Masa ry kova unive rz ita. K atedra výtvarné výchovy. Závěrečná práce VÝVOJ DĚTSKÉ KRESBY. Development of children's drawings

Masa ry kova unive rz ita K atedra výtvarné výchovy

Závěrečná práce

VÝVOJ DĚTSKÉ KRESBY Development of children's drawings

Vedoucí závěrečné práce: d oc. Paed D r. HAN A S TEHLÍ KO VÁ -BA BY R ÁD O VÁ , Ph .D . Autor závěrečné práce: Mgr. ZU ZA N A KU ŽEL O VÁ Studijní obor :

Učitelství výtvarné výchovy pro 2. stupeň ZŠ

F or ma s tudia:

C ŽV

Brno, 2015

1

Anotace Předmětem závěrečné práce s názvem „Vývoj dětské kresby“ je zachycení jednotlivých etap výtvarných projevů dětí v průběhu jejich vývoje od 1 roku do 10 let. Součástí práce jsou ukázky dětských obrázků a analýza těchto kreseb. Annotation The subject of thesis "Development of Children's Drawings" is to capture the various stages of creative expressions of children during their development from 1 to 10 age. The thesis includes examples of children's paintings and analysis of these drawings. Klíčová slova výtvarný projev, spontánnost, kresba, znaky, tvořivost, analýza Keywords artistic expression, spontaneity, artwork, characters, creativity, analysis

2

Prohlašuji, že jsem svou závěrečnou práci Vývoj dětské kresby vypracovala pod vedením vedoucí závěrečné práce samostatně za použití v práci uvedených pramenů a literatury. Dále prohlašuji, že tato závěrečná práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.

V Brně dne 8. 8. 2015

Mgr. Zuzana Kuželová

3

Děkuji paní doc. PaedDr. Haně Stehlíkové-Babyrádové, Ph.D. za odborné vedení a pomoc, kterou mi poskytla při vypracování závěrečné práce.

4

Obsah

Úvod

6

1

Tvořivost

7

1.1

Tvořivý proces

8

2

Kresba

10

2.1

Historie zájmu o dětskou kresbu

10

2.2

Dětská kresba

11

2. 2. 1

Výtvarné zákonitosti dětské kresby

11

2. 2. 2

Kriteria pro analýzu kresby dítěte

12

2. 3

Vývoj dětské kresby

18

2. 3. 1

Skvrny, čmáranice, čárání

18

2. 3. 2

Hlavonožci

19

2. 3. 3

Lineární náčrtek

22

2. 3. 4

Realistická kresba

27

2. 3. 5

Naturalistická kresba

34

Závěr

37

Zdroje

39

5

Úvod Ve své práci se zabývám tvořivostí ve spojení s výtvarným projevem dětí od 1 roku do 10 let. Dětský výtvarný projev ve své práci chápu jako souhrnné označení pro vizuální formy zobrazení – především pak pro kresbu. Pro interpretační postup jsem vymezila a definovala určitý soubor znaků, které mají závažnou výpovědní hodnotu z hlediska komplexního obrazu osobnosti dítěte. Tvořivost vnímám jako schopnost vytvářet a obohacovat život jednotlivce i život okolí. Tato schopnost provází lidstvo od samého počátku jeho vzniku. Každý člověk může oplývat schopností tvořit. Výjimečně tvořivé jsou především děti svým originálním, spontánním, nadšeným přístupem a tvořivými schopnostmi dokážou příjemně překvapit kohokoliv z nás. Jejich svět je plný barev a života. Realizují s lehkostí své sny, představy, radosti, touhy (stejně tak strachy, splýny a obavy). Přesto, že se dětskou kresbou zabývá především psychologie, vybrala jsem si téma tvořivost a vývoj dětské kresby pro svoji závěrečnou práci, jelikož se domnívám, že dětská kresba je důležitým zdrojem poznání dětské psychiky a každý pedagog by měl být do jisté míry schopen rozklíčovat osobnost žáka, poznat jeho temperament prostřednictvím analýzy kresby postavy (byť nemusí být vždy zcela závislý na kresbě) a poznatky pak využít pro kvalitnější proces vzdělávání. V závěrečné práci podávám pohled na oblast spontánního dětského výtvarného projevu. Všechny obrázky uvedené v následujících kapitolách pocházejí z mého archivu a jsou od dětí, se kterými jsem osobně pracovala. Pro analýzu mi sloužily takové kresby, u kterých jsem mohla sledovat proces vzniku a zachytit komentář dětí ke kresbám.

6

1 Tvořivost Tento pojem pochází z latinského slova „creare“, což znamená tvořit, vyplodit, rodit. Novější pojem kreativita je pak převzatý z anglického „kreativity“, který byl zaveden v roce 1949 na Americké konferenci psychologické asociace. Jednotliví autoři definují tvořivost různě, a to většinou pomocí zdůraznění určité její složky, která se jim zdá být nejvíce důležitá (Szobiová, 2004). Nejpodstatnější znaky jsou novost a užitečnost. Základem tvořivosti je motivace (obrázkem, hudbou, zážitky, představou), a nebo vystižení tvořivého procesu a produktu, kdy vzniká něco nového a neobvyklého, což úzce souvisí s novostí a užitečností. Tvořivost bývá chápaná také jako výsledek vzájemné interakce mezi osobou nebo skupinou osob a předmětem a také jako výsledek působení vnějších sil. R. Bean chápe tvořivost jako proces, prostřednictvím něhož jedinec pomocí různých prostředků vyjadřuje svou podstatu tak, aby vnímal pocit uspokojení. (Bean, 1995). Tvořivostí se v posledních sto letech zabývají nejen psychologové, ale i vědci. Gestaltisté jsou toho názoru, že tvořivé myšlení je důsledkem vytváření a změn mentálních vzorců (forem). Podle asocianistů vzniká tvořivost důsledkem spojování myšlenek do nových celků. V dnešní době je tvořivost vysoce žádanou vlastností ve všech profesích a v mnoha oblastech lidského života. Jejím zkoumáním a rozvojem je proto nutné se neustále zabývat. Tvořivost, i když ji můžeme zatím jako takovou stěží objektivně změřit nebo zachytit, je velmi důležitá pro samotného jednotlivce i

pro celé lidstvo. Provází nás celým naším

životem. Prostředí, které nás obklopuje, je zaplněno vynálezy a věcmi, které vznikaly díky kreativním schopnostem jednotlivců nebo skupin. Rozvoj civilizace neustále pokračuje díky dalším novým kreativním nápadům. Mám tím hlavně namysli oblast technického pokroku, ale i to, jak se člověk vypořádává s každodenními povinnostmi a činnostmi, s každodenní realitou. Tvořivost je hybnou silou, která vede člověka k osobní spokojenosti. Odráží se ve všech oblastech (ve vědě, vzdělávání, kultuře). Podle Szobiové (2004) slouží tvořivost jako pomoc při snížení úzkosti. Dále pak pomáhá k seberealizaci, vývoji vědy a umění, při budování zdravého sebevědomí. Zlepšuje také sociabilitu jedince.

