MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK ÚVOD

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

ÚVOD Bakaláøská práce je zpracována pro potøeby a výuku na SOŠ a SOU v Praze 10 Hostivaøi. Tato škola nabízí studium uèebních a studijních oborù, jsou to studijní obory Informaèní technologie, Autotronik a uèební obory Automechanik, Autoelektrikáø, Autoklempíø, Autolakýrník. Má práce si klade za cíl zpracovat materiály, pro pøípravu uèitele praktického vyuèování k výuce odborného výcviku v prvním roèníku, žákù nového studijního oboru Autotronik. Tento ètyøletý studijní obor je zakonèen maturitní zkouškou a reaguje na potøeby servisních služeb, z pohledu zákazníkù, majitelù moderních motorových vozidel. S postupem èasu by mìl zcela nahradit uèební obor autoelektrikáø. Bìhem výuky odborného výcviku v prvním roèníku, se mají žáci seznámit se základy ruèního zpracování kovù. Ve druhé roèníku se mají žáci seznámit s bìžnými servisními opravami ve školním autoservisu a tøetí roèník je již zamìøen na opravy a diagnostiku automobilù. V závìreèné ètvrtém roèníku, žáci vykonávají praxi v odborném autoservisu. Tato výuka je zpracován podle tématického plánu pro výuku tohoto nového oboru. Rozboru praktické pøípravy uèitele byla doposud vìnována spíše omezená pozornost. Ve své praci proto budu usilovat o vytvoøení didaktického materiálu, který by uèitel praktického výcviku mohl využít. Tuto práci koncipuji tak, že v první èásti se budu vìnovat obecným zásadám výuky v odborném výcviku. Zamìøím se na plánování vyuèování a pøípravu uèitele odborného výcviku, na vyuèovací metody v odborném výcviku a vzhledem k rizikovému prostøedí i zásadám bezpeènosti a ochrany zdraví žákù. V druhé èásti se budu zabývat praktickou pøípravou pro výuku podle tématického plánu.

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

1

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

1. Obecné zásady a východiska pro uèitele odborného výcviku

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

2

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

1.1

Plánování vyuèování a pøíprava na uèební den

Práce uèitele odborného výcviku musí být cílená a plánována. Jedním z nejdùležitìjších úkolu uèitele je organizace odborného výcviku. Základní organizaèní jednotkou odborného výcviku je uèební den. Tématický plán Je základním plánem uèiva a sestavuje se pro každý obor a každý roèník uèebního oboru. Tématický plán rozdìlujeme na tyto èásti: èasový rozvrh uèiva, rozpis uèiva do uèebních dnù a výchovnì vzdìlávací cíle. Èasový rozvrh uèiva Jedná se o èasové rozvržení školního roku do jednotlivých mìsícù a dnù. Mìlo by se poèítat i s urèitou èasovou rezervou. Rozpis uèiva do uèebních dnù Uèivo se rozdìlí na jednotlivé tématické celky a pøidìlí se k nim poèet hodin. Toto rozvržení uèiva na uèební hodiny, resp. dny je provedeno v souladu s výchovnì vzdìlávacími cíly. Výchovnì vzdìlávací cíle Tyto cíle urèují èinnost uèitele odborného výcviku i èinnost žákù. Jednotlivé uèební dny by mìly mít vlastní výchovnì vzdìlávací cíle. Uèitel odborného výcviku stanoví cíle tak, aby vyjadøovaly heslovitì uèivo a jeho význam a zároveò vymezovaly vìdomosti a dovednosti, které si uèòové mají osvojit. Výchovnì vzdìlávací cíle musí být konkrétní, kontrolovatelné a dostupné. Stanovení výchovnì vzdìlávacích cílù ovlivòuje výbìr vyuèovacích metod. Cíle mají také význam pro žáky, kterým poskytují zásadní orientaci, co a proè se mají nauèit. Proto by mìl každý den uèitel odborného výcviku uèòùm sdìlit cíl tohoto dne. Na konci dne uèitel odborného výcviku vyhodnocuje splnìní èi nesplnìní výchovnì vzdìlávacího cíle. Organizace uèebního dne Úvodní èást uèebního dne Uèitel odborného výcviku zapíše cíl uèebního dne do deníku evidence odborného výcviku, zkontroluje docházku a úpravu žákù. Dále žáky se seznámí s cíly uèebního dne a úkoly, které je daný den èekají. BAKALÁØSKÁ PRÁCE

3

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Souèásti úvodního dne je i výklad. Ve výkladové èásti uèebního dne uèitel odborného výcviku navazuje na teoretické uèivo. Toto uèivo struènì zopakuje, ale dále se zamìøuje hlavnì na jeho praktické využití. Pracovní èást uèebního dne Toto je nejdùležitìjší èást uèebního dne. Uèitel zadává uèòùm úkoly, které musí správnì vykonat. Uèitel odborného výcviku nejdøíve pøedvede správné provedení úkonu a uèni ho pozdìji opakují. Uèitel dbá na kvalitu provedení úkonu, upozoròuje na chyby a nedostatky a snaží se, aby je uèni pøi dalším provedení již neopakovali. Prostøednictvím tìchto úkolù uèni získávají dovednosti a zároveò dochází k naplnìní vzdìlávacího cíle. Závìreèná èást uèebního dne V závìru uèebního dne uèitel odborného výcviku využívá poznámek, které si psal pøi pozorování uèòù. Uèitel odborného výcviku hodnotí celkovì uèební den i výsledky jednotlivých uèòù. Zhodnocení mohou provést nejdøíve žáci samotní (co se jim povedlo, co nového se nauèili apod.). Pøi konkrétním hodnocení jednotlivých žákù by uèitel nemìl zapomínat na hodnocení nejen výsledkù, ale i úsilí a iniciativu žákù. Pokud uèitel odborného výcviku bìhem dne žáky klasifikoval, je možné v závìru uèebního dne známky žákùm sdìlit. Pøíprava uèitele odborného výcviku na uèební den Pøi pøípravì na uèební den uèitel odborného výcviku vychází ze zpracovaného tématického plánu vyuèovacího pøedmìtu. V rámci pøípravy na uèební den formuluje cíle vyuèování a pøipravuje postup vyuèování. Dále uèitel odborného výcviku pøipraví èasový harmonogram dne a zajistí materiálnì technickou stránku vyuèování. Aby vyuèování bylo co nejefektivnìjší, musí se uèitel odborného výcviku pøi pøípravì na uèební den zamìøit na každého žáka. Pøi pøípravì si uèitel mùže promyslet, jakou otázku bude pokládat jakému žákovi, kdo bude povìøen provedením úkolu atd., komu bude vìnovat zvýšenou pozornost. Velmi se doporuèuje písemná pøíprava na uèební den, která je pro uèitele vodítkem a usnadòuje mu jeho práci a zároveò zefektivòuje vyuèování. Zpracování písemné pøípravy na uèební den Písemná pøíprava na uèební den mùže mít podobu algoritmu. Uèební den je popsán krok po kroku. Podoba uèebního dne vzniká pøi zpracování písemné pøípravy tak, že si uèitel odpovídá na tyto otázky: BAKALÁØSKÁ PRÁCE

4

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Cíl uèebního dne Co se mají žáci daný uèební den nauèit? Jaké vìdomosti a dovednosti si mají osvojit? Prostøedky a cesty vedoucí k dosažení cíle Jakých prostøedkù se k dosažení cíle použije? Jaký je obsah uèiva Jaké je základní uèivo? Jaké rozšiøující? Metodika vyuèování Jak budu postupovat pøi pøedvedení dovedností? Jaké použiji uèební pomùcky a didaktickou techniku? Jak budu udržovat pozornost žákù? Zvláštní didaktická hlediska Jak budu žáky aktivizovat? Jak zajistím individuální pøístup k jednotlivým žákùm? Bude zajištìna bezpeènost práce? Výchovné možnosti Je možné využít dané téma k výchovným cílùm? Organizace uèebního dne Jaké je potøeba zajistit podmínky, pomùcky, materiál? Jaké úkoly budou žáci plnit? Èasový prùbìh uèebního dne Kolik èasu pøidìlím jednotlivým fázím uèebního dne? Jak a kdy urèím pøestávky? Písemná pøíprava na uèební den by mìla být struèná. Uèební den je popsán heslovitì. V písemné pøípravì by mìl být prostor také pro poznámky uèitele odborného výcviku, který na konci uèebního dne zaznamená jeho prùbìh. Písemné pøípravy je užiteèné si ponechat jako podklad na další školní rok. Prostøedky užívané uèitelem praktické pøípravy Uèitel využívá ve své práci: - pedagogickou literaturu (uèebnice, èasopisy), - odbornou literaturu (prospekty, katalogy, vzorníky), - pøedpisy pro výchovu (rùzné vyhlášky, zákoník práce apod.), - materiálnì didaktické prostøedky (uèební pomùcky, didaktickou techniku, ukázky výrobkù…), - základní pedagogické dokumenty daného uèebního oboru (uèební plán, osnovy), - tematický plán, - zásady hodnocení a klasifikace, - pedagogický deník se záznamy o úrovni vìdomostí a dovedností žákù. BAKALÁØSKÁ PRÁCE

5

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

1.2

Vyuèovací metody v odborném výcviku

Vyuèovací metody jsou promyšlené, cílevìdomé postupy práce uèitele praktické pøípravy, kterých užívá v odborném výcviku k dosažení výchovnì vzdìlávacího cíle. Vhodné metody umožòují dosáhnout nejlepších výsledkù. S nejmenší námahou v nejkratším èase.

Motivaèní metody Jedním z nejdùležitìjších úkolù uèitele odborného výcviku je schopnost žáka zaujmout, motivovat je k osvojování vìdomostí a dovedností. Žák by mìl vìdìt nejen co se má uèit, ale také proè. Význam daného uèiva by mìl uèitel žákùm bìhem odborného výcviku pøiblížit. Jednou z motivací pro žáky je stát se odborníkem a profesionálem v oboru, který dobøe rozumí své práci a problematice svého zamìøení. Je za svou práci a zkušenosti odmìnìn nejen finanèními prostøedky, ale i uznáním svého okolí.

Metody osvojování uèiva Uèitel praktické pøípravy musí volit takové metody vyuèování, aby podnítil zájem žákù o uèebny obor. Problémová metoda Podstatou je tedy problém, který uèitel žákùm popíše. Tento problém by mìl vzbudit u žákù zájem jej vyøešit. K øešení by uèòové mìli využit prozatím získané vìdomosti a dovednosti a zároveò získat poznatky nové. Tato metoda je vhodná pro již zkušenìjší žáky. Žáci, kteøí mají již nìjaké zkušenosti, jsou seznámeni s konkrétním problémem. Na základì získaných zkušeností a vìdomostí se snaží problém vyøešit a pøi tom získávají nové vìdomosti a poznatky. Takových problémù se v praxi najde celá øada (zalomený šroub na špatnì pøístupném místì automobilu, nestartující motor apod.). Motivaèní vyprávìní Uèitel vypráví pøíbìh, který se nìjakým zpùsobem vztahuje k pøedmìtu. Je možné využít èlánek z novin nebo odborného èasopisu. BAKALÁØSKÁ PRÁCE

6

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Nejvíce se mi osvìdèilo použití problémù z praxe a z odborných èasopisù. Postupné vyprávìní pøíbìhu s konkrétním problémem vede žáky k zapojení a pøemýšlení nad vzniklou situací. Napø. pøíbìh „Zastavujícího automobilu“: Zákazník pøijel s vozidlem zn. Škoda, které velice nepravidelnì a kdykoliv zastavilo a nešlo nastartovat. Po 5–10 min klidu se opìt nastartovalo a vùz opìt fungoval. To se neustále opakovalo. Diagnostický pracovník provedl kontrolu øídící jednotky a zjistil, že je bez závad, prohlédl zapalování, stav motoru a snažil se nasimulovat stav závady. Pøi mìøení tlaku paliva dodávaného do motoru zaznamenal pokles tlaku paliva. Vedlo ho k úvaze výmìny palivového èerpadla za nové. Ale závada se pìt opakovala. Po nìkolika pokusech a tápání pøi opakující se závadì ho napadlo otevøít víèko nádrže. Pøi otevírání víèka se do nádrže nasával vzduch vlivem velkého podtlaku v nádrži. A vùz šel opìt bez problémù nastartovat. Pokud byl vùz bez uzávìru nádrže, motor bìžel pravidelnì a nezastavoval se. Vymìnilo se palivové víèko nádrže a vùz již fungoval normálnì. Pozdìji se ukázalo, že zákazník na benzínové pumpì tankoval a víèko si odložil na støechu vozu a odjel, víèko tak ztratil. Zakoupil si nové neoriginální univerzální víèko, které nemìlo ventilek odvìtrávání nádrže. Pøi odèerpávání benzínu v nádrži vznikal podtlak a benzínové èerpadlo nemìlo sílu dopravit palivo do motoru. Motor se zastavil, po desetiminutovém èekání se do nádrže pøisál vzduch a vozidlo opìt jelo. Výklad Výklad je klasickou metodou osvojování uèiva. Uèitel vysvìtluje látku, dùležité je, aby výklad byl pøizpùsoben dosavadním vìdomostem a zkušenostem žákù. Podstatné také je, aby uèitel prostøednictvím zpìtné vazby ovìøoval, zda žáci výkladu porozumìli. Výklad by mìl být systematický, logický a názorný. Užiteèné je napsat osnovu výkladu na tabuli. Rovnìž se doporuèuje co nejvíce udávat pøíklady z praxe. Nejvíce se mi pøi výkladu osvìdèilo používání konkrétních pomùcek (obrázky, modely, konkrétní pøedmìty, nástroje a pøípravky). Rozhovor Tato metoda využívá dùležitý pøedpoklad dobrého osvojení uèiva a sice interakci. Aktivní zapojení žákù. Uèitel by mìl prostøednictvím rozhovoru se snažit vzbudit u žákù zájem o danou látku. Dùležité je opìt správné navázání na již získané vìdomosti a dovednosti. Rùznými otázkami a prostøednictvím odpovìdí na tyto otázky si žáci osvojují nové uèivo. Na uèitele klade rozhovor pomìrnì vysoké nároky. Rozhovor ve vyuèování musí mít øád a musí být veden žádaným smìrem. Otázky musí mít pøipravené, ale zároveò musí aktivnì reagovat na odpovìdi žákù. Pøi rozhovoru si uèitel získá konkrétní pøedstavu o vìdomostech a znalostech svých žákù o probíraném uèivu. BAKALÁØSKÁ PRÁCE

7

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Pøedvádìní Mìlo by upoutat pozornost všech žákù. Ti musí dovøe vidìt pøedvádìný pøedmìt nebo èinnost. Pracovní operace by mìly být pøedvedena jak v obvyklém tempu, tak zpomalenì s dùrazem na nejobtížnìjší èásti. Žáci pracují s uèitelem a na závìr mají èinnost opakovat sami. Pøi pøedvádìní uèitel jednotlivé kroky rovnìž slovnì popisuje. Exkurze Žáci se seznamují s praxí v jiném podniku. Mohou tak poznat organizaci práce, rùzné pracovní postupy a èinnosti, vztahy na pracovišti atd. Exkurze má obvykle tøi fáze: pøípravu, realizaci a vyhodnocení. Pøi pøípravì je dùležité stanovit vzdìlávací cíl, vybrat podnik, pøipravit obsah exkurze a také pøipravit samotné uènì na exkurzi (seznámení s obsahem, úkoly, èasovým rozvrhem, bezpeènostními zásadami apod.). Po realizaci exkurze nastává vyhodnocení exkurze. Hodnotí se splnìní vzdìlávacího cíle a shrnují se získané vìdomosti a dovednosti. Žáci pøi exkurzi získají konkrétní pøedstavu co všechno v praxi obnáší zamìstnání. Mohou se na celou problematiku výroby podívat zevnitø. Žáci z naší školy absolvují exkurze továrnì Škoda. Mají možnost si zde prohlédnout co všechno obnáší výroba automobilù, jak vzniká celý automobil od šroubku až po celý nový vùz, vèetnì jeho vývoje a uvedení do provozu.

Metody upevòovaní vìdomostí, vytváøení dovedností a návykù Cvièení Základem cvièení je èasté opakování jednotlivých úkonù, které vedou k osvojení dovedností. Žák sám provádí úkony, které mu pøedtím uèitel odborného výcviku pøedvedl a vysvìtlil. Uèitel by mìl upozornit žáky na pøípadné chyby a naopak chválit za správné provedení. Úspìch je povzbudí pro další uèení. Domácí úkoly Jsou dalším prostøedkem k upevnìní uèiva. Žáci si takto aktivnì mohou doma procvièit získané vìdomosti a dovednosti z výuky.

Zvláštnosti odborného výcviku v prvním roèníku Odborný výcvik by nemìl být dalším teoretickým vyuèovacím dnem. Mìl by navazovat na teoretické vyuèování a vycházet z vìdomostí, které žáci pøi vyuèování získali. Zásadní BAKALÁØSKÁ PRÁCE

8

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

je ale dùraz na praxi. Jde v postatì o pøevedení vìdomostí na dovednosti. Dovednosti se vždy získávají prostøednictvím èinností. Simulaèní metoda Nácvik potøebných dovedností je provádìn v podmínkách, které uèitel odborného výcviku pøipraví tak, aby simulovaly reálné situace a podmínky v praxi. Inscenaèní metoda Uèitel žákùm popíše konkrétní situaci a pøidìlí žákùm role. Žáci dle zadání danou situaci z inscenují. Inscenaèní metoda se èasto používá pøi nácviku spoleèenského chování, jednání se zákazníky apod.

Zkoušky Cílem zkoušky je získat objektivní informace o vìdomostech a dovednostech žákù. Zkoušky mùžeme rozlišit na prùbìžné, souhrnné a závìreèné. Mìly by úzce souviset s uèebními osnovami. - Pøi prùbìžných zkouškách je zkoušen relativnì malý úsek uèiva, ale podrobným zpùsobem. Uèitel pøipraví pro žáky úkoly, pøi jejichž plnìní žáci prokáží osvojení uèiva. Je to zpìtná vazba pro uèitele, že žáci dokáží zkoušený úsek uèiva zvládnout sami. - Souhrnné zkoušky (nejèastìji v pololetí) by mìly prokázat osvojení uceleného souboru vìdomostí a dovedností. Jedná se o kontrolu osvojení uèiva za delší èasový úsek. - Závìreèné zkoušky provìøují, zda absolvent uèebního oboru je schopen vykonávat povolání, na které se bìhem odborného výcviku pøipravoval. Pro každou zkoušku musíme stanovit kritéria hodnocení, se kterými by žáci mìli být seznámeni. Chyby by samozøejmì mìly být rozlišovány dle závažnosti. Protože uèitel odborného výcviku klasifikoval žáky prùbìžnì, snadno odhadne, zda chyba pøi souhrnných èi závìreèných zkouškách je náhodná nebo soustavná, na kterou žáky již døíve upozoròoval. Nejèastìjší chybou pøi klasifikaci odborného výcviku je hodnocení celkového dojmu, který uèitel o žákovi má. Jedná se o subjektivní hodnocení místo pøesného objektivního hodnocení vìdomostí a dovedností žáka.

