MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FILOZOFICKÁ FAKULTA Seminář dějin umění
BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE
Chrám Nejsvětějšího Srdce Páně v Husovicích
Vypracovala: Hana Bradáčová
Vedoucí práce: PhDr. Alena Pomajzlová, Ph.D.
Brno 2006
Bibliografický údaj
Bradáčová, Hana. Chrám Nejsvětějšího Srdce Páně v Husovicích. Bakalářská
diplomová práce, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Seminář dějin umění, Brno 2006. Vedoucí práce PhDr. Alena Pomajzlová, Ph.D.
Anotace
V bakalářské práci se zabývám chrámem Nejsvětějšího Srdce Páně v Brně –
Husovicích, konkrétně podmínkami pro jeho vznik, variantami architektonických plánů a stylovým rozborem stavby. Druhá část se krátce věnuje vývoji úcty k Ježíšovu
Srdci a popisuje spolek, díky kterému došlo k realizaci projektu, tedy Kostelní jednotu v Husovicích a její činnost.
Dále jsou zde popsány přípravy k samotnému zahájení stavby kostela, průběh
stavby v jednotlivých letech 1906 – 1910 až po jeho slavnostní vysvěcení v roce 1910 a postupné zařizování interiéru v letech následujících.
V závěru uvádím současný stav stavby a nabízím některá srovnání s kostely
postavenými přibližně ve stejné době a prostředí jako husovický chrám.
Annotation
In my bachelor degree thesis ideal with The Church of Sacred Heart of Jesus in
Brno, Husovice - particulary with the conditions of its foundation, variation of architectural designs and the style analysis of building. The second part of thesis shortly
deals with the developement of the respect to Jesus Heart and describes the syndicate, thanks of it the project was realized, The Church Syndicate in Husovice and its activity.
Then I describe the preparatory work of the beginning of the construction of
church, the building process during years 1906 – 10 till its ceremonial consecration and gradual furnishing of interior in the following years.
In the final part I present the present state of the building and offer some
comparisons with the churches, built approximately in the same time as the church in Husovice
2
Klíčová slova
chrám Nejsvětějšího Srdce Páně, kostel, Husovice, Brno, architektura, secese, Ježíšovo
Srdce, Karel Hugo Kepka, Kostelní jednota
Keywords
The Church of Sacred Heart of Jesus, church, Husovice, Brno, architecture, Art
Nouveau, Heart of Jesus, Karel Hugo Kepka, Church Syndicate
3
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a pouze na základě uvedených pramenů a literatury. V Brně
…..………………. podpis
4
Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat pracovnicím Archivu města Brna za jejich
ochotu a pomoc při vyhledávání materiálů a PhDr. Aleně Pomajzlové za cenné rady a
odborné vedení při zpracování práce. Zvláštní poděkování patří bratru Mgr. Ignáci Majvaldovi, který mi umožnil přístup k farnímu archivu a do kostela a byl mi po celou dobu nápomocen.
5
Obsah 1 Úvod ………………………………………………………………………. 8 2 Kritika pramenů a literatury ………………………………………………. 10 3 Plány Kostela ………………………………………………………………. 15 3.1 Plánované řešení kostela a jeho varianty ………………………... 15
3.2 Architekt Karel Hugo Kepka ...…………………………………… 17 4 Popis kostela ………………………………………………………………. 20
4.1 Urbanistický kontext …………………………………………….. 20 4.2 Popis exteriéru stavby ……………………………………………. 20
4.3 Motivy výzdoby exteriéru ....……………………………………... 21
4.4 Popis interiéru stavby …………………………………………….. 24
5.5 Stylové zařazení …………………………………………………... 26 5.6 Recepce architektury na přelomu 19. a 20. století ………………… 28
5 Nejsvětější Srdce Ježíšovo …………………………………………………… 31 5.1 Vznik a vývoj úcty k Nejsvětějšímu Srdci ……………………….. 31 5.2 Úcta k Nejsvětějšímu Srdci v našich zemích …………………….. 32
5.3 Zobrazování Nejsvětějšího Srdce ……………………………….... 32 6 Kostelní jednota v Husovicích ……………………………………………… 34 6.1 Zakladatel KJ František Venhuda …………………………….…… 34
6.2 Kostelní jednota …………………………………………………… 35
6.3 Finance a příprava na zbudování fary a kostela …………………… 35 7 Stavba kostela v letech 1906 – 1910 ………………………………………… 39 7.1 Zahájení stavby a rok 1906 ………………………………………. 39
7.2 Zadání prací a rok 1907 ………………………………………… 40
7.3 Průběh stavby v roce 1908 ………………………………………… 41 7.4 Průběh stavby v roce 1909 ………………………………………… 42 6
7.5 Rok 1910 a svěcení kostela ……………………………………… 43 7.6 Zařízení kostela a úpravy interiéru v letech 1911 – 1989 ………… 44
8 Závěr ………………………………………………………………………… 49 9 Bibliografie ………………………………………………………………..… 52 10 Obrazová příloha ..…………………………………………………………. 56
7
1 Úvod Husovice byly původně osadou, která se rozkládala na pravém břehu řeky Svitavy
severovýchodně od Brna. První zmínka o nich pochází z roku 1264 v souvislosti s
odvodem desátku zábrdovickému klášteru a v pramenech se jméno obce objevuje v
různých obměnách (např. Husice - 1264, Husvice / Huswitz - 1325, Husswitz - 1379). Ve 14. století držel větší část husovického dvora (tzv. Dolní dvůr) zemský hejtman Jindřich z Lipé, který ho roku 1325 s právem přednostního výkupu odkázal ženskému
klášteru na Starém Brně, v jehož držení zůstal s menšími přestávkami až do roku 1782, kdy byl klášter zrušen. Tzv. Horní dvůr vlastnila do roku 1611 kapitula u sv. Petra a první zpráva o něm je z roku 1379. Poté se na dvoře vystřídala řada majitelů a před
polovinou 17. století se dostal pod správu brněnských jezuitů. Další část obce patřila špitálu u sv. Štěpána na Křenové ulici a brněnským měšťanům a zahrnovala pozemky (především vinice) také na území dnešních Černých Polích a okolí.1 Centrem obce
bývalo Kárného náměstí (nyní Tomkovo) s malou zvoničkou, jehož zástavba už skoro zanikla, a které se dnes změnilo v rušnou křižovatku.2 Duchovní správou náležela většina
obyvatel Husovic, stejně jako Židenic, Juliánova a Radlasu, k zábrdovické faře, která vznikla již na počátku 13. století. Zbylá menšina pak byla přifařena do Obřan, přičemž hranice obou farních obvodů byly v minulosti několikrát upravovány.3
Charakter osady byl dlouho zemědělský a právě tato skutečnost se měla do
budoucna radikálně změnit. Již josefínský katastr z roku 1787 zde jmenuje existenci valchy, mlýna, palírny a hamrů a ve druhé polovině následujícího století dochází nejen k
prudkému rozvoji průmyslu a obchodu, ale především s ním souvisejícímu nárůstu obyvatel.4 Zatímco v roce 1890 žilo v Husovicích 6 958 lidí a stálo zde 506 domů, v roce
1900 jich bylo 8 764 na 656 domovních čísel a o deset let později přesáhl počet stálých
obyvatel 11 000.5 Většina českých dělníků, ale i inteligence a úřednictva, kteří přišli do
Brna za prací, našli svůj domov právě v brněnských předměstích. Ta se rozvíjela natolik slibně, že usilovala o to, stát se samostatnými městy. K povýšení na města jim však
většinou chyběla samostatná duchovní správa, což byla, vezmeme-li v úvahu, že např. 99,3% obyvatel Husovic se přihlásilo k římskokatolickému vyznání,6 opravdová nutnost.
Situace v přeplněných brněnských kostelech byla natolik neúnosná, že ji museli
nakonec řešit samotní občané. Nejen v okolí Brna, ale po celé zemi vznikaly na přelomu
19. a 20. století kostelní jednoty a spolky, které měly za úkol zakládat nové farnosti a
budovat kostely z prostředků věřících. V roce 1907 byla založena větší organizace, 8
Spolek pro stavbu katolických chrámů v diecézi brněnské, v jejímž čele stál brněnský biskup Dr. Pavel hrabě Huyn. V tomto roce připadlo na kostel sv. Tomáše v Brně 30 000 věřících, k Zábrdovicím skoro 40 000, kostel v Komíně kapacitně nestačil, Židenice a
Juliánov neměly žádný atd. Cílem spolku bylo dokončování rozestavěných staveb, budování nových chrámů a zařizování interiérů kostelů v Brně a jeho nejbližším okolí.
Pozornost si tehdy vyžádal především kostel Neposkvrněného početí Panny Marie na Křenové.7
Ukázkový vývoj práce jedné takové kostelní jednoty, která zbudovala nový
chrám a farnost, budeme sledovat právě na příkladu Husovic a chrámu Nejsvětějšího
Srdce Páně. Jeho stavba probíhala v letech 1907 – 1910 a architekt Karel Hugo Kepka v ní eklekticky spojil historizující tradici s dekorativním secesním aparátem.
V prosinci 1910, tedy půl roku po vysvěcení kostela, odeslal obecní výbor císaři
Františku Josefovi I. žádost o povýšení Husovic na město. Mimo jiné v ní stojí : „Do roku 1909 náležely Husovice k faře Zábrdovické, od roku 1909 mají svůj nádherný, ve
slohu románsko – renaisančním vystavený obrovský chrám „Nejsvětějšího srdce
Ježíšova“, jenž jest ozdobou a pýchou obce a vzbuzuje zasloužilý obdiv cizinců. Vlastní duchovní správa se 3 kněžími a 2 bratry řádu Salvatoriánů zavedena tu s dokončením kostela.“ Žádost byla kladně vyřízena až dne 5. 3. 1912 a při této příležitosti byly
přejmenovány některé ulice a místní učitel Karel Mrázek byl pověřen sepsáním
pamětního spisu o Husovicích.8 V dubnu 1919 splynuly Husovice spolu s dalšími 22 obcemi s městem Brnem.9
-------------------------------------------1 AMB, fond B 28, ONV Brno III., Pamětní kniha města Brna. Brno 1951.; Dřímal, Jaroslav; Peša, Václav (red.), Dějiny města Brna / 2. Brno 1973, s. 177 - 280.; Mrázek, Karel, Město Husovice. Husovice 1912, s. 8 - 20. 2 Dížka, Přemysl, Proměny století. 134 historických a současných fotografií z Černých Polí, Husovic a Soběšic. Brno 2002, s. 8. 3 Vodička, Jaroslav, Přehled vývoje farních a matričních obvodů v Brně. In: Brno v minulosti a dnes. Brno 1965, s. 195 – 213. 4 AMB, fond A 13, inv. č. 165. Protokoly ze schůzí: žádost o povýšení, přípravy oslavy povýšení Husovic na město. 5 AMB, fond B 28, ONV Brno III., Pamětní kniha města Brna. Brno 1951.; AMB, Sčítání lidu z r. 1910. Husovice. Sign. 3401.(obsahuje i údaje o sčítání lidu r. 1900); Mrázek (viz. pozn. č. 1), s. 64. 6 Jednalo se o stav v roce 1910.; Tamtéž. 7 MZA, fond E 80, sign. K 243, karton 475. Provolání „Spolku pro stavbu katolických chrámů v diecézi brněnské“ ze dne 10. 2. 1907. 8 AMB (viz. pozn. č. 4). 9 Dřímal, Peša (viz. pozn. č. 1), s. 268 – 269.
9
2 Kritika pramenů a literatury
Zdroje, z nichž jsem čerpala, lze rozdělit do tří skupin: na archivní prameny, tištěné
prameny a literaturu. K nejcennějším z nich patří dokumenty uložené v Archivu města Brna (dále AMB) a archivu Římskokatolického farního úřadu Brno – Husovice. Archivní prameny
Archivní prameny uložené v AMB obsahují několik položek zahrnujících informace
o faře, protokoly ze schůzí a valných hromad Kostelní jednoty v Husovicích (dále KJ), žádost o povýšení Husovic na město, příjmy a výdaje KJ, korespondenci KJ, vyúčtování
stavby aj. Na jejich základě se dá poměrně dobře zhodnotit finanční situace KJ a také
průběh stavby kostela a zadání jednotlivých prací. Patří sem také pamětní kniha města Brna, která část informací přebírá z dále uvedeného Mrázka a Tomáštíka.
Poměrně méně významným zdrojem informací je Moravský zemský archiv (dále
MZA), kde se nachází část korespondence KJ s biskupskou konzistoří, některé ne příliš
obsáhlé zápisy ohledně fondu na výstavbu kostela a o něco důležitější osobní spis Františka Venhudy.
Důležité materiály jsou uloženy v archivu Římskokatolického farního úřadu Brno –
Husovice. Jedná se v první řadě o několik architektonických plánů chrámu od K. H. Kepky a Richarda Martina, dále album fotografií, kde nalezneme pohledy na kostel v průběhu stavby i během celého minulého století. Poslední archivní položkou je zde farní
kronika, která je bohužel psána až od 60. let a pouze stručně shrnuje historii stavby (ta je opět přejata z Mrázka). Původní kniha se ztratila, přesto nás zápisy z druhé poloviny 20. století dobře informují o opravách a rekonstrukcích, kterými kostel dodnes prošel. Tištěné prameny
Mezi tištěné prameny patří časopisy a denní tisk, které se zmiňují o husovickém
kostele (Hlas, Český svět, Nové Ilustrované Listy), K. H. Kepkovi (Architektonický
obzor), úctě k Božskému Srdci (Škola Božského Srdce Páně) nebo se obecně věnují otázce stylu v soudobé architektuře (Nový život, Volné směry, Styl). V Nových
Ilustrovaných Listech byly uveřejněny zajímavé fotografie kostela při svěcení a jeho modelu. Snad jediné články, které se neomezují pouze na zmínku, ale věnují se přímo
nově stavěnému kostelu, byly vydány v Hlase, přičemž v textu z roku 1907 se chybně dočteme o tom, že husovický chrám je jako první na Moravě zasvěcen Nejsvětějšímu
10
Srdci Páně. Další příspěvek se krátce věnuje svěcení kostela v roce 7. 6. 1910 a ten je o čtyři dny později skoro doslova opsán ve výše uvedených Nových Ilustrovaných Listech.
Základním tištěným dobovým textem je spis „Město Husovice“ od husovického
učitele Karla Mrázka, který byl vydán v roce 1912 na počest povýšení obce na město. Popisuje v něm dějiny obce, její spolkovou činnost, nový kostel a jeho tehdy skromné vybavení. Uvádí také vývoj počtu obyvatel obce, některé údaje se však od zápisu sčítání lidu v jednotlivých letech nepatrně liší.1
Do této skupiny patří ještě jedna publikace, „Župnik sarajevsko poljski“, která sice
vyšla tiskem až na počátku 30. let, jedná se však o Venhudovy autentické zápisy deníkového charakteru, které vznikly při jeho pobytu v Bosně. Zde můžeme sledovat vznik nové farnosti a kostela v Sarajevu a dozvědět se o souvislostech Srbska s volbou patrocinia pro husovický chrám. Literatura
Literaturu, ze které jsem čerpala, by bylo nejlépe rozdělit do skupin podle
tematického zaměření: literatura, která se zabývá přímo husovickým kostelem, syntetické práce a tisky, které se o kostele zmiňují, literatura o K. H. Kepkovi, Husovicích, Nejsvětějším Srdci Páně a pomocné práce.
Nejstarší monografickou práci, „25 let chrámu Páně v Husovicích“, napsal
v polovině 30. let Josef Tomáštík. Autor shrnuje poměrně podrobně historii stavby, její postupné vybavování do roku 1935 a uvádí také statistiku církevních úkonů za dobu
trvání farnosti. Čerpal při tom ze dnes ztracené farní kroniky, částečně z archivních a
pravděpodobně také ústních pramenů. Práce obsahuje některé nepřesnosti týkající se částek, které KJ získala či vydala, přesto jde o cenný zdroj informací, který pak dále přebírají některé syntetické práce.
Druhou a zároveň poslední monografickou studií je diplomová práce Jany
Kubíčkové „Kostelní jednota v Husovicích. Vznik nové farnosti a výstavba kostela (1894 - 1910)“, která vyšla v r. 2000. Práce je cennou především z historického hlediska, velmi podrobně se zabývá KJ a jejími členy. Zahrnuje průběh stavby a její stručný popis,
avšak podrobněji se architekturou nezabývá. Autorka čerpala ze stejných pramenů, jako jsou výše uvedené.
Nyní si uvedeme chronologicky některé přehledové práce, v nichž je stručně
popsán kostel, případně zmíněna KJ, architekt a jiné základní údaje o stavbě. První
11
z nich, „Brněnské kostely“, od Viléma Stráneckého (1940) přebírá v redukované formě informace z Tomáštíka.
Následuje Jan Dostálek s knihou „Liturgický sloh a novodobá tvorba chrámová“
(1945), který uvádí krátký popis stavby a opakuje překvapivě podobnou chybu jako Hlas
(1907), který uvedl, že se jedná o první chrám zasvěcený Ježíšovu Srdci na Moravě, přičemž Dostálek toto tvrzení rozšiřuje na celou českou zemi.
Zajímavější stať napsala Helena Kusáková v souhrnné práci kolektivu autorů
„Husovice, Maloměřice a Obřany v minulosti, přítomnosti a budoucnosti“, která vyšla u příležitosti výstavy „Naše předměstí v minulosti – přítomnosti a budoucnosti“ v říjnu 1948. Kusáková píše, že původní plány kostela byly změněny v důsledku
nevyhovujícího stavebního místa, což zcela neodpovídá údajům v dokumentaci KJ, kde
je za hlavní důvod považována jeho přílišná nákladnost. Autorka nám také přináší krátké
soudobé zprávy o čerstvé výmalbě kostela, kterou dokumentuje pouze pár špatných fotografií ve farním archivu a nikde jinde jejich obsáhlejší popis nenalezneme. Uvedená práce je užitečnou také z hlediska dějin obce.
a program
V roce 1973 vyšel ve SPFF příspěvek Jana Sedláka „Secesní architektura v Brně“,
který zmiňuje kubistické tendence Kepkovi architektury, volnou paralelu husovického
chrámu se štěchovickým kostelem a opět poněkud zavádějící informace o prvním Kepkově plánu, který údajně nebyl realizován kvůli spodní vodě a nepevnému podloží.
Z 80. let pochází první vydání knihy „Brněnské kostely“ od Jiřího Bílka, které
obsahuje ne příliš obsáhlý popis stavby, jejího vybavení a základní údaje a data.2
Z novějších prací jsou nejdůležitější dva autoři, kteří se v současné době věnují
brněnské secesní architektuře, Jan Sedlák a Aleš Filip.
Aleš Filip se zabývá v širším rozsahu secesní sakrální architekturou v disertační
práci „Sakrální a výtvarné umění doby secese na Moravě a ve Slezsku“ (2001), která vyšla v upravené podobě také knižně jako „Secesní chrámy na Moravě a ve Slezsku“
(2004). Filip se zaměřuje na obecnou teorii stylu a doby, druhá část práce obsahuje katalog jednotlivých staveb. U oddílu, který se věnuje chrámu Nejsvětějšího Srdce Páně
vyšel ze znalosti Kepkových i Martinových plánů z farního archivu a částečně také z práce J. Kubíčkové. Náčrtům prozatímního chrámu v Husovicích od architekta Emila Procházky, které se nacházejí v AMB, nikdo z výše uvedených nevěnuje pozornost. Filip
se mezi nemonografickými publikacemi věnuje husovickému kostelu nejvíce, přesto se
vzhledem k rozsáhlosti zaměření práce zdaleka nejedná o vyčerpávající výklad. Jeho práce obsahuje nepřesnosti, např. u počtu zvonů ve věži uvádí čtyři namísto pěti. 12
Současně vydaná Sedlákova kniha „Brno secesní“ (2004) se svým charakterem
podobá té Filipově, také řeší obecné otázky secesní architektury, věnuje se však ve velké míře světským stavbám, a to pouze v Brně.
Zbývající literatura se omezuje jen na krátké zmínky o kostele a můžeme sem
zařadit např. Sedlákovu studii „Poznámky ke kubistické architektuře „v okolí Prahy “
(1997), Umělecké památky Moravy a Slezska“ od Bohumila Samka (1994), souhrnné práce o architektuře od Pavla Zatloukala, Zdeňka Lukeše, „Brno. Stavební a umělecký vývoj města“ (1947) od Cecílie Hálové - Jahodové aj.
