ANALÝZA A HODNOCENÍ JAZYKOVÉ ÚROVNĚ VYBRANÝCH POŘADŮ ČESKÉ TELEVIZE ZA 2. POLOLETÍ 2013 Martin Havlík, Lucie Jílková, Petr Kaderka, Kamila Mrázková, Helena Özörencik (Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, v. v. i.)
Úvod Jazyková analýza, kterou jsme zpracovali, je založena na postupech a kritériích popsaných v úvodu textu Analýza a hodnocení jazykové úrovně vybraných pořadů České televize za 1. pololetí 2006. Za primární považujeme požadavek kultivovanosti vyjadřování, kterou chápeme jako správnost a přiměřenost jazykového projevu s ohledem na situační a žánrové aspekty. K analýze jsme tentokrát vybrali pořady Události v kultuře, Události, komentáře, Interview Daniely Drtinové, 168 hodin, Sama doma, Zprávičky, Draci v hrnci, Wifina.
Události v kultuře Zpravodajský pořad Události v kultuře (dále UvK) je vysílán od 31. 8. 2013 každý večer na kanálu ČT art. V jeho uvádění se pravidelně střídají Kateřina Bílková, Petra Křížková a Jiří Svoboda, v reportážních vstupech hovoří další pracovníci zpravodajství ČT. Všichni tři moderátoři usilují o kultivovaný projev a ve většině případů se jim to i daří. Nečiní jim problémy dodržovat spisovnou tvaroslovnou normu a zpravidla i srozumitelně artikulují. Občasné nedostatky se objevují zejména v intonačním členění promluvy a nedbalé či nezvládnuté artikulaci. Nejproblematičtější je z tohoto hlediska projev J. Svobody. Přestože se o pečlivou artikulaci snaží, objevuje se v jeho řeči občas redukce hlásky či celé slabiky: nymfanka (= nymfomanka), vy se ten (= vy jste ten), zejména bývá redukcí postižena předložka v: Česku (= v Česku), v Událostech kultuře (= v Událostech v kultuře). U tohoto moderátora se také objevuje chyba na pomezí výslovnosti a tvarosloví, totiž vynechávání koncového ch v plurálové koncovce 6. pádu: v teenagerovských komedií; po tech třech staletí (vysloveno t místo ť, snad vlivem obecné češtiny); bude bojovat hned devíti kategorií (opět bez předložky v). Z výslovnostních chyb uveďme ještě občasnou substandardní výslovnost konzert místo koncert u P. Křížkové a některých reportérů. 1
U všech tří moderátorů a také u reportérů v jednotlivých reportážích se ve větší či menší míře objevují chyby intonační. Jde jednak o protahování samohlásek na konci slova, dále o zdůrazňování příliš mnoha slov ve výpovědi a především o nesoulad mezi intonačním a významovým členěním výpovědi. Protahování samohlásek je typické pro J. Svobodu, vyskytuje se zpravidla na koncích intonačních úseků (protahování hlásek značíme dvěma dvojtečkami): Tak jak jsme slyšeli::, a to i v uzavřených slabikách, tj. před koncovou souhláskou: Na to jsem se vlastně chtěl zepta::t. Kladení nadbytečných důrazů se objevuje u všech tří moderátorů, nejvýraznější je asi u K. Bílkové (zdůraznění slabiky nebo slova značíme podtržením): V ostravské Komorní scéně Aréna se slavila jubilejní repríza inscenace Penzion pro svobodné pány. A diváci při ní opět seděli i na schodech. O hru je totiž stále nebývalý zájem. V reportážních vstupech je tento jev velmi výrazný u M. Komrskové: výjimečná stavba na pomezí Vinohrad a Václavského náměstí ale nebyla pro většinu stravitelná; návrhy budov Nové scény Národního divadla, nebo objekt banky ve Štefánikově ulici na Smíchově. Nesoulad mezi intonačním a významovým členěním výpovědi vzniká buď tím, že mluvčí klesne hlasem a/nebo udělá pauzu tam, kde pro to z významového hlediska není důvod, nebo naopak neklesne a/nebo neudělá přiměřeně dlouhou pauzu tam, kde je to z významového hlediska náležité. Oba jevy se vyskytují v následujícím citátu z reportáže T. Radvákové (členění do vět odpovídá členění přednesu): S pochopením krajanů se ale moc nesetkal ve Spojených státech vychází jeho sága až nyní. Na dývídý. Výpověď S pochopením krajanů se ale moc nesetkal měla být vyslovena jako jeden intonační celek, výpověď Ve Spojených státech vychází jeho sága až nyní na dývídý jako druhý. Mluvčí sice za slovem nesetkal mírně klesla hlasem, ale navázala další výpověď bez pauzy, takže obě výpovědi splynuly v jeden celek. Naopak klesla hlasem za slovem nyní, tím se ze zbývající části výpovědi na dývídý stal samostatný, dodatečně připojený člen. Tento postup obvykle slouží ke zdůraznění osamostatněné informace, což ale asi nebylo úmyslem. Nesoulad mezi intonačním a významovým členěním vede k tomu, že výpovědi vyznívají jinak, než jak bylo zamýšleno, a posluchač si musí význam zpětně opravovat: Při úvahách o možných formách bytí v moderní společnosti ale vždycky narazila. Na politickou svobodu. (T. Radváková), popř. vzniká „dočasně“ nepravdivá informace: Poprvé se letos představila Tereza Boučková. Jako povídkářka. (A. Rebernaková). Pokud jde o tvarosloví a slovní zásobu, moderátoři i reportéři dodržují spisovnou normu. Jedinou zaznamenáníhodnou výjimku představuje výše zmíněná absence koncového ch v plurálu 6. pádu substantiv. Tam, kde spisovná norma poskytuje volbu mezi stylově nižší 2