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

9

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

1.4

Rozbor výchovnì vzdìlávací èinnosti

Proces, který pøi odborném výcviku probíhá mezi žákem a uèitelem, je proces vzájemné aktivity, nazývaný také výchovná interakce. Jde o spoleèné úsilí o dosažení výchovnì vzdìlávacího cíle. Oba aktéøi tohoto procesu musí být èinní. Nedává-li žák napø. pøi výkladu pozor, uèitel se snaží o pøedání vìdomostí a dovedností marnì. A naopak, když je žák aktivní a plní správnì zadaný úkol a uèitel odborného výcviku se o prùbìh a zpùsob realizace nezajímá, žák nezíská zpìtnou vazbu a cíl výuky je opìt nedosažen. Vyuèovat znamená urèit metody a prostøedky potøebné k dosažení vzdìlávacího cíle. Jedná se o organizaèní podmínky (technické provedení, poøádek na pracovišti, ochranu zdraví a další) a také psychické podmínky (rozsah a hloubka poznatkù, motivace apod.). Uèení je proces, pøi kterém dochází k pøijímaní nových informací a jejich zaèlenìní do soustavy již získaných vìdomostí a také další získávání profesních dovedností a návykù. Pøijaté informace se stávají vìdomostmi, pokud jsou pøijaté a žáci jsou schopní s nimi dále pracovat. Praktickým používáním získaných vìdomostí se vytváøejí dovednosti. A opakovaným používáním dovedností v nejrùznìjších situacích se vytváøejí návyky. Vìdomosti, dovednosti a návyky vytváøejí ve výchovném a vzdìlávacím procesu jednotu a jsou obsahem každého uèení. Aby se nové poznatky staly trvalým duševním vlastnictvím, je potøeba dalších zásahù a opatøení (opakování, procvièování atd.). K upevnìní a prohloubení poznatkù, které si žáci v odborném výcviku osvojují, pøispívá kontrola. Tato kontrola má veliký význam pro oba aktéry vyuèování. Uèitel si ovìøuje míru osvojení uèiva a získává tak podnìty k doplnìní mezer ve vìdomostech žákù. Soustavná kontrola zároveò žáky vede k pilnìjšímu a usilovnìjšímu uèení. Uèení není jednorázovým aktem, ale proces velmi složitý a dlouhodobý. Podstatou výchovnì vzdìlávacího procesu je vždy spoleèný cíl a spoleèná cesta.

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

10

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

1.5

Bezpeènost a ochrana zdraví žákù

Do obsahu uèebních osnov odborného výcviku patøí také pouèení o bezpeènosti a ochranì zdraví pøi práci. Poznatky z této oblasti získává žák teoretickým výkladem, ale mnohem úèinnìjším prostøedkem je pøímé pùsobení pracovištì, které svým zaøízením, organizací pracovního programu a dodržováním patøièných pøedpisù odpovídá zásadám bezpeènosti práce. Uèitel musí: - vytvoøit bezpeèné a zdravé prostøedí, které odpovídá požadovaným smìrnicím, - zajistit prùbìžnou kontrolu dodržování zásad bezpeènosti, - kontrolovat, zda žáci užívají ochranné pracovní prostøedky, - pøidìlovat žákùm pouze takové pracovní úkoly, které jsou v souladu s uèebními osnovami, - zajistit pøi všech èinnostech pøímý dozor. Za pracovní úraz se považuje jakékoliv poškození zdraví nebo smrt, které byly žákovi zpùsobeny nezávisle na jeho vùli násilným pùsobením vnìjších vlivù. Pracovním úrazem není úraz, který se pøihodí na cestì do zamìstnání a zpìt. Registraci podléhají ty úrazy, které zpùsobí pracovní neschopnost trvající nejménì jeden den, mimo den, kdy k úrazu došlo. Registrací se rozumí øádné vyšetøení úrazu a sepsání záznamu. Z analýzy výkazù úrazù se stanoví opatøení proti jejich opakování. Kromì registrace se užívá ještì evidence, která slouží pro záznamy úrazù, jimiž byla zpùsobena pracovní neschopnost trvající ménì než jeden den nebo žádná. K nezbytným pøedpokladùm bezpeènosti práce patøí znalost pøíslušných pøedpisù a zásad, a to nejen uèitele, ale také žákù, kteøí musí být s tìmito pøedpisy seznámeni. Nejèastìjší formou jsou instruktáže, které zajišuje uèitel praktického výcviku. Instruktáže jsou provádìny pøi nástupu a dle pøedpisù jsou v daných termínech opakovány. Uèitel praktické výchovy vede o instruktážích, jejich opakování, pøípadnì ovìøování znalostí žákù prokazatelnou evidenci. K tomu slouží zápisník nebo deník bezpeènosti práce. Žák je povinen: - úèastnit se instruktáží, - dodržovat dané pøedpisy, BAKALÁØSKÁ PRÁCE

11

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

- používat osobní ochranné pracovní prostøedky, - upozornit nadøízené na pøípadné závady. Pro bezpeènost existují také požadavky na zevnìjšek žákù. Žák by mìl mít nepoškozený pracovní odìv bez volnì vlajících èástí, vhodnou obuv, ochranu vlasù. Dále je nutné, aby žáci pøi výcviku nenosili prsteny, øetízky, náramky, hodinky apod. Zdraví škodlivé látky Mnohá pracovištì odborného výcviku jsou vybavena zaøízeními, stroji a pøístroji, které se mohou stát velmi nebezpeènými. Proto žáci mají být stále pod pøímým dozorem a vedením instruktora praktické pøípravy a provádìt pouze úkoly, které jsou v souladu s uèebními osnovami. Nebezpeèné jsou rùzné chemické substance a jiné toxické látky. K otravì tìmito látkami dochází, jakmile jejich pùsobení je tak silné nebo èasté, že se organismus už nestaèí pøirozenou cestou zbavit jedovatosti. Zvl᚝ bychom mìli chránit žáky pøed tìmito látkami: arzen, mangan, olovo, rtu, benzin, benzen, sirouhlík, sirovodík. Otravy organismu také zpùsobují rùzná organická rozpouštìdla pøítomna v nátìrech, v lepidlech, èistících a odmašovacích prostøedcích. Nálepky na obalech takových prostøedkù obsahují dostateèné informace o nebezpeèí, ale také ochranì. Prostøedí praktické pøípravy Pøi odborném výcviku je dùležité zajistit optimální prostøedí, které žákùm zajistí snazší a pøíznivìjší pochopení a zapamatování uèební látky. Takové prostøedí by mìlo být zdravé, vkusné, uspoøádané. Tak se stává kladným faktorem vyuèování. Faktory fyzikální Nejdùležitìjší je svìtlo, barvy, zvukové podmínky a mikroklima. Osvìtlení Osvìtlení je dùležité z hlediska bezpeènosti práce. Zároveò kvalitní svìtlo pøíznivì ovlivòuje uèení a kvalitu práce. Svìtlo, a pøirozené nebo umìlé, má být rovnomìrné. Zdroje umìlého svìtla se mají na pracovišti rozmístit tak, aby se na pracovišti netvoøily stíny. BAKALÁØSKÁ PRÁCE

12

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Svìtelné podmínky ovlivòují zrakové vnímání, které je vìtšinou hlavním zdrojem pøíjmu informací. Dále je dostatek svìtla dùležitý pro psychiku žákù. Barvy Svìtlé barvy prostor zvìtšují, tmavé naopak zmenšují. Teplé barvy nám pøedmìt pøibližují, studené oddalují. Malý prostor tedy napøíklad zvìtšíme svìtlými odstíny studených barev. Zvuky Protože informace žáci pøejímají rovnìž prostøednictvím sluchu, je dùležité, aby v pracovním prostøedí byly co nejvíce eliminovány rušivé zvuky. Hluènost pracovního prostøedí se mùže stát problémem zdravotním. Adaptace sluchu je veliká, èlovìk po urèité dobì si už ani hluk neuvìdomuje, avšak nervová soustava je hlukem nadále zatìžována. Více a škodlivìji pùsobí hluk pøerušovaný, hluk zpùsobený jiným èlovìkem a hluk v noci a v chladu. K ochranì organismu s užívají rùzné chránièe sluchu (sluchátka, pøilby, èípky), ale odstraòují se i zdroje hluku, provádí se odtlumení. Hluk zaviòuje i úrazy. Mikroklimatické podmínky Mikroklimatické podmínky – teplota, vlhkost a proudìní vzduchu, pachy. I na tyto podmínky je tøeba brát zøetel a je potøeba zajistit jejich optimální pùsobení. Faktory spoleèenské V rámci vzdìlávání se jedinec setkává se svými spolužáky, uèiteli a uèiteli odborného výcviku. Tento spoleèenský styk se také stává výchovným èinitelem, ale jeho význam je èasto podceòován. Již bylo zmínìno, že v procesu odborného výcviku dochází k interakci mezi žákìm auèitelem odborného výcviku. Toto vzájemné pùsobení se uskuteèòuje dvìma hlavními formami: slovní (mluvenou i psanou) a neslovní (gesty, mimikou, pohyby). Úspìšnou výuku podporuje neformální vazba mezi uèitelem praktického výcviku a žákìm, která by mìla být základem kladného vzájemného vztahu. Kladný vztah se vyznaèuje vzájemnou úctou, pøátelským pomìrem, úsilím vzájemnì si pomáhat a naopak neubližovat a neškodit si. Pøes snahu vytvoøit kladný vztah mùže nìkdy dojít ke konfliktùm. Podstatou konfliktu je èasto rozdílnost mezi lidmi, mezi jejich názory, postoji apod. Každý konflikt má stránku formální (jak konflikt probíhá) a obsahovou (o co v konfliktu jde). Pokud ve výchovnì vzdìlávacím procesu dojde ke konfliktu, uèitel by ho mìl øešit s rozvahou, klidem a snažit se najít kompromis. Nikdy nesmí pøipustit, aby se konflikt stal trvalým a nebyl øešen.

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

13

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

2. Pøíprava uèitele a témata výuky praktického vyuèování

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

14

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

2.1

Rozvrh uèebního dne SOŠ a SOU Praha

7,25 h 7,30 h

nástup uèòù na dílnu zahájení uèebního dne spoèívá v nástupu a kontrole docházky, upravenosti žákù z hlediska požadavkù odlouèeného pracovištì, kontrola zadaných domácích úkolù a seznámení s cílem pracovního dne 7,40 h instruktហk novému uèivu , pøedvedení pracovních úkolù, zdùraznìní možných chyb, seznámení s pracovním postupem a bezpeènostními pøedpisy k danému úkolu 8.00 h zahájení pracovní èinnosti 9.10 – 9.30 h pøestávka na svaèinu 9,30 h pokraèování v pracovní èinnosti 11,30 – 11.50 h pøestávka na obìd 11.50 h pokraèování v pracovní èinnosti 13.15 h konec pracovní èinnosti, úklid pracovištì, odevzdání náøadí a pøípravkù (mistrovi, do skladu) 13.30 h závìr pracovního dne, nástup k hodnocení kladù a nedostatkù uložených pracovních úkolù a odchod do šatny

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

15

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

2.2

Plošné mìøení a orýsování

2.2.1

Pøíprava uèitele na uèební den – náøadí a pomùcky

I. roèník AUTOTRONIK Tématický celek: 3 Ruèní zpracování technických materiálù 24 dnù, 144 hodin Téma: 3.1 Plošné mìøení a orýsování 2 dny 12 hodin 3.1.1 Pøíprava souèástí pro orýsování 3.1.2 Nátìry souèástí 3.1.3 Náøadí a pomùcky pro orýsování 3.1.4 Orýsování jednoduchých souèástí 3.1.5 Mìøení posuvným mìøítkem a mikrometrem 3.1.3 Náøadí a pomùcky pro orýsování Nacvièit zruènost pøi manipulaci s rýsovacím a pomocným náøadím: - rovinné orýsování – mìøítka pravítka, úhelníky, úhlomìry, kružidla a šablony za použití rýsovací jehly, - prostorové orýsování – výchozí rovina, rýsovací deska, nádrh pro upevnìní rýsovací jehly, - dùlèikování – vyznaèení rysek, vedení kružidla. Použití vhodného náøadí pro orýsování. Použití dùlèikování pø rozmìøování souèásti. Procvièit orýsování souèásti dle výkresu: - orýsování pomocí pravítka. - orýsování pomocí úhelníku a úhlomìru. - orýsování pomocí kružidla. a šablony. - správné použití rýsovací jehly. - dùlèikování. Uèební a výchovný cíl: Seznámení žáka se bezpeènosti práce a se zásadami orýsování pøi práci s materiálem. Pouèení o nejèastìjších chybách a úrazech na dílnì. Volba vhodného náøadí a pomùcek. Poøádek a èistota na pracovišti. Osvojit rýsovací náøadí a pøípravky a jeho použití. BAKALÁØSKÁ PRÁCE

16

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Pomùcky Mìøítka pravítka, úhelníky, úhlomìry, kružidla a šablony, rýsovací jehla, rýsovací deska. Poznámky Nejèastìjší chyby pøi orýsování, volba nástroje, nesprávný sklon jehly, tupá jehla, nepøesnost a zbrklost pøi mìøení Žáci vypracují cviènou práci, podle zadaného výkresu, orýsování rozmìrù na plech Kontrolní otázky 1. K èemu slouží rovinné orýsování? 2. Jaké nástroje a pøípravky používáme pøi rovinném orýsování? 3. K èemu slouží prostorové orýsování? 4. Jaké nástroje a pøípravky používáme pøi prostorovém orýsování? 5. Kde všude mùžeme uplatnit a použít orýsování v automobilech? Poznatky z výuky Ve skupinì cca 12 žákù, je nejèastìjším problémem neznalost základních jednotek a pøevodù mezi nimi. Dùležité je, aby si žáci nepletli øády jednotek (desetiny, setiny, tisíciny). Žáci se také musí nauèit vyjadøovat v technických jednotkách a nauèit se èíst v technické dokumentaci a výkresech. Tuto látku je zapotøebí stále opakovat bìhem celého školního roku. Pøibližnì tøem žákùm nedìlá problém zaèít samostatnì pracovat po prvním vysvìtlení problematiky mìøení. Asi osm žákù se to nauèí v prùbìhu jednodenního mìøení a vyuèování, zbytku to dìlá problém celý školní rok. Dùvodem mohou být rùzné disfunkce.

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

17

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

2.2.2

Témata výuky: Mìøení, mìøidla a orýsování

Porovnávání velikostí rozmìru urèitého pøedmìtu s velikostí rozmìru stanoveného jako mìrová jednotka. Pro pøesnost mìøení je rozhodující technika mìøení, èistota, peèlivost, trpìlivost a pocit odpovìdnosti. Mìøidla: - pøímá – odeèítáme pøímo rozmìr – pásma, metry, mìøítka, posuvky, hloubkomìry, mikrometry, úhlomìry

Posuvné mìøítko

Svinovací metr

Tømenový mikrometr

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

18

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

- nepøímá – rozmìr porovnáváme s daným – úhelníky, spáromìry, závitové mìrky, dutinomìry, rádiusové mìrky, johansonky.

Spárové mìrky

Rádiusové mìrky

Mìøení: - pásma – pøesnost 10 mm, - metry – 1 mm, - mìøítka – 0,5 mm, - posuvky, hloubkomìry – 0,1–0,05 mm, digitální 0,01 mm, - mikrometry – 0,01 mm, - úhlomìry – stupnì a minuty. Mìøení posuvkami Èásti: Pevná èást – milimetrová stupnice, hmatadlo pro vnìjší a vnitøní rozmìr. Posuvná èást = nonius, hmatadla pro vnìjší a vnitøní rozmìr, hloubkomìr. Velikost nonia udává pøesnost mìøení, 9 mm/10 dílkù 0,1 mm, 19 mm/20 dílkù 0,05 mm, 49 mm/25 dílkù 0,02 mm. Ètení rozmìrù: Celé rozmìry èteme na nuly noniové stupnice, desetiny na shodujícím se dílku noniové stupnice. Mìøení mikrometrem Èásti: Tømen s pevným dotykem, bubínek s milimetrovou stupnicí – ovládá se mikrometrickým šroubem se stoupáním 0,5 mm. BAKALÁØSKÁ PRÁCE

19

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Ètení rozmìrù: Celé milimetry hledáme pod okrajem bubínku (jeden milimetr jsou dvì otáèky), proto pomocná stupnice posunutá o pùl milimetru, setiny se ètou na bubínku protínající milimetrovou stupnici. Orýsování Pomùcky: ocelové mìøítko, rýsovací jehla, kružítko, dùlèík, nádrh, kladívko. Orýsování - plošné – na rovinì, - prostorové – orýsování tìles. Plošné orýsování Zvolíme si výchozí stranu nebo správný pravý úhel (pokud nemáme musíme si alespoò udìlat první rysku, od které bude vše vycházet). Potom nanášíme jednotlivé rozmìry a spojujeme ryskami. Spojíme dva body mìøítkem, lehce pøejedeme jehlou, zda-li jsme správnì a teprve pak vyryjeme rysku rýsovací jehlou. Pro kružnice narýsujeme støed, vytvoøíme dùlèíkem malý dùlek, nabereme polomìr do kružítka a vytvoøíme kružnici. Po narýsování výrobku obrysové hrany a rysky, kde se bude øezat a støíhat oznaèíme dùlèíkem. Dùlèíky se dávají od sebe 5–7 mm. Ošetøování mìøidel Ošetøování mìøidel – èistota, šetrné zacházení, odkládání na podložku, konzervace mìøidel, ukladání na suchém místì Bezpeènost práce - neházet a bodat rýsovací jehlou a kružítkem, - kroužit mìøítkem na jehle, - pozor na úder kladivem do ruky. - pøi broušení používat ochranné pomùcky oèí (brýle, kryty) a brousit správným zpùsobem, - poøádek na pracovišti, - pozor na ostré hrany materiálu a náøadí.

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

20

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

2.3

Øezání

2.3.1

Pøíprava uèitele na uèební den – postup pøi ruèním øezání

I. roèník AUTOTRONIK Tématický celek: 3 Ruèní zpracování technických materiálù 24 dnù, 144 hodin Téma: 3.3 Øezání 2 dny, 12 hodin 3.3.1 Ruèní rámová pila a její èásti 3.3.2 Nástroje – pilové listy, pilové pásy a kotouèe 3.3.3 Seøízení pilky 3.3.4 Upínání obrobku 3.3.5 Postup pøi ruèním øezání, postoj, držení a chlazení

3.3.5 Postup pøi ruèním øezání, postoj, držení a chlazení Nacvièit zásady øezání ruèní pilkou: - zaèátek øezání pod úhlem 45o, po zaøíznutí pøechod do vodorovné polohy, - rychlost øezání 30-60 tahù za 1 min, - stejnomìrný tlak na pilku a využití plochy listu pilky (poškození zubù), - odlehèení pilky pøi zpìtném pohybu, - øezání materiálu vedle rysky ve vzdálenosti 0,5 mm, - mazání tìla listu olejem nebo tuhým mazadlem (nikoliv zuby). Procvièit øezání Obrobky obdélníkového prùøezu: - se øežou na široké stranì, - na úzké stranì zabírá malý poèet zubù, zuby se vylamují a zakusují. Trubky: - se øežou v dutinì a trubka se pootáèí ve smìru pracovního zdvihu, v téže drážce, - neøeže se najednou, zuby by se zakusovaly ve stìnách. Pokud dojde k poškození pilového listu (vylomení zubu), musí se lom èistì vybrousit, aby se zabránílo vylamováni dalších zubù.

