MASARYK UNIVERSITY. 53. Studentská vědecká konference. A Young Lady for Ever. 90th ANNIVERSARY CELEBRATIONS. 19. května

MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA

MASARYK UNIVERSITY “A Young Lady for Ever” 90th ANNIVERSARY CELEBRATIONS

53.

Studentská vědecká konference 19. května 2009

Program a sborník abstraktů

www.90.muni.cz

Brno 2009

scripta medica

scripta medica

Fac ultatis Medi c a e uni v e r s i tat i s B r u ne ns i s Ma s a ry k i a na e

Fac u ltat i s M e d i c a e u n i v e r s i tat i s B r u n e n s i s Ma s a ry k i a n a e

Journal for Biomedical Research


Published by the Faculty oF Medicine oF Masaryk university since 1922


Volume 82 / No. 1 / 2009

Volume 82 / No. 2 / 2009

Scripta Medic a mediální par tner 53. Stu dentské v ědec ké ko nfe r e nc e

scripta medica

scripta medica







Volume 82 / No. 3 / 2009

Volume 82 / No. 4 / 2009

UNIVERZITNÍ KAMPUS


53.



Brno 2009

53. Studentská vědecká konference

Organizátoři si dovolují srdečně přivítat všechny účastníky, přednášející, členy odborných komisí, vedení fakulty a hosty na 53. SVK konané pod záštitou vedení Lékařské fakulty MU a organizované Spolkem mediků LF. V letošním roce, kdy Masarykova univerzita slaví 90. výročí svého založení, je konání a účast na SVK jednak připomenutím její dlouhé tradice a významu a rovněž stvrzením toho, že současné renomé si univerzita vydobyla zejména díky systematické vědecké práci svých akademických pracovníků, z nichž celá řada započala svou kariéru studentskou vědeckou činnosti již během pregraduálního studia. Věříme, že do budoucna budou růst počet i kvalita sdělení a tím i prestiž celé akce. Zároveň chceme poděkovat všem akademickým pracovníkům, kteří se účastní letošní konference jako členové odborných komisí, za jejich čas a úsilí. V Brně dne 19. 5. 2009 Za organizátory konference Daniel Krzyžánek, prezident Spolku mediků Ing. et Ing. David Kučera, administrátor webu Spolku mediků Doc. MUDr. Kateřina Kaňková, Ph.D., koordinátorka SVK 2009

© Masarykova univerzita, 2009 ISBN 978-80-210-4856-0


Úvodní slovo Studium medicíny nesmí být jen pasivním přebíráním informací, memorováním a získáváním dovedností, ale především tvůrčí činností a celoživotní motivací. Dlouholetá tradice studentských vědeckých konferencí na brněnské lékařské fakultě, která se udržuje již třiapadesátý rok, ukazuje, že tvůrčí duch vědeckého bádání a zvídavosti ke studiu u nás patří a je spontánně transgeneračně udržován. Vědecká práce je naplněním ideálu mnohých studentů, zhmotněním jejich přání a motivace i velkou perspektivou medicínských oborů. Je velmi potěšitelné, že bez ohledu na všechny proměny společnosti, je studentům i učitelům fakulty stejně blízká a drahá snaha přebírat a předávat pochodeň vědění a poznávání i nad rámec základních povinností. Vědecká práce se nedá nařídit, lze ji pouze podporovat, vytvářet pro ni podmínky a radovat se z jejích výsledků. Važme si všech těch, kteří se dříve jako studenti a nyní již třeba i na sklonku své kariéry jako školitelé studentských konferencí účastnili a účastní, všech, pro které byly jejich první práce inspirací a základem dalších odborných úspěchů, i dnešních aspirantů, kteří štafetu přebírají. Dnes ještě jako studenti, zítra již jako badatelé a učitelé. Ti všichni pracovali a pracují na rozvoji trvalých hodnot, pracují usilovně na sobě i ve prospěch jiných. Představuje skutečný základ akademického ducha naší alma mater, kvalitu i naději pro budoucnost. Děkuji všem, kteří také k letošní 53. studentské vědecké konferenci svým dílem přispěli, studentům, učitelům i organizátorům. Věřím, že budou příkladem a inspirací pro ostatní.

Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc. děkan LF MU

3


Úvodní slovo Kolegyně a kolegové, možná se ještě tu a tam někdo domnívá, že studenti v laboratoři jen zavazejí a zdržují. Může být klidný, jistě se k němu moc nepohrnou. Opak je totiž pravdou. Studenti svými nekonvenčními postřehy a svěžími nápady vyvažují zkušenosti starších. Podněcují diskusi. Jsou zkrátka do party k nezaplacení. Nezřídka se podíleli na práci, která pak proslula. Nejznámější je případ z torontské fyziologie, kde v roce 1921 student Best se svým školitelem Bantingem objevili insulin. (Pikantní na tom je, že o dva roky později dostal s Bantingem Nobelovu cenu místo Besta šéf ústavu McLeod.) V životopisech význačných vědců se vždycky dočtete, že začínali už jako studenti. Byl jsem vyzván, abych utrousil něco ze svých zkušeností. Nuže, vědecká práce není jen úmorná dřina, ale také hra, zdroj potěšení a velkého uspokojení. Již otřepaný výrok, že věda je dobrodružství poznání, je veskrze pravdivý. Věda se řítí hrozným tempem a schopnosti k tvůrčí práci v našich oborech vrcholí ve středním věku. Proto nic neodkládejte. Nečekejte, až to bude na Nobelovu cenu. Publikujte zavčas, ale ne cokoli. Publikace není cílem. Jen přijít na něco nového, byť by to byl maličký kousíček poznání, má smysl. S vědou je to jako s hudbou: množství tónů ani decibely ji neučiní lepší. Starší lidé mají sklon poučovat. Mohl bych poměrně dlouho kázat o tom, jak věda vyrůstá z invence, pozorování, píle. Že je živena skromností a má svůj nezanedbatelný etický rozměr. Že s časem na přemýšlení se nesmí nikdy šetřit. Nechci však radami odradit. Ačkoli rada potěší vždycky. Je-li dobrá, potěší toho, kdo ji dal. Je-li špatná potěší toho, kdo ji neposlechl. Přeji vám dobré výsledky a radost z práce.

Prof. MUDr. Pavel Bravený, CSc.

4


Program konference Harmonogram: 8:00 Zahájení, Velká kongresová posluchárna, LF MU, Komenského nám. 2 8:30 Zahájení jednání v sekcích, dle rozpisu poslucháren – délka prezentace: 10 min. + 5 min. diskuze – k dispozici projekční technika (doporučený formát MS PowerPoint) – odborné komise vyberou k ocenění vždy 3 nejkvalitnější práce v každé sekci 17:00 Slavnostní zakončení konference, zasedací místnost děkanátu (Komenského nám. 2, 2. patro) – předání diplomů vítězům děkanem LF MU prof. MUDr. J. Žaloudíkem, CSc. – následuje závěrečný raut pořádaný Spolkem mediků v prostorách Univerzitního klubu, všichni účastníci jsou srdečně zváni!! Složení odborných komisí: 1. Teoretická a preklinická sekce: Fyziologická posluchárna, Fyziologický ústav, Komenského nám. 2, 1. patro Předseda: Prof. MUDr. Bohumil Fišer, CSc. (Fyziologický ústav LF MU) Členové: Doc. MUDr. Marie Kopecká, CSc. (Biologický ústav LF MU) Doc. MUDr. Iva Slaninová, Ph.D. (Biologický ústav LF MU) As. MUDr. Tomáš Vojtíšek, Ph.D. (Ústav soudního lékařství LF MU) As. Mgr. Martin Forejt, Ph.D. (Ústav preventivního lékařství LF MU) 2. Interní sekce: Velká posluchárna, Komenského nám. 2, 1. patro Předseda: Prof. MUDr. Jindřich Špinar, CSc. (Interní kardiologická klinika Fakultní nemocnice Brno-Bohunice) Členové: Prof. MUDr. Jiří Vítovec, CSc. (I. Interní klinika Fakultní nemocnice U Svaté Anny) Doc. MUDr. Martin Bareš, Ph.D. (Neurologická klinika Fakultní nemocnice U Svaté Anny)

5


As. MUDr. Jiří Dolina, Ph.D. (Interní hepatogastroenterologická klinika Fakultní nemocnice Brno-Bohunice)

3. Chirurgická sekce: Malá posluchárna, Komenského nám. 2, 1. patro Předseda: Prof. MUDr. Jan Wechsler, CSc. (I. chirurgická klinika Fakultní nemocnice U Svaté Anny) Členové: Doc. MUDr. Igor Penka, CSc. (Chirurgická klinika Fakultní nemocnice Brno-Bohunice) Doc. MUDr. Jiří Podlaha, CSc. (II. Chirurgická klinika Fakultní nemocnice U Svaté Anny) Doc. MUDr. Igor Crha, CSc. (Gynekologicko-porodnická klinika LF MU) As. MUDr. Jitka Hillová-Mannová, Ph.D. (KARIM Fakultní nemocnice Brno-Bohunice) 4. Doktorandská sekce: Seminární místnost S108, Komenského nám. 2, 1. patro vpravo Předseda: Prof. MUDr. Alexandra Šulcová, CSc. (Farmakologický ústav LF MU) Členové: Prof. MUDr. Lydie Izakovičová-Hollá, Ph.D. (Ústav patologické fyziologie LF MU) Prof. RNDr. Vojtěch Mornstein, CSc. (Biofyzikální ústav LF MU) Doc. MUDr. Vladana Woznicová, Ph.D. (Mikrobiologický ústav Fakultní nemocnice U Svaté Anny) As. RNDr. Josef Tomandl, Ph.D. (Biochemický ústav LF MU)

6


Program jednotlivých sekcí: 1. Teoretická a preklinická sekce Fyziologicka poslucharna, Fyziologický ústav, Komenského nám. 2, 1. patro 8:30–9:30 TP1. Sáblíková Lenka, Slováčková Lenka Endokanabinoidní receptor typu 1 (CNR1) jako genetický modulátor přirozených potravních preferencí a antropometrických parametrů souvisejících s obezitou u české obézní a štíhlé populace. Pracoviště: Ústav patologické fyziologie LF MU Školitel: MUDr. Julie Bienertová-Vašků, Ústav patologické fyziologie TP2. Kazda Tomáš, 5. ročník VL; Tichý Ondřej, 2. ročník, VL Změny kontraktility srdečních preparátů morčete vlivem levosimendanu v kombinaci s negativně inotropními látkami Pracoviště: Fyziologický ústav LF MU Školitel: Prof. MUDr. Marie Nováková, Ph.D., Fyziologický ústav LF MU TP3. Zhoř Dušan, 5. ročník, VL, 1. ročník, Psychologie FF MU Sexuální chování studentů českých vysokých škol Pracoviště: Ústav psychologie a psychosomatiky Školitel: MUDr. Taťána Šrámková, Ph.D., Ústav psychologie a psychosomatiky TP4. Procházková Alena, 4. ročník, VL Výskyt Candida dubliniensis u vulvovaginálních mykóz Pracoviště: Mikrobiologický ústav, Lékařská fakulta Masarykovy univerzity, Brno Školitel: MUDr. Filip Růžička, Ph.D.; Mikrobiologický ústav, Lékařská fakulta Masarykovy univerzity, Brno 9:30–10:00 přestávka 10:00–10:30

7


TP5. Hockicko Ján Polymikrobiální skladba dekubitů a jiných kožních lézí Pracoviště: Mikrobiologický ústav LF MU a Fakultní nemocnice U Sv. Anny v Brně Školitel: MUDr. Lenka Černohorská, Ph.D., Mikrobiologický ústav LF MU a Fakultní nemocnice U Sv. Anny v Brně TP6. Mihalčin Matúš Príznaky autoimunity u pacientov so selektívnym deficitom IgA a s pozitívnym nálezom mutácie génu pre TACI Pracoviště: Fakultní nemocnice U Sv. Anny v Brně Ústav klinické imunologie a alergologie Školitel: Prof.MUDr. Jiří Litzman, CSc., Ústav klinické imunologie a alergologie Fakultní nemocnice U Svaté Anny TP7. Trizuljak Jakub, 4.ročník, VL Vyšetření deficitu lektinu vázajícího manózu (MBL) u rekurentních infekcí Pracoviště: Ústav klinické imunologie a alergologie Fakultní nemocnice u Sv. Anny v Brně Školitel: MUDr. Vojtěch Thon, Ph.D; Ústav klinické imunologie a alergologie Fakultní nemocnice u Sv. Anny v Brně MUDr. Pavel Kuklínek, CSc; Ústav klinické imunologie a alergologie Fakultní nemocnice u Sv. Anny v Brně TP8. Micenková Lenka MOLEKULÁRNA TYPIZÁCIA BAKTERIOCÍNOV V SKUPINÁCH KMEŇOV ESCHERICHIA COLI Pracoviště: Biologický ústav LF MU, Brno Školitel: Doc. MUDr. David Šmajs, Ph.D., Biologický ústav LF MU, Brno 2. Interní sekce Velká posluchárna, Komenského nám. 2, 1. patro 8:30–9:45 I1. Blahák Jiří, 4. ročník, VL; Baumgartner Daniel, 4. ročník, VL INTERAKCE MEZI GENETICKÝM POLYMORFISMEM I/D ACE, KORONÁRNÍ NEMOCÍ A DIABETEM U PACIENTŮ S KORONAROGRAFIÍ

8


Pracoviště: Ústav patologické fyziologie LF MU I. Interní kardioangiologická klinika Fakultní nemocnice U Sv. Anny v Brně Školitel: Prof. MUDr. Anna Vašků, Ph.D., Ústav patologické fyziologie LF MU Prof. MUDr. Jaroslav Meluzín, CSc., I. Interní kardioangiologická klinika Fakultní nemocnice U Sv. Anny v Brně I2. Kantorová Dagmar, 5. ročník, VL Početní změny genů MYCC a MYCN stanovené interfázní fluorescenční in situ hybridizací (I-FISH) mají prognostický význam u dětí s meduloblastomem: analýza onkocytogenetických výsledků vyšetření a přežití u pacientů Kliniky dětské onkologie LF MU a FN Brno Pracoviště: Klinika dětské onkologie LF MU a FN Brno Školitel: MUDr. Karel Zitterbart, Klinika dětské onkologie LF MU a FN Brno I3. Gajdošíková Martina, Galková Lujza, Gregorová Zdeňka MORTALITA NEMOCNÝCH S CHRONICKÝM SRDEČNÍM SELHÁNÍM SLEDOVANÝCH VE SPECIALIZOVANÉ AMBULANCI Pracoviště: Kardiologie, Fakultní nemocnice Brno Školitel: MUDr. Ondřej Ludka, Ph.D., JIP Kardiologie, Fakultní nemocnice Brno prof. MUDr. Jindřich Špinar, CSc., Kardiologie, Fakultní nemocnice Brno I4. Piknová Lenka, Vengrinová Miroslava Zhodnotenie významu intraprocedurálneho poklesu gradientu vo výtokovom trakte ľavej komory srdcovej u pacientov s hypertrofickou obštrukčnou kardiomyopatiou v priebehu alkoholovej ablácie septa. Pracoviště: I.Interní kardioangiologická klinika Fakultní nemocnice U Sv. Anny v Brně Školitel: MUDr. Jan Krejčí, Ph.D., I. interní kardioangiologická klinika Fakultní nemocnice U Sv. Anny v Brně I5. Veselá Martina PERKUTÁNNÍ KYFOPLASTIKA V PALIATIVNÍ LÉČBĚ OSTEOLYTICKÉHO POSTIŽENÍ PÁTEŘE U PACIENTŮ S MNOHOČETNÝM MYELOMEM Pracoviště: Interní hematoonkologická klinika Fakultní nemocnice Bohunice, Brno Školitel: MUDr. Lenka Šmardová

9


9:45–10:15 přestávka 10:15–11:30 I6. Hošťálková Petra, Hnojčíková Mária VÝSKYT EPILEPTIFORMNÍ AKTIVITY A EPILEPSIE U DĚTÍ S ADHD SYNDROMEM A VZTAH LOKALIZACE FOKUSU EPILEPTIFORMNÍ AKTIVITY K JÁDROVÝM PŘÍZNAKŮM ADHD. Pracoviště: Klinika dětské neurologie LF MU a FN Brno Školitel: Doc. MUDr. Hana Ošlejšková, Ph.D., Klinika dětské neurologie LF MU a FN Brno MUDr. Pavlína Cahová, Klinika dětské neurologie LF MU a FN Brno I7. Fábryová Andrea POZDNÍ RENÁLNÍ TOXICITA U PACIENTŮ S EWINGOVÝM SARKOMEM LÉČENÝCH VYSOKÝMI DÁVKAMI IFOSFAMIDU Pracoviště: Fakultní nemocnice Brno-pracoviště Dětská nemocnice, Klinika dětské onkologie Školitel: MUDr. Peter Múdry, Klinika dětské onkologie, FN Brno-pracoviště Dětská nemocnice I8. Andrlová Hana, 4.ročník, VL Iowa gambling task – poruchy rozhodovania u pacientov s parkinsonovou chorobou Pracoviště: I. Neurologická klinika LF MU Fakultní nemocnice U Sv. Anny v Brně Centrum pro abnormní pohyby a parkinsonismus Brno Školitel: Doc. MUDr. Martin Bareš, Ph.D., I.Neurologická klinika LF MU Fakultní nemocnice U Sv. Anny v Brně, Centrum pro abnormní pohyby a parkinsonismus Brno MUDr. Tomáš Gescheidt, I. Neurologická klinika LF MU Fakultní nemocnice U Sv. Anny v Brně I9. Böhmová Jana, Šmikmátorová Lenka, Vrzalová Michaela; 5. ročník, VL VÝZNAM LABORATORNÍCH PARAMETRŮ PRO DIFERENCIÁLNÍ DIAGNOSTIKU KLÍŠŤOVÉ MENINGOENCEFALITIDY A JINÝCH VIROVÝCH MENINGITID U DĚTÍ Pracoviště: Klinika dětských infekčních nemocí FN Brno Školitel: Odb. as. MUDr. Lenka Krbková, CSc.