Architekt Karel Hugo Kepka se monografické studie dočkal teprve před pěti lety,
kdy Jana Osolsobě zpracovala příspěvek do Bulletinu Moravské galerie v Brně
„Architektonické dílo profesora Karla Huga Kepky, zakladatele odboru architektury ČVŠT v Brně“. Autorka se Kepkovi a jeho kolegům věnovala i ve své disertační práci z roku 1999. Přehled Kepkova díla uvádí také Pavel Zatloukal v knize „Příběhy
z dlouhého století. Architektura let 1750 – 1918 na Moravě a ve Slezsku“ (2002), další práce něm obsahují pouze dílčí zmínky.
Další tematickou skupinou jsou informace o obci Husovice, které nalezneme
v souhrnných publikacích o městě Brně např. „Dějiny města Brna / 2“ od J. Dřímala a V.
Peši (1973), „Brno. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic“ od K. Kuči (2000) nebo Dížkova kniha „Proměny století. 134 historických a současných fotografií
z Černých Polí, Husovic a Soběšic“ (2002), která nám poskytuje zajímavé pohledy na tehdejší obec.
Výčet literatura týkající se přímo úcty k Ježíšovu Srdci není příliš obsáhlý, ve své
práci jsem čerpala především ze dvou děl – „Srdce Ježíšovo, srdce plné lásky“ (1996)
Jeana Ladame a „Maria… Dodatek 4. Ježíšovo a Mariino Srdce“ (1993) Františka Presse.
Kromě uvedených titulů přinášejí řadu rozšiřujících informací ikonografické
slovníky (např. G. Heinz – Mohr, Lexikon symbolů. Obrazy a znaky křesťanského umění (1999); J. Royt, H. Šedinová, Slovník symbolů. Kosmos, příroda a člověk v křesťanské ikonografii (1998), knihy zabývající se vývojem pojmenování ulic (např. M. Flodrová, B. Galasovská, J. Vodička, Seznam ulic města Brna s vývojem jejich
pojmenování (1984)), vývojem farních obvodů (např. J. Vodička, Přehled vývoje farních a matričních obvodů v Brně (1965) atd. V otázkách ikonografie vycházející z Fyziologu,
13
úcty k Ježíšovu Srdci, jemu zasvěcených kostelů u nás a srovnávacího materiálu mi byly nápomocny také webové stránky farních úřadů, obcí aj. (viz. bibliografie).
-------------------------------------------1 AMB, Sčítání lidu z r. 1910. Husovice. Sign. 3401.; Obsahuje údaje i z dřívějších let o počtu domovních čísel, obyvatel, jejich vyznání, národnosti aj. 2 Nové vydání vyšlo v Brně v roce 2000, struktura knihy a text se od prvního vydání jen mírně liší.
14
3 Plány kostela 3.1 Plánované řešení kostela a jeho varianty
Pro chrám Nejsvětějšího Srdce Ježíšova bylo vytvořeno několik návrhů od různých
autorů. Karel Hugo Kepka, podle jehož projektu byl kostel nakonec postaven, představil svůj první návrh v roce 1900.1 Jednalo se o trojlodní novorománskou stavbu na půdorysu
latinského kříže s mohutnou kopulí s lucernou nad křížením. Průčelí stavby zdobily dvě štíhlé polygonální věže a končilo až v linii dnešní ulice Nováčkové. Hlavní i vedlejší
lodě měly být osvětleny sdruženými „pseudorománskými“ okny.2 Tento návrh, ačkoli
byl velkolepý a velmi působivý, byl zamítnut kvůli vysokému rozpočtu, který „zdál se
přesahovati síly „Kostelní Jednoty“ a již se ukazovalo, že také zakoupené stavební místo sotva bude vhodným pro stavbu přiměřeného kostela.“3 Reprodukce návrhu je uložena
ve farním archivu v Husovicích.
V AMB se nachází „Skizze ku postavení prozatímního chrámu v Husovicích“ od
architekta Emila Prochásky. Je zde také uložen dopis adresovaný Kostelní Jednotě (ze dne 17. 7. 1901), ve kterém je uveden předběžný rozpočet stavby. Konstrukce měla být
dřevěná a zcela jednoduchá, jak vyplývá již z toho, že jde o prozatímní záležitost. Na přiložených pláncích jsou narýsovány půdorys, příčný řez a boční pohled. Jednolodní
kostelík měl mít obdélný půdorys s dlouhým pravoúhlým chórem a malou zvoničkou.4
V archivních pramenech není uvedeno, zda byl E. Procháska k vytvoření návrhu prozatímního chrámu vyzván Kostelní Jednotou nebo jej vytvořil z vlastní iniciativy a jestli KJ vůbec kdy zvážila jeho případnou realizaci.5
V prosinci 1902 navrhl stavitel Richard Martin z Božího Požehnání (dnes Zastávky
u Brna) krásný kostel v duchu téměř přísného historismu. Využitím dvouvěžového průčelí, půlkruhově zakončeného portálu se středovým sloupkem, zdvojených oken a
obloučkového vlysu se jeho návrh jasně hlásí k románskému tvarosloví, stejně jako ztvárnění rizalitů naznačujících transept. Všechny nákresy jsou uloženy ve farním archivu.6
Trochu nejasným bodem ve výčtu plánů pro Husovice je návrh moderního
secesního chrámu prof. Karla Mráčka z roku 1903.7 V Hlídce, Novém Životě8 a jiných
tehdejších časopisech se objevila zpráva, že se v Husovicích staví secesní kostel podle návrhu výše uvedeného architekta. Tato informace byla církevním časopisem Hlas
negována a opravena. „Dovolujeme si ony zprávy opraviti a doplniti takto: Chrám nejsv.
15
Srdce Ježíšova v Husovicích navržen p. architektem K. Kepkou […] a sice ve formách románských, přiměřeně modernisovaných, ale ne secesních!“9
Autorem poslední série plánů kostela je již zmíněný architekt Karel Hugo Kepka.
V roce 1905 vypracoval návrh, který počítal s rozpočtem 171.933.29 K. Na přání
Kostelní Jednoty však musely být náklady ještě sníženy a návrh pozměněn.10 V září 1905
byl Kepka vyzván, aby do nového roku vypracoval definitivní verzi projektu, která bude
předložena ke schválení.11 O Kepkově práci bylo v lednu 1906 napsáno, že „s
neobyčejnou ochotou a pílí neúnavnou plány úplně přepracoval, a zdokonalil a tím poboční lodě na poschodí zvýšil, docílil asi o třetinu větší prostory pro obecenstvo při stejné zastavené ploše. Také co do zevnějších forem vybudoval návrh nádherný, jakého posud nikde není a použil přitom všech vymožeností moderního stavitelství. Připomínám
jen pro příklad, že všechny klenby provedeny budou v betonu a zdi venkovní budou provedeny z kamene tesaného. Takže můžeme směle tvrditi, že to bude stavba vzácná a první svého druhu.“12
Hotový projekt, včetně podrobného rozpočtu, byl 12. 8. 1906 zaslán Veleslavnému
c. k. místodržitelství v Brně. Odpověď, která přišla až v lednu následujícího roku, oznamuje schválení Kepkova návrhu, ale s podmínkou, že musí být provedeny určité změny. První z nich požadovala zmenšení presbytáře tak, aby působil skromněji. Dále
točité schody ke kruchtě měly být nahrazeny přímoramennými, které budou schůdnější a důsledkem tohoto zásahu bylo rozšíření stavby o čtyři metry. Jelikož se počítalo s velkou
návštěvností, měly být zřízeny další dva vchody v podélných zdích, aby se kostel
rychleji vyprazdňoval. Plánovaný záchod u sakristie, údajně špatně větraný a neosvětlený, měl zmizet, stejně jako čtyři menší věže v nárožích. Ty prý plní pouze
dekorativní funkci a Kepka by se proto podle ministerstva měl zaměřit spíše na jednoduchost a dosažení co nejnižšího rozpočtu. Naproti tomu střední věž měla být
veliká, mít silné zdi a okna opatřená dřevěnými žaluziemi namísto betonových. Betonové žaluzie měly bránit šíření zvuku zvonů a nedaly by se za špatného počasí zavřít, takže by
hrozilo poškození interiéru věže. Ministerstvo mělo výhrady také k osvětlení presbyteria a místností pod kruchtou a z konstrukčních prvků žádalo změnu, která se týkala sloupů mezi loděmi.
Architekt se sice snažil úřadům vyhovět, přesto však s některými výtkami
nesouhlasil a obhájil původní verzi. Nově upravený plán zahrnoval tyto úpravy: schody byly provedeny rovnoramenné, byly zřízeny další dva vchody a zvětšila se hlavní okna 16
pod emporami. Stěny hlavní věže byly zesíleny vevnitř o 60 cm a zevně o 30 cm.
Nezměněn zůstal presbytář, sakristie a záchod, který byl jen mírně upraven. Věže Kepka
obhájil tím, že v rozpočtu se s nimi počítá a není tedy důvod na nich šetřit. Místnosti v nich budou navíc sloužit k uložení různého kostelního náčiní. Kvůli žaluziím byl
vypracován odborný posudek, jehož výsledek je v rozporu s důvody, které pro jejich změnu uvádí ministerstvo. Betonové žaluzie podle odborníků zvuku nepřekáží a mohou mít sklon, při kterém nebude mít počasí na interiér věže vliv.13
Mezi plány z roku 1906 a 1907 můžeme nalézt i jiné než výše uvedené rozdíly, a to
především v dekoraci exteriéru. Nejvýraznějším z nich je plasticky ztvárněná výzdoba tympanonu hlavního portálu. Na tympanonu jsou podle plánu z 1. 4. 1906 poměrně skicovitě načrtnuté tři postavy se svatozáří. Dvě klečící postavy po stranách se obrací
k té ústřední, která stojí. Jediný detail, který lze rozpoznat jsou vousy muže zobrazeného
nalevo. Aleš Filip se zmiňuje o tom, že jde patrně o motiv učedníků v Emauzách.14 Na plánu z 20. 7. 1907, který se věnuje odolávání kostela proti povětrnostním podmínkách
je už na stejné místo do půlkruhového tympanonu umístěno střední kruhové pole pouze s jedinou lidskou postavou.
Žádné další informace z tohoto návrhu nelze vyčíst.
Vytvoření modelu kostela podle K. H. Kepky bylo zadáno p. Trávníčkovi a je na něm
právě jen podle hlavního portálu patrné, že byl vytvořen podle pozdějšího z těchto návrhů.15 Po stranách štítu jsou na obou plánech umístěny okřídlené sochy andělů, které
stejně jako tympanon hlavního portálu nebyly z neznámého důvodu realizovány. Kruhové půdorysy všech deseti pilířů jsou nahrazeny čtverci. K drobné změně došlo i u
vnitřního členění kulatých okének na horních částech věžních střech, které můžeme na kostele vidět dodnes. Stejně nenápadný rozdíl původních projektů oproti realizaci je změna motivů jemné výzdoby na bocích portiku a vrchní části štítu.16 3.2 Architekt Karel Hugo Kepka
(26. 7. 1869 Plzeň - 30. 6. 1924 Brno)
Architekt K. H. Kepka vystudoval v letech 1887 – 1893 pozemní stavitelství na
Českém vysokém učení technickém v Praze, kde potom ještě nějaký čas působil jako
asistent prof. J. Pacoldy a v roce 1898 odtud odešel do Brna. Zde nejdříve vyučoval na
české státní průmyslové škole a po založení Českého vysokého učení technického Františka Josefa v Brně v roce 1899 se tu stal mimořádným a od roku 1908 již řádným
profesorem na ústavu pozemního stavitelství. Dvakrát byl zvolen děkanem na odboru stavebního inženýrství a v letech 1915 – 1917 zastával dokonce funkci rektora školy.17 17
V roce 1919 pak na škole po několikaletém snažení prosadil vznik samostatného odboru architektury a pozemního stavitelství.18 K. H. Kepka se za svůj život účastnil řady soutěží
(např. v r. 1898 získal stříbrnou medaili na výstavě architektury v Praze)19 a v r. 1911 byl
spolkem architektů požádán o vytvoření návrhu na čestný řetěz rektorů brněnské techniky.20 Pro Kostelní jednotu v Husovicích pracoval Kepka již od roku 1899, kdy dostal za úkol vypracovat plán na budoucí kostel a faru. V letech 1899 – 1906 vytvářel
především předběžné a potom rozpracované konečné plány, v letech 1906 – 1909 se zaměřil na plány detailů a po celou dobu stavby byl pověřen jejím osobním vedením.21
Kromě toho vznikla v Husovicích podle jeho projektů ještě škola a sokolovna. Kepkovo
nejhodnotnější a nejznámější dílo představuje radnice v Prostějově,22 která svým bohatým architektonickým členěním, využitím rozličných materiálů a dekorativním
pojetím reprezentačních prostor tvoří vrchol architektovy práce. (dílo viz. tabulka v příloze)
Kepkovo dílo je označováno za eklektické a pozdní historismus se v jeho pracích
mísí s dobovým stylem secese.23
--------------------------------------------1 Filip, Aleš, Secesní chrámy na Moravě a ve Slezsku. Brno 2004, s. 137. 2 Reprodukce návrhu K. H. Kepky je uložena v archivu Římskokatolického farního úřadu v Brně – Husovicích. 3 Kubíčková, Jana, Kostelní jednota v Husovicích. Vznik nové farnosti a výstavba kostela (1894 - 1910), Diplomová práce, FF MU. Brno 2000, s. 87. 4 Kostelík měl být široký pouze 10, 3 m.; AMB, fond S 13, inv. č. 61. Konečné súčtování stavby. 5 V konečném vyúčtování se Procháskovo jméno neobjevuje, lze tedy předpokládat, že prozatímní chrám nejenom že nebyl postaven, ale ani za návrh architekt žádné peníze nedostal. 6 AMB, fond S 13, inv. č. 61. Kepkovo konečné vyúčtování ze dne 18. 3. 1911. Richard Martin byl osloven v prosinci 1902, když KJ ještě nevěděla, jakým způsobem přepracuje (resp. znovu vytvoří) nový návrh kostela K. H. Kepka. Plány byly dodány společně se sadou fotografií na počátku nového roku a Martin si za ně naúčtoval 600 + 50 korun. Své peníze dostal až po řadě upomínek za více než pět let.; Farní archiv Římskokatolického farního úřadu v Brně – Husovicích. 7 Moderní chrám byl Mráčkovou závěrečnou prací na vídeňské Akademii. Vzorem mu byl neprovedený projekt hřbitovního kostela ve Vídni - Währingu od jeho učitele Otty Wagnera. „Jednalo se o jeden z prvních konceptů sakrální architektury na Moravě v duchu vídeňské secese.“; Sedlák, Jan, Brno secesní. Brno 2004, s. 137, pozn. č. 116. Ve zprávách KJ není ani zmínka o Mráčkově návrhu nebo jeho případném využití v Husovicích. 8 Nový Život, 1905.; Kubíčková, viz. pozn. č. 3, s. 87, pozn. č. 313. 9 Anonym, Nový kostel v Husovicích. In: Hlas, roč. 59., č. 104, 5.5.1907, s. 3. 10 AMB, fond S 13, inv. č. 60. Korespondence KJ z let 1896 – 1929. Dopis c. k. místodržitelství ze dne 12. 8. 1906. 11 Kubíčková, viz. pozn. č. 3, s. 88. 12 AMB, fond S 13, inv. č. 22. Protokoly schůzí a valných hromad 1904 – 11. Jednatelská zpráva KJ v Husovicích a valná hromada dne 21. října 1906, jedná se o události dne 21. 1. 1906. I když měl Kepka vytvořit nový koncept do nového roku (tedy do ledna 1906), plány z farního archivu mají vedle Kepkova podpisu datum 1. 4. 1906, je tedy pravděpodobné, že po předložení změněného návrhu Kostelní Jednotě v lednu, ještě projektovou dokumentaci nějakou dobu dokončoval. 13 AMB, fond S 13, inv. č. 60. Korespondence KJ z let 1896 – 1929. Dopis c. k. místodržitelství ze dne 12. 8. 1906, dopis od c. k. hejtmanství ze dne 8. 1. 1907.; Projekt s výhradou úprav byl schválen výnosem ze
18
dne 27. 11. 1906, stavební povolení bylo vydáno 22. 7. 1907. Žaluzie byly nakonec provedeny kované, aby byly zvony lépe slyšet.; AMB, fond S 13, inv. č. 61. Konečné súčtování stavby. Kepkovo „Odůvodnění zvýšeného nákladu stavebního novostavby kostela Nejsv. Srdce Ježíšova v Husovicích“ ze dne 18. 3. 1911. 14 Žádné podrobnější nákresy nebo informace o reliéfu nemáme, jde tedy pouze o domněnku.; Filip, Aleš, Sakrální a výtvarné umění doby secese na Moravě a ve Slezsku. Disertační práce, FF MU. Brno 2001, s.98. 15 Fotografie modelu zprava byla zveřejněna v časopise Nové Ilustrované Listy, roč. XIII., č. 45, 10.11.1906, s. 722. Pohled zleva je zobrazen na jiné fotografii, která je volně vložena mezi spolkovou korespondenci v AMB, fond S 13, inv. č. 60. 16 Porovnání dnešního kostela s plány uloženými v archivu Římskokatolického farního úřadu Brno – Husovice. 17 Osolsobě, Jana, Architektonické dílo profesora Karla Huga Kepky, zakladatele odboru architektury ČVŠT v Brně. In: Bulletin Moravské galerie v Brně, č. 57, 2001, s. 102. 18 Osolsobě, Jana, Architektonické a pedagogické dílo profesorů odboru architektury a pozemního stavitelství ČVŠT v Brně v letech 1919 – 1939. Disertační práce, FA VUT. Brno 1999, s. 7. 19 Zatloukal, Pavel, Příběhy z dlouhého století. Architektura let 1750 – 1918 na Moravě a ve Slezsku.Olomouc 2002, s.489. 20 Řetěz byl vyroben z pozlaceného stříbra a dukátového zlata, byla na něm zobrazena portrétní busta císaře a zdobily ho symboly šesti fakult brněnské techniky. Kepka řetěz dokončil až v roce 1915.; Anonym, Čestný řetěz rektorů c. k. české vysoké školy technické Františka Josefa v Brně. In: Architektonický obzor, roč. XIV., 1915, s. 73-74, tab. 31 - 32.; Osolsobě, Jana, Architektonické dílo profesora Karla Huga Kepky, zakladatele odboru architektury ČVŠT v Brně. In: Bulletin Moravské galerie v Brně, č. 57, 2001, s. 107. 21 AMB, fond S 13, inv. č. 61. Dopis Kepky Charvátovi ze dne 20. 12. 1907 (upomínka o zaplacení dluhu).; Dopis Kepky KJ ze dne 2. 11. 1909 (další upomínka o zaplacení práce v letech 1899 - 1909). 22 Radnice byla postavena v letech 1911 – 14 podle Kepkových plánů z let 1909 – 11.; Filip, Aleš, Prostějov. Procházka městem. Prostějov 1994. 23 Zatloukal, Pavel, Příběhy z dlouhého století. Architektura let 1750 – 1918 na Moravě a ve Slezsku.Olomouc 2002, s.489.
19
4 Popis chrámu Nejsvětějšího Srdce Páně v Husovicích 4.1 Urbanistický kontext
Chrám Nejsvětějšího Srdce Ježíšova leží 217 m.n.m. na 49°12´47´´stupni severní
šířky a 16°37´45´´východní délky1 a zaujímá západní část dnešního Náměstí Republiky.
Náměstí je vytyčeno Vranovskou ulicí na západě a Dukelskou tř. na straně opačné, přičemž jeho středem prochází ulice Nováčkova, která jej v minulosti dělila na
Komenského nám. a Sušilovo nám. s kostelem. K prvnímu pojmenování ulic v Husovicích došlo již v roce 1895, protože se však kostel stavěl tzv. „na zelené louce“,
dostala obě náměstí svá jména až po vysvěcení kostela v roce 1910.2 Komenského nám.
je těsněji obestavěno vyšší zástavbou a jeho parková úprava s třemi řadami stromků dodnes výrazněji nezměnila svoji původní podobu.
Kostel leží v ose JVJ – ZSZ a jakožto volně stojící stavba tvoří dominantu Náměstí
Republiky (tehdejšího Sušilova nám). Zahradní úprava kolem kostela vznikla podle
návrhu architekta Kepky nedlouho po dokončení novostavby chrámu. Jižní část náměstí zabírá souvislá řada jedno až dvoupatrových domů, většinou z první čtvrtiny 20. století. Místo za kostelem na Vranovské ulici zaujímá Kepkou navržená novobarokní fara z let 1909- 1910 a severní strana není dosud zcela zastavěna. 4.2 Popis exteriéru stavby
Chrám Nejsvětějšího Srdce Páně v Husovicích je bazilikální stavba o třech lodích,
která je zakončena odsazeným, poloválcovitě zakončeným chórem. K chóru přiléhají dvě
pravoúhlé prostory, na evangelijní straně sakristie a naproti kaple sv. Anny.