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

21

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Vhodné upnutí obrobku do svìráku: - øezné místo co nejblíže èelistem svìráku, - pøi velké vzdálenosti obrobek pruží a lámou se zuby, - upínání pøímo, nebo pomocí èelisových vložek, - pozor na deformace materiálu pøi upínání, - zvolení optimálních pøípravkù pøi upínání materiálu. Uèební a výchovný cíl Seznámení žáka s bezpeèností práce pøi øezání, pouèení o nejèastìjších úrazech na dílnì. Zásady a pracovní postup pøi ruèním øezání materiálu. Osvojit èinnost pøi øezání hranolu, kulatiny a trubky. Volba vhodného náøadí a pomùcek, upínání materiálu. Poøádek a èistota na pracovišti. Pomùcky Pracovní stùl, svìrák, èelisové vložky, ruèní pilka, mazací tuk a olej. Poznámky Žáci si odzkouší øezání materiálu: kulatina, ètvercový profil, trubky. Kontrolní otázky 1. Jaký sklon pilky používám pøi zaèátku øezání? 2. Kolik provádím tahù za 1min? 3. Vysvìtli postup a zásady pøi øezání trubky? 4. Vysvìtli postup a zásady pøi øezání obdlélníkového profilu? 5. Jak opravit poškozený pilový list? Poznatky z výuky Pøi výuce øezání je nejvìtším problémem zruènost v udržení pilového listu vedle rysky na materiálu. Dalšími chybami žákù pøi øezání jsou: nesprávné upnutí materiálu, zapomínání mazání pilového listu, zbyteènì velký tlak na list pilky a nedodržení pøedepsané rychlosti øezání. Osvìdèil se mi nejprve nácvik v øezání mìkkých materiálù – døeva a mìkkých kovù, a teprve potom pøechod na øezání tvrdších materiálù. Díky této výukové metodì nemají žáci s øezáním problémy.

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

22

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

2.3.2

Témata výuky: Øezání materiálu

Je ubírání malých tøísek pilou Nástroje: rám s rukojetí, øezný list, upínací hlavice (pevná a pohyblivá). Pilový list je možno otoèit o 90o. Listy dìlíme podle velikosti zoubkù na hrubé, støední a jemné: - hrubé – na mìkký materiál (hliník, mìï), - jemné – na tvrdý materiál (ocel), - hrubé – na mìkký materiál (hliník, mìï). Typy øezání 1. Ruèní – ruèní rámová pila – rám, rukoje, napínák, pilový list (nasazuje se vždy zuby dopøedu, když ukonèíme práci napínák je nutno povolit). 2. Strojní – rámové pily, kotouèové pily, pásové pily.

Ruèní rámová pila

Upínání obrobkù Obrobky upínáme tak, aby øez smìøoval kolmo k zemi, co nejblíže k èelistem svìráku (ohýbání a drnèení materiálu), delší øezy upínáme mezi pøídavné desky, nebo posouváme ve svìráku. Zásadnì nesmíme øezat podle èelistí svìráku. Postup pøi øezání Orýsování obrobku, uvìdomit si, která èást je výrobek a která odpad, udìláme si pilníkem vryp a øežeme. Pilku držíme za rukoje a v pøedu za rám. Úmìrnou silou tlaèíme do pøedu zpìt uvolníme. Pilkou nehoupeme, nekloníme do straBAKALÁØSKÁ PRÁCE

Strojní pásová pila

23

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

ny a neustále sledujeme rysku. Pøi øezání musí být ryska vidìt s pøídavkem na další opracování. Ideální pøídavek je asi 0,5 mm. Øežeme úmìrnou rychlostí, abychom zvládli øez najednou. a) b) c) d)

List se montuje zoubky dopøedu. Øezání rychlostí øezu se doporuèuje 30 - 60 øezù za 1 min. Tlaèit na pilu pøi pohybu vpøed pøi pohybu vzad odlehèit. Pokud se nebude obrobek dále opracovávat øeže se témìø na rysku, jinak se zanechá-

vá pøídavek 0,5 mm. e) Na opracování se pilový list maže tukem. f) Sklon pilky k materiálu je 5 - 10o. Bezpeènost práce Bezpeènost práce pøi øezání ruèní pilou: - nezaøezáváme podle prstu, - pøi doøezávání zmenšíme tlak na pilu, - øežeme úmìrným tempem, nikam nepospícháme, - do naèatého øezu nezaøezáváme nový pilový list, - neøežeme s poškozenou rukojetí, - pozor na ostré hrany a otøepy materiálu. Bezpeènost práce pøi øezání strojní pilou: - øeže pouze jeden, - nestrkáme prsty do prostoru pilového listu ani klikového mechanismu, - pozor na odpadávající uøíznutý materiál, - pøi upínání a manipulaci s materiálem je pila vždy zastavená, - nejdøíve se spustí pila, teprve potom se opatrnì najíždí na materiál.

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

24

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

2.4

Støíhání

2.4.1

Pøíprava uèitele na uèební den – støíhání

I. roèník AUTOTRONIK Tématický celek: 3 Ruèní zpracování technických materiálù 24 dnù, 144 hodin Téma: 3.4 Støíhání 2 dny, 12 hodin 3.3.1 Druhy nùžek 3.4.2 Pøidržování pøídavného materiálu 3.4.3 Støíhání podle rysky, uvolòování materiálu 3.4. Støíhání Ukázat a nacvièit støíhání a obsluhu ruèních nùžek: - rovné nùžky, støíhání materiálu do 0,7 mm, mìï do 1 mm, - vystøihovací nùžky, - pákové nùžky, støíhání plechu a materiálu do 6 mm dle konstrukce, - tabulové nùžky. Podle zvoleného typu nùžek støíháme: pøímé úseky nebo vnìjší úseky. Pro vystøihování vnitøních obloukù používáme nùžky na otvory. Pøi støíhání podle orýsování se nùžky drží tak, aby ryska zùstala nezakrytá. Vždy okolo rysky necháváme malý pøídavek na koneèné pøesné vystøižení. Pozor na otøepy a ostré hrany støíhaného materiálu. Nikdy neupínat nùžky do svìráku ani do nich nebouchat kladivem. Pøi støíhání dáváme pozor na deformace materiálu. Úhel rozevøení èelistí nùžek by nemìl být vìtší než 15o. Jinak hrozí sklouznutí z materiálu. Procvièit støíhání. Pákové nùžky: Orýsovaní a Støíhání pøímé: - støíhání plechu (10 x 20 x - støíhání plechu (20 x 20 x - støíhání plechu (15 x 15 x

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

rozstøíhání plechu na pákových nùžkách (60 x 50 x 0,5) 0,5 mm), 0,5 mm), 0,5 mm).

25

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Rovné nùžky: a) Støíhání páskù1 Druhy nùžek 3.4.2 Pøidržování pøídavného materiálu 3.4.3 Støíhání podle rysky, uvolòování materiálu1 Druhy nùžek 3.4.2 Pøidržování pøídavného materiálu 3.4.3 Støíhání podle rysky, uvolòování materiálu - podle výkresu narýsovat na plech (10 x 20 x 0,5) proužky o velikosti 10 mm, - po orýsování rozstøíhat 10 ks na požadovaný rozmìr dle rysek. b) støíhání kruhu - na plechu (20 x 20 x 05 mm) orýsovat 4 kružnice 20 mm, 15 mm, 10 mm, 5 mm, - po orýsování zaèít postupnì støíhat kruhy od nejvìtšího k menšímu, - po vystøižení 1kruhu, se zkontroluje výsledek støíhání. Nùžky na otvory – støíhání vnitøních kruhù: - na plechu (15 x 15 x 05) orýsovat 2 kružnice 10 mm, 5 mm, - po orýsování vystøihnout oba kruhy. Uèební a výchovný cíl Seznámení žáka s nùžkami a práce s nimi. Bezpeènost práce pøi støíhání pouèení o nejèastìjších úrazech na dílnì. Zásady a pracovní postup pøi ruèním støíhání materiálu. Osvojit èinnost pøí støíhání. Volba vhodného náøadí pracovního postupu a pomùcek, upínání materiálu. Poøádek a èistota na pracovišti. Pomùcky Ruèní nùžky, pákové nùžky, tabulové nùžky. Poznámky Žáci si odzkouší støíhání a vystøihování materiálu: støíhání plechu, páskù, vnìjších a vnitøních kruhù. BOZP práce a manipulace s plechy. Kontrolní otázky 1. Druhy ruèních nùžek? 2. BOZP pøi øezání?

3. Zásady ruèního støíhání materiálu?

Poznatky z výuky Pøi výuce støíhání je tøeba zajistit dobré svìtelné podmínky a vhodné náøadí, napø. nùžky pro leváky. Dùležité je také žáky dùraznì seznámit se zásadami bezpeènosti práce pøi obsluze strojních nùžek. Snažím se je vést k samostatnosti. U žákù je tøeba vypìstovat cit pro støíhání, který získají až opakovaným tréninkem. Osvìdèila se mì výuka støíhání od slabých a mìkkých materiálù a poté pøechod k silnìjším a tvrdším. BAKALÁØSKÁ PRÁCE

26

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

2.4.2

Témata výuky: Støíhání kovù

Støíhání kovù je beztøískové dìlení materiálu – dva nože proti sobì. Náøadí: Ruèní nùžky (pravé, levé): - pøímé, vystøihovací, - pákové, - tabulové, - kotouèové.

Ruèní nùžky na plech

Strojní nùžky: - kmitové, - prostøihávací nevýhoda velký prostøih, - kotouèové, - tabulové, - profilové.

Strojní tabulové nùžky

Strojní pákové nùžky

Støíhání Orýsovaný a odùlèikovaný plech støíháme podle rysky, dlouhé støihy pøímými nùžkami, tvarové vystøihovacími. BAKALÁØSKÁ PRÁCE

27

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Pákové nùžky: pøidržujeme plech ke spodnímu noži. Stojní tabulové: støíháme na rysku (svìtelný paprsek), na doraz, podle metru. Bezpeènost práce Pozor na støíhnutí, øíznutí o plech, uklízet odstøižky (zabodnutí do boty), staré nùžky s rukojemi k sobì – pozor na stisknutí dlanì nebo bøicha. Strojní nùžky: nenechávat prsty pod plechem, nestrkat je do prostoru pøidržovaèù a nožù, v dobì støíhání nestát za nùžkami. Støihá pouze jeden èlovìk, k pøenášení plechù se používají rukavice. Na tabulových nùžkách se nesmí støíhat nic jiného než plechy, a to jen do síly urèené výrobcem. Zásady: - pøi støihání ruèními nùžkami pøichází svìtlo vždy na rysku vždy zprava, - pøi støihání na tabulových nùžkách pøichází svìtlo zleva, - nùžky s plechem svírají pravý úhel.

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

28

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

2.5

Sekání a dìrování

2.5.1

Pøíprava uèitele na uèební den – sekání

I. roèník AUTOTRONIK Tématický celek: 3 Ruèní zpracování technických materiálù 24 dnù, 144 hodin Téma: 3.10 Sekání a probíjení 2 dny, 12 hodin 3.10.1 Sekání – nástroje a pomùcky 3.10.2 Probíjení – druhy prùbojníkù, probíjení materiálu 3.10.1 Sekání – nástroje a pomùcky Nacvièit zruènost pøi sekání: - sekáèe ploché, køížové a dìlící (malý, støední, velký), - volba vhodného kladiva, - svìráky, podložky. Bøit sekáèe musí být vždy tvrdší než sekaný materiál. Použití vhodných sekáèù dle délky a kladiv dle gramáže. Upínání materiálu do svìráku a použití podložek pøi sekání Procvièit dìlení materiálu sekáním: - plech 10 x 10 x 1 mm, - kladiva a sekáè plochý, - upnutí materiálu do svìráku, - uchycení do levé ruky, kladivo v pravé ruce, - pøi sekání pozorujeme bøit nikoliv hlavu sekáèe, - sekání materiálu na 5 dílù podle hrany èelistí svìráku. Broušení sekáèe na brusce – ostøí a otøepy hlavy Broušení bøitu podle tvrdosti sekaného materiálu Mìkký materiál ostøejší vrcholový úhel. Tvrdý materiál tupìjší úhel, kontrola podle šablon.

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

29

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Uèební a výchovný cíl Seznámení žáka se zásadami bezpeènosti práce pøi sekání.i na vozidlech a pouèení o nejèastìjších úrazech na dílnì.Volba vhodného náøadí a pomùcek. Poøádek a èistota na pracovišti. Osvojit druhy sekáèù a pracovní postupy. Pomùcky Kladiva, sekáè plochý, sekáè køížový, svìrák, upínací èelisti, kovadliny nebo podložky pro sekání, pracovní rukavice a ochranné brýle. Poznámky Použití ochranných brýlí a rukavic. Pozor na odlétající materiál a otøepy na sekáèi, použití ochranné møížky. Pozor pøi odsekávání tvrdých pevnostních šroubù. Kontrolní otázky 1. Druhy sekáèù? 2. Údržba sekáèe? 3. Zásady bezpeèného sekání? 4. Popis sekáèe? 5. BOZP sekání? Poznatky z výuky Výuka oddìlování materiálu sekáním a dìrováním se podobá výuce støíhání, se zvláštním dùrazem na zásady bezpeènosti práce. U žákù je tøeba vypìstovat cit pro výbìr vhodného nástroje. Jejich èastou chybou je nevhodné upnutí materiálu, ale jinak jim tato problematika neèiní vážné potíže.

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

30

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

2.5.2

Témata výuky: Sekání a dìrování

Sekání Sekání je beztøískové dìlení materiálu, vysekávají se rùzné tvary a drážky. Nástroje (sekáèe) rozlišujeme: - plochý, - køížový, - drážkovací, - dìlící.

Køížový a plochý sekáè

Pracovní postup Sekání plechù podél èelisti svìráku, dìlení materiálu. Materiál naseknout ze všech stran a ulomit. Køížovým sekáèem vysekávat drážky, drážkovacím sekáèem vysekáváme mazací drážky na rovné ploše nebo v ložiskovém pouzdru. Broušení sekáèe se provádí na brusce, vrcholový úhel bøitu sekáèe je 55–60o, mìkký materiál 30o a tvrdý a houževnatý materiál 80o. Probíjení a dìrování Je vytváøení otvorù, tento zpùsob práce je rychlejší než vrtání otvorù avšak ménì pøesná. Nástroje: - prùbojníky plné používají se pro práci s plechy do síly materiálu 1,5 mm, - výseèníky se používají pro nekovové materiály – kùže, guma apod. Dìrování ruèní nebo pákové – plechy do tloušky 10 mm, na dìrování mìkkého materiálu se používají podložky z tvrdého materiálu (døevo, mìï, olovo apod.). Bezpeènost práce - odstraòovat otøepy na náøadí, - sekáè a kladivo nesmí být mastné, - používat kožené rukavice,

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

Výseèníky

- pøi odsekávání používat ochranné møížky, - pøi broušení používat brýle, - opìrka brusky musí být nejvíce 1 mm od kotouèe.

31

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

2.6.

Pilování rovinných a spojených ploch

2.6.1

Pøíprava uèitele na uèební den – výbìr správného pilníku

I. roèník AUTOTRONIK Tématický celek: 3 Ruèní zpracování technických materiálù 24 dnù, 144 hodin Téma: 3.2 Pilování rovinných a spojenných ploch 4 dny, 24 hodin 3.2.1 Pøíprava pracovištì 3.2.2 Výbìr správného pilníku 3.2.3 Pøídavky na pilování 3.2.4 Upnutí obrobku 3.2.5 Držení pilníku a postoj pøi pilování 3.2.6 Pilování pøíèné a køížové 3.2.7 Kontrola opilované plochy 3.2.8 Volba pilníku pro tvarové pilování 3.2.9 Pilování rovinných ploch 3.2.10 Pilování hran a osazení 3.2.11 Pilování ploch svírající úhel 3.2.12 Pilování ètyøhranu a osmihranu 3.2.13 Pilování dìr rùzných tvarù 3.2.14 Kontrola tvarù pilovaných ploch 3.2.2 Výbìr správného pilníku Seznámit žáky s volbou vhodného pilníku pøi opracování materiálu. Druh pilníku se volí podle velikosti a tvaru obrábìného materiálu (plochy), druhu materiálu, tloušky ubírané vrstvy a podle pøedepsané jakosti povrchu. - rozmìry obrábìné plochy urèují délku pilníku a prùøez pilníku, - na mìkké materiály používáme jednoduché nebo frézované zuby (zanášení), - na tvrdé materiály používáme køížové pilníky, - na velmi tvrdé materiály se používá brusných pilníkù zhotovených z brusiv. Na hrubování: - na úbìr velkých vrstev se používají pilníky s hrubým sekem, - na menší pøídavky se používají pilníky s jemnìjším sekem, BAKALÁØSKÁ PRÁCE

32

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Na hlazení se požívá pilníkù se sekem 2 a 4, lze dosáhnout pøesnosti 0,01 - 0,005 mm. Ruèní pilníky – tìlo a stopka pro rukoje. Dìlení pilníku podle hustoty zubù (sek): - hrubý, polohrubý, støední dle tvrdosti materiálu, - jednoduché zuby – dávají nedìlenou tøísku, hodí se na mìkké kovy, - køížové zuby – hodí se na tvrdé materiály, - frézované pilníky – na mìkèí materiály (hliník plasty), pøímé zuby na dural, - jemné pilníky pro hlazení materiálu, - rašple pro velmi mìkké materiály mají trhavý uèinek. Èištìní pilníku ocelovým kartáèem, a to jen ve smìru horního seku, aby se neotupil. Rukoje pilníku musí mít pøimìøenou velikost k velikosti pilníku. Po vyvrtání stupñovité díry v rukojeti se naráží na pilník palièkou Uèební a výchovný cíl Seznámení žáka s vhodnou volbou náøadí pro pilování. Ošetøení a údržba náøadí. Pouèení o nejèastìjších chybách a úrazech na dílnì. Poøádek a èistota na pracovišti. Pomùcky Sady velkých pilníkù, sada støedních pilníkù, sada malých a jehlových pilníkù, pracovní stùl se svìrákem. Poznámky Volby vhodné velikosti a prùøezu. Pozor na poškozené rukojeti pilníku. Kontrolní otázky 1. Druhy pilníku, popis èástí pilníku, údržba pilníku? 2. Rychlost pilování? 3. BOZP pøi pilování? Poznatky z výuky Pilování patøí u žákù k nejménì oblíbeným pracovním èinnostem, a nejen proto jim èiní také nejvìtší problémy. Opakují chyby se správným upnutím materiálu a výbìrem vhodného pracovního nástroje, ale nejvìtší potíže èiní zruènost pøi udržování roviny pøi pilování. Tuto dovednost lze získat jen opakovaným nácvikem, ke kterému je motivuji rùznými soutìžemi a pomáhám jim tak pøekonávat odpor k této èinnosti. Také se ve zvýšené míøe projevují nedostatky žákù pøi mìøení obrobkù, zejména nezkušenost s používáním posuvky a úhelníku. Pøi ukázce mìøení obrobku je zapotøebí praktických ukázek mìøení (kontrola roviny, rozmìry). BAKALÁØSKÁ PRÁCE

33

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

2.6.2

Témata výuky: Pilování rovinných ploch

Pilování je odebírání drobných tøísek velkým poètem smykù na èinné ploše pilníku. Druhy pilníkù: 1. Podle zoubkù – jednoduché, køížené, rašple a frézové. 2. Podle tvaru – ploché, ètvercové, tøíhranný, pùlkulaté, kosoètvercové. Pilníky mají na svém tìle rùznì hrubé seky. Dìlíme je podle velikosti na velké (ubìrací), støední (pro bìžné obrábìní), malé (dokonèovací a jemné práce), jehlové (pilování malých ploch a tvarù), speciální (nástrojaøské), rotaèní. Pilník se skládá z tìla, stopky a násady. Postup pøi pilování Po orýsování a oddìlení odpadového materiálu si upneme budoucí výrobek do svìráku tak, aby obrábìná plocha byla co nejblíže svìráku, vodorovnì upnutá, obrobek se nesní èelistmi poškodit ani deformovat. Zvolíme pilník podle práce kterou dìláme. Plechy pilujeme šikmo, støídavì z jedné a druhé strany a kontrolujeme si èasto jeho rovinu Základní práce s pilníkem Používáme kruhové, pøíèné a køížové pohyby, hlazení podélná, obtahování pilníkem napøíè. Rychlost pilování 50 až 60 tahù za 1 minutu. Obrobek upínáme do svìráku nebo do svìráku s mìkkými èelistmi. Kontrola roviny se provádí pravítkem nebo hranou úhelníku. Ošetøení pilníku: pøi pilování mìkkých materiálù èistit ocelovým kartáèem ve smìru seku drážek, nepokládat pilníky na sebe, trpí ostøí. BAKALÁØSKÁ PRÁCE

Rùzné druhy pilníkù

34

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Pilování rovnobìžných ploch Nejdøíve opracovat základní rovinu, potom protilehlou rovinu – èasto kontrolovat rovnost a rovnobìžnost ploch. Kontrola opracovaných ploch hmatadlem, nebo na velkém poètu míst posuvným mìøítkem. Pilování ploch svírá pravý úhel, opracujeme základní plochu, od které vycházíme na ostatní plochy. Kontrolu rovnosti ploch a držení pravého úhlu. Pravý úhel kontrolujeme úhelníkem. Pilování ètyøhranu Pilovat základní plochu, pilovat protilehlou plochu, pilovat další dvì strany do pravého úhlu. Pilování válcové plochy Upnout a pilovat hopáním pilníku až docílíme požadovaný tvar. Pilování vydutých obloukù 1. Pøíèné pilování hrubého obrysu pùlkulatým pilníkem. 2. Pøíèné pilování pohybem pùlkulatého pilníku. 3. Dokonèení jemným pilníkem. Pilování spojených ploch – slícování 1. Pøesné opilování dvou souèástí, které do sebe zapadají. 2. Pro koneènou úpravu oblouku použít pilník s jemným zubem, pøi práci èasto pøesnì mìøit a kontrolovat tvar. Bezpeènost práce - kontrola násady, zda není poškozená ( prasklá nebo roztøepená), - dodržovat správný postoj pøi pilování, - nepilovat bez násady, - dávat pozor pøi pilování, abychom si o svìrák nesrazili násadu a nevrazili si stopku do oblièeje, - pilovat pøimìøenou rychlostí.

