkazu k úhradě a poskytování informací. Klient získává telebankingové číslo a PIN. GSM banking probíhá pomocí SMS zpráv. Zahrnuje jen obdobné služby Sporotelu. Home Banking Officeline se uskutečňuje pomocí modemu a telefonní linky a poskytuje standardní služby. Využívá se digitální podpis. ČS od května 2001 spouští systém Internet banking, který má

125


být plnohodnotný. Klientům bývalé Erste bank CR je nabízen produkt Multicash, který kromě plnohodnotného homebankingu nabízí také široké možnosti vedení finančního výkaznictví firem. Československá obchodní banka získala podíl v IPB. ČSOB nabízí Phone Banking včetně GSM a SMS a prošla privatizací. Tento produkt je však dobrý spíše jen pro zjištění informací (zůstatky apod.). Pro firmy je k dispozici elektronický platební styk pomocí systému EDIFACT. Komunikace probíhá pomocí modemu, využívá se certifikace. Systém lze využít k provádění platebního zisku a zasílání výpisů. Dalším nabízeným produktem je OB MULTICASH, který taktéž umožňuje realizaci platebního styku a kontrolu pohybu na účtu. IPB byla první z našich největších bank, která se zúčastnila rozvoje elektronického bankovnictví. Začala v březnu 1999 a měla výhodnou situaci. Ve srovnání s eBankou má (asi 40x) vyšší objem vkladů a (cca 13x) více vedených účtů. Během prvních šesti měsíců se jí podařilo získat 5000 klientů e-bankingu, tedy za stejnou dobu jako Expandia bance. Poskytuje homebanking i phonebanking. Nevýhodou homebankingu je jeho poměrně komplikované zprovoznění. Klient si musí vyzvednout na pobočce CD-ROM s certifikáty. Tyto certifikáty je potřeba nainstalovat na jeho počítač. Pomocí certifikátů je potom zajištěno zabezpečené spojení s bankou. Problémem je, že zjišťovat stav účtu jde teoreticky z libovolného počítače, ale pokud jde o manipulaci s účtem, je omezené pouze na jeden konkrétní počítač. Při každé instalaci je generován unikátní certifikát a ten je logicky nepřenosný. Za příplatek je možné zřídit i nadstandardní přístup vyhrazeným kanálem. Příkazy jsou zpracovávány najednou až na konci dne. V základní výbavě jsou však jen výpisy z účtu a platební příkazy. Většina dalších doplňkových služeb včetně on-line plateb je za úplatu. Phonebanking a GSM banking umožňují zjišťování pohybu na účtech a zadávání platebních příkazů. Dále nabízí služby Kompatibilní média a Bezdokladový elektronický styk, což jsou služby, které slouží klientům ke snadnému přenosu informací o pohybech na účtu. Komerční banka nabízí homebanking i phonebanking a více (7) samoobslužných zón. Systémy homebankingu pro firmy se označují jako BEST KB, M-BEST a BBS. Phonebanking zahrnuje informační systém HIS a Expresní linku KB. Expresní linka spolu s běžným účtem a platební kartou tvoří nabídku Expreskonto KB. Expresní linka je pro studenty zcela zdarma (ke kontu Gaudeamus) a nabízí prostřednictvím živého operátora jednu z nejširších škál služeb poskytovaných v rámci phonebankingu. Bezpečnost je zajištěna PINem a systémem kontrolních ověřovacích dotazů. V některých pobočkách jsou instalovány samoobslužné zóny, které poskytují informace, umožňují zadávat příkazy k úhradě a poskytují výpisy o pohybu na účtech. KB provozuje také projekt systému zabezpečení SET a lze využít i “Kartu optického klíče”. Nedávno byl uveden projekt “ mojebanka”, který představuje plnohodnotné internetové bankovnictví. Živnostenská banka provozuje službu nazvanou Telebanka, což je automatický telefonní systém, který kromě poskytování informací umožňuje také zadávání příkazů k úhradě. Zabezpečení je učiněno pomocí hesel TAN, která dostane klient (50) a jsou jednorázová. Firmám poskytuje homebankingovou službu Eltrans s napojením na účetnictví firmy. Byl uveden projekt Netbanka, který představuje internetové bankovnictví. Na některých provozovnách jsou samoobslužné zóny. Další banky poskytují služby elektronického bankovnictví jako vedlejší produkty. Většinou poskytují phonebanking. Některé nabízí homebanking pouze firmám. Často pouze pomocí speciálního zařízení. Většina z nich teprve plánuje spuštění plnohodnotného homebankingu v budoucnosti. V některých případech není zcela jasné, zda službu připravují, nebo je provozuschopná.