10


I10. Ševčíková Eva, 4. ročník, VL Retrospektivní analýza výskytu, diagnostiky a léčby invazivních aspergilových infekcí na Interní hematoonkologické klinice FN Brno v letech 2005–2008 Pracoviště: Interní hematoonkologická klinika FDN Brno Školitel: MUDr. Barbora Weinbergerová – Interní hematoonkologická klinika FN Brno a LF MU MUDr. Zdeněk Ráčil, Ph.D.- Interní hematoonkologická klinika FN Brno a LF MU Prof. MUDr. Jiří Mayer, CSc..- Interní hematoonkologická klinika FN Brno a LF MU Mgr. Iva Kocmanová – Oddělení klinické mikrobiologie FN Brno 11:30–12:00 přestávka 12:00–13:00 11. Ondrúš Tomáš, 5. ročník, VL, Holická Mária, 5. ročník, VL Prognóza pacientů po akutním infarktu myokardu podle pohlaví, věku a přítomnosti ST elevací v úvodu Pracoviště: Interní kardiologická klinika, FN Brno Školitel: MUDr. Petr Kala, Ph.D., Interní kardiologická klinika, FN Brno MUDr. Jan Kaňovský, Interní kardiologická klinika, FN Brno MUDr. Martin Poloczek, Interní kardiologická klinika, FN Brno Prof. MUDr. Jindřich Špinar, CSc., Interní kardiologická klinika, FN Brno I12. Bobek Lukáš, Bujalková Terézia, Majerníková Mária, 5. ročník, VL VÝSKYT KOMPLIKÁCIÍ U NOSITEĽOV KONTAKTNÝCH ŠOŠOVIEK – DOTAZNÍKOVÁ AKCIA Pracoviště: Klinika nemocí očních a optometrie, Fakultní nemocnice U Svaté Anny, Brno Školitel: Doc. MUDr. Šárka Skorkovská, CSc I13. Kazda Tomáš, 5. ročník, VL Stereotaktické ozařování sekundárních nádorů mozku na Klinice radiační onkologie Masarykova onkologického ústavu, Brno Pracoviště: Klinika radiační onkologie LF MU a MOU Brno Školitel: MUDr. Ludmila Hynková, Klinika radiační onkologie LF MU a MOU Brno

11


I14. Mazáčková Lucia, 5.ročník,VL; Kulichová Magdaléna, 5.ročník, VL Vplyv vyššieho veku otcov na výskyt rakoviny u detí Pracoviště: Oddělení lékařské genetiky, FN Brno – Dětská nemocnice Klinika dětské onkologie, FN Brno – Dětská nemocnice Školitel: RNDr. Alexandra Oltová, Oddělení lékařské genetiky, FN Brno – Dětská nemocnice 3. Chirurgická sekce Malá posluchárna, Komenského nám. 2, 1. patro 8:30–9:30 CH1. Smutná Jitka, 6.ročník, VL Paliativní endobronchiální výkony v celkové anestézii s vysokofrekvenční tryskovou ventilací Pracoviště: Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny FN Brno Školitel: MUDr. Petr Štourač, KARIM FN Brno CH2. Mikulica Michal RADIOFREKVENČNÍ ABLACE TUMORŮ PANKREATU Pracoviště: Chirurgická klinika FN Brno Školitel: MUDr. Jan Hlavsa, Chirurgická klinika FN Brno CH3. Laitl Jan, 5. ročník, VL EREKTILNÍ DYSFUNKCE U PACIENTŮ PO NITRODŘEŇOVÉM HŘEBOVÁNÍ FEMURU Pracoviště: Klinika traumatologie LF MU, Úrazová nemocnice (1), Ústav psychologie a psychosomatiky LF MU (2) Brno Školitel: Odb. as. MUDr. Taťána Šrámková Ph.D. (1,2), Odb. as. MUDr. Martin Sutorý, Ph.D. (1) CH4. Mlynárová Diana, 5. ročník, VL Pôrodné poranenia pri extrakčných pôrodníckych operáciÁch Pracoviště: Gynekologicko-porodnická klinika FN Brno Školitel: MUDr. Radan Doubek, Gynekologicko-porodnická klinika FN Brno 9:30–10:00 přestávka

12


10:00–10:45 CH5. Urík Milan, 5. ročník, VL PROBLEMATIKA CUDZÍCH TELIES V DETSKEJ OTORHINOLARYNGOLóGII Pracoviště: Klinika dětské otorhinolaryngologie, Společná pracoviště s FN Brnopracoviště dětské medicíny, LF MU Školitel: Prof. MUDr. Ivo Šlapák, CSc., Přednosta Kliniky dětské otorhinolaryngologie, Společná pracoviště s FN Brno-pracoviště dětské medicíny, LF MU CH6. Lukášová Olga, 5. ročník, VL Měření elasticity a pevnosti kůže u pacientů s vrozenými obrovskými pigmentovými névy Pracoviště: Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie, FN Brno Školitel: As. MUDr. Jitka Vokurková, Ph.D., Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie, FN Brno CH7. Šrámek Jakub, 5. ročník, VL Okamžitá rekonstrukce prsu u pacientek s nádorovým onemocněním Pracoviště: Klinika plastické a estetické chirurgie, FN U Svaté Anny Oddělení chirurgické onkologie, Masarykův onkologický ústav Školitel: MUDr. Petr Hýža, klinika plastické a estetické chirurgie MUDr. Oldřich Coufal Ph.D. Oddělení chirurgické onkologie 4. Doktorandská sekce Seminární místnost S108, Komenského nám. 2, 1. patro vpravo 8:30–10:00 D1. Ondráčková Barbora PŘÍMÉ MEDICÍNSKÉ NÁKLADY U PACIENTŮ S AKUTNÍM SRDEČNÍM SELHÁNÍM Pracoviště: Farmakologický ústav LF MU Interní kardiologická klinika FN Brno Školitel: Prof. MUDr. Jindřich Špinar, CSc.; Interní kardiologická klinika FN Brno

13


D2. Mikalová Lenka CELOGENOMOVÉ RESTRIKČNÍ MAPOVÁnÍ U ZÁSTUPCŮ RODU TREPONEMA Pracoviště: Biologický ústav LF MU Školitel: Doc. MUDr. David Šmajs, Ph.D., Biologický ústav LF MU D3. Bosák Juraj Mgr. nový bakteriocín rodu Yersinia Pracoviště: Biologický ústav LF MU Školitel: doc. MUDr. David Šmajs, Ph.D. Biologický ústav LF MU D4. Mráz Marek, Malinová Karla, Mayer Jiří, Pospíšilová Šárka CHARAKTERIZACE EXPRESE MICRORNA U PACIENTŮ S CHRONICKOU LYMFATICKOU LEUKÉMIÍ (CLL) A DELECEMI 17P13 A 22Q11 Pracoviště: Centrum molekulární biologie a genové terapie, Interní hematoonkologická klinika FN Brno a Lékařská fakulta MU, Brno Školitel: Prof. MUDr. Jiří Mayer, Centrum molekulární biologie a genové terapie, Interní hematoonkologická klinika FN Brno a Lékařská fakulta MU, Brno RNDr. Šárka Pospíšilová, Ph.D., Centrum molekulární biologie a genové terapie, Interní hematoonkologická klinika FN Brno a Lékařská fakulta MU, Brno D5. Bienertová-Vašků Julie Genotyp-fenotypové interakce vybraných ADIPOKINů se skladbou stravy a antropometrickými parametry u české obézní a štíhlé populace Pracoviště: Ústav patologické fyziologie LF MU Školitel: Prof. MUDr. Anna Vašků, CSc., Ústav patologické fyziologie LF MU D6. Fialová Kateřina DESENZITIZACE SRDEČNÍCH SIGMA RECEPTORŮ NA MODELU IZOLOVANÉHO SRDCE POTKANA Pracoviště: Fyziologický ústav, LF MU, Brno Školitel: Prof. MUDr. Marie Nováková, Ph.D., Fyziologický ústav, LF MU, Brno 10:00–10:30 přestávka

14


10:30–11:45 D7. Ďuriš K., Smrčka M., Neuman E., Ševčík P.*, Gál R.*, Kýr M** Možnosti využití tkáňové oxymetrie v detekci vazospazmů u pacientů po SAK Pracoviště: Neurochirurgická klinika LF MU a FN Brno Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny LF MU a FN Brno* Institut biostatistiky a analýz, Masarykova Univerzita Brno ** Školitel: Prof. Martin Smrčka Ph.D., MBA D8. Trávníčková Zita, 3. ročník DSP, Lékařská mikrobiologie a imunologie, LF MU Funkční vyšetření B lymfocytů metodou ELISPOT u pacientů s běžnou variabilní imunodeficencí (CVID) Pracoviště: Ústav klinické imunologie a alergologie LF MU a Fakultní nemocnice U Sv. Anny v Brně Školitel: MUDr. Vojtěch Thon, Ph.D., Ústav klinické imunologie a alergologie LF MU a Fakultní nemocnice U Sv. Anny v Brně D9. Hammerová Jindřiška, 1. ročník DSP, Lékařská biologie, LF MU Vliv kvartÉrních benzo[C]PHEnantHridinových alkaloidů na buňky melanomových linií Pracoviště: Biologický ústav LF MU Školitel: MUDr. Iva Slaninová, Ph.D., Biologický ústav LF MU D10. Doležalová Dáša, 1. ročník, DSP Lékařská biologie, LF MU; Holubcová Zuzana, 3. ročník DSP Lékařská biologie, LF MU; Bárta Tomáš, 1. ročník DSP Lékařská biologie, LF MU; Vinarský Vladimír, 5. ročník DSP Molekulární biologie a genetika, PřF, MU Molekulární změny charakterizující vstup lidských embryonálních kmenových buněk do diferenciační dráhy Pracoviště: Biologický ústav, LF MU, Brno Oddělení molekulární embryologie, Institut experimentální medicíny, v. v. i., Akademie věd České republiky, Brno Školitel: Doc. MVDr. Aleš Hampl, CSc., Biologický ústav, LF MU a Oddělení molekulární embryologie, Institut experimentální medicíny, v. v. i., AV ČR, Brno Doc. Ing. Petr Dvořák, CSc., Biologický ústav, LF MU a Oddělení molekulární embryologie, Institut experimentální medicíny, v. v. i., AV ČR, Brno

15


D11. Kunová Michaela CHEMICKY DEFINOVANÉ MÉDIUM PRO LIDSKÉ EMBRYONÁLNÍ KMENOVÉ BUŇKY Pracoviště: Biologický ústav LF MU Školitel: Doc. Ing. Petr Dvořák, CSc. (Biologický ústav, Lékařská fakulta, Masarykova univerzita, Kamenice 5, 625 00 Brno; Oddělení molekulární embryologie, Ústav experimentální medicíny, Akademie věd České Republiky, v. v. i., Brno)

16

Abstrakta SVK 2009


1. Teoretická a preklinická sekce

TP1. Sáblíková Lenka, Slováčková Lenka Endokanabinoidní receptor typu 1 (CNR1) jako genetický modulátor přirozených potravních preferencí a antropometrických parametrů souvisejících s obezitou u české obézní a štíhlé populace. Pracoviště: Ústav patologické fyziologie LF MU Školitel: MUDr. Julie Bienertová-Vašků, Ústav patologické fyziologie Úvod: Endokanabinoidní systém představuje endogenní signalizační systém, který hraje zásadní úlohu v regulaci energetické homeostázy, ať už přímo na úrovni metabolické nebo na úrovni regulace hedonistických drah modulujících příjem potravy. Cílem naší studie bylo zkoumání možných asociací tří polymorfismů v genu pro endokanabinoidní receptor 1 (CNR1) (rs1049353, rs12720071 a rs806368; resp. CNR1 1359 G/A, CNR1 3813 G/A a CNR1 4895 C/T), které tvoří časté haplotypy, se skladbou potravy a vybranými antropometrickými parametry u české populace. Materiál a metody: Do studie bylo zařazeno celkem 258 obézních a štíhlých účastníků, kteří absolvovali totožný vyšetřovací protokol zahrnující antropometrická vyšetření (% tělesného tuku, obvod pasu, boků, whist-to-hip ratio, tloušťka kožních řas), vyšetření skladby potravy (rychlé 24-hodinové hodnocení, 7-denní záznamová metoda) a od kterých byl odebrán vzorek slin na analýzu DNA. Výsledky: Prokázali jsme statisticky signifikantní rozdíl ve frekvenci genotypů polymorfismu CNR1 3813 A/G mezi štíhlou a obézní skupinou (pg=0.02, pa=0.39), přičemž heterozygoti AG vykazovali bez ohledu na celkovou tělesnou hmotnost největší tloušťku kožní řasy nad m. triceps brachii (průměrně 36 mm) ve srovnání s genotypy AA a GG (25 mm; resp. 22 mm). Ve vícerozměrném regresním modelování sloužily polymorfismy CNR1 3813 G/A a CNR1 4895 C/T jako nezávislé predikátory pro celkový denní příjem tekutin a vlákniny (β=-0.17, p = 0.02; β=0.18, p = 0.02, resp.). U žádného polymorfismu jsme neprokázali asociaci s příjmem proteinů, tuků nebo sacharidů nebo celkovým energetickým příjmem za den. U obézních jedinců jsme pozorovali pokles frekvence haplotypu CGA

18


(0.006 vs. 0.011 u štíhlých), haplotyp CGA byl signifikantně asociován s % tělesného tuku (p = 0.02). Závěr: Polymorfismus CNR1 3813 A/G má na základě našich výsledků modulační efekt na řadu antropometrických parametrů souvisejících s obezitou, nikoli na vlastní složení stravy. Jedná se o první studii, která dává do souvislosti jmenované polymorfismy v genu pro CNR1 se skladbou stravy. Poděkování: Tento projekt byl řešen za podpory grantů DANONE/2007 a FRVŠ 881/2007. Děkujeme zejména MUDr. Julii Bienertové-Vašků za design a vedení této práce, Bc. Petru Bienertovi za statistickou a informatickou podporu při analýze haplotypů, Svatavě Tschöplové za technickou laboratorní podporu a Mgr. Filipu Zlámalovi za cenné připomínky ke statistickému vyhodnocovaní dat. Účastníkům naší studie děkujeme za věrnost a trpělivost.

TP2. Kazda Tomáš, 5. ročník, VL; Tichý Ondřej, 2. ročník VL Změny kontraktility srdečních preparátů morčete vlivem levosimendanu v kombinaci s negativně inotropními látkami Pracoviště: Fyziologický ústav LF MU Školitel: Prof. MUDr. Marie Nováková, Ph.D., Fyziologický ústav LF MU Úvod: V naší dřívější práci s levosimendanem jsme studovali jeho vliv na kontraktilitu srdečních preparátů morčete. Na základě dosavadních výsledků jsme se rozhodli pokračovat v práci použitím kombinací s dalšími farmaky. Materiál a metody: Do studie bylo zahrnuto 19 morčat. Jako multicelulární preparáty jsme opět použili ouško levé síně a papilární sval z pravé komory. Po 30 minutové stabilizaci (KO) v Krebs-Henseleitově roztoku (K-H, 35°C, 1.25mM Ca2+) byly preparáty vystaveny na 30 minut účinku negativně inotropních látek: 1. kyselina cyklopiazonová (CPA, 10µM, n=6), 2. ryanodin (RYA, 10nM, n=7), 3. Skupina – deprese stažlivosti bylo dosaženo snížením koncentrace Ca2+ v K-H roztoku na 1/3 (1/3Ca2+K-H, n=6). Následovalo 30 minut stimulace v K-H roztoku s LEV (150nM). Ve 3. skupině byl LEV přidán v 1/3Ca2+K-H (LEV 1/3Ca2+K-H) i v K-H. Záznamy stahů byly pořizovány v 1, 3, 5, 10, 15, 20, 25 a 30 minutě. Na konci KO, CPA, RYA, 1/3Ca2+K-H a LEV (v K-H, resp. v 1/3Ca2+K-H) proběhlo měření (extraintervaly od 150ms do 1300ms) pro konstrukci křivky mechanické restituce. Výsledky: CPA: průměrná velikost kontrakcí u komory 151,3%, sín 188,8% (KO=100%), v LEV nárůst na 250,7%, resp. 264,9%. RYA: 137,1%, resp. 191,3%; LEV

19


156,3%, resp. 171,6%. Skupina1/3Ca2+K-H 54%, resp. 93,5%, v LEV 1/3Ca2+K-H 39,1%, resp. 59,4%, v LEV v K-H 142%, resp. 251,9%. Změny jsou v CPA i RYA signifikantní u obou preparátů. V 1/3Ca2+ soubory 1/3Ca2+K-H a LEV 1/3Ca2+K-H pro komoru a pro síň LEV 1/3Ca2+K-H i LEV s plným vápníkem. Absolutní restituce odráží vliv jednotlivých agens na stažlivost. Normalizovaná restituce je v CPA a v 1/3Ca2 u komory zrychlena v 1. fázi. Změny typické pro RYA jsme pozorovali až v LEV (komora). Závěr: Potvrdili jsme účinek levosimendanu na srdeční stažlivost. I v případě kombinace levosimendanu s kyselinou cyklopiazonovou a ryanodinem jsme pozorovali podobné změny mechanické restituce jako v našich dřívějších experimentech. TP3. Zhoř Dušan, 5. ročník, VL, 1. ročník, Psychologie FF MU Sexuální chování studentů českých vysokých škol Pracoviště: Ústav psychologie a psychosomatiky Školitel: MUDr. Taťána Šrámková, Ph.D., Ústav psychologie a psychosomatiky Úvod: Tato práce se mapuje rozdíly v sexuálním chování v průběhu studia, konkrétně na rozdíly v chování mezi zkouškovým a mimo zkouškovým obdobím. Materiál a metody: Z celkem 156 oslovených z 5 univerzit se zúčastnilo 85 sexuálně zdravých studentů v červenci a 76 v říjnu. Potenciální pokusné osoby jsem oslovoval face-to-face kontaktem v okolí univerzit a jejich fakult. Součástí nabídky účasti na mé studii byla psychologická, sexuologická (kterou zaručovala moje garantka MUDr. Taťána Šrámková, CSc.) nebo administrativní pomoc v průběhu celé délky studie.Studenti dostali celkem 4 dotazníky: 1. The Zung Self-Rating Depression Scale 2. International Index of Erectile Function 3. Dotazník Prof. PhDr. Petr Weiss, Ph.D. a Doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina CSc 4. Můj deníček: pro kvantitativní záznam sexuální aktivity rozdělené na koitální, nekoitální a masturbativní. Výsledky: Průměrný počet koitálních aktivit v červnu byl 6,3 ±4,1 v říjnu vzrostl o 14,3% na 7,2 ±4,1. Počet nekoitálních aktivit v červnu byl 4,6 ±3,3 v říjnu vzrostl o 19,6% na 5,5 ±2,8. A počet masturbací, který byl v červnu 6,6 ±4,7 klesl o 44% na pouhých 3,7±3,6. Podle dalších dotazníků jsme se dozvěděli, že zúčastněným mužům nepůsobí zkouškové období poruchy erekce (IIEF–5). Lehkou depresí trpěli pouze 2 ženy z celého zkoumaného vzorku (Zung score 55 pro obě) a to pouze ve zkouškovém období. Při vyhodnocování dotazníku od Prof. PhDr. Petra Weisse,

20


Ph.D. a Doc. MUDr. Jaroslava Zvěřiny, CSc. nebylo nalezeno žádných velkých odchylek celostátních průměrů a ani vzhledem k počtu sexuálních aktivit. Závěr: Studenty jsem tedy rozdělil do 2 skupin. Skupina sex – like a stress – like. Rozdíl mezi těmito skupinami vyšel z počtu dnů, kdy klesla jejich sexuální aktivita před zkouškou. Rozdílem jsou 4 dny. Skupina sex-like má tentenci udržovat svou sexuální aktivitu celý měsíc na určité hladině bez ohledu na zkoušky, zatímco skupina stress – like svou sexuální aktivitu potlačuje. Poděkování: Chtěl bych poděkovat výborné garantce MUDr. Taťáně Šrámkové, CSc., dále pak bych chtěl poděkovat za správě UO pod vedením RSDr. Miloše Dyčky, CSc., který mi umožnil provést studii i v prostorách UO a na jejich studentech. A samozřejmě také všem, kteří obětovali kousek svého soukromí pro tento výzkum. TP4. Procházková Alena, 4. ročník, VL Výskyt Candida dubliniensis u vulvovaginálních mykóz Pracoviště: Mikrobiologický ústav, Lékařská fakulta Masarykovy univerzity, Brno Školitel: MUDr. Filip Růžička, Ph.D.; Mikrobiologický ústav, Lékařská fakulta Masarykovy univerzity, Brno Úvod: Candida dubliniensis byla poprvé rozpoznána a určena jako nový druh v roce 1995 v irském Dublinu. Od té doby byla podniknuta řada retrospektivních studií, které měly vymezit její výskyt v populaci. Brzy se tak podařilo potvrdit její rozšíření po celém světě, nejčastěji ve vzorcích z dutiny ústní imunodeficientních pacientů s AIDS, malignitami a diabetem mellitus (prevalence 1,5%–32%), u vulvovaginálních mykóz je popsán výskyt až 6,9%. Vzhledem k tomu, že je tato kvasinka fenotypově velmi podobná Candida albicans, je poměrně obtížné ji ve vzorcích identifikovat. Nejčastěji používané metody k odlišení těchto dvou kvasinek, které jsou založené na kultivaci na vhodných půdách a neschopnosti růstu při 42°C, nedávají jednoznačné výsledky. Proto bylo potřeba rozšířit spektrum identifikačních metod o antigenní analýzu (latexová aglutinace) a molekulárně biologické metody (PCR). Cíl: Ve své práci jsem se zaměřila na frekvenci výskytu této kvasinky u kmenů kvasinek izolovaných z vulvovaginálních mykóz a porovnání spolehlivosti jednotlivých fenotypových identifikačních metod. Materiál a metody: 377 kmenů kvasinek ze stěrů z vulvovaginálních mykóz z privátních gynekologických ordinací od Sv. Anny a Nemocnice Milosrdných bratří.