7

1. 1 Tvořivý proces Odborná literatura hovoří o tvořivém a netvořivém jedinci. Osobně se přikláním k názoru uveřejněnému Scobiovou (2004), tj. že schopností tvořit je obdařen každý z nás, záleží však, na jaké úrovni, přičemž tato úroveň není neměnná a dá se cílenými úkoly trénovat. V každém jedinci se podle mého názoru může skrývat vzhledem ke konkrétní oblasti jistý tvůrčí potenciál. Hlavsa (1986) řadí mezi tvůrčí schopnosti: Senzitivitu – jedná se o schopnost citlivosti na problémové situace, intenzivní vnímání prostředí a jeho hodnocení, všímání si nedostatků a reagování na možná řešení, vyhledávání a příprava problémů k řešení. Flexibilitu – jedná se o pružnost v myšlení, změnu úhlu pohledu a nalezení nových východisek při řešení. Originalitu – jedná se o schopnost nalézat a formulovat novou, neobvyklou myšlenku či řešení. Rekonstrukci (redefinici) – jedná se o schopnost přepracovávání již vytvořených řešení, alternativ. Fluenci – jedná se o vyprodukování nápadů na daný podnět, pohotovost v navrhování množství alternativ a řešení k danému problému, plynulost představ a myšlenek. Elaboraci – jedná se o schopnost rozvinutí myšlenky nebo nápadu a další zpracování detailů, dokončení a uskutečnění. Zelina, Zelinová (1990) uvádí, že dalšími osobnostními charakteristikami, které se pojí s tvořivostí jsou – nadšení, zvědavost, motivace. Interpretace odborníků, kteří se věnují podstatě tvořivého procesu, se liší, proto se odborníci rozdělili do dvou skupin. V první skupině jsou ti, kteří se shodují v tom, že tvořivost je procesem, který se vyskytuje běžně. V druhé skupině naopak odborníci tvrdí, že tvořivost je jedinečný proces, který vzniká na základě shody a souladu tvořivé osobnosti s kontextem. Při tvořivém řešení problému člověk prochází třemi fázemi:

8

1. Iniciační fáze, ve které se jedinec seznamuje s problémem a jeho analýzou. Vzniká tak motivace k jeho vyřešení. Iniciační fázi můžeme posilovat vědomě cvičením pozorování všemi smysly, přičemž vědomě pozorujeme nejvíce zrakem. Je důležité naučit se vnímat a rozlišovat detaily, které jsou pro interpretaci rozhodující. 2. V logicko-operační fázi posuzujeme, upřesňujeme problém, hledáme možná řešení a postupy. Získáme vhled do problému, dostaneme nápad jde o tzv. „AHA“ zážitek. 3. Finální fáze vede k dokončení a úplnému vypracování řešení. Impuls k tvorbě souvisí s prvotní představou. Velmi důležitá je motivace osoby a její zaměření na kreativní činnost. Hlavsa (1986) uvádí, že tvořivý produkt vzniká prostřednictvím převedení prvotní tvořivé myšlenky ve hmatatelnou formu, zachytitelnou v určité formě i druhými lidmi. Takový produkt má mít znaky novosti, hodnotnosti, neobvyklosti, užitečnosti jež posuzujeme podle společenského užitku, překvapivosti a přiměřenosti. Rozvoj tvořivosti a vhodná iniciace je velmi důležitá obzvláště pro malé děti. Okolí může dítě podporovat v rozvoji tvořivosti volbou vhodných námětů (příroda, rodina, dům, zvířata), vyprávěním, zprostředkováním vizuálních zážitků (výlety, návštěvy dětských divadelních představení a podobně). Vhodnou motivací je pochvala, nebo hra. Kreativitu u dětí cíleně podporujeme tím, že respektujeme autonomii dítěte. Poskytujeme dostatek osobního prostoru, různorodé materiály vhodné ke zpracování (papír, karton, plast, plátno, vlna, přírodniny), širokou škálu podkladů (papír, karton, plast, plátno, desky, tabule, PVC, dýha) a materiálně technických prostředků (tužky, pastelky, voskové tužky, pastely, voskové pastely, křídy, rudky, uhly, fixy, pera, tuš). Vhodné je projevit zájem o to, co děti vytvořily. Adekvátním oceněním je například vystavení výtvoru na viditelné místo (výstavku, nástěnku, zeď). Při hodnocení výsledných výtvorů dětí bychom neměli být příliš kritičtí, neměli bychom po dětech vyžadovat striktní dodržování proporcí ani barevného provedení, děti by neměly tvořit pod tlakem. Tak zajistíme, že nedojde ke snižování jejich sebevědomí a seberealizace a omezování jejich tvořivosti a fantazie.

9

2 Kresba Kresba je jedním z nejstarších výtvarných prostředků člověka. Je nejčastěji chápána jako výtvarné umění, které je vytvářeno množstvím kresebných pomůcek na dvourozměrné médium. Bývá zpravidla používána při vytváření pomocných studií, kdy si umělec zkouší a ujasňuje kompozici a další aspekty připravovaného uměleckého díla, reliéfu, sochy, malby, architektonické realizace. Kresba byla umělci hojně užívána také k zaznamenání děl cizích umělců jako podklad ke své vlastní umělecké tvorbě. Od renesančního období se stala vyhledávaným artiklem sběratelů. Postupně začala být chápána i jako samostatné umělecké dílo, přesto je dodnes výtvarníky užívána hlavně k přípravným studiím. Je také populární jako prostředek k veřejnému vyjadřování přes graffiti. Kresbu lze také chápat jako komunikační a sdělovací prostředek vyjadřující pocity a potřeby, čehož lze účelně využít při analýze dětské psychiky.

2. 1 Historie zájmu o dětskou kresbu První náznak vážnějšího zájmu o dětskou kresbu můžeme spatřovat u renesančního umělce G. F. Carota, který namaloval portrét vlastní dcery. Ta držela v ruce list papíru, na němž byla zřetelně rozpoznatelná její dětská kresba. V době barokní se dětskou kresbou zabýval J. A. Komenský. Domníval se, že dítě si vytváří grafický záznam z nějakého vnitřního pnutí souvisejícího s jeho duševním životem a psychickým rozvojem. Zájem o dětský výtvarný projev se výrazněji zvýšil v době viktoriánské. Schopnost kreslit byla v té době pro intelektuály naprostou samozřejmostí. Narůstal tak zájem o pochopení principů kresby a její symboliku. Pojetí dětské kresby se v 19. století zaměřovalo převážně na hlediska vývojová (Charles Darwin). Stále více byla při studiu dětského výtvarného projevu brána v úvahu i hlediska psychologická. Na počátku 20. století podporovala psychoanalýza rostoucí zájem o dětské prožitky, což přivedlo psychology opět k dětské kresbě, která se stala jedním z prostředků analýzy dětské psychiky. Kresba tedy začala být považována za důležitou metodu poskytující odpovědi na otázky týkající se vývoje vnímání dítěte. Dalším mezníkem ve vývoji analýzy dětské kresby byl rok 1975, kdy se psychologové Lowenfeld a Lambert pokoušeli objasnit

10

vztah mezi psychickými stavy a z nich vyplývající grafickou aktivitou dětí, šlo jim tedy o zachycení souvztažnosti kresby a osobnosti. (http://www.learningdesign.com/Portfolio/DrawDev/kiddrawing.html#anchor2470313) Dětský výtvarný projev je podle autorů současných teorií (Gallas, Malchiodi, Čáda, Matějček) vnímán jako forma komunikace. Snaží se soustředit důraz nejen na samotný výsledek kresby, ale i na celý kresebný proces. Zajímají je významy, které děti samy kresbám přikládají, komentáře, které k výtvorům podávají.