126

Citibank nabízí kompletní homebanking pouze pro větší firmy. Tato banka již své služby skutečně poskytuje a má jasno i v poplatcích. Kromě homebankingu poskytuje i službu CitiPhone, což je vlastně jen informační linka. GE Money Bank poskytuje komunikaci pomocí vyhrazeného kanálu za vyšší poplatky. Nonstopbank poskytuje elektronické bankovnictví (1998). Jejím vlastníkem je Bank Austria Creditanstalt. Tento ústav nemá žádné pobočky, avšak lze využít existující síť poboček Bank Austria Creditanstalt ve všech větších městech. Nabízí využití služeb telefonu, faxu, elektronické pošty a platebních karet. Telefonicky se lze spojit s osobním bankéřem a lze využít automatický počítač. Nonstop-konto umožňuje získání úvěrů, vedení spořícího účtu a termínovaných vkladů. Samozřejmostí je platební karta, SIPO a trvalé příkazy. Každý měsíc jsou poskytovány informace ve zprávě pro klienta. Existují dvě varianty konta: klasik a premier, které se liší objemem zdarma poskytovaných služeb. Dále je nabízen nonstop-spořící účet a termínované vklady. Vkladové účty lze vést ve více (4) měnách (CZK, USD, DEM, ATS). K termínovaným vkladům je nabízena služba Automatické udržování zůstatku, která přebytek nad limitem na nonstop-kontě převádí na termínovaný vklad a naopak. Zabezpečení je třístupňové. Při zavolání je klient dotázán na osobní tajné číslo, poté je ještě dotázán na dvě náhodně zvolená čísla z PIN. Při disponování s prostředky je ještě nutné sdělit heslo. Pro studenty je určeno nonstop-konto student v rozsahu jako klasik. Union banka nabízí službu U-Phone, kterou lze využít jen pro získání informací. Dále nabízí Union GSM banking, který je určen také k informačním účelům. Nejzajímavějším produktem je PC - Business banking, který představuje standardní homebanking. Mnoho pojišťoven se chystá využívat elektronické komunikace s klienty. Většinou však budou využívat služeb některé banky. Příkladem je Česká pojišťovna se službami eBanky. Elektronické bankovnictví v různých bankách se vyvíjí rozdílným tempem. Při studiu uvedené kapitoly je nezbytné posuzovat vývoj elektronického bankovnictví banky a jednotlivé produkty, ověřením pomocí přístupu přes Internet na webové stránky bank. PŘÍLOHA 1

Banka A (mateřská banka)

Telefon Banking Direct Bank (dceřiná banka)

GSM Banking, WAP

pobočka FAX

pobočka Platební karty

pošta

Internet Banking

Distribuční kanály elektronického bankovnictví.

127


Shrnutí kapitoly Uvedení elektronického bankovnictví představuje získání přehledu o elektronických službách bank, které v rámci poskytování informací bank, zprostředkování bankovního styku, uzavírání kontraktů a zabezpečení operací banky se v rámci přímého bankovnictví realizují. Prostudováním uvedené kapitoly jste získali poznatky o současné komunikaci a prostředcích elektronického bankovnictví, elektronické správě účtů a platebním styku bank, včetně pochopení banky jako zprostředkovatele elektronických obchodů. Svoje poznatky jste ověřili na vybraných produktech elektronického bankovnictví v ČR.