a vyšší variantou, objevuje se v UvK nezřídka varianta stylově nižší: taky místo také, míň místo méně, turisti, finalisti místo turisté, finalisté atp. Do stejné (stylistické) kategorie patří některé syntaktické jevy – užívání dlouhého tvaru přídavného jména tam, kde je z významového hlediska vhodnější trpné příčestí (tj. krátký tvar: kdo ale čeká pornografii, bude nejspíš zklamaný místo zklamán) a užívání prvního pádu v přísudku tam, kde je vhodnější pád sedmý: Pro místní byl srdeční záležitost (místo záležitostí), je stále těžší úkol (místo těžším úkolem), podobně na webových stránkách ČT: Na ČT art i kultura je událost. Vzhledem k tomu, že ČT art je koncipován jako kulturní, v dobrém slova smyslu exkluzivní kanál, je smysl této snahy o hovorovost poněkud nejasný: není pravděpodobné, že by neformálnost tohoto typu přitáhla diváky, kteří mají zájem o kulturu. Máme na mysli samozřejmě připravené, monologické promluvy, nikoli spontánní dialogy s hosty, kde je celkem přirozené, že se moderátor přiblíží jazyku hosta, s nímž hovoří. Z téhož důvodu je na kulturně zaměřeném kanálu očekávána vyšší norma, i pokud jde o stylizaci sdělovaných informací – tj. o výběr slov a slovních spojení, přesnost výrazu, vyhýbání se klišé a povrchnosti. V následujících bodech komentujeme několik z těchto důvodů problematických jevů, které jsme v UvK ve sledovaném období zaznamenali: 1) Není jasné, co znamená výraz „nekorektní“ v charakteristice divadelní hry Pět ve stejných šatech: nekorektní, cynická a hlavně hodně hořká komedie (M. Komrsková). Spojení „politicky (ne)korektní“ se původně užívalo v souvislosti s diskurzem o menšinách, jako nekorektní se chápalo to, co by mohlo být urážlivé vůči příslušníkům některé menšiny. V současnosti se výraz „politicky korektní“ používá v souvislostech s nejrůznějšími tématy, a to zpravidla pro označení názorů, s nimiž mluvčí nesouhlasí. Jde často o užití rétorické: označením určitého postoje či názoru za politicky korektní jej autor zároveň označuje jako většinový či oficiálně vyžadovaný a sebe staví do pozice toho, kdo vystupuje proti většinovému či oficiálnímu názoru. Jindy se slovem nekorektní míní vulgarismy, porušování sexuálních tabu či politická satira. Co si lze za tímto slovem představit v souvislosti s danou divadelní hrou? V reportáži se dovídáme například, že jednou z postav je lesbická žena. Vztahuje se výraz nekorektní k tomuto motivu a vyplývá z toho něco pro jeho ztvárnění? Nejpravděpodobnější je, že v dané větě znamená slovo nekorektní přibližně totéž, co „cynická“ či nějak provokativní. V každém případě jde o slovo významově vyprázdněné. 2) Seriózní zpravodajství by se mělo vyvarovat také nadužívání superlativů a obecně absolutních tvrzení v oblastech, kde žádné „žebříčky“ nelze věcně odůvodnit – příkladem je označení M. Heideggera za nejvlivnějšího génia 20. století (T. Radváková). Vhodnější by bylo věcné označení „jeden z nejvýznamnějších filozofů“, o géniích se mluví i v jiných 3
oborech, někdo by mohl považovat za nejvlivnějšího génia 20. století A. Einsteina, jiný zase F. Kafku… 3) Tato výtka se týká obecně stylu úvodního přehledu zpráv. Jeho cílem je pojmenovat nejdůležitější témata relace a zároveň tím diváky přilákat ke sledování pořadu. Je celkem přirozené, že k tomuto účelu užívají moderátoři neslovesné, „titulkové“ výpovědi, často krátké, a že volí formulace odkazující k budoucnosti (více za okamžik), slibují (ukážeme to nejlepší či počkejte si na výjimečný příběh) a užívají superlativní přívlastky jako výjimečný či nejlepší. Místy se tak však projev moderátora stává – zvláště spolupůsobením nadbytečného dávání důrazu – bulvárním: Tentokrát se prodala kniha. Víme jaká. A víme za kolik. (J. Svoboda); Filmaři se lekli Nymfomanky. Víme proč. (K. Bílková). 4) Vhodnější než formulace představení se sériovým vrahem v hlavní roli by bylo „představení, jehož hlavní postavou je sériový vrah“; „v hlavní roli“ je zpravidla herec. 5) Státnímu útvaru, který předcházel dnešní Turecké republice, říkáme v češtině tradičně Osmanská říše a jejím vládcům osmanští sultáni, nikoli otomanští, jak zaznělo v UvK a jak se pod vlivem angličtiny stále častěji objevuje v českých médiích.
Události, komentáře Události, komentáře jsou analytickým pořadem redakce zpravodajství ČT. Pořad je vysílán každý všední den od 22. hodiny na ČT24. Jazykové projevy jeho moderátorů hodnotíme soustavně a opakovaně (viz Analýzu a hodnocení jazykové úrovně vybraných pořadů České televize za 1. pololetí 2006, za 1. pololetí 2008, za 2. pololetí 2008 a za 2. pololetí 2012). Kultivovanost jazykových projevů moderátorů, jejichž úkolem je nejen provázet pořadem, ale i zpovídat jednotlivé hosty, je dána jednak jejich schopností bez problémů a slyšitelného úsilí užívat spisovnou češtinu, jednak jejich dovedností zformulovat smysluplné a podstatné otázky a vést interview tak, aby se posluchači dozvěděli od pozvaných hostů zásadní informace, nejlépe takové, které dosud v médiích nezazněly. V sledovaném období se v moderování pořadu střídali Martin Veselovský a Lukáš Dolanský. Martin Veselovský patří ke zkušeným moderátorům a tazatelům české mediální scény. Jeho projev je velmi kultivovaný a zároveň civilní a přirozený. Užívání spisovné češtiny mu nečiní prakticky žádné problémy. Vyslovuje zřetelně a promlouvá v přiměřeném tempu, takže jeho výpovědi lze snadno s porozuměním sledovat. Také dikce jeho promluv je přiměřená; M.