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

Správnì provádìné pilování: postoj u svìráku

35

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

2.7

Vrtání a zahlubování

2.7.1

Pøíprava uèitele na uèební den – stroje pro vrtání

I. roèník AUTOTRONIK Tématický celek: 3 Ruèní zpracování technických materiálù 24 dnù, 144 hodin Téma: 3.5 Vrtání a zahlubování 2 dny, 12 hodin 3.5.1 Nástroje pro vrtání a zahlubování 3.5.2 Stroje pro vrtání 3.5.3 Upínání vrtaných obrobkù 3.5.4 Volba otáèek pøi vrtání dle nástroje a vrtného materiálu 3.5.5 Odvádìní tøísek 3.5.6 Chlazení vrtáku 3.5.7 Nácvik vrtání a zahlubování za rùzných podmínek 3.5.2 Stroje pro vrtání Žáci by mìly mít všeobecný pøehled o druhu vrtaèek a jejich použití. Nejvhodnìjší je ukázka obsluhy na konkrétních vrtaèkách. Pøenosné ruèní vrtaèky: - ruèní vrtaèky: svidøík (do 2 mm), kolovrátek, vrtaèky s ozubeným pøevodem s možností volby rychlosti (do 10 mm), - ruèní elektrické vrtaèky (až do prùmìru 25 mm), - ruèní pneumatické vrtaèky. Strojní vrtaèky (stabilní) – mnoho typù, liší se zejména konstrukcí, pracovním rozsahem a poètem vøeten: - stolní vrtaèky (do 20 mm - 10 000 ot/min), - sloupové vrtaèky: mohou být vybaveny strojním posuvem a chlazením, - stojanové vrtaèky: stojí na zemi a mohou být pevnì ukotveny v zemi. Uèební a výchovný cíl Vzhledem k velikému množství vrtaèek, je zapotøebí se seznámit s návodem k obsluze danému zaøízení (vrtaèce), pøíp. být proškolen na daný typ. Seznámení žáka s obsluhou vrtaèky a jejím ošetøení a údržbì. Pouèení o úrazech elektrickým proudem na dílnì. BAKALÁØSKÁ PRÁCE

36

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Ochranné pomùcky: brýle, pokrývky hlavy. Pokud je vrtaèka rozbitá oznaèit jí cedulí MIMO PROVOZ. Poøádek a èistota na pracovišti pøi práci. Pomùcky Kolovrátek, ruèní vrtaèky, elektrické vrtaèky ruèní, stolní vrtaèka a stojanová vrtaèka. Poznámky Pozor na úrazy elektrickým proudem, nepoužívat poškozená zaøízení, dávat pozor pøi práci ve vlhkém prostøedí. Ochranné pomùcky. Kontrolní otázky 1. Druhy ruèní vrtaèek? 2. Druhy strojních vrtaèek? 3. Popiš èásti vrtáku? 4. Volba otáèek? 5. Broušení vrtáku pro ocel, hliník? Poznatky z výuky Výuka vrtání patøí naopak mezi oblíbené, protože nabízí jako novinku práci s ruèním náøadím. Mezi nejèastìjší problémy patøí nevhodná velikost vrtáku, nesprávnì zvolená øezná rychlost a chlazení vrtáku. Žákùm dìlá problém broušení vrtáku. Opakovaným tréninkem a s pomocí šablon si tuto zruènost osvojí. Vrtání a zahlubování neèiní potíže všem žákùm.

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

37

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

2.7.2

Témata výuky: Vrtání

Je tøískové obrábìní, tvoøení válcových dìr do materiálu. 1. Ruèní vrtaèky: - svidøík, - kolovrátek, - ruèní vrtaèky s ozubeným pøevodem, - elektrické ruèní vrtaèky, - pneumatické. 2. strojní vrtaèky: - stolní, - sloupové, - stojanové.

Ruèní vrtaèka

Nástrojem pro vrtání jsou vrtáky. Podle zpùsobu použití se liší svým tvarem a bøity (válcové, šroubové). Používají se vrtáky na døevo, kov, zdivo a beton.

↑ Upnutí obrobku pomocí svìrky

Strojní vrtaèka BAKALÁØSKÁ PRÁCE

Upnutí obrobku ve strojním svìráku →

38

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Vrtáky do kovu Jsou vyrobeny z rychloøezné oceli, do velmi tvrdých materiálù ze slinutých karbidù. Èásti vrtáku: 1. stopka - válcová, - kuželová (morse kužel 0,5; 1; 2; 3; 4; 5; 6). 2. tìlo – šroubovice pro odvádìní špon. 3. fazetka – kalibrovaný prùmìr vrtáku. 4. bøit – vrcholový úhel 116–120o. Zpùsoby upínání vrtákù: - válcové do sklíèidla pomocí klièky, - kuželové do vložek – rozebírají se pomocí klínù. Upínání materiálu: - ruka pro delší kusy a malé prùmìry vrtákù, - kleštì pro malé kusy a malé prùmìry vrtákù, - svìrky, - svìráky, - upínky. Otáèky Volíme podle prùmìru vrtáku a tvrdosti materiálu. Èím menší prùmìr, tím vìtší otáèky, èím tvrdší materiál, tím menší otáèky. Øezná rychlost je rychlost vnìjšího krajního bodu: v = (p . d)/1000 . n/1000

neboli

v = (p . d . n)/1000,

kde: v – øezná rychlost [m.min–1], d – prùmìr vrtáku [mm], n – otáèky [ot.min–1]. Zahloubení a ohranìní díry Vìtší vrták nebo záhlubník – menší otáèky. Pøi vrtání chladíme chladící kapalinou (emulzí) která chladí, odvádí teplo a maže, a tím zmenšuje tøení.

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

Tabulka øezných rychlostí umístìná na vrtaèce

39

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Broušení vrtáku Èím tvrdší materiál, tím tupìjší úhel broušení. - ocel – litina: vrcholový úhel 116 - 120o, - hliník: 130 - 140o, - mìï – mosaz: 125 - 130o. Zásady pøi broušení vrtáku: 1. Dodržet stejnì dlouhé ostøí (používá se mìrka na broušení). 2. Správný vrcholový úhel (podle druhu vrtaného materiálu). 3. Pozor na podbroušení hrotu vrtáku. 4. Mìøení špièky šablonou. Bezpeènost práce Ruèní elektrické vrtaèky: - Správné upnutí vrtáku. - Pevné držení a dobré stání pøi vrtání. - Pøi dovrtávání hodnì zmenšit tlak na vrtaèku. - Pøi vrtání velkým prùmìrem netlaèit. Stolní vrtaèky: - ochrana oèí, - pøi výmìnì øemenù vypnutá vrtaèka, - nezastavovat dobíhající vøeteno, - neodstraòovat tøísky pøi vrtání rukou, - dodržovat správné upínání materiálu, - pøi dovrtávání do šikmé plochy snížit tlak, - vrtaèku vždy nejdøíve uklízíme smetáèkem, pak hadrem.

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

40

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

2.8

Vyhrubování a vystružování – témata výuky

Vyhrubování Vyhrubování se používá pro hlavy šroubù nebo na odlitky. Èelní plochy nálitkù a srážení dìr. Výhrubníky jsou nástroje podobné vrtákùm, avšak nemají hrot. Dìlí se na: - kuželové s vodícím èepem, - kuželové které mají vrcholový úhel 60 - 120o, - dvoubøité s vloženými noži (na odlitky). Vyhrubování je zvìtšení pøedvrtaných dìr výhrubníky. Výhrubníky se docílí pøesnìjší rozmìr a lepší jakost povrchu otvoru. Pro vyhrubování se otvor vyvrtá o 1–2 mm menší. Výhrubníky se vyrábìjí s kuželovou stopkou a k vìtšímu prùmìru výhrubníkù se nasouvá nástrèný trn, dìlí se na tøíbøité a ètyøbøité. Vystružování Získá se pøesný rozmìr otvorù, pøesný tvar a hladký povrch. Otvor se vyvrtá asi o 0,2 mm menší. Vystružníky dìlíme na: 1. Ruèní a) pevné (drážky pøímé, šroubovité), b) stavitelné, c) rozpínací, d) kuželové. 2. Strojní – krátké bøity, menší nábìhový kužel. Výstružník a výhrubník Postup práce s ruèním výstružníkem: - nasadit vratidlo a výstružník, - kolmo nasadit výstružník na otvor, - pomalu otáèet a mírnì tlaèit, - nikdy neotáèet výstružníkem zpìt proti bøitu. Bezpeènost práce - udržovat èistotu a poøádek na pracovišti, mít dobøe upnutý odìv. - dobøe upnutý obrobek, tøísky odstraòovat štìtcem (ne rukou).

Redukèní vložka

- pøi strojním vystružování a vyhrubování používat brýle a nezastavovat vøeteno rukou. - nepoužívat rukavice. BAKALÁØSKÁ PRÁCE

41

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

2.9

Ohýbání a rovnání materiálu – témata výuky

Ohýbání Ohýbání je tváøecí pochod, pøi kterém se mìní tvar materiálu zmìnou smìru jeho osy. Pøitom se vlákna na vnìjším polomìru natahují a na vnitøním polomìru pìchují. Mùže se ohýbat materiál tvárný v rùzných provedeních (plechy, pasovina, plný materiál rùzného prùøezu, trubky, jekly, úhelníky atd). Zamìøíme se na ohýbání plechù, pasoviny, trubek a úhelníkù. Používáme prostøedky ruèní ve svìráku a strojní (ohýbaèka). Svìrák Ohýbáme pomocí kladiva nebo palièky okolo hrany èelisti nebo vložky s ostrou nebo zaoblenou hranou. Po ohnutí první strany se opìt vloží do svìráku a upne za pomoci vložky pøíslušné velikosti a ohne druhý ohyb. Strojní ohýbání Rozlišujeme ohýbaèky plechu a ohýbaèky trubek. Ohýbaèka na plechy bývá v provedení do délky 1 m nebo 2 m a do rùzné síly plechu (než zaèneme ohýbat je nutné se seznámit pro jak silný plech je zkonstruována).

Ruèní ohýbaèka plechu

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

Ruèní ohýbaèka trubek

42

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Pøed zapoèetím práce je nutné si ohýbaèku seøídit na sílu plechu a seznámit se s jejím používáním. Ohýbaèka má horní pøitahovací lištu, která je vymìnitelná a ohýbací èelist, kterou materiál ohýbáme k horní lištì. I na veškerý profilový materiál jsou rùzné ohybaèky, kterými se dá velmi dobøe ohýbat pøíslušný materiál. Pokud potøebujeme ohnout a nemáme ohýbaèku používáme kladivo, svìrák nebo kovadlinu. Ohýbání pasoviny v podélném smìru provádíme údery kladiva pøíènì do 2/3 šíøe pásu na stranì která bude vnì. Stejným zpùsobem ohýbáme úhelníky. Pøi ohýbání trubek je trubky nutné naplnit suchým pískem a na koncích zacpat. Výpoèet délky materiálu: Plechy: Ohyb do pravého úhlu – poèítají se délky kusù plechu k místu, kde se dotýkají hranami, pak na každý ohyb se pøidá 1/3 síly materiálu. Pásovina: Ohyb do rádiusu se poèítá z polomìru ohybu zvìtšeného o 1/3 šíøky materiálu. Stejnì se poèítají ohyby trubek. Plechy se dají ještì zkružovat na zakružovacích válcích, kde otáèením horního válce posunujeme materiál a postupným pøitahováním zadního zakružujeme plech do potøebného ohnutí. Pøi zkroužení do válcového tvaru je nutné pro vyjmutí trubky odjistit na stranì kliky horní válec , vyklonit jej do strany a vyjmout hotový obrobek. Rovnání Rovnání je tváøení materiálu pøi kterém dochází k narovnání tvaru materiálu. Zpùsob rovnání – ruèní nebo strojní. Pøi ruèním rovnání používáme kladiva rùzných hmotností, palièky (mìdìné, døevìné, gumové) a rovnací desku, kovadlinu. Pracovní postup 1. Tyèe – tluèe se v ohnuté èásti tyèe (lépe na svìrném lisu). 2. Plochý materiál – na ohnutou èást. 3. Dráty – tažením pøes svìrku nebo okolo døevìného váleèku. 4. Plechy – vytáhnout plech kladivem od støedu do stran. Bezpeènost práce - mít v poøádku náøadí, - pozor na ostré hrany.

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

Kovadlina slouží k tvarování i narovnání materiálu

43

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

2.10 Nýtování – témata výuky Nýtování je nerozebíratelné spojení dvou nebo nìkolika strojních souèástí nýty nebo èepy. Nýt svírá spojené souèásti, tøením mezi nami a hlavami nýtù zabraòuje jejich vzájemnému posunutí. Dìlení nýtù: A) plné – jsou z mìkké oceli, hliníku mìdi a mosazi – používají se ke spojování kovových souèástí pøenášejících nìjaké síly. Rozlišujeme nýty s hlavou: - nýt s pùlkulatou hlavou, - nýt s èoèkovitou hlavou, - nýt se zápustnou hlavou, - kotlový nýt, - lodní nýt. Nýty s prùmìrem 1–9 mm se nazývají drobné a uzavírají se za studena. Nýty s prùmìrem 10–42 mm jsou hrubé a zatahují se za tepla. B) duté nebo trubkové – jsou pøizpùsobeny nìkterým speciálním požadavkùm (spojování kovových souèástí s nekovovými nebo plastem. Spojují-li se dvì souèásti bez nýtu pøímo, má jedna z nich osazený èep. Druhy nýtování: Nýtování plechù a profilového materiálu - jednoøadé, - dvouøadé, - trojøadé, - s jednou nebo dvìma stykovými deskami. Pevné nýtování Uspokojuje požadavky na pevnost – ocelové konstrukce stožáry, mosty støešní konstrukce. Nepropustné nýtování Nýtování nádob na kapaliny a plyny. Spojovací nýtování - osazený èep – pevné spojení, - kloubové – aby se dalo souèástmi pohybovat. BAKALÁØSKÁ PRÁCE

Druhy nýtù

44

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Postup pøi ruèním nýtování Nýty s pùlkulovou hlavou: - podpìrný hlavièkáø – upíná se do svìráku, - zatahovák – souèásti se mezi sebou zatahují. - kladivo – váha pøimìøená velikosti nýtu – po zatažení zatahovákem pìchuje èást nýtu vyènívající nad materiál a udìlí mu pøibližný tvar (vìtší množství menších ran stále dokola), - závìreèný hlavièkáø – koneèné pøitažení a závìreèný tvar hlavy nýtu. Nýty zapuštìné: - jedna hlava pùlkulatá druhá zapuštìná – položíme na podpìrný hlavièkáø a potom silnými údery pìchujeme aby vyplnil celou díru a pokraèuje tak dlouho, až vyplní celé zahloubení, - oboustrannì zapuštìné nýty – nýtové èepy – používají se stupòové podložky – pìchuje se 1. strana – otoèí nýtování druhé hlavy – otoèit – nýtování první hlavy. Trubkové nýty Pro málo namáhané spoje – dùlèíkem se rozšíøí konec a dotvoøí hlavièkáøem. Trhací nýty Nýtuje se pomocí nýtovacích kleští.

Nýtovací kleštì

Výpoèet délky nýtù Nýt s hlavou zápustnou Délka se vypoèítá = tlouška spojovaného materiálu + prùmìr nýtu, který vynásobíme 0,8 mm. Nýt s hlavou pùlkulatou Délka se vypoèítá: tlouška spojovaného materiálu + prùmìr nýtu, vynásobený 1,3 mm.

Bezpeènost práce - použít dobré náøadí, odstranit otøepy, - pøi odsekávání použít ochranné brýle, pøi dosekávání postupovat opatrnì, - vìtší utahováky a hlavièkáøe držet v kleštích. BAKALÁØSKÁ PRÁCE

45

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

2.11 Øezání závitù – témata výuky Rozdìlení závitù: a) pohybové – vìtší stoupání, umožòují pohyb souèástí, b) spojovací – pro spojování souèástí. Pohybové závity Dìlíme je podle tvaru na oblý, plochý, lichobìžníkový rovnoramenný a nerovnoramenný a trapézový. Podle poètu chodù na jednochodý, vícechodý. Podle šroubovice na pravý a levý. Spojovací závity: a) metrické – Oznaèuje se písmenem M (napø.M10), všechny rozmìry jsou udávány v milimetrech, jeho vrcholový úhel je 60o. 1. Vnìjší závit øežeme na kulatinu, rozmìr odpovídá prùmìru (napø. M10 = prùmìr kulatiny 10 mm). Používáme k tomu závitová oèka. 2. Vnitøní závit øežeme do materiálu a otvor si musíme pøedvrtat. Pøedvrtaný otvor musí odpovídat jeho velikosti, stoupání závitu a tvrdosti materiálu (napø. M10 = prùmìr vrtáku v bìžné oceli a stoupání závitu 8,4mm. M10´1 = Ø9). Pro øezání používáme závitníky (sadové nebo maticové).