Otázky k zamyšlení 1. Jakou formu a mezi jakými subjekty představuje elektronické bankovnictví? Vyberte: ■ elektronickou formu komunikace při řízení platebního styku mezi bankovními subjekty ■ elektronickou formu komunikace při řízení platebního styku a obchodování s bankovními produkty mezi bankou a klienty 2. Z jakého důvodu jsou důležité prezentace a poskytování informací bank? Vyberte důvody: ■ technická vyspělost, programová vybavenost ■ konkurenceschopnost a tendence vývoje ■ úspora nákladů a dosažení výnosu 3. Jaké podmínky má zajistit elektronický platební styk při obchodních transakcích? Stanovte z nabídky: ■ kontrola vlastního účtu ■ přístup k pasivním operacím s účtem ■ stav a pohyby na vlastním účtu ■ dodatečné převody plateb ■ dosažení flexibility při rozhodování subjektů. 4. Je v elektronickém bankovnictví patrný postupný vývoj jednotlivých bank? Jaká forma převládá? Vyberte z možností: ■ platební karty ■ phonebanking ■ úvěrové operace ■ homebanking 5. Jaké možnosti poskytuje elektronická správa účtů? Doplňte chybějící: ■ běžný a termínovaný účet ■ pasivní obchody ■ obchodování s cennými papíry ■ vedení účetnictví 6. Jaké jsou dosavadní nevýhody elektronických peněz? Nebo převládají výhody? Vyberte z nabídky: ■ výhodou je převod v reálném čase ■ nevýhodou je možnost duplicit, nominální hodnota, nekontrolovaná emise

POT Vyhledejte nabídku elektronických produktů několika bank (www.banky.cz) a porovnejte jejich vhodnost z hlediska vlastní potřeby a nároků podnikatelských subjektů. Datum: v průběhu studijního týdne. Způsob odevzdání: e-mail, fax, osobně.

128

Shrnutí

129

Shrnutí

Cílem studia bank, bankovních obchodů a platebního styku bylo dosažení poznatků o bankovní soustavě, porozumění ekonomickým a finančním vztahům centrální banky a obchodních bank, bankovních obchodů a platebního styku. Uvedené problémy jsou náplní studia i dalších předmětů financí. Banky jako základní prvek bankovní soustavy tvoří hlavní a podstatnou část finančního systému. Bankovní obchody realizované prostřednictvím produktů provází platební styk bank s rostoucím podílem elektronické komunikace. Při studiu jsme se přesvědčili, že banky stále větší vahou působí na každý subjekt z hlediska množství a kvality poskytovaných služeb. Současný stav při správném výběru bankovních produktů umožní v reálném čase dosažení přehledu o stavu příjmů a výdajů a posoudit další finanční možnosti každého subjektu z hlediska výnosu a likvidity při určitém postoupeném riziku. Cílem studiabankovnictví je také přispět k zkvalitnění manažerských rozhodnutí tím, že nás naučilo lépe chápat a přijímat podstatné finanční informace a odborné poznatky. Problémy jsou více rozvedené při studiu účetnictví bank. Bankovní soustava, centrální banka a bankovní obchody s finančními produkty včetně platebního styku bank tvoří podstatnou a rozhodující část všech interakcí subjektů finančního systému ve všech rozvinutých ekonomikách. Úvodní část studia bankovnictví umožnila pochopení bankovní soustavy, místa a základních funkcí centrální a obchodních bank včetně základních bankovních subjektů a vzájemné interakce, které přímo působí na podnikatelské subjekty. Bankovní soustava svým významem a místem ve finančním systému, současným stavem rozvoje, členěním, strukturou soustavy a vývojovými tendencemi umožnila získat představu o očekávaných změnách, zejména rozvoji elektronického bankovnictví. Centrální banky a základy analýzy jejich ekonomických funkcí, které mají podstatný vliv na soustavu obchodních bank a nebankovních podnikatelských subjektů, nám umožní se rozhodovat na vyšším odborném základě. Obchodní banky, které jsou analyzovány z hlediska cílů a funkcí, obsahu bankovních obchodů, rozvahy a výnosů, jsou rozvedeny základními postupy analýzy bankovních subjektů, které lze z hlediska metodického postupu využít i při manažerských výkonech podnikatelských subjektů. Obsah úvodní části studia sleduje potřeby rozhodujícího výkladu obsaženého v kapitolách souboru, který rozebírá bankovní obchody, zdroje a druhy, produkty obchodů z hlediska výnosu, rizika a likvidity bank. Součástí výkladu jsou klasické bankovní obchody rozvedené o speciální a alternativní druhy bankovních obchodů, což umožnilo získat ucelený přehled o významu bankovních subjektů. Následující pasivní obchody bank rozvedly různé druhy depozitních obchodů bank a možnosti jednotlivých produktů při aktivaci potřebných finančních zdrojů. Uvedená část je významná pro podnikatelské subjekty a domácnosti z hlediska investic a investičních rozhodnutích. Úvěrové obchody bank analyzují jednotlivé druhy úvěrů z hlediska různých kritérií a důsledků na výnosy a rizika bankovních obchodů. Součástí výkladu jsou i metodické postupy k realizaci úvěrového obchodu, které byly využity v samostatném praktiku. Alternativní a speciální obchody nabývají na rostoucím významu vzhledem k tendencím vývoje bankovních obchodů a podnikatelských subjektů a dynamickým změnám v rozpočtových stavech subjektů. Realizace bankovních obchodů byla rozvedena studiem platebního systému bank, který má podstatný vliv na klasické a elektronicky zprostředkované bankovní obchody. Platební systém bank je zaměřený na nejvíce rozvíjející se část bankovních činností, která determinuje nejen další rozvoj bank, ale působí na všechny subjekty. Základy platebního systému vymezují platební vztahy bank a ostatních subjektů v rámci národního a zahraničního platebního styku, který má růstové tendence v procesu integrace do EU. Produkty platebního styku bank byly vymezeny na základě zvolených kritérií a z hlediska rizika a nákladů. Za důležitou část byla považována závěrečná kapitola elektronického bankovnictví, která se zabývá vlivem nových technologií na zprostředkování platebního styku a působením na platební instrumenty realizovaných bankovních obchodů různých subjektů, včetně