Architektonicky členěné a dekorované průčelí svírají po bocích dvě nízké věže s čtyřbokými jehlancovitými střechami, které jsou totožné s další dvojicí věží na západní
straně kostela. Tyto čtyři věže působí jako jakási „těžítka“ a vzbuzují dojem hmotnosti
stavby. Celému chrámu vévodí 60 metrů vysoká věž s mírně kónickými stěnami a opět jehlancovitou střechou. Kamenné kvádrové zdivo se střídá se smíšenými a cihlovými
částmi zdí, které jsou omítnuty světle žlutou barvou a jsou opatřeny bohatou dekorativní reliéfní výzdobou. Kostel je široký 23 metrů a na délku měří kolem 54 metrů.
Mírně předsazené průčelí (2, 2 m) upoutá pozornost především vstupní částí.
Hlavní, půlkruhově zaklenutý vstup s řadou archivolt připomíná svou dispozicí
zjednodušenou modernizovanou verzi románského portálu. Spodní část stavby je tvořena kamenným soklem završeným parapetem z cihel, pouze v přední části kostela je kámen 20
nahrazen omítnutou plochou. Boční zdivo je členěno nárožní bosáží, lezénami a opěrnými pilíři z velkých kusů lomového kamene na devět os. Budeme-li na příkladu jedné strany postupovat od západu (v tomto případě od presbytáře), narazíme nejdříve na
nárožní bosáž, ohraničující z jedné strany dvě půlkruhově zakončená okna sakristie (příp. kaple sv. Anny), které jsou mezi sebou i od lodi ohraničena kamennými lezénami. Další
osu zaujímá boční vchod do předsíně vedoucí k sakristii (šířka 5, 2 m) a následuje pět téměř shodně řešených polí (šířka 4, 1 m), které jsou odděleny šesticí opěrných pilířů.
Přízemí lodi je osvětlováno dvojicemi svislých obdélných okének, které jsou orámovány ozdobnými lezénami. Pouze prostřední z polí má namísto oken proražen střední boční
vstup do kostela. Ten je však na rozdíl od vchodu do sakristie a vchodu, který vyplňuje devátou osu, ztvárněn velmi jednoduše. Poslední portál vede po obou stranách do
nartexu. Všechny čtyři boční portály (ne střední) mají bohatou výzdobu z litého štuku a jejich dekorací se budeme ještě dále zabývat.
Po celém obvodu stavby prochází ve výšce zhruba tří metrů široká reliéfní římsa
zdobená geometrickými motivy čtverečků. V prvním patře se nacházejí empory, které jsou, stejně jako presbytář, osvětlené barevnými kruhovými okny. Pod úrovní střech probíhá zalamovaná korunní římsa, která je opět ornamentálně zdobená. Vrchol štítu a věžních zdí je členěn trojicemi úzkých svislých okének.
Kostel je nad loděmi i presbytářem zastřešen sedlovou střechou z červených tašek,
věže jsou pokryty zelenou krytinou v kombinaci s černě natřeným plechem, ve kterém jsou umístěna malá kulatá okénka. Vrcholy věží jsou korunovány zlato – červenými báněmi. Hlavní věž je navíc vybavena zlatým křížem, zeleně natřenými žaluziemi a čtveřicí věžních hodin.
4.3 Motivy výzdoby exteriéru
Vnější výzdoba chrámu se projevila především ve ztvárnění hlavního a bočních
portálů, říms, ohraničení oken, průčelí a drobnějších dekorací na fasádě.
Hlavní portál zaujímá většinu průčelí kostela, a i když na první pohled vypadá jako
novorománský, po bližším zkoumaní zjistíme, že s „románským slohem“ obecně nemá
kromě tvaru mnoho společného. Namísto tympanonu jsou dveře zvýšené až po vrchní půloblouk, který je vyplněný originálním zasklením. Jejich tvar pak kopírují archivolty
dosedající na přízemní hladce omítnutý sokl. Římsa, která prochází středem celé stavby, se zde mění v jemnou síť pletenců s drobnými květinami. Vnitřní a vnější oblouk tvoří několikrát přepásané svazky prutů, které pod zmíněnou římsou přecházejí v dekorativní 21
sloupky s převážně rostlinnými motivy. Mezi nimi prochází další tři profilované archivolty, na nichž jsou jakoby „nalepeny“ plastické květiny, hvězdy a jiné tvary včetně obdoby „vlčího zubu“, který se běžně užíval ve středověku. Celý portál je navíc lemován obloukem, který připomíná šachovnicový vzor a na němž jsou umístěny kruhové terče.
Trojúhelníkový štít zahrnuje ve spodních rozích další dva malé trojúhelníčky, které
tvoří ukončení kamenných pásů mírně vystouplého zdiva. Tyto pásy svírají po obou stranách průčelí a kromě úzkých okének je v nich na každé straně zabudován obdélný
rám s výzdobou. Stejně jako ve štítu se v něm opakují granátová jablka3 s listovím,
pouze ve spodním poli se jako na jediném místě v kostele (kromě sloupku kazatelny, kde jsou lví hlavičky jako symbol sv. Marka) nachází patrně lví hlava s otevřenou tlamou.
Zoomorfní tematika se na exteriéru kostela objevuje ještě několikrát a její původ
lze hledat v bestiáři Fyziologus. Základní motiv opakující se na všech bočních věžích a
nad hlavním portálem je reliéf pelikána se třemi mláďaty. Podle legendy rodiče věčně hladová mláďata usmrtili. Pod tíhou lítosti svého činu je matka třetí den přivinula na svá
prsa a živila vlastní krví. Ptáčata zázrakem oživla, stejně jako „Otec všemohoucí vzkřísil Pána našeho Ježíše Krista, svého Syna, třetího dne z mrtvých“. Pelikán se tedy stal
symbolem zmrtvýchvstalého Krista a můžeme ho nalézt již na raně křesťanských olejových lampách z Kartága a u nás v druhé polovině 10. století na mincích
Slavníkovců a také na přemyslovských ražbách. Ve středověku pak pelikán zpravidla živí tři až čtyři ptáčata a reliéfy s touto tematikou se nejčastěji vyskytují na svornících a monstrancích společně s dalšími christologickými symboly (fénix, lvice s mláďaty).4
Z téhož zdroje vychází také reliéf tympanonu pravého bočního portálu při kapli sv.
Anny. V jeho středu je zobrazen vinný keř, jehož kořeny mají tvar srdce, zřejmě
s odkazem na Srdce Páně. Vinná réva byla s oblibou ztvárňována po celý středověk a kromě toho, že symbolizovala Izrael, Mesiáše nebo eucharistii, není také ojedinělý výjev
Krista ukřižovaného na vinném keři. Jelen na pravé straně tympanonu klesá k zemi po útoku hada, který omotává jeho tělo. Podle Fyziologu nalezne u pramene hada, který jej
uštkne a následně před ním unikne do skalní štěrbiny, odkud je vodou z jelenových úst vyplaven a kopyty rozdupán. I tento výjev se vztahuje ke Kristu, který „nebeskou vodou“ bojuje s ďáblem. Existuje řada pozměněných verzí tohoto příběhu, se kterým se můžeme setkat např. na mozaice v apsidě kostela San Clemente v Římě (r. 1125). Obecně se jelen pronásledovaný různými zvířaty stal symbolem duše pronásledované nečistými
silami. Vlevo od keře sedí na větvičce dvě hrdličky, jeden z nejstarších křesťanských symbolů smírné oběti. Příběh hrdličky, která žije po smrti partnera v osamocení na 22
poušti, je obsažen také ve Fyziologu a přirovnává tohoto ptáka ke Kristovi na hoře Olivetské. Listy a úponky révy zkroucené do spirálek jsou podány v duchu celkové zdobnosti chrámu a další výzdoba portálu, především ostění se zalamovanými liniemi působí, na rozdíl od zbylých třech bočních vchodů, horizontálním dojmem.
Také ostatní boční portály mají stejné rozměry a rozvržení, avšak prvky výzdoby
se na každém z nich liší. Protější vchod u sakristie je ozdoben pouze nefigurálními
motivy s převahou kruhových útvarů. Střed tympanonu tvoří řecký kříž s mírně
rozšířenými konci ramen, který je zasazen do zdobeného kruhového pole. Zbylou plochu
vyplňují vlnovky zakončené tvarem, který připomíná šneky, a je pravděpodobné, že se
jedná o spojení dekorace a zároveň odkaz na vodu jako na původ Stvoření. V ostění se uplatňují jednoduché pilastry a celý tympanon je lemován dvěma řadami reliéfně se stupňujících kruhů.
Do levé části nartexu se dostaneme portálem, který je opět obměnou předešlých.
Jednoduchý pletenec ohraničuje tympanon s větvemi a šiškou borovice (sosny), které symbolizují nesmrtelnost. Vnější půlkruh je vytvořen jako kombinace mírně nesymetrických čtvercových polí střídajících se s řeckými kříži. Spojený tvar čtverce a
kříže se objevuje ještě v místě probíhající středové římsy, kde ostatní vstupy plastickou výzdobu nemají.
Pro poslední, pravý přední vchod do kostela byl vybrán námět symbolu moudrosti
Nejsvětější Trojice. V tympanonu se navzájem protínají tři trojúhelníky s terčíky, z nichž hlavní vyplňuje vševidoucí oko Boží, které je zasazené v menším trojúhelníčku a celek
pak ve věnci. Ve výzdobě archivolt se nacházejí stejné útvary jako na hlavním vstupu a portál je lemován kruhovými terči s květinovou výzdobou.
Kamenné pilíře po bocích kostela jsou všechny zakončené půlkruhovým polem
s okolní štukovou výzdobou a je v nich zobrazeno Božské Srdce.
Podíváme-li se nyní na výzdobu kruhových oken kostela, zjistíme v ní odlišnosti,
na základě kterých rozeznáme tři podobné typy. Všech deset oken na emporách má
v okolí oken pouze abstraktní pletencové motivy. Na dvou bočních oknech presbytáře jsou provedeny složitější tvary, spolu s květinami a šňůrou drobných kuliček (perel) a okno v hlavní ose chrámu je pojato jako střídání reliéfních hvězd a mušlí propletených
perlami. Mušle bývá spojena s rodícím se životem, plodností, štěstím a také s Pannou Marií, která „zrodila Perlu“ (Ježíše).5
Horní část dvojice oken sakristie tvoří reliéfní dekorace z perel, květin a listoví,
které jsou svázány a vzájemně propojeny řetězem. Na stejných místech u kaple sv. Anny 23
najdeme půlkruhový pás střídajících se hlav bestií a vnitřní oblouk s hvězdami a květinami.
4.4 Popis interiéru stavby
Vstup do kostela tvoří trojdílný nartex, z jehož levé6 části je vyveden přístup na
hlavní věž a k emporám. Za předsíní se otevírá hlavní loď, zaklenutá vysoko vzedmutou valenou klenbou na pasech s lunetovými výsečemi, kterou uzavírá vyvýšené, půlkruhově zakončené kněžiště. Boční lodě s tribunami jsou neseny čtverhrannými pilíři a ve
východní části se napojují na hudební kruchtu, která je vyvýšená v ose hlavní lodi. Patrem probíhá sled křížových kleneb a je osvětleno celkem deseti nepůvodními
kruhovými okny, která jsou opatřena figurální výzdobou ve světlých barvách. Boční lodě
jsou plochostropé a od hlavní lodi i jednotlivé pole od sebe navzájem dělí řada segmentových oblouků a pilíře. Kazetovou klenbu mají také předsíně, sakristie a kaple sv. Anny a stropy jednotlivých prostor se od sebe liší barevným provedením.7 Jak již
bylo zmíněno v kapitole o stavbě kostela, k nynější výmalbě došlo na konci 70. let minulého století. Použití barev šedě modré, světlého a tmavého okru, bílé a terakotové se
opakuje v obměnách v celém prostoru. Na spojovací prvky byla použita převážně šedě modrá barva, větší plochy jsou vymalovány světlým okrem a terakotové linie slouží
k optické profilaci stěn, dělících pasů, vítězného oblouku, křížových kleneb nad tribunou, lunetových výsečí aj. V kostele se zachovala původní dlažba, pravidelně
složená z bílých, černých (nejméně), světle a tmavě růžových čtvercových dlaždic, které se střídají s motivem červených řeckých křížů a černých kruhů v bílém poli.
Kněžiště má šířku deseti metrů a je zvýšeno nad úroveň lodí třemi stupni, které nás
přivedou k volně stojícímu oltáři Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Jelikož ten bude popsán
v kapitole o stavbě kostela, nebudeme se jím zde podrobněji zabývat. Presbytář je vnitřně členěn čtyřmi plochými žebry a od hlavní lodi ho odděluje profilovaný vítězný oblouk. V jeho šířce byl dole po pravé straně zavěšen dřevěný kříž s Kristem, který lemují
obdélná pole terakotové barvy se symboly v podobě řeckých písmen alfy a omegy. Spodní část stěn je architektonicky členěna do řady opět obdélných polí, které vyplňují
malované květinové motivy na pozadí terakotové barvy. Nad nimi jsou proražena tři
kruhová okna s barevnými skly, která nahradila původní vitráže8 s figurální výzdobou.
Na pravém okně je dnes zobrazena holubice v plamenech jako symbol Ducha Svatého, to prostřední vyplňuje chrisomon a vlevo je znázorněn pelikán s mláďaty. 24
Pravá boční loď je zakončena oltářem Panny Marie Bolestné. Na oltářní menze
byla umístěna socha Immaculaty, za níž se nachází obraz Oplakávání Krista, odkrývaný
v současnosti pouze v postním období. Po boku Panny Marie stojí sochy sv. Terezie a sv. Aloise, nedaleko od nich na dělícím pásu pak menší sošky sv. Antonína z Padovy a na třetím pilíři sv. Jana Nepomuckého.
Protější oltář sv. Josefa, sv. Cyrila a sv. Metoděje je vybaven obrazem sv. Josefa ve
velkém zdobeném rámu, postranními sochami moravských patronů a v téže lodi se podobně jako v té pravé nacházejí sošky sv. Judy Tadeáše a Krista – dobrého pastýře.
Mezi základní vybavení z doby vzniku patří interiér kaple sv. Anny, kazatelna, dvě
kropenky a křtitelnice. Kaple sv. Anny se je umístěna pod pravou zadní věží a přístup do místnosti nad ní (nyní skladové prostory) je možný pouze z tribuny. Samotná kaple je
nevelká místnost, které dominuje obraz Theodora Hilšera Sv. Anna vyučující Pannu
Marii umístěný na oltářní menze. Dřevěná konstrukce širokého rámu obrazu nese vyřezávané řecké kříže, motiv, se kterým se setkáváme po celém kostele v interiéru i
exteriéru. Stěny jsou architektonicky rozčleněny do podlouhlých svislých rámů, nad kterými probíhá pás čtvercových polí s reliéfně provedenými hlavami andílků. V severní
zdi můžeme vidět dvě originální barevná okna s výjevy představujícími Křest Krista a
Obětování v chrámě (pouze Simeon s Ježíškem). Podobná okna s figurální výzdobou se nacházejí ještě v sakristii pod levou zadní věží a původní jsou také okénka ve věžích.
Barevná kazatelna z umělého kamene byla umístěna po levé straně před vítězným
obloukem a je jistě zajímavou součástí vnitřního vybavení. Šest bohatě dekorovaných sloupků nese horní část ambony, na jejímž parapetu jsou zobrazeny reliéfy hlav čtyř
evangelistů a po stranách dva řecké kříže. Evangelisté jsou označeni jmény, která jsou napsána v jejich svatozářích a jsou k nim také přiřazeny hlavice sloupků pod nimi.
Hlavice krajních sloupků jsou zdobeny různými rostlinnými a geometrickými motivy,
zbylé pak symboly jednotlivých evangelistů. Barevně je kazatelna laděna do červené, zelené a zlaté barvy a přístup na ni umožňuje schodiště vedoucí z předsíně před sakristií.
Vpravo za vítězným obloukem stojí při zdi křtitelnice, která je, stejně jako
kropenky, vyrobená z kontrastních druhů mramoru. Vrchní část je nesena čtveřicí
nízkých čtverhranných pilířků, které jsou nahoře zdobeny obdobou motivu z dlaždic, a to modro - růžovými kruhy v čtvercovém rámu. Zdobené víko je završeno řeckým křížkem a další kříže se nacházejí v tmavě růžovém mramoru nad pilířky.
25
Dvě kropenky u vchodu do kostela vycházejí z podobného výtvarného vzorce, i když
je zde použito převážně černého a světle růžového mramoru a čtyři hranaté pilířky
jakoby srostly v jediný. Opět se zde setkáme s kruhy a kříži a na pravé kropence je umístěna tabulka s nápisem: „Darováno od Františka Slavíka z Mokré Hory 1911“.
I když výše popsaný vzhled chrámu není výsledkem jedné etapy, ale pracovalo se
na něm několik desetiletí, nepůsobí příliš nejednotně. Zařízení kostela je poměrně
jednoduché, přesto nacházíme v jeho výzdobě stmelující prvky (v barvách, kruzích, řeckých křížích, které jsou vyřezány i po bocích nepůvodních lavic) a výmalba svým
dekorativním charakterem odkazuje k secesi, která se v období kolem přelomu století dostala do podvědomí lidí jako aktuálně uplatňovaný měšťanský styl. 4.5 Stylové zařazení
Historik umění Aleš Filip ve své práci „Secesní chrámy na Moravě a ve Slezsku“9
zařazuje husovický kostel mezi secesní stavby. Otázkou zůstává, zda je vůbec možné
Chrám Nejsvětějšího Srdce Páně označit za „secesní“ nebo jej „zaškatulkovat“ do nějakého konkrétního stylu. Možná by nám lépe posloužil namísto secese širší a obecnější pojem „historismus“ a ani ten nevyjadřuje přesně to, s čím se zde setkáváme. Rakouská historička umění, Renate Wagner – Riegrová,10 rozdělila ve své studii
historismus do čtyř fází na romantický, přísný, pozdní a právě secesi. Je třeba se ptát, zda si může „secese“ sama se sebou jako autonomní styl vystačit, v malířství ano, ale
v architektuře? To „secesní“ je především dekor, tedy to, se nachází na povrchu, avšak
co se týče hlubšího významu a formy, je „secesní architektura“ velmi nejednotná. Pokud použiji Semperovu metaforu o odíváním architektury, do „secesního pláště“ jsou oděny stavby velmi odlišných typů od pavilonů, muzeí, nádraží, činžovních i rodinných domů až k sakrální architektuře a nenajdeme v nich žádné sjednocující prvky, které by svědčily
o proniknutí secesního stylu do konstrukce a vnitřní struktury. Podle Filipa je secesní
chrám „ideálem, který se jen málokde podařilo uskutečnit; secese byla považována za
profánní styl, a proto byla v sakrálním prostředí buď odmítána, nebo spojována s celou škálou dalších stylových motivů.“11
Pro secesi jsou charakteristické asymetrické křivky, převážně květinové vzory a
barevnost, postupně se však formy redukují a nastupují funkční, racionální linie, dávající
přednost geometričnosti a přímé linii, blížící se kubismu. Architekt husovického kostela
vytvořil kombinaci obou těchto tendencí, „[…] hájil sice až do své smrti v roce 1924
neústupné pozice historismu, avšak odmyslíme-li si celkem střízlivý historizující a 26
secesní aparát kostelního exteriéru, vyznívá jeho hmotová skladba až překvapivě kubisticky, i když lze s jistotou prohlásit, že Kepka se o toto hnutí nezajímal.“12 Bez
„secesního pláště“ je husovický kostel opravdu poměrně jednoduchou symetrickou stavbou s geometrickými prvky a hranatými tvary, které se navenek odrážejí především v pěti jehlancově provedených věžích, v interiéru se tato tendence projevuje užitím geometrického modelu čtverců.