21


C. dubliniensis byla identifikována na základě barvy kolonií při růstu na CHROMagaru (Chromagar, France), neschopnosti růstu při 42°C a charakteristického růstu na Staibově agaru, který obsahuje extrakt ze semen Guizothia abyssinica. Identifikace byla verifikována latexovou aglutinací Bichro-Dubli (Fumouze Diagnostics, France) a pomocí PCR se specifickými primery. Výsledky: Z 375 izolovaných kmenů byly 3 kmeny identifikovány jako C. dubliniensis. Jejich identifikace byla později potvrzena i latexovou aglutinací (prováděno na 46 vzorcích) a PCR (3 vzorky). Závěr: Kultivační metody identifikace výskytu C. dubliniensis jsou spolehlivé pouze tehdy, jsou-li hodnoceny dohromady. Nejméně spolehlivý se ukázal CHROMagar, kultivace na Staibově agaru i při 42°C dosáhly stejné senzitivity i specificity, po použití pouze na zelené kolonie z CHROMagaru má růst při 42°C vyšší specificitu než růst na Staib agaru. Poděkování: Práce byla podpořena z projektu 1M0528. Děkuji také MUDr. Filipu Růžičkovi, Ph.D., za odborné vedení práce. TP5. Hockicko Ján Polymikrobiální skladba dekubitů a jiných kožních lézí Pracoviště: Mikrobiologický ústav LF MU a Fakultní nemocnice U Sv. Anny v Brně Školitel: MUDr. Lenka Černohorská, Ph.D., Mikrobiologický ústav LF MU a Fakultní nemocnice U Sv. Anny v Brně Úvod: Dekubity jsou rány, vyvolané zejména působením lokálního tlaku na kůži. K tvorbě dekubitů jsou predisponováni i diabetici. Defekty bývají často kontaminovány patogeny zevního prostředí, střevní či kožní flóry i kmeny nozokomiálními, které pak terapii defektů prodlužují či znemožňují. Cílem práce bylo zhodnotit nejčastější typy defektů na kůži vzhledem k pohlaví, věku a vyskytujícim se mikrobům, porovnat zastoupení diagnóz, klinik a zjistit průměrný počet mikrobů v ráně. Materiál a metody: Kmeny byly sbírany od 3/2008 do 12/2009 a pocházely od pacientů s dekubity a kožními defekty z různých klinik Fakultní nemocnice U Sv. Anny v Brně. Výsledky: Celkový počet testovaných pacientů byl 227, z toho bylo 120 mužů (52,9 %) a 107 žen (47,1 %). Průměrný věk celé skupiny byl 64,8 let. Průměrný počet mikrobů v ranách byl 2,1. Jednoho mikroba v ráně mělo 73 pacientů (32,2 %), 2 mikroby 84 pacientů (37,0 %), 3 mikroby 48 pacientů (21,1 %), 4 mikroby 19 pacientů (8,4 %) a 5 mikrobů měli 3 pacienti (1,3 %).

22


Ambulantních pacientů bylo 127 (55,9 %) a 100 pacientů (44,1 %) se léčilo lůžkově. Ze všech diagnóz se nejčastěji vyskytovala L 98.9 (54 pacientů, 23,8 %), která zahrnuje nemoci kůže a podkožního vaziva a dvě interní diagnózy: E 10.5 (51 pacientů, 22,5 %) – Diabetes mellitus závislý na inzulínu s periferními oběhovými komplikacemi a I 83.0 (43 pacientů, 18,9 %)) – žilní městky dolních končetin se vředem. Závěr: Monitorování potvrdilo, že 154 pacientů (67,8 %) mělo v ráně více než 1 mikroba. V této oblasti je proto nutné dodržovat při určování mikroba a testování antibiotik nejvyšší opatrnost a dbát na čistotu kultur. Interpretace nálezů a rozhodnutí, zda se jedná o skutečného původce či kontaminaci je obtížná, stejně jako terapie. TP6. Mihalčin Matúš Príznaky autoimunity u pacientov so selektívnym deficitom IgA a s pozitívnym nálezom mutácie génu pre TACI Pracoviště: Fakultní nemocnice U Sv. Anny v Brně Ústav klinické imunologie a alergologie Školitel: Prof. MUDr. Jiří Litzman, CSc., Ústav klinické imunologie a alergologie Fakultní nemocnice U Svaté Anny Úvod: Genetické pozadie primárneho deficitu IgA (IgAD) je zatiaľ nejasné. Jedna z možných príčin je mutácia génu pre Transmembrane Activator and CalciumModulator and Cyclophilin Ligand Interactor (TACI). Na rozdiel od ľudí, je u myší mutácia tohto génu asociovaná s autoimunitou. Naším cieľom bolo zistiť prípadné príznaky autoimunity u ľudí s IgAD a súčasnou mutáciou tohto génu. Materiál a metody: Bolo vyšetrených 169 pacientov s IgAD na prítomnosť mutácie génu pre TACI. U pacientov s pozitívnym nálezom mutácie boli vyšetrené tieto autoprotilátky: protilátky proti jadrovým antigénom (ANA), protilátky proti extrahovateľným nukleárnym antigénom (anti-ENA), dsDNA, mikrozómom pečene a obličiek (LKM), cyklickému cytrulinovanému peptidu (CCP), fosfolipidom (ACLA), hladkému svalstvu, retikulinu, parietálnym bunkám žalúdku, thyreoglobulínu, mikrozómom štítnej žľazy, gliadinu, tkanivovej transglutamináze, endomyziu hladkého svalstva a proti IgA rovnako ako aj reumatoidný faktor (RF). Súčasne boli zisťované klinické príznaky autoimunity. Ich výskyt bol porovnaný s pacientmi s IgAD, u ktorých nebola preukázaná mutácia TACI, a tieto osoby odpovedali vekom a pohlavím TACI+ probandom. Výsledky: Heterozygotná mutácia génu TACI bola preukázaná u 10 pacientov, u ktorých sme preukázali 5 prípadov výskytu autoprotilátok, zatiaľ čo u kontrolných

23


pacientov bolo 7 prípadov výskytu autoprotilátok. (p=0.240 Fisherov exaktný test). Klinické príznaky autoimunity boli prítomné u 3 pacientov s mutáciou TACI a rovnako aj u 3 kontrolných pacientov. Nebol nájdený ani signifikantný rozdiel vo výskyte hypergamaglobulinémie IgG (1 vs. 4) ani IgM (0 vs. 1). Závěr: Výsledky našej štúdie nepotvrdili predpoklad, že by bola mutácia génu TACI u IgAD osôb asociovaná s výskytom klinických alebo laboratórnych známok autoimunity. TP7. Trizuljak Jakub, 4.ročník, VL Vyšetření deficitu lektinu vázajícího manózu (MBL) u rekurentních infekcí Pracoviště: Ústav klinické imunologie a alergologie Fakultní nemocnice u Sv. Anny v Brně Školitel: MUDr. Vojtěch Thon, Ph.D; Ústav klinické imunologie a alergologie Fakultní nemocnice u Sv. Anny v Brně MUDr. Pavel Kuklínek, CSc; Ústav klinické imunologie a alergologie Fakultní nemocnice u Sv. Anny v Brně Úvod: Lektin vázající manózu (MBL) je plazmatický protein aktivující lektinovou cestu komplementu. Podílí se na nespecifické složce imunitní ochrany. Cílem práce bylo vyhodnotit u pacientů referovaných na ÚKIA LF MU pro opakované infekce, zda se u nich vyskytuje defekt na úrovni MBL. Materiál a metody: Vyhodnotili jsme soubor 177 pacientů (62 mužů, 115 žen). U všech pacientů byla vyšetřena sérová hladina MBL metodou ELISA. Klinický stav pacientů a výskyt recidivujících infekcí byl vyhodnocen na základě dokumentace. Současně byly vyšetřeny mutace genu pro MBL polymerázovou řetězovou reakcí (PCR) a pacienti rozděleni dle genotypů do tří skupin: bez deficitu (skupina N-normální), skupina se sníženými hladinami MBL (L-Low) a skupina s deficitními hladinami MBL (D-Deficient). Výsledky: U pacientů byla nejprve vyšetřena přítomnost MBL v séru a v případě snížení (norma 0,300–3,500 mg/l) následně stanoven genotyp. Ve skupině 177 pacientů byl u 45 pacientů nalezen genotyp asociovaný s nízkými hladinami sérového MBL, u dalších 130 byl nalezen genotyp asociovaný s deficitními hladinami MBL. U 2 pacientů byl genotyp normální-N. Vyhodnotili jsme sérové hladiny MBL ve skupině L a D. Skupina L: medián sérové koncentrace MBL 0,225 mg/l, rozmezí {0,027 mg/l; 1,773 mg/l}. Skupina D: medián 0,035 mg/l, rozmezí {0,006 mg/l:

24


0,506 mg/l}. Rozdíl sérových hladin MBL u skupin L a D je statisticky významný (p<0,01). Ve skupině L mělo 46,7% (21 pacientů) v anamnéze recidivující respirační infekce; ve skupině D se vyskytovali ve 46,9% případech (61 pacientů). Z hlediska četnosti respiračních infekcí není mezi oběma skupinami rozdíl. Závěr: V naší studii jsme vyhodnotili korelaci mezi genotypem MBL a hladinou produkovaného proteinu ve skupinách deficitních homozygotů (skupina D) a heterozygotů (skupina L). U obou vyšetřovaných skupin nacházíme sérové hladiny MBL pod dolní hranicí normy. Z hlediska výskytu respiračních infekcí nenacházíme statisticky signifikantní rozdíl mezi skupinou D a L. Již heterozygotní defekt se proto jeví jako faktor, který může znamenat zvýšené riziko rozvoje recidivujících infekcí. TP8. Micenková Lenka MOLEKULÁRNA TYPIZÁCIA BAKTERIOCÍNOV V SKUPINÁCH KMEŇOV ESCHERICHIA COLI Pracoviště: Biologický ústav LF MU, Brno Školitel: Doc. MUDr. David Šmajs, Ph.D., Biologický ústav LF MU, Brno Úvod: Baktéria Escherichia coli má schopnosť produkovať najmenej dva typy bakteriocínov – kolicíny (proteíny s vysokou molekulovou hmotnosťou, 10–80 kDa) a mikrocíny (nízkomolekulové látky s peptidickou povahou, < 10 kDa). V práci je porovnaná frekvencia výskytu a jednotlivé typy produkovaných bakteriocínov u dvoch skupín kmeňov Escherichia coli odlišného pôvodu. Materiál a metody: Produkcia bakteriocínov bola skúmaná u 213 kmeňov Escherichia coli izolovaných z črevnej flóry pacientov bez bakteriálnych patogénov a u 342 kmeňov Escherichia coli pochádzajúcich z ľudských zápalových ložísk nachádzajúcich sa mimo gastrointestinálny trakt. Produkčné kmene boli odlíšené na základe tvorby inhibičných zón na súbore indikátorových kmeňov a boli vyšetrené metódou PCR, s použitím špecifických primerov pre detekciu 24 typov kolicínov a 7 typov mikrocínov. PCR produkty boli detekované agarózovou gélovou elektroforézou. Bakteriocíny neodlíšiteľné pomocou PCR boli podrobené sekvenčnej analýze Sangerovou metódou. Výsledky: U izolátov zo zápalových ložísk značne prevládajú kmene produkujúce mikrocín H47. Bola tu zistená aj zvýšená produkcia kolicínu E1, ktorý bol produkovaný u 14,79 % kmeňov. Kmene izolované z črevnej mikroflóry vykazujú 8,08%

25


produkciu kolicínu E1. 9,09 % kmeňov izolovaných z črevnej mikroflóry produkovalo kolicín Js. Kolicín Js bol u izolátov zo zápalových ložísk detekovaný u 1,78 % kmeňov. Závěr: Porovnaním frekvencie produkcie bakteriocínov medzi dvoma skupinami izolátov bol zistený významný rozdiel v produkcii mikrocínu H47 a kolicínov E1 a Js. U kmeňov izolovaných zo zápalových ložísk bol zistený zvýšený výskyt produkcie mikrocínov, najmä mikrocínu H47. U kmeňov z črevných izolátov bola zistená zvýšená produkcia všetkých typov kolicínov, okrem kolicínu E1. Zdá sa, že rozdiel medzi dvoma skupinami spočíva v schopnosti patogénnych kmeňov produkovať vo vyššej miere mikrocíny a kolicín E1 na úkor zníženia produkcie ostatných typov kolicínov, ktoré sú viac produkované kmeňmi E. coli izolovanými z črevnej mikroflóry. Poděkování: Práca je podporovaná grantom NS 9665–4.

26


2. Interní sekce

I1. Blahák Jiří, 4. ročník, VL; Baumgartner Daniel, 4. ročník, VL INTERAKCE MEZI GENETICKÝM POLYMORFISMEM I/D ACE, KORONÁRNÍ NEMOCÍ A DIABETEM U PACIENTŮ S KORONAROGRAFIÍ Pracoviště: Ústav patologické fyziologie LF MU I. Interní kardioangiologická klinika Fakultní nemocnice U Sv. Anny v Brně Školitel: Prof. MUDr. Anna Vašků, Ph.D., Ústav patologické fyziologie LF MU Prof. MUDr. Jaroslav Meluzín, CSc., I. Interní kardioangiologická klinika Fakultní nemocnice U Sv. Anny v Brně Úvod: Cílem studie bylo popsat vztah mezi koronární nemocí (CAD), diabetem (DM) a inzerčně delečním polymorfismem v genu pro angiotenzin konvertující enzym (I/D ACE) u pacientů s koronarograficky vyšetřenou suspektní CAD. Materiál a metody: Studie zahrnovala 641 pacientů se suspektní CAD. Stav koronárního řečiště byl u všech verifikován koronarografií. U 468 (73%) pacientů byla prokázána signifikantní stenóza (zúžení lumina o >50% minimálně na 1 artérii), 173 (27%) bylo bez signifikantní stenózy. Diabetes byl diagnostikován u 174 (27%) pacientů, u 467 (73%) prokázán nebyl. Všichni pacienti byli genotypizováni v I/D ACE. Výsledky byly zhodnoceny multivariační analýzou (GLM, Statistica v. 8) pro CAD, DM a I/D ACE. Jako závisle kontinuální proměnné jsme zvolili ejekční frakci LK (EF), hladinu plazmatických triacylglyceridů (TG) a glykémii (GLC). Výsledky: V distribuci genotypů mezi jednotlivými kategoriemi pacientů (CAD, DM) nebyl prokázán signifikantní rozdíl. Teprve multivariační analýza prokázala signifikantní asociaci pro interakci mezi genotypem I/D ACE s DM (p= 0,02; síla testu= 0,75) a především pro komplexní interakci mezi genotypem I/D ACE, CAD a DM (p= 0,02; síla testu= 0,75). Ostatní kombinace (DM a CAD; I/D ACE a CAD) byly v tomto modelu nesignifikantní. Zjistili jsme, že heterozygotní genotyp polymorfismu I/D ACE je asociován s nejnižší EF u pacientů s CAD a diabetem a s nejnižší hladinou TG a GLC u pacientů bez CAD a bez diabetu. Nejvyšší hladiny triglyceridů měli pacienti s genotypem II