130

charakteristik jednotlivých bank v ČR. Hlavní cíl studia bankovnictví bude naplněný, pokud jsme v konečném důsledku schopni překonávat těžkosti při realizaci bankovních obchodů a dosáhneme změny při odborné komunikaci v současnosti.

131

Shrnutí

132

Glosář

133

Glosář

A Abstraktní zajištění - forma zajištění pohledávky, se kterou není přímo spojená a uspokojením nezaniká, relativně samostatná. Akcelerace úvěru - zkrácení termínu splatnosti úvěru Akcept - přijetí směnky cizí. Akceptační úvěr - úvěr spojený se směnkou (závazkový) Akcesorické zajištění - těsné spojení mezi zajištěním a pohledávkou. Akcie - cenný papír, právo akcionáře jako společníka Akontace - zálohová nebo celá úhrada kupní ceny Akreditiv - dokument vydaný bankou jménem klienta se závazkem banky Anuita - suma pevně stanovených plateb Aval - směnečné rukojemství

B Banka - finanční instituce, subjekt zprostředkování finančních prostředků mezi přebytkovými a deficitními subjekty. Banka bank - jedna z funkcí centrální banky Banka státu - funkce centrální banky ve prospěch finančních operací vlády Bankomat (ATM) - peněžní výdajový automat na platební karty Bankovka - hotovostní oběživo Bankovnictví - organizace bankovního podnikání soustavy bank Bankovní dohled - funkce centrální banky v relaci regulace Bankovní platební karta - platební karta vydaná bankou Bankovní obchody - bankovní operace různých bankovních aktivit Bankovní produkty - instrumenty, které jsou určeny pro klienty Bankovní převody - představují hladké platy (platby) Bankovní soustava - je relativně samostatná a otevřená soustava, která je součástí finančního systému. Bankovní účet (konto) - účetní přehled závazků a pohledávek klienta k bance Bankovní úvěr - finanční zprostředkování úvěrového vztahu s poskytnutím peněžních prostředků Bankovní záruka - písemné prohlášení banky v záruční listině Běžný účet - účet likvidních prostředků na požádání Bilanční suma - součet všech položek aktiv (pasiv), který vyjadřuje rozsah aktivit Burzovní trh - speciálním způsobem organizované místo k provádění obchodů

C Clearing - zúčtování v platebním styku k vyrovnání závazků a pohledávek Clearingové centrum - místo centrální banky, kde se pomocí účtů realizují platby mezi bankami Credit card - kreditní, úvěrová platební karta

Č ČNB - Česká národní banka jako centrální banka ČR (zák. 6/93 Sb.) Čipová karta - platební karta s mikroprocesorem a pamětí Čistý úrokový výnos - rozdíl mezi úrokovými výnosy a náklady banky