Kromě secese a kubismu se ve starších dokumentech a literatuře běžně objevuje též
označení kostela za „novorománský“. Je zajímavé si povšimnout, jak se tehdejší občané bránili označení kostela za secesní, byli pyšní na jeho románské formy a zároveň použití
moderních železobetonových konstrukcí.13 Připomeňme si, které prvky románského
tvarosloví zde našly uplatnění. Především se jedná o portály, které vzdáleně převzaly tvarový model těch románských. Dále jsou to drobnější dekorace jako ojedinělé vlčí
zuby, podoba tzv. včelích úlů, s nimiž se setkáme např. ve středověkých dílech
uměleckého řemesla, motiv lvích hlav, které často zakončovaly zdobené archivolty románských vstupů, zde však nejsou umístěny ani přímo na portálu a další zoomorfní a
figurální výzdoba kolem dvou oken, v níž z bestií rozeznáme pouze ďábla a snad baziliška (?). Také jednotlivé motivy výzdoby
vycházejí z témat oblíbených ve
středověku, avšak o nějakém souvisle koncipovaném ikonografickém programu zde
nemůže být řeč. Tyto „románské prvky“ jsou bez nějakého promyšleného uspořádání v podstatě smíchány se secesním aparátem a nemá smysl hledat v nich hlubší význam.
V interiéru nalezneme jistý „nádech renaissance“a již v žádosti o povýšení
Husovic na město se o chrámu píše jako o „románsko – renaisančním“.14 Svědčí o tom
nejenom kazetové stropy v bočních lodích, kapli, nartexu a sakristii, ale také celková dispozice stavby, která nápadně připomíná typ renesančního kastelu se čtyřmi věžemi
v nárožích. A. Filip uvádí, že tato hmotová skladba s mohutnou hlavní věží vyvolává „dojem stálosti a pevnosti Boží tvrze“.15
Ani u renesance není výčet Kepkových inspirací u konce. Z byzantského umění je
převzata vysoká „polokopule“ konchy a vycházelo z něho pojednání hlav původních Herčíkových oken v presbytáři, zatímco rozdělení stěn do jednotlivých rámů se zdá být spíše klasizující.
„Při prvním pohledu nás musí nutně napadnout, že kostel je snůškou prvků všech
možných slohů, jež sloučeny měly podati obraz monumentální a malebné stavby.“16
Chrám Nejsvětějšího Srdce Páně byl postaven smíšením různých vzorů a stylových předloh a hovořit pouze o jediném z nich by tedy nebylo na místě. Můžeme jej tedy 27
pouze označit za eklektickou stavbu, která vznikla v období, kdy se secese uplatňovala paralelně se stále přežívajícím stavitelstvím pozdního historismu. 4.6 Recepce architektury na přelomu 19. a 20. století
Zaměříme–li se na recepci architektury kolem přelomu století, dospějeme
k několika odlišným názorovým pojetím. Lidé pocházející ze středních a nižších vrstev reprezentovali většinu návštěvníků katolických kostelů postavených v tomto období. Již
dříve jsme se zabývali tím, že v důležitých centrech byly kostely postaveny už v minulosti, naproti tomu periferie měst a menší obce, kterým nyní konečně vysvitla
naděje, že pro ně budou zbudovány jejich vlastní farnosti a chrámy, přistupovaly k nově
budovaným stavbám s očekáváním a nadšením. A „ […] protože pevně rozšířen jest názor, že kostel ani v jiném jak historickém slohu postaven býti nemůže!“17, přirozeně se
musela najít celá řada architektů, kteří by dané požadavky podpořili a splnili. To je také
důvodem, proč se rozpad stylové čistoty nejdéle vyhýbal právě sakrální architektuře a secese, která tvoří přechodnou etapu od tradice k moderně, se v ní projevila rozpačitě a
nejednotně. Podle Zatloukala historismus do 20. století „přerůstá i generačně, jak v osobách projektantů, tak zákazníků, z nichž nemnozí se nechtějí nebo nemohou rozloučit s touto formou kontaktu s minulostí.“18 Vyhledávanými architekty „[…] na
sklonku 19. století byli ti, kteří se dokázali pružně a rychle přizpůsobit přání investora a dekorovat fasádu v předepsaném stylu, tedy projektanti brilantně ovládající historické tvarosloví.“19 Zřejmě s objednavateli toužícími po co nejefektnějším dekoraci a působení
stavby souvisely počátky míšení různých forem a stylů. S eklekticismem se setkáváme u
architektů K. H. Kepky i D. Jurkoviče. Oba vycházejí ze směsice různých forem, přesto právě Jurkovičův eklektismus Kepka často kritizoval.
Proč byl tedy v intelektuálních kruzích jeden opomíjen a druhý oceňován? Kepkovi
se z historizující tradice vymanit nepodařilo, jedinou výjimku, která tvoří originální
architektonické řešení, jež u nás nemá obdoby, je právě chrám Nejsvětějšího Srdce Páně v Husovicích. Pouze zde se mu podařilo mírně překročit hranici historismu směrem k
moderně, co se týče tvarového pojetí stavby, dále pak ve své tvorbě nikdy nedošel.
Jurkovič užíval podobného spojování různých inspiračních zdrojů jako Kepka. Osobitou syntézou je však dokázal přetvořit v něco nového, neobvyklého a byl považován za
jednoho z prvních poslů moderny u nás. Nebyl tolik závislý na historických reminiscencích, i když i ty stále využíval, a jeho dílo se vyznačuje vztahem k národní minulosti; je spojením lyriky, pohádkové romantiky a odkazu lidového umění, k čemuž 28
se pojí osobité zpracování geometrického principu a secesního dekoru.20 O jeho úspěchu
se dočteme např. v Kotěrově komentáři k luhačovickým lázním z roku 1904: „A právě
v tomto zdánlivém odříkání si oblíbených lživých pseudotvarů a staveb, avšak v pravdě
bohatém čerpání z prostředků po ruce jdoucích jest síla, tím stává se nám tvorba jeho
milou, majíc fyiognomii přirozenou typickou zemi i národu.“ „Správě lázní blahopřejeme k volbě umělce […].“21
Spolu s Kotěrou se dostáváme k negativní dobové recepci historismu (včetně
secese). Kolem roku 1900 se více než dříve objevují snahy o vytvoření nové koncepce umění a nového slohu. Pro představu uvádím citaci výběru z článku Sloh naší doby od Karla Mádla, který byl v r. 1900 publikován ve Volných směrech:
„[…] nadešla doba, která chce vytvořit umění zásadně jiné, než doposud. […]
Truchlomyslníci dobře cítili a viděli, že chvatným a modovým opakováním historických slohů, jich pouhou adaptací pro naše potřeby ničeho trvalého se nevykoná. Viděli století docházeti ku konci a po renesanci a přes barok již berlu po druhé buď jako nemódní,
nebo zlomenou, nebo nestačující odhazovali. […] Že architektonický historismus, který
jsme prováděli, je sice karakteristický pro naši dobu, nedalo se upříti, že ale není
rovnoceným slohem s gotikou nebo renesancí či antikou, o tom nikdo nepochyboval. […]
nový sloh nikdo apriorně není s to vytvořiti […] nadešla doba, kdy je zase jednou slušno a nutno tvořit a ne kombinovat a vypočítávat variace a permutace. […] Snad při tom
leckterý zbloudí, snad jiný střelí mimo cíl, ale lépe že je a důstojnější o nové se pokusiti,
nežli staré pohodlně opakovati, že má větší cenu i ne zcela zdařilé dílo samostatnosti, nežli nejskvělejší přemítání starých osvědčených formulí.“ 22
S velice podobnými názory vystoupil v témže čísle Volných směrů také Kotěra,
který nevnímá historizující tendence přímo záporně, ale jako nutné přechodné období k novému umění, které je právě nyní nejvyšší čas vytvořit.
„[…] úplné zbavení se archeologického umění jest první podmínkou každého
pokroku. Každé hnutí, jež nemá východiště v účelu, v konstrukci a v místu, nýbrž vznik
svůj má ve formě, je utopií. To jsme viděli na minulém nebo právě pomíjejícím období umění. […] Nechci tím říci, tato hnutí byla chybná; […] vidím v nich dobu přechodů a
průpravy. […] okrasa zaujme v novém umění pouze jemu [novému slohu] příslušející
funkci: členiti a podporovati jasně konstruktivně vyjádřené masy; že tedy zase bude účelna.“ 23
Přestože historizující architektura nepřinesla příliš radikálních změn a ubírala se
spíše tradiční cestou, nelze řadě projektantů upřít snahu o revizi dosavadních způsobů 29
konstrukce v souvislosti s opouštěním starých forem a snahou o novou invenci
v architektonické tvorbě. Velký vliv na změnu zaběhnutých postupů měl také technický rozvoj a nové možnosti, jež poskytoval. Období kolem přelomu století lze chápat jako mezník, se kterým znovu se otvírá již dříve řešená otázka stylu, který by
odpovídal době, konkrétně tedy 20. století. Z uvedených příkladů je zřejmé, že historismus a „to staré“ bylo chápáno jako jakási „brzda“ na cestě vpřed. Musíme si však přiznat, že po tomto přechodném období historismů se architektura, ač již
v našem smyslu moderní, roztříštila do tvorby jednotlivých osobností a k vytvoření jednotného pokrokového stylu, který si jeho iniciátoři představovali, již nikdy nedošlo.
---------------------------------------1 Zaměřeno před hlavním portálem. 2 Flodrová, Milena; Galasovská, Blažena; Vodička, Jaroslav, Seznam ulic města Brna s vývojem jejich pojmenování. Brno 1984, s. 8 – 196. 3 Jabloň je znamením neřestí, i když plody rajského stromu nebyly přesně definovány jako jablka, jsou s nimi ztotožňována. Naopak kladný význam granátových jablek se objevuje v Knize písní, která uvádí, že v palestinských zahradách rostly stromy zrnatých jablek. Ta začala Židům symbolizovat plodnost a byla považována za posvátná, možná také proto, že jimi byly ozdobeny hlavice Šalamounova chrámu.; Royt, Jan, Šedinová, Hana, Slovník symbolů. Kosmos, příroda a člověk v křesťanské ikonografii. Praha 1998, s. 99- 100. 4 Tamtéž, s. 131 – 132, 140 - 142.; Petráň, Zdeněk, První české mince. Praha 1998, s. 148 – 151.; www.bestlatin.net , www.liceoamaldi.it/didattica/bestiario_medievale (16. 2. 2006). 5 Tamtéž.; Heinz – Mohr, Gerd, Lexikon symbolů. Obrazy a znaky křesťanského umění. Praha 1999. 6 Používám-li označení pravé a levé strany, bude vztaženo vždy na pohled směrem od hlavního portálu dovnitř kostela. 7 V bočních lodích převažuje bílá a světle okrová barva, přičemž jednotlivé kazety jsou lemovány tmavě růžovými (terakotovými) linkami. V sakristii jsou pole vyplněna šedomodře a jejich dělící části jsou ponechány bílé a v kapli sv. Anny dominuje opět kombinace šedomodré výplně a světlého okru. 8 Původní vitráže (10 z lodi a 3 z presbytáře) se nyní nacházejí na dvoře farního úřadu v Husovicích a čekají na převezení do diecézního skladu v Pozořicích. 9 Filip, Aleš, Secesní chrámy na Moravě a ve Slezsku. Brno 2004. 10 Filip, Aleš, Sakrální a výtvarné umění doby secese na Moravě a ve Slezsku. Disertační práce, FF MU. Brno 2001, s. 62. 11 Tamtéž, s. 6. 12 Sedlák, Jan, Poznámky ke kubistické architektuře „v okolí Prahy “. In: Prostor Zlín, 1997, č. 5, s.17. 13 Anonym, Nový kostel v Husovicích. In: Hlas, roč. 59., č. 104, 5. 5. 1907, s. 3. 14 AMB, fond A 13, inv. č. 165. Protokoly ze schůzí - žádost o povýšení Husovic na město. 15 Filip, viz. pozn. č. 9, s. 91. 16 Kusáková, Helena, Kostel Nejsvětějšího srdce Páně v Husovicích. In: Husovice, Maloměřice a Obřany v minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Brno 1948, s. 35. 17 Mráček, Jan, Poznámky ke studiím moderního kostela. In: Nový život, roč. X., 1905, s. 34. 18 Zatloukal, Pavel, Historismus. Architektura 2. poloviny 19. století na Moravě a ve Slezsku. Olomouc 1986, s. 55 - 66. 19 Zatloukal, Pavel, Architektura na Moravě a ve Slezsku. In: Dějiny českého výtvarného umění (III/2). Praha 2001, s. 128. 20 Lukeš, Zdeněk, Architektura na Moravě a ve Slezsku. In: Dějiny českého výtvarného umění (IV/1) 1890 - 1938. Praha 1998, s. 159. 21 Kotěra, Jan, Luhačovice. In: Volné směry. Ilustrovaný měsíčník umělecký, roč. VIII., s. 59 – 60. 22 Mádl, Karel, Sloh naší doby, In: Volné směry. Umělecký měsíčník, roč. IV., 1900, nestr. 23 Kotěra, Jan, O novém umění. In: Volné směry. Umělecký měsíčník, roč. IV., 1900, nestr.
30
5 Nejsvětější Srdce Ježíšovo 5.1 Vznik a vývoj úcty k Nejsvětějšímu Srdci
Uctívání Ježíšova Srdce má svůj počátek už na Kalvárii, ve spojení s Ježíšem
Kristem je chápáno jako jeho vykupitelská láska a zároveň fyzické utrpení, které mu
bylo způsobeno na kříži. Ve 13. století měla několik vidění Ježíšova Srdce sv. Gertruda
(nar. 1256), ale až do 17. století zůstává zbožnost k němu především soukromou záležitostí.1
Zlom nastal v souvislosti s viděními sv. Markéty Marie Alacoque.2
Tato
vizionářka z Paray-le-Monial se stala poslem, hlasatelem a důvěrnicí Srdce Ježíše Krista. Markéta Marie žila zprvu marnivým životem a do kláštera vstoupila ve 24 letech, údajně po častých nemocech, které ji sužovaly. Záznamy o zjeveních se dochovaly díky jejímu
deníku a první z nich se událo 27. 12. 1673. V červnu 1675 uvádí Markéta Marie tzv.
„velké zjevení z Paray-le-Monial“, ve kterém ji Ježíš žádá o stanovení zvláštního svátku Nejsvětějšího Srdce Ježíšova:
„Ale co mě bolí ještě více , je to, že mnou pohrdají i zasvěcená srdce. Právě proto
tě žádám, aby byl první pátek po oktávu Božího Těla zasvěcen zvláštnímu svátku k uctívání mého Srdce; v ten den přijímej a napravuj úctu k mému Srdci, a tak napravuj
pohrdání, které pod-stupuje, když je vystaveno na oltářích. Já ti zároveň slibuji, že mé Srdce se rozevře a bude hojně rozlévat svou Božskou lásku na ty, kteří mu budou prokazovat tuto úctu a kteří se budou starat o to, aby se mu této úcty dostávalo.“ 3
Ještě za svého života (v posledních 15 letech 17. stol.) podnítila Markéta Marie
vznik tří příruček věnovaných zbožnosti k Ježíšovu Srdci, avšak teprve v 2. pol. 19. století vzbudilo znovuobjevení této zbožnosti opravdové nadšení. V roce 1765 povolil
papež Klement XIII. slavit mši Nejsvětějšího Srdce Kristova nejprve Polsku a následně i
dalším zemím. V roce 1890 doporučil Lev XIII. uctívat první pátky v měsíci, zároveň ustanovil měsíc červen měsícem Nejsvětějšího Srdce a v roce 1899 mu zasvětil celé
lidstvo. V této době se k němu obrací řada spolků, náboženských kongregací, škol a také nově vystavěných chrámů a kaplí. Již v první čtvrtině 18. stol. se Ježíšovu Srdci při
morové epidemii zasvětilo město Marseille, roku 1873 celá země Ekvádor a v roce 1919 slavná bazilika Sacré - Coeur na pařížském Montmartru.4
31
5.2 Úcta k Nejsvětějšímu Srdci v našich zemích
Ani naše země nebyly výjimkou a lidé zde věnovali Božskému Srdci hodně
pozornosti. Od roku 1867 vydával Placidus J. Mathon, kněz řádu sv. Benedikta v Rajhradě, časopis Škola Božského Srdce Páně pro Čechy, Moravu i Slezsko.5 Ten se stal přímým vzorem pro sarajevský Glasnik Presvetoga Srca Isusova, u jehož vzniku stál na počátku 90. let 19. století František Venhuda.6
Jan Dostálek napsal v knize z roku 1945, že chrám Nejsvětějšího Srdce Ježíšova
v Husovi-cích u Brna (1910) je „...první tohoto titulu v zemích českých“ 7, což nebyla
pravda. Již před vznikem této stavby byl vysvěcen např. chrám Sacré-Coeur při klášteře sester Srdce Ježíšova v Praze na Smíchově (1884), novogotický kostel Nejsv. Srdce Ježíšova v Českém Těšíně (1894), farní kostel v Novém Bohumíně (1896), Bílsku u
Litovle (1903), Hodslavicích (1906), Hlubočkách (1908), Rozseči u Třešti (1908) a Trnovanech (1909). Právě poslední zmíněný kostel má s tím husovickým mnoho
společného. Myšlenka vzniku obou staveb vznikla v 90. letech 19. století, postaveny byly poměrně rychle přibližně ve stejné době a brzy po získání nového kostela byly obě obce povýšeny na města.8
Obliba tohoto patrocinia přetrvala ještě v první třetině 20. století a poté začala
pozvolna slábnout. Kolem roku 1930 byl vybudován klášter těšitelek Božského srdce Ježíšova s jemu zasvěceným kostelem v Rajhradě u Brna (1924-9), kostel v Jablonci nad Nisou (1930-31) a Plečnikův kostel v Praze – Vinohradech (1928-32).9 5.3 Zobrazování Nejsvětějšího Srdce
Základním zobrazením je samotné srdce probodnuté třemi hřeby a vroubené trny,
někdy nad ním vyčnívá kříž a vyšlehávají z něho plameny. Markétě Marii bylo Božské
Srdce „[…] představeno jakoby na trůně, celém v ohni a plamenech, vysílajíc paprsky
na všechny strany, záříc více než slunce a průhledné jako krystal. Viditelně se v něm objevila rána, kterou obdrželo na kříži. Kolem Nejsvětějšího Srdce byla trnová koruna a nad ní kříž.“10 Vedle toho je srdce často ukazováno společně s postavou Ježíše Krista
nebo modlící se Markéty Marie Alacoque. V prvním případě bývá Srdce umístěno nejčastěji na Ježíšově hrudi a Kristus na ně ukazuje, méně častý je obraz, kdy jej drží
v levé ruce.11 Objevuje se však také v široce otevřeném boku Krista na kříži nebo je jen
naznačeno kuželem světla, které dopadá na hruď oslaveného Krista.12
32
-------------------------------------------1 Např. již před Marií si na počátku 16. století objednal grafické dílo s námětem uctívání Srdce Ježíšova od Lucase Cranacha saský kurfiřt Friedrich Moudrý.; Slovník světové kresby a grafiky. Praha 1997, s. 178. 2 Žila 22. 6. 1647 - 17.10.1690, blahoslavena r.1864, prohlášena za svatou r. 1920. 3 Ladame, Jean, Srdce Ježíšovo, srdce plné lásky. Kostelní Vydří 1996, s. 4. 4 Všechny doposud uvedené informace o Ježíšově Srdci kromě citací jsou kombinací následujících zdrojů: Dachovský, K. Pavel, Sv. Markéta Marie Alacoqoe 1647 – 1690. Praha 2001, s.22-33.; Filip, Aleš, Secesní chrámy na Moravě a ve Slezsku. Brno 2004, s.33. ; Ladame (viz. pozn. č. 3), s .3- 57.; Press, František, Maria… Dodatek 4. Ježíšovo a Mariino Srdce. Brno 1993, s. 13-25. Internetové odkazy: www.monksofadoration.org/margmary.html, www.monksofadoration.org/earlyhrt.html (2. 12. 2005). 5 Plodek, P. Kristian, Škola Božského Srdce Páně, roč. XXX., 1896, s. 89. 6 Venhuda, František, Župnik sarajevsko – poljski. Bosenské vzpomínky. Brno 1933, s. 201-204. 7 Dostálek, Jan, Liturgický sloh a novodobá tvorba chrámová. Hradec Králové 1945, s.150. O tom, že jde o první chrám Srdce Ježíšova, se píše už v časopise Hlas v r. 1907.; Anonym, Nový kostel v Husovicích. In: Hlas, roč. 59., č. 104, 5. 5. 1907, s. 3. 8 Kostel v Trnovanech byl postaven v letech 1907-9, městem se staly r. 1910.; Internetový odkaz: www.teplice-city.cz/rk/Kostely/Kostel%Trnovany.doc (2. 12. 2005). 9 Kombinace následujících zdrojů: Filip (viz. pozn. č. 3), s.33.; Internetové odkazy: www.quick.cz/bohous.schnabl/Kostely/Popisy/Praha3_6.htm.; www.teplicecity.cz/rk/Kostely/Kostel%Trnovany.doc.; http://web.vilik.cz/encyklopedie/kostely/kosteljbl.htm.; www.volny.cz/funb/kostel.htm.; www.beskydy.cz/info/mista_view.asp?id=251.; www.kamzajit.cz/mesto/rajhrad.php.; http://bohosluzby.rkc-lbc.cz/ ( 2. 12. 2005). 10 Press (viz. pozn. č. 4), s.19-20. 11 Kubíčková, Jana, Kostelní jednota v Husovicích. Vznik nové farnosti a výstavba kostela (1894 - 1910). Diplomová práce, FF MU. Brno 2000, s. 56-57. 12 Ladame (viz. pozn. č. 3), s. 37- 57.