4
Veselovský nemá tendenci ke skandovanému projevu, nezdůrazňuje každé druhé slovo. Rovněž intonaci užívá přiměřeně a jeho promluvy nevyznívají afektovaně. M. Veselovský je ovšem především velmi dobrý tazatel. Klade srozumitelné otázky jdoucí k jádru diskutované skutečnosti. Dokáže trpělivě naslouchat a zbytečně tázaného nepřerušuje. Nemá ani tendenci dožadovat se za každou cenu jednoznačných odpovědí. Dotázaní proto mívají dostatek času pro svá vyjádření. Na druhou stranu, pokud takzvaně utíkají z otázky, M. Veselovský je zastaví a žádá odpověď na položenou otázku. M. Veselovský dokáže zformulovat i náležité doplňující otázky. Je patrné, že se jen přísně nedrží předem daného sledu otázek, ale pokládá rovněž dotazy vyvozené na základě získané odpovědi (např. Tak za slovem odborník nebo termínem odborník se dá, řekněme, skrýt leccos. Existuje v okolí pana prezidenta nějaký výklad k tomu termínu odborník?). M. Veselovský tak působí jako zvídavý tazatel. Jeho schopnost vést kultivovaným způsobem interview působí lehce a přirozeně. Lukáš Dolanský má oproti Martinu Veselovskému méně zkušeností s tímto typem pořadu, přesto si i on počíná poměrně dobře. Dokáže užívat prostředků spisovné češtiny a rovněž dobře artikuluje. Jistá nejistota se projevuje zejména častějším zakoktáváním a přeříkáváním, nicméně neděje se to nápadně často a věříme, že také L. Dolanský bude ve svých projevech s postupně nabývající zkušeností stále jistější. Na rozdíl od M. Veselovského pronáší své promluvy s mnohem dramatičtějším přednesem, nadměrně zdůrazňuje jednotlivá slova a také, v menší míře, užívá příliš výrazné melodické skoky. Zejména na konci dotazů L. Dolanský stoupá hlasem až nápadně (vysoké stoupnutí hlasu značíme velkými písmeny): Vy jste doma někdy kritizován [...], že v zemi sociálních jistot ukazujete bíDU? Musel jste někdy čelit takovým výčitKÁM?). L. Dolanský také v porovnání s M. Veselovským častěji trvá na tom, aby host odpověděl na otázku určitým způsobem, ač je z odpovědi respondenta zřejmé, že z různých důvodů nemůže odpovědět tak, jak by si tazatel přál, a jeho odpověď je tedy v dané situaci úplná. L. Dolanský chce jistě působit jako neústupný tazatel, který nedovolí tázanému vyhnout se odpovědi na otázku. Jako dobrý tazatel by měl být schopen rozpoznat, kdy tázaný ve své odpovědi od dotazu odbíhá, a kdy se snaží odpovědět nejlépe, jak může. V takovém případě nemá smysl opakovaně vyžadovat jednu určitou odpověď, protože interview se pak neposouvá vpřed a nevede k rozvíjení získaných informací, a už vůbec ne k získání informací nových. Rozhovor se tak na několik minut zadrhne a diváci sledují jen jakýsi rituální souboj, jaký znají z politických debat.
5
Interview Daniely Drtinové Při analýze pořadu Interview Daniely Drtinové se zaměřujeme jednak na jazykový projev moderátorky, jednak na některé doprovodné texty, které se v průběhu pořadu objevují na obrazovce. Daniela Drtinová je zkušenou moderátorkou publicistických pořadů. Mluví zásadně spisovnou češtinou (a to i tehdy, když její hosté mluví např. češtinou obecnou), její jazykový projev je kultivovaný. Se svými hosty verbálně kooperuje, v průběhu jejich řeči ve vhodných chvílích mírně přikyvuje (tj. signalizuje, že jejich promluvu sleduje), udržuje s hosty oční kontakt. D. Drtinová pečlivě vyslovuje, v souladu s ortoepickými zásadami v češtině (viz např. dvě zřetelná ch ve spojení svých chyb). Snad jediný prohřešek proto těmto zásadám je občasná znělá výslovnost neznělé hlásky na konci slova, následuje-li po ní hláska jedinečná: pag je (tj. pak je), tag je (tj. tak je), tag jak (tj. tak jak), podle váz je (tj. podle vás je). Její mluvní tempo je většinou přiměřené, jen někdy příliš rychlé, přičemž probíraná tematika a s ní spojená slovní zásoba může být – z pohledu diváka – poměrně náročná, takže by bylo namístě prezentovat ji tempem pomalejším. V dosti rychlém tempu byla například vyřčena tato syntakticky kondenzovaná výpověď: Jak se vaše strana dívá na urychlující se proces integrace EU? Pokud se některý z hostů dostane do formulačních nesnází – to se stávalo zvláště představitelům menších politických stran, tedy mluvčím, kteří nejsou ve vystupování v televizních diskusních pořadech tak zběhlí –, přispěchá na pomoc hledaným slovem, dokončí za hosta promluvu, nabídne mu nějakou formulaci atd. Pokud se však host vyhýbá odpovědi na otázku, snaží se ji opakovat tak dlouho, dokud odpověď nezíská. Při takovém opakování otázky se někdy uchyluje k otázkám velmi stručným, vyhraněným, někdy zjednodušujícím, k otázkám typu „ano, nebo ne?“, například: Takže s kým ano, s kým ne? (míněno: s jakými politickými stranami by host připustil povolební spolupráci), Chtěli byste zřizovat vlastní školy, nebo ne? Při formulování otázek, zvláště tehdy, když moderátorka otázku pokládá opakovaně, se v její řeči někdy častěji objevuje vycpávkové slovo tedy a stoupá frekvence ukazovacích zájmen: Jak konkrétně byste tedy snižovali daně do té doby, než by tedy lidé v referendu rozhodli?; Proč tedy právě v Praze?; Abyste věděli, zda třeba i tu centralizaci té agendy a té moci do jednoho místa vám nevykompenzují; Zvedání těch plateb by teď mělo aktuálně
6
pomoci tomu systému dostat se z té urgentní krize; Bylo by to překlopení toho prvního pilíře do toho tedy separátního důchodového účtu? Oba jevy (tj. užívání vycpávkového slova a ukazovacích zájmen) lze, domníváme se, považovat za běžnou součást spontánní mluvené řeči, míra těchto jevů není v projevu Daniely Drtinové celkově nijak vysoká. Souhrnně lze říci, že D. Drtinová svou roli moderátorky v tomto pořadu zvládá po jazykové stránce velmi dobře. Součástí pořadu jsou také různé psané texty, které se v jeho průběhu objevují na obrazovce. Jednak jsou to zprávy ve spodním proužku obrazovky, které s tématem analyzovaného pořadu nesouvisejí vůbec, jednak heslovitě ztvárněné texty v rámečcích, které se objevovaly přes celou obrazovku či její podstatnou část. Došlo například k následující situaci: M. Němcová mluvila o poplatcích ve zdravotnictví a k tomu se v rámečku objevilo: Volební program ODS Stát - bránit přeměně politického systému na prezidentský - dostavba JE Temelína, rozšíření JE Dukovany - většinový systém do PS - slučování některých ministerstev - elektronizace veřejné správy - snížení byrokracie Domníváme se, že sledování takových dvou textů, mluveného a psaného, jež se týkají odlišných témat, může být pro diváka dost náročné. Snad by bylo vhodnější do rámečků umísťovat texty, které se tematicky vztahují přímo k tomu, co host právě říká.