Sada metrických závitníkù a závitových oèek pro ruèní øezání závitù BAKALÁØSKÁ PRÁCE

46

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

3. Metrické závity mohou být i s jemným stoupáním, s použitím tam, kde potøebujeme závit lépe utìsnit, nebo v tenké stìnì vytvoøit více závitù. (Pokud není za oznaèením jiný údaj, je závit v bìžné øadì M12, pokud se jedná o závit jemný, je udáno stoupání závitu M 12´1,25). Potøebné prùmìry vrtákù pro øezání vnitøních závitù: M2 = 1,3 mm M3 = 2,4 mm M4 = 3,2 mm M5 = 4,2 mm M6 = 4,8 mm M7 = 5,8 mm M8 = 6,4 mm M10 = 8,5 mm M12 = 10,4 mm Ostatní prùmìry najdete v tabulkách. b) Whitwortùv závit – Znaèí se W (napø. W ″ ; W 7/16″) všechny rozmìry se uvádìjí v palcích (1″ = 25,4 mm). Vrcholový úhel závitu je 55o. Také mùže být s jemným stoupáním. c) Trubkový (plynový) závit – znaèí se písmenem G ( napø. G1/2″) øeže se na trubkách. Rozmìry jsou udávány v palcích (rozmìr neodpovídá Whitwortovu závitu, protože u trubkového se udává svìtlost trubky (odpovídá vnitønímu prùmìru) Tvar má stejný jako Whitwort. d) Edisonùv závit – oznaèuje se E používá na žárovkách ve velikostech E 14; E 27; E Goliáš. Tabulka 1. Tabulka volby velikosti vrtáku pro závity M – velikost metrického závitu, O – prùmìr vrtáku (vše v mm)

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

47

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Øezání vnìjších závitù Po pøemìøení kulatiny nejlépe hlazené oceli, musí odpovídat prùmìru, (pokud by byl vìtší mùžeme vylámat závitové oèko; správnì vytvoøíme sražení hrany, které by mìlo být vìtší než malý prùmìr závitu (lepší zaøíznutí oèka). Upneme kulatinu do svìráku naøízneme oèko a zkontrolujeme úhelníkem, zda-li jsme naøízli rovnì. Namažeme øezným olejem a otáèíme oèkem ve smìru hodinových ruèièek. V pøípadì, že je tøíska veliká, vrátíme se oèkem o pùl otáèky, tím ulomíme tøísku a pokraèujeme v øezání. Øezání vnitøních závitù Druhy závitníkù: a) sadové – jsou dodávány v sadách po 3 ks (pøedøezávací, øezací, doøezávací). Vytváøíme závity jak v prùchozích, tak v neprùchozích otvorech. b) maticové – je jeden a na svém tìle má všechny tøi stupnì. Používají se pouze v prùchozích dírách a do síly materiálu odpovídající prùmìru závitu. Postup práce: 1. Sestavit vratidlo nebo závitovou hlavu. 2. Srazit hrany. 3. Nasadit nástroj kolmo na materiál. 4. Mírnì pøitlaèit a zároveò pootáèet. 5. Závitové èelisti mazat olejem. 6. Otáèet jednu až dvì otáèky dopøedu a ètvrt otáèky zpìt (odlomování tøísek). Po pøedvrtání otvoru odpovídajícímu pro daný závit a ohranìní otvoru (vìtší než velký prùmìr závitu) naøízneme pøedøezávací závitník oznaèený jednou èárkou a kontrolujeme jeho kolmost, namažeme øezným olejem a øežeme s citem podobnì jako oèkem. Po projetí jednièkou, øežeme dvojkou (dvì èárky) a pak trojkou (bez oznaèení). Zvl᚝ velký cit musíme mít pøi øezání závitù malých prùmìrù a v neprùchozích otvorech, kde je nutné po každém závitníku vysypat tøísky. Bezpeènost práce POZOR: Závitník je z tvrdšího materiálu než vrták, nejde odvrtat! Pøi zlomení se podaøí jej nìkdy rozbít prùbojníkem. Je nutné mít ochranný štít.

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

48

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

2.12 Pružiny a jejich ruèní zhotovení – témata výuky Vinutí pružin Pružiny jsou u mnoha strojù, pøijímají mechanickou energii a potom ji vydávají – konají práci. Podle namáhání jsou pružiny rozdìleny na tlaèné, tažné, skrutné a ohýbané (pružnice u pøívìsù). Podle tvaru jsou šroubovité, ploché a jiné. Šroubovité pružiny se skládají z ocelového pružného drátu. Nástroje pro vinutí pružin Ruènì vineme pružiny z tenkých drátù do 1 mm prùmìru pomocí trnu. Konec drátu zasuneme do otvoru v trnu a spoleènì s trnem sevøeme mezi dvì prkénka do svìráku, v levé ruce držíme drát a pravou rukou otáèíme trnem, vloženým drátem se navíjí na trn. První závity se vtisknou do døeva, èímž získáme vedení pro další závity. Pro navinutí drátu na trn drát pøestøihneme. Vzdálenost závitù, které se nazývá stoupání, je závislá na sklonu drátu. Èím více skloníme drát, tím vìtší je vzdálenost závitù od sebe. Oprava kovù pružin Plamenem vyhøejeme poslední závit pružiny na obou koncích. Ostatní závity pružiny chráníme plechem, který nasuneme mezi poslední a pøedposlední závit. Tlaèné pružiny Vyhøátý závit pøitiskneme kleštìmi tak, aby dosedl na sousední závit. Potom na obou koncích pružin zbrousíme rovnou plochu. Tažné pružiny Vyhøátý závit odehneme kleštìmi a vytvoøíme z nìj závìsné oko. Pouèení pro praxi 1. Pøi vynutí pružin na soustruhu musíme dávat pozor na to, aby se drát dával tak, aby se nevinul okolo ruky, mohl by ji uøíznout nebo utrhnout. 2. U tlaèné pružiny z tenkého drátu nemusíme vyhøívat poslední závit. Pøi broušení silnì pøitlaèíme a nechladíme. Tímto broušením se konce pružiny vyhøejí pouze pøitlaèíme. 3. Trny musí vést menší prùmìr, než je malý prùmìr pružiny. Používá se po navinutí roztáhne, prùmìr trnu musíme pøedem vyzkoušet. BAKALÁØSKÁ PRÁCE

49

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Výpoèet délky drátu na zhotovení pružiny L = p . Do . n, kde L – délka drátu, Do – støední prùmìr pružiny, n – poèet závitù. U tažných pružin je tøeba pøipoèítat délku drátu na zhotovení okraje pružin.

Svìrák pro ruèní zhotovení pružin

Bezpeènost práce - pozor na ostré hrany drátu, - používat kožené rukavice, - pozor na uvolnìní drátu pøi uvolnìní trnu, - pozor na ohøátí èásti pružin.

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

50

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

2.13 Pájení – témata výuky Pájení je zpùsob spojování kovù jiným kovem za tepla. Pøi pájení se hotové souèásti spojují roztaveným kovem zvaným pájka. Pájka má jiné složení materiálu a menší tavící teplotu než spojované materiály. Spojené kovy musí mít stejné složení – spojíme napø ocelový plech s mosazným. Rozdìlení 1. Pájení na mìkko – provádí se pájeèkou, cínovou pájkou a pájedlem (pastou,kalafunou nebo pájecí vodou). 2. Pájení na tvrdo – spoj se provádí plamenem, tvrdou pájkou (mosazí) a pájedlem (borax). Podstata pájení Ohøejí se spojovací souèásti. Teplem spojovaných souèástí se roztaví pájka, která pùsobením kapilárních sil zateèe do mezery (zvoní spáry) mezi souèástmi. Roztavená pájka pronikne mezi povrchové krystaly obou spojovaných souèásti. Po ochlazení pájka ztuhne a vytvoøí spoj. Pájení na mìkko Provádíme mìkkou pájkou zvanou cínovou, mìkké pájky jsou slitinou cínu a olova. Teplota tavení mìkkých pájek je asi 250 oC. Pájka s nízkým obsahem cínu se nesmí používat u plechovek na konzervy. Obsahuje totiž hodnì olova, které je jedovaté,l škodí našemu zdraví. Mìkká pájka je mìkký kov, který se dá snadno krájet i nožem. Mìkkými pájkami pájíme rùzné plochy napø. zinkové a pozinkované plechy (a jiné). Na hliník se používá zvláštní pájka. Mìkkou pájkou vytvoøíme spoj nepropustný ale málo pevný. Pevnost spoje je závislá na mezeøe (spáøe) mezi pájenými souèástmi. Záruka je – èím menší mezera, tím je pevnìjší spoj. Mezera má tvoøit 0,1 mm mezi souèástkami, proto pájené souèásti k sobì pøitlaète døevìným kolíkem. Ohøívací pomùcky Pøi pájení na mìkko se všechny plechy a dráty do tloušky 2 mm ohøívají pájeèkami. Všechny pájeèky se musí nechat ohøát na dostateènou teplotu. Pájeèky mají mìdìné hroty, mìï je dobrým vodièem tepla, teplo pøijímá a rychle jej pøedává na ohøívaný materiál. BAKALÁØSKÁ PRÁCE

51

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Rozdìlení pájeèek 1. Obyèejné pájeèky – ohøívají se plamenem ve výhni nebo v kamnech. 2. Elektrické pájeèky – je nìkolik druhù, ohøívají se elektrickým proudem, zásada – èím vìtší a tlustší jsou pájené souèásti, tím vìtší a tlustší musí být pájeèka a její pøíkon. 3. Benzínové pájeèky – ohøívají se plamenem v hoøících benzínových párách, benzín je v nádržce, která zároveò tvoøí rukoje. 4. Propanbutanové pájeèky – ohøívá se plynem, který je v plynové bombì. Pracovní postup pøi pájení 1. Oškrábat pájené místo – pájka se dobøe pájí jen s èistým povrchem souèástí. 2. Nanést tavidlo – odstraòujeme kyslièníky z povrchu materiálu, kyslièníkem se pájka nespájí. 3. Pocínovat hrot pájeèky – pocínováním se zlepší dotyk mezi hrotem pájeèky a kovem, tím lépe pøestupuje teplo z pájeèky na pájený materiál. Pøed použitím hrot ohøejeme a oèistíme jej ocelovým kartáèem nebo pilníkem. 4. Ohøát pájené místo – ohøíváme pájené místo na souèásti, pájka se musí zatavit teplem pájených souèástí. 5. Odstranit zbytky tavidla – zbytky tavidla na pájeném místì podporuje korozi. Pájecí pastu otøít hadrem, kalafuna mùže zùstat na spoji. Tavidlo je látka, která se pøi pájení sluèuje s kyslièníkem kovù, rozpouští jej a brání dalšímu okyslièování. Spoj na tupo není pøíliš pevný, proto se doporuèuje spoj pøeplátovat Bezpeènost práce - používat jen pájeèku v bezvadném stavu s neporušenou pøívodní šòùrou, - pozor na popálení od roztavené pájky, rozehøáté pájeèky nebo materiálu, - potøísnìné ruce je nutné øádnì umýt, zasažení oka øádnì vymýt a vyhledat lékaøe.

Sada pro plynové a elektrické pájení BAKALÁØSKÁ PRÁCE

52

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

2.14 Sváøení plamenem – témata výuky Plyny Acetylén – znaèení: bílá barva – tlak v lahvi 1,5 MPa – láhev je opatøena pórezní hmotou, ve které je aceton a v nìm je acetylén rozpuštìn. Jinak není možné acetylén uchovat protože pøi stlaèení nad 25 KPa tvoøí tøaskavou smìs. Redukèní ventil se pøipojuje k lahvi pomocí tømenu. Pracovní tlak je 15 KPa . Kyslík – znaèení: modrá barva – tlak v lahvi 15 MPa – redukèní ventil se pøipojuje k lahvi pomocí závitu M24 pravý. Pracovní tlak je 0,3–0,8 MPa. Plyn je dopravován na místo sváøení pomocí hadic, èervenou pro plyn opatøenou protišlehovou pojistkou a modrou pro kyslík, obì hadice jsou spoleènì zapojeny do svaøovacího držáku se dvìma ventily, do kterého je možno upínat svaøovací hoøáky o velikosti odpovídající síle svaøovaného materiálu. Pøíprava ke sváøení Nejdøíve otevøeme lahvové ventily, zkontrolujeme uzavøení ventilù na svaøovacím držáku a nastavíme pracovní tlak u obou plynù. Zapalování plamene Nejdøíve zapálíme plyn a pøidáme kyslík a seøídíme smìs na potøebný druh plamene. Druhy plamene: - oxidaèní – s pøebytkem kyslíku, - nauhlièující – s pøebytkem plynu, - neutrální – ostrý – mìkký – neutrální.

Typy hoøákù BAKALÁØSKÁ PRÁCE

Druhy plamene

53

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Vypínání plamene Nejdøíve vypneme plyn a potom kyslík Sváøení Hoøák se seøízeným plamenem držíme asi 1–2 mm modrým plaménkem nad materiálem a nejdøíve jím natavíme materiál. Teprve pak pøidáváme pøídavný materiál tak, že jej mácháme ve vzniklé lázni. Bezpeènost práce - Správné zacházení se sváøecí soupravou. - Sváøet od soupravy minimálnì 3 m. - Pozor na popáleniny hoøákem a hlavnì horkým materiálem. Neustále odkládat dokonèený svár na jednu stranu od pøipraveného. Sváøecí drát na jednom konci ohýbat, aby bylo zøejmé, kterým koncem sváøíme. - Po ukonèení práce zhasneme plamen, zavøeme lahvové ventily, vypustíme plyn z hadic (nejdøíve plyn a pak kyslík) a vyšroubujeme redukèní klièky.

Sváøecí souprava BAKALÁØSKÁ PRÁCE

54

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

2.15 Sváøení elektrickým obloukem – témata výuky Zdroje proudu 1. Stejnosmìrný 2. Støídavý -

dynama-triodyn, usmìròovaèe, investory. transformátory.

Druhy sváøení 1. Obalenou elektrodou

- bazický obal, - rutinový nebo kyselý obal. 2. V ochranné atmosféøe - CO2 tlaková lahev oznaèená èernou barvou, - argon tlaková lahev oznaèená zelenou barvou. Princip sváøení elektrickým obloukem Pøi dotknutí se elektrodou uzemnìného materiálu dochází k ionizaci vzduchu mezi elektrodou a materiálem vzplane oblouk, a tím se vytváøí velké množství tepelné energie, která natavuje sváøený materiál a odtavuje pøídavný materiál. Nebezpeèí pøi sváøení elektrickým obloukem Záøení: svìtelné – oslepuje, ultrafialové, infraèervené – zánìty spojivek, poškození oèí a spálení kùže. Je nutné se pøed záøením chránit: pracovní odìv nehoølavý, zapnutý až ke krku, kožená zástìra, dlouhé rukavice a hlavnì sváøecí kukla (brýle na autogen nejdou používat). Pøed zapnutím sváøeèky je nutné zkontrolovat: - vypnutí sváøeèky, - rozpojení kleští, aby nebyl spojen okruh. Bezpeènost práce - používat ochranné pracovní pomùcky a hlavnì nesváøet bez kukly a rukavic, - pozor na popálení se od žhavého materiálu nebo elektrody, - pøi oklepávání strusky používat èiré brýle. BAKALÁØSKÁ PRÁCE

55

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

2.16 Zaškrabávání – témata výuky Zaškrabávání je zpùsob tøískového obrábìní, pøi kterém se obrábìjí tøísky o tloušce nìkolika setin mm. Zaškrabávají se kluzné plochy ložisek a tìsnící plochy u hlav motorù, dále lisované pánve. U kluzných ložisek zaškrabáváme novou výstelku ložiskového kovu, který nazýváme kompozice. Povrch se nejdøíve soustruží a potom zaškrabává. Nástroje k zaškrabávání a) Plochý škrabák – držíme ho šikmo k materiálu a krátkými pohyby ho posouvání bøitem dopøedu. b) Trojhranný škrabák – posouváme ho do strany, úhel øezu musí být vìtší než 90o. c) Lžícový škrabák – posouváme ho do strany jako trojhranný škrabák, držíme jej tak, aby bøity dosedly na materiál. Škrabáky jsou z velmi kvalitní oceli. Ke kontrole pøi zaškrabávání se používají rovné plochy a kontrolní barvy. Postup pøi zaškrabávání ložiska a) Slabì potøeme barvou povrch èepù, opatrnì vložíme do pánve ložiska. b) Pøiložíme horní pánev ložiska a poklepeme, aby dobøe dosedly. c) Otáèíme høídele (otìr ložiska) a oškrábeme obarvené plošky na pánvi ložiska. Postup pøi zaškrabávání roviny a) obarvení barvou pøímìrnou deskou. b) pomocí krouživých pohybù se obarví výstupky. c) obarvené výstupky se seškrabávají. Tento postup se opakuje tolikrát, dokud poèet obarvených skvrn na 1 cm2 je 3–4.

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

56

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

2.17 Zabrušování ventilù v hlavì motoru – témata výuky Zabrušováním se pøizpùsobují dotykové plochy dvou souèástí, které nemají propouštìt plyn nebo kapalinu. Pracovní postup pøi zabrušování ventilù 1. Opravit sedlo ventilù. 2. Upravit sedlo v hlavì motoru. 3. Naneseme brusnou pastu; a) zabrušovat hrubou brusnou pastou, b) zabrušovat jemnou brusnou pastou. 4. Kontrola tìsnosti. Brusiva nebo brusné pasty se øedí olejem nebo petrolejem. Posloupnost operací a) Odborná demontហventilových pružin pomocí pøípravku. b) Kontrola závad a opotøebení ventilù a hlavy motoru. c) Oèištìní ventilù od karbonu. d) Zafrézování a snížení ploch sedel ventilù. e) Ventily se zarovnají pøebrousí na úhlové brusce. f) Pøi vlastním zabrušování (ruèním) se používají brusné pasty hrubé a jemné. g) Kontrola tìsnosti – provádí se vzduchem nebo petrolejem. h) Odborná montហventilových pružin pomocí pøípravkù. Bezpeènost práce Dodržovat poøádek na pracovišti, opatrnost pøi manipulaci s chemickými a hoølavými látkami. Pozor na úrazy oèí a oblièeje (pružinky a klínky ventilù). Opracování sedla pro ventil frézou BAKALÁØSKÁ PRÁCE

57

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

ZÁVÌR V bakaláøské práci „Praktické vyuèování oboru Autotronic“ se zabývám praktickou pøípravou uèitele na uèební den. Zabývá se výukou žákù prvních roèníkù na téma Ruèního zpracování kovù. Toto téma je zpracováno pro studijní obor Autotronik, ale lze ho použít pro výuku podobných technických oborù (pøevážnì auto-oborù). Uèitel odborného vyuèování musí vycházet z konkrétní možnosti školy nebo uèilištì. Cílem této práce bylo, aby prostøednictvím spojení teoretických a praktických znalostí pøi praktické výuce poskytla základní pouèení o této problematice. Mùže být proto využívána jako uèební pomùcka. Probíraná témata mohou sloužit nejen žákùm, ale mohou být vodítkem pøi výuce i uèiteli.