27


nebo DD, s koronární nemocí a diabetem. U pacientů s diabetem (bez CAD) byla nejnižší ejekční frakce u homozygotů. Závěr: Prokázaná signifikantní interakce polymorfismu I/D ACE, CAD a DM přispívá k vysvětlení kontraverzních výsledků studií, zabývajících se genem pro ACE jako kandidátním pro kardiovaskulární nemoci. Různý podíl diabetiků může v těchto studiích vést ke značnému rozptylu výsledků a k odlišným interpretacím rizikovosti genotypů i alel. Poděkování: Projekt byl realizován v rámci výzkumného záměru MŠMT Časná diagnostika a léčba kardiovaskulárních chorob (2005–2011). I2. Kantorová Dagmar, 5. ročník, VL Početní změny genů MYCC a MYCN stanovené interfázní fluorescenční in situ hybridizací (I-FISH) mají prognostický význam u dětí s meduloblastomem: analýza onkocytogenetických výsledků vyšetření a přežití u pacientů Kliniky dětské onkologie LF MU a FN Brno Pracoviště: Klinika dětské onkologie LF MU a FN Brno Školitel: MUDr. Karel Zitterbart, Klinika dětské onkologie LF MU a FN Brno Úvod: Přítomnost vysokého počtu kopií protoonkogenů MYCC a MYCN (amplifikace) stanovená metodou I-FISH je u pacientů s meduloblastomem (MB) spjata s agresivním průběhem onemocnění. Cílem práce bylo zjistit, zda i méně vyjádřené početní změny, tzv. zisk (gain), definovaný jako přítomnost více než čtyř kopií genu, má u MB prognostický význam. Materiál a metody: V období 05/2000–05/2007 byl výsledek vyšetření I-FISH pro MYCC a MYCN získán u 29, resp. 27 pacientů s MB. Z dokumentace jsme vyhledali údaje o početních změnách příslušných genů a data nezbytná pro výpočet křivek přežití dle Kaplan-Meiera (celkové přežití, přežití bez události). K porovnání rozdílů mezi skupinami s přítomností a bez přítomnosti zisku MYCC a/nebo MYCN byl užit log-rank test. Výsledky: Zisk MYCC byl zjištěn u 8 z 29 (27%) vyšetřených MB, u dvou (7%) byla detekována amplifikace. V případě MYCN byl zisk odhalen u 6 z 27 (22%) MB, amplifikace ve dvou případech (7%). Podíl pacientů přežívajících 5 let od diagnózy byl 53 ± 10 %, podíl přežívajících bez události (progrese, relapsu, či úmrtí) 40 ± 11%. U pacientů se ziskem MYCC a/nebo MYCN byla prokázána kratší doba celkového přežití: 5 let od diagnózy přežívá pouze 21% dětí, zatímco pacientů bez tohoto nálezu přežívá 59%. Také

28


pětileté přežití bez události se lišilo mezi skupinami bez a se ziskem na MYCC a/ nebo MYCN (49% vs. 23%). Tyto rozdíly byly statisticky významné (P=0,03 resp. P=0,04). Trend k agresivnějšímu průběhu onemocnění u pacientů nesoucích zisk MYCC/MYCN zůstal zachován i při analýze podskupin (pacienti bez metastáz, pacienti s onemocněním vysokého rizika). Závěr: Početní změny na lokusech 2p24 (MYCN) a 8q24 (MYCC) mají v našem souboru pacientů prognostický význam. Novým zjištěním předkládané práce je, že nejen amplifikace, ale i zisk genetického materiálu (gain) může nést u MB prognostickou informaci a umožnit lepší stratifikaci pacientů, výběr nejvhodnější intenzity terapie a minimalizaci následků protinádorové léčby. Poděkování: Děkuji MUDr. Karlu Zitterbartovi za odborné vedení, ochotu a trpělivost, dále prof. MUDr. Štěrbovi, Ph.D. za umožnění práce na KDO a doc. RNDr. Veselské, Ph.D., M.Sc., která mne k výzkumné práci přivedla. Podpořeno grantem IGA MZ NR–9125. I3. Gajdošíková Martina, Galková Lujza, Gregorová Zdeňka MORTALITA NEMOCNÝCH S CHRONICKÝM SRDEČNÍM SELHÁNÍM SLEDOVANÝCH VE SPECIALIZOVANÉ AMBULANCI Pracoviště: Kardiologie, Fakultní nemocnice Brno Školitel: MUDr. Ondřej Ludka, Ph.D., JIP Kardiologie, Fakultní nemocnice Brno prof. MUDr. Jindřich Špinar, CSc., Kardiologie, Fakultní nemocnice Brno Úvod: Framinghamská studie prokázala, že do pěti let po vzniku klinických příznaků srdeční nedostatečnosti umírá více než 50% nemocných a do jednoho roku přibližně 17% nemocných. Cíl: Zjistit mortalitu nemocných s chronickým srdečním selháním sledovaných v ambulanci srdečního selhání ve FN Brno. Materiál a metody: Retrospektivní sběr dat z ambulantních záznamů konsekutivních pacientů se srdečním selháním. Soubor: 86 pacientů, 67 % mužů, 33% žen, věk 67±13,5 let, délka sledování 34±11 měsíců (14 až 56 měsíců), NYHA I-II/II/III 37/55/8%, EF LK 37±12%, diastolická dysfunkce 91 %, léčba ACEI + ARB 97 %, BB 95 %, diuretika 84 %, spironolakton 42 %, digitalis 17 %, ICD 7%, CRT 6%. Výsledky: Za dobu sledování zemřelo 10 pacientů (11,6%), z toho na kardiovaskulární komplikace 8 pacientů (9,3%). Kumulativní přežití (95%IS) bylo v 1. roce 100%, ve 2. roce 90,8 (84,3–97,3)%, ve 3. roce (84,3–97,3)%, ve 4. roce 80,6(65,4–95,8).

29


Závěr: Mortalita udávaná ve Framinghamské studii vysoce převyšuje mortalitu našeho souboru, což je pravděpodobně dáno zlepšením farmakologické i nefarmakologické terapie pacientů se srdečním selháním a také mírně odlišným spektrem pacientů. Jsme si vědomi limitace této práce, kterou je velikost souboru. Ve sběru dat dále pokračujeme (nyní 180 pacientů). Poděkování: Podpořeno grantem IGA MZ 1A 8606–5. I4. Piknová Lenka, Vengrinová Miroslava Zhodnotenie významu intraprocedurálneho poklesu gradientu vo výtokovom trakte ľavej komory srdcovej u pacientov s hypertrofickou obštrukčnou kardiomyopatiou v priebehu alkoholovej ablácie septa. Pracoviště: I.Interní kardioangiologická klinika Fakultní nemocnice U Sv. Anny v Brně Školitel: MUDr. Jan Krejčí, Ph.D., I. interní kardioangiologická klinika Fakultní nemocnice U Sv. Anny v Brně Úvod: Alkoholová ablácia septa (ASA) je v súčasnosti v našich podmienkach u symptomatických pacientov s hypertrofickou obštrukčnou kardiomyopatiou (HOKM) so zavedenou farmakologickou liečbou metódou prvej voľby. Cieľ: Vyhodnotiť vzťah invazívne meraného intraprocedurálneho poklesu gradientu vo výtokovom trakte ľavej komory (LVOTG) na ďalší vývoj klinických a echokardiografických parametrov. Materiál a metody: Súbor: 30 pacientov po ASA z rokov 2000 až 2008 liečených na 1. IKAK. Hodnotení boli iba pacienti s kľudovým LVOTG nad 30mmHg, ktorí boli sledovaní aspoň 1 rok; 1–ročné sledovanie bolo prevedené u 21 pacientov, 3-ročné u 15 pacientov. LVOTG pred zákrokom bol 84 ± 19 mm Hg, funkčná trieda pred výkonom hodnotená podľa NYHA klasifikácie bola 3,0 ± 0,2. K štatistickému spracovaniu boli použité Wilcoxonov párový test a korelácia podľa Spearmana. Výsledky: Po prevedení ASA došlo k významnému poklesu invazívne meraného LVOTG o 56 ± 28 mm Hg, rovnako ako k poklesu echokardiograficky hodnoteného LVOTG; týždeň po výkone o 53 ± 25 mm Hg, 1 rok po výkone o 58 ± 23 mm Hg a 3 roky po výkone o 62 ± 22 mm Hg (všetky p < 0,001). Bezprostredný pokles LVOTG koreloval s poklesom LVOTG v 1. týždni (R = 0,40; p < 0,05), v 1. roku (R = 0,53; p < 0,05) aj v 3. roku (R = 0,86; p < 0,001). Bezprostredný ani dlhodobý pokles

30


LVOTG nesúvisel s množstvom podaného alkoholu. NYHA klasifikácia sa znížila o 1,3 ± 0,5 po 1 roku, resp. o 1,3 ± 0,6 po 3 rokoch po ASA (obe p < 0,001). Zmena triedy NYHA nesúvisela s bezprostredným poklesom LVOTG. Závěr: Intraprocedurálny pokles LVOTG predikoval pokles LVOTG v krátkodobom i dlhodobom období sledovania, zatiaľ čo ku zmene funkčného stavu nemal žiadny vzťah. I5. Veselá Martina PERKUTÁNNÍ KYFOPLASTIKA V PALIATIVNÍ LÉČBĚ OSTEOLYTICKÉHO POSTIŽENÍ PÁTEŘE U PACIENTŮ S MNOHOČETNÝM MYELOMEM Pracoviště: Interní hematoonkologická klinika Fakultní nemocnice Bohunice, Brno Školitel: MUDr. Lenka Šmardová Úvod: Perkutánní kyfoplastika je minimálně invazivní výkon, mezi jehož hlavní indikace patří osteoporotická zlomenina nebo nádorové postižení obratle. Principem je aplikace hustého kostního cementu (polymethylmetakrylát) do obratlového těla po vytvoření dutiny speciálním instrumentáriem. Cíl: Retrospektivní zhodnocení postavení perkutánní kyfoplastiky v léčbě osteolytického postižení obratlů u pacientů s mnohočetným myelomem. Materiál a metody: V období od 5/05 do 8/08 bylo na pracovišti IHOK ve spolupráci s RDK Fakultní nemocnice Brno ošetřeno u 8 pacientů s mnohočetným myelomem celkem 14 obratlových těl s patologickými frakturami v oblasti hrudní a bederní páteře. Medián věku pacientů byl 61 let (53–67). U vyšetřovaného souboru jsme hodnotili analgetický efekt metody pomocí subjektivního hodnocení (VAS 0–10, měřeno v klidu a při pohybu) a dle spotřeby analgetik před výkonem, za 3 a 6 měsíců po výkonu. Obnovení výšky obratle bylo posuzováno měřením přední, střední a zadní výšky jeho těla na RTG snímcích páteře před, po výkonu a s odstupem 6 měsíců. Ke statistickému zhodnocení byl použitý Mann-Whitneyův U-test. Výsledky: U všech pacientů došlo po výkonu k výrazné úlevě od bolesti. Statisticky signifikantně (p<0,01) poklesly hodnoty VAS měřené při pohybu, a to z průměrné hodnoty 5,6 před výkonem na 2,5 za 3 měsíce resp. na 1,2 za 6 měsíců. Nutnost podávání analgetické terapie se ve sledovaném intervalu také snížila. Zvednutí výšky obratle bylo dosaženo u 12 ze 14 ošetření (85,7 %). Pouze u velikosti střední části obratle došlo k signifintnímu zvýšení (p<0,05) a to v průměru o 5 mm. Ve 4 případech (26,7 %)

31


došlo během výkonu k asymptomatickému úniku kostního cementu, jiné komplikace jsme při mediánu sledování celého souboru 20,5 měsíců nezaznamenali. Závěr: Naše zkušenosti podporují účinnost perkutánní kyfoplastiky s malým rizikem komplikací při paliativním řešení patologických zlomenin u pacientů s mnohočetným myelomem. Vedle stabilizace struktury obratlového těla dochází k rychlému analgetickému efektu a metoda tak představuje vhodné doplnění systémové léčby. I6. Hošťálková Petra, Hnojčíková Mária VÝSKYT EPILEPTIFORMNÍ AKTIVITY A EPILEPSIE U DĚTÍ S ADHD SYNDROMEM A VZTAH LOKALIZACE FOKUSU EPILEPTIFORMNÍ AKTIVITY K JÁDROVÝM PŘÍZNAKŮM ADHD. Pracoviště: Klinika dětské neurologie LF MU a FN Brno Školitel: Doc. MUDr. Hana Ošlejšková, Ph.D., Klinika dětské neurologie LF MU a FN Brno MUDr. Pavlína Cahová, Klinika dětské neurologie LF MU a FN Brno Úvod: ADHD (Attention Deficit Hyperaktivity Disorder) je neurovývojová porucha klinicky charakterizovaná věku nepřiměřenou mírou nepozornosti, impulzivity a hyperaktivity. Mezi časté komorbidity patří epilepsie a/nebo epileptiformní aktivita v EEG. Materiál a metody: Jedná se o retrospektivní zhodnocení zdravotnické dokumentace 135 pacientů s diagnózou ADHD syndromu, kteří byli vyšetřeni a diagnostikováni na KDN v období leden 2005 – prosinec 2007. Cíleně byli vyhledáváni pacienti se současným výskytem epilepsie a/nebo epileptiformní aktivity v EEG. Pro sumarizaci dat byly použity standardní popisné statistiky, zejména frekvenční tabulky. Pro zhodnocení souvislosti mezi lokalizací fokusu epileptické aktivity v EEG a mírou vyjádření jednotlivých jádrových příznaků ADHD byl použit Fisherův exaktní test. Výsledky: V souboru 135 dětí s ADHD byla současně diagnostikovaná epilepsie u 57 z nich (43,70%) a epileptifortmní aktivita v EEG bez klinicky zjevných epileptických záchvatů u 17 dětí (12,59%). Ze 135 dětí bylo 105 chlapců (77,78%) a 30 dívek (22,22%), tedy poměr 3,5 chlapců : 1 dívce. EEG abnormity se vyskytovaly u 79 pacientů (58,52%), přičemž převažovala aktivita epileptiformní (75,95%) nad nespecifickou (31,65%). Ze 60 pacientů s fokální epileptiformní aktivitou byl epileptiformní fokus nejčastěji lokalizován temporálně vpravo (49 dětí = 81,66%)

32


a temporálně vlevo (42 dětí = 70,00%). Pak následoval fokus frontálně vpravo (58,33%) a frontálně vlevo (50,00%). Byla zjištěna statisticky významná závislost mezi fokusem epileptiformní aktivity temporálně vlevo a nepřítomností hyperaktivity jako jádrového příznaku ADHD syndromu (p= 0,00712). Závěr: V retrospektivním vyhodnocení dokumentace 135 pacientů s ADHD syndromem byl potvrzen náš předpoklad, že se u nich epilepsie a epileptiformní aktivita vyskytuje významně častěji než u zdravých dětí. Nejčetnější topika fokusu epileptiformní aktivity byla v temporálním laloku. Byla zjištěna statisticky významná závislost mezi fokusem epileptiformní aktivity temporálně vlevo a nepřítomností hyperaktivity. Realizace EEG vyšetření u dětí s ADHD je klinicky důležitá pro vysokou koincidenci poruchy s epilepsií a má význam pro další manegement terapie. Poděkování: Děkujeme za odborné vedení paní doc. MUDr. Haně Ošlejškové, Ph.D. a MUDr. Pavlíně Cahové. I7. Fábryová Andrea POZDNÍ RENÁLNÍ TOXICITA U PACIENTŮ S EWINGOVÝM SARKOMEM LÉČENÝCH VYSOKÝMI DÁVKAMI IFOSFAMIDU Pracoviště: Fakultní nemocnice Brno-pracoviště Dětská nemocnice Klinika dětské onkologie Školitel: MUDr. Peter Múdry, Klinika dětské onkologie, FN Brno-pracoviště Dětská nemocnice Úvod: Alkylační látka ifosfamid je součástí léčby Ewingova sarkomu. V důsledku podávání ifosfamidu dochází k ireverzibilní tubulopatii na podklade vysoké kumulativní dávky. Nefrotoxicita ako pozdní nežádoucí účinek léčby je jeden z důvodů dlouhodobého pozorování pacientů po léčbě. Mím cílem bylo sledování renálních funkcí jako odpověď na léčbu ifosfamidem v průběhu léčby a v intervalech 1 a 3 roky po ukončení léčby. Materiál a metody: V retrospektivní studii, do které bylo zahrnuto 20 pacientů, 9 děvčat a 11 chlapců, s mediánem věku v době stanovení diagnózy 1,7 roku, jsem sledovala renální funkce pomocí glomerulární filtrace dle Schwarze (GFR), sérových hladin kreatininu (S-crea), frakce tubulární reabsorbce fosfátů (Tp/Ccrea), odpady fosfátů močí za 24 hodin (U-P), odpady bílkovin močí za 24 hod. (U-Pr) a vznik známek Fanconiho syndromu. Potřebné údaje do studie jsem získala z dokumentace pacientů, zpracovala a následně statisticky vyhodnotila.

33


Výsledky: Medián doby sledování od stanovení diagnózy byl 1,2 roku. Medián kumulativní dávky ifosfamidu byl 87 g/m². Medián GFR byl 2,7ml/s před léčbou a 2,2 ml/s (p=0,001) po léčbě. Medián S-crea byl vstupně 48 ul/l a 58.1 ul/l v době poslední kontroly (p<0,001). Medián Tp/Ccrea byl 1.2 mmol/l a po ukončení léčby 1.1 mmol/l (p= 0.026). U-P byl vstupní 11,9 mmol a na konci studie 25,1 mmol (p=0,008). Medián tubulární reabsorbce fosfátů poklesl z 95% na 90% (p=0,001). Denní ztráta bílkovin se zvýšila z 0,11 g na 0,43 g (p=0,051). Známky FS se rozvinuly u 9 ze 17 pacientů. Závěr: V sledovaném souboru pacientů jsem zjistila statisticky významné rozdíly sledovaných parametrů ledvinných funkcí v období před a po léčbě, kdy byla dosažena vysoká kumulativní dávka ifosfamidu. Klinické známky Fanconiho syndromu se za 1,2 roku vyvinuli u 53% pacientů. Tito pacienti mají vyšší riziko trvalého poškození renálních funkcí, a proto je potřebné soustředit víc pozornosti i na pozdní účinky léčby. Poděkování: Chcela by som poďakovať MUDr. Petrovi Múdremu a ostatným lekárom Kliniky dětské onkologie za pomoc, spoluprácu a usmernovanie mojej práce a prof. MUDr. Jaroslavovi Šterbovi, Ph.D. za možnosť túto tematiku na Klinike dětské onkologie spracovať.

I8. Andrlová Hana, 4.ročník, VL Iowa gambling task – poruchy rozhodovania u pacientov s parkinsonovou chorobou Pracoviště: I. Neurologická klinika LF MU Fakultní nemocnice U Sv. Anny v Brně Centrum pro abnormní pohyby a parkinsonismus Brno Školitel: Doc. MUDr. Martin Bareš, Ph.D., I.Neurologická klinika LF MU Fakultní nemocnice U Sv. Anny v Brně, Centrum pro abnormní pohyby a parkinsonismus Brno MUDr. Tomáš Gescheidt, I. Neurologická klinika LF MU Fakultní nemocnice U Sv. Anny v Brně Úvod: Nemotorické príznaky Parkinsonovej choroby môžu patriť k obmedzujúcim komplikáciám priebehu ochorenia a liečby dopaminergnými preparátmi. Medzi ne patria okrem iných aj tzv. nutkavé poruchy správania, ako napríklad patologické hráčstvo, hypersexualita, patologické nakupovanie, kompulzívne prejedanie sa a iné. Cieľom našej práce bolo preukázať zvýšenú náchylnosť pacientov s Parkinsonovou chorobou k chybnému rozhodovaniu, ktorá môže v spomínané príznaky vyústiť.