2. 2 Dětská kresba Kresba je pro dítě důležitá jako prostředek vyjádření sebe sama. Dítě prostřednictvím kresby může popsat pocity a myšlenky, které by v dané době nedokázalo vyjádřit slovně. Z tohoto důvodu se kresby využívá při určování úrovně psychického a intelektuálního vývoje, či při zjišťování příčin psychických poruch (úzkostí, emoční lability). V běžném životě se s kresebnými testy setkáváme v podobě testů školní zralosti, které mají podle úrovně kresby odhalit stupeň vývoje dítěte a jeho psychickou připravenost pro zahájení školní docházky. Dětskou kresbu můžeme využívat jako komunikační prostředek, psychoterapeutický prostředek (například při oněmění, mutismu následkem šoku) a jako prostředek k vyjádření znalostí dítěte o svém těle a jeho situování v prostoru V jednotlivých věkových obdobích má dětská kresba svá specifika týkající se techniky provedení, barevnosti, námětů, ale i zákonitostí.

2. 2. 1 Výtvarné zákonitosti dětské kresby V dětské kresbě jsou zřejmé v určitém věkovém období výtvarné zákonitosti ( http://www.babyonline.cz/vyvoj-ditete/vyvoj-detske-kresby): Zvětšování - disproporce – dítě v kresbě zvětšuje, co je pro něj důležité Moment antropomorfismu – zlidšťování, dítě připisuje lidské vlastnosti věcem Princip průhlednosti (transparence) – tzv. „rentgenový fenomén“: průhledné auto – jdou vidět sedící postavy včetně nohou, dítě v čertově pytli 11

Intelektuální realismus – dítě kreslí to, co nemůže být vidět Moment animismu – oživování neživého, dítě hodně zapojuje fantazii Grafoidismus – postava, předměty ohnuté ve směru písma Princip automatismu – stálé opakování jednoho oblíbeného námětu, vede ke zdokonalování Kouzlo pravého úhlu – tzv. R-princip – hrnec stojí kolmo ke stolní desce, komín je umístěn kolmo ke střeše, v pravém úhlu jsou první větve na dětských stromech, v pravém úhlu jsou nasazeny ruce prvních hlavonožců. Tento způsob zobrazení je dán potřebou dítěte rozlišit jeden směr od druhého (svislý x vodorovnému). Rytmus, opakování, symetrie – jsou principy, které se v dětské kresbě a malbě uplatňují často. Jsou pozitivním základem vyvážené kompozice plochy. Toto vyvážené řešení plochy má dítě vrozené – počátek je už ve fyziologických faktech (v rytmu tepu a dechu,v symetrii vlastní postavy). Střídání pozorovacích hledisek znamená, že dítě nakreslí týž předmět zepředu i z profilu – dům je zepředu, cesta z nadhledu. Výtvarné vyprávění využívá dítě při tzv. ilustračním kreslení. Tehdy znázorňuje na jednom papíru více situací, či sled situací. Zde je nutný slovní doprovod dítěte. Přenášení znaků u jedné představy na druhou – zvířata mají lidskou hlavu, stojí na dvou nohách. Dítě tak činí proto, že si ještě nevytvořilo grafický znak. Ustálená barevnost odpovídá realitě – stává se automatismem: tráva je zelená, nebe modré, slunce žluté, vodník zelený. Dítě upřednostňuje oblíbené teplé barvy. Často má barevnost osobitý charakter, učitelka podle ní pozná autora kresby. Někdy je při kresbě vystřídána tzv. barevnou nadsázkou – neodpovídá realitě, je však působivá.

2. 2. 2 Kriteria pro analýzu kresby dítěte Podle Uždila dítě zobrazuje ty osoby a předměty, které mají zvlášť trvalý, neměnný a obecný význam. Nejčasnější dětské kresby, pokud už mají věcný obsah a vznikly vědomě, zobrazují zpravidla izolované představy: člověka, dům, auto, strom (Uždil, 2002). Když dítě kreslí, promítá do kresby celou svou osobnost. Ať je námět kresby jakýkoli, dítě o sobě vypovídá. Při analýze dětské kresby věnujeme pozornost kritériím: •

symbolika barev

•

čára 12

•

geometrické kresby

•

náměty

Symbolika barev V rámci analýzy dětské kresby bývá věnována pozornost barevné symbolice. Je však třeba přihlížet k mnoha dalším faktorům, například k formě, linii, kompozici či kombinaci barev. Obecně platí, že zdravé spokojené děti dávají přednost základním barvám. Vyrovnanost a harmonie dýchá z kreseb, v nichž jsou vyváženy barvy červená, modrá, zelená a žlutá. Velké plochy a předměty blízké dětskému srdci jsou v teplých tónech. Tvarově nesouměrným prvkům vládnou studené tóny.V obrázcích extrovertních a šťastných dětí převládají jasné barvy, naopak introverti nebo nemocné děti užívají jednu či dvě barvy. Nepřítomnost barvy v kresbě prozrazuje citovou prázdnotu nebo asociální sklony. Při použití barvy se uplatňují také její vlastnosti – intenzita, viditelnost, odstín. Tyto prvky přinášejí specifikum dané kresby. Při analýze dětské kresby vycházíme z obecné symboliky barev: Červená – patří k nejoblíbenějším. Její nadměrné užití u dětí starších 6 let poukazuje na agresivitu, nedostatečnou kontrolu emocí. Modrá – děti, které jí dávají přednost před červenou bývají rezervovanější, někdy slouží jako náhrada za modrou. V psychoanalytickém kontextu vyjadřuje vztah s matkou. Zelená – odráží společenské vztahy, symbolizuje naději, klid, stálost a vytrvalost, současně také sílu a energii. Podle Kelloggové (1967) je zelená spojením otcovské žluté a mateřské modré a může znamenat dosažení zralosti. Zelenou v kresbách preferují děti se sociálním cítěním. Bílá – symbolizuje čistotu, jasnost, nevinnost i naivitu. Bílá může prezentovat i jednotu, neboť obsahuje všechny barvy. Fialová – patří mezi málo oblíbené barvy u dětských autorů, symbolizuje změnu. Je prokázáno nadměrné užívání této barvy v období špatné adaptace, v kombinaci s modrou značí neklid. Žlutá – vyjadřuje závislost na dospělém, je barvou slunce, tepla a světla, rovněž otce, déle vnímána jako symbol otevřenosti, šíře a lehkosti a přikládá se jí význam „svoboda pro změnu“. Žlutá je barvou levé hemisféry, stimuluje a podporuje duševní a mentální dispozice.