D Dealing - oddělení banky pro obchodování s devizami, konverze měny a hedging Debetní karta - platební karta vztažená k depozitnímu účtu Dekompozice zisku - přiřazení zisku (ROE) k produktům Denní peníze - peněžní půjčka na velmi krátkou dobu (noc, den) Depot - úschova cenností a cenných papírů Depotent - vkladatel peněžních prostředků Depozitní certifikát - dluhopis obchodovaný na diskontované bázi Depozitum - peněžní vklad v bance Depozitní účet - vkladový účet Deviza - likvidní, splatná pohledávka na cizí měnu, bezhotovostní Devizový trh - institut setkání nabídky a poptávky po devizách Devizový účet - účet vedený v cizí měně Diskont - úrok předem odečtený z nominální hodnoty pohledávky Dluhopis - dlužný cenný papír emitenta Dokumentární akreditiv - platební instrument vázaný na akreditivní podmínky Dokumentární inkaso - platební instrument ve formě inkasa proti předloženým dokumentům

E Elektronické bankovnictví - forma, kdy záznam a transfer peněz je zaznamenáván v paměti PC Elektronická peněženka - nový typ platební karty dobíjený z interaktivního terminálu Elektronické peníze - produkt v podobě karet (SW) dotované sumou peněžních jednotek Emise - uvádění do oběhu (primární trh) peněz a cenných papírů

134

Emitent - výstavce cenného papíru Eskontní úvěr - půjčka subjektu proti eskontované směnce na banku Eskont směnek - odkup směnek bankou Expozitura - nižší obchodní místo banky

F Faktoring - odkup krátkodobých obchodních pohledávek Finanční řízení banky - soustava nástrojů, metod, kritérií a finančních veličin FOREX - organizace, která sdružuje dealery na měnových a peněžních trzích Forfaiting - odkup střednědobých a dlouhodobých pohledávek

H Hedging - zajištění proti kurzovému riziku Homebanking - interaktivní přístup klientů pomocí PC k bankovním obchodům Hotovostní peníze - bankovky a mince Hypoteční banka - banka specializovaná na hypoteční úvěry Hypoteční zástavní listy - dluhopisy, hodnota kryta pohledávkami z hypotečních úvěrů Hypotéka - dluh, pohledávka zaručená zástavním právem k nemovitosti

I Identifikační kód banky - číslo přidělené autoritou každé bance Inkaso - vybrání peněz na základě pohledávky Insolvence - neschopnost splácet dluhy Investiční bankovnictví - bankovnictví zahrnující transakce s cennými papíry

J Jistina - nominální hodnota půjčky

K Kapitálová přiměřenost - poměr kapitálu banky k rizikově váženým úvěrům (8%) Klasifikovaný úvěr - problémový úvěr, kdy opoždění ve splátkách přesáhne 31 dní Komerční banka - obchodní banka s klasickými bankovními činnostmi Konsolidace dluhů - transformace dluhů do dlouhodobých forem zadlužení Konsorciální úvěr - spojení úvěrových zdrojů od několika bank Konto - účet Kontokorentní úvěr - úvěr do debetního rámce Konverze půjček - spojení starších druhů půjček do nově vzniklé Korespondenční banka - banka pro platební styk v jiné zemi Kredit - úvěr Kreditní karta - úvěrová karta

L Licence - povolení, oprávnění k vykonávání určité činnosti Likvidita banky - schopnost dostát svým závazkům v objemu a čase Lombard - produkt půjčky proti zástavě (cenné papíry) Loro účet - (jejich) účet vedený bankou k zúčtování korespondční bance

M Magnetická platební karta - platební karta s magnetickým proužkem Marže - cenové rozpětí mezi veličinami MasterCard - světový systém platebních karet Měnová báze - součet hotovostního oběživa a bankovních rezerv Mezibankovní trh - trh nabídky a poptávky volných peněžních prostředků bank Mezibankovní úroková sazba - sazba na mezibankovním trhu (Libor, Pribor) Mimobilanční operace - neutrální operace Mincovní regál - mincovní právo Model univerzálního bankovnictví - soustava s propojením komerčního a investičního bankovnictví Monetizace státního dluhu - nákup cenných papírů za “nové peníze”, roste peněžní zásoba Multiplikace depozit - proces, který vytváří základ úvěrové emise bezhotovostních peněz

N Nákladové úroky - úroky placené bankou z vypůjčeného kapitálu Negociační úvěr - směnečný eskontní úvěr při zahraniční operaci Neodvolatelný úvěr - úvěr, který nemůže být vypovězen při plnění závazků (hypoteční úvěr) Neutrální obchody - mimobilanční, indiferentní k bilanci Nostro účet - (náš) účet vedený korespondenční bankou tuzemské bance