34


Materiál a metody: Do štúdie bolo zapojených 19 pacientov s Parkinsonovou chorobou a 20 zdravých dobrovoľníkov. Všetci účastníci si na počítači zahrali tzv. Iowa Gambling Task, kartovú hru, ktorá je simuláciou rozhodovania sa v bežnom živote. Ich úlohou bolo vyberať karty zo štyroch balíčkov. Všetky karty vo všetkých balíčkoch boli asociované s výhrou, niektoré aj s určitou prehrou. Dva balíčky obsahovali vyššiu okamžitú výhru, ale aj vyšie penalty. V celkovom súčte na desať ťahov boli stratové, a teda nevýhodné. V druhých dvoch balíčkoch bola okamžitá výhra naopak nižšia, ale celkový súčet výhier a prehier bol kladný, balíčky boli výhodné. Hodnotili sme celkovú výhru a tzv. IGT skóre ako rozdiel medzi počtom výberov z výhodných balíčkov a počtom výberov z nevýhodných balíčkov. U pacientov so zachovanou funkciou prefrontálneho kortexu by mal prevažovať výber z výhodných balíčkov. Výsledky: Pacienti s Parkinsonovou chorobou dosiahli nižšiu celkovú výhru rovnako ako nižšie IGT skóre. Celková výhra u Parkinsonikov bola v priemere –403,95 (SD=655,758), u kontrol 33,75 (SD=905,403). Preukázali sme štatisticky významné rozdiely (p< 0,05) v IGT skóre celkovom, ktoré u pacientov s Parkinsonovou chorobou dosahovalo priemernej hodnoty –6,00 (SD=25,263), zatiaľ čo u kontrol predstavovalo v priemere 10,30 (SD=29,417). Rovnako v druhej dvadsiatke ťahov, ktorá bola kľúčová z hľadiska pochopenia princípu hry a vytvorenia si stratégie, dosahovali Parkinsonici IGT skóre –2,42 (SD=4,647) oproti 1,30 (SD=8,208) u kontrol. Závěr: Výsledky svedčia pre zvýšenú náchylnosť pacientov s Parkinsonovou chorobou k chybnému rozhodovaniu. Toto môže viesť k rôznym formám nutkavého správania. Poděkování: Poďakovanie patrí predovšetkým mojím školiteľom Doc. MUDr. Martinovi Barešovi, Ph.D. a MUDr. Tomášovi Gescheidtovi. Ďalej chcem poďakovať vedeniu I. Neurologickej kliniky Fakultní nemocnice U Sv. Anny v Brně a v neposlednej rade všetkým pacientom a dobrovoľníkom, ktorí sa štúdie zúčastnili. I9. Böhmová Jana, Šmikmátorová Lenka, Vrzalová Michaela; 5. ročník, VL VÝZNAM LABORATORNÍCH PARAMETRŮ PRO DIFERENCIÁLNÍ DIAGNOSTIKU KLÍŠŤOVÉ MENINGOENCEFALITIDY A JINÝCH VIROVÝCH MENINGITID U DĚTÍ Pracoviště: Klinika dětských infekčních nemocí FN Brno Školitel: Odb. as. MUDr. Lenka Krbková, CSc. Úvod: Cílem práce bylo zmapovat výskyt klíšťové meningoencefalitidy (TBE) v letech 2004 až 2008 u pacientů KDIN FN Brno a statisticky zhodnotit, zda se odlišují laboratorní parametry pacientů s TBE a pacientů s virovými meningitidami jiného původu (SAM).

35


Materiál a metody: Do studie bylo zařazeno 30 pacientů s TBE a 109 pacientů se SAM, hospitalizovaných na KDIN FN Brno v letech 2004–2008. Retrospektivní analýza byla založena na vyhodnocení klinických a laboratorních údajů charakterizujících klinický stav pacienta a laboratorní parametry v době přijetí pacienta k hospitalizaci, u TBE také protektivní (očkování) a rizikové faktory (klíště). Při statistickém zpracování výsledků jsme použily t-test. Výsledky: Při porovnávání laboratorních ukazatelů jsme se zaměřily v krevním obraze na počet leukocytů, trombocytů, v diferenciálním rozpočtu leukocytů na počet neutrofilů, lymfocytů a monocytů, také na hodnotu zánětlivých markerů (FW/ hod, FW/2hod, CRP), v likvoru na počet polymorfonukleárů a mononukleárů, hodnoty nespecifickych IgM a IgG protilátek, z biochemického vyšetření moku na koncentrace laktátu, glukózy a celkové bílkoviny a také na koncentrace CSF albuminu a Q-albuminu, které odrážejí funkci hematolikvorové bariéry. U TBE dále na pozitivitu specifických IgM a IgG protilátek v séru. Porovnáním výsledků jsme zjistily statisticky významný rozdíl mezi sledovanými skupinami pacientů s TBE a SAM u FW/hod 0,36%, FW/2hod 0,04% počtu mononukleárů 0,31% a koncentrace glukózy v likvoru 0,02% (1% hladina významnosti) a u polymorfonukleárů (3,16%) na 5% hladině významnosti. Závěr: Na základě statistického zpracování údajů se nám podařilo zjistit, že existuje významný rozdíl při hodnocení určitých laboratorních parametrů u sledovaných skupin pacientů, což by mohlo mít význam pro diagnostiku. Jsou rozebírány nejvýhodnější kombinace parametrů, v nichž se významně liší klíšťové a neklíšťové encefalitidy z hlediska využití pro diagnostiku. Poděkování: Rády bychom poděkovaly paní asistentce Krbkové za odborné vedení naší práce a panu docentu Šimůnkovi za pomoc se statistickým zpracováním dat. I10. Ševčíková Eva, 4. ročník, VL Retrospektivní analýza výskytu, diagnostiky a léčby invazivních aspergilových infekcí na Interní hematoonkologické klinice FN Brno v letech 2005–2008 Pracoviště: Interní hematoonkologická klinika FDN Brno Školitel: MUDr. Barbora Weinbergerová – Interní hematoonkologická klinika FN Brno a LF MU MUDr. Zdeněk Ráčil, Ph.D.- Interní hematoonkologická klinika FN Brno a LF MU Prof. MUDr. Jiří Mayer, CSc..- Interní hematoonkologická klinika FN Brno a LF MU Mgr. Iva Kocmanová – Oddělení klinické mikrobiologie FN Brno

36


Úvod: Invazivní aspergilóza (IA) je závažnou infekční komplikací u imunokompromitovaných nemocných. Pacienti s hematologickými malignitami patří k nejvíce ohroženým skupinám, přičemž u jedinců léčených pro akutní leukémii a pacientů po alogenní transplantaci krvetvorné tkáně se incidence pohybuje kolem 15–20%. Materiál a metody: Cílem této retrospektivní analýzy bylo sledování výskytu, možností včasné diagnostiky a zejména zhodnocení úspěšnosti podávané antimykotické léčby IA u imunokompromitovaných pacientů na IHOK FN Brno v období 2005–2008. V hodnocení naplnění kritérií diagnózy pravděpodobné či prokázané IA a v hodnocení efektu léčby jsme vycházeli z prací expertů mezinárodních skupin EORTC/MSG. Výsledky: Ve sledovaném období bylo diagnostikováno celkem 64 případů IA, z toho 55(86%) pravděpodobných a 9(14%) prokázaných, ve všech případech se jednalo o izolovanou plicní formu IA. Potvrdila se významná rizikovost pacientů s akutní leukémií (48%) a po transplantaci krvetvorné tkáně (38%). Z hostitelských rizikových faktorů pro rozvoj IA jednoznačně převládaly febrílie nereagující na 5-denní antibiotickou terapii (83% případů) a dlouhodobá neutropenie (56% případů). Patologický nález na HRCT plic mělo 98% pacientů, nejčastějším byl obraz konsolidace plicní tkáně s okolním „halo“ (33%). Naproti tomu patologický nález na rentgenovém snímku plic mělo pouze 64% nemocných. Z mikrobiologických kritérií jednoznačně, v porovnání s ostatními diagnostickými metodami (kultivace, mikroskopie, histologie), dominovala detekce sérového galaktomananu (GM) – povrchového antigenu aspergila. 2 konsekutivní pozitivní vzorky byly zachyceny u 94% případů. Pozitivita GM o 2 dny předcházela patologický nález na HRCT plic. Mortalita na IA byla v našem souboru 11%, u dalších 13% nemocných IA významně přispěla k úmrtí. Závěr: Na základě dané studie byly potvrzeny obecné rizikové faktory pro rozvoj IA. Dále jsme prokázali velký přínos detekce hladiny sérového GM a HRCT plic pro včasnou diagnostiku a včasné zahájení léčby a tím snížení mortality na IA v našem souboru. Prokázali jsme dosažení lepší léčebné odpovědi při použití kombinované antimykotické terapie jak v primoléčbě, tak i v záchranné léčbě.

37


11. Ondrúš Tomáš, 5. ročník, VL, Holická Mária, 5. ročník, VL Prognóza pacientů po akutním infarktu myokardu podle pohlaví, věku a přítomnosti ST elevací v úvodu Pracoviště: Interní kardiologická klinika, FN Brno Školitel: MUDr. Petr Kala, Ph.D., Interní kardiologická klinika, FN Brno MUDr. Jan Kaňovský, Interní kardiologická klinika, FN Brno MUDr. Martin Poloczek, Interní kardiologická klinika, FN Brno Prof. MUDr. Jindřich Špinar, CSc., Interní kardiologická klinika, FN Brno Úvod: Akutní infarkt myokardu (AIM) patří mezi nejčastější příčiny úmrtnosti, avšak možnosti jeho léčby, jakož i dostupnost koronarografie (SKG) a perkutánní koronární intervence (PCI), se neustále rozšiřují. Cílem práce je určit hospitalizační mortalitu na kardiologické klinice u pacientů s diagnózou (dg.) AIM dle pohlaví, věku a přítomnosti ST elevací v úvodu AIM a tím přispět k možnostem rizikové stratifikace prognózy pacientů Materiál a metody: 1611 pacientů přijatých v letech 2005–2007 na koronární jednotku kardiologické kliniky, u nichž byla verifikována dg. AIM pozitivitou biochemického markeru nekrózy myokardu, Troponinu I. Retrospektivně byly hodnoceny EKG křivky při přijetí. Z tohoto počtu bylo vyloučeno 201 pacientů pro nemožnost identifikace ST denivelací pro blokádu komorového vedení a 3 pacienti pro nemožnost hodnocení EKG (časná úmrtí při přijmu). Celkový soubor tvořilo 1407 pacientů. Pro statistické zhodnocení byly použity základní statistické metody, t-test, chi-kvadrát test. Výsledky: Z hodnoceného počtu 1407 pacientů byl diagnostikován AIM s ST elevacemi (STEMI) u 980 pac. (69,7%), AIM bez ST elevací (nSTEMI) u 427 pac. (30,3%). Hospitalizační mortalita celého souboru byla 4,83% (68/1407), z toho ve skupině STEMI byla 5,31% (52/980) a ve skupině nSTEMI 3,75% (16/427) (p=0,21, STEMI vs nSTEMI). Ženské pohlaví bylo spojeno s významně vyšší hospitalizační mortalitou v celkovém souboru (8,35% vs 3,28%; p<0,0001) a ve skupině STEMI (9,91% vs 3,34%; p<0,0001), skupina nSTEMI se v mortalitě nelišila (5,00% vs 3,14%; p=0,341). Celkový soubor byl dále rozdělen dle věku, s výrazně vyšší mortalitou ve skupině nad 75 let oproti mortalitě ve skupině pod 75 let(10,71% vs 2,78%; p<0,001). Závěr: Akutní infarkt myokardu je v současnosti spojen s velmi příznivou krátkodobou prognózou, která je však negativně ovlivněna vysokým věkem a s výjimkou nSTEMI i ženským pohlavím. Překvapivě nebyl nalezen statisticky významný rozdíl v mortalitě pacientů s dg. STEMI a nSTEMI.

38


I12. Bobek Lukáš, Bujalková Terézia, Majerníková Mária, 5. ročník, VL VÝSKYT KOMPLIKÁCIÍ U NOSITEĽOV KONTAKTNÝCH ŠOŠOVIEK – DOTAZNÍKOVÁ AKCIA Pracoviště: Klinika nemocí očních a optometrie, Fakultní nemocnice U Svaté Anny, Brno Školitel: Doc. MUDr. Šárka Skorkovská, CSc. Úvod: Cieľom štúdie bolo pomocou dotazníka zistiť, ako sú nositeľmi kontaktných šošoviek (KŠ) dodržiavané pravidlá starostlivosti o ne a zistiť, či existuje súvislosť medzi chybami v starostlivosti o šošovky a komplikáciami u nositeľov KŠ vyžadujúcich návštevu očného lekára. Materiál a metody: Na súbore 82 respondentov bol dotazníkovou akciou zisťovaný výskyt komplikácií spojených s nosením KŠ. Pri hodnotení výsledkov bol použitý bodový systém. Ako komplikácia nosenia kontaktných šošoviek bola definovaná komplikácia vyžadujúca návštevu očného lekára a následnú lokálnu farmakologickú terapiu. Výsledky: U 12 respondentov (15 %) sa vyskytli komplikácie z nosenia kontaktných šošoviek, u dvoch respondentov opakovane. Z toho dvaja nosia KŠ menej ako päťkrát za mesiac, dvaja 10–20-krát mesačne a 8 respondenti ich nosia denne. Kontajnery na KŠ mení častejšie ako raz za tri mesiace 27 % respondentov, každé tri mesiace 38 % respondentov, raz za rok ich vymení 28 % respondentov a 7 % vymení kontajnery po dlhšej dobe ako 1 rok. 79 % respondentov mení dezinfekčný roztok po každom použití KŠ. Každé 2–3 dni ho mení 16 % respondentov a 4 respondenti menili roztok jedenkrát za týždeň a menej. Doporučenú dobu nosenia KŠ vždy dodržuje 21 % respondentov, občasné prekročenie tejto doby udáva 41 % respondentov. 38 % respondentov prekročí túto dobu takmer vždy; u tejto skupiny sa zároveň vyskytlo 58,3 % zo všetkých prípadov komplikácií nosenia KŠ. Použitím bodového systému bolo zistené, že nositelia, ktorí dodržujú pravidlá starostlivosti o KŠ, majú komplikácie vyžadujúce si lekársku intervenciu v 9,5 % prípadov, nositelia s horším skóre majú komplikácie v 16,7 % prípadov a nositelia s najhorším skóre v 30 % prípadov. Závěr: Štúdiou boli zistené závažné nedostatky v dodržovaní pravidiel starostlivosti o KŠ a taktiež preukázaná súvislosť medzi výskytom komplikácií a nedodržiavaním týchto pravidiel. Nositelia KŠ by mali byť opakovane poučovaní o pravidlách starostlivosti o KŠ. Poděkování: Na tomto mieste by sme chceli poďakovať za cenné rady a pripomienky Doc. MUDr. Šárke Skorkovskej, CSc. pri vedení našej práce a za jej osobitný prístup. Zároveň by sme radi poďakovali ochotným respondentom, bez ktorých spolupráce by sa naša práca nemohla uskutočniť.

39


I13. Kazda Tomáš, 5. ročník, VL Stereotaktické ozařování sekundárních nádorů mozku na Klinice radiační onkologie Masarykova onkologického ústavu, Brno Pracoviště: Klinika radiační onkologie LF MU a MOU Brno Školitel: MUDr. Ludmila Hynková, Klinika radiační onkologie LF MU a MOU Brno Úvod: Jednou z moderních možností léčby mozkových metastáz je stereotaktická radiochirurgie (SRS) a radioterapie (SRT). Cílem naší práce bylo zhodnotit léčebné výsledky u pacientů léčených metodami SRS a SRT na Klinice radiační onkologie v Masarykově onkologickém ústavu. Materiál a metody: Ve sledovaném období podstoupilo SRS a SRT celkem 100 pacientů, z toho 31 pacientů (medián věku 57,5 let) s metastatickým postižením mozku. Celkem 19 (61%) SRS v průměrné dávce 19,0 Gy na frakci. Dalších 11 (35%) podstoupilo frakcionovanou SRT v průměrné dávce 5,95 Gy na frakci. Jeden pacient absolvoval obě metody. U 20 (64%) pacientů byla kombinace s ozářením celé mozkovny. Pacienti byli retrospektivně rozděleni dle klasifikace RPA- (Recursive partioning analysis). Toxicita byla hodnocena dle RTOG stupnice. Efekt léčby byl hodnocen dle kontrolních snímků magnetickou rezonancí (MR) – kompletní remise (CR), parciální remise (PR), nádor beze změny (NC), progrese nádoru (PD) a neurologického nálezu. Výsledky: Pacienti skupiny RPA I (2; 6%): medián přežití 7,5 m; dle MR PR. RPA II (24; 77%): 6,5m; AT: nevolnost 3, alopecie 1, neurologický nález – progrese 4, beze změny 8, zlepšení 5, Karnofského index (KI) zhoršení 6, zlepšení 1, beze změny 6; LT: nevolnost 1, neurologie – progrese 2, beze změny 4, zlepšení 2; KI zhoršení 4, beze změny 2, zlepšení 1; dle MR PD 4, NC 2, CR 6, PR 8. RPA III (5; 16%): 9m; AT: nevolnost 2, neurologický nález– progrese 3, beze změny 1; KI zhoršení 1, beze změny 3; LT: neurologický nález – progrese 3, regrese 1; KI zhoršení 1; dle MR PD 1. Detailní rozbor zjištěných dat bude uveden ve finálním textu. Závěr: Vzhledem k nízké toxicitě, dobré lokální kontrole a malé zátěži ozařovaných pacientů je odpovídající i zvyšující se počet indikací ke stereotaktické radioterapii. Pro správnou volbu léčebného postupu mozkových metastáz je však nutné správné posouzení prognostických a rizikových faktorů.

40


I14. Mazáčková Lucia, 5.ročník,VL; Kulichová Magdaléna, 5.ročník, VL Vplyv vyššieho veku otcov na výskyt rakoviny u detí Pracoviště: Oddělení lékařské genetiky, FN Brno – Dětská nemocnice Klinika dětské onkologie, FN Brno – Dětská nemocnice Školitel: RNDr. Alexandra Oltová, Oddělení lékařské genetiky, FN Brno – Dětská nemocnice Úvod: Zhubné ochorenia u detí tvoria približne 1% zo všetkých zhubných ochorení v populácii . Prieskumy ukazujú, že zdravie potomkov je u starších otcov viac vystavené riziku chorôb. Rodičovský vek je jedným zo zdrojov genetických porúch de novo. So vzrastajúcim vekom otca sa zvyšuje riziko niektorých onemocnení (autizmus, schizofrenia, vyššia incidencia potratov, nižšie Apgar skore, predčasné pôrody …) Materiál a metody: Pomocou retrospektívnej štúdie sme zisťovali vek otcov detí hospitalizovaných v FN Brno na Klinike detskej onkológie v rokoch 2007 a 2008. V danom súbore bolo 570 detí, z toho 277 dievčat a 293 chlapcov. Výsledky: Vek otcov sa pohyboval v rozmedzí 17–55 rokov. Percentuálne zastúpenie v jednotlivých vekových skupinách bolo nasledovné: (viz. tabuľka) Vekové rozpatie % 17–19 2,28% 20–29 55,43% 30–39 36,32% 41–49 5,09% 50 a viac 0,88% Závěr: Z výsledkov v našej práci vyplýva, že na vekovú kategóriu otcov starších ako 41 rokov pripadá 6 percent z daného súboru hospitalizovaných detských onkologických pacientov. Z výsledkov vyplýva vyššia prevalencia onkologických ochorení u detských pacientov, ktorých otcovia boli vo veku 20- 29 rokov, čo pravdepodobne súvisí s vyššou celkovou početnosťou detí splodených a narodených v tomto veku rodičov. Výsledok môže byť tiež skreslený malou vzorkou populácie sledovanou v našej štúdii.