33
6 Kostelní jednota v Husovicích 6.1 Zakladatel KJ František Venhuda
S myšlenkou vytvoření spolku, který by obyvatelům Husovic zajistil samostatnou
farnost, aby se již nemuseli vázat na okolní obce, přišel tehdy farář u sv. Michala,
František Venhuda. Tato významná osobnost KJ nejen založila, ale působila v ní i po zdárném dovršení díla, tedy vysvěcení nového kostela a zavedení duchovní správy. František Venhuda se skvěle zhostil daného úkolu a využil při jeho plnění nemalé zkušenosti ze svého pobytu v Bosně.
Narodil se 23. 4. 1862 ve Chvalkovicích u Nových Hvězdic. Po maturitě v roce
1881 vystudoval v Brně bohosloví a roku 1885 byl vysvěcen na kněze. Nejdříve získal
místo kaplana v Podivíně, ale již následujícího roku jej opustil a vydal se hlásat Slovo Boží za hranice své vlasti. V srpnu 1886 se v církevním časopise Hlas dočetl, že Ústav sv. Josefa v Sarajevě hledá do školy sester „Dcery božské lásky“ katechetu se zvláštní
podmínkou, „aby byl rodem Čech - a uměl také německy!“. František Venhuda navíc
ovládal srbo - chorvatský jazyk, což z něj dělalo ideálního kandidáta na nabízenou práci.1
Na konci září požádal biskupskou konzistoř o rok neplacené dovolené a odcestoval do Bosny.2 Po čtyřletém působení v sarajevské škole byl Venhuda pověřen vybudováním
farnosti a kostela v nedalekém Sarajevském Poli, ve kterém dosud stávala pouze malá
kaplička, a kde se měl potom stát farářem.3 Jelikož se zde potýkal s trvalým nedostatkem
finančních prostředků, obrátil se s prosbou o pomoc na svou rodnou zemi. Během tří
měsíců, které na Moravě strávil, uspořádal sbírku a sehnal i různé liturgické předměty. Později darovali Češi ještě boční oltář Cyrila a Metoděje a dva zvony.4 Fara byla dostavěna v roce 1891, kostel Panny Marie byl vysvěcen 18. 8. 1892 a zúčastnil se ho i bosenský arcibiskup Stúp. Právě na Stúpovu žádost založil Venhuda časopis „Glasnik
Presvetoga Srca Isusova“, který vycházel s vydatnou pomocí moravských vydavatelů Školy Božského Srdce Páně. Když bylo vše hotovo, rozhodl se Venhuda vrátit domů a v únoru 1893 napsal konzistoři v Brně dosis se žádostí o návrat do brněnské diecéze.
Hned po příjezdu mu bylo přiděleno místo faráře v kostele sv. Michala v Brně.5
„Brzy však poznal hroznou sociální bídu brněnských předměstí, která stále vzrůstala počtem obyvatelstva, ale po stránce náboženské - zvláště pro nedostatek kostelů – byla
velmi zanedbána. Útočištěm mravní zchátralosti stávaly se zejména Husovice. I rozhodl se rázný a energický vdp. P. Venhuda k činu a přihlásil se r. 1894 za katechetu do Husovic.“6 Dva roky se seznamoval s místním prostředím, než v roce 1896 založil spolu 34
představenstvem Husovic Kostelní jednotu. Většinu svého času věnoval František Venhuda shánění finančních prostředků na stavbu kostela a výuce náboženství na místní
chlapecké měšťanské škole. Postupem času se však čím dál víc zhoršoval jeho zdravotní stav7 a v roce 1917 z Husovic odešel a vrátil se do rodných Chvalkovic. Zde zastával místo katechety a ve věku 73 let 13. 8. 1935 zemřel.8 6.2 Kostelní jednota
Oficiální založení „Kostelní jednoty v Husovicích“ proběhlo v souladu s říšským
zákoníkem v květnu 1986, kdy byly schváleny její stanovy.9 Zároveň došlo k sestavení
prozatímního výboru, který zahrnoval patnáct stálých členů a pět náhradníků. Nejdůležitějšími z nich se stali předseda, zástupce, pokladník a jednatel. Prozatímním
předsedou KJ se stal starosta Husovic Jan Jaroš a poté byl řádně zvolen zábrdovický
farář Ferdinand Indra.10 Ten však brzy po založení KJ zemřel a stejný osud potkal i jeho
nástupce Františka Bradáčka. Za jednatele spolku byl ustaven iniciátor jeho vzniku, výše
uvedený František Venhuda. Vedle této osobnosti nelze opomenout ani Františka
Charváta, ředitele husovických měšťanských škol, který stál v čele spolku téměř dvacet let (1899 - 1918) a jako předseda neméně obětavě napomáhal naplnění hlavního úkolu KJ. 11
Podle stanov se jednota svěřila „pod ochranu sv. patronů moravských, Cyrilla a
Metoděje a sv. Anny“12 a právě tento fakt rozhodl o zasvěcení oltářů a kaple v novém kostele. Také o patrociniu Nejsvětějšímu Srdci Páně bylo rozhodnuto již od počátku a je
uvedeno v provolání KJ v roce 1896. Ve stejném dokumentu je uveden záměr KJ: „…
účelem jest postarati se všemi možnými prostředky a cestami, aby v Husovicích vystavěn
byl co nejdříve kostel a zařízena samostatná duchovní správa, o jejíž svrchované potřebě pochybovati může jen nepřítel pravého prospěchu lidu našeho.“13
Po většinu doby své existence řešila KJ zásadní problém s nedostatkem financí, které získávala ze tří zdrojů. Prvním byly příspěvky členů, dále měla zařizovat sbírky a přijímat od dobrodinců odkazy a milodary.14 O tom, jak nepříjemné postavení KJ měla,
svědčí desítky opakovaných upomínek o zaplacení dodaného materiálu či provedené práce. Na slíbené peníze přitom věřitelé čekali mnohdy ne měsíce, ale i celé roky.15 6.3 Finance a příprava na zbudování fary a kostela
Nyní se podíváme právě na náklady na stavbu a přípravy k jejímu zahájení. Již od
počátku byly zdroje KJ rozděleny do tří skupin. Jeden z fondů spravovala sama KJ a 35
zahrnoval také pozemky. Druhý z nich tvořily výtěžky z loterie a poslední fond byl složen u biskupské konzistoře. Sem přicházeli větší peněžní dary, např. od Karolíny
Zemanové nebo Karla Dörflera. Celkové jmění KJ v březnu 1901 bylo spočítáno na 81 000 K.16 V roce 1899 zakoupila jednota od Jana Šika pozemky pro kostel na ulici
Tempesové (dnešní ul. Nováčkova).17 Jak se později ukázalo některé z pozemků KJ
nevyhovovaly, proto byly rozparcelovány a postupně rozprodány. Namísto postavení nové fary, na kterou už byl vypracován i projekt, se KJ rozhodla dům pro faru později
koupit a pouze upravit. Záznam o koupi jednopatrového domu na Tempesové ul. č. 3218 pochází z ledna 1904 a jednota měla k tomuto kroku pádný důvod. Z odkazu Karolíny
Zemanové stále ubývalo a bylo tedy nutné peníze co nejrychleji investovat. Výjimečný
dar poukázal KJ p. prelát Karel Dörfler z Vídně. Tento rodák z Jihlavy poslal
brněnskému biskupovi Dr. Fr. Bauerovi pro kostel v Husovicích celkem 34 000 K (r. 1900 a r. 1904). Finanční pomoc slíbil také kníže Liechtenstein a Cyrilo-Metodějská záložna v Brně.
V polovině roku 1904 narostl shromážděný majetek na 150 331 K. Po odečtení
nákladů, plánů, stavebního místa pro kostel a dům fary však zbylo pouze 75 613 K 09 h výdajného jmění.19 Realizace prvního Kepkova projektu z roku 1900, kterou vyčíslil na
250 000 zl.(!), byla zamítnuta. I když byl nový návrh výrazně skromnější a počítal
s náklady kolem 150 000 K, stále neměla jednota na stavbu dostatek prostředků. Výbor
se tedy rozhodl požádat o státní subvenci a v dubnu 1904 odjelo představenstvo do Vídně. Jejich žádost na ministerstvu opakovaně podporoval farář z Dražovic (budoucí olomoucký arcibiskup) Msgr. Dr. Antonín Cyril Stojan, který Venhudovi pomáhal ještě v době jeho pobytu v Bosně.20 Subvence ve výši 30 000 K byla schválena přípisem ze
srpna 1905 a částka měla být vyplacena ve třech splátkách. Vzhledem k tomu, že
rozpočet na stavbu činil 171 933 K 29 h a KJ měla nyní jen asi 130 000 K (včetně subvence), podmínkou jejího vyplacení bylo získání zbylých financí na plné pokrytí
nákladu.21 Bylo tedy rozhodnuto, že z něj bude vyřazena část započítaného vybavení kostela (svícny, dlažba, dvě sochy, bude mít jeden zvon…), čímž se náklady ještě sníží.22
Ani vykázání této částky však neznamenalo konec problémů. Ministerstvo žádalo při
schválení projektu řadu změn, které se také podepsaly na zvýšení stavebního rozpočtu. Kostelní jednota už nechtěla déle odkládat začátek stavby a přípravy byly zahájeny i bez
celého obnosu s tím, že zbytek sežene během prací. Postupně se začalo ukazovat, že ani
výše nynějšího rozpočtu nebude dostačovat. V průběhu stavby došlo k řadě neočekávaných a neplánovaných změn, které architekt vysvětluje v „Odůvodnění 36
zvýšeného nákladu stavebního[…]“ v březnu roku 1911,
jímž se budeme zabývat
v kapitole o stavbě kostela. Kepkův výsledný účet z tohoto roku tedy narostl na 234 260
K 07 h, což samozřejmě ještě nebyla částka konečná, neboť zde ještě chyběla velká část vnitřního vybavení a úprav interiéru (zpovědnice, varhany, lavice, lampy, oltáře, ventilace aj.).23
Nezaplacené účty Kostelní jednoty, které jsou počítány dohromady s náklady na
faru, byly spočítány celkem na 105 828 K 74 h. Poté se ještě KJ podařilo prodat pozemky, ale jiné prostředky na splácení dluhů, které navíc kvůli úrokům stále narůstaly,
už nezbývaly.24 Jednota byla se svými běžnými účty neustále v mínusu a teprve od roku
1916 jsou příjmy KJ některé roky buď stejné nebo vyšší než výdaje.25 Vyrovnanější
hospodaření však nepřinášelo výrazné přebytky, které by mohly být vloženy do splátek a
jediným řešením bylo doufat v další státní podporu. O subvenci zažádala jednota hned po dodání celkových účtů v roce 1911 a
roce 1912 bylo jednotě uděleno 90 000 K,
vyplacených v letech 1913 – 1918.26 V březnu 1921 poslala Zemská správa politická na
Moravě KJ další subvenci ve výši 28 000 K na zaplacení nekrytého nákladu kostela, z níž byly splaceny poslední pohledávky.27
--------------------------------------------1 Venhuda, František, Župnik sarajevsko – poljski. Bosenské vzpomínky. Brno 1933. 2 MZA, fond E 82, sign. V 103, inv. č. 10985, karton 2453. Osobní spis Venhudy 1886 – 1935.; Následovaly ještě další žádosti o prodloužení pobytu v Bosně, kterým bylo vyhověno. 3 Je téměř jisté, že F. Venhuda za svého pobytu v Sarajevě navštěvoval katedrálu Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, což patrně spolu s faktem, že celá Bosna a Hercegovina jsou zasvěceny Ježíšovu Srdci, zřejmě mělo vliv na pozdější výběr patrocinia pro husovický kostel. 4 Největší podporu získal Venhuda od Antonína Cyrila Stojana, faráře z Dražovic. Právě z Dražovic pocházely oba zvony a liturgické náčiní. 5 Viz. pozn. č. 1.; MZA, fond E 82, sign. V 103, inv. č. 10985, karton 2453. Osobní spis Venhudy 1886 – 1935. 6 Tomáštík, Josef, 25 let chrámu Páně v Husovicích 1910 - 1935, Brno 1935, s. 4. 7 Viz. pozn. č. 2. Zde se dochovaly zprávy o tom, že trpěl dnou a revmatismem a žádosti o dovolenou i časté příspěvky na lázně. 8 Tamtéž. Oznámení Venhudovy smrti biskupské konzistoři a úmrtní list. 9 AMB, fond S 13, inv. č. 60. Stanovy Kostelní jednoty. Stanovy byly ještě následně schváleny biskupskou konzistoří v červenci 1896. 10 Mrázek, Karel, Město Husovice. Husovice 1912, s. 99. 11 Tamtéž. Stanovy KJ.; Kubíčková, Jana, Kostelní jednota v Husovicích. Vznik nové farnosti a výstavba kostela (1894 - 1910). Diplomová práce, FF MU. Brno 2000, s. 31. Mezi členy prozatímního výboru byl i Jan Kachlík, který se později stal pokladníkem a starostou Husovic. 12 Viz. pozn. č. 9. 13 MZA, fond E 82, sign. H 603, inv. č. 5719, karton 1505. Provolání Kostelní jednoty v Husovicích u Brna 1896 v den Neposkvrněného početí Panny Marie. 14 Viz. pozn. č. 9. 15 AMB, fond S 13, inv. č. 61. Konečné súčtování stavby. Např. architekt K. H. Kepka žádal o zaplacení plánů z let 1899 – 1906 ještě v roce 1909.
37
AMB, fond S 13, inv. č. 22. Vyúčtování ze dne 31. 3. 1901.; MZA, fond E 82, sign. H 603, inv. č. 5719, karton 1505. Vyjádření ze dne 6. 12. 1896. Zemanová odkázala jednotě 10 000 zlatých, v pozdějších záznamech je částka uváděna již v korunách (rakouských) a to jako 20 000 K, z nichž je K. Zemanové odváděno 1000 K ročně.; AMB, fond S 13, inv. č. 24. Kniha vydání.; V knize vydání KJ je uveden přepočet, v němž jeden zlatý odpovídá dvěma korunám 17 AMB, fond S 13, inv. č. 60. Záznam KJ ze dne 26. 3. 1899.; Pozemky byly zakoupeny za 9 000 zl. 18 AMB, fond S 13, inv. č. 62. Záznam KJ ze dne 1. 1. 1904.; Majitel domu, Josef Kotulán, jej jednotě prodal za 17 000 K. 19 AMB, fond S 13, inv. č. 22. Vyúčtování ze dne 12. 5. 1904.; Kníže Liechtenstein trval na předání částky 2 000 K až tehdy, začne-li stavba a záložna vyplácela 1 000 K ročně po dobu pěti let (19041908). 20 Tamtéž. 21 AMB, fond S 13, inv. č. 22. Listina ze dne 29. 10. 1905.; AMB, fond S 13, inv. č. 60.; První a druhá splátka proběhly 8. 5. 1908 (výnosem ze 3. 5. 1908), třetí 16. 12. 1909. 22 Náklady se vyřazením části vybavení snížily na 153 133 K 29 h.; AMB, fond S 13, inv. č. 60. Záznam ze dne 12. 8. 1906. 23 AMB, fond S 13, inv. č. 61. Odůvodnění zvýšeného nákladu stavebního novostavby kostela Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v Husovicích, 18. 3. 1911. 24 AMB, fond S 13, inv. č. 22. Vyúčtování ze dne 25. 5. 1911. 25 AMB, fond S 13, inv. č. 23. Příjmy KJ v Husovicích 1918 – 47.; AMB, fond S 13, inv. č. 24. Vydání KJ v Husovicích 1896 – 1947. 26 Kubíčková, Jana, Kostelní jednota v Husovicích. Vznik nové farnosti a výstavba kostela (1894 1910). Diplomová práce, FF MU. Brno 2000, s. 75. 27 MZA, fond E 82, sign. H 603, inv. č. 5719, karton 1505. Záznam ze dne 5. 4. 1921. 16
38
7 Stavba kostela v letech 1906 - 1910 7.1 Zahájení stavby a rok 1906
Vybrané stavební místo bylo projednáno s ministerstvem již v roce 1901 a jediným
požadavkem na změnu bylo jeho mírné rozšíření, které by odpovídalo rozměrům kostela.
Kostelní jednota dříve uvažovala o využití pozemku knížete Schönburka,2 který ležel
blíže k Palackého třídě (dnešní Dukelská tř.), ale ten byl nakonec zakoupen obcí pro nové náměstí. Kolem samostatně stojícího kostela bylo vytvořeno další náměstí, jehož dva plány dodal již v roce 1905 Ing. Zedník.3 V lednu 1906 měl architekt K. H. Kepka doručit definitivní plány a nic by nebránilo započetí stavby na jaře téhož roku. Jednání
ministerstva se však protáhlo až do podzimu a teprve v říjnu se mohla KJ obrátit na
brněnského biskupa s žádostí o posvěcení základního kamene.4 Zároveň jednota rozhodla o vytvoření stavebního výboru, který měl na stavbu kostela dohlížet a zařídit její rychlé
provedení. Za jeho členy byli vybráni zástupci úřadů, např. zástupce biskupské konzistoře Cyril Riedl nebo zástupce c. k. moravského místodržitelství Ing. Vladimír
Fišer, projektant Karel Kepka a někteří členové KJ (pokladník J. Kachlík, předseda F. Charvát, místopředseda J. Kleveta, jednatel F. Venhuda).5
Svěcení základního kamene brněnským biskupem Pavlem hr. Huynem se konalo 4.
11. 1906. Vzhledem k tomu, že celé nedělní dopoledne pršelo, byl církevní obřad přesunut do tělocvičny místní měšťanské školy.6
Následujícího dne se začalo s kopáním základů hlavní věže a poté základů celého
kostela. Velké problémy způsobila hned na počátku blízkost řeky Svitavy, nízké položení vybraného stavebního místa a nepevné podloží. Na parcele byl navezený popel, přes který se dělníci museli dostat až na pevnou hlínu a vlivem toho došlo k rozšíření základů. Další nepříjemnost se objevila při kopání do hloubky téměř osmi metrů, kdy se stavitelé dostali pod říční hladinu a i přes nasazení stříkaček a parní pumpy spodní voda
práci velmi ztěžovala. Celý základ byl ještě zpevněn metrovou vrstvou betonu a spotřeboval se na něho všechen kámen, který byl již připraven na kostel. Stavba se tím zvedla o 80 cm oproti chodníku a podbetonováno bylo později i náměstí kolem kostela.7
Přestože byly na konci roku 1906 vykopány základy kostela, stále ještě neměla jednota definitivní verzi plánů. Kepkův návrh sice ministerstvo schválilo ke konci listopadu 1906, ale změny, které po architektovi požadovalo, způsobily další zdržení. Na základě upravených návrhů bylo potom jednotě 22. 7. 1907 uděleno stavební povolení.8
39
7.2 Zadání prací a rok 1907
Stavební práce byly už ke konci minulého roku svěřeny firmám Tomáše Němečka
a Karla Kučery z Brna.9 Zakázku na tesařské práce získal v červnu 1907 stavitel a tesař Ferdinand Němeček a spolu s ním se o ni ucházeli ještě Fr. Zemánek a Theodor Kletzl, ti však kvůli vyšší ceně neuspěli.10 V květnu se konalo výběrové řízení na provedení prací
železobetonových a k účasti byly vyzvány celkem tři firmy: Nermut a spolek Brno,
Herzan - Uhlíř z Prahy a vítězný podnik Fischmann a spol. ze Židenic.11 Dále byly
během roku zadány klempířské práce, přičemž nabídky přišly od Fr. Špačka, Cyrila Janka, Bedřicha Studeného z Cejlu, J. Švandy a R. Babáka z Husovic. Nakonec byla zakázka rozdělena mezi poslední tři jmenované a R. Babák navíc slíbil, že zdarma vyrobí
hlavní kříž. Ze dvou nabídek na pokryvačské práce byl vybrán Fr. Klíma.12 Kostelní jednota jednala také o hromosvodech,13 které objednala od J. Pehala, a o kostelních
zvonech. Všechny zvony s příslušenstvím byly objednány u bochumské ocelárny ve
Vestfálsku za 8 062 marek (kolem 10 000 K) a představenstvo KJ se také dohodlo na nápisech a výškách jejich tónů.14
Zatímco stavba nového kostela zdárně pokračovala, prodávala KJ ještě zbylé
pozemky kolem náměstí. V únoru 1907 se usnesla na tom, že na tomto místě si mohou občané postavit pouze jednopatrové rodinné domky, aby kostel, který měl tvořit dominantu nového náměstí,
mezi vysokou okolní zástavbou nezanikl.15 V tzv.