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

58

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Seznam použité literatury 1. ÈADÍLEK, M.: Didaktika praktického vyuèování I. Brno: Akademické nakladatelství CERM,s.r.o., 2003. 104 s. 2. ÈADÍLEK, M. – STEJSKALOVÁ, P.: Didaktika praktického vyuèování II. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s.r.o., 2003. 68 s. 3. ANDRT, J.: Údržba a opravy automobilù Škoda. 1. vyd., Praha: Malina, 1992, 480 s. 4. HLUCHÝ, M.: Strojírenská technologie I. 2. vyd., Praha: SNTL, 1986. 5. KLINGORA, Z. – VOLNÝ, J.: Organizace a vedení výuky uèòù. 1. vyd., Praha: Fortuna, 1994, 96 s., ISBN 80-7168-158-X. 6. OUTRATA, J.: Technologie ruèního zpracování kovù pro 1. roèník OU a UŠ kovodìlných oborù. 3. vyd., Praha: SNTL, 1982, 192 s. 7. PRÙCHA, J.: Pøehled pedagogiky: úvod do studia oboru. 2. vyd., Praha: Portál, 2006, 271 s. 8. Internetové stránky SOŠ a SOU, [on-line] http://www.skolahostivar.cz 9. Internetové stránky Národního ústavu pro vzdìlávání (NÚOV), [on-line] http://www.nuov.cz

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

59

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Resumé Bakaláøská práce „Praktické vyuèování oboru Autotronic” zpracovává pøípravu uèitele praktického vyuèování prvního roèníku studijního oboru Autotronic. V teoretické èásti jsou popsány obecné zásady a východiska pro výuku odborného výcviku. V praktické èásti jsou vypracovány podklady pro uèitele, které mají sloužit jako výchozí prvek výuky a jsou osnovou vyuèování odborného výcviku. Jsou uvedeny jednotlivé pracovní operace, u nichž jsou popsány základní postupy, nástroje a bezpeènostní zásady. Bakaláøská práce je zpracována na základì zkušeností s výukou tohoto oboru na SOŠ a SOU Praha-Hostivaø.

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

60

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Summary

The bachelor thesis “Practical teaching of Autotronics” concentrates on teaching the first year of practical training in the Autotronics field. The work consists of a theoretical and a practical part. The theoretical part contains a description of the general guidelines and principles of practical training. The practical part contains course material which is intended to serve as an outline of the course and includes a list of several basic working procedures the students should master. Each of the task is accompanied by a description of the involved techniques, tools and safety precautions. The Bachelor thesis is based on practical experience while the author taught the course at “SOŠ a SOU Praha-Hostivaø”.

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

61

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

3. Pøílohy

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

62

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Seznam pøíloh Pøíloha 1.

Plán kontrolní a hospitaèní èinnosti ve školním roce 2006/07 . . . . . . . 64

Pøíloha 2.

Provozní øád dílen a odlouèeného pracovištì . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65

Pøíloha 3.

Traumatologický plán SOŠ a SOU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66

Pøíloha 4.

Vnitøní klasifikaèní øád školy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67

Pøíloha 5.

Seznam povinného vybavení pracoviš odborného výcviku pro první roèník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73

Pøíloha 6.

Tematický plán odborného výcviku 1. roèníku oboru AUTOTRONIK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79

Pøíloha 7.

Kontrolní otázky – odpovìdi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

Pøíloha 8.

Ukázka cvièné práce 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85

Pøíloha 9.

Ukázka cvièné práce 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

Pøíloha 10. Ukázka souborné práce 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 Pøíloha 11. Ukázka souborné práce 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

63

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Pøíloha 1. Plán kontrolní a hospitaèní èinnosti ve školním roce 2006/07 Zamìøení kontroly

Termín kontroly

1. Kontrola založení evidenèních materiálù u nových uèòù 1. roèníku (osobní listy, zápisníky bezpeè. atd.)

záøí, øíjen

2. Kontrolní hospitace u VUOV + UOV

1-2x mìsíènì

3. Dodržování bezpeènostních pøedpisù, používání ochranných pomùcek dodržování vlastní bezpeènosti práce a hygieny

pøi hospitacích prùbìžnì

4. Kontrola hospodaøení se školským majetkem (vybavením dílen, náøadí, budovy dílen atd.)

prùbìžnì

5. Kontrola vedení pedagogického dozoru (služby UOV)

1x týdnì

6. Vedení pedagogické dokumentace u UOV

1x mìsíènì a pøi hospitaci

7. Kontrola stavu absence uèòù omluvené i neomluvené (formy omluvenek - ovìøování). Osobní návštìvy rodièù pouze v pøípadì nutné potøeby.

2x týdnì

8. Kontrola èinnosti PT

1x mìsíènì

9. Kontrola provozních a odlouèených pracoviš (pracovní kázeò našich uèòù, pravidelná a vèasná docházka na pracovištì, zájem o práci, vlastní pracovní výsledky).

2x týdnì

1. 9. 2005

Ing. Milav Vorel, øeditel SOŠ a SOU

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

64

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Pøíloha 2. Provozní øád dílen a odlouèeného pracovištì 1. Na pracovišti je žák obleèen v pracovním odìvu a obut v pracovní obuvi pøedepsaných parametrù. Pøi práci dùslednì používá osobní ochranné pracovní prostøedky (dále jen OOPP) a ochranná zaøízení. Svìøené nebo vlastní OOPP udržuje v èistotì a chrání pøed poškozením. 2. Žák se na pracovištì dostaví vèas tak, aby byl pøipraven pøed zapoèetím praktického vyuèování. Každý žák má pøidìleno své pracovní místo. Bìhem vyuèování je zakázáno opustit pøidìlené pracovištì bez povolení uèitele odborného výcviku (dále jen UOV). Každé opuštìní pracovištì nebo pøíchod na pracovištì (pozdní pøíchod, návštìva lékaøe) musí být nahlášeno UOV. Pøestávky v práci žák zahajuje a konèí na pokyn UOV. Bìhem pracovní doby žák pracuje s plným nasazením. 3. Bìhem pøestávek v práci se žáci zdržují pouze v prostorách jim vyhrazených, chovají se ukáznìnì. Rozvržení pracovní doby je dáno pøílohou k tomuto øádu. 4. Žáci dodržují pøedpisy, pokyny a technologické postupy v souladu se zajištìním bezpeènosti a ochrany zdraví pøi práci a v souladu s pøedpisy požární ochrany, dodržuje zásady bezpeèného chování na pracovišti, pracuje podle pokynù mistra odborného výcviku tak, aby nezranil sebe ani jiné osoby. 5. Každý úraz i drobná poranìní žáci ihned nahlásí mistrovi a nechají se ošetøit. UOV tuto skuteènost nahlásí vedoucímu odlouèeného pracovištì (dále jen OP) a provede záznam do knihy úrazù. 6. Žáci dodržují èistotu a poøádek na pracovišti,v šatnì, umývárnách a v uèebnì vèetnì prostor v nejbližším okolí. Žák je povinen po skonèení vyuèování podle pokynù UOV uklidit své pracovní místo, peèlivì oèistit nástroje a náøadí a uklidit je na své místo. UOV zkontroluje úplnost náøadí a ostatního vybavení. 7. Žák je povinen šetøit zaøízení SOŠ a SOU, chránit je pøed poškozením a se svìøeným náøadím a uèebními pomùckami zacházet šetrnì a hospodárnì.Svìøené náøadí a ostatní pomùcky ukládat na urèená místa. V pøípadì zjištìní závad nebo nedostatkù, které by mohly ohrozit žáka nebo ostatní osoby, tuto skuteènost žák neprodlenì ohlásí UOV nebo ostatním pracovníkùm SOŠ a SOU. Svévolné poškození je žák povinen uhradit 8. Z pøidìleného pracovištì žák neodnáší žádné nástroje, náøadí ani materiál bez pokynù UOV. 9. Je zakázáno používat elektrická zaøízení a stroje bez vìdomí a souhlasu UOV. Pokud UOV musí z jakéhokoliv dùvodu opustit pracovištì, žáci veškerou èinnost s elektrickým zaøízením pøeruší. 10.Žákùm je pøísnì zakázáno požívání alkoholu a omamných látek pøed zaèátkem nebo v prùbìhu výuky. V celém objektu odlouèeného pracovištì vèetnì pøilehlých prostor je zakázáno kouøení. Donášení alkoholu, omamných látek, tabákových výrobkù, zbraní a jiných nebezpeèných pøedmìtù do prostorù odlouèeného pracovištì je zakázáno. V souladu se školením BOZP. 11.Do prostorù odlouèeného pracovištì je dále zakázáno donášet vìtší obnosy penìz, cennosti a vìci, které by mohly rozptylovat pozornost ostatních žákù. Pokud žák z nezbytného dùvodu výše uvedené na pracovištì pøinese, je povinen je pøedat UOV k úschovì. SOŠ a SOU neodpovídá za pøípadné ztráty tìchto pøedmìtù. 12.Na pracovišti je žákùm zakázáno používání mobilních telefonù. 13.V šatnách, umývárnách, v prostorách urèených pro svaèinu a odpoèinek, popø. v uèebnì zajišují dozor pracovníci OP. Rozpis dozorù je pøílohou k tomuto øádu. 14.Se zákazníkem jednají zásadnì pracovníci SOŠ a SOU. Pøi pøípadném styku se zákazníkem se žáci chovají uctivì a dodržují pravidla spoleèenského chování. V Praze dne 1. 10. 2005 Zdenìk Chvojka, vedoucí odlouèeného pracovištì Schválil: Ing. Milan Vorel, øeditel SOŠ a SOU BAKALÁØSKÁ PRÁCE

65

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Pøíloha 3. Traumatologický plán SOŠ a SOU Úèelem tohoto plánu je péèe o zranìné a zajistit postiženému: 1. laickou první pomoc 2. lékaøskou pomoc 3. rychlou dopravu do pøíslušného zdravotního zaøízení

PØITOM MUSÍ SPOLUPRACOVAT: postižený – tím, že úraz ihned hlásí (pokud je toho schopen) uèiteli, resp.UOV (nebo jinému nejblíže nadøízenému) nebo spolužákovi spolužák – který nejprve pomùže postiženému, aby se co nejrychleji vyprostil ze zdroje úrazu (podle získaných instrukcí) - uklidní ho, aby nepodlehl stresu a poskytne první laickou pomoc - vyhledá zdravotníka školy ÈK, VUOV, ved.OP - ohlásí úraz uèiteli, UOV - pomáhá až do pøíchodu lékaøe nebo do odvozu zranìného do zdravotního ústavu nebo zaøízení uèitel, UOV – poskytne postiženému první pomoc, pokud tak již neuèinili spolužáci - ohlásí telefonicky úraz závodnímu lékaøi na linku è. 108, 274 869 934 nebo pøivolá záchrannou lékaøskou pomoc na tel. è. 155 nebo zajistí odvoz zranìného do pøíslušného zdravotnického zaøízení. ROZMÍSTÌNÍ LÉKÁRNIÈEK PRVNÍ POMOCI NA SOŠ A SOU: kabinet tìlocvikáøù, školní jídelna, vrátnice SOŠ a SOU, vedoucí odlouèeného pracovištì JMÉNA ZDRAVOTNÍKÙ ÈK NA PRACOVIŠTI ŠKOLA SOŠ A SOU Marešová M. Žák M.

telefonní linka: 138 telefonní linka: 145

Dne: 1. 1. 2005

Ing. Milan VOREL, øeditel SOŠ a SOU

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

66

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Pøíloha 4. Vnitøní klasifikaèní øád školy OBSAH 1. 2. 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 3. 4. 5. 6. 6.1

Zásady klasifikace Stupnì hodnocení a klasifikace Prospìch Chování Celkový prospìch Stupnì hodnocení Získávání podkladù pro hodnocení a klasifikaci Klasifikace žáka Celkové hodnocení žáka Klasifikace ve vyuèovacích pøedmìtech s pøevahou výchovného pùsobení Klasifikace ve vyuèovacích pøedmìtech s pøevahou teoretického zamìøení a praktických èinností Opravné zkoušky

Klasifikaèní øád vychází z: Vyhláška è. 13/2005 Sb., § 3 Hodnocení výsledkù vzdìlávání žákù. 1. ZÁSADY KLASIFIKACE A HODNOCENÍ ŽÁKA Pøi hodnocení, prùbìžné i celkové klasifikaci pedagogický pracovník (dále jen uèitel) uplatòuje pøimìøenou nároènost a pedagogický takt vùèi žákovi. Pøi celkové klasifikaci pøihlíží uèitel k vìkovým zvláštnostem žáka i k tomu, že žák mohl v prùbìhu klasifikaèního období zakolísat v uèebních výkonech pro urèitou indispozici. Pro potøeby klasifikace se pøedmìty dìlí do dvou skupin: a) pøedmìty s pøevahou teoretického zamìøení a pøedmìty s pøevahou praktických èinností-odborný výcvik, b) pøedmìty s pøevahou výchovného a odborného zamìøení. 2. STUPNÌ HODNOCENÍ A KLASIFIKACE 2.1 Prospìch Prospìch žáka v jednotlivých vyuèovacích pøedmìtech je klasifikován tìmito stupni: 1 výborný 2 chvalitebný 3 dobrý 4 dostateèný 5 nedostateèný Poznámka: Jednotlivými vyuèovacími pøedmìty jsou chápány pøedmìty povinné, povinnì volitelné i volitelné. 2.2

Chování

Chování žáka je klasifikováno tìmito stupni: 1 velmi dobré 2 uspokojivé BAKALÁØSKÁ PRÁCE

67

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

3

neuspokojivé

Na SOŠ a SOU jsou stanovena kritéria, která umožòují navrhnout žákovi sníženou známku z chování takto: 1. Uèební obory Poèet neomluvených hodin Stupeò z chování 7 - 21 2 21 - 40 3 40 - 60 3 a podmínìné vylouèení 60 a více 3 a vylouèení ze studia Studijní obory Poèet neomluvených hodin 1 - 10 10 - 20 21 - 30 30 a více

Stupeò z chování 2 3 3 a podmínìné vylouèení 3 a vylouèení ze studia

2.Výchovná opatøení 1. Výchovnými opatøeními jsou pochvaly nebo jiná ocenìní a opatøení k posílení káznì žákù. 2. Pochvalu nebo jiné ocenìní udìluje žákùm tøídní uèitel (dále TU), uèitel odborného výcviku (dále UOV), øeditel školy, na odlouèených pracovištích vedoucí nebo orgán státní správy. 3. Podle závažnosti provinìní mohou být žákùm uložena nìkterá z tìchto výchovných opatøení k posílení káznì žákù: - napomenutí TU nebo UOV, - dùtka TU nebo UOV, - dùtka øeditele školy, - podmínìné vylouèení ze studia, - vylouèení ze studia. Na SOŠ a SOU jsou stanoveny pøestupky, za které žák mùže být podmínìnì vylouèen bez pøedešlých výchovných opatøení. Mezi tyto pøestupky patøí: - zvláštì hrubé slovní a úmyslné fyzické útoky žáka nebo studenta vùèi pracovníkùm školy se vždy považují za závažné zavinìní porušení povinností stanovených Z. è. 561/2004 Sb., - nevhodné chování pøi vyuèování (užívání vulgárních slov ve výuce apod.), - fyzické napadání mezi žáky, donášení alkoholu a omamných látek, - používání obranných sprejù proti spolužákùm, - opakované kouøení v prostorách školy,resp. pracovištì, nièení a poškozování majetku školy, - falšování dokladù (omluvenek, výèetek opad.), které žák pøedkládá, - na základì písemného sdìlení instruktora smluvního pracovištì, u kterého je žák na praxi (nekázeò, nezájem o studium, práci apod.), - jakákoliv krádež na SOŠ a SOU nebo u smluvního pracovištì. 2.3 Celkový prospìch Celkový prospìch žáka je hodnocen: 1. v prvním až tøetím roèníku uèebních oborù stupni: 2. v prvním až ètvrtém roèníku studijních oborù stupni: - prospìl s vyznamenáním, - prospìl, - neprospìl.

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

68

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

2.4 Hodnocení žáka Žák je hodnocen stupnìm: - prospìl s vyznamenáním, není-li v žádném povinném pøedmìtu hodnocen pøi celkové klasifikaci stupnìm horším než chvalitebný, prùmìr z povinných pøedmìtù nemá horší než 1,50 a jeho chování je velmi dobré, - prospìl, není-li v žádném z povinných pøedmìtù hodnocen pøi celkové klasifikaci stupnìm nedostateèný, - neprospìl, je-li v nìkterém povinném pøedmìtu hodnocen pøi celkové klasifikaci stupnìm nedostateèný. 2.5 Získáváním podkladù pro hodnocení a klasifikaci a) Podklady pro hodnocení a klasifikaci výchovnì-vzdìlávacích výsledkù a chování žáka získává uèitel zejména tìmito metodami, formami a prostøedky: 1. soustavným diagnostickým pozorováním žáka 2. soustavným sledováním výkonù žáka a jeho pøipravenosti na vyuèování 3. rùznými druhy zkoušek (písemné, ústní, grafické, praktické, pohybové) 4. kontrolními písemnými pracemi a praktickými zkouškami 5. analýzou výsledkù èinnosti žáka 6. konzultacemi s ostatními uèiteli a podle potøeby i s pracovníky pedagogicko-psychologických poraden a zdravotnických služeb 7. rozhovory se žákem a zákonnými zástupci žáka b) Žák musí být z pøedmìtu vyzkoušen ústnì nebo písemnì alespoò dvakrát za každé pololetí, z toho nejménì jednou ústnì. c) Uèitel oznamuje žákovi výsledek každé klasifikace a poukazuje na klady a nedostatky hodnocených projevù výkonù, výtvorù. Pøi ústním vyzkoušení oznámí uèitel žákovi výsledek hodnocení okamžitì. Výsledky hodnocení písemných zkoušek a prací a praktických èinností oznámí žákovi nejpozdìji do 14 dnù. d) Kontrolní písemné práce prokonzultuje uèitel s tøídním uèitelem, aby se nadmìrnì nenahromadily v urèitých obdobích. e) Uèitel je povinen vést soustavnou evidenci o každé klasifikaci žáka. 3.

KLASIFIKACE ŽÁKA

a) Žáci se klasifikují ve všech vyuèovacích pøedmìtech uvedených v uèebním plánu pøíslušného roèníku. b) Klasifikaèní stupeò urèí uèitel, který vyuèuje pøíslušný pøedmìt. c) V pøedmìtu, ve kterém vyuèuje více uèitelù, urèí výsledný stupeò za klasifikaèním období pøíslušní uèitelé po vzájemné dohodì. Nedojde-li k dohodì, stanoví se výsledný klasifikaèní stupeò rozhodnutím øeditele školy. d) Pøi urèování stupnì prospìchu v jednotlivých pøedmìtech na konci klasifikaèního období se hodnotí kvalita práce a uèební výsledky, jichž žák dosáhl za celé klasifikaèní období. Stupeò prospìchu se neurèuje na základì prùmìru z klasifikace za pøíslušné období. e) Pøi urèování klasifikaèního stupnì posuzuje uèitel výsledky práce objektivnì, nesmí podléhat žádnému vlivu subjektivnímu ani vnìjšímu. f) Øeditel školy urèí zpùsob, jakým budou tøídní uèitelé a vedení školy informováni o stavu klasifikace ve tøídì. g) Pøípady zaostávání žákù v uèení a nedostatky v jejich chování se projednávají pøi pedagogických radách. h) Na konci klasifikaèního období, v termínu, který urèí øeditel školy, zapíší uèitelé pøíslušných pøedmìtù výsledky celkové klasifikace do katalogových listù a pøipraví návrhy na opravné zkoušky a klasifikaci v náhradním termínu.