41


3. Chirurgická sekce

CH1. Smutná Jitka, 6.ročník, VL Paliativní endobronchiální výkony v celkové anestézii s vysokofrekvenční tryskovou ventilací Pracoviště: Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny FN Brno Školitel: MUDr. Petr Štourač, KARIM FN Brno Úvod: Naším cílem bylo zjistit bezpečnost celkové anestézie u paliativní endobronchiální léčby s ventilací vysokofrekvenční tryskovou ventilací (HFJV) zaznamenáním míry s výkonem spojených anesteziologických komplikací a srovnání rozdílů v hodnotách krevních plynů a spirometrických parametrů před a po výkonu. Materiál a metody: Do retrospektivní deskriptivní studie bylo zahrnuto v období leden 2003 – prosinec 2007 celkem 91 pacientů, kteří podstoupili 172 výkonů. Srovnávali jsme hodnoty paO2, paCO2, SO2, FEV1, FVC, FEV1/FVC před a po endobronchiálním výkonu. K vyloučení vlivu premedikace, anestetik a pooperačního bronchospazmu bylo měření krevních plynů a spirometrických parametrů prováděno nejpozději 1 den před výkonem a ne dříve než 1 den po výkonu. K popisu míry s výkonem spojených anesteziologických komplikací byly užity metody deskriptivní statistiky. K analýze hodnot krevních plynů a spirometrických parametrů bylo využito standardních parametrických deskriptivních testů. Statistická analýza byla provedena pomocí SPSS 17.0 Výsledky: Bylo provedeno 172 endobronchiálních výkonů u 91 pacientů, z toho 36 výkonů u 20 žen a 136 výkonů u 71 mužů. Léčebnou modalitou byl u 49 výkonů elektrokauter, u 113 Nd:Yag laser a dva byly kombinované. Z anesteziologických komplikací jsme zaznamenali u 90 výkonů (52,3%) tachykardii nad 100/min., u 10 (5,8%) arytmii, kdy jen ve dvou případech bylo nutné podání antiarytmik, u 63 výkonů (36,6%) hypertenzi řešenou prohloubením anestézie, u 63 (36,6%) hyposaturaci pod SpO2 90% řešenou přechodem na konvenční ventilaci a u 6 (3,5%) byl výkon předčasně přerušen. Podařilo se nám prokázat statisticky signifikantní rozdíl v hodnotách krevních plynů pouze na úrovni PaO2, který však není

42


klinicky významný. U spirometrických parametrů se statisticky signifikantní rozdíl neprokázal. Závěr: Endobronchiální výkony v celkové anestézii jsou bezpečné a patří do spektra paliativních výkonů u primárních či sekundárních nádorů plic. Provedení výkonu v celkové anestézii s ventilací vysokofrekvenčním tryskovým ventilátorem nemá negativní vliv na hodnoty krevních plynů a spirometrické parametry v perioperačním období. Poděkování: MUDr. Petru Štouračovi a KARIM FN Brno za vedení a spolupráci

CH2. Mikulica Michal RADIOFREKVENČNÍ ABLACE TUMORŮ PANKREATU Pracoviště: Chirurgická klinika FN Brno Školitel: MUDr. Jan Hlavsa, Chirurgická klinika FN Brno Úvod: Více než 80% pacientů s diagnostikovaným karcinomem pankreatu je indikováno k paliativní terapii. V literatuře byly publikovány práce, které uvádějí, že radiofrekvenční ablace (RFA) karcinomu pankreatu stádia III a IVa může prodloužit život pacientů. Popsán byl i její analgetický efekt. Materiál a metody: Do studie bylo zařazeno 6 pacientů (5x duktální adenokarcinom klinického stádia IVa, 1x maligní neuroendokrinní tumor), u kterých byla provedena peroperační RFA nádoru. Sledována byla perioperační morbidita a mortalita. Rok po výkonu byl s 5 (se 4 přímo, s 1 nepřímo za spolupráce příbuzných v důsledku úmrtí pacienta) pacienty vyplněn mírně upravený dotazník EORTC QLQ–30 (European Organisation for Research and Treatment of Cancer) cíleně zaměřený na kvalitu života a hodnocení bolesti před a po operaci. Dva roky po výkonu byli pacienti opět kontaktováni. Výsledky: Perioperační mortalita byla nulová. V jednom případě se 4. pooperační den objevila duodenální píštěl, která byla vyřešena konzervativně drenáží. U jednoho pacienta se vyvinul subfasciální absces, jež si 14. pooperační den vynutil operační revizi s drenáží. V rámci dotazníkového šetření bylo dotazováno pět pacientů. V otázkách zaměřených na bolest uvedli 2 pacienti stejnou bolest před i po operaci. 1 pacient uvedl pooperačně zlepšení intenzity až vymizení bolesti, u 1 pacientky došlo k menší progresi bolesti. Kvalita života byla u 4 pacientů stejná s menšími pozitivními i negativními odchylkami, u jedné pacientky došlo k většímu zhoršení v důsledku progrese základního onemocnění. Dva pacienti s duktálním adenokarcinomem zemřeli

43


6 a 9 měsíců po výkonu. Ostatní (3x duktální adenokarcinom, 1x maligní neuroendokrinní tumor) pacienti dva roky po výkonu žijí. Závěr: RFA pankreatu je bezpečnou fyzikálně destrukční metodou, která i v případě pokročilého adenokarcinomu může prodloužit přežití bez významného zhoršení kvality života. Pro objektivnější posouzení jejího klinického efektu je ale třeba více rozsáhlejších klinických studií. Poděkování: Rád bych poděkoval panu MUDr. Janu Hlavsovi za velmi obětavou spolupráci. CH3. Laitl Jan, 5. ročník, VL EREKTILNÍ DYSFUNKCE U PACIENTŮ PO NITRODŘEŇOVÉM HŘEBOVÁNÍ FEMURU Pracoviště: Klinika traumatologie LF MU, Úrazová nemocnice (1), Ústav psychologie a psychosomatiky LF MU (2) Brno Školitel: Odb. as. MUDr. Taťána Šrámková Ph.D. (1,2), Odb. as. MUDr. Martin Sutorý, Ph.D. (1) Úvod: Zhodnotit možnou souvislost mezi vznikem erektilní dysfunkce a nitrodřeňovým hřebováním zlomenin femuru. Při repozici zlomenin femuru se využívá extenční stůl. Na pacientovo perineum je při repozici vyvíjen tlak. Vznik erektilní dysfunkce v důsledku repozice je dán útlakem nervů důležitých pro erektilní schopnost. Materiál a metody: Do retrospektivní studie byli zahrnuti muži do věku 60 let. Celkem bylo požádáno o spolupráci 150 mužů, kteří prodělali nitrodřeňové hřebování pro frakturu femuru od roku 2004 do roku 2008 v Úrazové nemocnici Brno. Nemocným byl odeslán dotazník hodnotící sexuální funkce. Přiložený byl dotazník IIEF–5 (International Index of Erectile Function), který na pětibodové škále hodnotí erektilní schopnost muže. Nejvyšší dosažené skóre je 25 bodů, skóre 21 a méně bodů svědčí pro erektilní dysfunkci. Kontrolní soubor tvořili muži, kteří prodělali zlomeninu tibie s operačním ošetřením nitrodřeňovým hřebováním, které se neprovádí na extenčním stole. Výskyt erektilní dysfunkce u skupiny pacientů po nitrodřeňovém hřebování femuru a kontrolního souboru bude vyhodnocen statistickým srovnáním. Výsledky: V současné době probíhá sběr a třídění dat, navrácených zatím 30% z celkového počtu odeslaných dotazníků. Závěr: Potvrzení hypotézy, že nitrodřeňové hřebování femuru spojené s útlakem perineálním nervů při použití extenčního stolu vede ke vzniku erektilní dysfunkce.

44


Poděkování: Poděkování patří MUDr. Taťáně Šrámkové, Ph.D., která se tímto tématem odborně zabývala s kolegy z traumatologického oddělení a posléze se mnou vše konzultovala a dále pak vedoucímu pracoviště urologie Úrazové nemocnice v Brně MUDr. Martinu Sutorému, Ph.D. CH4. Mlynárová Diana, 5. ročník, VL Pôrodné poranenia pri extrakčných pôrodníckych operáciÁch Pracoviště: Gynekologicko-porodnická klinika FN Brno Školitel: MUDr. Radan Doubek, Gynekologicko-porodnická klinika FN Brno Úvod: Cieľom práce je zhodnotenie frekvencie a druhu poranení pri kliešťových pôrodoch, pôrodoch VEX a fyziologických pôrodoch. Materiál a metody: Analýza súboru 338 žien rodiacich na GPK FN Brno v rokoch 2007–2008. Rodičky boli rozdelené do 3 skupín podľa priebehu pôrodu–120 pôrodov bolo kliešťových, 35 VEX, 183 fyziologických. V každej skupine sme sledovali frekvenciu zranení rozdelených do skupín 1–9. Z dokumentácie boli vyhľadané údaje o rozmeroch novorodenca. Získané údaje boli porovnané a štatisticky zhodnotené metódou regresnej analýzy, Pearsonovým koeficientom. Výsledky: Bez zranenia rodilo 34 žien zo súboru fyziologických pôrodov. Epiziotómia tvorila 45% zranení pri fyziologických pôrodoch, 54% u kliešťových a 67% VEX. Pri inštrumentárnych pôrodoch vzrastal počet ruptury vaginy–35% u klieští, 27% VEX, fyziologické pôrody 13%. U fyziologických pôrodov z ruptúr perinea prevažoval I°(11%), II°(7%), pri pôrodoch inštrumentárnych boli tieto zranenia nulové, prevažovali perineálne ruptury III°, a to inkompletné -VEX (2%), kliešťový pôrod (8%), fyziol.pôrod (1%), a kompletné – prikliešťovom pôrode 1% (VEX a fyziol.pôrod 0%). Pri hodnotení závislosti zranení od rozmerov novorodenca metódou regresnej analýzy sa u kliešťových pôrodov ako nezávislý faktor javia hodnoty dĺžky novorodenca 40–52 cm (r=0,28 až r=0,49), strednú závislosť vykazujú hodnoty dĺžky 53–55 cm (r=0,52). U fyziologických pôrodov najvýznamnejšiu závislosť podľa meraní vykazujú dĺžky novorodenca v rozpätí 45–47cm (r=0,55) a hodnoty 53–55 cm (r=0,64). Ostatné hodnoty sa podľa našich meraní javia ako nevýznamné. Pri pôrodoch VEX bola korelácia medzi veľkosťou novorodenca od 40 cm a zranením malá, významnejších hodnôt nadobúdala so vzrastajúcou dĺžkou novorodenca (pri 51–52cm r=0,48, pri 53–55 cm r=0,36).

45


Závěr: Frekvencia zranení pri inštrumentárnych pôrodoch dokazuje väčšie riziko vzniku i rozsahu zranenia. Oproti extrakcii hlavičky kliešťami sa vakuumextrakcia javí ako metóda s nižšou frekvenciou a rozsahom zranenia. Vzhľadom k vonkajším parametrom novorodenca sa ako rizikové javia dĺžky presahujúce 53cm ako pre fyziologické, tak pre inštrumentárne pôrody. CH5. Urík Milan, 5. ročník, VL PROBLEMATIKA CUDZÍCH TELIES V DETSKEJ OTORHINOLARYNGOLóGII Pracoviště: Klinika dětské otorhinolaryngologie, Společná pracoviště s FN Brnopracoviště dětské medicíny, LF MU Školitel: Prof. MUDr. Ivo Šlapák, CSc., Přednosta Kliniky dětské otorhinolaryngologie, Společná pracoviště s FN Brno-pracoviště dětské medicíny, LF MU Úvod: Udusenie cudzím telesom (CT) je hlavnou príčinou úmrtia detí vo veku 0–3 rokov . Ročne je v EÚ evidovaných 50 000 prípadov úrazov zapríčinených CT v oblasti ORL u detí vo veku 0–14 rokov, 10% končí fatálne. Až 20 % úrazov je vyvolaných anorganickými telesami. Hračky boli príčinou približne 2000 úrazov, z toho 20 bolo smrteľných. V dôsledku závažnosti problematiky CT u detí vznikol projekt Susy Safe, ktorého hlavnou myšlienkou je vybudovať register nebezpečných anorganických CT, predovšetkým predmetov vyrábaných pre deti, ktoré majú nevhodné a nebezpečné balenie či konštrukciu, vytvárať návrhy na ich zlepšenie a zvýšenie bezpečnosti detí a poskytnúť Európskej komisii porovnávacie štúdie, na základe ktorých je možné vydať zákaz predaja nebezpečných predmetov. Materiál a metody: Retrospektívna analýza súboru 1874 detí, ktoré boli ošetrené na Klinike detskej ORL FN Brno v rokoch 2000–2006 a 2008 s diagnózou poranenia CT. Výsledky: Za uvedené obdobie bolo vyšetrených 1874 detí s podozrením na poranenie CT, až 50% bolo vo veku 0–3 rokov. Výskyt CT bol častejší u dievčat než u chlapcov . Po vyšetrení bolo CT nájdené u 1249 pacientov. Hospitalizovaných bolo 222 detí, čo predstavuje 12% z celkového počtu vyšetrených. Najčastejšia lokalizácia CT bola v nose, uchu a v dôsledku aspirácie v dolných dýchacích cestách (DDC), s nižšou frekvenciou v tráviacom trakte (TS). Približne 60% CT bolo anorganickej povahy, z toho až 452 CT, ktoré boli súčasťou predmetov priamo určených pre deti, čo predstavuje až 36% všetkých odstránených CT.

46


Závěr: Zistili sme, že veľkú skupinu CT predstavujú produkty priemyslu určené pre spotrebu detí a je nutné apelovať na kompetentné orgány a výrobcov v snahe zvýšiť bezpečnosť detí. Alarmujúci je aj fakt, že v mnohých prípadoch sa úrazy odohrali v prítomnosti rodičov, preto je vhodné uvažovať o edukačných programoch pre rodičov. CH6. Lukášová Olga, 5. ročník, VL Měření elasticity a pevnosti kůže u pacientů s vrozenými obrovskými pigmentovými névy Pracoviště: Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie, FN Brno Školitel: As. MUDr. Jitka Vokurková, Ph.D., Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie, FN Brno Úvod: Melanocytární (pigmentové) névy jsou vrozené vývojové anomálie kůže. Obrovské pigmentové névy (nad 20 cm nebo nad 5% povrchu těla) jsou nebezpečné nejen svou potenciální malignizací, ale také svým negativním vlivem na psychosociální vývoj dítěte. Pro naplánování adekvátní chirurgické léčby (úplné excise, popř. využití expandérů) bylo nezbytné přesně definovat rozdíly mezi zdravou kůži a kůží postiženou pigmentovým névem. Proto byli pacienti v průběhu léčení měřeni pomocí přístroje CUTOMETER MPA 580®, který zjišťuje elasticitu a pevnost kůže. Materiál a metody: Byl shromážděn soubor 13 pacientů, z nichž 5 bylo měřeno v průběhu léčby v letech 2006–2008 pomocí přístroje CUTOMETER MPA 580®. Pomocí stejného přístroje bylo změřeno 127 osob zařazených do kontrolní skupiny. Měření byla prováděna na 12 místech těla. Studie byla zaměřena na: 1/srovnání elasticity a pevnosti kůže ve věku 5–25 let 2/srovnání elasticity a pevnosti zdravé kůže a kůže s pigmentovým névem 3/srovnání pevnosti a elasticity zdravé kůže a jizev během jejich vyzrávání Výsledky: • Elasticita kůže se v závislosti na věku (5–25 let) nemění, pevnost kůže klesá s věkem pouze na tváři, hýždích, stehnu, zádech a dorsu nohy. • Pigmentové névy jsou méně pevné než zdravá kůže o 16%. • Elasticita pigmentového névu je menší než zdravé kůže o 18%. • Během vyzrávání jizev roste jejich elasticita a klesá pevnost. • Elasticita jizev je první rok po operaci nízká (je nižší o 27% než zdravá kůže), v průběhu času narůstá (druhý rok je nižší o 12%).

47


Závěr: Byly definovány rozdíly mezi zdravou kůží a kůží postiženou vrozeným obrovským pigmentovým névem, popř. pooperační jizvou. Měření pevnosti a elasticity jizev během léčby potvrdilo dobu jejich vyzrávání na 1–2 roky. Poděkování: Děkuji školitelce MUDr. Jitce Vokurkové, Ph.D., za rady a vedení při vzniku této práce a za ochotu zasvěcovat mě do oboru plastické chirurgie. CH7. Šrámek Jakub, 5. ročník, VL Okamžitá rekonstrukce prsu u pacientek s nádorovým onemocněním Pracoviště: Klinika plastické a estetické chirurgie, FN U Svaté Anny Oddělení chirurgické onkologie, Masarykův onkologický ústav Školitel: MUDr. Petr Hýža, Klinika plastické a estetické chirurgie MUDr. Oldřich Coufal Ph.D. Oddělení chirurgické onkologie Úvod: Cílem práce bylo retrospektivně zhodnotit dosavadní výsledky okamžitých rekonstrukcí: četnost pooperačních komplikací a dosavadní onkologickou bezpečnost. Materiál a metody: Retrospektivní tabulkovou studií (chart review) byly hodnoceny : typ tumoru, onkologická léčba, typ mastectomie, lokální rekurence a distální metastázy, rekonstrukční postup a pooperační komplikace. Výsledky: Od dubna 2007 do ledna 2009, podstoupilo 32 pacientek mastectomii s okamžitou rekonstrukcí prsu pro karcinom. Většina pacientek (78%) byla ve stádiu 0-I. Průměrný věk byl 49,4 roku. Rekonstrukce byla provedena buď volným lalokem z břicha nebo dvoufázově pomocí anatomického expandéru a následně silikonového implantátu. Silikonové implantáty byly použity k rekonstrukci prsu u 7 (16%)pacientek z toho u 5 oboustranně. 1x byl výkon komplikován dehiscencí rány a 1x malpozicí implantátu. U 25 (84%) pacientek byla provedena rekonstrukce prsu autologní tkání (33 volných laloků), z toho u 8 pacientek byla provedena oboustranná rekonstrukce pro rizikový parenchym kontralaterálního prsu. 31 volných laloků se přihojilo, 2x došlo k totální nekróze. Nejčastější komplikací byla nekróza mastektomických laloků při subkutánní nebo kůži šetřící mastektomii s pexí (6 případů), která se vyskytovala častěji u prvních pacientek. V odběrovém místě laloku na břiše se vyskytly 2 hernie. Z ostatních komplikací se vyskytly : hematom (2x), serom (2x), infekce (2x),dehiscence operační rány na břiše (1x). Z celkových komplikací se vyskytla plicní embolie (1x) a pneumotorax (1x).U žádné z operovaných pacientek dosud nedošlo k lokální rekurenci nádorového onemocnění, u jedné pacientky byly zjištěny vzdálené kostní metastázy.