13

Hnědá – symbolizuje také zemi a pokoru. Hnědou barvu preferují solidní, trpěliví, spolehliví a silní jedinci. Přílišné užívání této barvy odkazuje na špatnou přizpůsobivost a časté konflikty v rodině. Černá – odráží dva protikladné významy: 1. úzkost, sklíčenost, v pubertě obtížné vyjadřování citů; 2. bohatý vnitřní život dítěte.

Čára Při analýze dětské kresby hraje důležitou roli provedení čar. Tenké, lehce naznačené čáry kreslí děti, kterým chybí sebedůvěra, jsou ustrašené a mají zábrany. Obrázek často předělávají a někdy si pomáhají pravítkem. Silné čáry naopak mohou být projevem agresivity. Vyrovnané děti mají čáry „pod kontrolou“. Děti, které raději „tečkují“ bývají přecitlivělé. Provedení čar obvykle odpovídá dvěma typům dětí. Mírné, citlivé dítě raději kreslí křivky, avšak pokud kreslí téměř jen křivky, lze usuzovat na určitou nezralost. Naopak realistické a podnikavé děti často používají přímky a úhly. Má-li dítě svou impulzivitu pod kontrolou, projevuje se to rovnováhou mezi přímkami (zejména vertikálami) a křivkami. Přikládá-li přehnanou důležitost horizontálním čarám, ukazuje to na psychologické konflikty. Čáry směřující nahoru ukazují na mysticismus. Čáry vedené směrem dolů poukazují na materialistickou stránku. Geometrické kresby Dalším kritériem využívaným při analýze dětské kresby je porovnání velikosti kresby v poměru k velikosti papíru. Dítě, které svým obrázkem papír zcela zaplní, bývá nedozrálé. Vyrovnané dítě svou kresbu umísťuje do středu papíru. Naproti tomu člověk, který má mnoho problémů, kresbu umísťuje excentricky. Kresba položená příliš vysoko ukazuje na pýchu, kresba zcela dole je známkou stability a rovnováhy. Náměty V dětském výtvarném projevu se některé náměty obecně ustalují a stávají se symboly. Mezi tato témata patří lidská postava, dům, strom, zvířata a živly.

14

Postava Při analýze dětské kresby sledujeme umístění postavy na ploše a jednotlivé části lidské postavy. Pro analýzu je důležité, ve kterém pořadí postavy do kresby vstupují, protože tak dítě dává najevo svůj postoj k nim. Jako první jsou obyčejně kresleny postavy, které mu vůbec nejsou lhostejné (z vyprávění poznáme zájem nebo opovržení), jejich vztah k nim vyjadřuje také to, jak je dítě propracuje. Umístění na ploše svědčí o vztahu k rodičům: levá strana symbolizuje vztah k matce, tedy k minulosti, introverzi; prostřední část je současnost; pravá strana je vztah k otci, tedy budoucnost, autoritu, extroverzi. Hlava bývá zpočátku dominantou celé postavy. Vlasy se nejprve stávají z několika čar, později děti rozlišují délku, barvu a tvar (popřípadě

účes).

Načesané,

vyfoukané

a

kudrnaté

vlasy

jsou

znakem

narcismu. Obličej postavu polidšťuje. Někdy má správné proporce, jindy bývá obrovský, zejména u velmi malých dětí, které postavám kreslí velké hlavy. U starších dětí jsou „velké hlavy” patologickým příznakem. S malými hlavami se často setkáváme u dětí depresivních a u těch, které trpí pocitem méněcennosti. Oči bývají naznačeny pomocí drobných kruhů, ne nutně stejně velkých, nebo teček. Velké oči (jako symbol svádění) kreslí hlavně děvčata a chlapci s homosexuálními sklony. Velké uši kreslí děti, které touží po vědění. Nos je falický symbol, když se vyskytují sexuální problémy, je zdeformovaný. Ústa jsou zpočátku kreslena jako oblouček (rozlišují úsměv, mračení, povislé koutky) nebo kroužek, později je kreslen horní a spodní ret (srdcovitý tvar). Ústa symbolizují řeč, potravu a v jisté míře i erotiku. Jako symbol přijímání potravy se vážou k matce. Dítě, které opomene znázornit u svých postav ústa, zpravidla vyjadřuje sexuální problémy nebo problémy ve vztazích s matkou. Postavy bez úst jsou rovněž typické pro děti, které doma postrádají láskyplnou komunikaci. Otevřená ústa “s vyceněnými zuby” naznačují agresivitu. Je-li nakreslen jazyk, naznačuje to nevyřešené sexuální problémy. Silné rty se vyskytují u smyslně založených osob. Zavřená ústa se sevřenými rty, která se neusmívají, prozrazují určité napětí. Kulatá ústa se často vyskytují u velmi malých dětí. Kresba rukou souvisí s věkem dítěte. Zpočátku mívají jednoduché podoby: obyčejné čáry, prsty jako hrábě nebo vějíř, v pozdějším období bývají znázorňovány dvěma čarami (při těle nebo od těla, později i ohnuté – schované). Dobře vyznačené ruce vyjadřují sociabilitu. Někdy ruce zcela chybí (jsou v kapsách nebo jsou zmrzačené). Bývá to tehdy, když má dítě problémy sexuální nebo sociální (krádeže). Paže poněkud odtažené od těla jsou příznakem sociability. Ochablé paže těsně přitažené k tělu obvykle vyjadřují pocit prohry. V období tzv.

15

hlavonožců se objevují nohy, nazančené nejdříve pouze jednou čarou, později dvěma čarami, velmi brzy jsou kreslena rovněž chodidla a boty. Ohnuté nohy někdy odrážejí snížení fyzické nebo psychické schopnosti. V období rané dětské kresby tělo jako takové chybí, později bývá naznačené v neúměrné velikosti pomocí různých tvarů – kruhu, čtverce, obdélníku. V pozdějším výtvarném období se děti snaží zachytit poměr tělesných proporcí. Prsa vyjadřují skutečnost, že se dítě zabývá sexuálními otázkami, a zdůrazňují vztah mezi matkou a dítětem. U chlapečků s homosexuálními sklony bývají zdůrazněny hýždě. Doplňky oblečení – kravata, dýmka, cigareta, špičatý klobouk, deštník, hůl) představují falické symboly. Zvláštní význam mají také kapsy a knoflíky. Zvyšují totiž hodnotu postav a dodávají jim důležitost. Příliš velký počet knoflíků však znamená pocit závislosti.