168 hodin Pořad 168 hodin je zpravodajsko-publicistický týdeník sestávající z několika delších reportáží a z bloku útržků projevů politiků komentovaných Miroslavem Koreckým (Malostranské korekce). Tento týdeník je vysílán každou neděli po 21. hodině na kanálu ČT1; stopáž činí přibližně 30 minut. Pořadem provází a jednotlivé reportáže uvádí Nora Fridrichová. Reportáže trvají vždy několik minut a jsou výrazně delší než reportáže vysílané ve zpravodajských Událostech. Název pořadu odkazuje na 168 hodin týdne. Tvůrci pořadu mají ambici detailněji přiblížit události právě uplynulého týdne (na internetových stránkách je pořad charakterizován
7
následovně: Události týdne očima reportérů redakce zpravodajství České televize. 168 hodin uplynulého týdne moderuje nyní Nora Fridrichová). Název pořadu je však zavádějící, jelikož v pořadu jsou běžně uváděny reportáže, jež k právě uplynulému týdnu nemají prakticky žádný nebo jen velmi volný vztah; v sledovaném pololetí to byly např. reportáže o chudobě matek samoživitelek, o chudobě obyvatel severomoravských měst žijících v bytech patřících společnosti RPG, o pornovečírcích natáčených v Česku, o talentovaném šestnáctiletém hokejistovi, o bezdomovcích s vysokoškolským titulem, o seriálu Návštěvníci (událostí týdne bylo to, že před třiceti lety se tento seriál začal vysílat) aj. Průvodkyně pořadu Nora Fridrichová bez problémů užívá spisovnou češtinu. Pro její projev je charakteristické důrazné rytmizování a hojné užívání hodnotících, expresivních slov: nemá ani páru, nás šokovala tvrdá realita, ždímající peníze za obskurní zboží, partaj, to rozjel aj. Pro větší názornost uvedeme v úplnosti přepis jedné pasáže uvádějící reportáž (členění do vět odpovídá členění přednesu): Jdeme do finále. Máme před sebou poslední dva týdny předvolební řeže a přituhuje. Partaje sice znovu vytáhly už okoukané trumfy. I tak ale vědí, že některé strategie neselžou nikdy. Že nejúdernější je zaútočit pod pás. O faulech, podpásovkách a bizarních úkazech těchto voleb natáčela Tereza Strnadová. Vedle personifikace politických stran a užití slova partají pro jejich označení (slovo partaj je autory pořadu velmi oblíbené) zaujme zejména množství užitých metafor: finále, řež, přituhuje, trumfy, zaútočit, pod pás, fauly, podpásovky. Jak vidíme, jedná se převážně o metafory z oblasti sportu a boje. Přetíženost výpovědí těmito a obdobnými metaforami vydatně přispívá k jadrnému hodnocení popisované situace či události. Autoři tohoto pořadu chtějí být vůči politikům evidentně kritičtí, ba až sarkastičtí. Ve výběru gramatických prostředků se reportéři snaží užívat spisovnou češtinu a většinou se jim i daří promlouvat výhradně spisovně. Projevy jednotlivých reportérů se liší v míře vyjadřované expresivity jak vybraným lexikem, tak užitím prozodických prostředků; kupř. Tereza Strnadová, která zpracovává politická témata, expresivními výrazy a bojovnými metaforami také nešetří: předvolební masáž; povstalci padli a partaj volá: Ať žije král!; provedl harakiri; místo porcování ministerstva se ale členové začali mezi sebou řezat; partaje, které si jdou po krku; z jehož úst padají hotové perly aj. Značně kontrastivně k reportážím a promluvám o politicích pak vyznívají reportáže o problémech tzv. obyčejných lidí. Reportéři jsou k těmto respondentů podstatně empatičtější, a pokud o nich mluví, užívají neutrální a bezkonfliktní slova. Tento kontrast mezi reportážemi o politicích a lidech, kteří nejsou politicky aktivní, je ještě zvýrazněn vybranou hudbou, jež reportáže podkresluje. Ta bývá v případech, kdy jsou líčena utrpení vybraných respondentů 8
ne-politiků, velmi melancholická a tklivá, kdežto Malostranské korekce jsou podmalovány kabaretní hudbou ze seriálu Hříšní lidé města pražského a reportáže Terezy Strnadové rozličnou minimalistickou soudobou hudbou. Shrňme, že aktéři pořadu 168 hodin promlouvají spisovnou češtinou, pojetí pořadu se však velmi blíží bulvární publicistice, neboť jeho autoři hojně užívají značně emotivní výrazové prostředky. Nadměrně užívají silně expresivních výrazů a metafor, zejména z oblasti sportu a boje, jimiž zaujatě hodnotí prezentované děje. Expresivita jejich projevů často bývá zesilována dramatickým rytmizováním promluv a zvolenou hudbou.