48


Závěr: Časné zkušenosti nasvědčují tomu, že okamžité rekonstrukce prsou při subkutánní nebo kůži šetřící mastektomii mohou být užitečným řešením pro pacientky v ranném stádiu rakoviny prsu. Rekonstrukce pomocí břišních laloků má dobré dlouhodobé výsledky. Rekonstrukce pomocí implantátů je v době mastektomie jednodušší a méně zatěžující, je však většinou potřeba 2 operací. Cílem do budoucna by mělo být snížení výskytu komplikací, zvláště kožních nekros mastektomických laloků. Poděkování: MUDr. Petr Hýža, MUDr. Oldřich Coufal Ph.D

49


4. Doktorandská sekce

D1. Ondráčková Barbora PŘÍMÉ MEDICÍNSKÉ NÁKLADY U PACIENTŮ S AKUTNÍM SRDEČNÍM SELHÁNÍM Pracoviště: Farmakologický ústav LF MU Interní kardiologická klinika FN Brno Školitel: Prof. MUDr. Jindřich Špinar, CSc.; Interní kardiologická klinika FN Brno Úvod: Retrospektivní analýza nákladů a délky hospitalizace pacientů s akutním srdečním selháním (ASS), syndromem známým špatnou prognózou a vysokými finančními výdaji. Hodnoceno bylo, kolik pacientů vyžaduje pobyt na jednotce intenzivní péče a rozdíl v délce hospitalizace a nákladech podle klasifikace ASS. Materiál a metody: Zařazeni byli pacienti s akutní dekompenzací chronického srdečního selhání nebo ASS nově vzniklým (tzv. de-novo), hospitalizovaní v letech 2005–2006 na Interní kardiologické klinice FN Brno-Bohunice. Celkové náklady byly rozděleny na oddělení standardní lůžkové péče a jednotku intenzivní péče a zahrnují komplexní a cílená vyšetření kardiologem, ošetřovací dny, zdravotní výkony a zvlášť účtované léčivé přípravky a materiály. Běžná medikace je přiřazena do ošetřovacích dní. Samostatně byly sledovány náklady na angiografické výkony, tj. selektivní koronarografie a perkutánní koronární intervence včetně stentů (PCI), a pro antiarytmické výkony typu implantace kardiostimulátoru nebo kardioverterudefibrilátoru. Výsledky: Z 734 pacientů s ASS tvořili 57% muži (průměrný věk 71,7 let). Celkové hospitalizační náklady přesáhly 70 milionů korun, průměrná délka hospitalizace byla 8,3 dne a průměrné náklady na jednu hospitalizaci byly 95542Kč. U ASS denovo (58,6%) bylo zjištěno, že průměrné hospitalizační náklady byly signifikantně vyšší ve srovnání s akutní dekompenzací chronického srdečního selhání (100986Kč vs. 87842Kč; p<0,001). Péči na JIP vyžadovalo 70,2%, v průměru za 17911Kč/den, zatímco na standardním oddělení je průměr 1602Kč/den, včetně zvlášť účtovaných léčivých přípravků a materiálů. Výkony revaskularizace a angiografie byly zaznamenány u poloviny pacientů a tvořily 39,4% celkových nákladů, náklady

50


na implantaci antiarytmických zařízení tvořily 21,9% nákladů, i když byly provedeny pouze u 6,9% pacientů. Celková nemocniční mortalita byla 14,6%. Závěr: Vyšetření potvrdilo špatnou prognózu diagnózy ASS s relativně vysokou nemocniční mortalitou přesto, že je mu věnována velká část hospitalizace s intenzivní péčí na koronárních jednotkách. To zvyšuje náklady stejně jako revaskularizační výkony a implantace antiarytmických zařízení. Konkrétní výsledky, jež poskytuje naše farmakoekonomická studie by mohly vhodně sloužit při hodnocení a plánování rozpočtů pro kardiologická pracoviště. Poděkování: Poděkování spoluautorům z IKK FN Brno: MUDr. Roman Miklík, MUDr. Mgr. Jiří Pařenica D2. Mikalová Lenka CELOGENOMOVÉ RESTRIKČNÍ MAPOVÁnÍ U ZÁSTUPCŮ RODU TREPONEMA Pracoviště: Biologický ústav LF MU Školitel: Doc. MUDr. David Šmajs, Ph.D., Biologický ústav LF MU Úvod: Cíl: Porovnání genomů 6 různých kmenů Treponema pallidum prostřednictvím techniky whole genome fingerprinting (WGF) s referenčním genomem kmene Nichols (T. pallidum ssp. pallidum), jehož kompletní nukleotidová sekvence je známa od roku 1998. Jde zejména o hledání faktorů virulence a sekvenčních rozdílů v rámci jednotlivých kmenů, které lze použít v klinické diagnostice. Materiál a metody: Studované kmeny: T. pallidum ssp. pallidum kmeny DAL–1 a Mexico A, T. p. pertenue kmeny Gauthier a CDC–2, T. p. endemicum kmen Bosnia A a dosud taxonomicky nezařazený opičí izolát Fribourg-Blanc. Metoda WGF: Genomy jednotlivých zástupců byly rozděleny na základě sekvence kmene Nichols do 136 překrývajících se intervalů (TPI intervalů), které byly amplifikovány pomocí GeneAmp XL PCR kitu (Applied Biosystems). Následné restrikční mapování sloužilo k vyhledání sekvenčních změn, které byly dále sekvencovány dle Sangera. Výsledky: U všech studovaných kmenů byly nalezeny 2 oblasti s repetitivní sekvencí (TP0433–434 a TP0470), přičemž počet repetic byl specifický pro každý treponemální kmen. Byly zjištěny 4 specifické indely společné pouze pro kmeny poddruhu pertenue a pro opičí izolát Fribourg-Blanc: 2 delece o velikostech 29 bp (TP0132) a 33 bp (TP0266) a 2 inzerce o velikostech 52 bp (IGR TP0548–549) a 635 bp (TP0316). Tyto výsledky naznačují genetickou příbuznost kmenů pertenue a kmene Fribourg-Blanc. Existují také unikátní sekvenční změny v podobě

51


inzerce 58 bp v genu TP0136 u kmene DAL–1, delece 48 bp (TP0548) a inzerce 0,5 kb (TP0695–697) u kmene Fribourg-Blanc a 2 delece o velikostech 302 bp (TP0629) a 79 bp (TP0858) v kmeni Gauthier. Závěr: Restrikční mapování technikou WGF ukázalo na vysokou příbuznost treponemálních genomů dosahující až 99% shody. Zbylé 1% představuje DNA polymorfismy, které se nachází především v oblasti tpr genů, jejichž funkce je doposud neznámá. Objevené unikátní sekvenční změny lze využít v klinické diagnostice. Poděkování: Tato práce byla podporována granty GAČR 310/07/0321 a IGA MZ ČR č. NR/8967–4/2006. D3. Bosák Juraj Mgr. nový bakteriocín rodu Yersinia Pracoviště: Biologický ústav LF MU Školitel: doc. MUDr. David Šmajs, Ph.D. Biologický ústav LF MU Úvod: Cieľ práce: Charakterizácia bakteriocínu kmeňa Yersinia fredericksenii 27601. Materiál a metody: Metódou krížového testu na agarových platniach bolo vyšetrených 53 nepatogénnych kmeňov rodu Yersinia na produkciu antibakteriálnych agens. Bakteriocín kmeňa Y. fredericksenii 27601 bol podrobnejšie charakterizovaný molekulárnymi metódami. Výsledky: Metódou krížového testu boli identifikovaní dvaja producenti bakteriofágov Y. kristensenii (2 kmene) a šesť producentských kmeňov bakteriocínov – Y. frederiksenii (1 kmeň), Y. intermedia (1 kmeň) a Y. ruckerii (4 kmene), pričom antibakteriálne agens produkované Y. frederiksenii 27601 bolo podrobené dôkladnejšej analýze metódami molekulárnej biologie. Jedná sa o bakteriocín proteínovej povahy so špecifickým spektrom účinku na baktérie príbuzných druhov rodu Yersinia. Schopnosť produkovať bakteriocín je nesená na plazmide pYF27601 (5574 bp), vyznačujúcom sa vysokým stupňom homológie ku Col plazmidom. Po sekvenovaní plazmidu bolo identifikovaných 7 ORFs (open reading frames). Boli identifikované dva gény bakteriocinogénie – gén pre vlastný bakteriocín (1317 bp) a gén pre imunitný proteín bakteriocínu (338 bp). Tri gény plazmidu súvisia s mobilizáciou plazmidu (mobA, mobC a mobD) a jeden gén kóduje hypotetický proteín. Na plazmide sa nachádzal i gén kódujúci transponázu IS1. Pomocou sekvenčnej analýzy bola pre daný gén bakteriocínu nájdená podobnosť s už známymi bakteriocínovými génmi (t.j. génmi pre alveicín A a B, kolicín Ia a Ib, pyocín typu

52


S a kolicín E1). V prípade imunitného proteínu bakteriocínu bola nájdená sekvenčná podobnosť s imunitným proteínom alveicínu A a B, kolicínov Ia a Ib a kolicínu E1. Závěr: Výsledky ukázaly, že identifikovaný proteínový bakteriocín Y. fredericksenii je novým druhom bakteriocínu. Bakteriocín je príbuzný skupine kolicínov s učinkom na membránu. Navrhujeme pomenovanie kolicín FY. Poděkování: Táto práca je podporovaná grantom NS 9665–4. D4. Mráz Marek, Malinová Karla, Mayer Jiří, Pospíšilová Šárka CHARAKTERIZACE EXPRESE MICRORNA U PACIENTŮ S CHRONICKOU LYMFATICKOU LEUKÉMIÍ (CLL) A DELECEMI 17P13 A 22Q11 Pracoviště: Centrum molekulární biologie a genové terapie, Interní hematoonkologická klinika FN Brno a Lékařská fakulta MU, Brno Školitel: Prof. MUDr. Jiří Mayer, Centrum molekulární biologie a genové terapie, Interní hematoonkologická klinika FN Brno a Lékařská fakulta MU, Brno RNDr. Šárka Pospíšilová, Ph.D., Centrum molekulární biologie a genové terapie, Interní hematoonkologická klinika FN Brno a Lékařská fakulta MU, Brno Úvod: MicroRNA molekuly mají zásadní funkce v buněčné diferenciaci, proliferaci a apoptóze. Exprese microRNA byla asociována se známými prognostickými markery (del13q14,ZAP70±,status IgVH). Zde jsme se zaměřili na charakterizaci exprese microRNA u agresivního subtypu CLL s delecí 17p13/mutací p53. Dále jsme studovali charakter delece 22q11 nedávno popsané u části CLL pacientů, kde se kromě subgenů pro lambda lehký řetězec Ig nachází i několik protein kódujících genů a microRNA–650. Materiál a metody: Exprese microRNA byla stanovena pomocí micro-array (LNA sondy–470 miRNA) a RT-PCR (ABITagMan,35 vybraných miRNA). Pro zjištění rozsahu delece 22q11 byl použit Agilent HumanGenome CGHMicroarray4x44K (n=40) a pro přesnou charakterizaci VJC přestaveb IgL bylo provedeno sekvenování. Výsledky: Pomocí micro-array bylo identifikováno 14 microRNA se sníženou expresí u pacientů s delecí/mutací p53 (del/mutTP53 n=6, wtTP53 n=5). Pomocí RT-PCR byla zjištěna snížená exprese tří microRNA–miR–34a, miR–29c a miR–17–5p–u pacientů s p53 abnormalitou (del/mut TP53 n=12,wt TP53 n=18). Tyto microRNA regulují proteiny často studované v souvislosti s patogenezí CLL. miR–34a reguluje expresi Bcl2 proteinu a miR–29c reguluje proto-onkogeny Tcl1 a Mcl1, jejichž abnormální exprese je známa z myších modelů CLL. miR–17–5p je regulována c-myc (klastr miR–17–92) a řídí expresi E2F1,p21,cyklinu D1.

53


MicroRNA–650 byla deletována u 92% pacientů s přestavbou VJC v oblasti 22q11, ale její exprese byla velmi nízká ve všech vzorcích bez ohledu na přítomnost této přestavby. Potenciálním vysvětlením nízké exprese u pacientů bez přestavby lambda řetězce na 22q11 je alelická exkluze na tomto lokusu při použití kappa lehkého řetezce Ig (2p12). Výjimkou z tohoto pozorování byl pacient, jehož přestavba lambda VJC segmentů nevedla k deleci miR–650, přičemž exprese této microRNA zde byla ~100 násobně vyšší ve srovnání s ostatními pacienty (n=15). Předpokládanými cílí této microRNA jsou například MDM2, VPREB3 (Pre-B lymphocyte protein3), NFKB,MAP2K2, FGFR2,RARα, Caspase–3precursor,BCL6B, což naznačuje potenciální význam miR–650 v patogenezi CLL. Závěr: Rozdíly v expresi studovaných microRNA mohou mít významné v patogenezi/progresi subtypů CLL. D5. Bienertová-Vašků Julie Genotyp-fenotypové interakce vybraných ADIPOKINů se skladbou stravy a antropometrickými parametry u české obézní a štíhlé populace Pracoviště: Ústav patologické fyziologie LF MU Školitel: Prof. MUDr. Anna Vašků, CSc., Ústav patologické fyziologie LF MU Úvod: Individuální potravní preference mohou jak akcelerovat, tak výrazně potlačovat rozvoj obezity a zdá se, že zastoupení jednotlivých makronutrientů v potravě má do určité míry dědičný charakter. V této studii jsme se proto zaměřili na skladbu potravy jako specifický znak determinující obezitu a zkoumali jsme možné souvislosti mezi skladbou potravy, vybranými antropometrickými parametry a polymorfismy v genech pro leptin (LEP) (rs7799039, rs2167270), leptinový receptor (LEPR) (rs1137101, Lys204Arg), angiotensin-konvertující enzym (ACE) (rs4646994), ghrelin (GHRL) (hCV25607739, rs696217), adiponektin (ADIPOQ) (rs2241766, T94G), interleukin–6 (IL–6) (rs1800797, rs1800795), proopiomelanokortin (POMC) (rs3754860, rs1009388) a receptor pro melanokortin–4 (MC4R) (rs2229616). Materiál a metody: Do studie bylo zařazeno celkem 409 účastníků, kteří absolvovali totožný standardizovaný vyšetřovací protokol zahrnující antropometrická vyšetření (% tělesného tuku, obvod pasu, boků, poměr pas-boky, tloušťka kožních řas), vyšetření skladby potravy (rychlé 24-hodinové hodnocení, 7-denní záznamová metoda), sledování pohybové aktivity (7-denní záznam, krokoměr), a od kterých byl odebrán vzorek slin na analýzu DNA; u podskupiny účastníků byla odebrána

54


periferní krev ke stanovení plazmatický hladin sledovaných adipokinů (leptinu, leptinového receptoru, adiponektinu). Výsledky: Zkoumané polymorfismy v LEP a LEPR genech byly nezávisle na BMI asociovány se specifickými vzorci stravování, zejména vztahujícími se k časové struktuře příjmu potravy. Varianty v LEPR genu dále vykazovaly signifikantní asociaci s diastolickým krevním tlakem (β = −0.15, p = 0.02). Ve vícerozměrné regresní analýze měly sledované polymorfismy v LEP, LEPR, POMC a MC4R genech nezávislý predikční efekt na celkové % tělesného tuku a tloušťku kožních řas. Polymorfismus rs4646994 v genu pro ACE signifikantně ovlivňoval příjem sacharidů, přičemž síla efektu narůstala se závažností obezity. Závěr: Identifikovali jsme alelické varianty, které signifikantně ovlivňují časovou strukturu denního příjmu potravy. Zkoumané polymorfismy vykazovaly mnohočetné efekty na sledované antropometrické parametry, skladbu potravy a na hladiny konkrétních adipokinů v plazmě. Jedná se o první studii zkoumající možnou souvislost mezi danými variantami a strukturou denního příjmu makronutrientů. Poděkování: Tento projekt byl řešen za podpory grantů DANONE/2007 a FRVŠ 881/2007. Děkujeme Bc. Petru Bienertovi za statistickou a informatickou podporu při designu studie a analýze haplotypů, Mgr. Martinu Forejtovi, Ph.D. za supervizi nutriční části studie, MUDr. Josefu Tomandlovi, Ph.D. za biochemické analýzy, Svatavě Tschöplové za technickou laboratorní podporu a Mgr. Filipu Zlámalovi za cenné připomínky ke statistickému vyhodnocovaní dat. Účastníkům naší studie děkujeme za věrnost a trpělivost. D6. Fialová Kateřina DESENZITIZACE SRDEČNÍCH SIGMA RECEPTORŮ NA MODELU IZOLOVANÉHO SRDCE POTKANA Pracoviště: Fyziologický ústav, LF MU, Brno Školitel: Prof. MUDr. Marie Nováková, Ph.D., Fyziologický ústav, LF MU, Brno Úvod: Vazba ligandů na srdeční sigma receptory je často doprovázena závažnými, život ohrožujícími arytmiemi, jejichž mechanismus nebyl doposud plně objasněn. Sledovali jsme vliv sigma ligandu haloperidolu na 3-D elektrogram na izolovaném srdci laboratorního potkana, s důrazem na změny srdeční frekvence, délku QT intervalu a výskyt arytmií. Materiál a metody: Do studie bylo zařazeno 19 samců laboratorního potkana Wistar. Zvířata byla rozdělena do dvou skupin – akutní (A, 11 zvířat, 260±28g) a chronická