Dům Dům je oblíbeným tématem dětské kresby. Při interpretaci hraje důležitou roli nejen vlastní dům, ale také jeho bezprostřední okolí. Dům umístěný uprostřed, s otevřenými okny a několika dveřmi vypovídá o dítěti, které je přívětivé, živé a otevřené. Malý dům a okna (případně chybějící okna) ukazuje na poruchy afektivity: mezi šestým až osmým rokem nesmělost a připoutanost k matce, starší osmi let pocit méněcennosti a osamění, v pubertě zdrženlivost v projevování citů a senzibilitu. Když dům zaplňuje celou plochu, autor zřejmě prahne po lásce a přizpůsobení se. Zámek představuje ideální útočiště. Dům odpudivého vzhledu obvykle vyjadřuje, že dítě vnímá omezování své svobody je pod nátlakem rodiny. Izolovaný těžce dostupný dům (bez vchodu, obehnaný vysokým plotem, zdí) je symbolem nezdaru a prohry. Velmi důležitá je cesta. Vede ke dveřím domu. U narušených dětí může být zaslepena, vybarvena černě a červeně. Děti, jejichž rodiče spolu nežijí v jedné domácnosti, vcelku přirozeně kreslí dva domy.

Strom Nejenom kresba postavy, ale i kresba stromu zachycuje vývoj psychiky kreslíře v průběhu jeho života. První stromy jsou čmáranice, později nabývají vzhledu hlavonožce. V dalším stádiu však čára znázorňující strom přetne spodní část kmene a strom zakoření, což odpovídá zařazení dítěte do rodinného a sociálního života. Kolem osmého až desátého roku 16

kreslí dítě strom jako kouli – kmen a listy symbolizuje nepřerušená zahnutá čára. Jestliže dítě po desátém roce stále kreslí strom – kouli, naznačuje to zpoždění duševního nebo citového vývoje. Velmi důležité je umístění stromu na papíru. To vysvětluje schéma grafologa Maxe Pulvera – vrchní část listu představuje oblast intelektuální, duchovní a kontakt s okolím. Je to „já” subjektu, jeho probuzené vědomí, jeho city. Naproti tomu spodní část úředstavuje nevědomí, pudy, erotický a sexuální život. Strom je projektivní výpovědí o člověku. Výklad nelze provádět mechanicky, vždy záleží na kontextu celé kresby. Posuzujeme celkový dojem kresby, zkoumáme poměr statičnosti a dynamičnosti. Sledujeme relativní velikost stromu vzhledem k ploše, umístění stromu vzhledem k symbolice kvadrantů. Sledujeme proporce kmene a koruny, dále kořeny, základnu, patu kmene i celkovou detailnost provedení. K poznání lidské psychiky nám může pomoci analýza kresby stromu prostřednictvím vyhodnocení tzv. Baum testu, který sestavili J. N. Buck a K. Koch. (https://is.muni.cz/www/344438/7159323/Detska_kresba_jako_diagnosticky_prostredek.txt)

Zvířata Námět zvířete, které někdo hladí se často vyskytuje u malých dětí, jež se rády mazlí. Po desátém roce věku tento námět naznačuje citové problémy. Krvelačná zvířata – vlci, krokodýli, tygři obvykle vyjadřují obraz otce, kterého se dítě bojí. Jsou-li však tato zvířata umístěna proti postavě, dodávají jí důležitosti. Přítomnost jakéhokoli divokého nebo krvežíznivého zvířete svědčí o úzkostných stavech dítěte. Ptáci v letu vyjadřují jistý stupeň mysticismu, zatímco ptáci v hnízdě představují domov, nebo naopak „ztracený ráj”. U dítěte kolem deseti let takový obrázek hnízda ukazuje na určitou formu citové nezralosti. Ryby se zpravidla objevují v kontextu pohody a štěstí. Fantastické bytosti odráží úzkost dítěte. S neobvyklými zvířaty se můžeme setkávat u duševně nemocných dětí. Nesmíme ale zapomínat, že obrázky zvířat mívají výpravný charakter a mohou vzniknout pod vlivem filmové či literární inspirace.

17

Slunce, měsíc, obloha Slunce ukazuje na vliv otce. Dítě, které má s otcem dobré vztahy, nakreslí teplé slunce s množstvím paprsků. Pokud se ho bojí, nakreslí slunce agresivní barvou (červenou) nebo barvou vyvolávající úzkost (černou). Měsíc je symbolem tajemství. Obloha vyjadřuje tužby, představuje dokonalost, bývá spojována s posvátnem. Někdy bývá spojována s úzkostí a smrtí.

2. 3 Vývoj dětské kresby Badatelé Ebenzer Cooke a Corrado Ricci zjistili, že dětské kresby mohou přiblížit i povahu a vývoj dětské psychiky. Všimli si vývojové povahy základního grafického projevu a jeho periodozaci viděli ve formě vývojových období. Cyril Burt zastává názor, že se výtvarný projev vyvíjí od motorické činnosti bezúčelného čárání k účelovému projevu zaměřenému na výsledek (David, 2008). Uždil (1974) uvádí jednotlivá vývojová stadia dětské kresby, z nichž vycházím ve své práci a s nimiž se ztotožňuji a blíže je rozvádím.

2. 3. 1 Skvrny, čmáranice, čárání Přibližně do 12 měsíců věku dítěte vznikají během prvních kresebných pokusů tzv. skvrny. Mezi 12. – 15. měsícem se začínají objevovat „čmáranice“. Jde o nekontrolované silné čáry přes celou plochu podkladu. Okolo 2 let dozrává dítě do období tzv. črtacích experimentů. Znaky  

hrubé tahy z ramene až 20 cm dlouhé – ruka vykonává kyvadlové pohyby    

kulaté tvary, píchání, klubíčka – jde o spontánní (přirozenou, nenaučenou) činnost čáry by se daly zrcadlovitě doplnit do oválu – období „čárání“ čáry se postupně ředí, při technice kresby se začíná zapojovat zápěstí klubka se stávají základem dalších geometrických útvarů (přelom mezi 2. a 3. rokem) kruh, mandala je podle Kellogové symbolem zrodu identity dítěte v procesu

začleňování se do skutečného prostoru, času a místa.

18

Obr. 1 Čmáranice, autor neznámý

Obr. 2 Přechod k čárání, autor neznámý

2. 3. 2 Hlavonožci Okolo 3 let už kresba "něco" zaznamenává, jde o období „ hlavonožců“. Znaky •

kolečko představuje při kresbě postavy hlavu i trup

•

z kulatých tvarů vznikají mimo jiné i domečky

•

dítě objevuje možnost měnit směr čáry – kříž

•

do středu zájmu se dostává lidská postava, zpočátku zejména hlava

•

jako první dítě většinou nakreslí sluníčko

•

asi do 3 let obrázky postrádají obsah

•

dítě nevyužívá při kresbě celou plochu

Obr. 3 Autobus a cestující, Vojtěch, (2,5 roku)

Na obrázku 3 jsou kresby prováděny převážně střední rychlostí. kresby respektují hranice formátu. Kresby jsou zaměřeny na sdělení a vystihují podstatu. Lze usuzovat na výraznější 19

tlak a tlakovou dynamiku. Barva je používána spíše jako kontura a nelze tedy její interpretaci přikládat přílišný význam. Při posouzení většího množství kreseb se jeví tendence preferovat modrou a zelenou barvu. Obr. 4 Postavy fotbalistů (strana21) Na obrázku 4 jsoukresby prováděny převážně střední rychlostí, respektují hranice formátu. Kresby jsou zaměřeny na sdělení a vystihují podstatu. Lze usuzovat na výraznější tlak a tlakovou dynamiku. Tahy jsou jisté, suverénně vedené a uvolněné. Linie jsou realizovány převážně jako nepřerušované. Barvy nemají rozhodující význam, jsou náhodně zvolené. Chybí zde perspektiva. Chlapec se pokoušel o zachycení výrazu, některé z postav se mračí, jiné se usmívají.