„Odůvodnění zvýšeného rozpočtu“ z roku 1911 K. H. Kepka píše: „Jelikož pak
nepodařilo se omeziti do budoucna výšky sousedních domů jen na jednopatrové, rozhodla se Kostelní Jednota po návrhu podepsaného zvýšiti jednak boční věže o 1 m,
hlavní pak věž o 2,5 m – čímž také vzájemnému poměru všech věží se prospělo.“16 V průběhu stavby došlo i k dalším úpravám, které se lišily od původního projektu, jako např. již zmíněné zvýšení celého kostela, jeho rozšíření o 4 m nebo odlišné provedení středních portálů.17
Koncem dubna nastaly problémy s dodávkami stavebního materiálu a v květnu se
stavba pro nedostatek kamene a cihel úplně zastavila.18 Hlavní věž byla postavena
z pískovce z lomů v Drásově a Mrákotíně, na ostatní zdivo byl pak použit zelenavý sienit
z Maloměřic a Obřan a červený slepenec z brněnského Červeného kopce. Po zákazu těžby v maloměřickém lomu začala KJ odebírat kámen z hádeckého lomu knížete
Lichtenštejna a kvůli jeho přepravě byla nucena postavit vlastní most přes řeku Svitavu. Kámen na vnitřek kostela objednal Kepka z Malostranské skály u Slatiny.19
40
Na konci června dosáhlo zdivo výšky oken a v září už architekt píše o dokončování
kleneb. O měsíc později ve své zprávě adresované Kostelní jednotě uvádí, že se letos ukončí zednické práce, z velké části i betonové, stavba dosáhne úrovně střechy a začne se pracovat na krovech. Otázka krytiny zůstala zatím nedořešena, i když bylo předběžně
navrženo pokrytí hlavní lodi hnědými a olivovými polévanými taškami z poštorenské továrny a nepolévanými taškami v ostatních částech střechy, jiná varianta počítala s použitím plechu. V zimě se pak pracovalo především na vnitřku kostela a až do jara byl navážen kámen, aby nedošlo k podobnému zdržení jako v květnu tohoto roku. 20 7.3 Průběh stavby v roce 1908
V lednu 1908 bylo průčelí vyzděno do výšky hřebenu hlavní lodi a byly také
dokončeny všechny železobetonové klenby systému Monier.21 Hlavní loď je zaklenuta
valenou klenbou na pasech, nad emporami vznikly valené klenby s lunetami a boční lodě, kaple a sakristie mají strop kazetový.22 V únoru se začaly stavět věže a podle
stavebního plánu měly být všechny do konce roku hotové včetně zastřešení. Dále se letos
počítalo s dokončením hlavní římsy a pracemi na fasádě. 23
Ke konci dubna dostala KJ zprávu o tom, že zvony, které si objednala z městečka
Bochom ve Vestfálsku, jsou hotové. Jelikož zatím nestála hlavní věž, ve které měly být
umístěny, bylo jejich dodání o několik měsíců odloženo. Tóny ocelových zvonů jsou
„c“, „e“, „g“, „a“, vysoké „c“ a jsou opatřeny následujícími nápisy: „Nejsvětější Srdce
Ježíšovo, smiluj se nad námi!“ (1 900 kg), „Sv. Cyrile a Methoději, orodujte u Boha!“ (1 080 kg), „Zdrávas Maria!“ (tímto zvonem se zvonilo klekání, 700 kg), „Sv. Františku, pros za nás!“ (460 kg) a „Odpočinutí věčné dej jim, Pane!“ (nejmenší
umíráček). Doprava zvonů přišla jednotu na 500 K a zaplatila z nich 2 500 K jako clo, které však žádala po státu zpět. Slavnostní svěcení všech pěti zvonů se konalo 22. 10. 1908. 24
Ve zprávě o průběhu stavby Kepka v září napsal, že byl stržen betonový kůr a při té
příležitosti o metr zvýšen.25 Jednota v této době také zadala zámečnické práce Vincentu
Urbanovskému a objednala hodiny. Představenstvo KJ oslovilo firmu Adamec z Čáslavi,
která slíbila zhotovení věžních hodin, dále byla objednána okna a okenice – železná
okna do presbytáře, empor a okenice do věže dodala firma Urbanovského z Brna a okna
(skleněné části) p. Škarda. Okna v presbytáři byla opatřena sítí z měděného drátu a kostelu je věnovali dobrodinci. V lodi byla použita barevná růžicová skla podle návrhu p. J. Jaroše, který navrhl i kruhová okna ve věžích.26 41
V říjnu 1908 již stála hlavní věž a KJ poslala konzistoři žádost o vysvěcení báně
s křížem, nejlépe „farářem Zábrdovským“.27 Pozlacený kříž byl na vrcholek věže
umístěn na den Všech Svatých a do jeho báně bylo vloženo pouzdro obsahující pamětní
listiny, stručné dějiny stavby kostela a zpráva, která pojednávala o roce 1908, o šedesátiletém výročí vlády císaře Františka Josefa I., současných církevních hodnostářích na Moravě a především o obci Husovice, počtu jejích obyvatel v letech 1880, 1890 a 1908, provolání KJ, seznam členů KJ, obraz prvního projektu kostela, večerní Lidové
noviny, Hlas a Moravskou orlici. K tomu byly připojeny pohlednice s fotografií modelu,
čtyři kolorované a dvě černobílé fotografie Husovic. Pouzdro bylo otevřeno poměrně nedávno (25. 7. 2002) při opravě hlavní věže.28 7.4 Průběh stavby v roce 1909
O průběhu stavby přes zimu a na jaře 1909 nejsou dochovány žádné zprávy (kromě
zadání dlažby kostela Fischmannově firmě 9. 2. 1909)29, s největší pravděpodobností se
však dokončovaly boční věže a exteriér kostela. V květnu se dovídáme jen kusé informace o smrti stavitele Němečka, kterého pak ve firmě nahradil p. Kolbinger a dále
spolupracoval s K. Kučerou na pracích tesařských i zednických.30 Stav stavby už je lépe popsán ve zprávě KJ z června, kde se uvádí, že jsou hotové hlavní i vedlejší věže a hrubá stavba celého kostela. Práce se tedy přesouvají dovnitř a nastupují zedníci, připravuje se
zadání stolařských prácí, pořízení dláždění, oltářního zařízení, křtitelnice, kazatelny a varhan.31 Stolařské práce slíbila provést firma Němeček a zahrnovaly mimo jiné výrobu
všech dveří. Venkovní dveře byly pořízeny z dubu, zatímco na ty ostatní bylo použito měkkého dřeva.
Kamenické práce provedli p. Stejskal, Eduard Černohlávek, Emanuel Dvořák a
Josef Böhm. Böhm pracoval na věžích, pod vedením E. Dvořáka byly vytesány žulové schody k hlavnímu vchodu a pískovcové ke vchodům vedlejším, podíl Stejskala není
přesně znám a E. Černohlávkovi byla svěřena hlavní část práce. Vyrobil pro kostel
mramorovou menzu a římsu, kříž se soklem a obě boční oltářní menzy z hořického pískovce, několik menších křížků, později pak upravil dvanáct desek s rytými ozdobami z červeného mramoru, které umístil do prostoru presbytáře a lodi, a zlacené kříže. Na
stupně k oltářům i jejich podezdívky použil umělého kamene a všechny menzy, včetně oltáře sv. Anny, nechal napustit olejem.32
V červenci nechala KJ pojistit zvony a dostala také zprávu o tom, že věžní hodiny
od firmy Adamec z Čáslavi jsou už hotové. Dále se věnovala sklenářským pracím a 42
probíhaly přípravy na dláždění kostela a zbudování kazatelny. Prof. Ferdinand Herčík dodal kartony pro okenní obrazy,33 podle nichž pak v lodi vzniklo deset kruhových
vitráží a v presbytáři tři kruhová okna s okraji z opálového skla s tématy Nejsv. Srdce Páně, Panny Marie a sv. Josefa. Na kůru bylo umístěno okno z katedrálního skla (vnější)
v kombinaci ze solinovým (vnitřní) a na věžních oknech bylo použito katedrální sklo s olověným nebo železným rámem.34 V říjnu se prováděly poslední úpravy vnější části
stavby (dokončoval se hlavní portál) a poté se veškerá pozornost přenesla do vnitřku kostela a dláždění okolního náměstí.35 7.5 Rok 1910 a svěcení kostela
Přestože na začátku nového roku obdržela KJ třetí splátku státní subvence,
nedokázala zatím pokrýt náklady spojené s novostavbou a pořídit všechno potřebné
zařízení. V lednu se přidělávaly dveře kostela a také jeho dláždění se blížilo ke konci.36 V březnovém
dopise
jednotě
Kepka
předkládá
návrh
na
mramorový
oltář
s polychromovanou plastikou, bronzovými svícny a krucifixem, na který si jednota musela ještě nějakou dobu počkat. Pouze jedna z prostor byla vybavena před svěcením, byla to kaple sv. Anny, včetně původních vitráží a oltáře, který pochází z dílny Vojtěcha
Stříže.37 Oltářní obraz Sv. Anny vyučující Pannu Marii namaloval pražský malíř
Theodor Hilšer.38
V květnu se KJ zabývala hlavně přípravami na slavnost a svěcení nového chrámu.
Rozhodla také, že náměstí zůstane majetkem kostela, namísto varhan bude dočasně
zapůjčeno pedálové harmonium a od srpna nastoupí trvale do funkce prvního varhaníka p. Leopold Kubíček.39 Kolaudace novostavby chrámu Nejsvětějšího Srdce Páně proběhla
2. 5. 1910, tři dny před plánovaným svěcením kostela.40
Zprávy o svěcení podaly v tisku např. Nové Ilustrované Listy a církevní časopis
Hlas, z nichž můžeme citovat: „Kostel v Husovicích byl v neděli 5. června posvěcen
biskupem drem. Pavlem hr. Huynem, jenž již v předvečer svěcení v sobotu 4. června do Husovic přijel a byl tu představenstvem obce a duchovenstvem jakož i četným
obecenstvem uvítán. V den svěcení měl slavnostní kázání probošt msgr. Dr. Stojan. Slavnostního svěcení súčastnilo se značné množství lidu. Zvláště četná byla účast z Brna,
odkudž katolické spolky se dostavily s prapory. Z vynikajících osobností dostavili se: Zemský hejtman Jeho Exc. hr. Serényi, místodržitel Jeho Exc. baron Heinold, president
vrchního zemského soudu Jeho Excel. Bleyleben, náměstek zem. Hejtmana dr. šl. Koudela, četné duchovenstvo, zástupcové úřadů a j. Počasí bylo krásné. Kostel 43
projektoval prof. Kepka, o vybudování kostela největší zásluhu má dp. Frant. Venhuda a
ředitel měšťanských škol Fr. Charvát.“41 „Slavnost nikým a ničím rušena nebyla. […]
Ode dnešního dne započala v Husovicích pravidelná duchovní správa, již převzali OO. Salvatoriáni.“ 42
7.6 Zařízení kostela a úpravy interiéru v letech 1911 - 1989
Oficiální předání správy chrámu Nejsv. Srdce Ježíšova Salvatoriánům proběhlo ke
dni 1. 1. 1911, ani po vysvěcení kostela však zdaleka neskončily práce spojené
s úpravami interiéru a pořízením vnitřního vybavení. V zúčtování na konci listopadu 1910 Kepka nastínil „potřebná vydání budoucí“.
Jednalo se především o pořízení
hlavního i bočních oltářů, varhan s úpravou architektury, ventilace, lamp na chór, dvou
velkých a čtyř menších zpovědnic, čtyř skupin lavic do lodi a lavic do presbytáře.43 Ještě v roce 1911 nebyl kostel vymalován44, ale v inventáři z téhož roku jsou již uvedeny
zpovědnice, kazatelna, křtitelnice, křížová cesta, dvě kropenky u vchodu a oltář v kapli
sv. Anny.45 Dále je zde 120 židlí, šest svícnů v kapli, skříně, drobné nádobky, černá a
fialová látka, voskované plátno, 14 svícnů na zeď, plotny a stupně k oltářům.46 O
využívání nového kostela svědčí i to, že jenom za rok 1913 zde bylo uzavřeno 106 sňatků „[…] mezi nimi 65 snoubenců, kteří již dříve žili v tzv. divokém manželství. Je to
dokladem, jak nezbytné bylo vybudování této farnosti […]“ a bilance z let 1910 -1934 uvádí 2 229 uzavřených sňatků, 5 117 křtů, 4 115 pohřbů a 1 736 zaopatřování a
posledních pomazání. Následující léta už nejsou v pramenech moc dobře popsána, takže se zaměříme pouze na to nejdůležitější, co se v nich v souvislosti s kostelem odehrálo. V roce 1917 opustil farnost Fr. Venhuda, na jehož místo nastoupil p. L. Pauk. O dva
roky později byly pořízeny dvě starožitné zpovědnice u vchodu do kostela a v roce 1927 byl obnoven a znovu vysvěcen kříž u vchodu.47
Připomeňme si jen, že provizorní oltáře ještě ve dvacátých letech stále nebyly
vyměněny za trvalé. Na místě hlavního oltáře stála 1, 8 m vysoká socha Božského Srdce Páně,48 která byla kopií téže sochy z baziliky Sacré Coeur v Paříži a kolem oltářní menzy
byl postaven půlkruhový ochoz z umělého kamene s dalšími osmi dřevěnými sochami.
Teprve v listopadu 1927 byla podána žádost o schválení nákresu na nový oltář od prof. V. Hrdličky z Brna. Hrdlička chtěl vytvořit oltářní nástavec, na kterém měl být umístěný
trůnek s baldachýnem na výstavu svátosti a po jeho stranách šest svícnů. Ježíš Kristus má rozpažené ruce, na hrudi zářící zlaté srdce a je oděn do bílého roucha s červeným
pláštěm. Socha Krista měla být vyzvednuta do výšky a k ochozu kolem oltáře chtěl 44
dodělat tenké nástavce s mramorovými sloupky spojené mřížkami, na kterých by stály sochy
dřevěných
polychromovaných
klečících
andělů.49
Odpověď
zemského
konzervátora na sebe nenechala dlouho čekat a jeho souhlas byl podmíněn pozměněním
Hrdličkova návrhu. Nezamlouvalo se mu množství soch andělů, proto žádal zredukování
jejich počtu a také zachování bílé barvy bez polychromie, svícny prý bylo možné použít
staré namísto pořizování nových a ke Kristově soše dodal: „[…] postavu Spasitelovu bylo by dobře časem nahraditi výtvarně hodnotnou a pro oltář sám komponovanou sochou, objednanou u některého z našich výtvarníků.“ 50
Jakmile se vyřešila otázka hlavního oltáře, přišla řada na oltáře boční. V srpnu
1930 zaslal farní úřad konzistoři ke schválení další žádost týkající se dobudování
pravého postranního oltáře P. M. Bolestné. Návrh vytvořil p. Prosecký z Brna a využil pro něho obraz tzv. „české madony“ (na plátně), jehož původ není tak úplně jasný. Ve
farní kronice je napsáno, že jde o malbu neznámého původu, naproti tomu Tomáštík ve své publikaci k výročí kostela uvádí za autorku obrazu Marii Ehlerovou z Pelhřimova. Na boky oltářní menzy postavil sochy sv. Terezie a sv. Aloise a zároveň s jejich
svěcením byla vysvěcena i nedaleko stojící socha sv. Jana Nepomuckého. Veškeré
náklady ve výši 14 000 K uhradili věřící a 24. srpna 1930 vyslovila konzistoř svůj souhlas s tímto provedením. Dobrodinci zaplatili také 28 kostelních lavic, kterými byly nahrazeny dosavadní židle.51
Levý boční oltář byl sice zasvěcen pouze sv. Cyrilovi a sv. Metodějovi, ale protože
zde stávala provizorně socha sv. Josefa, na kterou si již věřící zvykli, byl tento světec na
oltáři ponechán. Akademický malíř Wöhrle z Vídně namaloval obraz sv. Josefa, kolem
kterého byly postaveny dřevěné sošky slovanských apoštolů od firmy Prosecký. Dokončený oltář posvětil v 25. června 1933 rajhradský opat.52
V roce 1937 byla Rudolfem Paulíkem z Blažovic vytvořena nová křížová cesta
podle prof. Fugela („tvrdá v barvě a linii a nejasná v kompozici jednotlivých scén“), kterou kostelu daroval Ing. Josef Konšel, profesor a rektor Vysoké školy zemědělské v
Brně.53 Následujícího roku podal farní úřad konzistoři žádost příspěvek na pořízení
nových varhan. Ty byly objednány hned po schválení státní dotace od firmy Josefa Mezera z Kutné Hory a jejich kolaudace proběhla v listopadu 1939.54
Důležitým zásahem do vzhledu interiéru husovického kostela bylo rozhodnutí o
jeho výmalbě z roku 1948, které bylo odůvodněno popraskáním dosavadní světlé barvy, vedle které navíc oltář zanikal. Malbu provedl akademický malíř František Fišer z Prahy, avšak lidem se podle zápisu farní kroniky nelíbila a odvolávali se mimo jiné paradoxně 45
na podobný důvod, proč byly pořízeny, a to, že odvrací pozornost od hlavního oltáře.55 Ve farním archivu se z tohoto období nachází několik nepříliš kvalitních fotografií chóru a Helena Kusáková o malbě píše: „Letos opravený kostel je vymalován světlými barvami; působí neobyčejně příjemným dojmem, i když výzdoba jeho je především řemeslná a ne umělecká. […] Rovněž šest lunet v presbyteriu, malby na zdi se scénami
z liturgie, stejně jako dvě scény ze Starého Zákona a Ukřižování na oblouku apsidy,
nepřispívají k umělečtějšímu vzhledu kostela.“56 Nové výmalby se věřící dočkali po
třiceti letech v roce 1979, kdy byly staré fresky odstraněny a za vedení pracovníka
památkové péče Vlastimila Žily byla vybrána nová kombinace barev. Původně navrhoval využití převážně ocelově šedé barvy, ale po námitkách, že by byl kostel příliš tmavý, se
rozhodl použít pěti barev: šedě modré, světlého a tmavého okru, špinavé bílé a terakotové.
V šedesátých a sedmdesátých letech se několikrát opravovala střecha kostela a
omítka, prováděly se nátěry plechových částí, generální rekonstrukce elektroinstalace. Bylo zavedeno plynové vytápění a pořízeny nové varhany se dvěma manuály a 35 rejstříky od firmy Rieger – Kloss v Krnově.57 V roce 1980 proběhla výměna krytiny nad
všemi loděmi, protože 72 let staré keramické tašky byly značně popraskané a časté
zatékání mohlo poškodit nově vymalovaný interiér. O dva roky později byl se změnou liturgického prostoru pořízen a vysvěcen nový obětní stůl z bílého mramoru podle
návrhu p. Zdeňka Dvořáčka. Ke konci osmdesátých let se nahromadila řada nedostatků, které bylo potřeba vyřešit a byla zahájena série oprav trvající až do současnosti.58
--------------------------------------------1 AMB, fond S 13, inv. č. 60. Vyjádření okresního hejtmanství ze dne 21. 2. 1901. 2 AMB, fond S 13, inv. č. 60. Jednatelská zpráva KJ ze dne 25. 3. 1903. 3 AMB, fond S 13, inv. č. 22. Zápis ze schůze KJ dne 29. 10. 1905. 4 AMB, fond S 13, inv. č. 22. Jednatelská zpráva KJ ze dne 21. 10. 1906. 5 Tamtéž.; Mrázek, Karel, Město Husovice. Husovice 1912, s. 100.; Kubíčková, Jana, Kostelní jednota v Husovicích. Vznik nové farnosti a výstavba kostela (1894 - 1910). Diplomová práce, FF MU. Brno 2000, s. 91. 6 Anonym, Stavba nového kostela v Husovicích. In: Nové Ilustrované Listy, roč. XIII., č. 45, 10. 11. 1906, s. 727. 7 AMB, fond B 28, ONV Brno III., Pamětní kniha města Brna. Brno 1951.; AMB, fond S 13, inv. č. 61. Odůvodnění zvýšeného nákladu stavebního novostavby kostela Nejsv. Srdce Ježíšova v Husovicích ze dne 18. 3. 1911.; Mrázek, Karel, Město Husovice. Husovice 1912, s. 100. 8 AMB, fond S 13, inv. č. 60. Dopis c. k. okresního hejtmanství KJ ze dne 8. 1. 1907 a stavební povolení. 9 AMB, fond S 13, inv. č. 60.; Zadání prací dne 22. 10. 1906 K. Kučerovi a F. Němečkovi za 74 608 K 10 h. 10 Kletzl nabízel rozpočet ve výši 15 532K 12 h, Zemánek 14 276 K 83 h, Němeček původně 14 592 K 93 h, po slevě nakonec 11 359 K 48 h. AMB, fond S 13, inv. č.22. Kepkova zpráva KJ ze dne 14. 10. 1907. 11 Nermut požadoval 32 927 K 45 h, Herzan – Uhlíř 28 654 K 73 h, Fischmann 27 763 K 65 h.; Tamtéž.; AMB, fond S 13, inv. č.22. Zápis ze dne 22. 5. 1907.