55


(CH, 10 zvířat, 231±14g). Zvířatům ze skupiny A nebyla podána žádná substance dříve, než byly sledovány účinky haloperidolu přímo na modelu izolovaného srdce. Osmi zvířatům ze skupiny CH byl po dobu tří týdnů i.p. aplikován haloperidol a dvěma vehikulum v dávce 2 mg/kg tělesné hmotnosti. 24 hodin po poslední injekci bylo izolováno srdce a sledovány účinky haloperidolu jako u skupiny A. Srdce byla vyjmuta v hluboké éterové anestesii a následně perfundována podle Langendorffa Krebs-Henseleitovým roztokem (CaCl2 1.2 mM) za konstantního tlaku (85mmHg) a teploty 37°C. Experiment byl rozdělen na čtyři 30-ti minutové fáze: kontrola, 10nM haloperidol, washout, 10nM haloperidol. V průběhu celého experimentu byl bezdotykovou metodou snímán 3-D elektrogram. Výsledky: Naměřené parametry byly vyjádřeny v procentech oproti kontrole. Výskyt arytmií byl klasifikován dle Lambeth Conventions. Ve skupině A nevykazovala srdeční frekvence žádné významné změny. Ve skupině CH jevila signifikantní tendenci k poklesu v průběhu celého experimentu (párový t – test, p<0.001). Během obou aplikací haloperidolu u A skupiny došlo k významnému prodloužení QT (p<0.005). Tento efekt byl částečně reverzibilní (p<0.005). CH skupina vykazovala podobné změny, avšak nesignifikantní. Po akutní expozici haloperidolu u neléčených zvířat se objevily arytmie různé závažnosti, u chronicky léčených jsme nepozorovali žádné. Závěr: Dlouhé QT je významným predikčním faktorem vzniku arytmií. Výskyt arytmií ve skupině A můžeme vysvětlit prodloužením QT pod vlivem haloperidolu. Pravděpodobnou příčinou sníženého efektu haloperidolu při jeho druhé a opakované aplikaci je down-regulace sigma receptorů. Poděkování: Podpořeno grantovým projektem GAČR 102/07/1473 a MSM0021622402. D7. Ďuriš K., Smrčka M., Neuman E., Ševčík P.*, Gál R.*, Kýr M.** Možnosti využití tkáňové oxymetrie v detekci vazospazmů u pacientů po SAK Pracoviště: Neurochirurgická klinika LF MU a FN Brno Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny LF MU a FN Brno* Institut biostatistiky a analýz, Masarykova Univerzita Brno ** Školitel: Prof. Martin Smrčka Ph.D., MBA Úvod: Závažnou komplikací u pacientů po subarachnoidálním krvácení (SAK) je ischémie na podkladě vazospazmů, které se vyvíjí až u 30% pacientů po SAK,

56


a které mají až 30% mortalitu. Rutinně se k diagnostice vazospazmů užívá transkraniální dopplermetrie (TCD). K detekci ischémie se v poslední době vyžívá tkáňové oxymetrie, která umožňuje monitoring parciálního tlaku kyslíku v mozku (PbtO2). Cílem práce je zhodnotit možnosti tkáňové oxymetrie v detekci vazospazmů. Materiál a metody: U pacientů po těžkém SAK z ruptury aneuryzmatu mozkové tepny, kteří byli uměle ventilovaní, byl v návaznosti na vyšetření TCD prováděn klinický pokus, při kterém byla po dobu 10 minut zvýšena frakce kyslíku ve vdechované směsi (FiO2) na 1,0 a sledována dynamika změn PbtO2. Takto jsme pořídili 26 kontinuálních záznamů od 7 pacientů s diagnózou aneuryzma arteria cerebri media (ACM). Hodnotili jsme vliv přítomnosti vazospazmů, klinického stavu pacienta při přijetí (Hunt Hesse Score) a outcome (Glasgow Outcome Score) na dynamiku změn PbtO2 při zvýšení FiO2.Vyhodnocení bylo provedeno pomocí smíšených modelů. Výsledky: U zkoumaného souboru jsme prokázali statisticky významný rozdíl v dynamice změn PbtO2 po zvýšení FiO2 v závislosti na HH, GOS a přítomnosti vazospazmů. U pacientů v lepším klinickém stavu (HH3) a s lepším outcome (GOS5) dochází k výraznějšímu nárůstu PbtO2 po zvýšení FiO2 na 1,0 (p < 0,001 u obou parametrů). U pacientů bez vazospazmů dochází k výraznějšímu nárůstu PbtO2 po zvýšení FiO2 než u pacientů s vazospazmy (p < 0,001). Závěr: U zkoumaného souboru měla přítomnost vazospazmů vliv na dynamiku změn PbtO2 při zvyšování FiO2. Změny PbtO2 při zvyšování FiO2 mají u zkoumaného souboru souvislost i s dalšími faktory (HH,GOS). Hlubší poznání těchto změn by mohlo umožnit využití tkáňové oxymetrie k rychlé a jednoduché diagnostice vazospazmů. Smíšené modely jsou vhodné k vyhodnocení dat tohoto charakteru. Poděkování: Práce vznikla za podpory grantu IGA MZ ČR č.8837–3 a IGF FN Brno č.7/06. D8. Trávníčková Zita, 3. ročník DSP, Lékařská mikrobiologie a imunologie, LF MU Funkční vyšetření B lymfocytů metodou ELISPOT u pacientů s běžnou variabilní imunodeficencí (CVID) Pracoviště: Ústav klinické imunologie a alergologie LF MU a Fakultní nemocnice U Sv. Anny v Brně Školitel: MUDr. Vojtěch Thon, Ph.D., Ústav klinické imunologie a alergologie LF MU a Fakultní nemocnice U Sv. Anny v Brně

57


Úvod: Běžná variabilní imunodeficience (CVID) je jednou z nejčastějších imunodeficiencí, která se klinicky projeví nedostatkem tvorby protilátek. Dosud není zcela objasněno, na které úrovni vývoje B lymfocytů, jež jsou odpovědné za tvorbu protilátek, k poruše humorální odpovědi dochází. V naší studii jsme sledovali schopnost protilátkové odpovědi CVID pacientů po vakcinaci. Materiál a metody: U CVID pacientů na substituční gamaglobulinové terapii je pro zjištění odpovídavosti na vakcinaci nutné použít funkční metodu ELISPOT (enzyme-linked immunosorbent spot assay), která slouží k detekci tvorby protilátek na úrovni buněčné. Třicet devět CVID pacientů bylo naočkováno tetanickým toxoidem (TAT) a pneumokokovým polysacharidem (PCP). Padesát zdravých kontrol bylo přeočkováno TAT, deseti kontrolám byl podán pneumokokový polysacharid samostatně a dvacet jedna kontrol bylo vakcinováno oběma antigeny současně. Všichni byli vyšetřeni před očkováním, 7. den po očkování a v rozmezí 4 až 11 týdnů po očkování metodou ELISPOT. Výsledky: U našich pacientů s diagnózou CVID, kteří byli rozděleni dle EURO klasifikace dle přítomnosti či absence paměťových B buněk (smB cells), byla zjištěna téměř nulová produkce specifických protilátek ve třídách IgG, IgA a IgM periferními B lymfocyty proti proteinovému i polysacharidovému antigenu. V případě, že specifická IgG protilátková odpověď po vakcinaci TAT byla detekovatelná, CVID pacienti náleželi do skupiny smB+21norm dle EURO klasifikace. U zdravých kontrol se medián počtu buněk tvořících specifické protilátky pohyboval ve třídě IgG v rozmezí od 3 870 (PCP) do 9 882 (TAT), ve třídě IgA od 532 (TAT do 35 200 (PCP) a ve třídě IgM od 0 (TAT) do 10 087 (PCP) SFC/106 B lymfocytů. Závěr: Metoda ELISPOT je užitečným funkčním testem pro zjištění specifické protilátkové odpovědi u pacientů na substituční gamaglobulinové terapii. Její využití u CVID pacientů pomáhá objasnit patogenezi defektu tvorby protilátek. Poděkování: Tato práce byla podpořena grantem č. NR 9035–4 Ministerstva zdravotnictví České republiky. D9. Hammerová Jindřiška, 1. ročník DSP, Lékařská biologie, LF MU Vliv kvartÉrních benzo[C]PHEnantHridinových alkaloidů na buňky melanomových linií Pracoviště: Biologický ústav LF MU Školitel: MUDr. Iva Slaninová, Ph.D., Biologický ústav LF MU

58


Úvod: Kvarterní benzo[c]phenanthridinové alkaloidy (QBA) jsou přírodní látky řazené do skupiny isochinolinových alkaloidů. Tyto nízkomolekulární látky jsou syntetizovány mnoha zástupci rostlinných čeledí Fumariaceae, Papaveraceae, Ranunculaceae, Rutaceae, aj. QBA jsou zajímavé díky své biologické aktivitě, zejména cytotoxickému a proapoptotickému efektu a schopnosti interagovat s různými proteiny a enzymy. Maligní melanom je jedním z nejzhoubnějších nádorů, který se vyznačuje poměrně značnou rezistencí k léčbě chemoterapií i ozařováním. Hledání látek, které by měly cytotoxický efekt na buňky tohoto nádorového onemocnění, je tedy velkou výzvou. Cílem práce bylo postihnout antiproliferativní a proapoptotickou aktivitu minoritních QBA, sanguirubinu (SR), chelirubinu (CHR), sanguilutinu (SL) a chelilutinu (CHL) ve srovnání se sanguinarinem (SA), chelerytrinem (CHE) a chelidoninem (CHEL) na buňky lidských melanomových linií. Materiál a metody: K experimentu byly použity následující buněčné linie maligního melanomu: A375, A375d/d a SK-MEL–2. Pro studium antiproliferativního účinku alkaloidů na buňky nádorových linií byl proveden MMT test, z jehož výsledku byly odečteny hodnoty IC50 jednotlivých alkaloidů. Apoptóza byla detekována pomocí flow cytometrické analýzy buněk značených Annexinem V-FITC a propidium jodidem. Pro zjištění změn hladiny proteinů zapřažených do regulace apoptózy byla provedena SDS-PAGE a následně jejich imunochemická detekce (Western Blot). Výsledky: Jako nejvýraznější induktory apoptózy byly vyhodnoceny sanguinarin, chelerytrin a chelilutin, které mimo jiné vedly ke štěpení poly(ADP-ribosa) polymerázy (PARP), snížení hladiny antiapoptotických proteinů Bcl-XL a Mcl–1 a aktivaci Akt. Přestože některé z alkaloidů interkalují do DNA, nedocházelo po jejich aplikaci ke zvýšení hladiny proteinu p53. Jejich efekt byl na buněčnou linii obsahující wild type p53 (A375) srovnatelný s buněčnou linií, u které je tento protein vyřazen z funkce (A375d/d). Závěr: Testované alkaloidy vykazují výraznou antiproliferační aktivitu doprovázenou indukcí apoptózy, která je zprostředkována ovlivněním hladiny či aktivity proteinů regulujících tento proces (změny množství proteinů Bcl–2 rodiny, aktivace Akt, štěpení PARP). Jejich účinek je nezávislý na přítomnosti aktivního proteinu p53. Poděkování: Práce byla podpořena Grantovou agenturou České republiky (projektem č. 525/08/0819).

59


D10. Doležalová Dáša, 1. ročník, DSP Lékařská biologie, LF MU; Holubcová Zuzana, 3. ročník DSP Lékařská biologie, LF MU; Bárta Tomáš, 1. ročník DSP Lékařská biologie, LF MU; Vinarský Vladimír, 5. ročník DSP Molekulární biologie a genetika, PřF, MU Molekulární změny charakterizující vstup lidských embryonálních kmenových buněk do diferenciační dráhy Pracoviště: Biologický ústav, LF MU, Brno Oddělení molekulární embryologie, Institut experimentální medicíny, v. v. i., Akademie věd České republiky, Brno Školitel: Doc. MVDr. Aleš Hampl, CSc., Biologický ústav, LF MU a Oddělení molekulární embryologie, Institut experimentální medicíny, v. v. i., AV ČR, Brno Doc. Ing. Petr Dvořák, CSc., Biologický ústav, LF MU a Oddělení molekulární embryologie, Institut experimentální medicíny, v. v. i., AV ČR, Brno Úvod: Lidské embryonální kmenové buňky (hES buňky) kultivované in vitro představují unikátní modelový systém s potenciálním využitím v humánní medicíně. Z pohledu regulace buněčného cyklu jsou tyto buňky velice specifické, neboť mají zkrácenou dobu trvání G1 fáze cyklu, díky tomu extrémně krátký čas zdvojení buněčné populace či nefluktuující expresi některých regulačních molekul cyklu. Protože tyto charakteristiky se v průběhu diferenciace zásadně mění, mohlo by to znamenat, že molekuly regulující průchod buněk buněčným cyklem (reprezentované cykliny, cyklin-dependentními kinázami (CDK) a inhibitory CDK) hrají důležitou roli také v řízení diferenciace a to zcela odlišným, na řízení cyklu nezávislým, mechanizmem. Cílem této studie bylo analyzovat komplexní změny v konfiguraci a aktivitě regulátorů buněčného cyklu v průběhu diferenciace hES buněk do neurálních prekurzorů (NP) a zároveň charakterizovat tyto diferenciační změny z pohledu délky cyklu a distribuce buněk v jeho jednotlivých fázích. Materiál a metody: Pro řešení problematiky byly použity klasické metody molekulární biologie, jakými jsou RT-PCR, Western blot, imunoprecipitace, kinázová esej, nepřímé imunofluorescenční značení, analýza průtokovým cytometrem a další. Výsledky: Výsledky ukazují, že z pohledu fyziologie buněčného cyklu se doba trvání cyklu s diferenciací významně prodlužuje, rovněž zastoupení buněk v G1fázi buněčného cyklu vzrůstá z ~20% na ~60%. Z pohledu molekulární regulace cyklu se aktivita klíčových CDK zásadně mění (klesá aktivita CDK1 a CDK2, vzrůstá u CDK4), v některých případech však hladina cyklinů nekoreluje s pozměněnou aktivitou dané kinázy (cykliny D1, D2 a E). Zdá se proto, že některé změny mohou

60


být specifické pro diferenciaci do neurálního typu buněk nebo pro konkrétní linii NP. Také z pohledu dlouhodobé stability exprese molekulárních regulátorů cyklu se hladiny některých molekul (cykliny A1 a B) významně mění. Závěr: Získaná data naznačují, že kromě akceptovaných modelů regulace buněčného cyklu, by se jeho hlavní řídící molekuly mohly podílet i na regulaci dalších procesů nesouvisejících s průchodem buňky buněčným cyklem. Poděkování: Projekt byl podpořen: MSM0021622430, AV0Z50390512, AV0Z50390703, 1M0538, LC06077, 204/09/2044, LSHG-CT–2006-018739 D11. Kunová Michaela CHEMICKY DEFINOVANÉ MÉDIUM PRO LIDSKÉ EMBRYONÁLNÍ KMENOVÉ BUŇKY Pracoviště: Biologický ústav LF MU Školitel: Doc. Ing. Petr Dvořák, CSc. (Biologický ústav, Lékařská fakulta, Masarykova univerzita, Kamenice 5, 625 00 Brno; Oddělení molekulární embryologie, Ústav experimentální medicíny, Akademie věd České Republiky, v. v. i., Brno) Úvod: Lidské embryonální kmenové buňky (hESCs) jsou známé svým potenciálem v oblasti regenerativní medicíny. Tento potenciál je dán schopností hESCs diferencovat se v kterýkoliv buněčný typ dospělého lidského těla. Jedním z limitujících faktorů klinických aplikací hESCs je však standardní kultivační prostředí, které může obsahovat mnohé patogenní a potenciálně imunogenní složky zvířecího původu a obtížně definovatelné deriváty séra. Cílem této práce bylo eliminovat ze standardního kultivačního prostředí všechny složky zvířecího původu a nahradit je rostlinným hydrolyzátem VegetaCell a dalšími chemicky definovanými suplementy. Materiál a metody: Buněčný materiál, potřebný v kultivaci hESCs (CCTL14), byl reprezentován myšími embryonálními fibroblasty (MEF; outbrední kmen CF-1) či lidskými předkožkovými fibroblasty (hFF; SCRC 1041). Ve standardním kultivačním médiu se sérovým derivátem KnockOut Serum Replacement byla podpůrná vrstva MEF nahrazena hFF. KnockOut Serum Replacement byl poté z média eliminován a nahrazen VegetaCell a dalšími definovanými suplementy bez zvířecích proteinů. Tím byly z kultivačního prostředí vyřazeny veškeré složky zvířecího původu. Následovala optimalizace složení nového média a analýza buněk, kultivovaných v těchto nových podmínkách. K analýze byla využita metoda nepřímé imunofluorescence (exprese markerů nediferencovaných

61


hESCs na proteinové úrovni), RT-PCR (exprese markerů nediferencovaných hESCs na úrovni mRNA), proliferační test WST-1 a in situ inkorporace BrdU (délka buněčného cyklu). Výsledky: Postupnými optimalizačními kroky bylo vytvořeno nové, chemicky definované médium bez zvířecích proteinů. V něm jsou hESCs schopny dlouhodobé proliferace při zachování silné exprese markerů pro ně typických (Nanog, Oct-4, Sox2, SSEA3, SSEA4, TRA-1-60, TRA-1-81 a alkalická fosfatáza). Buněčný cyklus a intenzita proliferace jsou v nových kultivačních podmínkách zpomaleny jen mírně. Závěr: Zde prezentované nové médium pro hESCs, založené na rostlinném hydrolyzátu VegetaCell a chemicky definovaných suplementech bez zvířecích proteinů, je schopno podporovat dlouhodobou proliferaci nediferencovaných hESCs. Může se tak stát jedním z prostředků pro získání hESCs, vhodných pro buněčné terapie. Poděkování: Tato práce byla podpořena granty EU 6th FP (Integrated Project No. 018739), MŠMT LC06077 a MŠMT MSM0021622430.

62

Lékařská fakulta MU Brno

Areál Fakultní nemocnice U sv. Anny Brno

53. Studentská vědecká konference 19. května 2009 PROGRAM A SBORNÍK ABSTRAKTů Editorka: Doc. MUDr. Kateřna Kaňková, CSc.

Vydala Masarykova univerzita v roce 2009 1. vydání, 2009 náklad 250 výtisků Tisk: Tiskárna Helbich, a.s., Brno

Grafické studio: Metoda, s.r.o., Brno

Publikace LF-4/09-02/58 ISBN 978-80-210-4856-0

Mediální partner 53. SVK: SCRIPTA MEDICA Editor-in Chief: M. Korcová Lékařská fakulta Masarykova univerzita Kamenice 5, Brno Tel.: +420 549 493 998 E-mail: [email protected]

scripta medica

scripta medica







Volume 82 / No. 1 / 2009

Volume 82 / No. 2 / 2009

Scripta Medic a mediální par tner 53. Stu dentské v ědec ké ko nfe r e nc e

scripta medica

scripta medica







Volume 82 / No. 3 / 2009

Volume 82 / No. 4 / 2009

UNIVERZITNÍ KAMPUS


MASARYK UNIVERSITY “A Young Lady for Ever” 90th ANNIVERSARY CELEBRATIONS

53.



www.90.muni.cz

Brno 2009

MASARYK UNIVERSITY. 53. Studentská vědecká konference. A Young Lady for Ever. 90th ANNIVERSARY CELEBRATIONS. 19. května

Recommend Documents