20

Obr. 4 Postavy fotbalistů,Vojtěch,(2,5 roku)

21

2. 3. 3 Lineární náčrtek Okolo 4 let se dítě dostává do období tzv. lineárního náčrtku známého také jako „zlatý věk dětské kresby". Znaky •

dítě zapomíná původní obrys a vytváří nový

•

při kresbě postavy užívají pro hlavu i trup samostatné kolečko, dvourozměrná obrysová kresba

•

projevuje se také zájmem o pohlaví: tatínek – krátké vlasy, vousy; maminka – dlouhé vlasy, náušnice, sukně

•

zakreslování detailů – uši, náušnice, brýle, knoflíky, prsty

Obr. 5 Rodina, Vojtěch,(3 roky)

22

Na obrázku 5 chlapec využil červenou barvu ke znázornění primární rodiny. Vpravo matka, po její pravici pak otec a za nimi chlapec. Všechny postavy se usmívají. Chlapec zachycuje některé detaily – délku vlasů, prsty na rukách. Lidské postavy, zvláště ženy mívají zdůrazněné sekundární pohlavní znaky. Obr. 6 Postava s letadlem a postava s autem, Vojtěch,(3 roky )

Na obrázku 6 si chlapec u každého obrázku zvolil jednu barvu (modrou na prvním a zelenou na druhém obrázku), vyjadřuje tím zvládnuté sociální vztahy. Obě figury mají paže od těla, což vyjadřuje sociabilitu. U žádné figury nenakreslil uši ani nos. Přesto se zde vyskytují některé detaily – trysky u letadla, prsty a boty u první postavy a kapsa na bundě a prsty u nohou druhé postavy.

23

Obr. 7 Odtahovka, Vojta,(3,5 roku)

Obr. 8 Hasičské auto Vojta,(3,5, roku)

Na kresbách 7 a 8 se Vojtěch věnoval oblíbenému námětu dopravních prostředků. Užívá stejnou barevnou škálu. Kresby zasahují do celého prostoru, jsou dynamické a projevuje se v nich snaha o preciznější vybarvování navzdory tomu, že chlapec obrázky nevybarvuje příliš rád.

24

Obr. 9 Fotbalisté, Vojtěch,(3,5 roku)

Na kresbě 9 je kresebné vyjádření poměrně prosté, sdělné, střízlivé a bez přebytečného obohacování. Kresba je dobře strukturovaná podle vlastních kompozičních pravidel, jsou respektovány hranice formátu. Sklon kresby je nevyhraněný. Vojta se pokusil o zachycení pohybu u fotbalisty s číslem 83, kterému nakreslil zdviženou nohu, čímž chtěl vyjádřit, že přihrál míč (bohužel soupeři). Tahy jsou vedeny v úhlech, křivkách i přímkách. Tahy vedl jistě, tlaková dynamika je dostatečně výrazná bez vlasových linií. Vojta se rozhodl pro dvě týmové barvy – fialovou a oblíbenou modrou. Barevně se odlišuje od ostatních hráčů oranžový brankář, který má navíc modrou rukavici. Všichni fotbaslisté mají paže od těla. Žádná z postav nemá vlasy, uši, nos, prsty ani boty. Zato mají všechny postavy, až na brankáře, čísla.

25

Obr. 10 Hrad s princeznou ve věži, Vojtěch,(4, 5 roku)

Komentář ke kresbě 10: „ Princezna ve věži není zakletá, čeká na svého prince doma, protože je líná a venku by jí bylo zima.“„ Hrad má spoustu okýnek, protože je tam hodně pokojů, kde si může princezna hrát.“

26

2. 3. 4 Realistická kresba Období 5–7 let , kdy se kresba dítěte začíná přibližovat skutečnosti, je označováno za období tzv. „realistické kresby". Znaky           

kresba dítěte se začíná přibližovat skutečnosti, snaží se reálně zachytit více detailů: boky, ramena, chodidla, tzv. intelektuální realismus transparentnost – interiér domu viděn přes zeď, dítě viděno skrz čertův pytel sklápění – předměty dítě ve své kompozici staví okolo středu kruhu pokud má dítě nedostatek místa pro lidi nebo další objekty, které by chtěl na své kresbě postavit na zem, pomáhá si otáčením papíru (Uždil, Šašinková, 1980) sbíhavá perspektiva obrácená perspektiva – věci nacházející se blíže spodního okraje dítě zobrazuje menší, než ty nacházející se dál podhled první pokusy o obrázky z profilu (s chybami - dvě oči) důraz na tělesné proporce, barvy, pohlaví, detaily profil chlapci upřednostňují kresbu technických vymožeností, strojů, aut, transformerů, robotů, zbraní, těžkých stavebních strojů. Typická ja snaha o dokonalé pojetí.



dívky kreslí zejména princezny, kytičky. Rovněž kladou důraz na detaily. Tvořivou aktivitu děti v předškolním věku projevují nejčastěji formou her a formou

kresebného projevu. Dítě spíše napodobuje, jde o počáteční fázi kreativity. Tvořivé hry mohou být námětové (hry napodobovací), dramatizační (pohádky), konstruktivní (skládání stavebnice) nebo hry společenské. Tvořivá činnost se prolíná s hraním. Hra je pro rozvoj dítěte a samotné tvořivosti velmi důležitá. Při hře se rozvíjí rozumové schopnosti, pohybové a pracovní dovednosti, ale i talent. Výtvarné

činnosti souvisejí s vnímáním, myšlením,

představivostí a fantazií, volními vlastnostmi a dovednostmi.

27

Obr. 11 Stíhačka, vojenské auto a postava, Vojtěch,(5 let)

Téma vojenských aut a letadel (obr. 11) je ve Vojtově kresbě poměrně časté. Volba barevné škály je pestrá, zelená a fialová barva nejsou konstantou. Kresba je živá, dynamická, je provedena s lehkostí a organicky směřována. Detaily mají popisnou funkci. Sklon a směrovost je v jeho kresbě nevyhraněná. Linie jsou realizovány v křivkách, úhlech i přímkách. Tahy vedl jistě, tlaková dynamika je dostatečně výrazná. Kresba vznikla rychle, během kreslení Vojta komentoval vznikající objekty. Běžně zakresluje detaily jako jsou prsty, boty, značky na autech. Chlapec své kresby rád „obohacuje o čísla“. Zajímavostí je, že nakreslil jdoucí postavu z profilu, což se zatím v jeho kresbě příliš neobjevovalo. Z výtvarného projevu lze vycítit expresivita, pohyblivost, spontánnost, pozitivní naladění. Kresby zaujímají adekvátně celý prostor, který je k dispozici bez významného posunu do některého z kvadrantů. Kresba respektuje hranice formátu. Chlapec má dobré pozorovací schopnosti, koncentrovanost a smysl pro detail.