46
Klíma požadoval 1222 K 32 h a jeho konkurent , Jan Hablín, 1 653 K 07h.; AMB, fond S 13, inv. č.22. Kepkova zpráva KJ ze dne 14. 10. 1907. 13 J. Pehal žádal 667 K a jeho konkurent, J. Klíčník, chtěl za práci 752 K 80 h.; Tamtéž. 14 KJ původně zamýšlela z finančních důvodů pořídit pouze jeden zvon, své rozhodnutí patrně změnila v průběhu stavby, kdy si představenstvo uvědomilo, že případné pozdější umístění dalších zvonů po dokončení stropů a celé stavby už nebude možné.; AMB, fond S 13, inv. č.22. Kepkův zápis ze dne 5. 9. 1907 a 14. 10. 1907.; MZA, fond E 82, sign. H 603, inv. č. 5719, karton 1505. Zápis ze dne 9. 10. 1907. 15 AMB, fond S 13, inv. č.22. Zápis KJ ze dne 21. 2. 1907. 16 AMB, fond S 13, inv. č. 61. Odůvodnění zvýšeného nákladu stavebního novostavby kostela Nejsv. Srdce Ježíšova v Husovicích ze dne 18. 3. 1911. 17 Úřady předepsané střední portály se musely udělat závětrně, protože od nich v kostele vznikal velký průvan. Tamtéž. 18 AMB, fond S 13, inv. č. 22. Zpráva KJ ze dne 22. 9. 1907. 19 AMB, fond S 13, inv. č. 22. Kepkův zápis ze dne 14. 10. 1907 a zpráva ze dne 11. 12. 1907.; AMB, fond S 13, inv. č. 61; Mrázek, Karel, Město Husovice. Husovice 1912, s. 101.; V září ještě Kepka uvažoval o využití kamene z Lulče, což si později rozmyslel a dal přednost pískovci z Rosic. 20 AMB, fond S 13, inv. č. 22. Kepkova zpráva ze dne 5. 9. 1907 a 11. 12. 1907. 21 Monier byl zahradník, který v roce 1867 poprvé použil betonu vyztuženého mřížovinou ze železných prutů kruhového průřezu. Své pokusy prováděl nejdříve na květináčích, bazénech a kanalizačním potrubí. Po r. 1880 byla Monierem v Berlíně založena a. s., která si nechala vynález patentovat a rozšířila tento systém po celém Německu i okolních zemích. Způsob konstrukce stěn, kleneb, mostů aj. byl ke konci století nahrazen novým vynálezem Ing. Hennebiquea, tzv. „obrněným betonem“.; Ott, Otakar, Beton a železo ve stavitelství od Monier-a k Hennebique-ovi. In: Technický obzor, roč. XI., č. 2, 21. 1. 1903. 22 AMB, fond S 13, inv. č. 22. Zápis KJ ze dne 9. 1. 1908. 23 AMB, fond S 13, inv. č. 22. Zápis KJ ze dne 27. 2. 1908. 24 AMB, fond S 13, inv. č. 22. Zápis KJ ze dne 27. 4. 1908 a 24. 11. 1908.; Mrázek, Karel, Město Husovice. Husovice 1912, s. 101.; Římskokatolický farní úřad Brno – Husovice, farní kronika. 25 Kepka neuvedl důvod stržení kůru, avšak během roku se ve zprávách z jednání KJ objevuje zmínka o trhlině na průčelí, což s tím může souviset. AMB, fond S 13, inv. č. 22. Kepkova zpráva ze dne 22. 9. 1908. 26 Tamtéž. 27 MZA, fond E 82, sign. H 603, inv. č. 5719, karton 1505. Zápis KJ ze dne 22. 10. 1908. 28 Mrázek, Karel, Město Husovice. Husovice 1912, s. 101- 102.; Římskokatolický farní úřad Brno – Husovice, farní kronika. 29 Cena dlažby byla 7 K 60 h / m2. AMB, fond S 13, inv. č. 22. Zápis KJ ze dne 9. 11. 1909 a 9. 2. 1909. 30 AMB, fond S 13, inv. č. 22. Zápis KJ ze dne 6. 5. 1909. 31 AMB, fond S 13, inv. č. 22. Zápis KJ ze dne 20. 6. 1909. 32 Viz. pozn. č. 16. 33 AMB, fond S 13, inv. č. 22. Zápis KJ ze dne 2. 7. 1909. 34 AMB, fond S 13, inv. č. 22. Zápis KJ ze dne 31. 12. 1909. 35 AMB, fond S 13, inv. č. 22. Zápis KJ ze dne 3. 10. 1909. 36 AMB, fond S 13, inv. č. 22. Zápis KJ ze dne 21. 1. 1910. 37 Kepka vytvořil také čtyři náčrtky oltářního obrazu. AMB, fond S 13, inv. č. 22. Kepkův dopis ze dne 23. 3. 1910.; AMB, fond S 13, inv. č. 60. Zápis KJ ze dne 15. 4. 1910. 38 Filip, Aleš, Secesní chrámy na Moravě a ve Slezsku. Brno 2004, s. 141. 39 AMB, fond S 13, inv. č. 22. Zápis KJ ze dne 5. 5. 1910. 40 AMB, fond S 13, inv. č. 60. Schválení novostavby ze dne 2. 5. 1910. 41 Článek je až na pár změněných slov opsán z Hlasu (viz. pozn. 41). Anonym, Svěcení kostela v Husovicích. In: Nové Ilustrované Listy, roč. XVII., č. 24, 11. 6. 1910, s. 393. 42 Anonym, Posvěcení chrámu Páně v Husovicích. In: Hlas, roč. 62., č. 127, 7. 6. 1910, s. 2. 43 AMB, fond S 13, inv. č. 61. Súčtování chrámu Páně Nejsv. Srdce Ježíšova v Husovicích ze dne 25. 11. 1910. 44 Viz. pozn. č. 16. 45 Tomáštík, Josef, 25 let chrámu Páně v Husovicích 1910 - 1935, Brno 1935, s. 10., Vývěska o historii kostela v chrámu Nejsvětějšího Srdce Páně.; Křížovou cestu daroval kostelu prof. Ing. Josef Konšel, prof. a pozdější rektor Vysoké školy zemědělské v Brně, který v Husovicích vypomáhal v duchovní správě. 46 Viz. pozn. č. 16. 47 Tomáštík, viz. pozn. č. 44, s. 10 - 13.; Tomáštík, Josef, 25 let chrámu Páně v Husovicích 1910 - 1935, Brno 1935, s.14 - 15.
12
47
Nová socha Nejsv. Srdce Páně v ceně 3 000 K byla vysvěcena v roce 1927 prelátem Cyrilem Riedlem. Za války stávala na jejím místě dočasně socha Panny Marie.Hotový oltář byl vysvěcen 23. 2. 1930 Dr. Josefem Kupkou. Tomáštík, Josef, 25 let chrámu Páně v Husovicích 1910 - 1935, Brno 1935, s. 15 - 17.; Římskokatolický farní úřad Brno – Husovice, farní kronika. 49 MZA, fond E 82, sign. H 603, inv. č. 5719, karton 1505. Žádost o schválení návrhu ze dne 7. 11. 1927.; Římskokatolický farní úřad Brno – Husovice, farní kronika. 50 MZA, fond E 82, sign. H 603, inv. č. 5719, karton 1505. Odpověď biskupské konzistoře s vyjádřením zemského konzervátora ze dne 19. 1. 1928 a rozpočet ze dne 26. 1. 1929.; Rozpočet na oltář byl z snížen z původních 142 384 K na 106 655 K. Tamtéž. 51 MZA, fond E 82, sign. H 603, inv. č. 5719, karton 1505. Žádost o dobudování pravého postranního oltáře ze dne 19. 8. 1930, souhlas konzistoře ze dne 24. 8. 1930 a žádost o povolení pořídit kostelní lavice ze dne 16.3. 1931.; Tomáštík, Josef, 25 let chrámu Páně v Husovicích 1910 - 1935, Brno 1935, s. 17.; Na místě obrazu „české madony“ se dnes nachází Oplakávání Krista a madona byla umístěna do prostoru sakristie. 52 MZA, fond E 82, sign. H 603, inv. č. 5719, karton 1505. Žádost o dobudování pravého postranního oltáře ze dne 8. 3. 1933.; Tomáštík, Josef, 25 let chrámu Páně v Husovicích 1910 - 1935, Brno 1935, s. 17. 53 Kusáková, Helena, Kostel Nejsvětějšího srdce Páně v Husovicích. In: Husovice, Maloměřice a Obřany v minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Brno 1948, s. 35. 54 MZA, fond E 82, sign. H 603, inv. č. 5719, karton 1505. Žádost o 10 000 K ze dne 18. 12. 1938, zápis ze dne 22. 3. 1939, povolení konzistoře ze dne 30. 3: 1939 a zpráva o kolaudaci ze dne 22. 11. 1939.; Římskokatolický farní úřad Brno – Husovice, farní kronika. 55 MZA, fond E 82, sign. H 603, inv. č. 5719, karton 1505. Žádost o schválení výmalby kostela ze dne 15. 3. 1948.; Římskokatolický farní úřad Brno – Husovice, album fotografií a farní kronika. 56 Viz. pozn. č. 52. 57 Bílek, Jiří, Brněnské kostely. 4. vyd. Brno 2000, s. 102.; Římskokatolický farní úřad Brno – Husovice, farní kronika. 58 Římskokatolický farní úřad Brno – Husovice, farní kronika.
48
48
8 Závěr V současné době je chrám Nejsvětějšího Srdce Páně svěřen Řádu menších bratří
františkánů, kteří zařizují postupnou opravu celé stavby. Započalo se s ní již v roce 1989, kdy byly vyčištěny omítky a provedly se některé drobnější zákroky. Ke konci 90. let a na
počátku 20. století byla opravena střecha kostela, krovy, vnější fasády a došlo také ke statickému zajištění stavby. Zároveň se započalo s opravou všech věží, která dodnes neproběhla pouze u pravé zadní.3 Podle původního plánu se počítalo se zakončením
úprav k příležitosti stoletého výročí vysvěcení chrámu v roce 2010, avšak nedostatek finančních prostředků znemožňuje jeho naplnění a plánovanou dobu prodlužuje na
neurčito.4 Na základě sčítání lidu z r. 1998 bylo orientačně stanoveno procento věřících v Husovicích na 2, 5 %,5 to je však zavádějící údaj, vzhledem k tomu, že do ledna
minulého roku patřila k husovické farnosti také část Lesné a Soběšice a jejich oddělením došlo ke snížení účasti ve farnosti přibližně o 15%.5
V prvních dvou desetiletích 20. století vznikalo u nás kromě husovického chrámu
hned několik kostelů a farností patřících Římskokatolické církvi, jejichž stavebníky byly
převážně kostelní jednoty nebo spolky starající se o finanční stránku stavby a její
praktické provedení. Blíže se podíváme na kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie na Křenové ulici v Brně (návrh 1906 – 10, real. 1913), filiální kostel sv. Klimenta Marii
Hofbauera v Horních Heršpicích (1912), filiální kostel (bývalá kaple) Nejsvětějšího Srdce Páně v Oslnovicích na Znojemsku (1915) a farní kostel sv. Vavřince v Komíně (přestavba 1912 – 13).
Do podoby moravské architektury zasáhli někteří architekti z vídeňské akademie,
kteří vyšli z okruhu výrazné osobnosti Otto Wagnera. Jeden z jeho žáků, Franz Holik,
vytvořil návrh pro kostel na Křenové, který byl realizován v následujících třech letech Spolkem pro stavbu kostela, jemuž předsedal biskup Pavel Huyn. Jedná se o jednolodní
stavbu novobarokního charakteru s mírně přesahujícím transeptem a střední věží nad průčelím, u níž se v exteriéru, na rozdíl od vnitřku, se secesními prvky příliš nesetkáme.
V interiéru nalézáme podobný geometrický vzorec dlažby jako v Husovicích, široké
železobetonové valené klenby na pasech s lunetovými výsečemi, ocelovou konstrukci krovů, barevné pojednání stěn a ani tento kostel není orientován k východu, přesto však celkové vybavení působí jednotnějším dojmem než kostel husovický. Již zmíněnou
oblibu kultu Ježíšova Srdce na začátku minulého století potvrzuje přítomnost bočního oltářního obrazu s daným námětem.6
49
Dokladem vyhledávání moderních patrocinií je také filiální kostel sv. Klementa
Marii Hofbauera7 od architekta Ferdinanda Hracha,8 který se nachází v Brně - Horních Heršpicích. Jedná se o malý jednolodní kostelík s jednou boční věží bez výraznější
plastické výzdoby fasády, který minimálně čerpá z novobarokního stylu. V interiéru
převládá jednoduchý klasizující styl podpořený rovným kazetovým stropem v lodi
(stejně jako boční lodě v Husovicích) a i zde byl uplatněn námět Božského Srdce, a to v podobě sochy Krista umístěné po boku presbytáře.
Farní kostel sv. Vavřince v Brně - Komíně sice nebyl novostavbou, ale na jeho
přestavbě se projevila silná historizující reminiscence gotiky a J. Sedlák nachází skrytý odraz secese v jeho plastické výzdobě.9
Drobná stavba čerpající z lidového umění byla postavena v Oslnovicích a je
zasvěcena Nejsvětějšímu Srdci Páně. Kostel je po bocích podepřen kamennými pilíři,
které podobně jako v Husovicích od sebe oddělují jednotlivá omítnutá pole. Strohý vnějšek tvoří kontrast s útulným barevným interiérem, který je ploše zaklenut dřevěným
malovaným stropem. Ústřední barevné okno v presbytáři představuje znovu obraz Ježíšova Srdce.10
Uvedené příklady mají s chrámem Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v Husovicích
kromě přibližně stejné doby vzniku, některých dílčích prvků výzdoby a lokace (Morava) po stránce architektonické společného jen velmi málo. Nebyl zde vytvořen žádný prototyp, ze kterého by jednotliví architekti mohli čerpat a každý zvlášť zvolil svůj
způsob propojení secesního dekoru s historizujícím aparátem, ať už jím byla neogotika, novobaroko, novorenesance či inspirace folklórem.
Relativně podobné řešení jako v Husovicích můžeme nalézt až v Čechách, ale ani
zde se nejedná v takové míře o formu hmoty stavby, jako o její výzdobu a použitý
materiál. Projekt kostela sv. Jana Nepomuckého ve Štěchovicích byl zadán architektu Kamilu Hilbertovi (1905), postaven byl v letech 1911 – 13 a jeho vzhled svědčí o secesní
podobě stavby mnohem více než všechny výše uvedené kostely včetně husovického. Opět se setkáváme s kombinací omítnutých ploch s bosovanými kvádry v nárožích a na
přízemním soklu, půlkruhově zakončeným portálem s horizontálně členěným ostěním a
řadou dekorativních prvků na fasádě. Z nich si určitě povšimneme nám známého ztvárnění pelikána krmícího mláďata a na dvaceti konzolách pod střechou se objevují
zoomorfní a další bizardní náměty. Ve vnitřní výmalbě se uplatňují secesní rostlinné a
geometrické motivy převážně v zelených a oranžových barvách,11 což byla oblíbená
dvojice použitá také v Husovicích (ostění presbytáře – zelená a terakotová). Zatímco 50
husovický chrám se může pyšnit pravidelným formálním řádem, ten štěchovický ovládá secesní asymetrie a celkově už působí poněkud „přeplácaně“.
Sakrální stavby 20. století už žádný osobitý styl nevytvořily, jejich architekti se
pouze pokusili o jakési oživení historických slohů, které přizpůsobili době a někdy i
technickému pokroku. Chrám Nejsvětějšího Srdce Páně je pouze jedním ze začátečních
pokusů o moderní stavitelství, které se ještě plně nevymanilo hluboce zakořeněné tradici historických inspirací. Další mladší brněnské kostely a kaple, např. kostel sv. Jana
Nepomuckého a sv. Cyrila a Metoděje v Lískovci, kostel sv. Cyrila a Metoděje v Židenicích, sv. Augustina v Jiráskově čtvrti, filiální kostel sv. Kříže ve Slatině, už byly plně přizpůsobeny duchu moderní účelnosti.12
-------------------------------------------1 Ve farnosti nyní působí čtyři kněží, jeden bratr laik a přichází sem také dvě sestry Těšitelky Srdce Ježíšova.; Zdrojem těchto informací mi byl Mgr. Ignác Majvald. 2 Na začátku 90. let proběhla oprava věžních hodin, rozhlasu, byly restaurovány čtyři barokní oválné obrazy v sakristii, vyměněny střešní žlaby a plechy, natřeny dveře, zasklena rozbitá okna apod.; Římskokatolický farní úřad Brno – Husovice, farní kronika. 3 V roce 2001 byly práce zadány firmě PYRUS a MiTTag spol. s.r.o. po předchozích konzultacích s D. Kummerem, R. Pokorným a P. Kalenčíkem. Oprava hlavní věže (i levé přední) proběhla o rok později a při té příležitosti, jak už bylo dříve zmíněno, byly v makovici 25. 7. 2002 nalezeny staré dokumenty a fotografie. Vedoucím stavby byl tehdy Petr Mach a restaurátorem Dimitrij Neuwirth. Rozpočet na hlavní věž činil 3 693 973 Kč (nakonec se vešla do 3 mil.) a náklady na opravu menších věží se pohybují přibližně kolem 2 mil. Na náklady přispěl Fond na záchranu architektonického dědictví.; Tamtéž. 4 Na provedení čeká nová střecha nad presbytářem, fasáda celé stavby (kromě již opravených věží), odvodňovací drenáže, vnitřní výmalba a injektáž pilířů a zdí.; Viz. pozn. č. 1. 5 Počet obyvatel Husovic, ze kterého byl proveden výpočet, byl (r. 1998) 35 227. Účast ve farnosti tvořilo podle statistiky v r. 1994 - 552, v r. 1999 – 922 a v r. 2004 – 878 věřících. V jednotlivých letech 2002 – 2005 proběhlo v husovické farnosti 73, 33, 66, 48 křtů; 24, 27, 28, 11 svatých přijímání a 8, 10, 11, 13 pohřbů.; Viz. pozn. č. 1. 6 Obraz Nejsvětějšího Srdce Ježíšova byl namalován r. 1915 a představuje nepříliš častý typ moderního ztvárnění tohoto námětu, kdy velmi realisticky pojatí invalida s matkou vzývají Božské Srdce. Hlavní oltářní obraz Neposkvrněného početí P. M. namaloval r. 1913 F. H. Wacha a kostelu jej věnoval Jan II. z Lichtensteina, který přispěl také na stavbu Husovického kostela.; Sedlák, Jan, Brno secesní. Brno 2004, s. 133 – 153. 7 K. M. Hofbauer pocházel z Tasovic u Znojma a jeho kanonizace proběhla teprve roku 1909.; Tamtéž. 8 Tamtéž. 9 Kostel založila před r. 1323 královna Eliška Rejčka a následně prošel regotizací.; Tamtéž. 10 Architekty kostela Nejsvětějšího Srdce Páně jsou Vladimír Fischer a Jano Köhler. Tamtéž. 11 Internetová adresa: www.stechovice.info/pages/kostel.htm (21. 3. 2006). 12 Bílek, Jan, Brněnské kostely. Brno 1985.; Stránecký, Vilém, Brněnské kostely. Brno 1940, s. 52 - 57.