Sama doma Pořad Sama doma, který v roce 2013 oslavil patnáct let od svého vzniku, je magazín zaměřený na životní styl. Svým názvem a vysílacím časem (pondělí až pátek od 12:30 hodin) se řadí mezi pořady určené spíše, nikoli však výhradně, ženám, které doma například pečují o malé děti. Tomu odpovídá tematická skladba pořadu, v níž se pravidelně objevují témata z oblasti medicíny, psychologie, výchovy dětí, gastronomie, oblékání, kosmetiky, interiérového designu a podobně. Témata jsou zpracována formou rozhovorů s pozvanými hosty, odborníky a profesionály z různých oblastí. Rozhovory doplňují ukázky některých činností přímo ve studiu (například vaření, líčení a kadeřnické úpravy v rámci proměny vzhledu divaček), divácké ankety a online poradny. Struktura pořadu je jak tematicky, tak dramaturgicky poměrně složitá a spolu s rychlým tempem relace klade vysoké nároky na přípravu i jazykovou a komunikační kompetenci moderátorek. Ty v pořadu Sama doma vystupují ve dvojicích ve čtyřdenních cyklech (obvykle Stanislava Lekešová a Lucie Křížková, Ester Janečková a Alena Veliká, Martina Vrbová Hynková a Jana Havrdová), pátečním vysíláním provázejí moderátorky z regionálních studií (Tereza Stýblová a Soňa Šuláková z Brna, Linda Bendová a Jana Bohušová z Ostravy). Klíčovou komunikační formou je v pořadu Sama doma dialog. Při vedení rozhovoru s hosty dokážou moderátorky projevit vysokou míru empatie a pohotovosti, k jeho plynulému průběhu přispívá i úspěšná snaha o navození uvolněné a přátelské atmosféry. Přirozený průběh rozhovoru podporují také spontánními reakcemi na projev svých hostů i kolegyň běžnými pro každodenní komunikaci (částicemi jako hm a aha, citoslovci jako tyjo, smíchem, pokyvováním hlavy a podobně). Krátké úseky souběžného hovoru, které místy
9
zaznamenáváme, jsou přirozeným průvodním jevem zvoleného moderátorského stylu a nepředstavují překážku pro orientaci v průběhu rozhovoru či v jeho obsahu. Jak jsme konstatovali v minulých hodnoceních (Analýza a hodnocení jazykové úrovně vybraných pořadů ČT za 2. pololetí 2007 a za 2. pololetí 2012), moderátorky se vyrovnávají dobře také s jazykovými nároky, které na ně pořad klade. Všechny preferují spisovnou češtinu, a ačkoli valná část jejich projevu nemůže být připravena předem, odchylky od výslovnostní a tvaroslovné normy (samozřejně; společné mění manželů; uplně zapomene; těma povodněma; dieta, kterou nedržim) se objevují v míře, která nepůsobí rušivě. Častější výskyt těchto jevů lze zaznamenat jednak v náročnějších okamžicích komunikace (například je-li třeba okamžitě reagovat na nepředvídaný vývoj rozhovoru, v časové tísni a podobně), jednak během lehké konverzace s hosty (zejména v pražském studiu). V oblasti slovní zásoby, tvarosloví i stavby vět užívají moderátorky převážně prostředky neformální mluvené komunikace, každodennímu rozhovoru odpovídají také tempo a intonace jejich projevů. Do svého projevu včleňují také ty prostředky typické pro běžnou mluvenou komunikaci, které nejsou považovány za spisovné (vychytávky, chtěla jsem z vás vylámat témata, já si čuchnu, teďkon). I to odpovídá celkovému konverzačnímu ladění pořadu. Zaznamenali jsme však také okamžiky, kdy použité neformální jazykové prostředky přestávaly vyhovovat komunikační situaci a působily nevhodně či banálně. Často se tak dělo tam, kde měly moderátorky s hostem komunikovat o tématu, které bylo složité či problematické, a kontrastovalo tak s celkově uvolněným pojetím jejich vyjadřování (darování orgánů je trošičku někde jinde). Také časté užívání ukazovacích zájmen (co ten mozek potřebuje – míněn je zde obecně lidský mozek), které v běžném hovoru slouží k udržování tematické soudržnosti projevu, je podle našeho názoru v televizním magazínu vhodné omezit.