28

Obr. 12 Jeřáb, zajíc a beruška, Vojtěch, (5 let)

Vojtova kresba 12 působí harmonicky. K oblíbeným tématům aut a strojů přidal téma zvířat, není to v jeho výtvarném projevu ovšem výjimkou. Jeho kresba má jasné členění a je dobře prostorově

organizována.

Jednotlivé

prvky jsou

vypracovány

poměrně

přesně

s

adekvátním množstvím detailů. Nevyskytují se opravy ani gumování. Kresby jsou zaměřeny na sdělení a vystihují podstatu. Opět se ukazují pozorovací schopnosti, koncentrovanost a cit pro detail. Při kresbě jej ovlivnil dětský pořad Matýsek a Jája zaměřený na kresbu obrázků.

29

Obr. 13 Rodina krokodýlů, Vojtěch,(5 let)

K nakreslení obrázku 13 chlapce inspirovalo zhlédnutní přírodopisného dokumentárního filmu o životě krokodýlů. Tatínek krokodýl má pod sebou malého krokodýla, chrání ho svým tělem, dalšího krokodýla má před sebou, aby na něj viděl. V horní části výkresu je krokodýlí máma a pod ní další krokodýlí dítka. Kompozičně zasahuje do všech kvadrantů. V pravém horním kvadrantu jsou v hnízdě nevylíhlá krokodýlí vejce, jezírko a člověk, který se na krokodýly přišel podívat. Pod krokodýly je bahno. Někteří krokodýli jsou zobrazováni v bezprostřední blízkosti a je mezi nimi naznačen kontakt. Linie je pevná, vedená poměrně silným tlakem, který je většinou plynule střídavý a dynamický. Obrácený tlak se vyskytuje na ostnech a zubech krokodýlů, u nichž se pokoušel o výraznou ostrost. Podle Vojtova komentáře mají cizím nahánět strach. I v této kresbě chlapec zvolil svoji oblíbenou barevnou kombinaci modré a zelené. Kresba je střední úrovně.

30

Obr. 14 Dům, Vojtěch,(5 let)

Na obrázku 14 chlapec nakreslil běžný, obyčejný dům s přístupovou cestou. Stavení je zobrazeno plošně jen z hlavního průčelí. Z komína jde kouř, obloha je modrá, tentokrát bez slunce. Střecha je vybarvena zeleně (taktéž stříška nad vchodem), což se v chlapcově kresbě domů objevuje v posledním měsíci často. V okně je síť proti komárům a je zvýrazněn okenní parapet. Kresba se mi jeví jako vyšší úroveň.

31

Obr. 15 Rodina, Vojtěch,(5 let)

Otázka: „Můžu nakreslit plyšového psa, že je jako živý?“ Odpověď: „Ano.“ Výsledek: na obrázku je pes, kterého tatínek vede na vodítku na procházku. Na obrázku 15 byl jako první kreslený tatínek, potom chlapeček a pak maminka. Tatínek umístěn na levé straně výkresu, maminka napravo, chlapeček kreslen údajně doprostřed proto, že by se jinam nevešel. Tatínek venčí psa, který je na vodítku, protože prý rád utíká, psa ve skutečnosti rodina nemá – dítě vyjadřuje svoji touhu mít zvíře. Otec má kalhoty s kapsami, což může být znakem důležitosti. U maminky jsou zdůrazněné sekundární pohlavní znaky, má výrazné náušnice, dlouhé vlasy. Všechny postavy mají paže mírně od těla – znak sociability. Rodina je v přírodě – ideální, volně dýchá. Na nebi jsou mráčky, sluníčko a duha – prý trochu pršelo a zároveň svítilo sluníčko, a tak vznikla duha. Obrázek si chlapec podepsal a pak k písmenům doplnil špičky – 32

prý je to „chlapské písmo“, pod tento podpis se podepsal ještě jednou, bez ozdob – to je prý „normální psaní“. Na obrázku prý mají všichni dobrou náladu a nejhodnější ze všech vyobrazených je chlapec a pejsek. Obr. 16 Ironman, Vojtěch,(5,5 roku)

Obrázek oblíbeného akčního hrdiny je zasazen do prostředí. Chlapec si dal záležet i na pozadí, za budovou letí letadla. Kresba zasahuje do všech kvadrantů, užívá jasné barvy. V postavě Ironmana můžeme sledovat první náznaky kresby krku. Nechybí tu detaily v podobě znaku na úboru, trysku a rukavic.

33

2. 3. 5 Naturalistická kresba Pro děti mladšího a staršího školního věku je typická tzv. naturalistická kresba. Znaky • • • • •

v této fázi děti nevyužívají tolik fantazii kresba líčí to, co dítě skutečně vnímá (kreslí podle modelu) – vizuální realizmus – kreslí, co vidí toto období je vrcholem dětského kresebného vyjádření (neukazuje už ale přesně psychickou vyspělost dítěte) profil bez chyb (nezakreslují 2 oči) objekty v prostoru

Obr. 17 Princezna, Deborah,(7,5 roku)

Na obrázku 17 si Deborah zvolila oblíbené téma dívčích kreseb – princezna. Užívá základní barevnou škálu. Proporce těla jsou přesnější. Hlava je od těla oddělena krkem. Vlasy jsou upravené, oči stejně velké, nechybí nos a pusa. Zachycuje hlavní atributy princezny – dlouhé vlasy, korunky, střevíce, zdobené šaty, hrad.

34

Obr. 18 Láska lidí, Vojtěch,(5 let), Deborah,(8 let) - srovnání kresby postav

35

Obě kresby na obrázku 18 mají věcný obsah, zobrazují konkrétní postavy, které souvisí s životem dětí, jenž obrázky kreslily. Kresby vyjadřují vzájemnou lásku lidí. Objevuje se zde ustálená barevnost. Vojtěchova kresba zasahuje do všech kvadrantů, Deborah soustředí kresbu doprostřed. Obě děti se snaží o zachycení některých detailů: mašle,opasek. Ani u jednoho obrázku nejsou ještě správné proporce těla. Chlapci se podařilo dodržet proporce rukou, ale má příliš krátké nohy, dívka naopak nakreslila příliš krátké ruce a nadměrně velkou hlavu. Deborah má již lépe rozvinutou jemnou motoriku a je preciznější při vybarvování. Postavy obou dětí se usmívají a drží se za ruce, což je symbolem blízkosti a vzájemné náklonnosti vyobrazovaných lidí. Vojtěch se soustředil také na pozadí, Deborah pozadí nezobrazovala.