135

Glosář

O Oběživo - hotovostní peněžní prostředky v držení nebankovních subjektů Obchodní platy - pohyb peněžních prostředků, který je protisměrný pohybu zboží Obchodní směnka - směnka na základě prodeje zboží Obchod promptní - dodání a okamžité vypořádání obchodu Obligace - dluhopis emitovaný finančním zprostředkovatelem Obligo - závazek, ručení, souhrn směnečných dluhů Odpis dluhu - odpis pohledávky z pohledu dlužníka One-stop banking - koncentrace bankovních produktů na jednom místě On-line - propojení míst systému v reálném čase (viz elektronické bankovnictví) Otevřená devizová pozice - pozice je dlouhá (suma aktiv je větší než suma pasiv) a krátká (opak) Outsourcing - vyčlenění činností, které nesouvisí s bankovním obchodem

P p.a. - per annum, roční úroková míra Papírové peníze - neplnohodnotné peníze, hotovostní a bezhotovostní Pari - nominální hodnota cenného papíru Pasivní úroky - nákladové úroky Peněžní trh - trh s krátkodobými instrumenty se splatností do 1 roku Peněžní ústav - finanční označení banky Per aval - směnečné rukojemství, doložka na směnce Perpetuita - věčná renta, pevně stanovená platba Phone banking - komunikace banky a klienta po telefonu PIN - osobní identifikační číslo Platební karta - označení pro standardizované produkty platebního styku Platební operace - platby pomocí produktů platebního styku Platební příkaz - příkaz k úhradě, inkasu Podřízený dluh - zdroj získaný bankou jako vklad Pokladní hotovost - hotovostní peněžní prostředky v pokladně Pool - sdružení institucí, které má povahu kartelu Povinné minimální rezervy - prostředky banky na svém účtu u centrální banky Projektové financování - bankovní služby ve prospěch realizace velkých projektů Překlenovací úvěr - meziúvěr Přistoupení k závazku - forma osobního zajištění úvěru

R Rating - hodnocení bonity subjektů Reeskontní sazba - úroková sazba u reeskontních operací Refinanční úvěr - úvěr centrální banky k doplnění zdrojů bank Rektašek - šek na jméno Repo operace - dohoda o zpětném odkoupení Revolvingový úvěr - automaticky obnovovaný úvěr po určité době Rizikový kapitál - investice do nové vznikajících firem, projektů ROA - rentabilita aktiv ROE - rentabilita vlastního jmění Ručení - zajišťovací operace akcesorického charakteru Ručitelé - osoby, subjekty přebírající odpovědnost za úhradu dlužníkova závazku

S Samoobslužné zóny - obchodní místo banky pro interaktivní operace klienta na terminálech Sedlina - část vkladů na viděnou s dostatečnou likviditou pro aktivní operace Sekundární rezervy - likvidní cenné papíry v držení banky Sekuritizace - proces alokace cenných papírů v objemu finančních prostředků Složené úročení - způsob úročení, kdy za dané období se úroky připisují k částce a znovu úročí Směnka - dluhový cenný papír na určitou peněžní částku Solosměnka - vlastní směnka Solvenost - schopnost plnit závazky Splatnost - den, který vymezuje splatnost pohledávky Standardní úvěr - řádně splácený úvěr, kdy prodlení nepřesáhne 31 dnů Státní pokladniční poukázky - dluhový cenný papír emitovaný Ministerstvem financí Světová banka - označení pro Mezinárodní banku pro obnovu a rozvoj (IBRD) Syndikovaný úvěr - označení úvěrů, které zajišťuje konsorcium bank Systém TKD - registrační systém pro státní pokladniční poukázky a poukázek (FNM ČR, ČNB)

Š Šek - cenný papír, kterým výstavce dává bance příkaz, aby z jeho účtu vyplatila sumu majiteli

136

T Trasant - výstavce Trasát - směnečník Treasury - řízení likvidity v bance

U Účet bankovní - zobrazení závazků a pohledávek užitých produktů banky pro klienta Úmor - částka, jíž je splácen dluh a snižuje se nesplacená jistina Úpadek - bankrot

V Valuta - hotovostní forma cizích peněz (bankovky, mince) Vinkulace - blokace vkladu ve prospěch stanovené osoby

Z Zajištění úvěru - operace k minimalizaci úvěrového rizika Zaručený šekový systém - systém k rozšíření použití šeků v ČR

Ž Žiro - převod pohledávek nebo práv bezhotovostně (účetně, vlastnictvím) Žirokonto - starší název běžného účtu Žirové peníze - výraz pro bezhotovostní peníze