Zprávičky Pětiminutová relace Zprávičky je dětskou (juniorskou) paralelou k tradičním zpravodajským pořadům pro dospělé. Ve druhém pololetí 2013 se pořad vysílal od 31. srpna každý den vpodvečer na dětském kanálu ČT. Oproti našemu poslednímu hodnocení (viz Analýzu a hodnocení jazykové úrovně vybraných pořadů České televize za 1. pololetí 2010) se skladba pořadu výrazně proměnila a v současnosti obsahuje příspěvky výhradně zpravodajského charakteru. Žánrově se přidržuje tradičního televizního zpravodajství: po úvodním přehledu zpráv hovoří ve studiu ke každému tématu nejprve moderátor nebo
10
moderátorka a poté zpravidla následuje reportáž. Pořad někdy oživí rozhovor s hostem ve studiu. Na závěr relace je zařazena předpověď počasí. Po obsahové i jazykové stránce je pořad přizpůsoben dětským divákům. Témata zpráv jsou velmi různorodá a zahrnují aktuální dění v oblasti společenské, kulturní a sportovní, a to u nás i ve světě. Pojetí jednotlivých příspěvků není pouze informační, ale často má i složku vzdělávací. Témata vzdálenější dětskému světu tvůrci doplňují komentářem podobným školnímu výkladu (volby do poslanecké sněmovny, která schvaluje zákony; děti z Nigérie v Africe; uložila ho do jesliček, které jinak sloužily ke krmení velbloudů a oslů). V jednom případě jsme zaznamenali i pokus navrhnout český ekvivalent pro cizojazyčný termín (šlo o výraz tlačítko ‚to se mi líbí‘ jako protějšek anglického Like označující jednu z funkcí sociálního serveru Facebook). Tvůrci volí jazykové prostředky, které považují za odpovídající cílové skupině pořadu: výrazy z běžné slovní zásoby a jednoduchou skladbu vět a souvětí. Ojediněle jsme ve stavbě souvětí zaregistrovali nevhodné spojení vět (Dnes se jelo více závodů, proto vám chceme ukázat závody mladých koní). Často užívaným prvkem je titulková otázka, s jejíž pomocí jak moderátoři, tak redaktoři nastolují nová témata (Máte rádi dějepis? Tak to vás bude zajímat, že přesně před dvěma sty lety...; Máte rádi obrázky Josefa Lady? Tak se zajeďte podívat...; Chodíte rádi na rozhledny? Už od zítřka můžete pohlédnout do krajiny...). Přestože jde o účinný postup, měli by tvůrci Zpráviček dbát na to, aby tento nápadný stylový prostředek nebyl v pořadu nadužíván. Vzhledem k tomu, že autoři jednotlivých reportáží jsou neznámí a někdy jde dokonce o amatérské reportéry (štáby školních televizí), zaměříme se v dalším hodnocení konkrétních jevů především na projev moderátorů. Každým vydáním Zpráviček provází diváky moderátor nebo moderátorka, kteří také čtou úvodní přehled zpráv. V moderování pořadu se ve druhém pololetí roku 2013 střídali Kateřina Maďarková a Petr Srna. Oba užívají spisovnou češtinu, v jejímž rámci dávají tam, kde je to možné, přednost méně formálním variantám (taky, spoustu, děkuju). Se zvládnutím spisovného vyjadřování nemají vážnější problémy, někdy se v jejich projevu objevují substandardní výslovnostní podoby (cirgus, videjo, meterologové, zdát se trůnu, ňáká). Moderátoři (i redaktoři jednotlivých příspěvků) většinou úspěšně usilují o to, aby jejich projev nebyl zvukově monotónní. Ojediněle dochází k tomu, že ve snaze o dynamický projev nesprávně umístí důraz nebo pauzu (Dostihy [pauza] na koních asi znáte). Zřejmá je také snaha o kontrolu tempa řeči, zejména při čtení úvodního přehledu a při uvádění jednotlivých zpráv. Přestože je úsilí o nižší tempo pochopitelně namístě, někdy vede ke
11
spíše nepřirozenému zpomalení až slabikování (zejména u delších slov: O-by-va-te-le Opočna překvapila kapela Kryštof; Benátky budují pro-ti-po-vo-dňo-vé zábrany). Výrazným rysem jazykového projevu moderátorů je snaha o navázání kontaktu s diváky. Tuto funkci má i výše zmíněná titulková otázka, doplňují ji však další prostředky, které společně vytvářejí dojem dialogu s dětskými diváky. Oproti tradičnímu zpravodajství, které dává přednost formulaci vět v neutrální třetí osobě, ve Zprávičkách zaznamenáváme množství vět s přísudky v první a druhé osobě (možná víte, že...; dostihy na koních už asi znáte; ...protože nás zajímá, co máte rádi). Velmi často moderátoři předpokládané diváky přímo oslovují, nejčastěji jako holky a kluky. O snaze vyjádřit blízkost dětskému světu vypovídá také časté odkazování k významným momentům, které život dětí organizují, například k průběhu školního týdne (škola končí, Zprávičky začínají). Zaznamenali jsme také uplatnění jazykových prostředků, které obvykle užívají dospělí mluvčí při komunikaci s dětmi, příp. děti mezi sebou (např. dospělák nebo spojení jedna paní učitelka). Úspěch této snahy závisí na schopnosti uplatnit tyto prostředky nepodbízivě a přirozeně. Oba moderátoři využívají také možnosti neverbální komunikace. Přistupují k ní však různě. Zatímco projev Kateřiny Maďarkové se co do gest a tělesného pohybu blíží normám zpravodajství pro dospělé, Petr Srna volí často dynamický pohyb po studiu a výrazná kontaktní gesta (mj. mávání na pozdrav, ukazování prstem do kamery). Aniž bychom chtěli moderátorům upírat právo na individuální styl nebo popírat funkčnost gestikulování, je na místě připomenout, že přílišná gestikulace na sebe strhává zbytečně mnoho pozornosti (stává se to zvláště, následují-li gesta rychle za sebou). Nižší intenzita gestikulování by v některých případech mohla podle našeho názoru usnadnit vnímání mluveného slova. Pořad uzavírá rubrika věnovaná počasí. Její pojetí se výrazně odlišuje od tradičního meteorologického zpravodajství ČT (viz např. naši analýzu za 2. pololetí 2009). Podobně jako v jiných částech pořadu je i předpověď počasí jazykově přizpůsobena dětským vnímatelům. Autoři dávají přednost běžným výrazům před termíny a nevycházejí z odborné, ale čistě praktické perspektivy. Dětským divákům poskytují například rady, jak se vhodně obléknout. Zřejmá je také snaha o kreativní vyjádření (nepříjemný ale může být vítr, držte si čepice, zeslábne až večer).