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

69

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

i) Zamešká-li žák uèebního oboru a denního studijního oboru a NS v pololetí více jak 30 % hodin, resp. 50 % veèerního NS (vèetnì omluvených) v daném pøedmìtu nebo celkovì ve výuce teoretického vyuèování nebo 40 % hodin ve výuce odborného výcviku, mùže být z daného pøedmìtu, pøípadnì ze všech pøedmìtù neklasifikován a bude pøezkoušen v náhradním termínu. Pro stanovení % zameškaných hodin, vychází uèitel daného pøedmìtu z poètu hodin registrovaných v tøídní knize za dané pololetí (1. pol.: záøí–leden, 2. pol.: únor–èerven vždy do klasifikaèní porady). Zapoèítávají se hodiny odbornì oduèené za daný pøedmìt a „%“ hranice zameškaných hodin není pevnì ohranièena vzhledem k individuálnímu pøístupu øešení daného žáka. Termín stanoví øeditel školy tak, aby doplòkové zkoušky byly vykonány do 31. srpna.. Jejich prùbìh j) je písemnì zaznamenán. Nemùže-li se žák dostavit pro nemoc, doloženou lékaøským potvrzením, umožní mu øeditel školy vykonání doplòkových, resp.opravných zkoušek nejpozdìji do konce záøí následujícího školního roku. k) Do vyššího roèníku postoupí žák, který na konci druhého pololetí pøíslušného roèníku prospìl. 4.

CELKOVÉ HODNOCENÍ ŽÁKA

Celkový prospìch žáka zahrnuje výsledky klasifikace z povinných pøedmìtù, povinnì volitelných pøedmìtù a chování, nezahrnuje klasifikaci nepovinných pøedmìtù. Stupeò celkového prospìchu se uvádí na vysvìdèení. Nelze-li žáka pro závažné objektivní pøíèiny klasifikovat na konci prvního pololetí, urèí øeditel školy pro jeho klasifikaci náhradní termín a to tak, aby klasifikace žáka mohla být provedena nejpozdìji do dvou mìsícù po ukonèení pololetí. Nelze-li žáka pro závažné objektivní pøíèiny klasifikovat na konce druhého pololetí, urèí øeditel školy pro jeho klasifikaci náhradní termín a to tak, aby klasifikace žáka mohla být provedena do 15. øíjna. Do té doby žáka navštìvuje podmínìnì vyšší roèník. Žák, který nemohl být klasifikován v náhradním termínu nebo byl klasifikován nedostateènì, opakuje roèník na základì schválení pedagogické rady nebo konèí studium pro neprospìch. Má-li zástupce žáka pochybnosti o správnosti klasifikace v jednotlivých pøedmìtech na konci prvního nebo druhého pololetí, mùže do tøí dnù ode dne, kdy byl s touto skuteèností seznámen, požádat øeditele školy o komisionální pøezkoušení. Je-li vyuèujícím daného pøedmìtu øeditel školy, mùže zástupce žáka požádat o komisionální pøezkoušení na pøíslušném školském úøadì. Komisi pro pøezkoušení žáka jmenuje øeditel školy, eventuálnì školský úøad. Komise je tøíèlenná, tvoøí ji pøedseda, zkoušející uèitel, jímž je zpravidla vyuèující daného pøedmìtu a pøísedící. Klasifikaèní stupeò urèí komise vìtšinou hlasù. O komisionální zkoušce se poøizuje protokol (Pøíloha è. 1). Komise žáka pøezkouší neprodlenì, nejpozdìji do deseti dnù. Výsledek pøezkoušení oznámí øeditel školy zástupci žáka prokazatelným zpùsobem. 5.

KLASIFIKACE VE VYUÈOVACÍCH PØEDMÌTECH S PØEVAHOU VÝCHOVNÉHO PÙSOBENÍ

Stupeò 1 (výborný) Žák je v èinnostech velmi aktivní. Pracuje tvoøivì, samostatnì, plnì využívá své osobní pøedpoklady a velmi úspìšnì je rozvíjí. Jeho projev je esteticky pùsobivý, originální, procítìný, pøesný. Osvojené vìdomosti, dovednosti a návyky aplikuje tvoøivì. Stupeò 2 (chvalitebný) Žák je v èinnostech aktivní, pøevážnì samostatný, využívá své osobní pøedpoklady, které úspìšnì rozvíjí. Jeho projev je esteticky pùsobivý, originální a má jen menší nedostatky. Žák tvoøivì aplikuje osvojené vìdomosti, dovednosti a návyky. Má zájem o umìní, estetiku, tìlesnou zdatnost. Stupeò 3 (dobrý) Žák je v èinnostech ménì aktivní, tvoøivý, samostatný a pohotový. Nevyužívá dostateènì své schopnosti v individuálním a kolektivním projevu. Jeho projev je málo pùsobivý, dopouští se v nìm chyb. Jeho BAKALÁØSKÁ PRÁCE

70

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

vìdomosti a dovednosti mají èetnìjší mezery a pøi jejich aplikaci potøebuje pomoc uèitele. Nemá aktivní zájem o umìní, estetiku a tìlesnou kulturu. Stupeò 4 (dostateèný) Žák je v èinnostech málo aktivní a tvoøivý. Rozvoj jeho schopností a jeho projev jsou málo uspokojivé. Úkoly øeší s èastými chybami. Vìdomosti a dovednosti aplikuje jen se znaènou pomocí uèitele. Projevuje velmi malý zájem a snahu. Stupeò 5 (nedostateèný) Žák je v èinnostech pøevážnì pasivní. Rozvoj jeho schopností je neuspokojivý. Jeho projev je vìtšinou chybný a nemá estetickou hodnotu. Minimální osvojené vìdomosti a dovednosti nedovede aplikovat. Neprojevuje zájem o práci. 6.

KLASIFIKACE VE VYUÈOVACÍCH PØEDMÌTECH S PØEVAHOU TEORETICKÉHO ZAMÌØENÍ A PRAKTICKÝCH ÈINNOSTÍ

Stupeò 1 (výborný) Žák ovládá požadované poznatky, fakta, pojmy, definice, zákonitosti, ucelenì, pøesnì a plnì chápe vztahy mezi nimi. Pohotovì vykonává požadované intelektuální a praktické èinnosti. Samostatnì a tvoøivì uplatòuje osvojené poznatky a dovednosti pøi øešení teoretických a praktických úkolù, pøi výkladu a hodnocení jevù i zákonitostí. Myslí logicky správnì, zøetelnì se u nìj projevuje samostatnost a tvoøivost. Jeho ústní a písemný projev je správný, pøesný, výstižný. Grafický projev je pøesný a estetický. Výsledky jeho èinnosti jsou kvalitní. Je schopen samostatnì studovat vhodné texty. Stupeò 2 (chvalitebný) Žák ovládá požadované poznatky, fakta, pojmy, definice a zákonitosti v podstatì ucelenì, pøesnì a úplnì. Pohotovì vykonává požadované intelektuální a praktické èinnosti. Samostatnì a produktivnì nebo podle menších podnìtù uèitele uplatòuje osvojené poznatky a dovednosti pøi øešení teoretických a praktických úkolù, pøi výkladu a hodnocení jevù i zákonitostí. Myslí správnì, v jeho myšlení se projevuje logika a tvoøivost. Ústní a písemný projev mívá menší nedostatky ve správnosti, pøesnosti a výstižnosti. Kvalita výsledkù èinnosti je zpravidla bez podstatných nedostatkù. Grafický projev je estetický, bez vìtších nepøesností. Je schopen samostatnì nebo s menší pomocí studovat vhodné texty. Stupeò 3 (dobrý) Žák má v ucelenosti, pøesnosti a úplnosti osvojení požadovaných poznatkù, faktù, pojmù, definic a zákonitostí nepodstatné mezery. Pøi vykonávání požadovaných intelektuálních a praktických èinností projevuje nedostatky. Podstatnìjší nepøesnosti a chyby dovede za pomoci uèitele korigovat. V uplatòování osvojovaných poznatkù a dovedností pøi øešení teoretických a praktických úkolù se dopouští chyb. Uplatòuje poznatky a provádí hodnocení jevù podle podnìtù uèitele. Jeho myšlení je vcelku správné, ale málo tvoøivé, v jeho logice se vyskytují chyby. V ústním a písemném projevu má nedostatky ve správnosti, pøesnosti a výstižnosti. V kvalitì výsledkù jeho èinnosti se projevují èastìjší nedostatky, grafický projev je ménì estetický a má menší nedostatky. Je schopen samostatnì studovat podle návodu uèitele. Stupeò 4 (dostateèný) Žák má v ucelenosti, pøesnosti a úplnosti osvojení požadovaných poznatkù závažné mezery. Pøi provádìní požadovaných intelektuálních a praktických èinností je málo pohotový a má vìtší nedostatky. V uplatòování osvojených poznatkù a dovedností pøi øešení teoretických a praktických úkolù se vyskytují závažné chyby. Pøi využívání poznatkù pro výklad a hodnocení jevù je nesamostatný. V logice myšlení se vyskytují závažné chyby, myšlení není tvoøivé. Jeho ústní a písemný projev má vážné nedostatky ve správnosti, pøesnosti a výstižnosti. V kvalitì výsledkù jeho èinnosti a v grafickém projevu se projevují nedostatky, grafický projev je málo estetický. Závažné chyby dovede žák s pomocí uèitele opravit. Pøi samostatném studiu má velké tìžkosti.

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

71

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Stupeò 5 (nedostateèný) Žák si požadované poznatky neosvojil ucelenì, pøesnì a úplnì, má v nich závažné a znaèné mezery. Jeho dovednost vykonávat požadované intelektuální a praktické èinnosti má velmi podstatné nedostatky. V uplatòování osvojených vìdomostí a dovedností pøi øešení teoretických a praktických úkolù se vyskytují velmi závažné chyby. Pøi výkladu a hodnocení jevù a zákonitostí nedovede své vìdomosti uplatnit ani s podnìty uèitele. Neprojevuje samostatnost v myšlení, vyskytují se u nìho èasté logické nedostatky. V ústním a písemném projevu má závažné nedostatky ve správnosti, pøesnosti a výstižnosti. Kvalita výsledkù jeho èinnosti a grafický projev mají vážné nedostatky a chyby a nedovede opravit ani s pomocí uèitele. 6.1 Opravné zkoušky Žák, který na konci druhého pololetí neprospìl nejvýše ze 2 povinných pøedmìtù, koná z tìchto pøedmìtù opravnou zkoušku. Žák koná opravnou zkoušku nejpozdìji do konce pøíslušného školního roku. Termín stanoví øeditel školy tak, aby opravné zkoušky byly vykonány do 31. srpna. Nemùže-li se žák dostavit pro nemoc, doloženou lékaøským potvrzením, urèí øeditel náhradní termín, a to tak, aby jeho hodnocení bylo provedeno do konce záøí následujícího školního roku. Žák, který nevykoná opravnou zkoušku úspìšnì nebo se k jejímu konání nedostaví ve stanoveném termínu bez pøedložení dokladu o nemoci, neprospìl. Opravné zkoušky jsou zkoušky komisionální. V Praze 1. ledna 2005 Ing. Milan Vorel, øeditel SOŠ a SOU

Schváleno školskou radou dne …………………….. podpis pøedsedy školské rady

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

……………………..

72

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Pøíloha 5. Seznam povinného vybavení pracoviš odborného výcviku pro první roèník 1.Úvod Základní vybavení schrnuje požadavky materiálního vybavení potøebného k zajištìní požadované úrovnì praktického vyuèování podle platných uèebních dokumentù a požadovkù trhu práce. Pomùcka je závazným výchozím podkladem k plánování a zajišování materiálního a technického vybavení pro praktické vyuèování uvedených auto-oborù. Automechanik, autoelektrikáø, autoklempíø, autolakýrník, autotronik.

2. Bezpeènostní a hygienické podmínky k zajištìní výuky Nedílnou souèástí základního vybavení jsou normy a pøedpisy ve vztahu k bezpeènosti a ochranì zdraví pøi práci a hygienì práce na pracovištích. Pracovní stoly a stroje se doporuèuje uspoøádat do øed, èelem k pracovišti uèitele odborné výchvy, tak aby bylo nejvhodnìji využito denního osvìtlení, které má být po levé stranì stolu. Doporuèené technické parametry pracoviš: - podlahová plocha na žáka - u rukodílného zpracování materiálu 2-10 m2 - u ostatních prací 5-10 m - vzdušný prostor na jednoho žáka 20-40 m - osvìtlení pracovištì žáka 159-300 1x - osvìtlení šatny, schodištì 100 1x - teplota v dílnách 18-20

3. Vybavení pracoviš I. roèník 1.

vybavení žáka

1.1 1.1.1 1.1.2 1.1.3 1.1.4 1.1.5 1.1.6 1.1.7 1.1.8

Základní vybavení pracovní stùl se zásuvkou svìrák (York 135) ochrané èelisti ke svìráku plstìnná podložka døevìný špalík ocelový kartáè s rukojetí ocelový kartáè na pilníky ocelová deska pro sekání ochraná zástìna

1.2 1.2.1 1.2.2 1.2.3 1.2.4

Základní náøadí kladivo menší s fyziologickou násadou (250g) kaldivo vìtší s fyziologickou násadou (500g) døevìná (plastová, gumová) palièka nùžky na plech vystøihovací

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

73

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

1.2.5 1.2.6 1.2.7 1.2.8 1.2.9 1.2.10 1.2.11 1.2.12

ruèní svìrka zámeènická kleštì kombinované kleštì štípací sekáè plochý sekáè køížový rám pilky na kov pilové listy olejnièka

1.3 1.3.1 1.3.2 1.3.3 1.3.4 1.3.5 1.3.6

Mìøidla a rýsovací potøeby rýsovací jehla ocelové pravítko pøíložný úhelník kružidlo se stavìcím šroubem dùlèík prùbojník

1.4 1.4.1 1.4.2 1.4.3 1.4.4 1.4.5

Pilníky pilník obdélníkový 250-300/1-3 pilník ètvercový pilník trojùhelníkový pilník kruhový pilník úseèový

1.5 1.5.1 1.5.2 1.5.3

Osobní ochranné pracovní prostøedky pracovní odìv pracovní obuv pracovní rukavice pìtiprsté ochranné brýle

2.

Vybavení pro skupinu žákù (12 osob) pro plnìní jednotlivých témat

2.1 2.1.1 2.1.2 2.1.3 2.1.4 2.1.5 2.1.6 2.1.7 2.1.8 2.1.9 2.1.10 2.1.11 2.1.12 2.1.13 2.1.14 2.1.15 2.1.16 2.1.17 2.1.18 2.1.19

Plošné mìøení a orýsování rýsovací deska 1000x800mm ocelový metr svinovací skládací døevìný nebo plastový metr ocelové pravítko èíselníkový úchylkomìr stojánek na èíselníkový úchylkomìr s magnetem tømenový mikrometr 5-45mm tømenový mikrometr 25-50mm tømenový mikrometr 50-75mm stojánek na mikrometr dutinový mikrometr 5-45mm posuvným hloubkomìr 150mm dutinomìr s èíselníkovým úchylkomìrem nádrh s mìøítkem úhlomìr obloukový univerzální (popø. optický) úhlomìr pokosníky hmatadla-vnitøní, vnìjší listové mìrky (spáromìry)

2.2 2.2.1

Pilování rovinných ploch rýsovací deska 1000 x 800 mm

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

74

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

2.2.2 2.2.3 2.2.4

pilníkové jehlové sady speciální pilníky, jednoseèné, rašple, brusné paleta na kovový odpad

2.3 2.3.1 2.3.2 2.3.3 2.3.4 2.3.5

Øezání kovù strojní rámová pila pilové listy do rámové pily ruèní el. pila pøímoèará ruèní el. pila kotouèová paleta na kovový odpad

2.4 2.4.1 2.4.2 2.4.3 2.4.4 2.4.5

Pilování spojených ploch rýsovací deska universální úhlomìr pokosníky radiusové mìrky paleta na kovový odpad

2.5 2.5.1 2.5.2 2.5.3 2.5.4 2.5.5 2.5.6

Støíhání kovù pákové nùžky pøevodové tabulové nùžky 1000/S 2 el. ruèní nùžky ocelové mìøítko univerzální úhlomìr paleta na kovový odpad

2.6 2.6.1 2.6.2 2.6.3 2.6.4 2.6.5 2.6.6 2.6.7 2.6.8 2.6.9 2.6.10 2.6.11 2.6.12 2.6.13 2.6.14 2.6.15 2.6.16 2.6.17 2.6.18 2.6.19 2.6.20 2.6.21 2.6.22

Vrtání stolní vrtaèka do prùmìru 13 mm strojní vrtaèka sloupová (popø. stojanová) do prùmìru 32mm strojníé svìrák otoèný strojní svìrák sklopný prizmatické podložky upínky s podpìrami a upínacími šrouby klíèe pro utahování upínek redukèní pozdra Morse 2x1, 3x2, 3x1 vyrážecí klíny vrtáky s válcovou stopkou do prùmìru 13mm vrtáky skuželovou stopkou od prùmìru 6 do prùmìru 32mm vrtáky s destièkou SK do prùmìru 12mm háèek na odstraòování tøísek štìtec kulatý smetáèek olejnièka døevìné podložky-špalíky palièka pryžová prodlužovací kabel 220 V ruèní el. vrtaèka do prùmìru 8 mm ruèní el. vrtaèka do prùmìru 13 mm pneumatická ruèní vrtaèka

2.7 2.7.1

Zahlubování, vyhrubování, vystružování, lícování výhrubníky strojní

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

75

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

2.7.2 2.7.3 2.7.4 2.7.5 2.7.6 2.7.7 2.7.8 2.7.9 2.7.10

záhlubníky strojní výstružníky strojní ruèní výstružníky válcové a kuželové ruèní výstružníky rozpínací ruèní výstružníky stavitelné stavitelná vratidla vratidla dvojramenná smetáèek olejnièka paleta na kovový odpad

2.8 2.8.1 2.8.2 2.8.3 2.8.4 2.8.5 2.8.6 2.8.7 2.8.8 2.8.9 2.8.10 2.8.11 2.8.12 2.8.13

Øezání závitù závitové šablony pro metrický závit závitové šablony pro Whitvortùv závit ruèní sadové závitníky metrické ruèní závitové èelisti metrické maticové závitníky metrické vratidla stavitelná vratidla dvojramenná vratidla ruèní na závitové èelisti olejnièka štìtec sdmetáèek závitoøez paleta na kovový odpad

2.9 2.9.1 2.9.2 2.9.3 2.9.4 2.9.5 2.9.6 2.9.7 2.9.8 2.9.9 2.9.10

Rovnání a ohýbání litinová deska vyrovnávací lis ruèní pákový lis ruèní šroubový lis rovnací hydraulický ruèní ohýbyèka 1000/S 1 kontrolní hrotový pøístroj ruèní ohýbaèka na profily ruèní ohýbaèka na trubky zakružovací stroj 1000/S 1,5 (ruèní nebo strojní) vrubkovací a obrubovací stroj (ruèní nebo strojní)

2.10 2.10.1 2.10.2 2.10.3 2.10.4 2.10.5 2.10.6 2.10.7 2.10.8

Sekání a probíjení prùbojníky ruèní – plné sada výseèníkù døevìné špalíky (buk, dub) sekáè dìlící sekáè na mazací drážky pneumatický sekáè sada razidel-písmena sada razidel èíslice