137

Glosář

138

Rejstřík

139

Rejstřík

A

CH

Akcept, 18, 42, 69, 112, Akcie, 15, 41 - 42, 65, 83 - 84 Akreditiv, 111 - 113 Aktiva banky, 41 Aktivní obchody, 50, 60, 64 - 65 Anuita, 72 Arbitráž, 81 - 82, 84 Aval, 69, 89, 114

Charge Card, 108

B Banka - clearingová, 100 - hypoteční, 135 - korespondenční, 113 - negociační, 68 - obchodní, 27, 30, 38, 43 - univerzální, 18 Bankovka, 33, 98 Broker, 59

C Cena, 26, 32, 50, 67, 84 - 85, 90, 95 Cenné papíry, 20, 27, 29, 32 - 34, 41 - 42, 46, 50, 54 - 55, 64, 70, 82 - 87, 101 Centrální banka, 12, 14, 17, 19, 24 - 35, 58 - 59, 68, 99, 130 Certifikát, 55, 110, 126 Cese, 88, 115 Credit Card, 108, 115

Č Česká národní banka, 19

D Debit Card, 108 Deficit, 29, 46, 59 Depozitum, 51, 54, 86 Deviza, 39, 81, 105, 115 Dluhopis, 52, 54, 56, 70 Dokumentární akreditiv, 111 - 113 Dokumentární inkaso, 101, 109 - 111, 114

E Elektronické bankovnictví, 80, 98, 118, 120, 124, 127, Emise cenných papírů, 19, 24, 50, 55 Emitent, 55, 70, 84 - 85 Euro, 31, 99 Eurošeky, 108

F Faktoring, 50, 88 Forfaiting, 89, 96, 114 Fúze, 18, 19, 30, 82, 86

G Globalizace, 19

H Hodnota nominální, 42, 55 - 56, 68, 128 Home banking, 121, 125 Hotovost, 32 - 34, 41, 45 - 46, 84, 107 Hypotéka, 71

140

I Inkaso, 89, 110, 124, Internet, 119 - 121, 126 - 127 Investice, 64 - 65, 67, 70 - 71, 74, 84, 90, 92 - 94, 120, 122

K Kapitál - bankovní, 17 - 18, 31, 40 - cizí, 40, 50 - 51 - vlastní, 25, 33 - 34, 40, 46, 51, 59, 92 Karta platební, 109, 127 Knížka šeková, 106, 108 Kód banky, 135 Konkurence, 39, 54, 85, 120 Konsolidace, 19 Konsorcium, 84 - 85, 90 Křižování šeku, 108 Kurz, 25 - 26, 42, 70, 81, 108

L Leasing, 20, 39, 43, 90, 96, 104 Likvidita, 26, 30, 46 - 47, 64, 70, 84 Linka, 126 - 127 Listina, 67, 75, 106 Lombard, 59, 69

M Makléř, 87 Marže, 43 Mince, 15, 33, 98 Multiplikace, 16, 39

O Obchod - úvěrový, 74 - burzovní, 83 - depozitní, 51, 57, 59 - devizový, 80, 82 - mezibankovní, 19, 52, 58 - neutrální, 80, 95 Obchodník s cennými papíry, 82, 122 Obligace, 15, 52, 56, 65, 70, 84, 92 Operace bankovní, 18, 19, 21

P Pasiva banky, 42 Peněženka elektronická, 120, 123 Peníze - bezhotovostní (žírové), 16 - 17, 31, 99 - hotovostní, 16, 17, 24 - ultimo, 58 Plat hladký, 101, 104, 105 Platba, 89, 102, 105 - 107, 109, 111 - 113, 120 Portfolio, 87 Pozice banky, 46, 76, 84 Produkt bankovní, 55, 121, 126 Projekt, 65, 90 - 92, 94, 125 - 126 Protest směnky, 114 Provize, 43, 50, 67 - 69, 85 - 86, 88 - 89 Převod bankovní, 104, 106 Přetažek, 58 Příkaz - k inkasu, 106, 111 - k úhradě, 99, 104 - 106, 122