12
Draci v hrnci Dětská kulinářská show Draci v hrnci je nový pořad ČT vysílaný z ostravského studia, který se na obrazovkách objevuje od 31. 8. 2013. Do dvaceti minut pořadu se vejdou zpravidla tři části sitkomu, jedna či dvě reportáže, krátká pohádka, zpravodajské vstupy z animovaného televizního studia a konečně jedna nebo dvě písničky. Protagonisty sitkomu jsou Oskar Juchelka v roli dětského kuchaře a Michaela Doubravová jako jeho starší sestra. Reportáže jsou věnovány potravinám či plodinám vztahujícím se k připravovanému jídlu. Pohádky jsou originálně doprovázené „kresbou v přímém přenosu“, tj. výjevy z nich jsou rovnou, zrychleně, převáděny tuší a vodovými barvami na průsvitnou plochu. Rovněž zpravodajské vstupy jsou doprovázené někdy těmito kresbami. Kromě sourozenců v pořadu vystupují animované postavičky dvou červených draků, kteří komentují přípravu jídla, dále postavičky krysáka a kašpárka glosující reportáže, slepice Edny, která vystupuje v roli afektované, vehementně poučující televizní reportérky, a konečně se zde jako animovaná postavička objevuje i Oskar Juchelka s kamerou. Písničky zpívají jednak dráčci, jednak děti. Děti zpívají o potravinách, které se v tom kterém díle objevují. Zpívají pěkně a přirozeně, a to jednoduché, rýmované texty na melodie nejznámějších lidových písní. Snad si můžeme dovolit poznamenat, že s dětským zpěvem výrazně kontrastuje barva hlasů zpívajících dráčků (ti zpívají úvodní a závěrečnou znělku), která na poslech není příliš příjemná. V pořadu zaznívá celá řada hlasů, na jejichž jazykovou stránku se nyní zaměříme. Oskar Juchelka (OJ) ukazuje divákům postup, který je třeba při přípravě pokrmu dodržet. Mluví zásadně spisovnou češtinou, odchylky od ní jsme zaznamenali jen minimální. Projevují se třeba znělou výslovností neznělých hlásek v případech jako [my zme] (náležitě by mělo být vysloveno [my sme]), [jag mám], (náležitě by mělo být vysloveno [jak mám]), [aď nejsem] (náležitě by mělo být vysloveno [ať nejsem]); jindy nerozlišováním příslovcí tady a sem (tady se dává olej) či nenáležitou koncovkou v množném čísle středního rodu (mám rád staronové jídla). Michaela Doubravová (MD) je Oskarovi partnerkou v dialogu, samotného vaření se příliš neúčastní; v každém díle představuje nějakou kostýmovanou postavu (pohádkovou, profesní aj.). Mluví spisovnou češtinou, do níž však někdy pronikají obecněčeská zakončení: je výbornej, máš moc hezký ty perníčky, nový činky. Její mluva je nápadně, často afektovaně, intonačně zabarvena.
13
Animovaní dráčci komentují vaření, pojmenovávají používané ingredience, hodnotí Oskarovu zručnost a sestřinu lenost. Mluví spisovnou češtinou, odchylky od ní slyšíme jen občas: aby rajčátka pustily šťávu. V reportážích a krátkých pohádkách se střídají mužský a ženský hlas, jimž po jazykové stránce nelze vytknout nic. Texty jsou čteny spisovnou, velmi kultivovanou češtinou, ve vhodném tempu, s vhodnou intonací. V textech se místy objevují drobné věcné nepřesnosti, které však zjevně mají pomoci dětskému divákovi orientovat se v textu: Germáni, tedy Němci; na východě, takže v Rusku. Ještě lze zmínit nenáležitou výslovnost výrazu tagliatelle [taglijatele], místo [taljatele]. Jazyková stránka pořadu je významně obohacována jednak četnými slovními hříčkami, jednak výrazy regionálně zabarvenými. Přítomnost obojího je třeba v pořadu především přivítat, někdy však lze pochybovat, jsou-li tyto hříčky pro dětského diváka na první poslech vůbec zachytitelné, srozumitelné. Např. v díle, ve kterém MD vystupuje jako věštkyně, se na základě jejího výroku Vidím jídlo veliké, jehož chuť hvězd se bude dotýkat snad lze domnívat, že MD má představovat kněžnu Libuši. V jednom z následujících vstupů však dráčci na její adresu pronášejí slovní hříčku: Kde jsi byla? Sibyla. Domníváme se, že v takovém případě může být dětský divák poněkud zmaten, kterou postavu má vlastně MD představovat. Podobně náročné může pro dětského diváka být pohrávání si se slovy bazuka a bazalka, aniž by byl prostor na vysvětlení významu těchto slov. Konečně uveďme části dialogu sourozenců: OJ: Baví mě, když vaření odsýpá, MD: Já už z toho taky sípám; nebo OJ: Jdeme dělat palačinky, MD: Potřebuješ nový činky?, které vyznívají jako projevy násilné snahy být vtipný za každou cenu. Ke slovům regionálně zabarvených uveďme třeba, že v řeči OJ a dráčků se objevilo slovo baňky (tj. vánoční ozdoby), v reportáži o vejcích zaznělo slovo vaječina (tj. míchaná vajíčka). Ještě učiňme krátkou poznámku ke vzkazům, které Oskar nachází připevněné magnetem na ledničce. Vzkazy nejsou psány vždy zcela čitelně, navíc se na obrazovce objeví jen na velmi krátkou dobu. Na každém vzkazu je napsán název jídla, které se bude v dotčeném díle vařit, a potřebné ingredience. V jejich výčtu jsme občas zaznamenali nenáležitá počáteční velká písmena. Např. seznam ingrediencí potřebných na výrobu palačinek měl podobu: mouka, 2 vejce, mléko, Tvaroh, Cukr, Slunečnicový olej.