51
9 BIBLIOGRAFIE 1) PRAMENY
a) ARCHIVNÍ PRAMENY AMB, fond A 13, inv. č. 165. Protokoly ze schůzí: žádost, povýšení, přípravy oslavy povýšení Husovic na město. AMB, fond B 28, ONV Brno III., Pamětní kniha města Brna. Brno 1951. AMB, fond S 13, inv. č. 20. Fara Husovice, Kostelní účty za rok 1912. AMB, fond S 13, inv. č. 22. Protokoly schůzí a valných hromad 1904 – 11. AMB, fond S 13, inv. č. 23. Příjmy KJ v Husovicích 1918 – 47. AMB, fond S 13, inv. č. 24. Vydání KJ v Husovicích 1896 – 1947. AMB, fond S 13, inv. č. 60. Korespondence KJ z let 1896 – 1929. AMB, fond S 13, inv. č. 61. Konečné zúčtování stavby. AMB, fond S 13, inv. č. 62. Dům č. 32 Tempesova ul. 1903 – 12. AMB, Sčítání lidu z r. 1910. Husovice. Sign. 3401. MZA, fond E 80, sign. K 243, inv. č. 2681, karton 475. Provolání „Spolku pro stavbu katolických chrámů v diecézi brněnské“ ze dne 10. 2. 1907. MZA, fond E 80, sign. H 176, inv. č. 2135, karton 443. Husovice 1889 – 1912. MZA, fond E 82, sign. H 603, inv. č. 5719, karton 1505. Korespondence KJ s biskupskou konzistoří, provolání KJ, atd. MZA, fond E 82, sign. V 103, inv. č. 10985, karton 2453. Osobní spis Venhudy 1886 – 1935. MZA, fond E 82, inv. č. 14307, karton 3188. Fond na vystavění kostela 1904 -5. Římskokatolický farní úřad Brno – Husovice. Album fotografií. Římskokatolický farní úřad Brno – Husovice. Farní kronika. Římskokatolický farní úřad Brno – Husovice. Farní archiv. Seznam použitých zkratek: AMB = Archiv města Brna MZA = Moravský zemský archiv b) TIŠTĚNÉ PRAMENY
Anonym, Čestný řetěz rektorů c. k. české vysoké školy technické Františka Josefa v Brně. In: Architektonický obzor, roč. XIV., 1915, s. 73, tab. 31 - 32. Anonym, Nový kostel v Husovicích. In: Hlas, roč. 59., č. 104, 5. 5. 1907, s. 3. Anonym, Pane Bože, houšť. In: Hlas, roč. 59., č. 110, 14. 5. 1907, s. 3. Anonym, Svěcení sochy božského Srdce Páně v chlapeckém semináři. In: Hlas, roč. 61., č. 256, 9. 11. 1909, roč. s. 2. Anonym, Posvěcení chrámu Páně v Husovicích. In: Hlas, roč. 62., č. 127, 7. 6. 1910, s. 2. Anonym, Stavba nového kostela v Husovicích. In: Nové Ilustrované Listy, roč. XIII., č. 45, 10. 11. 1906, s. 722, 727. Anonym, Svěcení kostela v Husovicích. In: Nové Ilustrované Listy, roč. XVII., č. 24, 11. 6. 1910, s. 393. Architektonický obzor, roč. I., 1902, tab. 29. Architektonický obzor, roč. IX., 1910, s. 27 – 28, tab. 31 – 32. 52
Český svět, roč. VI., č. 39, 1910, nestr. Janák, Pavel, Od moderní architektury – k architektuře. In: Styl. Časopis pro architekturu, umělecká řemesla a úpravu měst, roč. III., červenec 1910, s. 105 - 109. Kotěra, Jan, O novém umění. In: Volné směry. Umělecký měsíčník, roč. IV., 1900, nestr. Kotěra, Jan, Luhačovice. In: Volné směry. Ilustrovaný měsíčník umělecký, roč. VIII., s. 59 – 60. Mádl, Karel, Sloh naší doby, In: Volné směry. Umělecký měsíčník, roč. IV., 1900, nestr. Mráček, Jan, Poznámky ke studiím moderního kostela. In: Nový život, roč. X., 1905, s. 34-35, obr. nečísl. Mrázek, Karel, Město Husovice. Husovice 1912. Ott, Otakar, Beton a železo ve stavitelství od Monier-a k Hennebique-ovi. In: Technický obzor, roč. XI., č. 2, 21. 1. 1903. Plodek, P. Kristian, Škola Božského Srdce Páně, roč. XXX., 1896, s.89. Škola Božského Srdce Páně, roč. I., 1867. Škola Božského Srdce Páně, roč. II., 1868. Škola Božského Srdce Páně, roč. XVI., 1882. Škola Božského Srdce Páně, roč. XLVI., 1912. 2) LITERATURA
Anonym, Die zwölf Verheissungen des All - Heiligsten Herzen Jesu; Ein Marienrelief Seiny in Syrakus. Wien 1995. Bílek, Jiří, Brněnské kostely. 4. vyd. Brno 2000, s. 102 - 103. Burian, Vlad., Ř.K. Fara kostela Srdce Ježíšova v Husovicích 1896 - 1961, inventář. Brno 1961. Dachovský, K. Pavel, Sv. Markéta Marie Alacoqoe 1647 – 1690. Praha 2001. Dížka, Přemysl, Proměny století. 134 historických a současných fotografií z Černých Polí, Husovic a Soběšic. Brno 2002, s. 23, 25, 32 – 33. Dostálek, Jan, Liturgický sloh a novodobá tvorba chrámová. Hradec Králové 1945, s.150. Drlík, František, Brněnské ulice. Brno 1946, s. 30, 88. Dřímal, Jaroslav; Peša, Václav (red.), Dějiny města Brna / 2. Brno 1973. Filip, Aleš, Prostějov. Procházka městem. Prostějov 1994. Filip, Aleš, Sakrální a výtvarné umění doby secese na Moravě a ve Slezsku. Disertační práce, FF MU. Brno 2001. Filip, Aleš, Secesní chrámy na Moravě a ve Slezsku. Brno 2004. Filip, Aleš, Secesní kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie v Brně. Brno 1997, s. 8. Flodrová, Milena; Galasovská, Blažena; Vodička, Jaroslav, Seznam ulic města Brna s vývojem jejich pojmenování. Brno 1984. Hálová - Jahodová, Cecílie, Brno. Stavební a umělecký vývoj města. Praha 1947, s. 322. Heinz – Mohr, Gerd, Lexikon symbolů. Obrazy a znaky křesťanského umění. Praha 1999. Kubíčková, Jana, Kostelní jednota v Husovicích. Vznik nové farnosti a výstavba kostela (1894 - 1910). Diplomová práce, FF MU. Brno 2000. Kuča, Karel, Brno. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha – Brno 2000, s. 362 - 363. Kuča, Karel, Památky Brna. Brno 1989, s. 59.
53
Kuchař, Jaroslav, Církev a vlast. In: Husovice, Maloměřice a Obřany v minulosti, přítomnosti a budoucnosti, Brno 1948, s. 42 – 44 (Vyd. výst. výbor u příležitosti výstavy „Naše předměstí v minulosti – přítomnosti a v budoucnosti “ v říjnu 1948). Kusáková, Helena, Kostel Nejsvětějšího srdce Páně v Husovicích. In: Husovice, Maloměřice a Obřany v minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Brno 1948, s. 34 - 36 Ladame, Jean, Srdce Ježíšovo, srdce plné lásky. Kostelní Vydří 1996. Lukeš, Zdeněk, Architektura na Moravě a ve Slezsku. In: Dějiny českého výtvarného umění (IV/1) 1890 - 1938. Praha 1998. Osolsobě, Jana, Architektonické a pedagogické dílo profesorů odboru architektury a pozemního stavitelství ČVŠT v Brně v letech 1919 – 1939. Disertační práce, FA VUT. Brno 1999, s. 6 – 8, obr. 2 (nečísl.). Osolsobě, Jana, Architektonické dílo profesora Karla Huga Kepky, zakladatele odboru architektury ČVŠT v Brně. In: Bulletin Moravské galerie v Brně, č. 57, 2001, s. 100 – 108. Pravda, Jan, Zemědělství. In: Maloměřice a Obřany v minulosti, přítomnosti a budoucnosti, Brno 1948, s. 55 – 58. Petráň, Zdeněk, První české mince. Praha 1998, s. 148 – 151. Press, František, Maria… Dodatek 4. Ježíšovo a Mariino Srdce. Brno 1993. Royt, Jan, Šedinová, Hana, Slovník symbolů. Kosmos, příroda a člověk v křesťanské ikonografii. Praha 1998. Samek, Bohumil, Umělecké památky Moravy a Slezska. 1. svazek, Praha 1994, s. 225. Sedlák, Jan, Brno secesní. Brno 2004. Sedlák, Jan, Brno v době secese. Brno 1995, s. 103 – 105. Sedlák, Jan, Poznámky ke kubistické architektuře „v okolí Prahy “. In: Prostor Zlín, 1997, č.5, s.16 – 17. Sedlák, Jan, Secesní architektura v Brně. SPFF MU v Brně, č. 17, 1973, s. 162. Stránecký, Vilém, Brněnské kostely. Brno 1940. Toman, Prokop, Nový slovník československých výtvarných umělců I. Ostrava 1993, s. 478. Tomáštík, Josef, 25 let chrámu Páně v Husovicích 1910 - 1935, Brno 1935. Venhuda, František, Župnik sarajevsko – poljski. Bosenské vzpomínky. Brno 1933. Vodička, Jaroslav, Přehled vývoje farních a matričních obvodů v Brně. In: Brno v minulosti a dnes. Brno 1965. Zatloukal, Pavel, Architektura na Moravě a ve Slezsku. In: Dějiny českého výtvarného umění (III/2). Praha 2001. Zatloukal, Pavel, Architektura na Moravě a ve Slezsku. In: Dějiny českého výtvarného umění (IV/1) 1890 – 1938. Praha 1998, s. 155 – 179. Zatloukal, Pavel, Historismus. Architektura 2. poloviny 19. století na Moravě a ve Slezsku. Olomouc 1986. Zatloukal, Pavel, Počátky moderní architektury na Moravě a ve Slezsku (katalog výstavy, GVU). Olomouc 1981, č. kat. 58, s. 30, 36. Zatloukal, Pavel, Příběhy z dlouhého století. Architektura let 1750 – 1918 na Moravě a ve Slezsku.Olomouc 2002, s.489, 559. 3) INTERNETOVÉ ODKAZY
www.stechovice.info/pages/kostel.htm (21. 3. 2006) www.teplice-city.cz/rk/Kostely/Kostel%Trnovany.doc (2. 12. 2005) www.quick.cz/bohous.schnabl/Kostely/Popisy/Praha3_6.htm (2. 12. 2005) www.teplice-city.cz/rk/Kostely/Kostel%Trnovany.doc (2. 12. 2005) 54
http://web.vilik.cz/encyklopedie/kostely/kosteljbl.htm (2. 12. 2005) www.volny.cz/funb/kostel.htm (2. 12. 2005) www.beskydy.cz/info/mista_view.asp?id=251 ( 2. 12. 2005) www.kamzajit.cz/mesto/rajhrad.php (2. 12. 2005) http://bohosluzby.rkc-lbc.cz/ (2. 12. 2005) www.bestlatin.net (16. 2. 2006) www.liceoamaldi.it/didattica/bestiario_medievale (16. 2. 2006) www.monksofadoration.org/margmary.html (2. 12. 2005) www.monksofadoration.org/earlyhrt.html (2. 12. 2005)
55
10 OBRAZOVÁ PŘÍLOHA
56
Příloha č. 1: Chrám Nejsvětějšího Srdce Páně v Husovicích.
57
Příloha č. 2: Letecký snímek kostela pořízený u příležitosti 90. výročí posvěcení chrámu v roce 2000.
58
Příloha č. 3: Boční portály chrámu Nejsvětějšího Srdce Páně.
59
.
Příloha č. 4: Hlavní portál a detaily výzdoby exteriéru chrámu Nejsvětějšího Srdce Páně..
60
Příloha č. 5: Detaily výzdoby portálů a oken, kříž na vrcholu hlavní věže, chór, kostelní zvon.
61
Příloha č. 6: Interiér chrámu, kaple sv. Anny, kropenka, křtitelnice, socha Božského Srdce Páně, kazatelna, pohled k hudební kruchtě, boční loď, oltář Panny Marie, oltář sv. Josefa, sv. Cyrila a sv. Metoděje.
62
.
Příloha č. 7: Pohled na Palackého nám. z roku 1916 a na Husovice z kopce od Černých Polí.
63
Příloha č. 8: Pohled na Komenského náměstí v době stavby kostela a nejstarší kolorovaná fotografie z roku 1920.
64
Příloha č. 9: Stavba chrámu Nejsvětějšího Srdce Páně v Husovicích.
65
Příloha č. 10: Stavba chrámu Nejsvětějšího Srdce Páně v Husovicích.
66
Příloha č. 11: Fotografie slavnostního svěcení chrámu byla publikována 11.6. 1910 v časopise Nové Ilustrované Listy.
67
Příloha č.12: Model chrámu Nejsvětějšího Srdce Páně v Husovicích, 1906.
68
Příloha č. 13: Nárys a půdorys chrámu od K. H. Kepky (vlevo) a prozatímního kostela od E. Procházky (vpravo).
69
Příloha č. 14: Původní návrh K. H. Kepky na husovický chrám z roku 1900.
70
Příloha č. 15: Boční pohled na chrám Nejsvětějšího Srdce Páně. Kepkův plán je uložen ve farním archivu Římskokatolického úřadu Brno – Husovice.
71
Příloha č. 16: Původní Kepkův návrh z roku 1905, uložen ve farním archivu Římskokatolického úřadu Brno – Husovice.
72
Příloha č. 17: Katedrála Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v Sarajevě.
73
.
Příloha č. 18: Zobrazení typů Ježíšova Srdce z časopisu Škola Božského Srdce Páně.
74
Příloha č. 19: Zakladatel Kostelní jednoty v Husovicích František Venhuda.
75
ARCHITEKTONICKÉ DÍLO K. H. KEPKY
Městský dům v Přerově (1893 – 1897)
1
Návrh do soutěže na Měšťanskou besedu v Plzni (1898)2
Záložna na náměstí krále Jiřího v Poděbradech (1897 - 1898) Sanatorium MuDr. Kuthana v Tišnově (1899).
Projekt pro radnici v Prostějově (soutěžní návrh 1901, realiz. 1911 - 1914) Škola na náměstí Republiky v Brně (1902)
První nerealizovaný návrh kostela a fary v Brně – Husovicích (k. 1900)
Soutěžní projekt na regulační plán lázní Luhačovice a reprezentační dům v Praze (dnešní Obecní dům na nám. Republiky, 1903)
Sokolovna v Brně – Husovicích (1905 - 1906)
Projekt na sokolovnu na dnešní Antonínské ul. v Brně (k. 1905, nereal.)
Druhý návrh kostela Nejsvětějšího Srdce Páně v Husovicích (1906 - 1907, realiz. 1906 1910)
Česká obecná a měšťanská škola na Skálově náměstí v Prostějově (1908 - 1910) Dům pro faru na Vranovské ulici č. 103 v Brně (1909 - 1910)
Projekt Městských škol dívčích v Hanělově ul. v Třebíči (1911) Pavilon chemického inženýrství na ul. Žižkově č. 17 v Brně Dům JuDr. Františka Štorcha (Kepkův švagr) ve Zbraslavi
Vila v zahradě Sevastopol na vrchu Svaté Hory v Příbrami Rodinný dům Ing. Antonína Smrčky v Lulči
Podíl na realizaci pěti nájemních domů na Akademické (dnešní Čápkově) ul. č. 38, 40, 42, 44, 46 (1923)
Podíl na stavbě nového strojního pavilonu ČVŠT na Žižkově ul. č. 20 (dokončen posmrtně V. Fischerem r. 1928)
Přestavba hotelu „Plzeňský dvůr“ na Jakubském nám. v Brně (1918)
Kounicovy koleje v Brně (1922 – 1923, definitivní dokončení r. 1925) 1
Projekty na sklárny v Kyjově a šamotové závody v Letovicích.3
Příloha č. 20:
Architektonické dílo K. H. Kepky. Původní název stavby byl Záloženský dům, v roce 1909 ji odkoupilo město a přejmenovalo na Městský dům. Na projektech Kepka spolupracoval s Aloisem Čenským.; Osolsobě, Jana, Architektonické dílo profesora Karla Huga Kepky, zakladatele odboru architektury ČVŠT v Brně. In: Bulletin Moravské galerie v Brně, č. 57, 2001, s. 100 – 108. 2 Realizace byla nakonec svěřena Aloisi Čenskému. Návrh byl na základě chybné popisky v časopise (Der Architekt, V, 1899) označen za opavskou spořitelnu. Tuto chybu pak přebírá a opakuje řada dalších autorů.; Tamtéž. 3 Kombinace následujících zdrojů: Osolsobě, Jana, Architektonické a pedagogické dílo profesorů odboru architektury a pozemního stavitelství ČVŠT v Brně v letech 1919 – 1939. Disertační práce, FA VUT. Brno 1999, s. 6-8.; Osolsobě, J. (viz. pozn. č. 1).; Sedlák, Jan, Brno v době secese. Brno 1995, s. 103 – 105.; Toman, Prokop, Nový slovník československých výtvarných umělců I. Ostrava 1993, s. 478. Zatloukal, Pavel, Příběhy z dlouhého století. Architektura let 1750 – 1918 na Moravě a ve Slezsku.Olomouc 2002, s.489.
1
76
Zadání prací a jejich vyúčtování z března 19114
Druh práce
Železobetonové práce Tesařské práce Zednické a nádenické práce Truhlářské práce Kamenické práce Krytina Pokryvačské práce Klempířské práce Zámečnické práce Natěračské práce Malířské práce
Firma, soukromá osoba
Firma B. Fischmann a spol. v Židenicích
48 966 K 17 h
Němeček, Společenstvo stolařů E. Černohlávek, E. Dvořák, J. Böhm, Stejskal
7 871 K 42 h 3 644 K 80 h
Fr. Němeček ze Žabovřesk K. Kučera a Fr. Němeček
Lichtensteinova továrna na hliněné zboží v Poštorné Fr. Klíma z Brna B. Studený z Cejlu, J. Švanda, R. Babák z Husovic Vincent Urbanovský
Herzog, Schmerz Prof. Herčík z Prahy (kartony k vitrážím za 400 K 60 h) Prof. Th. Hilšer (obraz v kapli sv. Anny za 600 K) R. Kůra (výmalba kaple za 500 K) Sochařské práce Štukatér Th. Trávníček Sklenářské práce Firma B. Škardy, p. Jaroš Hodiny Karel Adamec z Čáslavi Pozlačovačské Pozlacovač Fr. Giebl práce Zvony Hromosvody Plány a dozor na stavbu Úprava kostelního náměstí Osobní vydání, varhaník a zastupování
Cena
Bochumovské ocelárny ve Vestfálsku Firma J. Pehala v Brně K. H. Kepka (plány a dozoz na stavbu za 10 303 K ) R. Martin (nereal. plány a fotografie za 656 K 30 h) Zahradník Jindřich Hitz L. Kubíček, Kašpar, P. Kubáč
13 507 K 12 h 105 500 K 35 h
9 001 K 26 h 2 193 K 90 h
11 488 K 04 h 7 284 K 20 h
875 K 10 h 1 500 K 60 h
6 744 K 74 h 4 842 K 38 h 1 254 K 61 h 999 K 12 h
10 168 K 86 h 850 K 10 959 K 30 h 925 K 10 h
2 353 K 32 h
Příloha č. 21: Tabulka zadání prací a jejich vyúčtování z března 1911. i
AMB, fond S 13, inv. č. 61. Odůvodnění zvýšeného nákladu stavebního novostavby kostela Nejsv. Srdce Ježíšova v Husovicích ze dne 18. 3. 1911.; Další prostředky šly na tzv. různá vydání (2 680 K 46 h), úroky z půjček (4 345 K 06 h), základní zařízení kostela (2 510 K 80 h) a provoz fary (2 366 K 07 h). Některé údaje o ceně jednotlivých prací se přesně neshodují s o něco mladším „Súčtováním chrámu Páně Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v Husovicích“ ze dne 25. 11. 1910. Zatímco v listopadu jsou celkové náklady vyúčtovány na 234 260 K 07 h a nesplacené dluhy KJ činí 71 844 K 90h, v březnu následujícího roku jsou to částky 261 832 K 08 h a dluh 92 186 K 73 h.
4
77