2.11 2.11.1 2.11.2 2.11.3

Zabrušování zabrušovací litinová deska brusné lapovací pasty pøímìrné pravítko

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

76

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

2.11.4 2.11.5

petrolej štìtec

2.12 2.12.1 2.12.2 2.12.3 2.12.4

Nýtování hlavièka na nýty zatahováky na nýty ruèní nýtovací kleštì kováøský sekáè na nýty

2.13 2.13.1 2.13.2 2.13.3 2.13.4 2.13.5 2.13.6

Šroubové spoje druhy šroubù, matic,podložek,pružných a pojistných podložek, pojistek,závlaèek klíèe ploché klíèe oèkové klíèe nástrèné momentový klíè kleštì kombinované

2.14 2.14.1 2.14.2 2.14.3 2.14.4 2.14.5 2.14.6

Skolíkování výstružníky kužeové výstružníky válcové dùlèik kladivo 250g vratidla stavitelná ruèní zámeènická svìrka

2.15 2.15.1 2.15.2 2.15.3 2.15.4 2.15.5 2.15.6 2.15.7 2.15.8

Lepení ocelový kartáè s rukojetí štìtec na nanášení lepidla kelímky na pøípravu lepidel lepidla odmašovací prostøedky brusné plátno truhláøské svìrky ruèní zámeènické svìrky

2.15. 2.16.1 2.16.2 2.16.3 2.16.4 2.16.5 2.16.6 2.16.7 2.16.8 2.16.9

Pájení el.pájedlo odporové el. pájedlo trafopájka pistolová odkládací stojánky na pájedla salmiak pájecí pasta roztok chloridu zineènatého (kyselina solná + zinek) cínová pájka (tyèová, trubièková) brusné plátno kleštì kombinované

2.17. 2.17.1 2.17.2 2.17.3 2.17.4 2.17.5 2.17.6

Strojní obrábìní universální soustruh s pøíslušenstvím-min. 1kus/2žáci bruska stolní-dvoukotouèová ubírací nože pøímé vnìjší ubírací nože vyhnuté vnìjší ubírací nože stranové vnìjší upichovací nože

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

77

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

2.17.7 2.17.8 2.17.9 2.17.10 2.17.11 2.17.12 2.17.13 2.17.14 2.17.15 2.12.16 2.17.17 2.17.18 2.17.19 2.17.20 2.17.21 2.17.22 2.17.23

zapichovací nože vnìjší a vnitøní ubírací nože vnitøní rohové nože vnitøní sada vrtákù s válcovou stopkou-do prùmìru 12mm sada vrtákù s kuželovou stopkou o prùmìru 12-30mm redukèní vložky (Morse) strojní výstružníky s kuželovou stopkou nástrèné výstružníky nástrèné výhrubníky støedicí vrtáky hroty do koníku otoèné a pevné sklíèidlo se stopkou do prùmìru 16mm èíselníkový úchykomìr s magnetickým stojánkem háèek na odstraòování tøísek smetáèek olejnièka paleta na kovový odpad

2.18

Svaøování Pracovištì pro výuku svaøování musí být vybaveno dle požadavku „Èeské sváøeèské spoleènosti“ a schváleno pro výuku svaøování kurzù D-G 2 (D-G 1) a D-E1 (D-M 1)

2.19 2.19.1 2.19.2 2.19.3 2.19.4 2.19.5 2.19.6 2.19.7 2.19.8 2.19.9 2.19.10 2.19.11 2.19.12 2.19.13 2.19.14 2.19.15 2.19.16 2.19.17 2.19.18 2.19.19 2.19.20 2.19.21 2.19.22 2.19.23 2.19.24 2.19.25

Demontáže a montáže zvedací zaøízení vozidel zakládací klíny závìsné a zvedací pøípravky podle typu vozidla vozíky na pøevoz demontovaných skupin demontážní a montážní stojany pro opravované skupiny vozidel universální stahováky vyrážeèe a narážeèe ložisek, pozder a tìsnících kroužkù pojízdné hydraulické zvedáky mycí ekologické zaøízení a stroje el. ruèní šroubovák el.ruèní utahovák pneumatický utahovák vanièky na vypoštìní olejù nádoby na použité náplnì podkládací stojany sady speciálního náøadí, dle pøedpisu výrobce vozidla klíèe na matice kol násobiè momentu vytahováky zalomených šroubù vytahováky závrtných šroubù montážní lehátka montážní lampy prodlužovací kabely 220 V pojízdná sada náøadí paleta na odpad

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

78

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Pøíloha 6. Tematický plán odborného výcviku Tematický plán odborného výcviku Studijního oboru 39-41-L/001 AUTOTRONIK I. ROÈNÍK školní rok 2006/2007 6 hodin týdnì – celkem 240 hodin = 40 uèebních dnù Skupina è.

Téma

1

ÚVOD

1.1 1.1.1

Bezpeènost a ochrana zdraví pøi práci, protipožární pøedpisy Základní ustanovení právních norem o bezpeènosti a ochranì zdraví pøi práci a hygienì práce Základní právní a ostatní pøedpisy k zajištìní bezpeènosti a ochrany zdraví pøi práci. Pøedpisy protiepidemické a hygienické, pøedpisy o bezpeènosti technických zaøízení a normy, pøepisy o požární ochranì, pøedpisy o zacházení s hoølavinami, chemickými látkami a chemickými pøípravky a jinými látkami škodlivými zdraví. Pokyny k zajištìní bezpeènosti a ochrany zdraví pøi práci. (tuto informaci je tøeba zaøadit do všech dále uvedených oddílù tematického plánu odborného výcviku) Ústava ÈR, zákoník práce, zákon o péèi o zdraví lidu Vyhláška ÈÚBP/SÚBP è. 48/1982 Sb., kterou se stanoví základní požadavky K zajištìní bezpeènosti práce a technických zaøízení ve znìní pozdìjších pøedpisù, ÈSN, resortní pøedpisy. Odpovìdnost organizace za bezpeènost a ochranu zdraví pøi práci (dále jen BOZP) Odpovìdnost pracovníkù za BOZP Odpovìdnost žákù za BOZP Zákon è. 174/1968 Sb. O státním odborném dozoru nad bezpeèností práce ve znìní pozdìjších pøedpisù Úloha odborných pracovníkù pøi zajišování BOZP (bezpeènostní technik, revizní technik atd.)

1.1.2 1.1.3 1.1.4 1.1.5

1.2 1.2.1

12 hodin

2 dny

1.2.2 1.2.3 1.2.4

Øízení a zajišování bezpeènosti a ochrany zdraví pøi práci v organizaci Místní provozní bezpeènostní pøedpisy (naøízení vlády è. 378/2001 Sb.) Tuto informaci je tøeba zaøadit do všech dále uvedených oddílù tematického plánu odborného výcviku). Hygiena práce – pøedpisy, osobní hygiena Požární pøedpisy Provozní øády

2

EKOLOGIE, ŽIVOTNÍ PROSTØEDÍ

2.1 2.2 2.3

Vliv provozu motorových vozidel Vliv opravárenství Ochrana

3

RUÈNÍ ZPRACOVÁNÍ TECHNICKÝCH MATERIÁLÙ

144 hodin

24 dnù

3.1 3.1.1

Plošné mìøení a orýsování Pøíprava souèástí pro orýsování

12 hodin

2 dny

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

79

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

3.1.2 3.1.3 3.1.4 3.1.5

Nátìry souèástí Náøadí a pomùcky pro orýsování Orýsování jednoduchých souèástí Mìøení posuvným mìøítkem a mikrometrem

3.2 3.2.1 3.2.2 3.2.3 3.2.4 3.2.5 3.2.6 3.2.7 3.2.8 3.2.9 3.2.10 3.2.11 3.2.12 3.2.13 3.2.14

Pilování rovinných a spojených ploch Pøíprava pracovištì Výbìr správného pilníku Pøídavky na pilování Upnutí obrobku Držení pilníku a postoj pøi pilování Pilování pøíèné a køížové Kontrola opilované plochy Volba pilníku pro tvarové pilování Pilování tvarových ploch Pilování hran a osazení Pilování ploch svírajících úhel Pilování ètyøhranu a osmihranu z kulatiny Pilování dìr rùzných tvarù Kontrola tvarù a pilovaných ploch

24 hodin

4 dny

3.3. 3.3.1 3.3.2 3.3.3 3.3.4 3.3.5

Øezání 12 hodin Ruèní rámová pila a její èásti Nástroje – pilové listy, pilové pásy a kotouèe Seøízení pilky Upínání obrobku Postup pøi ruèním øezání, postoj, držení pilky, chlazení pøi øezání

2 dny

3.4 3.4.1

Støíhání Druhy nùžek –

2 dny

3.4.2 3.4.3

12 hodin Ruèní nùžky (rovné, vystøihovací, pákové, tabulové) Strojní nùžky Vykružovací nùžky (kotouèové) Pøidržování støíhaného materiálu Støíhání podle rysky, uvolòování materiálu atd.

3.5 3.5.1 3.5.2 3.5.3 3.5.4 3.5.5 3.5.6 3.5.7

Vrtání a zahlubování 12 hodin Nástroje pro vrtání a zahlubování Stroje pro vrtání Upínání vrtaných obrobkù Správná volba otáèek pøi vrtání dle nástroje a vrtaného materiálu Odvádìní tøísek Chlazení vrtákù Nácvik vrtání a zahlubování za rùzných podmínek

2 dny

3.6 3.6.1 3.6.2 3.6.3 3.6.4

Vyhrubování, vystružování, lícování Význam – úèel, pracovní postup Vyhrubování – nástroje, nácvik pracovního postupu Vystružování – nástroje, nácvik pracovního postupu Lícování

12 hodin

2 dny

3.7 3.7.1

Øezání závitù Druhy závitù

12 hodin

2 dny

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

80

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

3.7.2 3.7.3 3.7.4

Závitoøezné nástroje - ruèní a strojní, pro vnìjší a vnitøní závity Pracovní postup – chyby pøi øezání a dùsledky, odstranìní zalomených závitníkù, urèení velikosti vrtákù pro vyvrtání díry pro vnitøní závit Øezání vnìjších a vnitøních závitù

3.8 3.8.1 3.8.2 3.8.3

Rovnání Používané náøadí a pomùcky Rovnání tyèového materiálu, drátù a plechù Rovnání pod lisem

12 hodin

2 dny

3.9 3.9.1 3.9.2 3.9.3 3.9.4 3.9.5

Ohýbání 12 hodin Náøadí a pomùcky k ohýbání Urèení délky materiálu na ohyb a rozvinutého polotovaru Pracovní postup pøi ohýbání a chyby špatného postupu Ohýbání rùzných profilù Strojní ohýbání

2 dny

3.10. 3.10.1

Sekání a probíjení 12 hodin 2 dny Sekání – nástroje a pomùcky k sekání, upnutí materiálu, nácvik úderu, pøesekávání materiálu, ubírání, sekání na úrovni èelistí, broušení nástrojù Probíjení – druhy prùbojníkù, probíjení rùzných druhù materiálù

3.10.2 3.11 3.11.1 3.11.2 3.11.3

Zabrušování, lapování, zaškrabávání 12 2 Zabrušování – pøídavky na zabrušování, nácvik pracovního postupu Lapování – lapovací náøadí a pasty, lapování rovinných ploch, lapování vnìjších a vnitøních válcových ploch Zaškrabávání – druhy škrabákù, pøímìrné náøadí, zaškrabávání na barvu, stupnì jakosti zaškrabané plochy

4.

SPOJOVÁNÍ MATERIÁLÙ A SOUÈÁSTÍ

48 hodin

8 dnù

4.1 4.1.1 4.1.2 4.1.3 4.1.4 4.1.5

Nýtování Druhy nýtovaných spojù a nýtù Nýtovací nástroje Nácvik pracovního postupu pøi ruèním nýtování Rùzné zpùsoby nýtování Zmetky pøi nýtování, jejich pøíèiny a opravy

6 hodin

1 den

4.2 4.2.1 4.2.2 4.2.3 4.2.4

Šroubové spoje Druhy šroubových spojù Druhy šroubù Pøíprava materiálu pro šroubový spoj Utahování šroubových spojù a jejich jištìní

6 hodin

1 den

4.3 4.3.1 4.3.2 4.3.3

Skolíkování Druhy kolíkù Pøesnost opracování Pracovní postu

6 hodin

1 den

4.4 4.4.1 4.4.2 4.4.3 4.4.4

Lepení Pøíprava souèástí a materiálu k lepení Lepení pryskyøicí Lepení nekovových materiálù kovem Lepení v opravárenství

6 hodin

1 den

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

81

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

4.5 4.5.1 4.5.2 4.5.3 4.5.4 4.5.5 4.5.6 4.5.7

Pájení na mìkko a svaøování (el. obloukem a plamenem) 12 hodin 2 dny Úprava povrchu materiálu pøed pájením Pøíprava pomùcek, seøízení a obsluha zaøízení na mìkké pájení Pájení pøeplátovaných spojù Pocínování povrchù materiálù Kontrola pájených spojù Zpùsoby pájení spojù v slaboproudé elektronice Seznámení se zpùsoby svaøování plamenem a el.obloukem vèetnì ochranných atmosfér.

5

ZÁKLADY STROJNÍHO OBRÁBÌNÍ

5.1 5.1.1 5.2 5.3 5.4 5.4.1 5.4.2 5.4.3 5.5 5.6 5.6.1 5.7 5.8

Seznámení se soustruhem a s jeho obsluhou Volba otáèek, posuv a upínání nástrojù Upínání obrobkù Soustružení vnìjších válcových ploch a èel Vrtání na soustruhu Navrtávání Upínání vrtákù Volba otáèek Soustružení vnitøních válcových ploch Kontrola rovinnosti a souososti souèástí ve hrotech soustruhu Kolmost, házivost Možnosti rùzných obrábìcích úkonù na soustruhu Seznámení s dalšími obrábìcími stroji

6

DEMONTÁŽ A MONTÁŽ ÈÁSTÍ MOTOROVÝCH VOZIDEL

6.1

Demontហa montហpodskupin

7

SOUBORNÁ PRÁCE ZA 1. ROÈNÍK

12 hodin

2 dny

24 hodin

4 dny

12 hodin

2 dny

1. 9. 2005

Ing. Pavel Hampacher, zástupce pro OV

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

82

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Pøíloha 7.

Kontrolní otázky – odpovìdi

2.2 Plošné mìøení a orýsování 1. K èemu slouží rovinné orýsování? Porovnávání velikostí a rozmìru urèitého pøedmìtu, stanoveného jako mìrová jednotka. 2. Jaké nástroje a pøípravky používáme pøi rovinném orýsování? Ocelové mìøítko, rýsovací jehla, kružítko, dùlèik, kladívko. 3. K èemu slouží prostorové orýsování? K snadnému pøenosu rozmìru na více souèástí. 4. Jaké nástroje pøípravky používáme pøi prostorovém orýsování? Rovinná deska, nádrh, rýsovací jehla. 5. Kde všude mùžeme uplatnit a použít orýsování v automobilech? Pøi práci s plechovými díly vozu. (Porovnávání rozmìrových souèástí motoru, pøevodovky, diferenciálu apod.). 2.3 Øezání 1. Jaký sklon pilky používám pøi zaèátku øezání? 5 až 10o. 2. Kolik tahù provádím za 1 minutu? 30 až 60 tahù. 3. Vysvìtli postup a zásady pøi øezání trubky. Zaøíznutí pilky vedle rysky (0,5 mm), po proøíznutí stìny materiálu pootáèení trubky ve smìru pracovního zdvihu. 4. Vysvìtli postup a zásady pøi øezání obdélníkového profilu. Zaèít øezat na široké stranì. 5. Jak opravit poškozený pilový list? Pøi vylomeném zubu, lom èistì vybrousit, aby se zabránilo vylamování zubù. 2.4 Støíhání 1. Druhy ruèních nùžek? Rovné, vystøihovací, pákové, tabulové (strojní). 2. BOZP pøi støíhání? Pozor na ostré hrany støíhaného materiálu, ostré odstøižky. Dobrý stav náøadí. 3. Zásady ruèního støíhání? Pøi ruèním støíhání svìtlo pøichází na rysku vždy zprava. Na tabulových nùžkách pøichází svìtlo zleva. Nùžky svírají pravý úhel. BAKALÁØSKÁ PRÁCE

83

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

2.5 Sekání a dìrování 1. Druhy sekáèù? Plochý, køížový, drážkovací, dìlící. 2. Údržba sekáèe? Otøepy rukojeti, nabroušený bøit. 3. Zásady bezpeèného sekání? Použití rukavic, ochranných brýlí, ochranné møížky nebo zábrany proti odlétajícím kusùm. 4. Popis sekáèe? Bøit (sekání), tìlo sekáèe (rukoje), hlava (úder kladiva). 5. BOZP pøi sekání a dìrování? Otøepy náøadí, nesmí být mastné, kožené rukavice, brýle, ochranné møížky. 2.6 Pilování rovinných a spojených ploch 1. Druhy pilníku, údržba pilníku, popis èástí pilníku? Podle tvaru (obdélníkový, pùlkruhový, trojúhelníkový, ètvercový, kruhový). Podle zoubkù (jednoduché, køížené, hrubé, jemné). Ocelovým kartáèem ve smìru seku drážek, nepokládat je na sebe, kontrola rukojeti. Tìlo, stopka, násada. 4. Rychlost pilování? 50 až 60 tahù za 1 minutu. 5. BOZP pøi pilování? Kontrola násady, pozor na ostrou stopku, pilování správnou rychlostí. 2.7 Vrtání a zahlubování 1. Druhy ruèních vrtaèek? Svidøík, kolovrátek, s ozubeným pøevodem, elektrické vrtaèky, pneumatické. 2. Druhy strojních vrtaèek? Stolní, sloupové, stojanové. 3. Popiš èásti vrtáku. Stopka, tìlo, fazetka, bøit. 4. Volba otáèek? Volba podle prùmìru vrtáku a tvrdosti materiálu. Èím menší prùmìr, tím vìtší otáèky, èím tvrdší materiál, tím menší otáèky. 5. Broušení vrtáku pro ocel, hliník? Èím tvrdší materiál, tím tupìjší úhel broušení. Ocel: 116–120o. Hliník: 125–130o.

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

84

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Pøíloha 8.

Ukázka cvièné práce 1 Cvièná práce „Rýsování“ pro procvièení mìøení a rýsování. Úkolem žáka prvního roèníku je pøipravit technický výkres a zpracovat výrobek.

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

85

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Pøíloha 9.

Ukázka cvièné práce 2

Cvièná práce „Øezání“ pro procvièení mìøení, dùlèikování a øezání. Úkolem žáka prvního roèníku je pøipravit technický výkres a zpracovat výrobek.

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

86

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Pøíloha 10. Ukázka souborné práce 1 Souborná práce „Nýtování“ pro procvièení mìøení, øezání, pilovánívání a slícování, vrtání a zahlubování dìr, nýtování. Úkolem žáka prvního roèníku je pøipravit technický výkres a zpracovat výrobek.

BAKALÁØSKÁ PRÁCE

87

MARTIN PLESKOT l PRAKTICKÉ VYUÈOVÁNÍ OBORU AUTOTRONIK

Pøíloha 11. Ukázka souborné práce 2

Souborná práce „Slícování“ pro procvièení øezání, pilování, vrtání, vysekávání a øezání závitù. Úkolem žáka prvního roèníku je pøipravit technický výkres a zpracovat výrobek. BAKALÁØSKÁ PRÁCE

88