36

Závěr Ve své práci jsem se pokusila přiblížit pohled na spontánní dětský výtvarný projev se zaměřením pozornosti na symbol v dětské kresbě a možnosti jeho interpretace ve spontánním dětském výtvarném projevu v období od 1 roku do 10 let věku. Cílem mé práce bylo poskytnout ucelený pohled na osobnost dítěte s možností zachycení souvislostí s jeho vývojem. Výtvarná činnost není nahodilou činností, je úzce svázána s celkem duševního života, přičemž se významně uplatňuje úloha představivosti a vnímání. V dětském výtvarném projevu se odrážejí různé psychické procesy jako např. kognitivní přístup ke ztvárnění tématu, celková úroveň jemné motoriky a senzomotorické koordinace, schopnost vizuální percepce, resp. soustředěnost na vizuomotorickou činnost (Uždil, 1983). Projevuje se v něm typ temperamentu a emoční prožívání, v tematické kresbě lze zjistit i způsob nazírání a postoj k určité skutečnosti, např. rodinným vztahům či sebepojetí (Vágnerová in Svoboda, 2001). Při analýze dětských kreseb se mi potvrdily následující zákonitosti dětské kresby: rytmus, opakování, symetrie, přenášení znaků z jedné představy na druhou (například v uvedené

Vojtěchově kresbě č. 12 stál zajíc na dvou nohách a byl oblečený), ustálená

barevnost, R- princip (to vše se projevovalo již v ranějších kresbách) a střídání pozorovacích hledisek (například obrázek č.11. Stíhačka, vojenské auto a postava). V kresbách mladšího školního věku se již promítal také grafoidismus. Z hlediska námětů se mi potvrdilo, že dítě v každém věku preferuje určitou námětovou oblast. U Vojtěchových kreseb to v období batolete byl pokusy o kresbu členů rodiny a automobilů, v předškolním věku pak námětovou oblast rozšířil o zachycování prožitých skutečností a inspirovaly jej také pohádky a filmy. V mladším školním věku se začal intenzivně věnovat kresbě hrdinů a zvířat, neopomínal ani zachycování členů rodiny a oblíbeného tématu dopravních prostředků. Během mé práce s dětmi jsem se utvrdila v názorech, že dětský výtvarný projev vychází z přirozeného všelidského základu, ten je už od nejranějšího věku modifikován duchovní i materiální podnětností prostředí, v němž dítě vyrůstá, a že kresba umožňuje vyjádření jedinečnosti dítěte, je druhem komunikace. V českém prostředí je současná tendence k zohledňování dětského výtvarného projevu jako způsobu specifické komunikace reflektována v dílech např. Slavíka, Babyrádové, Fulkové a do jisté míry i Uždila. Dorozumívání skrze výtvarné vyjádření tedy souvisí s rozvojem symbolické komunikace. Při vytváření grafických symbolů tak jde o tvorbu vlastního jazyka. 37

Při interpretaci dětských obrázků hraje velkou roli nejenom symbolika, ale také náš citlivý individuální přístup, intuice a znalost rodinných a sociálních poměrů, dále pak aktuální zdravotní stav a nálada dítěte. Důležité je rovněž brát v potaz komentáře a vysvětlení, která nám děti poskytnou ke svým obrázkům. Domnívám se, že ústřední roli v dětském výtvarném projevu hraje verbální komentář, který často kreslení doprovází. Dále jsem dospěla k přesvědčení, že záleží také na vyspělosti dítěte, na dosažené úrovni jemné motoriky, na představivosti, zkušenosti s kresbou a talentu.

38

Zdroje BABYRÁDOVÁ, H. (1999). Symbol v dětském výtvarném projevu. Brno: MU. BABYRÁDOVÁ, H. (2002). Rituál, umění a výchova. Brno: MU. BAKER, H., KELLOGG, R. (1967). A developmental study of children´s scribblings. Pediatrics, Vol. 40 (3), 382-389. BALCAR, K. (2000), Dětská psychoterapie. Praha: Portál. BEAN, R. (1995) .Jak rozvíjet tvořivost dítěte. Praha: Portál. DAVID, J. (1993). Výtvarná výchova jako smyslový a duchovní fenomén : kapitoly z moderní historie a filosofie předmětu. Polička: Fantisk. DAVID, J. (2008) Století dítěte a výzva obrazů. Brno: Masarykova univerzita. DAVIDO, R. (2001). Kresba jako nástroj poznání dítěte. Praha: Portál. FICHNOVÁ, K. (2007). Rozvoj tvořivosti a klíčových kompetencí dětí. Praha: Portál. HLAVSA, J.(1986). Psychologické metody výchovy k tvořivosti. Praha: SPN. INHELDEROVÁ B., & PIAGET J.(1970). Psychologie dítěte. Praha: Portál. KELLOGG,R.(1976).Child Art Collection. Washington, DC, Microcard Editions. KULKA, J. (2001). Grafologie – systém a technické termíny. Brno: Arcana. KULKA, J. (1990). Psychologie umění. Praha: SPN. SLAVÍK, J. (2000). Utváření a interpretování symbolu v arteterapii. In SLAVÍK, J. (ed.), Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. I., 72-92. Praha: UK. SLAVÍK, J. (2004). Znak, symbol a výraz – stavební kameny řeči o výtvarné výchově. Výtvarná výchova, mimořádné číslo, 44, 10-16. SVOBODA, M.,(2001) et al. Psychodiagnostika dětí a dospívajících. 1. vyd. Praha: Portál. SZOBIOVÁ, E. ( 2004). Tvorivosť od záhady k poznaniu. Bratislava: Stimul. UŽDIL, J. (1974). Čáry, klikyháky, paňáci a auta. Praha: SPN. UŽDIL, J. (1983). Výtvarná výchova v předškolním věku. Praha: SPN. UŽDIL, J., ŠAŠINKOVÁ, E. (1980). Výtvarná výchova v předškolním věku. Praha: SPN. VÁGNEROVÁ, M. (2000). Vývojová psychologie. Praha: Portál.

39

VÁGNEROVÁ, M. (2004). Základy psychologie. Praha: Karolinum. ZELINA, M., ZELINOVÁ, M.(1990). Rozvoj tvorivosti detí a mládež. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelství.

Internetové zdroje http://www.babyonline.cz/vyvoj-ditete/vyvoj-detske-kresby.html http://www.learningdesign.com/Portfolio/DrawDev/kiddrawing.html#anchor2470313 http://www.promeg.estranky.cz/clanky/grafologie-a-psychologie-v-pismu-a-kresbe/detskakresba-jako-diagnosticky-prostredek.html http://maminky.eu/clanky/detska-kresba-i-vyvoj-detske-kresby-27.html http://www.magazin.my-family.cz/?q=co-mohou-rici-detske-kresby http://ografologii.blogspot.cz/2007/12/test-kresby-stromu.html https://is.muni.cz/www/344438/7159323/Detska_kresba_jako_diagnosticky_prostredek.txt

Obrázky Obr. 1, 2 http://www.minisvetskolka.cz/rs/aktuality/kresba-predskolniho-ditete.html

40