14
Wifina Wifina je magazín určený dětem, vysílaný jednou týdně na programu ČT :D, o stopáži přibližně 27 min., s širokým tematickým záběrem: příroda, technika, vztahy, móda, sport… Jeho moderátory jsou děti ve věku 12–13 let, ve sledovaném období to byli dva chlapci – Vlasta a Matěj – a tři dívky – Karina, Terka a Verča. Děti pořad uvádějí, v reportážích se obracejí s dotazy na dospělé, kteří jsou specialisty na témata probíraná v reportážích (psycholog, pilot, ošetřovatel zvířat…), často také kladou jednoduché anketní otázky jiným dětem ve školách či na hřišti. Na dítě vystupující v reportáži reagují ostatní dětští moderátoři pomocí internetového připojení (odtud název pořadu), a to doplňujícími dotazy a zpravidla krátkými, emocionálními komentáři (No je to super!), často se děti navzájem škádlí. Všichni dětští moderátoři se snaží pečlivě artikulovat a daří se jim tak kompenzovat občasné nedostatky ve výslovnosti např. sykavek (nejvýrazněji asi u Terky), u Matěje ovšem snaha o pečlivou artikulaci přechází místy do slabikování. Celkově je mluvený projev dětí srozumitelný, jeho vnímání může ale posluchačům znesnadňovat téměř všudypřítomná hudba v podkresu. (To platí samozřejmě i pro porozumění projevu dospělých.) Mluvní tempo moderátorů je většinou přiměřené, vstřícné vůči posluchači, u Terky se občas objevuje nepravidelnost tempa: jedna část výpovědi, zpravidla delší o více slovech, je pronesena rychleji a druhá část, kratší, často poslední slovo, je pronesena pomaleji s prodloužením koncové samohlásky (rychleji pronesený úsek podtrháváme tečkovaně, pomaleji pronesený úsek čárkovaně, dloužení samohlásky značíme dvěma dvojtečkami): Nebojí se jich? Ta chovatelka::?; Ty znáš někoho kdo nerad chodí do kina::? Pokud jde o intonaci, objevují se u dětí obdobné nedostatky, jaké zaznamenáváme v jiných pořadech u dospělých moderátorů: především dloužení koncové slabiky (proto:: když koušeš svačinu::, wifina::), u Terky spojené s výraznější středočeskou širokou výslovností samohlásek, a také co do frekvence i intenzity přehnané důrazy, u dětí (asi typicky) doprovázené vysokým nasazením tónu na první slabice (značíme velkými písmeny): Dosáhl rychlosti víc než sto třicet tři kilometrů ZA hodinu. To je tedy NĚco. Na české dálnici by DOstal pokutu. Z jazykové stylizace Wifiny je zjevná snaha jeho tvůrců, aby průvodci pořadem byli blízcí jeho předpokládaným divákům, jimiž mají být děti od 8 do 12 let, tj. aby se mluva moderátorů těmto divákům jevila jako přirozená. Mateřským jazykem všech pěti moderátorů je patrně obecná čeština: ta v jejich projevu převládá, v úvodním přehledu zajímavostí převažuje spisovná čeština, jinde, především ve výkladových pasážích, se střídá i mísí
15
spisovná čeština s obecnou; vzhledem k tomu, že jde o děti, to ale působí celkem přirozeně. Moderátoři užívají také slova a frazémy, o nichž se předpokládá, že jsou blízké dnešním dětem a dospívajícím – jsou to jednak hovorové nebo obecně nespisovné prostředky (to by stálo za pokec), široce užívané módní frazeologismy (podstata, která určitě není o drahých dárcích) a především prostředky tzv. mluvy dětí/mládeže: týjo, tak to je teda hustý; to je úplně super; učitel matiky. Jde většinou o prostředky vyjadřující hodnocení a emocionální zaujetí (sem patří i prostředky, jako je emfatické dloužení samohlásky: mo::c mě to baví), jejich význam je v některých případech vágní (Být sám sebou je v pohodě, ne?). Spolu s dalšími módními výrazy (cool, trendy) se hodnotící a emfatické prostředky tohoto typu vyskytují v největší koncentraci v rubrice Móda a spolu s pozdravy jako čus a páčko v úvodních a závěrečných rozhovorech: Super, čau lidi, je víkend, takže pohodička, skvělý. Jedněmi z nejčastěji užívaných slov jsou super a supr, a to jak v přísudku (Rovnátka jsou super), tak v přívlastku (To je super využití času). Ať již je užívání těchto jazykových prostředků spontánním projevem dětských protagonistů, nebo úmyslnou stylizací projevu do předpokládané nebo i reálné podoby současné mluvy dětí, stojí za zvážení, zda nejde o určitý stereotyp. Reportáže a rozhovory jsou na obrazovce doprovázeny texty v rámečku, které opakují některé ze sdělovaných informací. Texty v rámečku jsou různě nadepsány a jsou tak rozděleny na několik typů, nejčastější typy jsou Zapamatuj si, Pozor!, Zajímavost, dále se objevují Slovníček, Doporučení a Tip. Občas je kategorizace některých sdělení sporná. Není například příliš jasné, proč jsou věty Tom Hanks je její oblíbený herec; Dioptrické brýle vznikly v Itálii! či Multikino je plné moderních technologií! uvedeny výrazem Pozor, přinejmenším první dvě by se lépe hodily do kategorie Zajímavost. Naopak sdělení V každé rodině by bylo dobré dávat aspoň pár korun kapesného nadepsané Zajímavost je spíše doporučením a definice Parkur = překážkové ježdění na koni! se hodí více do kategorie Slovníček než do Zapamatuj si. Výše citované příklady dokládají také nadměrné a nepatřičné užívání vykřičníku, které někdy působí kouzlem nechtěného, viz další příklady: Zapamatuj si: V módě jsou čepice s bambulí! či Pozor! Hudba obohacuje! Vykřičník je patřičný tam, kde zdůrazňuje zásady, doporučení, výstrahu či varování, např. před jedovatými houbami. Běžným či kuriózním, ale nepříliš podstatným sdělením dodává vykřičník falešnou senzačnost – tak je užíván v bulvárních a módních časopisech a v reklamě. Také v těchto textech jsou občas užívána slova a slovní spojení typická pro mluvený jazyk a/nebo slova expresivní: Zapamatuj si: I v účesech se trendy vrací. Frčí retro!; Letí také příchutě zeleniny; Mrkněte na www; opakovaně se objevuje módní obrat „být o něčem“: Hudba je o soustředěných vnitřních 16
prožitcích!; Kiting je o šikovnosti a hlavně o trpělivosti! V jednom případě jsme zaznamenali text, který nedával příliš smysl: Zapamatuj si: Kapesné by mělo být přiměřené věku. Stejně tak i jeho výše!
17