Půjčka (úvěr), 55, 58, 65, 70, 76

R Reeskont, 19, 28, 67 Rentabilita, 43, 45 - 46 Repo obchody, 15, 26, 28, 59 Reprezentace, 20 Revolving, 52, 70, 89, 108 Rezerva, 32 - 35, 39, 41 - 42, 44, 58, 64 - 65, 84 Riziko, 44 - 45, 64 - 66, 68 - 69, 71, 83, 85, 91 94, 99, 109, 113, 123 Rozvaha, 29, 31, 35, 40 Ručení, 66, 69, 73, 88

S Saldo, 99 - 100 Sazba úroková, 26, 55, 57, 59, 67, 71 - 73 Sekuritizace, 136 Směnka, 27, 55, 57, 66 - 69, 112 - 114 Smlouva, 68 - 69, 72, 75, 85, 88, 111 Solosměnka, 55 Solventnost, 46 SWIFT, 101 Systém zúčtování, 100, 106, 124

Š Šek, 105 - 108, 115 Šekovník, 106, 107

T Terminál, 109, 121 Trh - cenných papírů, 39 - deviz, 81 - mezibankovní, 57, 73, 81 - peněžní, 15, 55 - primární, 39, 84

U Účet - běžný, 16, 57, 66, 122- 123 - clearingový, 100 Úrok, 28, 45, 50, 54 - 55, 58, 67, 70, 72, 75, 88 89 Úvěr, 28 - 29, 32, 34, 41, 54, 58 - 59, 65 - 76, 85, 89, 91 - 92, 94, 99 Úvěrování, 29, 30, 57, 66, 69, 70, 85, 93

V Vadium, 114 Valuta, 137 VISA, 108, 120, 122, 123, Vklady, 15 - 19, 25 - 28, 30 - 35, 38, 40 - 42, 46 47, 50 - 58, 64, 75, 82, 84, 99, 101, 127 Výstavce, 67 - 69, 106, 107, 111,

Z Zajištění, 17, 19, 25, 27, 29 - 30, 32, 38 - 39, 46, 47, 52, 56, 59, 66 - 69, 72, 74 - 76, 81 - 82, 84, 88 - 90, 101, 104, 108, 110 - 111, 114, 120, 124 Záruka, 50, 69, 73, 74, 82, 93, 113 - 115 Zisk, 33, 42 - 44, 47, 50, 93 Zprostředkování, 20, 29, 38 - 39, 52, 86, 98, 118, 119, 130 Zúčtování, 20, 24, 66, 100, 106, 107, 109, 124

141

Rejstřík

142

Použitá literatura

143

Použitá literatura

[1] BARTOŠEK a kol. Bankovnictví v CR. Praha: Bankovní institut, 1995. [2] DVOŘÁK, P. Bankovnictví. Praha: VŠE, 1997. [3] MUSÍLEK, P. Finanční trhy a investiční bankovnictví, Praha: Erste, 1999. [4] POLIDAR, V. Management bank a bankovních obchodů. 2. vyd. Praha: Ekopress, 1999. [5] PROCHÁZKA, P. Mezinárodní bankovnictví. Praha: Bankovní institut, 1996. [6] REVENDA, Z. Centrální bankovnictví. Praha: Management Press, 1999. [7] REVENDA kol. Peněžní ekonomie a bankovnictví. Praha: Management Press, 1996. [8] SEKERKA, B. Banky a bankovní produkty. Praha: Profess Consulting, 1997. [9] VENCOVSKÝ, F. a kol. Dějiny bankovnictví v českých zemích. Praha: Bankovní institut, 1999. [10] ZIEGLER, K. a kol. Finanční řízení bank. Praha: Bankovní institut, 1997.

144

Masarykova univerzita v Brně Ekonomicko-správní fakulta Centrum distančního a celoživotního vzdělávání

Bankovnictví I Distanční studijní opora Doc. Ing. Aleš Ševčík, CSc.

Vydala Masarykova univerzita v Brně roku 2005 Technický redaktor: Martin Vlasák Metodická spolupráce: Mgr. Jiří Špalek, Ph.D. Jazyková úprava CDCV: Mgr. Alena Svátková 1. vydání, 2005 náklad 115 výtisků AA – 7,26 VA – 7,41 144 stran Tisk: Tiskárna BonnyPress, Heinrichova 16, Brno 602 00 Pořadové číslo 4105/ESF–6/05–17/99 ISBN 80–210–3649–4

Tato publikace neprošla redakční ani jazykovou úpravou v redakci vydavatele.

Masarykova univerzita v Brně Ekonomicko-správní fakulta

Recommend Documents